Jak na zloděje kovů. ASEKOL Solar. Kin, který propadl. Složitá problematika výkupen druhotných surovin. Novinky v recyklaci solárních panelů

MAGAZÍN ASEKOL

p ř í l o h y  Smo čr a ecobat

1/2013

Jak na zloděje kovů

Složitá problematika výkupen druhotných surovin

ASEKOL Solar

Novinky v recyklaci solárních panelů

Kin, který propadl

Chytrý, ale neúspěšný telefon od Microsoftu

Y

Yttrium (latinsky Yttrium) je šedý až stříbřitě bílý přechodný kovový prvek, který je chemicky blízký prvkům skupiny lanthanoidů. Název získal podle obce Ytterby u Stockholmu, kde jej v roce 1787 objevil geolog Carl Axel Arrhenius. V zemské kůře je obsažen v množství přibližně 30 mg/kg, v přírodě se vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Světové zásoby yttria činí 540 kt Y2O3, z toho připadá na Čínu 220 kt, na USA 120 kt, v Austrálii se nachází 100 kt a v Indii 72 kt. V roce 2011 dosáhla světová těžba 8,9 kt Y2O3, z toho 8,8 kt bylo získáno v Číně. Těžba rud obsahujících yttrium je nejenom drahá, ale i necitlivá vůči životnímu prostředí. A právě to je důvodem, proč došlo k utlumení těžby v Americe a téměř celá světová produkce pochází z Číny. Většina produkce yttria v současné době slouží jako materiál při výrobě luminoforů pro výrobu obrazovek televizorů. Společně s oxidy europia se sloučeniny yttria nanášejí na vnitřní stranu obrazovky, kde po dopadu urychleného elektronu vydávají červené luminiscenční záření. Při recyklaci použitých obrazovek je pak nutné vrstvu luminoforu zase odstranit, protože jeho přítomnost mění po přetavení optické vlastnosti skla a snižuje jeho kvalitu. Zároveň se tak získají cenné prvky, které lze opětovně použít. Odpad tohoto typu obsahuje kolem 10 % yttria, jehož cena se pohybuje v řádu tisíců Kč za kg. Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů – kapalinovou extrakcí komplexních solí, iontovou chromatografií nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí. Kapalinovou extrakcí lze dosáhnout výtěžnosti až kolem 90 %.

EDITORIAL

OBSAH

Vážení čtenáři, ráda bych vás pozdravila v roce 2013, který se pro většinu z nás jistě rozběhl opět nečekaně rychlým tempem. Věřím, že třináctka bude v tomto případě pro všechny naše čtenáře šťastným číslem. Před KS ASEKOL staví tento rok řadu zajímavých výzev. O některých z nich se dočtete právě v tomto čísle. Tou nejzásadnější výzvou v mezinárodním měřítku je pro ASEKOL organizace prestižní konference Zpětný odběr 2013, jejíž čtvrtý ročník se koná společně se zasedáním evropské asociace kolektivních systémů WEEE Forum v Praze právě v době, kdy vychází náš časopis. Letošní akce navazuje na úspěchy předešlých tří ročníků. Celkem je navštívilo téměř 1 500 účastníků a staly se největší událostí pro odbornou veřejnost v oblasti zpětného odběru ve střední a východní Evropě. Z programu akce jsme pro vás vybrali ta nejzajímavější témata. Živou diskusi jistě rozpoutá workshop na kontroverzní téma výkupen drahých kovů, jejich pozitivní, a především negativní dopady na ekonomiku země i systém zpětného odběru jako takového. Této problematice se proto věnujeme šířeji v hlavním tématu. Blíže se také podíváme třeba na oblast recyklace kovů vzácných zemin, která se stává na mezinárodním poli stále aktuálnějším a palčivějším problémem. Představíme vám i některé legislativní novinky jak u nás, tak z evropského pohledu. Těm se řečníci konference jistě také nevyhnou. Věřím, že všem vám, kteří nebudete mít příležitost se tohoto významného odborného setkání sami zúčastnit, zprostředkujeme to nejdůležitější již nyní. S jistotou se můžete těšit na podrobnější zpravodajství či rozhovory s vystupujícími odborníky v podzimním čísle časopisu.

Téma: 8  Výkup druhotných surovin Hledáme efektivní řešení kontroverzní problematiky výkupen druhotných surovin.

jsou Češi aktivní 14 Jveaksbírání elektra Představujeme nejnovější statistiky výsledků sběru elektrospotřebičů, a to z pohledu celé České republiky.

vropské standardy 16 Ezpracování v Praze Celoevropská centrála WEEELABEX Office bude od dubna řídit certifikaci zpracovatelů z Prahy.

ovy vzácných zemin 18 K– stále cennější komodita Bude nás Čína držet v oblasti kovů vzácných zemin nadále v šachu, nebo existuje cesta k soběstačnosti?

S účastníky konference se tedy těším na setkání a všem ostatním přeji příjemné čtení následujících stránek.

Ing. Hana Jarešová specialistka interní a externí komunikace

Zpětný odběr, magazín společnosti ASEKOL, číslo 1/2013 název Zpětný odběr VYDAVATEL ASEKOL s.r.o., Československého exilu 2062/8, 143 00 Praha 4, IČO: 27373231 ŠÉFREDAKTORKA Hana Jarešová Redakční rada Hana Jarešová, Mgr. Jan Vrba, RNDr. Eva Zvěřinová, Hana Ansorgová Číslo registrace MK ČR E 17603 Místo vydání Praha Vyšlo 12. 4. 2013 VÝROBA © Boomerang Publishing, s. r. o., www.bpublishing.cz. V časopisu jsou použity ilustrační fotografie. Změny uvedených údajů nebo tiskové chyby jsou vyhrazeny. Vychází 2× ročně. Náměty a dotazy [email protected], tel. 234 235 111, 234 235 282

ZPRÁVY / NOVINKY

Rozdávali jsme ceny ze Zlaté klece Motivační soutěž ve sběru drobného elektra Zlatá klec má druhou várku výherců. Účastníci druhého kola nechali během čtyř měsíců svézt 687 tun elektroodpadu. Každý svoz klecového kontejneru je automaticky zaevidován prostřednictvím informačního systému KS ASEKOL a zařazen do slosování. Čím více kontejnerů sběrné místo naplní a nechá svézt, tím má logicky větší šanci na výhru. Ve druhém slosovacím období soutěžilo 1 230 sběrných dvorů, firem a institucí, ale také prodejců či servisů, kteří uskutečnili alespoň jeden svoz. Ti si za  uplynulé čtyři měsíce nechali svézt téměř 3 000 klecí s 687 tunami elektrozařízení. Hlavní cena byla opravdu lákavá. Celkový vítěz, kterým se stal sběrný dvůr

4

Praha-Jinonice v  Puchmajerově ulici a  jehož provozovatelem je společnost Pražské služby, a.s., získal fotoaparát Nikon Coolpix. Rozdáno bylo ale dalších 28 cen, teplometů DeLonghi a varných konvic Tefal. V  roce 2013 se uskuteční ještě další tři kola, přičemž to následující končí 30. června. Poprvé bylo v  září minulého roku oceněno 24 sběrných dvorů, tedy 14 za každý kraj a dalších „šťastných 10“ napříč celou Českou republikou. Soutěž je určena pro všechna sběrná místa a  dvory, kde probíhá sběr vysloužilých spotřebičů do klecových kontejnerů.

ZPRÁVY / NOVINKY

Osm tisíc korun do džungle S velkým úspěchem se setkal loňský projekt Věnuj mobil – pomůžeš

krátce

Zemi, který společně připravily Zoologická zahrada v Ústí nad Labem a kolektivní systém ASEKOL. První peníze už v lednu putovaly na záchranu vzácného ekosystému na druhé straně světa.

Dáváme počítače dětem Dalších dvacet funkčních počítačových sestav bude v nejbližší době repasována a předána dětem v dětských domovech. I v roce 2013 totiž pokračuje dobročinný projekt Věnuj počítač. Apelujeme na české firmy a instituce, aby nám předaly starší kompletní počítače při renovaci svého počítačového vybavení. Vyřazené stroje potom mohou pomáhat jinde. Do dětských domovů už jich doputovalo více než padesát. Od roku 2011 se do projektu zapojilo přes šedesát subjektů, které dohromady odevzdaly skoro tisícovku počítačů a nyní se mohou pyšnit oceněním Ekologická firma.

V Praze se sejde evropská špička zpětného odběru Již počtvrté bude Praha a KS ASEKOL hostit prestižní mezinárodní konferenci Zpětný odběr 2013, největší svého druhu ve střední a východní Evropě. Celodenní setkání s hlavním tematickým zaměřením na recyklaci kovů vzácných zemin, výkupny druhotných surovin, re-use a WEEELABEX se uskuteční 16. dubna 2013 v hotelu Corinthia Towers. Své příspěvky přednesou české i zahraniční osobnosti z oblasti práva, ekonomiky, zpracování, státní správy i zahraniční politiky. Současně s konferencí proběhne zasedání rady asociace evropských kolektivních systémů WEEE Forum. Podrobnosti z konference přineseme v příštím čísle časopisu.

Do  akce, která propojuje ochranářský projekt Pesisir Balikpapan a Věnuj mobil a kterou v dubnu loňského roku spustila ústecká zoo za podpory společnosti ASEKOL, se během celého roku zapojila široká veřejnost i tři místní školy. Díky tomu se dosud podařilo vybrat 770 nefunkčních mobilních telefonů a za každý z nich věnoval ASEKOL ústecké zoo 10 korun. Kde peníze pomáhají Vybrané peníze putovaly rovnou do  Indonésie na pozastavení devastace tropických pralesů a záchranu vymírajícího primáta kahaua nosatého, který je maskotem projektu. „Jsme rádi, že jsme nalezli dalšího partnera pro boj za záchranu tak vzácné oblasti, jako je Balikpapan v Indonésii. Naším cílem je zvýšit povědomí o tomto ekosystému, zabránit hromadnému kácení stromů, výstavbě dálnic a dalším nebezpečným aktivitám devastujícím tropické pralesy. I díky společnosti ASEKOL jsme udělali další krok správnou cestou,“ říká Věra Vrabcová, tisková mluvčí Zoologické zahrady v Ústí nad Labem.

Nejde jen o peníze Spojení aktivit ústecké zoo a  ASEKOLu ale nemá jen finanční rozměr. Ze všech sesbíraných mobilů byly navíc vybrány ty funkční, které putovaly dětem do dětských domovů po celé České republice. Zbytek telefonů byl samozřejmě zrecyklován. Kromě záchrany přírody a ekologické likvidace nepotřebných přístrojů je tak neméně důležitým aspektem projektu také snaha o další rozšiřování povědomí o nutnosti třídit elektroodpad. Projekt byl pro svůj úspěch prodloužen i na letošní rok, a tak má každý návštěvník možnost vyhodit svůj nepoužívaný mobilní telefon do speciální nádoby umístěné v areálu zahrady, a přispět tak na dobrou věc.

Za staré mobily školní výlet pro celou třídu Po dobu prvních dvou letošních měsíců probíhal již třetí ročník soutěže pro školáky Věnuj mobil a vyhraj výlet pro svou třídu, do níž se tentokrát zapojilo 415 škol. Funkční telefony jsou zkontrolovány a předány organizacím, které je věnují  handicapovaným spoluobčanům nebo dětským domovům. Nefunkční potom procházejí ekologickou recyklací. Pro tři nejúspěšnější třídy je připravena i letos lákavá cena v podobě školního výletu dle vlastního výběru. Během předchozích ročníků se podařilo sebrat téměř 65 tisíc přístrojů. Oblíbenou soutěž pořádá projekt Recyklohraní aneb Ukliďme si svět! ve spolupráci se společnostmi ASEKOL a T-Mobile ČR.

5

zprávy / novinky

Příspěvek na historické elektro už v ceně neuvidíme V srpnu 2013 končí možnost uvádět při prodeji elektroniky

tzv. viditelný poplatek neboli recyklační příspěvek na historické elektro. Co to znamená pro klienty? A jak se změní systém vybírání poplatků?

