30. dubna 2015 – č. 18 – samostatně neprodejné
jágr b k Přes půl milionu fanoušků na Facebooku sleduje jeho videa, fotky i peprné hlášky. Jaromír Jágr jim říká hokejová rodina.
Obsah
› Na Facebooku má přes půl milionu fanoušků a říká jim rodina. O čem Jaromír Jágr píše svým fanouškům a co ukazuje ze svého soukromí. › Rozhovor s předním galeristou Zdeňkem Sklenářem o zničené galerii a víře v umění. › Jak se píše metro. O tom, jak se vyvíjel vizuální styl pražského metra. › Rozhovor s Ladislavem Ziburou o jeho čtyřicetidenní pouti pěšky přes Turecko do Jeruzaléma.
+ TV program do konce týdne
Magazín Pátek LN
SLOUPEK PÁTKU
OBSAH Foto na titulu: ČTK
Tomáš Belko (textař)
3 Halíkův dotazník ODPOVÍDÁ JIŘÍ SUCHÝ
Příště: Karel Oliva (jazykovědec) Olga Sommerová (režisérka) Cyril Höschl (psychiatr) Nora Grundová (novinářka)
4 Sloupek Pátku ZÁKAZ CHYTAT RYBY LASEM! Tomáš Belko 5 Porota Naše věc KRABICE NA MLÉKO Vladan Šír 6 Rozhovor ZDENĚK SKLENÁŘ Nora Grundová
ZÁKAZ CHYTAT RYBY LASEM!
H
odně se teď píše o Liberlandu, který založilo pár Čechů na malém území mezi Srbskem a Chorvatskem a jemuž se hlásí statisíce zájemců o občanství. Liberland má prý mít velmi svobodné zákony. Je ale pravda, že i USA byly svého času vnímány jako jakýsi Liberland. Čas však dává zabrat i zákonům. A tak v legislativě USA zůstaly „perly“, které možná svého času význam měly, ne tak dnes. Na netu si můžete sami ověřit, že níže uvedené špeky si nevymyslel žádný komik, ale že zřejmě skutečně platí. Mezi ty víceméně pochopitelné, jen zastaralé patří například dosud nezrušená povinnost při jízdě autem po 3. hodině ranní každou míli vystřelit světlici (stát Wisconsin) nebo povinnost každého dospělého muže brát si s sebou do kostela pušku, aby se případně mohl bránit nájezdu indiánů (Jižní Karolína). V Jižní Dakotě, máte-li na pozemku víc než pět indiánů, je můžete zastřelit. Zastaralé se jeví i nařízení státu Pensylvánie, jež ukládá řidičům při setkání se stádem splašených koní, aby svůj vůz rozložili a schovali v křoví. Některé dosud platné zákony – pokud by na nich stát důsledně trval – by mohly zkomplikovat život ženám. Například v Tennessee jich smí být v jednom domě nejvíc šest, ve Wyomingu se žena v baru, pokud se chce napít alkoholického nápoje, musí držet min. 150 cm od barpultu. V St. Croix ženy nesmí chodit v červeném, v Texasu nesmí být manželka mlácena ničím, co je tlustší než její palec. Pokud chce žena ve Virginii nosit zubní protézu, musí mít písemné povolení od manžela a na Floridě vyfásne pokutu, když usne u holiče. V Newportu je zakázáno šimrat ženy prachov-
kou od krku níže. Myslím, že hlavně v Newportu by se měli zákonodárci chytit za nos. Hodně absurdních dosud platných zákonů se týká zvířat. Na Aljašce je zakázáno vystrčit soba z pohybujícího se letadla, v Kalifornii nesmíte lovit myši bez loveckého průkazu, v Zionu nesmíte psům ani kočkám nabízet doutník, v Kenilworthu smí kohout kokrhat nejmíň sto metrů od obytné budovy a slepice kvokat metrů sedmdesát. V Texasu se nesmí střílet bizoni z druhého patra hotelu, z prvního je to zřejmě v pohodě. V Západní Virginii smí slepice snášet vejce jen od osmi do čtyř, ve Wyomingu nelze v červnu fotit zajíce, v Tennessee prý platí zákaz chytat ryby lasem, v Memphisu mohou žáby kvákat až po 23. hodině. A pak je tu další skupina zákonů, kterým říkám WTF: v Devonu nesmíte vyrábět nábytek, pokud jste nazí, v Salt Lake City nesmíte chodit po ulici s papírovým pytlíkem, ve kterém jsou housle, v Marionu ve státě Ohio nesmíte chodit pozadu, když jíte koblihu, v Charlestonu mají požárníci povoleno vyhodit do povětří vašeho koně, v Pensylvánii nesmíte spát na ledničce ani zpívat ve vaně. V Yorku nesmíte zalévat vsedě. Ve Wisconsinu je zákaz prodeje jablečného koláče bez sýra a můj vítěz je Danville: hodinu před požárem musí být zkontrolovány všechny hydranty. To byly USA. Ani Evropě však nechybí podobné bizarnosti. Přesto nestojím o občanství v Liberlandu. Potřebuju stát, který, byť s nedokonalou legislativou a vůbec veskrze nedokonalý, aspoň plus minus plní svoji funkci.
