Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi Norma B. Kahn

Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi Norma B. Kahn Obsah Předmluva Úvod 11

9

první část Některé základní myšlenky a postupy Zhodnocení vlastních schopností 15 Seznam oblastí souvisejících se studiem Jak používat seznam 15 Test: jak velký strach máte ze zkoušení?* Organizace práce a plánování času 19 Efektivní zapamatování 23

13 15 17

druhá část Jak číst, psát, studovat a skládat zkoušky v různých oborech Zlepšení poslechu a zápisu poznámek z poslechu 27 Úspora času při psaní poznámek z četby: Metoda A-E 33 Všestranné čtení 35 Rychlé čtení pouze klíčových myšlenek 35 Čtení doplňkového materiálu pro studijní účely 37 Zvládání materiálu z učebnice 39 Studium matematiky a technických předmětů 42 Řešení příkladů ve fyzice 45 Efektivní četba prózy nebo poezie s plným pochopením 46 Poznámky k rychlému čtení 50 Zlepšení myšlení a psaní poznámek na základě přemýšlení o přečteném materiálu 53 Přizpůsobení čtení a psaní poznámek v neznámém žánru nebo oboru 53 Psaní poznámek z učebnic nebo článků v biologii a v přírodních vědách 55 Psaní poznámek z knih nebo článků o historii 56 Psaní poznámek z poezie v prvním ročníku studia literatury Psaní poznámek z právních případů v prvním ročníku studia práv 66 Otázky pro povzbuzení kritického a tvůrčího čtení 71 Všímejte si metafor 72 Využití doporučení této knihy při studiu obchodních případů Příprava výzkumné písemné práce 79 Výzkum 79 Psaní 84 Revize 85 Předání 86 Čtyři metody efektivního studia 87

25

62

75

Upevňování slovní zásoby jako zvyk nebo koníček 89 Studium cizího jazyka 91 Jak zlepšit psaní 93 Příprava k psaní 93 Předběžné seznámení 94 Výběr a dělení 94 Pečlivé zpracování 95 Příprava na zkoušky 99 Příklad seskupování myšlenek podle významu 102 Skládání zkoušek 105 Písemná zkouška 105 Vzor zadání a zpracování písemné zkoušky 107 Oborové zkoušky 109 třetí část Jak zlepšit příznivé postoje a vyhnout se nepříznivým Zlepšení motivace, soustředění a vůle 115 Čeho se vyvarovat: Sebezničující sklony 121 Tendence č. 1: Různé formy otálení 121 Tendence č. 2: Příliš pasivní čtení a studium Tendence č. 3: Intelektuální nepoctivost 124

113

123

čtvrtá část Jak celý život dobře a s potěšením číst a studovat 125 Vzdělávejte se dál ve svém oboru 127 Jak si doplňovat informace z novin a časopisů 133 Čtěte noviny a časopisy výběrově 133 Předběžně se seznamujte a vybírejte 134 Vybírejte a rozdělujte 135 Pečlivě zpracovávejte 135 Uchovávejte vybrané články krátkodobě a dlouhodobě 136 Přizpůsobujte své metody svým vyvíjejícím se zájmům a potřebám 138 Proč se trápit se systémem neustálého získávání posledních informací? 138 Větší potěšení z četby 141 Nechejte se k četbě vést svým zájmem 141 Předběžně se seznamujte a vybírejte 142 Zpracovávejte si materiál, jak chcete 142 Je-li to nutné, ať prohloubí vaše potěšení z četby i něco víc než pouhý zájem 143 Literatura Poděkování

145 147

Předmluva Téma Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi je nanejvýš aktuální a potřebné.

Počet vědeckých a dalších odborných poznatků se zdvojnásobuje každých osm až deset let ve většině oborů, v některých oborech dokonce za necelé dva až tři roky. Umění práce s informacemi a znalostmi se stává konkurenční výhodou, a to jak na poli světa vědy, tak i v obchodních nebo výrobních činnostech. Často se zdá, že linie proměny data->informace>znalosti je jednoduchá, ale ve skutečnosti jde o složité procesy, které z různých pohledů zkoumá řada oborů (např. informační věda, počítačová věda, ekonomické disciplíny, sociální vědy, soubor kognitivních disciplín, pedagogické obory). Hovoří se o potřebě účinného znalostního řízení (knowledge management). Tento pojem je sice znám desítky let, ale nyní má období konjunktury. Mnoho lidí se domnívá, že žijeme v záplavě "informací". To je do jisté míry mýtus, neboť informací ve smyslu přinášení něčeho nového je podstatně méně, než si obvykle myslíme. Prokázaly to analýzy a aplikace řady informačních zákonů. To, co nás v každodenním životě obklopuje, je do jisté míry "informační smog". Již mnoho tisíc let se lidstvo snaží informace podchycovat, třídit a zpracovávat, uchovávat a následně využívat. S ohledem na dynamický charakter informačních a komunikačních procesů nelze vždy jednoznačně říci, zda tyto snahy jsou úspěšné, či nikoliv. Každé řešení informačního problému se stává již v okamžiku vzniku zastaralým. Práce s informacemi byla v minulých staletích jednodušší vzhledem ke kvantitě nových poznatků. Zároveň však byla limitována tehdejšími komunikačními možnostmi a výměna informací probíhala pomalu a na omezených teritoriích. V dnešním rozsáhlém informačním a poznatkovém světě využíváme na jedné straně nových forem médií, vyšších generací počítačů a komunikačních prostředků, ale na druhé straně se problémem stává navigace a orientace v množství informačních pramenů a v rozlišování kvality informací. To vyžaduje specifické dovednosti. K informacím a poznatkům se dá přistupovat nejen ze širšího pohledu jejich využívání (např. jak využívat informační a databázové systémy, klasické knihovny, digitální knihovny, internet). Neméně důležitý je přístup individuální (např. jak informace správně přijímat, jak si osvojovat nové poznatky, jak se učit a studovat, jak využívat lépe svých kognitivních schopností, jak si informace poznamenávat a jak je účinně prezentovat). Je zřejmé, že člověk, skupiny lidí či celá společenství, která umí k duševnímu bohatství a k procesům poznávání přistupovat efektivně, získávají nejen výše zmíněnou "konkurenční výhodu", ale často i dobrý pocit a pohodu. V dnešním světě jde nejen o uspění v tom či jiném oboru, ale i o celkovou životní harmonii. Pokud tato publikace bude zdrojem poučení i pohody, pak splnila svůj cíl. PhDr. Richard Papík, Ph.D. Zástupce ředitele Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, Praha

Úvod Tato kniha obsahuje nabídku různých způsobů, jak se naučit víc za kratší dobu a jak si je přizpůsobit podle svého individuálního stylu a cíle. Je sestavena a uspořádána tak, aby vám to pomohla rychle pochopit. Členění a rozvržení mnohých částí je podrobnější než obvyklé členění na odstavce, aby byl text dostatečně přehledný a usnadnil vám jeho zapamatování. Můžete začít třeba tím, že se podíváte do obsahu, zaškrtnete si části, které vás nejvíc zaujmou, a posoudíte knihu ze svého hlediska. Pak se můžete začíst do jedné z těch částí, která vás zvlášť zajímá. Ať zvolíte jakékoli pořadí další četby, použijte metodu značek v obsahu a na okrajích jednotlivých částí. Například čtverečky vám mohou připomínat, které části jste už

přečetli a připadaly vám zajímavé, a šipky třeba zase, které části nebo myšlenky chcete využít. (Viz 18. kapitola, kde najdete podrobnější informace, jak označovat obsah, aby se stal rejstříkem vašeho čtení a průvodcem vaší práce.) Kniha Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi je zpracována spíše jako průvodce, do kterého mohou čtenáři nahlížet, když to budou potřebovat, než aby ji přečetli naráz od začátku do konce. V mnoha oddílech proto najdete odkazy na jiný oddíl, v němž najdete podrobnější vysvětlení, které vám pomůže lépe pochopit tu část, kterou právě čtete. Pokud máte zájem studovat obor, o němž se v této knize přímo nemluví, hledejte části, které by mohly být pro váš účel použitelné. Například pro studium farmakologie čtěte třetí kapitolu "Efektivní zapamatování" a uvažujte, jak byste mohli aplikovat příslušné zásady a postupy na materiál, který se musíte naučit. Mnohé oddíly této knihy doporučují využití čtyř základních postupů, které jsou užitečné v mnoha typech studia. Tyto postupy částečně vycházejí ze staleté tradice srovnávání čtení a poznávání s jídlem a výživou, protože tato analogie je velmi prospěšná, když se rozhodujeme, jak nejlépe přistupovat k různým aktivitám a úkolům. Čím dříve začnete efektivněji a účinněji číst, psát a studovat, tím více se naučíte a víc si zapamatujete - ve škole i mimo ni. Nespočetné množství studentů, absolventů, studujících při zaměstnání a mnoho zkušených profesionálů se mi svěřilo, jak litují, že neznali lépe možnosti, jak se rychleji učit, když byli na střední škole nebo první rok na vysoké. Zásadní význam pro akademický úspěch má také to, když si člověk vypěstuje realistický a přitom optimistický přístup. Někteří studenti prvních ročníků vysokých škol, kteří byli velmi úspěšní na střední škole, předpokládají, že práce na vysoké pro ně nebude o nic těžší než na střední, a nesnaží se zlepšit způsob studia. Když tito studenti dostanou poprvé horší známky, zjišťují, že emoční účinek této zkušenosti narušuje jejich schopnost soustředění. Zlepšení prospěchu je pak pro ně těžší, než by mohlo být. Na druhé straně někteří dospělí, kteří se vracejí na vysokou nebo do postgraduálního studia, předpokládají, že akademická práce pro ně bude příliš těžká. Obávají se, že ztratili schopnost učit se a že nemohou být dost dobrými studenty. Tito dospělí si potřebují vypěstovat větší důvěru, aby poznali, že jejich zkušenosti, vyspělost a motivace jim pomohou poctivě dodržovat studijní program a vyniknout ve studiu. Lidé všech věkových kategorií na různých úrovních vzdělání si zlepšili způsob čtení, psaní a učení. Vy to můžete udělat také. Některé základní myšlenky a postupy Zhodnocení vlastních schopností Seznam oblastí souvisejících se studiem Poznání jednotlivých oblastí, v nichž se potřebujete zlepšit, je nejlepším prvním krokem k uspokojení vašich potřeb. Když dobře poznáte své silné a slabé stránky, můžete získat optimističtější a současně realističtější pohled na své možné zlepšení. Seznam na následující straně vám při tom může pomoci. 1. Ve sloupcích vpravo zaškrtněte oblasti, v nichž se potřebujete zlepšit (mírně nebo hodně). Ve sloupcích vlevo zaškrtněte oblasti, v nichž jste silní. 3. U oblastí, které sice nejsou vaší silnou stránkou, ale ani je nepotřebujete zlepšit, nechejte volný řádek. 4. Doplňte další oblasti, které potřebujete zlepšit nebo jež vám připadají významné jako vaše silné stránky. Jak používat seznam

Pokud má většina oblastí, které jste zaškrtli jako ty, co potřebujete zlepšit, něco společného s problémy při čtení, psaní a studiu (horní část seznamu), a většina vašich silných stránek se vztahuje k postojům (spodní část), pak je tato příručka tím, co potřebujete, protože vám pomůže, abyste zlepšili svůj studijní přístup. Pokud jste zaškrtli potřebu zlepšení i v postojích (druhá polovina tabulky) - zejména jedná-li se o špatné soustředění a nedostatek vůle a motivace - budete patrně ke zlepšení potřebovat víc než tuto příručku. Nejlepší bude, když požádáte o pomoc školního psychologa nebo poradce, aby vám pomohl zhodnotit vaše silné a slabé stránky a poradil při zvládání obtížných situací. SEZNAM Datum Datum Rok první kontroly: další kontroly: prohlídky očí: má silná studijní oblast potřebuji zlepšit: stránka hodně mírně pochopení psaného materiálu schopnost reagovat kritickým a tvůrčím způsobem zapamatování informací psaní výpisků z četby psaní poznámek z přednášek organizace času slovní zásoba výslovnost cizích slov skládání zkoušek psaní písemných prací rychlost čtení jsem dobrý čtenář? umím dobře psát? cítím při studiu napětí? kvalita přípravy v předchozích školách podpora/tlaky z domova zvládání současného prostředí můj postoj ke čtení můj postoj k psaní schopnost soustředění sebedůvěra vůle motivace otálení znalost svých cílů Dodatečné oblasti: Až se naučíte využívat některé z postupů doporučovaných v této knize, projděte si a znovu vyhodnoťte tento seznam. Použijte tužku jiné barvy nebo jiný symbol, abyste mohli snadno porovnat své současné hodnocení s dřívějším. Zjistíte-li, že při novém hodnocení přetrvávají problémy se studiem, pokud jde o vaše postoje, budete se pravděpodobně muset obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta. Pokud stále přetrvávají problémy se studiem v oblastech patřících do první poloviny tabulky, mohla by

vám pomoci konzultace v pedagogicko-psychologické poradně nebo se školním psychologem. Máte-li silné obavy ze zkoušek a nejste si jisti, zda byste kvůli tomu neměli navštívit odborníka, použijte následující test, který vypracoval doktor Leonard Miller, vedoucí studijní poradce a psycholog psychologických a poradenských služeb na University of Pennsylvania. Test: jak velký strach máte ze zkoušení?* Je mnoho důvodů, které způsobují, že si studenti u zkoušek nevedou dobře: jsou nepřipraveni, je jim špatně, chybí jim důležitá přednáška nebo úkol, jsou rozptylováni hlukem ve zkušební místnosti nebo mimo ni a podobně. Někteří studenti si nevedou dobře u zkoušek proto, že jsou přehnaně nervózní a mají příliš velký strach ze zkoušení. 1. Zablokujete se nebo ztuhnete, když studujete na zkoušku? 2. Míváte během zkoušek okno? 3. Zapomínáte často informace, které jste se předtím naučili? 4. Když čtete zkušební otázky, připadá vám, že slova, která čtete, nemají význam,? 5. Potřebujete si zkušební otázky znovu přečíst, abyste jim porozuměli? 6. Zjišťujete, že vymýšlíte způsoby, jak se vyhnout zkoušce (utéct, předstírat nemoc)? 7. Máte - před zkouškami, během nich nebo po zkouškách - fyzické příznaky jako zvýšený tep, zrychlený dech, napjaté svaly, zvedá se vám žaludek, chce se vám zvracet? 8. Máte potíže s udržením koncentrace při studiu nebo u zkoušek? 9. Podléháte panice, jak dobíhá čas ke konci zkoušky? * Copyright (c) 1979 by Leonard Miller. Přetištěno se svolením. 10. Máte obavy, jak si vedete u zkoušky ve srovnání s druhými? 11. Máte obavy, že zkoušku neuděláte? 12. Zjišťujete, že si přejete, abyste už byli ze školy pryč někde v zaměstnání - zejména před zkouškami? 13. Podléháte u zkoušky panice, když neznáte odpověď na otázku? 14. Necháte se u zkoušky snadno vyrušit? 15. Zjišťujete, že jste tak unavení ze strachu ze zkoušení, že v době zkoušky už je vám skoro jedno, jak to dopadne? Pokud jste odpověděli "ano" na většinu shora uvedených otázek, je možné, že máte chorobný strach ze zkoušení. Pokud je tomu tak, měli byste co nejdříve vyhledat pomoc školeného psychologa, který vám pomůže vaše obtíže řešit. Organizace práce a plánování času Organizace práce a plánování času jsou dva základní předpoklady pro efektivní a účinné studium. K těmto dvěma podstatným krokům potřebujete diář. Pokud nemáte diář nebo alespoň kalendář s dostatečným množstvím místa pro zápisy ke každému datu, kupte si jej co nejdříve. Rady, jak si zorganizovat práci a naplánovat čas, najdete dále postupně v této příručce (při popisu různých způsobů studia). V tomto okamžiku uvádím tři obecná doporučení: 1. Mějte na mysli užitečné pojmy "rozdělování" a "shrnování" Pojem "rozdělování", jak se užívá v této knize, znamená rozpoznání jistých částí v rozsáhlejších textech, materiálech nebo úkolech a jejich rozdělení, které vám umožní rychleji a účinněji provést, co potřebujete udělat. Dobré rozdělení nám pomůže zabránit otálení, zlepší náš přehled a soustředění a vede k lepšímu zapamatování.

Rozdělování při čtení a studiu je jako krájení jídla, když jíme. Když jíme maso, porcujeme ho tak, že kousek ukrojíme a pak rozžvýkáme a polykáme jedno sousto po druhém. Naopak když jíme hrášek, shrneme hrášky na vidličku a pak žvýkáme a polykáme vždy celou hromádku naráz. Podobně když čteme a studujeme, měli bychom rozdělovat a shrnovat: rozdělovat "kusy", které jsou příliš velké na jedno sousto, a naopak spojovat do skupin prvky příliš malé na jedno sousto. Abyste strávili kapitolu z učebnice, nečtěte ji od začátku do konce. Místo toho si ji rozdělte na jednotlivé oddíly. (Viz "Zvládání materiálu z učebnice" a "Studium matematiky a technických předmětů" v 6. kapitole.) Když se budete připravovat na zkoušku, udělejte si nejprve obecný přehled o celém materiálu, který se máte naučit. Třeba si můžete sestavit obsah ze svých poznámek z výuky a přečíst si shrnutí všech kapitol v nějaké přehledové učebnici. Pak si materiál rozdělte a studujte jednu část po druhé. Když studujete, měli byste "rozdělovat" a "shrnovat". Rozdělovat kusy příliš velké na jedno sousto a spojovat do skupin prvky příliš malé na jedno sousto. Když se musíte naučit mnoho detailů, jako nová slovíčka z cizího jazyka nebo vědecké termíny, shrňte si do skupin asi pět slov, která jsou nějak příbuzná, a pak se ta slova učte jako jeden souhrn nebo jednu skupinu naráz. Tyto drobné studijní úkoly můžete vsunout do některých krátkých časových úseků, jež máte k dispozici, třeba když čekáte na vlak. Myšlenku rozdělení můžete využít u mnoha úkolů, které pokládáte za obtížné a máte potíže s nimi začít nebo je dokončit; třeba balení na dlouhou cestu, skládání mnoha druhů různých věcí, jež jste nashromáždili ve volné místnosti, třídění stovek článků, které jste si vystříhali z časopisů a novin, nebo plánování vaší vědecké dovolené nebo důchodu. Pojem rozdělení je užitečný také pro pouhé připomenutí, co máte každý den udělat. Například si můžete nadepsat do svého diáře na okraj jednotlivých dnů zavolat, navštívit a udělat a zapisovat si do příslušné kategorie své poznámky. Podobně si můžete na volné listy papíru vytvořit zvláštní seznamy s úkoly na určitou dobu - dva měsíce nebo čtvrt roku. Je vhodné vytvořit si takových seznamů víc, tak aby pokryly celý rok - tj. mít jich šest pro dvouměsíční plánování a čtyři pro čtvrtletní. (Já je mám v malém kroužkovém diáři pod abecedním písmenem E jako eventuality.) Kdykoli si vzpomenete na něco, co byste mohli v tom jistém období udělat, napište si to na příslušnou stránku. Až přijde čas, abyste si připomněli, co máte v následujících dnech (nebo období) udělat, připomenete si své dřívější myšlenky tím, že nahlédnete do seznamu pro toto období. 2. Odhadněte čas Odhadněte, jak dlouho vám bude pravděpodobně trvat zpracování vašich úkolů, a odhadněte, kolik času na ně máte každý den v týdnu. Pokud jde o učení, předpokládejme, že budete potřebovat tři hodiny studia na každou učební hodinu. Když budete procházet své plány na zvlášť přeplněný den, poznamenejte si u každého úkolu přibližně, jak dlouho by vám mohl trvat. Sečtěte časy, které jste si poznamenali, a posuďte výsledek. Pocítíte zřejmě úžas a úlevu, že mnoho jednotlivých úkolů, které vám připadaly jako těžké břemeno, se vejde do času, který máte k dispozici, takže můžete pracovat efektivněji a účinněji - a také se těšit na odpočinek, na který nakonec budete mít čas. Někdy však můžete zjistit, že se vaše úkoly nevejdou do času, který máte k dispozici, nebo že se objeví různé nečekané povinnosti nebo příležitosti. Některé úkoly bude nutno odložit na jiný den. Když si v diáři poznamenáte, kdy plánujete uskutečnit úkol, který teď musíte odložit, pravděpodobně se budete umět lépe soustředit na práci, která vás právě čeká.

Při odhadování času, který máte na studium, pamatujte na dostatečný a pravidelný spánek. Spánek je základ k udržení vašeho zdraví, snížení napětí a úzkosti a občerstvení mozku, abyste se mohli déle soustředit a lépe myslet a pamatovat si. 3. Pojistěte si svůj kalendář, své poznámky a plány Zhruba každý měsíc si pořizujte fotokopie stránek svého kapesního kalendáře a diáře, na které jste si zaznamenávali poslední poznámky. Fotokopie uložte na bezpečné místo doma nebo v kanceláři jako záložní kopie, abyste se vyhnuli starostem, že někam založíte nebo ztratíte originál. Lidé s potížemi při učení mají obvykle značné problémy zorganizovat si práci a naplánovat si čas. Když jsou motivováni, aby se zlepšili, půjde jim to patrně mnohem rychleji, zejména když se jim dostane pomoci od učitele nebo psychologického poradce se solidním profesionálním vzděláním a zkušenostmi se studenty, jako jsou oni. Efektivní zapamatování Mnohé rady v této příručce jsou založeny na následujících principech.* (Pokud budete při čtení někdy zvědaví, proč uvádíme určitou radu, patrně najdete důvod právě mezi těmito principy.) Abychom si něco efektivně zapamatovali, ať se jedná o malé, nebo velké množství materiálu, potřebujeme si vytvořit jisté užitečné postoje a postupy. Toto jsou užitečné postoje: 1. Mějte opravdový zájem a touhu si informaci zapamatovat. 2. Věnujte plnou pozornost tomu, co si máte zapamatovat. 3. Vtiskněte si informaci do mysli jasně a správně hned poprvé, když se s ní setkáte. 4. Spojte si to, co se chcete naučit, s jinými příbuznými informacemi. 5. Myslete si: "Já si to zapamatuju." (Úmysl zapamatovat si je základem efektivního zapamatování.) Toto jsou užitečné postupy: 1. Přemýšlejte o vzájemném propojení údajů, které se máte naučit, a pokud to jde, vytvořte si pro ně vizuálně zapamatovatelnou strukturu. 2. Pokud pracujete s více údaji než pěti, shrňte je do několika logicky vytvořených skupin. 3. Zpracovávejte informaci s využitím několika smyslů, když na ni myslíte. * Informace jsou převzaty z následujících textů: Donald A. Norman, Memory and Attention (New York, Wiley, 1976), James Weinland, How to Improve Your Memory (New York, Harper and Row, 1986), a Barry Gordon, Memory (New York, Mastermedia, 1995). Například si říkejte nahlas, na co si dokážete vzpomenout z materiálu, který jste četli, a ověřte si, jak jste přesní. Krátce si napište, co si pamatujete, a zkontrolujte si, jak jste přesní. Diskutujte s druhými o tom, co se učíte. 4. Opakujte si informace do čtyřiadvaceti hodin po jejich prostudování, nejlépe před spaním. 5. Používejte mnemotechnické pomůcky, které souvisejí s materiálem, který si máte zapamatovat, spíše svým významem než uměle. Například nástroj pro zapamatování tří hlavních prvků dobrého psaní je "JAJEDU", což znamená Jasnost, Jednota a Důraz. (Viz "Příklad seskupování myšlenek podle významu" ve 14. kapitole.)

Přemýšlejte o vzájemném propojení údajů, které se máte naučit, a pokud to jde, vytvořte si pro ně vizuálně zapamatovatelnou strukturu. Abyste si zapamatovali dlouhý text, měli byste: Předběžně se seznamovat 1. Vtiskněte si do paměti vnitřní organizaci textu, dřív než jej začnete číst. 2. Spojte si informace s nějakou příbuznou vnější informací. Vybírat a rozdělovat 3. Rozdělte si materiál do částí, jež odpovídají jeho organizaci a z nichž žádná neobsahuje víc než sedm položek. Pečlivě zpracovat 4. Zpracujte materiál jednu část po druhé (rozžvýkejte a spolkněte každé sousto, dřív než si ukousnete další). 5. Zapište si a prodiskutujte s ostatními své úvahy o materiálu, který si chcete zapamatovat. Jak číst, psát, studovat a skládat zkoušky v různých oborech Zlepšení poslechu a zápisu poznámek z poslechu Poslech stejně jako čtení by měl být aktivní. Měl by zahrnovat stálé přemýšlení, vytváření spojů a hodnocení. Zápis poznámek z poslechu, podobně jako z četby, by měl zahrnovat nejen to, co mluvčí nebo pisatel řekl, ale také kritickou odezvu na to, co bylo řečeno nebo napsáno. Zkrátka, musíte si psát vlastní poznámky, nejen zapisovat. Poslech stejně jako čtení by měl být aktivní... Musíte si psát vlastní poznámky, nejen zapisovat. Níže uvádím komentáře svých studentů, kteří vyzkoušeli metodu zapisování a psaní vlastních poznámek, kterou doporučuji v této kapitole. "Když jsem se naučil zapisovat si dobré poznámky hned napoprvé, ušetřil jsem obrovskou spoustu času tím, že jsem je nemusel přepisovat, i tím, jak novým způsobem poznámky studuji." "Když si opakuji své poznámky z výuky do čtyřiadvaceti hodin, je to mnohem rychlejší, než když si je procházím o dva měsíce později, když už je to všechno vzdálená minulost." "Když využívám tvůrčí způsoby opakování svých poznámek, chápu a pamatuji si materiál mnohem lépe. Dřív jsem si jenom poznámky přečetl a pak jsem toho většinu zapomněl. Byl jsem zoufalý, protože jsem si nic nezapamatoval a myslel jsem si, že jsem hloupý. Abych se tomu vyhnul, často jsem se vůbec nenamáhal si poznámky projít, dokud nebylo těsně před zkouškou a pak jsem musel šprtat..." 1. Připravujte se na poslech a učení a) Když znáte téma předem, projděte si nebo si zopakujte příslušnou četbu, abyste poznali a mohli si snadněji utřídit hlavní myšlenky a pojmy (zlepšete své znalosti tématu způsobem, který vyjasňuje jeho obecné utřídění a strukturu a některé klíčové pojmy). b) Při přípravě na seminář, hodinu nebo schůzi, na nichž máte vstoupit do diskuse, budete muset přečíst většinu příslušné literatury předem. Její pouhé procházení jako v předchozím

případě zřejmě nebude dostačující. Poznamenejte si otázky, které vás při čtení napadnou, abyste je měli připravené, až budete poslouchat, diskutovat a zapisovat si poznámky. c) Pro zapisování poznámek používejte velký zápisník s volnými listy, abyste mohli strany vyjímat a uspořádat jiným způsobem pro studijní účely a pro porovnávání a syntézu informací. 2. Vytvářejte poznámky tak, aby vám jejich grafická podoba usnadnila zapamatovat si strukturu textu. a) Pište pouze na přední stranu volného listu, aby bylo jasně vidět, co jste napsali (i ty nejmoudřejší myšlenky na druhé straně papírů nám mohou zůstat utajeny), a abyste mohli materiál přesouvat a nemuseli obracet strany. b) Používejte různá odsazení, abyste si zapamatovali vztah mezi hlavními myšlenkami a podpůrnými myšlenkami, které je rozvíjejí. Většina kapitol této knihy obsahuje odstavce, které jsou různě odsazené, aby vztah mezi jednotlivými myšlenkami byl co možná nejjasnější a snadno zapamatovatelný. Podobně když si zapisujete poznámky z poslechu, odsaďte každou podřazenou myšlenku o pár centimetrů vzhledem k hlavní myšlence, kterou jste si poznamenali nad ní. Používejte různá odsazení, abyste si zapamatovali vztah mezi hlavními a podpůrnými myšlenkami. c) V předmětech, ve kterých se vám zdá zapisování poznámek zvlášť obtížné, si nechejte volné místo na konci každého odstavce nebo oddílu, abyste později mohli doplnit vyjasňujícími nebo doplňujícími informacemi. 3. Šetřete čas využíváním vhodných zkratek a symbolů. a) Pro každý seminář nebo přednášku si vytvořte zkratky slov, která se budou patrně často užívat. Poznamenejte si svůj kód nahoru na první stranu, na které budete používat zkratku, nebo na zvláštní stránku určenou k tomu účelu. Například: P = poezie pchp. = pochopení Č = četba b) Pro veškerou výuku se naučte a používejte standardní (ne osobní) symboly. Standardní symboly najdete v dodatku každého velkého slovníku. Například: (r) z toho vyplývá ¬ to vyplývá z něčeho ? je definováno jako \ proto => to zahrnuje ?> to nezahrnuje c) Pro vědecké semináře si kupte specializovaný slovník k danému oboru a nahlédněte do seznamu jeho standardních zkratek a symbolů. d) Poznámka: Zkratky a symboly vám mohou ušetřit čas také při psaní písemných zkoušek a jsou obecně přijatelné (1) když jsou standardní, a (2) když pro jedno nebo dvě vlastní jména, která se budou často opakovat, vyznačíte kód nahoře na stránce (například Č = Čajkovskij). 4. Zapisujte si stručně také anekdoty nebo zajímavé ilustrace přednášejícího, které vás zaujaly jako zvlášť působivé.

