Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Absolventská práce Petra Vomáčková
Cesta pomoci pro ohrožené děti
Vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová 2015
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem absolventskou práci „Cesta pomoci pro ohrožené děti“, zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.
V Praze dne
Petra Vomáčková
Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autoraNeužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.
2
Anotace Téma závěrečné práce je „Cesta pomoci pro ohrožené děti“. Cílem této práce je popsat a vysvětlit roli neziskových organizací v systému sociálně-právní ochrany dětí a prokázat na zkušenostech a příkladech dobré praxe, jak může konkrétní nezisková organizace Fond ohrožených dětí účinně pomoci ohroženým dětem. Text se zabývá mnoha termíny, které se vztahují k dané problematice, prostřednictvím nichž popisuje jednotlivé složky důležité pro vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny a stanovuje kritéria pro posouzení funkčnosti rodiny. Přitom se opírá o právní legislativu, zejména o novelizovaný zákon o sociálně-právní ochraně dětí. V neposlední řadě nás seznamuje s neziskovou organizací Fondem ohrožených dětí a jeho projektem Klokánek, kde se popisují poskytované služby (sanace rodiny, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc). Tyto služby jsou doloženy kazuistikami.
Klíčová slova Dysfunkční rodina, ohrožené dítě, Fond ohrožených dětí, Klokánek
3
Summary The topic of the final thesis is „The way how to help children at risk“. The goal of this thesis is describe and explain the role of non-profit organization in system of social and legal protection of children and demonstrate the experience and examples of good practice, how can a specific non-profit organization Fond ohrožených dětí effectively to help children at risk. The text deals with many terms related to this issue, it describes the different components relevant for the assessment of the situation of children and their families and sets out criteria for the assessment of family functioning. It is based on legal legislation, in particular the revised law on social and legal protection of children. Finally, it introduces a non-profit organization Fond ohrožených dětí and project Klokánek, which describes the services (helping families, facilities for children requiring immediate assistance). These services are documented by case studies.
Key words Dysfunctional family, children at risk, Fond ohrožených dětí, Klokánek
4
Poděkování Mé poděkování patří PaedDr. Marii Vorlové za vedení a spolupráci při tvorbě absolventské práce. Zároveň jí děkuji za rady, zkušenosti a vstřícný přístup. Dále bych ráda poděkovala vedoucí sociální pracovnici z Fondu ohrožených dětí za poskytnutí materiálů a možnosti zpracování kazuistik. V neposlední řadě děkuji své rodině za podporu, kterou mi věnovala po celou dobu studia.
5
Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 7 1. Rodina ....................................................................................................................................... 8 1.1 Význam rodiny pro dítě ..................................................................................................... 11 1.2 Riziko rozpadu rodiny ........................................................................................................ 12 1.3 Důsledky krize ................................................................................................................... 13 1.3.1 Podoby násilí v rodině ...........................................................................................................13 1.3.2 Proč se dětem ubližuje? ........................................................................................................16 2. Systém sociálně-právní ochrany dětí ...................................................................................... 18 2.1 Role neziskových organizací v systému sociálně-právní ochrany dětí .............................. 23 3. Posuzování funkčnosti rodiny ................................................................................................. 26 3.1 Vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny..................................................................... 27 3.1.1 Oblasti vyhodnocování ..........................................................................................................30 4. Fond ohrožených dětí ........................................................................................................... 33 4.1 Pobočka FOD, terénní práce a asistované styky dětí s rodiči ............................................ 34 4.2 Azylový dům a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc .......................................... 35 4.2.1 Klokánek ................................................................................................................................37 5. Příklady praxe ve Fondu ohrožených dětí ............................................................................... 42 Závěr............................................................................................................................................ 48 I.
Shrnutí ............................................................................................................................. 48
II.
Závěr ................................................................................................................................ 49
Seznam použité literatury ........................................................................................................... 50 Seznam použitých symbolů a zkratek ......................................................................................... 53 Seznam obrázků a grafů .............................................................................................................. 54
6
Úvod Rodina je místo, kde člověk nalezne lásku, porozumění a podporu. Domov by měl být místem bezpečí a životní jistoty. Rodina a domov je věcí osobní a citlivou tím, že mezi členy je velmi blízký vztah. Pro dobré fungování rodinného systému se členové rodiny musí vzájemně tolerovat a neustále na svém vztahu pracovat. Krize v rodině je povolena, členové se mohou pohádat, ale musí se také umět usmířit. Krize rodiny by měla být spíše potřebnou změnou a posilou, nikoliv být devastující a rodinu zničit. Co když krizi překonat nelze a rodina potřebuje pomoc od někoho zvenčí? Pomoci mohou příbuzní či přátelé, pomoci může stát nebo nestátní neziskové organizace skrze své sociální služby. Při dysfunkci rodiny je v první řadě předmětem zájmu dítě, které je touto situací nejvíce ohroženo. Cílem této práce je popsat a vysvětlit roli neziskových organizací v systému sociálně-právní ochrany dětí a prokázat na zkušenostech a příkladech dobré praxe, jak může konkrétní nezisková organizace Fond ohrožených dětí účinně pomoci ohroženým dětem. K naplnění cíle absolventské práce směřují témata pěti kapitol. V první části se věnuji rodině jako důležitému prostředí pro dítě. Popisuji fungování rodinného systému a jednotlivých subsystémů (partnerský, sourozenecký a rodič - dítě) a ukazuji pomocí grafu řadu faktorů, co mají vliv na rodinu. Dále popisuji, jaké jsou nejčastější příčiny krizí v rodině včetně dopadů na dítě, tedy zanedbávání a týrání. Kde selhává rodina, tam nastupuje stát skrz systém sociálně-právní ochrany dětí, kam patří jednotlivé zákony, například Úmluva o právech dítěte, Listina základních práv a svobod, zákon o sociálně-právní ochraně dětí i působení neziskových organizací, které mohou mít pověření k výkonu sociálně-právní ochraně dětí. Jako klíčové považuji znát situaci dítěte, tedy správně vyhodnotit funkčnost rodiny, proto podrobněji popisuji oblasti vyhodnocování. Úkolem sociálního pracovníka je vyhodnocení všech relevantních faktorů, jimiž jsou např. zdraví dítěte, povaha rodičů, rodinná historie, bydlení a finance. Pomoc ohroženým dětem ukazuji na konkrétní neziskové organizaci Fondu ohrožených dětí a jeho projektu Klokánek, kterou dokládám v praxi pomocí kazuistik.
