mysl Jak zklidnit splašenou Ch J Andreas Knuf Andreas Knuf

Andreas Knuf cete ovládnout své myšlenky a vnitřní hlasy, které nám neustále bzučí v hlavě, a dosáhnout hlubokého pocitu uvolnění a osvobození?

sme zvyklí neustále nad něčím přemítat, vybavovat si minulé situace a představovat si, co se stane v budoucnu, a k tomu slyšíme spoustu hodnotících vnitřních hlasů. Takové myšlenkové pochody ale nejsou k ničemu dobré, přinášejí nám jen spoustu obav a dalších negativních emocí. Zdá se, jako by tomu ani jinak nemohlo být, ale není to pravda!

C E S TA K V N I T Ř N Í M U K L I D U

Ch J

Andreas Knuf

Jak zklidnit splašenou

T

ato knížka vám ukáže, jak na to. Řešením je intenzivní prožívání současnosti a vnímání světa naplno všemi svými smysly. Díky technikám, které najdete v této knížce, se to naučíte a stanete se pány svých pocitů i myšlenek. Budete klidnější a spokojenější, získáte sílu vyrovnat se s obtížnými situacemi a s potěšením si užijete každý okamžik dne.

Dále doporučujeme:

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

mysl

Andreas Knuf

Jak zklidnit splašenou

mysl C E S TA K VNITŘNÍMU KLIDU Grada Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Andreas Knuf

Jak zklidnit splašenou mysl Cesta k vnitřnímu klidu TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Přeloženo z německého originálu knihy Andrease Knufa Ruhe da oben! Der Weg zu einem gelassenen Geist, vydaného nakladatelstvím Arbor Verlag GmbH, Freiburg, Německo, 2010 Copyright © Andreas Knuf, 2010 All rights reserved

Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5521. publikaci Překlad Iva Michňová Odpovědná redaktorka Mgr. Olga Tesařová Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Počet stran 160 První vydání, Praha 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Czech Edition © Grada Publishing, a.s., 2014 Cover Design © Eva Hradiláková Cover Photo © fotobanka allphoto ISBN 978-80-247-5175-7 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:

ISBN 978-80-247-9227-9 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9228-6 (ve formátu EPUB)

Obsah

O autorovi ....................................................................................................... 8 Úvod .................................................................................................................. 9

1

Rámus v hlavě ................................................................................. 15

„Následující minutu prosím nemyslete!“ ..................................................... 16 50 myšlenek za minutu ................................................................................... 19 Diář sedmileté holčičky .................................................................................. 23 Přemítáme do pěti do rána ............................................................................ 25 Myšlenky jsou svobodné… ............................................................................ 26 Moc našich myšlenek ..................................................................................... 28 V hlavě samé nesmysly ................................................................................... 30 Myslím, tedy cítím .......................................................................................... 32 Náš autopilot .................................................................................................... 35 Cesta začíná… ................................................................................................. 38

2

Náš vnitřní ochránce ................................................................... 41

Nepříjemné a nesnesitelné pocity ................................................................. 42 „Beam me up, Scotty“ ..................................................................................... 44 Odmyslete se! ................................................................................................... 50 Čistá a špinavá bolest ...................................................................................... 51 Prožívejte skutečný okamžik ......................................................................... 52

3

Jak funguje naše mysl .................................................................. 55

Filmy pro pamětníky a science-fiction ......................................................... 55 Nežij, ale starej se! ........................................................................................... 57 Jsou výherci v loterii šťastnější? .................................................................... 59 Za všechno může počasí (nebo manželka) .................................................. 62 Rodiče si pořád vlečeme s sebou ................................................................... 66 Dávno po datu trvanlivosti ............................................................................ 67 Vlastní realita ................................................................................................... 69 Negativista ........................................................................................................ 71 Nejoblíbenější jídlo: problémy ...................................................................... 72 Hodnotí se, komentuje, porovnává .............................................................. 74 Myšlenka je myšlenka a ne fakt ..................................................................... 76 Staňte se opět pánem ve vlastním domě ...................................................... 79

4

Různé hlasy v nás ......................................................................... 81

Říše hlasů ......................................................................................................... 81 Vnitřní kritik: Cos to zase vyváděl? .............................................................. 83 Poháněč: Víc se snaž! ...................................................................................... 85 Obětavec: Dělej druhým radost! ................................................................... 88 Tišší vnitřní hlasy ............................................................................................ 91

5

Když hluk poleví ............................................................................. 95

Diamant v nás .................................................................................................. 95 Tady a teď ......................................................................................................... 98 Mysl začátečníka ........................................................................................... 100 Radost ........................................................................................................... 103 Přijetí ........................................................................................................... 105 Nechat dít ....................................................................................................... 109

Zpomalení ...................................................................................................... 111 Volnost a prostor ........................................................................................... 113 Ostrůvky bdělosti .......................................................................................... 116

6

Najděte vnitřní mír ...................................................................... 121

Snížení hladiny hluku ................................................................................... 122 Vnitřní pozorovatel ....................................................................................... 125 Dýchání .......................................................................................................... 129 Všímavost v běžném životě ......................................................................... 134 Z hlavy do nohou .......................................................................................... 139 Vnímat, přijmout, nahradit .......................................................................... 142 Co je to meditace? ......................................................................................... 146 „Pro mě je i relaxace práce!“ ........................................................................ 149 Další krok ....................................................................................................... 150 Jak nastane vnitřní růst ................................................................................ 152

Jak zklidnit splašenou mysl

O autorovi

Andreas Knuf (1966) Je psycholog a psychoterapeut, má vlastní praxi v Kostnici u Bodams kého jezera. Dlouho pracoval v psychiatrických zařízeních a je autorem řady publikací. Mnoho let integruje klasickou psychoterapii a metody z duchovních tradic, zejména z oblasti všímavosti. Další informace o autorovi najdete na adrese www.andreas-knuf.de. Tato kniha vznikla ve spolupráci s jeho ženou Anke Gartelmannovou, která působí jako psychoterapeutka ve švýcarském Kreuzlingenu.

