Jak pěstovat nesobeckou lásku? Nesobecká láska pramení z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání než k účasti víry na Božím záměru. Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči. Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví. (1Tm 1,3-7) Apoštol Pavel klade mladému pastorovi Timoteovi na srdce, aby se nezabýval prázdnými řečmi, ale vyučoval Boží lid o tom, na čem skutečně záleží. Efezský sbor, ve kterém Timoteus duchovně sloužil, musel čelit falešným učitelům. Pavel to věděl, a proto dává Timoteovi rady, jak se správně k této situaci postavit.
Zaměřit se na zdravé učení Všimněme si, že Pavel Timotea nenabádá k tomu, aby s dotyčnými bludaři „navázal dialog“ a hledal kompromis tím, že by naředil evangelium. Zdůrazňuje mu však, aby vyučoval zdravé evangelium. Timoteus tedy nemá útočit na všemožná bludná učení, která různě zkreslovala Kristovo dílo, ale má se zaměřit na Krista a na to, co On vyučoval a svým vzkříšením potvrdil. To je důležitý princip, který se můžeme hned na úvod naučit! Pokud bych nás, lidi, přirovnal k pejskům, falešné učení ke kosti a zdravé učení ke steaku, tak my, co máme rádi steak, nemusíme bludařům rvát kosti z tlamy, ale vůně steaku v našich životech může v bludařích vzbudit chuť po zdravém učení a na nich pak je, zda té chuti podlehnou! Někteří si svou kostičku budou zarputile držet a nadále vrčet, jiní se rozhodnou pro změnu. Naší zodpovědností je však být Kristovou vůní: Ale díky Bohu, který nás stále vodí v Kristově vítězném průvodu a všude skrze nás šíří vůni svého poznání! Pro Boha jsme totiž Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, i mezi těmi, kdo hynou. Jedněm jsme smrtelnou vůní ke smrti, druhým jsme vůní života k životu. Kdo je ale k takové službě způsobilý?My na rozdíl od mnohých nekupčíme s Božím slovem, ale mluvíme před Boží tváří v Kristu z upřímných pohnutek, z Božího pověření. (2K 2,14-17) V Pavlově době se věřící přeli o rodokmeny a obřízku, dále v církevní historii se z politických důvodů řešily vztahy osob v Boží Trojici, či například pojetí Večeře Páně... A co se řeší v dnešní době mezi křesťany? Kolik andělů může tančit na špičce jehly? Křest Duchem svatým, ekumenismus, církevní restituce, oddávání nekřesťanů v církvi, stáří vesmíru, vztah vědy a víry, různé evangelizační programy či modely sborového růstu? Neříkám, že je špatné se tím vším zabývat, ale je důležité si uvědomit, zda s dotyčným, se kterým nesouhlasím, jednám s láskou! 1/5
Láska jako poznávací znak křesťanů Apoštol Pavel dává zbytečné dohadování a prázdné řeči do kontrastu s láskou, když Timoteovi píše (1Tm 1,5-6): „Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči.“ Nepochybně tím Pavel navazuje na slova Pána Ježíše, kterého cituje apoštol Jan ve svém evangeliu (J 13,35): „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“ Je to možná překvapivé, ale poznávacím znamením křesťanů není rybička na autě ani křížek na krku či tričko s nápisem „Jsem křesťan, zeptej se proč“, ale láska! Jednou jsem se někde na internetu setkal s názorem nekřesťana, který si myslel, že poznávacím znakem křesťanů je křížek na krku. Napsal: „Ti křesťani mají ale štěstí, že Ježíš byl ukřižovaný, protože kdyby se například utopil, museli by na krku nosit akvárko!“ :-) Láska je tedy poznávacím znamením křesťanů. Kdosi prohlásil, že lásku nelze předstírat ani schovat. Podívejme se dále na to, o jaké lásce Pavel mluví, když píše Timoteovi o bludařích.
Láska z čistého srdce Co tím měl Pavel na mysli, když psal o lásce z čistého srdce? Odpověď můžeme nalézt v notoricky známé kapitole o lásce, kterou napsal Pavel do Korintu, řeckého města, jehož hlavními charakteristikami byla prosperita a nemorálnost. V Korintu totiž stál chrám pohanské bohyně lásky Afrodity a náboženské rituály na počest této bohyně byly příčinou nemravností ve městě. Dokonce i do korintské církve se tato nemravnost dostala, když Pavel řeší případ soužití jistého muže s otcovou manželkou! Korintský sbor na to byl dokonce hrdý, vysvětloval to křesťanskou svobodou... Pavel se tedy snaží korintské křesťany svým dopisem vyvést z omylů a je zřejmé, že láska, kterou popisuje v 1K 13, hodně kontrastovala s prostředím, ve kterém korintští žili. Stojí za povšimnutí, že podle současných badatelů se dnešní postmoderní společnost posedlá sexem od té korintské moc neliší... Podívejme se tedy, jak Pavel popisuje čistou lásku: Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu. Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví - ta zaniknou, jazyky - ty umlknou, poznání - to pomine. Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě. Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska. (1K 13) Taková je tedy Boží láska. Kéž bychom ji viděli kolem sebe víc! Nutno však říci, že kdo vyznává Ježíše jako svého Pána a věří v jeho vzkříšení, má tuto Boží lásku v sobě! Jde tedy o to, abychom 2/5
Božímu charakteru v nás dávali prostor a umrtvovali naše tělesné choutky, které často jdou proti Boží lásce: Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. (Ř 8,12-14) Pokud tedy chceme mít v životě nesobeckou lásku, potřebujeme čisté srdce. Špinavé srdce dokáže očistit jedině Bůh – když uvěříme, že Ježíš zemřel za naše špatnosti a vstal z mrtvých, jsme před Bohem čisti. Žijeme-li však ve světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. (1J 1,7)
Láska z dobrého svědomí Co je to vlastně svědomí? Různí badatelé o tom píší knihy, ale podle Nového biblického slovníku má svědomí v Novém zákoně dvojí význam: •
Slouží jako prostředek mravního soudu, bolestného a absolutního, protože se jedná o Boží soud nad činy, které jedinec začal nebo dokončil.
