Fotbalový zápas – F. Sixta V sobotu jsme měli fotbalový zápas v Jesenicích. Byla docela zima a taková mlha, že skoro nebylo vidět na druhou stranu hřiště, Ale i přes to všechno jsme vyhráli 4:2. Byl to poslední zápas letošní sezóny. Teď nás čeká už jen dokopná. Všichni se na ni moc těšíme.
Výživa a potraviny 6/2012 Tento cukrářský výrobek bude slavit v letošním roce dvojí jubileum. V prosinci tomu bude 200 let, kdy se dostal recept na jejich výrobu do Čech a květnu to bylo 5 let, kdy se stal sedmým českým výrobkem , kterému udělila Evropská unie ochrannou známku s certifikátem chráněného originálního produktu. Víte, kde se tento produkt vyrábí ? je to malé městečko v Podkrkonoší zvané Hořice. Jak tato cukrovinka vznikla? Tak si přečtěte. Po porážce armády císaře Napoleona v prosinci 1812 se do Hořic zatoulala část zuboženého, vymrzlého a vyhladovělého vojska. Místní obyvatelé se jich ujali a svou péčí jim zachránili život. Jedním z vojáků byl i osobní Napoleonův kuchař, který z vděčnosti za ošetřování a záchranu svého života prozradil a věnoval paní Líčkové tajemství receptury i postupu, jak těsto nalít do rozpálených kleští a potom stočit. Paní Líčková pekla trubičky jen pro soukromou potřebu, pro rodinné oslavy a své sousedy. Postup výroby se dědil v rodině a předával jako poklad. V tradici pokračovaly například dcera paní Líčkové – paní Kliková, které se dokonce přezdívalo „trubičková bába“. Ta nosila v nůši kleště na oplatky a putovala od stavení ke stavení nejen v Hořicích, ale i v okolních vsích. Další dcera paní Klikové byla paní Rubličová a Dmychová. V roce 1879 přišel z vandru do Hořic cukrář Karel Kofránek. Seznámil se s dcerou paní Dmychové a oženil se s ní. Kofránek měl podnikavého ducha a zanedlouho rozjel výrobu ve velkém, založil si první velkovýrobnu trubiček v Hořicích. Všestranné podnikatelské aktivity pana kofránka proslavily jeho trubičky i v evropských zemích, v Americe a i v Číně. V současné době patří mezi největší výrobce Milan Hovorka – „Hovorkovy hořické trubičky“, Petráčkovy hořické trubičky nebo výrobce Jana Kubištová – JANKA. Recept není nijak tajný, všechny firmy vyrábějí trubičky ze stejných surovin, rozdílný je však postup a ten si každý výrobce hlídá. Domácí výroba není nijak snadná, říká se, že prvních 20 oplatek spálí snad každý. Nejprve se upečou kruhové oplatky, které se nechají tři týdny vlhnout, aby při stáčení nepraskaly a teprve poté se oplatky stáčí.
Daniel Křišík – Jak jsem chytil svoji první rybu Můj největší zážitek byl, když jsem chytil svého prvního kapra. Tatínek mi koupil prut s navijákem a vše mi důkladně vysvětlil. S rodiči jsme vyjeli k rybníku. Vše jsme připravili a dali návnadu na háčky. Zkusil jsem nahodit. Po chvilce čekání ryba zabrala. Sekl jsem a měl jsem tam velkého kapra. Museli jsme ho změřit, měl 46 cm. S velkým úlovkem jsme jeli domů a udělali si večeři. Radost jsem měl ještě večer. Od té doby je ze mě vášnivý rybář. Události 17. listopadu – T. Knor 17. listopadu 1989 vyšli lidé na náměstí a zvonili klíči a chtěli svobodu. V sobotu 17. listopadu jsme si připomněli výročí sametové revoluce. Studenti se shromáždili a chtěli uctít památku Jana Opletala, kterého zavraždili nacisté v roce 1939. Došlo však k demonstraci a pochodu studentů Prahou, kterou tvrdě potlačila Veřejná bezpečnost na Národní třídě. 17. listopad 1989 – R. Mates V sobotu 17. listopadu jsme si připomněli výročí Sametové revoluce. Studenti se shromáždili a chtěli uctít památku Jana Opletala, kterého zavraždili nacisté v roce 1939. Došlo však k demonstraci a pochodu studentů Prahou, kterou VB tvrdě potlačila na Národní třídě. Začíná tzv. Sametová revoluce.