8

Úvod

Je tomu už skoro patnáct let, kdy mě potkal klíčový zážitek, který mě posléze přiměl napsat tuto knihu. Ležel jsem na nádherné pláži thajského ostrova Koh Samui. Idyla: nekonečná pláž, kterou jsme měli s přítelkyní skoro sami pro sebe, za námi palmy a několik bungalovů. Klid a šumění moře. Nepopsatelný pocit štěstí. První den jsem nemohl odtrhnout pohled od tyrkysově modré vody. Poslouchal jsem šelest palmových listů v příjemném vánku a vstřebával klid tohoto místa. Chvílemi jsem doslova překypoval radostí, úplně jsem se uvolnil. Chodili jsme na dlouhé procházky po pláži a já jsem si užíval písek pod nohama. Všechno pro mě bylo nové. Fascinovalo mě to a já jsem s pusou dokořán pozoroval překrásnou okolní přírodu. Tak to musí vypadat v ráji. Druhý den byl můj pocit uvolnění, klidu a štěstí už o něco slabší. Třetí den bylo kouzlo pryč. Už časně zrána jsem v houpací síti myslel na kolegu Klause, se kterým jsem se těsně před odjezdem velmi nepříjemně pohádal. Napadlo mě, co všechno budu muset zařídit, až se vrátím do Německa, a pořád jsem nemohl pustit z hlavy ten konflikt s Klausem. Jak jsem se měl zachovat? Kdo z ostatních kolegů by se za mě postavil? Co se stane, jestli bude náš spor pokračovat? Ten člověk mě vážně štve! Tak to šlo drahnou chvíli a nakonec jsem nebyl naštvaný jen na kolegu, ale i na sebe. Proč si vůbec kazím dovolenou takovými zbytečnými myšlenkami? Ležím v houpací síti uprostřed ráje a nemám

9


na práci nic lepšího než se rozčilovat kvůli „blbci“ z práce. Letěl jsem přes půlku zeměkoule a stejně jsem zase přistál v práci. Bylo mi bídně. Chtěl jsem si vychutnávat krásu zdejší přírody, ale nedokázal jsem to. Toužebně jsem si přál, aby se mi vrátil vnitřní klid, který ve mně panoval první dva dny, ale byl ten tam. Moje pilná mysl evidentně nádheru této pláže nevydržela a už se vydala na cestu domů. Že mi myšlenky zkomplikovaly život, jsem zažil už vícekrát. Byly aktivní, když jsem je vůbec nepotřeboval, a bez ustání se zabývaly buď minulostí, nebo budoucností. V nejnemožnějších chvílích jsem vzpomínal, co všechno ještě musím zařídit a že to či ono už určitě nestihnu včas. Ráno jsem se budíval se seznamem úkolů, které musím zvládnout. Dokonce při sexu mě třeba napadalo, že si ještě musím koupit lístek na vlak nebo jestli se dneska vůbec pořádně vyspím, abych byl ráno pěkně fit. Dnes vím, že mysl, která nám bez přestání nedá pokoj, není nic mimořádného! Ale ani nic užitečného. Neboť pro většinu z nás je těžké užít si daný okamžik, protože v myšlenkách se právě zaobíráme něčím úplně jiným. Přestože je vnější situace příjemná, dokážeme si dělat starosti s čímkoli. Vlastně je naše mysl skvělý dar, který nám byl dán. Pomáhá nám zvládat práci, řešit problémy, umožňuje nám napsat si seznam, co máme koupit, nebo uvažovat o tom, jak nejlépe spravit rozbitý sifon. Ale ve většině z nás si vede svůj vlastní nekontrolovaný život a je aktivní i tehdy, když to vůbec, ale opravdu vůbec nepotřebujeme. Třeba nás dokáže mučit celou noc, když chceme spát. Nebo když se nám něco zase až tak úplně nepovede, otravuje nás se svým věčným: „Kdybys býval…“ V životě se často se svými myšlenkami plně identifikujeme. Věříme jim a plníme pokyny, které nám dávají. Například já, když se hádám se svou ženou. Hádáme se pro mě za mě třeba kvůli staré

10

Úvod

známé tubě od zubní pasty a já jí vyčítám tradiční klišé. Myšlenky mi pak říkají: „Je to její vina! Můžeš s ní žít jen v případě, že se změní. Měla by to konečně pochopit. Neustupuj!“ Později, když nás oba přepadne záchvat smíchu nad absurdností naší hádky, se za všechny ty nesmysly stydím a už ani nevím, o co vlastně šlo. Ale přímo v té situaci mě myšlenky a pocity zcela ovládají. Když nám neodbytná mysl říká, že bychom byli o dost šťastnější, kdybychom měli velký dům nebo hezčí auto, pak se za tím často roky ženeme, abychom nakonec zjistili, že jen proto, že máme větší auto, se vážně nemáme lépe. Nebo když nás pobízí, abychom byli ještě lepší nebo abychom dokázali ještě víc, třebaže jsme už dávno překročili své hranice. Když se dlouho, možná dokonce celý dosavadní život identifikujeme se svým myšlením a jeho pokyny, pak svůj život možná vnímáme jako plný strastí a útrap. Máme pocit úzkosti, život nás netěší nebo se cítíme neuvěřitelně vyčerpaní. Někteří lidé popisují svůj život dokonce jako boj. To si pak v pondělí ráno toužebně přejeme, aby už byl pátek odpoledne, nebo v lednu, aby už tu byla srpnová dovolená. Ve skutečnosti ale nejsme jen myšlenky. Jsme klidem, který je znát, když v sobě máme tišeji. Jsme příjemnou radostí, která se projevuje, když jsme prostě jen v přítomnosti, a o níž pořádně nevíme, odkud se vlastně bere. Jsme otevřeným srdcem, které dokáže přijmout cokoli, nás samotné se všemi chybičkami a slabostmi, ale i lidi kolem nás. Jsme vnitřní silou a vyrovnaností, která zvládá i složité situace. Je v nás vnitřní mír a cítíme spojení s celým světem. Pak nám život připadá úplně snadný, ačkoli se na vnější situaci vůbec nic nezměnilo. Čas plyne a my cítíme, jak jsme aktivní a kreativní. Máme pocit spojení s jinou dimenzí. Někdy je to několik minut nebo hodina, kdy se tak cítíme, často to jsou ale jen chvilkové záchvěvy. Ale tyto pocity zná každý z nás.

11


Všechny tyto vjemy, po kterých tak toužíme, jsou příliš často přehlušovány naší neustále „remcající“ myslí. Rámus v hlavě může být dokonce tak silný, že ani nevíme, jaké příjemné pocity se v nás skrývají a jak vypadá život, který to s námi myslí dobře. To jsme ztratili kontakt sami k sobě nebo k Bohu. Abychom pochopili, co se děje, když máme v hlavě klidněji, podívejme se na malé děti. Žijí přítomným okamžikem a ne včerejškem nebo zítřkem. Nehodnotí sebe ani své okolí, a jsou proto mnohem otevřenější než dospělí. S dětmi – a také se zvířaty – jsme rádi, neboť jejich energie obyčejného bytí je nakažlivá! Tato kniha vám chce pomoci, abyste opět nalezli klid, klid v sobě, a abyste se vrátili „domů“, sami k sobě. Pochopíte, jak fungují myšlenkové procesy a pomalu získáte větší a větší odstup k nekontrolovaně plynoucím myšlenkám. Pak se vám otevře prostor pro hlubší rovinu a opět získáte pocit vnitřního míru. To, co píšu v této knize, rozhodně není nic nového, vycházím z prastarých tradic. Jejich poznání ovšem po dlouhou dobu řada lidí nevyužívala. Nikdo jim nepomohl, aby je uplatnili v praxi, a nikdo jim je nevysvětlil v kontextu se současnou kulturou. To vám chce nabídnout naše kniha. Staré duchovní poznání a poznatky moderní psychoterapie založené na „všímavosti“ předkládáme tak, abyste je objevili ve svém životě a abyste získali konkrétní podněty, jak se jim můžete otevřít. Mnohé, co se dočtete v této knize, vychází z buddhistické tradice, která je stará 2500 let a po tisíce let ji vyučují nejrůznější duchovní učitelé. Každý z nich používá svůj specifický slovník, ale význam je stejný. Skutečné štěstí nenajdeme kolem sebe, ale jen v sobě. V této knize se vydáme na cestu, která začíná u naší neklidné mysli, u spěchu a stresu, u každodenní honičky a u našeho strachu. A skončí u hlubokého pocitu uvolnění, osvobození a také svěžesti a radosti. Kolem nás se během této doby nestane nic, ale my si získáme odstup