Poslední prodejce má podle zákona o  odpadech možnost informovat spotřebitele o tom, že ceny spotřebičů zahrnují kromě DPH i poplatek za likvidaci historického elektra (tzv. PHE), tedy za zařízení vyrobené před 13. srpnem 2005. Prodejce tak upozorňuje na to, že jeho cena je dále navýšena o náklady na zpětný odběr, zpracování a odstranění elektrozařízení, až doslouží svému účelu. Tato informace je uvedena buď na cenovce výrobku, nebo na prodejním dokladu. Při on-line nákupech se tak lze setkat s různou praxí – někteří provozovatelé e‑shopů výslovně uvádějí, že součástí ceny je i recyklační poplatek, na jiných e‑shopech si zákazník musí toto oznámení dohledat v obecných cenových podmínkách. Vidět nebude, platit se musí Od srpna 2013 bude všechno jinak. Možnost viditelně účtovat poplatek na historická elektrozařízení sice končí, ale pro výrobce a dovozce se zase tolik nemění. Pouze spotřebitel už nebude na první Legislativu upravující nakládání s odpady doplnila zásadně revidovaná evropská směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních č. 2012/19/EU, která musí být do právních řádů jednotlivých členských zemí transponována do 14. února 2014. Tato směrnice však počítá s možností, že by tzv. viditelný poplatek mohl být znovu uváděn.

6

ZPĚTNÝ ODBĚR

pohled vědět, jakou částkou z ceny výrobku přispívá na jeho následné ekologické zpracování. Aby se situace ještě trošku zkomplikovala, pro kategorii velkého bílého elektra nastane tato změna o dva roky později, tedy v srpnu 2015. Všichni, kdo uvádějí elektroniku na  český trh, tedy jak výrobci, tak i  dovozci, mají povinnost na recyklaci historického elektra nadále přispívat. Dojde jen ke zjednodušení administrace vybírání příspěvku. Dosud totiž kolektivní systémy kromě PHE, který sloužil na pokrytí financování likvidace staré zátěže, vybíraly také příspěvek na nové elektro (tzv. PNE). Tím se vytvářela rezerva na budoucí likvidaci nově vyráběných zařízení. Takový postup již nadále nebude nutný, a proto v rámci kolektivního systému ASEKOL dojde ke snížení ceny a současně ke  změně struktury sazebníku sloučením obou poplatků do jednoho. Historické elektro se pořád sbírá ASEKOL bude v  souladu s  platnou legislativou a rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR dále zajišťovat zpětný odběr historického zařízení, a to až do doby, kdy dojde k jeho vysbírání a recyklaci všech historických elektrozařízení od spotřebitelů. O tom, za jak dlouho budou kolektivní systémy v České republice sbírat pouze zařízení nová, můžeme pouze spekulovat. Určitou představu nicméně přináší pravidelné vzorkování, které ukazuje zastoupení jednotlivých druhů elektra v  celkovém objemu sesbíraného elektromateriálu určeného k recyklaci a zaznamenává např. druh, stáří, původ a značku spotřebičů. Z těchto statistik vyplývá, že v současnosti je zpětný odběr stále ještě tvořen z 95 % spotřebiči historickými. Češi jsou v  tomto ohledu trošku specifickým národem. Kutilové si nechávají staré spotřebiče na půdách či ve sklepech pro případ, že by se někdy mohly hodit. Také nepříznivá ekonomická situace má svůj podíl na tom, že výměna starého kousku za nový neprobíhá tak rychle, jak si zákonodárci v roce 2005 představovali. Proto lze předpokládat, že sběr historického elektra bude v Česku aktuální ještě řadu let.

1/2013

Díky spolupráci méně administrativy Další novinkou, kterou v této souvislosti ASEKOL pro klienty připravuje, je prohloubení spolupráce s kolektivními systémy Elektrowin a Ekolamp. „Společným postupem nabídneme klientům možnost vést výkaznictví pouze prostřednictvím jednoho kolektivního systému, čímž jim odpadne nutnost komunikovat se dvěma stranami a sníží se administrativní zátěž,“ upřesňuje Ing. Karel Krejsa, obchodní ředitel společnosti ASEKOL.

legendA / text: lucie kettnerová / FOTO: archiv asekol

Čas jsou peníze a v obchodě to platí dvojnásob

Rychle a správně potřebovali lidé počítat odpradávna. I v malém městečku museli vědět, kolik mají zaplatit obchodníkovi, jak vysoký bude úrok a kolik se sejde v pokladně na daních. Na objev kalkulátoru, byť jen mechanického, si ale museli docela dlouho počkat.

Podle nedávno nalezených nákresů se o sestrojení kalkulačky údajně pokoušel už slavný vynálezce Leonardo da Vinci. K realizaci však asi nedošlo, a lidstvo tak muselo ještě chvíli počítat podle tzv. Napierových logaritmů, pomocí nichž bylo možno převést násobení a dělení na sčítání a odečítání. Této metody využili Angličané William Oughtred a Edmund Gunter k sestrojení posuvného pravítka, které počítání zjednodušovalo a které v roce 1850 vylepšil Francouz Ameede Mannheim přidáním posuvného ukazatele. Jeho logaritmické pravítko už vypadalo tak, jak ho známe dnes. Jak poskládat kolečka Paralelně s posuvným pravítkem ovšem docházelo i k vývoji mechanického kalkulátoru. V roce 1623 navrhl a  zkonstruoval univerzitní profesor Wilhelm Schickard mechanické zařízení, které sčí-

Elektrický kalkulační stroj NISA Po druhé světové válce se ze severočeského Dolního Hanychova stalo české území a zdejší německá továrna MIRA Rechenmaschinen, která tu působila od roku 1927, dostala národní správu a byla přemístěna do Proseče nad Nisou. Tady se pokračovalo ve výrobě počítacích strojů podle ruských návrhů z 30. let. Počítačky NISA měly v poválečné socialistické éře v politickém a ekonomickém uskupení států RVHP výsadní postavení v oboru kalkulačních strojů. Původní přístroje byly pouze mechanické, postupně se začalo přecházet i na počítačky elektrické. Exponát odevzdaný ve sběrném dvoře v Záluží je už na elektřinu a pracuje na principu dělených stupňových válců. Početní úkony se na něm neprováděly točením hlavní kličkou po směru hodinových ručiček (sčítání) nebo proti směru (odečítání), ale mačkala se příslušná tlačítka se znaménky. Tento typ kalkulátoru NISA se v Proseči vyráběl mezi lety 1965 a 1970.

talo, odčítalo, násobilo a dělilo. Podle zachované kresby modelu víme, že stroj byl vybavený šestipolohovým sčítacím strojkem s přenosem desítek a násobícím strojkem. Mimo nich tu byly použity také zmiňované Napierovy počítací válečky. Fyzicky se stroj do dnešní doby nezachoval, avšak v  padesátých letech minulého století se našel podrobný nákres v  pozůstalosti hvězdáře Johannese Keplera. Tím přišel posmrtně o  slávu a  prvenství konstrukce mechanického kalkulátoru mladý Blaise Pascal. Teprve osmnáctiletý vynálezce představil veřejnosti roku 1642 svůj počítací osmimístný stroj zvaný Pascalina, který ještě neusnadňoval násobení a dělení, což bylo jeho velkou nevýhodou. Krok vpřed ve  vývoji mechanických kalkulátorů udělal až známý německý filozof a matematik Gottfried Wilhelm Leibniz, který sestavil počítací stroj, na  němž bylo konečně možno provádět všechny čtyři základní aritmetické operace. Roku 1885 se objevila nová generace kalkulaček od švédského vynálezce Willgodta T. Odhnera, která byla jednodušší a  doplněná o  mechanismus desítkového přenosu. Výrobu převzalo množství továren a  kalkulačka s  tímto principem se vyráběla vlastně až do  70. let 20. století. Elektrické kalkulačky se rozšířily až ve 40. letech 20. století.

7

TÉMA ČÍSLA / Výkupny druhotných surovin

Výkupny druhotných surovin: environmentální šetrnost, nebo pobídka ke kriminalitě? Odevzdáním kovového materiálu do výkupny si

můžeme finančně přilepšit. Řada našich spoluobčanů se však v touze po takovém přilepšení dopouští

krádeží, poškozování životního prostředí a dalších nelegálních činností. Problém výkupu druhotných surovin je komplikovanější, než se může zdát.

9

TÉMA ČÍSLA / Výkupny druhotných surovin / text: Lukáš hrabal / FOTO: archiv asekol, profimedia

K  ontroly ČIŽP v roce 2012 Celkově bylo v roce 2012 provedeno 383 kontrol legálních i nelegálních sběren, z toho 45 na základě podnětu a 144 v rámci mimořádné akce. Za zjištěná porušení ČIŽP zahájila 82 správních řízení a vydala 79 rozhodnutí a 102 příkazů o uložení pokuty. Celková částka pravomocných pokut v roce 2012 dosáhla výše 6 174 000 Kč. N  ejčastěji zjištěná porušení: provozování zařízení v rozporu se schváleným provozním řádem výkup odpadu bez dostatečné identifikace předávající osoby výkup odpadu charakteru obecně prospěšného zařízení (např. kanálových vpustí či speciálních šroubů z železničních pražců) od fyzické osoby a poskytnutí platby v hotovosti nedostatečné vedení evidence odpadů vznikajících v provozovnách nezabezpečení odpadů před možným únikem nebezpečných látek do okolí výkup odpadů, které provozní řád nepovoluje

Sběr a  výkup kovových odpadů od občanů má v České republice dlouholetou tradici. Jeho pozitivní přínos je neoddiskutovatelný – umožňuje snižování těžby surovin (kovových rud), což představuje ekonomickou úsporu. Bohužel má tento druh podnikání i svou stinnou stránku. Jde o páchání trestné činnosti, které se ve snaze přijít snadno k penězům dopouštějí hlavně občané ze sociálně slabších vrstev. Předmětem četných krádeží jsou kromě kovového odpadu také různé kovové výrobky, případně části elektrospotřebičů, na něž se následně pro jejich nekompletnost nevztahuje zpětný odběr. Kromě citelných finančních ztrát pro firmy či celky územní samosprávy s sebou tyto krádeže nesou také riziko obecného ohrožení nebo ekologických škod. Oblíbená železnice Ve velké oblibě mají zloději kovů zejména železnici. „Největší podíl na majetku, který nám byl odcizen, tvoří součásti trakčního, sdělovacího a  zabezpečovacího zařízení, jako jsou měděné kabely, propojky, lana a  dráty trolejového vedení,“ říká PhDr. Miloslav Kolín, ředitel odboru krizového řízení státní organizace Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). „Dále se jedná o krádeže součástí různých technických zařízení vyrobených z barevných kovů,“ dodává. Následkem této činnosti je narušování plynulosti a bezpečnosti železničního provozu. Otázku výkupu kovů vnímá SŽDC jako velký problém. „Je více než jisté, že naprostá většina nám odcizeného materiálu končí ve sběrnách druhotných

surovin. Přesto je téměř nadlidský výkon v těchto zařízeních zjistit, kdo tam materiál prodal,“ podotýká Miloslav Kolín. Vykuchat a vyhodit Další velký problém představují elektrozařízení, u nichž dochází k nelegální demontáži a odevzdávání vybraných částí do výkupen. Přitom je často poškozováno životní prostředí, ať už například únikem chladicí kapaliny z ledniček, nebo zakládáním černých skládek, kde končí zbytkové části elektrospotřebičů. Náklady spojené s likvidací černých skládek, respektive „vykuchaných“ zařízení trápí hlavně obce, což potvrzuje i  starosta Velkého Oseku Mgr. Pavel Drahovzal. „Na území obcí se podle velikosti a členitosti jejich katastru během roku objevují různě velké černé skládky, jejichž likvidace stojí od tisíců po stovky tisíc korun. Tyto skládky často obsahují nekompletní spotřebiče, které pak obec odstraňuje na své náklady.“ Středočeský Velký Osek musí takto zlikvidovat až 50 elektrospotřebičů ročně – zejména lednic bez kompresoru a televizí bez cívky. Nejvíce postiženými regiony v tomto ohledu jsou ty s nejvyšší mírou nezaměstnanosti, tedy Moravskoslezský a Ústecký kraj. Vykradené výkupny Pavel Drahovzal vidí zásadní problém v tom, že výkupny nejsou součástí obecních systémů pro nakládání s  odpady. „Výkupny pracují na principu ziskovosti. Je to klasické podnikání, nikoliv obecně prospěšný a  garantovaný systém. Nicméně řádně fungující výkupny mají nastavená pravidla spolupráce v obcích a evidují toky vykoupených odpadů.“ A  názor druhé strany? „Faktem jsou diametrálně odlišné přístupy obcí a  samospráv k jednotlivým výkupnám v různých částech republiky. Slovo spolupráce zní idylicky a je otázkou, co si pod tím kdo představuje. Eliminovat trestnou činnost samozřejmě společně můžeme, tedy za přispění orgánů činných v trestním řízení, ale musí k tomu být ochota,“ poněkud skepticky konstatuje Petr Miller, výkonný tajemník Sdružení výkupen druhotných surovin (SVDS). Podle jeho slov dochází ke krádežím dokonce i v samotných výkupnách – ztrácí se zde materiál, který byl již vykoupen, a je tedy majetkem výkupce. Je libo elektromotor na grilu? Z dalšího úhlu pohledu vidí problematiku výkupen ti, kteří v provozovnách kontrolují plnění jejich zákonných povinností. V České republice se kontrolami zabývají Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) a  Česká obchodní inspekce (ČOI). Zejména ČIŽP věnuje pravidelným kontrolám výkupen dlouhodobě velkou pozornost. Na základě praktických

„Vykuchané“ spotřebiče představují pro obce problém a ekonomickou zátěž. Kolektivní systémy je dle zákona zpětně odebrat nemusejí.

