Jabok Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola. Absolventská práce Jitka Peterková

Jabok – Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola

Absolventská práce

2011

Jitka Peterková 

Jabok – Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola

Absolventská práce Jitka Peterková

Problematika výchovy a vzdělávání dětí jiných národností na  primárním stupni škol v ČR

Vedoucí: Zuzana Svobodová 2011

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Problematika výchovy a vzdělávání dětí  jiných národností na primárním stupni škol v ČR zpracovala samostatně a  výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole.  Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším  osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě  prostřednictvím IS Jabok. V Praze, 28.9.2011

….......................................................... Jitka Peterková

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

Poděkování Chtěla bych moc poděkovat vedoucí své práce paní Zuzaně Svobodové za její ochotu,  odborné vedení, rady a připomínky. Také bych chtěla poděkovat za ochotu pracovníkům  o. s. META – sdružení pro příležitosti mladých migrantů za rady, zkušenosti a materiály,  které mi k tématu poskytli.

Resumé Cílem této práce je popsat situaci dětí ­cizinců z jejich pohledu a zaměřit se na  hlavní   informace   týkající   se   jejich   vstupu   na   území   České   republiky   a   do   českých  základních   škol.   Cílovou   skupinou   této   práce   jsou   děti   ve   věku   6   –   12   let,   jejichž  mateřským jazykem není čeština a které pocházejí z jiného sociokulturního prostředí. První   kapitola   shrnuje   za   použití   oficiálních   statistických   údajů   počty,  národnosti, místa a druhy pobytu dětí – cizinců v České republice. Ve druhé kapitole je  přehled o problematice druhů pobytů z hlediska české legislativy. Poslední kapitola je  zaměřena   na   specifické   potřeby   dětí   –   cizinců   vzhledem   ke   vzdělávání,   možné  psychické obtíže spojené s příchodem do cizí země a s adaptací na cizí kulturu. Autorka přibližuje za pomoci teorií o interkulturní psychologii a interkulturní  komunikaci bariéry mezi imigranty a majoritní společností, které vycházejí zejména z  kulturních odlišností a neznalostí českého jazyka. Autorka využívá ve své práci také  praktické zkušenosti z role cizince a také z oblasti integrace a vzdělávání dětí – cizinců  v českých a mezinárodních školách. V textu je také kritický pohled na přístup České  republiky   k   integraci   a   k   rovným   příležitostem   dětí   –   cizinců   souvisejícími   se  vzděláváním.

Summary The aim of this graduation work is to describe the situation of young immigrants  from their point of view and to focuse on the important informations about their entry to  Czech   Republic   and   to   czech   primary   schools.   Concerning   especially   children   aged  from 6 to 12, whose maternal  language is  not czech language  and who come from  different social and cultural background. The   first   chapter   summarizes   by   using   the   oficial   statitical   documents   the  numbers, nationalities, places and types of residence of young immigrants in Czech  Republic. Second chapter gives an overview on issue of types of residence based on  czech legislation. In the third chapter, there are the informations about the  approach of 

czech   legislation   and   politics   to   the   rights   and   opportunities   of   young   migrants   in  relation to education. The last chapter focuses on their specific needs for education,  potential psychical problems connected with their entry to foreign country and their  adaptation on new culture.  By   using   the   theories   of   intercultural   psychology   and   intercultural  communication the author brings near the barriers between the immigrants and majority  which are mostly based on cultural differences and ignorance of czech language. The  author uses also her practical experiences in a role of foreigner and also from field of  integration and education of immigrants in czech and international schools. The text  also mentions the pointed opinions on approach of Czech Republic to integration and to  equal rights of young immigrants in relation to education. 

Klíčová slova adaptace,   azylanti,   děti   –   cizinci,   inkluzivní   vzdělávání,   interkulturní   psychologie,  interkulturní   komunikace,   jazyková  bariéra,  kulturní   šok,   občané   EU,  občané   třetích  zemí, integrace, sociální znevýhodnění, druhy pobytů, vzdělávání, vzdělávací potřeby,  zvláštní podpůrná opatření, žadatelé o azyl

Key words adaptation,   asylum   seekers,   children   –   foreigners,   inclusive   education,   intercultural  psychology, intercultural communication, language barrier, culture shock, EU citizens,  third countries citizens, integration, social disadvantage, types of residents, education,  educational needs, specific support measures 

Obsah Úvod ........................................................................................................................1 1. kapitola: Děti­ cizinci v číslech ........................................................................ 4

1.1 Úvod do problematiky migrace do České republiky se zaměřením na děti­ cizince .... 4 1.2 Počty žáků­ cizinců na základních školách ................................................................... 5 1.3 Územní rozložení přistěhovalců v České republice ...................................................... 8 1.4 Nejčastější důvody pobytu v České republice a zájmy o druhy pobytů podle  národností cizinců ............................................................................................................... 9 1.5 Shrnutí........................................................................................................................... 13

2. kapitola: Děti­ cizinci a druhy pobytů .............................................................14 2.1. Kategorie cizinců v České republice............................................................................. 14 2.2 Děti­ cizinci a druhy pobytů …...................................................................................... 15 2.2.1 Přechodný pobyt …........................................................................................15 2.2.2 Pobyt bez víza …........................................................................................... 16 2.2.3 Pobyt na krátkodobá víza ….......................................................................... 16 2.2.4 Dlouhodobý pobyt ….................................................................................... 17 2.2.5 Trvalý pobyt ….............................................................................................. 18 2.2.6 Postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropského společenství na  území České republiky….................................................................................................... 19 2.2.7 Azylanti ….................................................................................................... 19 2.2.8 Cizinci pod dočasnou ochranou …................................................................ 20 2.2.9 Získání občanství České republiky................................................................ 21 2.2.10 Děti bez doprovodu dospělé osoby …..........................................................22 2.2.11 Stručná charakteristika Zařízení MŠMT ČR pro děti­ cizince a nastínění  důležitých prvků při péči o nezletilé cizince se zaměřením na věk od 6i do 12i let ….......24 2.3 Shrnutí …...................................................................................................................... 26

3. kapitola: Právo na vzdělání a jeho podoba u konkrétních skupin cizinců v České republice .................................................................................................. 28 3.1 Právo na vzdělání …...................................................................................................... 28 3.2 Přístup České republiky k integraci ve vzdělávání přistěhovalců ….............................29 3.3 Podoba vzdělávání dětí­ cizinců na základních školách …........................................... 30 3.4 Občané EU a jejich rodinní příslušníci …..................................................................... 32 3.5 Žadatelé o azyl, azylanti a osoby s přiznanou doplňkovou ochranou …....................... 33 3.6 Žadatelé o dočasnou ochranu a cizinci s udělenou dočasnou ochranou …................... 35 3.7 Občané třetích zemí …...................................................................................................35 3.8 Příslušníci uznaných národnostních menšin …............................................................. 37 3.9 Osoby bez státní příslušnosti ….................................................................................... 38 3.10 Shrnutí.......................................................................................................................... 38

4. kapitola: Charakteristika potřeb žáků­ cizinců v souvislosti se  vzděláváním …....................................................................................................... 41 4.1 Základní potřeby člověka umožňující vzdělávání se zaměřením na cizince ….............41 4.2 Možné psychické obtíže spojené s příchodem do cizí země a s adaptací na cizí  kulturu …............................................................................................................................. 43

4.3 Bariéry v komunikaci …............................................................................................... 45 4.3.1. Jazyková bariéra …....................................................................................... 45 4.3.2 Kulturní bariéra v komunikaci ….................................................................. 46 4.4 Vzdělávací potřeby dětí­ cizinců ….............................................................................. 47 4.4.1 Potřeba vzdělání …........................................................................................ 48 4.4.2 Školní úspěšnost …....................................................................................... 48 4.4.3 Potřeba naučit se jazyk …............................................................................. 49 4.4.4 Potřeba pocitu úspěchu …............................................................................. 50 4.4.5 Potřeba kladného vztahu ke škole …............................................................. 50 4.4.6 Potřeba znát svoji roli žáka v české škole …................................................. 50 4.4.7 Potřeba znalosti důležitých principů života v české škole............................. 51 4.4.8 Potřeba osvojit si návyky pro pobyt ve škole …............................................ 51 4.4.9 Potřeba podpory rodičů a zázemí …............................................................. 51 4.4.10  Potřeba místa vhodného k přípravě na výuku a k učení se ….................... 51 4.4.11 Potřeba smyslu učení …............................................................................... 52 4.4.12 Potřeba emoční a psychické stability …...................................................... 52 4.5 Shrnutí …...................................................................................................................... 52

Závěr ….................................................................................................................. 54 Seznam literatury …............................................................................................. 57 Seznam tabulek …................................................................................................. 63

Úvod Co se děje s nově přistěhovalými dětmi, které jsou školou povinné, po jejich  příchodu do České republiky? Jaké jsou jejich potřeby? Jak prožívají období příchodu  do České republiky? Jaké jsou jejich možnosti v oblasti vzdělávání? Co mohou očekávat  od českých základních škol? Jak se zdravě začlenit do společnosti? Co dělat pro větší  soběstačnost? Co by si neměly nechat líbit? Takové a další podobné otázky si kladu  v této práci, kterou jsem zaměřila na problematiku zapojení dětí­ cizinců do vzdělávání  na primárním stupni základních škol v České republice. Pro větší upřesnění jsem si  určila, že věnovat se budu dětem ve věku 6 ­ 12 let, což odpovídá věku českých dětí na  primárních   stupních   českých   základních   škol.   Moje   práce   se   týká   tedy   všech   nově  přistěhovalých   dětí   bez   rozdílu   pobytového   statusu,   které   pocházejí   z   jiného  sociokulturního prostředí a jejichž mateřským jazykem není čeština. Dále se týká dětí,  které se narodily na území České republiky, ale v důsledku toho, že jejich rodiče na ně  česky nemluví nebo děti nepobývají adekvátní dobu v českém prostředí, mohou takové  být   děti   jazykově   znevýhodněné   oproti   českým   rodilým   mluvčím   při   případném  vzdělávání v českém jazyce.  K   napsání   práce   na   toto   téma   mě   doslova   vyprovokovala   loňská   negativní  zkušenost   z   jedné   pražské   základní   školy,   mezi   jejíž   žáky   patří   také   několik   dětí   ­  cizinců. Bohužel jsem zjistila, že se jim ve výuce učitelé adekvátně nevěnují, o čemž  svědčil i fakt, že ani po relativně dlouhé době se u nich pokrok v českém jazyce téměř  neprojevil. Ptala jsem se v duchu, jak je to možné a co si ty děti z té školy mohou  odnést?  Pídila jsem se ovšem i po lepší praxi, která by mohla inspirovat české učitele  a další, kdo pracují s dětmi. Z tohoto důvodu jsem zvolila dvě mezinárodní školy v  Praze, ve kterých učitelé s multikulturními a jazykově rozdílnými třídními kolektivy  běžně pracují. V Prague British School (Britská škola v Praze) a v Lycée français de  Prague (Francouzské lyceum v Praze) jsem našla spoustu inspirací pro práci s dětmi s  jazykovým znevýhodněním a jejich postupným začleňováním do výuky a do třídního  kolektivu. Podrobněji jsem se jim věnovala ve své ročníkové práci. Dále jsem osobně  navštívila třídu, kam docházejí děti bydlící v Pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí. 

1

Budu z těchto poznatků ve své práci také vycházet. Svoji práci jsem se rozhodla pojmout z hlediska dětí ­ cizinců s cílem přiblížit  jejich situaci v České republice, zaměřit se na jejich potřeby a možné obtíže, zejména  psychické,   spojené   s   přistěhováním   se   do   jiné   země.   A   jelikož   tyto   děti   jsou   také  předmětem vzdělávání (i když jsou stále ještě učitelé, kteří mají opačný názor), patří k  cíli mé práce také problematika jejich zapojení do prostředí českých základních škol,  kde vyučovacím jazykem je čeština.  Ještě bych chtěla pro úplnost dodat, že mám osobní zkušenost z ročního pobytu v  zahraničí, kam jsem přijela s minimální znalostí jazyka a kde jsem denně překonávala  jazykovou bariéru i kulturní rozdíly. Myslím tedy, že mohu tvrdit, že jsem si podstatnou  část z role přistěhovalce mohla vyzkoušet na vlastní kůži. Tyto mé zkušenosti se do mé  práce také v jisté míře promítnou. Důsledkem mých dosavadních zkušeností s touto  problematikou   také   jsou   úvahy   po   solidaritě   v   dnešní   společnosti,   o   její   vizi   a  hodnotách. To je fakt, který mě fascinoval. Nakolik je možné se o naší společnosti nebo  o konkrétních lidských postojích a hodnotách dozvědět zprostředkovaně přes příběhy o  konfrontaci kultur, tváří v tvář.  Hlavním cílem této práce je podívat se na situaci dětí ­ cizinců z jejich pohledu a  vybrat důležité informace týkající se jejich příchodu do České republiky a do českých  základních škol. K tomu využiji jak odborné publikace, tak internet. Jelikož je toto téma  do jisté míry nové, je často hlavním a obsáhlejším zdrojem informací internet než tištěné  publikace. Budu dále využívat statistické údaje, zákonné úpravy, oficiální dokumenty  vydané   na   toto   téma   a   výzkumy   na   toto   téma,   provádět   jejich   analýzu   a   syntézu  poznatků. Moje práce si neklade ambice objevit ideální pohled na mladé cizince v České  republice   nebo   podat   jasný   návod   na   to,   jak   k   nim   přistupovat.   Podle   dosavadních  dostupných   dat   se   počet   cizinců   na   základních   školách   zvyšuje   a   je   potřeba   tento  fenomén, který mezi spoustou pozitiv může přinášet také nedorozumění a těžkosti, nějak  uchopit. Podáním informací o situaci nově přistěhovalých dětí a jejich docházky do škol  bych chtěla hlavně přispět k lepšímu porozumění jejich situaci, potřebám, pocitům a  těžkostem.   Poznatky   z   mé   práce   mohou   posloužit   pedagogickým   a   pomáhajícím  pracovníkům,   psychologům   a   dalším,   kteří   s   nově   přistěhovalými   a   jazykově  2

znevýhodněnými dětmi přicházejí do styku a v neposlední řadě také dětem­ cizincům a  jejich rodičům.  Práce bude členěna do čtyř hlavních částí. V první části se zaměřím na statistické údaje o počtech nově přistěhovalých dětí  na   českých   školách,   na   to,   s   jakými   národnostmi   se   nejčastěji   můžeme   na   českých  školách setkat a v kterých krajích České republiky. Také připojím údaje o nejčastějším  druhu pobytu cizinců v České republice. Na to naváži druhou částí, ve které se budu  podrobněji věnovat druhům pobytů cizinců se zaměřením na nezletilé cizince mladší 15i  let. Tuto část uzavřu charakteristikou Zařízení MŠMTČR pro děti ­ cizince, které se  primárně   věnuje   potřebám   nezletilých   cizinců.   Chtěla   bych   tak   uvést   čtenáře   do  problematiky související s adaptací, s jazykovou bariérou a dalšími potřebami pro co  nejlepší začlenění do české společnosti. Třetí část bude informovat o právu na vzdělání  nově přistěhovalých dětí, o přístupu České republiky k jejich vzdělávání a o konkrétních  možnostech daných legislativou pro vzdělávání cizinců podle konkrétního pobytového  statusu. A v poslední čtvrté části se více zaměřím na vzdělávací potřeby dětí ­ cizinců,  na jejich psychické a jazykové obtíže, které je mohou provázet při jejich příchodu do  nové země, kultury a školy.

3

1. kapitola Děti ­ cizinci v číslech 1.1  Úvod do problematiky migrace do  České republiky se zaměřením na děti ­  cizince Naše země se otevřela světu po sametové revoluci už před více než dvaceti lety  a   do  současnosti   zaznamenává   nemalý   nárůst  počtu   imigrantů.   V   prvních   letech   po  otevření hranic, byla Česká republika tranzitní zemí. Ve srovnání s vyspělejšími zeměmi  a velkými imigračními zeměmi u nás procento imigrantů není velké, ale tempo růstu  počtu přistěhovalců, který u nás nastal po roce 1989 je ve srovnání s ostatními zeměmi  OECD   nadprůměrný.   Podle   zprávy   OECD   z   roku   2006   měla   Česká   republika   ve  srovnání   s   členskými   zeměmi   OECD   v   letech   1992   ­   2002   největší   přírůstek  přistěhovalců. Například v roce 1990 bylo v ČR registrováno celkem 35 198 cizinců s  povoleným pobytem.1  K 31.7. 2011 Český statistický úřad uvádí počet 413 928.2  Tedy  přibližně se jejich počet zvýšil dvanáctkrát. Z toho lze vyvodit, že Česká republika je  pro migranty atraktivní a  stala  se jednoznačně cílovou imigrační  zemí  a stejně jako  většina   zemí   světa   čelí   multikulturní   realitě.   Říká   se,   že   20.,  potažmo   21.  století   je  stoletím migrace a tento fenomén je dnes naprosto běžný a celosvětově rozšířený. I když je tedy Česká republika žádanou cílovou zemí, ne vždy byla tendence  u počtu nově přistěhovalých cizinců do České republiky stoupající. Následující tabulka  ukazuje vývoj migrace, který výrazně poklesl v roce 2000, svého vrcholu zatím dosáhl  v roce 2008 a nyní pozvolna klesá.  Tabulka č. 1: Vývoj migrace v letech 1999­ 2011 (Pramen: ČSÚ) 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

leden duben  2011 2011

228862  200951  210794  231608  240421  254294  278312  321456  392315  437565  432503  425301  430137  422225 

1

2

Mighealth.net [online]. 2011-07-18 [cit. 2011-07-24]. Vývoj migrace v českých zemích. Dostupné z WWW: Český statistický úřad : Czso.cz [online]. 2011-08-23 [cit. 2011-08-24]. Počet cizinců v ČR. Dostupné z WWW:

4

Stoupá počet narozených cizinců na území České republiky, což lze vyčíst z dat  Českého statistického úřadu.3  Tyto děti mohou mít později problémy s češtinou a se  zapojením   do   školní   docházky   do   českých   škol,   pokud   jejich   rodiče   česky   neumí,  nemluví s nimi česky, mají záporný vztah ke vzdělávání nebo děti nepobývají adekvátní  dobu v českém prostředí, což je může při následném zapojení do vzdělávání v českém  jazyce znevýhodnit. Tabulka č. 2 : Počet živě narozených dětí­ cizinců v letech 1995­2007 (Pramen: ČSÚ)  Rok

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Počet  667

651

647

939

1028 1036 888

1154 1276 1352 1518 1725 2094

Státní   občanství   narozených   cizinců   v   letech   1995­   2007   na   území   České  republiky bylo podle Českého statistického úřadu z 35% Vietnam, z 16% Ukrajina, z  11% Slovensko, z 6% Rusko, ze 3% Čína, ze 2% Rumunsko, ze 2% Francie, ze 2%  Mongolsko, z 1% Bulharsko, z 1% USA a ostatní 21%.4 1.2 Počty žáků­ cizinců na základních školách Stoupající tendence je v počtu nově přistěhovalých dětí, které se narodily mimo  území České republiky a pocházejí tedy z jiného socio­kulturního prostředí.  Z údajů Českého statistického úřadu o počtu cizinců podle pohlaví a věku, lze  vyčíst, že k 31.12. 2009 byl počet cizinců v České republice ve věkové hranici 5­9 let  celkem 10 997 a ve věkové hranici 10­14 jich bylo 11 723. Přičemž lehkou nadpoloviční  většinu tvořili chlapci. Celkový počet cizinců  byl podle tohoto pramene 432 503. Z  celkového počtu cizinců tvoří věková kategorie 5­9 let 2,5% a věková kategorie 10­14 let  tvoří 2,7%.5 MV   ČR   ve   své   aktualizované   Koncepci   integrace   cizinců   uvádí,   že   nezletilé  osoby   se   na   celkovém   počtu   cizinců   ze   třetích   zemí   podílejí   12,3%   (36   411   osob),  převažují   děti   povinné   základní   školní   docházkou   (více   než   18   tisíc   osob),   děti   v  předškolním věku (mladší 6 let) dosahují počtu přes 12 tisíc (polovina z nich je ve věku  3 4 5

Samostatné oddělení specifických statistik obyvatelstva ČSÚ. Život cizinců v ČR, s. 12 Samostatné oddělení specifických statistik obyvatelstva ČSÚ. Život cizinců v ČR, . s. 13 Czso.cz [online]. 2011-08-23 [cit. 2011-08-24]. Počet cizinců v ČR. Dostupné z WWW:

5

do 2 let). 6 Ze statistických ročenek školství se můžeme dozvědět, že například ve školním  roce 2006/2007 byl celkový počet žáků­ cizinců 12504 (1,4% z celkového počtu žáků  ZŠ).   O   rok   později   jich   bylo   12963   (1,5%   z   celkového   počtu   žáků   ZŠ).   V   dalším  školním roce 2008/2009 počet žáků­ cizinců stoupl na 13583 (1,66% z celkového počtu  žáků ZŠ). A ve školním roce 2009/2010 na základní školy docházelo už 13839 žáků­  cizinců (1,74% z celkového počtu žáků ZŠ).7  V celkových počtech žáků jsou zahrnuti  žáci s přechodným pobytem, s trvalým pobytem a osoby s udělenou mezinárodní nebo  doplňkovou ochranou (dále jen „azylanti“).  Nyní zde uvádím přehled, který ukazuje s jakými státními příslušníky je možné  se na českých základních školách nejčastěji setkat. 