To vám může pomoci zapamatovat si informace, které ilustrují, a také vám to může pomoci o dny nebo dokonce o celé roky později, až budete potřebovat vysvětlit výklad druhým. 5. Zahrňte si do svých poznámek užitečné komentáře, které jste vy nebo druzí studenti vyslovili v diskusi během hodiny nebo semináře. Na okraj vedle komentáře si napište jméno osoby, která mluvila. 6. Během (a po) poslechu si poznamenejte na zvláštní stranu své vlastní myšlenky, které vás v průběhu přednášky napadly. a) Když si budete zapisovat své vlastní myšlenky a otázky, může vám to pomoci, abyste přednášejícímu zbytečně neskákali do řeči, a pomůže vám to utřídit myšlenky a prohloubit jasnost a plynulost vaší promluvy, až se k ní rozhodnete. b) Vaše osobní poznámky vám mohou pomoci také jako vodítko k budoucímu studiu a poskytnou vám zdroj myšlenek nebo otázek při přípravě na písemné práce a odpovědi u zkoušky. Opakujte si své poznámky do čtyřiadvaceti hodin. c) Pokud si budete na zvláštních stranách dělat poznámky o metodách učitele, může to pro vás být cenné během studia i v následujících letech. Poznamenávejte si učitelovo pojetí předmětu a jeho metodu uvažování o něm a snažte se používat podobný přístup. Zapisujte si učební metody a chování, jež pokládáte za zvlášť efektivní nebo neefektivní. Vaše poznámky vám připomenou chování a metody, které budete chtít napodobit nebo se jim vyhnout, až budete mít jednou příležitost být sami učiteli. 7. Opakujte si své poznámky do čtyřiadvaceti hodin, nejlépe do půl hodiny. a) Co nejdříve po vyslechnutí učiva si přečtěte své poznámky: udělejte si opravy, kde je to nutné, doplňte objasňující poznámky na řádcích, které jste nechali volné, a poznamenejte si osobní komentář a otázky na zvláštní stranu (nebo na zadní stranu předcházejícího listu). b) Podtrhněte si hlavní myšlenky a klíčové pojmy barevnou tužkou (malé pravítko může tento proces urychlit). c) Říkejte si nahlas, zpaměti myšlenky, které jste si opakovali: • Po zopakování každé části si řekněte nahlas čtyři až sedm podbodů, které jste si poznamenali o každé jednotlivé hlavní myšlence. • Nakonec si řekněte nahlas hlavní myšlenky všech zopakovaných částí. 8. Když si píšete poznámky z četby, která se vztahuje k přednáškám, vpište si na okraj svých poznámek z přednášek stránkové odkazy na odpovídající části v literatuře. Nebo si stručně poznamenejte myšlenky, které jste získali z četby, na volnou zadní stranu naproti vašim poznámkám z přednášky na totéž téma. Student... by si měl vždycky připomínat a opakovat své přednášky, přečíst nějakého autora nebo autory, kteří psali o stejném tématu, debatovat o tom se svým učitelem nebo se svými kolegy a poznamenat si co nejjasnější výsledek svých současných myšlenek, úvah a otázek, k nimž se může později uchýlit, ať proto, aby je znovu posoudil, nebo aby je přímo využil, nebo je dále vylepšil ke svému vlastnímu prospěchu. Isaac Watts The Improvement of the Mind (Zlepšování mysli), Londýn, 1741

Úspora času při psaní poznámek z četby: Metoda A-E Abyste ušetřili čas při psaní poznámek z vypůjčených knih nebo z jiného materiálu, do něhož nesmíte vpisovat, představte si, že každá strana je rozdělena do pěti horizontálních oddílů neviditelně označených od A do E jako na obrázku. A B

a

C D

b c

E

d e

Na straně, kde jsou dva sloupce, si levý sloupec můžeme představovat označený A až E a pravý a až e. S použitím této metody bude vaše čtení a psaní poznámek pro písemnou práci probíhat takto: 1. Ke každé studované knížce si pořiďte bibliografickou kartu se základními údaji o ní a na její zadní stranu si vypište čísla stran a části stran (tedy A až E), na nichž nacházíte potřebný materiál. Například záznam pro referát o vašich připomínkách k novým učebním osnovám angličtiny by mohl vypadat takto: Na jedné straně karty: Whitehead, Alfred North: THE AIMS OF EDUCATION AND OTHER ESSAYS. New York, The Macmillan Co., 1957. Na zadní straně: 2C 18C 3A 21A 35E 6C-E 27DE 7A 38B 47E 13D,E* 10BE 57A 14E 31F

338DE 38-39A

2. Po přečtení knihy (nebo tolika knih, kolik chcete přečíst, dřív než si začnete psát poznámky k materiálu) se vraťte na strany, které jste si označili na zadní straně bibliografické karty. Vypište si poznámky na kartu nebo si je napište do počítače z toho materiálu, který se vám nyní jeví jako podstatný. Přeškrtněte ty strany, které nakonec nepokládáte za užitečné (viz příklady nahoře). 3. Když čtete, průběžně přemýšlejte o tom, co jste četli, a poznamenávejte si své myšlenky a pocity, které z materiálu máte. a) Pokud kniha nebo článek patří vám, označujte si tužkou na okraji řádky, k nimž byste se chtěli vrátit. Dělejte si na okraji vykřičníky nebo hvězdičky pro označení významnějších míst, k nimž si chcete napsat podrobnější komentář. Tento komentář si pište raději na zvláštní papír než na okraj, abyste měli víc místa, víc pohodlí při kopírování, bude-li nutné, a dlouhodobější použitelnost a dostupnost. Tyto výhody budou zřejmé zejména, když se vám kniha nebo článek ztratí nebo když vyjde novější vydání a vy si budete chtít zachovat své myšlenky z předcházejícího vydání, které však budete chtít nahradit novějším.

b) Pro písemné práce si dělejte poznámky na zvláštní karty, abyste je mohli sestavovat s jinými poznámkami a společně začlenit do své práce. c) Při doplňkové četbě si dělejte poznámky na volné listy papíru s tím, že si na okraji poznamenáte odkaz na příslušné stránky, abyste se k nim mohli vrátit, až si budete opakovat na zkoušku. d) V 7. kapitole najdete poznatky o tom, jak můžete prohloubit své úvahy o četbě a zlepšit kvalitu poznámek, které si děláte o svých úvahách. * Čárka znamená, že něco z materiálu mezi D a E si nebudete poznamenávat. Všestranné čtení V této kapitole jsou uvedeny pokyny, jak si můžete vypěstovat návyk přistupovat ke čtení způsobem vhodným pro vaše účely a povahu materiálu - tento přístup nazývám všestranným čtením. Abyste zvýšili svůj zájem, soustředění a rychlost čtení materiálu, o kterém toho víte jen málo nebo vůbec nic, snažte se získat nějaké poznatky o daném tématu dříve, než se dáte do čtení. Můžete to udělat třemi způsoby: návštěvou přednášky na dané téma, procházením a výběrovým čtením materiálu na podobné téma, jenž je pro vás jednodušší nebo má víc ilustrací, anebo máte určitou vlastní zkušenost, která se k tomu tématu vztahuje. Rychlé čtení pouze klíčových myšlenek 1. Každý den si vyberte materiál ke čtení, který si chcete přečíst, ale který se nemusíte učit, který pokládáte za relativně snadný a který vypadá čtivě (krátké řádky, výrazný tisk). 2. S využitím zvoleného materiálu provádějte následující cvičení asi patnáct minut denně: a) Všimněte si názvu článku. Rychle si zopakujte, co už víte a co si myslíte nebo cítíte v souvislosti s daným námětem. b) Projděte si doplňkový (nebeletristický) materiál tak, že si přečtete poslední odstavce, nadpisy a/nebo první věty v několika odstavcích, a všimněte si grafického uspořádání materiálu; to vám umožní udělat si představu o jeho struktuře, vytvoříte si tím vlastně jakousi jeho přehlednou mapu. c) Shrňte si, co po tomto předběžném seznámení o materiálu víte. d) Obraťte název v otázku nebo přemýšlejte o otázce, která vás zajímá a na kterou by se dalo materiálem odpovědět. (Při čtení článku nazvaného "Nová naděje pro pomalého čtenáře" byste se mohli zeptat "Jaká je nová naděje pro pomalého čtenáře a je nějaká naděje pro mě?") e) Abyste si na otázku odpověděli, čtěte rychleji, než vám to vyhovuje. Soustřeďte se na klíčové myšlenky, ne na pohyb svých očí. Vaše oči se budou pohybovat automaticky rychleji, když budete rychleji chápat obsah. f) Až přečtete tímto způsobem, co nejvíc budete moci (obvykle po poznání čtyř až sedmi klíčových myšlenek), položte si otázku, co si pamatujete jako odpověď na svou otázku. Když tento krok přeskočíte, pravděpodobně zapomenete, co jste přečetli, pokud o tom s někým ten den nebudete diskutovat nebo nemáte o to téma velký zájem. g) Pokud si nepamatujete, možná jste postupovali příliš rychle. Výběrově si materiál zopakujte, abyste si mohli podrobněji odpovědět. 3. Měřte svou zlepšující se schopnost číst příslušný materiál rychleji. Například každý týden zvažujte, přibližně o kolik víc materiálu jste schopni přečíst za 15 minut. (Neplýtvejte časem počítáním, kolik slov jste přečetli za minutu.) Významné knihy jakéhokoli druhu a zejména celková pojednání jakéhokoli námětu by se měly číst nejprve obecnějším a zběžným způsobem, abychom částečně zjistili, co pojednání

slibuje a co můžeme očekávat od autorova způsobu výkladu a jeho schopností. A k tomu účelu vždy radím, abyste si přečetli předmluvu a udělali si přehled z obsahu, pokud tam nějaký je, dřív než se začnete zabývat celou knihou. Díky tomu budete nejen lépe připraveni na první čtení knihy, ale velmi vám to pomůže i při jejím dalším využívání, jemuž se můžete věnovat s větší pozorností a rozvážností, a poznáte snadněji a pohotověji, co má autor v úmyslu sdělit. Isaac Watts, 1741 Čtení doplňkového materiálu pro studijní účely Doplňkový materiál tvoří knihy a články uvedené v bibliografii, ne hlavní text učebnice, který máte zvládnout, a ne beletrie. Když žádám studenty, aby se vyjádřili, jakou hodnotu pro ně mají kroky uvedené níže, jež se týkají čtení doplňkového materiálu, nadšeně zdůrazňují zejména, kolik času ušetřili předběžným seznámením. Například: "Předběžné seznámení je nejskvělejší pojem, jaký jsem v posledních letech poznal, protože mi ušetřilo nekonečné hodiny čtení nebo obav z článků, u nichž jsem si myslel, že je musím celé přečíst, ale ve skutečnosti jsem to nepotřeboval nebo mě nezajímaly." "Někdy se naučím všechno, co chci nebo co se potřebuju naučit, pouhým předběžným procházením článku." "Předběžné seznámení s materiálem mi pomáhá lépe si vybírat a dokážu přečíst víc materiálu větší rychlostí." "Předběžným seznámením jsem zjistil, že je spousta četby, kterou nemusím číst celou, a že jsou obtížné články, které mohu odložit, když jsem unavený nebo nemám motivaci, abych si je přečetl později - a lépe." 1. Předběžné seznámení a) Projděte si zadaný úkol, včetně: • předmluvy a/nebo obsahu • shrnutí a závěrů (to samo o sobě by mohlo stačit) • všech nadpisů nebo prvních vět všech dlouhých odstavců (pokud shrnutí a závěry nestačí) b) Řekněte si zpaměti, co jste při procházení poznali. c) Pokud si uděláte dlouhou přestávku, než úkol dokončíte, znovu si ho projděte, než budete pokračovat, kde jste přestali. 2. Otázky a) Přemýšlejte o: • důvodech, proč vám učitel zadal tento úkol • důvodech, proč autor napsal ten materiál • svých důvodech, proč čtete tento materiál b) Zformulujte a poznamenejte si několik otázek, které se vztahují k důvodům, o nichž jste přemýšleli. 3. Čtení Čtěte, abyste si odpověděli na otázky, které jste zformulovali. 4. Opakování zpaměti Občas si udělejte přestávku a pokuste se odpovědět na otázky, které jste zformulovali. 5. Psaní

Během čtení si dělejte stručné poznámky: • značkami na okraji a/nebo velmi řídkým podtrhováním (pokud jde o vaši knihu) • poznamenáváním stran a částí stran (A až E), ze kterých byste si mohli chtít eventuálně vypsat poznámky (viz 5. kapitola). 6. Opakování, přemýšlení, psaní a) Po přečtení si pište podrobnější poznámky a zahrňte do nich i své vlastní myšlenky, které vás napadly při četbě materiálu. • Pro shrnutí pište z označených stran na běžný formát papíru s dostatečným odsazením, aby se daly rozlišit vztahy mezi hlavními a podpůrnými myšlenkami. • Pro písemnou práci si pište poznámky z označených stran na kartotéční lístky. b) Když dočtete (nezapomeňte si při tom dělat poznámky!), přečtěte si znovu všechny své poznámky, přemýšlejte o tom, co jste četli, a doplňujte si poznámky o to, co vás napadlo. (Viz "Kladení otázek pro povzbuzení kritického a tvůrčího čtení" v 7. kapitole.) Mnemon, od mládí do stáří... když dospěl na konec jisté části nebo kapitoly... vždycky knihu zavřel a vzpomínal na všechny pocity a výrazy, které si poznamenal, aby mohl podat vhodnou analýzu a souhrn každého pojednání, které četl, hned potom, co ho dočetl. Proto byl tak dobře vybaven bohatstvím vědomostí. Isaac Watts, 1741 Zvládání materiálu z učebnice Možná vám bude připadat těžké změnit své staré návyky učení se z učebnice, ale lepší způsob učení se vám natolik osvědčí, že změna bude snadnější než pokračování postaru. Tady jsou komentáře studentů a absolventů, kteří vyzkoušeli postupy doporučené v této části knihy a hodnotili je: "Když si projdu určitou kapitolu těsně před přednáškou, snadněji přednášce porozumím." "Předběžné seznámení mi pomáhá zabrat se do studia a vyhnout se otálení." "Předběžné seznámení a znalost ‚celé' struktury dřív, než začnu číst, mi pomáhají začlenit si detaily a udržet si informace mnohem efektivněji." "Byl jsem úzkostlivý podtrhávač, používal jsem myriády úžasných barev. Teď si místo toho načrtnu jen jednu stranu a ušetřím alespoň dvě hodiny na jedné kapitole." Zkuste použít jeden nebo více postupů naznačených níže, podle toho, jak složitý máte materiál a jak podrobně ho musíte znát. Tyto postupy jsou jako sada nástrojů, z níž si můžete vybírat podle svých potřeb. Patrně nebudete potřebovat všechny na každý úkol. Do čtyřiadvaceti hodin před přednáškou na dané téma: 1. Předběžně se seznamte s příslušnou kapitolou. a) Položte si otázku: "Co už vím o tématu této kapitoly?" b) Přečtěte si část obsahu, abyste viděli, jak se kapitola vztahuje k těm, které jí předcházejí a které po ní následují. c) Přečtěte si shrnutí kapitoly (obvykle se nachází poblíž konce nebo začátku). Pokud se vám zdá shrnutí jasné a vyčerpávající, můžete přeskočit níže uvedené body d) a e). d) Pokud vám shrnutí připadá nedostačující, přečtěte si všechny nadpisy v kapitole a/nebo první větu všech dlouhých odstavců. e) Studujte (zjistěte z nich všechno, co se dá) obrázky, mapy a další grafické pomůcky.

f) Po každém výše uvedeném kroku si položte otázku: "Co teď vím o tématu kapitoly?", a rychle si na ni odpovězte. Ověřte si přesnost odpovědi. Navštivte přednášku (viz 4. kapitola) Do čtyřiadvaceti hodin po přednášce: 2. Položte si otázku a pak si přečtěte příslušnou část kapitoly. a) U každé části si řekněte důvod, proč ji čtete. Buď si vytvořte otázku, kterou budete mít na mysli, když budete číst příslušnou část (může to být nadpis formulovaný jako otázka, např.: "Co jsou to proboha dvojhvězdy?"), nebo si přečtěte jeden z problémů uvedených na konci kapitoly (jako v učebnicích matematiky a chemie). U každé části si řekněte důvod, proč ji čtete. b) Čtěte, abyste si odpověděli na otázku nebo vyřešili problém. (Pokud je materiál příliš obtížný, přečtěte si první větu každého odstavce určité části, než začnete tuto část číst podrobně.) 3. Říkejte si zpaměti a) Říkejte si svými slovy a zpaměti odpověď na otázku, kterou jste měli na mysli, když jste četli (plus všechno ostatní, co si pamatujete z té části), nebo vyřešte problém. b) Pokud si nemůžete dostatečně vzpomenout, projděte si tu část znovu a znovu si říkejte odpověď. c) Neustále si v duchu opakujte: "Budu si to pamatovat." 4. Pište a) Po přečtení (a přeříkání) každé části si poznamenejte hlavní bod (hlavní myšlenku nebo třeba jen název) části. • Výrazně odsazujte, abyste viděli vztah mezi hlavními a vedlejšími myšlenkami a aby se vám vytvořila vizuálně zapamatovatelná osnova nebo "mapa" kapitoly. • Dělejte si poznámky tak stručně, aby se vám pohodlně vešly na jednu stranu (z každých dvaceti až pětadvaceti stran textu). Poznámky by vám měly sloužit jako opora, která má pomoci vaší paměti. • Pokud je kniha vaše, několik slov si podtrhněte a označte si nejdůležitější řádky části. Vyhněte se pokušení zvýrazňovat v textu řádek po řádku barevným zvýrazňovačem. Četné zvýrazňování je ve skutečnosti formou otálení. Obvykle to znamená: "To bych se měl naučit ale ne teď." Studenti, kteří nadměrně užívají zvýrazňování, málo přemýšlejí a málo si pamatují z materiálu, který četli. Často končí šprtáním na zkoušky a pravděpodobně většinu informací rychle zapomenou. • Poznamenejte si na okraj poznámek z přednášky strany ve vašem textu, které se vztahují k témuž předmětu. b) Na jiný list papíru si pište všechny otázky ohledně materiálu, které vám přijdou na mysl, nebo všechny nové postřehy, které se vám objeví k tomu nebo příbuznému tématu. Nezapomeňte: předběžné procházení a jednostránkový přehled vám poskytnou "mapu" této kapitoly. Jako kterákoli jiná mapa i tato může obsahovat chyby. Také možná budete potřebovat ještě jiné mapy téhož tématu, aby vám poskytly různé druhy informací a různé úhly pohledu. 5.

Opakujte a přemýšlejte

Když jste dokončili kapitolu (a jednostránkový přehled), přečtěte si znovu přehled, podtrhněte hlavní body a přeříkejte si zpaměti vše, co jste si zapamatovali. Znovu se nad tím zamyslete a doplňte si všechny nové myšlenky na list papíru, jiný než ten, na kterém máte přehled. Když si budete poznamenávat své myšlenky a otázky, může vám to pomoci při dalším čtení i při diskusi v hodině. Pro shrnutí uvádím přehled nástrojů*, které vám usnadní naučit se text vybrané kapitoly . Abyste si zapamatovali všechny kroky, používejte vzorec "POČOPOPO" - Předběžné seznámení, Otázka, Čtení, Opakování zpaměti, Psaní, Opakování, Přemýšlení, Opakování. * Většina těchto kroků je odvozena z postupu, který popsal Francis P. Robinson ve své knize Effective Study, opr. vyd. (New York, Harper and Row, 1961). Nástroje Zaškrtněte v případě užití Předběžné seznámení Projděte si celou kapitolu a zpaměti si nahlas zopakujte, co jste se dosud naučili. Otázka Určete účel: formulujte otázku nebo si přečtěte jeden z uvedených problémů. U každé části kapitoly: Čtení Přečtěte si příslušnou část, abyste dokázali odpovědět na otázku nebo vyřešit problém. Označte si na okraji hlavní myšlenky. Opakování zpaměti Řekněte si zpaměti odpověď na otázku nebo vyřešte problém. Psaní Napište si jeden až dva řádky do jednostránkového přehledu kapitoly. Po dočtení kapitoly: Opakování Projděte si celkový jednostránkový přehled a zpaměti si ho zopakujte. Přemýšlení Přemýšlejte kriticky a tvůrčím způsobem. Napište si stručné poznámky ze svých úvah a otázek na jiný list, než kde máte přehled. Opakování Do čtyřiadvaceti hodin si znovu svůj jednostránkový přehled zopakujte Studium matematiky a technických předmětů Studium matematiky a technických předmětů, jako například strojírenství, znamená především řešení problémů. Jak se můžete naučit víc za kratší dobu v těchto předmětech? 1. Získejte a vtiskněte si do paměti strukturovaný přehled materiálu, který se musíte naučit. a) Než začnete pracovat na prvních problémech, projděte a přečtěte si úvodní nebo souhrnnou kapitolu v učebnici. b) Než začnete číst každou následující kapitolu, prostudujte grafické rozvržení kapitoly (jež vypovídá o její struktuře) - shrnutí, nadpisy a grafický materiál; to vám pomůže vytvořit vizuálně zapamatovatelnou "mapu" celé kapitoly. 2. Sledujte chronologii doporučenou v předcházející části "Zvládání materiálu z učebnice":

Projděte si kapitolu čtyřiadvacet hodin před výukou na dané téma, čímž si vtisknete do mysli strukturu a terminologii, která vám pomůže zapsat si dobré poznámky z přednášky. Navštivte přednášku. Potom do čtyřiadvaceti hodin, dokud ještě máte přednášku čerstvě v mysli, si zopakujte poznámky z přednášky a studujte kapitolu níže popsaným způsobem. 3. Studujte kapitolu po příslušných částech - obvykle jeden problém v jedné části. a) Studujte matematiku a technické obory co nejaktivněji, především prostřednictvím řešení problémů a vysvětlování svých řešení někomu jinému (nebo alespoň nahlas sobě samému). Pouhé pochopení vzorového problému je slibný, ale nedostatečný důkaz vašeho chápání a je příliš pasivní, abyste si mohli být jisti, že jste látku zvládli. Studium kapitoly z matematické nebo technické učebnice by mělo probíhat takto: • Přečtěte si první problém nebo první úkol na konci části nebo kapitoly. • Pročítejte si vysvětlující část tak dlouho, dokud se nebudete domnívat, že dokážete problém zvládnout. • Pracujte na problému. • Podobně postupujte ve zbytku kapitoly. Přečtěte si další úkol, přečtěte si vysvětlující část textu a pracujte na problému. Takže až dokončíte kapitolu, dokončíte i zadané úkoly. • U technických textů zpracujte alespoň několik z mnoha příkladů každého druhu problému, i když dokážete snadno chápat vzorový problém a dané řešení. To vám pomůže, abyste cítili větší sebedůvěru, že dokonale ovládáte každý druh problému. Rozdíl mezi technickými učebnicemi a učebnicemi fyziky je v tom, že většina technických textů zdůrazňuje používání jedné základní metody k řešení různých problémů, zatímco většina učebnic fyziky zdůrazňuje používání různých metod k řešení jednoho problému, aby se plně osvítily příslušné fyzikální principy. b) Studium kapitoly z učebnice organické chemie nebo fyziky by bylo podobné, ale s jistými výjimkami: • Přečtěte si první příklad na konci vybrané části, přečtěte si tuto část a pokuste se příklad vyřešit. Pak prostudujete ostatní části kapitoly, ale řešení příkladů odložte až po přečtení celé kapitoly. Dáváme v případě uvedených dvou věd této metodě přednost, protože součástí jejich pochopení je i poznání, které pojetí je třeba použít pro daný příklad nebo problém, stejně jako poznání, jak jedno pojetí působí v různých kontextech. • Z třiceti až padesáti příkladů na konci kapitoly zpracujte dva nebo tři z každého typu (asi deset celkem), pokud jich není zadáno víc. (Viz "Řešení příkladů ve fyzice" níže.) 4. Při řešení příkladů buďte systematičtí. a) Čtěte pečlivě zadání. b) Kreslete si obrázky a pokuste se problém vizualizovat - tj. představit si jeho řešení v grafické podobě, dřív než ho zpracujete matematicky. Vizualizace problému je často základem jeho řešení. Pomůže vám lépe problém pochopit a umožní vám ověřovat jeden typ uvažování proti jinému. U zkoušek stejně jako při řešení běžných úkolů řešte problémy geometricky i matematicky. Kreslete si obrázky a vizualizujte si problém, dřív než ho zpracujete matematicky. 5. Pokud s tím váš učitel souhlasí, pracujte na svém domácím úkolu se skupinkou studentů. To vám poskytne vynikající příležitost aktivně používat nové technické pojmy v diskusi o tom, jak jste dospěli ke svému řešení problémů.

Měli byste při studiu využívat tyto postupy ze tří hlavních důvodů: • Čím více budete mít o předmětu vhodně strukturovaných informací, tím snadněji se budete učit, pamatovat si a využívat nové informace o předmětu. • Abyste si zapamatovali rozsáhlý materiál, musíte se učit po částech postupně a přitom mít na mysli vzor, do kterého každá část zapadá. Nejlepší způsob, jak se naučit každou část, je používat nebo aplikovat ji vhodně strukturovaným způsobem. • Diskuse o problémech s druhými studenty vám může pomoci lépe se učit v mnoha směrech, zejména proto, že během přemýšlení o předmětu zároveň využíváte několik smyslů. Může vám to pomoci vyjasnit myšlení a zvýšit motivaci k učení a pamatování. Během výuky se budete muset vyrovnávat také s prvky, které nejsou v učebnici. V matematice a v technických oborech se učitelé nemusejí vždycky držet přesně učebnice. V hodině mohou některým oblastem věnovat více času a jiné vynechat, a dokonce vkládat oblasti, které nejsou v knize. Obvykle učitelé zadávají domácí úkoly z problémů na konci knihy, ale u zkoušky mohou zadat i jiné problémy, než jsou v knize. Požádejte svého učitele o kopie starých zkoušek nebo se podívejte, jestli nejsou uloženy v učebním středisku. Využívejte starých zkoušek a zkoušejte aplikovat, co jste se naučili v hodině a v domácích úkolech, na problémy podobné těm, které můžete dostat u zkoušky. Řešení příkladů ve fyzice Dr. Roger Walmsley, po mnoho let profesor fyziky na Pennsylvánské univerzitě, mi svěřil svá doporučení, která dává studentům pro řešení fyzikálních příkladů a problémů. S jeho laskavým svolením zde některá jeho doporučení předkládám: Mějte na mysli, že existují různé způsoby řešení fyzikálních problémů, ne jen jeden. Někteří lidé nebo některé knihy mohou tvrdit, že mají jen jeden "správný" způsob, ale mnozí profesoři fyziky vám řeknou, že "správný" způsob je prostě jen příklad jednoho z různých, ale ekvivalentních způsobů, jak lze řešit fyzikální problémy. Pokud zapojíte svou představivost a svůj intelekt, můžete najít vlastní způsob řešení. Avšak budete ho muset umět objasnit a obhájit. Při studiu fyziky byste se měli především řídit třemi základními kroky popsanými v předcházející části, potom můžete vyzkoušet tyto dodatečné postupy: 1. Přečtěte si znovu první problém na konci kapitoly a položte si otázku: "Která část nebo které části kapitoly se vztahují k tomuto problému?" 2. Vizualizujte si situaci popsanou v problému. Jak vypadá? Jaké jsou prostorové vztahy částí, jak se předměty pohybují? Popište si - přímo to napište - co si vizualizujete. 3. Myslete na principy, které platí pro situace v problému. S těmito principy na mysli navrhněte promyšlenou strategii odpovědi na všechny otázky v problému. U každé rovnice se zeptejte: "Co musím vědět, abych dospěl k odpovědi na tuto otázku?" 4. Pokud je problém velmi složitý, rozdělte ho na části a řešte každou část zvlášť. Potom sestavte celkovou odpověď na složitý problém s využitím vztahů jednotlivých částí mezi sebou.