10

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2013

zkušeností již několik let upozorňuje, že systém nakládání se zpětně odebranými výrobky nefunguje tak, jak je nastaven v zákoně. Prakticky ve všech provozovnách je možné najít skelety motorových vozidel v různém stupni rozebrání, zrovna tak se ve sběrnách běžně nalézají pračky, torza lednic, elektromotory, sporáky a  další elektroodpady. Řada provozoven, ačkoliv nejsou součástí systému zpětného odběru, má dokonce povoleno elektroodpady vykupovat. „Stále častěji ve sběrnách kovových odpadů odhalujeme zařízení nazývané ‚gril‘, sloužící k získávání barevných kovů z odevzdaných elektrozařízení. Sestává z kovového sudu opatřeného roštem, na nějž se umístí například elektromotor z vysavače, dolní část pak tvoří topeniště s vyvrtanými otvory pro přívod vzduchu. Vypalováním se tak získává z kabelů, motorů a převodovek měď a hliník, ale i zinek z karburátorů,“ upozorňuje na další negativní jev inspektorka ČIŽP RNDr. Jitka Jenšovská. Jaký vliv má uvolňování škodlivin vzniklých tímto spalováním na kvalitu ovzduší, snad není třeba rozvádět. „Skutečný problém se z environmentální oblasti zvolna přesunul do oblasti sociální a jednorázově ho nemůže vyřešit sebelepší novela odpadového zákona. Hlavní příčiny tohoto problému netkví jen v obtížnosti vymáhání odpadové či jiné environmentální legislativy, ale zejména v současné sociálně-ekonomické situaci některých našich spoluobčanů,“ dodává Jitka Jenšovská. Zákaz ve veřejném zájmu Problémy jsou tedy víceméně známy. Otázka, nad níž si lámou hlavu odborníci a o níž budou diskutovat i zástupci všech stran, jichž se výkup druhotných surovin týká, na odborné konferenci Zpětný Odběr 2013 zní: „Co s tím?“ Starosta obce Velký Osek vidí jako možné řešení změnu legislativy, která by umožnila provozovat výkupny vždy se souhlasem obce, nebo zpřísnění podmínek pro získání oprávnění k provozu výkupny. „Provozoven jsou zhruba čtyři tisíce. To je příliš velký počet, který nikdo není schopen zkontrolovat,“ upozorňuje Pavel Drahovzal. Radikálnější návrh řešení nabízí advokát Mgr. Jan Kořán, který se mimo jiné zabývá právní úpravou nakládání s odpady. Je jím úplný zákaz výkupu kovových odpadů od nepodnikajících fyzických osob. Obec by v takovém případě byla povinna vytvořit podmínky pro odevzdání kovového odpadu a občan by nebyl oprávněn předat kovový odpad jinam než do obecního zařízení pro sběr odpadů. „Myslím si, že veřejný zájem na zamezení trestné činnosti v určité oblasti převažuje nad zájmem osob provozujících zařízení pro výkup kovových odpadů. Veřejný zájem umožňuje zohled-

ňovat při udělování souhlasů i  německá právní úprava, rakouská právní úprava pak zákaz výkupu odpadů výslovně umožňuje,“ vysvětluje Jan Kořán. Také Slovensko v tomto ohledu předstihlo Českou republiku – svůj zákon o odpadech doplnilo o rozsáhlý zákaz výkupu kovových odpadů sestávajících například z elektrických rozvodů, ze součástek a částí zařízení z kolejových vedení, kolejových vozidel a vybavení tratí či z kanalizačních poklopů a krytů. Zákaz se přitom uplatní i tehdy, pokud odpad pouze jeví znaky, že z takových zařízení a výrobků pochází. Natočit a archivovat Mezi další možnosti minimalizace negativních jevů spojených s výkupem patří podle Jana Kořána rozšíření zákazu výkupu kovových odpadů na všechny výrobky, které jsou zpětně odebírány. „Dnes takový zákaz platí pouze pro elektrozařízení, baterie a akumulátory, podle mého názoru by měl být rozšířen i na autovraky.“ Za úvahu stojí i zpřísnění pravidel pro vedení evidence vykupovaných odpadů včetně vazby na konkrétní fyzickou osobu, která odpad předala. V době digitálních kamer a fotoaparátů by například nemělo být zásadním problémem dokumentovat každé převzetí kovového odpadu s nutností archivace po určitou dobu. Další možné kroky k  nápravě současného stavu představují povinnost bezhotovostních plateb, která platí třeba ve Velké Británii, nebo častější kontroly výkupen

Využitelnost elektroodpadu Složení elektrotechnického odpadu závisí na řadě faktorů. Nejčastěji je uváděno 40 % kovů (nejvíce měď a následně železo), 30 % plastů a 30 % keramiky (na prvním místě oxid křemičitý, následuje oxid hlinitý). V současné době jsou z elektronického odpadu v různé míře zužitkovatelné železné kovy, neželezné kovy (měď, hliník, cín, olovo, nikl, molybden aj.), vzácné kovy (selen, tellur, indium, rtuť, tantal a wolfram), drahé kovy (stříbro, zlato, platina a rhodium), čisté homogenní plasty a sklo. „Jejich využití je možné pouze při kvalitním způsobu zpracování, jehož nelze dosáhnout v domácích podmínkách. Proto je třeba usilovat o to, aby se maximum zdrojů druhotných surovin dostalo do rukou profesionálních zpracovatelů, a to pokud možno v kompletním stavu, jenž umožňuje zajištění ekologické recyklace a likvidace celých elektrospotřebičů,” upozorňuje Hana Ansorgová, manažerka komunikace společnosti ASEKOL.

a okamžité odebírání licencí při zjištění porušení zákona. Problémy související s výkupnami druhotných surovin tedy evidentně nejsou neřešitelné. K tomu, abychom se v této oblasti přiblížili našim evropským sousedům, však zatím bohužel stále chybí politická vůle.

Statistika krádeží barevných kovů na železnici v letech 2008–2012 104

2013* 2012

1 122

1 760 32 751

2011

1 279 931

2010

556

2009

546

2008

počet krádeží

46 786 39 216 25 368 22 737

celková škoda v tis. Kč * Data do 18. 2. 2013

11

asekol info / TEXT: Hana Jarešová / foto: profimedia

Solární panely už nebudou ekologickou zátěží Recyklace solárních panelů je u nás dlouhodobě horkým tématem.

Nedávná kauza finančních zvýhodnění solární energie zastínila v očích veřejnosti to, že ani dva měsíce po nabytí platnosti zákona nebyl přijat jeho prováděcí předpis, který by celý proces uvedl do praxe.

Na každého Čecha jeden solární panel V  ČR jsou dle údajů Energetického regulačního úřadu aktuálně nainstalovány fotovoltaické elektrárny s výkonem 2 GW. V horizontu 20–30 let tak bude potřeba zajistit ekologickou likvidaci 190 tisíc tun nefunkčních panelů, což představuje téměř 10 milionů kusů. Pro KS ASEKOL je nová situace ve  fotovoltaice výzvou. „Protože byly solární panely zařazeny v rámci recyklace do skupiny č. 4, tedy mezi spotřební elektroniku, jejíž zpětný odběr tradičně zajišťujeme, bylo zcela logické, že vznikne samostatný kolektivní systém také pro solární panely,“ vysvětluje založení společnosti ASEKOL Solar její prokurista Ing. Karel Krejsa a dodává: „Díky letitým zkušenostem ve zpracování elektroodpadu, široké síti sběrných míst a vybudované infrastruktuře představujeme pro potenciální klienty kvalitního partnera s nízkými provozními náklady.“ Technologie zpracování solárních panelů je navíc obdobná jako u LCD obrazovek, což zvyšuje efektivitu celého procesu a má nezanedbatelný ekonomický přínos. Vznik ASEKOL Solar jako dceřiné společnosti KS ASEKOL byl iniciativou samotných členů systému, kteří jsou sami producenty solárních zařízení a kteří nedostatečnou úpravu jejich následné likvidace považovali za zásadní problém.

Důležité termíny Tématu jsme se věnovali již několikrát. Poprvé v roce 2010 (ZO č. 2/2010), kdy se začínaly ozývat první hlasy volající po řešení problematiky likvidace vysloužilých solárních panelů, které v té době neexistovalo ani na evropské úrovni. Znovu a šířeji jsme téma otevřeli vloni (ZO č. 2/2012), kdy už bylo jasné, jaká budoucnost „solárníky“ čeká. Jde o velké ryby Od 1. ledna 2013 je v účinnosti zákon č. 165/2012 Sb., který upravuje problematiku podporovaných zdrojů energie a v oblasti fotovoltaiky se dotýká také zákona o odpadech. Hlavním přínosem normy je vznik tzv. finanční zodpovědnosti za  budoucí ekonomickou zátěž při likvidaci vysloužilých solárních instalací, a to především těch velkých, stavěných za účelem dodávání ekologické energie do rozvodné sítě. Panely na střechách rodinných domů sice představují převážnou část všech instalací (přibližně 18 tisíc licencí z registrovaných 22 tisíc), a ač tu vzniká větší nebezpečí z hlediska odkládání vysloužilých solárních panelů mimo sběrná místa, z celkového pohledu budoucí

12

ZPĚTNÝ ODBĚR

ekologické zátěže jsou přesto marginální. Díky nové právní úpravě by se již nemělo stát, že nefunkční solární pole zůstanou bez likvidace nebo skončí na skládce, protože jejich provozovatelé vyhlásí krach. Na druhou stranu odpůrci zákona upozorňují, že v takto dlouhém časovém rámci musí nezbytně dojít ke znehodnocení nastřádaných finančních prostředků a jejich konkrétní požadovaná výše je odhadnutelná pouze v současných cenách. Kromě odhadu budoucích nákladů je však klíčovým problémem vyčíslení rizika a vypořádání prostředků. Jak a za kolik? Příspěvky poukazované do  kolektivního systému budou využívány čistě na likvidaci odpadu ze solárních panelů po skončení doby jejich životnosti nebo po ukončení provozu solární elektrárny. Jaký je dostatečný objem finančních prostředků, a tedy jak vysoké příspěvky by měli výrobci do kolektivních systémů odvádět, zatím stále není jasné. Má je stanovit prováděcí vyhláška, která však ani dva měsíce od přijetí zákona českým legislativním systémem neexistovala.