7
„Primární odpovědnost za blaho dítěte ovšem náleží rodičům, nikoli státu či konkrétnímu poskytovateli odborné služby, a pro rodinu není užitečné a obvykle ani žádoucí, přebírají-li ji na sebe odborné subjekty automaticky…“ 1
1. Rodina Rodina jako instituce vznikla na počátku lidských dějin jako ochranné společenství, které chrání před vnějším nebezpečím. Po tisíce let sloužila rovněž jako prostředek k předávání základních duchovních a materiálních hodnot.2 O rodinném soužití můžeme tedy mluvit tam, kde dítě uspokojuje psychické potřeby rodičů, a rodiče uspokojují potřeby dítěte. Můžeme říct, že rodina je tzv. školou života, kde se dítě učí nápodobou, společnou činností, nikoliv podle osnov a učebnic. V současnosti má v západní civilizaci rodina zejména tyto funkce: 1. podporování socializace, tj. vychovávání dětí 2. vztahovou podporu dospělých lidí 3. ekonomickou podporu všech členů3 Fungování rodinného systému Na rodinu bychom se měli dívat jako na celek (rodinný systém), skrze něj můžeme pochopit i individuální chování členů rodiny. Rodina musí být v rovnováze a mít určitý řád, aby mohla být adaptabilní a přitom si uchovávat pocit rodinné identity. Současně musí citlivě reagovat na potřeby změny, růstu a měnící se vnější podmínky. Nezáleží ani tak na množství a závažnosti problémů rodiny jako na reakci rodiny na tyto problémy a na rozsahu, v jakém tato reakce poškozuje či znemožňuje fungování rodiny. Velmi podstatnou charakteristikou rodinných systémů je míra jejich otevřenosti či uzavřenosti. V uzavřenějším systému se sice může někdo cítit bezpečněji, ale časem 1
Úmluva o právech dítěte in MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Manuál k případovým konferencím. první. Praha: MPSV, 2011. ISBN 78-80-7421-038-9. 2 PÖTHE, Petr. Dítě v ohrožení. Vyd. 1. Praha: G plus G, 1996, 143 s. Zde a nyní. ISBN 80-901-8965-2. s.17 3 MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny v kontextu plánování péče: od teorie k terapii. Vyd. 1. Překlad Petr Patočka. Praha: Portál, 2010, 183 s. Spektrum (Portál). ISBN 978-807-3677-398. s. 14
8
se tyto rodiny stávají rigidními, nejsou schopné reagovat přiměřeně na změny a neumožňují rozvoj svých členů. Snižuje se schopnost zvládat stres, také kvůli nedostatku kontaktu s okolím až izolaci, rodina nemá dostatečnou podpůrnou síť a je zranitelnější v krizích. Otevřené systémy jsou adaptabilnější, schopné přijímat nové zkušenosti, měnit ty vzorce, které se ukážou jako nefunkční nebo nevhodné. Pokud funguje výměna informací s okolím, bývá to dobrá podpůrná síť, která umožní kompenzovat dočasné slabosti ve fungování rodiny. Optimální je střední míra otevřenosti. Extrémní otevřenost signalizuje téměř vždy rodinnou dysfunkci, jedná se o rodiny dezorganizované, rozpadlé, často s výskytem sociální patologie.4
Co vše působí na rodinu? Pöthe (1996) popisuje existenci několika systémů, které rodinu obklopují a ovlivňují. V jejich rámci může rodina najít pomoc, ale i problémy. Jedná se o mikrosystém, kde jádrem problému můžou být narušené vztahy, chaotičnost, časté změny rodičovských rolí („střídání tatínků“), rodičovský styl je založen na autoritářství s důrazem na trestání, donucování a omezování, dále nezaměstnanost, chudoba, místo bydlení apod. Makrosystém vytváří celkovou atmosféru a klima pro prevenci a řešení ubližování dětem v rodině a mimo rodinu. Je nutné v lidech probudit změnu smýšlení k násilí. Posledním systémem je Exosystém (Mezosystém), tj. vnější prostředí rodiny, jako je škola a zaměstnání, zde spadá i Ekosystém, společenství lidí, s kterými jsme v kontaktu.5
4
SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Portál, 2001, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 3. ISBN 80-717-8559-8. s. 25-34 5 PÖTHE, Petr. Dítě v ohrožení. Vyd. 1. Praha: G plus G, 1996, 143 s. Zde a nyní. ISBN 80-901-8965-2. s. 66-69
9
Ontogenetický vývoj jedince + Mikrosystém (rodina) Ekosystém (společenství) Makrosystém (kultura, duchovní tradice)
Obrázek č. 1: Prostředí kolem rodiny
Každý rodinný systém se skládá z několika subsystémů. Partnerský subsystém je základní, hraje hlavní roli ve všech vývojových fázích životního cyklu rodiny. Celkový úspěch fungující rodiny závisí do značné míry na schopnosti ženy a muže vypracovat si dobře fungující vztah. Mezi partnery je důležité si uvědomit, jak činí společná rozhodnutí, jak řeší běžné konflikty, jak plánují budoucnost rodiny a jak probíhá jejich vzájemná interakce a intimita. Vztah rodič-dítě se u ženy vytváří už v těhotenství. Příchod dítěte je radostná událost, bohatá zkušenost, ale i období náchylné ke krizím. V sourozeneckém subsystému se dítě učí spolupráci, soutěžení, vzájemné podpoře, učí se vyjednávat a vytvářet kompromisy. Důležitým bodem z hlediska fungování rodiny jsou hranice mezi subsystémy. Vnější hranice rodinného systému chrání integritu rodiny, vnitřní hranice rozlišují jednotlivé subsystémy:6 Rodinný systém musí být jak adaptabilní, tak i hierarchicky uspořádaný. Rutina dodává životu rodiny organizovanost a pravidelnost, což zvyšuje pocit bezpečí jejich členů a efektivitu fungování rodinného systému. Udržet rovnováhu mezi adaptabilitou a organizovaností je rozhodující moment při zvládání situačních stresů a celkově v rodinném životě.7
6
SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Portál, 2001, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 3. ISBN 80-717-8559-8. s. 25-26 7 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Portál, 2001, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 3. ISBN 80-717-8559-8. s. 32
10
1.1 Význam rodiny pro dítě Rodina má možnost ovlivňovat dítě v jeho nejcitlivějších fázích, je modelem mezilidských vztahů, které si dítě ponese dál do života. Podle úrovně jistoty, kterou zažívá v rodině, si vytváří jistotu svou. Vliv rodičů naprosto převažuje nade všemi ostatními vlivy. Domov rozhodujícím způsobem předurčuje, zda se cítí dítě šťastné a vyrovnané. Rozhoduje o tom, jak dítě vychází s dospělými, kamarády a ostatními dětmi. Ve vztahu rodič-dítě je důležitá bezpodmínečná láska, tzn. mít své dítě rád bez ohledu na jeho chování. Jestliže ho milujeme bez podmínek, bude mít o sobě dobré mínění a bude samo se sebou spokojeno. Jestliže ho milujeme pouze tehdy, když splní naše požadavky nebo očekávání, bude pociťovat svoji nedostatečnost, protože nikdy neudělá dost, aby se nám zavděčil. Bude ho trápit nejistota, úzkost a bude se podceňovat.8 Dětský psycholog Zdeněk Matějček formuloval pět hlavních psychických potřeb dítěte, k jejichž naplnění dochází v prostředí rodiny: 1. stimulace, která vede k aktivitě 2. smysluplné prostředí 3. životní jistota 4. identita (skrze citový vztah) 5. otevřená budoucnost9 Dítě pro svůj zdravý vývoj potřebuje náležitý přísun podnětů z okolí. Smysluplné prostředí je takové, kde se z podnětů stávají poznatky, zkušenosti a samotné podněty mají určitý řád a smysl. Pokud dítě necítí bezpečí, jistotu, může zažívat pocity úzkosti nebo agrese. Dítě potřebuje mít vlastní společenskou hodnotu, být přijímáno a oceňováno. Poslední důležitou potřebou je životní perspektiva (na něco se těšit, k něčemu směřovat, o něco se snažit).10 8
