Jak myslí úspěšní lidé?

Jak myslí úspěšní lidé?

Autor: Radim Bukovský Předmět: SA_318 Ident: xbukr02 Datum: 01.11.2007 E-mail: [email protected] Internet: http://deathless.cz

Vysoká škola ekonomická, Praha 2007

Předmluva Vítám všechny čtenáře, kteří se rozhodli věnovat svůj čas tomuto dokumentu. Pokud čtete tyto řádky, je to známka toho, ţe vás dané téma nejspíše zajímá. Nebo to můţe také značit tu skutečnost, ţe jste pilný student a ţe se aktivně a svědomitě připravujete na prezentaci kaţdého člověka v našem kurzu, coţ je chvályhodné . Proto doufám, ţe vás tento článek nebude příliš nudit a moţná v něm najdete něco, co vám pomůţe se lépe zamyslet nad tématem týkajícího se úspěšných lidí. Text ve vás můţe vyvolat mnoţství otázek, nesouhlasných postojů a konfrontačních dotazů, které mi budete moci poloţit bezprostředně po mé prezentaci na hodině. Přemýšlel jsem o tom, jaké téma týkající se myšlení zvolit, aby bylo zajímavé a moţná i trochu kontroverzní. O úspěšných lidech se mluví všude, řada z nich je povaţována za celebrity. Přiznejme si, ţe hodně lidí závidí těm, kteří dokázali dosáhnout svých ţivotních cílů. Ale jiţ nevidí to, co za tímto úspěchem stálo. Netuší, kolik to stálo práce a jaké vnitřní pochody při tom dotyčný proţíval. Přišlo mi jako zajímavé téma podívat se na to, jak úspěšní lidé přemýšlejí, v čem tkví jejich úspěch a jakého charakteru jejich úspěchy nejčastěji bývají. Ano, ţivotní cíle se liší případ od případu, ale můţeme zde naleznout i společné „síly“ které pomáhají lidem, aby se k nim dostali a byli úspěšní v tom, v čem vidí své poslání a budoucnost. Přitom je jedno, jestli je dotyčný sportovec, architekt nebo obchodník na komoditní burze. Tento dokument je o tom, co tyto lidi spojuje. Je o tom, jak vnímají svět kolem sebe. Jak chtějí v ţivotě něčeho dosáhnout, jak si chtějí hrát a jak silnou mají touhu vítězit. Nejedná se o příručku na téma „jak se stát úspěšným – snadno a rychle“, ale jde o pojednání o tom, jak úspěšný člověk musí myslet, aby měl šanci dojít ke svému ţivotnímu cíli a aby jeho úspěch byl trvalý. Myšlení je to, co dělí úspěšného člověka od neúspěšného. Stručně vám sdělím, co od tohoto díla můţete očekávat. Nejprve si řekneme něco o tom, co vlastně znamená pro lidi slovo „úspěch“ pokud ho vztáhneme na svoji práci, kariéru, byznys. Dozvíte se, jak sloţité je úspěch definovat a zda lze pro něho vůbec vytvořit nějakou obecnou definici. Poté si povíme něco o cílech. O tom, jak je důleţité vědět, kam máme namířeno. S tím souvisí také víra v to, ţe dokáţeme náš cíl dosáhnout. Na kaţdé cestě se vyskytuje mnoţství překáţek, které nás mohou brzdit či odradit od našich cílů. Těmi se zabývám také v samostatné kapitole nazvané „Překonávání překáţek“. Podrobněji bude rozebráno také rozdílné myšlení porovnáním reálných případů, aby bylo patrné, co je pro úspěch důleţité. Zmíním také charakter úspěchů úspěšných lidí. Ke konci se pokusím vyvodit závěry z toho, co se od úspěšných lidí můţeme přiučit, abychom měli také šanci být úspěšní v tom, co máme rádi. Na úplný závěr provedu zhodnocení této práce převáţně z mého pohledu. Dílo také odkazuje na řadu publikací a ţivotopisů týkajících se známých osobností jako je hokejista Jaromír Jágr nebo zakladatel Microsoftu Bill Gates. Obsahují mnoho zajímavých a uţitečných informací, rad a zkušeností. Pro zpestření v textu uvádím několik citátů slavných lidí, které se váţí k úspěchu. Berte to nejen jako takové zpestření jednotlivých kapitol, ale zkuste se nad nimi i zamyslet. Váţně to stojí za chvilku pozornosti.

Obsah Předmluva .............................................................................................................................. 2 Obsah ..................................................................................................................................... 3 1.

2.

3.

4.

Co je úspěch? ................................................................................................................. 4 1.1.

Definování úspěchu ................................................................................................ 4

1.2.

Vlastní pohled na úspěch ........................................................................................ 4

1.3.

Definování úspěchu pro účely této eseje ................................................................ 5

Cíl a vize......................................................................................................................... 5 2.1.

Proč je dobré znát své cíle? .................................................................................... 5

2.2.

Vize jako představa o budoucnosti......................................................................... 5

2.3.

Víra ......................................................................................................................... 5

2.4.

Sny .......................................................................................................................... 6

2.5.

Bill Gates ................................................................................................................ 6

2.6.

Jaromír Jágr ............................................................................................................ 7

Brzdy, které nám stojí v cestě za sny ............................................................................. 7 3.1.

Strach ...................................................................................................................... 7

3.2.

Lenost ..................................................................................................................... 7

3.3.

„Nedostatek času“ .................................................................................................. 8

3.4.

Neochota učit se ..................................................................................................... 8

Rozdílné myšlení ............................................................................................................ 8 4.1.

