Jak podpořit neformální pečovatele Publikace pro pracovníky veřejné správy
Jak podpořit neformální pečovatele Publikace pro pracovníky veřejné správy
Jak podpořit neformální pečovatele Publikace pro pracovníky veřejné správy Dílčí výstup veřejné zakázky: Zajištění vzdělávání pracovníků veřejné správy, včetně zpracování vstupní analýzy, vzdělávacího modulu a školicích materiálů II. Veřejná zakázka spadá pod projekt Podpora neformálních pečovatelů (CZ.1.04/3.1.00/C6.00002.) realizovaný Fondem dalšího vzdělávání. 2015
Zaměření publikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Projekt Podpora neformálních pečovatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Navázání kontaktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Provázení a vedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Zrcadlení jako způsob posilování dobrého kontaktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Podpora pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Jak motivovat rodinu a pečovatele k rozhodnutí využít sociální služby . . . . . . . . . . 13 Motivování potenciálního příjemce PnP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Téma nadměrného pečování bránící samostatnosti klienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Specifika komunikace s klienty s různým druhem postižení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Případy zneužívání příspěvku na péči a zanedbání péče o klienta . . . . . . . . . . . . . 19 Krizová intervence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Užitečné informační zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Literatura pro inspiraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
obsah
Zaměření publikace Cílem publikace je poskytnout praktické informace pracovníkům veřejné správy, kteří přicházejí do kontaktu s osobami pečujícími o osobu blízkou. Naleznou v ní doporučení, jakou cestou mohou řešit specifické situace v kontaktu s pečovateli, klienty (příjemci péče) a jejich rodinami. Publikace vychází především ze zkušeností samotných pracovníků veřejné správy, kteří se s problematikou potkávají. Zachycuje doporučení plynoucí z „dobré praxe“, která byla sdílena v rámci kurzu Jak podpořit neformální pečovatele. V řadě bodů je pak rozpracována a doplněna lektory kurzu. Mezi adresáty této publikace patří zejména pracovníci Úřadu práce ČR zodpovídající za agendu osob zdravotně postižených a pracovníci měst a obcí řešící sociální problematiku. Inspirací může však být i pro další odborníky i laiky, kteří se s problematikou setkávají.
Projekt Podpora neformálních pečovatelů Projekt Podpora neformálních pečovatelů je realizovaný Fondem dalšího vzdělávání, příspěvkovou organizací MPSV. Globálním cílem tohoto projektu je podpořit cílovou skupinu osob pečujících o osobu blízkou a jejich rodiny. Jednou z dílčích aktivit tohoto projektu je navržení a pilotní odzkoušení specializovaného vzdělávání, které podpoří pracovníky veřejné správy v tom, aby dokázali dát optimální podporu neformálním pečovatelům z titulu své pracovní role. Pilotní školení proběhlo pod názvem Jak podpořit neformální pečovatele. V rámci této dílčí aktivity vznikla i tato publikace.
7
Navázání kontaktu Aby byla práce s klientem účinná, aby spolupracoval a reagoval na doporučení, je třeba si s ním nejprve vytvořit dobrý kontakt. Je to situace, kdy klient má důvěru, je připravený o svých problémech mluvit a vnímá pracovníka jako spojence pro řešení své situace.
Provázení a vedení Pro ilustraci toho, co se mezi pracovníkem a klientem odehrává a co pomáhá dobrému kontaktu, je důležitá myšlenka provázení a vedení.
Provázení Pracovník dává prostor klientovi, nechává ho mluvit o svých potřebách, nechává ho věci popsat svými slovy, aktivně naslouchá. Dává mu čas, aby vyjádřil, co je pro něj důležité. Obrazně: jde s ním bok po boku, směrem, který si klient určil, ladí se na něj, poznává jej.
