Catherine - zlom
17.9.2013
21.22
Stránka 7
CHELSEA
J
ak jsem se drkotala v autobuse spoleãnosti Greyhound smûrem k New Yorku, pfiedstavovala jsem si, jestli se z cíle mé cesty vyklube záfiiv˘ ultramoderní vûÏák nebo útuln˘ cihlov˘ dÛm pln˘ bratrancÛ, sestfienic, tet a str˘cÛ, ktefií mû budou v‰ichni objímat v nad‰ení, Ïe se objevila dlouho ztracená pfiíbuzná, o jejíÏ existenci nemûli vÛbec tu‰ení. Skuteãnost pfiedstavovala ale ‰ok: byl to mohutn˘ betonov˘ blok bez oken na rohu Houston a Bowery natfien˘ odpudivû ãernou barvou. U zamãen˘ch pfiedních dvefií nebyl ani zvonek. Velk˘mi roztfiepen˘mi písmeny se nad nimi skvûl nápis THE UNDERGROUND. AÈ uÏ je to cokoli – restaurace, komediální klub nebo skladi‰tû –, vypadalo to asi tak pfiívûtivû jako vûzení s nejvy‰‰í ostrahou. Zarazila jsem se pfiede dvefimi a nebyla si jistá, co podniknout dál. Opravdu moje matka vyrostla tady? O dva vchody dál nûjaká Ïena se záfiivû Ïlut˘mi vlasy a v mini‰atech se zebfiím vzorem aranÏovala ve v˘loze butiku vysoké kozaãky, nástûnná malba draka chrlícího oheÀ na boãní stranû budovy h˘fiila barvami. Aãkoli po ulici projíÏdûla spousta aut, chodníky 7
Catherine - zlom
17.9.2013
21.22
Stránka 8
byly pfiekvapivû opu‰tûné, byl tu jen nûjak˘ chlápek v dlouhé ãerné zástûfie, kter˘ opfien˘ o zeì pokufioval, a pár skejÈákÛ, co se na prknech hnali smûrem ke mnû. Îe bych mûla ‰patnou adresu? Zalovila jsem v kapsiãce batohu a vytáhla dopis, kter˘ jsem na‰la minulé úter˘. Dopis, kter˘ zmûnil úplnû v‰echno – moji minulost, souãasnost i budoucnost. Zpáteãní adresa napsaná matãin˘m úhledn˘m písmem mû ujistila, Ïe jsem tady správnû. Vytáhla jsem dopis z obálky, rozloÏila ho a doufala, Ïe najdu nûjaké vodítko, které mi pfiedtím uniklo. Moje milá Chelsea, aÏ bude‰ ãíst tenhle dopis, doufám, Ïe uÏ bude‰ natolik velká, abys dokázala mÛj odchod pochopit a odpustit mi. KdyÏ teì pí‰u, nejspí‰ spinkበve své post˘lce a k tváfiiãce si tiskne‰ to, co zbylo z tvé oblíbené modré pfiikr˘vky. Bolí mû pomy‰lení, Ïe aÏ tû pfií‰tû uvidím, bude‰ uÏ star‰í a vût‰í. MoÏná se na mû bude‰ uÏ jen matnû rozpomínat. MoÏná ti ãte ten dopis tvÛj táta, nebo jsi uÏ dost velká, aby sis ho pfieãetla sama. âi snad – pokud mám opravdu ‰tûstí – budeme uÏ brzy spolu a tohle nebude‰ potfiebovat nikdy ãíst. Ale stejnû to pro kaÏd˘ pfiípad napí‰u. Jsi ta nejlep‰í dcera, jakou si dokáÏu pfiedstavit, lep‰í, neÏ jakou jsem si zaslouÏila. TvÛj táta je hodn˘, mil˘ a zodpovûdn˘ ãlovûk. Potfiebuju, abys vûdûla, Ïe neutíkám od nûho. Utíkám za nûãím. Dává ti to smysl? NedokáÏu pfiesnû vysvûtlit, proã jsem ode‰la, ale nejdÛleÏitûj‰í je jediná vûc: dostala jsem ‰anci odãinit nejvût‰í chybu svého Ïivota. Proto jsem se vrátila do 8