Vnímání chyb ......................................................................................................... 9

4.2.

Aktivita ................................................................................................................... 9

4.3.

Změny..................................................................................................................... 9

4.4.

Vyuţívání příleţitostí ............................................................................................. 9

4.5.

Soustředění ........................................................................................................... 10

4.6.

Odvaha ................................................................................................................. 10

4.7.

Spoléhání se na sebe ............................................................................................. 10

4.8.

Sebekázeň ............................................................................................................. 10

4.9.

Radost z boje ........................................................................................................ 11

5.

Čemu se lze přiučit? ..................................................................................................... 11

6.

Závěr............................................................................................................................. 12

7.

Zdroje ........................................................................................................................... 13

8.

Závěry z diskuze........................................................................................................... 14

1. Co je úspěch? 1.1. Definování úspěchu Hned na úvod moţná někoho zklamu, ale je to nezbytné. Přesná a univerzální definice úspěchu neexistuje. I kdyţ v hlavních částech se shoduje, v ostatních se liší v závislosti na daném člověku. Vezměme to pěkně popořadě. Jelikoţ název tohoto díla zní „Jak myslí úspěšní lidé“, je důleţité si povědět o tom, jak můţe být fráze „úspěšní lidé“ interpretována. Uvaţujme pouze úspěch profesní či „byznysový“. Zmíněná fráze není jednoznačná. Kaţdý pod těmito slovy můţeme chápat něco jiného. Jeden můţe povaţovat za úspěch to, kdyţ dokáţe vydělávat třeba velké mnoţství peněz. Druhý naopak vidí pravý úspěch v tom, kdyţ dělá to, co ho baví i kdyţ si tím třeba nepřijde na nějaké závratné částky a jeho bankovní účty nebudou penězi přetékat. Nejčastěji si ovšem lidé představují úspěšného člověka jako takového „zkombinovaného“ jedince, který má nejen dostatek finančních prostředků na uspokojení svých potřeb, ale také ho jeho práce nebo povolání naplňuje a uspokojuje. Být v něčem úspěšný nemá co dělat s tím, mít štěstí. Úspěšným se člověk stává postupným vypracováváním se. Můţete jednou vsadit Sportku a vyhrát milióny, ale je to jen o štěstí a o náhodě. Kdyţ ale někdo dokáţe profitovat v sázení měsíce či roky, pak uţ můţeme říci, ţe je v sázení úspěšný. K tomu uţ je potřeba vypracovat si určité postupy, sledovat pravděpodobnosti atd.. Podle nejjednodušší definice je úspěch určen dosaţením určitého cíle. Nicméně tato definice je dle mého názoru nedostačující, jelikoţ vůbec nezmiňuje kvalitu jeho dosaţení. Zde je také klíčový, jiţ zmiňovaný, prvek dlouhodobosti. Znám jednoho člověka, který dokázal obchodováním na burze zhodnotit svůj vklad během svého prvního obchodního měsíce o asi 400 procent. Jenţe neměl dost zkušeností na to, aby si tento profit udrţel a během následujících dvou aţ tří týdnů o těch několik set získaných procent zase přišel. Je to úspěch nebo náhoda, ţe těch 400 procent udělal? Řekl bych, ţe to druhé. Měl prostě štěstí, ţe chytl sviţný trend a vystoupil s tučným ziskem. Na závěr bych zmínil citát Earla Wilsona, amerického publicisty: "Úspěch je prostě věc štěstí. To vám řekne kaţdý neúspěšný." 1.2. Vlastní pohled na úspěch Kaţdý z nás si můţe definovat svoji vlastní vizi, určit si, co pro něho znamená úspěch. Můţeme to provést pomocí několika základních otázek, na které si sami odpovíme. Zní takto: a) Jací jsou lidé, které povaţuji osobně za úspěšné? Jsou mými vzory sportovci, kteří neúnavně bičují svá těla mnohdy k nadlidským výkonům, aby dosáhli na olympijské medaile? Nebo naopak povaţuji za úspěšnější podnikatele a byznysmeny s tučnými bankovními konty a se spoustou zaměstnanců? b) Kdy se sami cítíte jako úspěšní? Uspokojují vás spíše výsledky ve škole a nebo je vaše hlavní snaţení upřeno na mimoškolní aktivity? Dokáţete být po vykonání určité práce na sebe hrdí, ţe ji děláte? c) Jaké jsou pro mě symboly úspěchu? Jsou to peníze, moc, sláva, dobročinnost, nebo radost z toho, co dělám? Jaký úspěch preferuji? Jaký úspěch mě dokáţe naplnit pocitem štěstí? d) Co povaţujete konkrétně za úspěch ve vašem případě? Máte touhu vyhrát Tour De France? Je vaším snem řídit velkou nadnárodní společnost?

e) Představte si, ţe jste na konci svého ţivota a rekapitulujete vše, co jste proţili a dokázali, za předpokladů, ţe jste byli ve svém ţivotě úspěšní (podle své vlastní definice). Jak by tato rekapitulace vypadala? Dokáţete si tuto situaci představit do detailů? 1.3. Definování úspěchu pro účely této eseje Jak jsme si ukázali, úspěch si do detailů obecně definovat nemůţeme. Můţeme si ale určit určitý styl úspěchu a ten si definovat. Pro účel tohoto referátu si zaveďme tuto definici úspěchu: Člověk se stává úspěšným a) pokud je jeho práce koníčkem b) pokud práci vykonává na profesionální úrovni c) zajišťuje mu dostatek finančních prostředků na určitý ţivotní standard s ohledem na prostředí, ve kterém se ohybuje d) na základě své činnosti získává uznání (někdy i slávu) a jeho úspěch má trvalý charakter (po řadu let či desetiletí). Úspěšný člověk splňuje všechny tyto body a) aţ d). Na základě tohoto definování jsem také přistupoval k jednotlivým kapitolám tohoto dokumentu. Proto pokaţdé kdyţ bude v textu zmíněný úspěšný člověk, bude jím ten člověk, kterého jsem právě definoval.