12

Úvod

od rámusu v hlavě a stále méně budeme žít jako roboti na dálkové ovládání – budeme vědomější, bdělejší a svobodnější. To, co nazývám naší „myslí“, označuje především souhrn obsahu a zažitých vzorců našeho myšlenkového aparátu – a tím se v této knize z velké části zabýváme. Stejně jako u anglického pojmu mind jde i u mysli a rozumu o část naší identity, o naše „ego“ nebo „ego-vědomí“. Myslí se tím vždy zúžený, omezený stav vědomí naší bytosti, která nemá přístup do světa skrytého za slovy. Ještě stručně ke struktuře této knihy: Jednotlivé kapitoly na sebe navazují. Je tedy vhodné číst knihu od začátku do konce. Některé části vám budou možná zpočátku připadat zvláštní, neboť neodpovídají tomu, jak naše příliš aktivní mysl obvykle vnímá okolní svět. Pak doporučujeme, abyste si je přečetli znovu, aby je vnímal nejen váš rozum, ale i hlubší část vaší bytosti. V textu najdete na několika místech značku pro pauzu * * * , která vás vybízí, abyste se chvilku zastavili. Můžete knihu dokonce odložit nebo zavřít oči. To vám pomůže, abyste na sebe nechali působit obsah přečteného za hranicemi světa myšlenek.

13

Rámus v hlavě

1

Když přijdeme na svět, máme v sobě jen klid. Novorozenec žije výhradně přítomným okamžikem. Vnímá chutě, vůně a dívá se kolem sebe. Miminko dokáže celou věčnost sledovat pohyby závěsného kolotoče, svírat kaštánek nebo se zvědavě dívat do maminčiných očí. Prostě jen je. Protože se mu hlavou nehoní žádné myšlenky, neexistuje pro něj ani včerejšek a zítřek, ani tady a tam, ani věci, které musí vyřídit. Nás dospělé přitahuje, fascinuje a dojímá, když pozorujeme miminko, které žije absolutní přítomností. Maldea, osmnáctiměsíční dcera mé známé, sedí večer v postýlce a prohlíží si obrázkovou knížku. Ukazuje na obrázky, něco si žvatlá, občas se na mě usměje a vypadá docela spokojeně. Nemyslí si: „Ach jo, zítra musím na plávání pro miminka. Jestlipak tam zase nebude moc studená voda?“ Nebo: „Koho si mám pozvat na oslavu narozenin? Když nepozvu Adriana, tak se určitě urazí a nebude se se mnou bavit.“ Všichni jsme přišli na svět s nepopsatelným vnitřním klidem a radostí, které vyzařují z malých dětí. Tento stav zažil každý z nás, i když si už na něj nepamatujeme. Klid v nás vládl proto, že jsme ještě neuměli myslet. Část mozku nazývaná velký mozek, která má myšlení na starosti, se teprve rozvíjela. Schopnost myslet získáváme až v prvních letech života. Učíme se používat slova a věty, abychom se domluvili s ostatními lidmi. Dokážeme vyprávět mamince, co se stalo včera ve škole nebo jak dobrá je ta nová modrá zmrzlina. Zároveň začínáme vést dialog sami se sebou. Přestáváme vnímat své okolí jen

15


tak, jak to dělají miminka, ale neustále všechny své vjemy zpracováváme a hodnotíme. Kromě toho si pěkně pečlivě všechny dosavadní zkušenosti zapamatováváme, neboť se nám později ještě budou hodit. Nepotrvá to dlouho a Maldea už si nebude jen tak soustředěně se zvídavýma dětskýma očima listovat obrázkovou knížkou. I v její hlavě se bude objevovat víc a víc myšlenek. Jednou si začne dělat starosti o to, co bude zítra, možná si bude připadat málo chytrá nebo se bude ptát rodičů, proč sousedé jezdí na dovolenou často a oni vůbec. Ale nejdřív to bude pár let trvat, než bude Maldeina mysl plně vyvinutá. Všichni máme v dětství snazší přístup k nerozumové části své duše, než je tomu v dospělosti. Rámus v hlavě už nám sice začal, ale ještě není moc dotěrný, a někdy dokonce utichá úplně. V tomto období dokážeme být ještě mnohem snáz plně v přítomném okamžiku, fascinováni tím, co se právě děje. Jsme otevřenější pro pozitivní pocity, jako je radost a spokojenost, ale i pro nepříjemné pocity, jako je smutek. Snáze se rozpláčeme, ale i vesele rozesmějeme. Pocity vnímáme bezprostředněji a spontánněji.

„Následující minutu prosím nemyslete!“ Chci vám navrhnout krátké a zcela nekomplikované cvičení. Máte udělat něco úplně jednoduchého, nebo lépe řečeno: nedělat nic. Máte totiž jednu minutu nemyslet. To se přece dá zvládnout, nebo ne? Pohodlně, ale soustředěně se posaďte na židli nebo zůstaňte tam, kde právě jste. Zavřete oči a řekněte si, že asi minutu nebudete myslet. Klidně si cvičení můžete protáhnout, minuta je minimum. Důležité je, abyste byli bdělí a pozorní, jinak nedokážete vnímat přicházející myšlenky.