Vedení V dialogu přebírá pracovník iniciativu, směřuje jej. Otázkami nebo doporučeními vede klienta k tomu, jak by mohl řešit situaci, kterou představil. Obrazně: pracovník je s klientem už v souladu, začíná být aktivnější, ukazuje cestu, dělá společné kroky směrem, který může vést k řešení situace. Základní myšlenka je, že klient mnohem lépe přijme vedení pracovníka, pokud byl nejdříve věnován čas provázení, navázání kontaktu a získání důvěry. Časový tlak v práci sociálního pracovníka může často vést k tomu, že velmi rychle přeskakuje do fáze poradenské a nevěnuje dostatečnou péči provázení – navázání kontaktu. Jeho intervence tak může být neúčinná, klient doporučení jednoduše neslyší, nedopadají na úrodnou půdu.
8
Zrcadlení jako způsob posilování dobrého kontaktu Zrcadlení slovy – parafráze: Co nejvěrněji zopakovat, co mi druhý říká. Dát tak jasný signál – „slyším Vás“, a tím dát protějšku jistotu, že jsme tu pro něj, navazujeme kontakt, ladíme se. Parafráze je silnější, než se na první pohled zdá. Když pečovatel z cizích úst uslyší svá vlastní slova „Poslední dobou je péče o maminku hodně náročná“, může to být velmi silný impuls k tomu, že si uvědomí, v jak zátěžové situaci se nachází, a začne uvažovat o pomoci.
Zrcadlení neverbální: Užitečné je zrcadlit hlasitost a tempo řeči, používat podobná slova. Také je účinné držet podobný postoj a zrcadlit i způsob gest. Když na nás jde někdo „zhurta“, je dobré nenechat se zastrašit a reagovat také přiměřenou silou. Když je někdo tichý a sklíčený, zklidníme hlas a tempo.
Zrcadlení emocí: „Vnímám, že daná věc Vás hodně rozčílila.“ Pojmenování emoce druhého vede k tomu, že mne nemusí dalším rozčilováním upozorňovat na to, že situace je vážná, a směruje ke klidnější konstruktivní diskusi. „Z toho, co říkáte, vnímám hodně smutku.“ Běžně nepojmenováváme, jak se cítíme. Když naše emoce někdo pojmenuje, můžeme si je více uvědomit a prožít, zaměřit se na sebe a získat sílu k tomu svou situaci řešit.
9
Další praktická doporučení k navázání kontaktu Představit se, vysvětlit, kdo jsem. Mít předem domluvené setkání, klient se mnou počítá, má jistotu, že se nevydávám za cizího, prokážu se dokladem. Vysvětlit, proč přicházím (v čem to bude klientovi prospěšné) a jak bude setkání probíhat. Pomoci si úsměvem, držet oční kontakt. V začátku rozhovoru zvolit nějaké odlehčené téma na „prolomení ledů“ (domácí zvíře, obrázky v domácnosti).
Příklad: Nedůvěřivý senior Na ÚP přichází senior požádat o příspěvek na péči. Vyplyne, že má obavy z návštěv cizích lidí a z naplánovaného sociálního šetření. Referentka sníží obavy klienta tím, že mu ukáže konkrétního sociálního pracovníka, který přijde šetření provést. Je přesně dohodnutý čas. Klient je ujištěn, že může být přítomný člen rodiny. Po příchodu na šetření se pracovnice legitimuje průkazkou pracovníka ÚP. To vše pomohlo snížení úzkosti z cizích lidí a navázání kontaktu.
10
Podpora pečovatele V této části se věnujeme situaci, kdy pracovník vnímá vyčerpání pečovatele a vidí, že je vhodné zasáhnout a podpořit jej. Cíl rozhovoru: Přivést pečovatele na myšlenku, že současnou situaci je možné pozitivně řešit, zmírnit postoj „musím se o vše postarat sama/sám“.
Tipy pro podpůrný rozhovor Prvním krokem je vymezit čas na takový rozhovor, dát mu prostor v každodenním běhu pracovních schůzek. Vést jej v nepřítomnosti klienta – příjemce péče.
Naladění se na pečovatele a mapování potřeb
Nechat si vylíčit, jak péče probíhá. Reflektovat, co u toho pečovatel prožívá („to musí být hodně vyčerpávající“). Mapovat potřeby, doptávat se otevřenými otázkami. Ocenit za vynakládanou péči.