Catherine - zlom
17.9.2013
21.22
Stránka 9
New Yorku, domÛ, kde jsem vyrÛstala. Potfiebuju tu zÛstat, abych si dala Ïivot do pofiádku. Netu‰ím je‰tû pfiesnû, jak dlouho to bude trvat. S nûkter˘mi lidmi si potfiebuju promluvit osobnû. Patfií mezi nû i moje nejlep‰í kamarádka ze stfiední ‰koly Jackie. Doufám, Ïe se s ní nûkdy seznámí‰, protoÏe je mi jasné, Ïe by tû mûla moc ráda, a vsadím se, Ïe ty ji také. Jsem sice daleko, ale v‰echno, na co se podívám, mi tû pfiipomíná. Jako dneska na ulici. Vidûla jsem nûjakou paní v rÛÏovém kost˘mu, jak ji po chodníku táhne pût stejn˘ch bíl˘ch pudlÛ. Vím, Ïe by ses pfii pohledu na to, jak ji ti psíci vleãou ulicí a ona za nimi vlaje, sotva se rÛÏov˘mi lodiãkami dot˘ká zemû, smála. Mበnejkrásnûj‰í smích… zní jako spousta souãasnû cinkajících zvoneãkÛ. KdyÏ se veãer snaÏím usnout, zavfiu oãi, vidím tvÛj obliãej a sly‰ím ten smích. Nikdy na mû nezapomeÀ. Máma
Bez ohledu na to, kolikrát jsem ta slova uÏ ãetla, jsem zase pocítila nápor lásky, smutku a dokonce i pocitu viny, protoÏe si na ni vzpomínám uÏ jen matnû, vzpomínky se vytrácejí jako ta stará potrhaná modrá pfiikr˘vka. DokáÏu si vybavit vfielost a srdeãnost, dotek jejích vlasÛ na mé tváfii a její vÛni – byla jako poseãená tráva a takové drobné bílé kvítky. Ten dopis jsem objevila úplnû náhodou. Mûla jsem zrovna volno, nepodávala jsem koblihy v pekárnû Mr. Donut, ale byl to pfií‰ern˘ den volna, protoÏe jsem nemûla co dûlat a nemûla jsem to s k˘m dûlat. Pfieãetla jsem uÏ i poslední z detektivek, které se mi vr‰ily vedle postele, a pfii pfiedstavû, Ïe bych se v pû9
Catherine - zlom
17.9.2013
21.22
Stránka 10
tatfiicetistupÀovém vedru vypravila do knihovny pro dal‰í, mû rozbolela hlava. Moje nejlep‰í (a jediná) kamarádka Larissa trãela se svojí rodinou na dovolené v tak odlehlé ãásti Cape Cod, Ïe tam nebyl ani signál pro pfiíjem mobilního telefonu. Bude pryã celé dva t˘dny, a i kdyÏ je Ïalostné, Ïe mám jen jedinou opravdovou kamarádku, lidem, ktefií se kaÏd˘ch pár let stûhují, se to prostû stává. KdyÏ jsme s tátou pfiijeli do Marbleheadu, mûla jsem tûch vûãn˘ch zaãátkÛ uÏ dost a nemohla se pfiimût, abych se snaÏila zapadnout mezi ostatní. Na‰tûstí pfii‰la i Larissa, která uprostfied prváku ode‰la ze soukromé ‰koly a potfiebovala kamarádku stejnû jako já. Ale kdyÏ teì odjela, zÛstala jsem úplnû sama. Klidnû bych jela na pláÏ, ale táta byl samozfiejmû v práci. Uãí. KdyÏ jsem byla malá, v létû neuãíval, bral mû k mofii nebo do kina, dokonce mû vodil s sebou do práce, kde jsem se toãila v jeho Ïidli, vyrábûla dlouhé fietûzy z kanceláfisk˘ch sponek a kreslila si záfiivû barevn˘mi zv˘razÀovaãi. Ale pak pfii‰la chvíle, kdy uÏ jsem byla pfiíli‰ velká na to, abych tátu