2. Cíl a vize 2.1. Proč je dobré znát své cíle? Cíl je jako určitý bod, ke kterému směřujeme. Kaţdý, kdo chtěl něčeho dosáhnout, kdo chtěl být úspěšný, musel mít stanovený cíl. Cíl je jako terč. Kdyţ ho nevidíte, hodně špatně se do něho trefuje. Je to moţné pouze náhodou. Většina úspěšných lidí tvrdí, ţe nešlo o to, aby byl hlavní cíl ihned od počátku dobře znatelný, ale zaměřovali se na dílčí cíle. Tyto cíle jsou takovými příčkami na ţebříku, který stoupá aţ k hlavnímu cíli. Podle mě jsou postupné cíle důleţité z toho důvodu, ţe více člověka motivují, protoţe jsou relativně blízko. Po dosaţení dílčího cíle stoupne člověku sebevědomí, ţe to dokázal. Díky tomu dostane také silnější odhodlání k tomu, aby postoupil na další "příčku". 2.2. Vize jako představa o budoucnosti Vize je představa budoucnosti, představa týkající se určité oblasti ţivota, na kterou se zaměřujeme. Tato představa by měla být také doplněna komentářem vysvětlujícím to, co by mělo vést člověka k její uskutečnění. Pro úspěch je důleţité, aby si byl člověk schopen formulovat svoji vizi. Přitom je jedno, jestliţe tuto vizi „předává“ své firmě a realizuje jí pomocí ní, nebo pokud je to jeho osobní vize, kterou uskutečňuje čistě jen on sám. Kaţdá vize, stejně tak jako kaţdý cíl, musí být přesně definována - je ţádoucí, aby byla konkrétní. Jinak ji nepůjde realizovat. Na druhou stranu jí nemůţeme definovat do úplně podrobných detailů. 2.3. Víra Víra úzce souvisí s vizí a s cíli. Úspěšní lidé vţdy věřili v to, ţe to dělají, je reálné a ţe má smysl pro to ţít. Věřili tomu, ţe kdyţ budou chtít svých cílů dosáhnout, ţe jim v tom v podstatě nic nebrání. Řídili se tvrzením, které říká, ţe vše, co si člověk dokáţe představit, tak toho lze dosáhnout. Během plnění svých dílčích cílů je na správné cestě drţela víra v dosaţení toho, po čem touţili. Ať uţ se jim přihodily zdravotní problémy, osobní problémy či jiţ prošly několika bankroty, stále věřili ve svůj cíl a šli za ním. Můţete namítnout, ţe je i

hodně lidí, kteří se takto snaţili, ale k ţádnému úspěchu se nakonec nedobrali. Ano, uznávám, není to ţádný stoprocentní návod na to, jak být úspěšný. Jen chci říci, ţe bez víry je těţké být v něčem úspěšný. Teď tím samozřejmě nemyslím víru v Boha, ale víru v moţnost dosaţení svých cílů a představ. Víru v sebe, ţe se cítíte na to, abyste to dokázali. Pokud něčemu věříte, pak nepochybujete o tom, ţe toho lze dosáhnout. Víra dokáţe dodat tu pravou „energii sbalenou na cesty“. Kdyţ jsem asi před pěti lety přičuchl ke společnosti Amway (jedná se o mezinárodní distribuční Mutli-level marketingovou společnost), viděl jsem, jak je víra v určité principy systému opravdu silná. Lidé, kteří aktivně rozšiřovali distribuční řetězce, věřili tomu, ţe tento způsob obchodování opravdu funguje a to je motivovalo k aktivitě. Pokud by tomu nevěřili a měli pochybnosti, nikdy by nedokázali být v tomto „systému“ úspěšní. I kdyţ jsem u nich příliš dlouho nezůstal, těch pár měsíců mi dalo mnoho zkušeností. Naučil jsem se, jak se dokáţe člověk sám aktivovat k určité činnosti, pokud věří výsledku, který můţe být onou činností dosaţen. Lze to aplikovat snad naprosto všude. 2.4. Sny „Všichni máme své sny. Jen na ně máme tendenci zapomínat.“ Výše uvedený citát je velmi výstiţný, ale bohuţel nevím, kdo je jeho autorem a jiţ si ani nevzpomínám, kde jsem ho slyšel. Je to jiţ poměrně dávno. Rád bych se zde zmínil o snech. Kaţdý úspěšný člověk měl a má své sny. Sny mají prvky neurčitosti, ale přesto nás dokáţí motivovat. Kdyţ uvedu například jednoho z nejúspěšnějších burzovních obchodníků s komoditami Larryho Williamse, měl vţdycky velký sen - být bohatý. Napřed nevěděl jak, ale nakonec se k bohatství dostal přes obchodování s akciemi a poté i s komoditami, kde se stal legendou. Neviděl od počátku jasně, co bude na konci tím, co mu pomůţe k bohatství. Ale měl sen. Být finančně zabezpečený do konce ţivota. Sny dokáţí dát člověku sílu. Kaţdý z nás o něčem sní, ale dost lidí si netroufá o tom ani mluvit, aby nebyli povaţováni za blázny. Samozřejmě, i já mám své sny. Kdyţ jsem se zmínil lidem okolo mě, ţe můj sen je uspět v obchodování na americké burze, plno lidí říkalo, ţe na to mám zapomenout. Ještě kdyţ jsem dodal, ţe budu potřebovat kapitál kolem 7000 USD, který si budu moci dovolit ztratit, uţ si o mě někteří mysleli, ţe jsem úplný blázen. Ale proč? Kaţdý by měl mít své sny a jít za nimi. I kdyţ to stojí určité investice a nemusí to hned napoprvé dopadnout dobře. Ale naopak se najdou i lidé, kteří toto chápou. Znají rizika, ale zároveň vědí, ţe dosaţení snů není nikdy zadarmo. Takoví jedinci nás budou spíše podporovat v tom, co děláme. Postoj tohoto typu můţeme například vidět, kdyţ se potkáme s úspěšnými lidmi a budeme s nimi probírat naše plány. Zde je pravděpodobné, ţe nás spíše podpoří v našem snaţení, jelikoţ jejich postoje ke snům jsou pozitivní. Člověk má pak ovšem pro co ţít. A to je právě účelem snů. 2.5. Bill Gates Bill Gates měl svojí vizi. Spočívala v tom, ţe chtěl, aby se jeho operační systém dostal do všech počítačů v kaţdé domácnosti, coţ se mu z veliké části vyplnilo. Jeho vize „Počítače na kaţdém psacím stole a v kaţdé domácnosti, a to se softwarem od Microsoftu“ se stala jiţ legendární. Stejně tak jako slavný automobilový průmyslník Henry Ford není jen on sám zodpovědný za rozvoj automobilového průmyslu, tak i Bill Gates není sám zodpovědný za rozšíření počítačů a software do domácností a kanceláří. Ale to, co mají společné, je právě ta vize, která jim pomohla být u toho, kdy se jejich představa začala přeměňovat ve skutečnost. Tito lidé se této příleţitosti drţeli a snaţili se z ní dostat maximum. Gates se zabýval se softwarem, zatímco ostatní viděli hlavní budoucnost v hardware. On ale tušil, ţe tomu bude jinak. Nejprve si zvolil menší cíle spočívající například v nakoupení a