1/2013

• 13. srpna 2012 vstoupila v platnost směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EC, ošetřující odpovědnost za nakládání s odpadem ze solárních panelů • 1. ledna 2013 nabyl účinnosti zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, který svojí čtvrtou částí změnil zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. • do 30. června 2013 mají výrobci a provozovatelé solárních instalací povinnost uzavřít smlouvu s kolektivním systémem • od 1. ledna 2014 jsou provozovatelé solárních instalací povinni odvádět recyklační příspěvky příslušnému kolektivnímu systému, případně subjektu, který zajistí nakládání s odpadem vzniklým ze solárních panelů

asekol info / text: Hana Jarešová / foto: archiv Asekol

Slovensko už třídí podle evropských standardů Dva roky po termínu, který měla Slovenská republika na implementaci evropské směrnice č. 98/2008, o odpadech, do slovenského práva, se konečně Slovensko schválením zákona č. 343/2012 Sb. vyhnulo hrozící pokutě ze strany EU. Původní zákon o odpadech doznal změn především v definicích a rozšíření povinností držitele odpadu. Reálným důsledkem normy, která vstoupila v platnost v lednu 2013, je povinnost subjektů nakládajících s odpadem předložit do poloviny roku souhlas o jeho nakládání na přezkum orgánům státní správy odpadového hospodářství. Po  zavedení novely do  praxe se má primární důraz klást na předcházení vzniku odpadu a na snižování jeho nepříznivých vlivů na životní prostředí. Hlavním cílem má být i nadále využití odpadu jako zdroje druhotných surovin. Ještě nad rámec požadavků evropské směrnice byl zákon doplněn o zákaz výkupu odpadů z barevných kovů, kanalizačních poklopů a krytů. Tímto opatřením, jehož důsledkem bude úplné omezení odkupu produktů získaných s největší pravděpodobností nelegální cestou, získalo Slovensko další náskok před ČR v  řešení tohoto problému. Dosud mohly výkupny odebírat tyto výrobky jen od smluvně ošetřených subjektů. Jak ASEKOL sbírá na Slovensku Nové povinnosti vyplývající z novely musí samozřejmě plnit také ASEKOL SK, který si po dvou letech působení na  Slovensku vybudoval silnou a stabilní pozici, když v loňském roce prostřed-

nictvím své sběrné sítě zpětně odebral a  zlikvidoval více než 3 600 tun odpadu. V kategorii spotřební elektroniky dokonce ASEKOL pokrývá 68 % všech sesbíraných spotřebičů. Největší objem na celkovém sběru tvořily s 50% podílem počítačové monitory a televizní obrazovky následované chladničkami a velkými domácími elektrospotřebiči s 32% zastoupením. Slovenským občanům bylo díky ASEKOLu po celý rok k dispozici přes 2 tisíce míst k odevzdání starého elektra, jejichž dobrou dostupnost podpořily další 2 tisíce sběrných nádob.

Kolektivní systém ASEKOL SK • nezisková společnost • podílníci – ASEKOL s.r.o., Mascom s.r.o. a FAST PLUS spol. s r.o. • poskytuje služby pro všech deset skupin elektrozařízení, baterie a akumulátory i obaly • klientská základna v čele se značkami Panasonic, LG nebo Samsung se v roce 2012 zečtyřnásobila

Fond ASEKOL rozdá dotace již pošesté Právě v těchto dnech probíhá vyhodnocování přihlášek v již šestém grantovém řízení Fondu ASEKOL. Devítičlenná rada fondu, kterou tvoří zástupci společnosti ASEKOL, Svazu měst a obcí, výrobců, profesních sdružení a médií, vybírá z projektů zařazených  do  programů Intenzita, Rekonstrukce a Osvěta. „Tematické okruhy zaměřené na osvětu, rozšíření či rekonstrukci sběrných míst zaručují, že fond pomůže v různých oblastech zpětného odběru elektra,“ říká Vojtěch Smoter, koordinátor sběrné sítě společnosti ASEKOL. Vyhlášení úspěšných žadatelů proběhne v květnu, přičemž všechny vybrané projekty musí být uskutečněny do konce roku 2013.

V  loňském roce pomohl Fond ASEKOL zrealizovat 45 veřejně prospěšných projektů celkovou částkou 2 miliony korun. O příspěvek se ucházelo celkem 73 obcí, nevládních neziskových organizací, provozovatelů sběrných dvorů, ale například i Univerzita Karlova nebo Akademie věd České republiky. Nejčastěji peníze pomohly při instalaci zabezpečení sběrných dvorů, rekonstrukci kontejnerových strání nebo propagaci zpětného odběru formou letáků či soutěží. Za dobu svého působení přispěl Fond ASEKOL 194 projektům celkovou finanční injekcí téměř 13 milionů korun.

Vypsané programy Intenzita – cílem je vytvořit nebo zvýšit počet sběrných míst v konkrétní lokalitě, popřípadě i zlepšit jejich dostupnost Rekonstrukce – je zaměřen na kvalitu sběrných míst z hlediska zvýšení kapacity, jejich rekonstrukce nebo zlepšení vybavení Osvěta – je zaměřen na vzdělání a osvětu v oblasti problematiky zpětného odběru a recyklace elektrozařízení

13

ZPRÁVY / NOVINKY / TEXT: Hana Jarešová / foto: archiv asekol

O 1 600 tun méně než loni

Sběr vysloužilých spotřebičů se po dramatických, více než třicetiprocentních nárůstech před rokem 2009 v posledních několika letech ustaluje. V roce 2012 vytřídili Češi prostřednictvím kolektivních systémů celkově 43 148 tun elektrozařízení, tedy o 1 600 tun méně než v předchozím roce, a dosáhli obdobného výsledku jako v roce 2010. Čtyřkilogramový evropský limit sběru na osobu se splnit podařilo.

Trend stagnace množství zpětně odebraných spotřebičů je patrný již od roku 2010 a důvodem je zejména ekonomická situace ovlivňující prodej elektroniky. „Lidé stále více zvažují, zda se starých spotřebičů zbaví jen kvůli morálnímu opotřebení, nebo počkají, až spotřebič opravdu doslouží,“ říká Mgr. Jan Vrba, jednatel společnosti ASEKOL. „Výsledky sběru za rok 2012 lze však vzhledem k aktuální ekonomické situaci považovat za dobré,“ dodává Vrba. Ještě výraznějšímu poklesu sběru patrně brání především kategorie tzv. bílé elektroniky. Velké domácí spotřebiče, jako jsou ledničky, pračky nebo sporáky, tolik nepodléhají novým trendům a svým objemem tvoří přibližně 75 % vybraného elektra. Přestože nejméně lidé odevzdávají malá zařízení, která často končí ve směsném odpadu, z dlouhodobého hlediska má podíl drobného elektra rostoucí tendenci. Svůj díl na tom mají i červené kontejnery, které v minulých dvou letech rozšířily více než 1 700 kontejnerových stání po celé České republice. Učit se můžeme od Seveřanů Každý občan České republiky odevzdal kolektivním systémům ASEKOL, EKOLAMP a ELEKTROWIN 4,1 kg starého elektra, tedy o  0,14 kg méně než v  roce 2011. Již tradičně dosahuje velmi dobrých výsledků Zlínský kraj, kde každý člověk odevzdal 5,3 kg elektroodpadu. V těsném závěsu se drží kraj Královéhradecký (5,14 kg/os.) a  Vysočina (4,95 kg/os.). Na opačném konci žebříčku se umístil kraj Ústecký s 2,7 kg a jen o něco málo úspěšněji sbírali elektro v kraji Moravskoslezském (3,35 kg/os.) a Karlovarském (3,44 kg/os.). Z tohoto pohledu má tedy Česká republika ve srovnání s některými evropskými zeměmi ještě velké rezervy. Největšího množství sběru, okolo 17 kg na osobu, dlouhodobě dosahují skandinávské země, přičemž rekordmanem bývá s  cca 30 kilogramy Norsko.

14

ZPĚTNÝ ODBĚR

Výsledky sběru kolektivního systému ASEKOL podle krajů v roce 2012 Kraj

TV a PC monitory (t)

Ostatní EEZ (t)

Sběr EEZ celkem (t)

Praha

1 660

657

2 317

683

292

975

1 385

384

1 770

Karlovarský

228

73

301

Královéhradecký

626

216

843

Liberecký

550

172

722

1 515

405

1 920

Olomoucký

939

257

1 196

Pardubický

686

215

902

Plzeňský

716

199

915

1 431

542

1 973

Ústecký

672

202

874

Vysočina

759

269

1 028

1 122

281

1 403

12 974

4 165

17 139

Jihočeský Jihomoravský

Moravskoslezský

Středočeský

Zlínský Celkový součet

Výsledky sběru 2012 a srovnání s rokem 2011 ASEKOL

ELEKTROWIN

EKOLAMP

Celkem

17 657

26 002

1 089

44 748

1,67

2,46

0,10

4,24

17 139

25 036

973

43 148

1,63

2,38

0,09

4,10

2011 Sběr za rok 2011 (t) Přepočet na obyvatele (kg) 2012 Sběr za rok 2012 (t) Přepočet na obyvatele (kg)

Co přinese nová směrnice Aspektem, který ovlivní zpětné odběry do budoucna, je novelizovaná směrnice EU o odpadních elektrozařízeních, která po implementaci do české legislativy ještě zpřísní limity míry sběru. Situace se může změnit k lepšímu neustávající osvětou především u nejmladší generace a postupným rozšiřováním sběrné sítě tak, aby byla lidem co nejdostupnější.

1/2013

asekol info / text: Hana Šebelová / foto: archiv asekol

Za staré elektro moderní tablet Čtrnáct tabletů a padesát šest dalších cen v hodnotě více než 300 tisíc korun vyhráli

„sběratelé“ starého elektra v naší soutěži Sbírej a vyhraj! Do soutěže se zapojily tisíce občanů.

Od 16. října loňského roku až do letošního února probíhala celorepubliková soutěž ve sběru drobného elektra Sbírej a vyhraj! Její princip byl velice jednoduchý. Za každý odevzdaný vysloužilý elektrospotřebič přinesený do sběrného dvora jedno razítko, a čím více razítek, tím samozřejmě větší šance na výhru. A že bylo o co hrát. Kromě hlavní ceny, kterou byl tablet od společnosti Samsung pro vítěze v každém kraji, se mohli soutěžící těšit i na další „elektrohračky“. Partnerem projektu byla síť prodejen Planeo Elektro. Do soutěže se odevzdáním nepotřebného spotřebiče, jakým je starý mobil, počítačová myš či klávesnice nebo i  fén a  toustovač, zapojily stovky obcí a tisíce občanů, čímž přispěly především k  ochraně životního prostředí. Každý spotřebič totiž obsahuje až 80 % materiálů, které lze po jeho rozebrání znovu využít. Navíc se jeho správnou likvidací zabrání úniku škodlivých látek, jako je rtuť nebo olovo, do volné přírody. Druhým rozměrem soutěže byl růst povědomí o existenci a fungování sběrných dvorů, což může v  konečném důsledku přispět ke  snížení nákladů na likvidaci černých skládek. I proto probíhala marketingová kampaň projektu ve spolupráci se zástupci měst a obcí, kteří se sami aktivně zapojili do propagace soutěže. „Tento koncept se nám velice osvědčil. Právě představitelé obcí totiž nejlépe

vědí, jakými informačními prostředky své občany oslovit, a to se projevilo i na celkové účasti v soutěži,“ upozorňuje Hana Ansorgová, manažerka komunikace ASEKOL. Někteří soutěžící poslali desítky odpovědních letáků s pěti razítky, což znamená, že museli odevzdat stovky starých spotřebičů. Pravděpodobně do sbírání zapojili i svou rodinu a blízké, prošmejdili půdy či sklepy, a udělali si tak doma předčasný jarní úklid. Přehled vítězů v jednotlivých krajích Kraj Praha Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královéhradecký Liberecký Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Plzeňský Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský

Jedním z nových majitelů tabletu se stal také Daniel Bobvoš z Hrádku nad Nisou, vítěz Libereckého kraje, který se o soutěži dozvěděl z měsíčníku Hrádecko

Výherce 1. ceny Libuše Vykouková, Praha 2 Iva Hellerová, Nová Bystřice David Kosek, Bulhary Monika Benáčková, Karlovy Vary Miluše Břoušková, Hostinné Daniel Bobvoš, Hrádek nad Nisou Klára Trojčínská, Palkovice Ivan Hansgut, Olomouc Jaromír Bříza, Hlinsko Jaroslava Umnerová, Dobřany Jana Šímová, Kněževes u Rakovníka Růžena Kalinská, Klášterec nad Ohří Václav Bulant, Pelhřimov Dalibor Kučera, Vsetín

Losování proběhlo pod dohledem notářky JUDr. Marcely Fianové

15

asekol info / TEXT: Hana Šebelová / foto: archiv asekol

Zpracování starého elektra dle evropských standardů Příprava otevření evropské centrály v Praze nebo první zkušební audity

zpracovatelů dle evropských norem pro nakládání s elektroodpadem WEEELABEX – to jsou aktuální výsledky aktivního působení ASEKOLu na mezinárodním poli.

pravě standardů podílel jako jeden z mála systémů ze střední a východní Evropy hned od začátku. Měli jsme odpovědnost za nastavení specifických požadavků na zařízení s CRT obrazovkou.“ Dozorčí rada bude mít v rukou strategické směřování standardů a určování limitů WEEELABEXu. Jde o hodnoty, které musí firmy v procesu zpracování elektroodpadu dodržovat a které se mohou v čase měnit s tím, jak se vyvíjí složení nově vyráběných elektrovýrobků.