6 7

MV ČR. Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců, s. 8 Toiler.uiv.cz [online]. 2006-2010 [cit. 2011-08-24]. Statistické ročenky školství- výkonové ukazatele. Dostupné z WWW:

6

Tabulka č. 3 : Základní vzdělávání – žáci, cizinci podle druhu pobytu – podle státního  občanství (Zpracována podle statistických ročenek školství) 2006/2007

2007/2008

2008/2009

2009/2010

Česká republika 864009

831900

802432

780620

Vietnam

3452

3373

3270

3171

Ukrajina

2748

2957

3022

3170

Slovensko

2266

2455

2729

2805

Rusko

913

905

1029

1161

Mongolsko 

305

347

445

445

Kazachstán

227

231

212

185

Čína

217

242

236

264

Bělorusko

190

180

197

186

Arménie

186

155

140

131

Moldavsko

177

217

250

270

Srbsko

­

150

146

148

Polsko

153

182

218

220

Německo

141

124

128

138

Rumunsko

139

141

161

157

Bulharsko

122

145

189

208

Chorvatsko

120

110

117

109

USA

115

116

108

102

Z tabulky je patrné, že žáků s českým občanstvím na základních školách zatím  ubývá. Naproti tomu počet cizinců má většinou stoupající tendenci. A které národnosti  tuto stoupající tendenci mají? Jsou to Ukrajinci, Slováci, Rusové, Mongolové, Číňané,  Moldavané, Poláci, Rumuni a Bulhaři. Naopak poklesávají počty žáků pocházejících  z   Vietnamu,   Kazachstánu,   Arménie,   Chorvatska   a   USA.   Kolísají   počty   Němců,  Bělorusů a Srbů. Ostatní státní příslušníci jsou zastoupeni menším počtem než 100.  Z těchto údajů je jednoznačně patrné, že nejvíce zastoupenou skupinou cizinců jsou ti ze  třetích   zemí   a   až   dlouho   po   nich   se   objevují   občané   EU   a   zemí   Evropského  hospodářského společenství. Často se ale stává, že občané třetích zemí jsou zároveň 

7

rodinnými  příslušníky  občana  EU8  a  tedy  spadají  do kategorie  občanů   EU,  Islandu,  Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska (dále jen „občané EU“).9   1.3 Územní rozložení přistěhovalců v České republice Údaje z ČSÚ z dubna 2011 o počtu cizinců podle krajů: Česká republika 

422 225 

Praha 

149 544 

Středočeský kraj  Jihomoravský kraj 

  56 064    35 595 

(26 245 –Pha­vých.+Pha­záp.+Ml.Boleslav) (20 943 ­ Brno)

Ústecký kraj 

  30 735 

(11 179 ­ Teplice+Ústí nad Labem)

Plzeňský kraj 

  24 727 

(11 928 ­ Plzeň) 

Moravskoslezský kraj 

  22 829 

(15 866 ­ Ostrava+Karviná)

Karlovarský kraj 

  19 472 

(9 321 ­ Karlovy Vary) 

Liberecký kraj 

  16 522 

(8 270 ­ Liberec) 

Jihočeský kraj 

  14 902 

 (4 721 ­ České Budějovice) 

Královéhradecký kraj 

  14 703 

 (5 131 ­ Hradec Králové) 

Pardubický kraj 

  11 614 

(5 694 ­ Pardubice) 

Olomoucký 

    9 613 

(4 519 ­ Olomouc)

Zlínský 

    8 059 

( 3 132 ­ Zlín)

Vysočina 

    7 846 

(2 355 ­ Jihlava)

Zde   je   vidět,   že   největší   počet   cizinců   žije   v   Praze   a   nejbližším   okolí.  Jednoznačně převládá tendence se stěhovat do velkých měst a okolí. Konkrétnější data v Praze jsem čerpala z průzkumu sociální situace cizinců v Praze,  který zpracovala Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) společně s Poradnou pro  integraci v roce 2010.10 Z průzkumu uvádím sestupně nejvíc osídlené městské části  8

9

10

Co se týče dětí- cizinců do kategorie rodinný příslušník občana EU podle zákona č. 326/1999Sb., o pobytu cizinců na území České republiky spadají děti, které nejsou občany EU a jsou mladší 21 let. Viz META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010-01-26 [cit. 2011-08-24]. Základní kategorie cizinců v ČR. Dostupné z WWW: Poradna pro integraci, OPU. OPU.cz [online]. 2011-02-28 [cit. 2011-08-24]. Průzkum sociální situace cizinců na území Hl. m. Prahy. Dostupné z WWW:

8

a také počet dětí­ cizinců do 15 let. Tabulka č. 4 : Celkové počty cizinců dle MČ Prahy (zdroj: cizinecká policie ČR, 2010  In: OPU, str.4)  Městská část

Celkový počet cizinců

Děti­ cizinci do 15let

Praha 4

29 079

2 549

Praha 9

26 031 

1 609 

Praha 5

24 382 

2 044 

Praha 10

18 095 

1 269 

Praha 6

17 611 

1 730 

Praha 8

11 624 

761 

Praha 3

9 516 

480 

Praha 2

8 394 

521 

Praha 7

5 860 

382 

Praha 1

4 140 

213 

Co se týče koncentrace národností v jednotlivých městských částech, průzkum se  zmiňuje o tom, že Ukrajinci se nejvíce koncentrují na Praze 4, 9, 5 a 7, Rusové na Praze  2, 5 a 6, Vietnamci pak na Praze 4 (12) a 7. Situace ohledně rozmístění cizinců podle  státní příslušnosti v dalších krajích je podle údajů ČSÚ  následovná. K 31. 12. 2009  nejvíce   Ukrajinců   žije   v   Praze,   ve   Středočeském   kraji,   v   Jihomoravském   kraji,   v  Plzeňském kraji, v Ústeckém kraji a v Libereckém kraji. Nejvíce Slováků žije v Praze,  ve Středočeském kraji, ve Zlínském kraji, v Jihomoravském kraji, v Moravskoslezském  kraji a v Libereckém kraji. Vietnamci se koncentrují nejvíc v Karlovarském kraji, v  Ústeckém kraji, v Plzeňském kraji a v Praze. Rusové jsou nejvíce zastoupeni v Praze, v  Karlovarském kraji a v  Ústeckém kraji. Státní příslušníci našich sousedních států se  nejvíce nacházejí na územích nejbližších k jejím hranicím a v Praze. 1.4 Nejčastější důvody pobytu v České republice a zájmy o druhy pobytů podle  národností cizinců Naprostá většina přistěhovalců přišla do České republiky za lepšími životními  podmínkami   a   za   prací.   Jsou   to   tedy   z   velké   části   pracovní   migranti   a   tedy   v  9

produktivním věku. Mezi cizinci je podle ČSÚ celková zaměstnanost k 31. 12. 2010 306  350   osob.   215   367   (70,3   %)   těchto   cizinců   bylo   evidováno   úřady   práce.   Mezi   tyto  cizince jsou řazeni cizinci v postavení zaměstnanců. Zbylých 90 983 cizinců (tj. 29,7 %  všech zaměstnaných cizinců)  mělo  platné  živnostenské  oprávnění.11  Na  území Prahy  podle průzkumu OPU má většina cizinců živnostenské oprávnění.  Co   se   týče   druhu   pobytů,   z   dat   ČSÚ   je   zřejmé,   že   nejvíce   cizinců   v   České  republice je s dlouhodobým pobytem nad 90 dnů, které je vázáno na účel pobytu, a které  se dá prodlužovat na MVČR. Další nejčastější druh pobytu je trvalý, který se uděluje  zpravidla po pěti letech nepřetržitého pobytu na území České republiky, ale jsou i jiné  okolnosti, díky kterým lze trvalý pobyt získat rychleji. Azylanti jsou třetí nejpočetnější  skupinou.  Z Koncepce integrace cizinců MV  ČR lze vyčíst konkrétnější údaje: Většina  cizinců ze třetích zemí (57,4%, 169 688 osob) v České republice pobývá přechodně (na  základě dlouhodobého  víza  nebo povolení  k pobytu).  Trvale (na  základě  povolení k  trvalému pobytu) na území žije celkem 125 915 cizinců ze třetích zemí (tj. 42,6%).  Dlouhodobě   se   podíl   cizinců   ze   třetích   zemí   trvale   pobývajících   v   České   republice  zvyšuje. V roce 2007 tvořil 40,1%, v roce 2009 to bylo již 42,6%. V rámci největších  skupin   cizinců   ze   třetích   zemí   je   zájem   o   trvalé   usídlení   v   České   republice   patrný  zejména u občanů Srbska a Černé Hory (76,3% osob s trvalým pobytem), Číny (61,3%),  Vietnamu (58,5%) a Běloruska (56,5%). Naopak přechodný pobyt převažuje u občanů  Moldavska (23,6% osob s trvalým pobytem), Mongolska (30,2%) a Ukrajiny (33,1%).  Téměř 40 tisíc osob z cílové skupiny integrace má pobytový status v České republice  jako rodinný příslušník občana České republiky resp. Evropské unie. 90% z těchto osob  pak na konci roku 2009 mělo udělen trvalý pobyt. Počet osob, které žádají o trvalý  pobyt, stoupá. 12 Na základních školách je většina žáků­ cizinců s trvalým pobytem (81,9  %) pro školní rok 2009/2010.13 Počet azylantů v roce 2009, tedy osob s uznanou žádostí o azyl, byl 2110, což je  11

12 13

Kvary.czso.cz [online]. 2011-08-16 [cit. 2011-08-24]. Zaměstnanost. Dostupné z WWW: MV ČR. Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců, s. 7 META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010-06-03 [cit. 2011-08-24]. Počty cizinců na školách. Dostupné z WWW:

10

přibližně 0,5% z celkového počtu cizinců. Nejvíce úspěšných žadatelů o azyl pochází z  Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu, dále z Běloruska, Afghánistánu a Rumunska.  Dále jsou celkem početní azylanti z Iráku, Kazachstánu, Arménie, Vietnamu a Kuby. Podle údajů z ČSÚ byl největší příliv žadatelů o mezinárodní nebo doplňkovou  ochranu (dále jen „žadatelé o azyl“) v roce 2001 (18094 žadatelů) a v dalších letech se  rapidně snížil. Například v roce 2008 to bylo 1656 žadatelů a v roce 2009 o azyl žádalo  1258   osob.   Ve   zmíněném   roce   2001   byly   počty   žadatelů   zvýšeny   hlavně   přílivem  uprchlíků z Moldavska, Gruzie a Rumunska a Arménie.14 V roce 2009 bylo z celkového  počtu   žadatelů   16%   Ukrajinců,   15%   Kazachů   a   13%   Mongolů.   Turci,   Vietnamci   a  Rusové byli zastoupeni po 5% a Bělorusové a Syřané po 4%. Porovnáním dalších údajů  jsem zjistila, že i když je žadatelů z Ukrajiny naprostá většina, azyl je jim udělován  minimálně v porovnání s ostatními národnostmi. Tabulka č. 5 : Vývoj počtu nezletilých žadatelů o azyl (Zdroj ČSÚ) Rok

2005

2006

2007

2008

2009

Celkem  žadatelů

4021

3016

1878

1656

1258

Nezletilí (0­18)

747 (18,6%)

407 (13,5%) 280 (15%)

305 (18,4%) 299 (23,8 %)

V roce 2005 bylo nejvíc nezletilých žadatelů o azyl ze Slovenska (392). Dále 72  žadatelů z Ruska, 60 žadatelů z Ukrajiny, 32 z Indie, 30 z Číny a 24 z Iráku.  V roce 2006 bylo nejvíc nezletilých žadatelů o azyl z Kazachstánu (99). Dále  bylo   54   žadatelů   z   Ruska,   48   z   Ukrajiny,   23   z   Iráku   a   22   žadatelů   nemělo   státní  příslušnost.  Z roku 2007 se mi nepodařilo najít podrobnější údaje. V roce 2008 bylo nejvíc nezletilých žadatelů o azyl z Turecka (72). Dále bylo 40  žadatelů o azyl z Kazachstánu, 37 z Ukrajiny a 22 z Mongolska. V roce 2009 bylo nejvíc nezletilých žadatelů o azyl z Kazachstánu (88). Dále  bylo   35   žadatelů   o   azyl   bez   státní   příslušnosti,   34   z   Ukrajiny,   21   z   Ruska   a   18   z  Mongolska. 14

Mvcr.cz [online]. 2008 [cit. 2011-08-24]. Statistiky- žadatelé o azyl. Dostupné z WWW:

11

Speciální  skupinu zde  tvoří  osoby  bez  státní  příslušnosti.   Úmluva  o právním  postavení osob bez státní příslušnosti definuje tyto osoby jako ty, které nejsou žádným  státem považovány za jeho občany. OSN, která tento dokument vydala roku 1954, měla  zájem na tom, aby kvůli ztrátě občanství nepřišly o svá základní lidská práva a aby  nebyly   vyloučeny   ze   společnosti.   Všechny   smluvní   státy   mají   zabraňovat   vzniku  bezdomovectví, jak se také tento jev dále odborně nazývá, a ochraňovat jejich práva.  Nejčastěji tu tito lidé žádají o azyl, ale z dat ČSÚ nevyplývá, že by byla Česká republika  v udělování azylu přehnaně vstřícná. Za období 1993­2008 o azyl žádalo celkem 83235  osob, z toho 727 bez státní příslušnosti, které tak tvořily necelé 1% z celkového počtu.  Za stejné období byl počet udělených azylů celkem 2376, z toho 71 osobám bez státní  příslušnosti, které tak tvořily přibližně 2,3% z celkového počtu. Podle MV ČR byly  osoby   bez   státní   příslušnosti   na   5.   místě   v   žebříčku   TOP   10   státních   příslušností  žádajících o mezinárodní ochranu v roce 2009.15 Pokud v České republice pobývají na  základě trvalého pobytu, mohou zažádat o státní občanství České republiky. Získání českého státního občanství vyřazuje člověka z kategorie cizinec a jde  tedy o jakýsi pomyslný nejvyšší stupeň integrace do české společnosti. Tyto údaje zde  uvádím  jen pro  úplnost ke všem statusům, které zde  cizinci mohou  získat.   Údaje o  věkové   kategorii   nezletilých,   kteří   nově   nabyli   české   státní   občanství,   se   mi   najít  nepodařilo. Tabulka č. 6 : Celkový počet nabytých českých státních občanství v letech 2005­2009  (Zdroj: ČSÚ) Rok 

2005

2006

2007

2008

2009

Počet

2626

2346

1877

1837

1621

V roce 2005 získalo české občanství nejvíce Slováků, dále Ukrajinců, Poláků, Rumunů,  Rusů, Vietnamců. V letech 2006 a 2007 složení národností vypadalo podobně. V roce  2008 a 2009 také, ale rapidně stoupl počet Kazachů.

15

Mvcr.cz [online]. 2010-02-12 [cit. 2011-08-24]. Migrační a azylová politika ČR. Dostupné z WWW:

12

1.5 Shrnutí V   posledních   třech   letech   počet   všech   žáků   ­   cizinců   na   základních   školách  stoupá a zároveň postupně klesá celkový počet cizinců v České republice. Nejčastěji se  na našich základních školách můžeme setkat s Vietnamci, Ukrajinci, Slováky a Rusy.  Převažují tedy tzv. občané třetích zemí.  Nezletilí   cizinci   tvoří   přibližně   12%   z   celkového   počtu   cizinců   a   ve   věkové  kategorii   pod   15   let,   tvoří   žáci   základních   škol   (6­15   let)   téměř   polovinu   ze   všech  nezletilých cizinců. V další kategorii cizinců, tedy občanů EU, lze najít i hodně cizinců  původně ze třetích zemí, kteří svůj status občana EU nabyli hlavně díky tomu, že byli  rodinnými příslušníky občana EU. Nejvíce cizinců žije v Praze, Středočeském kraji,  Jihomoravském   kraji   a   také   v   severních   a   severozápadních   Čechách,   přičemž   tu   je  jednoznačná tendence se stěhovat do velkých měst a jejich okolí. Co se týče Prahy,  nejvíce cizinců do 15i let žije na Praze 4, 5, 6, 9 a 10. Nejčastějším typem pobytu  u  cizinců   ze   třetích   zemí   je   pobyt   dlouhodobý,   následuje   trvalý   a   třetí   skupinou   jsou  azylanti.   Cizinci   nejčastěji   využívající   dlouhodobý   pobyt   pocházejí   z   Ukrajiny,  Mongolska   a   Moldavska.   Trvalý   pobyt   je   nejvíce   zastoupen   u   Srbů,   Černohorců,  Číňanů, Vietnamců a Bělorusů. O trvalý pobyt je u cizinců stále větší zájem. Ve skupině  azylantů   jsou   nejpočetnější   zástupci   Ruska   a   zemí   bývalého   Sovětského   svazu,  Běloruska, Afghánistánu a Rumunska. Co se týče nezletilých žadatelů o azyl, nejvíce se  objevují žadatelé o azyl z Ukrajiny, Ruska, Kazachstánu, Turecka anebo jsou bez státní  příslušnosti.

