Jak pomoci ženám v obtížné situaci. Konkrétní návody a nástroje pro zavádění konkrétních opatření do praxe

Jak pomoci ženám v obtížné situaci. Konkrétní návody a nástroje pro zavádění konkrétních opatření do praxe Slavka Dokulilová Olga Marešová

Tato publikace byla zpracována v rámci projektu: „Rovnost na Vysočině v kontextu tvorby koncepce rodinné politiky kraje”, CZ.1.04/3.4.04/76.00239, který je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

Jak pomoci ženám v obtížné situaci. Konkrétní návody a nástroje pro zavádění konkrétních opatření do praxe Slavka Dokulilová, Olga Marešová

Tato publikace byla zpracována v rámci projektu: „Rovnost na Vysočině v kontextu tvorby koncepce rodinné politiky kraje”, CZ.1.04/3.4.04/76.00239, který je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

ČESKÁ IDENTITA

Vydavatel: Ethics, s. r. o., Čujkovova 3097, 700 30 Ostrava-Zábřeh Autorky: Ing. Slavka Dokulilová, MUDr. Olga Marešová Vydání první Rok vydání: 2014 Grafická úprava a zlom: Lucie Skálová Fotografie: Stockfresh.com / diego cervo (str. 1, 41), Pavel Losevsky (str. 12), Wavebreak Media Ltd. (str. 24), Sandor Kacso (str. 30), Lisa Young (str. 35), Dmitriy Shironosov (str. 36), ostatní fotografie: archiv partnerů projektu Tisk: Ethics, s. r. o. ISBN 978-80-87459-09-6

4

Obsah Úvodní slovo radního Kraje Vysočina pro oblast sociálních záležitostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

3.4 Ženy se základním vzděláním nebo nízkou úrovní kvalifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

1. Smysl a cíl brožury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

3.5 Dlouhodobě nezaměstnané ženy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

2. Základní pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

4. Slovo na závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

2.1 Připomenutí (zopakování) pojmů z předcházejících brožur pro navázání kontextu . . . . . . . . 10

5. Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 6. Informace o projektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

2.2 Vysvětlení nových pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Informace o Kraji Vysočina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Mateřská dovolená, peněžitá pomoc v mateřství . . . . . . . . 13

Informace o partnerech projektu

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství . . . . . . . . 13 Rodičovská dovolená, rodičovský příspěvek. . . . . . . . . . . . . 13

ČESKÁ IDENTITA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Ošetřovné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Centrum pro rodinu Vysočina, o. s. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Příspěvek na péči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Soukromá vyšší odborná škola sociální, o. p. s. . . . . . . . . . . . . . . 50

Sociální nerovnost partnerů v rodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

MĚSTO TŘEBÍČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

Obtížná situace žen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Dřevozpracující družstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .52

3. Konkrétní návody a nástroje pro zavádění konkrétních opatření v oblasti obtížná situace žen do praxe . . . . . . . . . . . 17

Kontakty na regionální koordinátory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

3.1 Ženy vracející se po rodičovské dovolené . . . . . . . . . . . . . . . 23 3.2 Ženy vracející se po péči o závislého člena rodiny na trh práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3.3 Ženy v předdůchodovém věku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

5

Úvodní slovo radního Kraje Vysočina pro oblast sociálních záležitostí

Jak pomoci ženám v obtížné situaci

a která vyplynula z výstupů projektů nebo jsou dobrým příkladem jiných subjektů. Jsme si dobře vědomi toho, že kraje a obce se řadí mezi nejdůležitější aktéry rodinné politiky. Úkolem této politiky, jejíž význam roste, je vytvořit na úrovni obcí a krajů prostředí přátelské rodině. Znamená to tedy utvořit příznivé podmínky pro vznik a fungování rodin a podporovat prorodinnou atmosféru. V Kraji Vysočina se postupnými kroky daří naplňovat prorodinnou politiku coby plnohodnotnou regionální politiku. V rámci naplňování jednotlivých opatření prorodinné politiky mají nezastupitelnou roli projekty, jejichž realizaci se Kraj Vysočina věnuje. Uznání si tak zaslouží všichni aktéři projektu „Rovnost šancí na Vysočině“. Jejich dílem jsou aktivity vedoucí ke slaďování rodinného pracovního života, a které napomáhají rozvoji regionu. Jeho největším bohatstvím bude vždy „zdravá“ rodina.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, na samém začátku projektu „Rovnost na Vysočině v kontextu tvorby koncepce rodinné politiky kraje“ jsme si dali cíl vytvořit pět tematických brožur. Vydáním této brožury jej naplňujeme. V případě závěrečné práce jsme se zaměřili na ženy v obtížné situaci. Zákonitě vyvstává otázka, s čím vším se žena v obtížné situaci potýká, čeho se jí nedostává a v čem je jí třeba pomoci? V brožuře se obtížná situace týká žen žijících v úplné rodině, které chtějí vykonávat placenou práci, ale z nejrůznějších důvodů ji vykonávat nemohou. Vedle finančních prostředků postrádají tyto ženy možnost seberealizace, sociální kontakt, ale také rozmanitost žití v kontrastu s jednotvárností domácího prostředí. Jde o ženy vracející se po rodičovské dovolené, ženy vracející se po pečování o závislého člena rodiny na trh práce, ženy v předdůchodovém věku, ženy se základním vzděláním nebo nízkou úrovní kvalifikace a dlouhodobě nezaměstnané ženy. Tvůrčí cíl byl tak jasný. Nejenže popsat situaci zmiňovaných skupin žen, jejichž zastoupení ve společnosti není zanedbatelné, ale také poskytnout návod, jak postupovat při pomoci ženám v obtížné situaci. Vycházíme přitom z konkrétních opatření, kterými mohou státní správa a samospráva v pomoci ženám v obtížné situaci uplatnit

Mgr. et Bc. Petr Krčál sociální pedagog, radní Kraje Vysočina pro oblast sociálních věcí a prorodinné politiky

6

Dostává se vám do rukou poslední z pěti brožur vytvořených v rámci projektu Rovnost na Vysočině v kontextu tvorby koncepce rodinné politiky kraje, zkráceně Rovnost šancí na Vysočině. Jedním z cílů projektu je usilovat o zajištění dlouhodobě udržitelného systému opatření zacílených na rodiny, a to rodiny v obtížné situaci. Systém by měl být založen na principu rovných příležitostí mužů a žen na trhu práce a vytváření podmínek pro soulad rodinného a pracovního života. Tato brožura se zaměřuje na užší skupinu příjemců těchto opatření, kterou jsou ženy v obtížné situaci. O tom, že rodina je základem společnosti, o krizi rodiny, přetrvávajících stereotypech v rozdělení rolí muže a ženy, nevšímavosti státu k potřebám rodin s dětmi či nízkém ohodnocení péče o dítě už bylo napsáno mnoho, a tak přidáváme jen pár drobných střípků do mozaiky: • Žijeme v době blahobytu a míru. Nemusíme bojovat o holý život. Máme dost času a možností věnovat se sami sobě, rozvíjet svoje schopnosti či pracovat na vzájemných vztazích. Na druhé straně bují bezohledné individualistické myšlení. • Ženy a muži si nemají konkurovat, ale doplňovat se a využít všechny vzájemné odlišnosti, které jim byly dány, k lepšímu fungování obou jako celku. • Ženy moderní společnosti se snaží přiblížit mužům ve výhodách, které muži oproti nim v minulosti měli – stejný pří-

• •

•

•

•

7

stup ke vzdělání, zaměstnání, nezávislosti či volnému času. Ženy se dovedou lepším podmínkám života ve svobodě a rovnoprávnosti rychle přizpůsobit a využít je. Muži však přicházejí o své výsadní postavení, hledají svoji hodnotu a místo v životě, ale také často utíkají od zodpovědnosti. Přes sociálně podmíněné rozdíly mezi muži a ženami v naší společnosti je nesporné, že je lepší, když firmu řídí schopný člověk, ať žena či muž. Kvůli ideovým změnám v naší společnosti nyní na jednu ženu v České republice připadá přibližně 1,4 dítěte, přičemž za hraniční hodnotu pro zachování populace se považuje 2,1 dítěte na jednu ženu. Péče o děti jde často na úkor životní úrovně a pracovní kariéry rodičů a ne každý je ochotný ze své životní úrovně slevit. Tuto situaci vystihla kamarádka jedné z našich dcer: „Vy ale musíte být bohatí, když si můžete dovolit tolik dětí!“ Vládnou nám ti, které si zvolíme. Volíme ty, kdo se nejvíc zviditelňují – to však není zárukou toho, že jsou zároveň i nejmoudřejší a že budou tvořit zákony, rozhodovat pro blaho celého národa a podporovat rodinu. Svůj život máme ve svých rukou a každý ho můžeme změnit změnou svého přístupu. Nelze čekat od vlády a politiků, že nám budou říkat, jak máme žít. Vláda však může vytvořit podmínky pro zrovnoprávnění sociálně znevýhodněných, například rodin s malými dětmi či lidí závislých na pomoci druhých.


1. Smysl a cíl brožury

• Stávající náladu ve společnosti i vizi do budoucnosti může charakterizovat krátký příběh:


Jeden spravedlivý zesnulý byl provázen andělem a zaveden nejprve do velké jídelny, kde byl stůl pokryt spoustou jídla, avšak sedící za stolem byli vyhublí na kost a hladoví, protože měli tři metry dlouhé lžíce a nemohli se s nimi najíst. Vedle byla navlas stejná jídelna, ale stolovníci byli tlustí a veselí, protože byli ochotni se třímetrovými lžícemi krmit navzájem. Andělský průvodce mu pak řekl: „V prvním pokoji jsi viděl peklo, ve druhém ráj.“ Předpokladem dobrého fungování rodiny je v neposlední řadě vedle zvládnutí rodičovských kompetencí a umění organizovat si čas i dostatek finančních prostředků, a tedy schopnost opatřit si je v rámci placené práce. Rodiny se potýkají s řadou problémů a některé z nich potřebují intervenci zvenčí, a tedy od státu, jenž vytváří socioekonomické podmínky, a od místních samospráv s jejich regionální politikou, které využívají zákonné možnosti a snaží se pro rodiny vytvořit příznivější společenské podmínky, prosazovat rovné příležitosti a pomáhat zajistit prostor pro plné uplatnění životního poslání každého občana. Rodiny jistě uvítají každou aktivitu veřejné správy, neziskových organizací a zaměstnavatelů, která vede k podpoře rodiny, což v dnešní době není z pozice samospráv ani zaměstnavatelů samozřejmostí.

8

V předcházejících čtyřech brožurách jste se mohli seznámit s tím, jak mohou aktivity vedoucí ke slaďování rodinného pracovního života pomoci rozvoji regionu, jak lze podporovat rovné příležitosti a sladit pracovní i rodinný život ve veřejné správě a ve firmách a jaký je stav uplatňování těchto principů ve firmách na Vysočině. Mohli jste zde najít mnoho návrhů řešení a příkladů dobré praxe a) z pohledu různých zaměstnavatelů – jaké výhody poskytují svým zaměstnancům, aby mohli lépe sladit rodinný a pracovní život b) z pohledu územně samosprávných celků jako tvůrců pro prostředí pro rodinný a pracovní život Zatím jste však nenašli komplexní pojednání o tom, co udělat v rámci rovnosti šancí pro ženy, které žijí v rodině a mohou se nacházet v obtížné situaci. Smyslem této brožury je definovat obtížnou situaci žen a poskytnout v tištěné formě dostatek informací a konkrétní návody a nástroje pro zavádění konkrétních opatření do praxe pro všechny subjekty, které mohou obtížnou situaci žen ovlivnit. Cílem této brožury je poskytnout návod, jak postupovat při pomoci ženám v obtížné situaci. Cílem však není předložit vyčerpávající výčet obtížných situací žen a univerzální návody a nástroje pro zavádění konkrétních opatření pro jejich řešení do praxe, ale zabývat se konkrétními návody k řešení obtížné situace žen v oblastech, které vycházejí z hlavní-


ho cíle projektu a které jsou realizovatelné a prosaditelné a na úrovni kraje a obcí. Obsah brožury čerpá z konferencí, výstupů kulatých stolů, seminářů, pracovních a podpůrných skupin a již vydaných brožur v rámci projektu; dále z platných zákonů, dostupné literatury, vědeckých výzkumů a statistických údajů. Poznámky:

9


2. Základní pojmy

Rodinou v rámci realizovaného projektu chápeme rodiče (muže a ženu), jejich děti a prarodiče těchto dětí.

2. 1 Připomenutí některých podstatných pojmů z předcházejících brožur pro navázání kontextu

Sandwichová generace je fenomén, kdy rodiče v produktivním věku kromě péče o své děti pečují i o své stárnoucí rodiče. Pojem gender označuje sociálně podmíněné rozdíly mezi muži a ženami (např. zažité stereotypy týkající se pracovní profese či práce v domácnosti), což znamená, že se mohou měnit a jsou dočasným stupněm vývoje sociálních vztahů mezi muži a ženami.

Rovnost šancí je zajištění rovných příležitostí v uplatnění jedince v pracovním a mimopracovním životě na základě jeho individuálních vloh, schopností a ambicí, a nikoliv jiné irelevantní charakteristiky jako například pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyku, víry a náboženství, politického smýšlení apod. V projektu „Rovnost šancí na Vysočině v kontextu tvorby koncepce rodinné politiky kraje“ je využíváno užšího pojetí, kdy se rovné šance sledují jen z pohledu rovného přístupu k mužům a ženám. Slaďování pracovního a rodinného života znamená, že je třeba dovést do rovnováhy právo každého na pracovní uplatnění i budování rodinného zázemí. Z pohledu zaměstnání jde o vytváření takových podmínek, za kterých je vykonávána placená práce, která neznevýhodňuje zaměstnance s rodinnými závazky. Z pohledu rodinného života jde o sdílení domácích prací a takové jejich rozdělení, na němž se partneři domluví a které bude respektovat pracovní vytížení jednoho nebo obou partnerů.

Gender mainstreaming je hlavním politickým přístupem v současné době v EU k postavení mužů a žen ve společnosti. Smyslem je prosazování rovnosti spočívající ve zvýšení zaměstnanosti žen, zlepšení jejich situace na pracovním trhu a odstranění generových rozdílů, a tedy zapojení rovných příležitostí do všech oblastí politiky tak, aby reflektovaly reálné potřeby jak žen, tak i mužů, a to při zajištění ekonomické efektivnosti a sociální soudržnosti. Rodinná politika je souhrn aktivit a opatření za účelem podpory rodiny. Zasahuje do nejrůznějších veřejných oblastí života společnosti (zaměstnanost, bydlení, veřejná doprava, zdraví, vzdělávání atd.). Jedná se tak o průřezovou politiku. Největší přehled o místních podmínkách a potřebách rodin mají obce a kraje, a proto jsou jedněmi z nejdůležitějších aktérů rodinné politiky, která by měla pamatovat na všechny vý-

10

Úřad práce České republiky (ÚP ČR, dále jen „úřad práce“ nebo „ÚP“) je správní úřad s celostátní působností a je úřadem podřízeným Ministerstvu práce a sociálních věcí. Plní úkoly v oblasti: • zaměstnanosti • státní sociální podpory • dávek pro osoby se zdravotním postižením • příspěvku na péči a inspekce poskytování sociálních služeb • dávek pěstounské péče • pomoci v hmotné nouzi • inspekce poskytování sociálně-právní ochrany • ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele

Veřejná správa je správní činnost související s poskytováním veřejných služeb, řízením veřejných záležitostí na místní i centrální úrovni a zajišťováním záležitostí ve veřejném zájmu. a) Státní správa je realizací moci státu, činnost je uskutečňována v zájmu státu a jménem státu. Zákony netvoří, ale aplikuje. b) Samospráva je založena na partnerském vztahu státu a subjektů samosprávy, pro účely projektu je to správa určité části veřejných záležitostí na místní a regionální úrovni obce a kraje. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) je ústředním orgánem státní správy pro následující oblasti: • pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci • kolektivní vyjednávání • mzdy a jiné odměny za práci • důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, nemocenské zabezpečení • sociální péči • péči o pracovní podmínky žen a mladistvých

• • • • •

11

Flexibilní formy zaměstnávání: Pružná pracovní doba Konto pracovní doby Sdílená pracovní místa Částečný pracovní úvazek Práce z domova


• právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti • péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc • pro další otázky mzdové a sociální politiky

vojové fáze rodiny stejně jako na potřeby rodin v konkrétních situacích. Hlavním cílem regionální rodinné politiky je vytvořit na úrovni obcí a krajů prostředí přátelské rodině, což znamená utvořit příznivé podmínky pro vznik a fungování rodin a podporovat prorodinnou atmosféru.