CAMPBELL, Ross. Potřebuji tvou lásku: *co můžeš udělat pro své dítě+. 1. vyd. Praha: Návrat, c1992, 223 s. Knižnice psychologické literatury. ISBN 80-854-9511-2. s. 29 9 MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992, 223 s. Knižnice psychologické literatury. ISBN 80-042-5236-2. s. 41 10 MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992, 223 s. Knižnice psychologické literatury. ISBN 80-042-5236-2. s. 43-44
11
1.2 Riziko rozpadu rodiny Rodina je tvořena z jedinců, kteří mají chování a postoje, kterými se mohou vzájemně obohacovat. K tomu je potřeba tolerance a bezpodmínečné přijetí člena rodiny. Může se stát, že po čase nám bude tato rozdílnost spíše na obtíž. Často je to způsobeno z citového neustálení, neurotických poruch, nebo se dvojice manželů (partnerů) k sobě zkrátka nehodí. Samozřejmě zde hrají roli i vnější vlivy společenské a ekonomické. Měli bychom se naučit spojit individuální svobodu v osobním životě, které si dnes tolik ceníme, s potřebou vytvářet pevné a trvalé svazky s druhými lidmi. V konfliktech mezi rodiči je dítě často používáno jako prostředník mezi nimi, kdy ho stavějí do neřešitelné situace např. v tom, že chtějí znát jeho názor, kdo má větší vinu, zda matka nebo otec. Na dítě kladou požadavky, které nemůže splnit a dostává otázky, které nemůže řešit, např. s kým by raději žilo, kdyby se rozešli. To u dítěte vyvolává napětí, úzkost, rozlady a vnitřní neklid, eventuelně pocit viny.11 Krize rodiny je nejčastěji způsobena nevěrou, dlouhodobým stresem, napětím, nemocí, úmrtím, stěhováním a dalšími změnami. Dále rodině škodí překročení, nebo nenaplňování rolí.12 Oldřich Matoušek uvádí příklad nového problému, krizi v rodině muže, který začal podnikat, podnikání se mu daří, ale on je v rodině přítomen jen minimálně. Někdy se svou absenci snaží rodině vynahradit zvýšeným přispíváním do rodinného rozpočtu. V jiných rodinách se podniká společně, ale spletení pracovních a rodinných rolí také vyvolává nové druhy konfliktů. V dalších případech jsou na společenském vzestupu oba manželé a potíží je, kdo a v jaké míře se bude věnovat dětem a domácnosti. Tuto roli může převzít babička, paní na hlídání, starší dítě a v nejhorším případě dochází k nezájmu o dítě.13
11
MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2., rozš. a přeprac. vyd. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 1. ISBN 80-858-5024-9. s. 119 12 SINGLY, François de. Sociologie současné rodiny. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 127 s. Most (Mladá fronta), sv. 1. ISBN 80-717-8249-1. s. 93 porovnáno s MÁCHOVÁ, Jiřina. Spor o rodinu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, c1970. sv. 1. s. 81 13 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2., rozš. a přeprac. vyd. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 1. ISBN 80-858-5024-9. s. 36
12
1.3 Důsledky krize „Domov bývá sice často idealizován jako oáza jistoty a štěstí, ale přitom se stal nejnebezpečnějším místem v moderní společnosti.“14
Lidé ve většině případů v našem státě uzavírají manželství z lásky, stejně tak plánují a mají děti z lásky. Může se stát, že to byla jen počáteční zamilovanost a po sundání „růžových brýlí“ teprve poznají toho druhého a začnou se nenávidět. Lidé si neuvědomují, že manželství je vztah a vztah je aktivní záležitostí, tedy musí se na něm pracovat. Pokud se nepodaří tento vztah zachránit, alespoň kvůli dětem, následuje rozvod. Dětem prospívá nejlépe, jsou-li milovány, jsou-li jejich rodiče zásadoví a citliví k jejich potřebám. Rozvod samozřejmě činí udržení tohoto stylu rodičovství obtížným, ale podobně neblaze působí na děti i rozhádaní rodiče, kteří zůstávají spolu. Dopad rozvodu na děti závisí na mnoha faktorech: na jejich věku, na intenzitě předchozího konfliktu mezi rodiči i na tom, zda mají sourozence, prarodiče a další příbuzné. V dalším období ovlivňuje adaptaci dětí to, zda se nadále pravidelně vídají s oběma rodiči. Posouzení následků rozvodu je nesnadné, protože děti mohou trpět i dlouhodobě napjatými vztahy mezi rodiči, kteří se nerozvedou. Děti předškolního věku mohou klást vinu rozvodu samy sobě. Domácností vedených osamělým rodičem stále přibývá, v naprosté většině jde o ženy, neboť po rozvodu bývají děti obvykle svěřeny matce. To má za následek, že nastávají ekonomické problémy a dítěti chybí mužský vzor.15
1.3.1 Podoby násilí v rodině Nejvíce interakcí mezi členy rodiny probíhá doma, za zavřenými dveřmi. Toto prostředí by mělo být láskyplné a uspokojující. V rodinách, ve kterých vládne krize, můžeme pocítit napětí, zoufalství, úzkost a pocit viny. Domov je prostor, kde se často mísí láska a nenávist.
14 15
GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-720-3124-4. s. 177 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-720-3124-4. s. 167
13
Vymezení pojmů: Výchovné zanedbávání postihuje spíše povrchové stránky osobnosti dítěte, jeho běžné hygienické návyky, způsob životosprávy, osvojování si kulturních dovedností a znalostí, jednání ve shodě se sociálními normami apod. Dítě nemá vlastní věci, dostatečnou výživu, nikdo mu nečte, neučí ho básničky, říkanky, neví, co je dovoleno a co zakázáno. Psychická deprivace zasahuje do hlubší složky osobnosti (poznávacích a emočních funkcí), nejčastěji s následkem psychomotorického opoždění, retardace vývoje řeči a sociálních dovedností.16 Nezřídka si některé děti hledají náhradu za neuspokojivé vztahy k lidem přehnaným zájmem o vlastnictví spousty věcí, hromadí hračky a jídlo. V pozdějším věku absenci uspokojivých vztahů s lidmi nahrazují alkoholem, drogami či promiskuitou. Psychická deprivace je často horší, než výchovné zanedbávání, a to i v zajištěných rodinách, kde je na prvním místě kariéra a dítěti se nedostává dostatek pozornosti. Rodiče tento nedostatek mnohdy kompenzují hračkami.17
Týrání -
tělesné: pohlavky, bití, škrcení, kopání.