Možnosti argumentace motivující pro změnu Bylo by dobré, aby bylo dobře postaráno i o Vás a měl/a jste dost sil se péči věnovat. Je třeba počítat s tím, že stav člena rodiny se bude časem i zhoršovat, časem už to nepůjde zvládat samostatně – uvažujte o využití podpůrných sociálních služeb, které Vám s tím pomohou. Nastínění krizové situace: Představte si, že se stane něco Vám (hospitalizace). Je potřeba myslet dopředu a mít navázanou spolupráci se službami, díky kterým bude o člena Vaší rodiny v takovém případě postaráno. I Vy potřebujete nabrat sílu. Vzpomeňte si, kdy jste naposled dělal/a to, co Vás baví (koníčky, kontakt s přáteli, společný čas s rodinou). Motivace pomocí příběhu: Vím o Vaší sousedce, které pomáhá s péčí pečovatelská služba, má díky tomu větší čas na děti; setkávám se s hodně lidmi ve Vaší situaci a jedna paní se nakonec rozhodla využít odlehčovací služby a jí i mamince se moc ulevilo. Odpočinuly si od sebe a pak si zase více vážily toho, že jsou spolu. Pro samou péči a zajišťování praktických potřeb nemáte čas si posedět, popovídat a příjemně spolu strávit čas, který ještě zbývá.
11
Nasměrování na konkrétní možnosti pomoci Slyšela jste už o službě ..., konkrétně Vám může pomoci právě s ... Řekněte mi, koho ze svého okolí byste mohl/a požádat, aby Vám pomohl s ... Můžete využít odlehčovací služby, bude to změna jen na omezenou dobu. Všechny tyto ... služby můžete využít, tady jsou na ně kontakty, když se přihlásíte můžete očekávat ... Jak Vám to zní, myslíte, že by něco z toho pro Vás bylo užitečné? Vždy je to Vaše svobodné rozhodnutí, jsem Vám k dispozici, zavolejte mi, když bude třeba. Můžeme se opět potkat a řeknete mi, jak jste se rozhodl/a.
12
Jak motivovat rodinu a pečovatele k rozhodnutí využít sociální služby Téma rozšiřuje předchozí kapitolu, je shrnutím dalších praktických doporučení, která účastníci navzájem sdíleli. Úžeji se zaměřuje na problematiku péče o seniora. Praktická starost o seniora se stává náročnější a náročnější, zátěž na pečovatele narůstá. Někteří pečovatelé se brání myšlence využít pečovatelských a odlehčovacích služeb. Nechávají veškerou péči na svých bedrech, což u nich z dlouhodobého hlediska prohlubuje vyčerpání z péče. Mohou se tak nechtěně dostat do situace, kdy péči vlastními silami přestanou zvládat (kvůli zhoršení zdravotního stavu člena rodiny), a pak dochází k tomu, že ze dne na den potřebují využít služeb pobytového zařízení. To však pro ně není v tu chvíli dostupné s ohledem na přetížené kapacity. Řada sociálních pracovníků samosprávy uvádí, že pečovatelé se na ně obrací zejména v tomto okamžiku – potřebují se poradit ohledně dostupných pobytových zařízení. Následující doporučení jsou míněna jako prevence této neuspokojivé situace. Sociální pracovník má možnost představit dostupné podpůrné služby a motivovat k jejich využití. Do okruhu možností spadá i využití pobytového zařízení, zejména v případech, kdy rodina na péči přestává stačit z důvodu vážných zdravotních komplikací člena rodiny. Pro pečovatele je oporou, když ví, že o jeho blízkého bude postaráno i ve chvíli, kdy na to sám přestane stačit, a je možné se pro tuto alternativu svobodně rozhodnout. Může mu to i dodat psychické síly na další pečování.