Ing. Martin Fišer byl členem pracovní skupiny WEEELABEXu pro kategorii zařízení s CRT obrazovkou

Čtyřletý proces institucionalizace evropských standardů kvality WEEELABEX, které se v rámci asociace WEEE Forum věnují požadavkům na sběr, dopravu a  zpracování odpadních elektrozařízení, v těchto dnech vrcholí. Od 1. dubna 2013 by měla být v Praze otevřena evropská centrála společnosti WEEELABEX Office, jejímž hlavním úkolem bude řídit zavádění standardů do praxe. Kromě proškolení a certifikace auditorů bude manažer pražské kanceláře na základě statistik o výsledcích auditů z jednotlivých zemí udělovat či odebírat certifikáty zpracovatelům v celé Evropě. První dvacítka proškolených auditorů se nyní podílí na přípravě ostrého spuštění kontrol. „Na  tom, že centrála WEELABEX Office bude sídlit v České republice, mají podíl téměř všechny kolektivní systémy z  tzv. východního bloku. Praha byla v užším výběru společně s irským Dublinem, ale potřeba akcentovat důležitost kvality zpracování vysloužilého elektra ve východní Evropě nakonec rozhodla,“ říká Mgr. Jan Vrba, jednatel společnosti ASEKOL, a dodává: „ASEKOL se na pří-

16

ZPĚTNÝ ODBĚR

Audity na zkoušku Protože podle požadavků WEEELABEXu budou kolektivní systémy z  nově přijatých zemí EU (včetně ČR) povinny od začátku roku 2015 spolupracovat pouze s auditovanými zpracovateli, lze za další hmatatelné výsledky aktivit v této oblasti považovat první pilotní audity u dvou zpracovatelů ASEKOLu. Účelem těchto zkušebních kontrol bylo především otestovat si celý proces auditu jak z pohledu auditorů, tak současně z pohledu zpracovatele. Auditoři se zaměřili jednak na plnění požadavků v jednotlivých částech procesu zpracování CRT zařízení, jednak na problematiku bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí. Ač se jedná o tom, že ASEKOL bude mít mezi svými odborníky dva certifikované auditory, v rámci zachování objektivity byly rovněž využity služby externích kontrolorů. Prostor pro zlepšení Z výsledků zkušební kontroly je patrné, že stanovené limitní hodnoty pro zbytkové množství CRT skla byly splněny s jedinou výjimkou, a tou byl vzorek elektronových děl, kde obsah CRT skla překračoval stanovené hodnoty. Důvod spočíval především ve  způsobu zpracování obrazovek, neboť v  této fázi jsou z obrazovky manuálně odseknuty společně s částí hrdla i kónusové části obrazovky, a proto je množství zbytkového CRT skla v elektronových dělech relativně vysoké. „Díky tomu jsme odhalili, že stávající limit je příliš nízký a v praxi těžko dosažitelný. Proto byl právě na základě tohoto auditu proveden návrh na jeho úpravu,“ upozorňuje na přínos zkušebních auditů k vývoji standardů Ing. Martin Fišer, který je navržen do představen-

1/2013

stva WEEELABEX, o  němž se bude rozhodovat v dubnu v Praze. V ostatních sledovaných kategoriích, tedy v železných frakcích a ve vychylovacích cívkách, k překročení limitů nedošlo. Riziko pro životní prostředí i pro zdraví pracovníků by mohla představovat situace, kdy je část obrazovek ze zištných důvodů rozbíjena manuálně bez odstranění luminoforu ze  stínítkového skla. Ten se pak může se svým toxickým obsahem uvolňovat do životního prostředí. „Tím, že zkušební audity upozornily i na tento typ problému, byl učiněn první krok k jeho vyřešení,“ doplňuje Martin Fišer. Na možná pochybení pak poukázalo také zkoumání bezpečnosti práce a s tím souvisejících důsledků pro životní prostředí. Audit odhalil několik závažných neshod se standardy WEEELABEX především v oblasti zpracování a skladování elektroodpadů, ochrany zaměstnanců a jejich nedostatečné znalosti potenciálních rizik nebo nedostatečného provádění „batch“ testů, tedy hmotnostní bilance jednotlivých výstupů z procesu zpracování. Právě v této oblasti tedy může spočívat budoucí kámen úrazu při udělování certifikace jednotlivým zpracovatelům. WEEELABEX již úspěšně nastavil společná kritéria zpětného odběru s cílem vysoké kvality v procesu zpracování. Nyní je třeba je v dohodnutém termínu a v požadované kvalitě zavést do praxe.

Projekt vznikl za finanční podpory programu Life+ Evropské unie. Kompletní dokumentace standardu je k dispozici na oficiálních stránkách WEEE Fora v sekci WEEELABEX. www.weee-forum.org/weeelabexproject

PRO OBCE / text: Hana Jarešová / foto: michael Kratochvíl

Systém svozu v malých obcích boduje

Výsledky studie o zpětném odběru elektrospotřebičů vypracované Institutem pro udržitelný rozvoj měst a obcí ukázaly převážnou spokojenost malých obcí se stávajícím systémem. Prostor pro zdokonalení podle nich přesto existuje a spočívá především v jeho zjednodušení.

V obcích do dvou tisíc obyvatel žije téměř třetina české populace. Proto je důležité vylepšovat podmínky zpětného odběru elektrospotřebičů a zlepšovat spolupráci i s obcemi této velikostní kategorie. K tomu je nutný přesný pohled na aktuální situaci, který poskytla zmíněná studie. Velmi pozitivním vzkazem pro kolektivní systémy působící v České republice je téměř 90% spokojenost malých obcí se současným řešením zpětného odběru vysloužilého elektra. Podobně příznivých čísel dosáhla i odpověď na otázku ohledně náročnosti realizace. Tu jako nenáročnou hodnotí 83 % z nich, přičemž stejné procento obcí nepociťuje ani výraznou administrativní zátěž. Jak se sbírá v malých obcích? Z šetření postaveného na datech z let 2011 a 2012 vyplývá, že minimálně 70 % sběru starého elektra z těchto obcí pochází z mobilního svozu, při kterém se více než z poloviny sváží i další komodity odpadů. Ten by měl v ideálních případech probíhat alespoň dvakrát ročně, přičemž předpokladem úspěchu je dokonalá organizace a informovanost občanů, a  to jak o  termínech svozu, tak o  povinnosti odevzdávat kompletní elektrospotřebiče optimálně přímo obsluze mobilní soustavy. Velkou výhodou tohoto modelu je samozřejmě

Chytré obce mohou ušetřit: • více než 50 % obcí dle studie profitovalo ze systému finančních odměn a bonusů • KS částečně kryjí náklady za mobilní svoz (např. ASEKOL a ELEKTROWIN financovaly průměrně 22 % těchto výdajů) • společná realizace svozu v rámci svazku obcí rovná se nižší náklady a větší vyjednávací síla vůči dodavatelům • náklady na pořízení a svoz stacionárních kontejnerů i na zpracování zpětně odebraných EEZ nesou KS v plné výši • zapojení do motivačních programů (např. Recyklujte s hasiči)

nižší finanční náročnost. Na 20 % obcí využívá svůj vlastní sběrný dvůr a minimálně 10 % jich provozuje finančně méně náročnou variantu, tedy stálé shromažďovací místo (tj. stabilní místo s celoročním provozem, které nepodléhá povolení od krajského úřadu). O jeho realizaci navíc uvažuje dalších 15 % dotázaných obcí, a to překvapivě primárně těch menších. Přesto však u nich stále převažuje trend rozvoje sběrných míst, která jsou ekonomicky, investičně i provozně méně zatěžující. Velký rozmach zaznamenaly v minulých dvou letech stacionární červené kontejnery na drobné elektro, jejichž obliba je dána především finanční dostupností (pořízení i svoz kontejneru je totiž financováno kolektivním systémem), ale také faktem, že Češi jsou na třídění odpadu do barevných kontejnerů dlouhodobě navyklí.

Ideál existuje Přestože o změně v zavedeném systému uvažuje jen 10 % dotázaných obcí, prostor pro zlepšení existuje vždy. Za ideální by totiž cca 5 % obcí považovalo sjednocený přístup všech kolektivních systémů, nebo dokonce zpětný odběr prováděný jediným partnerem, což by ještě výrazněji zjednodušilo celou administrativu a realizaci. Některé obce navíc navrhují odstranění limitu minimálního množství zařízení k odvozu nebo zajištění celého zpětného odběru zcela mimo systém obcí. Studii realizoval Institut pro udržitelný rozvoj měst a  obcí, o.p.s., z dat za roky 2011 a 2012 a vznikla za podpory KS ASEKOL a ELEKTROWIN. Statistiky vycházely z 264 vyplněných dotazníků (51 % návratnost). Další informace o  studii naleznete na webových stránkách IURMO (www.institut-urmo.cz).

17

asekol info / text: Hana Jarešová / Foto: archiv asekol

Kovy vzácných zemin: jak dosáhnout soběstačnosti

Stále větší váhu v procesu recyklace elektronických zařízení má kromě prvotního cíle, likvidace toxických materiálů, také získávání materiálů, které mají nezanedbatelnou hodnotu a jsou nezastupitelné při výrobě dalších produktů. Takovými materiály jsou v poslední době stále častěji skloňované kovy vzácných zemin (KVZ), kterým je věnován významný prostor také v programu konference Zpětný odběr 2013.

Co jsou kovy vzácných zemin a proč jsou tolik důležité? Ač výskyt prvků, jako je lanthan, praseodym, europium nebo lutecium, ovlivňuje život všude kolem nás, z  hodin chemie si je pravděpodobně nevybavíme. Jde o skupinu se souhrnným názvem lanthanoidy, které společně s prvky yttrium a skandium představují velmi významné a v současnosti ceněné kovy vzácných zemin. Jejich spotřeba v moderní, high‑tech zaměřené společnosti v posledních letech výrazně narůstá, a to i přesto, že jsou ve většině výrobků zastoupeny jen ve stopovém množství. Své uplatnění však nacházejí v řadě oborů a činností, ať již v metalurgii a sklářství či v jaderné energetice, ropném i automobilovém průmyslu (např. při produkci elektromobilů a hybridních vozidel). Potřebné jsou třeba při výrobě spotřební elektroniky, především pak tabletů a smartphonů, ale i dalších produktů, jako jsou akumulátory, permanentní magnety a lasery, nebo úsporné zářivky či baterie. Strategický význam mají kovy vzácných zemin také ve zbrojním průmyslu. Ten se bez nich neobejde při produkci komponent řízené munice či kosmických satelitů, své využití nacházejí také v komunikační a radarové technice nebo v systémech nočního vidění. Strategické suroviny Dostupnost těchto prvků ovšem není jednoduchá. Komplikace přináší především fakt, že 95 % produkce těchto cenných surovin drží v rukou Čína,

Za jeden kilogram yttria se v současnosti platí 120 USD, tedy asi 2 400 Kč, a za totéž množství europia dokonce až 2 150 USD, tedy přibližně 43 tisíc Kč (zdroj: mineralprices.com). Obsahuje-li jedna televize s CRT obrazovkou průměrně 0,75 g yttria, není obtížné zjistit, že pro získání 1 kg této suroviny je třeba zpracovat 1 333 obrazovek.

