Jak být v životě užiteční a k čemu nás Pán volá CSM Tábor-Klokoty Úterý (15:00-18:00) – téma P. Mirek Šimáček Je to velká věc, kdyţ člověk ví, ţe ţivotem neputuje náhodou, ale jeho ţivot je Boţí dar, který má dobře naplnit. Bůh s ním počítá, jak to krásně říká proroku Jeremiášovi: „Dříve, než jsi byl počat v lůně matky, znal jsem tě. (Jer 1,4) Bůh kaţdému připravuje cestu, volá nás – odtud výraz povolání. Jak zaslechnout jeho hlas, jak odpovědět? O tom budeme hovořit.
Máme dnes hovořit u důleţité věci, jak naplnit svůj ţivot, jak být uţiteční. Je ovšem moţné, ţe si někteří mladí lidé tuto otázku nekladou vůbec, nebo si kladou pouze otázku, jak byt v ţivotě úspěšný. Někdy můţe mladý člověk zakoušet nudu, pocit nepotřebnosti, nejistotu z budoucnosti. Často se pak, jako výsledek takových postojů, objevuje smutek a prázdnota. JP. II. papeţ, který velmi miloval mladé lidi a celý ţivot se jim věnoval, hovoří na SDM v Manile takto: „Falešní učitelé života, z nichž mnozí patří k intelektuální elitě, nabízejí antievangelium. Hlásají, že každý ideál je mrtvý … žádná absolutní pravda, žádná jistá cesta … chtějí, abyste byli jako oni – cyničtí a pochybovační … tak vědomě či bezděky, obhajují takový přístup k životu, který miliony mladých lidí dovedl do smutné osamocenosti …. A ve své knize :“Překročit práh naděje“ naznačuje odpověď: “Základní problém mladých lidí je hluboce osobní. Mladí lidé vědí…, že jejich život má smysl do té míry, do jaké se stane svobodným darem pro ostatní.“ Bůh se mnou počítá. Křesťan je člověk, který ví, ţe na svůj ţivot není sám, ţe zde není náhodou. Silně to vystihuje tento text z proroka Jeremiáše: “Dříve, než jsem Tě utvořil v lůně znal jsem Tě, dříve než jsi vyšel z mateřského lůna posvětil jsem Tě, za proroka pro národy ustanovil jsem T2. (Jer 1,4) A kdyţ Jeremiáš vyjadřuje obavu, ţe na tento úkol nestačí , ţe je příliš mladý, Bůh mu odpovídá: „Neříkej jsem příliš mladý, neboť kamkoliv půjdeš já jsem s Tebou, abych Tě vysvobodil.“ Bůh o mě ví: V tomto úryvku PS je hluboce vyjádřena skutečnost, ţe Bůh o kaţdém ví a počítá s ním. Také ho doprovází svou mocí. Nemusím se tedy bát, ţe jsem zde náhodou a ztracen. Bůh o mě ví a připravil pro mě úkol, očekává ode mne něco, co mám vykonat já. V tomto smyslu je kaţdý člověk nenahraditelný. (Zde si můţeme uvědomit zlo potratů – nenarozené děti, které jistě měly také dán Bohem nějaký úkol.)
Neboj se: Někdo by mohl mít obavu, ale víte, ţe Jeţíš mnohokrát říká učedníkům nebojte se. Kard. Schonborn v jedné své promluvě řekl: “V písmu sv. je výraz nebojte se užit 366x, stačí tedy na každý den i v přestupném roce“. Můţeme si vzpomenout na utišení bouře na Genezaretském jezeře, kde P.J. utišil bouři a poděšeným učedníkům říká: „čeho se bojíte, malověrní.“((Mt. 8,26) Zachraňuje Petra, kdyţ se topí a volá:“Pane, zachraň mě.“ (Mt.14,30) A Jeţíš ho zachraňuje a říká mu: „Proč jsi pochyboval malověrný.“ Boží plán: Bůh má se mnou nějaký plán. Co tedy dělat? (v ţivotě křesťana neexistují náhody) Plán existuje: Především si mám uvědomit, ţe tento plán existuje a pak také jaký je. Bůh ho od věčnosti připravil a to: 1. V nekonečné moudrosti (má všechny informace, zná dokonale moje danosti, výchovu, přátelé, inteligenci, paměť, okolnosti) a 2.V nekonečné lásce. Bůh je láska (1.Jan 4,16), tedy připravil něco, co je mi „šito na míru“, něco co naplní můj ţivot. Sv. Růţena z Limy krásně hovoří o Boţí prozřetelnosti, hovoří o smyslu kříţe v našem ţivotě, ale platí to jistě pro celý Boţí plán s člověkem. Říká: “…nikdo by si nenaříkal na kříž a námahy, které by na něj dolehly, kdyby znal váhy, na nichž jsou váženy, než se přidělují lidem.“ Objevovat! Jestliţe ji uvědomuji, ţe Bůh pro mě připravil tento podivuhodný plán, pak je důleţité objevovat jej a hledat jej. Říkáme, ţe chceme poznávat Boţí vůli. Jak to dělat? Všude je tolik nabídek, tolik hluku a šumu. Jak zaslechnout Boţí hlas, aby mi ukázal cestu? Prostor pro Boží hlas Zde je hlubokým příkladem prorok Eliáš, kterému se zjevil Bůh na hoře Choreb takto: “Před Hospodinem vál veliký a silný vítr, který rve hory a tříští skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru přišlo zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení přišel oheň, ale Hospodin v tom ohni nebyl.Po ohni hlas jemný a tichý. Jakmile jej Eliáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu hlas pravil: co tu chceš Eliáši?