doprovázela, takÏe mû zaãal posílat na letní tábory. Letos jsem ale jednoznaãnû odmítla – nepatfiím mezi zatvrzelé táborníky, ktefií nad‰enû váÏou uzly a pofiádají bitvy barevnû odli‰en˘ch druÏstev. Na‰la jsem si na léto brigádu, takÏe jsem mûla v˘mluvu, proã zÛstat celé léto doma. Dosáhla jsem svého a teì tu sedím, snad kaÏd˘ch patnáct vtefiin se dívám na stránky fanklubu Nika Rathburna a ãekám, aÏ nûkdo nûco napí‰e. ProtoÏe se nic nedûje, nezb˘vá neÏ se smífiit se skuteãností, Ïe v‰ichni kromû mû mají co dûlat. Usoudila jsem, Ïe se podívám do tátovy skfiínû po nûjak˘ch star˘ch rodinn˘ch fotkách. Obãas to dûlávám, abych úplnû ne10
Catherine - zlom
17.9.2013
21.22
Stránka 11
zapomnûla, jak máma vypadala. Zemfiela, kdyÏ mi byly tfii, alespoÀ mi to táta vÏdycky tvrdil. Po krátké nemoci, odpovídal kaÏdému, kdo se zeptal. V tu chvíli zváÏnûl a zbledl, takÏe kaÏd˘ zalitoval, Ïe se do toho tématu vÛbec pou‰tûl. Prohrabala jsem celou krabici s rodinn˘mi fotografiemi, ale nûjak mi to pofiád nestaãilo. Tátova skfiíÀ byla plná krabic a kartonÛ; v nûkteré z nich bude urãitû nûco zajímavého. Vût‰inou jsem ale nacházela jen samé zbyteãnosti. Svazek star˘ch bankovních v˘pisÛ. ZaÏloutl˘ rukopis knihy, kterou táta pomáhal redigovat. Hnûdé obálky plné daÀov˘ch dokladÛ. Nevím, proã jsem to nevzdala. Asi jsem se opravdu hodnû nudila. Potom jsem koneãnû na‰la to pravé: úplnû vzadu v nejvy‰‰í pfiihrádce krabici od bot, k níÏ jsem se jen náhodou zatím nedostala. Uvnitfi toho moc nebylo, ale v‰echno to pro mû byly nové vûci. MÛj rodn˘ list. Oddací list m˘ch rodiãÛ. Mámin star˘ pas s razítky z Itálie, Francie, ¤ecka, Holandska a dal‰ích míst, ale nûkterá razítka byla rozmazaná, takÏe jsem je nepfieãetla. Pfii dal‰ím nálezu se mi rozbu‰ilo srdce: byly to fotografie mé krásné matky se záfiiv˘mi vlasy v baretu a pánské flanelové ko‰ili. Fotografie byla ale v polovinû rozstfiiÏená. Stála vedle nûkoho – asi b˘valého pfiítele, bylo vidût, jak ji drÏí za ruku. Ponofiila jsem se do krabice hloub a na‰la dal‰í máminy rozstfiíhané fotky. Vypadala na nich hodnû mladá. MoÏná tak v mém vûku. Byla taky velice mladistvû obleãená; nemûla na sobû Ïádnou z tûch pastelov˘ch halenek a dÏínov˘ch sukní, ve kter˘ch se objevovala na fotkách se mnou. Dokonce i v ãerném triãku kapely Pretenders a roztrhan˘ch dÏínách vypadala nádhernû a sebejistû. Já nûãeho takového ni11
Catherine - zlom
17.9.2013
21.22
Stránka 12