následném upravení operačního systému DOS a v jeho následném pronajímání. Díky těmto postupným krůčkům se začal dostávat do podvědomí i ostatních. Nikdo od IBM takovou vizi neměl, aby jí následoval jako první. 2.6. Jaromír Jágr Stejně tak i Jaromír Jágr měl svoji vizi. Chtěl hrát nejlepší hokejovou ligu na světě, NHL, a získat v ní Stanley cup. Samozřejmě, ţe i on věděl, ţe je před ním dlouhá cesta a ţe neţ opustí rodné Kladno, bude muset na sobě pracovat ještě řadu let. Mezi jeho cíle patřilo samozřejmě nejprve hrát první ligu, aby získal zkušenosti. Poté se začlenil do národní reprezentace a po několika letech se mu otevřela i vysněná NHL. Neţ se dostal aţ sem, čekalo ho splnění mnoha drobných cílů. Včetně takových, kterými bylo například kaţdodenní plnění přísných tréninkových povinností.

3. Brzdy, které nám stojí v cestě za sny V předchozí části jsme si pověděli něco o snech. Nyní bych rád navázal tím, co nás můţe brzdit v cestě za svým snem. Základních činitelů je několik. Jsou jimi strach, lenost, „nedostatek času“ a neochota učit se. Všichni, kteří dokázali být úspěšní, se museli s těmito překáţkami vypořádat. Kaţdý z nich s nimi určité problémy měl. Pokud by je nezvládali, těţko by se dostali tam, kde jsou nyní. Pojďme si je pěkně popořadě představit a říci si o nich něco bliţšího. 3.1. Strach Strach bývá silnou bariérou, která nás brzdí v postupu kupředu. Má schopnost sám sebe dělat větším, neţ ve skutečnosti je. Díky tomu nás strach můţe silně ovlivňovat náš ţivot. Můţeme ho povaţovat za jistý druh síly, který způsobuje nemoţnost jednání. Souvisí s tím, ţe nás naplňuje starostmi a blokuje v nás energii, kterou bychom mohli vyuţít k nějaké činnosti (k činnosti, ze které máme strach). Strach pochází častěji z našich pocitů, neţ z nějakých konkrétních skutečností. Většinou strach nemá rozumné opodstatnění. Strach na nás můţe působit ze všech různých směrů. Můţe mít podobu například ve formě strachu z neúspěchu, nebo strachu o to, co si o vašem počínání pomyslí vaše rodina a známí. Strach z neúspěchu se překonává zejména vírou, o které jiţ byla řeč. Vírou v to, ţe co děláme má určitý smysl, ţe je to naše poslání. Co se týká obav o to, jak naše počínání přijme rodina a přátele, můţeme být klidní, pokud máme kolem sebe lid, kteří nás dokáţí podpořit. Ať uţ budeme sportovat nebo obchodovat s nemovitostmi, podrţí nás. V tomto případě musíme překonat pouze strach z toho, ţe zklameme jejich důvěru, pokud neuspějeme. Rozdílná situace by nastala v okamţiku, pokud by byli lidé okolo nás proti našim aktivitám. Zde by přibyl i strach z toho, ţe děláte něco „proti jejich vůli“. Tato situace vyţaduje opravdu silné odhodlání. Faktem zůstává také ta skutečnost, ţe lidé jsou poměrně závistiví tvorové a případný úspěch nám nepřejí. To v nás vzbuzuje další strach. Paradoxně strach z toho, ţe uspějeme. Na tomto místě si dovolím uvést citát amerického spisovatele a filozofa Elberta Hubbarda: "Chcete-li se vyhnout kritice, nic nedělejte, nic neříkejte, ničím nebuďte." Je zřejmé, ţe vyhýbání se kritice nikam nevede a ţe dle mého názoru stojí za to někam směřovat, i kdyţ vás druzí často kritizují. 3.2. Lenost Lenost je obvyklým problémem u většiny lidí. Nemusí to být ta typická lenost v tom smyslu, ţe dotyčný vůbec nic nedělá, ale i ţe nedělá správné věci. Člověk můţe být zaneprázdněný a současně líný. Často slýchám stíţnosti svých známých, jak mají nízký plat a ţe je to v práci vůbec nebaví. Ale udělají s tím něco? Většinou ne. Jsou příliš pohodlní na to,