*** 16

Rámus v hlavě

Jsem si poměrně jist, že se vám cvičení moc nepovedlo. Nebál bych se na to vsadit svůj honorář za tuto knihu. Už jsem požádal spoustu lidí, aby toto cvičení zkusili, a dosud se to na první pokus nepovedlo nikomu. Většinou říkali, že na začátku opravdu pociťovali klid, ale zakrátko se jim buď začaly míhat hlavou různé myšlenky, nebo se dokonce ztratili v delších úvahách. Ale jak to? Člověk létá na Měsíc, staví supermoderní letadla nebo dokáže během několika sekund obeslat zprávou celý svět, ale nedokáže na jedinou minutu přerušit tok svých myšlenek? Ještě si velmi přesně vzpomínám, když jsem v devadesátých letech poprvé vědomě pozoroval svou mysl. Seděl jsem společně se skupinou zvědavých Evropanů v indickém klášteře v meditační místnosti. Byli jsme na semináři, který nás zasvěcoval do různých meditačních technik. Byl horký červnový monzunový den a já měl za sebou únavnou cestu do kláštera. Těšil jsem se, že v sobě konečně najdu klid. Byli jsme seznamováni s meditací vipassaná. Sedíte v klidu bez hnutí na polštáři a neděláte nic jiného, než vnímáte, co se děje v přítomném okamžiku, jaké přicházejí myšlenky a pocity a jaké vnímáte podněty zvenčí. A tak jsem seděl na polštáři a snažil se soustředit na to, jak je moje mysl pomalu klidnější a klidnější a jak se mě zmocňuje hluboký vnitřní mír.… Ovšem ve skutečnosti se ve mně odehrával pravý opak. V hlavě to vířilo a jedna myšlenka stíhala druhou. Taxikář si předtím určitě řekl o moc peněz: „30 rupií? To snad není pravda, jízda mohla stát tak maximálně 15! Proč jsem mu sakra nedal jenom 15? Ten polštář je vážně tvrdý. … Zítra si rozhodně musíš koupit nějaký lepší, něco jako máš doma. … Kolik je vlastně doma hodin? Časový posun je 3,5 hodiny, takže 14 hodin, ne, sakra, 3,5 hodiny na druhou stranu. … Jseš si vůbec jistý, že to byl dobrý nápad, abys odjel do Indie? Teď tu dřepíš a chceš meditovat a nedokážeš být ani pět minut v klidu. …“ Tak nějak

17

Jak zklidnit splašenou mysl *

to pokračovalo pořád dokola. Čím déle jsem seděl na polštáři a pozoroval své myšlení, tím víc myšlenek mě napadalo. Chvílemi jsem měl regulérní strach, že se zblázním. Myšlenky byly horší než otravní moskyti, kteří se na mě sesypali každou noc. Proti těm stačila tenká síť a měl jsem klid. Ale co jsem měl dělat, abych uklidnil své myšlenky? Později jsem měl příležitost promluvit si o vysloveně nezdařeném pokusu o uvolnění se zkušenou učitelkou meditace. Vyslechla si mé zděšené vyprávění a jen chápavě přikyvovala: „Nemáš víc myšlenek než jindy, ale poprvé sis všiml, co se ti děje v hlavě!“ řekla. Tak to tedy bylo to „stádo opic“, o kterém jsem četl v různých knihách a dosud jsem si myslel, že s ním musí bojovat jen ostatní, ale přece ne já. „Stádem opic“ se myslí naše nespoutaná mysl, která skáče od jednoho k druhému, nikde dlouho nevydrží, zběsile asociuje a často nesmyslně hromadí myšlenky a představy. Stádu opic podléháme tu a tam všichni, zřejmě bez výjimky. Připustit to je prvním krokem ke změně, neboť jak bychom se mohli uvolnit, když to v nás bez ustání vře? Příští noc se mi zdálo o stádu opic, které jsem měl neustále v patách. Večer mi dokonce všechny seděly v pokoji. Jen co jsem některé z nich vyhnal dveřmi, jiné jsem měl oknem zpátky. Pošklebovaly se mi. Ráno jsem se probudil zbrocený potem. Rozhodnutím absolvovat meditační seminář jsem se pustil do podivného experimentu. Jsme-li k sobě opravdu upřímní, musíme si přiznat, že se nemůžeme svobodně rozhodnout, jestli budeme, nebo nebudeme myslet. To by nebylo až tak strašné, kdyby naše mysl pracovala jen tehdy, když ji opravdu potřebujeme. Ale právě to nedělá. Myslí si bez ustání, kdy se jí zachce a co se jí zachce. Je aktivní v nejnemožnějších okamžicích, i tehdy, když ji opravdu vůbec, ale vůbec nepotřebujeme. V duchovních textech se pak píše, že služebník se stal pánem a pán služebníkem. Měli bychom to přece být my, kdo rozhoduje, kdy

18

Rámus v hlavě

svou mysl použijeme a kdy ne. Ale ve skutečnosti je tomu naopak. Nemyslíme my, ale myslí „se“ v nás. A je to ještě zamotanější. My jsme totiž dokonce zapomněli, že jsme, případně bychom mohli být, pány své mysli. Připadá nám naprosto normální, že si ani na minutu nedokážeme od svého myšlení odpočinout. Naše myšlení se podobá zvuku nového budíku. Zpočátku vnímáme pravidelný tikot, ale netrvá dlouho, a vnímat ho přestaneme. Naše myšlenkové procesy jsou pro nás tak samozřejmé jako proud v zásuvce, kterého si „všimneme“, až když vypadne. Každé ráno si přece neříkáme: „Hurá, v zásuvce je proud, skvěle, můžu si uvařit kávu,“ ale proud prostě je. I naše myšlenky tu prostě jsou, nevítáme každou z nich radostným výkřikem: „Á, není to, co si právě teď myslím, nová myšlenka?“ Nevnímáme, co si myslíme, a většinou si ani nevšimneme okamžiků, kdy je naše mysl v klidu. Mnoho lidí proto o neustálém hluku ve své hlavě ani neví. Dávno zapomněli, jaké to je, když v sobě mají klid. Možná si dokonce myslí, že v sobě klid mají, ale přitom jim v hlavě zuří medvěd, nebo lépe: stádo opic. Až když se naše myšlení pomate a onemocníme, uvědomíme si, že tam nahoře není něco v pořádku. Má-li někdo pocit, že ho sledují tajné služby celého světa nebo má panickou hrůzu z berušek, ten je nepochybně „nemocný“. My se ale v této knize nezabýváme psychickými nemocemi, ale „obyčejným šílenstvím“. Zná ho každý z nás a většina z nás ho vůbec nevnímá.

50 myšlenek za minutu Každý den se nám hlavou honí tisíce myšlenek. Někteří badatelé tvrdí, že bych jich mělo být až 80 000 – to by pak bylo asi 50 myšlenek za minutu. Jen malá část z nich se vynoří na povrch našeho vědomí