5. Pokud uvíznete, přečtěte si znovu podstatné části textu a podívejte se na příklady a další problémy, které zahrnují tytéž pojmy. Pokud si stále nevíte rady, odložte na chvíli problém stranou. 6. Až se vrátíte k problému znovu osvěženi, pravděpodobně budete umět vymyslet postup, jak jej vyřešit. Přečtěte si znovu otázky a ujistěte se, že váš postup vede k odpovědi na položené otázky. Doktor Walmsley zdůrazňuje: "Odolejte pokušení otázky nesprávně interpretovat tak, aby se daly přizpůsobit postupu, který jste vymysleli." Efektivní četba prózy nebo poezie s plným pochopením Doporučení uvedená níže vám mohou pomoci přemýšlet kriticky o literatuře a také nacházet v její četbě jisté osobní hodnoty. Otázky vašeho profesora zřejmě budou obracet vaši pozornost především k uměleckým prvkům literatury, jako je zápletka, postavy a dějiště románu, jiný profesor se zase bude věnovat především autorovi, další tomu, jak reálný svět ovlivnil literární dílo nebo jak se v něm obráží a tak dále. Vás bude přemýšlení o literárních dílech z různých úhlů pohledu pravděpodobně daleko více zajímat - a také se vám bude daleko více dařit pokud si nejprve poznamenáte svou osobní reakci na dané dílo, potom se ně podíváte kritickým nebo interpretačním pohledem a nakonec ještě jednou zvážíte, nakolik toto uvažování ovlivnilo nebo pozměnilo váš osobní pohled. Osobní hodnoty, kvůli kterým čteme literaturu, mohou zahrnovat zábavu, krásu, sebepoznání, pochopení druhých a inspiraci ke změně společnosti. I když všechny tyto hodnoty můžeme nalézt ve většině dobré literatury, každý čtenář nalézá v jednotlivých literárních dílech jiné hodnoty. Čtenáři přirozeně vnášejí do téhož díla své odlišné zkušenosti, zájmy a potřeby, a tak reagují různě emočně, imaginativně a intelektuálně. 1. Zvažujte - a písemně si poznamenejte - během čtení a po přečtení prózy nebo poezie: a) jak na vás próza nebo poezie působí - emočně, imaginativně a intuitivně jakož i intelektuálně. b) které scény, verše, věty a obrazy vás nejvíc zaujaly. Všímejte si, jak na vás próza nebo poezie působí. 2. Zkusmo a stručně se pokuste odpovědět na následující otázky (s tím, že na ně budete odpovídat znovu, až si prostudujete dílo podrobněji): a) Když uvažujete o románu, povídce nebo básni jako o celku, co si myslíte, že znamená? Krátce vyjádřete, co je podle vás jejich téma. Formulujte téma pečlivě, vyhněte se příliš úzkým nebo příliš širokým tvrzením. b) Jaký pohled na život nebo postoj k životu román, povídka nebo báseň odhaluje? Jaká je vaše reakce na tento pohled nebo postoj? c) Jakou hodnotu má román, povídka nebo báseň pro vás osobně? Pokládáte je za zábavné? Nacházíte v nich krásu? Pomohly vám lépe pochopit sama sebe nebo druhé? Jak vás zážitek z četby změnil - vaše postoje, pocity, myšlení? d) Jaké zážitky jste měli a jaké sklony máte jako čtenáři, které by mohly ovlivnit vaši odezvu? e) Jakou hodnotu může mít dané umělecké dílo pro druhé? Mohlo by pomoci změnit společnost?

3. Pokud chcete nebo potřebujete pochopit prózu nebo poezii hlouběji, analyzujte ji podrobně. Zvažujte, jak každý prvek díla přispívá k jeho celkovému účinku a smyslu. Umělecké dílo je organické jako strom nebo člověk. Při jeho analýze si musíte všímat, jak se každý prvek, který ho utváří, vztahuje k dalším prvkům a k celku. Podrobné otázky, které by vám mohly pomoci při rozboru prózy, uvádí bod 5 níže. Na pomoc pro psaní poznámek na podporu vašeho rozboru používejte úspornou metodu ABCDE popsanou v páté kapitole. Pro poznámky, které by vám mohly pomoci při rozboru poezie, viz "Psaní poznámek z poezie..." v sedmé kapitole. (Po podrobném rozboru románu, povídky nebo básně zvažujte znovu výše uvedené body 1 a 2.) 4. Při rozboru prózy zvažujte následující prvky: a) Úhel pohledu • Je příběh vyprávěn z hlediska vševědoucího autora? Nebo z hlediska jedné z postav? Nebo z hlediska několika postav? • Připadá vám vypravěč spolehlivý a pravdivý? Pokud ne, proč? • Čím úhel pohledu přispívá k celkovému smyslu románu? b) Zápletka • Jaký je rozsah románu časově? • Které jsou jeho hlavní scény? • Vyplývá posun děje z povahy postav? Nebo z působení společenských sil? Nebo osudu? • Jakou formu má linie příběhu? Je to cesta, nebo hledání? Růst, nebo pokles mravů nebo majetku? Setkání, nebo manželství? Dospívání prostřednictvím zkušenosti? Prolínání jednotlivých příběhů? • Má zápletka nějaký vlastní vzorec? • Čím zápletka přispívá k celkovému smyslu románu? c) Postavy • Jsou postavy "ploché"? (Lze je plně popsat několika slovy? Mění se v románu jen velmi málo?) Nebo jsou "plastické"? (Odhaluje se mnoho jejich vlastností? Vyvíjejí se v románu?) • Které postavy se vám nejvíce vryly do paměti? Proč? • Jak se postavy odhalují? Tím, co říkají a dělají? Tím, co říká a myslí si vypravěč? Tím, co říkají druhé postavy? Tím, co říká přímo autor čtenáři? • Jsou některé z postav ve výrazném protikladu? • Čím postavy přispívají k celkovému smyslu románu? d) Prostředí • Jaký je rozsah románu, pokud jde o prostor nebo prostředí? • Je prostředí důležité pro postavy? Pro zápletku? • Čím prostředí přispívá k celkovému smyslu románu? e) Jazyk nebo dikce • Je román vystavěn většinou na konverzaci? Je to konverzace ze skutečného života? • Podává pouze zprávu o událostech? • Je napsán s poetickými obrazy? Které jsou jeho ústřední obrazy nebo metafory? • Jaká je jeho dikce (výběr slov)? Formální? Neformální? Hovorová? Slang? Mění se v průběhu románu? • Čím jazyk nebo dikce přispívá k celkovému smyslu románu? f) Tón (vlastnost stylu, která odhaluje nebo vytváří postoj, jako "tón hlasu")

• Je tón románu humorný? Vážný? Sarkastický? Ponurý? Nadnesený? Konverzační? Jak to poznáte? • Čím tón románu přispívá k jeho celkovému smyslu? g) Název • Jak se název vztahuje k celkovému smyslu románu nebo jak ho vyjasňuje? 5. Které prvky románu se jeví jako nejdůležitější? 6. Vraťte se k bodům 1 a 2 této části a dopracujte svou původní odezvu na román. 7. Abyste ještě více docenili prózu nebo poezii, poslechněte si jejich nahrávky, pokud jsou dostupné v knihkupectví, v obchodě s hudebninami, v knihovně nebo na dobírku. Chcete-li další doporučení ke čtení literatury, viz "Psaní poznámek z poezie" v sedmé kapitole. Poznámky k rychlému čtení Rychlost čtení je mentální vlastnost, která se zřídka zlepší trvale nějakým vnějším tlakem. Stroje a další vnější pomůcky (například pohyb ruky), které mají zvýšit rychlost čtení, nejsou o moc lepší než jiné metody a mají jednu hlavní nevýhodu. Když čtenáři, kteří používají vnější prostředky, čtou bez nich, brzy se vracejí ke své původní rychlosti čtení. Naproti tomu cvičení doporučovaná v oddílu "Rychlé čtení pouze klíčových myšlenek" na začátku této části nezahrnují vnější tlak. Proto pravděpodobně trvale pomáhají každému čtenáři, který je motivován, aby pravidelně prováděl tato cvičení, která se mohou stát jeho dobrým zvykem. K nevýhodám rychlého čtení patří: 1. Tlak číst rychleji má tendenci zvyšovat úzkost studentů, kteří už tak trpí úzkostí ze svých úkolů spojených s četbou. Jak se zvyšuje úzkost, obvykle se snižuje porozumění. 2. Většina čtenářů se nemůže soustředit na pohyb očí a zároveň na obsah toho, co čtou. Proto soustředění na rychlejší a plynulejší pohyb očí obvykle vede ke snížení soustředění na obsah materiálu. 3. Rychlé čtení nezajišťuje jasné a přesné počáteční učení, a proto často vytváří časově náročný problém neučení a opakovaného učení. Rychlost čtení a porozumění se pravděpodobně zlepší a budou trvalejší, pokud se čtenáři pokusí zlepšit spíše své centrální procesy (vnímání, chápání, asimilaci) než periferní procesy (pohyb očí, jak je popsáno v knize Milese Tinkera, viz níže). Subvokalizace neboli tiché vyslovování každého slova během čtení může některým čtenářům pomoci lépe pochopit nebo vnímat, co čtou. Zatímco kdysi byla subvokalizace pokládána za berličku, jíž bychom se měli vyhnout, nyní je uznávána jako přirozený způsob, jak se někteří čtenáři vyrovnávají s materiálem, který je pro ně obtížný. Když mají čtenáři více informací, důvěry a zájmu, pokud jde o jejich materiál ke čtení, obvykle zjišťují, že už si ho nepřeříkávají, kromě situace, kdy chtějí lépe ocenit zvlášť dobře napsanou pasáž. Všestranné čtení je mnohem důležitější než rychlé čtení. Všestrannost znamená schopnost přizpůsobit svůj způsob čtení (včetně rychlosti) povaze čteného materiálu a důvodu, proč jej čteme. Zlepšení všestrannosti čtení obvykle přichází s vyšším stupněm informovanosti v daném oboru a se zvýšením pozornosti, kterou věnujeme stanovení cílů, dřív než začneme nějaký materiál číst. Všestrannost čtení je mnohem důležitější než rychlost. Chcete-li další informace o rychlém čtení, nahlédněte do následujících titulů: Papík, Richard, Naučte se číst!, Grada, 1993.

Gruber, David, Šetřme časem, Management Press, 1992. Gruber, David, Kdo to má všechno číst, Gruber-TDP, 1991 Tinker, Miles, A., "Role of Eye Movements in Improving Reading", in Bases for Effective Reading. Minneapolis, University of Minnesota Press, 1965. Whimbey, Arthur a Jack Lochhead, "Six Myths about Reading" in Problem Solving and Comprehension, 5. vyd., Hillsdale, NJ, L. Erlbaum Assocs., 1991. Jasné a přesné chápání věcí, které svěřujeme paměti, je nutné, abychom je tam usadili a upevnili... Myšlenky, představy, tvrzení, názory a vědecké postupy, které oceňujeme, se uchovají v naší paměti, pokud je dokážeme vidět dostatečně jasně a přesně. Nejasná tušení a zmatené myšlenky zmizí jako obrazy za soumraku. Isaac Watts, 1741 Zlepšení myšlení a psaní poznámek na základě přemýšlení o přečteném materiálu Přizpůsobení čtení a psaní poznámek v neznámém žánru nebo oboru Hlavním problémem při čtení a psaní poznámek v relativně neznámém žánru nebo oboru je rozhodnout, co hledat a poznamenat si jako důležité. Jak můžete číst a dělat si poznámky z poezie, která vám byla zadána v jednom z vašich prvních literárních seminářů? Z právních případů v jednom z vašich prvních seminářů práv? Z materiálu, jenž vám byl uložen v semináři z historie nebo z fyziologie, když jste neabsolvovali žádný úvod do těchto oborů? Než začnete uvažovat, jak byste odpověděli na tyto otázky, posuďte následující obecné body: 1. Pouhé čtení nebo čtení a značení na stránce není vhodná metoda četby pro učení. Budeme-li se řídit principy a postupy pro zapamatování (uvedenými ve 3. kapitole), mělo by čtení pro potřeby učení doprovázet zaznamenávání vašich kritických a tvůrčích myšlenek, jak vás napadají, a psaní poznámek z obsahu materiálu, pokud jste si jisti, co je nejdůležitější (jak je popsáno v 5. kapitole). 2. Pokud se setkáte se slovem, frází, větou nebo odstavcem, jimž nerozumíte, udělejte si tužkou na okraji stránky otazník a čtěte dál. Až dojdete na konec materiálu a vrátíte se k otazníkům, budete mít patrně dostatečné množství znalostí a informací, abyste pochopili označený materiál rychleji, než kdybyste nad ním bádali při prvním čtení. 3. Nebuďte překvapeni a nemějte obavy, pokud je vaše čtení v novém žánru nebo oboru mnohem pomalejší a namáhavější než u známějšího materiálu. Jak budete nový obor poznávat, bude pravděpodobně i vaše pochopení rychlejší a hlubší. Navíc, když se osvobodíte od úzkosti z toho, že pomalu nebo špatně čtete, vaše pochopení se ještě zvýší. Obvykle čím vyšší je úzkost, tím nižší je pochopení. 4. Především si zjistěte od autorit v žánru nebo oboru, který je vám neznámý, které základní otázky nebo struktury by mohly být vodítkem pro vaše počáteční čtení a psaní poznámek. Jednou z těchto autorit může být učitel nebo profesor, který jej učí. Měl by vám v hodině nebo na semináři nabídnout jasné vedení. Můžete také analyzovat přednášky, abyste zjistili otázky, jež vám mohou být vodítkem pro čtení, nebo si můžete prostudovat nějaký základní současný odborný text v tomto oboru. Případně se také můžete obrátit na nějakého profesionála nebo odborníka mimo školu.

5. Pokud začnete s nějakým základním současným textem, pravděpodobně zvýšíte svou informovanost v oboru natolik, že budete moci lehčeji číst náročnější materiály. Základní text můžete číst výběrově; metodická část a shrnující kapitola nebo shrnutí jednotlivých kapitol by mohly stačit, aby vás uvedly do dalšího čtení. Zjistěte... které základní otázky nebo myšlenky, případně struktura výkladu by mohly být vodítkem pro vaše počáteční čtení. Chcete-li podrobné doporučení o čtení a psaní v neznámém oboru nebo žánru, nahlédněte do některé příručky, kterou napsala nějaká autorita z daného oboru nebo žánru. Podobně jako při každém čtení nebo poslechu si během hledání a sledování základní struktury nebo otázek udržujte kritický přístup. Buďte si vědomi, že jiná autorita může nesouhlasit s tou, kterou čtete, a že i vy ze svých znalostí a zkušeností můžete přinést nové myšlenky, jež mohou rozšiřovat nebo modifikovat strukturu nebo otázky, které jste objevili. Když se začínáte věnovat nějakému novému předmětu, "nemějte obavy ze současných potíží, které se objeví, ani nespěchejte a nebuďte netrpěliví v hledání odpovědí a řešení otázek, které se objeví". Možná trochu více studia, trochu hlubší poznání předmětu, trochu času a zkušeností ty potíže vyřeší, rozvážou onen uzel a vaše pochybnosti se ztratí... Isaac Watts, 1741 Psaní poznámek z učebnic nebo článků v biologii a v přírodních vědách V biologii a v přírodních vědách se autority obecně shodují na metodice. Proto téměř každý text určený jako úvod do oboru pro vás bude vhodný jako zdroj struktury nebo základních otázek, který vám pomůže při počátečním seznámení s oborem. Než vstoupíte do pokročilého studia přírodních věd, budete se umět jako nový student v tomto oboru naučit víc za kratší dobu výběrovým čtením nejen úvodního textu do příslušné vědy, ale také úvodního materiálu, který se týká speciální oblasti, jež je předmětem vašeho studia. Při studiu vědeckého materiálu se řiďte pokyny doporučenými v oddíle "Zvládání materiálu z učebnice" v šesté kapitole. Pomoc při přemýšlení naleznete v oddíle "Otázky pro povzbuzení..." na konci této sedmé kapitoly, odpovídejte pouze na otázky, které vám připadají nejvhodnější pro váš cíl a materiál. Chcete-li doporučení, jak studovat fyziku a chemii, přečtěte si "Studium matematiky a technických oborů" v šesté kapitole. Psaní poznámek z knih nebo článků o historii V historii, podobně jako v mnoha jiných disciplínách existují mezi autoritami rozdílné názory na to, co by mělo ovlivňovat kritické čtení v oboru. Jedním z hlavních rozporů mezi historiky je dnes to, zda by se primární pozornost měla věnovat studiu vládnoucí vrstvy, tedy vyšší společnosti, nebo obyčejného lidu na dně společnosti. Historici se tedy přou, zda studovat historii "shora dolů, nebo zdola nahoru". Stará historie jde "shora", nová "zdola". Ještě delší spor, který probíhá mezi historiky neustále, je o metodiku. Tento spor se soustřeďuje kolem názorového rozdílu mezi historiky na to, zda se má historie řadit mezi humanitní obory, nebo mezi společenské vědy. Historikové, kteří zařazují historii do humanitních věd, mají sklon chápat jako primární metodu vyprávění. Ti, kteří řadí historii mezi společenské vědy, mají tendenci pokládat za primární metodu analýzu. Studenti, pro které je historie neznámým oborem, by měli při četbě o historii brát tento názorový rozdíl v úvahu a měli by podle toho modifikovat strukturu a otázky, jež získají od různých autorit jako vodítko pro své počáteční studium. Pro ilustraci, když jsem požádala jednoho profesora historie, aby mi doporučil autoritativní knihu, která by mi mohla být vodítkem k počátečnímu čtení z historie, nasměroval mě na

Doing History (Dělat historii) od J. H. Hextera (Indiana University Press, 1971). Když jsem konzultovala se dvěma dalšími historiky další podněty, které bych mohla začlenit do této knihy, dozvěděla jsem se, že hledisko doktora Hextera představuje jednu stranu sporu mezi historiky, která relativizuje hodnotu analýzy, statistických důkazů a společenských věd. Proto jsem při využívání svých poznámek z Doing History jako vodítka pro čtení historického titulu (v tomto případě The Emergence of the American University od Lawrence R. Veyseyho, Chicago, University of Chicago Press, 1965), kladla větší důraz na analýzu, statistické důkazy a společenské vědy, než Hexter pokládá za nutné. Následují mé poznámky z Doing History, popis procesu, jak jsem si psala poznámky z jedné části knihy The Emergence of the American University, a moje poznámky samotné. Vzorek mých poznámek z četby knihy J. H. Hextera Doing History, Bloomington, Indiana University Press, 1971. Strana 15 Definice "historiografie" ("doing history", "dělání historie"): "Umění psát historii a/nebo výsledek takového psaní chápaný v jeho rétorickém aspektu" (Hexter) 154 - jako součást intelektuální historie: "historie myšlenek historiků o minulosti" 15 - jako součást sociologie poznání: "historie psaní" 44 Teze: "Komunikace, a tedy pokrok historického poznání, je neoddělitelná od rétoriky historie"; jinými slovy, historikové sdělují poznání minulosti zároveň tím, co píší i jak píší. 51 A. Jak (a jak dobře) tento historik "dělá" historii? (Jsou možné jen "dočasné soudy", i se znalostí historických záznamů.) 1. Sděluje historik, co se stalo a jak, historickým vyprávěním, historickou analýzou, nebo organickým propojením obojího? 27 a) Vyprávění (vyprávění příběhu nebo příběhů) svou logikou zajišťuje "koherenci výkladu", a proto je tradičně a obecně historiky užíváno. b) Analýza vyžaduje formulaci hrubé hypotézy, "pro kterou poskytují dochované záznamy naději na ověření". 2. Jak "řídké nebo hojné" jsou historické důkazy, jak "adekvátní nebo neadekvátní" je historický důkaz? 142 a) Zahrnuje důkaz kvantifikaci, statistické základy? (např. "jedna čtyřicetina populace" místo "malý zlomek"?) 3. Do jaké míry využívá historik materiál ze společenských věd? 4. Do jaké míry je tato historie komparativní, jako opozice nacionalismu nebo etnocentrismu? 5. Do jaké míry je jazyk denotativní, do jaké míry konotativní? a) Denotativní jazyk historiografie je jako jazyk přírodních věd; žádoucí a nutné jsou úplné a přesné výčty. Hlavní rozdíl mezi využitím denotativního jazyka v historii a v přírodních vědách: "vyjádřit historickou skutečnost... s maximálním dopadem... může vyžadovat, aby historik podřídil úplnost, explicitnost a přesnost dalším úvahám." 43 b) Konotativní ("evokativní a dokonce metaforický") jazyk historiografie je "bližší jazyku fiktivního umění"; je žádoucí a dokonce nutné, aby vtáhl čtenáře "do konfrontace s dávnou minulostí a dávno mrtvými lidmi", aby jeho vyprávění bylo "silné, živé, vzrušující". 47 Hlavní rozdíl mezi užíváním konotativního jazyka v historii a v beletrii: "prvořadá oddanost historiků věrnosti dochovaným záznamům minulosti". 25 B. Jaké chápání minulosti ("historické skutečnosti") mi historik sděluje prostřednictvím svého psaní?

-

jaký "pohyb a tempo událostí" jaké "motivy a jednání lidí" jaký "dopad na běh událostí nehody, katastrofy nebo šťastné náhody..."?

Popis mého procesu psaní poznámek (z knihy) Emergence of the American University, od Lawrence R. Veyseyho 1. Vytušila jsem, že typický úkol v pokročilém studiu historie bude zahrnovat čtení z rozsáhlé bibliografie (spíš než zvládnutí jedné nebo dvou učebnic), že většina knih v bibliografii bude v knihovně půjčována prezenčně, a proto nebudou podtrhané, a že poznámky budou muset být podrobnější, abych měla dost materiálu pro opakování. 2. Přečetla jsem si obsah, abych zjistila rozsah knihy a abych našla strany, kde bude patrně vyslovena teze knihy. 3. Hledala jsem vyjádření teze a její rozpracování v prvním a posledním odstavci předmluvy a závěru. Když jsem našla, co jsem hledala (v prvních větách úvodních odstavců těchto částí), poznamenala jsem si strany a části stran, ze kterých bych si zřejmě chtěla psát poznámky. 4. Vrátila jsem se ke stranám a částem stran, které jsem si poznamenala, vypsala jsem si poznámky k tezi, citovala jsem přímo z větší části (s použitím uvozovek), protože ten obor je pro mě relativně nový a nebyla jsem si jistá, zda bych dokázala přesně a pohotově parafrázovat. 5. Snažila jsem se nedívat do svých poznámek a přeříkala jsem si nahlas tezi, abych si ji vtiskla hlouběji do paměti, což mi mohlo pomoci rychleji chápat, až budu číst dál. 6. Vrátila jsem se k obsahu, abych si poznamenala hlavní názvy kapitol, což ukazuje rozsah knihy ve vztahu k tezi. 7. Zvážila jsem, která část knihy mě zajímá nejvíc a je zároveň nejlepším místem, kde začít číst, protože mi pomůže "proniknout" do knihy - spojit materiál přímo s mými dosavadními znalostmi a zájmy, a tak zvýšit moji pozornost a pochopení, jak budu číst dál. 8. Prohlédla jsem si a pak jsem si přečetla část, která mě zvlášť zaujala, "Akademické standardy nové doby" v kapitole nazvané "Tendence směšovat a usmiřovat". Poznamenávala jsem si strany a části stran, ze kterých bych mohla chtít citovat. 9. Podle otázek, které mi naznačila Hexterova kniha Doing History, modifikovaných tím, co jsem se dozvěděla od jiných historiků, jsem si zaznamenala svou kritickou odezvu na tuto část. 10. Vypsala jsem si poznámky z obsahu části. Kdybych měla číst celou knihu, sledovala bych kroky 8 a 9, potom bych si vzala knihu ze studovny (přes noc nebo do tří dnů, což obvykle povolují) a napsala bych si na stroji nebo na počítači poznámky z obsahu s využitím svých záznamů stran a částí stran. Poznámka: Kdybych měla materiál ovládat, sledovala bych kroky uvedené pro zvládání materiálu z učebnice v šesté kapitole do té míry, jak by bylo nutné. Mé poznámky k tezi a rozsahu (kniha) Emergence of the American University Strana 439 Teze V Americe "myšlenka univerzity... prošla procesem... asimilace do prostředí Nového světa, doprovázeného hlubokým vnitřním napětím a smíšeným pocitem zisku a ztráty".

vii "Nejvýraznější věc na americké univerzitě v jejím formativním období je rozmanitost myšlení daná lidmi, kteří posouvali její vývoj." viii "Dva nejvýznamnější typy akademického konfliktu na konci devatenáctého století se odehrávaly kolem základního smyslu nové univerzity a kolem druhu a stupně kontroly, jakou má uplatňovat její vedení." Rozsah Část 1: Soupeření koncepcí vyššího vzdělávání, 1865-1910 1. Kázeň a zbožnost 2. Užitečnost 3. Výzkum 4. Liberální kultura Období přehodnocení, 1908-1910 Část 2: Cena za strukturu, 1890-1910 5. Vzor nové univerzity (včetně) a) Propast mezi studenty a fakultou b) Nárůst administrativy 6. Tendence k mísení a smíření a) Narůstající sjednocování ideálů b) Podnikatelské modely vzdělávacího podniku c) Akademické standardy nové doby d) Různorodost "nového" administrátora 7. Problém nesmířených Závěr: Univerzita jako americká instituce Mé poznámky z jedné části Emergence of the American University, část 2, 6 c* A. Akademické standardy nové doby 1. Narůstající důraz na kvantifikaci (někteří oponují), např. Eliot (Harvard): "Kvalita musí být zajištěna, čím více, tím lépe." 2. "Starost o kvantitativní úspěch směřuje k potlačení kvality." a) Na nových univerzitách (Cornell, Stanford) nízké administrativní standardy, aby zajistily počty b) Větší počet studentů na fakultě ztěžuje kontrolu akademické úrovně * Zkratky zde nejsou uvedeny, aby byly poznámky čitelnější; kdybych je uváděla, používala bych asi tento kód: akad. std. = akademický standard, fak. = fakulta, st. = studenti, uč. = učení. 3. Protichůdné důkazy, nové očekávání akademického výkonu a) Požadavky rostly poněkud těžce, 1865-1910 • Více studentů žádalo o opakování kurzů • Založen program individuálního studia b) Ale úroveň práce je velmi nízká ve srovnání s polovinou 20. století; např. někteří studenti na Harvardu dostávali A za seminář, který nikdy nenavštívili, za pouhé 3 hodiny konzultací. 4. Zlepšení kvality obtížné, protože pedagogové se neshodli

a) na tom, jak "vážná" by měla být práce v seminářích; b) na "podstatném významu vážnosti", např. profesoři přírodních věd proti profesorům humanitních oborů; přesnost poznámek pod čarou proti "verbální virtuozitě a mravní oddanosti". Můj komentář ke kapitole "Akademické standardy nové doby" A. Co je pro mě zvlášť zajímavé a cenné: 1. Pohled, který mi tato část dává na: a) problémy přijímání studentů, v minulosti a nyní (# 1 a # 2) b) minulou a nynější potřebu studentských služeb (např. učebních center), které by pomáhaly studentům studovat efektivněji (# 3) c) současný spor historiků (# 4). B. Jak tady Veysey "dělá historii": 1. Historická analýza, v této části není vyprávění a) Vyjádření podtezí podepřená rozsáhlými důkazy (nestatistickými) s mnoha poznámkami pod čarou označujícími přímé zdroje, dodatečné zdroje nebo dodatečné podrobnosti. b) Příklad: "Úroveň práce na vůdčích institucích navzdory zlepšení v letech po roce 1905 zůstává neobyčejně nízká podle kritérií poloviny dvacátého století... Na Yale v roce 1903 profesoři požadovali jen hodinu nebo méně denně na svou přípravu na seminář." (Poznámka pod čarou cituje tři zdroje této a podobné informace) s. 357. 2. Jazyk téměř zcela denotativní (jak je vidět ze shora uvedeného příkladu). C. Obsažený smysl pro minulost: 1. V této části je smysl pro minulost většinou výsledkem: a) kumulativního efektu hojnosti solidně utříděných důkazů na podporu vyjádřených tvrzení; b) vyjmenovávání spíše než vyprávění "pohybu událostí", "motivů a jednání lidí"; c) informací, které pravděpodobně může přinést do knihy většina čtenářů (znalost alespoň jedné americké univerzity). Psaní poznámek z poezie v prvním ročníku studia literatury Abyste si zlepšili čtení poezie a psaní poznámek z ní, najděte si nějaký základní text o literatuře obecně nebo o poezii zvlášť tím, že si prohlédnete knihy požadované na úvodní semináře z literatury nebo z poezie. Zřejmě se poučíte mnohem rychleji z úvodních knih, které jsou jasně utříděné a relativně prosté žargonu. Příklady takových knih jsou: A Short Guide to Writing about Literature od Sylvana Barneta (6. vyd., New York, Harper Collins, 1991) a Introduction to the Poem od Roberta W. Boyntona a Maynarda Macka (3. vyd., Portsmouth, NH, Boynton/Cook, 1985). (V českém kontextu např. knihy Josefa Hrabáka Umíte číst poezii a prózu? Praha 1971, Úvod do teorie verše, Praha 1970, Poetika, Praha 1977.) Vaše poznámky z Introduction to the Poem, které by vám měly být vodítkem pro čtení poezie, budou pravděpodobně vypadat takto: 1. Kdo je mluvčí? 2. Kdo je obecenstvo? 3. Jaký je tón (hlasu), jímž mluvčí oslovuje obecenstvo? 4. Jaký je námět? Téma? Smysl?