Bůh tedy mluví v tichu, v soustředění a modlitbě. (Vytvořit mu prostor). To mi pomáhá, abych mohl udělat první důleţitý krok, postavit Boha na první místo. To můţe udělat tehdy,kdyţ poznáme, ţe Bůh je ten, kdo mě má opravdu rád, komu na mě záleţí. Je to ten, kdo je nekonečné dobro, nekonečná láska a sklání se ke mně v kaţdém okamţiku. Je skutečně mým Otcem. Postavit Boha na první místo: V podstatě to také znamená uskutečňovat největší přikázání: “Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou.“ Pokud tedy chci objevit Boţí plán ve svém ţivotě, je třeba Pána Boha postavit na to místo, které mu patří. Volba: Další krok pak znamená rozhodování mezi vůlí svou a vůlí Boží. Víme, ţe Boţí plán je dokonalý, ale mnohdy nám dělá potíţe jej přijmout, protoţe máme své představy, své touhy. Předpokládá to Bohu opravdu věřit, důvěřovat mu. Písmo říká: “mé myšlení není vaše myšlení, mé cesty nejsou vaše cesty… jako je vysoko nebe nad zemí, tak jsou mé myšlenky nad vašimi.“ Zde nám pomáhá modlitba, svátosti (důleţitá je milost posvěcující bez které jsme slepí) dobré společenství, dobrá rada zpovědníka, nebo duchovního rádce. Jak ji poznat? Někdo řekne, jak ale mám vůli Boţí poznat? Můţeme rozlišit vůli Boţí jasně vyjádřenou a vůli Boţí vyplývající z okolností. Vůle Boží jasně vyjádřená je ta, kterou známe (uskutečňovat Jeţíšovo slovo, zachovávat přikázání, plnit stavovské povinnosti atd.) Vůle Boží vyplývající z okolností je ta, kterou nejsme schopni předvídat ( v tom je také dobrodruţství, určitá romantika). Tedy být připraveni, neulpět na svých představách, ale hledat ty Boţí. Sv. František Sáleský říká, ţe naše spojení s touto vůlí se projevuje tím, ţe přijímáme také utrpení, které Bůh dopouští, a jsme odpoutáni od svých představ a jsme ochotni plnit jakoukoliv vůli Boţí. To je jiţ vysoká škola. Otevřenost pro Boží plán: Báseň sv. Terezie vyjadřuje radikalitu této odevzdanosti takto: Narodila jsem se pro Tebe, pro Tebe je mé srdce. Řekni mi, co ode mne chceš, řekni mi Pane!…. Ţivot nebo smrt, triumf nebo pohanu, nemoc nebo zdraví, Ať jiţ chceš abych byla v pokoji a nebo v hrozných stálých
mukách, Všechno toto srdce s radostí přijímá: Řekni mi co ode mne chceš, řekni mi, Pane! Dej mi bohatství a nebo mě sevři chudobou, Peklo dej mi, či nebe, Ţivot pohřbený v nejhlubší temnotě a nebo v plném světle: Všemu se podřizuji, ó největší Lásko: Řekni mi co ode mne chceš, řekni mi, Pane! Chceš-li duši plnou neporušitelné radosti a nebo záplavu opuštěnosti: Zboţnost, modlitbu, vytrţení a extázi Nebo hlubokou vyprahlost: V Tvé vůli srdce najde pokoj: Řekni mi co ode mne chceš, řekni mi, Pane! Zrodila jsem se pro Tebe, pro Tebe je tu mé srdce, Řekni mi co ode mne chceš, řekni mi, Pane! Tedy vydat se na cestu vůle Boţí. Jestliţe po ní kráčím, Bůh mě dříve nebo později dovede k mému povolání. Je to jako drţet se Ho za ruku. Znamená to vyslovovat svým postojem „Ano“ pro vůli Boţí. Takovým