-
pohlavní: bezdotykové - účast na sexuálních aktivitách, dětská pornografie. dotykové -osahávání, pohlavní styk.
-
citové: verbální útoky, opakované ponižování, zavrhování, izolace, omezování, vyvolávání strachu.
-
zanedbávání: jakýkoliv nedostatek péče. Zanedbané děti žijí ve špíně, jsou špatně živeny, někdy i nemají žádný intimní životní prostor v bytě, nikdo se jim nevěnuje, chybí pravidelná lékařská kontrola, dozor.
-
tělesné zanedbávání: neuspokojení tělesných potřeb, tj. výživa, oblečení, přístřeší, zdravotní péče.
-
citové zanedbávání: nepřijetí, citová plochost.
16
LANGMEIER, Josef, BALCAR, Karel a ŠPITZ, Jan. Dětská psychoterapie. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1989. 293 s. s. 216 17 LANGMEIER, Josef, BALCAR, Karel a ŠPITZ, Jan. Dětská psychoterapie. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1989. 293 s. s. 217
14
-
systémové týrání: druhotné ponižování způsobené systémem, institucemi. Např. dítěti je upřeno právo být slyšen, dítě je neprávem odděleno od svých rodičů, zanedbání péče v denních zařízeních, necitlivé lékařské prohlídky, nepřiměřený kontakt se soudním systémem, nedostatečné služby.18
Trestí zákoník (č.40/2009 Sb.), Druhá Zvláštní část (§ 140 až § 418) popisuje skutkové podstaty jednotlivých trestných činů včetně těch proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, proti rodině a dětem. Trestné činy proti dětem jsou ustanoveny zákonem tyto: zanedbání povinné výživy; týrání svěřené osoby; únos dítěte; ohrožování výchovy dítěte; svádění k pohlavnímu styku; opuštění dítěte (svěřené osoby); podání alkoholu dítěti aj. Ohlašovací povinnost má každý, pokud se dozví o nelidském zacházení s dětmi (§ 368).19
Následkem týrání mohou být psychosomatické poruchy (propojenost tělesného a duševního stavu) jako pomočování, koktavost, mentální anorexie, astma apod. Syndrom CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte), „Poškození tělesného, duševního i společenského stavu a vývoje dítěte, které vznikne v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby.“20 Násilí se uskutečňuje ve všech společenských vrstvách, ale nejčastěji v rodinách s nižší socioekonomickou úrovní.21 Proč se domácí násilí, nebo týrání dětí tolik tutlá? Můžeme říct, že naše společnost je částečně k násilí benevolentní, převládajícím výchovným prostředkem je fyzický trest. Fyzické tresty jsou, jak na veřejnosti, tak i v domácím prostředí rodičům povoleny. Ale trestat může jen rodič, který své dítě bezpodmínečně miluje, a tímto trestem směřuje k dobru dítěte.
18
. , 2000, 101 p. ISBN 80-702-1416-3. s. 16-18 19 Trestí zákoník č. 40/2009 Sb., Zvláštní část 2, Hlava IV – Trestné činy proti rodině a dětem. 20 Problémy spojené s nevhodným působením rodiny: Syndrom CAN. In: Portál [online]. [cit. 2014-0722+. Dostupné z:http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=4150 21 . , 2000, 101 p. ISBN 80-702-1416-3. s. 85
15
A proč se samotné oběti násilí rozhodnou nevyhledat pomoc? Příčinou bývá strach, někdy i pocit studu a viny. Mají strach ze ztráty lásky, strach z ohrožení týraného člena a obavy o zachování rodiny.22 Dítě musí z nepříznivého prostředí ven, ale jak? Je nutná úplná změna prostředí? Odejmutí dítěte z ohrožujícího prostředí je oprávněné pouze tam, kde není reálná naděje na uspokojivou úpravu nezbytnou pro další vývoj dítěte. Chybou je neopodstatněné změny prostředí, jež silně ohrožují pocit bezpečí a osobní jistoty. V první řadě by se mělo zaměřit na úpravu dosavadního prostředí, například pomocí sociálních služeb.23
1.3.2 Proč se dětem ubližuje? Pokud se ptáme po příčinách násilí, poslouží nám dva přístupy. První se zaměřuje na společenské a kulturní normy a postoje. Zatímco druhý přístup zkoumá vzájemné chování členů rodiny a psychologické procesy členů rodiny, kde dochází k násilí.24 V kontextech násilí v rodině zmiňuje Põthe (1996) tzv. rizikové děti a rizikoví rodiče, u kterých můžeme počítat s větším sklonem k násilí nebo jinak problematickou emotivitou. Rizikové dítě může být dítě s obtížným temperamentem, které je charakterizováno zvýšenou dráždivostí, plačtivostí, vyžadující větší pozornost. Nedokáže ovládat svoje emoce, je nepozorné a může být manuálně nešikovné. Působí dojmem, že svoje chování neovládá záměrně, aby rozčílilo okolí. Agresi rodičů může vyvolat i samotný pláč dítěte, zejména malého miminka, pokud je k neutěšení a rodiče neví, co potřebuje. Rizikový dospělý je takový, který prožívá hodně stresu, deprese (popř. poporodní deprese, laktační psychózu). Projevuje se svou psychickou nezralostí, má nízkou podporu okolí, nebo chybějící sociální zázemí. Rizikovým rodičem může být i
22
. , 2000, 101 p. ISBN 80-702-1416-3. s. 85-90 23 LANGMEIER, Josef, BALCAR, Karel a ŠPITZ, Jan. Dětská psychoterapie. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1989. 293 s. s. 218 24 . , 2000, 101 p. ISBN 80-702-1416-3. s. 12
16
svobodná matka odmítající dítě. Značný vliv na násilí v rodině má závislost na alkoholu, nebo i transgenerační přenos (v dětství byl člověk týrán, teď někoho týrá on sám).25 Jako nejúčinnější v předcházení ubližování jsou programy cílené na systém rodiny, nejvíce na rodičovské dovednosti. Dobré je začít v období přechodu k rodičovství, kdy mezi manžely (partnery) může vznikat napětí. Důležité je včasné podchycení problémů v rodinách, informovanost a programy primární prevence (ještě před, nebo těsně po narození dítěte). Měla by být věnována větší pozornost rodinám, kde je dítě s biologickým rizikem (vrozená nemoc, nedonošené, nízká porodní váha). Dalším krokem může být medializace, poskytování informací o aktuálních problémech, to může dokonce přinést i změnu postojů státu.26
25
PÖTHE, Petr. Dítě v ohrožení. Vyd. 1. Praha: G plus G, 1996, 143 s. Zde a nyní. ISBN 80-901-8965-2. s. 61-66 26 PÖTHE, Petr. Dítě v ohrožení. Vyd. 1. Praha: G plus G, 1996, 143 s. Zde a nyní. ISBN 80-901-8965-2. s. 71-74
17
2. Systém sociálně-právní ochrany dětí Povinnosti hájit zájmy dítěte jsou uloženy mnoha subjektům. Ochránci dětí jsou všichni, kdo se s ohroženým dítětem setkají. Každý má povinnost dítěti pomoci a jeho situaci řešit přímo (např. nalezne-li dítě v nouzi, má povinnost poskytnout mu pomoc), nebo nepřímo (např. je mu znám případ týrání nebo zanedbávání dítěte, má povinnost tuto situaci hlásit). Nejvíce kompetencí v sociálně-právní ochraně dětí je svěřeno soudům a z orgánů sociálně-právní ochrany dětí je svěřeno nejvíc kompetencí obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Pro ochranu dítěte jsou však velmi důležité kompetence svěřeny i obecnímu úřadu, a to jak tomu, ve kterém má dítě trvalý pobyt, tak tomu, ve kterém se dítě nachází v okamžiku nouze. Své zvláštní kompetence v ochraně práv dítěte má policie, zdravotnické zařízení, škola.27