2.2 Definice obtížné situace žen


dnes už je rodina skoro všechno,“ řekl M. Kašparů na konferenci (O)slaďování života, která se v rámci našeho projektu „Rovnost šancí na Vysočině“ uskutečnila v Jihlavě ve dnech 7.–8. 3. 2013. V rámci realizovaného projektu je pojem rodina používán v tradičním širším pojetí, a to jako výraz pro rodiče (muže a ženu), jejich děti a prarodiče těchto dětí. Dítě dostává od rodičů život, jejich prostřednictvím jsou uspokojovány jeho životní potřeby, v rodině se učí vztahům mezi lidmi, zažívá blízkost, sdílení a důvěru mezi lidmi a dostává základ pro budování vlastního života. Mladí lidé obvykle plánují mít děti, avšak po staletí trvající hodnoty rodiny se mnohdy vytrácí a nové generace mívají jiný žebříček hodnot a postoj k manželství a rodině než ty předchozí. Realitou je, že rodina založená manželstvím a vychovávající děti se stává „ohroženým druhem“ a pro zdravý vývoj společnosti i národa je již dnes třeba ji podporovat stejně jako jiné ohrožené sociální skupiny, jejichž zájmy je třeba chránit. Žena i muž mají v tradiční rodině své místo a rozdělení jejich rolí v ní se odvíjí od vztahů mezi sférou placené práce a sférou neplacené práce v domácnosti. Celá ekonomická sféra je doposud i přes významnou a nezbytnou přítomnost žen definována jako svět mužů, zatímco

Obtížná situace žen se může týkat nedostatku financí, ztráty zaměstnání nebo obavy z jeho ztráty, zdravotního znevýhodnění, rodinných problémů, osamělosti, nedostatku volného času, fyzické či psychické náročnosti placené i neplacené práce, odlišné národnosti, bydlení nebo může jít o ženu týranou či samoživitelku apod. K vymezení obtížné situace žen, kterou se budeme v této brožuře zabývat, dojdeme prostřednictvím objasnění souvislostí. Z realizovaných šetření na Vysočině vyplývá, že:

• Práce a rodina jsou pro muže a ženy v kraji dvěma nejvýznamnějšími životními hodnotami.

• Profesní realizace a plnění rodičovské role jsou pro mnohé rodiče v kraji obtížně slučitelné oblasti.

Na základě těchto zjištění se projekt „Rovnost šancí na Vysočině“ zaměřuje na rodiny s dětmi. Prvním předpokladem tedy je, že obtížná situace žen se bude týkat žen žijících v rodině, které mají děti. Rodina je základní společenskou skupinou a ekonomickou jednotkou. „Pojem rodina je v současné době těžko definovatelný. Vlastně

12

•

•

13

zákona 262/2006, zákoníku práce). Je třeba o ni zaměstnavatele požádat. Rodičovský příspěvek je dávkou poskytovanou r rámci systému státní sociální podpory a je třeba o něj žádat na místně příslušném kontaktním pracovišti ÚP ČR, který ji i vyplácí. Čerpání rodičovské dovolené a rodičovského příspěvku se vztahuje na nejmladší dítě a nemusí se shodovat. Pro stanovení výše rodičovského příspěvku a možnosti volby délky jeho pobírání je rozhodující výše denního vyměřovacího základu obou rodičů podle zákona o nemocenském pojištění (§ 18–38) a vychází se z toho, který je vyšší (zákon č. 117/1995, o státní sociální podpoře, § 30–31). Ošetřovné je dávka hrazená z nemocenského pojištění zaměstnanci, který ošetřuje dítě mladší deseti let nebo o ně pečuje či ošetřuje jiného člena domácnosti (zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, § 39–41). Je vyplácena zaměstnavatelem. Tato dávka již propojuje možnosti hrazené péče o další členy domácnosti kromě dětí. Příspěvek na péči je sociální dávka určená pro osoby, které jsou závislé na pomoci jiné osoby (zákon č. 108/2006 Sb., zákon o sociálních službách, a vyhláška 505/2006 Sb.). Příspěvek náleží na péči závislé osobě, ale je určený k zajištění sociální péče rodinným příslušníkem nebo pomocí sociální služby. Žádá se o něj na místně příslušném úřadu práce, který jej i vyplácí. Pečující osobě se doba péče započítává jako náhradní doba do potřebných let pojištění pro důchod (zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,


svět domácnosti a rodiny jako svět žen. Realitou a zároveň jednou z hlavních podmínek udržení životní úrovně rodin v naší společnosti je zaměstnanost většiny ekonomicky aktivních žen (Kožuchová, 2007). Zrovnoprávnění postavení mužů a žen a jejich vzájemná zastupitelnost v rodině jsou zakotveny v mnoha stávajících zákonech. V běžném životě rodiny jsou nejvíc využívané následující: • Mateřská dovolená je důležitou osobní překážkou v práci a o toto omluvené volno v zaměstnání se nemusí žádat. Souvisí s porodem a péči o narozené dítě (dále viz zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 195), ale jistou kompenzací za ušlý příjem je peněžitá pomoc v mateřství, což je finanční náhrada placená z nemocenského pojištění (zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, §32–38) a vyplácí ji zaměstnavatel nebo Česká správa sociálního zabezpečení. Do konce šestého týdne ode dne porodu ji může čerpat pouze matka, od sedmého týdne na základě písemné dohody s matkou i otec místo matky. • Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje zaměstnankyni, která byla z důvodu těhotenství a mateřství dočasně převedena na jinou práci a z ní má bez svého zavinění nižší výdělek (zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění § 42–43). Vyplácí ho opět zaměstnavatel. • Rodičovská dovolená navazuje na mateřskou dovolenou a úplně zrovnoprávňuje matku i otce v péči o děti (§ 196

láních, jež neumožňují rychlý kariérní růst a za práci jsou nižší odměny, například sociální sféra, školství, obchod a služby (Valentová 2007). • Ženy jsou více zastoupeny na nižších pozicích, muži převažují v pozicích manažerských. Příkladem může být školství, kdy ženy převažují na všech stupních školství kromě terciárního, jejich zastoupení v řídicích funkcích je menší, než by odpovídalo jejich celkovému podílu v učitelství (MŠMT 2013). • Ženy mají v průměru nižší platy než muži. • Z výše platu se mimo jiné vypočítává výše starobního důchodu. Ta také závisí na počtu let pojištění, do nichž se počet let rodičovské dovolené započítává omezeně. Tudíž kromě nižších platů mají ženy následně i nižší důchody. b) v oblasti kombinace pracovních a rodinných povinností, např.: • Na ženách tradičně spočívá největší díl úkolů spojených se zaopatřováním dítěte, ostatních členů rodiny a domácnosti, muži se obvykle podílí zásadně nižší měrou. • Většina žen musí být ochotná přerušit na několik let svou kariéru v zaměstnání a následně jsou ženy oproti mužským kolegům znevýhodněny tím, že péčí o ostatní členy domácnosti zpomalily svůj profesní růst. Důsledkem je potom jejich nižší kvalifikace či předpoklady pro vykonávání dané pozice. • Kromě sociální izolace bývají ženy pečující o děti nebo o nesoběstačného člena rodiny finančně závislé na partne-

§ 12). Příspěvek na péči není považován za příjem, a tudíž se z jeho hodnoty nevypočítává důchod. Zdravotní pojištění za pečující osobu hradí stát (zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, § 7).


Sociální nerovnost partnerů v rodině Z pohledu výše uvedené legislativy jsou muži a ženy rovnoprávní. Avšak žádná právní úprava sama o sobě nezajistí prosazení rovnosti v praktickém životě. Dosavadní nastavení genderových rolí předpokládá nerovnost a z(ne)výhodnění vždy jednoho pohlaví, připisuje jim různou práci a různou hodnotu, jiné povinnosti a odpovědnosti. Muži mohou být znevýhodněni v pracovní oblasti, kde je od nich očekáván maximální důraz na pracovní výkon a kariérní růst a mohou na ně být kladeny větší požadavky na čas strávený v zaměstnání. Muži, kteří se rozhodnou více zapojit do péče o rodinu, například být doma s nemocným dítětem nebo využít rodičovskou dovolenou, se mohou setkat s posměchem a nepochopením zaměstnavatele i okolí.

•

•

Sociální znevýhodnění žen se obecně projevuje: a) ve vztahu k trhu práce, například: Ženy mají horší přístup na trh práce – zaměstnavateli bývají považovány za méně perspektivní než muži z důvodu potenciálního odchodu na mateřskou/rodičovskou dovolenou, péče o malé děti či kratší praxi než muži atd. Většina žen se vzdělává v tradičně „feminizovaných oborech“, které ženy připravují na účast na trhu práce v povo-

14

•

Využijí-li muži možnost čerpání rodičovské dovolené, bývá to často v těch případech, kdy je pro jejich partnerku výhodnější zůstat výdělečně činná, například aby neztratila kvalifikované pracovní místo, pozici v zaměstnání nebo klienty pro podnikání. Také výrazně vyšší mzda ženy může vést k tomu, že se rodiče rozhodnou pro možnost otce na rodičovské dovolené. Obdobné důvody vedou muže k péči o jiného člena rodiny. Čerpá-li rodičovskou dovolenou muž či pečuje-li dlouhodobě o jiného člena rodiny, může se při pokusu o návrat do placeného zaměstnání potýkat s podobnými problémy jako žena. Vzhledem k tomu, že takových mužů je v současnosti velmi malé procento (v roce 2013 čerpalo rodičovský příspěvek 5 200 mužů, což je 1,8 procenta z celkového počtu příjemců), budeme se nadále zabývat ženami (ČSÚ, 2014).

Na základě provedených analýz mapujících potřeby obyvatel a priorit Evropského sociálního fondu, ze kterého je projekt „Rovnost šancí na Vysočině“ financován, byly v projektu

15


•

Obtížná situace žen Obtížnou situaci žen s dětmi žijících v rodině vymezíme v souladu s cíli projektu „Rovnost šancí na Vysočině“. V jeho rámci se již mohly ženy v obtížné situaci zapojit do jednotlivých aktivit – seminářů, kulatých stolů, pracovních a podpůrných skupin. 1. Projekt se zabývá rovností šancí mužů a žen na trhu práce, proto se budeme zabývat ženami, které chtějí vykonávat placenou práci. 2. Projekt se zaměřuje na formulování a šíření vhodných opatření, jež povedou k řešení obtížné situace, a tím ke zlepšení kvality jejich života. Nebudeme tedy věnovat prostor dobrovolně nezaměstnaným ženám, které o práci vědomě neusilují. 3. Projekt se zaměřuje na rovnoprávné postavení mužů a žen. Žena je v současné době v rodině v ne zcela rovnoprávném postavení s mužem a její situace je obtížnější. Nebudeme se zabývat situacemi, v nichž mají ženy i muži stejné šance bez ohledu na druh a stupeň obtížnosti situace (například nárok na sociální dávky či sociální služby). 4. Projekt se zaměřuje na oblast slaďování pracovního a rodinného života. Pozornost tedy zaměříme převážně tímto směrem.

rovi a musí se vyrovnat se skutečností, že práce hospodyně a ženy v domácnosti není v současné společnosti příliš uznávanou hodnotou. Práce v domácnosti představují druhou směnu pro ženy, které jsou pracovně aktivní na trhu práce. Podle současného nastavení genderových stereotypů bývá práce a rodina v životě ženy v konfliktu a žena je neustále stavěna před nutnost řešení vztahu práce a rodiny. Mají méně volného času.


stanoveny cílové skupiny žen, které se v obtížné situaci nacházejí: • ženy vracející se po rodičovské dovolené • ženy vracející se po pečování o závislého člena rodiny na trh práce • ženy v předdůchodovém věku • ženy se základním vzděláním nebo nízkou úrovní kvalifikace • dlouhodobě nezaměstnané ženy

Popis situace každé skupiny žen v jednotlivých kapitolách je konstatováním obvyklého současného stavu v naší společnosti, ale cílem je tuto situaci zlepšit. Součástí každé cílové skupiny žen mohou být i ženy v obtížných situacích, jejichž příklady byly zmíněny v úvodu této kapitoly, žijící mimo klasickou rodinu, a tím může dojít k vícenásobnému znevýhodnění. Konkrétní návody na řešení těchto situací však přesahují záběr této brožury.

16

3. Konkrétní návody a nástroje pro zavádění konkrétních opatření pomoci ženám v obtížné situaci do praxe V předcházející kapitole jsme definovali obtížnou situaci žen a kategorie žen nacházející se v obtížné situaci. Obtížná situace se tedy týká žen žijících v úplné rodině, které chtějí vykonávat placenou práci, ale z nejrůznějších důvodů ji vykonávat nemohou. Placená práce, a tedy zaměstnání, má podle Mareše (1998) pro člověka šest základních významů: 1. Plat nebo mzda, které jsou hlavním zdrojem uspokojování potřeb. 2. Úroveň činností, kdy je zaměstnání základnou pro získávání a zdokonalování dovedností a schopností člověka, možnost seberealizace. 3. Rozmanitost žití v kontrastu s jednotvárností domácího prostředí. 4. Určuje strukturu času.

U jednotlivých skupin žen ve stanovených obtížných situacích dochází k nenaplnění jiných aspektů placené práce, a potřebují tedy specifický druh pomoci. Společným jmenovatelem je však nedostatek finančních prostředků na uspokojení základních životních potřeb. Zapojení žen do pracovního procesu nezávisí pouze na jejich osobních předpokladech (např. věk, vzdělání, děti), ale i na konkrétních podmínkách na trhu práce v oblasti, kde žijí. Aby ženy v obtížné situaci na-

17


5. Přináší sociální kontakty – přátelství a možnost podílet se na širších aktivitách s ostatními lidmi. 6. Přináší pocit jistoty, stabilní osobní identity, pocit užitečnosti a potřebnosti.


jektu Audit rodina & zaměstnání, připravilo návrh věcného záměru zákona o dětské skupině a o změně souvisejících zákonů. Samosprávy mohou využít finanční prostředky například z těchto zdrojů: • Evropský sociální fond (ESF), jehož hlavním úkolem je podporovat v zemích EU zaměstnanost. • Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost, který podporuje aktivní politiku snižování nezaměstnanosti a dostupnosti sociálních a zdravotních služeb a jehož prostřednictvím jsou v ČR čerpány prostředky z ESF. • Dotační řízení na podporu rodiny, v jejichž rámci jsou podporovány projekty občanských sdružení, církevních právnických osob a obecně prospěšných společností. Informace o činnosti MPSV lze nalézt na www.mpsv.cz.