5. Jak přispívá rytmické a zvukové schéma k účinku a smyslu básně? 6. Které "prostředky zhuštění" jsou využity? a) synekdocha b) ironie c) paradox d) přirovnání prostřednictvím podobnosti, metafory, juxtapozice 7. Jak tyto prostředky přispívají k účinku a smyslu básně? Vaše poznámky k rozboru určité básně by měly sledovat strukturu shora uvedených otázek. Pokládejte své poznámky za předběžné, dokud jste nepřečetli báseň několikrát, abyste objevili důkazy na podporu každého svého tvrzení - zejména těch, která se týkají tématu a smyslu. Autoři knihy Introduction to the Poem (Úvod k básni) a autoři dalších úvodních textů do literatury by pravděpodobně souhlasili, že před podrobným rozborem básně byste měli uvážit a zaznamenat si, jaký máte z básně dojem, a že po rozboru básně byste měli zvážit a zaznamenat si, jakou hodnotu má báseň pro vás osobně. Otázky, které by vám mohly být vodítkem k těmto úvodním a závěrečným reakcím, by mohly znít: 1. Jak na mě báseň celkově působí - emočně, imaginativně, intuitivně, smyslově, intelektuálně? 2. Jakou hodnotu má báseň pro mě osobně? Jak mě zážitek z přečtení básně změnil - mé postoje, pocity, myšlení? 3. Jaký jsem měl zážitek a jaké sklony mám jako čtenář, které by mohly ovlivňovat mou reakci? Jakmile si vypěstujete jasné chápání určitých způsobů, jak může báseň čtenáři sdělovat význam a jak na něho může působit, budete umět číst a psát si poznámky spontánněji, bez přímého odkazu na návodné otázky, jako jsou ty, které jsem odvodila z knihy Introduction to the Poem (Úvod k básni). Tady je příklad poznámek z básně, které se řídí podle struktury uvedené v knize Introduction to the Poem: Art Herman Melville In placid hours well-pleased we dream Of many a brave unbodied scheme. But form to lend, pulsed life create, What unlike things must meet and mate; A flame to melt - a wind to freeze; Sad patience - joyous energies; Humility - yet pride and scorn; Instinct and study; love and hate; Audacity - reverence. These must mate, And fuse with Jacob's mystic heart, To wrestle with the angel - Art. Umění Herman Melville V poklidných hodinách potěšeně sníme

o mnoha odvážných nehmotných plánech. Ale dát formu, vytvořit pulzující život, jaké nepodobné věci se musí setkat a spojit: žhavý plamen - a mrazivý vítr, smutná trpělivost - a hravé energie, pokora - a také pýcha a pohrdání, instinkt a studium, láska a nenávist, drzost a úcta. Ty se musí spojit a splynout s Jákobovým mystickým srdcem, aby zápasily s andělem umění. 1. Bezprostřední celkový dojem: Smysl pro složitost umění (poezie) a všeho, co přispívá k jeho vytvoření - síly působící v umělci (básníkovi) i mimo něj. 2. Jednotlivé prvky (a důkaz jejich existence v básni): a) Dramatická situace: básník uvažuje o aktu tvoření umění a zároveň tvoří. (Důkaz: Doslovný a obrazný význam slov samých - a jejich začlenění do básně.) b) Mluvčí: Snílek a umělec, tvůrce této básně na téma tvoření poezie. c) Obecenstvo: Další snílci. (Důkaz: Gramatický podmět a přísudek v prvních dvou verších je "/my/ sníme".) d) Tón: • Stupňující se obdiv. (Důkaz: Zvolací čtvrtý verš; zrychlující se střídání různých "nepodobných věcí", které se musí spářit, od "plamene tavicího - větru mrazivého" po "drzost - úctu"; vrcholí odkazem na mystický příběh z bible.) • "Drzé" úsilí. (Důkaz: Zrychlené střídání "nepodobných věcí", které se musí spojit a "splynout s Jákobovým mystickým srdcem, aby zápasily s andělem umění".) e) Rytmus a metrum (viz anglický originál): Prvních pět veršů je v celku jambických (slabá, silná, slabá, silná atd.); v dalších čtyřech verších dominují rytmy řeči; poslední dva verše se vracejí k jambu. Tyto kontrasty podporují kontrasty naznačené slovy: pouhé snění versus aktivní setkání a spojení "nepodobných věcí"; pak splynutí "s Jákobovým mystickým srdcem, aby zápasily s andělem umění".) f) Další zvuky (viz anglický originál): Rovnováha vytvořená posuny v rytmu (viz výše) je posílena podobnou rovnováhou v posledních verších: v prvních šesti verších se rýmují vždy dva po sobě následující; sedmý verš se nerýmuje; v posledních čtyřech verších se rýmují vždy dva sousední verše; a verše 3 a 4, 8 a 9 mají stejné rýmy. "Spojení" rýmů odpovídá spojení popisovanému slovy. 3. Prostředky zhuštění a) Ironie: "Jaké nepodobné věci se musí setkat a spojit", aby vzniklo umění - a jak "odvážné" a ne tak odvážné jsou "nehmotné plány", o nichž sníme "v poklidných hodinách". b) Paradox: Tvorba umění vyžaduje lásku (setkání a spojení "nepodobných věcí" v umělci) a zároveň konflikt (splynutí "s Jákobovým mystickým srdcem, aby zápasily s andělem umění"). c) Hlavní metafory: • tvoření (uměleckého díla) je jako akt lásky, jímž se tvoří dítě (verše 3 a 4); • umělecké dílo je jako dítě, ratolest; • múza je jako Bůh, anděl, který zápasí s Jákobem; • umělec (básník) je jako Jákob.

d) Juxtapozice: kladení vedle sebe dvojic nepodobných věcí naznačuje nekonečnou složitost a rovnováhu protikladů v člověku a v jeho stvoření. 4. Námět Umění, jeho tvorba (poezie). (Důkaz: Název a doslovný i obrazný význam slov básně.) 5. Téma Složitá povaha tvůrčího aktu, který vyžaduje veškeré schopnosti člověka a také přítomnost božského. 6. Smysl Kromě tématu báseň naznačuje, že vliv, který má na umělce jeho tvorba, je částečně podobný vlivu, jaký měl na Jákoba zápas s andělem - transformace v lepšího člověka. 7. Hodnota pro mě osobně Účinek básně je znovustvořením úcty básníka k tvůrčímu aktu a - prostřednictvím mého úsilí zápasu s básní - vede k uvědomění, že čtení básně, stejně jako její psaní, může být tvůrčím aktem a může mě tak transformovat v lepšího člověka. Důkaz pravdy veršů W. H. Audena: Dobrá báseň je příběh, který ukazuje cestu k poznání. (Například k poznání příběhu Jákoba a anděla v Genesis 27-33.) Když budete číst poezii pro akademické účely, poznamenávejte si všechny myšlenky nebo teze, které byste mohli rozpracovat jako základ pro písemnou práci nebo odpověď u zkoušky. Základní struktura vaší písemné práce nebo odpovědi u zkoušky by mohla být následující: vyjádříte kontext básně, pak uvedete svou myšlenku nebo tezi a podepřete ji diskusí o každém prvku básně, jak se vztahuje k celému tvaru. Psaní poznámek z právních případů v prvním ročníku studia práv Pokud nejste zvyklí studovat právní případy (právní posudky), měli byste si promluvit s praktikujícím právníkem, abyste poznali příslušné postupy a otázky, které by vám mohly být vodítkem pro čtení a psaní poznámek v tomto oboru, dokud nebudete mít vytvořen osobní nebo profesionální postup, kterým se budete řídit. Praktikující právník vám pravděpodobně doporučí postupy a otázky podobné těm, které následují, protože jsou užitečné v právní praxi stejně jako pro práci v seminářích na právnické fakultě. 1. Prozkoumejte předmluvu a obsah své knihy precedenčních případů. Projděte si ji, abyste pochopili kontext případu, který vám byl přidělen (tedy právní oblast, kterou případ ilustruje). 2. Snažte se získat celkový přehled o případu. V oficiální zprávě je obvykle živé záhlaví pro celkový přehled a jeden stručný odstavec ke každému bodu právního názoru. (Nespoléhejte však, že živá záhlaví budou přesná.) V knize případů na právnické fakultě, která nemá živá záhlaví, můžete obvykle získat celkový přehled četbou závěrečného odstavce případu a pak četbou od začátku první věty každého krátkého a středně dlouhého odstavce a první a poslední věty každého dlouhého odstavce.

3. Přečtěte si celý případ, rozdělte si materiál a vypište si poznámky. Pište si poznámky po přečtení každé části podle následující struktury: a) Fakta Jaká jsou fakta případu? Co se stalo mezi stranami? Poznamenejte si fakta velmi stručně. b) Skutková podstata a procedurální stav • Co je podstata skutku? Jak se skutek dostal k soudu? Tři příklady z mnoha možností jsou: "A žaluje B o náhradu škody", "A je žalován státem za zločin __________", nebo "A žaluje B kvůli dodržení smlouvy." • Jaký je procedurální stav případu? Tři příklady z mnoha možností jsou: "A dostal rozsudek _____", "B se odvolal proti rozsudku k vyššímu soudu na základě _____" nebo "Žalobce se odvolal proti stažení případu." c) Věc nebo otázka Co je ústřední věc nebo otázka v tomto případě? (Může být víc než jedna otázka nebo věc.) Například v případu Lid versus Tomlins, který stručně uvádím na dalších stranách, je ústřední otázka: "Má člověk právo zabít v sebeobraně, když je napaden ve svém vlastním domě a když je možný bezpečný únik?" d) Rozhodnutí soudu • Jaký je závěr nebo nález soudu? ("Soudem" bude v některých případech jeden soudce, v jiných případech až devět porotců.) • Jakou dedukcí dospěl soud ke svému závěru? • Na jakém ustanovení zákona je závěr založen? (Ustanovení zákona bude obvykle odpovědí na ústřední otázku nebo věc; je to zákonný princip, na kterém případ stojí nebo který sleduje.) e) Vaše kritické otázky nebo komentáře. Co si o případu myslíte? 4. Vaše poznámky ke každému případu by se měly omezovat na jednu stranu listu nebo karty a měly by mít obecně tutéž strukturu. Struktura by se měla skládat primárně z a) faktů, b) skutkové podstaty a procedurálního stavu, c) věci nebo otázky, d) rozhodnutí soudu a e) vašich kritických otázek nebo komentářů abyste mohli rychle porovnat své poznámky z mnoha podobných případů a učinit si závěry o určité oblasti práva. 5. Kupte si právnický slovník. Abyste měli přesné definice pojmů, s nimiž se setkáte při svém čtení a které potřebujete při svém psaní, nahlížejte do slovníku, jako je například Dictionary of American Legal Usage od Mellinkoffa (Eagan, MN, West Publishing Corporation, 1992). Jakmile se seznámíte s názory soudu, měli byste umět číst a psát si poznámky podle pořádku nebo systému, který se vztahuje k vašemu specifickému důvodu pro čtení případu. Některé právnické školy mají orientační dny, v nichž lze navštívit prezentace nebo získat materiály o efektivních způsobech čtení právních případů. Takové materiály vypracoval profesor Louis B. Schwartz, který působil na Pennsylvánské univerzitě a nyní působí na právnické škole Hastings College of the Law v San Francisku. Ve své cyklostylované brožurce "Studying Law for Fun and Profit" (1978, Studium práva pro radost a zisk) profesor Schwartz popisuje cíle právního vzdělávání: Cílem právního vzdělávání je vývoj kritického úsudku a určité sady profesionálních dovedností. K těmto dovednostem patří pečlivé čtení a přesné psaní, schopnost analyzovat

argumenty, odlišovat fakta od názorů a rozpoznat základní premisu nebo předpoklad, z něhož argument vychází. V níže uvedeném výňatku předkládá profesor Schwartz vzor psaní poznámek z právního případu, který částečně ilustruje výše uvedená doporučení a částečně ukazuje, že dobrý záznam poznámek se může u jednotlivých studentů práv mírně lišit podle zaměření na právní otázky příslušného případu. Lid versus Tomlins (N. Y. 1914) Fakta: T zastřelil svého syna v jejich domě. Dosvědčeno, že jednal v s. o. a byl vyprovokován ranami. Soudce rozhodl, že obžal. měl povinnost se stáhnout, pokud možno, když tam byla bezpečná možnost úniku, a neměl zabít. Porota obv. T z vraždy 1. st. Otázka k odvolání: Nedopustil se soud reverzibilní chyby, když tak rozhodl? Rozhodnutí a zdůvodnění: Revid. kvůli chybnému rozh. Není povinnost uniknout, když je člověk napaden ve vlastním domě. "Únik směřuje do útočiště a do úkrytu a úkryt, pokud ne útočiště, je doma." Ct. podporuje ala. rozhodnutí, které nedělá rozdíl v tom, zda je útočníkem jiný obyvatel domu nebo vetřelec. Dictum, že je povinnost úniku, existuje pouze u "náhlých útoků". Chyba je reverzibilní, i když obh. nenamítal, protože rozsudek připravil T o řízení před porotou. Statut dovoluje změnu hrdelního případu, kde to "spravedlnost vyžaduje". Nález: Není zločinné zabít v s. o., když je člověk napaden ve vlastním domě, i když má zajištěn bezpečný únik a když útočník žije ve stejném domě. Komentář: Nebylo by zachráněno víc životů, kdyby byl požadován únik v takových případech? Pochybnost, pokud jde o povinnost úniku pouze u "náhlých útoků". Možná znění vyžadující únik před vražedným útokem, když osoba má prostředek obrany, není v souladu s lidskou přirozeností. Profesor Schwartz potom komentuje tyto poznámky takto: Všimněte si používání zkratek pro ušetření času. "Otázka k odvolání" a "Nález" nejsou absolutně nezbytné, protože je docela zřejmé z faktů a rozhodnutí, jaké jsou otázky a pro jaký nález je případ citován. Všimněte si citovaných slov z Cardozova názoru ("Rozhodnutí a zdůvodnění"). To také nebylo podstatné, ale příležitostně stojí za to si poznamenat nějaké překvapivé tvrzení, jež vyjadřuje pravidlo politiky, která zřejmě ovlivňuje soud. Pod nadpis "Komentář" uvádíte svou vlastní originální reakci na rozhodnutí. Vždycky přemýšlejte o případu dost podrobně, abyste měli zřetelný pocit souhlasu nebo nesouhlasu s výrokem soudu. Testujte "nález" soudu přemýšlením o případech, kde by jeho doslovná aplikace byla absurdní. Formulujte alternativní nález, který by mohl být ustanoven zákonem. Zkoušejte jeho možnosti pro absurdní aplikace. Nezapomeňte si v názoru poznamenat odkaz na ustanovení zákona. Zavazuje znění zákona soudce, aby rozhodl, jak rozhodl? Byl zákon zamýšlen, aby kodifikoval běžné právo, nebo aby ho změnil? Která byla rozhodující slova, jež musel soud interpretovat? Výše uvedená doporučení pro četbu a zápis poznámek při studiu poezie a práv jsou příklady doporučení, která můžete využít pro kterýkoli žánr nebo obor, pokud konzultujete s odborníkem nebo studujete úvodní odborný text do tohoto oboru. Mějte na mysli, že poznámky z téhož materiálu je možno dělat podle různých systémů nebo způsobů v závislosti na tom, jaké jsou vaše profesionální nebo osobní cíle. Ve skutečnosti změna způsobu nebo systému může být cenná sama o sobě, protože může vést k novému pochopení nebo poznání předmětu.

Pamatujte, že vaše práce při čtení nebo konverzaci, zejména na téma přírodních, mravních nebo duchovních věd, není pouze znát názor autora nebo mluvčího, protože to je pouhá znalost historie; ale vaším hlavním zájmem je uvážit, jestli jsou jejich názory správné nebo ne, a zlepšit své vlastní poznání toho předmětu uvažováním na témata obsažená v jejich psaní nebo projevu. Jednejte svobodně s každým autorem, kterého budete číst, a dejte se přesvědčit pouze důkazy a zdůvodněnou argumentací o předmětu. Isaac Watts, 1741 Otázky pro povzbuzení kritického a tvůrčího čtení Následující otázky mohou sloužit jako užitečná zásobárna, ze které můžete čerpat při přemýšlení a psaní si poznámek z úvodního materiálu (materiálu, který předkládá, objasňuje a vykládá informace nebo myšlenky). Abyste zlepšili svůj zájem, pozornost a paměť, vaše počáteční otázka by měla být: "Co mě na tom materiálu zvlášť zajímá?" 1. Kritické otázky: analýza a) Jakou autoritu nebo věrohodnost vnáší autor do předmětu? b) Je datum vydání nebo copyrightu významné pro moji interpretaci autorových slov? c) Co autor tvrdí? d) K jakým závěrům autor dochází? Co se domnívá? e) Je jeho argumentace odůvodněná (vnitřně konzistentní, logická, vycházejí závěry z předpokladů)? f) Je argumentace spolehlivá (podepřená důkazy, autentická)? g) Posiluje nebo podporuje forma obsah (svou jasností, výstižností, promyšleností)? 2. a) • •

Tvůrčí otázky: syntéza a zpracování Jak se materiál vztahuje k: mé vlastní zkušenosti, mým názorům, znalostem? dalším zdrojům, ústním nebo písemným, na podobné téma - z jiných škol nebo oborů? - založeným na jiných vzorech, modelech nebo teoriích? - od jiných autorů téže školy nebo oboru? b) O jakých doplňcích bych mohl uvažovat (zlepšení, víc důkazů, dodatečné argumenty, nové otázky)? 3. a) b) c)

Tvůrčí otázky: využití O jakém využití bych věděl? Pro koho by to mohlo mít cenu? Jak mě to může změnit?

Až si vypíšete poznámky založené na otázkách, jako jsou ty shora uvedené, vyberte si ze svých poznámek myšlenku, kterou byste rádi rozvinuli, nebo tezi, kterou byste rádi obhajovali. Ať budete dělat ústní nebo písemnou prezentaci nebo ne, jen to, že jste o tom materiálu přemýšleli tak kriticky a tvořivě, vám pomůže zapamatovat si ho lépe a déle. Všímejte si metafor Metaforu, jeden z "prostředků zhuštění" charakteristický pro poezii, můžeme najít v jakémkoli textu, kromě čistě vědeckého nebo matematického. Metafory mohou působit problémy s porozuměním lidem, kteří nedokážou vnímat tento způsob sdělení významu. Metafora (odvozená z řeckých slov meta - "za", a phor - "nést") přináší význam, přítomný za doslovnou rovinou. Pokud si uvědomíte, jak by mohlo být totéž slovo chápáno v čistě

vědeckém a čistě básnickém materiálu, pravděpodobně lépe pochopíte způsob, jak metafora sděluje význam. Posuďte rozdíl mezi významem slov jako "světlo" a "oheň" ve vědeckém materiálu a v poezii. Ve vědeckém materiálu: Slunce je náš nejdůležitější zdroj světla. Oheň je teplo a světlo, které pochází z hoření látek. V básni Dylana Thomase: Nedovol noci, aby vše smetla, braň se, braň umírání světla. V básni Johna Masefielda: Zůstaň se mnou, kráso, než oheň dohoří. Můj pes a já jsme staří, příliš staří... Buď se mnou, dokud dokážu rozeznat krásu ohně od krásy žhavého popela. S ohledem na tyto citáty můžeme chápat jazyk jako kontinuum od čistě vědeckého k čistě básnickému, jak je ukázáno na následujícím diagramu. Kontinuum jazyka čistě vědecký Jedno slovo: jeden význam 1. tvrdí 2. označuje (denotace) 3. působí primárně na intelekt

čistě básnický Jedno slovo: více významů 1. naznačuje 2. vyvolává asociace (konotace) 3. působí na smysly, city, intelekt, představivost

Uvedené kontinuum jazyka ukazuje, že písemný materiál může být umístěn v kterémkoli místě od čistě vědeckého k čistě básnickému; to znamená, že může být více nebo méně vědecký nebo básnický. Při čtení materiálu, zejména materiálu v žánru nebo oboru, který je pro vás nový, buďte vnímaví k metaforám a významům, jež sdělují. Také si všímejte přirovnání, jež jsou srovnávacími figurami jako metafory, ale obvykle jsou uvedena slůvkem "jako". Buďte vnímaví k metaforám a významům, které sdělují. Tady jsou příklady metafor a přirovnání použitých v materiálech z několika oborů: Historie Historik by měl propadnout svému předmětu, měl by se ponořit do místa a doby, které si zvolil, občas trochu odstoupit, aby získal svěží pohled, jako navigátor, který provádí měření u neznámého pobřeží, pak se vrátí ke svým mapám, a potom se vynoří, aby dal nezbytné příkazy k další bezpečné plavbě. Samuel E. Morison, Vistas of History