Úmluva o právech dítěte (OSN, 1989; v ČR přijata 1990) Základní zásady: nepřístupná diskriminace (článek 2) zájem dítěte (článek 3) zachování života a jeho rozvoj (článek 6) spoluúčast (článek 12) – rozhodování v záležitostech, které se jich týkají.28 Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, prohlásily, že dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc. V zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti dítěte musí vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění. Dítě musí být připraveno žít ve společnosti vlastním životem a vychováváno v duchu ideálů prohlášených v Chartě Spojených národů, tj. v duchu míru, důstojnosti, snášenlivosti, svobody, rovnosti a solidarity.29
27
PEMOVÁ, Terezie a Radek PTÁČEK. Sociálně-právní ochrana dětí pro praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 187 s. ISBN 978-80-247-4317-2. s. 27 28 LUKAVSKÁ, Lucie, Kamil LUKAVSKÝ a Eva ČÁPOVÁ. Vzdělávání dospělých: jako základní prostředek uplatňování práv dětí v Evropě. Praha: Jabok, 2000. s. 23 a 134 29 LUKAVSKÁ, Lucie, Kamil LUKAVSKÝ a Eva ČÁPOVÁ. Vzdělávání dospělých: jako základní prostředek uplatňování práv dětí v Evropě. Praha: Jabok, 2000. s. 134
18
Základní listina lidských práv a svobod (č.2/1993 Sb.) Hlava 2, Člověk má právo na život, nesmí být mučen a nesmí s ním být jednáno ponižujícím způsobem (Syndrom CAN). Hlava 4, čl. 32, je nutné poskytnout zvláštní ochranu dětem a mladistvým. Děti, které se narodí v manželství, mají stejná práva jako děti, které se narodí nemanželskému páru či svobodné ženě. Rodiče mají právo o své dítě pečovat a vychovávat ho. Hlava 5, čl. 36, každý má právo se obrátit na soud a domáhat se svého práva (spravedlivého rozhodnutí).30
O zlepšení potřeb dítěte se zasluhuje stát v podobě Akčního plánu k naplnění národní strategie ochrany práv dětí na rok 2012 až 2015. Vláda České republiky se schválením Národní strategie ochrany práv dětí (usnesením č. 4 ze dne 4. ledna 2012) zavázala vytvořit do roku 2018 funkční systém zajišťující důslednou ochranu všech práv dětí a naplňování jejich potřeb. Národní strategie ochrany práv stanovila základní principy fungování tohoto systému a šestnáct oblastí aktivit, jejichž postupným naplňováním bude tohoto cíle dosaženo.31
Mezi stanovené aktivity patří: Aplikace vědomostí o potřebách dětí vyplývající z moderních vědeckých poznatků. Změna diagnostiky ohrožených dětí ve zjišťování potřeb a rizik dětí v návaznosti na nové postavení orgánů sociálně-právní ochrany a soudů při řešení situace dítěte od 1. ledna 2014 (nový občanský zákoník). Podpora zapojování občanské společnosti. Vytvoření vzdělávacích a osvětových materiálů. Zavedení výuky o Úmluvě do školních osnov. Prosazování účasti dětí (tj. názor dítěte, právo být slyšeno). Vznik a realizace plánu prevence diskriminace. Zpracování analýzy služeb pro děti ze znevýhodněného sociálního prostředí. Vytvoření systému informací o dostupných službách.
30 31
Základní listina lidských práv a svobod č. 2/1993 Sb. Akční plán MPSV k naplnění národní strategie ochrany práv dětí na rok 2012 až 2015.
19
Podpora náhradní rodinné péče. Zajištění práva dítěte znát od narození své rodiče. Podpora vzniku a činnosti služeb pro rozvoj rodičovských kompetencí a opatření na podporu pozitivního rodičovství. Cílená pomoc a podpora mladým lidem při vstupu do samostatného života. Posilování finanční gramotnosti a souvisejících kompetencí. Specifikace opatření na podporu rodin, kde hrozí odejmutí dítěte z důvodu nouze. Vytváření sítě komplexních služeb. Rozvoj a profesionalizace pěstounské péče. Zvyšování kvalifikace soudců a soudkyň v tématech týkající se ochrany práv dětí. Analýza stávajícího právního prostředí ochrany práv dětí v ČR ad.32 Nepsaným cílem strategie je vnést do činnosti osob, které pracují s dětmi a pro děti a do celé společnosti „smysl Úmluvy“. Vláda přijetím této strategie vyjadřuje svou vůli a otevřenost k intenzivní spolupráci, koordinaci činnosti a sjednocování přístupů příslušných rezortů. Neseme společnou odpovědnost. Všechny děti si totiž zaslouží příležitost k dosažení svého plného potenciálu. Všechny děti mají právo na dětství.33
Podpora rodin se realizuje skrze rodinnou politiku. Hlavním cílem rodinné politiky je zmírňování narůstajících nákladů rodiny při opatrování mladé generace realizací principu sociální solidarity, principu sociální spravedlnosti a principu sociální garance. K důležitým cílům rodinné politiky může patřit také posílení společenské vážnosti rodin a manželství, zlepšování podmínek pro optimální rozvoj dětí, slučitelnost rodinné funkce a zaměstnání (např. skrze flexibilitu pracovního času) ad.34 Aktivity k podpoře rodiny jsou uskutečňovány skrze sociální služby (zákon č. 108/2006 Sb.), které se dělí na sociální poradenství (základní a odborné sociální poradenství), služby sociální péče a sociální prevence (např. nízkoprahová centra pro děti a mládež). Další služby na podporu fungující rodiny jsou komerčně poskytované služby (hlídání dětí, pomoc s vedením domácností, volnočasové a vzdělávací aktivity pro děti) a nekomerční služby (mateřská centra, družiny, kurzy a přednášky pro rodiče). 32
Akční plán MPSV k naplnění národní strategie ochrany práv dětí na rok 2012 až 2015. Akční plán MPSV k naplnění národní strategie ochrany práv dětí na rok 2012 až 2015. 34 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 542 s. ISBN 978-807 3575-854. s. 378 33
20
Činnosti poskytované v rámci sociálně-právní ochrany dětí jsou preventivní, poradenské a zřizování zařízení sociálně-právní ochrany dětí. Finanční pomoc rodinám se odehrává ve dvou hlavních oblastech, v oblasti daňových opatření (daňové zvýhodnění na vyživované dítě) a v oblasti systému sociálního zabezpečení (rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, pomoc v hmotné nouzi).35
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. §1, Sociálně-právní ochrana dětí je cílená činnost, která zahrnuje zejména zajištění práva dítěte na jeho příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny.