aby se pokusili udělat „správnou věc“ a tím dosáhli lepšího uspokojení z práce a jejího ohodnocení. Lenost je jako velká ţelezná koule bránící nám v pohybu. Úspěšní lidé lenost potlačují a snaţí se být co nejvíce efektivní. Z toho plyne i jejich dobrý pocit z odvedené práce. Mohou být na ni hrdí. Henry Ford kdysi řekl: "Nikdo se nikdy neproslavil něčím, co hodlal udělat." Není důleţité, jestli hodláte zítra udělat krok, který vás posune za svým snem, ale jestli ho onoho budoucího dne také dokáţete realizovat. Není to lehké. Musím se přiznat, ţe s určitou formou lenosti občas dost zápasím. Nicméně bývalo to mnohem horší. Po řadě zkušeností ale vím, ţe s leností se dá dobře bojovat pomocí vůle a ţe vůli lze posilovat. 3.3. „Nedostatek času“ Kaţdý člověk občas mluví o tom, ţe by rád šel za svými cíli, ale ţe na to „nemá čas“. Ve skutečnosti to neznamená, ţe by mu čas někam mizel, ale značí to ten fakt, ţe má na práci jiné věci. Úspěšní lidé se shodují na tom, ţe pokud si nedokáţeme zorganizovat efektivně svůj čas, budeme mít s dosahováním cílů problémy. Někomu stačí, aby si vedl diář a podle něho se řídil, ale naopak někdo potřebuje lepší rozvrţení svých aktivit. K takovým účelům slouţí například metody time managementu. Umět zacházet se svým časem se nezbytné pro úspěšného člověka. Jelikoţ jsem se také tímto problémem zabýval, udělal jsem si jiţ před pár lety analýzu svých aktivit, abych je mohl efektivně zvládat. A opravdu to pomohlo. Uvědomil jsem si, kde můţu nějaký ten čas ušetřit a lépe vyuţít, kdyţ je třeba. Dnes si udělám analýzu jen občas, pokud měním výrazně své plány (například ve zkouškovém mám jiné aktivity neţ v době prázdnin). Není to ţádná rozsáhlá analýza, ţádné na minutu přesné intervaly co kdy a kde udělat, ale pro mé potřeby je to dostačující. Proč o tom tady mluvím? Je fajn, kdyţ si dokáţe člověk uvědomit, co za ten den můţe stihnout. Samozřejmě, nikdy se nedá zvládnout úplně vše. Proto je dobré respektovat své preference a zařídit se podle nich. Úspěšný člověk si udělá vţdy čas na důleţité věci. Zabývá se podstatnými věcmi, které ho posunou dál k cíli. Kdybych to řekl manaţerskou terminologií – kaţdý by se měl zabývat porcováním slona (důleţité úkoly), neţ sbíráním jehličí (jednoduché, málo významné úkoly). Tím uvolníme další z brzd při cestě ţivotem. "Chcete ve světě vyniknout? Musíte pracovat, zatímco jiní se baví." - Winston Churchill. 3.4. Neochota učit se Podle mého názoru tento bod souvisí s bodem 3.2., který se zabýval leností. Někdy můţe být člověk líný, a proto ho nebaví ani vstřebávat nové poznatky. Rozdílná situace můţe nastat tehdy, kdyţ bude neochota učit se něčemu novém zapříčiněna tím, ţe si konkrétní člověk myslí, ţe jiţ o určité oblasti ví vše. I kdyţ se dozví o nějaké novince z oboru, můţe jí rovnou odsoudit jako „hloupost“, i kdyţ nevěnoval ţádnou pozornost tomu, aby se jí naučil pochopit. V ţivotě se s touto překáţkou setkáváme poměrně často. Kaţdý by měl být otevřený novým nápadům a přístupům. Tím nemyslím, aby kaţdý bral vše, co mu kdo podstrčí, ale aby si na danou věc dokázal udělat vlastní názor. Pokud dospěje k názoru, ţe je námět uţitečný, můţe se jím více zabývat, coţ přispívá k jeho rozvoji. Bez rozvoje se nedá dosáhnout úspěchu. Lidé bez motivu vzdělávání se většinou končí u rutinní práce, která je pak bude navíc ještě deprimovat.