šly placenou práci, často slevují ze svých nároků a nastupují na místa vyžadující nižší vzdělání, než jakého dosáhly. I tak nalézají práci s většími obtížemi než muži. Dalším problémem české společnosti v oblasti řešení obtížné situace žen je nedostatek informací. Uvádíme tedy některá konkrétní opatření, kterými mohou státní správa a samospráva v pomoci ženám v obtížné situaci uplatnit a která vyplynula z výstupů projektů nebo jsou dobrým příkladem jiných subjektů. Jedním z cílů politiky každého státu je redukovat nedobrovolnou nezaměstnanost a napomáhat dosažení a udržení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Strůjcem politiky zaměstnanosti a sociální politiky je MPSV a jeho nástrojem v pomoci nezaměstnaným je ÚP. O jejich roli se však zmíníme pouze okrajově, neboť vyvíjejí vlastní činnost, jejíž podrobnější popis přesahuje rámec této brožury.

Úřad práce Hlavním aktérem v pomoci nezaměstnaným lidem při nalezení práce je Úřad práce ČR, jehož nadřízeným orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Vykonává státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Na státní politiku zaměstnanosti se odvádí 1,2 % z hrubých příjmů fyzických osob (Zákon 586/1992 Sb., Zákon 589/1992 Sb.) a její součástí mimo jiné je: • podpora zřizování nových pracovních míst poskytováním příspěvků zaměstnavatelům při zaměstnávání uchazečů o zaměstnání i uchazečům samým

Aktivity Ministerstva práce a sociálních věcí V kompetenci MPSV je zpracování koncepce rozvoje, předkládání návrhů zákonů i návrhu státního rozpočtu pro oblast zaměstnanosti, pracovněprávních vztahů a sociální politiky. V jeho působnosti je rovněž zkoumání společenské problematiky, analýza dosahovaných výsledků a opatření k řešení aktuálních otázek. MPSV vyvíjí v rámci rovných příležitostí mužů a žen iniciativy na podporu aktivního otcovství, je spolupořadatelem soutěže Obec přátelská rodině, ocenilo firmy, které úspěšně zavedly prorodinná opatření v rámci pro-

18

• průběžně je upozorňovat na projekty ÚP • poskytnout metodickou pomoc při zpracování projektů,

nebo zájemce o zaměstnání v případech, kdy struktura poptávky trhu práce neodpovídá struktuře nabídky pracovních sil a případná rekvalifikace umožňuje nové nebo další uplatnění ve vhodném zaměstnání

Každý občan může nalézt potřebné informace na integrovaném portálu MPSV (http://portal.mpsv.cz/upcr). Občané se dozvědí, jak postupovat v konkrétních situacích. Jsou zde i odpovědi na nejčastější dotazy.

• •

Kraj Vysočina má možnost podporovat územní samosprávy tak, že může: • vytvořit a naplňovat koncepci rodinné a sociální politiky a politiky zaměstnanosti Kraje Vysočina a nastavovat politiku tak, aby reflektovala reálné potřeby rodin v regionu • zpracovat metodické postupy pro samosprávy v oblasti rodinné a sociální politiky a politiky zaměstnanosti • sestavovat rozpočet s ohledem na rovné postavení mužů a žen (tzv. genderové rozpočtování) při rozdělování prostředků a vedle ekonomického hlediska uvažovat i oblast neplacené činnosti (výchova dětí, čestné funkce apod.) • realizovat osvětové aktivity v oblasti odstraňování mýtů a stereotypů ve vnímání rolí muže a ženy, otce a matky (např. projekt „Rovnost šancí na Vysočině“) a vytvářet pozitivní klima • průběžně jim předávat informace o vyhlášených dotačních řízeních a projektech MPSV

•

• • • •

19

neboť při vypsání konkrétních výzev k podávání žádostí je čas na zpracování a podání žádosti většinou poměrně krátký a kraj má bohatší zkušenosti a specializovanější pracovníky v této oblasti než většina obcí ve spolupráci s ÚP vytvářet a propagovat nabídku dostupných rekvalifikačních kurzů poskytnout finanční pomoc podporující prorodinné aktivity zveřejnit databáze, které vyplynou z potřeb místních samospráv (např. zveřejňování a aktualizace informací o podnikatelích a službách v dané obci, o jejich nabídce i volných pracovních místech či kapacitě na internetových stránkách kraje) vybudovat krajskou síť Family Pointů snažit se prohloubit spolupráci neziskových organizací, firem a úřadů v prorodinné politice pořádat pravidelná setkání zástupců obcí, zaměstnavatelů a poskytovatelů poradenských služeb na trhu práce pořádat semináře pro zaměstnavatele s cílem: - posilovat společensky odpovědné chování firem, které začíná u přesvědčení managementu o zohledňování zájmu zaměstnanců - propagovat alternativní formy zaměstnávání, flexibilní formy využívání pracovní doby a hlídání dětí


• zabezpečení rekvalifikace úřadem práce pro uchazeče

• Jak pomoci ženám v obtížné situaci

• • •

•

• •

Nezaměstnané ženy může podpořit tak, že:

- uvádět konkrétní případy dobré praxe KÚ jako zaměstnavatele - aby se rozšiřoval okruh zaměstnavatelů, kteří chápou, že spokojení zaměstnanci jsou zárukou kvalitně odvedené práce propagovat zaměstnavatele, kteří zohledňují zájmy zaměstnanců vyhlašovat soutěže s oceněním a medializací nejlepšího zaměstnavatele zohledňujícího zájmy zaměstnanců koordinovat a plánovat optimalizaci spojů hromadné dopravy s ohledem na přirozená spádová centra založit fond určený k podpoře prorodinných aktivit nestátních neziskových organizací na regionální úrovni, na který se může odevzdávat odpočitatelné procento z podnikatelské nebo výdělečné činnosti (dle ust. § 15, odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a § 5 zákona 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) spolupracovat s médii, která mají formující význam, na rozšíření prostoru genderových opatření a fungování vztahů v rodině, příklady dobré praxe a nejrůznější aktivity spojené s prorodinnou politikou více medializovat dávat návrhy na změnu legislativy dodržovat zákonnou povinnost plánovat rozvoj sociálních služeb v kraji na určité období, který je rozpracován do konkrétních strategických cílů, opatření a projektů. Této oblasti se brožuře záměrně nevěnujeme, neboť je předmětem jiných projektů.

• získáváním finančních prostředků a realizací projektů za-

měřených na rovnost mužů a žen bude: - pomáhat vracet sebevědomí dlouhodobě nezaměstnaným ženám například realizací Podpůrných skupin pro nezaměstnané ženy nebo zřizováním Kariérového poradce v rámci Family Pointů v okresních městech - podporovat zaměstnavatele v alternativních formách zaměstnávání • sám jako zaměstnavatel bude zavádět alternativní formy zaměstnávání, flexibilní formy využívání pracovní doby a hlídání dětí na KÚ i v organizacích jím zřizovaných • při vyhlašování veřejných zakázek bude uvádět jako podmínku zaměstnání určitého počtu osob určité skupiny nezaměstnaných žen ve vítězné firmě • jim nabídne zapojení do dobrovolnictví Příklady dobré praxe Kraje Vysočina jsou obsaženy v brožuře č. 2. Místní samosprávy Obce a města jsou územně samosprávné celky, které zajišťují podmínky pro život obyvatel a pro podnikání a vytvářejí prostředí pro rozvoj občanských a ekonomických aktivit v obci. Hlavním úkolem ve vztahu k obyvatelům obce je vytvářet takové prostředí a podmínky, aby obyvatelé mohli realizovat svoje aktivity (Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích).

20

Trh práce ve venkovském prostředí je zcela rozdílný oproti městskému a rovněž možnosti podpory obyvatel jsou v obou případech jiné. Pokles zaměstnanosti a méně pestrá struktura ekonomických aktivit jsou patrné hlavně na venkově, kde stoupají náklady spojené s prací i s dojížděním za ní. Slova „pomoc“ a „podpora“ máme v souvislosti se státní sférou obvykle spojené s pojmem „finance“. Rovněž pomoc občanům je často spojená s různými formami finanční nákladů. Nejdůležitější nástroje pomoci ženám v obtížné situaci jsou: 1. Rozpočet – obec stanoví strukturu svého rozpočtu na základě znalosti místních podmínek s ohledem na své priority a místní specifika tak, aby - byly zohledněny podmínky k vytvoření rovných příležitostí mužů a žen - byly uvažovány dopady výdajů, které může obec aktivně ovlivnit, na rovnováhu mezi muži a ženami. 2. Dotace – obce je mohou podle svých možností poskytovat ze svých rozpočtů, nebo naopak využít dotační programy a získávat finanční prostředky na základě svých projektů od jiných subjektů (kraje, ÚP, MPSV, firmy, EU apod.). Pomoc při získání placené práce je sice v kompetenci Úřadu práce ČR, ale samosprávy některé možnosti také mají. Ženy mohou hledat práci jako zaměstnanci nebo jako osoby samostatně výdělečné činné (dále jen „OSVČ“). Zaměstnanci jsou značně závislí na firmě, OSVČ na dostatku práce, ale pro všechny je finanční odměna za vykonanou práci zdrojem živobytí.

Možnosti místních samospráv:

obecního plánu v závislosti na konkrétních místních podmínkách. • Poskytování základních veřejných i komerčních služeb podle finančních možností obce a zájmu o služby ze strany jejích obyvatel, které mohou pomoci ženám v obtížné situaci, a to a) službou samotnou (např. mateřské a základní školy, obchody, pošta) b) zaměstnáním v těchto službách (např. sociální a zdravotní služby) nebo finančně podpořit jejich zajištění jinými subjekty a podílet se na komunitním plánu. • Podpora zakládání a rozvoje drobných podniků za účelem posílení rozmanitosti ekonomických struktur a podnikání včetně služeb péče o děti a poskytování služeb pro rodinu a domácnost. • Vytváření podmínek pro podnikání – poskytnutí bezúročné půjčky OSVČ nebo nevratného příspěvku na zavedení živnosti, pronajmutí prostoru na provozování živnosti i za snížený nájem po určitou dobu, nabídnutí vhodného pozemku k prodeji. • Zveřejňování a aktualizace informací o podnikatelích a službách v daném místě, o jejich nabídce i volných pracovních místech či kapacitě na internetových stránkách obce a poskytování těchto informací kraji k dalšímu šíření

21


• Aplikace krajské koncepce rodinné a sociální politiky do

• • Jak pomoci ženám v obtížné situaci

•

•

•

(např. žena vracející se do pracovního procesu po MD by mohla lehce najít paní na hlídání dětí nebo na žehlení, která se rozhodla provozovat tyto živnosti z důvodu své dlouhodobé nezaměstnanosti). Poskytování informací o tom, na co má žena právo nebo nárok. Optimalizace dopravní obslužnosti veřejnou dopravou aktivním zapojením do systému integrované dopravy, vyjednáváním o jízdních řádech s ohledem na potřeby pracujících, školáků i služeb, podporou financování spojů hromadné dopravy nebo podporou dopravců využívajících dopravní prostředky pro menší počty lidí. Zajištění alternativních možností dopravní obslužnosti například podporou využívání sdílené individuální dopravy její propagací, zveřejněním nabídky a poptávky na svých internetových stránkách, autobusu na zavolání či zřízením obecního taxi. Zlepšování dopravní obslužnosti pravidelnou údržbou komunikací patřících obci a komunikací se správcem silnic vyššího řádu, budováním parkovišť nebo zastávek veřejné dopravy. Zapojování se do regionálních individuálních projektů vyhlašovaných MPSV nebo ÚP.

získání zkušeností od zahraničního partnera vzdělávat a informovat o práci na dálku jak zaměstnavatele, tak i uchazeče o zaměstnání. Krajská pobočka ÚP v Jihlavě realizovala například projekt „Jde to i s dětmi“ (projekt Aktivní politiky zaměstnanosti), který se zaměřoval na začleňování nezaměstnaných zpět na trh práce. • Pořádání setkání zástupců obce a zaměstnavatelů působících na jejím území, vzájemné předávání informací o potřebách a možnostech a pozitivní komunikace se soukromým sektorem. • Pořádání seminářů pro zaměstnavatele s prováděním osvěty ve smyslu jejich motivace k zohledňování zájmu zaměstnanců a uvádění konkrétních případů dobré praxe obce jako zaměstnavatele. • Spolupráce s neziskovými organizacemi, které jsou iniciátory řady konkrétních opatření pro lidi bez práce, poskytovateli sociálních služeb pro rodiny nebo zaměstnavateli. • Spolupráce s ÚP a získání přehledu o počtu a kvalifikaci nezaměstnaných žen toužících po placené práci a nabídnutí možnosti seberealizace v případě chybějících služeb v obci. • Mapování potřeb občanů a uplatňování strategického plánování prostřednictvím komunitního plánování, poskytování potřebných informací kraji. • Zapojování žen v obtížné situaci do projektů obce.

Jedním za všechny příklady dobré praxe realizované v obcích je projekt v délce 34 měsíce „Vybudování koordinačního centra práce na dálku v Třebíči“, jehož cílem je na základě

22

• Spolupráce s místními církvemi, které v rámci znovunabytí

dobou nezaměstnanost (týká se jak mladých mužů, tak především mladých žen, které mohou být vnímány jako potenciální matky)

majetku budou nejspíš potřebovat pracovní síly. Specifické konkrétní možnosti samospráv obcí a měst v oblasti pomoci ženám v obtížné situaci budou předmětem následujících kapitol. Zaměstnavatelé podle svých možností a míry vstřícnosti vytvářejí podmínky pro slaďování rodinného a pracovního života svých zaměstnanců (včetně zaměstnankyň, které se vracejí po rodičovské dovolené) a hledají nejvhodnější pracovníky na volná pracovní místa. Pracovních míst mívají právě tolik, aby firma mohla existovat, plnit svůj účel a být konkurenceschopná.

Ženy vracející se do placené práce po rodičovské dovolené si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek práce neplacené, na nedostatek motivace k životu či na to, že jejich den nemá strukturu (její spolehlivý rámec určují děti). Největší motivací k návratu do zaměstnání bývá finanční příjem, kariéra, vymanění se ze stereotypu péče o domácnost a děti a rozšíření sociálních kontaktů. Ženy bývají na trhu práce znevýhodněny oproti mužům z důvodu mateřství a péče o malé děti, kdy dojde k přerušení pracovního růstu. Žena znovu začíná budovat svou pracovní dráhu, kdežto pracovní dráha muže většinou přerušena nebyla, a bývá tedy na stejné pozici lépe finančně ohodnocen. Zaměstnavatelé jsou často méně nakloněni k zaměstnávání těchto žen, neboť očekávají jejich absence v souvislosti s péčí o děti, menší ochotu k práci přesčas, eventuálně odchod na další mateřskou/rodičovskou dovolenou. Obtížnou situaci rodin a žen vracejících se po rodičovské dovolené vystihuje citace z Národní koncepce podpory rodin s dětmi (MPSV 2008):

V zájmu žen v obtížné situaci, které by měly o práci u nich zájem, mohou: • zvažovat svoje možnosti v rámci ekonomičnosti provozu a přijímat více nových zaměstnanců na částečný úvazek nebo zvážit výhody alternativních forem práce • aktivně vyhledávat informace a zapojovat se do projektů vyhlašovaných MPSV nebo ÚP ohledně zaměstnávání ohrožených skupin osob • projevovat finanční či materiální podporu neziskovému sektoru, veřejně prospěšným aktivitám a projektům či dobrovolné práci • spolupracovat se školami a umožňovat studentům praxi, aby mladí lidé po skončení studia byli lépe připraveni na začlenění se do ekonomického života, a nikoli na dlouho-

23


3.1 Ženy vracející se po rodičovské dovolené

emancipace žen se tak dostává do kolize s nároky kladenými na výkon rodičovských rolí a kvalitní rodičovskou péči o děti.“


„Rodiče jsou dnes ve svém výchovném úsilí značně osamoceni, rodičovství je de facto věcí soukromou. Výchova dětí a zabezpečení rodiny jsou v porovnání s výkonem zaměstnání chápány v celospolečenském kontextu jako méně přínosné a důležité, což dokládá oslabená pozice zaměstnanců-rodičů na trhu práce. Rodiče jsou přitom vystaveni vysokým nárokům na kvalitu výchovy dětí a péče o ně, která – aby byla úspěšná – vyžaduje od rodičů obětovat nejen finanční prostředky k jejich materiálnímu zabezpečení, ale také osobní zralost, odhodlání postavit se negativním společenským jevům komplikujícím výchovu dětí, a zejména pak dostatek času a osobního nasazení k vytvoření kvalitního rodičovského vztahu, který dítěti umožní všestranný zdravý vývoj. V ČR nejsou doposud soukromé investice rodičů do rodiny a jejich celospolečenský přínos odpovídajícím způsobem oceněny. Významným předpokladem pro fungování rodin je slučitelnost rodičovské a profesní role, pro kterou nejsou vytvořeny ideální podmínky. Zatížení matky velmi vysoké zejména v raných fázích věku dítěte, kdy je dítě vázáno zejména na matku a její péči, má-li matka současně vykonávat i výdělečnou činnost. V ČR velmi rozšířený model dvoupříjmové rodiny a pokračující

Zajištění rovných příležitostí Ideálem zajištění rovných příležitostí pro muže a ženy žijící v rodině je to, aby každý mohl svobodně uplatnit své osobní schopnosti a dovednosti jak v zaměstnání, tak i v rodině. Je nutné vytvořit takové podmínky, jež umožní rodičům svobodně se rozhodnout, jak dlouho který z rodičů bude pečovat o děti, a především ženám umožní plynulý návrat do zaměstnání po ukončení jejich mateřské, respektive rodičovské dovolené. Nepsané společenské normy se mění pomaleji než zákony. Zatímco z právního hlediska je vztah obou rodičů k dítěti rovnocenný a stejný je dnes i legislativní nárok matky a otce na rodičovskou dovolenou, fakticky tomu tak není, neboť ve společnosti jsou stále zakotveny a dodržovány normy pramenící z dob minulých. Pro Kraj Vysočina je typické soužití třígeneračních rodin v rámci jedné i dvou úzce provázaných domácností, které si vzájemně vypomáhají. Nezaměstnaná babička nejednou hlídá děti své dceři, vracející se po rodičovské dovolené na trh práce.