19


a z této malé části jen nepatrnou část opravdu vnímáme. V mozku to vypadá jako na víceproudé dálnici v dopravní špičce a ne jako na liduprázdné venkovské silničce. Proud našich myšlenek je nekonečný a nevysychá ani v noci. V některých fázích spánku pracuje náš mozek dál, třídí a zpracovává dojmy z uplynulého dne. Mnohotisíckrát za den máme krátké minimyšlenky. Jsou to krátké věty, jednotlivá slova nebo čísla, která nám vytanou na mysli. Například mnoho lidí pociťuje nutkání číst poznávací značky aut, počítat schody a tak podobně. K těmto minimyšlenkám patří i hodnocení každodenních situací. Všechno, s čím se setkáváme, okamžitě nějak zařazujeme a tím i hodnotíme. Zatímco píšu tato slova, jedu právě ve vlaku. Přede mnou sedí mladá žena a telefonuje – „Vadí mi to, kdy konečně skončí?“ – Přichází průvodčí a já ne a ne najít jízdenku. – „Sakra, snad jsem ji nezapomněl?“ – Obsluha nabízí čerstvě uvařenou kávu. – „Krásně voní, taky si dám.“ – Na světelné tabuli se objevuje nápis, že vlak právě jede rychlostí 220 km/h. – „Jedeme pěkně rychle, ani jsem si nevšiml.“ – Hlášení oznamuje zpoždění. – „To snad ne, to mi tak ještě scházelo.“ A tak dále a tak dále. Pak tu máme složitější myšlenkové pochody, třeba hodnocení sebe sama nebo jiných lidí a také plánování: „Kams jen strčil ten lístek? To je u tebe normální, ty bordeláři. Příště si ho pěkně dám do náprsní kapsy, kam patří.“ Dále tu jsou celé řetězce myšlenek, které spolu někdy logicky souvisejí, ale často jsou spojeny jen asociativně. Jeden z řetězců myšlenek z mé cesty vlakem: „Jak dlouho bude ta ženská přede mnou ještě telefonovat? … Proboha, ta se ale s tou kamarádkou vykecává. … Na to, že byla u holiče, to teda moc nevypadá. … Já musím co nejdřív taky k holiči. Půjdu k tý holce, u který jsem byl posledně. … Je z Thajska. Mohli bysme tam jet v zimě na dovolenou. … Ale co tsunami a spousta obětí. … To jsem rád, že Sabine tenkrát odlétala o dva dny dřív – ani nechci domýšlet, co kdyby byla zůstala. … Lítání

20

Rámus v hlavě

je ale taky nebezpečné, v Madridu právě spadlo letadlo. …“ Takové myšlenkové řetězce jsou často spojené s vnitřními představami nebo „filmovými útržky“, jako bychom měli v hlavě soukromé kino. Trvá to někdy několik minut i déle, než si konečně všimneme, že jsme se ztratili v myšlenkách. Když jsme příliš zaujatí tím, co se nám odehrává v hlavě, pak ani nevnímáme, co se děje kolem nás. Typický příklad: Při jízdě autem jsme natolik ponořeni do svých myšlenek, že si posléze nedokážeme vybavit ani cestu samotnou ani co se při ní dělo. Dojedeme před garážová vrata a s obavami se ptáme: „Nebyla předtím na semaforu červená? A zastavil jsem vůbec?“ Vedle kratších myšlenek a myšlenkových řetězců často probíhá jakýsi vnitřní rozhovor mezi různými částmi naší osoby. Osobnost každého člověka se skládá z různých částí, které nezastávají vždy stejný názor a zcela otevřeně řeší názorové rozdíly. Možná to teď u vás vyvolalo úsměv, ale zažíváme to každý den, většinou si těchto dialogů ani nevšímáme. Nedávno jsem takovou vnitřní hádku rozebíral s jedním klientem. Šlo o situaci, která bude nejspíš řadě z vás připadat povědomá. Klient zamkl dveře a sešel už tři patra, když vtom zaslechl vnitřní hlas: „Určitě jsi nevypnul sporák. Musíš to jít zkontrolovat! Teď mám extra kvůli tomu znovu letět nahoru? Jinak ti vyhoří byt. To bude teprve problém! Já ten sporák určitě vypnul. Ještě nikdy jsem ho nezapomněl vypnout. Ale dneska jsi hrozně pospíchal, to se pak lehko zapomene. Nedávno jsem to šel taky kontrolovat. A co? Samozřejmě byl vypnutý. Rychle vyběhnout nahoru, to je přece hned. Představ si, že by opravdu nebyl vypnutý. Vedle stojí ta bílá plastová miska, ta by hořela…“ Vrátil se do bytu sporák zkontrolovat. Samozřejmě byl vypnutý.

21


„Proč jsem takovej blbec a šel jsem to zkontrolovat. To už přestává být normální. Minulý týden ses taky vracel. Co se to jenom s tebou děje?“ Právě jste to slyšeli: Děje se toho v nás až moc! Proud myšlenek neustává, zastaví se zřídkakdy, a když, pak jen na krátké okamžiky. A přestože odhalit záludnost myšlenek není vůbec snadné, vyplatí se to! Neboť to, co si myslíme, spolurozhoduje o tom, jak se cítíme, jestli jsme nebo nejsme v pohodě a jak se chováme. Abyste dokázali své myšlenky lépe pochopit, reprodukuji v této knize myšlenky své nebo myšlenky svých přátel či klientů. Jak jste si asi již všimli, jsou vysázeny kurzívou. Mluvím zde i o „vnitřních hlasech“ nebo „vnitřních poselstvích“. Neznamená to, že jsme se všichni pomátli a skutečně slyšíme hlasy, ale popisuji tím vnitřní dialog, něco, co každý známe a co je zcela normální. Naše mysl pracuje bez oddechu. Je neustále zaneprázdněná, nezná „padla“, víkendy, dovolenou, a dokonce ani přestávky na čůrání! Na začátku této knihy jsem vás požádal, abyste zavřeli oči a jednu jedinou minutu nemysleli. Většině z nás se to nepodaří, protože naše mysl je aktivní nepřetržitě 24 hodin denně. Specifickou situací pro naše myšlení jsou období odpočinku, například dovolená, nebo když je kolem nás ticho. Pak nedokážeme neklidné myšlenky zastavit, ty neposedné mršky jsou pořád s námi. Jedna známá mi nedávno vyprávěla: „Udělat si hezkou dovolenou není jen tak, vždyť nemáš co dělat, žádné schůze a jednání.“ Když konfrontujeme mysl s vnějším nicneděláním, stejně si dál vede svou. Buď nám připraví výše popsané vnitřní kino, nebo přistupuje k odpočinku s nezlomnou mentalitou dříče: „Takže, když už chceš dovolenou, tak pořádně. Neboj, já se o to postarám!“ Před několika lety u mě byl na návštěvě známý z USA, který chtěl o dovolené opravdu něco zažít.

22

Rámus v hlavě

Přiletěl se seznamem pamětihodností, v němž si den za dnem postupně odškrtával. Přijel do Evropy, aby si odpočinul od náročné práce počítačového odborníka, ale co dělala jeho mysl? Našla si jinou práci a ta se jmenovala „oběhni 30 mnichovských památek“.