Doporučení, se kterými je možné pracovat Vést rodinu k tomu, aby pro praktické úkony spojené s péčí více využívala pečovatelskou službu – „nasmlouvala“ více úkonů. Když pečovatelé uvidí, kolik je toho v praxi potřeba udělat a kolik toho vlastně doposud dělali, často je to přivede k myšlence – „opravdu pomoc zvenku potřebujeme a má smysl ji využít“. Dobrou praxí je vyzkoušení respitního (odlehčovacího) pobytu. Je možné pečovatele uklidnit tím, že je to jen na omezenou dobu. Vše se pak vrátí do původních kolejí, je to vratná změna. Zážitek úlevy, který odpočinek přináší, pak často vede k tomu, že i pečovatel lépe myslí na své potřeby a dokáže vyvážit péči o sebe a o člena rodiny. Nabídnout rodině, že se mohou jet podívat, jak to v pobytovém zařízení pro seniory vypadá – pomůže to najít pozitiva a otevřít pobyt v zařízení jako jednu z alternativ, o které je možné uvažovat.
13
Argumentovat ve smyslu – myslete na budoucnost: „Teď péči zvládáte s přehledem, ale situace se může změnit a pak to narychlo zařídit nepůjde.“ Nabídnout zapsání do čekatelského listu do umístění v pobytovém zařízení. Upozornit, že je možné umístění v závislosti na aktuální situaci odložit. Je však třeba mít zjištěné, jaké jsou v daném zařízení důsledky odložení (někde to znamená nemožnost umístění další dva roky, jinde je to „bez následků“). Je dobré také pečovatele vést k tomu, aby drželi kontakt s pobytovým zařízením, že jejich žádost je stále aktuální (i když doposud zvládají péči v domácím prostředí). Je dobré se v tomto přizpůsobit danému zařízení, kontakt může udržovat i sám sociální pracovník. Podstatnou motivací pro využití podpůrných služeb je argument „teď už na Vás zbude jen to hezké“. Ve chvíli, kdy odpadá každodenní kolotoč praktické péče, je prostor pro trávení příjemných chvil se členem rodiny. V některých rodinách může pomoci už jen to, že se otázka umístění seniora do pobytového zařízení přinese – tedy že ji otevře sociální pracovník. Děti se někdy stydí to rodiči navrhnout, protože „přece to mamince neuděláme“. A rodiče by občas sami byli pro umístění, ale stydí se to vyslovit, protože „přece bych takhle dal/a najevo, že o mne špatně pečují“. Sami někdy těžce nesou, že s nimi mají jejich děti tolik starostí, a o umístění uvažují, aby své rodině odlehčili.
14
Motivování potenciálního příjemce PnP Účastníci kurzu vnesli téma, se kterým se často setkávají v kontaktu se seniory. Senior se stydí požádat o příspěvek na péči, považuje to za nedůstojné.
Možnosti argumentace „Je to i pro Vaši rodinu, nejen pro Vás.“ „Odlehčíte tím dceři.“ „Poctivě jste pracovali, platili daně, zasloužíte si tuto podporu.“ V praxi může zabírat vymezení proti dávkám hmotné nouze, se kterými si veřejnost PnP občas spojuje. „Brát příspěvek neznamená, že jste sociálně slabí a potřebujete peníze, je to příspěvek, který platí i všude jinde ve světě a vyplácí se proto, abyste měli dostupnou kvalitní péči.“ „Ve vaší obci znám lidi, kteří příspěvek mají.“
Téma nadměrného pečování bránící samostatnosti klienta Téma se dotýká situace, kdy pracovník vstupující do rodiny vidí jasné známky toho, že pečovatel se věnuje starání se o člena rodiny až takovým způsobem, že mu tím bere prostor dělat věci, na které stačí. Často citovaná byla situace matky samoživitelky pečující o postižené dítě nebo dcery pečující o rodiče. V praxi může pracovník situaci přepečovávání poznat tak, že má srovnání s tím, jak to chodí v jiných rodinách, které mají člena s podobným druhem postižení. U seniorů upoutaných na lůžko je možné vidět i situace, kdy pečovatel nenechá člena rodiny samostatně se najíst, i když na to sám stačí. Opečovávané osobě nejsou svěřovány žádné činnosti spojené s péčí o domácnost, dostává se do situace, kdy se od ní naprosto nic neočekává.