24

2. zajištění dostupnosti péče pro dítě po dobu vykonávání placené práce 3. vhodné podmínky ke slaďování placené práce s neplacenou prací v domácnosti a péčí o dítě Všechny výše jmenované aspekty jsou vzájemně provázané. Podaří-li se ženě najít zaměstnání, je třeba, aby bylo zajištěné hlídání dětí po celou dobu vykonávání práce včetně dopravy do ní, aby měla možnost dopravit se do práce a zvládla péči o domácnost. ad 1. Pomoc a podpora při hledání vhodné placené práce je nezbytná, neboť největší rozdíly v nezaměstnanosti mezi oběma pohlavími jsou ve věkové skupině 25–34 let, kdy ženy mají malé děti či kdy se předpokládá, že je budou mít. Existuje několik typů žen-matek, které mají zájem o placené zaměstnání, a najdou-li ho, musí s ním sladit péči o malé dítě. Pomoc a podpora při hledání se odvíjí od konkrétního typu: a) Ženy, které mají o placenou práci zájem, ale chtějí se rovněž co nejvíc věnovat dětem. Tyto ženy často uvítají alternativní formy zaměstnávání, flexibilní formy využívání pracovní doby či práci na částečný úvazek. Roste také počet mužů, kteří jsou ochotni převzít část denní péče o děti na úkor svého zaměstnání a ženě umožnit delší pracovní dobu. b) Druhý typ žen-matek hledá práci na plný úvazek. Jsou ochotny a schopny plně využívat možnosti péče o děti institucemi, což jim však musí být umožněno (místně i finančně

Podpora žen v obtížné situaci Aby ženy mohly vykovávat placenou práci, potřebují: 1. pomoc a podporu při hledání vhodné placené práce

25


Většina žen po rodičovské dovolené se hodlá vrátit na své původní pracovní místo (Nestrojilová 2013). Ženy, které chtějí po skončení rodičovské dovolené vykonávat placenou práci, jsou ohrožené nejčastěji v těchto případech: • Rády by se na původní pracovní místo vrátily, ale placenou práci nelze sladit s péčí o děti a rodinu (časová náročnost, vzdálenost od domova, dopravní dostupnost, dostupnost péče o děti, další vzdělávání apod.). • Čerpaly rodičovskou dovolenou déle než tři roky, ochrana pracovního místa je však garantována do tří let věku dítěte, se zaměstnavatelem se nedohodly jinak, a tudíž se nemají kam vrátit. • V průběhu rodičovské dovolené jim skončil pracovní poměr na dobu určitou. • Před nástupem na rodičovskou dovolenou nebyly zaměstnané (tato skupina žen může být součástí kategorie dlouhodobě nezaměstnaných). • Nemají dostatečnou kvalifikaci pro zaměstnání, které dříve vykonávaly nebo by chtěly vykonávat (nedostatečná praxe či vzdělání, například přerušené nástupem na mateřskou dovolenou či nedoplňované v průběhu rodičovské dovolené). • Práci u původního zaměstnavatele už nechtějí vykonávat.


dostupná mateřská škola, dětská skupina, firemní školka). Tyto ženy lze ještě rozdělit do dvou skupin: • Pokud je dítě nemocné, musí se žena o ně starat sama – často ji to při hledání práce znevýhodňuje. • Pokud je dítě nemocné, může žena využít pomoci partnera, prarodičů či jiného hlídání – její pracovní poměr to neovlivňuje. c) Poslední skupinou jsou ženy, které upřednostňují kariéru před „plnoúvazkovou“ péči o děti, případně se jedná o vysoce kvalifikované profesionálky, jimž po delším čase stráveném mimo obor prudce klesá možnost dobrého uplatnění. Pro takové ženy bývá nezbytné mít možnost zajištěného hlídání pro dítě včetně doby, kdy je dítě nemocné. Zejména první dva typy žen-zájemkyň o zaměstnání spojuje další znevýhodnění: vzdálenost místa zaměstnání od místa bydliště a dopravní dostupnost, případně nedostatek volného času pro další vzdělávání či rekvalifikaci při zaměstnání.

•

•

•

•

- posilovat společensky odpovědné chování firem, které začíná u přesvědčení managementu o zohledňování zájmu zaměstnanců - propagovat alternativní formy zaměstnávání, flexibilní formy využívání pracovní doby a hlídání dětí Budou sledovat projekty, které vyhlašuje MPSV nebo ÚP, a zapojí se do nich samy nebo prostřednictvím kraje. Jedním z posledních projektů MPSV je projekt zaměřený na dvě skupiny nejvíc ohrožené na trhu práce a nazvaný Generační tandem – podpora generační výměny, který odstartoval ve třech krajích počátkem března 2014 a má probíhat do konce října následujícího roku. V jeho rámci by společné pracovní místo měli sdílet lidé nad šedesát let, kteří mají zkušenosti, a lidé mladší třiceti let nebo matky či otcové po rodičovské dovolené. Budou plánovat dopravní obslužnost s ohledem na možnost dojíždění žen-matek za prací.

ad 2. Zvýšení dostupnosti péče o děti v předškolním věku „Díky tomu, že není možné umístit děti do zařízení, ztrácíme potenciál určité části vzdělaných žen. Matky vlastně za mateřství trestáme,“ dodala k současné situaci ministryně Michaela Marksová (MPSV 5. 3. 2014). • Jesle jsou zdravotnickým zařízením pro děti do tří let věku, existují ve velmi omezeném počtu a jsou soustředěny především ve větších městech. Obec je může zřizovat nebo

Obce mohou těmto ženám pomoci následovně: Samy budou jako zaměstnavatelé zavádět alternativní formy zaměstnávání, flexibilní formy využívání pracovní doby a hlídání dětí na svých pracovištích i v organizacích jimi zřizovaných. Tak mohou mimo jiné poskytnout příklad dobré praxe jiným zaměstnavatelům. Mohou uspořádat schůzky s místními zaměstnavateli s cílem:

26

•

•

•

27

- ocenit (finančním příspěvkem, soutěží, medializací apod.) zaměstnavatele, který na území obce MŠ zřizuje Nestátní neziskové organizace (Mateřská centra a centra pro rodinu) zajišťují nejrůznější programy, například akce pro rodiny a děti či pomoc při zapojování žen do pracovního procesu po nástupu do zaměstnání. Některé kupříkladu mohou částečně nahradit jesle, neboť poskytují dopolední programy 1–2x týdně i pro děti do tří let bez přítomnosti rodičů, jiné zajišťují vyzvedávání dětí ze školky a jejich hlídání do příchodu rodičů. Obec je může podpořit finančně či poskytnutím vhodných prostor s minimálním nájmem. Živnosti péče o děti dle zákona o živnostenském podnikání pro děti do tří let věku, nad tři roky věku a poskytování služeb pro rodinu a domácnost (zajišťování chodu domácnosti, individuální péče o děti nad tři roky věku v rodinách, příležitostné krátkodobé hlídání dětí (včetně dětí do tří let věku), péče o osoby vyžadující zvýšenou péči, obstarávání nákupů a jiných záležitostí souvisejících s chodem domácnosti a jiná obstaravatelská činnost) může obec podpořit například tím, že vytvoří, zveřejní a aktualizuje seznam poskytovatelů, který by byl k dispozici zájemcům. MPSV podalo návrh zákona o dětské skupině, jenž je reakcí na malou kapacitu mateřských škol. Předpokládá se, že provoz bude méně nákladný než rozšíření kapacit mateřských škol či jeslí. Cílem zákona je zvýšení místní i cenové dostupnosti služeb péče o děti prostřednictvím zavedení nového typu služby hlídání a péče o dítě v dětské


•

finančně podpořit soukromé projekty. Péče o děti v nich je velmi nákladná. Míst v mateřských školách, jejichž síť je z předškolních zařízení pro děti nejběžnější a místně i finančně nejdostupnější, je nedostatek. MŠ v praxi často zřizuje územně samosprávný celek, který má zároveň povinnost zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky pro děti s místem trvalého pobytu na jejím území. Obec může: - zvýšit počet míst v závislosti na možnostech objektu a svých finančních možnostech - přizpůsobit provozní dobu potřebám rodičů - vymezit určitou kapacitu v MŠ pro obyvatele vykonávající v místě MŠ zaměstnání, ale s trvalým bydlištěm v jiné obci, než je umístěna školka - pro provozování MŠ využít volné prostory v základních školách (sociální a další hygienické požadavky splňují a většinou je vyřešeno i stravování) - poskytnout prostor ve svém vlastnictví jinému zřizovatelskému subjektu - jiný zřizovatelský subjekt finančně podpořit - podpořit lesní mateřské školy, jejichž existence je však podle Asociace lesních MŠ „ohrožena zákonem o dětské skupině, jehož záměrem je mj. regulovat širokou nabídku různých zařízení pro předškolní děti“ (ALMŠ 6. 7. 2014)


skupině, která upraví oblast péče o děti mimo domácnost dítěte od šesti měsíců věku do zahájení povinné školní docházky v kolektivu dětí a mimo režim předpisů o školách a školských zařízeních. Dětské skupiny mohou provozovat firmy, úřady, radnice, vysoké školy či neziskové organizace. Musí k tomu mít oprávnění, které vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zákon určuje počet dětí ve skupině a podmínky jejího provozování. Obec může tuto aktivitu podpořit finančně nebo poskytnutím vhodného prostoru. Dostatek míst ve školkách a jeslích je prostorem pro jeho řešení formou kombinace pomoci státu, práce obcí, soukromého a neziskového sektoru.

e) Zavedení systému vzdělávání a osvěty matek, otců i dalších členů rodiny i společnosti (rozvedeno dále). Zavedení systému vzdělávání a osvěty za účelem lepšího fungování rodiny jako celku, a tím i zlepšení situace v zaměstnávání žen-matek. Velkou výzvou je využití potenciálu škol české vzdělávací soustavy (mateřských, základních) jako místa vzdělávání stávajících i budoucích rodičů. Různé formy vzdělávání mohou pořádat samy obce nebo mohou spolupracovat s dobrovolníky či s organizacemi neziskového sektoru, které poskytují služby pro rodinu a jejichž činnost je podporována Ministerstvem práce a sociálních věcí z dotačních titulů. Zbývající potřebné finanční prostředky a prostor mohou poskytnout obce. Na vzdělávání by se měli podílet odborníci, pedagogové, zástupci krajů a obcí i neziskového sektoru, případně sami rodiče. Je třeba podporovat: a) Rozvoj partnerských vztahů včetně předmanželské přípravy – k tomu, aby se současná situace většiny rodin změnila, je třeba mít funkční rodiny, což znamená změnit individualistický přístup moderní společnosti. Měřítkem reciprocity povinností v rodině není jen zaměstnání, ale celkový objem práce vykonávané pro společnost. Příkladem dobré praxe jsou „manželská setkání“ pořádaná církvemi. b) Rozvoj podpory v osvojování a posilování takzvaných rodičovských kompetencí k podpoře rodičovských schopností a dovedností směřujících k jejich upevnění, prohloube-

ad 3. Podpora slaďování placené práce s neplacenou prací v domácnosti Existují další oblasti, ve kterých mohou obce pomáhat matkám-zájemkyním o práci. (Zdroj: Výstupy aktivit projektu Rovnost šancí na Vysočině): a) Informování o aktivitách nestátních neziskových organizací, které poskytují služby pro rodiny (např. doprovod dětí do zařízení či poradenská činnost). b) Tvorba, zveřejňování a aktualizace seznamu osob poskytujících služby v domácnosti a v péči o děti. c) Na místní úrovni informování občanů o chystaných opatřeních i příkladech dobré praxe. d) Podpora sociálních služeb zaměřených na rodinu jejich propagací, finanční podporou či poskytnutím prostoru pro jejich činnost.