kdy nedocílím, i kdyÏ otec tvrdí, jak jsem jí podobná. Na dal‰í fotografii mûla krátkou sukni, motorkáfiské boty a koÏen˘ bomber, kolem ramen ji objímala svalnatá paÏe toho, kdo na fotce chybûl. Dívala se na toho ãlovûka, kter˘ byl odstfiiÏen˘, modré oãi se jí smály. Dal‰í vûc, kterou jsem na‰la, mi vyrazila dech. Byla to obálka adresovaná mnû, Chelsea Rose Priceové v péãi jejího otce Maxe Pricea. Pfii pohledu na tu obálku a rukopis se mi rozbu‰ilo srdce. Krev mi huãela v u‰ích, kdyÏ mi to do‰lo. Nebyla Ïádná „krátká nemoc“. A táta nerozprá‰il matãin popel na pobfieÏí Falmouthu, jak vÏdycky tvrdil. Ona vÛbec nezemfiela. Utekla od nás a on mi celé ty roky do oãí lhal. Ze v‰ech lÏí, které mÛÏe otec své dcefii fiíct, mi tahle pfiipadala obzvlá‰È krutá – vûfiila jsem, Ïe matka je po smrti, ale nebyla to pravda. Ale proã za námi nepfiijela, jak mûla v úmyslu? Rozhodla se jinak? Nebo to táta nedovolil? Co dal‰ího pfiede mnou skr˘vá? KdyÏ jsem mûla pocit, Ïe mû roztfiesené nohy zase unesou, rozbûhla jsem se pro laptop a napsala do googlu matãino jméno. Na‰la jsem jednu Catherine Eversole Priceovou v Des Moines v Iowû. Ale kvûtináfika vyfocená vedle aranÏmá tropick˘ch kvûtin, které vyhrálo nûjakou cenu, moji matku niãím nepfiipomínala. Z jiné Cathy Eversoleové se vyklubala nejmíÀ padesátiletá realitní agentka z Bakerfieldu v Kalifornii a dal‰í byla blonìatá moderátorka zpráv z Indianapolisu. Na dal‰í stránce odkazÛ jsem na‰la, co jsem hledala – ãtyfii roky star˘ pfiíbûh z novin North Shore Ledger.
12
Catherine - zlom
17.9.2013
21.22
Stránka 13
Stále neobjasněné zmizení Už deset let je nezvěstná jedna žena, manželka a matka z Danversu, ale policie se rozluštění záhady jejího zmizení stále nepřiblížila. V jeden všední den Catherine Eversole Priceová beze stopy zmizela ze svého předměstského domu. Manželka a matka tříleté dcery zanechala krátký vzkaz, že si potřebuje něco vyřídit v New Yorku a brzy se vrátí. Max Price všechny rozhovory odmítl, ale podle policejních záznamů usoudil, že jeho manželka se spontánně rozhodla zajet do rodného města navštívit příbuzné. Max Price byl tehdy hostujícím profesorem ekonomie na Harwardu a byl přesvěsčený, že mu manželka z New Yorku zavolá a za pár dnů se vrátí. Dopisy odeslané z dolního Manhattanu pana Pricea ujistily, že jeho žena je v pořádku, takže se rozhodl trpělivě počkat na její návrat. „Cathy vždycky působila rozumně a spolehlivě. Jsem si jistá, že Max neměl důvod myslet si, že by se něco stalo,“ řekla novinám Ledger bývalá sousedka. Jenomže jak dny míjely a žádná zpráva nepřicházela, pan Price se v obavách obrátil na policii. Pátrání objevilo několik stop, pan Price kritizoval vyšetřovatele, že na zmizení jeho ženy reagovali pomalu a neefektivně. Teď působí jako profesor ekonomie na Salem State College a bydlí s dcerou v Marbleheadu. Bývalá sousedka z Danversu si vzpomíná, jak paní Priceová vozila dcerku v kočárku na místní hřiště. „Cathy byla své malé dcerce velice oddaná. Nedokážu uvěřit, že by o své vůli odešla. Obávám se, že se stala obětí nějakého násilného trestného činu.“ Roční vyšetřování nepřineslo žádné výsledky. „Udělali jsme všechno, co je v našich silách, abychom Catherine 13