13

2. kapitola Děti­ cizinci a druhy pobytů 2.1 Kategorie cizinců v České republice V zásadě jsou dvě hlavní kategorie: cizinci ze třetích zemí (zemí mimo EU) a  občané EU. Cizinci ze třetích zemí zde mohou pobývat na základě: •

bezvízové   povinnosti   po   dobu   3   měsíců   (jen   u   zemí,   se   kterými   má   Česká  republika bezvízový styk)

•

přechodného pobytu (krátkodobého víza do 90i dnů nebo dlouhodobého nad 90  dnů do 6 měsíců)

•

povolení k dlouhodobému pobytu (6 měsíců až 2 roky)

•

povolení k trvalému pobytu

•

postavení rodinného příslušníka občana EU 

•

postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropského společenství na území  České republiky

•

postavení rezidenta jiného členského státu EU nebo jeho rodinného příslušníka  (povolení k dlouhodobému pobytu)

•

zaměstnání v mezinárodní vládní organizaci nebo cizím zastupitelském úřadě

•

žádosti o azyl nebo o dočasnou ochranu

•

uznání žádosti o azyl nebo o dočasnou ochranu Občané EU zde mohou pobývat na základě:

•

volného pohybu osob (bez povolení)

•

pobytové karty (registruje se u cizinecké policie, pokud chce pobývat déle než 3  měsíce)

•

povolení k trvalému pobytu

•

zaměstnání v mezinárodní vládní organizaci nebo cizím zastupitelském úřadě

14

Speciální   skupinu   cizinců   tvoří  osoby   bez   státní   příslušnosti,   které   tu   nejčastěji  pobývají na základě žádosti o azyl. Další speciální skupinu tvoří nelegálně pobývající  cizinci

2.2 Děti­ cizinci a druhy pobytů Šířeji   bych   se   chtěla   věnovat   situaci   kolem   pobytů   u   nezletilých   dětí­  cizinců. Z průzkumu OPU vyplývá, že víc než 50% cizinců v Praze pobývá s rodinou,  tedy manželkou nebo manželem a dětmi. Záleží na národnosti cizinců i jejich prioritách  ohledně získávání pobytu. V zásadě jsou tu různé přístupy a strategie. Jsou rodiny, které  preferují postupné slučování rodiny. Tedy nejdřív získá jeden člen rodiny legální pobyt  a na základě toho mohou postupně přicestovat a legálně pobývat další členové rodiny.  Tuto variantu nejčastěji volí cizinci ze třetích zemí, pro něž jsou překážky k získání  legálního povolení k pobytu větší než pro občany EU. Dále tu jsou rodiny, jejíž členové  migrovali za účelem sňatku. Počet smíšených manželství postupně narůstá díky zvýšené  mobilitě. A v neposlední řadě jsou rodiny, které migrují pohromadě.16  Co ale obnáší příchod s celou rodinou do České republiky a jaké jsou povinnosti  dětí­ cizinců, potažmo jejich rodičů před nebo po příchodu do České republiky? Pro  migrační politiku České republiky je zde důležitý fakt rodinné vazby, od které se další  kroky odvíjejí.  Co se týká období hned po příjezdu, má cizinec povinnost do tří pracovních dnů  nahlásit svůj pobyt na cizinecké policii. Tuto povinnost nemají cizinci mladší 15i let.  Cizinci ze zemí EU musí svůj pobyt nahlásit do 30 dnů, pokud jejich pobyt v České  republice má přesáhnout 30 dní. Problematika pobytů cizinců je zakotvena v zákoně  č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu  cizinců“), který byl čerstvě novelizován a platí od ledna 2011. V následujících kapitolách  o pobytu cizinců z něj budu čerpat. 2.2.1 Přechodný pobyt 

Tím se rozumí pobyt bez víza, pobyt na základě krátkodobého víza, pobyt na  základě dlouhodobého víza a pobyt na základě povolení k dlouhodobému pobytu. 16

Viz Nešporová ; Kuchařová . Rodiny přistěhovalců II. , s. 10

15

2.2.2 Pobyt bez víza

Bez jakéhokoli povolení mohou pobývat občané EU, Islandu, Lichtenštejnska,  Norska a Švýcarska, pokud mají průkaz totožnosti nebo cestovní doklad. Toto oprávnění  vyplývá z práva volného pohybu osob. Pokud jejich pobyt přesáhne 3 měsíce, musí před  uplynutím   této   doby   tuto   skutečnost   ohlásit   na   cizinecké   policii.   Tuto   ohlašovací  povinnost   nemají   cizinci   mladší   15i   let   a   dále   ti,   za   které   to   udělal   někdo   jiný  (ubytovatel, jejich stát, MV ČR nebo MZV ČR).17 Pobyt bez víza se dále týká cizinců ze  zemí, u nichž platí bezvízový styk s Českou republikou. Ze seznamu MZVČR uvedu  příklady zemí, ze kterých k nám cizinci jezdí nejčastěji: Albánie, Bosna a Hercegovina,  Chorvatsko, Černá Hora, Japonsko, Jižní Korea, Makedonie, Srbsko, USA.18 Pro občany  Albánie, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Makedonie a Srbska navíc platí povinnost  mít cestovní doklady s biometrickými údaji.  Dále se to týká žáků­ cizinců ze třetích zemí s bydlištěm v členské zemi EU.  Bez víza může v České republice pobývat také nezletilý cizinec mladší 15i let po  dobu své hospitalizace.  Pobývat bez víza na území České republiky může nezletilé, dítě, které je na  základě   předběžného   opatření   umístěno   do   zařízení   pro   děti   vyžadující   okamžitou  pomoc nebo do ústavu pro péči o děti anebo při svěření do péče fyzické osoby.  V případě, že cizinec je rodinným příslušníkem občana EU, kterému vypršela  platnost krátkodobého víza, může pobývat v České republiky bez víza maximálně po  dobu 3 měsíců.  2.2.3 Pobyt na krátkodobá víza

O krátkodobá víza se žádá na zastupitelských úřadech České republiky. Vízum je  platné maximálně na 90 dnů pobytu. Pokud cizinec chce vízum prodloužit, podá žádost  u policie. Občan třetí země, který je zároveň rodinným příslušníkem občana EU a chce  17

Viz MZV ČR. Mzv.cz [online]. 2010-03-29 [cit. 2011-08-24]. Pobyt občanů EU, Islandu, Norska, Lichtenštejnska, Švýcarska na území ČR. Dostupné z WWW: 18 Viz MZV ČR. Mzv.cz [online]. 2010 [cit. 2011-08-24]. Seznam států, jejichž občané nepodléhají vízové povinnosti. Dostupné z WWW:

16

cestovat s ním nebo za ním, je oprávněn podat žádost o krátkodobé vízum na hraničním  přechodu. Pro pobyt delší než 3 měsíce se mohou zaregistrovat a dostat potvrzení  o přechodném pobytu formou pobytové karty, kde není povinné uvádět účel pobytu.  MZV ČR na svých stránkách uvádí, že děti od 6i do 12i let hradí vízum ve výši 35 EUR  nebo v některých případech mohou být od poplatku úplně osvobozeny. 2.2.4 Dlouhodobý pobyt

Jak   už   jsem   zmínila   výše,   nejvíc   cizinců   má   v   České   republice   dlouhodobý  pobyt. Nejvíce se to týká Ukrajinců, Slováků, Rusů, Mongolů a Moldavanů. V rámci  dlouhodobého pobytového režimu se vyskytují dva doklady a to dlouhodobé vízum nad  90 dní a povolení k dlouhodobému pobytu. Dlouhodobé   vízum   nad   90   dnů  se   uděluje   na   zastupitelských   úřadech  České  republiky. Nejvýše na 6 měsíců. Vydání tohoto víza se váže k účelu. Pro děti to je  hlavně   účel   společného   soužití   rodiny.   Vydání   víza   předchází   dodání   jednak  identifikačních   dokumentů   žadatele,   ale   také   potvrzení   o   ubytování   a   o   dostatku  prostředků k pobytu na daném území. Toto vízum by mělo být vyřízeno do 90 dní, ale  pokud se jedná o složitější případ, je lhůta 120 dní. O povolení k dlouhodobému pobytu může zažádat i rezident jiného členského  státu EU, který chce v České republice pobývat déle než tři měsíce. Zažádat může  v rozmezí od 90 do 14 dní před uplynutí jeho dlouhodobého víza. Doloží své cestovní  zdravotní pojištění a doklad o tom, že jeho měsíční příjem není menší než je částka  stanovená v zákoně o pobytu. Povolení k dlouhodobému pobytu posuzuje Odbor azylové a migrační politiky  MV ČR nebo příslušné regionální pracoviště oddělení pobytu cizinců, pokud cizinec  podává žádost na území České republiky, což je ale výjimečné. Ve většině případů o  povolení   k   dlouhodobému   pobytu   cizinec   žádá   na   zastupitelských   úřadech   České  republiky. Opět je důležitý účel, což s ohledem na nezletilé děti je  účel společného  soužití rodiny. Podmínkou je, že rodinný příslušník, se kterým chce žádající cizinec být  sloučen, musí mít už platné povolení k dlouhodobému pobytu nebo v České republice  pobývat už nejméně 15 měsíců. Pokud tato podmínka není splněna, je možnost zažádat  o dlouhodobé vízum nad 90 dní za účelem sloučení rodiny. Mezi spoustou podmínek,  17

které musí žadatel splňovat je například také podmínka zajištěného ubytování. Lhůta  vyřízení   žádosti   o   povolení   k   dlouhodobému   pobytu   je   270   dní.19  Povolení   k  dlouhodobému pobytu se uděluje na dobu trvání účelu, konkrétně na dobu od 6 měsíců a  maximálně na 2 roky. 2.2.5 Trvalý pobyt

Druhý nejčastěji se vyskytující druh pobytu mezi cizinci v České republice je  pobyt trvalý. Nejvíce je zastoupen u Vietnamců, Číňanů, Srbů, Černohorců, Bělorusů,  Poláků,   Kazachů   nebo   Arménů.   Trvalý   pobyt   přináší   jeho   držitelům   stejná   práva   a  povinnosti jako českým občanům s výjimkou volebního práva a branné povinnosti, kde  je   vyžadováno   české   občanství.   Žádost   se   podává   na   zastupitelském   úřadě   České  republiky a pokud cizinec legálně pobývá v České republice, podává žádost o povolení  k   trvalému   pobytu   na   MV   ČR   a   regionálních   pracovištích   oddělení   pobytů   cizinců.  Trvalý pobyt lze také získat sňatkem s občanem České republiky nebo EU.  K žádosti nemusí cizinec mladší 15i let předkládat doklad o znalosti českého  jazyka. Také ho nemusí předložit cizinec mezi 15 a 60 lety, který prokáže, že aspoň rok  z   předcházejících   20i   let   byl   nepřetržitě   žákem   základní   nebo   střední   školy,   kde   se  vyučovalo v češtině.  Je známo, že  podmínkou k udělení trvalého pobytu je potvrzení o nepřetržitém  pětiletém  pobytu   v  České  republice,   do  kterého  se  započítává  pobyt  na  dlouhodobé  vízum nebo na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Ovšem pokud o trvalý pobyt  žádá   nezletilé   dítě   cizince,   který   už   má   v   České   republice   trvalý   pobyt   nebo   azyl,  nemusí   dokládat,   že   v   České   republice   žilo   nepřetržitě,   pokud   je   důvodem   žádosti  společné soužití.20 V tomto případě jde o důvod hodný zvláštního zřetele. U dětí do 15i  let lze postupovat mírněji a podmínku 5i letého pobytu lze prominout. Pro povolení k  pobytu je třeba se dostavit na MV ČR.  Pro získání trvalého pobytu musejí občané EU splňovat podmínky. Dětí se týká  podmínka 5i letého nepřetržitého pobytu, dále podmínka zájmu České republiky o jeho  19

20

Viz MZV ČR. Mzv.cz [online]. 2009-02-17 [cit. 2011-08-24]. Obecné informace. Dostupné z WWW: Viz. META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010-01-26 [cit. 2011-07-24]. Trvalý pobyt. Dostupné z WWW:

18

pobývání nebo z humanitárních důvodů a v neposlední řadě, pokud je nezletilý svěřen  do náhradní výchovy. Pokud občan EU má povolení k trvalému pobytu, jeho rodinný  příslušník má také právní nárok na získání trvalého pobytu. Stačí splnit alespoň jednu z  výše vyjmenovaných podmínek. Povolení k trvalému pobytu je platné na 10 let. Pro  cizince mladší 15i let je na dobu 5i let. Je jednoznačné, že občané EU mají pobyt v  České republice administrativně snazší než cizinci ze třetích zemí.

2.2.6   Postavení   dlouhodobě   pobývajícího   rezidenta   Evropského   společenství   na   území  České republiky

Pokud má cizinec, který není občanem EU přiznaný trvalý pobyt, může požádat  o udělení statusu dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropského společenství na území  České republiky (dále jen rezident), který navíc splňuje tyto podmínky: pobývá pět let  nepřetržitého pobytu na území, nenarušil závažným způsobem veřejný pořádek nebo  neohrozil bezpečnost našeho či jiného členského státu EU, prokázal zajištění prostředků  k trvalému pobytu.21  Výhoda statusu rezidenta je v tom, že pokud budou chtít cizinci  pracovat v zemích EU, nepohlíží se na ně jako na cizince ze třetích zemí s trvalým  pobytem,   ale   jejich   postavení   při   vstupu   na   trh   práce,   do   podnikání   apod.   bude  vyrovnané občanům EU. 

2.2.7 Azylanti

Nejvíce zastoupenými národnostmi mezi azylanty jsou podle údajů ČSÚ z roku  2008   Rusové   a   země   bývalého   Sovětského   svazu,   Bělorusové,   Afghánci,   Rumuni   a  Iráčané. Této skupině cizinců se věnuje zákon č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon  o azylu“), který byl rovněž v roce 2010 novelizován. Na  řízeních se může podílet a  informace   o   řízeních   může   vyžadovat   Úřad   Vysokého   komisaře   OSN   pro   uprchlíky  (UNHCR).   Stejně   tak   může   být   v   kontaktu   s   účastníkem   řízení.   Cizinci,   kteří   byli  úspěšní   ve   věci   udělení   azylu,   mají  nejvýhodnější   status,   který   může   být   cizincům  udělen. Na cizince s udělenou doplňkovou nebo mezinárodní ochranou (tedy azylem) je  pro účely zaměstnanosti a zdravotní péče pohlíženo jako na cizince s trvalým pobytem.  21

Viz META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010-01-26 [cit. 2011-08-24]. Postavení rezidenta. Dostupné z WWW:

19

Trvalý pobyt je udělen na dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Platnost průkazu o  povolení k pobytu je u dospělých 10 let a u mladších 15i let 5 let. Podmínky pro získání  těchto statusů ale už jsou méně veselé, protože je zejména třeba doložit,  že v zemi  původu došlo k pronásledování, zásadní omezení v jejich lidských právech, ohrožení na  životě a podobně. V jejich případě musela být cesta do České republiky dosti strastiplná.  Další potíží je, že azylová procedura, tedy doba, po kterou se rozhoduje o udělení azylu  je   dobou   nejistoty   a   dlouhého,   nejčastěji   několikaměsíčního   čekání.   Cizinci   mohou  získat mezinárodní ochranu nebo doplňkovou ochranu. Poslední zmíněná se uděluje čím  dál častěji a udělování zbylých dvou statusů podle zákona o azylu se postupně omezuje a  snižuje. Děti cizince, který v České republice získal azyl, mají možnost zažádat o azyl  za účelem sloučení rodiny. Dále, pokud byla cizinci udělena doplňková ochrana, opět je  zde možnost pro své děti získat doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny. Azylant  má právo být poučen o svých právech a povinnostech v jemu nejsrozumitelnějším jazyce  a dále, co se českého jazyka týče, má právo využít Státní integrační program, jehož  součástí   jsou   kurzy   českého   jazyka   pro   cizince.   Žadatelé   o   azyl   jsou   nejčastěji  koncentrováni v pobytových střediscích Správy uprchlických zařízení MV ČR. Pobytová  střediska jsou v Kostelci nad Orlicí a v Havířově, kam také školou povinní obyvatelé  středisek   docházejí   do   přípravné   třídy   a   poté   do   místních   škol.   Dalším   privilegiem  azylantů   je   možnost   využití   státního   integračního   programu,   který   zajišťují   hlavně  Integrační   azylová   střediska   v   severních   Čechách   (Česká   Lípa,   Předlice)   a   dále   v  Jaroměři a Brně. Nejdéle mohou v těchto střediscích pobývat 18 měsíců a dostane se jim  poradenství,   podpora   při   zajišťování   ubytování   a   zaměstnání   a   také   možnost   kurzů  českého jazyka. 2.2.8 Cizinci pod dočasnou ochranou

Možnost   dočasné   ochrany   je   ukotvena   v   zákoně   č.   221/2003   Sb.,   o   dočasné  ochraně   cizinců   (dále   jen   „zákon   o   dočasné   ochraně“).   Tento   zákon   je   v   souladu   s  legislativou o dočasné ochraně ostatních členských států EU a jeho kritéria centrálně  upravuje Rada EU. Informace od členských států EU o řízeních ve věci dočasné ochrany  mohou být vyžadovány Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Ten  se na řízeních může i podílet. Žadatelé o dočasnou ochranu jsou nejčastěji cizinci, kteří  20

jsou pronásledováni nebo ohroženi na životě ve své zemi původu. Důvody jsou podobné  jako u žadatelů o azyl, ale rozdíl je v tom, že žadatelé o dočasnou ochranu nemusejí  prokazovat osobní pronásledování a také, jak už název napovídá, jejich případně nabytý  status bude dočasný a po něm by měla následovat dlouhodobější řešení. Nejčastěji se  možnost požívání dočasné ochrany aplikuje na hromadně příchozí skupiny cizinců. Je  také možné podat žádost i v případě, že cizinec pobývá na území s dlouhodobým vízem  nebo s povolením k dlouhodobému pobytu. Pokud cizinec má v České republice trvalý  pobyt,   dočasná   ochrana   mu   nebude   udělena   nebo   mu   bude   odebrána.   Na   úspěšné  žadatele o dočasnou ochranu je pohlíženo podobně jako na cizince s trvalým pobytem  ve věcech zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti a zdravotní péče. Nemají taková  privilegia   jako   azylanti.   Děti   mladší   18i   let   jsou   zapsány   do   průkazu   dospělých.   V  režimu tohoto zákona také existuje možnost získat dočasnou ochranu za účelem sloučení  rodiny. 2.2.9 Získání občanství České republiky

Státní občanství České republiky upravuje zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání  a pozbývání státního občanství České republiky (dále jen „zákon o občanství“). Získání  českého občanství je vnímáno z hlediska legislativy jako završení procesu integrace  cizince do české společnosti.22 Na úvod je důležité vědět, že ohledně občanství funguje  v České republice princip jednoho občanství. České státní občanství může člověk získat narozením, pokud alespoň jedním  z rodičů je občan České republiky nebo rodiče jsou bez státní příslušnosti a jeden z nich  má v České republice trvalý pobyt. V případě nabývání občanství narozením je podle  zákona o občanství přípustné mít více občanství najednou. Dále je možné získat české občanství osvojením, pokud alespoň jeden osvojitel  je občanem České republiky. Určení otcovství je také důvodem pro získání českého občanství pro narozené  dítě, jehož otec v době určení otcovství je občanem České republiky. Nalezená osoba na území České republiky, která je mladší 15i let a nemá žádné  další státní občanství nabyté narozením, se stane občanem České republiky. 22

Viz META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010-01-26 [cit. 2011-08-24]. České státní občanství. Dostupné z WWW:

21

České   občanství   může   být   i   uděleno.   Žadatel   musí   splňovat   tyto   podmínky:  zdržovat se převážně na území České republiky a mít tu nejméně 5 let trvalý pobyt.  Pokud není azylant nebo osobou bez státní příslušnosti, musí prokázat, že pozbude své  stávající občanství. Nesmí být v posledních 5i letech pravomocně odsouzen za úmyslný  trestný čin. Dále prokazuje znalost českého jazyka. Mladší 15i let mohou být zahrnuti  do společné žádosti manželů, rodičů, osvojitelů anebo stačí žádost jen jednoho z nich.  Druhý rodič by měl připojit svůj souhlas se změnou státního občanství svého dítěte.  Žádost se podává na úřadu příslušném podle místa trvalého pobytu žadatelů a tam také  proběhne   prověření   znalosti   českého   jazyka   formou   pohovoru.   Tento   pohovor  neabsolvují   občané   Slovenské   republiky.   Dále   je   žádost   zpracovávána   na   MV   ČR.  Udělení státního občanství je završeno a uvedeno v platnost složením státoobčanského  slibu. U dětí mladší 15i let, o jejichž občanství žádal rodič nebo rodiče bude občanství  platné od okamžiku, kdy alespoň jeden z rodičů získá české občanství. Pokud dítěti bylo  uděleno   samostatně,   převezme   jeho   zákonný   zástupce   Listinu   o   udělení   státního  občanství České republiky. 2.2.10 Děti bez doprovodu dospělé osoby

Děti se mohou do České republiky dostat i samy nebo v ní samy zůstat. Takovým  se věnují zákon o azylu a zákon o pobytu cizinců na území České republiky. Jedná se o  nezletilé, kteří se na území České republiky octnou bez osoby, která za ně zodpovídá a  nemají u sebe ani osobu blízkou, která o ně pečuje. Dále se může stát, že je odpovědná  osoba zanechá samotné na území České republiky například z důvodu výkonu trestu  odnětí svobody, pobytu v nemocnici, úmrtí apod. a je jí znemožněno se o nezletilého  postarat. Je zvláštní, že tu panují jisté terminologické nepřesnosti. Například v zákoně o  pobytu cizinců se uvádí, že nezletilou osobou bez doprovodu je osoba mezi 15i a 18i lety  a podle zákona o azylu cizinců jde o osobu mladší 18i let. Na mezinárodní a evropské  úrovni jsou to nezletilí mladší 18i let.23  Ochraně nezletilých je věnována zvýšená pozornost počínaje Úmluvou o právech  dítěte přes nejrůznější směrnice EU až po Ústavy a zákony jednotlivých států. V České  republice se péčí o ohrožené nezletilé zabývají zákon č. 94/1963 Sb., o rodině., zákon č.  23

Viz Kopuletá. Analýza : Postavení a ochrana nezletilých cizinců bez doprovodu v ČR, s. 3 - 4