4. Rozdílné myšlení V této části článku se budu zabývat tím, jaké myšlení je nezbytné, aby byl určitý člověk úspěšný. Myšlení pomáhá překonávat ţivotní překáţky. Otevírá dveře k novým poznáním, záţitkům a moţnostem. Myšlení je zajímavá věc z toho hlediska, ţe se dá do určité „naprogramovat“ či „přeprogramovat“. Myšlení se mění v závislosti na tom, v jakém prostředí se pohybujeme a koho povaţujeme za své „učitele“. Často slýcháme o tom, ţe

úspěšní lidé dělali určité věci jinak, neţ naprostá většina ostatních. Některé z těchto rozdílů jim v ţivotě výrazně pomohly. Pokusím se zmínit několik hlavních z nich. Vyčetl jsem je z publikací, ţivotopisů a článků úspěšných lidí. 4.1. Vnímání chyb Úspěšní berou chyby jako něco přirozeného. Neberou je jako negativní věc, protoţe se z nich mnohdy naučí nové, prospěšné, znalosti. Berou si z nich ponaučení pro příští obdobné situace. Člověk není neomylný a občas se stane, ţe nějakou tu chybu udělá. Měl by se spíše zajímat o to, aby danou chybu v budoucnosti opět nezopakoval. Úspěšní lidé dokáţí přiznávat chyby, kterých se dopustili. Pokud se jim nedaří, snaţí se najít důvod svého nezdaru napřed přímo u sebe. Neobviňují své okolí, které za nic nemůţe, jen aby měli na koho svést vinu a ulevili si tak. Dokáţí se chybám postavit čelem a přebírají veškeré následky za své chování a aktivity. 4.2. Aktivita G. B. Shaw řekl: "Lidé neustále za svůj stav viní okolnosti. Ti, kdo v tomto světě něco dokáţí, si vyhledávají okolnosti, jaké potřebují, a kdyţ nenajdou, tak si je vytvoří." Ano, je to tak. Místo aby se lidé věnovali tomu, jak rozvíjet svoji osobnost a hledat nové ţivotní cesty, řada z nich si jen stěţuje na své okolí. Stěţují si na práci, na kolegy, na nedostatek volného času a na další desítky věcí kaţdodenního ţivota. Úspěšní lidé jsou aktivní. Pokud se jim něco nelíbí, snaţí se to nějakým způsobem napravit. Nebojí se udělat ani radikálnější změnu, pokud předpokládají, ţe se díky ní jejich situace zlepší. Takoví lidé se pídí po tom, jak lépe dosáhnout svých cílů. Samotná aktivita ale nestačí. Pokud je ovšem kombinovaná s efektivní prací je klíčová pro dosaţení úspěchu. 4.3. Změny Úspěšní lidé chápou, ţe změny jsou nevyhnutelnou a mnohdy rovněţ neočekávanou či nevítanou součástí ţivota kaţdého z nás. Změny na nás působí tak, ţe se nás snaţí vytlačit jiţ ze zaběhlých kolejí. To způsobuje růst nejistoty a u velkého počtu lidí i silný strach před „neznámem“. Změnami jsme nuceni k tomu, abychom se jim přizpůsobovali. Aktivním lidem se tento fakt nejeví jako problém a dobře se s ním vyrovnávají. Změnu povaţují za nedílnou součást svého ţivota. Změny berou jako výzvu a příleţitost, ne jako něco negativního. Na změnách si mohou vyzkoušet, co zvládnou. 4.4. Využívání příležitostí Kaţdý má kolem sebe plno příleţitostí k tomu, aby se mohl uplatnit a být v něčem dobrý. Jenţe málokdo tyto příleţitosti vnímá. Nebo v nich příleţitosti nevidí. Ano, chce to sice určitý cit. Ale tento cit se dá vycvičit. Chce to o věcech přemýšlet. Je to něco takového, jako kdyţ se lidově řekne, ţe „za vším vidí peníze“. Například někdo je schopen pozorovat předměty okolo sebe v tom smyslu, ţe vnímá, jak je nejlépe zpeněţit – vyrobit, prodat, pronajmout atd.. Podle mého názoru není v ţivotě o příleţitosti různých druhů nouze a vymlouvat se na to, ţe někdo vůbec ţádné nevidí. Úspěšní lidé jsou charakterističtí tím, ţe se snaţí vyuţívat různých příleţitostí, které mohou vést k jejich cíli. Ţádnými neopovrhují, i kdyţ si ve finále zvolí jen některé z nich. "Neúspěch: nevyuţít příleţitost. Úspěch: zneuţít příleţitost." Karel Čapek