18

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2013

Kovy vzácných zemin ve světovém měřítku Ostatní 36,04 %

USA 11,43 % Austrálie 1,41 % Brazílie 0,03 %

Zásoby KVZ

Malajsie 0,03 % Indie 2,72 %

což se negativně projevuje v téměř monopolní cenové politice i vytváření závislosti na tomto politicky nestabilním partnerovi. Když například Čína v roce 2010 výrazně omezila svůj vývoz vzácných zemin a ceny šly dramaticky nahoru, ekonomům bylo jasné, že hlavním důvodem omezení těžby nebylo vyčerpání nalezišť nebo obavy o  možné negativní dopady na životní prostředí. Čistě ekonomickým motivem byla totiž snaha „přetavit“ vzácné suroviny do vlastní finální produkce, která má na světových trzích vyšší hodnotu než prodej KVZ v surovém stavu. Není tedy divu, že v situaci, kdy poptávka začíná převyšovat nabídku a strategické zásoby těchto surovin jsou soustředěny do rukou jednoho vlastníka, roste stále větší tlak na extrakci KVZ z druhotných zdrojů. Pro západní civilizaci s téměř nulovými těžitelnými nalezišti těchto prvků tak spočívá jediné řešení v jejich získávání recyklací. Vzhledem k tomu, že prvky vzácných zemin se v odpadní elektronice nacházejí v různé podobě, ať již jako oxidy, nebo kovy, představuje jejich získávání komplikovaný proces a je předmětem řady výzkumů. Obrazovky a svítidla jako potenciální zdroje KVZ Existuje celá řada druhotných zdrojů kovů vzácných zemin. Největší potenciál mají úsporné (fluo­rescenční) zářivky, které obsahují až pětkrát více KVZ než například luminofor v klasických CRT televizních a počítačových obrazovkách. Zatímco technologie na získání prvků vzácných zemin z CRT obrazovek v České republice dosud v praxi nefunguje, vysoký obsah KVZ v osvětlení je pro zpracovatelské firmy velice zajímavý. V tomto případě nicméně narážejí na problém, jak z osvětlovacích zařízení odstranit jedovatou rtuť. Dalšími významnými zdroji jsou také nikl‑metalhydridové baterie (tzv. NiMH) nebo akumulátory, společně s vysoko intenzitními permanentními magnety, které najdeme v počítačích nebo v nových typech tichých a výkonných elektromotorů na-

Indie Malajsie USA Austrálie 2,56 % 0,32 % 6,4 % 3,65 %

Brazílie 0,27 %

Produkce KVZ

Čína 48,34 %

Čína 86,8 % Zdroj: USGS.gov, 2012

cházejících se třeba v tramvajích, lednicích nebo větrných turbínách. Proces zpracování CRT obrazovek a zářivek vyžaduje odstranění vrstvy luminoforů z jejich skleněných částí především proto, aby byly odstraněny toxické podíly výrobku, ale také pro zlepšení kvality a výsledné čistoty výstupu skla. Výzkum v rámci asociace WEEE Forum Právě z hlediska lepší kvality a výsledné čistoty výstupu skla se na problematiku kovů vzácných zemin podíval projekt, v němž ASEKOL řešil pro účely evropského standardu WEEELABEX asociace WEEE Forum využití KVZ jako indikátoru úrovně vyčištění luminoforu z CRT obrazovek. Manažer oddělení zpracování kolektivního systému ASEKOL Ing. Martin Fišer, který na výzkum dohlížel, vysvětluje: „V technologii zpracování CRT obrazovek z klasických televizorů jde především o  odstranění luminoforu klasifikovaného jako nebezpečný odpad. Yttrium v něm obsažené se zdálo být tím nejlepším indikátorem pro chemické stanovení přítomnosti luminoforu na sklovině tzv. stínítkové části obrazovky.“ Z výsledků výzkumu však nakonec vyplynulo, že zbytkový obsah yttria na povrchu skloviny nelze jednoznačně stanovit. Alternativní řešení určení úrovně vyčištění obrazovky od luminoforu v procesu zpracování CRT obrazovek se podařilo nalézt pomocí stanovení zbytkového obsahu síry na obrazovkovém skle. Do praxe se tato metodika ale dostane až s ostrým zavedením auditů zpracovatelů v rámci standardu WEEELABEX (více v článku na straně 16), který musí Česká republika zavést do konce roku 2014. Problematika zpracování a recyklace elektroodpadu v  souvislosti s  využitím kovů vzácných zemin je opravdu komplexním a aktuálním problémem, který bude s vývojem nových technologií a odlehčených podob výrobků nabývat na stále větší důležitosti. Podle Ing. Václava Grubera, CSc., z Ústavu chemických procesů AV ČR, který vlast-

ní patent na extrakci prvků vzácných zemin z CRT luminoforů a který vystoupí na konferenci Zpětný odběr 2013 s přednáškou na téma recyklace europia a yttria z obrazovek a zářivek, může navíc získávání cenných vedlejších produktů v podobě KVZ významně vylepšit ekonomiku recyklace tohoto odpadu.

Co jsou luminofory Luminofory jsou chemické sloučeniny, které jsou schopny zachycovat energii a následně ji vyzařovat ve formě světla (tzv. luminiscence). Přeměňují záření katodové trubice v klasické skleněné obrazovce na viditelné světlo určité barvy. Kombinací tří základních barev vzniká barevný obraz. V úsporných zářivkách a výbojkách mění vrstva luminoforu energii elektrického výboje na bílé světlo co nejpodobnější světlu dennímu. Kvůli obsahu těžkých kovů se jedná o toxické, zdraví škodlivé látky. (zdroj: Wikipedia)

19

příloha smo čr

Stále na straně obcí a měst

Svaz měst a obcí ČR je čistě apolitické sdružení, jehož jediným cílem je vystupovat proti mocenským praktikám státu ohrožujícím samostatnost a poslání územní samosprávy. Podívejme se, jak Svaz obhajuje zájmy samospráv a napomáhá k vytváření příznivých podmínek k jejich rozvoji.

Úspěchy Svazu měst a obcí ČR Každodenní činnost Svazu se soustředí především na oblast legislativy. Od roku 2004 je Svaz povinným připo­ mínkovým místem a ročně se vyjadřuje ke zhruba dvěma stům právních předpisů. Vstupovat do legislativního procesu je náročné jak na přípravu, tak i na čas. Návrh zákona je třeba vždy nejprve prostudovat, sepsat připomínky, které je pak nutno obhajovat v meziresortním připomínkovém řízení, a v případě neúspěchu dále lobbovat v poslaneckých nebo senátních výborech. Připomeňme si, že se v  uplynulých letech Svazu podařilo prosadit mnoho změn do zákonů, které přispěly ke zlepšení života obcí. Z oblasti financí jmenujme především novelu rozpočtového určení daní, kde bylo cílem posílit zejména příjmy obcí s počtem obyvatel mezi 1 000 a 10 000, dále pak směřování výnosů z hazardu do obecních rozpočtů nebo třeba zvýšení hranice sazby místního poplatku za odpad. Svaz zamezil také tomu, aby byly obcím prostředky z rozpočtového určení daní povinně převáděny na  účty České národní banky, a poradil, jak lze tuto cestu odmítnout.

V  oblasti školství v  loňském roce výraznou měrou přispěl k zastavení reformy financování regionálního školství, která by byla pro venkovské obce a jejich malé školy likvidační. A byl to Svaz, který požádal premiéra ČR o stažení protikorupční novely zákona o obcích, upozornil na nevypořádané svazové připomínky a dojednal s vládou přijatelné kompromisy. V posledních měsících také intenzivně pracoval na tom, aby bylo zastaveno dokončení II. fáze reformy veřejné správy. Ministerstvem vnitra navržená koncepce v  podstatě rušila výkon státní

správy v obcích prvního a druhého typu. Matriky, stavební úřady, vydávání povolení ke kácení dřevin atd., vše mělo být převedeno na obce s rozšířenou působností, a tedy dále občanovi. Logicky Svaz požaduje, aby stát nejprve dokončil reformu svých ústředních orgánů. Očekávat tak můžeme ještě tvrdý boj. Z dalších aktivit Svazu uveďme například snahu zamezit výkupu kovů od  fyzických osob, podporu zavedení centrálního rejstříku trestů, zamezení zneužívání sociálních dávek či stanovení maximálního počtu osob v prostorách určených k bydlení.

Zástupci Svazu opět přijati ve Strakově akademii „Naše činnost se vzájemně proplé-

tá,“ řekl premiér Nečas, který 30. 1. přivítal v Úřadu vlády svazovou delegaci vedenou Danem Jiránkem. K pravidelným společným jednáním zástupců Svazu s členy vlády ČR dochází každoročně na základě dohody, která byla podepsána v roce 2005. Kancelář Svazu pro toto jednání jako vždy připravila okruhy témat s jasně formulovanými svazovými požadavky. V popředí zájmu byla příprava nového programovacího období, reforma veřejné správy, otázka přímé volby starostů, ale i problematika sociálního začleňování a odpadové hospodářství.

20

ZPĚTNÝ ODBĚR

1 / 2 0 1 31

Vzdělaný zastupitel

Unikátní projekt Svazu měst a obcí ČR, v jehož rámci ostřílení starostové a zastupitelé předávají zkušenosti svým kolegům. A nejen to. Bezplatně jsou voleným představitelům měst a obcí nabízeny různé formy vzdělávání a informačně‑poradenská podpora.

O projektu Cílem tříletého projektu Svazu měst a obcí České republiky Zkvalitnění výkonu činnosti zastupitelů a posílení kapacity místní samosprávy v České republice, zkráceně Vzdělaný zastupitel, je zlepšit rozhodování, která ve své každodenní praxi činí zastupitelé na úrovni měst a obcí. Lektoři, kteří mají dlouholetou zkušenost s rolí starosty nebo zastupitele, se snaží připravit volené zastupitele na kvalitní, transparentní a efektivní rozhodování, která povedou k dlouhodobému rozvoji jednotlivých obcí a regionů. Projekt obsahuje mimo uvedený komplexní vzdělávací program také provoz informačně‑poradenského centra (právní poradny) nebo přípravu odborné příručky pro zastupitele. Realizace je spolufinancována z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Základní informace jsou dostupné na stránkách www.vzdelanyzastupitel.cz.

Z předání certifikátu městysu Běhařovice

Čím více informací totiž zastupitelé mají, tím kvalifikovanější může být jejich rozhodování. Proto se projekt zaměřuje na zvyšování povědomí volených zástupců obcí a měst v oblasti výkonu samosprávných činností. Součástí projektu jsou vzdělávací semináře pro zastupitele přímo v obci, které jsou tematicky zaměřené na role, jež zastupitelé vykonávají. Zároveň umožňují společné hledání řešení konkrétních záležitostí ze života obce (prodej nebo jiné využití majetku obce, příprava strategického plánu, vybudování cyklostezky apod.), ale i diskusi k aktuálním tématům. Vzdělávací semináře dosud absolvovalo téměř 2 300 zastupitelů. Proškolena byla jednotlivá zastupitelstva nebo zastupitelstva více obcí dohromady, např. v  rámci mikroregionu. Zapojit se tak mohla nejen větší města, ale také malé obce. Na  svou zkušenost ze  semináře pod vedením lektora Zdeňka Husťáka vzpomíná starosta

Vendryně Rudolf Bilko: „Lektor velmi svižným a neformálním způsobem dokázal skloubit výklad základních právních předpisů z oblasti fungování státu a územních samospráv s vlastními zkušenostmi. Za použití interaktivních metod byli do seminářů vtaženi všichni přítomní zastupitelé. V uvolněném pracovním prostředí se podařilo vytvořit soudržnou skupinu, kde zastupitelé nově zvolení společně se zkušenějšími řešili konkrétní problémy naší obce. Je to přitom zcela jiná situace než na oficiálním zasedání zastupitelstva obce, kde nedokáže každý bez zábran hovořit a sdělovat své názory. Tuto skutečnost oceňovali všichni zastupitelé a zároveň se shodli v názoru, že tato akce velmi přispěla i ke vzájemnému poznání a stmelení skupiny.“ Vedle prezenční formy studia mohou zastupitelé využít i  e‑learningový kurz zaměřený na  prohlubování znalostí zákona o  obcích. Od doby spuštění e‑learningového kurzu bylo úspěšným absolventům vystaveno více

než 3 300 certifikátů. Jedním z nich byl i starosta městyse Stádlec Milan Kelich. „Absolvování e‑learningového kurzu mě přimělo k  hlubšímu studiu zákona o obcích, neboť jsem s údivem zjistil, že u některých otázek si nejsem jist odpovědí, přestože jsem si myslel, že mám zákon o obcích prostudován dostatečně. Na základě své zkušenosti doporučuji všem zastupitelům otestovat si vědomosti pomocí e‑learningového kurzu,“ říká. Pokud většina zastupitelů absolvuje e‑learningový kurz a zároveň se zúčastní vzdělávacího semináře, získá jejich obec certifikát pro vzdělanou a odpovědnou obec. Dosud se certifikát podařilo získat těmto pětadvaceti obcím: Teplá, Horní Bludovice, Bolatice, Dolní Újezd (okr. Svitavy), Rousínov, Kácov, Chabeřice, Hladké Životice, Kunín, Košíky, Běhařovice, Slatina (okr. Znojmo), Merboltice, Drmoul, Žádovice, Vřesovice, Skalka (okr. Hodonín), Němčice nad Hanou, Střemošice, Jiříkov (okr. Děčín), Těrlicko, Žernov (okr. Semily), Helvíkovice, Řehlovice a Prachovice.