22

359/1999   Sb.,   o   sociálně­právní   ochraně   dětí,   zákon   č.   99/1963   Sb.,   o   občanském  soudním řízení, zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním a  zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských  zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízení. Nezletilí mladší 15i let  nejsou povinni mít cestovní doklad, když jsou svěřeni do náhradní výchovy. Je jim také  udělen trvalý pobyt. Dříve byly nezletilí, a to pouze žadatelé o azyl, umístěni do pobytových středisek  do   chráněné   zóny,   kde   ale   chyběly   výchovné   a   vzdělávací   programy.   V   roce   2004  MŠMT ČR otevřelo pro tyto děti bez rozdílu pobytového statusu, které se ocitly bez  péče odpovědné osoby, v Praze Zařízení pro děti­ cizince obsahující Diagnostický ústav,  Dětský domov se školou, Výchovný ústav pro děti­ cizince a Středisko výchovné péče.24  Další ochranná opatření vycházejí z povinnosti obecních úřadů a obecních úřadů  s rozšířenou působností postarat se adekvátně o nezletilého v ohrožení a kdokoli, kdo s  takovým dítětem přijde poprvé do kontaktu je povinen tuto skutečnost hlásit na místním  úřadu.   Úřady   s   rozšířenou   působností   mohou   podat   návrh   na   nařízení   předběžného  opatření, na ustanovení poručníka nebo opatrovníka nebo na nařízení ústavní výchovy a  umístění   nezletilého do výše zmíněného Zařízení pro děti­ cizince v Praze. Všechna  opatření   se   musí   řídit   nejlepšími   zájmy   nezletilého.   Podle   analýzy   OPU   se   nejvíce  nezletilých snaží získat azyl.  Celkem početnou skupinou jsou nelegálně pobývající nezletilí, kteří se vyskytují  na ulicích, jsou obětmi obchodu s lidmi nebo se dopouštějí přestupků. Ty jsou většinou  odchyceni Policií ČR a na jejich další osud má vliv jejich věk. Pokud je mladší 15i let,  Policie ČR jeho situaci nahlásí příslušnému orgánu sociálně­ právní ochrany dětí a pak  záleží na typu opatření, které orgán zvolí, ale nejčastěji jsou posíláni do Zařízení pro  děti­   cizince.   Starší   15i   let   nejdříve   podstupují   řízení   o   správním   vyhoštění,   jsou  zařazeni do Zařízení MV ČR pro zajištění cizinců (Bělá pod Bezdězem­ Středočeský  kraj a Poštorná­ Jihomoravský kraj) a pak zpravidla do Zařízení MŠMT ČR pro děti­  cizince   v  Praze   zmíněného   výše.   Děti,   které   se   staly  oběťmi   trestného   činu,   mohou  požádat o dlouhodobý pobyt za účelem ochrany na území. Dále tu jsou děti cizinců, kteří tu sice pobývají legálně, ale z důvodu výkonu  24

Viz Ddcpraha.cz [online]. 2007 [cit. 2011-08-24]. Zařízení pro děti- cizince a Středisko výchovné péče. Dostupné z WWW:

23

trestu odnětí svobody, pobytu v nemocnici, úmrtí apod. se o ně nemůžou postarat.  2.2.11 Stručná charakteristika Zařízení MŠMT ČR pro děti­ cizince a nastínění důležitých  prvků při péči o nezletilé cizince se zaměřením na věk od 6i do 12i let

Zařízení   pečuje   o   nezletilé   cizince   podobně   jako   o   české   děti   v   podobných  zařízeních jen s tím rozdílem, že jim poskytuje navíc výuku češtiny, pomoc tlumočníků  a zároveň respektuje jejich kulturní, sociální, etnické a náboženské potřeby. Tabulka č. 7 : Počet přijatých dětí­ cizinců do Zařízení pro děti­ cizince (Zdroj: Výroční  zprávy zařízení) Školní rok

2007/2008

2008/2009

2009/2010

Počet 

88

85

70

Mezi přistěhovalými dětmi je nejvíce zastoupena věková skupina 15 ­ 18 let.  Nejčastější   země   původu   jsou  Vietnam,   Slovensko,   Čína,   Indie,   Turecko,  Bulharsko,  Kongo. Zpočátku bylo podáváno mnoho žádostí o azyl, ale postupně se snižoval počet  schválených žádostí, počet žadatelů a také počet nezletilých ve věku 15 ­ 18 let. Diagnostický ústav, který se nachází v Praze, zajišťuje zdravotní, psychologickou,  pedagogickou,   speciálně   pedagogickou   a   sociální   diagnostiku.   Budu   se   podrobněji  věnovat diagnostice psychologické, pedagogické a speciálně pedagogické, jejichž popis  čerpám z webu zařízení.25 Psychologická   diagnostika   je   zaměřena   především   na   stanovení   úrovně  kognitivních schopností, osobnostní charakteristiky a schopnosti adaptability, dále míry  vlivu   prožitých   traumat,   případně   psychopatologických   rysů   nezletilého.   Psycholog  zařízení   pracuje   s   nezletilým   na  jeho   adaptaci   na   systém   péče   v   tomto  zařízení,   na  vytváření vztahů k ostatním dětem, na přijmutí jeho perspektivy po ukončení pobytu v  zařízení   a   v   neposlední   řadě   ho   připravuje   na   následný   samostatný   život.   V   rámci  terapeutických úkolů se provádí individuální konzultace zaměřené na zklidnění dítěte,  odbourávání úzkosti a traumatu, posilování pocitu jistoty a bezpečí, které směřují  k sebeuvědomění a rozvoji jeho osobnosti. 25

Ddcpraha.cz [online]. 2007 [cit. 2011-08-24]. Zařízení pro děti- cizince a Středisko výchovné péče. Dostupné z WWW:

24

Pedagogická   diagnostika   spočívá   ve   zjištění   úrovně   předchozího   vzdělání  nezletilého, jeho schopností a vědomostí v jednotlivých předmětech. Na základě této  diagnostiky   navrhují   pedagogové   možnosti   dalšího   vzdělávání.   Rozhodují   do   jaké  odpovídající třídy ZŠ, praktické školy nebo české střední školy bude dítě zařazeno po  přemístění do Dětského domova se školou a Výchovného ústavu pro děti ­ cizince.  Speciálně­pedagogická   diagnostika   je   zaměřena   na   zvláštnosti   v   chování  vyplývající   z   etnických,   kulturně   historických   a   náboženských   odlišností,   schopnost  adaptability na režimové prvky, soužití v kolektivu, reakce na zátěžové situace, základní  hygienické a pracovní návyky, eventuálně na řešení etopedické problematiky. V   rámci   diagnostického   ústavu   funguje   Středisko   výchovné   péče   (dále   jen  „Středisko“), jehož klienty mohou být i děti ve věku odpovídajícímu primárnímu stupni  základní školy, kterým Středisko pomáhá při řešení výchovných problémů ve fázi, kdy je  dítě nebo mladistvý ještě součástí rodinného a školního systému a nebyla nad ním ještě  ustanovena   ústavní   výchova.   Psychologové   a   etoped   provádějí   psychodiagnostiku   a  následně   se   věnují   dlouhodobějšímu   působení   na   klienty   formou   individuálních,  skupinových   a   rodinných   terapií,   včetně   terapií   celých   kolektivů.   Kromě   této   péče  středisko   poskytuje   také   jednorázové   konzultace   a   krizové   intervence.   V   rámci  poradenské a terapeutické činnosti Středisko přímo spolupracuje s rodinami, školami,  učilišti,   orgány   sociálně   právní   ochrany   dětí,   policií,   soudy,   pedagogicko   –  psychologickými poradnami, diagnostickými ústavy a zdravotními zařízeními. Odborní  zaměstnanci   jsou  v  kontaktu  s   pedagogy,  zejména  s   třídními   učiteli,  s  preventisty  a  výchovnými poradci. Účastní se výchovných komisí, pracují ve třídách, kde provádějí  sociometrická   šetření,   pomáhají   při   řešení   případů   šikany   a   jiných   sociálně  patologických jevů.  Po   8   týdnech   pobytu   v   Diagnostickém   ústavu,   který   je   rozdělen   na   fázi  adaptační, stabilizační, podpůrnou a výstupní, se nezletilí starší 15i let přemísťují do  výchovného ústavu a mladší 15i let do dětského domova se školou. V   Dětském   domově,   který   se   nachází   společně   s   Výchovným   ústavem   v  Hříměždicích u Příbrami  26, se děti zařazují do výchovných rodinných skupin o 5 – 8  členech.   Základní   škola   při   dětském   domově   plní   úkoly   diagnostické,   výchovně­ 26

Viz KOPULETÁ, Gabriela. Analýza : Postavení a ochrana nezletilých cizinců bez doprovodu v ČR. [online]. Praha : OPU, 2009 [cit. 2011-08-24]. Dostupné z WWW:

25

vzdělávací, terapeutické a sociální. V rámci diagnostických úkolů škola zajišťuje úroveň  dosažených   znalostí,   dovedností   a   schopností   nezletilého,   dále   míru   jeho   znalostí  českého jazyka a míru sociálně kulturních, náboženských a sociálně právních potřeb. Z  hlediska výchovně­vzdělávacích úkolů zajišťuje škola žákům základní vzdělávání podle  míry   jejich   rozumových   a   jazykových   schopností.   Mezi   prvořadé   úkoly   školy   patří  překonávat jazykovou bariéru dětí. V opodstatněných případech jsou pro jednotlivé žáky  vypracovány individuální vzdělávací programy směřující k jejich rozvoji. Tyto programy  tvoří třídní učitel a předkládá je vedení školy ke schválení. Pokud v průběhu povinné  školní   docházky   pominou   důvody   pro   zařazení   nezletilého   do   školy   při   dětském  domově, je dítě na základě žádosti ředitele zařazeno do běžné základní školy. Podle  školského  zákona   jsou  děti   s   nařízenou   ústavní   výchovou   nebo   uloženou   ochrannou  výchovou   chápány   jako   děti   se   speciálními   vzdělávacími   potřebami.   O   možnostech  naplňování jejich speciálních vzdělávacích potřeb pojednávám v následující části.

2.3 Shrnutí Cizinci   mohou   v   České   republice   v   zásadě   pobývat   legálně   nebo   nelegálně,  přičemž nelegálně pobývající cizinec by měl v zákonem stanovené době opustit Českou  republiku. Legální pobyt je v souladu se zákonem o pobytu cizinců, ze kterého vyplývá,  že   v   České   republice   lze   pobývat   přechodně,   což   zahrnuje   pobyt   bez   víz,   pobyt   s  krátkodobým vízem do 90i dnů nebo s dlouhodobým vízem nad 90 dnů a s povolením k  dlouhodobému pobytu nad 90 dnů. Dlouhodobý pobyt se váže k účelu. Dále lze v České  republice pobývat trvale. Legální pobyt na území mají zajištěný cizinci v režimu zákona  o azylu a zákona o dočasné ochraně. Ke každé skupině cizinců podle druhu statusu má  zákon České republiky různý přístup, klade různé podmínky apod. Žádné   povolení   k   pobytu   nepotřebují   občané   EU,   Islandu,   Lichtenštejnska,  Norska a Švýcarska. Jen pokud jejich pobyt nepřesáhne 30 dnů, nemusejí ohlašovat  svoji přítomnost na území České republiky cizinecké policii. Účel sloučení rodiny je vstupenkou do České republiky pro ty, jejichž rodinný  příslušník, se kterým chtějí v České republice žít, získal legální povolení k pobytu. Dál  se vše odvíjí od typu pobytu, které rodinný příslušník získal a které ho opravňuje ke  sloučení   rodiny.   Cizinec,   který   v   České   republice   získal   povolení   k   dlouhodobému  26

pobytu,   se   může   sloučit   s   rodinným   příslušníkem   pomocí   žádosti   o   povolení   k  dlouhodobému pobytu nebo dlouhodobého víza za účelem společného soužití rodiny.  Cizinec, který v České republice získal povolení k trvalému pobytu, může žít společně v  České republice s rodinným příslušníkem pomocí žádosti o dlouhodobé vízum nebo o  povolení   k   dlouhodobému,   trvalému   pobytu   za   účelem   společného   soužití   rodiny.  Ideální je vyřídit si dlouhodobé vízum nebo povolení k pobytu už v zemi původu. Pokud  cizinec získal jedny z nejvyšších statusů, tedy azylant nebo tzv. „doplňkář“, který je pod  mezinárodní či doplňkovou ochranou, mohou jeho rodinní příslušníci zažádat o povolení  k dlouhodobému, trvalému pobytu, o azyl nebo ochranu podle toho, který druh pobytu  chtějí či potřebují. Účel sloučení rodiny lze využít zkrátka u všech typů pobytů a statusů  podle zákona o pobytu cizinců, zákona o azylu a zákona o dočasné ochraně. Pokud účel  trvá,   je   možné   povolení   prodlužovat.   Od   května   2011   jsou   součástí   povolení   k  dlouhodobému, trvalému pobytu i pobytu v režimu zákona o azylu pro cizince ze třetích  zemí biometrické údaje, což zvýšilo cenu těchto dokladů a jejich prodlužování je celkem  nákladné. Hlavně pro rodiny s dětmi.27  Děti­ cizinci mladší 15i let nejsou povinny při žádostech o povolení k pobytu  prokazovat znalost českého jazyka, což znamená, že do tříd základních škol přicházejí  děti bez sebemenší znalosti českého jazyka. Zvláštní pozornost je věnována dětem­ cizincům, kteří přijdou nebo se octnou v  České  republice   samy  bez   doprovodu  dospělé   osoby,  zákonného   zástupce.   Zpravidla  žádají   rovnou   o   azyl.   Pokud   jsou   nalezeny   osoby   mladší   15i   let   na   území   České  republiky a není u nich prokazatelné státní občanství, dostanou občanství české. Dále  pomocí  předběžného  opatření  jim  může  být přidělen opatrovník a jsou umístěny do  Zařízení pro děti­ cizince v Praze, které je zřízeno MŠMT ČR a které je zaměřeno na  potřeby cizinců této věkové skupiny.

27

Viz Mvcr.cz [online]. 2010 [cit. 2011-08-24]. Změny od května 2011 : biometrické údaje v průkazech o povolení k pobytu pro cizince ze třetích zemí. Dostupné z WWW:

27

3. kapitola  Právo na vzdělání a jeho podoba u konkrétních skupin cizinců v České  republice 3.1 Právo na vzdělání V dnešní době je v demokratických státech právo na vzdělání samozřejmým,  nezpochybnitelným     mezinárodně   uznaným   základním   lidským   právem,   které   je  zakotveno ve všech důležitých lidsko ­ právních dokumentech, které jsou závazné i pro  Českou   republiku.   Úmluva   o   právech   dítěte   zmiňuje   právo   na   vzdělání   na   základě  rovných možností v souladu s nejlepšími zájmy dítěte pomocí bezplatného základního  vzdělání   s   cílem   rozvíjet   lidský   potenciál,   schopnosti,   gramotnost   a   úctu   k   lidským  právům a svobodám. Úmluva dále stanovuje práva dítěte na informace o vzdělávání.28  28

Článek 28 1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na vzdělání a s cílem postupného uskutečňování tohoto práva a na základě rovných možností zejména: a) zavádějí pro všechny děti bezplatné a povinné základní vzdělání, d) zpřístupňují všem dětem informace a poradenskou službu v oblasti vzdělání a odborné přípravy k povolání, e) přijímají opatření k podpoře pravidelné školní docházky a ke snížení počtu těch, kteří školu nedokončí . 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna opatření nezbytná k tomu, aby kázeň ve školách byla zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte a v souladu s touto úmluvou. 3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rozvíjejí a podporují mezinárodní spolupráci ve věcech týkajících se vzdělání, zejména s cílem přispět k odstranění nevědomosti a negramotnosti ve světě s cílem usnadnit přístup k vědeckotechnickým poznatkům a moderním metodám výuky. V souvislosti s tím bude brán zvláštní ohled na rozvojové země. Článek 29 1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítěte má směřovat k: a) rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání, a rozumových a fyzických schopností v co nejširším objemu, b) výchově zaměřené na posilování úcty k lidským právům a základním svobodám a také k zásadám zakotveným v Chartě spojených národů, c) výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte, ke své vlastní kultuře, jazyku a hodnotám, k národním hodnotám země trvalého pobytu, jakož i země jeho původu, a k jiným civilizacím, d) přípravě dítěte na zodpovědný život ve svobodné společnosti, v duchu porozumění, míru, snášenlivosti, rovnosti pohlaví a přátelství mezi všemi národy, etnickými, národnostními a náboženskými skupinami a osobami domorodého původu, 2. Žádná část tohoto článku nesmí být vykládána způsobem omezujícím svobodu jednotlivců a organizací zřizovat a řídit výchovné instituce. Za všech okolností je však třeba zabezpečit dodržování principů stanovených v odstavci 1 tohoto článku a podmínek, aby vzdělání poskytované těmito institucemi odpovídalo minimálním standardům stanoveným státem.

28

Dítě má také právo vyjadřovat se k záležitostem, které se ho týkají, tedy i ke  vzdělání   a   dále   má   právo   rozšiřovat,   vyhledávat   a   přijímat   myšlenky,   informace   a  názory.29  V České republice najdeme základní právo na vzdělání v Listině základních  práv a svobod (dále jen „LZPS“), která je součástí ústavního pořádku České republiky.  V čl. 33 LZPS je jasně deklarováno právo na vzdělání. Bezplatně lze vzdělání podle  LZPS poskytovat pouze občanům České republiky. Tento   netolerantní   postup   se  neslučuje   s   Úmluvou   o   právech   dítěte,   která   jasně   vyjadřuje   právo   na   vzdělání   pro  všechny   děti   bez   rozdílu   věku,   pohlaví,   rasy,   barvy   pleti,   náboženství,   etnické  příslušnosti,   handicapu,   majetku,   sociálního   původu   a   jiných   postavení   v   rámci  společnosti.   Všechny   děti   mají   být   chráněny   před   jakoukoliv   formou   diskriminace.  Pokud   je   ale   ve   státních   právních   dokumentech   nedostatek   či   rozpor   se   státem  ratifikovanou mezinárodní smlouvou, je pro stát závaznější mezinárodní smlouva.30  3.2 Přístup České republiky k integraci ve vzdělávání přistěhovalců Česká republika jakožto členská země EU, slaďuje legislativu a spolupracuje  s ostatními evropskými zeměmi v oblasti integrace ve vzdělávání nově přistěhovalých  dětí. Zájmem EU je co nejvíce zvýšit šance přistěhovalců ze třetích zemí na úroveň  občanům EU a co nejplněji je integrovat do společnosti. Vzdělání chápu jako nezbytnou  součást cesty k integraci, k socializaci, k samostatnosti imigrantů a jejich uplatnění ve  společnosti. Obecně sdílenou hodnotou je mít práci a být zajištěný. K tomu by mělo  vzdělání   velkou   měrou   přispět.   Jelikož   nezaměstnané,   problémové   a   nesamostatné  29

Článek 12 1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.