28

29


do práce je pro ně snazší. Mívají také možnost částečně u své práce v průběhu dovolené zůstat. Těchto mužů je však zatím malé procento. Obce mohou například propagovat projekt „Tátové vítáni“, který je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Projekt má podpořit větší souhru a spolupráci obou rodičů v péči o děti, má přispět k tomu, aby se otcové více zapojovali do péče o děti a jejich životní prostor, a tím mimo jiné pomohli matkám realizovat se na trhu práce, aby zaměstnavatelé respektovali potřeby otců, aby se o aktivním otcovství psalo a diskutovalo v médiích, aby vznikla síť neziskových organizací podporujících otce a aby aktivní otcovství mělo místo v české rodinné politice. Projekt tak pomůže slaďovat pracovní i rodinné prostředí. V dubnu 2014 byla spuštěna kampaň Fandíme tátům, jejímž každoročním vrcholem bude Tátafest, kde se budou vyhlašovat i první nositelé značky kvality Tátové vítáni pro zaměstnavatele, kteří podporují aktivní otcovství. f ) Podpora mezigenerační soudržnosti – zapojení již nepracujících prarodičů do péče o vnoučata, aby bylo rodičům umožněno věnovat se výdělečné činnosti.

ní a zkvalitnění vzhledem k vysokým nárokům kladeným na rodičovství a výchovu dětí. Dobrými a zodpovědnými partnery, manželi a rodiči se mladí lidé většinou nerodí a nestávají zcela přirozeně výchovou v původní rodině. Socializace ke kvalitnímu rodičovství a partnerství v původní rodině dnes často selhává, a proto je třeba přijmout konkrétní podpůrná opatření k přípravě mladých lidí na rodinný život a rodičovství. Kvalitním rodičovstvím se přitom rozumí takové chování rodiče, které je ve vztahu k dítěti emočně vřelé, podporující, stanovuje jasné hranice chování dítěte a podporuje všestranný rozvoj jeho osobnosti. c) Posilování informovanosti rodičů o potřebách, vývoji dětí a službách pro rodinu za účelem snazšího zvládání výchovných problémů a fungování rodiny formou seminářů s odborníky nebo vzdělávání na školách. d) Rovnocennost žen – základem vztahu mezi mužem a ženou je úcta a k ní patří, že jeden druhého uznávají jako rovnocenného. e) Aktivnější zapojení mužů do péče o rodinu a výchovy dětí. V současnosti mají otcové možnost čerpat rodičovskou dovolenou namísto matek. K volbě rodičovské vedou muže různé důvody. Někdy je to kvůli financím, jestliže má partnerka lépe placenou práci. Jindy zase muži hledají životní změnu a pauza v profesní kariéře jim přijde vhod. Jiní otcové mají již před narozením potomka práci s volným režimem (nejčastěji pracují z domova) a přechod na rodičovskou a následně zpět

3.2 Ženy vracející se po péči o závislého člena rodiny na trh práce Jak pomoci ženám v obtížné situaci

ních dávek), i když některé úkony provádějí na profesionální úrovni, opečovávanému poskytují psychickou podporu a jejich pečovatelská činnost nemá časové omezení. Žena může pečovat o: • dítě se zdravotním postižením, poskytuje mu celodenní péči a nemůže proto vykonávat placenou práci • o jinou osobu rodiny v produktivním věku, která je dlouhodobě závislá na péči druhé osoby (např. manžela), kdy se sníží příjem domácnosti z důvodu jeho ekonomické neaktivity a zároveň proto, že žena přestane vykonávat placenou práci, aby o něj mohla pečovat • vzhledem ke stárnutí populace je stále častější péče o seniory v rodině (rodiče ženy nebo i muže) • není výjimkou, že se ženy z takzvané sandwichové generace starají o nezaopatřené děti a zároveň o stárnoucí členy rodiny, což znamená odlišnou formu péče a při vytížení v placené práci přináší řadu stresových situaci

V případě, že se stane některý člen rodiny dlouhodobě závislým na pomoci druhé osoby z důvodu závažných zdravotních problémů nebo stáří a s tím spojenou neschopností provádět běžné denní aktivity spojené s péčí o vlastní osobu či domácnost, snaží se stát přesunout péči z ústavních zařízení do jeho domácího prostředí a zvyšuje tlak na rodinné zabezpečení péče. Nesoběstačná osoba setrvává ve svém důvěrně známém domácím prostředí a stát se podílí na úhradě nákladů spojených se službami, které jsou osobě závislé na pomoci druhého člověka poskytovány, a to finančními prostředky formou příspěvku na péči a formou několika sociálních výhod pro pečující osobu, jejichž úroveň však není srovnatelná s úrovní standardně zaměstnaných lidí. Ženy bývají na základě genderového rozdělení rolí vnímány jako pečovatelky. Muži bývají schopni ženami poskytovanou péči doplnit, ale ne nahradit. Ženy nebývají na tuto práci proškoleny, za práci nedostávají mzdu (kromě sociál-

Výše popsanou situaci charakterizují data uvedená v článku „Role rodinných pečovatelů v systému sociální a zdravotní péče v ČR“ (Kotrusová 2013): „V ČR ze dvou třetin pečujících nejbližších rodinných příslušníků se jedná o ženy v produktivním věku – dcery, případně

30

podle vlastního uvážení sociální službě nebo kterékoliv fyzické osobě (Zákon č. 108/2006 Sb., zákon o sociálních službách). Proto uhradí-li ho pečujícímu rodinnému příslušníkovi, není tato finanční částka považována za příjem, a tudíž se z jeho hodnoty nevypočítává důchod. Pečující osobě se však doba péče započítává jako náhradní doba do potřebných let pojištění. Pečující osoba je vedena na úřadu práce a zdravotní pojištění za ni hradí stát. Žena tím, že pečuje o osobu závislou na péči druhé osoby:

• si v placené práci často vybírá náhradní volno nebo odmítá •

• • • •

31

školení z důvodů časové náročnosti, někdy odmítne i povýšení pro nárůst povinností ocitá se v psychicky náročné situaci, jež může vést k dočasnému poklesu produktivity práce a nesoustředěnosti, pokud žena nemůže být v dosahu osoby, která potřebuje její péči (Hasmanová 2011) může být péčí fyzicky i psychicky vyčerpaná, neboť je osobě závislé na pomoci druhé osoby k dispozici nepřetržitě, což může mít negativní vliv na její zdraví se může dostat do další stresové situace v případě, že vztah mezi ní a osobou závislou na pomoci druhé osoby není harmonický ne vždy může zajistit harmonický vztah s osobou závislou na pomoci druhé osoby, což přináší pečovateli další stresovou situaci často přerušila svoji kariéru


snachy nebo partnerky či manželky ve věku 45–64 let. Typická pečovatelka dnes je žena starší 50 let, která pečuje o své rodiče nebo rodiče svého partnera. Většina těchto žen (89 %) je mladší 65 let, je vdaná (71 %) a zaměstnaná (49 %). Obvykle mají úplné středoškolské vzdělání (39,5 %) a příjmová situace domácností, v nichž žijí, je relativně dobrá. I když ženy obecně poskytují více péče, muži je v posledních letech dohánějí, a to zejména v péči o partnera.“ Placená práce je pro tuto skupinu žen důležitá hlavně tím, že přináší možnost obrátit pozornost na jiné aktivity. Pro nezaměstnané pečovatelky je velice charakteristické, že upřednostňují rodinu před pracovní kariérou (76 %) a pro závazky vůči rodině nemají dostatek času na zaměstnání (33 %) (Kotrusová 2013). Někdy však rozhodnutí pečovat o blízkou osobu nebývá dobrovolné. V některých případech se považuje za samozřejmé, že o ni bude žena v rámci mezigenerační solidarity pečovat. Jindy žena přijde o zaměstnání a péče o blízkou osobu je jednou z možností, jak nerozšířit řady nezaměstnaných. Jindy žena společně s rodinou zvažuje množství péče, které závislá osoba potřebuje, možnosti, jež žena a celá rodina má, aby mohly být potřeby nesoběstačné osoby naplněny, i dostupnost sociálních služeb nebo finanční stránku péče. Ženy také bývají pod tlakem očekávání okolí, jež může odsuzovat či odmítat přestěhování na péči závislé osoby do pobytové sociální služby. Příspěvek na péči je sociální dávka určená osobě závislé na pomoci druhé osoby, která může poskytnuté služby uhradit

• nebývá považována za pracovníka, který vykonává práci


• • •

V případě, že žena chce mít placenou práci:

• nemá se kam vrátit (v zaměstnání dala výpověď, aby moh-

a má praxi, protože péče o člena rodiny, ač může být osobou závislou na pomoci druhé osoby finančně ohodnocena, není považována za ekvivalent placeného zaměstnání nevykonává placenou práci, čímž klesají příjmy rodiny (i když v některých případech mohl být příjem ženy nižší než finanční ohodnocení osobou závislou na pomoci druhé osoby) bývá značně společensky izolovaná nemá dostatek času na osobní život může mít dlouhodobou péčí o ni narušené partnerské vztahy

• •

Co může udělat obec:

• poskytovat poradenství v oblasti sociálních služeb – jaká •

Osoby dlouhodobě pečující o člena rodiny by nemusely vždy přerušovat svoji pracovní kariéru, kdyby existovalo více flexibilních podpůrných sociálních služeb.

•

Žena se vrací do pracovního procesu, jestliže:

•

• nesoběstačné osobě začne být péče trvale poskytována sociální službou

• nezaopatřené děti začnou chodit do školky nebo do školy • ženě se naskytne lukrativní zaměstnání, takže pak musí • •

la o blízkou osobu celodenně pečovat nebo byla bez práce už před tím) chybí jí potřebná praxe ztratila původní pracovní návyky

• • •

vyřešit mnohdy obtížnou situaci při shánění odpovídající sociální služby pro nesoběstačnou osobu již dále nechce o blízkou osobu pečovat a chce vykonávat placenou práci, pak se nachází v dvojnásobně obtížné situaci osoba závislá na pomoci druhé osoby osoba zemře

•

32

služba by byla pro nesoběstačnou osobu nejvhodnější a dosažitelná místně, časově i finančně podporovat rozvoj sociálních služeb v obci, kde by mohly tyto ženy, které mají bohaté zkušenosti, pracovat a své zkušenosti využít podporovat začínající podnikatelky mimo jiné i v oblasti poskytování péče o rodinu a domácnost, kde by ženy mohly svoje praktické zkušenosti uplatnit poskytovat informace o tom, jaké zákony se vztahují na situaci žen pečujících o závislého člena rodiny a jak ji upravují zprostředkovávat informace o institucích v regionu, které poskytují pomoc pečujícím ženám zachovat i v menších obcích základní školy plánovat dopravní obslužnost s ohledem na možnost dojíždění žen za prací a dětí do školy podnikat další aktivity podobné těm, jimiž by mohla podpořit ženy vracející se po rodičovské dovolené (viz kapitola 3.1)

Co mohou udělat zaměstnavatelé:

nemají. Dnešní 50leté ženy však půjdou do důchodu nejdříve

nebo práci na částečný úvazek

letech, až v 65, což znamená, že se nám takzvaný předdůcho-

by například využití neplaceného volna

přibývá a předdůchodový věk stejně jako věková hranice odchodu do řádného starobního důchodu se zvyšuje. Ženy nad 50 let budou během několika málo let patřit na pracovním trhu mezi klíčové pracovníky. Jestliže žena ve věku 50+ přijde o práci krátce před starobním důchodem, často už žádnou další práci nehledá, jen „čeká“ na důchod nebo jde do předčasného důchodu (a potom už není v evidenci uchazečů o práci), což je dáno fungováním důchodového systému a podmínkami na trhu práce, které starší zaměstnankyně znevýhodňují (Hasmanová 2013). Z počtu starobních důchodů, jež začaly být vypláceny v roce 2013, bylo více než 30 % předčasných starobních důchodů, z toho počet žen za rok 2013 se neuvádí (ČSSZ 2014).

• vytvořit pracovní příležitosti s flexibilní pracovní dobou v 61 letech a většina těch, které čeká padesátka v nejbližších

3.3 Ženy v předdůchodovém věku Otázkou je, co je a co v příštích letech bude předdůchodový věk. V psychologii se jako předdůchodový věk uvádí 56–65 let (Křivohlavý, 2002). V současnosti je věk žen odcházejících do důchodu v závislosti na počtu vychovaných dětí přibližně mezi 57–63 lety. Vzhledem k tomu, že je možné odejít do předčasného důchodu o tři roky dřív, než nastane čas pro nárok na přiznání řádného starobního důchodu, dostáváme se k věku 54 let. Většina programů v oblasti zaměstnanosti se zabývá osobami staršími než 50 let, předdůchodový věk žen budeme tedy definovat jako období po 50. roce života. Zatímco na konci roku 2000 tvořili lidé nad 50 let 16,2 % z celkového počtu uchazečů o zaměstnání a v roce 2013 se na celkové nezaměstnanosti podíleli 27,2 % (ÚP 2014). Nezaměstnaných žen mezi 50 až 59 lety je o necelé jedno procento víc než mužů, přestože některé jsou již ve věku, kdy odcházejí do starobního nebo předčasného důchodu, kdežto muži v této věkové kategorii ještě nárok ani na předčasný důchod

Do této kategorie mohou spadat:

• Ženy, které mají nárok na předčasný důchod – je jim při-

•

33

znán ve věku, kdy by před několika lety byly již v řádném starobním důchodu, jeho výše je však krácená. Vzhledem k tomu, že této možnosti mnoho žen využívá, nejsou už v obtížné situaci ve smyslu, že by hledaly placenou práci. Ženy, které přijdou o zaměstnání, ale nárok na předčasný důchod nemají.


dový věk prodlouží na 15 let. Díky stále se zlepšující zdravot• vytvořit sdílená pracovní místa • umožnit ženě pečující o osobu závislou na péči druhé oso- ní péči se zvyšuje doba dožití, žen v předdůchodovém věku

• Ženy, které se vracejí po péči o závislého člena rodiny na •

trh práce. Dlouhodobě nezaměstnané ženy.

•


Ženami vracejícími se po péči o závislého člena rodiny a dlouhodobě nezaměstnanými ženami se zabýváme v příslušných kapitolách, proto se nadále budeme věnovat skupině žen, které přijdou o zaměstnání, ale ještě nesplnily nároky na vznik starobního důchodu.

•

Ženy po padesátce:

• Vykazují vyšší míru nezaměstnanosti než muži, s vyšším

•

•

•

•

vzděláním však stoupá míra ekonomické aktivity žen. V předdůchodovém věku riziko nezaměstnanosti žen s nižším vzděláním dosahuje vrcholu (Hasmanová 2013). Mají větší pracovní a životní zkušenosti než mladé ženy, díky čemuž si vědí rady i ve složitých situacích, mívají větší motivaci k práci, bývají pro zaměstnavatele „volné“ tím, že se už nestarají o malé děti, mají snahu předávat zkušenosti a mívají větší pocit zodpovědnosti a kázně v dodržování pracovních postupů i větší loajalitu se zaměstnavatelem. Nezřídka finančně podporují své nezaopatřené děti, roste pravděpodobnost nutnosti péče o své či partnerovy nesoběstačné rodiče nebo umožňují svým dětem pracovat tím, že se starají o vnoučata. Jsou tak vystaveny několika typům nároků na péči zároveň. Mýtem společnosti je, že se hůře přizpůsobují změněným podmínkám než mladé ženy. Schopnost přizpůsobit se

•

• • •

34

změněným podmínkám však závisí na osobnosti člověka, jeho psychických a fyzických vlastnostech, společenském postavení, životních okolnostech a rodinných poměrech. Mohou pociťovat ztrátu fyzických sil a častěji než v mladším věku se dostavují zdravotní potíže. Je jim vytýkána neochota k dalšímu vzdělávání, nedostatečná znalost cizích jazyků a nových technologií. Ženy mívají pocit, že už nejsou schopny se nic nového naučit, i když je mnoho žen, které si začaly zvyšovat své vzdělání ve chvíli, kdy jim odrostly děti, a ony tak získaly více volného času. Jsou nuceny osvojit si v rekvalifikačních kurzech zcela nové dovednosti, což bývá spojeno s psychickou nepohodou. Ztrátu zaměstnání mohou: - prožívat s pocity bezradnosti, nejistotou, s psychickým napětím, s postupnou ztrátou sebedůvěry a mohou si připadat nepotřebné a neužitečné - vnímat jako psychické trauma a jako změnu své identity, jestliže ztrácejí svou profesi, které se mnoho let věnovaly a která naplňovala jejich čas a někdy mohla být i smyslem jejich života Při hledání nového zaměstnání obtížně obstávají v konkurenci většinou mladších a vzdělanějších Bývá pro ně méně přijatelné dojíždět za novou prací na vzdálenější místo Zpočátku se obvykle snaží hledat jiné zaměstnání a leckdy jsou ochotné slevit ze svých požadavků. Po několika od-

mítnutích, po delším čase bez práce nebo při hledání nové práce může narůstat vědomí nemožnosti ovlivňovat vlastní situaci. Ženy často rezignují a mívají pocit, že na hledání práce nemají energii. Spolu s tím je spojena i rezignace na společenskou aktivitu. Pro zaměstnavatele je tato kategorie žen málo perspektivní. Neskrývají obavy z častých absencí starších osob v zaměstnání, dlouhodobých pracovních neschopností a nižší schopnosti snášet psychickou a fyzickou zátěž pro zdravotní problémy. Ženy této kategorie jsou pro ně neperspektivní i z důvodu dřívějšího nároku na odchod do důchodu než muži, což se týká především u matek více dětí. Rodinné zázemí může ženu podpořit a toto období jí pomoci překonat. Některé rodiny mají dospělé studující děti (a studium podstatně finančně náročnější než náklady na malé děti a děti v ZŠ) a ztracený finanční příjem ženy v rodině citelně chybí. Vzhledem k tomu, že se děti rodí stále starším matkám, blíží se doba, kdy budou mít ženy v tomto věku děti i na střední škole. Jak jsme zmínili v kapitole 3.1, je pro Kraj Vysočina typické soužití třígeneračních rodin v rámci jedné i v rámci dvou

Možnosti místních samospráv:

• Jako zaměstnavatelé se zapojit do regionálních projektů

financovaných z evropských i národních peněz prostřednictví ÚP • Zřizovat společensky účelná pracovní místa, a využívat tak finanční podporu ÚP (měsíční příspěvek pro zaměstnavatele, který přijme uchazeče ve věku nad 55 let, může činit až 24 tisíc) v závislosti na možnostech obce. Existují ženy, které vezmou zavděk téměř jakoukoliv prací, v níž mohou uplatnit své léty nabyté zkušenosti a dovednosti a která jim pomůže nasbírat dostatečný počet let pojištění podmiňujících nárok na starobní důchod. • Informovat zaměstnavatele působící na území obce o možnostech regionálních projektů a vyměňovat si zkušenosti.