Psychiatrie Problém úzkostné neurózy můžeme stručně metaforicky popsat jako příliš aktivní "poplašný systém". Úzkostný pacient je tak naladěný na možnost, že se mu přihodí něco zlého, že sám sebe neustále varuje před potenciálním nebezpečím... Téměř každý stimul stačí na spuštění varovného systému a vytvoření "falešného poplachu". Důsledkem... je to, že pacient to zlé v duchu stále prožívá - a je v neustálém stavu úzkosti. Aaron T. Beck, Cognitive Therapy and the Emotional Disorders Lingvistika Hra v šachy je jako umělé uskutečnění toho, co jazyk nabízí v přírodní formě... stav sady šachových figurek odpovídá přesně stavu jazyka. Individuální hodnota figurek závisí na jejich postavení na šachovnici stejně jako každý lingvistický pojem odvozuje svou hodnotu od své opozice ke všem ostatním pojmům. Ferdinand de Saussure, Kurs obecné lingvistiky Kromě takových příležitostných metafor a přirovnání můžeme najít pronikavé metafory téměř v každém oboru. Například v anglické literatuře byla metafora rostliny (obvykle stromu) používána k vyjádření konceptu "organické formy". Podle teorie organické formy umělecké dílo "roste jako živý organismus, jeho součásti jsou neoddělitelné a nedělitelné a celé jeho bytí velkolepější než suma jeho částí..." (C. Hugh Holman, A Handbook to Literature) Když budeme mít na mysli metaforu stromu, může nám to pomoci při analýze literárního díla. V oboru psychologie je možná nejznámější metaforou srovnání počítače jako mechanismu na zpracování informací s lidskou myslí. V pedagogice byl celá staletí proces vzdělávání obecně (a čtení zvlášť) přirovnáván k výživě, jak je tomu v citátu z Alfreda Northa Whiteheada (The Aim of Education and Other Essays): Nikdy nesmíme zapomínat, že vzdělávání není proces balení článků do kufru... Jeho nejbližší analogií je asimilace potravy živým organismem: a všichni víme, jak nezbytné pro zdraví je chutné jídlo za vhodných podmínek. Když dáte do kufru boty, zůstanou tam, dokud je zase nevyndáte ven; ale to vůbec není totéž, jako když nakrmíte dítě špatným jídlem. Využití doporučení této knihy při studiu obchodních případů Pokud čtete tuto knihu kriticky a tvořivě, můžete si přizpůsobit a využít její doporučení pro čtení specializovaného materiálu nebo pro jiné účely, které se v této knize neuvádějí. Dobrý příklad je studium obchodních případů. Termín "případ", jak je zde použit, odkazuje na jistý druh profesionálního textu. Obchodní případy se liší od právních případů svou formou, obsahem a účelem, který mají pro čtenáře. Proto oddíl této knihy věnovaný čtení právních případů má jen omezenou použitelnost pro čtení obchodních případů. Právní případy jsou psané názory soudů, tedy soudců. Při psaní nebo pročítání případů musí soudci sledovat formální konvence a přísné normy, jako jsou precedenty stanovené dřívějšími případy. Právní případy čtou studenti práva a praktikující právníci, kteří musí držet krok s vývojem ve své oblasti právní praxe. Na druhé straně obchodní případy jsou publikovány primárně v učebnicích pro studenty ekonomie. Ukazují, jak autor učebnice chápe, co se stalo v určité obchodní situaci, která může být aktuální nebo hypotetická, a jsou předkládány jako problémy k analýze studentům ekonomie. I když profesionální ekonomové musí umět analyzovat situace ve svých vlastních obchodních oblastech a potřebují držet krok ve svém oboru čtením ekonomických časopisů,

obecně nepotřebují číst obchodní případy, pokud nenavštěvují nějaký kurz v rámci souvislého profesionálního vzdělávání. Hlavní body, které jsou přímo použitelné pro čtení obchodních případů, lze nalézt v několika částech této knihy. Část o studiu právních případů je použitelná na obchodní případy především v bodě 2b, viz níže: Při studiu obchodních případů: 1. Předběžně si materiál projděte, čtěte ho a pište si poznámky, jak je popsáno v "Čtení doplňkového materiálu pro studijní účely" (6. kapitola) a v 7. kapitole. 2. Čtěte kriticky a tvořivě, jak je popsáno v oddíle "Otázky pro povzbuzení kritického a tvůrčího čtení" (7. kapitola). a) Abyste četli obchodní případy kriticky, musíte identifikovat a analyzovat nejdůležitější fakta a čísla, což mohou být jak informace dané v tomto případě, tak informace, které odvozujeme z jeho studia. b) Abyste četli obchodní případy tvořivě, pokládejte si otázky typu "Co jsou problémy v tomto případě?" "Jaké kroky by bylo nejvhodnější podniknout?" "Jaké by mohly být společenské důsledky, krátkodobé a dlouhodobé, každého možného kroku?" c) Když si budete psát poznámky k případu, zahrňte do nich specifické příklady, které podporují vaše názory, jak se doporučuje ve 13. a 15. kapitole. Čerpejte příklady nejen z obchodního případu samotného, ale také z příbuzných zdrojů a ze svých vlastních zkušeností. 3. Připravte se diskutovat o případu ve škole nebo v práci tím, že si znovu zopakujete klíčové body ve svých kritických a tvůrčích poznámkách. Mnohé otázky užitečné při analýze obchodních případů mohou být také produktivně využity ve vašich běžných obchodních problémech nebo příležitostech. Když čtete a diskutujete o obchodním případu, pokládejte si otázky typu "Jak mě to může změnit?" "Jak může být moje vlastní práce nebo práce mého pracovního týmu na tomto případu efektivnější a účinnější?" "Co jsem se naučil z tohoto případu, co by mi mohlo pomoci v mém současném nebo budoucím obchodním postavení?" Pokládejte si otázky typu "Co jsou problémy v tomto případě?" Máte štěstí, pokud máte zaměstnání, ve kterém můžete využívat přímo ve své práci to, co se učíte při studiu. Abyste se učili efektivněji, dělejte si seznamy, které vám pomohou naplánovat využití některých pojmů, zásad a dovedností, které se učíte. Tyto seznamy mohou zahrnovat speciální úkoly nebo kroky, které byste mohli podniknout, problémy a příležitosti, s nimiž byste se mohli setkat - a ve sloupci podél těch seznamů - jména lidí, kteří by vám mohli pomoct nebo naopak bránit ve vašem úsilí.* * Tyto dva poslední odstavce jsou založeny na mé konzultaci s dr. Diane Bradfordovou, původně ředitelkou, později konzultantkou Divize exekutivního vzdělávání na The Wharton School, University of Pennsylvania. Příprava výzkumné písemné práce Abyste dodrželi dohodnutý termín, zapište si do kalendáře, kdy začnete každý z následujících hlavních kroků. Odpočítávejte ode dne, kdy máte práci odevzdat, a odhadněte, kolik dnů byste měli věnovat každému kroku. Pokud nemáte zkušenosti s přípravou výzkumných prací, můžete zkrátit čas každého hlavního kroku tím, že vyhledáte pomoc v univerzitním středisku pro písemné práce nebo profesionálního konzultanta. I když už nějaké zkušenosti máte, může

pro vás být užitečné, když budete konzultovat nějakou knihu nebo nějaký článek o způsobech, jak lépe psát o určitém oboru. Výzkum 1. Pečlivě si vybírejte náměty. a) Zaznamenávejte si co nejvíc námětů, které vás napadnou v souvislosti s vaším tématem, jež jste si zvolili nebo jež vám bylo zadáno pro písemnou práci. b) Posuďte náměty, které jste si zaznamenali, zejména mějte na mysli svůj skutečný osobní zájem o každý námět a jeho možnou hodnotu, kterou pro vás má. c) Vymezujte a utřiďujte si každý námět před výzkumnou prací a během vaší práce na něm. Při rozhodování, co přijmete, zvažujte, co víte a co chcete o námětu vědět, co vám učitel uložil a kolik času máte na dokončení práce. Snažte se • vystavět svou práci kolem určité otázky, na niž vaše práce představuje vyváženou a dobře sestavenou odpověď, se všemi nezbytnými důkazy, které podporují vaše závěry, nebo • vyprodukovat a obhájit přesvědčivou myšlenku nebo tezi o tématu s explicitními odkazy na alternativní hlediska a možnosti, které byste měli pečlivě prozkoumat a čestně předložit. 2. Napište si seznam co nejvíce otázek k danému námětu. Studujte tyto otázky, abyste: a) nalezli možné kategorie, jež byste mohli zahrnout do své práce; b) eliminovali otázky, jež by vás mohly odvést příliš daleko od vašeho ústředního námětu. Vystavte svou práci kolem otázky... nebo vyprodukujte a obhajte přesvědčivou myšlenku nebo tezi o tématu. 3. Získejte přehled o svém námětu. Čtěte obecné zdroje, jako hesla v encyklopedii, a poznamenávejte si jména, události, pojmy a klíčová slova nebo myšlenky, které byste mohli využít, až budete hledat v knihovnách konkrétní zdroje. 4. Efektivně si lokalizujte a zaznamenávejte zdroje. a) Využívejte dostupných knihovnických služeb. Využívejte tištěných průvodců knihovny a zjistěte si, jak je knihovna uspořádána a zda jsou tam nějaké zvláštní sbírky nebo oddělení, která se vztahují speciálně k vaší tematické oblasti. b) Konzultujte s knihovníky ve studovnách nejnovější informace o používání elektronických zdrojů, protože tyto informace se mění každého půl roku. Knihovník vám může doporučit nejnověji vydané knihy k tomuto tématu, do nichž byste měli nahlédnout. Také si možná budete chtít ověřit informace z knihovny Kongresu dostupné na Internetu nebo navštěvovat knihovní kurzy používání internetu nebo jiné specifické databáze. Využívání databází k předběžnému seznámení s materiálem nebo třídění materiálu, který je dostupný k vašemu tématu, vám může ušetřit spoustu času. Jiné typy vyhledávání v síti mohou být velmi náročné na čas i peníze. Zda a kdy byste měli využívat elektronické zdroje, záleží na tom, jak aktuální materiál potřebujete. c) Revidujte svůj seznam tematických hesel nebo klíčových slov, která používáte při výzkumu svého námětu. Zeptejte se knihovníka ve studovně, která vyhledávací hesla byste měli používat a na které zdroje se podívat. d) Lokalizujte příslušné knihy v knihovním katalogu. Může to být lístkový katalog, online (počítačový) katalog nebo kombinace obou.

• Z katalogu si vypište na zvláštní stránky poznámkového bloku autora, název, umístění a katalogová čísla všech knih, které by mohly obsahovat užitečné informace. Když si budete vybírat, všímejte si roku vydání a rozsahu a zaměření, které naznačuje název. • Vyhledejte a prohlédněte si každou knihu, která vás upoutá, abyste mohli určit její možnou využitelnost. Seznamte se s obsahem a rejstříkem, kvalifikací autora a stupněm znalostí, který autor projevuje při psaní o aspektech tématu, o němž něco víte. • Vyznačte si v horním rohu bibliografického lístku stav knihy, např. "není v knihovně", "není použitelná", "je vypůjčená", nebo jiné informace a podle nich si lístky sestavujte. e) Projděte si rejstříky časopisů ve studovně nebo v on-line databázích časopisecké literatury a vyhledejte si současné články v časopisech a novinách k vašemu tématu. To je další bod, kdy vám knihovníci mohou pomoct naplánovat vaši práci. Také vás mohou naučit, jak efektivně hledat literaturu prostřednictvím počítače, zejména vyhledávání užitečných a čas šetřících abstraktů a článků. f) Vypište si plnou bibliografickou kartu* jen pro ty knihy a časopisy, ze kterých nebo o kterých si budete dělat poznámky. Ujistěte se, že jste si zaznamenali veškeré informace, abyste nemuseli ztrácet čas pozdějším dohledáváním. g) Pokud nejsou důležité materiály k vašemu tématu dostupné, uvažujte o změně námětu. 5. Čtěte části knih související s tématem a dělejte si odkazy na zajímavé stránky a poznámky ze svých úvah o materiálu. a) Při čtení si zaznamenávejte strany a části stran (A, B, C, D, E), ze kterých si zřejmě budete chtít psát poznámky, až přečtete většinu * Knihy: autor, název, vydání, místo vydání, vydavatel, rok vydání. Články: autor, název článku, název časopisu, ročník, datum, strana. toho, co jste chtěli přečíst, a dělejte si tyto záznamy na bibliografickou kartu knihy (viz 5. kapitola). b) Poznamenávejte si na zvláštní kartu každou svou původní myšlenku týkající se tématu, označte si autora a číslo strany materiálu, který komentujete. 6. Ještě (pokud nemáte nějaký zvláštní důvod pro opak) si nedělejte poznámky z obsahu. Když jste přečetli dost na to, abyste měli jednu nebo dvě zásadní myšlenky nebo otázky, které vám připadají jako slibný základ vaší práce, domluvte si konzultaci se svým profesorem. Můžete si ušetřit nesmírně mnoho času a úsilí a zajistit úspěch své práce, když si v této fázi prodiskutujete své záměry se svým profesorem nebo studijním vedoucím. Během diskuse si pečlivě poznamenávejte všechna doporučení. 7. Pokud jste našli elektronické texty ke svému tématu, prohlédněte si je na knihovním počítači a, je-li to povoleno, vytiskněte si kopie nebo si udělejte poznámky z částí, které se vám zdají užitečné pro vaši práci. a) Mějte na paměti, že jen malé procento celých textových zdrojů je zatím dostupné v elektronické podobě. (V oblasti literatury je výjimečným příkladem takových textů v elektronické podobě Frankenstein Mary Shelleyové - veškerý kritický a studijní materiál o tomto literárním díle shromáždili na CD-ROM vědci z Pennsylvánské univerzity a publikovali v University of Pennsylvania Press.) b) Když jste vyhledali a prošli si na obrazovce jednu nebo více stran, jež se vztahují k vašemu námětu, vytiskněte si ty stránky, které chcete zařadit mezi své ostatní poznámky, abyste je mohli snadněji citovat a přesně a rychle uvádět zdroje. Je-li to možné, stáhněte si stránky na vlastní disketu, aby se staly součástí vašich vlastních elektronických poznámek,

které si můžete vytisknout na vlastní tiskárně. Knihovny se liší množstvím povoleného stahování a tisku stránek, obecně i z jednotlivých databází. Pozor: Může vám být dovoleno stáhnout si a vytisknout stránky, abyste je měli ve svých vlastních počítačích k operativnímu použití, ale autorské právo vám zakazuje reprodukovat a distribuovat tyto záznamy jinak než podle pokynů "poctivého užití". 8. S využitím svých poznámkových karet si napište předběžný a velmi stručný nástin. 9. Pište si poznámky z četby. a) Vraťte se ke stranám, u nichž jste si označili poznámky, a pokud vám materiál stále připadá cenný pro tezi, pro kterou jste se rozhodli, pište si souhrny, citáty a parafráze. b) Používejte zvláštní kartu na každou novou myšlenku. Do pravého horního rohu si poznamenejte téma a do levého horního rohu jméno autora a přesný stránkový odkaz. c) Při používání elektronických zdrojů si dělejte poznámky ze svých reakcí na materiál a pište si poznámky z materiálu samotného, pokud se rozhodnete, že si ho nebudete tisknout. Možná si budete chtít psát poznámky do svého přenosného počítače. d) Pečlivě dbejte na to, abyste neopisovali a neporušovali autorské právo. Na každý zdroj, ze kterého ve svém referátu citujete nebo jej parafrázujete, udělejte odkaz v poznámkách po čarou nebo v závorkách. e) Když používáte elektronické zdroje, možná budete chtít modifikovat některé postupy citování zdrojů, které jsem popsala výše v této kapitole. Mohli byste třeba citovat odkaz podle čísel a/nebo názvů kapitol a podkapitol (například "I,6,c. The Academic Standards of the New Age"), místo čísla stránky, protože normy pro takové věci jako paginace pro elektronické rukopisy ještě nebyly stanoveny. Také u zaznamenávání informací pro bibliografii byste mohli využít databázi, kterou používáte, a dokonce datum, kdy jste ji použili, protože elektronický text je možno neustále revidovat. 10. Pokud chcete plné informace o používání World Wide Web k výzkumným účelům, konzultujte knihu na toto téma. Například kniha Dawna Rodriguese The Research Paper and World Wide Web (Upper Saddle River, NJ, Prentice Hall, 1997) vám může poskytnout podrobné instrukce o práci s Webem, jak na něm najít knihovní zdroje, používat jeho různé výzkumné nástroje, třídit na něm vaše poznámky, citovat vaše zdroje a ctít autorská práva. 11. Používejte svou vynalézavost k objevení dalších možných zdrojů informací kromě knih, časopisů a různých elektronických zdrojů. Pokud znáte lidi, kteří jsou o vašem tématu dobře informovaní, komunikujte s nimi poštou, emailem, internetem, telefonem nebo osobně. Ve své výzkumné práci uveďte jméno osoby, datum a prostředek komunikace. 12. Během procesu přípravy své výzkumné práce si zaznamenávejte své kritické hodnocení a původní myšlenky o materiálu. a) Poznamenejte si autora a číslo stránky elektronického umístění materiálu, který komentujete. b) Nechávejte si po ruce stránky poznámkového bloku nebo karty rejstříku, abyste mohli zaznamenávat myšlenky, které vás napadnou v nejrůznějších chvílích, a zařadit je do své sbírky poznámek. c) Sbírejte jasné definice všech pojmů, které jsou důležité pro vaši práci. Psaní

1. Především používejte textový editor, pokud je to možné. To je neocenitelná pomůcka pro účinné a efektivní myšlení a psaní. 2. Připravte si krátké vyjádření teze, smyslu a/nebo rámce své práce. Toto vyjádření bude sloužit jako jádro, které vás, jak budete psát, bude přibližovat k vašemu tématu. 3. Napište si nástin a přitom sledujte níže uvedené kroky. a) Uspořádejte si své poznámky pečlivě podle toho, jaké bude jejich vhodné pořadí. b) Přidejte definice klíčových slov. c) Doplňte karty s poznámkami nových myšlenek, vhledů a závěrů, které vás napadají, když je revidujete. d) Z poznámkových karet pište nástin v celých větách, abyste si zajistili jasnost a kontinuitu, až budete psát svou práci. 4. Napište si první koncept své práce. a) Zopakujte si poznámky profesorů nebo vedoucích k vašim předcházejícím textům, abyste získali podněty, které mohou zlepšit vaši současnou práci. b) Pište bod po bodu ze svého nástinu a přesouvejte text, kde je to žádoucí. Úvod napište později, pokud se vám zdá obtížné napsat ho předem. c) V poznámkách pod čarou nebo na konci práce citujte všechny zdroje myšlenek a citátů, které nejsou vaše. (Viz bod 9d výše v této kapitole.) d) Vyberte nebo vytvořte grafický materiál jako fotografie, kresby nebo grafy, které chcete uvést, nebo je zpracujte na svém počítači a vytiskněte, abyste podpořili jednotlivé body svého výkladu nebo je rozpracovali. Citujte podrobně zdroje veškerého ilustračního materiálu, který používáte. e) Prostudujte si nějakou současnou příručku standardního stylu, abyste použili vhodnou a odpovídající formu psaní poznámek a bibliografie. Pokud si nejste jisti, zeptejte se svého učitele, které příručce dává přednost. f) V prvním konceptu usilujte především o plynulé vyjadřování, ne o přesnou dikci. Zakroužkujte slova nebo části vět, o kterých si myslíte, že byste je měli v dalších verzích zaměnit. g) Vytvořte dobrý úvod a závěr. Úvod by měl jasně vyjádřit vaši tezi nebo otázku. Závěr by měl obsahovat stručné shrnutí a znovu vyjádřit vaši tezi nebo otázku. Revize 1. Po dokončení prvního konceptu a vytisknutí počkejte alespoň jeden den, abyste si dopřáli čas pro duševní osvěžení. Potom si koncept znovu přečtěte a vypilujte. a) Ověřujte: Jsou jednotlivé body jasné? Rozvíjí každý odstavec zvolenou tezi? Je postup logický a souvislý? Jsou záhlaví přesná a užitečná? Může se ten, kdo bude číst vaši práci poprvé, s ní snadno zběžně seznámit? Proveďte nezbytné změny, abyste mohli odpovědět kladně na všechny tyto otázky. b) Najděte pro vyjádření svých myšlenek přesná slova. c) Čtěte si jednotlivé části práce nahlas, abyste odhalili kostrbatá místa. d) U dlouhé práce poskytněte čtenáři orientační pomůcky, jako uvedení obsahu, vhodné členění textu apod. 2. Napište druhou verzi stránek, které potřebují významnější revizi. Pak si opět dejte čas na to, abyste získali od textu potřebný odstup. (V případě, že máte dostatek času, může být prospěšné provést několik revizí.)

3. Napište na psacím stroji nebo vytiskněte konečný koncept. Udělejte korekturu a opravte ho. Vytiskněte konečnou verzi. 4. Nezapomeňte si zálohovat dokument na disketu, vytiskněte si druhou kopii nebo si práci zkopírujte, abyste si ji mohli založit. Předání Odevzdejte práci včas (nebo pokud je to naprosto nezbytné, si dohodněte náhradní termín odevzdání, který jste schopni dodržet a který je přijatelný pro vašeho profesora nebo vedoucího). Čtyři metody efektivního studia Mnohé z předcházejících částí této knihy se zmiňovaly o jedné nebo více ze čtyř základních a vzájemně závislých metod zlepšení studia: předběžném seznámení, výběru, dělení a pečlivém zpracování. (Viz příklady ve 2. kapitole.) Tyto čtyři metody mohou být využity pro dlouhodobé stejně jako pro krátkodobé aktivity pro cesty kolem světa i pro krátké výlety, pro přípravu na obsáhlé zkoušky i krátké testy, pro psaní disertací nebo stručných referátů, při rozhodování o kariéře nebo nějakém kurzu, při plánování důchodu nebo večírku. V případě zdlouhavého studijního úkolu zahrnuje předběžné seznámení pečlivé vymezení rozsahu úkolu. Výběr a dělení zahrnuje rozdělení celého úkolu do částí a rozhodnutí, na kterých dílčích úkolech budeme pracovat nejdříve a na kterých nejdůkladněji, a potom sestavení dohromady těch úkolů, které jsou nejlépe zpracovány. Pečlivé zpracování zahrnuje studium jedné části po druhé s použitím těch způsobů zpracování materiálu, které jsou pro každou část a pro vaše účely nejvhodnější. Předběžné seznámení, výběr, dělení a pečlivé zpracování přirozeně není vždycky nutné nebo žádoucí. Jsou vhodné, když usilujeme o efektivnost a když hlavním cílem je dosáhnout jistý výsledek v omezeném čase a v soutěživé situaci, což jsou podmínky u většiny akademické a profesionální práce. Pro jiné aktivity mohou být žádoucí nebo užitečné pouze jedna nebo dvě z těchto metod. Když jste na prázdninách, můžete se věnovat pouze toulkám, aniž byste studovali mapu oblasti, a když narazíte na polici s knihami, můžete si vybrat namátkou nějakou knihu a "toulat" se v ní. Tady je grafické shrnutí těchto metod: Předběžné seznámení Seznamte se předběžně s knihami, které potřebujete prostudovat na zkoušku nebo k psaní výzkumné práce. Výběr Vyberte si knihu, která je nejzajímavější nebo nejvhodnější, a tu si přečtěte první, nejlépe tu, která podává celkový přehled o tématu. Dělení Rozdělte si knihy do skupin podle námětu, autora nebo jiného aspektu odpovídajícího vašemu cíli. Zpracování Zpracujte knihy nejvhodnějšími způsoby pro váš účel, jako je třeba příprava odpovědí na očekávané zkušební otázky nebo poznámek k písemné vědecké práci. Předběžné seznámení

Seznamte se předběžně s kapitolou, která je pro vás nejzajímavější nebo nejvhodnější pro vaše účely. Výběr Vyberte si část kapitoly, která je nejzajímavější nebo nejvhodnější, a tu si přečtěte nejdřív. Dělení Rozdělte části kapitoly do skupin podle problémů, které mají být řešeny, otázek, jež máte odpovědět, nebo podle oddílů vhodných pro psaní poznámek. Čtěte jednu část po druhé. Zpracování Po přečtení určitou část zpracujte nejvhodnějším způsobem pro vaše účely - řekněte si, co jste se naučili, vyřešte problém, odpovězte na otázku, poznamenejte si myšlenky o daném materiálu nebo si zapište čísla stránek, z nichž si chcete později vypsat podrobnější poznámky. Upevňování slovní zásoby jako zvyk nebo koníček 1. Když čtete nebo posloucháte, zapisujte si každé neznámé slovo, se kterým se setkáte. a) Poznamenejte si větu, ve které jste to slovo našli (nebo stranu a část strany označenou A, B, C, D, E - a větu si poznamenáte později). b) Snažte se uhodnout význam slova z kontextu a podle stavby věty, ale nezapisujte si svůj odhad. Čtěte dál. 2. Až nasbíráte několik slov, zaznamenejte si na kartičku s pomocí dobrého slovníku následující informace: a) výslovnost, pokud si jí nejste jisti b) větu, ve které jste slovo našli (označenou uvozovkami) c) odvozeninu, pokud vám pomůže zapamatovat si jeho význam d) význam, který odpovídá citovanému kontextu e) další užitečné významy, synonyma a antonyma f) definice neznámých synonym nebo antonym (pro vyjasnění jakýchkoli jemných rozdílů mezi nimi a klíčovým slovem) g) další formy slova, jako v jiných slovních druzích nebo idiomech h) slovo samo na zadní stranu pro procvičování 3. Učte se nová slova ve volných chvílích a přemýšlejte o způsobech, jak byste je mohli použít v různých kontextech. U každého slova: a) studujte, jak se píše, jakou má definici a jakékoli další informace, které jste si u toho slova poznamenali Učte se nová slova ve volných chvílích a přemýšlejte o způsobech, jak byste je mohli použít v různých kontextech. b) napište si to slovo zpaměti a hned zkontrolujte jeho správnost c) řekněte si zpaměti jeho definici a další informace a hned zkontrolujte, zda je to správně Uvádím dva příklady slovníkových karet, které jsem nashromáždila od doby, co jsem před mnoha lety začala pěstovat sbírání slov jako koníčka. Uvádím je tady pro ilustraci, že

zapisování poznámek o slovech může být velmi stručné a může obsahovat pouze informace, které vám pomohou pochopit, zapamatovat si a používat to určité slovo. euforický "Ta zkušenost (Harvard) má tendenci být spíše svíravá než euforická." z řeckého "eu" = dobře + "phoric" = snášet "Jeho smysl je živý a optimistický, neschopný deprese nebo ji dokáže rychle setřást." heuristický - "začít s tím jako s heuristickým principem" - "použití heuristické předtuchy" z řeckého "objevit" - EUREKA! "Slouží k tomu, abychom něco objevili (sami pro sebe), jako systém vzdělávání, kdy jsou studenti vedeni k tomu, aby něco sami objevili." Studium cizího jazyka Při studiu cizího jazyka můžete využít nebo si přizpůsobit mnoho myšlenek z předcházejících kapitol, zejména ze 3. kapitoly, z oddílu "Zvládání materiálu z učebnice" v 6. kapitole a z 11. kapitoly. Také další části této knihy vám mohou pomoci číst, psát a studovat v cizím jazyce. Učení se cizímu jazyku však vyžaduje dodatečné metody a úsilí: 1. Používejte pravidelně magnetofonové pásky; ty doplňují většinu učebnic pro studium cizích jazyků. 2. Studujte často - šest dnů v týdnu - v krátkých intenzivních sezeních. 3. Když se učíte nová slovíčka, shrnujte je do skupin asi po pěti slovech, která jsou nějak příbuzná, a pak studujte slovíčka po těchto skupinách. 4. Studujte velmi intenzivně slovíčka a fráze, které se vám těžko pamatují. a) Když studujete, používejte co nejvíce smyslů co nejvíce způsoby. Například: pište slovo nebo větu a přitom se na ně dívejte a zároveň si ho říkejte, myslete na jeho součásti a význam, napište ho znovu a vyslovte, ale nedívejte se na ně, a zkontrolujte, jestli to máte dobře. Tento proces několikrát opakujte. b) Hledejte nějaký způsob, jak si vztáhnout těžké slovo k něčemu známému, a myslete na tento vztah, když si budete dál slovo opakovat. c) Zapište si slovo nebo frázi na kartu, jak je popsáno v 11. kapitole, a čtěte si karty nahlas několikrát denně v nejrůznějších chvílích a těsně před spaním večer před zkouškou. 5. Čtěte celé pasáže a sledujte jejich obecný význam, aniž byste se snažili porozumět každému slovu. Když se setkáte s neznámým slovem, napište si ho na prázdnou stránku zápisníku nebo na kartičku. Až celou pasáž dočtete, rozhodněte se, která slova se potřebujete naučit, a učte se je podle metody popsané výše. 6. Hledejte příležitosti, abyste mohli určitý jazyk používat v situacích ze skutečného života nebo s druhými studenty, kteří se tomu jazyku učí. Používejte ho při pozdravech a vyjadřování myšlenek, které jsou pro vás důležité. Zkoušejte si ho pro použití ve skutečném životě tak, že si budete představovat situace, ve kterých mluví několik mluvčích, a hrajte všechny role. Čtěte současné noviny a časopisy v daném cizím jazyce a sledujte cizojazyčné filmy v původním znění. Naučte se v tom jazyce písně a zpívejte si je nahlas. Snažte se navštívit místa, kde se tím jazykem mluví. Toto užívání jazyka ve skutečném životě posílí vaši motivaci a zlepší vaše studijní výsledky jako žádná jiná metoda.