•
Je svědkem a průvodcem ve všech aspektech posvěcení věřícího člověka.
Svědomí je tedy jakýsi vnitřní hlas, který nám říká, co je dobré a co špatné. Pomocí něj můžeme vnímat Boží charakter a vůli. Pokud ale nežijeme blízko Bohu, s naším svědomím to půjde od desíti k pěti – stane se neukázněným (1K 8,7), oslabeným (1K 8,12), poskvrněným (Tt 1,15), zatvrzelým a nakonec necitlivým (1Tm 4,2). O necitlivém svědomí se zmiňuje Pavel ve stejném dopise Timoteovi, když o něco později znovu píše o falešných učitelích: Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí. Zabraňují lidem ženit se a nařizují jim zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a poznali pravdu. (1Tm 4,1-3) Pokud tedy chceme mít dobré svědomí, je nesmírně důležité, aby bylo správně formováno, a to Duchem svatým! Tím, že trávíme čas s Bohem o samotě i se zbožnými lidmi, je naše svědomí formováno správným směrem – do Božího charakteru. Láska z dobrého svědomí tedy znamená, že nám vždycky jde o dobro druhého více než o prosazení vlastního pohledu na věc. Pavel to pěkně shrnuje v dopise Korintským: Nuže - ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě. Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží. Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni. (1K 10,31-33)
3/5
Láska z upřímné víry Jak byste popsali člověka, který má upřímnou víru? Člověka, který to s Bohem myslí upřímně? Zřejmě by byl známý tím, že jeho víra nekončí u slov, ale je potvrzována i skutky. A to i tehdy, když by musel kvůli své víře čelit těžkostem. Spasení (morální a duchovní osvobození) spočívá ve víře v Ježíše Krista, tak jak o tom píše Pavel: Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ (Ř 10,9-11) Pokud věříme Ježíše a poddáváme mu všechny oblasti v našem životě, lidé kolem nás by měli vidět, jak se čím dál víc skrze nás projevuje Boží charakter.
Život, který řídí Kristus Život, který si řídí člověk sám Černé puntíky na obou obrázcích znázorňují různé oblasti v životě. Ježíš, Stvořitel života, chce, aby každý prožil svůj život naplno. Bez Krista nejsme skutečně svobodní, protože otročíme žádostem svého těla, jsme ve vzpouře vůči Bohu a zasluhujeme trest. Pokud ale učiníme Ježíše Pánem svého života, smíří nás s Bohem, začne v nás přebývat skrze svého Ducha, bude nás posilovat při boji s pokušeními a pokud zhřešíme, odpustí nám, když ho o to upřímně požádáme. Ježíš řekl: Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. (J 15,4-5) Láska z upřímné víry tedy znamená, že Kristus je pro tebe vším, chceš být jako On a chceš, aby i lidé v Tvém okolí ho mohli poznat!
Závěr Jak tedy pěstovat nesobeckou lásku? Ukázali jsme si, že nesobecká láska pramení z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry. Abychom mohli mít tyto kvality v životě, neobejdeme se bez Ježíše. Ježíš totiž mění všechno. Abychom mohli milovat sebe i své okolí, potřebujeme Ježíše vyvýšit až na první místo v životě. Pavel psal Timoteovi, aby se nezabýval prázdnými řečmi, ale aby kladl důraz na Krista, aby byl vzorem ve víře! 4/5
Pokud vnímáš, že ti chybí nesobecká láska, pokud tě hryže svědomí, nebo se cítíš slabý ve víře, neboj se otevřít dveře svého srdce Ježíši a pozvat ho do své situace. On totiž řekl: Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zj 3,20) Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké. (Mt 11,28-30) David Kučera, 23. května 2015
Bibliografie DIVIŠ, Libor. Studijní online Bible [online]. 2011 [cit. 2015-05-23]. Dostupné z: http://www.obohu.cz/bible/ Kdo je Ježíš?: Už jsi slyšel čtyři duchovní zákony? Kdo je Ježíš? [online]. 2009 [cit. 2015-05-23]. Dostupné z: http://www.whoisjesus-really.com/czech/four.htm Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996, xvii, 1243 s. ISBN 80-854-9565-1. STAMPS, Donald S. Studijní Bible s výkladovými poznámkami. Sprinfield, Missouri, U.S.A: Life Publisher International, 2009. ISBN 978-0-7361-0419-9.
5/5