Fimfárum – R. Mates Ve středu 7. 11. jsme se školou jeli do Rakovníka na divadlo od Jana Wericha, divadelní hru Fimfárum. Žil, byl jeden kovář, který byl hodný, pracovitý a důvěřivý. Kovář měl rád svou ženu Mercedes, ale ta měla ráda prvního lokaje. Mercedes s prvním lokajem chtěli zabít kováře. Lokaj poprosil knížepána, aby mu podepsal smlouvu, že zabijí kováře, když neuková za noc tak dlouhý řetěz, aby se s ním dal třikrát obmotat hrad. Kovářovi pomohl čert a úkol splnil. Druhým úkolem bylo přelít vodu z řeky do zámecké zahrady. Teď kovářovi pomohl vodník, atak úkol také splnil. Třetím úkolem bylo přinést knížepánovi fimfárum. Opět pomohl čert a kováři fimfárum dal. Za něj ale požadoval tři hříšné duše : lokaje, Mercedes a její matku. Kovář to ale odmítl a tři hříšníky fimfárem proměnil v sochy. Potom fimfárum hodil do ohně a čert skočil za ním. Sochy třech hříšníků tam stojí dodnes. (www.obrázky.cz/fimfárum) Moje rána – z dílny žáků 4. ročníku Jednou jsem vstal z postele a šel jsem se převléknout. Když jsem vyšel z pokoje, tak jsem zjistil, že mám obráceně kalhoty. Táta se tak začal smát, že musel jít až na záchod. Pak jsem se musel nasnídat. Rohlík mi spadl na zem a když jsem ho vzal do ruky, na zemi byl obtisk od másla. Ještě jsem si šel vyčistit zuby a pastu jsem měl všude na tričku, prostě mi to po ránu nějak nevycházelo. Ráno, když jdu do školy, tak se mi nechce vstávat a máma musí chodit do pokoje hodněkrát. Půjdu na WC a pak se obléknout. Když se oblékám, tak se mi ještě trochu zavírají oči. Jdu se nasnídat, beru si bundu a čepici a čekám na tátu, až mě odveze do školy. Když mě maminka vzbudí, odskočím vzbudit bratra a pak jdu na WC. Přijdu dolů ke stolu a sednu si na židli, jím strašně pomalu, takže se mi někdy stane, že ukrojím kus buchty a buchta vyletí „fííí“ rovnou na zem. Dojím, dopiji a jdu si vyčistit zuby. Po vyčištění zubů se jdu obléknout, při oblékání jsem hodně rozcuchaná. Když se doobléknu, vezmu si hřeben a třikrát mi spadne na zem. Potom si rozčešu vlasy a dám si do vlasů ozdoby. Obuji si boty a vyrazím. Náš pes mě očuchá a jdu do zábavné školy.
Popis nejmilejší osoby – z dílny žáků 3. ročníku. Můj spolužák je asi tak stejně vysoký jako já. Obličej má oválný a je to usměvavý kluk. Oči má černé. Nos má rovný a malý. Jeho zuby jsou zdravé. Vlasy má středně dlouhé, kaštanové barvy. Jeho vlasy jsou husté, ofinku nenosí. Hlas má normální. Často nosí různé košile s dlouhým rukávem a rifle. Je to velký sportovec, Má rád fotbal a poctivě trénuje.
Je menší a štíhlejší postavy. Má usměvavý obličej, jasně modré oči, malý rovný nos, hezký úsměv s bílými zuby a krátké blonďaté vlasy. Nejraději nosí volné sportovní oblečení jako jsou například tepláky a tričko. Ještě jednou FIMFÁRUM – K. Levová Ve středu 7.11. jsme navštívili v Rakovníku Tylovo divadlo. Hráli pohádku od J. Wericha Fimfárum. Vystupovala tam jedna žena jménem Mercedes, která byla zlá. Neměla ráda svého muže kováře, ale lokaje. Lokaj navedl knížepána, ať zadá kováři nesplnitelné úkoly. Manželka Mercedes kováři radila, aby se raději oběsil. V lese ho potkal čert a ten mu pomohl. Poslední úkol byl přinést fimfárum. Žena mu opět poradila, ať se jde raději zastřelit. Čert mu znovu pomohl za výměnu tří zlých bytostí (lokaj, Mercedes a knížepán). Kovář fimfárum hodil do ohně, aby zachránil i tři zlé osoby, protože si myslel, že to tak není správné. Dušičky – A. Gebhartová Večer 1.listopadu jsem šla s babičkou a dědou na hřbitov .Měli jsme s sebou svíčky a věnce . Zapálili jsme svíčky a chvíli jsme stáli u pomníku. Na hřbitově bylo hodně lidí. Celý hřbitov byl krásně rozsvícený. Domů jsme šli až pozdě za tmy. Uctili jsme tak památku zesnulých. L
1
Zvíře v lese
S
Ze stromu padá .............
I
V Americe žijí ........ R
Listy jsou na.......
O
Klučičí jméno na o. I
Zvíře na o.
P
Klučičí jméno na p.
E
Dívčí jméno na a. A
Dívčí jméno na d.
Tajenka A. Gebhartové
T. Gebhartová
Náš Pavlík č. 3 – listopad 2012 Vydává ZŠ Pavlíkov, okres Rakovník s dětskou redakční radou pod vedením p. ředitele P. Šilera. Tel.: 313 533 756, 731 225 743,
[email protected], www. zspavlikov.net