Zásady sociálně-právní ochrany dětí jsou: §5,7,8,9 Předním hlediskem je zájem a blaho dítěte. Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Povinnost zachovat mlčenlivost o osobě, která orgán sociálně-právní ochrany upozornila. Dítě má právo požádat o pomoc i bez vědomí rodičů. Dítě má právo se svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech. Rodič a jiná osoba odpovědná za výchovu jsou oprávněni požádat orgán sociálně-právní ochrany dětí o pomoc. Přední hledisko sociálně-právní ochrany dětí bylo novelou č. 401/2012 Sb. zákona o sociálně-právní ochraně dětí č.359/1999 Sb. rozšířeno i na rodičovskou péči (§5), ale nemění se důležitost zájmu dítěte nad ostatními včetně zájmů rodičů. Dále se zavádí přihlížení k širšímu sociálnímu prostředí dítěte, tím se myslí rodinné vztahy, vzdělání, zdravotní stav členů rodiny, majetková situace apod. Sociálně-právní ochranu dětí vykonávají orgány sociálně-právní ochrany, tj. krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu. Sociálně-právní ochranu dále zajišťují obce v samostatné působnosti, kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany
35
MPSV: Aktivity k podpoře rodin. ODBOR 21. *online+. 30. 1. 2013 *cit. 2014-07-25+. Dostupné z:http://www.mpsv.cz/cs/14471
21
pověřeny (to mohou být Dětská krizová centra, Klokánky, linky důvěry, azylová zařízení apod.)36 Sociálně-právní ochrana dětí je určena všem nezletilým dětem bez ohledu na další kritéria a dětem, kteří ji skutečně potřebují. Zákon vymezuje okruh dětí, jimž je věnována zvýšená pozornost. §6, Jsou to děti, jejichž rodiče: zemřeli; neplní povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti; nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti. Dále dětem: které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy; které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku; nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy; požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí; spáchaly trestný čin; opakovaně se dopouští útěků od rodičů; na kterých byl spáchán trestný čin; které jsou opakovaně umisťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči; které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči a které jsou žadateli o azyl. §31, Péče o děti uvedené v §6 spočívá v poskytování pomoci při překonávání nepříznivých sociálních podmínek a výchovných vlivů, s cílem umožnit jim začleňování do společnosti. §32, Orgány sociálně-právní ochrany dětí zaměřují svoji pozornost na využívání volného času těchto dětí; věnují pozornost dětem z rodin s nízkou sociální úrovní; spolupracují se školami, pověřenými osobami, zájmovými sdruženími a dalšími subjekty; pomáhají dětem překonat problémy, které mohou vést k negativním projevům v jejich chování. § 9a, odst. 2 „Opatření sociálně-právní ochrany musí být zvolena tak, aby na sebe navazovala a vzájemně se ovlivňovala. Při výkonu a realizaci opatření mají přednost ta, která zabezpečí řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte v jeho rodinném prostředí a není-li to možné v náhradním rodinném prostředí; při tom se postupuje s využitím metod sociální práce a postupů odpovídajících současným vědeckým poznatkům.“ V novele se zavádí nový termín“náhradní rodinné prostředí“. Náhradní rodinná péče je poskytována v náhradním rodinném prostředí. Zásadně nelze za náhradní rodinné prostředí považovat tzv. rodinné skupiny v dětských domovech nebo tzv. 36
Právo na dětství: Kdo ji vykonává?. *online]. [cit. 2014-07-25+. Dostupné z: http://www.pravonadetstvi.cz/ochrana-prav-deti/kdo-ji-vykonava/.
22
rodinnou péči poskytovanou v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc (např. Klokánky). V absolventské práci se zaměřuji na cílovou skupinu, ohrožené dítě, tj. dítě, které nemá uspokojeny základní potřeby (biologické, psychické, emocionální, sociální a duchovní - potřeba stimulace, řádu, lásky, bezpečí, sociálně společenského uznání, otevřené, sdílené budoucnosti). Lze říci, že každé dítě je potenciálně ohrožené více či méně. Hranici nelze striktně stanovit, faktorů ohrožení je mnoho, zrovna tak jejich intenzita a rozvinutí. Pozornost je potřeba zaměřit právě na potenciální rizika.37
2.1 Role neziskových organizací v systému sociálně-právní ochrany dětí Neziskové organizace můžou být pověřené osoby, které neposkytují sociální služby; pověřené osoby, které poskytují sociální služby a registrované sociální služby (dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách).
Neziskové organizace s pověřením k výkonu sociálně-právní ochrany dětí Zákon o sociálně-právní ochraně dětí dává možnost, aby i nestátní subjekty (nadace, občanská sdružení, církve a další právnické a fyzické osoby) na základě pověření vydaného krajským úřadem nebo Magistrátem hl.m. Prahy plnily určité úkoly v sociálně-právní ochraně dětí, přičemž tyto činnosti zákon o sociálněprávní ochraně přímo vymezuje v § 48. Pověřené osoby nejsou orgány sociálně-právní ochrany.38 §48, Výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami zahrnuje: vyhledávání dětí podle § 6; vykonávat činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku; zřizovat zařízení sociálně-právní ochrany dětí (např. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc); poskytovat pěstounům v zařízení, jehož jsou zřizovateli, výchovnou a poradenskou péči a sledovat výkon pěstounské péče; vyhledávat fyzické osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny.