Hledejte příležitosti, abyste mohli cizí jazyk používat v situacích ze skutečného života. Pokud máte vážné problémy se zvládáním cizího jazyka, možná potřebujete speciální pomoc. Obvykle to znamená více opakování a více času k učení jazyku. Vyhledejte pomoc prostřednictvím svého učitele, výchovného poradce, psychologa apod. Jak zlepšit psaní Když se v této knize podíváte zpátky, uvidíte, že obsahuje jen jednu část "Příprava výzkumné písemné práce", která je speciálně o psaní. Ostatní kapitoly jsou spíše o čtení. Ale čtení, psaní, mluvení a poslech jsou tak úzce spojeny, že některé metody zlepšení jednoho mohou být použity na zlepšení kteréhokoli z těch ostatních. Vztahy mezi čtením a psaním a způsoby, jak je zlepšit, si ujasníme, když použijeme pro jejich podobné aspekty tytéž pojmy. Například když čteme doplňkovou literaturu, hledáme vyjádření teze a způsob, jak je podepřena, a když píšeme, usilujeme o vyjádření teze a způsob, jak ji podepřít. Podobně bychom mohli využít pojmy předběžné seznámení, výběr, dělení a pečlivé zpracování, popsané jako způsoby, jak zlepšit čtení (viz 10. kapitola), i pro psaní. Proto uvádím několik speciálních doporučení, jak můžete zlepšit své psaní s využitím způsobů doporučených pro zlepšení čtení. Při psaní stejně jako při čtení jsou jednotlivé činnosti propojeny nebo přesahují. Zatímco čtení je, jako když jíme oběd, psaní je, jako když připravujeme oběd. Obvykle zahrnuje některé postupné aktivity, ale většinou se skládá z neustálého promýšlení, přehodnocování a revidování, dokud hosté neusednou ke stolu. Příprava k psaní 1. Pokud vám žánr, v němž máte psát, není známý, požádejte svého učitele, knihovníka nebo jinou autoritu, aby vám doporučil nějaký vzor, abyste se s ním mohli seznámit. 2. Dřív než se dáte do psaní prvního konceptu, seberte o svém tématu co nejvíc materiálu. Na výzkumnou práci by to mělo znamenat čtení a psaní poznámek, jak je popsáno v 9. kapitole. 3. Poznamenávejte si své myšlenky a postřehy. Abyste ušetřili čas, zapisujte si všechny myšlenky a postřehy na zvláštní listy nebo kartičky, abyste je mohli utřídit a přetřídit, než začnete psát první koncept. 4. Jak si budete dělat poznámky, snažte se formulovat otázky nebo myšlenky, které by mohly být vodítkem při psaní poznámek a které by nakonec mohly práci, kterou píšete, sjednotit. Předběžné seznámení Předběžné seznámení je užitečné v několika okamžicích během procesu psaní, ale zejména předtím, než napíšete první koncept po nasbírání co největšího množství materiálu. 1. Projděte si nebo si osvěžte v paměti všechny poznámky, které jste k tématu nashromáždili. 2. Hledejte vztahy mezi poznámkami a myšlenkami, jež jste nasbírali, což vám může pomoci vystavět vaši práci jako odpověď na jednu hlavní otázku nebo podpořit jednu významnou myšlenku nebo tezi, kterou jste formulovali. Výběr a dělení

Snažte se své poznámky utřídit a sestavit do skupin podle vztahů, jež jste objevili při předběžném seznámení: 1. Vybírejte tak, že si zvolíte určitou otázku nebo tezi a nejslibnější způsob, jak na ni odpovědět nebo ji podepřít. 2. Zvolte si čtenáře, pro které chcete psát, a myslete na ně během psaní a revize textu. To vám pomůže zpracovat, co píšete a jak to píšete, co nejvhodnějším způsobem. V akademickém kontextu je čtenářem především váš učitel, proto mějte na mysli svého konkrétního učitele. 3. Vyberte ze svých poznámek všechny ty, které jsou vhodné pro vaši tezi, pro odpověď na vaše otázky a pro čtenáře nebo posluchače, které očekáváte. 4. Načrtněte si vzor - mapu nebo náčrt - který bude ztělesňovat vaši představu o tom, jak sestavíte nebo uspořádáte své myšlenky do skupin. 5. Napište si nástin v celých větách. Měla by to být vaše základní tvrzení, která jste připraveni vyjádřit jako odpověď na svou otázku nebo na podporu své teze. Pamatujte na to, že tato tvrzení můžete během svého dalšího psaní měnit. Pečlivé zpracování 1. Pište svou práci podle mapy nebo náčrtu a poznámek. Své myšlenky můžete volně přeformulovávat a uspořádávat podle toho, jak budete chápat nové vztahy, nebo možná dokonce objevíte lepší otázku nebo silnější tezi. 2. Podepřete svá tvrzení pečlivě zvolenými příklady nebo je vyjasněte prostřednictvím analogií nebo vhodných metafor. 3. Pečlivé zpracování provádíte při přípravě na psaní a při předběžném seznamování, výběru a dělení. Budete v něm pokračovat i při psaní a revidování své práce a při čtení svého konečného produktu. Protože k pečlivému zpracovávání dochází po celou dobu procesu psaní, je psaní pokládáno za způsob poznávání nebo chápání, ne jen sdělování. Psaní je pokládáno za způsob poznávání... ne jen sdělování. 4. Revidujte svůj koncept a přepisujte ho, dokud nebudete s výsledkem natolik spokojeni, abyste ho mohli ukázat kolegovi. 5. Požádejte svého kolegu, aby posoudil určitou část vašeho textu, na které vám záleží. Prodiskutujte se svým kolegou otázky, které ho napadají k tomu, co jste napsali, a otázky, které by mohli mít další čtenáři. Opravte svůj text z hlediska všech připomínek svého kolegy, jež pokládáte za podstatné. 6. V některých školách nebo kurzech tento druh sdílení písemných prací nemusí být přijatelný nebo vhodný. V tom případě si nechejte vždy několik dní mezi čtením jednotlivých konceptů a čtěte je, jako byste sami byli čtenáři, pro které píšete. 7. Upravte každý koncept tak, aby se s ním mohli vaši čtenáři snadno zběžně seznámit a aby byl psán jasným a čtivým stylem.

8. Zredigujte konečnou verzi: vyškrtejte nadbytečnosti, nepřesnosti a opravte gramatické chyby. Uvědomte si, že vždycky bude co zlepšovat, kdykoli budete svou práci znovu číst. Nikdy nebude dokonalá a ani být nemusí. Jen ji napište, jak nejlépe umíte, a v čase, který na ni máte. Pro ilustraci postupu, který doporučuji, nyní popíšu, jak jsem psala tyto stránky. Při jejich přípravě jsem si poznamenávala na volné stránky zápisníku všechny myšlenky, které mě napadly, o tom, jak psát účinněji, zejména pro akademické nebo profesionální účely. Přečetla jsem a prolistovala jsem asi půl tuctu knih o psaní, zaznamenávala jsem si strany a části stran, ze kterých bych si mohla nakonec vypsat poznámky. Jak jsem četla, zaznamenávala jsem si okamžitě své vlastní myšlenky o tématu, každou na zvláštní list. Když jsem měla pocit, že už jsem toho přečetla a prolistovala pro své účely dost, vrátila jsem se ke svým záznamům stránek a částí stran a udělala jsem si poznámky z každé knihy na volné listy a do levého horního rohu jsem si poznamenala autora a číslo strany. Když jsem měla pocit, že jsem nashromáždila dost poznámek a myšlenek, prošla jsem si (osvěžila jsem si v paměti) všechny své poznámky a přitom jsem mezi nimi hledala vztahy a způsoby, jak bych je mohla nejlépe uspořádat, abych odpověděla na otázku: "Jaké rady bych dala studentům, aby si zlepšili svůj způsob psaní?" Když jsem si procházela své poznámky, zapisovala jsem si další dodatečné nápady. Také jsem začala třídit listy s poznámkami do hromádek a každou jsem popsala určitým nadpisem. Tady jsou mé nadpisy: Čtení příbuzné psaní Předběžné seznamování Výběr Dělení Pečlivé zpracování Knihy o zlepšení psaní Potom jsem napsala první koncept svých tvrzení, k nimž jsem dospěla, a způsobů, jimiž bych mohla svá tvrzení podepřít. Tady je, co jsem si zapsala: Jak je příbuzné čtení a psaní, tak jsou příbuzné i způsoby, jak je zlepšit. Předběžné seznámení, výběr, dělení a pečlivé zpracování může být využito při psaní stejně jako při čtení. Vysvětlit použití Ilustrovat Číst knihy o zlepšení psaní. Podle tohoto hrubého náčrtu a příslušných hromádek poznámek jsem napsala první koncept. Ten jsem potom asi na týden odložila. Když jsem si ho pak znovu četla, dělala jsem si přímo do něj opravy. O týden později jsem si revidovaný koncept přepsala, a přitom jsem ho redigovala. Četla jsem si koncept pro sebe nahlas a dělala jsem v něm další změny. Udělala jsem kopii revidované druhé verze, abych ji mohla ukázat jedné své kolegyni, Susan L. Lytleové. Ta mi navrhla, abych posílila stránky týkající se přípravy k psaní, doplnila svá tvrzení o zlepšení psaní a vynechala některé podrobnosti svého výkladu. Také mi řekla, abych ilustrovala postup, který doporučuji, na jiném příkladě. První tři připomínky jsem přijala, ale rozhodla jsem se, že tu poslední nepřijmu. U prvního konceptu jsem si k svému překvapení uvědomila, že jsem zapomněla na své hlavní čtenáře. Psala jsem pro učitele, kteří byli mými čtenáři po většinu mé profesionální dráhy

spíše než studenti. Když jsem psala druhý koncept, měla jsem na mysli jako čtenáře studenty nebo jednoho určitého studenta. Také jsem myslela na strukturu a metafory, které jsem použila v předcházejícím konceptu. Napsala jsem na stroji třetí koncept těchto stránek, krátce jsem ho zredigovala a přečetla jsem si ho pro sebe nahlas. Udělala jsem konečné změny na základě toho, jak zněla některá slova, když jsem je četla nahlas. Udělala jsem kopie třetího konceptu, abych ho ukázala několika dalším kolegům. Ti mi označili věty, které bych mohla vyjasnit nebo zestručnit. Napsala jsem na stroji čtvrtý koncept a poslala jsem ho svému vydavateli, Robertu W. Boyntonovi. Bob navrhl, abych byla v některých bodech reálnější a upřímnější. Například jsem musela připustit, že jedinými čtenáři většiny literatury pro studenty jsou "bohužel učitelé". Výsledkem procesu, který jsem právě popsala, je kapitola, kterou právě čtete. Když jsem se naučila pracovat s textovým procesorem, což jsem udělala mezi druhým a třetím vydáním této knihy, mé psaní to urychlilo. Používání procesoru šetří nesmírně mnoho času, proces psaní je s ním mnohem příjemnější a výsledek čtivější, protože brání otálení a zvyšuje soustředění. Od doby, co jsem poprvé napsala tuto kapitolu, před pěti lety, postupuje počítačová technologie stále rychleji a zřejmě bude postupovat i nadále. Po internetu můžeme komunikovat s lidmi na celém světě a s přenosnými počítači můžeme vynechat některé kroky zpracování tužkou na papíře, které jsem popsala výše. S počítačovou grafikou se můžeme lépe učit i lépe ilustrovat témata svých prací. Postupu, který je uveden v této kapitole, jsem se držela ze dvou důvodů: 1. tento postup je stále užitečný, zejména pro ty, kdo nemají přístup k elektronickým zdrojům a 2. základní myšlenky, jež jsem použila, jsou využitelné i v nové technologii. Máte-li zájem o další podněty, jak zlepšit své psaní, vyhledejte si knihy k tomuto tématu v knihovnách nebo knihkupectvích, zejména v univerzitních, a konzultujte se svými učiteli, co vám doporučují. Příprava na zkoušky Nejlepší přípravou na zkoušky je pravidelné studium včetně opakování a učení se poznámek z výuky po každé přednášce nebo dvou, zvládání každého úkolu v učebnici při prvním čtení a používání dalších studijních metod popsaných v předcházejících kapitolách této knihy. Také je nutné zvláštní opakování nejméně dva dny před zkouškou. Základem podrobnějších postupů uvedených níže jsou obecná doporučení ve třetí kapitole. Nejlepší přípravou na zkoušky je pravidelné studium. 1. Udělejte si reálný plán studia a snažte se ho maximálně dodržovat. a) Uvažte, kolik materiálu si musíte zopakovat, rozdělte si jej na přibližně stejné části a stanovte si přibližně, kolik času vám jedna taková část zabere. Rozdělte si práci na jednotlivých částech na dobu, kterou máte k dispozici, a poznamenejte si to do kalendáře. b) Rozložte si svůj studijní čas nejméně do dvou částí na malé zkoušky a nejméně čtyř částí na velké zkoušky. Opakovací části by měly být relativně krátké, protože vybavování si a třídění myšlenek je tak únavné, že účinnost obvykle rychle klesá asi po hodině opakování. 2. Mějte po ruce papír, abyste si mohli zaznamenávat myšlenky nebo pocity, které se týkají problémů nebo plánů z jiných oblastí vašeho života, a počkejte, až se přestanete učit, abyste si je mohli promyslet. 3. Studujte aktivně.

a) Začněte tím, že si rychle zopakujete všechny své poznámky z výuky a uděláte si z nich jednostránkový přehled (obsah). b) Studujte každé téma v určité době jako jeden celek - například všechny poznámky ze všech zdrojů na totéž téma. • Pracujte se svými poznámkami z výuky tak, jak byste pracovali s kapitolou z učebnice. Po zopakování svého obsahu opakujte a říkejte si nahlas jednu část po druhé. • Opakujte si svůj jednostránkový přehled ke každé kapitole z učebnice a pak si ho přeříkejte nebo krátce zapište zpaměti. Znovu si čtěte části z učebnice pouze tehdy, když si nemůžete dobře vzpomenout na některé důležité podrobnosti. Měly by se vám vybavovat, jak budete procházet jednotlivé body svého přehledu. • Připravte si a naučte se základní přehled důležitých aspektů tématu, které souvisejí s vašimi přednáškami, učebnicemi a doplňkovou četbou. c) Vytvořte si grafické pomůcky, které vám pomohou materiál pochopit a zapamatovat si ho: třeba časovou křivku, přehlednou mapku nebo model teorie. d) Při čtení a opakování si vytvořte seznam stránkových a polostránkových odkazů (A, B, C, D, E) na hlavní pojmy a termíny. Při opakování na zkoušku si pište poznámky z těchto stránkových odkazů na zvláštní poznámkové strany. Sestavte si strany pro každý termín nebo pojem tak, aby vám to pomohlo vytvořit jasnou a srozumitelnou definici. e) Vytvořte si seznam termínů s využitím odsazování, jež vám ukáže vztahy mezi nimi. Složte seznam podélně napůl a přemýšlejte o definici každého pojmu. Definice, které si těžko pamatujete, si napište stručně na pravou stranu seznamu. f) Vyhýbejte se umělým (formálním) mnemotechnickým (paměťovým) pomůckám, protože ty vám nemohou pomoci pochopit materiál. Místo toho si sestavte klíčové termíny nebo myšlenky do významových celků. (Viz příklady významových a formálních mnemotechnických pomůcek na konci této kapitoly.) g) Opakujte si poznámky, které jste si zapsali během svého běžného studia jako reakci na kritické a tvůrčí otázky (například ty, které doporučuji na konci sedmé kapitoly), a napište si jakékoli otázky nebo myšlenky, které vás napadnou o materiálu, který si opakujete. • Zejména experimentujte se změnou úhlu pohledu na předmět studia s využitím vlastní představivosti a znalosti kontroverzních stránek tohoto oboru. • Poznamenávejte si své nové náhledy. Vytvořte si grafické pomůcky, které vám pomohou materiál pochopit a zapamatovat si ho: třeba časovou křivku, přehlednou mapku nebo model teorie. h) Ke zkoušce formou písemné práce si připravte možné otázky nebo požádejte svého profesora o staré otázky, které by mohly být k dispozici. Minimálně dva dny před zkouškou si promyslete hrubý nástin svých odpovědí na ně. • Snažte se předvídat jednu nebo dvě obecné otázky, jež by mohl učitel položit. Jak si budete opakovat své poznámky, napište si body a strany vhodné pro odpověď na otázky. • Spolupracujte s kolegou na vymýšlení a výměně úžeji vymezených (a pravděpodobnějších) zkouškových otázek. Na zkoušku si načrtněte odpovědi na otázky svého kolegy. Potom s ním své odpovědi prodiskutujte. • Vytvořte si strukturu, na jejímž základě si můžete rychle vybavit klíčové myšlenky, jež byste mohli potřebovat - například prvky, na které je třeba se zaměřit při rozboru básně nebo obrazu, nebo faktory, které je třeba zvážit při analýze problému v ekonomice. i) Představujte si, že učíte, nebo si zařiďte, že opravdu budete doučovat předmět, z něhož budete zkoušeni. Doučování obvykle vede k tomu, že učitel se naučí víc než student (některé pravděpodobné důvody můžete najít ve 3. kapitole).

4. Věnujte zvláštní pozornost těm částem materiálu, které pokládáte za nejtěžší. a) Když se budete sami zkoušet, zjistíte svá slabá místa. Na těch pracujte nejvíc. b) Těsně před spaním večer před zkouškou si zopakujte nejtěžší části, své přehledy a náčrty odpovědí na otázky, které jste předvídali. 5. Dobře se vyspěte dvě noci před zkouškou (v případě, že máte potíže se spaním noc přímo před zkouškou), abyste si u zkoušky vybavovali fakta a přemýšleli co nejjasněji. Před zkouškou buďte přesvědčeni, že dokážete přemýšlet o předmětu zkoušky kriticky a tvůrčím způsobem. Pokud jste o něm takto přemýšleli a odpočinuli si, budete mít větší sebedůvěru při psaní esejů na témata jako "Shakespeare a prostý lid. Diskuse." nebo "Francouzská revoluce. Kdo vyhrál?" Rozmluva o věcech, jež jste si přečetli, s přítelem při první vhodné příležitosti, kterou k tomu máte, je nejužitečnějším způsobem opakování, abyste si je upevnili v mysli. Učte své mladé přátele, abyste si předáváním své poznatky utvrdili. Magická moc vašeho jazyka a ucha stejně jako vaše intelektuální schopnosti se spojí dohromady, aby pomohly vaší paměti. Hermes studoval tvrdě ve vzdáleném koutě země a v osamění, a přesto se stal velmi učeným člověkem. Zřídka měl to štěstí, že by nalezl vhodnou společnost doma, a tak večer sděloval polím a lesům, co si přečetl přes den... Isaac Watts, 1741 Příklad seskupování myšlenek podle významu Představte si, že se máte naučit podrobně psychologii Abrahama Maslowa a že studujete grafickou pomůcku v knize The Third Force: The Psychology of Abraham Maslow (Třetí síla: Psychologie Abrahama Maslowa),* jak je přetištěna níže. Abyste si zapamatovali šestnáct "potřeb růstu", * Frank Goble, The Third Force: The Psychology of Abraham Maslow, s. 52. Copyright (c) 1970 Thomas Jefferson Research Center. Přetištěno se svolením Viking Penguin, divize Penguin Books USA, Inc. měli byste hledat nějaký základ pro rozdělení nebo seskupení těchto pojmů, které je v souladu s Maslowovou psychologií. Měli byste se vyhnout seskupování na formálních základech jako podle abecedy, podle přípon nebo vytváření vět ze slov, která začínají prvním písmenem každé z potřeb růstu. Jak byste si tedy měli rozdělit nebo seskupit potřeby růstu? Když si uvědomíte, že podle Maslowovy teorie jsou potřeby růstu 1. nehierarchické (to znamená, že nemají žádný zvláštní systém pořadí), 2. odvozené z Maslowova výzkumu jedinců, kteří dosáhli "sebeaktualizace", můžete seskupit potřeby růstu do čtveřic podle svého vlastního pojetí příbuzných potřeb nebo charakteristik a pak uvažovat o někom, koho znáte a kdo představuje některou z těchto čtyř skupin. Příkladem je (1) ___________ (2) ___________ (3) ___________ (4) ___________ Abyste si zapamatovali potřeby růstu, stačí, když si vybavíte čtyři jednotlivce, které znáte a kteří jsou příkladem těchto charakteristik. Asociací si připomenete skupiny příbuzných pojmů (potřeb/charakteristik), které jste identifikovali se čtyřmi jednotlivci. Když budete studovat

takto, nejen že si zapamatujete šestnáct potřeb růstu, ale také lépe pochopíte psychologickou teorii Abrahama Maslowa. Cokoli svěříte své paměti, nechť je sestaveno podle jisté metody, dobře vzájemně propojeno a vztahuje se k zřetelným a konkrétním kategoriím nebo třídám obecným i zvláštním. Isaac Watts, 1741 Hierarchie potřeb růstu u Abrahama Maslowa Sebeaktualizace pravda dobrota krása uvědomělost individualita dokonalost nutnost uskutečnění spravedlnost řád prostota bohatost hravost nenucenost soběstačnost cílevědomost sebeúcta úcta k druhým láska a sounáležitost jistota a bezpečí fyziologické potřeby (vzduch, voda, jídlo, úkryt, spánek, sex) vnější prostředí předpoklady pro uspokojení potřeb svoboda, spravedlnost, pořádek, výzva (stimulace) Skládání zkoušek Písemná zkouška 1. Počáteční příprava. Napněte všechny svaly a pak je rychle uvolněte. Několikrát pomalu zhluboka nadechněte nosem. Zkontrolujte si čas a zeptejte se, jestli bude během zkoušky ohlašován. 2.

Podtrhněte si klíčová slova v pokynech a otázkách.

To vám pomůže soustředit myšlenky, uklidní vás to a zabrání vám to, abyste se snažili psát, dřív než si ujasníte a utřídíte obsah. 3. Pročtěte si všechny otázky a poznamenejte si několik slov, jež vás napadnou ke každé otázce, na kterou budete odpovídat (pokud máte na výběr). 4. Rozvrhněte si čas. a) Zvažte počet bodů za každou otázku, pokud je tato informace uvedena. b) Rozhodněte se, kolik času byste měli věnovat každé odpovědi s ohledem na to, kolik toho o daném tématu víte a kolik můžete získat bodů. c) Před psaním každé odpovědi počítejte s určitou dobou na hrubý koncept a korektury po dokončení zkoušky. 5. Odpovídejte nejprve na nejlehčí otázku (nebo druhou nejlehčí). To zvýší vaši sebedůvěru a poskytne vám to víc času, abyste si mohli připomenout odpovědi na těžší otázky. 6. Napište si hrubou osnovu, podle které budete psát odpověď na každou otázku. a) Do sloupce pod sebe si napište klíčová slova a věty, jež se vztahují k bodům, které si pamatujete z přednášek, z četby a z vlastního přemýšlení o předmětu. b) Potom doplňujte tyto první myšlenky o nové myšlenky, jež vás napadnou jako odpověď na otázku. Tyto myšlenky mohou být založeny na vašich vlastních zkušenostech a zájmech stejně jako na přenáškách a četbě k předmětu. c) Očíslujte své myšlenky v nejvhodnějším pořadí pro formulaci odpovědi. d) Pokud vám dochází čas odpovědi na otázku, přepište myšlenky ze své osnovy, abyste svou odpověď stručně ukončili. Pročtěte si všechny otázky a poznamenejte si několik slov, jež vás napadnou ke každé otázce, na kterou budete odpovídat. 7. Dbejte na to, abyste odpovídali přesně na uvedenou otázku. a) Všimněte si zejména vymezení zdůrazněného instrukčním slovesem (vyjmenujte, analyzujte, srovnejte). b) Formulujte první větu tak, že obrátíte otázku v tvrzení nebo že napíšete tezi, kterou budete opírat o jednotlivé příklady nebo důkazy. c) Zahrňte do odpovědi časový rámec, který ukazuje například, zda historické hnutí trvalo desetiletí nebo staletí. d) Když budete na pochybách, formulujte svou odpověď s využitím přibližných údajů pomocí vymezujících slov typu "několik", "většina", "obvykle" nebo "občas". e) Podtrhněte ve své odpovědi klíčová slova, aby ten, kdo bude ve spěchu číst vaše odpovědi, ani jedno nepřehlédl. 8. Každý bod své osnovy napište jako nový odstavec. 9. Podepřete své hlavní body pečlivě zvolenými důkazy nebo příklady. 10. Zkracujte dlouhá jména nebo pojmy, jež budete často opakovat, a nahoru na stránku uveďte seznam zkratek (například Č = Čajkovskij, RVL = revoluce, onom = onomatopoia). 11. Pište jasně, stručně a čitelně. Chcete-li, zeptejte se předem, zda je možno psát zkoušku na stroji nebo na počítači.

12. Po každém odstavci vynechte místo na případné doplňky, až budete napsané opravovat. Nebo pište odpovědi jenom na jednu stranu listu, abyste mohli doplňky uvést na zadní stranu, pokud je to dovoleno. 13. Opravte si svou odpověď. 14. Až dostanete svůj text zpátky, použijte ho k zamyšlení, jak v budoucnu úspěšněji studovat a skládat zkoušky. Vzor zadání a zpracování písemné zkoušky Pokud byste dostali u zkoušky otázku z materiálu této knihy, mohla by znít asi takto: Co byste poradili příteli, který vás požádá o pomoc s vážným problémem - sklonem podléhat u zkoušek panice? Na zvláštní list papíru napište odpověď podle bodů 6 až 13 písemné zkoušky a potom si porovnejte, co jste napsali, se vzorem uvedeným níže: /V úvodu parafrázujte otázku/ Kdyby mě přítel požádal o radu ohledně jeho problému s panikou u zkoušek, řekl bych mu toto. /Otázka je interpretována v hrubých rysech:/ Začni se připravovat na zkoušky od prvního dne výuky. Uč se každou část nového materiálu, hned jak se s ní setkáš. Například se nauč poznámky z přednášky do 24 hodin po každé hodině výuky. Předběžně se seznamuj s veškerým doporučeným odborným materiálem a výběrově si jej přečti. Počkej s psaním poznámek z textu (zatím si poznamenávej pouze strany a části stran, k nimž by ses chtěl vrátit, až si budeš psát poznámky), ale hned si poznamenej své vlastní myšlenky o materiálu. Projdi si požadované kapitoly z učebnice a připrav si jednostránkový přehled každé kapitoly během jejího čtení. /Vynechané místo mezi odstavci:/ Naplánuj si zvláštní opakování několik dní před zkouškou. Začni s vytvořením obsahu ze svých poznámek z výuky. Naplánuj si svůj studijní čas tak, že odhadneš, kolik času budeš potřebovat na zopakování každé části, a vynásobíš to počtem částí, které máš. Zaznamenej si na kalendář, kdy bys měl studovat jednotlivé části, odpočtem od data, na které je plánována zkouška. Studuj aktivně. Například si při studiu vytvářej grafické pomůcky a formuluj odpovědi na předpokládané zkušební otázky. Alespoň dva večery před zkouškou si vyměň předpokládané otázky s kolegou a načrtni si své odpovědi na neznámé otázky. To bude jakási generální zkouška na zkoušku. Večer před zkouškou se pořádně vyspi, abys byl co možná nejbdělejší a nejschopnější odpovídat. /Podtrhnout hlavní body:/ Dělej si u zkoušky preventivní opatření. Podtrhni si klíčová slova v pokynech a v otázkách, aby sis uklidnil nervy a nezačínal psát dřív, než budeš připravený. Rozvrhni si čas tak, abys první časový úsek věnoval hrubému náčrtu své odpovědi a poslední korekturám. Vynechávej

řádky po každém odstavci, abys měl místo pro doplňování nových myšlenek, které tě napadnou během korektury. Využij služeb výchovného poradce nebo psychologa, který ti poradí, jak zvládat úzkost ze zkoušky. Aby to bylo co nejúčinnější, začni s tím alespoň dva měsíce před zkouškou. /Shrnutí hlavních bodů - včetně bodu, který přesahuje doporučení této knihy. (Viz výše 6b)/ Stručně tedy - překonání paniky u zkoušky bude pravděpodobně vyžadovat pravidelné studium od samého začátku kurzu, zvláštní přípravu několik dní před zkouškou a možná - pro nejlepší výsledky - pomoc poradce nebo psychologa. Oborové zkoušky Normalizované oborové zkoušky, jako státní závěrečná zkouška, směřují ke komputerizaci. Přehledy ze zkušebních služeb, zejména ty, které můžete dostat z Education Testing Service (Princeton, NJ 08541), nyní nabízejí podrobné informace a doporučení k tomu, jak skládat zkoušky na papíře i prostřednictvím počítače. Také existuje mnoho brožur o přípravě na státní zkoušky a jejich skládání pro univerzitní a odborné školy. K nejznámějším a nejčastěji používaným z těchto knih patří Barron (Barron's Educational Series, Inc.) a Princeton Review (Villard Books). U většiny normalizovaných oborových zkoušek stejně jako u oborových zkoušek vytvořených učitelem, jež jsou součástí mnoha velkých přednáškových kurzů, mějte na paměti tyto obecné body: 1. Pokud si budete zkoušet odpovídat typy zkušebních otázek, které byste pravděpodobně mohli dostat, můžete si zlepšit svůj výkon u skutečné zkoušky. 2. Pokud dokážete identifikovat alespoň jednu z nabízených možností jako špatnou, možná budete umět uhodnout odpověď; pokud dokážete identifikovat alespoň dvě z nabízených možností jako špatné, pravděpodobně budete umět uhodnout odpověď. Tady je několik základních doporučení, jak odpovídat na tři běžné typy normalizovaných oborových otázek přesněji a účinněji. Podobné přístupy jsou užitečné při skládání mnoha učitelem vytvořených oborových testů. Slova opačného významu Když píšete test, kde máte zvolit jednu z více možností, který požaduje vybírat slova opačného významu neboli antonyma, mějte na mysli, že vám zabere méně času, když budete volit slova podobná neboli synonyma. Myslete na to, jak byste dané slovo změnili v jeho opak - doplněním "ne" ke kladnému významu nebo odtržením negativní předpony "ne" od negativního slova. Pak hledejte slovo, které znamená totéž co slovo, které máte na mysli. Například, změňte "pracný" na "ne pracný" a okamžitě vás napadne, že nejlepší odpověď je "snadný". Dokončování vět 1. Přečtěte si celou větu s volnými místy na doplnění. 2. Pokud jsou v ní dvě volná místa na doplnění, určete z kontextu, jaký bude pravděpodobně vztah mezi slovy ve dvou volných místech (např. budou to slova podobná nebo opačná významem), potom uvažujte o typu slova, jež by mohlo patřit do volného místa, které vám připadá nejsnadnější k doplnění. 3. Přečtěte si možnosti pouze pro jedno volné místo a zvolte si dvě možné odpovědi z možností pro dané prázdné místo.