Catherine - zlom
17.9.2013
21.22
Stránka 14
Priceovou našli,“ sdělil novinám Ledger okresní šerif Dan Stevenson. „Pokud chce člověk zmizet, New York je ideální město, kde se schovat.“ Odmítl odpovědět na otázky týkající se důvodu útěku paní Priceové. „To je soukromá záležitost,“ sdělil. Srdce mi divoce bu‰ilo a oãi mi poletovaly po displeji. TakÏe okresní ‰erif si myslí, Ïe moje matka je naÏivu a Ïije v New Yorku! Zdálo se mi to stejnû pravdûpodobné jako jakákoli jiná moÏnost. Co kdyÏ celé ty roky doufá, Ïe zjistím pravdu a najdu ji? Ale proã za mnou prostû nepfiijela? Pokud je celou tu dobu skuteãnû naÏivu a nûkde se ukr˘vá, proã mi nezavolá a nefiekne mi, Ïe je v pofiádku? MoÏná se pokou‰ela navázat kontakt, ale jak táta neustále mûnil zamûstnání a my se stûhovali z jednoho mûsta do druhého, bylo tûÏké nás vystopovat. Navíc na‰e telefonní ãíslo není v seznamu („Aby mi studenti nemohli volat a doÏadovat se, abych jim zmûnil známky,“ vysvûtlil mi táta.). Samozfiejmû mohla máma najít tátovo ãíslo do práce na netu. Ale co kdyÏ s ním nechce mluvit? Co kdyÏ vûdûla, Ïe mi o ní nic nefiekl? Îe mi ten dopis nedá. Navíc v tom ãlánku se psalo, Ïe matka posílala dopisy. To znamená, Ïe musejí existovat je‰tû nûjaké dal‰í. Nedokázala jsem uÏ vydrÏet sedût a na roztfiesen˘ch nohách jsem pfiecházela po domû. KaÏd˘ znám˘ kus nábytku mi najednou pfiipadal cizí, jako bych se probudila v Ïivotû nûkoho jiného. V knihovnû v ob˘vacím pokoji byla v rámeãku fotografie, jak s tátou blbneme na Wingaersheek Beach, ale najednou mi to pfiipadalo jako fotka dvou cizích lidí. Kdo je ten muÏ – svûtlé vlasy má zmáãené slanou vodou, jeho oãi mají stejnû zelenou barvu jako oceán, kter˘ se leskne za 14
Catherine - zlom
17.9.2013
21.22
Stránka 15
námi? Je to jen nûjak˘ chlápek, kter˘ mi ãtrnáct let v kuse lhal. Nejdfiív jsem si zaãala pfiipravovat, co mu fieknu, aÏ se vrátí domÛ. Rázovala jsem pokojem a mumlala si ta slova. Obviním ho, Ïe je lháfi. Jak dokáÏe‰ sám se sebou vyjít? Nemyslí‰, Ïe je na ãase, abys mi fiekl pravdu? Ale kdyÏ jsem si promyslela, co pfiesnû fieknu, do‰lo mi, Ïe to není dobfie. Bylo mi jasné, Ïe mi vysvûtlí, Ïe mû chtûl jen chránit pfied nepfiíjemnou pravdou, a já nemûla na Ïádné v˘mluvy náladu. Ne, chtûla jsem jediné, vypadnout odsud. Pryã od nûho. Chtûla jsem najít pravdu sama. A nejvíc ze v‰eho jsem chtûla svou matku. Táta zÛstal v práci déle neÏ obvykle, takÏe jsem mûla dost ãasu pfiipravit si plán. První krok byl jasn˘: musím se dostat do New Yorku. Zaãnu u