Započetí rozhovoru na toto téma: Pracovník se musí rozhodnout, zda chce na toto pole vstoupit a do rozhovoru se pustit. Cílem, kterého může dosáhnout, je, že si pečovatel uvědomí, co jeho „přepečovávání“ může způsobit, a svůj přístup změní ve prospěch klienta. Rizikem je, že se rozhovor na toto téma pečovatele dotkne a zhorší vzájemné vztahy s pracovníkem. Pokud má rozhovor nastat, je opět třeba zajistit pro něj podmínky, vést jej v nepřítomnosti klienta.
15
Dobrým startovacím bodem pro započetí rozhovoru je téma volný čas a koníčky klienta. Z tohoto tématu pravděpodobně vyplyne, že klient nemá činnosti, ve kterých by zažil pocit seberealizace, a na to může navázat některý z uvedených argumentů.
Možné argumenty využitelné v rozhovoru: Příběh (uvedení pozitivního nebo negativního příkladu z praxe): „Znám paní, která se dlouho rozhodovala, zda bude dávat své postižené dítě do denního stacionáře, ale pak se k tomu odhodlala. Ukázalo se, že syna pobyt ve stacionáři hodně baví, protože tam má svoje vrstevníky a aktivity, která doma zkrátka dělat nemůže.“ Pojmenování možných důsledků: „Teď všechnu péči zvládáte sama. Přemýšlejte ale také, co se stane, když nastane jakákoliv situace, kdy nebudete moci pečovat. Pro Vaši dceru bude taková situace hrozně těžká, protože je zvyklá jenom na Vás a na to, že všechno zařídíte.“ Každý z vás má právo na svůj život: „Vy máte právo mít čas sama na sebe a stejně tak má toto právo vaše dítě/rodič-senior. V prostředí, kde potkává vrstevníky, se může realizovat a dělat, co ho baví.“ Váš rodič stále potřebuje být užitečný: Je dobré ponechat seniorům odkázaným na péči ty činnosti, které doposud mohou zvládnout (příprava jídla, drobné pomoci v domácnosti, třeba skládání prádla aj.). To, že se dokážou stále o něco postarat a být užiteční, jim dodává pocit důstojnosti. Drobné úkoly je udržují v aktivitě, dávají jim náplň dne a jsou prevencí toho, aby upadali do apatie.
16
Specifika komunikace s klienty s různým druhem postižení Obecná doporučení Ptát se, co klientovi vyhovuje: Kam se mám posadit. Jak na něj mám mluvit (hlasitost, rychlost). Kdo může vzájemnému dorozumění pomoci. Pozor na nadměrné opečovávání, které už klientovi bere samostatnost (míra pomoci by měla být domluvená). Pozor, aby při komunikaci s pečovatelem nevznikla situace „mluvíme o klientovi bez klienta“, s klientem je třeba držet kontakt i za přítomnosti pečovatele.
Klient se zrakovým postižením
Slovně provázet, popisovat prostor. Ujasnit si, do jaké míry navádět dotekem. Přizpůsobit osvětlení prostředí. Mluvit v úrovni očí, sedět na světle. Popisovat, co se děje (zapisuji si teď poznámky). Zohlednit přítomnost vodicího psa. Můžu nabídnout rámeček na podepsání žádosti.
Klient se sluchovým postižením Zamezit hluku a šumu z prostředí. Ulehčit odezírání, nezakrývat si bezděčně ústa, dívat se do očí klientovi, i když odpovídám jiné osobě. Dobrá artikulace, mírně pomalejší tempo řeči, absence složitých souvětí, možnost písemné komunikace. Zajistit si tlumočníka. Člen rodiny zvyklý na specifičnost domácí komunikace (rodina může mít své vlastní znakování). Profesionální tlumočník (zprostředkovaný přes zaměstnavatele, přes specializovanou organizaci, doporučený klientem).
17
Klient s demencí nebo mentální retardací Jednoduché věty, běžná slova, přizpůsobit rychlost řeči, dát čas. Nechat si zrekapitulovat řečené, případně zopakovat znovu. Využít přítomnosti pečovatele, pozor na mluvení „o klientovi bez klienta“.