35


úzce provázaných domácností. Nezaměstnaná babička tedy může hlídat své dceři či snaše vracející se po rodičovské dovolené na trh práce děti, a případně i děti jiných rodičů, formou miniškolky. Tím pomůže jiným ženám ohroženým na trhu práce v návratu do placené práce a sama také získá pracovní uplatnění.

• Vytvářet pracovní místa pro ženy například v rámci veřejně na potřeby trhu práce ÚP. Každý občan se může dobrovolně •


celoživotně vzdělávat. V rámci brožury bychom se však měli zaměřit na ženy, které jsou již v pracovním procesu, vzdělávací systém opustily, ale mají pouze základní vzdělání nebo nízkou úroveň kvalifikace. Za nízkou úroveň kvalifikace považujeme střední vzdělání s výučním listem. Vyšší vzdělání než základní je soukromou věcí jednotlivce. Rodič, školství, stát a jiné vlivy mohou vytvářet podmínky, které na člověka působí, ale jestli se rozhodne vzdělávat se, je jen na něm. Ne každý člověk se dokáže vzdělávat soustavně a dobrovolně. Mnozí lidé zaujímají pasivní postoj a vyčkávají, budou-li k tomu donuceni v případě, že jim jejich doposud získané znalosti nebudou stačit na splnění potřebné kvalifikace. Nejen výše dosaženého vzdělání, ale i volba studijního oboru má své důsledky pro možnosti uplatnění na pracovním trhu. Obory tradičně považované za ženské nabízí svým absolventkám zpravidla horší uplatnění. Ženy převládají v celých pracovních odvětvích, která se zpravidla vyznačují nižší prestiží a finanční oceněním oproti odvětvím srovnatelným z hlediska míry kvalifikace, v nichž však naopak převažují muži. Jestliže při volbě svého budoucího oboru myslely na to, jaký finanční zisk jim práce v prestižním oboru přinese,

prospěšných prací, které některým ženám mohou dodat vedle finanční odměny také pocit užitečnosti. Jako pomoc v sociální izolaci může nabídnout zapojení do společenských aktivit v obci, zapojení do činnosti spolků, které může obec finančně podporovat, nebo zapojení do dobrovolnictví, jež může obec podpořit finančně nebo poskytnutím místa. Zapojení do dobrovolnických organizací může přinášet pocit užitečnost a ženy mohou navázat nové sociální kontakty.

3.4 Ženy se základním vzděláním nebo nízkou úrovní kvalifikace Vzdělávání je věcí MŠMT a genderová rovnost včetně podmínek pro ni by měly být součástí vzdělávacích plánů. V ČR mají teoreticky zajištěný stejný přístup ke vzdělání muži i ženy. Rovnost v přístupu by však neměla být vyvozována pouze z toho, že lidé mají možnost se ke studiu přihlásit, ale i z toho, zda skutečně tuto možnost využívají. Pomocí rekvalifikačních kurzů zajišťuje další vzdělávání v návaznosti

36

vlivem ekonomické transformace mnohé dělnické, technické či řemeslné obory zanikly nebo jsou jen okrajové.

Tabulka: Přehled průměrných platů v závislosti na ukončeném vzdělání

Obecně vyšší vzdělání by mělo přinášet:

• Vyšší šanci na vyšší výdělek. VČR však statisticky skupina

•

více vzdělaných žen vydělává více než skupina méně vzdělaných žen, ale ne vždy více než skupina méně vzdělaných mužů. V každé vzdělanostní kategorii vydělávají ženy méně než muži. Dokonce čím déle ženy ve vzdělávacím systému setrvávají a čím vyššího stupně vzdělání dosahují, tím větší je rozdíl mezi jejich příjmem a příjmem jejich stejně vzdělaných vrstevníků-mužů. Situace je o to paradoxnější, že dokonce i ženy s vyšším vzděláním vydělávají v průměru méně než muži, kteří skončili s osvědčením z nižšího vzdělávacího stupně. V podstatě to znamená, že žena musí mít o jeden stupeň vyšší vzdělání než muž, aby se jejich průměrný plat vyrovnal. V případě základního vzdělání je průměrný plat muže o 42% vyšší než průměrný plat ženy. Nejmenší rozdíl mezi muži a ženami je v kategorii vzdělání středoškolské s maturitou, kdy muži vydělávají o 27 % víc. Větší šanci na uplatnění se na pracovním trhu. Nezaměstnaných žen se základním nebo neúplným vzděláním je 28,8 %, se středním odborným s výučním listem 35,7 % z celkového počtu nezaměstnaných žen (ČSÚ 2009).

Průměrný plat mužů (Kč)

základní

18 300

středoškolské bez maturity středoškolské s maturitou nástavbové / vyšší odborné vzdělání

Průměrný plat žen (Kč)

Průměrný plat mužů a žen

12 900

142 %

19 700

14 300

138 %

26 000

20 500

127 %

27 800

21 400

130 %

vysokoškolské I. stupně

32 300

24 700

131 %

vysokoškolské II. stupně

37 500

28 600

131 %

postgraduální

45 400

32 500

140 %

Zdroj: Ženy musí mít vyšší vzdělání, 2013

Statistik je ten, kdo vám tvrdí, že pokud máte hlavu v mrazáku a nohy v zapnuté troubě, tak se cítíte – průměrně vzato – velmi příjemně. Nezaměstnané ženy se základním vzděláním nebo nízkou úrovní kvalifikace se mohou vyskytovat ve všech věkových kategoriích – v našem případě jak po rodičovské dovolené, tak i v předdůchodovém věku. Obecně platí, že mladší věkové kategorie dosahují vyššího vzdělání než starší. Co bylo v určitém období považováno za dostatečnou kvalifikaci, nemusí o několik let později již platit. Neustále se

37


Ukončené vzdělání


mění prostředí ekonomické i politické, technologické postupy i potřeba kvalifikovaných pracovníků v různých oborech, lidé často mění zaměstnání nebo i profesi, a proto je třeba se celoživotně vzdělávat. Schopnost obstát v měnících se podmínkách je určena dovedností neustále obnovovat dosažené vědomosti vzhledem k informační explozi a soustavnému zastarávání současných poznatků a objevování se nových. V životě přestávají platit dřívější jistoty a zkušenosti nabyté během pracovního života mohou být se změnou nových technologií v další profesionální kariéře spíše přítěží. Platí, že celoživotního vzdělávání se účastní především ti, kteří dosáhli vyššího formálního vzdělání v průběhu svého předchozího života.

Z výsledků Sčítání lidu, domů a bytů je patrné, že se snižuje podíl obyvatel se základním jako nejvyšším ukončeným vzděláním. Ve věkové kategorii 24–34 let je počet mužů a žen pouze se základním vzděláním srovnatelný, muži mají značnou převahu ve SŠ vzdělání bez maturity, SŠ vzdělání s maturitou je u obou skupin srovnatelné a vysokoškolsky vzdělaných žen je vyšší podíl. Od 35. roku života je situace u VŠ vzdělaných osob opačná a stoupá procento žen pouze se základním vzděláním. (Gender: Vzdělání 2014) Z těchto základních statistických dat vyplývá, že mladší ženy jsou v průměru vzdělanější než muži a je třeba, aby se dále vzdělávaly a změněným podmínkám se přizpůsobovaly převážně ženy starší 35 let. Věk prvorodiček je v dnešní době kolem 30 let, z čehož lze odvodit, že ženy s nízkým vzděláním po 34. roce mohou částečně splývat se skupinou žen vracejících se do pracovního procesu po mateřské dovolené. Je velká pravděpodobnost, že vzdělaná žena vracející se po MD dovolené bude spíše zaměstnavatelná než žena se základním nebo nízkým vzděláním. Ženy s nízkým vzděláním mohou vykonávat převážně manuální práce nebo práce ve službách (např. obchod, pohostinství, sociální péče), a to často ve směnném provozu. Tato věková kategorie se stará nebo v nejbližší době bude starat o předškolní a mladší školní děti a ve směnném provozu nebude moci pracovat, čímž se šance na její zaměstnání ještě sníží, a při péči o děti nemá čas se vzdělávat. Stávají se tak potenciálními adeptkami na skupinu dlouhodobě nezaměstnaných žen.

Graf: Vzdělání celé populace podle věku v roce 2012 (Struktura podle úrovně vzdělání)

Zdroj: VŠPS

38

stresogenním faktorům. Po dobu bez placené práce mohou ženy ztrácet nejen prostředky nutné pro obživu a sociální kontakty, ale často také smysl života, řád v podobě struktury dne a týdne, sebevědomí, možnost získávání nových zkušeností a aktivit a mohou se jim prohloubit manželské neshody. Mají spoustu volného času, který však jako volný neprožívají. Lidé, kteří těžko hledají uplatnění ve společnosti a na pracovním trhu, jsou zároveň nemocnější, mívají poruchy spánku, deprese, zvýšenou únavu a dožívají se nižšího věku (Alternativa 50+ 2014). Čím déle jsou nezaměstnaní, tím více ztrácejí kvalifikaci a tím hůře jsou zaměstnatelní. Práci hledají, ale nesystémově, spíše náhodně.

•

• • •

denství v obci a okolí spolu se zveřejněním na internetu i osobním kontaktem, pořádáním seminářů, kulatých stolů či klubových večerů. Mnoho organizací získává peníze na projekty, jejichž cílem je snižování diskriminace žen na trhu práce. Ženy si často neumí potřebné informace vyhledat nebo se v množství informací neorientují. Motivovat ženy ke zvýšení kvalifikace formou voucherů na vzdělávání nebo voucherů na dopravu za vzděláváním, aby pro ně vzdělávání bylo ekonomicky nebo dopravně dostupnější. Poskytnout pomoc s hledáním rekvalifikačních kurzů. Zřizuje-li školy, podpořit jejich vzdělávací aktivity – doplňování odborného vzdělání, rekvalifikační kurzy v oblasti potřebné pro zaměstnavatele v regionu. Umožnit jim zaměstnání například na veřejně prospěšné práce.

Dlouhodobě nezaměstnanou se může stát žena z kterékoliv věkové i vzdělanostní kategorie. Dlouhodobou nezaměstnaností mohou být postiženy: • absolventky bez praxe, protože jsou pro zaměstnavatele méně spolehlivé než muži z důvodu potenciálního odchodu na mateřskou dovolenou • ženy s malými dětmi, které potřebují pro sladění práce s péčí o rodinu a domácnost specifické podmínky, jejichž vytvoření v současné době většina zaměstnavatelů není nakloněna, a navíc se obává absencí ženy v zaměstnání z důvodu péče o děti • ženy se základním nebo nízkým vzděláním, ale i ženy s podstatně vyšším vzděláním, například i vysokoškolským, jestliže:

3.5 Dlouhodobě nezaměstnané ženy Dlouhodobá nezaměstnanost je vymezena jako nezaměstnanost delší než dvanáct měsíců (ČSÚ 2014). Ztráta práce bývá velkým zásahem do života ženy a patří k významným

39


Co může dělat obec?

• Poskytovat informace o možnostech vzdělávání a pora-

• • Jak pomoci ženám v obtížné situaci

• •

- nemají požadovanou odbornou praxi nebo mají specializaci v oboru, který je na ústupu nebo o něj není na trhu práce zájem - žijí v regionu, kde pro jejich specializaci není dostatek pracovních příležitostí, a o jiný obor činnosti nemají zájem ženy v předdůchodovém věku ženy žijící na venkově v případě, že je v regionu nedostatek pracovních příležitostí nebo přesahují jejich možnosti dojíždění se špatným zdravotním stavem příslušnice národnostních menšin

Národní kontaktní centrum – ženy a věda v Praze (bližší informace na www.zenyaveda.cz/mentoring/co-je-mentoring/). Důležité však nejsou jen odborné znalosti, ale i znalost cizích jazyků, dnes hlavně angličtiny. Průměrná délka evidence uchazečů o zaměstnání byla v roce 2013 563 dní (ÚP ČR 2. 4.2014). Podíl nezaměstnaných osob v České republice ke konci roku 2013 činil 8,2 %, přičemž u mužů byl vyšší a dosáhl 8,3 %, zatímco u žen představoval 8,0 % (MPSV 2014). Pro nezaměstnanou ženu znamená významnou podporu a pomoc rodina, a to nejen morální, ale i materiální. Po čas dlouhodobé nezaměstnanosti žena nepřispívá finančně do rodinného rozpočtu a rodinu finančně zabezpečuje obvykle muž. Má menší šanci získat sociální dávky než samostatně žijící žena, neboť přiznání sociálních dávek záleží na výši příjmů všech členů domácnosti. Rodina musí slevit ze svého životního standardu, který v rodině s dětmi ani tak nemusí být příliš vysoký. V neposlední řadě doba bez příjmu čí chybějící odpracované roky mají negativní vliv na výši starobního důchodu, takže ani potom se žena mnohdy bez podpory rodiny neobejde. Může se stát, že žena kvůli dlouhodobé nezaměstnanosti nesplní po roce 2018 podmínku 35 let sociálního pojištění pro nárok na starobní důchod a ten jí vznikne později nebo vůbec v závislosti na počtu let pojištění. Tuto hrozbu je možné eliminovat dobrovolnou účastí v systému sociálního pojištění pomocí platby 1 817 korun měsíčně, a to až po dobu

Častým jevem je vícenásobné znevýhodnění, například nízké vzdělání, nízká míra odborné praxe, péče o malé děti a bydlení na venkově. Začátek dlouhodobé nezaměstnanosti může být v nevhodně zvoleném studijním oboru, který není perspektivní. Dívky obvykle nevolí technické obory, jež bývaly výsadou chlapců. Zřejmě je čas pro zásadní změny. Technická práce již nemusí být o vyšší fyzické zdatnosti, protože dochází k postupné mechanizaci většiny profesí. Je třeba mezi dívkami šířit potřebné informace, poskytovat jim pomoc a podporu při výběru oboru studia i zaměstnání, vychovávat je k odlišnému způsobu smýšlení o svém profesním zaměření a vytvořit jim lepší podmínky ke studiu. Příkladem dobré praxe je pomoc středoškolačkám nadaným na technické předměty s výběrem pomaturitního oboru a vysoké školy, kterou nabízí

40

přišly, řekly, že dále pracují na svém akčním plánu a zjišťují možnosti získání v průběhu podpůrné skupiny ujasněného zaměstnání, jež chtějí vykonávat. Podobně postupují i další dvě, se kterými je realizátor podpůrné skupiny v e-mailovém kontaktu.