Diář sedmileté holčičky V dnešní době si stále více lidí stěžuje, že jsou ve stresu, že nedokážou odpočívat a že si připadají jako křeček ve známém běhacím kolečku. Jistě to souvisí se zvyšující se rychlostí našeho života a s množstvím podnětů, kterým jsme vystaveni. Obojí podporuje naši psychickou aktivitu. Abychom zvládli hektický život v 21. století, pracuje náš mozek neustále na plné obrátky a nedokáže vypnout. Stačí jen, abychom porovnali současný život s životem našich prarodičů a praprarodičů. O kolik byl jejich život klidnější a méně náročný, o kolik víc se mohli lidé tenkrát zastavit či odpočívat. O mnohé z toho jsme dnes přišli. Ještě nedávno existovaly jen dva televizní programy. Vysílat se začínalo v 16 hodin, předtím běžel jen starý známý monoskop. Ve 22 hodin byl konec vysílání a pak opět monoskop. Dnes máme k dispozici více než 100 kanálů a do noci přepínáme letem světem sem a tam. Vědecké studie dokládají, že dokonce i délka našeho spánku, tedy doba odpočinku, se výrazně zkrátila. Průměrně dnes spíme o hodinu méně než lidé před 100 lety. Až 80 procent dotazovaných v nejrůznějších anketách uvádí, že je jejich život v posledních letech uspěchanější. Podle nedávných výzkumů se administrativní pracovníci dnes v průměru soustředí na jednu činnost jen 12 minut, pak jsou z práce vytrženi telefonem, e-mailem atd. Školní děti dnes mají tak plný diář, jako měli před padesáti lety jen manažeři: 6.30 budíček; 7.00 snídaně; 7.30 cesta do školy; 8.00–13.00

23


vyučování; 13.00 oběd ve školní jídelně; 14.00–15.00 doučování; 15.30–16.30 jóga pro děti, sport, hudebka; 17.00–18.30 domácí úkoly. Zbývá jim jen minimum času na to, aby byly prostě jen dětmi, aby si hrály a žily daným okamžikem. Proto dnes mají čtyři z pěti dětí pocit, že jsou pod tlakem, jak dokládají aktuální studie. Když se nám objeví v hlavě „rámus“, pak to pocítíme. Neustále přemýšlíme nad tím, co všechno ještě musíme zvládnout. Když něco vyřídíme, napadají nás hned další věci, které nesnesou odklad. Obvykle si myslíme, že jsme vystresovaní proto, že toho musíme vyřídit tolik. Když se ale pořádně zamyslíme, tak zjistíme, že vlastně trpíme tím, že máme příliš aktivní mysl, kterou neustále napadá něco nového, co má ještě udělat. Cítíme se uhonění, neklidní a nedokážeme se zastavit. Jsme roztěkaní, načínáme práci a hned zase přestáváme a pouštíme se do něčeho jiného. Každodenní úkony provádíme zcela mechanicky, působíme při nich nepřítomně. Zapomínáme, co jsme právě chtěli udělat nebo kam jsme si už zase položili brýle. Vedle postele na nás čeká deset knih a chtěli bychom si je rozhodně a pokud možno okamžitě všechny přečíst. Na všechno, co ještě chceme udělat, nám nikdy nezbyde čas. Kamarádka mi nedávno vyprávěla, že si vyzvedávala peníze v bankomatu, ale ve spěchu je tam nechala. Neklid v naší duši vyvolává napětí i v našem těle. Lze doložit, jak vede naše myšlenková činnost k tomu, že se zvyšuje naše svalové napětí, roste dechová frekvence nebo se více potíme. Mnoho lidí uvádí, že má tísnivý pocit na prsou. Naše tělo ovládají pocity úzkosti nebo svíravé pocity a opravdu se pořád někam honíme a něco vyřizujeme a stíháme. V určitém okamžiku přestane tělo spolupracovat, protože na celoživotní nekonečný maraton není uzpůsobeno. Začíná to například bolestmi hlavy nebo svalovou tenzí, často v oblasti šíje nebo zad. Typické jsou rovněž poruchy spánku, pokud se naše mysl nedokáže uklidnit ani v noci. Ležíme večer v posteli a chceme usnout, ale

24

Rámus v hlavě

hlavou se nám honí myšlenky na to, co bude zítra: Jestlipak všechno zítra vyjde, stihnu všechno, co musím vyřídit? Mnoho nemocí z blahobytu 21. století je následkem stresujícího způsobu života. Například vysoký krevní tlak, ale i poruchy příjmu potravy, různé závislosti, ADHD (hyperkinetická porucha) a další psychická onemocnění. Dvě nejčastější, a to úzkostné poruchy a deprese, kráčí ruku v ruce s nekontrolovatelnou myslí, která mučí svého majitele zasmušilými myšlenkami nebo neustálými obavami. V Zimbabwe se proto deprese nazývá kufungisisa, což znamená něco jako „příliš nad něčím přemýšlet“.

Přemítáme do pěti do rána Jsou dvě hodiny v noci a vynervovaný pan B. leží v posteli a nemůže usnout. V hlavě mu to nepřestává rámusit. Hlavou se mu však nehoní nové a nové myšlenky, ale vrací se mu pořád ty samé. Trpí jevem, který zná většina z nás, psychologové ho nazývají přemítání. Přemítat znamená, že pořád přemýšlíme a uvažujeme nad tím samým. Přemítání nám velmi názorně ukazuje nesmyslnost mnoha myšlenkových procesů, neboť je nám k ničemu. Všichni někdy přemítáme a lidé v depresi přemítají zejména. Odborníci používají rovněž cizí slovo ruminace, jehož další význam je přežvykování jednou polknuté potravy, které známe například u krav. A přemítání vypadá podobně. Myšlenku jsme už probrali ze všech stran, a přesto ji stále nedokážeme „spolknout“. Pan B. stále leží v posteli, už je půl čtvrté a on pořád přemítá. Stále stejná otázka, která se mu honí hlavou, začíná obyčejným „proč“: „Proč jsem loni kupoval ty akcie, co teď nemají žádnou cenu?“ Když bude mít štěstí, tak možná před rozbřeskem vyčerpáním usne, a když

25


bude mít smůlu, tak se za dvě hodiny opět probudí s myšlenkou „proč?“. Přemítání přichází, když naše mysl hledá řešení nějakého problému a nechce si přiznat, že žádné nenajde. Pokud totiž něco nezvládáme, tak si neumíme jen tak lehnout na gauč a říct si: „Je mi líto, ale s tím nic neudělám!“ Ani si neřekneme: „Musíš poprosit někoho o pomoc, když už tě nic nenapadá!“ Místo toho si říkáme: „Musíš o tom ještě víc přemýšlet, určitě na něco přijdeš. Ještě jednou to všechno důkladně promysli, jistě jsi někde něco přehlédl.“ Vyprávím tu o přemítání proto, že je to velmi názorný příklad nesmyslnosti, kterou se někdy vyznačuje naše myšlení. Kromě toho nám přemítání ukazuje, že to nejsme my, kdo rozhoduje, kdy a co si budeme myslet. Nepřemítáme my, ale něco v nás. Výrazný nárůst počtu depresí v uplynulých desetiletích je možná důsledkem příliš aktivní mysli. Je-li naše mysl aktivní sama o sobě a pak se ještě zhroutí akciové kurzy, abychom zůstali u příkladu s panem B., tak prostě mučivé myšlenky neukočírujeme.