4.5. Soustředění Kdyţ člověk objeví nějakou tu, dle něho „vhodnou“ příleţitost, měl by se jí drţet. Zvláště, pokud mu připadá hodně atraktivní. Měl by se do ní vloţit a věnovat se jí. Nemá smysl soustředit se na větší počet rozdílných aktivit. Není moţné být ve všem dobrý. Fotbalisté nehrají stejně dobře hokej jako hokejisté, stejně tak i naopak. I kdyţ má kaţdý z nich dobrou formu a jsou trénovaní, tak ale kaţdý je zaměřený na něco jiného. Je to stejné jako kdyţ jdete do školy za účelem studovat. Ke studiu uvaţujete navíc ještě nějakou formu práce. Pak si musíte uvědomit, na co se vlastně chceme soustředit. Pokud práce souvisí s předmětem výuky na školách, není to takový problém. Nicméně mi dá jistě řada z vás za pravdu, ţe maximálně se soustředit na obě aktivity nedá, zvláště kdyţ budete v práci trávit nějaký ten čas kaţdý den. Moţná stačí ke zkoušce to, co se narychlo naučíte, ale nemusíte pochopit hlubší souvislosti. Pak můţete mít pocit, ţe vám škola nic nedala. Nebo naopak vám můţe škola blokovat práci a brání vám tak v lepších pracovních výsledcích. Myslím si, ţe to je právě ta otázka soustředění se na určitou věc. 4.6. Odvaha Odvaha se pojí s pojmem nevzdávat se. Kdo se nevzdává a jde za svými cíli, přesto, ţe se mu třeba zrovna nedaří, má odvahu. Pokud soustředíme svojí pozornost k vybranému objektu zájmu, klíčovým činitelem úspěchu je určitě schopnost nevzdávat se – dotáhnout svoji práci aţ do konce. Hodně podnikatelů, kteří jsou dnes slavní, prodělalo určité pády a bankroty. Důleţité pro ně ale bylo to, aby se dokázali po neúspěchu oklepat, vstát a jít zase dál za svým cílem. Někdy se bohuţel stane, ţe se člověk dostane na dosah svému cíli, kdyţ tu najednou se objeví problém. Ten problém mu podlomí kolena, a kdyţ se vzdá, tak bohuţel se své cílové stanice nedočká. I kdyţ je třeba jiţ velmi blízko, nedosáhne jí. Kdyţ má člověk sílu na to, aby se nevzdával, cítí, ţe se na sebe můţe spolehnout. 4.7. Spoléhání se na sebe Je důleţité dokázat se na sebe spolehnout na své dovednosti, schopnosti, znalosti. Získáte tím důvěru v to, co děláte a nebudete mít obavy ze selhání. Lidé tvrdí, ţe jediný člověk, na kterého se můţete stoprocentně spolehnout, jste vy sami. S tímto tvrzením v podstatě souhlasím, i kdyţ je tu jedno ale. Myslím si, ţe se člověk můţe spolehnout sám na sebe v tom smyslu, ţe přesně ví, co od sebe můţe očekávat. To je ovšem hodně závislé na sebepoznání. Kdyţ se dotyčný dobře zná, ví jak se bude v daných situacích chovat a jak na něj bude určitá situace působit. To je neocenitelné. U druhého člověka si nikdy nemůţete být jisti, jak bude danou situaci vnímat, jaké reakce to z jeho strany vyvolá, i kdyţ mu jako příteli věřit můţeme. 4.8. Sebekázeň Sebekázeň je také velmi důleţitým faktorem ovlivňujícím náš ţivot. Člověk se musí dokázat ovládat a plnit stanovené úkoly. Pokud by to nedokázal, nemůţe dosáhnout úspěchu. Proč? Protoţe se nebude soustředit na to podstatné a jeho pozornost se bude rozptylovat, coţ je neefektivní. Úspěšný člověk je schopen zadat si úkoly, které dokáţe plnit a také je plní. Chce to určitou dávku osobní disciplíny. Mohlo by se to zdát jako jednoduché, ale pokud se zamyslíme nad tím, jak si v otázce sebekázně stojíme, řekl bych, ţe většinou to není ţádná sláva. Co taková novoroční předsevzetí? Dokáţete je naplňovat? Dokáţete si říci, ţe vaše právě zapálená cigareta je tou poslední, kterou kdy vykouříte? Dodrţíte to? Sebekázeň je hlavně o vůli. Vůle nám pomůţe v tom, abychom stanovené úkoly či předsevzetí dokázali dodrţovat. Hra na klavír vyţaduje týdně mnoho hodin tréninku. Trénujeme-li poctivě, a pokud vytrváme, je hodně pravděpodobné, ţe budeme hrát velmi dobře. Jestliţe ale budeme trénink odbývat, nebo ho budeme dokonce vynechávat, pak nemůţeme očekávat, ţe bude naše

zlepšení takové, aby stálo za tu námahu, kterou jsme do aktivity jiţ vloţili. Stejné je to u sportovců. V mládí přilnou k určitému sportu a aktivně ho dělají, aţ se jim z něho stává i zdroj příjmů a jsou na něm vlastně existenčně závislí. Pokud takový člověk na sobě nebude dále pracovat a poctivě trénovat, zahodí i to, co zatím dokázal. Nedostatek sebekázně ho tak můţe dostat aţ do existenčních problémů. 4.9. Radost z boje "Podstata hry není ve vítězství, ale ve hře samotné." Jack London Jak jiţ bylo zmíněno v definici úspěšného člověka na začátku dokumentu - základem je, aby dotyčného bavila právě ta činnost, ve které vidí své poslání. Hokejisté dělají sport hlavně pro to, ţe je to baví. Baví je střílet branky, tvořit jednu kličku za druhou a během hry ze sebe vydat maximum. Myslím, ţe není dobré věřit tomu, ţe existuje nějaký úspěšný sportovec, kterého vykonávaný sport nebaví. Podobně je to i u jiných profesí. Úspěšní softwaroví testeři vyhledávají chyby v programech se stejným nadšením jako hacker nabourávající se do vnitřní sítě Pentagonu. Jednoduše mají svoji „práci“ rádi a vzbuzuje v nich nadšení. Pokud něco člověk dělá opravdu s nadšením a radostí, jde mu vše mnohem lépe. Nemusí se přemlouvat k tomu, aby něco udělal. Prostě to udělá. A ještě jako bonus se bude cítit dobře. Radost z boje je podle mého názoru něco, co se nedá naučit. Buď vás určitá věc chytne, anebo vás nechá chladnými. Člověk tíhne k tomu, ţe chce dělat něco, co je mu příjemné. Primitivnější způsob můţe být ten, kdy si dotyčný lehne na pohovku a nedělá nic. Je mu dobře. To je fakt. Nicméně to asi není způsob jak být úspěšný. Zcela opačný případ nastane, kdyţ si jedinec najde nějakou příjemnou a perspektivní aktivitu a jí se věnuje. Práce mu jde pak pěkně od ruky, protoţe ho baví. Poloţme si otázku. Kolik známe ve svém okolí lidí, které práce baví? Pokud známe, přichází další zajímavá otázka: Kolik z nich vykonává práci perspektivní, se kterou můţe s velkou šancí dosáhnout úspěchu? Myslím, ţe takových moc nebude. Ale kdyţ se blízko nás objeví, určitě to poznáme.