37
MPSV: Návrh opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti – základní principy. [online]. s. 3 [cit. 2015-04-05+. Dostupné z:http://www.mpsv.cz/files/clanky/9556/Navrh_opatreni_k_transformaci.pdf 38 MPSV: Legislativa a systém sociálně-právní ochrany. *online+. *cit. 2015-04-05+. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14304#2
23
Neziskové, nestátní či nevládní organizace pomáhají svojí činností naplňovat veřejný zájem. Vzniká tak síť zařízení poskytujících pomoc a sociální služby podle finančních možností klienta a jeho rodiny. Nestátní subjekty posilují povědomí občanské odpovědnosti a solidarity při řešení sociálních problémů.39 Hlavním aktérem přitom zůstává stát, který chrání své občany tím, že činnost v sociální sféře povoluje, dohlíží zpravidla formou akreditací, činnosti spolufinancuje a činnost kontroluje inspekcí. Role nestátních organizací jako subjektů sociální správy můžou být právnické osoby a fyzické osoby – podnikatelské charakteru, nebo nepodnikatelského charakteru (např. nadace, fondy, spolky). Podmínkou působení nestátních organizací v sociální sféře je získání oprávnění k sociálním činnostem. Financování bývá vícezdrojové (státní rozpočet, sbírky, sponzoři).40 Neziskové organizace poskytují své služby na základě Standardů kvality sociálních služeb, kde jsou upraveny tři oblasti služeb procesní, personální a provozní. Procesní (procedurální) standardy upravují vztahy mezi poskytovatelem a uživatelem. Stanovují, jak má poskytování služby vypadat. Na co je potřeba si dát pozor při jednání se zájemcem o služby, jak službu přizpůsobit individuálním potřebám každého člověka.41 Cílem sociálních služeb je umožnit lidem v nepříznivé sociální situaci využívat místní instituce, které poskytují služby veřejnosti i přirozené vztahové sítě, zůstat součástí přirozeného místního společenství, žít běžným způsobem. Poskytované sociální služby zachovávají a rozvíjejí důstojný život těch, kteří je využívají, jsou bezpečné a odborné. Zařízení sociálních služeb má písemně definováno poslání, cíle, cílovou skupinu uživatelů a principy poskytovaných služeb, které chápe jako veřejný závazek.42 Veřejný závazek směřuje k tomu, aby lidé v nepříznivé sociální situaci zůstali součástí přirozeného místního společenství, mohli žít běžným způsobem, mohli využívat místní instituce, které poskytují služby veřejnosti, přirozené vztahové sítě a 39
TOMEŠ, Igor. Sociální správa: úvod do teorie a praxe. Vyd. 2. rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2009, 304 s. ISBN 978-807-3674-830. s. 86 40 TOMEŠ, Igor. Sociální správa: úvod do teorie a praxe. Vyd. 2. rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2009, 304 s. ISBN 978-807-3674-830. s. 87-88 41 ČERMÁKOVÁ, Kristýna. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: průvodce poskytovatele. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002, 111 s. ISBN 80-86552-45-4. s. 6 42 ČERMÁKOVÁ, Kristýna. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: průvodce poskytovatele. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002, 111 s. ISBN 80-86552-45-4. s. 7
24
své vlastní možnosti. Zařízení vytváří příležitosti k tomu, aby uživatelé služeb mohli uplatňovat vlastní vůli, jednat na základě vlastních rozhodnutí, aby mohli být sami sebou. Zařízení má vytvořena vnitřní pravidla pro ochranu uživatelů před předsudky a negativním hodnocením, ke kterému by mohlo dojít v důsledku poskytování služby.43
Neziskové organizace na pomoc rodinám: Kolpingova rodina (azylové domy); STŘEP (sanace rodin); Rozum a cit (náhradní rodinná péče); ROSA (pro oběti domácího násilí); ACORUS (pro oběti domácího násilí); SOS vesničky (skupinová pěstounská péče); Nadace SIRIUS (služby pro rodiny, např. sanace) a Fond ohrožených dětí a jeho Klokánek ad.
43
ČERMÁKOVÁ, Kristýna. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: průvodce poskytovatele. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002, 111 s. ISBN 80-86552-45-4. s. 8-11
25
3. Posuzování funkčnosti rodiny Výraz funkční rodina se upřednostňuje před pojmem normální, harmonická, zdravá či neklinická rodina, tzn. rodina bez poruchy, nemoci. Je nutné se soustředit na hlavní funkci rodiny a to výchovu dětí.44 Ve funkčních rodinách členové na sebe berou ohledy a respektují se; je zde jasná hierarchie odpovědnosti; jedinečnost jednotlivců je hodnocena pozitivně; v rodině existuje rovnováha mezi potřebou soukromí a potřebou sdílení; každý mluví sám za sebe; otevřenost pro nové myšlenky a řešení; v komunikaci je humor; sociální i jiná realita není zkreslena.45 Zatímco v dysfunkčních rodinách se během vzájemné interakce objevují protimluvy; nedorozumění; ironie; napadání; zoufalství; beznaděj; stereotyp; agrese; monolog, kdy ostatní jen přitakávají. Mimo komunikačních nejasností, rodina špatně zvládá provoz domácnosti; fungování domácnosti je chaotické; chybí jim vedení ve smyslu absence rodinné autority; vykazují více zdravotních problémů; jsou hůře schopny řešit konflikty; jsou méně soudržné a méně vyjadřují své pocity ve slovech.46 Kritéria funkčnosti rodiny: 1.
složení rodiny
2.
stabilita rodiny
3.
sociálně-ekonomická situace
4.
osobnost rodičů
5.
stav a vývoj dítěte
6.
zájem rodičů o dítě a péče rodičů o dítě47
44
MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2., rozš. a přeprac. vyd. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 1. ISBN 80-858-5024-9. s. 132 45 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2., rozš. a přeprac. vyd. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 1. ISBN 80-858-5024-9. s. 133 46 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2., rozš. a přeprac. vyd. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 1. ISBN 80-858-5024-9. s. 49; 133-134; 47 MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny v kontextu plánování péče: od teorie k terapii. Vyd. 1. Překlad Petr Patočka. Praha: Portál, 2010, 183 s. Spektrum (Portál). ISBN 978-807-3677-398. s. 17
26
Rodina, která má vážné těžkosti ve více sférách svého fungování se označuje jako mnohoproblémová rodina.
3.1 Vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny Hodnocení dítěte a rodiny má v první řadě ukázat, nakolik je její prostředí pro dítě příznivé, případně nepříznivé. Vedle toho má umožnit plánování a posuzování efektivity práce s rodinou.48 Vyhodnocování situace dítěte považuji za klíčové při pomoci dětem v ohrožení, proto se této oblasti budu věnovat více. Mezinárodní nezisková organizace LUMOS vypracovala praktický průvodce pro vyhodnocování potřeb dětí, ze kterého čerpám. Tato organizace pomáhá znevýhodněným dětem v Evropě, které jsou nuceny z různých důvodů opustit svoji biologickou rodinu a žít v ústavech. Posláním organizace je přispět ke změně systému péče o ohrožené děti tak, aby měly možnost odejít do náhradní rodinné péče.49 Společně s novelou zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, se do sociálně-právní ochrany dětí zavádí proces Vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny. Tento koncept přináší do oblasti sociální práce s ohroženými dětmi a mládeží určitou strukturu a rámcuje oblasti vývojových potřeb dítěte, rodičovských kompetencí a rodinného prostředí, na které se mají pracovníci a pracovní týmy při práci s dětmi zaměřit. § 10, odst. 3c „pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a jeho rodiny, a to zejména z hlediska posouzení, zda se jedná o dítě uvedené v § 6, podle druhu a rozsahu opatření nezbytných k ochraně dítěte, a poskytovat pomoc rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte,“ Obsah individuálního plánu ochrany dítěte je uveden ve Vyhlášce z roku 2012 o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí, § 2.