vzorem je P. Maria. Od zvěstování aţ po Kalvárii a k Nanebevzetí. Pak ovšem můţe říci „veliké věci mi učinil ten který je mocný, jeho jméno je svaté (Lk 1,49) Nerozhodovat se „věčně“. Je třeba mít odvahu. Nerozhodovat se zbrkle, ale také ne s přílišnou váhavostí. Jestliţe poctivě ţijeme s Bohem, po nějakém čase se nám naše cesta začne vyjasňovat. Je ovšem dobře nerozhodovat se sami, radit se zpovědníkem, zkušeným křesťanem, kterému důvěřujeme, nebo s přáteli, kteří tvoří dobré, křesťanské společenství. Plody: Sv. Kateřina Sienská: „Kdo koná vůli Boţí dosáhne velkého pokoje a klidu.“ Sv. Escriva (Opus Dei): „Konání vůle Boţí vytváří štěstí.“ Sv. Terezie Veliká: “ Člověk, který plní vůli Boţí, dosáhne svobodu, po které všichni touţí.“ Sv.Vincenc:lidé o něm říkali: “pan Vincenc je vţdy pan Vincenc tzn.vyrovnaný, vţdy stejný. Říká také, ţe ti, kdo plní vůli Boţí mají festa perenne. Sv. Terezie z L.: ve vůli Boţí jsem našla pokoj duše. Sv. Pavel od Kříţe:“Dávám Ti zázračný lék (sana totum), který uzdraví všechno, všechny tvé rány, všechnu vyprahlost.. Přijmi kaţdou událost jako přicházející přímo, bezprostředně od Boha.
Naslouchat „onomu hlasu“ tzn. hlasu Ducha sv.a hledat vůli Boží v přítomném okamžiku. Jistě děláme tzv. dlouhodobé plány, máme nějaké představy. Tam všude je dobře ptát se, jaká je vůli Boţí, ale mnohdy nevidíme tak daleko. Kde jistě můţeme poznává vůli Boţí to je v přítomnost. Minulost svěřujme Boţímu milosrdenství, budoucnost Boţí prozřetelnosti, to co máme v ruce, je přítomnost. Sv. Terezička říkávala: „Boţe, mám jen tuto chvíli, abych tě milovala.“ Je to, jako bychom se drţeli Pána Boha za ruku. Vede nás a provádí i přes různé křiţovatky. Důleţité je jít krok za krokem s Ním. On nás povede a ukáţe cestu. A kdyţ nevíme co máme dělat, máme jednu jistotu, usilovat o postoje lásky. To je vůle Boţí vţdy a protoţe „Bůh je láska! (1Jan 4,16) skrze tento postoj se setkáváme s Ním a On dává světlo a další směr. Jestliţe nalezneme Boţí plán se svým ţivotem a uskutečňujeme ho, Bůh nám k tomu dává vše potřebné. Vstupujeme také do „boţského dobrodruţství“ a můţeme zakoušet pravdivost Kristových příslibů (hledejte nejprve Boţí království a všechno ostatní vám bude přidáno(Mt 6,33) Nebo: „Kdo opustíl domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole…stokrát víc dostane …“(Mt 19,29) Povoláni k lásce. Je to základní povolání člověka. Je to základní Boţí plán s člověkem – abychom milovali a byli milováni. Toto základní povolání se obvykle uskutečňuje dvěma způsoby. Je to buď povolání k zasvěcenému ţivotu, které se projevuje jako duchovní otcovství nebo mateřství a nebo povolání k manţelství které skrze lásku muţe a ţeny předává ţivot a uskutečňuje veliký úkol, vychovat nového člověka. Jsou také lidé, kteří z různých důvodů neţijí ani v manţelství ani v zasvěceném stavu. I pro ty má Bůh krásný plán, slouţit druhým lidem těmi schopnostmi a dary, které obdrţeli.
***