Myšlenky jsou svobodné… Při práci na této knize mi jednoho večera začala v hlavě znít národní píseň Die Gedanken sind frei (Myšlenky jsou svobodné), která se začala šířit na letácích v období Francouzské revoluce, a v mládí jsme ji zpívávali u táboráku. A ať jsem dělal, co jsem dělal, nemohl jsem se jí zbavit. Nakonec jsem pozdě v noci usnul, ale hned ráno to začalo nanovo: Die Gedanken sind frei… Moje myšlenky rozhodně svobodné nebyly. Každý z nás už určitě zažil, že ho pronásledovala nějaká neodbytná myšlenka. Všichni víme, že nemá smysl neustále myslet na to, jak asi dopadne přijímací

26

Rámus v hlavě

pohovor, jestli dívce, do které jsem se právě zamiloval, taky připadám neodolatelný jako ona mně, nebo proč, já blbec, nedávno zavinil tu malou nehodu. Přemýšlení je často nesmyslné, ale prostě ne a ne přestat. Jedny a tytéž myšlenky se nám v hlavě honí jako nekonečná smyčka nebo přeskakující deska: „Proč sis nedával větší pozor? … Kdybys začal brzdit o vteřinku dřív, tak by se nic nestalo, ale ty seš takovej blbec… Teď ti zvýší pojistku, a zrovna nemáš prachy…“ Kamarádi nám pak často radí: „Tak už na to nemysli!“ Ovšem zbytečnější rada neexistuje. Kdybychom dokázali zastavit své myšlenky, tak bychom to přece dávno udělali! Dobře míněná rada přispěje jen k tomu, že se cítíme ještě hůř než dosud. Neumíme si určit, kdy budeme myslet, a neumíme si ani určit, co si budeme myslet. Náš vnitřní počítač si zkrátka v tomto směru dělá, co chce. Obzvlášť dotěrné jsou myšlenky, které jsou spojené s intenzivními a náhlými pocity, například se studem, vztekem nebo strachem. Každý zná situaci, ve které by se býval hanbou propadl, a stydí se za ni dál. Nedávno mi kamarád vyprávěl příběh ze svého dětství. Ve čtvrté třídě šel o hodině na záchod. Když chtěl toaletu opustit, zasekly se dveře a on zůstal uvězněn v kabince do chvíle, než se dovolal pomoci. Do třídy se vrátil se sklopenou hlavou rudý jako rak, navíc v doprovodu školníka, který učitelce i dětem barvitě vylíčil, co se stalo. Samozřejmě se stal terčem posměchu. Dlouho tenkrát nedokázal myslet na nic jiného. Zdálo se mu o tom každou noc a nakonec ze všeho onemocněl. Řekl mi, že dodnes se mu udělá nevolno, když zamyká dveře veřejného záchodku. Podobné trapné a nepříjemné situace, kterými jsme se dlouho trápili, zažil každý. Která situace z vašeho života vás napadá? Je to situace z dětství nebo mládí nebo událost, která se přihodila nedávno?

27


Moc našich myšlenek Moc našich myšlenek svým klientům často demonstruji na jednoduchém pokusu. Představte si, že před vámi leží plátky citronu. Nejdříve se na ně jen tak dívejte, pak jeden vezměte do ruky a čichněte si, jak voní. Příjemně kyselá vůně vám stoupá do nosu a… V této chvíli většinou můžu cvičení ukončit, neboť téměř všem se při této představě už začnou sbíhat sliny. Když ne, vyprávím dál, jak pomalu dává citron k ústům, otvírá je a dotkne se jazykem šťavnatého plátku. Nejpozději v této chvíli dostanu každého! Tento obyčejný pokus nám ukazuje moc našich představ a myšlenek. Stačí, abychom si něco jenom představili a náš organismus reaguje stejně, jako kdyby se jednalo o reálnou situaci. Nedokáže rozlišit, zda se jedná o představy v naší hlavě, nebo o skutečnost. Nijak nepomůže, když si připomeneme, že na citron přece pouze myslíme. Můžeme si donekonečna opakovat: „Vždyť je to pouhá myšlenka,“ přesto se nám zkrátka začnou sbíhat sliny. Tento princip se využívá v reklamě. Když dostatečně často vidím šťastnou rodinu, jak si v rozkvetlé zahradě dává k snídani Ramu, tak jednou dojde na to, že si margarín koupím. Samozřejmě vím, že je to jen reklama, že mi chtějí něco prodat, že lidé v reklamě ve skutečnosti nejsou šťastnou rodinkou, že to jsou herci, kteří se tak jen tváří. A přesto v supermarketu po vaničce s Ramou jednou sáhnu, neboť něco ve mně věří: „S Ramou budu šťastnějším člověkem!“ Myšlenky sice nedokážou hory přenášet, jak se často tvrdí, ale změnit život ano. Ovlivňují naše fyzické vnímání, naše pocity a naše chování, tedy dokonce to, jak se projevujeme navenek. S mocí svých myšlenek jsme konfrontováni několikrát denně, ovšem jen málokdy si jejich vliv uvědomíme. Například si můžeme myšlenkami navodit pocity. „Jsem vzteky bez sebe, jen na to pomyslím,“ prohlásila

28

Rámus v hlavě

nedávno moje kamarádka, když se rozčilovala, že její nový přítel po ní chce, aby pulírovala byt a leštila koupelnu. Nyní si můžete vyzkoušet, jaký vliv mají vaše myšlenky na vaše pocity. Stačí, abyste si představili nějakou situaci, ve které jste se pořádně rozčílili. Zkuste si situaci vybavit co nejpodrobněji: Co se přesně stalo? Kdo nebo co vás naštvalo? Velmi pravděpodobně ve vás pouhá vzpomínka vyvolá stejný pocit vzteku, jaký jste prožívali tenkrát.

*** Samozřejmě můžeme využít vliv svých myšlenek i pozitivně, tím, že budeme myslet na příjemné události. V rámci mnoha relaxačních technik jsou lidé vyzýváni, aby si představili rozkvetlou louku nebo jiné místo, na kterém se cítí dobře. A skutečně, míru našeho napětí dokáže změnit pouhá představa, svaly se uvolní, obličej se vyhladí, dech se prohloubí. Dlouhá léta jsme se ženou u večeře praktikovali velmi pěkný rituál. Položili jsme si navzájem jednoduchou otázku: „Kdy ti dneska bylo dobře?“ Místo abych ženě vyprávěl, co se mi dneska příliš nepovedlo, vykládal jsem jí o hezkých okamžicích, pestrobarevném podzimním listí v zahradách, veselém setkání se sousedem nebo příjemném telefonátu. A samozřejmě jsme se cítili mnohem lépe, když jsme si vyprávěli o hezkých věcech, než kdybychom si vykládali o problémech. Práce na této knize nás přiměla k tomu, abychom tento rituál obnovili. Jak to, že jsme na něj vlastně postupem času zapomněli? Moc a bezmocnost našich myšlenek zároveň demonstroval následující pokus. Pokusným osobám ve spánkové laboratoři bylo sděleno, že ten, kdo usne jako první, obdrží 10 000 dolarů. Co bylo logickým výsledkem? Všichni strávili bezesnou noc! Představa zisku 10 000 dolarů spolu s urputnou snahou rychle usnout způsobila, že všichni noc

29


probděli. Mnohé zkrátka není v naší moci a nemůžeme to ovlivnit svou vůlí. Je to například usínání. Čím naléhavěji chci usnout, tím je to pro mě těžší.