4. Přečtěte si znovu dvakrát celou větu a doplňte si do volných míst pouze dva páry odpovědí, které by podle vás byly správné. Rozhodněte, který z těch dvou párů je lepší. Pochopení přečteného 1. Seznamte se předběžně s odstavcem četbou: a) první věty prvního odstavce b) posledního odstavce c) první a poslední věty kteréhokoli jiného odstavce 2. Přečtěte si první dvě otázky, aniž byste četli nabídku možných odpovědí. 3. Přečtěte si celou nabídku možností s těmito otázkami na mysli. 4. Přečtěte si nabídku pro první dvě otázky a odpovězte na otázku. 5. Použijte příslušný postup čtení pro odpověď na další otázky. Například prozkoumejte podrobnosti nebo si pečlivě přečtěte větu nebo odstavec, v němž je metafora, kterou musíte vysvětlit. 6. Pro odpověď na otázky, týkající se závěrů, vyberte z nabídky dvě nebo tři možnosti. Vyzkoušejte každou možnost tak, že si znovu přečtete odstavec pouze s jedním závěrem na mysli. Pokud vám připadá, že je věta s tím závěrem v rozporu, přestaňte ten odstavec číst a začněte znovu s jiným závěrem na mysli. 7. Položka, kterou vyberete, by měla odpovídat na otázku přesněji a obsažněji než ostatní dané možnosti - a to spíš na základě dané pasáže než na základě vašeho názoru nebo vašich znalostí. Abyste poznali hodnotu těchto postupů a vypěstovali si návyk na jejich používání, aplikujte je na množství vzorových otázek daných v kvalitní knize o zkouškách formou doplňování možností. Jak zlepšit příznivé postoje a vyhnout se nepříznivým Zlepšení motivace, soustředění a vůle Motivaci, soustředění a vůli - postoje, jež jsou základem efektivního a účinného čtení a studia - je možné zpravidla zlepšit šesti základními způsoby: 1. Hledejte příležitosti, jak ve svých učebních aktivitách využít osobní volbu. a) Zvolte si předměty nebo studijní skupiny na základě svého přirozeného zájmu o určitý obor, výklad a svých informací o učiteli. Abyste to mohli udělat, budete si muset zjistit mnohem víc než pouhý název a stručný popis každého předmětu a jméno učitele. Budete potřebovat: 1. seznámit se s programem předmětu (který bývá obvykle k dispozici v kanceláři školy nebo na internetu) a s knihami požadovanými/doporučenými (které jsou obvykle k dispozici v knihovně nebo v knihkupectví); 2. vyžádat si názor druhých, kteří daný předmět nebo skupinu absolvovali; a 3. navštívit první hodinu. Navštivte také - se svolením učitelů první hodinu alternativních předmětů nebo skupin, abyste mohli změnit své rozhodnutí, kdybyste nebyli spokojeni se svou původní volbou. b) Pokud začínáte na nové škole, promluvte si s akademickým poradcem o svém záměru zvolit si předměty založené primárně na vašem přirozeném zájmu, než abyste museli přijmout jen to, co je "nařízeno". Jakmile se na nové škole budete cítit dobře, budete zřejmě studovat mnohem efektivněji i různé další požadované předměty, které vás tolik nezajímají. c) Pokud je to možné, zvolte si předměty, které vám umožňují jistou svobodu ve volbě knih, které budete číst, a námětů, o nichž budete psát.

2. Vyjasněte si své zájmy a hodnoty ve vztahu k vašim bezprostředním a dlouhodobým cílům, osobním i profesním. a) Přemýšlejte o tom, co jste si zvolili a co to naznačuje o vašich zájmech a hodnotách. b) Vzpomeňte si na dobu, kdy jste byli zcela ponořeni do toho, co jste četli nebo psali. Které prvky přispěly k tomu, že jste byli tak motivovaní a soustředění? Námět? Učitel? Kniha? Skupina? Prostředí? c) Diskutujte o svých cílech se školním poradcem nebo psychologem v poradenských službách. d) Čtěte krásnou i odbornou literaturu, která se vztahuje k zaměstnání a dalším cílům, o nichž uvažujete. e) Vyhledávejte dobrovolnou nebo placenou praxi v oboru, o němž uvažujete, nebo mluvte podrobně s lidmi, kteří jsou v tom oboru úspěšní. 3. Zvyšujte svou motivaci využíváním postupů, které aktivují váš zájem, vaši zvědavost a touhu dozvědět se něco o daném oboru. Například: a) Vyhledávejte zaměstnání, kurzy a úkoly, které poskytují příležitost uplatnit, co jste se naučili, na problémy nebo témata, která vás baví. K tomu účelu využívejte ve svém zaměstnání nezávislé studium nebo výzkumný seminář nebo něco podobného. b) Snažte se pochopit, čím může být pro vás požadovaný předmět, který se zdráháte navštěvovat, hodnotný. Diskutujte o tom s příslušnými učiteli a akademickými poradci. c) Cílevědomě uvažujte o významu předmětu, který studujete, pro vaše bezprostřední a dlouhodobé účely. Než začnete nějaký nový kurz, výzkumnou práci nebo projekt, poznamenejte si nebo si napište odstavec nebo dva o tom, čím je to pro vás důležité, a doplňte další odstavec hodnocením, poté co jste jej dokončili. d) Snažte se ve své studijní oblasti střídat samostatné studium a studium s druhými. Společné studium je zvlášť motivující pro extroverty, ale může být užitečné téměř každému. Může probíhat v osobní přítomnosti, po telefonu, dopisy, e-mailem nebo po internetu. Účast v dobré skupině pravděpodobně vytvoří mnohem kritičtější a tvořivější myšlení než sólové studium. • Pozor: Požádejte své učitele, aby se vyjádřili k vašemu společnému studiu. Pokud máte nějaké otázky ohledně jejich názoru, žádejte objasnění. Měli byste vědět, že spolupráce s druhými není u některých doma zpracovávaných příprav dovolena. • Pro svou studijní skupinu si zvolte jednoho až čtyři lidi, o nichž si myslíte, že jsou svědomití a schopní, a kteří se budou věnovat vzájemnému učení a povzbuzování. • Dohodněte si setkávání v pravidelných intervalech během semestru, včetně několika týdnů před zkouškami, abyste měli čas položit svému profesorovi nejrůznější otázky, které se ve skupině objeví. • Určete si přesně dobu, kdy začne a skončí skupinové studium, a omezte společenskou konverzaci na chvíle před touto dobou a po ní. • Určete si, jak se každý člen bude připravovat na setkání a podílet se na něm. Například někdo může shrnout látku, vysvětlit ji nebo vést diskusi o určitém problému nebo o zadané četbě (třeba článku o rozšířené bibliografii nebo o nějakém právním nebo podnikatelském případu) nebo sestavit otázky, které budou vyžadovat kritické a tvůrčí přemýšlení. 4. Zvyšujte své soustředění prostřednictvím zlepšování svých studijních podmínek. a) Uvažte, ve kterém období dne se vám nejlépe studuje, a snažte se tento čas pravidelně využívat.

b) Dbejte na příležitostné krátké přestávky (každou hodinu); během nich se věnujte aktivnímu pohybu, dívejte se spíše na vzdálené než blízké předměty a nadýchejte se čerstvého vzduchu. c) Dbejte na vhodné osvětlení, jež by vás neoslňovalo a nezpůsobovalo únavu očí, a na dobré větrání, abyste mohli lépe dýchat a myslet. d) Dbejte, aby vás nic nerozptylovalo. (Například hluk - když nemůžete zabránit rozptylujícímu zvuku ani mu uniknout, použijte buď lékařsky doporučené ucpávky do uší, nebo si pusťte bližší nerozptylující zvuk, jako je hudba beze slov nebo ventilátor.) Snažte se ve své studijní oblasti střídat samostatné studium a studium s druhými. e) Najděte si židli, na níž se cítíte pohodlně, ale zároveň si zachováte dobrý pracovní tonus (dokážete být čilí a aktivní). f) Pravidelně cvičte, dopřejte si dostatečný a pravidelný spánek a nejméně tři výživná (ale ne těžká) jídla denně. g) Ověřte si, zda máte brýle nebo kontaktní čočky podle posledního předpisu, a noste je. h) Vyhněte se látkám, které by mohly negativně ovlivnit vaše soustředění, jako je alkohol nebo jiné drogy. (Pokud máte sklon k nadměrné konzumaci alkoholu nebo jiných drog, vyhledejte pomoc v psychologických, psychiatrických nebo poradenských službách.) i) Mějte po ruce zápisník, abyste si mohli zaznamenávat myšlenky, jež se přímo netýkají studia, abyste se k těmto myšlenkám mohli později vrátit, ale neměli jste je v hlavě a nebyli jimi rozptylováni. 5. Studujte aktivně a efektivně s využitím metod popsaných v této knize. Když to budete dělat, můžete zkrátit čas, který potřebujete na soustředění, sebemotivaci a využití vůle. Stručně: a) Zorganizujte si práci a naplánujte čas (viz 2. kapitola). b) Rozšiřujte si vědomosti o daném oboru, což zvýší váš zájem (viz 6. kapitola). c) Předběžně procházejte doplňkový materiál, pak ho rozdělte a "sežvýkejte a polkněte jedno sousto, dřív než si ukousnete další" (viz 3. a 10. kapitola). d) Máte-li sklon k otálení před seznámením nebo po předběžném seznámení s materiálem, začněte číst tu část knihy nebo článku, která je pro vás nejzajímavější (viz 10. a 18. kapitola). e) Když začínáte psát výzkumnou práci, odložte psaní poznámek z toho, co knihy sdělují, ale své vlastní myšlenky a otázky si zaznamenejte okamžitě. Konzultujte své představy o práci se svým profesorem nebo vedoucím, než budete pokračovat dál (viz 9. kapitola). 6. Zkoumejte možné psychologické a fyziologické příčiny své nedostatečné motivace, koncentrace a vůle. Neměli jste v souvislosti s předmětem, který studujete, nějaké negativní zkušenosti? Nemáte jistotu, zda máte ten předmět nebo obor studovat jako hlavní? Bojíte se neúspěchu? Nepociťujete depresi? Neužívali jste nadměrně drogy, včetně kofeinu a alkoholu? Nemáte už mnoho let problémy se soustředěním nebo s učením? Myslíte, že byste mohli mít nějakou poruchu učení nebo něco podobného jako syndrom snížené pozornosti? a) Promluvte si s psychologem nebo psychiatrem - buď v univerzitním poradenském středisku, nebo v soukromé praxi. Čím dřív budete mít profesionální hodnocení a pomoc, tím rychleji se pravděpodobně dostaví zlepšení. b) Čtěte knihy, které vám mohou poskytnout náhled do vašich postojů a do vašeho chování. Hledejte v knihkupectví nebo v knihovně, sledujte knižní recenze, které vás

zaujmou, a žádejte knihovníky, poradce, psychology nebo terapeuty o doporučení speciálních knih a článků. Tady jsou příklady různých druhů knih, které vám mohou pomoci zlepšit motivaci, soustředění a vůli: Ellis, Albert, Člověče, neboj se, NLN, 2001. Maltz, Maxwell, Psychokybernetika, Pragma, 1998. Tepperwein, Kurt, Umenie l´ahko sa učit´, Fontana, 1992. Oderich, Peter, Žiju správně?, Avicenum, 1988. Vojáček, Karel, Autogenní trénink, Avicenum, 1988. Bolles, Richard Nelson, What Color is Your Parachute. A Practical Manual for Job-Hunters and Career-Changers. Berkeley, CA, Ten Speed Press, 1998 (každoročně revidováno). Burns, David D., Feeling Good: The New Mood Therapy. New York, Avon, 1992. Hallowell, E. a Ratey, J., Driven to Distraction. New York, Simon & Schuster, 1995. Pauk, Walter, How to Study in College. 6. vyd., Boston, Houghton Mifflin, 1997 (části o "Zvládání stresu" a "Učení se soustředění"). Abychom získali větší schopnost pozornosti, musíme dodržovat tato pravidla: 1. "Mějte zálibu ve studiu nebo poznání, o které usilujete." Lze si povšimnout, že není obtížné zaměřit mysl, aby se zabývala tím, co velmi toužíme poznat... 2. "Nevybírejte si místo svého studia podle krásné vyhlídky nebo různých pestrých a zábavných scenerií a na smysly útočících věcí." Příliš mnoho světla nebo rozmanitost předmětů, které upoutávají zrak nebo sluch, zejména když jsou ještě v pohybu nebo se často mění, má přirozenou a mocnou tendenci příliš často odvádět mysl od jejího vytrvalého zaměření na jakýkoli předmět, o němž přemýšlíme... Isaac Watts, 1741 Čím méně jste motivováni a čím menší máte zájem o určitý předmět nebo učební úkol, tím více byste se měli snažit řídit se doporučeními této knihy. Když jich několik vyzkoušíte, budete patrně postupně prožívat jeden malý úspěch za druhým. Každý úspěch zvýší vaši sebedůvěru a uvolní vaši úzkost, a tak zlepší vaši motivaci, soustředění a vůli. Když budete sledovat doporučení v této příručce a zjistíte, že nepokračujete tak výrazně nebo rychle, jak jste předpokládali, domluvte si konzultaci o svém čtení, psaní a studijních potřebách v pedagogicko-psychologické poradně, se školním psychologem nebo soukromým psychoterapeutem. Čeho se vyvarovat: Sebezničující sklony Tato kniha je napsána většinou z pozitivního hlediska - popisuje, co můžete zkusit udělat, abyste se naučili víc za kratší dobu. Tato část je napsána z opačného hlediska - zdůrazňuje, co byste neměli dělat. Existují tři hlavní tendence, jimž byste se měli vyhnout: Tendence č. 1: Různé formy otálení Otálení je pro mnoho studentů problémem číslo jedna bez ohledu na jejich studijní úroveň. Otálením mám na mysli odkládání čtení, psaní a přemýšlení, které musíte udělat. 1. Odkládání čtení a psaní V mnoha oddílech této knihy najdete podněty, jak překonat otálení, stejně jako způsoby, jak zlepšit soustředění, vůli a další užitečné postoje. Tady je stručné shrnutí některých dříve uvedených doporučení.

a) Snažte se zvýšit svůj zájem o to, co studujete. • Vyhledávejte ve svých kurzech nebo studijních skupinách a ve svých úkolech příležitosti k volbě (viz 16. kapitola). • Rozvíjejte svou informovanost ve svém oboru (viz 7. kapitola). • Začněte číst až po předběžném seznámení ty části materiálu, které vás nejvíce zajímají (viz 16. kapitola). b) Kdykoli máte významný úkol, s nímž jste v pokušení otálet, udělejte si seznam všech částí, které do něho musíte zahrnout, a začněte pracovat na té části, která je pro vás v tom okamžiku nejzajímavější nebo kde máte nejsilnější motivaci (viz 18. kapitola). c) V počáteční fázi svého úkolu používejte metody, které vám usnadní pozdější fáze úkolu. Například kdykoli dostanete nějaký nápad týkající se projektu, poznamenejte si ho na kartičku nebo na volný list zápisníku a zařaďte si ho. Tak snížíte pravděpodobnost, že budete s projektem otálet, protože budete nacházet uspokojení v třídění a rozvíjení myšlenek o projektu, které jste si tak pečlivě nashromáždili. Někdy bychom to, co je nazýváno otálením, mohli přesněji a lépe nazvat odsouvání na pozdější dobu. Odsouvání na pozdější dobu by se dalo ospravedlnit, když musíte pracovat na naléhavějších úkolech nebo když jste si jisti, že budete mít lepší dobu a prostor, abyste tu práci udělali, nebo budete v lepším psychickém nebo zdravotním stavu. Pokud jste už přečetli řadu dalších částí této knihy, víte, že mezi tato doporučení patří i předběžné seznámení, výběr, dělení a pečlivé zpracování - základní kroky, které jsou v této knize doporučovány opakovaně. 2. Odkládání přemýšlení V případě čtení může mít otálení také formu otevření knihy a snahy soustředit se na první stranu, slovo za slovem. To často doprovází průběžné podtrhování nebo zvýrazňování materiálu, což je obvykle způsob, kdy si člověk říká, že se musíte tyto části nakonec naučit ale nechcete se je učit teď. Ptala jsem se mnoha tisíc studentů, jak čtou texty do svých předmětů, a většina z nich mi odpověděla přibližně těmito slovy: "Odkládám čtení co nejdéle. Nakonec otevřu knihu a snažím se soustředit na první stranu. Jak ji pomalu pročítám, zvýrazňuji si žlutým fixem. Často si zvýrazním příliš mnoho, protože nedokážu rozhodnout, co je důležité." Tady se student obvykle zarazí a já se musím zeptat: "Když dojdeš na konec kapitoly, co uděláš?" Pohlédne na mě udiveně, pokrčí rameny a řekne: "Zavřu knihu a začnu dělat něco jiného." Tito studenti mají sklon nepřemýšlet důkladně o tom, co čtou, dokud nemusejí odpovídat na otázky týkající se daného materiálu. V té době už si z něho však pravděpodobně budou pamatovat jen velmi málo. Jejich zvýrazňování jim sdělí jen to, že kdysi přejížděli očima ony tištěné řádky. Podobně při zapisování poznámek z poslechu může mít otálení formu mechanického zápisu každého slova. Pokud si studenti nedělají poznámky výběrově a nezahrnou do nich své vlastní bezprostřední otázky nebo myšlenky o materiálu a když si neprojdou a dále nepromyslí své poznámky do 24 hodin po tom, co si je zapsali, ztrácejí příjemnější a spolehlivější způsob naučit se víc za kratší dobu. Máte-li sklon otálet, zkuste využít podněty zmíněné ve výše uvedeném bodě 1 a v dalších částech této knihy. Pokud budete mít nadále problémy s otálením, promluvte si s poradcem nebo psychologem o některých osobních faktorech, které v tom mohou hrát roli. Tendence č. 2: Příliš pasivní čtení a studium Příliš pasivní čtení a studium znamená, že kritické a tvůrčí myšlení je zapojeno jen minimálně.

Některé metody čtení a studia popsané výše jako formy otálení jsou také příklady příliš pasivního studia. Jinými příklady jsou některé namáhavé způsoby, jak někteří studenti čtou a studují na zkoušky. Řekli mi: "Kopíruju si své poznámky z výuky a dělám si tolik poznámek z četby, že se to téměř rovná překopírování celé knihy." Nebo: "V době zkoušky si procházím všechny své poznámky z výuky a pročítám všechny úkoly k jednotlivým kapitolám." Podobná tvrzení mě přesvědčují, že mnozí studenti se nenaučili lepší strategii učení, nebo, pokud se jí naučili, nejsou dostatečně přesvědčeni o hodnotě této strategie, aby ji využívali. Setrvávají v rituálech zvýrazňování knih nebo kopírování poznámek, což zabírá příliš mnoho času, který neodpovídá tomu málu, které tím získají. Studovat lépe nemusí nutně znamenat studovat víc nebo déle. Naopak otálení a příliš pasivní studium zabírá víc času a vede k méně uspokojivým výsledkům. Abyste četli a studovali aktivněji, vyzkoušejte následující: 1. Přemýšlejte kriticky a tvořivě o tom, co čtete, píšete nebo studujete. 2. Diskutujte o tom, co se učíte, se svým profesorem a s učiteli, se členy své studijní skupiny a přáteli, s nimiž si dopisujete nebo posíláte e-mail. 3. Využívejte příslušným způsobem, co jste se naučili. Tyto a další metody popsané v této knize vám mohou pomoci začlenit nové pojmy a terminologii do systému vašich znalostí a mohou vám pomoci, abyste pociťovali větší sebedůvěru, důvěru ve své schopnosti a motivaci učit se lépe. Tendence č. 3: Intelektuální nepoctivost K ústředním cílům vzdělávání a profesionální práce patří hledání pravdy a poznání, seberealizace, pomoc druhým a zlepšování společnosti. Tyto cíle jsou popírány nebo překrucovány, když prostředky, jimiž k nim docházíme, jsou nepoctivé nebo neetické podvádění, nepřiznání příslušných zdrojů, plagiátorství, zkreslování dokumentů nebo přispívání k nečestným a neetickým metodám druhých. Někteří studenti se uchylují k intelektuální nepoctivosti, protože si neuvědomují, že její různé formy učitelé snadno poznají a mají profesionální odpovědnost je odhalit. Někteří studenti si také možná neuvědomují, že trestem za intelektuální nepoctivost může být opakování ročníku v té oblasti akademické práce, kterou zahrnovala, nebo celého kurzu a právní záznam o nevhodném akademickém chování, dočasné vyloučení a/nebo trvalé vyloučení. V mnoha případech mohou studenti a profesionálové podlehnout pokušení podvádět, protože pociťují zoufalství jako důsledek otálení a špatného plánování. Pokud se ocitnete v této situaci, měli byste si promluvit s psychologem o efektivních způsobech, jak se vyrovnat se svým naléhavým problémem (jako požádat o prodloužení času), poradit se, pokud jde o plánování času, včetně účinnějších způsobů práce a studia, a vyhledat osobní poradenství. Jak celý život dobře a s potěšením číst a studovat Vzdělávejte se dál ve svém oboru Vystudovali jste vysokou školu nebo možná nějakou odbornou školu a začínáte pracovat ve svém novém povolání. Víte, že neustálé doplňování vzdělání o nejnovější poznatky ve vašem oboru a příbuzných disciplínách je vaše profesionální odpovědností, která vás nejen zlepšuje v tom, co děláte, ale také zvyšuje vaše nadšení a zájem o váš obor. A přece jak můžete pracovat v náročné profesi, neustále si doplňovat vzdělání ve své oblasti a v příbuzných oborech a přitom vést vyrovnaný život? Je obtížné to všechno zvládnout, ale všechno se zjednoduší a zabere vám méně času, když to budete provádět systematicky. Když budete pracovat ve svém oboru, budete si udržovat vědomosti v určitých oblastech, jež se vztahují k vašim bezprostředním povinnostem. Abyste si udržovali co nejčerstvější

vědomosti ve svém oboru šířeji a efektivněji, budete muset používat podobné metody, jaké jsou zde uvedeny, a adaptovat je na svou individuální profesi a svůj styl: 1. Prostřednictvím univerzit, knihoven a knihkupectví, profesních organizací a vydavatelů ve vašem oboru si najděte autority a často s nimi konzultujte. a) Univerzity, knihovny a knihkupectví: • Navštěvujte univerzitní a specializovaná knihkupectví, která prodávají knihy zaměřené na váš obor a příbuzné obory. V každé knize, která vám připadá užitečná, si prohlédněte rejstřík, jestli v něm nejsou témata, jež by vás zvlášť zajímala, přečtěte si obsah a projděte si kapitoly, které vás zaujmou. To vám může pomoci udržet si přehled a lépe se rozhodnout, co si koupit. • Seznamte se s osnovami výuky ve svém oboru nebo v příbuzných oborech a zvolte si jeden nebo více předmětů, které budete navštěvovat nebo studovat jako mimořádný posluchač (bez skládání zkoušek). • S pomocí knihovníka ve studovně si na počítači vyhledejte resumé článků na téma, o něž se profesionálně zajímáte. Když si tato resumé přečtete, může vám to dát dobrý přehled o informacích a materiálech dostupných k danému tématu a pomůže vám to poučeně se rozhodnout, které materiály si máte vyhledat a přečíst podrobněji. • Pravidelně se seznamujte např. s publikacemi typu Current Contents (Současný obsah, publikovaný institutem Institute for Scientific Information, Philadelphia), které přetiskují obsah současných časopisů z několika oborů - Současný obsah společenských a behaviorálních věd, věd o životě, umění a humanitních věd, strojírenství, techniky a užité vědy, fyzikální a chemické vědy a vědy o Zemi. • Vystřihujte si nebo si kopírujte recenze knih, které byste si chtěli koupit. b) Profesní organizace: • Vstupte do jedné nebo více profesních organizací alespoň na zkoušku na rok. Některé organizace mají snížený příspěvek na první rok nebo pro studentské členy. • Předplaťte si alespoň jeden časopis publikovaný každou organizací, do níž vstoupíte. Navštěvujte některé z jejich seminářů, konferencí nebo schůzí a kupujte si knihy a pásky, které vydávají. • Pokud se nemůžete zúčastnit konference, o kterou máte zájem, požádejte sponzory o program a případně napište přednášejícím a požádejte je o kopie jejich prezentací nebo jiných materiálů, které se rozdávají. • Předkládejte vlastní články časopisům profesních organizací nebo si připravujte prezentace pro jejich konference. c) Vydavatelé: • Pročítejte si katalogy vydavatelství ve svém oboru, poznamenávejte si knihy, které byste si chtěli objednat, a žádejte, aby si vydavatelé zapsali vaše jméno do seznamu zájemců o zasílání materiálů. • Ušetřete si čas a vystříhejte se chyb při nákupu knih tím, že si budete procházet výstavky vydavatelů, které jsou součástí mnoha profesních konferencí, a tam si budete objednávat knihy, které jste si prohlédli a jež vás zaujaly. • Kupte si současný slovník nebo příručku k svému oboru. 2. Připravujte se na doplňování informací četbou prostřednictvím předběžného seznamování a výběru. a) Když si koupíte do své knihovny novou knihu nebo časopis nebo si je půjčíte od kolegy ze svého oboru nebo z knihovny, věnujte pár minut přípravě ke čtení. V obsahu, pokud je to vaše kniha, si označte čárkou nebo otazníkem všechny kapitoly nebo články, které byste

si chtěli brzy přečíst. Pokud jste si knihu vypůjčili, zkopírujte si titulní stranu, copyright a obsah, abyste si na ně mohli dělat poznámky a uschovat si je do budoucna. b) Co nejdříve si projděte části, kapitoly nebo články, které vás nejvíc zajímají, abyste znali jejich obsah a dočasně uspokojili svou zvědavost. Udělejte si křížek (X) u všech článků nebo kapitol, o kterých si myslíte, že je nestojí za to číst dál. c) Pokud si chcete zapamatovat, co jste si procházeli, řekněte si to zpaměti pro sebe nebo o tom povězte kolegovi, než pokročíte dál. d) Když budete cestovat nebo budete mít jiný vhodný čas na čtení profesního materiálu, vezměte si s sebou knihy nebo časopisy, s nimiž jste se předběžně seznámili a které jste si vybrali. 3. Dělejte si poznámky podle svých potřeb. a) Když čtete, dělejte si poznámky podle metod uvedených v 5. a 7. kapitole. b) Pište si poznámky na různá místa podle toho, jak nebo kde si chcete své poznámky ukládat: nahoru na první stranu článku nebo kapitoly, na vakát, na kartotéční lístky nebo na volné listy papíru. Dvě výhody vyplývající z toho, že si budete dělat většinu poznámek na volné listy nebo kartičky spíš než do knih nebo časopisů, jsou ty, že knihy se vám budou lépe číst bez záznamů odvádějících pozornost (nejen vám ale i druhým, kteří by je mohli číst v budoucnosti) a že vám poznámky zůstanou, i když dáte knihu pryč, půjčíte ji nebo ji ztratíte. c) Označte si svůj celkový dojem z každé kapitoly nebo z článku značkami na okraji obsahu. Například zaškrtnutím: Ö, Ö- nebo Ö+. Symboly v obsahu vám mohou pomoci v přítomnosti i v mnoha chvílích vaší profesionální budoucnosti až do dne, kdy se rozhodnete dát pryč některé knihy a časopisy, které jste během let nashromáždili. Pak se stačí jenom podívat na Ö+ v obsahu a hned budete vědět, jestli si máte materiál ponechat. d) Na okrajích obsahu, hned vedle názvů částí, které jste četli, si zapište čísla stran a části stran, které pokládáte za zvlášť hodnotné. e) Okopírujte si strany, které potřebujete mít při ruce. Také si okopírujte titulní stranu, copyright a obsah nebo si poznamenejte úplný bibliografický údaj přímo na první nebo poslední stranu každého výtisku; tuto informaci budete potřebovat později, kdybyste chtěli materiál citovat nebo napsat o svolení k jeho použití. Stanovte si klíčové slovo nebo téma, pod nímž si strany zařadíte, a uložte si je podle abecedy do heslového pořadače nebo do svého počítače. 4. Pokud jste nashromáždili množství knih a časopisů, ale jen jste do nich zběžně nahlédli, přinuťte se, abyste si je přečetli formou předběžného procházení, dělení a výběru. a) Procházejte a rozdělujte: Prolistujte si všechny knihy, sestavte je podle námětů, které vás zajímají, a dále abecedně podle autorů. Začněte číst tu část, která vás nejvíce zaujala. b) Procházejte a vybírejte: Prolistujte si několik knih, které vás zvlášť zajímají, a vyberte si z nich jednu, abyste si ji přečetli, jak podrobně potřebujete. Začněte číst tu část, která vás nejvíc zaujala, čímž zmenšíte svůj sklon k otálení. Když jste tak dobře začali, možná budete chtít postoupit k další zajímavé části nebo se vrátit a číst od začátku, nebo přejít k jiné knize. c) Když narazíte na nějakou část, kterou si chcete dobře zapamatovat, řekněte si ji sami nebo svému příteli zpaměti. d) Mějte v kapse neustále zápisník s volnými listy nebo obyčejný zápisník, který má listy velikosti lístků kartotéky, kterou běžně používáte, abyste si mohli okamžitě zaznamenávat nové myšlenky, informace nebo poznámky a snadno je zařazovat.