30

Článek 13 1. Dítě má právo na svobodu projevu: toto právo zahrnuje vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle volby dítěte. 2. Výkon tohoto práva může podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou nutná: a) k respektování práv nebo pověsti jiných b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky. Viz META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010-01-26 [cit. 2011-08-24]. Právo na vzdělání, cizinci a mezinárodní smlouvy. Dostupné z WWW:

29

obyvatele si česká společnost, myslím, nepřeje, měli by mít cizinci rovné příležitosti. To  znamená   také   je   podporovat   při   odstraňování   jejich   jazykového   a   kulturního  znevýhodnění.   K   tomu   by   měla   sloužit   zvláštní   podpůrná   opatření.   EU   je   za   tímto  účelem vytváří. Mezi jednotlivými členskými státy EU je v počtu aplikovaných opatření  rozdíl. Záleží na počtu přistěhovalců ve věku základní školní docházky, na etnických a  jazykových skupinách přistěhovalců a na jazykovém charakteru konkrétní země. V České republice jsou nejvíce zastoupeni občané třetích zemí, kteří jsou hlavní  cílovou skupinou integrace. Občané EU, kteří také spadají mezi cizince, mají na rozdíl  od   nich   ve   všech   oblastech   výhodnější   postavení   a   nemají   tedy   tolik   potíží   při  začleňování.   MV   ČR   se   ve   své   Koncepci   integrace   cizinců   vyjádřilo,   že   cílovou  skupinou integrace jsou hlavně ti cizinci, kteří dlouhodobě pobývají v České republice  alespoň   1   rok,   přičemž   je   zájmem   České   republiky,   aby   se   jejich   právní   postavení  přiblížilo k postavení občanů České republiky, potažmo občanů EU. Česká republika  stejně   jako   EU   považuje   za   základ   efektivní   integrace   znalost   jazyka   úředního,  vyučovacího, tedy češtiny. Co   se   týče   například   přizpůsobení   školního   režimu   potřebám   dětí   s   různými  kulturními návyky (např. náboženské svátky, odívání, zákaz určitých jídel apod.), není  v českých školách běžné se těmto potřebám přizpůsobovat. Spíše než s formou oddělené  výuky se setkáme s  umísťováním a začleňováním dětí do běžných tříd. Nejnovější tendence v České republice inspirované EU směřují k co největšímu  rozvoji   formy   inkluzivního   vzdělávání.31  Tato   forma   vzdělávání   vychází   z   myšlenky  rovných příležitostí v rámci jedné komunity lidského druhu, které tvoří lidé s různými  potřebami,   handicapy,   náboženským   vyznáním,   jinou   řečí,   kulturou   apod.   Takové  vzdělávání   by   mělo   vést   k   sociální   soudržnosti   v   heterogenitě.   V   praxi   jde   o  individuálnější   formu   vyučování,   která   zohledňuje   potřeby   jednotlivých   žáků   a  umožňuje rozvoj potenciálu všem žákům bez rozdílu v počtu bariér.32 3.3 Podoba vzdělávání dětí­ cizinců na základních školách Konkrétnější podobu vzdělávání žáků­ cizinců v České republice nalezneme  31

32

Viz Národní akční plán inkluzivního vzdělávání MŠMT ČR [online] . Dostupné z WWW: Viz Hájková, Strnadová , Inkluzivní vzdělávání, s. 7-8, s.12

30

v zákoně č. 561/2004  Sb., o předškolním,  základním,  středním,  vyšším  odborném a  jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“).  Pokyn   čj.   21   836/2000­11,   který   se   vázal   ke   studiu   cizinců   ve   školách   a  školských zařízeních v České republice, vytvořilo společně MŠMT ČR a MV ČR. Podle  tohoto pokynu měli od září roku 2000 všichni cizinci přístup k bezplatnému vzdělání na  základních i středních  školách, přičemž nepředložení dokladu o oprávněnosti pobytu  nemělo   být   překážkou   k   zahájení   povinné   školní   docházky.   Z   toho   lze   usoudit,   že  nelegální pobyt v České republice v docházce do školy nebránil. Ve vzdělávání měli mít  stejné   podmínky   jako   občané   České   republiky.   Tento   pokyn   byl   zrušen   tehdejší  ministryní školství Petrou Buzkovou v červenci roku 2005.33 Do školského zákona, který  nabyl  účinnosti 1. ledna 2005, nebyly body z tohoto pokynu zařazeny. Tento zákon,  vzhledem   ke   členství   České   republiky   v   EU,   přiznal   dětem   z   EU   stejné   právo   a  podmínky  ke  vzdělávání  jako občanům   České  republiky. Cizinci,  kteří  nespadali  do  kategorií žadatel o azyl nebo o ochranu, byli ze vzdělávání téměř vyloučeni i přes to, že  jich   je   v   České   republice   nezanedbatelný   počet.   Děti,   které   nepobývaly   v   České  republice,   žádné   právo   na   vzdělání   neměly,   ačkoliv   jim   ho   mezinárodní   smlouvy  zajišťují.  Zásadní změnu pro vzdělávání cizinců znamenala až novela č. 343/2007 Sb.,  která má od 1. ledna 2008 na podobu vzdělávání cizinců zásadní vliv a která tento  nedostatek ve školském zákoně odstranila. Ve výše zmíněné LZPS ale ještě odstraněn  není.  V   současnosti   podle   §   20   školského   zákona   platí,   že   přístup   k     základnímu  vzdělávání mají všechny děti­ cizinci pobývající na území České republiky, přičemž pro  ně platí stejné podmínky jako pro občany České republiky a EU. Stejné podmínky v  praxi znamenají jak bezplatnost, tak ale také vše, co se studiem souvisí, tedy hlavně být  schopný se vzdělávat ve vyučovacím jazyce.34  Děti­ cizinci nemají povinnost ve škole  dokládat,   že   jejich   pobyt   na   území   České   republiky   je   oprávněný.   Povinná   školní  docházka se podle § 36  školského zákona vztahuje na všechny cizince pobývající v  33 34

Opatření č.j.: 24 904/2005-14 ze 20. července 2005 Viz Legislativní a právní odbor, Oddělení školské legislativy MŠMT ČR. Studium cizinců ve školách v ČR. In Právní výklady 1/2004 aktualizované pro stav k lednu 2005 [online]. Praha : MŠMT ČR, 2004 [cit. 2011-08-24]. Dostupné z WWW:

31

České republice déle než 90 dní. S tím souvisí i povinnost jejich zákonných zástupců  přihlásit dítě k zápisu do základní školy a konkrétně tak učinit v období od 15. ledna do  15.   února   v   kalendářním   roce,   ve   kterém   se   zahájení   docházky   předpokládá.   Asi  nejjednodušší je přihlásit dítě do tzv. spádové školy, která je nejblíže bydliště nebo místa  trvalého pobytu. Dítě není povinno docházet do spádové školy, pokud si vybere nebo mu  bude   vybrána   jiná   škola.   Zákonný   zástupce   je   ale   povinen   tuto   skutečnost   nahlásit  řediteli spádové školy do března před začátkem školního roku. Dítě je povinné chodit do  školy nejdříve od začátku školního roku, ve kterém už mu je 6 let a pokud je přiměřeně  vyzrálé svému věku a nemusí dojít k odkladu docházky. Zařazení do ročníku se odvíjí  zejména od věku dítěte. Dítě je zpravidla zařazeno maximálně o jeden ročník níže. 35  Doba trvání povinné školní docházky je v České republice 9 let, ale trvá maximálně do  17ého roku dítěte. 3.4 Občané EU a jejich rodinní příslušníci Občané   EU   mají   na   vzdělání   nárok   v   jakékoliv   členské   zemi   za   stejných  podmínek jako její občané. Toto právo vychází také ze zásady volného pohybu osob.  Nezáleží   na   tom,   jak   ovládají   vyučovací   jazyk,   ale   měly   by   být   zařazeny   do  odpovídajícího   ročníku   tak,   aby   postupovaly   ve   vzdělávání   kontinuálně   dál.36  „V  případě,   že   na   území   ČR   dlouhodobě   pobývají,   zajistí   jim   příslušný   krajský   úřad  bezplatnou přípravu k jejich začlenění do základního vzdělávání (např. výuku češtiny) a  současně podporuje rozvíjení znalosti mateřského jazyka i původní kultury.“37 Školský  zákon   k   tomu   uvádí,   že   tato   výuka   bude   podle   možností   probíhat   ve   spolupráci   se  zeměmi původu žáka a bude koordinována s běžnou výukou v základní škole. S občany  EU a jejich rodinnými příslušníky se na českých základních školách setkáme jen pomálu  a navíc převažují občané Slovenska, kteří mohou při plnění studijních povinností (kromě  češtiny a literatury) používat slovenský jazyk.  Konkrétně se třídám pro jazykovou přípravu věnuje vyhláška č. 48/2005 Sb., o  35

36

37

Viz META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2009-12-14 [cit. 2011-08-24]. Zařazení do ročníku. Dostupné z WWW: Viz Evropská komise. Ec.europa.eu [online]. 2011-05-02 [cit. 2011-08-24]. EU - Stěhujete se s dětmi do jiné země EU a hledáte pro ně školu?. Dostupné z WWW: . Janebová . Interkulturní komunikace ve škole , s. 5

32

základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky. Každý  kraj stanoví školu, která zřídí takovou třídu. Jejich seznam je možno najít na stránkách  vytvořených o.s. META. Například na území hlavního města je to ZŠ Horáčkova na  Praze 4, v Brně je to ZŠ Staňkova.38  Ředitel školy, ve které žák plní povinnou školní  docházku informuje  do týdne jeho  zákonného zástupce o možnosti bezplatné  výuky  češtiny ve třídě pro jazykovou přípravu. Žák může být do takové třídy zařazen kdykoli v  průběhu školního roku. Od podání žádosti o zařazení do takové třídy bude žák do 30i  dnů   do   ní   zařazen.   Do   třídy   může   být   zařazeno   maximálně   10   žáků.   Délka   kurzu  jazykové   přípravy   je   70   vyučovacích   hodin   po   6   měsíců.   Na   konci   žák   dostane  osvědčení.  3.5 Žadatelé o azyl, azylanti a osoby s přiznanou doplňkovou ochranou Žadatelé o azyl jsou podle školského zákona chápáni jako žáci se speciálními  vzdělávacími   potřebami.   Konkrétně   jsou   chápáni   jako   osoby   se   sociálním  znevýhodněním. Z toho vyplývá  •

právo na to, aby obsah, forma a metody výuky byly v souladu s jejich potřebami  a možnostmi

•

právo na vytvoření podmínek vhodných podmínek umožňujících vzdělání

•

právo na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení.  Konkrétněji se vzdělávání dětí žadatelů o azyl věnuje vyhláška č. 73/2005 Sb., o 

vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a  studentů mimořádně nadaných (dále jen „vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními  vzdělávacími   potřebami“).   Žadatelé   o   azyl   jsou   nejdříve   umístěni   v   přijímacích  střediscích a poté v pobytových střediscích, ale pobyt v pobytových střediscích není  povinný. Informace o možnostech vzdělávání jim mají povinnost poskytnout odborníci  v pobytových střediscích. Přihlašování dětí do škol zpravidla také zajišťují pracovníci  pobytových středisek, protože rodiče hlavně kvůli jazykové bariéře to nejsou schopni  udělat. Co se týče pobytových středisek, je žadatelům poskytnuto mnoho pro zajištění  38

Viz META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010-02-18 [cit. 2011-08-24]. Seznam základních škol pro děti z EU. Dostupné z WWW: .

33

jejich úspěšného vstupu do vzdělávacího systému, ale ti, co v nich nepobývají, mohou  být nedostatečně informováni o svých právech a povinnostech.  V souvislosti se vzděláváním žadatelů o azyl bych ještě chtěla upozornit na to, že  současně s vydáním vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami,  byl zrušen metodický pokyn čj. 10 149/2002­22 k školní docházce žadatelů o azyl z roku  2002,   který   upravoval   podobu   vyrovnávacích   tříd.   Smyslem   vyrovnávacích   tříd   je  napomoci žadatelům o azyl odstranit jazykovou bariéru před začleněním do běžné třídy.  Pokud je více než 12 žáků­ žadatelů o azyl, může vzniknout další vyrovnávací třída.  Vyrovnávací   třídu   mohou   navštěvovat   děti   různého   věku.   Zařízením   provozujícím  takové třídy se dostává příspěvků ze státního rozpočtu. Vyrovnávací třídy mohou být  zřízeny v pobytových střediscích nebo v běžných základních školách. Osobně jsem v  dubnu 2011 navštívila vyrovnávací třídu v pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí,  která je velmi dobře vybavená a slouží dobře svému účelu i přesto, že pokyn už byl  zrušen.   Paní   Karla   Kubíčková,   která   v   této   třídě   učí,   spolupracuje   s   o.s.   META   a  ochotně poskytuje své metody vzdělávání dětí žadatelů o azyl a také předává své cenné  a nemalé zkušenosti.39  O vyrovnávacích třídách informují i autorky knihy Pedagogika  pro učitele z roku 2007 takto: „Čtyři z devíti základních škol při uprchlických táborech  zajišťují základní jazykovou přípravu v tzv. vyrovnávacích třídách.“40  Vyhláška   č.   48/2005   Sb.,   o   základním   vzdělávání   a   některých   záležitostech  plnění povinné školní docházky stanovuje, že pro děti se sociálním znevýhodněním je  možné zřídit přípravné třídy, které mají za cíl vyrovnat jejich vývoj. 41 Třídu lze zřídit,  pokud se v ní  bude vzdělávat  alespoň 7 dětí. Maximální  počet ve třídě je  15. Tato  možnost se týká dětí ve věku od 3 do 6 (7) let.42  Ve třídě běžné základní školy, kde se vzdělává dítě se speciálními vzdělávacími  potřebami může ředitel zřídit funkci asistenta pedagoga, který má za úkol napomoci  39

40

41 42

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010-05-19 [cit. 2011-08-24]. Vyrovnávací třída - Kostelec nad Orlicí. Dostupné z WWW: Janebová ; Kasíková. Interkulturní výchova, In: Vališová, Kasíková a kol. Pedagogika pro učitele , s. 297 Také viz §47 školského zákona Viz SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Clanky.rvp.cz [online]. 2007-08-14 [cit. 2011-08-25]. Legislativní a pedagogické dokumenty platné pro přípravné třídy základní školy. Dostupné z WWW:

34

žákům   s   přizpůsobením   se   školnímu   prostředí,   pomoci   pracovníkům   školy   při  vzdělávání a také pomoci při komunikaci se žáky a jejich zákonnými zástupci. 43  Dále  má žák nárok na vzdělávání podle individuálního vzdělávacího programu vytvořeného  odborníky na základě jeho konkrétních vzdělávacích potřeb. Za zpracování programu  nese odpovědnost ředitel školy. Tento plán se zpravidla vytváří před nástupem do školy  anebo nejpozději měsíc po zahájení školní docházky. Během školního roku se může  měnit s ohledem na měnící se potřeby žáka.44 Podle   zákona   o   azylu   mají   nezletilí   žadatelé   o   azyl   nárok   na   bezplatně  poskytnuté školní potřeby, které použijí během povinné školní docházky.  3.6 Žadatelé o dočasnou ochranu a cizinci s udělenou dočasnou ochranou Pro účel studia na základní, střední, vyšší odborné nebo vysoké škole má cizinec  požívající   dočasné   ochrany   stejný   status   jako   občan   České   republiky.45  Na   školy   v  obcích  přispívá   MŠMT  ČR   ze   státního   rozpočtu.   Podrobnější   informace   se  mi   najít  nepodařilo. 3.7 Občané třetích zemí Tato skupina dětí, které do České republiky většinou přijely se svými rodiči­  pracovními   migranty,   je   ve   školském   zákoně   stále   výrazně   opomenuta,   i   když   je  nejpočetnější ze skupin cizinců. Mají sice právo na základní vzdělání, ale zákon příliš  neřeší, jakým způsobem toto právo mohou naplnit. Nicméně školy jsou alespoň povinny  do týdne po příchodu dítěte do školy vyrozumět zákonného zástupce o jeho možnostech,  právech   a   povinnostech.46  Nárok   na   bezplatnou   přípravu   k   začlenění   do   základního  vzdělávání   však   cizinci   ze   třetích   zemí   nemají.   Prozatím   se   MŠMT   ČR   snaží   tyto  nedostatky   řešit   pomocí   finančních   dotací,   což   ale   není   řešení   systémové.   Podle  Koncepce   MV   ČR   pro   integraci   cizinců   je   přitom   tato   skupina   cílovou   skupinou  integrace a je třeba k tomu podniknout nějaké kroky. Zatím ale situaci zachraňují spíše  nevládní neziskové organizace, školy a sami rodiče. 43 44 45 46

Viz §7 vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Viz §6 vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami §33 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně Viz META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010-09-07 [cit. 2011-08-24]. Přijímání cizinců. Dostupné z WWW: .

35

Jejich postavení v rámci školského zákona by mohlo být chápáno jako postavení  žáků   se   speciálními   vzdělávacími   potřebami.   Konkrétně   žáků   se   sociálním  znevýhodněním   pocházejících     z   rodinného   prostředí   s   nízkým   sociálně   kulturním  postavením a ohrožené sociálně patologickými jevy. V tomto případě by jim náležely  stejné podpůrné nástroje jako žadatelům o azyl a azylantům, které jsou popsány výše.  Podle MŠMT ČR lze žáka zařadit do speciálního vzdělávání po odborném vyšetření a  vystavení   doporučení   školským   poradenským   zařízením.   Osobně   si   myslím,   že   je  nedostatečně   zákonem   vymezeno,   kdo   je   takto   znevýhodněn   a   zjišťování   míry  sociálního   znevýhodnění   mi   připadá   celkově   špatně   proveditelné.   Podařilo   se   mi  nicméně najít dokument MŠMT ČR vydaný roku 2005 s názvem Koncepce včasné péče  o   děti   ze   sociokulturně   znevýhodňujícího   prostředí.   Tento   dokument   je   sice   právně  nezávazný,   ale   pomůže   alespoň   trochu   pochopit   přístup   zákonodárců   k   myšlence  nízkého sociálně kulturního postavení. Podle mého názoru je obsah dokumentu zacílen  zejména na vzdělávání dětí z romského etnika. Jako měřítko sociálního znevýhodnění  uvádí školní úspěšnost. Znevýhodňující rodinné prostředí je takové, které je nepodnětné  a ztěžuje či znemožňuje žákovi zapojit se plně do vzdělávání. To se týká zejména rodin,  které   nemají   ke   vzdělávání   ani   ke   školní   úspěšnosti   dítěte   kladný   vztah,   dítě  nepodporují,   jsou   sociálně   vyloučené,   mají   nízké   vzdělání,   jejich   komunikace   ve  vyučovacím jazyce je na nízké úrovni nebo se řídí jinými kulturními vzorci než těmi  žádoucími pro začlenění do vzdělávacího procesu a do české společnosti. Včasná péče  má za cíl zvýšit školní úspěšnost těchto dětí. Touto otázkou se zabývá i spoluautorka  knihy   Vzdělávací   potřeby   sociokulturně   znevýhodněných,   kde   do   skupiny   sociálně  znevýhodněných nezařazuje jen děti z romského etnika, ale také děti imigrantů.47 Stejně  tak děti imigrantů do skupiny sociálně znevýhodněných zařazuje i o.s. META. 48  Ale i  kdyby se do této skupiny zařadily, nemohou podle současné legislativy využít žádné  zvláštní opatření, která slouží pouze ke snížení dočasné jazykové bariéry. Jinak řečeno,  zákon „zatím bohužel neuvádí nedostatečnou znalost vyučovacího jazyka jako speciální 

47

48

Viz HADJ MOUSSOVÁ, Zuzana. Teoretický pohled na problematiku sociokulturně znevýhodněných žáků. In BITTNEROVÁ, Dana (ed.). Vzdělávací potřeby sociokulturně znevýhodněných. s. 27. Srov. META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010-01-26 [cit. 2011-08-24]. Cizinci - žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Dostupné z WWW:

36

vzdělávací   potřebu“.49  Tuto   potřebu   zákony   zatím   nedefinují,   ani   nenabízejí   její  systémové  řešení,   takže  záleží   na  dítěti,   na  jeho  zákonných  zástupcích,  jednotlivých  školách nebo neziskových organizacích jaká naleznou řešení. 3.8 Příslušníci uznaných národnostních menšin Na státních základních školách je vyučovacím jazykem čeština. MŠMT ČR ale  může povolit vyučování některých předmětů v cizím jazyce. Ti, kteří mají právo být  vzděláváni   ve   svém   mateřském   jazyce,   potažmo   zároveň   i   v   češtině,   musejí   být  příslušníci uznaných národnostních menšin vládou České republiky. Toto právo je jim  zajištěno i podle LZPS v článcích 24 a 25. V rámci EU je podle dokumentu Eurydice  s   názvem   Integrace   dětí   přistěhovalců   do   škol   v   Evropě   od   Evropského   oddělení  Eurydice   z   roku   2004   udržování   mateřského   jazyka   a   kultury   původu   důležité   pro  upevňování identity a pro větší schopnost se učit.50 V České republice je uznáno celkem 12 národnostních menšin, z nichž každá má  své zástupce v Radě vlády pro národnostní menšiny. Tyto uznané národnostní menšiny  jsou: bulharská, chorvatská, maďarská, německá, polská, romská, rusínská, ruská, řecká,  slovenská,   srbská   a   ukrajinská.   Zvlášť   stojí   židovská   komunita.51  V   České   republice  početní   občané   třetích   zemí,   konkrétně   Ukrajiny   a   Ruska   jsou   součástí   uznaných  národnostních menšin, ale ostatní, kteří jsou také početně zastoupeni, hlavně Vietnamci,  Číňané,   Mongolové,   Kazaši,   Moldavané,   mají   smůlu.   Podle   školského   zákona   lze  speciální třídu pro vyučování v jazyce konkrétní národnostní menšiny zřídit v případě,  že se k takovému vzdělávání přihlásí alespoň 10 žáků. Celou základní školu pro účely  takového vzdělávání lze zřídit, pokud bude v každé třídě alespoň 12 dětí s příslušností  ke konkrétní menšině. MŠMT ČR zveřejňuje projekty, které byly podpořeny dotacemi.  Například v roce 2009 nejvíc dotací získaly projekty pro polskou a romskou menšinu. Z  49

50

51

META o.s. Žáci s OMJ v českých školách. [online]. Praha : 2011 [cit. 2011-08-24]. Dostupné z WWW: . Evropské oddělení Eurydice, informační síť o vzdělávání v Evropě : Integrating immigrant children into schools in Europe (Integrace dětí přistěhovalců do škol v Evropě). In [online]. Brusel : Eurydice, 2004 [cit. 2011-08-24] , s. 51, Dostupné z WWW: Vláda ČR. Vlada.cz [online]. 2010 [cit. 2011-08-24]. Menšiny. Dostupné z WWW: .