15 let. Předpokladem tohoto preventivního opatření je, že si žena je této situace vědoma a sama si aktivně vyžádá na České správě sociálního zabezpečení informaci o dosud nastřádané době svého pojištění. Jednou z úspěšných aktivit na podporu žen všech definovaných kategorií obtížných situací byly podpůrné skupiny organizované v rámci projektu Rovnost šancí na Vysočině. Hlavním cílem bylo zvýšit motivaci těchto žen při hledání zaměstnání. Ženy se pravidelně setkávaly. Na principu vzájemného otevřeného sdílení zkušeností pod vedením zkušených lektorek měly možnost se podívat, kde se ve svém životě momentálně nacházejí, kam se chtějí ve svém profesním nebo osobním životě ubírat dál a co pro to potřebují učinit. Mohly zmapovat své silné stránky, uvědomit si své schopnosti a svůj potenciál nebo se podívat, jak mohou v budoucnu zúročit své dosavadní životní zkušenosti. Nacvičovaly přijímací pohovory a každá si vypracovala svůj osobní plán rozvoje. Po ukončení setkávání v rámci projektu bylo uspořádáno neoficiální setkání žen z jedné podpůrné skupiny. Přišly dvě, tři se omluvily pro nevhodnost termínu, ostatní se neozvaly. Ženy, které na setkání

ně podporovat služby: - sociální v oblasti podpory a pomoci při péči o člena domácnosti závislého na pomoci druhé osoby realizované v přirozeném prostředí, které umožní klientovi pobývat v důvěrném domácím prostředí a pro poskytovatele neznamenají zvýšené náklady na provoz - hlídání dětí - péče o domácnost, které v naší zemi zatím nejsou příliš rozšířené Služby umožní pracujícím ženám lépe sladit pracovní život s péčí o domácnost a nezaměstnaným ženám vykonávat placenou práci splňující základní atributy. Pro všechny typy služeb může obec vést seznamy poskytovatelů i zájemců o ně, a tím umožnit oběma skupinám vzájemnou informovanost.

41


Co může udělat obec:

• Vytvářet podmínky pro rozvoj, zřizovat nebo aspoň finanč-

• Tyto ženy zaměstnat na veřejně prospěšné práce, což jsou • Zapojení do dobrovolnictví (nabídka dobrovolnických


časově omezené pracovní příležitosti ve prospěch obce vytvořené především pro obtížně umístitelné a dlouhodobě nezaměstnané uchazeče o zaměstnání evidované ÚP. Vytvořit pro ně společensky účelná místa, která jsou nově zřizována na dobu určitou a obsazována uchazeči evidovanými na ÚP, jimž nelze zajistit jiným způsobem pracovní uplatnění, nebo pro uchazeče o zaměstnání evidovaného na ÚP, který začne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Může se jednat například o pečovatelskou službu nebo péči o domácnost, již je vhodné nabízet ženám se zkušenostmi – například těm, které pečovaly o vlastní děti nebo jiného člena své rodiny. Na takto vytvořená místa může být zaměstnavateli poskytován finanční příspěvek až do výše skutečných mzdových nákladů včetně sociálního a zdravotního pojištění. Nejedná se sice o samospásná řešení, ale přispějí k tomu, že si ženy obnoví pracovní a sociální návyky a získají aspoň na omezenou dobu tolik potřebnou praxi, finanční prostředky a pocit užitečnosti.

• •

42

organizací v obci či okolí, kterou obec na svých internetových stránkách může vést, či dobrovolné činnosti zajišťované obcí) umožní ženě získat praxi, zkušenosti s prací v kolektivu, dává jí možnost seberealizace, a tím zvýšení hodnoty sebe samé, pocit užitečnosti či nasycení potřeby mezilidských vztahů. Poskytovat kariérové poradenství. Pomáhat s nasměrování rekvalifikace, která by byla vhodná pro danou lokalitu. Ženy ve všech výše jmenovaných zapojeních se do činnosti mohou navíc získat nové vědomosti a zkušenosti, což zvýší jejich kvalifikovanost a šance při hledání nového zaměstnání či zabrání sociálnímu vyloučení. Důsledkem dlouhodobé absence pravidelného příjmu a praxe je žádný nebo nízký starobní důchod či oddálení doby vzniku nároku na něj.

je z obtížné situace natrvalo vyvedlo. Města napomáhají díky větším příležitostem v oblasti služeb (jež jsou zaměstnáním pro ženy i službou pro rodiny) vyšší zaměstnanosti žen než ve venkovských oblastech. Kraje mohou podávat návrhy na změnu legislativy nositeli legislativních změn v oblasti rodiny a zaměstnanosti, kterým je MPSV. Jednou z možností, jak iniciovat partnerství aktérů v oblasti rovností příležitostí mužů a žen na trhu práce a slaďování pracovního a rodinného života na místní úrovni, je realizace projektu Rovnost šancí na Vysočině. Tato, v rámci projektu vydávaná brožura, shrnula konkrétní návody a návrhy na řešení obtížné situace žen vedoucí ke zlepšení kvality jejich života, jež vzešly z výstupů projektu a které jsou prosaditelné na úrovni kraje a obcí. Doporučením pro MPSV z výstupů projektu Rovnost šancí na Vysočině a z konference „(O)slaďování života. Jak skloubit práci a rodinu?“ konané v rámci projektu je: • Podporovat klasické pojetí rodiny a jasně definovat, co je rodina (muž a žena jsou v právním svazku, jehož ovocem jsou zpravidla děti a patří do ní i prarodiče), chránit rodiny před silným vnějším tlakem a reagovat na potřeby rodin grantovou politikou. • Osvěta, budování klimatu podpory klasické rodiny. • Manželství by mělo být zvýhodněno oproti kohabitaci (hypotéza: Uzavírání manželství vede k zodpovědnosti, což se pak projevuje i v pracovním životě – ze stabilních rodin se rekrutují spolehlivější zaměstnanci).

Práce patří mezi základní lidské činnosti a spolu s tvořivostí je hlavní materiální podmínkou existence společnosti. Potřebou duše člověka je tvořit. Společnost je povinna zabezpečit možnost seberealizace všech jejích členů a těm, kteří se o sebe neumí postarat, musí pomoci. Společnost je rovněž povinna prosadit a zajistit takové právní uspořádání mezilidských vztahů, které dává možnost vzniku mezilidského cítění a sounáležitosti, jak to činí například rodina. Stát právními normami určuje rámec života občanů celé naší společnosti. Kraje a místní samosprávy se mohou pohybovat pouze v tomto rámci. Řešení problému nezaměstnanosti je úkolem MPSV prostřednictvím jednotlivých úřadů práce. Obec či kraj jakožto územní samosprávná společenství občanů, která pečují o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, nejsou zřízená prioritně k tomu, aby obstarávala lidem práci, ale určité možnosti nepochybně mají. Záleží však na velikosti obce, zájmu a aktivitě představitelů obce i kraje a zaměření regionálních programů ÚP. Skupina žen vracejících se do pracovního procesu po mateřské dovolené je tou, jíž mohou obce a zaměstnavatelé pomoci nejúčinněji. Zaměstnavatelé alternativními formami zaměstnávání či hlídáním dětí a obce nabídkou služeb v oblasti péče o děti, které jim lépe umožní sladit práci a péči o rodinu. Pro ostatní skupiny žen v obtížné situaci mohou obce i zaměstnavatelé jen omezeně učinit něco zásadního, co by

43


4. Slovo na závěr

• Odstranit z právních předpisů finanční znevýhodnění ro• • Jak pomoci ženám v obtížné situaci

•

Analýzy, návrhy, návody a doporučení pouze otvírají cestu k dlouhodobému řešení problémů, kterými se tato brožura zabývala. Jejich realizace včetně průběžného vylaďování, hledání nových směrů, zodpovědného provádění a důsledného vymáhání jejich naplňování v praxi je v rukou tvůrců zákonů a státních i místních politiky.

din s dětmi. Zakomponovat diferenciaci důchodů dle počtu dětí a jejich ekonomického přínosu pro společnost. Změna zákona o veřejných zakázkách, který působí proti rodině – zaměstnanci vítězné firmy z jiného regionu jsou odloučení od rodin a místní lidé nemají práci. Změna zákoníku práce: - legislativně upravit práci na dálku - zavést klouzavou pracovní dobu s možností převádění až devíti pracovních hodin do následujícího měsíce

PS: Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk? (Kazatel 6,11)

44

5. Seznam použité literatury

GENDER STUDIES, o. p. s. Slaďování práce a rodiny, rovné příležitosti u žen v předdůchodovém věku pečujících o závislého člena rodiny. Ppm factum research, 2013.

ALTERNATIVA 50+. Tisková zpráva k výzkumu: Výsledky výzkumu k postavení osob 50+ na trhu práce v ČR [on-line]. 2014, 3. 2. 2014 [cit. 22. 7. 2014]. Dostupné z: http://alternativaplus.cz/publikaceke-stazeni/tiskova-zprava-k-vyzkumu/

HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, J. Situace osob ve věku 45+ na trhu práce. Gender Studies, o. p. s., 2013.

ASOCIACE LESNÍCH MŠ. Tisková zpráva: Přijde 2500 dětí o místo v lesní školce kvůli dětským skupinám?. 2014. Dostupné z: www.lesnims.cz/aktuality

JURAJDA, S.; ŠATAVA J. Budete mít nárok na důchod?, Národohospodářský ústav AV ČR, v. v. i. 2014.

BINEK, J., H. SVOBODOVÁ, J. HOLEČEK, A. PŘIBYLÍKOVÁ, K. CHABIČOVSKÁ a I. GALVASOVÁ. Synergie ve venkovském prostoru: Přístupy k řešení problémů rozvoje venkovských obcí. GaREP, spol. s. r. o., 2010.

KOTRUSOVÁ, M.; DOBIÁŠOVÁ K.; HOŠŤÁLKOVÁ J. Role rodinných pečovatelů v systému sociální a zdravotní péče v ČR. Fórum sociální politiky, 2013. KOŽUCHOVÁ, Magdaléna. UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ. Role muže očima žen a role ženy očima mužů. Brno, 2009.

ČSSZ. 2 857 856 důchodců evidovala ČSSZ k 31. 12. 2013 [on-line]. Praha, 2014 [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné z: www.cssz.cz

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002, 198 s. ISBN 80-247-0179-0

ČSÚ. Gender: Vzdělání [on-line]. 2014 [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné z: www.czso.cz

KUCHAŘOVÁ, Věra, Sylva ETTLEROVÁ, Olga NEŠPOROVÁ a Kamila SVOBODOVÁ. Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů. Praha: VÚPSV, 2006. ISBN 80-87007-18-2.

ČSÚ. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS – 4. čtvrtletí 2013: Ekonomická aktivita obyvatel ČR nadále roste [on-line]. 2014 [cit. 18. 7. 2014]. Dostupné z: www.czso.cz

MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. dopl. vyd. Praha: Slon – sociologické nakladatelství, 1998, 172 s.

ČSÚ. Ženy a muži v krajích: Nezaměstnanost [on-line]. 2009 [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné z: www.czso.cz

ISBN 80-858-5060-5.

FOLTYSOVÁ, Michaela, Marek PAVLÍK a Lenka SIMERSKÁ. Rozpočtování z hlediska rovnosti žen a mužů: informativní metodika. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2004, 77 s. ISBN 80-865-5290-X.

MPSV. Národní koncepce podpory rodin s dětmi. 2008. Dostupné z: www.mpsv.cz MPSV 2008. Rodinná politika na úrovni krajů a obcí – Metodické doporučení MPSV

45


HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, J. „Sandwichová generace“ – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny. Gender Studies, o. p. s., 2011.


MPSV. Statistická ročenka trhu práce v České republice 2013. 1. vydání. Praha: MPSV, 2014. ISBN 978-80-7421-073-0. Dostupné z: www.mpsv.cz

Výstupy z aktivit projektu „Rovnost šancí na Vysočině“

MPSV. Tisková zpráva: Michaela Marksová představila zákon o dětské skupině [on-line]. Praha, 2014. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs/17407

Zákon 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

MPSV. Tisková zpráva: ÚP ČR loni podpořil v rámci APZ více než 89 tisíc lidí. Praha, 2014. Dostupné z: www.mpsv.cz

Zákon č. 108/2006 Sb., zákon o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

MPSV. Tisková zpráva: Soubor prorodinných opatření – Prorodinný balíček. Praha, 2008. Dostupné z: www.mpsv.cz

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

MŠMT. STAV GENDEROVÉ ROVNOSTI A NÁVRH STŘEDNĚDOBÉHO STRATEGICKÉHO PLÁNU V OBLASTI GENDEROVÉ ROVNOSTI V RESORTU MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. Praha, 2013, 42 s. Dostupné z: www.msmt.cz/file/31791

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Zákon 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

ÚŘAD PRÁCE ČR. Tisková zpráva: I lidé nad 50 let mohou být pro firmu přínosem. Praha, 2014, 7 s., [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné z: https://portal.mpsv.cz/upcr

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

ÚP ČR. Tisková zpráva: ÚP ČR loni podpořil v rámci APZ více než 89 tisíc lidí [on-line]. Praha, 2014, 2. 4. 2014. Dostupné z: www.mpsv.cz/files/clanky/17667/TZ_020414a.pdf

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů

VALENTOVÁ, Marie, Iva ŠMÍDOVÁ a Tomáš KATRŇÁK. Genderová segregace trhu práce v kontextu segregace vzdělanostní: Mezinárodní srovnání. 2007, roč. 8, 2/2007, s. 52. Dostupné z: www.genderon-line.cz

Ženy musí mít vyšší vzdělání než muži, aby měly stejný plat. In: Platy.cz [on-line]. 2013 [cit. 2014-07-16]. Dostupné z: www.platy.cz/analyzy

Vyhláška 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů

46

né výstupy atd.), které mají potenciál nastavit trend vedoucí k dlouhodobému řešení uvedených problémů. Bohatě personálně dimenzovaný tým podtrhuje nezbytnost mnohačetné komunikace, zapojení řady odborníků a specialistů, to vše v úzké součinnosti s představiteli místní samosprávy jako nositeli souvisejících politik. V rámci projektu bude vytvořeno 5 monotematických brožur, bude uspořádáno 15 seminářů, 10 kulatých stolů, 2 celokrajské dvoudenní konference a proběhne řada dalších osvětových aktivit. Pod vedením 5 regionálních koordinátorů bude nastartována činnost 5 pracovních skupin (v každém okrese jedna skupina). Závěry a doporučení těchto skupin se následně stanou podkladem pro tvorbu, případně aktualizaci krajských koncepčních materiálů a budou využity k dalším osvětovým aktivitám. Dvacet žen projde v rámci projektu podpůrnou skupinou. V rámci projektu proběhne i šetření mezi místními firmami (významnými zaměstnavateli) pro zjištění konkrétních postojů a praxe managementu těchto firem k otázkám rovných šancí a slaďování. Realizátorem projektu (příjemcem podpory) je Kraj Vysočina a pět partnerských subjektů, viz představení dále.