zpáteãní adresy toho dopisu, zaklepu tam na dvefie a zjistím, kam pokraãovat dál. Na‰tûstí jsem mûla za pár dnÛ sedmnácté narozeniny. Vûdûla jsem, Ïe táta mi dá ‰ek, dûlával to tak od m˘ch dvanácti let, kdyÏ jsem pfiestala touÏit po panence Barbie a domeãku pro ni; nejspí‰ uÏ nedokázal pfiijít na to, co by mi mûl dát. Bylo to v dobû, kdy jsem zaãala odmítat v‰echno, co po mnû chtûl – závodnû plavat, chodit na hodiny piána a mít samé jedniãky –, takÏe jsme nemûli pfiíli‰ o ãem mluvit aÏ do chvíle, neÏ se zaãal vyptávat, proã je‰tû nemám seznam ‰kol, kde bych chtûla studovat, a jak to, Ïe nevím, ãemu bych se chtûla vûnovat. Kolikrát jsem uÏ sly‰ela, jak moje matka dokázala b˘t cílevûdomá a zaujatá, jak vÏdycky vûdûla, Ïe chce b˘t spisovatelkou a jít na Harvard, podala si pfiihlá‰ku a pfiijali ji? Kolikrát jsem se sama sebe ptala, proã nemÛÏu b˘t víc podobná své dokonalé matce? 15
Catherine - zlom
17.9.2013
21.22
Stránka 16
No, teì je v‰em pro legraci táta. Nakonec jsem mámû hodnû podobná. Teì mám cíl – najít ji – a smûr – tak daleko od nûho, jak jen se dokáÏu dostat. Ukázalo se, Ïe pfiedpoklad o ‰eku jako dárku k narozeninám byl správn˘. Táta mi podal obálku a v kuchyÀsk˘ch dvefiích ãekal, aÏ ji roztrhnu. Byl samozfiejmû na cestû do práce. Stál tam v kostkované ko‰ili a pfií‰erné kravatû a nervóznû se o‰íval, zatímco jsem si ãetla pfiání a nahlíÏela do obálky. Pût set dolarÛ. Bylo to víc, neÏ jsem ãekala. Mûla bych b˘t ráda – koneckoncÛ, peníze potfiebuju –, ale nedokázala jsem se zbavit zklamání, Ïe jsem nedostala nûco osobnûj‰ího – tfieba iPhone nebo souhrnné vydání seriálu Akta X na DVD, prostû nûco, co by ukazovalo, Ïe se alespoÀ trochu zamyslel nad tím, co bych si pfiála a kdo vlastnû jsem. Ale kdyÏ jsem podûkovala a nechala se od nûho políbit na tváfi, zaplavil mû smutek. Vûdûla jsem, Ïe aÏ budu pryã, bude mít o mû strach; vÏdycky se o mû bál. Ucítila jsem známou vÛni jeho vody po holení a najednou jsem opravdu byla v poku‰ení vyhrknout, Ïe jsem na‰la ten dopis, a dát mu ‰anci v‰e vysvûtlit. Otevfiela jsem pusu, abych promluvila, jenomÏe táta udûlal krok dozadu, pohlédl na hodinky, zamumlal nûco o tom, Ïe pfiijde pozdû do práce, a byl pryã. Mûla jsem narozeniny, ale ani ten den se nemohl doãkat, aÏ odejde. Podívala jsem se na ‰ek, kter˘ jsem svírala v ruce, a znovu mû ovládl vztek. Dûkuju, tati, pomyslela jsem si. PouÏiju ty peníze na získání nûãeho, co bys mi nikdy nedal: nového Ïivota nezaloÏeného na lÏích. Následující den jsem vyklouzla z domu uÏ za svítání. Tak jsem se ocitla na Boweri 247, stála jsem pfied vchodem a nemûla tu‰ení, co podniknout dál. Kdy se dvefie pod nápisem The Underground otevfiou? A co budu proboha dûlat do té doby? 16