12 Téma JÁGRBOOK Vojtěch Gibiš 16 Příběh PEKAŘŮV SEN Judita Matyášová 22 Fokus JAK SE PÍŠE METRO Olga Pohl 29 Rozhovor LADISLAV ZIBURA Martina Kopecká 46 Křížovka
PÁTEK, TÝDENNÍ PŘÍLOHA LN šéfredaktor: István Léko, ředitel redakce: Veselin Vačkov, vedoucí magazínu: Vladan Šír, art director: Petr Puch, grafik: Zdeněk Hnát redakce magazínu: Nora Grundová, Alena Plavcová, Magdalena Sodomková, jazyková redakce: Petra Klimešová Kontakt na redaktory:
[email protected] Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovenoviny.cz www.lidovky.cz Předplatné: 225 555 533. Tiskne: MAFRAPRINT Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny.
4
Magazín Pátek LN
Rozhovor
Něco jako apoštol jeden z nejúspěšnějších českých obchodníků s uměním Zdeněk Sklenář o zničené galerii, instinktu a víře v umělecká díla. Text: Foto:
Nora Grundová Tomáš Krist
6
7
Rozhovor
Magazín Pátek LN
P
o vzoru středověkých poutníků se Ladislav Zibura vydal loni v létě na cestu z Turecka do Jeruzaléma. Ušel 1300 kilometrů za čtyřicet dní v neúprosném horku, bez mapy a očekávání, co se stane, až dojde do cíle. Po návratu se začal o svoje zážitky dělit s kamarády. Dnes se svojí cestovatelskou stand-up show cestuje po Česku a inspiruje k putování stále více lidí. Jak říká tento novodobý poutník, není třeba se bát samoty, pouť je pro každého. Jak moc bolí nohy, když denně ujdete 40 až 45 kilometrů? Člověk je na chůzi perfektně uzpůsobený. Asi tak po týdnu přestávají bolet svaly na nohou, horší je to s puchýři. Když jsem šel do Santiaga de Compostela, puchýřům jsem se vyhnul, protože trasa nevede po silnici, ale po prašných cestách. Ale do Jeruzaléma jsem šel prakticky pouze po silnicích a ten rozpálený asfalt a horko způsobí, že se puchýře udělají snadno, protože se vám potí noha. A puchýře jsou opravdu hodně nepříjemné. Člověk se to ale naučí postupně vytěsnit, protože by se jinak zbláznil.
Novodobý poutNík
Jak jste se na pouť fyzicky připravoval? Já se nepřipravoval, neměl jsem na to ani čas. Dřív jsem trochu běhal, rád chodím pěšky a všude jezdím na kole. Prý stačí, když chodíte dvacet minut denně, a neztrácíte fyzičku. Jde o to, aby to člověk na začátku nepřepálil. To znamená dávat si zpočátku víc odpočinku a ujít ne víc než pětadvacet nebo třicet kilometrů. A pomalu vplout do režimu pouti. Kdybych si natáhl vaz, je to mrzutá věc, ohrozilo by to celou pouť. Takže jsem se naučil být na sebe hodně opatrný. Naučíte se skvěle vnímat svoje tělo a poslouchat ho. Když začnou bolet záda, je dobré dát si hned pauzu, přeskládat batoh, když dostanete žízeň, napít se hned a nepřemáhat se a snažit se tělu dělat dobře.
Student LadisLav Zibura o své pěší cestě do Jeruzaléma, muslimské pohostinnosti a o cestovatelské stand-up show, se kterou plní kinosály po celé zemi. Text: Foto:
Martina Kopecká Michal Sváček
Umět naslouchat tělu a nepřemáhat se, to je něco, s čím má hodně lidí problém. Musel jste se to naučit zkušenostmi, nebo vám to šlo samo? Když jsem vyšel v devatenácti letech na svou první pouť do Santiaga, měl jsem ohromný respekt. Měl jsem před sebou 900 kilometrů a netušil, co mě čeká. Jen jsem věděl, že musím být opatrný. Výhoda je, že člověk má čas. Nánosy civilizace zmizí, nemáte notebook, mobil máte vypnutý a začnou lépe fungovat instinkty, u nichž ani nevíte, že je máte. Najednou cítíte, že bude pršet, i když je obloha úplně jasná. To je zajímavé propojení se sebou samým i s přírodou. Znamená to také vyhýbat se rizikovým situacím?
26
27