Projekt „Rovnost na Vysočině v kontextu tvorby koncepce rodinné politiky kraje“ má za cíl iniciovat místní partnerství aktérů v Kraji Vysočina zabývajících se rovností šancí a slaďováním pracovního a rodinného života místních obyvatel. V rámci tohoto partnerství pak formulovat a šířit vhodná opatření, která povedou k řešení problémů cílových skupin, a tím i ke zlepšení kvality jejich života: ženy vracející se po rodičovské dovolené nebo péči o závislého člena rodiny na trh práce, muži v obdobné situaci jako ženy s malými dětmi, ženy v předdůchodovém věku, ženy se základním vzděláním nebo nízkou úrovní kvalifikace, dlouhodobě nezaměstnané ženy. Projekt vychází z již provedených analýz mapujících potřeby místních cílových skupin, stávající podmínky v oblasti slaďování rodinného a pracovního života a rovnosti šancí. Hlavní problémy Kraje Vysočina v této oblasti jsou zejména: nižší vzdělání obyvatel, nízká ekonomická síla domácností, přežívající stereotypy mezi zaměstnavateli, obtížnost sladění pracovního a rodinného života, vyšší nezaměstnanost žen. Řešení těchto problémů není snadné ani rychlé. Proto projekt využívá komplexní sady vnitřně provázaných aktivit (pracovní skupiny, semináře, kulaté stoly, konference, tiště-

47


6. Informace o projektu

o krajích, z nějž vyplývá, že kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a chrání veřejný zájem. Kraj na základě usnesení Rady kraje (z roku 2009) vytvořil Koncepci rodinné politiky Kraje Vysočina, která byla schválena zastupitelstvem kraje v červnu 2012. Jejím hlavním cílem je vytvořit prostřednictvím souhrnu provázaných opatření příznivé podmínky pro vznik a fungování rodin a kvalitní uplatnění žen na trhu práce. Z realizovaných šetření na Vysočině vyplývá, že práce a rodina jsou pro ženy i muže v kraji dvěma nejvýznamnějšími životními hodnotami. Dále bylo výzkumy potvrzeno, že profesní realizace a plnění rodičovské role jsou pro mnohé rodiče v kraji obtížně slučitelné oblasti. Na základě těchto zjištění se problematika slaďování těchto oblastí stala základním pilířem schválené koncepce. Předložený projekt pomůže ve spolupráci se subjekty samosprávy, podnikatelského a neziskového sektoru nastavit systémy její průběžné evaluace a aktualizace. Krajský úřad jako orgán kraje již třikrát získal 1. místo v soutěži Půl na půl vyhlašované společností Gender Studies. Z mnoha projektů realizovaných Krajem vybíráme: Podpora systému primární prevence sociálně patologických jevů, Propojení systému rodinných pasů se systémem NO Familienpass v Dolním Rakousku aj.

Informace o Kraji Vysočina


Kraj Vysočina (dále jen „kraj“) je vyšším územním samosprávným celkem, jehož území je rozděleno na celkem 704 samosprávných obcí, ve kterých žije celkem 515 tis. obyvatel (méně lidnatý kraj v ČR). Je krajem s druhým největším počtem obcí v rámci ČR. Hustota zalidnění je nízká (76 obyvatel na km2), a jedná se tak o převážně venkovský region (dle metodiky OECD). Téměř každý sedmý obyvatel (14,5 %) je ve věku do čtrnácti let, a tedy řadí se mezi předškoláky a školáky. Dvě třetiny obyvatel mají nižší vzdělání (nejčastěji střední odborné nebo učňovské bez maturity). Každý patnáctý obyvatel kraje vystudoval vysokou školu. Kraj je jedním z nejdůležitějších aktérů rodinné politiky v regionu. Ve své činnosti se řídí zákonem č.129/2000 Sb.,

48

ČESKÁ IDENTITA

ní pracovního a rodinného života) ve prospěch cílových skupin v regionu i dalších partnerů projektu. Kontakt: Lucie Skálová, prezidentka E-mail: [email protected]

Toto neziskové občanské sdružení působí na Vysočině již od roku 2004. Jeho posláním je uzdravení osobnosti jedince a pomoc lidem ohroženým syndromem vyhoření. Snaží se též podporovat ty, kteří pozitivním způsobem ovlivňují klima v českém národě. Svou činnost vyvíjí na základě myšlenek významných českých osobností jako je Jan Hus a Jan Amos Komenský. Při své práci tak využívá hledání pravdy v životě a potřebách lidí, zvláštní důraz klade na vzdělávání a objevování souvislostí v našem okolí. Tyto hodnoty a přístupy bude vnášet i do práce s cílovými skupinami projektu průřezově v rámci klíčových aktivit projektu. Sdružení Česká identita je členem místní akční skupiny Společnost pro rozvoj Humpolecka a dalších nadregionálních asociací. Za dobu své existence představitelé sdružení poskytli zázemí a podporu stovkám osob, které hledaly nové nasměrování a nové síly do dalšího období života. Sdružení Česká identita se podílelo též na realizaci dvou projektů podpořených z ESF zaměřených přímo na rovné příležitosti: „Podpora” (podpořený z JPD 3) a „Harmonické využití rovného postavení mužů a žen ve společnosti” (podpořený z JPD 3). V rámci předkládaného projektu tento partner zhodnotí zkušenosti i některé výstupy těchto projektů. Představitelé sdružení v předloženém projektu využijí své mnohaleté profesní zkušenosti (projektové a finanční řízení, publicita projektů podpořených z ESF, rovné příležitosti, sladě-

Centrum pro rodinu Vysočina, o. s. (CPR Vysočina), bylo registrováno v srpnu 2010 a je NNO působící na území města Jihlava a v jeho okolí. Centrum pro rodinu Vysočina, o. s., je členem Místní akční skupiny Třešťsko. Dále aktivně spolupracuje s řadou sociálních a zdravotnických organizací a s několika dalšími NNO. Základním cílem sdružení je vytvořit vhodný prostor a prostřednictvím připravených programů nabídnout společné setkávání rodin nebo jejich jednotlivých členů. Nabídkou programů napomáhá CPR Vysočina, o. s., posilování rodinných vztahů se zaměřením na správnou a fungující komunikaci v rodině. To lze nabídnout především prostřednictvím vzájemné podpory, vzdělávacích, sociálních a volnočasových aktivit a podporou mezigeneračního soužití. CPR Vysočina, o. s., především podporuje význam tradičních rodinných hodnot ve společnosti. CPR Vysočina, o. s., organizuje už tradiční jednorázové akce pro rodiny s dětmi a širokou veřejnost převážně z Jihlavy. CPR Vysočina, o. s., dále organizuje letní dětské tábory.

49


Centrum pro rodinu Vysočina, o. s.


CPR Vysočina, o. s., realizuje rovněž další volnočasové vzdělávací aktivity pro rodiče, lektory i širokou veřejnost. Pravidelnou náplní činnosti CPR Vysočina, o. s., je provoz dobrovolnického centra s nabídkou dobrovolnických programů Návštěvy a Dětem. Pro tuto činnost je Ministerstvem vnitra ČR CPR Vysočina, o. s., udělena akreditace. Kontakt: Ing. Slavka Dokulilová, předsedkyně spolku Tel.: 736 529 346 E-mail: [email protected] Web: www.centrumrodin.cz

vzdělávací středisko MPSV v oboru sociální práce a sociálních služeb, ve kterém realizuje kurzy v rámci celoživotního vzdělávání. Od 1. 1. 2014 jako jediná vyšší odborná škola na Vysočině vzdělává také v oboru předškolní a mimoškolní výchova. SVOSŠ Jihlava získala cennou zkušenost v oblasti projektů RLZ a následnou přípravou a realizací vlastního projektu v rámci OP RLZ MŠMT – 1. výzva Rozvoj celoživotního učení – Zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních. Projekt, který nesl název „Klíč k úspěchu ve vzdělávání budoucích sociálních pracovníků”, byl realizován v letech 2005–2007. V roce 2009 vypracovala škola projekt v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (individuální projekty MŠMT) v oblasti podpory 2.1: Vyšší odborné vzdělávání. Projekt s názvem „Klíč k úspěchu na trhu práce a možnosti vstupu na VŠ“ byl úspěšný a získal finanční podporu v požadované výši. Číslo projektu: CZ.1.07. /2.1.00/130019. Projekt byl zakončen v listopadu 2012. V další výzvě byl podán na MŠMT individuální projekt s názvem „Klíč k rozvoji profesních kompetencí“, číslo projektu: CZ.1.07/2.1.00/320060. Projekt je realizován od 1. 8. 2012 do 31. 7. 2014. Kontakt: Mgr. Marcela Křivánková, ředitelka školy Tel.: 567 308 921 E-mail: [email protected] Web: www.svoss.cz

Soukromá vyšší odborná škola sociální, o. p. s. Soukromá vyšší odborná škola sociální Jihlava, o. p. s., vzdělává jako jediná vyšší odborná škola v kraji Vysočina, sociální pracovníky, a to již 20 let. Škola má 120 studentů v denní formě studia a 90 v dálkové. Je řádným členem Asociace vzdělavatelů v oboru sociální práce. Podle evaluačního výzkumu absolventů denního studia z posledních 4 let pracuje v oboru sociální práce víc než 60 %, což je nadstandardní procento. Škola se také zapojila do zvyšování kvalifikace pracovníků v oboru sociální práce – má akreditováno

50

jemník úřadu a zaměstnanci města zařazení do obecního úřadu. Úřad je členěn do 14 odborů a samostatného oddělení kanceláře tajemníka. Zastupitelstvo města se skládá z 27 členů a radu města tvoří 9 členů. Město Třebíč je již od roku 1996 členem Národní sítě Zdravých měst, naplňování kritérií Zdravého města se Třebíč věnuje řadu let. Město obsadilo v roce 2010 ve své kategorii 3. místo v soutěži Obec přátelská rodině. Svou dotační politikou přispívá k podpoře prorodinného klimatu a sladění pracovního a rodinného života ve městě: např. podpora činnosti místního mateřského centra, vytvoření pasivního Family pointu v budově městského úřadu, podpora projektů na posílení rodinné soudržnosti v rámci grantového programu Zdravého města Třebíče Rodina a zdraví. Cílem města je udržet si titul Města přátelského rodině i do budoucna a rozvíjet podporu rodiny v tom nejširším slova smyslu, od mladých rodin s malými dětmi, přes středněgenerační s mladými lidmi až po seniory, včetně rodin, které pečují o zdravotně jakkoliv handicapované. Zástupce města Třebíče jako partnera projektu vnáší při jeho realizaci pohled zástupce samosprávy středně velkého

Město Třebíč je situováno v jihovýchodní části Kraje Vysočina, a je po Jihlavě jeho druhým největším městem. Leží na řece Jihlavě, 35 km jihovýchodně od krajského města Jihlavy a 59 km západně od dalšího krajského města, Brna. Nadmořská výška města se pohybuje mezi 392 m n. m. a 503 m n. m. Třebíč měla k 1. lednu 2012, 37 575 obyvatel (muži – 18 342 a ženy – 19 233). Průměrný věk obyvatel pak činil 40,5 roku (muži – 39,0 a ženy – 41,8). Počátky města souvisejí se založením benediktinského kláštera nad řekou Jihlavou roku 1101, na jehož místě se dnes nachází zámek. První písemná zmínka o městě, kterou je listina opata Martina, pak pochází z roku 1277. Městská práva obdrželo město od markraběte Karla roku 1335 a díky tomu získalo i právo opevnit se hradbami a příkopy. Ve městě se nachází mnoho historických památek. Třebíčská židovská čtvrť a Bazilika sv. Prokopa byly v roce 2003 zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Ústřední Karlovo náměstí je zároveň jedním z největších v České republice. Městský úřad města Třebíče tvoří starosta, jímž je v současné době MVDr. Pavel Heřman, čtyři místostarostové, ta-

51


MĚSTO TŘEBÍČ


Přibližně 60 % celkové produkce exportuje do více než dvou desítek evropských států. Je držitelem mnoha certifikátů a splňuje požadavky normy ISO 9001:2008. Tento partner realizoval projekt „Komplexní program vzdělávání zaměstnanců DDL“, č. CZ.1.04/1.1.02/35.00974, podpořený z OP LZZ, a má tak již vlastní zkušenosti s projekty financovanými z ESF. Kontakt: Ing. Michael Strnad, personální manažer Tel.: 603 168 356 E- mail: [email protected] Web: www.ddl.cz

města. Kromě účasti zástupců města na jednáních projektového výboru a některých pracovních skupin vytvořil autorský tým města brožuru č. 2 a jeho zástupci přednášeli na seminářích a konferencích. Zástupci města se taktéž účastní vybraných kulatých stolů, kde prezentují pohledy města na možnosti řešení problematiky rovných příležitostí. Rovněž se podílí na realizaci sebeevaluace, kde ze svého pohledu hodnotí přínosy jednotlivých uskutečněných činností. Kontakt: Ing. Marie Černá, místostarostka města Tel.: 568 896 131 E-mail: [email protected] Web: www.trebic.cz

Dřevozpracující družstvo

Brožury vytvářené v rámci tohoto projektu

Tento partner je jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v Kraji Vysočina (přes 500 zaměstnanců), navíc v relativně malém městě, kde se aktivně podílí na místním společenském, kulturním a ekonomickém životě. Jedná se o významného výrobce řeziva a deskových materiálů na bázi dřeva s šedesátiletou tradicí. Specializuje se na výrobu širokého sortimentu nábytkových dílců, především z laminovaných dřevotřískových a MDF desek.

1. Slaďování pracovního a rodinného života. Jak mohou tyto aktivity pomoci rozvoji regionu? ... již vyšlo 2. Náměty konkrétních opatření na podporu rovných příležitostí a slaďování pracovního a rodinného života pro veřejnou správu. ... již vyšlo 3. Náměty konkrétních opatření na podporu rovných příležitostí a slaďování pracovního a rodinného života pro firmy. ... již vyšlo 4. Stav uplatňování principů rovnosti žen a mužů a slaďování pracovního a rodinného života ve firmách na Vysočině. ... již vyšlo 5. Jak pomoci ženám v obtížné situaci. Konkrétní návody a nástroje pro zavádění konkrétních opatření do praxe.

52

Kontakty na regionální koordinátory:

Kontakt na hlavní kancelář projektu:

Mgr. Ing. Miroslav Cejpek, regionální koordinátor – Třebíč, e-mail: [email protected], tel.: 725 384 324

Krajský úřad Kraje Vysočina, Odbor sociálních věcí, Žižkova 57, 587 33 Jihlava

Ing. Soňa Krátká, regionální koordinátorka – Jihlava, e-mail: [email protected], tel.: 734 694 501 Mgr. Bc. Tereza Červinková, regionální koordinátorka – Žďár nad Sázavou, e-mail: [email protected], tel.: 734 694 503 Mgr. Bc. Monika Brzoňová, regionální koordinátorka – Pelhřimov, e-mail: [email protected], tel.: 734 694 490

Ing. Slavka Dokulilová je absolventkou Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, Dřevařské fakulty (1988). Je členkou projektového týmu projektu „Rovnost na Vysočině v kontextu tvorby koncepce rodinné politiky kraje“. Pracovala jako referent obchodního oddělení výrobní firmy, vedoucí obchodního oddělení výrobního družstva, úvěrová pracovnice, OSVČ, učitelka na střední škole. V současné době pracuje jako ředitelka Centra pro rodinu a sociální péči Vysočina a je předsedkyní Centra pro rodinu Vysočina, o.s. S problematikou ohrožených žen se často setkává v rámci své práce. MUDr. Olga Marešová je absolventkou Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze (1987) a Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci (1997). Pracovala jako uklízečka, lékařka, učitelka na základní škole, učitelka na základní umělecké škole a ředitelka domova důchodců. V letech 1998 – 2006 byla členkou městského zastupitelstva. V současné době je pěstounkou na přechodnou dobu a supervizorkou v sociálních službách. Má šest vlastních dětí, zkušenosti s diskriminací ze strany zaměstnavatele kvůli péči o děti, ač držitelka dvou vysokoškolských diplomů zkušenosti s nízkou úrovní kvalifikace a s dlouhodobou nezaměstnaností ženy po padesátce.

53


Mgr. Libuše Hajčiarová, e-mail: [email protected], tel.: 724 650 279

Zina Novotná, regionální koordinátorka – Havlíčkův Brod, e-mail: [email protected], tel.: 734 694 502

ISBN 978-80-87459-09-6

Jak pomoci ženám v obtížné situaci. Konkrétní návody a nástroje pro zavádění konkrétních opatření do praxe

Recommend Documents