Těžce pohybově postižený klient Při setkání v domácnosti ujistit, že klient nemusí spěchat, aby otevřel dveře (branku u domu). Co nejlépe se přizpůsobit polohou těla, mluvit z očí do očí. Citlivě vést rozhovor o činnostech, kde se handicap projevuje.
18
Případy zneužívání příspěvku na péči a zanedbání péče o klienta Tento odstavec se zaměřuje na situace, kdy sociální pracovník vnímá, že o klienta není pečováno, je zanedbávaný, nespokojený s mírou poskytované péče. Může jít až o vážné případy, kdy je ohrožováno jeho zdraví a život. Téma je řešeno z úhlu pracovníků ÚP. Některé případy zanedbání péče jsou evidentní, někdy může v tomto směru vznikat pochybnost. Více informací může přinést opakované neohlášené kontrolní šetření. Užitečné jsou i informace od sousedů a dalších členů rodiny. Mezi drobné signály může patřit čistota oblečení a ložního prádla. Mnohé prozradí i běžné otázky na zajišťování životních potřeb klienta („kdo Vám vaří“, „kdo chodí nakupovat“ aj.).
Jaké možnosti mám při evidentním zneužití PnP? Upozornit na reálnou možnost odejmutí příspěvku. Provádět opakovaná kontrolní šetření. Písemně požádat sociální odbor města o spolupráci. Sociální pracovník města má možnost opakovaných návštěv, má možnost provést šetření ve večerních hodinách a důkladněji ověřit míru zanedbání péče. Je možné uvažovat o asistenci policie při šetření, může v tom pomoci sociální pracovník samosprávy. Klíčová je motivace klienta, pokud se podaří přesvědčit jej ke spolupráci, může souhlasit s umístěním v pobytovém zařízení, kde se mu dostane náležité péče. Je možné jej motivovat ke změně pečovatele. Je možné navázat komunikaci s lékařem, upozornit jej na podezření ze zanedbání. Daný postup může vést k nucené hospitalizaci z důvodu ohrožení klienta a to může iniciovat změnu v postoji klienta (v nemocnici o něj bylo postaráno lépe) a vymaní se tak z dosavadního nevyhovujícího prostředí. Je možné se informovat u sousedů dané domácnosti nebo dalších členů rodiny, jak vážné je podle nich zanedbání péče. Další z alternativ je řešit danou záležitost ve spolupráci se soudem.
19
Krizová intervence Zařazení tohoto bloku bylo účastníky kurzu považováno za důležité. Je odrazem toho, že pracovníci se v rámci dané problematiky poměrně často setkávají s klienty, kteří zažívají situace, které je možné bez váhání označit za krizové. Příkladem za všechny může být péče o člena rodiny, který je v terminálním stadiu života. Pro pracovníky veřejné správy je důležité umět se ze své profesní role s těmito situacemi vyrovnat, tak aby v rámci možností pomohli klientovi a zvládli dané situace zpracovat i na své vlastní osobní rovině.
Co je krizová intervence Krizová intervence je odborná metoda práce s klientem v situaci, kterou osobně prožívá jako zátěžovou, nepříznivou, ohrožující. Krizová intervence pomáhá zpřehlednit a strukturovat klientovo prožívání a zastavit ohrožující či jiné kontraproduktivní tendence v jeho chování. Krizový pracovník klienta podporuje v jeho kompetenci řešit problém tak, aby dokázal aktivně a konstruktivně zapojit své vlastní síly a schopnosti a využít potenciálu přirozených vztahů (citováno z knihy Krizová intervence autorky Daniely Vodáčkové, Portál, 2002, str. 60).
Má sociální pracovník provádět krizovou intervenci? Z pohledu lektora kurzu na tuto otázku nabízím odpověď, že pro sociálního pracovníka je vhodné, aby byl s principy a metodami krizové intervence seznámen, aby to posílilo jeho schopnost se s krizovými situacemi u klientů vyrovnat. Ohledně komplexnější péče ve zpracování krize doporučuji odkázat klienta na specialisty, pracovníky krizových center nebo psychology. Sociální pracovník je v mnoha situacích prvním člověkem-profesionálem, s kým může svou situaci řešit. Pokud sociální pracovník principy krizové intervence ovládá a dokáže je v praxi využít, může tím poskytnout klientovi důležitou pomoc.