37

roku   2010   bylo   nejvíce   podpořených   projektů   pro   polskou   menšinu,   pak   také   pro  romskou a řeckou menšinu. Pozadu v žádném roce nezůstala ani židovská komunita. Pro  rok   2011   už   byly   podpořeny   projekty   i   německé,   chorvatské,   ukrajinské,   slovenské,  maďarské a ruské.52 3.9 Osoby bez státní příslušnosti Česká republika souhlasila s dodržováním Úmluvy o právním postavení osob  bez státním příslušnosti vytvořené OSN v roce 1954. K právu na vzdělání se vyjadřuje  takto:  1.  Pokud  jde   o   základní   vzdělání,   budou  smluvní   státy   s   osobami   bez   státní  příslušnosti zacházet stejně jako s občany.  2. Pokud jde o jiné než základní vzdělání, zejména pokud jde o přístup ke studiu,  uznávání vysvědčení, diplomů a akademických titulů ze zahraničních škol, promíjení  poplatků a o udělování stipendií, budou smluvní státy s osobami bez státní příslušnosti  zacházet   co   nejpříznivěji,   rozhodně   ne   méně   příznivě,   než   za   stejných   okolností  zacházejí s cizinci obecně.53 Další informace k této skupině jsem bohužel  nenašla.

3.10 Shrnutí Právo na vzdělání mají mít všechny děti bez rozdílu. Toto právo bylo ukotveno  v Úmluvě o právech dítěte z roku 1989, kterou do svého právního řádu zasadila i Česká  republika.   Teprve   před   třemi   lety   byl   upraven   školský   zákon   ve   smyslu   práva   na  bezplatné vzdělání pro všechny děti a nově se začíná přistupovat k rozvoji konceptu  inkluzivního vzdělávání. Dlouho opomíjené systémem vzdělávání byly děti pracovních migrantů ze třetích  zemí a děti pobývající na území České republiky nelegálně. V současnosti jsou hlavní  cílovou skupinou integrace cizinci ze třetích zemí pobývající v České republice alespoň  rok, přičemž hlavní tendence jdoucí hlavně od EU mají za cíl jejich zrovnoprávnění s  52

53

MŠMT ČR. Msmt.cz [online]. 2009-2011 [cit. 2011-08-24]. Programy na podporu vzdělávání v jazycích národnostních menšin a multikulturní výchovy. Dostupné z WWW: . Čl. 22 o veřejném vzdělání Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti od OSN z roku 1954

38

občany   EU.   Pro   všechny   děti   pobývající   v   České   republice   déle   než   90   dní   platí  povinnost   docházet   do   školy.   Mohou   chodit   do   školy,   která   se   nachází   v   blízkosti  bydliště (spádová škola). Ovšem nemají povinnost do ní chodit a mohou zvolit školu  podle vlastního uvážení. Otázka je, jak má vzdělávání cizinců vypadat. Zde už jsou jasné odlišnosti dané  pobytovým statusem migranta. Ve stručnosti lze konstatovat, že nejhorší podmínky mají  děti z hlavní cílové skupiny integrace, tedy děti pracovních migrantů ze třetích zemí,  kterých je v České republice z celkového počtu cizinců nejvíce. Vzhledem k zjevné  možnosti   jejich   (zejména   počáteční)   školní   neúspěšnosti   je   lze   považovat   za   děti   ze  sociokulturně   znevýhodňujícího   prostředí   a   tak   jim   umožnit   přístup   ke   zvláštním  opatřením   ve   vzdělávání.   Odhaduji   však,   že   z   důvodu   obtížné   měřitelnosti   míry  sociálního   znevýhodnění   a   z   nedostatku   finančních   prostředků   MŠMT   ČR   pro  financování případných zvláštních podpůrných opatření, není zařazování dětí do této  skupiny   v   České   republice   běžnou   praxí.   Navíc   je   zjevné,   že   pojem   sociokulturně  znevýhodněného prostředí se vztahuje hlavně na děti z romského etnika. Na vzdělávací  potřeby dětí ­ cizinců ze třetích zemí, kteří nežádají o azyl, žádná právní norma zatím  nereaguje. Nyní shrnu zvláštní opatření v českém školství pro zmírnění počátečních bariér  žáků­ cizinců při nástupu do českých základních škol a přiřadím k danému opatření  pobytový status, jehož nositeli je toto opatření podle legislativy nabídnuto.

39

Tabulka č. 8 : Opatření před zahájením docházky Opatření

Status

Informace od odborných poradců

Žadatel o azyl umístěný v Pobytovém středisku

Přípravná (vyrovnávací) třída s přizpůsobenými metodami výuky a s menším počtem žáků

Žadatel o azyl

Tabulka č. 9 : Opatření během docházky Opatření

Status

Třída pro jazykovou přípravu s menším počtem žáků

Občan EU

Asistent pedagoga

Žadatel o azyl

Dodatečná pomoc při výuce (doučování, školní kluby)

Žadatel o azyl

Úprava podmínek, obsahu, formy, metod vzdělávání, speciální pomůcky, učebnice

Žadatel o azyl

Přizpůsobené hodnocení

Žadatel o azyl

Individuální vzdělávací program sestavený odborníky

Žadatel o azyl

Vzdělávání v mateřském jazyce

Člen uznané národnostní menšiny

V   případě,   že   dítě   bude   na   základě   vzdělávacích   potřeb   a   míry   sociálního  znevýhodnění   zařazeno   do   speciálního   vzdělávání,   má   nárok   na   stejná   podpůrná  opatření (kromě vyrovnávací třídy) jako žadatel o azyl. Děti se speciálními vzdělávacími  potřebami   mohou   před   nastoupením   do   běžné   základní   školy   navštěvovat   přípravné  třídy, přičemž, pokud vezmu v úvahu věkovou skupinu dětí, které se věnuji v této práci,  musí   jim   být   6  nebo   7   let,   aby  tuto  možnost   mohly   využít.   Další   možné   podpůrné  prostředky   jako   například   využití   služeb   tlumočníka,   jazykové   kurzy,   speciální  doučování,   integrační   (vyrovnávací,   výukové)   plány54  jsou   v   režii   jednotlivých  zainteresovaných organizací, ředitelů škol, žáků a rodičů.  54

„Podle §3, odst. 3 školského zákona se vzdělávání v každé škole a školském zařízení uskutečňuje podle školního vzdělávacího programu (ŠVP). Ten musí být v souladu s rámcovým vzdělávacím programem. Pokud respektuje škola tuto podmínku, má volné ruce k tomu, aby naplánovala systém vzdělávání svých žáků podle vlastního přesvědčení a vlastních možností. Doporučujeme věnovat jednu kapitolu ŠVP vzdělávání žáků s OMJ a nastavit si strategii, jakým způsobem s nimi budeme pracovat. Jedním z bodů bude i možnost vytvoření individuálního plánu pro tyto žáky. Zvolíme pro něj však jiné pojmenování, například vyrovnávací plán, výukový plán, integrační plán, atd. Hlavní zodpovědnost za jeho realizaci má ředitel školy.“ (META o.s. Žáci s OMJ v českých školách, s. 38)

40

4. kapitola Charakteristika potřeb žáků­ cizinců v souvislosti se vzděláváním Když jsem se setkávala s cizinci na českých i mezinárodních školách, občas jsem  si představovala samu sebe jako dítě, které se přestěhuje se svými rodiči třeba do Číny  a tam se vzdělává denně v čínštině. Připadá mi, že tak člověk může udělat dobrý první  krok ke snaze pochopit situaci a bariéry lidí, kteří přijdou do nové země, do nové  kultury, mezi nové lidi a snaží se si tam vybudovat nový život. Od vcítění se se potom  může rozvinout pochopení, větší schopnost a jistota při reagování na potřeby těchto dětí  nebo při komunikaci s nimi a jejich rodiči. Já jsem ve vciťování učinila i druhý krok.  Odjela jsem před třemi lety jen se základními znalostmi jazyka na rok sama do Francie.  Mohu tedy říct, že jsem si některé typické popříjezdové a adaptační projevy zažila na  vlastní kůži a v této práci z nich budu částečně vycházet. 4.1 Základní potřeby člověka umožňující vzdělávání se zaměřením na cizince K tomuto účelu využiji známou pyramidu základních potřeb člověka vytvořenou  americkým psychologem A. H. Maslowem.  Základní fyziologické potřeby není myslím potřeba dopodrobna rozvádět, i když  i ty se může cizincům dařit špatně naplňovat a o to větší potíže mohou mít s  naplňováním výše postavených potřeb.  Do potřeby bezpečí patří potřeba ekonomického, fyzického a psychického  bezpečí. Můžeme je nazvat i potřebou jistoty. Konkrétně jistotou může být nějaká  pravidelnost v denním režimu, jistotou, že mi někdo pomůže nebo pocit, že to, co  potřebuji, zvládnu sám.55 Po příjezdu do cizí země se mě zmocnil pocit, že je všechno  jinak, že se najednou v ničem nevyznám apod. Více bych to mohla vysvětlit jako pocit  ztráty pevné půdy pod nohama. To vedlo ke zvýšení napětí a zmatenosti. Pro vzdělávání  je důležité se soustředit a mít pocit, že věci a podněty, které k člověku přicházejí, mají  smysl. Zároveň je ale nevhodné, aby se dítě nudilo a mělo nedostatek podnětů nebo  mělo podnětů nadmíru.  55

Viz ČÁMSKÝ, Petr a kol. Manuál pro tvorbu a zavádění standardů kvality poskytovaných sociálních služeb , s. 96

41

Sociální potřeby můžeme rozdělit opět do určitých oblastí. Začnu potřebou  informovanosti, která znamená mít dostatek informací o svém okolí, o událostech, které  se dějí a o dalších důležitých objektech a jevech, které se člověka bezprostředně týkají.  Pocit, že třeba nebudu vědět, co bude teď následovat, co se po mně požaduje a co se  vlastně vůbec děje, mi v cizí zemi nebylo zrovna příjemné a naplnit tuto potřebu tak, jak  jsem byla zvyklá doma nebylo vůbec snadné. Mezi další sociální potřeby patří potřeba  sounáležitosti k nějaké skupině, jejíž nenaplnění může znamenat deprivaci, pocity  opuštěnosti i zmatenosti. Další je potřeba lásky a pak také potřeba vyjadřovat se a být  vyslechnut, která mi připadala asi jako nejtěžší k naplnění, protože v životě člověka se  toho najednou po příjezdu do cizí země dost změní a potřeba se v tom orientovat,  pochopit to a sdílet to byla velká. Umím si představit, že dítě, pokud není v cizí zemi bez  blízkých, tak může tuto potřebu dobře naplnit. Ovšem, pokud se mu tuto potřebu nedaří  naplňovat v nové škole, kde je „samo“, rodiče, kteří s ním nezažívají denně školní  prostředí, mohou pocity dítěte méně chápat. Dítě si potřebuje tedy jednoznačně také  utvořit vztah k osobám, které se mu ve škole věnují a to čím dřív, tím lépe, aby  nedocházelo k případnému zhoršování stavu dítěte. Takový kladný vztah jak k lidem ve  škole, tak ke škole jako k instituci, může výrazně přispět k pocitu jistoty a bezpečí  dítěte. Patří sem také potřeba autonomie, kdy člověk potřebuje sám rozhodovat a sám se  orientovat a nebýt vyloženě závislý na někom druhém. Také tu je potřeba cítit uznání a  mít pro okolí hodnotu, své místo a být užitečný. V takovém zmatku je možné, že dítě může projít zatěžkávací a stresovou  zkouškou stability své rozvíjející se identity. To ohrožuje naplňování další potřeby  identity, společenského uplatnění a hodnoty. Pokud dítě nemá zdravé pojetí sebe sama,  těžko se mu podaří pochopit a hrát svoji společenskou roli (v tomto případě roli žáka  české základní školy) a vědět, jak se k nárokům prostředí, k vlastním cílům vzdělávání  dobře postavit.  Zde je vidět, kolik potřeb člověk naplňuje pomocí řeči a ve společenství lidí.  Zkusme si představit, kolik potřeb se nemusí dítěti podařit naplnit jen díky tomu, že je  pro něj „vyučovací jazyk shlukem nesrozumitelných zvuků, kde jen občas vyplave na  povrch nějaké trochu známé slovo.“56 Potřeba dorozumět se je tak velká, že pokud  56

Gjurová . Čeština jako cizí jazyk pro začínající školáky, s. 10

42

nestačí znalost jazyka, zvyšuje se citlivost ostatních smyslů, citu, intuice apod. U dítěte,  které je frustrováno nepřijetím od okolí, nejasnostmi, neúspěchy, neporozuměním,  pocity bezvýchodnosti a opuštěnosti, může dojít k nabourání jeho světa. Uznejme, že na  dítě může být těch nových věcí najednou mnoho, což je oslabuje a znevýhodňuje. Já,  dospělá osoba, jsem se cítila v počátečních týdnech pobytu v cizí zemi vyloženě  neschopně a tak jako by se můj život proměnil jako mávnutím kouzelného proutku. S  těmito pocity denně bojovat není lehké ani pro dospělého, natož pro dítě, které pochází  ještě k tomu například z opačného konce světa.57 4.2 Možné psychické obtíže spojené s příchodem do cizí země a s adaptací na cizí  kulturu Lidé opouštějící svoji zemi, kde mají svoje zázemí a ve které vyrůstali, nemohou  nebýt zasaženi pocity ztráty, strachu, úzkosti apod. Zvláštní skupinu z tohoto hlediska  budou tvořit lidé, kteří museli ze své země uprchnout před pronásledováním nebo pro to,  aby si zachránili život. Nepříjemné zážitky se jim mohou zpětně vybavovat a navíc se  mohou obtížněji zapojovat do kolektivu vrstevníků, kteří podobnými traumaty neprošli,  nemají podobnou zkušenost, která by je spojovala. Děti uprchlíků často potřebují pomoc  psychologů a mají obavy z nejisté budoucnosti. Navíc se stává, že většinou nemohly  kvůli válečným konfliktům plnit povinnou školní docházku.58 Pokud se cizinci  vzdělávali ve své zemi původu, tamější způsob a organizace vzdělávání se určitě více či  méně liší od českého vzdělávacího systému. Tento přechod do jiného systému  vzdělávání je pro dítě také zatěžující. Děti mají podobné zájmy jako dospělí, když  vstupují někam poprvé do nového prostředí. Kladou si otázky, jak se s novým  prostředím vyrovnají, jestli budou schopny plnit úkoly a přizpůsobit se.59 Soubor obtíží spojených s příchodem do cizí země se nazývá kulturní šok. V  některých pramenech (Průcha, 2004) je uváděn pojem akulturační stres, ale oba pojmy  mají téměř stejný význam. Zátěží v podobě kulturního šoku jsou ohroženi zejména ti,  57

58

59

Potřeby zpracovány podle : ČÁMSKÝ, Petr a kol. Manuál pro tvorbu a zavádění standardů kvality poskytovaných sociálních služeb , s. 96 - 100 , GJUROVÁ, Naděžda . Čeština jako cizí jazyk pro začínající školáky , s. 9 - 10 Janebová ; Kasíková . Interkulturní výchova, In: Vališová, Kasíková a kol. Pedagogika pro učitele , s. 297 Viz Kasíková . Třídní management, In: Vališová, Kasíková a kol. Pedagogika pro učitele , s. 240

43

kteří v cizí zemi pobývají delší dobu, každodenně přichází do styku s cizí kulturou a  jejich pobyt vede k adaptaci do cizí kultury. Z mého pohledu jde o jakousi neustálou  konfrontaci kultury, která působí uvnitř člověka s kulturou, která na něj působí zvenku.  Výše jsem se už zmínila o pocitu jako kdybych byla v jiném světě, kterému nerozumím. „Kulturní šok je psychologická dezorientace způsobená špatným porozuměním  nebo úplným neporozuměním vzorcům cizí kultury. Vzniká nedostatkem znalosti,  omezenou zkušeností a osobní rigiditou.“60 Tento stres (šok), který adaptaci na cizí  kulturní prostředí provází, je pro člověka psychickou zátěží, na kterou každý reaguje  jinak. Psychologie popsala čtyři osobnostní typy: asimilační, kontrastní, hraniční a  syntézní. Toto rozdělení se vztahuje zejména na dospělé, u kterých může být prožitek  kulturního šoku velmi komplikovaný. U dětí zhruba od tří let věku už dochází k vnímání  předsudků.61 Lze tedy předpokládat, že vnímají odlišnosti a dochází u nich už k většímu  osvojení kulturních návyků a vzorců chování. Ke kulturnímu šoku jsou tedy děti od tří  let náchylnější a s postupným stárnutím je náchylnost vyšší. Děti jsou většinou  asimilační typy, tedy ty, které mají sklon bez větších problémů odmítnout svoji kulturu  a přejmout kulturu novou. Pokud navíc rodiče už zvyky své původní kultury neudržují,  dítěti tak adaptaci velmi ulehčí a urychlí.62 Kulturní šok může mít u každého jedince jiný průběh, jiné příznaky jinou dobu  a intenzitu trvání a je ovlivněn řadou faktorů. Byly však popsány jeho fáze. Kulturní šok  může začít  už před odjezdem. První dny nebo týdny v cizí zemi se může zdát všechno  nové, krásné zajímavé a člověk může být vším nadšený. V další fázi, respektive zhruba  po několika měsících pobytu v cizí zemi, nastává konflikt kultur a nejkritičtější fáze  kulturního šoku. Nastupuje fáze postupného přizpůsobování a nakonec se člověk  dostane do fáze adaptace.63 Je tedy zřejmé, že proces adaptace spolu s psychickými  obtížemi způsobenými konfliktem kultur, může trvat i v řádech měsíců. To, jestli dítě  trpí kulturním šokem lze poznat podle příznaků jakými jsou například strach, neustálý  pocit ohrožení, zmatení, únava, uzavírání se do sebe, vyhledávání samoty, nechuť  60

61 62

63

Morgensternová, Jak se žák adaptuje na cizí kulturu a jaká jsou specifika interkulturní komunikace v prostředí školy In : Janebová a kol. Interkulturní komunikace ve škole . s 40 Viz Průcha . Interkulturní psychologie , s. 69 Viz Morgensternová, Jak se žák adaptuje na cizí kulturu a jaká jsou specifika interkulturní komunikace v prostředí školy In : Janebová a kol. Interkulturní komunikace ve škole , s. 42 Viz Morgensternová, Šulová a kol. Interkulturní psychologie, s. 89

44

k jakékoli činnosti, psychosomatické problémy, pocity odmítnutí, deprese, častá kritika  cizí kultury a negativní pohled na ni a v extrémnějším případě se může dítě vrátit  vývojově na nižší stupeň.64 4.3 Bariéry v komunikaci Komunikace může mít mnoho podob. Základní rozdělení komunikace je na  verbální (řeč a písmo) a neverbální (gesta, mimika, tón hlasu). Pomocí komunikace něco  vysíláme, ale také přijímáme. Mohou to být informace, myšlenky, emoční vzkazy,  sebepojetí, přání, informace o vztazích, které máme k věcem, lidem, událostem apod.  „Komunikace je cestou k socializaci a enkulturaci člověka. Enkulturace označuje  procesy, jimiž se jedinec adaptuje na kulturní normy a kulturní vzorce společnosti.“65 Při  komunikaci jsou také důležitými nositeli významu například postoj těla, vzdálenost  mezi lidmi, oční kontakt, zvuk hlasu (hlasitost, tón, intenzita), melodie hlasu, rytmus  nebo třeba oblečení. V každé kultuře jsou podoby komunikace více či méně odlišné. Mým poznatkem, který jsem získala v roli cizince bylo, že nemůžeme přestat  komunikovat. Kdo žije, komunikuje. Když už nemáme ke komunikaci druhého člověka,  komunikujeme sami se sebou. Od dětství se vyvíjí naše schopnost samomluvy. V pátém  až sedmém roce věku dítěte je samomluva převážně hlasitá. Můžeme také říct, že děti  přemýšlejí nahlas. Postupně se vyvíjí k  úplně tiché podobě vnitřního dialogu. Pokud  dítě je schopno vést dobře vnitřní dialog, umožní mu to zmírnit úzkost z neznalosti  jazyka a vnitřní zmatek.66  Děti mohou proto dočasně přestat komunikovat navenek, což  může být způsobeno jednak stydlivostí, tak také nadměrnou zátěží, které jsou po  příjezdu do cizí země a při procesu adaptace vystaveny. Taková reakce dětí není vůbec  ničím neobvyklým.  4.3.1 Jazyková bariéra