V hlavě samé nesmysly Většinou tedy nemyslíme, kdy se nám zachce, a ani, co se nám zachce. Nebylo by to tak hrozné, kdyby byly naše myšlenky pro náš běžný život alespoň užitečné. Ale tak tomu často není, neboť většina našich myšlenek je zcela zbytečná. Z velké části se v myšlenkách zabýváme věcmi, které nám jsou k ničemu, které jsou banální a nadbytečné nebo v nejhorším případě dokonce škodlivé. Samozřejmě se to netýká všech myšlenek, ale jejich velké části. Spousta myšlenek nám neprospívá, nebo dokonce škodí, protože jsou prostě zbytečné, zbytečné v tom smyslu, že nikam nevedou, ani nepřinášejí dobrý pocit. Nedávno u mě byla na terapii klientka a vyprávěla, že zdědila po zesnulé tetě 20 000 eur a že se konečně na několik let zbaví finančních starostí. Bohužel se jí však vůbec nevede dobře, protože musí myslet na to, jak to bude těžké, až peníze utratí. Klientka si všimla, že jsem se pousmál, a rozesmáli jsme se nahlas oba. Zvláštní, jak nenormálně dokážeme uvažovat! Místo abychom slavili a radovali se z 20 000 eur, vymyslíme si další problém. Marníme neuvěřitelnou spoustu energie, protože se pořád dokola zabýváme událostmi, které jsou buď dávno pryč, nebo nikdy nenastanou. Extrémně nesmyslné jsou myšlenky typu „Co by bylo, kdyby…?“. Přestože je minulost minulostí a nikdo na světě ji nemůže změnit, zabývá se náš rozum tím, jak by byla bývala mohla vypadat jinak. Tímto stylem uvažování nesmírně plýtváme energií a časem. Přece máme na práci mnohem užitečnější věci, než si pořád dělat starosti kvůli tomu, co bylo, nebo co bude. 30

Rámus v hlavě

Stejně škodlivé jsou myšlenky, které staví do příliš negativního světla nás, naši budoucnost nebo naše okolí. Máme-li špatnou náladu, tak se na svět díváme černými brýlemi a všechno nám připadá horší. Každý z nás má vlastní oblíbené destruktivní „hlášky“. Liší se podle typu osobnosti. Někdo si například říká: „Nedokážeš to!“ Nebo: „Ostatní jsou stejně lepší než ty!“ Jiní zase: „Málo se snažíš!“ Nebo: „Cos to ze sebe zase udělal za blbce!“ A další třeba: „S tebou se stejně nechce nikdo zahazovat!“ Nebo: „Brzo se ti stane něco hrozného!“ Nic z toho samozřejmě není pravda, ale když už si jednou nasadíme negativistické brýle, vypadá všechno horší, než ve skutečnosti je. Je to stejné jako s plátkem citronu. Nedokážeme rozlišit vnitřní realitu, kterou jsme si vytvořili ve svých myšlenkách, od té vnější. Naše mysl považuje výše uvedená tvrzení za pravdivá. Něco v nás říká: „Ano, přesně tak to je, tak a ne jinak.“ Když se díváme negativistickými brýlemi, dokážeme vnímat jen negativní věci. Vidíme jen lidi, kteří se tváří zle a vidí na nás pouze naše slabiny. Přestože svítí slunce, pár mráčků je nezlomným důkazem, že určitě brzo zase sprchne. Naše mysl si tedy konstruuje vlastní skutečnost. Je sklenice poloprázdná, nebo poloplná? Třeba mé negativní myšlenky mě málem přiměly k tomu, abych nedopsal tuto knihu. Když jsem začal psát, byl jsem poměrně optimistický, ale postupně mě začalo napadat: „Taková kniha je pro tebe příliš velké sousto! Neměl bys nic psát, stejně nenajdeš nakladatele. A kdybys i našel, stejně si knížku nikdo nekoupí! Koho by to zajímalo?“ Důsledkem bylo, že jsem samozřejmě nedokázal tvůrčím způsobem pracovat. Napsal jsem pár řádků a zase je smazal, nelíbila se mi žádná věta, kterou jsem si po sobě přečetl. A ve skutečnosti se nezměnilo jen mé hodnocení textu, ale i můj styl začal být nudný a nijaký. Psaní mě přestalo bavit, stal se z něj boj. Mým myšlenkám se povedlo změnit si realitu k obrazu svému. Prožíval jsem blokádu, které se obává každý

31


spisovatel. Příliš kritická mysl zadusila veškerou kreativitu a poutavost, text byl suchopárný, psaní se stalo utrpením. Ale co dělat, abych opět získal z psaní radost, abych si opět začal věřit? Věděl jsem, že jedinou cestou je uklidnit svou mysl a použít přesně to, o čem píšu v této knize. Nepomáhalo, když mi kamarádi říkali: „To zvládneš, my ti věříme.“ Mé nitro okamžitě kontrovalo námitkou: „To přece nemůžou posoudit, vždyť nikdo z nich nikdy nic nenapsal.“ Rozhodl jsem se tedy strávit několik dní v meditačním centru, abych si vyčistil hlavu. A vida: Má mysl se uklidnila a text opět plynul, jak jsem chtěl. V hlavě jsem měl „ticho“ a kreativita i poutavost se vrátily.

Myslím, tedy cítím Někdy se zdá, že myšlenky jsou špatné („To je jenom v hlavě.“) a pocity dobré („Raději poslechnu svůj instinkt.“). Bohužel musím zničit i tuto iluzi, neboť velmi často jsou pocity vyvolané myšlenkami. Myšlenky, fyzické i psychické pocity a jednání jsou spolu neoddělitelně spjaty. Pokus s citronem nám ukázal, jak kognice a představy bezprostředně a bez našeho rozhodnutí vyvolají autonomní reakci těla. Týká se to přirozeně i pocitů, jako je radost nebo vztek. Obvykle je velmi těžké vědomě vnímat, jak myšlenky generují naše pocity, protože tyto procesy probíhají velmi rychle. Představte si, že jste se po dlouhé době konečně domluvili s kamarádem, že zajdete do kina a moc se těšíte. Lístky už máte v kapse a teď na kamaráda čekáte před kinem. Když se po deseti minutách pořád ne a ne objevit, začínáte být pomalu netrpěliví a zkoušíte se mu dovolat na mobil, ale on ho nebere. Pravděpodobně neodešel včas z práce. Vaše netrpělivost se zvětšuje: „Určitě už běží reklamy… Teď tu trčím

32

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

mysl Jak zklidnit splašenou Ch J Andreas Knuf Andreas Knuf

Recommend Documents