Základní kroky krizové intervence Vytvoření prostoru pro dialog – klient ví, že pracovník na něj má čas (je řečeno kolik) a že je připravený se mu věnovat. Ventilování emocí a mapování problému – pracovník nechává klienta o situaci spontánně mluvit, naslouchá, parafrázuje, klade doplňující otázky. Samotná tato fáze může být tím hlavním přínosem pro klienta – projde si fází odžití emocí, zklidní se a začíná o problému sám přemýšlet.
20
Pojmenování zakázky – pracovník klienta vede k tomu, ať pojmenuje, co především potřebuje vyřešit, co pro něj má být cílem rozhovoru. Možnosti zvládnutí situace, sociální opora – pracovník pomáhá klientovi hledat způsob, jak danou situaci zvládnout, jak se v ní posunout dál. Vhodné je vést klienta k samostatnému hledání řešení, s vlastními návrhy se držet spíše zpátky. Pro klienta je účinnější, když si na způsob řešení přijde sám. Vhodnou cestou je hledat pomoc v blízkém sociálním okolí. Poradenství – sociální pracovník je specialistou, který může informovat o dostupných sociálních službách. Je vhodné o možnostech informovat a nechat klientovi prostor pro samostatné rozhodnutí. Závěr – pracovník nechá klienta zrekapitulovat, k čemu díky rozhovoru došel, zda vnímá v dané věci změnu. Pro klienta je užitečná možnost setkání zopakovat a pracovat na zklidnění krize v časovém vývoji.
Příklad Na Úřad práce přichází pečovatel ohlásit úmrtí člena rodiny. Při návštěvě se intenzivně rozpláče. Smysl krizové intervence může pracovník v tuto chvíli naplnit tím, že věnuje klientovi dostupné množství času, vyslechne ho, ujistí ho, že si může dovolit plakat. Provází ho v tuto chvíli odžíváním silné emoce. To může být hlavní přínos, který klientovi poskytne, a může být v dané chvíli dostačující – klient se zklidní. Pokud o to má klient zájem, je možné se ho ptát, co v dané chvíli nejvíce potřebuje, a hledat cesty, jak to zajistit (odpočinout si, nechat si pomoci se zařizování praktických věcí). Je možné bavit se o krocích pro nejbližší budoucnost.
21
Užitečné informační zdroje Registr poskytovatelů sociálních služeb: http://iregistr.mpsv.cz Regionální katalogy sociálních služeb, například: Ústecký kraj: http://socialnisluzby.kr-ustecky.cz Olomoucký kraj: http://kissos.kr-olomoucky.cz/katalog Kompenzační pomůcky: http://www.dmapraha.cz Společnost pro ranou péči: http://www.ranapece.cz Česká alzheimerovská společnost: http://www.alzheimer.cz Národní rada osob se zdravotním postižením: http://www.nrzp.cz Organizace zaměřené na specifický druh postižení, například: duševní onemocnění: http://www.fokus-cr.cz zrakové postižení: http://www.sons.cz děti s autismem: http://www.apla.cz Trénink paměti pro seniory: http://www.vzpominkovi.cz Domácí péče o seniory: http://www.pecujdoma.cz
22
Literatura pro inspiraci Daniela Vodáčková: Krizová intervence, Portál, 2002, Praha Karel Kopřiva: Lidský vztah jako součást profese, Portál, 1997, Praha Václava Probstová, Ondřej Pěč: Psychiatrie pro sociální pracovníky, Portál, 2014, Praha Jitka Suchá: Trénink paměti pro každý věk, Portál, 2015, Praha Jitka M. Zgola: Úspěšná péče o člověka s demencí, Grada, 2003, Praha Klára Cingrošová, Klára Dvořáková: Knížka pro vzpomínání a procvičování paměti, Portál, 2014, Praha
23
Poznámky
24
25