Jazyková bariéra je velmi omezující v mnoha oblastech a ve vzdělávání cizinců  je to největší bariéra. Můj vlastní pocit byl takový jako bych neměla ani uši, ani ústa.  64

65 66

Viz Morgensternová, Jak se žák adaptuje na cizí kulturu a jaká jsou specifika interkulturní komunikace v prostředí školy In : Janebová a kol. Interkulturní komunikace ve škole , s. 41 Gjurová . Čeština jako cizí jazyk pro začínající školáky, s. 8 Shapiro . Emoční inteligence dítěte a její rozvoj , s. 97

45

A i když jsem je měla, v cizí zemi mi připadalo, že bez znalosti jazyka nebyly vlastně k  ničemu. Děti­ cizinci, jejichž mateřský jazyk jim doposud dobře sloužil, jim najednou  nestačí a pro to, aby mohly pokračovat dále ve svém vývoji a naplňovat své potřeby, je  třeba, aby se naučily cizí jazyk, češtinu. Nemohou se vyjádřit ani rozumět tak, jako byly  zvyklé v zemi původu. Do doby než se naučí vyjadřovat, naplňovat své potřeby pomocí  řeči, jsou převážně formovány zážitky, mají zvýšenou citlivost na emoční a vztahové  signály ostatních, zvýší se jejich vnitřní prožívání. Se svojí nedostatečnou znalostí  jazyka jsem si i ve svých dvaceti letech připadala jako dítě, protože moje vyjadřovací  úroveň mému věku neodpovídala. Přitom jsem si říkala, že nejsem hloupá nebo  méněcenná, ale jsem jen cizinec, který zatím neumí jazyk. Faktem je, že naučit se jazyk  v zemi, kde se jím mluví, jde celkem rychle a obzvlášť dětem, které mají zvýšenou  schopnost se učit. Úspěšnost překonání jazykové bariéry závisí mezi dalšími faktory  také na míře příbuznosti jejich mateřského jazyka s češtinou. Co se konkrétně češtiny  týče, je to jazyk dost složitý, a proto může jeho zvládnutí alespoň pro potřeby v  každodenním kontaktu trvat déle, což může cizince demotivovat. Dětem může trvat  různě dlouho než se v jazyce zorientují, proniknou do logiky stavby věty a  naposlouchají ho tak, aby odlišily jednotlivá slova. Ve školách je ale navíc třeba, aby si cizinci osvojili vyučovací jazyk se  speciálními termíny využitelnými pro vzdělávání jako například příkazy piš, nauč se,  nakresli nebo přímo termíny specifické pro jednotlivé předměty. Ve škole je třeba znát  nejen mluvenou ale také psanou podobu jazyka a umět oboje produkovat i jim  porozumět.  4.3.2 Kulturní bariéra v komunikaci

Kultura má vliv na styl naší komunikace. Kultura jako soubor hodnot, postojů,  vnímání, způsobů a vzorců chování ovlivňuje hodnoty, postoje, vzorce chování člověka,  který se tak stává nositelem kultury. Člověk může být ovlivněn i více kulturami  najednou, různě je střídat nebo je „nosit“ podle situace. Kultura v komunikaci ovlivňuje  způsob kódování a dekódování sdělovaného. I když budeme výborně ovládat jazyk dané  kultury, v běžném kontaktu, pokud má být kontakt kvalitní, nestačí jen slova, ale je třeba  znát i typické neverbální komunikační znaky v dané kultuře. Takže pokud se chceme  46

adaptovat na cizí kulturu a rozumět si s jejími nositeli, správně naučená gramatická  pravidla nám k tomu stačit nebudou. Vědecká teorie, která se zabývá vlivem kultury na komunikaci, procesem i  edukací procesu interkulturního komunikování, se nazývá interkulturní komunikace.67  Interkulturní komunikace je komunikace, která probíhá mezi nositeli různých kultur. V  této oblasti mají vlastně bariéru oba účastníci komunikace. Kultura je pro oba účastníky  jakýmsi závažím, které může komunikaci značně znesnadňovat.68 Vznikly už mnohé  studie o konkrétních znacích komunikace v jednotlivých kulturách a jazycích.69 O  kulturní bariéře v komunikaci ve škole mohu udat klasický příklad mezi  žákem z Vietnamu a českým pedagogem. Pedagog například kritizuje vietnamské dítě  za chybu. Dítě na to reaguje mlčky mírným úsměvem a dívá se mu do očí. Výsledkem je  to, že pedagog je čím dál víc na dítě rozzlobený a dítě je zmatené. Pokud situaci  rozebereme se znalostí aspektů komunikace každé kultury, výsledek bude jasnější. Ve  vietnamské kultuře existuje až 36 druhů úsměvů a jedním z nich je úsměv vyjadřující  rozpaky, stud a další negativní pocity se snahou zachovat si tvář a zmírnit jím vztek  druhého člověka. V české kultuře je zpravidla toto gesto bráno jako drzý výsměch do  očí, což je vnímáno negativně.70 Takovým nedorozuměním lze předejít znalostí  komunikačních znaků v dané kultuře, interkulturní senzitivitou a neoznačovat jen tu  svoji kulturu za tu správnou. Rychlé úsudky a rychlé závěry jsme schopni dělat, pokud  komunikujeme s nositeli stejné nebo podobné kultury, ale tato metoda není pro  komunikaci s nositeli odlišné kultury příliš vhodná. Na to lze navázat myšlenkou, že  bariérou pro cizince je vlastně i postoj členů české společnosti, kteří mohou být  ovlivněni předsudky, které se lehko vytvářejí, ale často se složitě mění. 4.4 Vzdělávací potřeby dětí ­ cizinců  Pojem „vzdělávací potřeby“ slouží hlavně v souvislosti s rovnými příležitostmi  ke vzdělávání, vyrovnáváním handicapů s cílem začlenit jedince plnohodnotně do  67 68 69

70

Viz Průcha . Interkulturní komunikace , s. 14 Viz Morgensternová a kol. Interkulturní psychologie , s. 10 Viz Průcha . Interkulturní psychologie , Morgensternová a kol. Interkulturní psychologie, Průcha . Interkulturní komunikace Viz Kocourek . Stručné představení vietnamsko - české komunikace , In: Janebová a kol. Interkulturní komunikace ve škole , s. 70

47

společnosti. Je zmiňován například ve školském zákoně, ale konkrétněji není definován  a proto je vysvětlován spíše intuitivně, což je na jednu stranu osvobozující a dává  možnost nacházet dobré podněty a obsahy, kterými by se dal definovat.71 Vzdělávací  potřeby jednotlivých žáků se mohou lišit podle míry jejich znevýhodnění i podle dalších  faktorů. Níže uvedené potřeby se mohou doplňovat  s potřebami uvedenými v  Maslowově hierarchii potřeb. Celkovou diagnostiku potřeba provádí například Diagnostický ústav spadající  pod Zařízení MŠMT ČR pro děti­ cizince, o kterém jsem podrobněji psala v 2. kapitole. 4.4.1 Potřeba vzdělání 

Vzdělání je vnímáno jako způsob, kterým lze dostát nárokům, které na člověka  klade současný svět a společnost. Po naplnění základních potřeb zaměřených na  přítomnost přicházejí na řadu myšlenky na budoucnost a s tím souvisí i vzdělávání.72  Otázkou je, co nabízí systém těm, kteří své různé potřeby chtějí naplnit, zda přikládají  hodnotu tomu, co systém nabízí a zda jsou o tom dobře informováni. Z předchozí  kapitoly vyplynulo, že nástroje pro dobrou informovanost přistěhovalců celkem  pokulhávají. Pokud se chtějí cizinci socializovat v České republice, vzdělávací systém  sloužící jako nástroj socializace, by jim to měl nabídnout. 4.4.2 Školní úspěšnost 

Kritériem pro zjišťování potřeb dětí­ cizinců ve vzdělávání by se mohla stát  jejich školní úspěšnost, která souvisí s bližší definicí sociokulturního znevýhodnění, jak  jsem uváděla v předchozí kapitole. Pokud jsou v nějaké oblasti vzdělání neúspěšní,  potřebují se na ni více zaměřit. Možným nebezpečím tohoto kritéria je, že hodnocení  školní úspěšnosti provádějí lidé, kteří mohou hodnocení subjektivně ovlivňovat. Dále by  měla být brána v potaz jejich různá míra školní zdatnosti, která jim poslouží k dosažení  úspěchu.73 Podle výzkumů z oblasti interkulturní psychologie, která se zabývá  psychologickým fungováním různých kultur, klade každá kultura hodnotu vzdělání na  71 72

73

Viz Bittnerová (ed.) Vzdělávací potřeby sociokulturně znevýhodněných , s. 11 - 12 Viz META o.s. Problematika vzdělávání cizinců. [online]. [cit. 2011-08-26]. Dostupný z WWW: <www.meta-os.cz/UserFiles/doc/Článek_Lu.doc>. Viz Hadj Moussová , Teoretický pohled na problematiku sociokulturně znevýhodněných žáků , In: Bittnerová (ed.) . Vzdělávací problémy sociokulturně znevýhodněných, s. 29 - 30

48

pomyslném žebříčku hodnot různě vysoko. Z výzkumů například vyplývá, že jednu z  největších hodnot připisují vzdělání asijské kultury.74 Následující potřeby jsou jedněmi z  nezbytných předpokladů školní úspěšnosti dětí­ cizinců. 4.4.3 Potřeba naučit se jazyk

Nejdříve se cizinci potřebují naučit česky, jelikož je to hlavně řeč, která  zprostředkovává informace z výuky. S tím souvisí také potřeba si tyto informace  uspořádat tak, aby docházelo k co nejmenšímu nedorozumění a k co nejmenšímu pocitu  zmatení.  Ve škole se cizinci budou setkávat s mluvenou i psanou podobou jazyka, přičemž  v obou podobách musí být schopni jazyk reprodukovat i mu porozumět v různých  útvarech a formách jako například vyprávění, výklad, popis, argumentace apod.  Potřebují se naučit se poslouchat (porozumět, zapamatovat, dělat si poznámky,  přeformulovat), ale také mluvit (umět se zeptat, umět požádat o slovo, neskákat do řeči  druhým, vědět, kdy přestat s mluvením). Konkrétněji je tato problematika rozpracována  ve Společném evropském referenčním rámci pro jazyky. Pro tyto děti je čeština jazykem cizím a proto potřebují se češtinu učit metodami  češtiny pro cizince, která ovšem nemusí úplně odpovídat jejich potřebám. Například ve  francouzštině existuje jazyková sekce s názvem „La langue de scolarisation“. Čeština  zatím pro něj nemá ekvivalent, ale v překladu to znamená přibližně „školní vyučovací  jazyk“. Děti si potřebují osvojit jak jazyk vyučovací, tak také typicky školní, který se  používá ve školním prostředí. Do další jazykové sekce patří  „La langue de  communication quotidienne“ („jazyk pro každodenní komunikaci“) zaměřený na  kontakt s vrstevníky a pro naplňování běžných potřeb. Podle mého názoru cizinci  potřebují zjistit, že jazyk neslouží jen k učení, ale také k zábavě, ke hrám nebo k  humoru. Podle mé zkušenosti je pozitivní humor jedním z důležitých nástrojů  porozumění, pocitu jistoty a bezpečí a motivace. Další jazykovou sekci tvoří „La langue  de socialisation“ („jazyk k socializaci“) zaměřený na získání povědomí o společnosti, o  její kultuře. Pro tyto sekce nemá zatím čeština ekvivalent, ale věnovat se těmto  specifickým oblastem řeči v podobě přiměřené jejich věku, je pro cizince navštěvující  74

Viz Průcha . Interkulturní psychologie , s. 161

49

české školy potřeba.75 Podobné jazykové sekce má i angličtina. V jedné z mezinárodních  škol jsem se setkala se sekcí „English as an Additional Language“(„pomocný jazyk“),  který svou formou a obsahem sloužil k vyrovnávání obtíží žáků se zvládáním  vyučovacího jazyka.  4.4.4 Potřeba pocitu úspěchu Potřebují zažít úspěch a pokrok, aby byli motivováni k dalším snahám. Už od  dvou až čtyř let věku dítě začíná vnímat své osobní úspěchy a neúspěchy.76 Děti se  speciálními potřebami integrující se do běžné třídy mají tuto potřebu oproti ostatním  žákům zvýšenou. 4.4.5 Potřeba kladného vztahu ke škole Potřebují si utvořit kladný vztah ke škole a zdravé přijetí od pedagogů i školního  a třídního kolektivu. Potřebují chápat, že nejsou vyloučeni, i když jsou odlišní. Potřebují  nemít pocit, že jsou méněcenní, ale že jsou podporováni a začleňováni. Čím víc budou  mít pocit odmítání a opuštěnosti, tím bude jejich chuť k docházce a vzdělávání se menší.  Díky jazykové bariéře mohou být děti citlivější na vnímání toho, jak k nim přistupuje  okolí a mohou na to být citlivější. V obou mezinárodních školách se dařilo úspěšně tuto  potřebu dětí naplňovat. Na utvoření kladného vztahu dítěte­ cizince ke škole by se mělo  pracovat hned od prvního dne docházky, ideálně ještě před jejím zahájením. Co může  být lepším výsledkem než aby se dítě do školy těšilo a rádo do ní chodilo? 4.4.6 Potřeba znát svoji roli žáka v české škole

Dítě získává určité postavení v nějaké instituci a jde o první významnější roli.  Škola na něj působí jinak než doposud působila jeho rodina, kde zastávalo jinou roli, s  cílem postupného odpoutávání ze závislosti na rodině. Je povinný tuto roli zastávat a  škola i společnost od něj očekávají chování odpovídající této roli. Tato očekávání by měl  žák respektovat, dodržovat daná pravidla, školní řád.77 Toto je mnohdy obtížné i pro  české děti, takže zvlášť obtížné to může být pro děti­ cizince. 75 76 77

Cervoni a kol. La méthode de francais pour adolescents nouvellement arrivés , s. 6 - 7 Horáková ; Hoskovcová a kol. Výchova k psychické odolnosti dítěte , s. 75 Viz Vágnerová . Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy , s. 218 - 223

50

4.4.7 Potřeba znalosti důležitých principů života v české škole

Jde o znalost organizace školního života jako například časový rozvrh, přestávky,  klasifikaci, funkce pracovníků školy, hierarchii, možnost a způsob stravování, funkcí  různých místností, prostorů v rámci školy apod. Znát pravidla a normy je nutné k  adaptaci do společnosti. 4.4.8 Potřeba osvojit si návyky pro pobyt ve škole

Potřebují si osvojit návyky (pracovní, hygienické apod.) potřebné k pobytu ve  škole. Týká se to zejména těch dětí, které nastupují do školy poprvé nebo jejich školní  docházka měla odlišnou podobu od docházky v České republice. Zde je také důležitá  spolupráce mezi rodiči a školou. 4.4.9 Potřeba podpory rodičů a zázemí

V této oblasti se může hodně projevit vnímání hodnoty vzdělání, které se  u různých kultur liší. Při návštěvě Pobytového střediska pro žadatele o azyl v Kostelci  nad Orlicí jsem se dozvěděla, že se děti často začínají osamostatňovat pomocí rychlého  zvládání jazyka narozdíl od rodičů, kteří naopak mohou zůstávat déle ve zhoršeném  psychickém stavu a nemohou proto úplně dobře zastávat roli ochraňujících a  podporujících rodičů. I tak je ovšem třeba děti podporovat a vysvětlit jim smysl  vzdělání, aby mohly ve škole uspět.   4.4.10  Potřeba místa vhodného k přípravě na výuku a k učení se

Škola klade na žáky požadavky, které souvisejí s přípravou do školy. Učitelé jim  zadávají úkoly, které je třeba průběžně plnit a také jednou za určité období je potřeba,  aby se připravily na testy nebo zkoušení, kde musí prokázat své vědomosti, aby mohly  být klasifikovány. Žáci­ cizinci, kteří jsou omezeni hlavně ze začátku jazykovou  bariérou budou potřebovat trávit více času domácí přípravou než se jim podaří bariéru  snížit a proto potřebují vhodný prostor a vhodné podmínky k přípravě do školy.

51

4.4.11 Potřeba smyslu učení

Potřebují cítit, že to, co je jim ve škole předáváno je dobré a má pro ně smysl.  Tomuto může hodně napomoci škola ve spolupráci s rodiči nebo s blízkými. 4.4.12 Potřeba emoční a psychické stability

Pokud je dítě citově labilní, má výkyvy nálady nebo reaguje nepřiměřeně, může  být ohrožena jeho školní úspěšnost. U cizinců, kteří si mohli prožít traumata nebo  prožívají kulturní šok, může být jejich emoční a psychická stabilita na nějakou dobu  ohrožena.  4.5 Shrnutí Potřeby dětí­ cizinců se až tolik neliší od potřeb ostatních dětí. Ovšem zejména v  počátečním adaptačním období po příjezdu do cizí země nebo při příchodu do nové  vzdělávací   soustavy   mohou   být  některé   jejich  potřeby   zvýšené.   Jedná   se   zejména   o  potřeby bezpečí a potřeby sociální. Většina těchto potřeb je vázaná na znalost řeči, což  pro děti, které ji zatím neovládají, může být dost frustrující. Další významný fakt, který  souvisí   s   řečí   je,   že   kultura   dává   řeči   další   rozměr.   Pro   to,   aby   se   člověk   dobře  zadaptoval na cizí kulturu a mohl naplňovat dobře svoje potřeby, nestačí znát jen řeč, ale  také   si   uvědomovat   a   umět   dekódovat   i   specifické   komunikační   jevy   v   různých  kulturách. Adaptujícímu se cizinci se může díky tomu zdát, že se ocitl v naprosto jiném  světě, kde není nic tak, jak to znal doposud a to se může projevit souborem psychických  obtíží, který se nazývá kulturní šok. Zde záleží na odolnosti jednotlivců, jestli se šok  projeví, jaký bude mít průběh a jak se bude projevovat. Nejvíce ohroženi psychickými  obtížemi mohou být ti, kteří museli ze své země původu uprchnout kvůli závažným  život ohrožujícím a frustrujícím důvodům. U dětí se nemusí kulturní šok rozvinout,  protože mají většinou sklony k asimilaci a k bezproblémovému přijetí cizí kultury, k  čemuž navíc může napomoci pozitivní a přijímající prostředí nebo rodiče, kteří zvyky  své kultury neudržují. Největší bariérou pro cizince je bariéra komunikační, kam patří jazyková bariéra  a bariéra související s tzv. kulturním závažím, kterým jsou nositelé kultur zatíženi. V  každé   kultuře   jsou   jisté   charakteristické   komunikační   symboly   a   jejich   konkrétní  52

významy. Jelikož nositeli nějaké kultury jsou zpravidla oba účastníci komunikace, oba  by měli v interkulturní interakci přizpůsobit své dorozumívání tak, aby docházelo k co  nejmenšímu nedorozumění a řídit se jinými metodami než při komunikaci s nositeli  stejné kultury. Ani vzdělávací potřeby cizinců se příliš neliší od potřeb ostatních dětí. Pojem  vzdělávací potřeby sice ještě není jednoznačně definován, ale běžně se používá a jeho  význam je odvozován spíše intuitivně. Vycházejí do jisté míry i z Maslowovy hierarchie  základních potřeb. Každé dítě může mít trochu odlišnější potřeby. Ve vzdělávání lze  potřeby dítěte odhalit pomocí objektivní klasifikace jeho dovedností a znalostí a odvodit  od ní míru školní úspěšnosti. Jedním z cílů vzdělávání je dosažení co nejvyšší školní  úspěšnosti.   V   zásadě   se   vzdělávací   potřeby   dají   shrnout   asi   takto:   potřeba   znalosti  vyučovacího jazyka, potřeba orientace ve školním prostředí, potřeba psychické stability  a rovnováhy, potřeba zázemí a potřeba pozitivních mezilidských vztahů.