5. Čemu se lze přiučit? Co se můţeme od úspěšných lidí naučit? Jak vyuţít jejich příkladu? Je moţné studiem jejich myšlení napomoci i sobě v putování za svými cíli? Řekněme si, co si tedy od nich můţeme vzít. Nebude to sláva. Nebudou to ani peníze. To, co nám mohou hlavně poskytnout jsou určité vzory myšlení o kterých jsem se zmiňoval v předchozích kapitolách. Můţeme říci, ţe je to takový „jiný pohled“ na svět. Určité myšlení jim pomáhá k úspěchu, takţe není důvod, proč by to nemohlo pomoci i ostatním. Zmíněné rozdílné myšlení není jen obsahem motivačních kníţek, předmětem motivačních seminářů mnoha společností a tématem diskuzí na filozofických zasedáních. Především bychom si měli, dle mého názoru, tyto rozdíly uvědomit kaţdý sám. Jak se k tomu pak postavíme, je čistě na nás. Pokud máme touhu být úspěšní, moţná nás některé úvahy nasměrují na tu správnou kolej, po které se chceme vydat. Sám jsem se potkal s několika lidmi, kteří by bez zmíněných rozdílů v myšlení úspěchu nikdy nedosáhli. Byli to zejména podnikatelé a obchodníci. Všichni se shodli na tom, ţe bez oddanosti svému hlavnímu cíli nepřekonáte všechny překáţky. Také ale dodávají, ţe je těţké se motivovat do té míry, abychom zrušily nebo maximálně omezili všechny negativní vlivy, které nás brzdí. Dalo by se říci, ţe pod termínem „Myšlení úspěšných“ si můţeme představit určitou ţivotní filozofii, kterou můţe kaţdý člověk přijmout za svou, pokud chce.

6. Závěr Úspěšní lidé dokáţí brát ţivot takový, jaký je. Nebojí se nástrah, ale přitom počítají s tím, ţe se s nimi setkají. Snaţí se jim přizpůsobit, místo aby si na ně stěţovali. Chápou, ţe odpovědnost za svůj ţivot mají ve svých rukou a ţe za ně nikdo rozhodovat nebude. Ţivot je pro ně souborem příleţitostí a moţností k seberealizaci. Úspěšný člověk zná své cíle. Poté, co jich dosáhne, stanoví si další – vzdálenější, pokročilejší. Je to proto, ţe se snaţí o to, aby byl stále lepší a lepší, protoţe ho to baví a ţije tím. Úspěšní lidé mají hlad po vědění. Chtějí poznávat jak sebe, tak i své okolí. Jsou aktivní a snaţí se dělat prospěšné činnosti. Nesnášejí stereotyp a nudu. Zajímá je skutečný ţivot. Nestojí jen o „přeţívání“. Jsou ochotni obětovat hodně svého času a píle za lepším ţivotem. Účelem tohoto dokumentu bylo zamyšlení se nad tím, jaké rozdíly v myšlení jsou mezi úspěšnými lidmi a mezi většinou osob ţijících v populaci. Je pravdou, ţe úspěšných lidí je poměrně málo, protoţe být úspěšným znamená dělat správné věci. Lidé ve své podstatě se snaţí dělat věci dobře, ale jiţ příliš neuvaţují nad jejich smyslem a významností. Děkuji, váţení čtenáři, ţe jste dočetli tuto esej aţ sem. Abych se přiznal, nemám rád příliš závěry a většinou mě pořádně ani nenapadá, co mám napsat. Jelikoţ jsem tento dokument prokládal citáty, tak jsem se rozhodl, ţe citátem také skončím. Děkuji za pozornost. „Ţivotní úspěch nezávisí na podmínkách, které máme, ale na rozhodnutích.“ Hal Urban

7. Zdroje Internet Titulní obrázek - http://www.zdravcentra.cz/zc/img/shw_4_8_mozek1.jpg Homepage autora - články „Sny a cíle“ a „Brzdy, které nám stojí v cestě za sny“ - http://deathless.cz/ Knihy Jaromír Jágr – Jan Šmíd; Nakladatelství VIK VIMPERK 1995 Bill Gates a byznys – Des Dearlove (překlad Jana Novotná); PRAGMA, 1999 Myšlením k bohatství – Napoleon Hill; PRAGMA, 1990 Kompletní průvodce psychologie obchodování (e-book) – John Nowak, 2007 Vlastní zkušenosti

8. Závěry z diskuze Reakce na toto odprezentované téma mě ujistily v jediném. Není lehké definovat úspěch, i kdyţ se omezujeme pouze na úspěch byznysový. O to hůře můţeme definovat úspěch obecněji. Rovněţ je také nutné zmínit, ţe člověk úspěšný v byznysu nemusí být například úspěšný v osobním ţivotě. Proto by tato práce neměla působit tak, ţe jediný správný úspěch je právě úspěch v obchodě a ţe jiný je nějakým způsobem méněcenný. Kromě toho kaţdý z nás povaţuje za úspěch něco jiného. Nutno podotknout, ţe většina lidí spíše preferuje úspěchy osobního ţivota za mnohem důleţitější. Očekával jsem výskyt těchto připomínek a ztotoţňuji se s nimi. Myslím si, ţe je to závěrem vše, co jsem k tomuto tématu chtěl dodat. Ještě jednou děkuji za pozornost a za vyřčené dotazy a názory v související diskuzi.