5. Zařazujte své poznámky a fotokopie systematicky, abyste je snadno našli. Projděte si dobře zásobený obchod s kancelářskými potřebami nebo papírnictví a kupte si různé druhy pomůcek na zařazování: a) pro krátkodobé uchovávání, když spěcháte - velké harmonikové zápisníky nebo obálky s abecedními značkami a kartotéční krabice s lístky a oddělujícími přepážkami; b) pro dlouhodobé uchovávání, když máte čas zařazovat pečlivěji krabice různých typů a velikostí se samolepicími nálepkami - poličky, kartotéční zásuvky a skříňky, kroužkové poznámkové bloky s oddělovači, které mají kapsy; c) pro nejdelší uchovávání, když chcete, aby materiál zůstal v dobrém stavu co možná nejdéle - kyselinovzdorné krabice, které je možno získat prostřednictvím společností, jež prodávají materiál do archivů (muzejní nebo knihovnický personál vám může dát kontakt na tyto společnosti). 6. Vyměňujte si informace a myšlenky s kolegy. a) Pokračujte v nepřetržitém vzdělávání, jež může probíhat prostřednictvím vašeho zaměstnavatele. b) Organizujte nepřetržité vzdělávání. Například vytvořte diskusní skupinu zájemců ze své profese a z příbuzných oborů. c) Setkávejte se s kolegy u oběda a při neformální výměně informací a myšlenek - včetně nápadů, jak získávat nejnovější poznatky z vašeho oboru nebo profese. d) Komunikujte po telefonu nebo prostřednictvím dopisů, e-mailu nebo internetu, pokud se nemůžete setkávat osobně. 7. Pokud se rozhodnete ukončit práci v určitém oboru (ať už proto, že odcházíte do důchodu, nebo jste se rozhodli věnovat jinému oboru), měli byste si udělat pořádek. a) Vyřaďte nebo prodejte knihy a časopisy, které už nepotřebujete a které by mohli využít druzí. • Pokud jste nepočmárali své knihy poznámkami, mohou poskytnout dobrou četbu druhým. Můžete je prodat, vyměnit, dát přátelům nebo poskytnout jako příspěvek (po odpočtu daně z příjmu) profesním knihovnám. Některé instituce mají dceřiné instituce, často v rozvojových zemích, které vítají knižní dary. Kancelář plánovaného dárcovství nebo mezinárodní programy v donátorské instituci mohou zařídit odeslání. • Pokud se rozhodnete dát pryč velké množství knih a časopisů, svěřte knihovníkovi, aby udělal jejich seznam a ohodnotil je. Kopie takového ohodnocení vám poskytne přesný záznam o hodnotě vašeho daru pro snížení daně z příjmu. Váš dar bude díky dobrému přehledu zároveň také užitečnější instituci, které ho dáte. A vám bude uchovaná kopie připomínat, kterých knih a časopisů jste se zbavili, až některé z nich budete hledat na jejich bývalém místě ve své knihovně. b) Pokud navštěvujete kurzy pouze jako posluchači, kteří neskládají zkoušky, zapojte se do čtenářských skupin nebo sami intenzivně čtěte, používejte metody, které vám už pomohly naučit se více za kratší dobu. Nebo můžete prostě číst pro zábavu, aniž byste se starali, kolik si toho zapamatujete. Stále více budete jistě souhlasit se Sirem Francisem Baconem v jeho eseji "O studiu": "Některé knihy máme ochutnat, jiné zhltnout a jen několik přežvýkat a strávit." Jak si doplňovat informace z novin a časopisů Doplňovat si nové informace ve své profesi, stejně jako pro zpracování školních úkolů, je naše hlavní povinnost. Také musíme být neustále dobře informováni ve všech ostatních

rolích, které hrajeme, od člena rodiny po voliče a občanského dobrovolníka. U všech těchto povinností je mnoho způsobů, jak se naučit víc za kratší dobu. Udržovat si dobrou informovanost se může zdát jako nikdy nekončící práce nebo příjemná zábava, podle našeho postoje a způsobu, jak se s tím vyrovnáme. Sebevzdělávání pro mnoho účelů v našem životě obvykle chce víc než pouhé čtení titulků, prolétnutí několika článků, poslech rádia nebo zpravodajských stanic a sledování informačních programů v televizi. Vyžaduje to neustálé a výběrové čtení, diskuse, zakládání informací a opakování. Existuje několik způsobů, jak si udržet lepší informovanost a cítit se méně zahlceni všemi těmi novými informacemi, které nám připadají natolik důležité, že je chceme znát a zapamatovat si je. Čtěte noviny a časopisy výběrově 1. Zamyslete se nad periodiky, která pravidelně čtete. Patří mezi ně kromě místních novin ještě alespoň jedny významné noviny a několik jiných typů periodik? Prohlédněte si dobře zásobenou sbírku časopisů v knihovně nebo v knihkupectví, kde můžete najít další časopisy, které byste rádi pročítali. 2. Abyste si vypěstovali a uspokojovali nové zájmy, doplňujte a sbírejte časopisy, které chcete číst pravidelně. Například pokud vás bude zajímat péče o vaše zdraví, objednejte si časopisy specializované na tuto oblast. 3. Snažte se prohloubit zapamatování toho, co jste přečetli. Může to být podobný proces, jako když si pamatujete nějaké příjemné události nebo dovolenou. Na dovolené fotografujete, píšete pohlednice nebo dopisy, píšete si deník nebo si přivážíte suvenýry. Později si je prohlížíte, a tak si osvěžujete paměť a prohlubujete si vhled do svých zážitků. Podobně, abyste si udrželi lepší informovanost o tématech, jež vás zajímají, schovávejte si články nebo celá vydání časopisů a později si je znovu probírejte. 4. Abyste si zapamatovali víc z informací, jež jste četli, postupujte podle metody předběžného seznámení, výběru, dělení a zpracování. Tyto kroky jsou popsány v 6. a 10. kapitole. 5. Jak pracujete nebo se věnujete jiným činnostem, vědomě se snažte využívat, co jste se dozvěděli z materiálů, jež jste četli, abyste si své informace aktualizovali. To vám pomůže začlenit informaci hlouběji do systému vašich vědomostí a rychleji si ji vybavit, když ji budete potřebovat. Předběžně se seznamujte a vybírejte 1. Když začínáte číst noviny, podívejte se na první stranu, abyste získali představu o hlavních zprávách a úvodnících. Pokud nemáte čas přečíst všechny části hned, prolétněte rychle pohledem jednotlivé strany, podívejte se na články, které si chcete přečíst, a označte si nahoře na první straně každé části novin strany, kde se objevují články, jež jste si označili. 2. Když vezmete do ruky časopis, prohlédněte si jednotlivé strany a označte si na okraji obsahu články, které si chcete přečíst.

3. Předběžně se seznamte se všemi články, které vás zajímají, pak si výběrově články přečtěte, pokud se rozhodnete, že chcete vědět víc, než jste se dozvěděli pouze z předběžného seznámení. Vybírejte a rozdělujte Když čtete článek, označujte si na okraji řádky a odstavce, které vás zvlášť zaujaly. Pokud se vám zdá, že byste si měli článek uschovat, poznamenejte si číslo první strany článku (takto, s. 9+) na první stranu novin nebo na obálku časopisu nebo do obsahu. Pokud jste to udělali už při prvním prohlížení novin nebo časopisu a po přečtení článku se rozhodnete, že si ho chcete uschovat, číslo strany si zakroužkujte. 1. Když jste dočetli celý časopis nebo celou část novin, udělejte si značku Ö na přední stranu těch, které si chcete nechat, a značku X na ty výtisky, které si nechcete nechat. Až potom nastane den úklidu a recyklace, nebudete ztrácet čas rozhodováním, které časopisy a noviny vyhodit a které si ponechat. 2. Opatrně odtrhněte strany, které obsahují články, jež si chcete přečíst, až budete mít víc času. Shromažďujte je v dobře označených a pevných deskách, které se snadno přenášejí. Pečlivě zpracovávejte 1. Poté, co jste článek přečetli a označili, zopakujte si okamžitě zpaměti všechny informace, které si chcete zapamatovat. Abyste si zapamatovali informace lépe a déle, vyprávějte někomu, co jste si přečetli, a diskutujte o jednotlivých otázkách, jež vyplývají z přečteného materiálu. 2. Vytvořte si jednoduchou metodu ukládání článků nebo časopisů (na dobu několika měsíců). Po této době vyberte ze své sbírky ty materiály, o nichž si myslíte, že stojí za to, abyste si je uchovali celá léta. Tento proces vám může pomoci, abyste si zapamatovali, co jste se ze všech článků dozvěděli, a zároveň je budete mít po ruce v budoucnosti. Uchovávejte vybrané články krátkodobě a dlouhodobě 1. Než vyhodíte noviny nebo časopis, podívejte se na čísla stran, která jste si poznamenali na první straně, obálce nebo v obsahu. Vytrhněte všechny strany, jež jste si poznamenali a které vám ještě připadají cenné, a uložte je do krabice nebo do zásuvky. V tomto okamžiku neztrácejte čas vystřihováním článků. Pokud si některé časopisy chcete uschovat celé, dejte je stranou na zvláštní polici. 2. Nahoře na hromadě novinových a časopisových stran nebo v zásuvce mějte desky na sbírání článků na několik témat, která vás zajímají nejvíce, jako zdraví, cestování nebo nové knihy. Toto hrubé třídění vám může ušetřit čas několikerým způsobem: usnadní vám hledání článku o tom, co vás nejvíc zajímá, a zabrání vám, abyste nashromáždili příliš velkou hromadu nevytříděných článků. 3. Počkejte asi rok, než začnete některé články vystřihovat. V té době už se budete umět rozhodnout rychle, které články ještě chcete, a patrně víc než polovina už vám nebude stát za to, abyste je dál schovávali.

4. Váš přístup k uchovávání informací může ovlivnit, jak snadný nebo obtížný vám bude připadat. Pokud to budete brát jako způsob, jak si osvěžit paměť, bude vám připadat spíš příjemný než únavný. Pokud to budete brát jako součást svého celkového úsilí udržet si dobrou informovanost, nebudete mít takový sklon k otálení. Také vám pomůže, když začnete následujícími kroky: a) Shromážděte si všechno, co budete potřebovat: pořadače a harmonikový pořadač, koš na odpadky, nálepky, nůžky, sešívačku, průhlednou lepicí pásku na utržené strany, barevné pero a váš diář nebo kalendář. b) Začněte vystřihovat a zařazovat ze skupiny nebo hromady článků, které jsou pro vás nejdůležitější a nejhodnotnější. Například si třeba budete chtít osvěžit informace pomocí článku o nějakém zdravotním problému, který má pro vás zvláštní význam. c) Zopakujte si označené části každého článku a uvažujte, jakou mají hodnotu pro vás nebo pro druhé. U všech článků, jež se rozhodnete uschovat, napište na první stranu název a datum vydání periodika, pokud tam tato informace není vytištěna. d) Zařaďte vybrané články do harmonikového pořadače. Udělejte si obsah pořadače a uložte ho dovnitř. Odložte stranou články, které chcete kopírovat a/nebo se o ně podělit s druhými. e) Asi po roce od vystřihování a zařazování, pokud potřebujete určitý materiál, který jste dočasně umístili do harmonikového pořadače, přeneste do velkého pořadače celou skupinu článků na dané téma k dlouhodobému uschování doma nebo v kanceláři. Jinými slovy, přeneste články z rychlého dočasného uložení k dlouhodobému uložení; jedno téma po druhém, nesnažte se zařazovat veškerý materiál o všech tématech naráz! f) U článků v celých časopisech, které si schováváte, si vyznačte v obsahu čísla stran a části stran (87 B nebo 90 E), o kterých si myslíte, že jsou zvlášť hodnotné (viz 5. kapitola). Pokud časopis poskytuje roční rejstřík článků, vyznačte si v něm články, které pokládáte za zvlášť významné. Proces uchovávání a pořádání informací se může stát vaším koníčkem. Přizpůsobujte své metody svým vyvíjejícím se zájmům a potřebám Jak se vaše zájmy a potřeby mění, revidujte a utřiďujte svou sbírku článků: 1. Vytvořte si ve svých pořadačích podkategorie a podle toho revidujte jejich obsahy. Když si uvědomíte, že vaše hlavní zájmy jsou zdraví a cestování, vytvořte si podkategorie těchto témat: rozdělte "zdraví" do podkategorií jako "výživa" a "bezpečí" a rozdělte "cestování" podle různých míst, kam chcete jet. a) U tématu, jako je "cestování", si nechejte pořadače při ruce, abyste mohli zařazovat materiál o výletech, které zrovna plánujete. Další cestovní materiál si uchovávejte v pořadačích, které používáte méně často. b) Používejte zápisník s přihrádkami, které mají kapsy na ukládání brožur a dalšího materiálu o některých oblastech, jako blízké zajímavosti, restaurace a místa, kde se dá přespat. 2. Udělejte si obsah všech svých pořadačů a poznamenejte si, kam je ukládáte. 3. Pokud se rozhodnete pro rozsáhlejší výzkum, abyste si udrželi lepší informovanost v určitém oboru, můžete použít tytéž metody, které jste používali pro své profesní potřeby. Například si vypůjčujte nebo kupujte knihy o tom oboru a zajistěte si počítačové vyhledávání článků.

Proč se trápit se systémem neustálého získávání posledních informací? 1. Vaše osobní sbírka článků s vašimi značkami a psanými poznámkami je záznam vašich individuálních zájmů, zálib a vkusu. Není neosobní jako výpis abstraktů při počítačovém vyhledávání článků. (I když počítačový výpis může být užitečným doplňkem vaší sbírky, pokud si ho označíte pro své účely.) 2. Opakované procházení vašich článků, poté co je proberete a uložíte, je cenným způsobem, jak si je déle zapamatovat, protože tento proces zahrnuje poznání i potěšení. Je to jako když na dovolené fotografujete, a později si fotografie třídíte a ukládáte. Ve skutečnosti se vám celý tento proces může stát koníčkem. 3. Uchovávání vybraných článků vám poskytuje pohotový zdroj, ze kterého můžete čerpat pro mnoho různých příležitostí. 4. Jak si budete články označovat a uchovávat, možná začnete postupně zjišťovat, že si vytváříte nové zájmy a hodnoty, které vás mohou vést k novým skupinám, k novým koníčkům nebo dokonce k nové kariéře. Větší potěšení z četby Mnoho lidí si nevytvořilo návyk nebo koníčka číst pro potěšení a uspokojení, stejně jako čtou pro získání vědomostí. Někteří lidé, i ti s vysokým stupněm vzdělání, zřídka čtou víc než denní noviny a časopisy nezbytné pro jejich každodenní život. Doporučení v 18. a 19. kapitole vám mohou pomoci nacházet v této četbě větší zábavu. Doporučení v 16. kapitole vám mohou pomoci prohloubit potěšení z různých druhů čtení, psaní a studia. Tady uvádím několik základních způsobů, jak nalézat větší potěšení a uspokojení z četby - a tak zvýšit svou touhu číst víc. Nechejte se k četbě vést svým zájmem • Váš skutečný zájem je vaším nejlepším průvodcem na cestě k četbě pro potěšení. Volte si knihy na témata, jež vás skutečně zajímají nebo přitahují, možná knihy, jež se vztahují k nějakému zájmu nebo zkušenosti z vašeho osobního života, případně k filmu nebo televiznímu programu, na který nemůžete zapomenout. Hledejte nejlepší dostupné knihy na dané téma. Dejte se vést knižními recenzemi a radou svých přátel, knihovníků a knihkupců. • Pokud se chcete nechat nalákat na nějakou knihu, divadelní hru, báseň nebo autora, který vás přitahuje, ale nejste si jisti, sežeňte si zvukovou nahrávku toho díla. Čtěte si v knize zároveň s poslechem dobré četby nebo dramatizace. Možná vás ta kniha zaujme natolik, že si budete chtít přečíst některé její části znovu sami. • Pokud vám kniha, kterou vám někdo doporučil, připadá středně zajímavá, můžete prohloubit svůj zájem o ni a potěšení z ní tím, že si o ní vyhledáte další informace. Zkuste si přečíst něco krátkého nebo jednoduchého na dané téma nebo od příslušného autora. Usilujte o příjemný zážitek, který vám může dát hlubší pochopení a procítění námětu nebo spisovatele. Například pokud se nemůžete začíst do Bílé velryby, přečtěte si něco o Hermanu Melvillovi a velrybách v dobré encyklopedii nebo knihu odložte a udělejte si výlet do Mystic Seaport v Connecticutu, kde je autenticky restaurovaná velrybářská vesnice, nebo navštivte oblast kolem Pittsfieldu v Massachusetts, kde Melville žil v době, kdy psal tuto knihu. Předběžně se seznamujte a vybírejte • Když máte několik knih na výběr, začněte s tou, k jejíž četbě jste nejvíc motivováni. Pokud je to odborná kniha, začněte číst tu část, která vás nejvíc zajímá. Pokud je to beletrie, přečtěte si první kapitolu a pak se rozhodněte, kdy nebo zda vůbec budete číst dál.

• Ať si vyberete jakoukoli knihu, pokračujte v četbě jejích částí selektivně, pokud chcete. Některé části můžete přečíst rychle, jiné důkladně. Mnozí lidé neradi čtou, protože si myslí, že musí začít na začátku každé knihy a přečíst ji slovo za slovem. Zpracovávejte si materiál, jak chcete Čtěte tak aktivně, jak chcete: • Můžete jenom číst a očekávat, že váš zájem a emoční prožitek vám pomohou materiál ocenit a absorbovat. • Nebo můžete podniknout některé jednoduché a příjemné kroky, jež vám pomohou vychutnat a zapamatovat si knihu jinak. Poznamenávejte si strany, které pokládáte za nejlepší, a zapisujte si myšlenky a pocity, které z nich máte. Používejte zvláštní list papíru, abyste měli dost místa na psaní. Nebo pokud je to vaše kniha, pište na prázdný list na začátku nebo na konci knihy nebo do obsahu, abyste si mohli své poznámky snadno zkopírovat, než knihu někomu půjčíte nebo ji odložíte. Berte své poznámky jako něco podobného fotografiím nebo obrázkům, které děláte o dovolené a na které se díváte, když si chcete osvěžit vzpomínky a znovu prožít příjemné zážitky. • Ať čtete knihu jakkoli, myslete na to, jaký má význam pro váš život a svět, a diskutujte o ní s druhými - osobně, telefonem, v dopise nebo e-mailem. Tak si knihu lépe zapamatujete a budete mít z četby větší potěšení. Je-li to nutné, ať prohloubí vaše potěšení z četby i něco víc než pouhý zájem • Pokud cítíte napětí, když čtete, nebo jste netrpěliví a chcete přestat, jednou z příčin by mohla být únava nebo přetížení očí. Možná budete potřebovat lepší světlo na čtení nebo byste si měli zajít k očnímu lékaři, aby vám předepsal silnější brýle nebo kontaktní čočky. • Pokud potřebujete společnost, abyste víc četli, dejte se zapsat do nějakého dobrého kurzu nebo studijní skupiny. • Uvažujte, jak by vám mohly různé druhy četby pomoci dosáhnout některých z vašich cílů. • Získejte víc sebedůvěry, jistoty a potěšení z četby tím, že využijete pomoci nějakého odborníka na vzdělávání dospělých. Domluvte si schůzku nebo požádejte o návštěvu v poradenském středisku pro vzdělávání na střední škole nebo na univerzitě. • Další nápady jak získat větší potěšení z četby najdete v oddílech "Efektivní četba prózy nebo poezie s plným pochopením" v 6. kapitole a "Psaní poznámek z poezie v prvním ročníku studia literatury" v 7. kapitole. Postupně možná zjistíte, že jako spousta šťastných lidí v každé generaci nacházíte odpočinek a uvolnění, stimulaci a údiv, krásu a radost v četbě pro potěšení, a budete chtít, aby se stala častou a trvalou součástí vašeho života. Skutečný zájem je vaším nejlepším průvodcem na cestě k četbě pro potěšení. Literatura Následující knihy doporučuji jako dodatečné zdroje myšlenek nebo povzbuzení ke zlepšení čtení, psaní a studia. Viz také literatura v 6., 13. a 16. kapitole. Barnet, Sylvan, A short Guide to Writing About Art. 5. vyd., New York, Watson-Guptill, 1996. Gibaldi, Joseph, a Walter S. Achtert, eds., MLA Handbook for Writers of Research Papers, Theses and Dissertations. 4. vyd., New York, Modern Language Association, 1995.

Mann, Thomas, A Guide to Library Research Methods. New York, Oxford University Press, 1990. Pauk, Walter, How to Study in College. 6. vyd., Boston, Houghton Mifflin, 1997. Publication Manual of the American Psychological Association. 4. vyd., Washington, D.C., American Psychological Association, 1994. Ronstadt, Ronald, The Art of Case Analysis: A Guide to the Diagnosis of Business Situations. 3. vyd., Dana Point, CA, Lord, 1994. Turabian, Kate L., A Manual for Writers of Term Papers, Theses, and Dissertations. 6. vyd., Chicago, University of Chicago Press, 1996. Vogel, S. a Adelman, P., Success for College Students with Learning Disabilities. New York, Springer-Verlag, 1992, dotisk 1994. Poděkování Jak doporučuji druhým při podobné práci, jako je tato, využívala jsem i já při psaní této knihy pomoci řady spolupracovníků. Řídím se podle svého doporučení i v tom, že chci nyní vyjádřit svou vděčnost a poděkování těm, kdo mi poskytli informace a rady do tohoto vydání stejně jako do předcházejících. Mnozí z lidí, které tady jmenuji, byli nebo jsou učiteli nebo zaměstnanci University of Pennsylvania: Profesoři a doktoři: Pedagogika: Carol Brownová, Myrna Cohenová, Susan Lytleová a Margot Sovenová Cizí jazyky: Flora Cornfieldová a Barbara Freedová Historie: Marvin Becker, Michael Katz, Mark Lytle a Eric Schneider Právo: Louis B. Schwartz Literatura: Augusto Hacthoun, Edward B. Irving, Jr. (vedoucí mé doktorské disertace "Návrh a realizace středoškolského literárního programu tak, aby motivoval celoživotní čtení literatury") Řízení a obchod: Diane Bradfordová a Connie Mullinixová Matematika, přírodní vědy a technika: Adam Bernstein, Richard D. Paul, Bryan Roberts, David Shale, Paul Soven a Roger Walmsley Psychologie: Jonathan Baron a Joan Lernerová Další odborníci: Právníci: Marilyn T. Benjaminová, Arthur Berger, Arthur Seidel, Alan Kahn, můj manžel, a James T. Kahn, můj syn Ředitelka programů pro vracející se studenty: Rhea Mandellová Soudní referentka: Lyn Davisová Knihovníci: John Kupersmith, Lauris Olson, Robert Persing a Robert Walther Redaktoři: Robert Boynton (z nakladatelství Boynton/Cook, redaktor a vydavatel prvních dvou vydání této knihy a autor Úvodu k básni, viz 7. kapitola) George Young a Mariah Bearová (z Ten Speed Press, kteří vydali třetí a čtvrté vydání) Bonnie Clauseová, která mi pomohla vybrousit k vydání tuto pátou edici Grafici:

Sharka Brod Hyland a Melissa Gableová z Hyland/Ocko Associates, kteří vylepšili vzhled textu a navrhli obálku nakladatelství Ways-to Books, Inc. Jsem zavázána všem svým profesorům, kteří mě doprovázeli na cestě k magisterskému titulu z angličtiny a k doktorátu z pedagogiky. Jsem také vděčná spoustě studentů, kolegů, přátel a členům rodiny, kteří mi poskytovali náměty, názory a podněty ke změnám v uspořádání této knihy. Autorka a vydavatel chtějí zároveň poděkovat následujícím lidem, kteří dali laskavé svolení k využití materiálů, na něž vlastní autorská práva: Nakladatelství Heinemann Boynton/Cook Publishers a Sandře Boyntonové za její ilustraci k citátu z díla Sira Francise Bacona "Of Studies" (O studiu). Harrymu G. Hennovi a Institutu praktického práva za výňatky z díla Henn on Copyright Law: A Practitioner's Guide, 3. vyd., 1991. Leonardu Millerovi za jeho dotazník o strachu ze zkoušení, copyright (c) 1979. Nakladatelství Viking Penguin, divizi Penguin Books USA, Inc., za grafické ztvárnění "Hierarchie potřeb Abrahama Maslowa" z knihy The Third Force: The Psychology of Abraham Maslow, autora Franka Gobleho, která vyšla v edici Pocket Books v roce 1971, ve spolupráci s Grossman Publishers, Inc. Copyright (c) 1970 má Thomas Jefferson Research Center. Vyvinuli jsme maximální snahu, abychom zjistili všechny majitele autorských práv. Pokud jsme některého přehlédli, nakladatel s radostí vyřídí nezbytné formality. I když jejich práce už není vázána autorskými právy, zaslouží si poděkování také vynikající umělci devatenáctého století, kteří pracovali pro londýnské noviny Punch a jejichž ilustrace odlehčují tuto knihu. A konečně chci vyjádřit vděčnost Isaacu Wattsovi, autoru knihy Improvement of the Mind (Zlepšování mysli, 1741), jehož překvapivě moderní myšlenky a půvabně archaický jazyk oživují mé stránky a dávají jim historickou perspektivu. Isaac Watts založil svou knihu částečně na eseji An Essay Concerning Human Understanding (Esej o lidském chápání) Johna Lockea, která byla napsána v roce 1690 a byla jednou z nejčtenějších a nejvlivnějších knih devatenáctého století. Watts byl velký anglický duchovní a autor mnoha duchovních písní, jež se zpívají dodnes, včetně "O God, Our Help in Ages Past" (Ó Bože, náš pomocníku v dobách minulých) a "Joy to the World" (Radost světu), což jsou tituly, jež vyjadřují pocity mnoha studentů a profesionálů v kritických chvílích.