53

Závěr Hlavním cílem mé práce bylo podívat se na situaci dětí­ cizinců žijících v České  republice z jejich pohledu a vybrat důležité informace týkající se jejich příchodu do  České   republiky   a   do   českých   základních   škol   se   zaměřením   na   primární   stupeň  základní školy (věková kategorie 6­ 12 let).  Myslím, že se mi povedlo cíl z větší části naplnit, protože se mi podařilo dobře  vymezit cílovou skupinu a během vytváření práce a jejích jednotlivých kapitol jsem se  na ni cíleně zaměřovala. Pro úplnost ale musím dodat, že ne vždy byly kvalitní a na tuto  skupinu zaměřené materiály dobře dostupné.  První   kapitola   obsahuje   statistický   přehled   týkající   se   této   cílové   skupiny   se  zaměřením na vzdělávání. Následující dvě kapitoly vycházejí z legislativy zaměřené na  problematiku pobytu cizinců v České republice a na jejich přístup ke vzdělávání v České  republice.   Poslední   kapitola   je   orientována   spíše   psychologickým   a   pedagogickým  směrem. Zde jsem vycházela především z literatury a ze svých praktických zkušeností.  Tuto   část   hodnotím   jako   zdařilý   pokus   o   pohled   na   potřeby   a   obtíže   dětí   ­   cizinců  související   s   pobytem   v   cizí   zemi,   v   cizí   kultuře   s   ohledem   na   vzdělávání.   V   této  kapitole se mi ale už méně dařilo popisovat fakta týkající se hlavně vymezené skupiny.  Za jednu z příčin považuji nedostatek českých pramenů. Pro dosažení lepšího popisu by  bylo vhodné více vyhledávat v zahraničních pramenech zvláště z těch zemí, kde už  dlouhodobé   zkušenosti   se   vzděláváním   dětí­   cizinců   mají.   Všechny   kapitoly   jsou  popsány srozumitelnou formou, k čemuž přispívají i shrnutí uvedená na konci každé  kapitoly.   Prameny, které mi nejvíce pomohly byly ty, které vytvořilo nebo mi zapůjčilo  o.s. META, které se přímo zabývá příležitostmi mladých migrantů v České republice.  Dále to byla literatura o interkulturní psychologii a komunikaci. Nemohu opomenout ani  vlastní praktické zkušenosti získané v cizině, v o.s. META a v rámci praxí VOŠ Jabok.  Díky pozorování a náslechům během své měsíční praxe ve dvou mezinárodních školách  v   Praze   jsem   si   mohla   udělat   obrázek   o   dobré   praxi   začleňování   žáků   s   jazykovou  bariérou   a   myslím   si,   že   by   se   jejich   postupy   mohli   inspirovat   i   učitelé   v   českých 

54

školách. V češtině zatím není mnoho kvalitních materiálů, které by pomohly učitelům s  touto   cílovou   skupinou   pracovat.   Ale   podle   toho,   co   jsem   měla   možnost   vidět   ve  srovnávací   třídě   v   Pobytovém   středisku   v   Kostelci   nad   Orlicí,   je   možné   si   kvalitní  materiály vytvořit. Některé může zprostředkovat například o.s. META.  Ve   své   práci   jsem   pracovala   s   analýzami,   průzkumy,   statistickými   údaji,  legislativními prameny a literaturou a prováděla syntézu a analýzu poznatků. Každý  poznatek jsem si ověřovala alespoň ze dvou zdrojů. Převažují informace z internetu. Podle   materiálů,   ze   kterých   jsem   čerpala,   v   České   republice   cizinců   celkově  ubývá, ale cizinců navštěvující české základní školy přibývá. Cizinci mladší 15i let tvoří  necelou polovinu z celkového počtu nezletilých cizinců. Převažují cizinci ze třetích zemí  a   ze   Slovenska.   Cizinci   mají   tendenci   se   stěhovat   do   velkých   měst   a   jejich   okolí.  Problematika jejich příjezdu a pobytu v České republice nepatří dle mého názoru mezi  jednoduše   pochopitelné   a   osobně  považuji   za   velký   úspěch,   že   se  mi   podařilo   se  v  legislativě zorientovat a vybrat z ní to podstatné vážící se ke skupině nezletilých cizinců.  Cizincům   nutnost   orientovat   se   v   této   problematice   vůbec   nezávidím.   Navíc   se   jim  legální pobyt v České republice neustále prodražuje a podmínky se zpřísňují. Nabyla  jsem dojmu, že naše legislativa k nim není nejvstřícnější a nedivila bych se, kdyby se  jim špatně začleňovalo do české společnosti i proto, že musí vynakládat dost velké úsilí,  aby si zajistili podmínky k životu.  Děti ­ cizinci se do České republiky dostávají nejčastěji se svými rodiči nebo  blízkými a od statusu pobytu zletilých rodičů či blízkých se zpravidla odvíjí i jejich  pobytový status. To zejména pokud využijí možnosti sloučení rodiny, která existuje pro  všechny druhy pobytu.  Přicházejí děti i bez doprovodu dospělé osoby nebo se na našem  území octnou bez takové osoby. Tyto děti až do roku 2004 nemohly pobývat v pro ně  vhodném   zařízení   s   odpovídající   péčí.   Děti   ­   cizinci   by   obecně   měly   být   obzvláště  chráněnou   skupinou,   což   vyplývá   z   mezinárodních   dokumentů,   takže   ať   získají  jakýkoliv status, měly by mít rovné šance a rovná práva. V tomto ohledu je ale má  Česká   republika   ještě   co   dohánět   i   co   se   přístupu   k   jejich   začleňování   do   českého  školství   týče.   Jejich   potřeby   jsou   v   závislosti   na   jejich   pobytovém   statusu   nebo   v  závislosti na jejich občanství uspokojovány buď systémově anebo se cizinci musí sami  orientovat a sami si pomoci. V tom jim brání hlavně bariéra v komunikaci, která jim  55

může bránit i v naplňování základních lidských potřeb. Potvrdila se mi tedy domněnka,  že   české   školství,   a   v   neposlední   řadě   vlastně   i   veřejnost   obecně,   teprve   na   tento  fenomén začíná reagovat. Zde vidím možnost tuto otázku rozšířit a zabývat se tím, co české školství nabízí  těmto   dětem,   jak   k   nim   má   nejlépe   a   vhodně   přistupovat,   aby   se   staly   ve   škole  úspěšnými a naplnilo jejich potřeby. K tomu by bylo třeba také podrobněji prozkoumat  psychologickou charakteristiku dětí ve věku 6­ 12 let a také to, jaké jsou jejich vnitřní  nástroje pro zvládání náročného přechodu do jiného systému  školství v cizí kultuře.  Také   by   šlo   dále   rozvinout   otázku,   jak   nejlépe   tyto   jejich   vnitřní   nástroje   a   jejich  psychický   vývojový   stupeň   využít   tak,   aby   dokázaly   plnit   očekávání,   které   na   ně  vzdělávání   a   budoucnost   kladou.   Případně   také   více   proniknout   do   problematiky  diagnostikování   jejich   potřeb   a   zjistit,   kde   všude   kromě   Zařízení   pro   děti­   cizince  diagnostiku   poskytují.   Další   rozšíření   tématu   by   mohlo   zasahovat   do   problematiky  kultury obecně a charakteristiky jednotlivých kultur.

56

Seznam literatury •

BITTNEROVÁ, Dana (ed.). Vzdělávací potřeby sociokulturně znevýhodněných :   Případ SIM ­ Středisek integrace menšin. 1. vyd. Praha : ERMAT, 2009. 263 s.  ISBN 978­80­87178­06­5.

•

CERVONI, Brigitte; CHNANE ­ DAVIN, Fatima; FEREIRA ­ PINTO, Manuela.  Guide   pédagogique   ­   Entrée   en   matière   :   La   méthode   de   français   pour   adolescents  nouvellement  arrivés. Paris  :  Hachette, 2006. 224 s. ISBN  2­01­ 1554012.

•

ČÁMSKÝ,   Pavel;   KRUTILOVÁ,   Dagmar;   SEMBDNER,   Jan;   SLADKÝ.  Manuál   pro   tvorbu   a   zavádění   standardů   kvality   poskytovaných   sociálních   služeb.   Praha   :   Centrum   sociálních   služeb,   2008.   152   s.   Dostupné   z   WWW:  <www.csspraha.cz/users_data/file/manual­standardy­kvality.pdf>.   JPD   3   –  CZ.04.3.07/2.1.00.1/0003.

•

Český statistický úřad­ Samostatné oddělení specifických statistik obyvatelstva.  Život cizinců v ČR,  Praha : Český statistický úřad, 2008. Dostupné z WWW:  <www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/3E00371DEC/$File/111808.pdf>.  ISBN   978­80­ 250­1876­7

•

Evropské oddělení Eurydice, informační síť o vzdělávání v Evropě : Integrating  immigrant children into schools in Europe (Integrace dětí přistěhovalců do škol v  Evropě).   In  [online].   Brusel   :   Eurydice,   2004     ,   s.  104,   Dostupné  z   WWW:   ISBN 2­87116­376­6

•

GJUROVÁ, Naděžda. Čeština jako cizí jazyk pro začínající školáky : Metodika   pro učitele. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. 128 s. ISBN 978­80­7367­837­1.

•

HÁJKOVÁ, Vanda; STRNADOVÁ, Iva. Inkluzivní vzdělávání : Teorie a praxe.  1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010. 224 s. ISBN 978­80­247­3070­7.

•

HOSKOVCOVÁ,   Simona;   SUCHOCHLEBOVÁ,   Lucie.  Výchova   k   psychické  odolnosti dítěte : Silní pro život. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2009. 224  s. ISBN 978­80­247­2206­1.

•

JANEBOVÁ,   Eva   (ed.).  Interkulturní   komunikace   ve   škole.   1.   vyd.   Praha   :  Fortuna, 2010. 96 s. ISBN 978­80­7373­063­5.

•

KAPRÁLEK, Karel; BĚLECKÝ, Zdeněk.  Jak napsat a používat individuální  vzdělávací program. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 144 s. ISBN 80­7178­887­2.

•

KOPULETÁ, Gabriela (OPU). Analýza : Postavení a ochrana nezletilých cizinců   57

bez doprovodu v ČR. Praha : Organizace pro pomoc uprchlíkům, 2009. 60 s.  Dostupné z WWW: . •

MAREŠ,   Jiří;   KŘIVOHLAVÝ,   Jaro.  Komunikace   ve   škole.   1.   vyd.   Brno :  Masarykova univerzita, 1995. 210 s. ISBN 80­210­1070­3.

•

MARKVART, Ivo (připravil k vyd.). Cizinci tu nejsou cizí !(?). 1. vyd. Louny :  Městská knihovna Louny, 2004. 46 s.

•

META   o.s.  (kolektiv   autorů).  Žáci   z   odlišným   mateřským   jazykem   v   českých  školách.   1.   vyd.   Praha :   META   o.s.,   2011.   78   s.   Dostupné   z   WWW:  . ISBN 978­80­254­9175­1.

•

MOREE, Dana; BITTL, Karl­Heinz.  Dobrodružství s kulturou : Transkulturní  učení   v   česko­německé   práci   s   mládeží.   Plzeň   :   Koordinační   centrum   česko­ německých výměn mládeže Tandem, 2007. 148 s. ISBN 978­80­7043­566­3.

•

MORGENSTERNOVÁ,   Monika;   ŠULOVÁ,   Lenka   a   kol.  Interkulturní   psychologie   :   Rozvoj   interkulturní   senzitivity.   1.   vyd.   Praha   (Univerzita  Karlova) : Karolinum, 2007. 218 s. ISBN 978­80­246­1361­1.

•

MV ČR: Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců na území České republiky a   návrh   postupu   v   roce   2011,  Praha,   2011.   31   s.   Dostupné   z   WWW:  http://www.mezikulturnidialog.cz/Informace/aktualizovana­koncepce­integrace­ cizincu­spolecne­souziti.html Č. j.: MV­111082­18/OAM­2010

•

NEŠPOROVÁ,   Olga;   KUCHAŘOVÁ,   Věra.  Rodiny   přistěhovalců   II.  1.   vyd.  Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2009,  79 s. Dostupné z WWW:  <praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_298.pdf> . ISBN 978­80­7416­040­0

•

Poradna pro integraci o.s. ; Organizace  pro pomoc  uprchlíkům o.s. Průzkum  sociální situace cizinců na území Hl. m. Prahy, Praha, 2010, 55 s. Dostupné z  WWW: 

•

PIAGET, Jean; INHELDEROVÁ, Bärbel.  Psychologie dítěte. 2. vyd. Přel. E.  Vyskočilová. Praha : Portál, 1997. 144 s. ISBN 80­7178­146­0.

•

PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s.,  2010. 200 s. ISBN 978­80­247­3069­1.

•

PRŮCHA, Jan. Interkulturní psychologie : Sociopsychologické zkoumání kultur,   etnik, ras a národů. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 200 s. ISBN 80­7178­885­6.

•

SHAPIRO, Lawrence E. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj. 1. vyd. Přel. H.  58

Kašparová. Praha : Portál, 1998. 272 s. ISBN 80­7178­238­6. •

VÁGNEROVÁ, Marie. Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy. 1.  vyd. Praha (Univerzita Karlova) : Karolinum, 2001. 304 s. ISBN 80­246­0181­8.

•

VALIŠOVÁ, Alena; KASÍKOVÁ, Hana a kol.  Pedagogika pro učitele. 1. vyd.  Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. 404 s. ISBN 978­80­247­1734­0.

Internetové zdroje •

Český statistický úřad : Czso.cz [online]. 2011­08­23. Počet cizinců v ČR.  Dostupné z WWW: 

•

Český statistický úřad. Czso.cz [online]. 2011­08­23. Počet cizinců v ČR.  Dostupné z WWW: 

•

Ddcpraha.cz [online]. 2007. Zařízení pro děti­ cizince a Středisko výchovné  péče. Dostupné z WWW: 

•

Evropská komise. Ec.europa.eu [online]. 2011­05­02. EU ­ Stěhujete se s dětmi  do jiné země EU a hledáte pro ně školu?. Dostupné z WWW:  .

•

Kvary.czso.cz [online]. 2011­08­16 . Zaměstnanost. Dostupné z WWW: 

•

Legislativní a právní odbor, Oddělení školské legislativy MŠMT ČR. Studium  cizinců ve školách v ČR. In Právní výklady 1/2004 aktualizované pro stav k  lednu 2005 [online]. Praha : MŠMT ČR, 2004. Dostupné z WWW: 

•

META o.s. Problematika vzdělávání cizinců. [online]. Dostupný z WWW: <  www.meta­os.cz/User/Files/doc/Článek Lu.doc >.

•

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010­01­26. Cizinci ­ žáci se speciálními  vzdělávacími potřebami. Dostupné z WWW: 

•

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010­09­07. Přijímání cizinců. Dostupné z  59

WWW:  •

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010­02­18. Seznam základních škol pro  děti z EU. Dostupné z WWW: .

•

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2009­12­14. Zařazení do ročníku. Dostupné  z WWW: 

•

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010­01­26. Právo na vzdělání, cizinci a  mezinárodní smlouvy. Dostupné z WWW: 

•

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010­01­26. České státní občanství.  Dostupné z WWW: 

•

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010­01­26. Trvalý pobyt. Dostupné z  WWW: 

•

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010­01­26. Postavení rezidenta. Dostupné  z WWW: 

•

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010­06­03. Počty cizinců na školách.  Dostupné z WWW: 

•

META o.s. Inkluzivní škola [online]. 2010­01­26. Základní kategorie cizinců v  ČR. Dostupné z WWW: 

•

Mighealth.net [online]. 2011­07­18. Vývoj migrace v českých zemích. Dostupné  z WWW:

•

MŠMT ČR. Msmt.cz [online]. 2009­2011. Programy na podporu vzdělávání v  jazycích národnostních menšin a multikulturní výchovy. Dostupné z WWW:  .

•

MV ČR. Mvcr.cz [online]. 2010. Změny od května 2011 : biometrické údaje v  průkazech o povolení k pobytu pro cizince ze třetích zemí. Dostupné z WWW:  60

•

MV ČR. Mvcr.cz [online]. 2010­02­12. Migrační a azylová politika ČR.  Dostupné z WWW: 

•

MV ČR. Mvcr.cz [online]. 2008. Statistiky­ žadatelé o azyl. Dostupné z WWW: 

•

MZV ČR. Mzv.cz [online]. 2009­02­17. Obecné informace. Dostupné z WWW: 

•

MZV ČR. Mzv.cz [online]. 2010. Seznam států, jejichž občané nepodléhají  vízové povinnosti. Dostupné z WWW: 

•

MZV ČR. Mzv.cz [online]. 2010­03­29. Pobyt občanů EU, Islandu, Norska,  Lichtenštejnska, Švýcarska na území ČR. Dostupné z WWW: 

•

Národní akční plán inkluzivního vzdělávání MŠMT ČR [online] . Dostupné z  WWW: 

•

Toiler.uiv.cz [online]. 2006­2010. Statistické ročenky školství­ výkonové  ukazatele. Dostupné z WWW: 

•

Samostatné oddělení specifických statistik obyvatelstva ČSÚ. Czso.cz [online].  2008­12­5. Život cizinců v ČR. Dostupné z WWW:  <www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/3E00371DEC/$File/111808.pdf>

•

SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Clanky.rvp.cz [online]. 2007­08­14. Legislativní a  pedagogické dokumenty platné pro přípravné třídy základní školy. Dostupné z  WWW: 

•

Vláda ČR. Vlada.cz [online]. 2010. Menšiny. Dostupné z WWW:  .

61

Právní dokumenty • •

Pokyn čj. 21 836/2000­11 MŠMT ČR ke vzdělávání cizinců v základních  školách, středních školách a vyšších odborných školách, včetně speciálních škol,  v České republice Pokyn čj. 10 149/2002­22 MŠMT ČR k školní docházce žadatelů o azyl

•

Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti

•

Úmluva o právech dítěte

•

Vyhláška   č.   48/2005   Sb.,   o   základním   vzdělávání   a   některých   náležitostech  plnění povinné školní docházky

•

Vyhláška   č.   73/2005   Sb.,   o   vzdělávání   dětí,   žáků   a   studentů   se   speciálními  vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných

•

Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně některých zákonů ve znění pozdějších  předpisů

•

Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců

•

Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České  republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině a o změně některých zákonů ve znění pozdějších  předpisů 

•

Zákon   č.   359/1999   Sb.,   o   sociálně­právní   ochraně   dětí   a   o   změně   některých  zákonů ve znění pozdějších předpisů 

•

Zákon č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řízení a o změně některých zákonů  ve znění pozdějších předpisů  

•

Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním a o změně  některých zákonů ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve  školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízení a o  změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů

62

•

Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

•

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a  jiném vzdělávání a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů

Seznam tabulek •

Tabulka č. 1: Vývoj migrace v letech 1999­ 2011 (Pramen: ČSÚ)

•

Tabulka č. 2 : Počet živě narozených dětí­ cizinců v letech 1995­2007 (Pramen:  ČSÚ) 

•

Tabulka č. 3 : Základní vzdělávání – žáci, cizinci podle druhu pobytu – podle  státního občanství (Zpracována podle statistických ročenek školství)

•

Tabulka č. 4 : Celkové počty cizinců dle MČ Prahy (zdroj: cizinecká policie ČR,  2010 In: OPU, str.4)

•

Tabulka č. 5 : Vývoj počtu nezletilých žadatelů o azyl (Zdroj ČSÚ)

•

Tabulka č. 6 : Celkový počet nabytých českých státních občanství v letech 2005­ 2009 (Zdroj: ČSÚ)

•

Tabulka č. 7 : Počet přijatých dětí­ cizinců do Zařízení pro děti­ cizince (Zdroj:  Výroční zprávy zařízení)

•

Tabulka č. 8 : Opatření před zahájením docházky

•

Tabulka č. 9 : Opatření během docházky

63