21

příloha ecobat

Co si myslíme o starých bateriích a co s nimi děláme V roce 2012 se kolektivnímu systému Ecobat podařilo navýšit množství sebraných baterií v porovnání s předchozím rokem o 20 %. Celkem 921 tun odevzdaných baterií představuje dle našich odhadů téměř 16 milionů kusů, které neskončí v popelnicích. Zároveň má každý z nás spoustu známých, kteří jsou upřímně překvapeni, když se jich zeptáme, jestli třídí vybité baterie! Pro získání objektivních informací o postojích, znalostech a návycích české veřejnosti jsme si poprvé po deseti letech zadali u agentury Markent průzkum na téma Způsoby nakládání s použitými bateriemi v domácnostech ČR. Jsou baterie nebezpečné? Až 94 % občanů si myslí, že baterie obsahují nebezpečné a jedovaté látky. Přibližně dvě třetiny obyvatel by přivítaly informace o tom, jaká jsou rizika spojená s používáním baterií pro životní prostředí a lidské zdraví a jaké nebezpečné látky jsou v bateriích obsaženy. Tři čtvrtiny občanů se dokonce obávají, že z baterií se v domácnostech mohou uvolňovat škodlivé látky. Zajímavé je, že veřejnost není dostatečně seznámena s tím, že výrobci v posledních dvou dekádách významným způsobem snížili nebo eliminovali obsah těžkých kovů (rtuť, kadmium) v přenosných

bateriích. Přenosné baterie tak dnes obsahují mnohem méně toxických látek než před dvaceti lety. Kolik nakupujeme a používáme baterií? Občané uvádějí, že v  průměru ročně nakoupí 18,7 baterie. Z údajů Ecobatu o hmotnosti baterií uváděných každoročně v České republice na trh vychází průměr na jednoho obyvatele 12 baterií. Dále občané odhadují, že v domácnosti mají průměrně 12,7 baterie. Při podrobnějším průzkumu v  domácnostech zaměstnanců Ecobatu jsme zjistili, že toto číslo je mnohonásobně vyšší. I ze zahraničních průzkumů vyplývá, že spotřebitelé si jen velmi málo uvědomují, jaké množství baterií ve skutečnosti používají. Jak nakládáme s použitými bateriemi? Přibližně polovina občanů uvádí, že v  loňském roce odevzdala nějaké baterie ke zpětnému od-

Způsoby nakládání se starými bateriemi (v %) Skladuje doma Vyhodil do popelnice

Vyhodil do speciální nádoby

9

20 20

24

7

20 Odevzdal v obchodě

Jiný způsob Odevzdal do sběrného dvora

22

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2013

běru. K  vyhazování do  popelnice se přiznala asi pětina obyvatel, velký otazník však máme i  nad dalšími 20 %, kteří uvádí „nakládání jiným způsobem“. Nejvíce občanů si všimlo a využilo speciálních boxů na sběr baterií v obchodech, naopak daleko méně je pro odevzdávání baterií využíváno sběrných dvorů. Uvidíme, co bude jednodušší, zda polovinu „uvědomělých“ občanů přesvědčit, aby odevzdali ke  zpětnému odběru opravdu všechny baterie, nebo zapůsobit na tu méně zodpovědnou polovinu populace, aby baterie nezahazovala do odpadkového koše ani je dlouhodobě neskladovala. Může pomoci škola? Více než tři čtvrtiny občanů souhlasí s tím, že děti by se ve škole měly naučit nakládat s odpady a že školy by měly organizovat sběr použitých baterií. Rodiče podpořili zapojení svého dítěte do sběru použitých baterií organizovaného školou a považují školní soutěže v této oblasti za užitečné. Je zřejmé, že školní vzdělávací a recyklační program Recyklohraní aneb Ukliďme si svět, do kterého je dnes zapojeno více než tři tisíce škol, je v souladu s pozitivním postojem české veřejnosti ke školním aktivitám v oblasti třídění odpadů, včetně baterií. To nás motivuje k jeho dalšímu rozvoji a rozšiřování. Jak moc se třídí v ČR spotřebitelské baterie? Podle odhadu dotázaných se k recyklaci odevzdává v průměru třetina všech prodaných baterií, avšak 85 % z nich uvedlo mnohem nižší absolutní množství, než bylo skutečně sebráno. Občané se domnívají, že baterie k recyklaci odevzdává necelá třetina obyvatel ČR. Třídění baterií je bohužel vnímáno jako aktivita, kterou provádí pouze menšina české populace. Odhadovaný podíl třídících občanů je dokonce nižší, než je tomu ve skutečnosti. Z toho vyplývá, že jedním z našich úkolů v oblasti komunikace je přesvědčit veřejnost, že třídit baterie je normální, moderní a že to tak dělá většina populace.

Za sběr baterií až na severní pól Od září do konce listopadu 2012 soutěžily školy ve sběru baterií o Cestu na severní pól – víkendový pobyt na horách plný zajímavých a netradičních outdoorových aktivit.

Společnost Ecobat s.r.o. v září 2012 vyhlásila pro školy registrované v projektu Recyklohraní aneb Ukliďme si svět velkou podzimní soutěž ve sběru použitých baterií. Zúčastnilo se jí celkem 865 předškolních a školních zařízení z celé České republiky. Žáci v rámci soutěže sesbírali více než 60 tun starých baterií. Výsledky jednotlivých škol byly přepočítány na počty žáků a podle tohoto kritéria se vůbec nejúspěšnější školou v ČR stala ZŠ Sulíkov, kde každý z žáků nasbíral více než 22 kg baterií (cca 811 kusů tužkových baterií). V každém kraji byla vyhlášena škola s nejlepšími výsledky a ta si mezi svými sběrači zvolila pět nejlepších, kteří pojedou na cestu na severní pól. Zvláštní bonusové ohodnocení získaly i tři vylosované školy, které nasbíraly více než 150 kg. Odměnou pro vítěze z každého kraje ČR byl čtyřdenní zážitkový pobyt v Krkonoších nebo Beskydech.

Utíkejte před medvědem Během dvou lednových víkendů roku 2013 se dvě expedice složené z nejlepších sběračů baterií v  rámci podzimní soutěže vydaly na  severní pól. Celkový počet malých polárníků se vyšplhal na  45. Moravská expedice hledala pól v  Beskydech, česká potom v Krkonoších. Cesta k cíli nebyla vůbec jednoduchá. Předcházel jí tvrdý trénink. Děti se musely naučit ovládat psí spřežení, překonávat díry v  ledu pomocí lan, utíkat na  sněžnicích před ledním medvědem, zdolávat kopce a kopečky na pytlích, hledat své kamarády zavalené lavinou, ale i poskytnout jim první pomoc a dopravit je do bezpečí. Ale protože sběrači baterií jsou nesmírně šikovní, vše zvládli bez nejmenších problémů a mohli spokojeně prohlásit: „Severní pól byl dobyt!“

Krátce ECOCHEESE expanduje Malá sběrná krabička ECOCHEESE pomáhá třídit baterie v českých domácnostech. Po dvou letech od zahájení projektu o ni požádalo již více než 80 000 zájemců. Dostalo se jí uznání i z řad odborné veřejnosti – získala ocenění METRO Zlatá pecka 2011 v kategorii Obalový design a  v  oborové soutěži Česká cena za Public Relations se projekt ECOCHEESE dostal mezi pět nejlepších v kategorii Společenská odpovědnost a filantropie. Projekt ECOCHEESE však nezůstal pouze u malých krabiček určených pro sběr v domácnostech. V roce 2012 k nim přibyly sběrné nádoby v dalších dvou velikostech. Velké designové sběrné nádoby ECOCHEESE „L“ (objem 26 litrů) najdete především v prodejnách BILLA, Albert a Planeo Elektro. Středně velké boxy ECOCHEESE „M“ (objem 4 litry) jsou pak určeny pro sběr baterií v menších prodejnách a firmách. Postupně dochází i k obměně sběrných nádob na místech zpětného odběru. Získat krabičku ECOCHEESE je nyní ještě snazší. Díky úzké spolupráci s  některými obcemi a  městy se občané o třídění baterií mohou dozvědět přímo z místních informačních zpravodajů a svůj ECOCHEESE si vyzvednout na obecním či městském úřadě. Malé boxíky ECOCHEESE nově získaly i  školy zapojené do vzdělávacího projektu Recyklohraní aneb Ukliďme si svět. Školy tak konkrétním způsobem podpořily sběr baterií v domácnostech svých žáků a zviditelnily třídění baterií přímo ve svých prostorách. ECOCHEESE najdete i na Facebooku. Právě zde získáte aktuální informace, doporučení a tipy, které se týkají třídění a recyklace baterií. Více na www.ecocheese.cz.

Ecobat členem Eucobatu V lednu 2013 byl kolektivní systém Ecobat přijat do evropské asociace národních kolektivních systémů pro sběr baterií Eucobat. Stal se tak plnoprávným členem renomované profesní organizace, ve které jsou zastoupeny nejdéle a nejlépe fungující kolektivní systémy (GRS, Bebat, Stibat a další). Eucobat usiluje o ekologicky šetrný sběr a recyklaci baterií a tímto způsobem přispívá k lepšímu životnímu prostředí.

23

lifestyle / slepé uličky technologie / text: Petr Holeček / Foto: profimedia

Kin Facebook nedobyl

Ten projekt si Microsoft za rámeček nedal. Početný tým lidí dělal několik let na dotykovém telefonu, který měl způsobit revoluci v užívání sociálních sítí. Za vývoj dvou telefonů Kin utratila firma skoro pět miliard korun. Revoluce se nekonala, projekt Kin se naopak stal propadákem desetiletí.

Je to paradox. Málokdo telefony Kin One a Kin Two vlastní, v Evropě snad jen nějaký zarytý fanoušek nebo milovník Microsoftu. Přesto se dají s lehkou nadsázkou označit jako nejdražší mobily na světě, vždyť jejich cesta od nápadu až po uvedení na trh v roce 2010 přišla na čtvrt miliardy dolarů. Celkově však Microsoft přišla epizoda s vlastními mobily ještě dráž. Za firmu Danger, výrobce kdysi v USA populárních komunikátorů Sidekick, totiž společnost v roce 2008 zaplatila asi 500 milionů dolarů. Právě Danger byl zodpovědný za vývoj Kinů. Když připočteme peníze vložené do  marketingových

24

ZPĚTNÝ ODBĚR

kampaní, rázem tu máme cenu za jeden prodaný kus okolo 90 000 dolarů! Mobily pro pár stovek lidí Do  evropských obchodů se přitom telefony Kin nikdy nedostaly, bídnou práci si odbyly jen ve Spojených státech, kde je operátor Verizon prodával za  dotovanou cenu 50, respektive 100 dolarů a později i levněji. Microsoft prodej zvláštních přístrojů po šesti týdnech zastavil. Účtenky vydané zákazníkům společnost ani operátor nikdy nezveřejnili. Prodeje Kinů byly ale opravdu hodně

1/2013

slabé. Zatímco konkurenční Apple ve stejné době za  týden prodal dva miliony iPhonů4, Microsoft podle nejpesimističtějších odhadů prodal svého „trháku“ Kin okolo pěti stovek kusů, tento údaj se ale nedá brát moc vážně. Věrohodněji už působí počet necelých devíti tisíc kusů, který vychází z počtu uživatelů aplikace Facebook určené pouze pro telefony Kin. Těchto uživatelů bylo 8 810. Věděli, že to bude propadák Přístroje od Microsoftu měly navázat na skomírající a prakticky už tehdy mrtvý systém Windows

První český smartphone Neslavně skončil i první český smartphone Verzo Kinzo. Vstupoval na český trh koncem roku 2011 s velkými ambicemi. Měl uživatelům za obdobnou cenu jako u konkurence přinést nádech luxusu a bohatou sadu příslušenství v základním balení. Přede dvěma lety se Kinzo začínalo prodávat za 10 489 korun, a výbavou i cenou tak konkurovalo třeba Sony Ericssonu Xperia Arc nebo HTC Incredible S. Ovšem sešup Verzo Kinzo byl strmý. Loni se prodával se slevou za 2 800 Kč.

Mobile. Koncem minulého roku se navíc objevila na internetu videa, která odhalují, že Microsoft moc dobře věděl, že do prodeje přinese takřka nefunkční kusy. Videa pocházejí z konce roku 2009, kdy probíhalo testování. Finální kousky v rukou testerů se od později prodávaných prakticky nelišily. Není divu, že je recenzenti nešetřili a jejich funkce strhali. Za všechny alespoň jeden příklad. V jistém videu na YouTube je divák svědkem marného boje uživatele, který se snaží vytočit telefonní číslo. Telefony Kin nejprve vůbec nereagují a pak se snaží zběsile dohnat vše, co po nich uživatel chtěl. Microsoft o  problémech věděl, videa od  testerů zhlédl, a přesto je poslal do prodeje. Je to smartphone, nebo ne? Kde se stala chyba? Malý dotykáč s hardwarovou vysouvací klávesnicí, který primárně reflektuje sociální média, není špatný nápad. Přístroj to byl originální, ale Microsoft všechno ostatní zkazil. Nedokázal vytvořit punc výjimečnosti tak, jak se to podařilo Applu s  jeho výrobky. Mnoho zákazníků navíc od  počátku odradila vysoká cena přístroje. A ačkoliv se design dodnes některým lidem líbí, tak například ten menší z obou Kinů podle mnohých vypadá jako pudřenka, což odrazuje mužskou část zákazníků. „Kin jsem nikdy nepochopil. Proč Microsoft vytvářel něco tak jednostranně zaměřeného, když měl poměrně technicky i  jinak zdařilé Microsoft Zune HD, bohužel jen multimediální přehrávač s vizáží telefonu, ke kterému by stačilo přidat telefonní a další smartfunkce a bylo by to jistě mnohem zajímavější?“ ptá se ve svém článku odborník na technologie Jan Stach a poměrně trefně tak vystihuje jednu z hlavních příčin neúspěchu. Telefony vypadaly jako smartphony, ale nebyly to smartphony. Co Kinu srazilo vaz Cílovou skupinou měli být mladí lidé (18–30 let), kteří holdují Facebooku, rádi na  něj neustále uploadují data a  nevyžadují žádné externí aplikace. Jenže takoví uživatelé neexistují. Microsoft

do Kinů nezabudoval ani jednu možnost nějakou aplikaci nainstalovat, a co je ještě více zarážející – ani možnost přístroj obohatit o aplikaci pro Zune. Ten je přitom jádrem systému. „Nu co, tak vedle telefonování a Facebooku budu moct aspoň chatovat,“ řekli si někteří uživatelé. Ale i oni narazili. Telefon určený pro mladší generaci neměl možnost jakéhokoliv instant messengera, jako je ICQ nebo Skype. „Tak proč si za padesát nebo sto dolarů kupovat něco okleštěného, navíc s operačním systémem, který je paskvil mezi umírajícím Windows Mobile a novým Windows Phone, když hned vedle je za stejnou cenu plnohodnotný dotykový telefon?“ ptali se mnozí. Ono je těch zvláštností na  celém zpackaném projektu Kin více. Třeba fotoaparát. Model One měl vnitřní paměť 4 GB, která je vzhledem k 5MPx fotoaparátu (umí natáčet i videa) opravdu malá. Verze Two už měla kapacitu dvojnásobnou a fotoaparát 8Mpx. Jenže fotky jsou u něj interpolovány, tedy na 8 MPx zvětšeny, takže je to pořád pětimegový foťák. Ukázka šetření na nepravém místě, která musí zákazníka odradit. Nemluvě o tom, že na tak malém displeji se horko těžko sledují příspěvky přátel, jejich statusy, fotky a videa. To byla další z mnoha věcí, které Kinu srazily vaz. Titěrnou obrazovku s  Facebookem musel uživatel zběsile posouvat, aby se vůbec někam dostal. Santa Claus to nespasil Projekt messengerů Kin byl jedním z  největších propadáků roku 2010, ale redmondskému kolosu to fiasko zřejmě nestačilo a snažil se zapomenout na statisíce ztracených dolarů a projekt ještě vzkřísit. Microsoft v  předvánočním období roku 2010 telefony opět nasadil do prodeje. Vlastně jen s jednou podstatnější změnou. V prvním životním cyklu obou Kinů byl jejich prodej podmiňován aktivací datového tarifu, ovšem před Vánocemi to už operátor nevyžadoval. Většinu datového provozu nabídl realizovat přes WiFi, jenže ani tato strategie jepičí život obou Kinů neprodloužila.

I Google měl propadák Rok 2010 byl kritický i pro další gigantickou firmu. Google v létě udělal tlustou čáru za přístrojem Nexus One s tím, že prodeje nedopadly podle očekávání. Přitom se nejednalo o špatný telefon, výrobcem byla renomovaná společnost HTC. Prodejní neúspěch tak patrně tkvěl v ceně zařízení. Google ovšem neměl s Nexus One zdaleka tak vysoké náklady jako Microsoft s Kiny. Telefon pro něj vyvíjelo HTC jako dvojníka svého špičkového modelu Desire. Google telefon navíc nabídl pouze ve svém internetovém obchodě a dodával jej jen na vybrané trhy. To Microsoft zvolil typickou taktiku s prodejem u operátora. Kiny se začaly u Verizonu prodávat v květnu a v průběhu roku 2010 se měly objevit v Evropě u operátora Vodafone. K tomu už ale nedošlo.

25

fotosoutěž / text: Hana Jarešová / Foto: výherci

Fotosoutěž Můj svět zná vítěze Již popáté organizovala Charita Opava pro zaměstnance a dobrovolníky charitativních organizací z celé ČR fotografickou soutěž Můj svět. Všechny fotografie prošly rukama poroty, v níž zasedli v čele s předsedou fotografem

Kategorie Portrét: 1. místo: Miloš Kolman, Oblastní charita Žďár nad Sázavou

Jindřichem Štreitem také pedagog Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity Jiří Siostrzonek, duchovní otec soutěže Štefan Gúber a za ASEKOL Jitka Šimková. Více než sto dvacet fotoamatérů s téměř třemi stovkami snímků soutěžilo, tentokrát za  podpory společnosti ASEKOL, o uznání a možnost prezentace svých děl na putovní výstavě. Autoři přihlašovali své snímky do jedné ze tří zvolených kategorií, ať již šlo o „Portrét“ s podtitulem Osudy vepsané do tváře, látku mapující „Život kolem nás“ s orientací na Soukromé vesmíry lidí z Charity nebo pro ASEKOL samozřejmě nejbližší kategorii na téma „Recyklace a životní prostředí“ s  heslem Třídit elektro? Jsem pro!. Právě do této kategorie přišlo devadesát fotek, které upozorňovaly především na nešvary v nakládání se starým elektrem. Porotci tak hodnotili obrázky zachycující třeba televizory vyskládané někde za městem v kopřivách, „vykuchané“ monitory sloužící místo poliček bezdomovcům, sochu z elektrosoučástek nebo partu kluků snažící se dostat na kloub vnitřnostem počítače. Z celkem zaslaných 297 fotografií vzešli vítězové jednotlivých kategorií, kteří se mohli těšit na veřejné vystavení svých uměleckých děl. Právě na slavnostní vernisáži ve Slezském zemském muzeu v Opavě proběhlo oficiální ocenění vítězů a od 7. dubna 2013 putuje výstava vítězných snímků také po dalších městech České republiky. Expozici mají mimo jiné možnost zhlédnout i účastníci odborné konference Zpětný odběr 2013, kterou pořádá společnost ASEKOL.

Kategorie Život kolem nás: 1. místo: Petra Hahnová, dobrovolnice Charita Opava

Kategorie Životní prostředí a recyklace: 1. místo: Miloš Kolman, Oblastní charita Žďár nad Sázavou

26

ZPĚTNÝ ODBĚR

1/2013

ZÁBAVA

/2

Zvládnete to, co školáci?

Výrobní a dopravní cesty mobilního telefonu Ag

Cu

Au

surovina (např. měď) polotovary (např. nabíječka nebo deska tištěných spojů) hotové produkty (např. mobilní telefon)

Na obrázku jsou zakresleny cesty surovin (zde jsou tři, mobil jich obsahuje přes padesát), polotovarů a hotových mobilních telefonů. S pomocí této mapy, svých znalostí, případně internetu zkuste vyplnit následující kvíz, který se na školách používá v rámci vzdělávacího projektu EKOABECEDA. Správné odpovědi najdete na webové stránce www.asekol.cz/casopis-zpetny-odber.html. Měď (Cu) je těžena za velké spotřeby energie např. v .............................................. . Zlato (Au) pochází z .................................... a stříbro (Ag) z ....................................... . Tyto suroviny jsou dopravovány do .............................................. nebo ................... .................................... , kde se ručně nebo strojově vyrábějí jednotlivé součástky, tzv. polotovary. Polotovary jsou přepravovány do ......................................... , kde se montují a balí. Potom cestují do .................................................. k jednomu z velkých výrobců mobilních telefonů.

5

Odtud se mobilní telefon dostane konečně k prodejci, kde si ho můžeme koupit.

1

Měděné díly v jednom mobilním telefonu na cestě do Čech urazily asi ............ km.

9

Obvod Země je přibližně ............................................. km. Doprava je vždy spojena s velkou spotřebou energie.

9

1

8

7

Maskotem projektu ústecké zoo, který ASEKOL dlouhodobě podporuje, je... (dokončení v tajence).

1 3

9

7

1

8

7

1

2

1

3

8 3 9

2 77 4

5

4

8

9

Znění tajenky zašlete elektronicky na adresu [email protected] do 31. 5. 2013. Deset vylosovaných, kteří odešlou správné řešení, obdrží věcné ceny. Nezapomeňte do e-mailu uvést svou adresu!

3 5

2

Správné znění tajenky z minulého čísla: ze starých obrazovek

2Výherci z minulého čísla: Lenka Hlaváčková, Nový

27

3

5

4 6 1

3 4

6

1

6 5

8

5

8

4

7

3

6

Ondřej Brabec, Čestice; 9Bydžov; Mojmír Kulhánek, Bruntál; Hana

7

8

Horáková, Přerov-Dluhonice; Barbora Čurdová, Hrob; Věra Pojmanová, Havlíčkův Brod; Libor Kunte, Markvartice u Děčína; Irena Šlachtová, Bohumín; Lucie Havrlíková, Jince; Petr Rykr, Tanvald

27

ASEKOL Solar s.r.o.

Váš partner pro recyklaci Už jste si vybrali svůj kolektivní systém pro likvidaci solárních panelů? Převezmeme za vás veškerou odpovědnost za vyřízení legislativních a administrativních náležitostí (dle zákona 185/2001 Sb., §37p). Poplatky za recyklaci jsou rozloženy do 5 let. Snadné řešení pro dovozce, výrobce i provozovatele FV elektráren.

Registrace zdarma online na www.asekolsolar.cz Nabízíme 7 let zkušeností s kolektivním sběrem elektrozařízení transparentní vlastnickou strukturu zázemí kolektivního systému ASEKOL, lídra na trhu

Nadstandardní služby nakladani s přispěvky na recyklaci pod dohledem klienta zajištění demontáže a odvozu certifikát o ekologické likvidaci

200 sběrných míst po celé ČR