48
MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny v kontextu plánování péče: od teorie k terapii. Vyd. 1. Překlad Petr Patočka. Praha: Portál, 2010, 183 s. Spektrum (Portál). ISBN 978-807-3677-398. s. 124 49 RACEK, Jindřich, Hana SOLAŘOVÁ a Alena SVOBODOVÁ. Vyhodnocování potřeb dětí: praktický průvodce: metodika vyhodnocování. Vyd. 1. Praha, c2014, 29 s. ISBN 978-80-260-5521-1. s. 6 porovnáno s LUMOS: The Problem. *online+. *cit. 2014-07-23+. Dostupné z: http://wearelumos.org/theproblem
27
Plán musí obsahovat: popis příčin ohrožení dítěte a důvody zahájení sociálně-právní ochrany cíle navržených opatření, prostředky k jejich dosažení a ukazatele účinnosti jednotlivých opatření rozsah navržených opatření nezbytných k ochraně dítěte a poskytnuté pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte způsob naplňování navržených opatření, práv a zájmů dítěte v rozsahu sociálněprávní ochrany metody práce s rodinou a rozsah intervencí a pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte při péči o dítě a při jeho výchově
Proces zjišťování potřeb dítěte je postaven na základních vědních oborech, jako je lékařství, psychologie, pedagogika, sociální vědy a snaží se pojmout situaci dítěte v kontextu celostního (holistický přístup).50 Aby dítě stálo skutečně ve středu zájmu, používá se nástroj, případová konference. Cílem setkání případové konference je výměna informací, zhodnocení situace dítěte a jeho rodiny, hledání optimálního řešení a plánování společného postupu, který povede k naplňování potřeb dítěte. Výstupem je individuální plán péče.51
Při vyhodnocování bereme v potaz např. teorii vývojových úkolů, kdy má dítě v určitém věku svého vývoje zvládnout stanovené činnosti. V kojeneckém a předškolním věku se od dítěte očekává aktivní jazyk, odlišování vlastní osoby od okolí a sebekontrola. Střední školní věk sebou přináší adaptaci na školu, akademické výsledky (čtení, psaní, počítání), vycházení s vrstevníky a chování podle pravidel. S adolescencí je spojený úspěšný přechod na sekundární vzdělávání, zapojení do mimoškolních
50
RACEK, Jindřich, Hana SOLAŘOVÁ a Alena SVOBODOVÁ. Vyhodnocování potřeb dětí: praktický průvodce: metodika vyhodnocování. Vyd. 1. Praha, c2014, 29 s. ISBN 978-80-260-5521-1. s. 6 51 MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Manuál k případovým konferencím. první. Praha: MPSV, 2011. ISBN 78-80-7421-038-9. s. 5
28
aktivit, navazování blízkých přátelství se stejným pohlavím i s opačným pohlavím a vytváření soudržného pocitu vlastní identity.52 Při vstupním hodnocení dítěte a jeho rodiny se určí závažnost ohrožení dítěte a vymezení rychlosti a intenzity následného postupu. Pokud je problém závažnější nastupuje podrobné a komplexní vyhodnocení situace dítěte. Vyhodnocení se zde nezaměřuje pouze na danou situaci, ale zaměřuje se daleko více na historii situace dítěte a rodiny, rodičovské kompetence a další zdroje okolo dítěte a rodiny.53 Cílem vyhodnocování je objasnit a identifikovat potřeby dítěte a jeho rodiny a ověřit jejich naplňování; zjistit silné stránky rodičů (pečovatelů) při péči o dítě a nalézt vhodné formy podpory tam, kde rodičovská kapacita nedostačuje k naplňování potřeb dítěte. Zhodnotit situaci dítěte v širším kontextu; najít zdroje podpory pro rodinu mimo domácnost; vytvořit společně individuální plán řešení situace ohroženého dítěte.54 Princip vyhodnocování je založen na informacích a znalostech o vývoji dítěte, také na důkazech a zdroji zjištění (skrze rozhovor, pozorování). Je to proces, nikoli jednorázové opatření, který je zaměřeno na dítě, kdy bezpečnost dítěte je na prvním místě. Snaží se podpořit pozitivní aspekty v situaci dítěte a rodiny. Pracovníci se snaží s rodinou spolupracovat a být transparentní (nevymýšlí si řešení sami v kanceláři, ale za účasti rodiny). K dítěti přistupují individuálně, protože každé dítě je jedinečné a zaujímají celostní přístup (dívají se na případ ze všech úhlů pohledu).55
52
RACEK, Jindřich, Hana SOLAŘOVÁ a Alena SVOBODOVÁ. Vyhodnocování potřeb dětí: praktický průvodce: metodika vyhodnocování. Vyd. 1. Praha, c2014, 29 s. ISBN 978-80-260-5521-1. s. 6 53 RACEK, Jindřich, Hana SOLAŘOVÁ a Alena SVOBODOVÁ. Vyhodnocování potřeb dětí: praktický průvodce: metodika vyhodnocování. Vyd. 1. Praha, c2014, 29 s. ISBN 978-80-260-5521-1. s. 6-7 54 RACEK, Jindřich, Hana SOLAŘOVÁ a Alena SVOBODOVÁ. Vyhodnocování potřeb dětí: praktický průvodce: metodika vyhodnocování. Vyd. 1. Praha, c2014, 29 s. ISBN 978-80-260-5521-1. s. 8 55 RACEK, Jindřich, Hana SOLAŘOVÁ a Alena SVOBODOVÁ. Vyhodnocování potřeb dětí: praktický průvodce: metodika vyhodnocování. Vyd. 1. Praha, c2014, 29 s. ISBN 978-80-260-5521-1. s. 8-9
29
3.1.1 Oblasti vyhodnocování Faktory, které mají značný vliv na fungování rodiny: 1.) Vývojové potřeby dítěte Zdraví: postižení; omezení; přístup k adekvátní zdravotnické péči (očkování, preventivní prohlídky, počet hospitalizací) a správná výživa. Učení se: vývoj řeči; jazyka a komunikace; čtení; psaní; počítání; hra a interakce; docházka a plnění úkolů. Emoční vývoj a chování: sebepoškozování; fobie; psychické potíže; temperament; dispozice; postoje; motivace ke změně; chápání toho, co je dobré a co špatné a proč; návykové látky; předčasná sexuální aktivita; delikventní chování; násilné nebo agresivní chování doma, ve škole. Rodinné a sociální vztahy: schopnost empatie; budování stabilních a vřelých vztahů s lidmi; včetně rodiny; vrstevníků a sourozenecké vztahy. Identita a sociální prezentace: rostoucí smysl uvědomění si sebe sama jako nezávislé a cenné osoby; uvědomění si samostatnosti a odlišnosti od ostatních; uznání osobních charakteristik a preferencí; zjištění, co mohu dělat; znalost osobní a rodinné historie; rasa; náboženství; věk; sexualita; postižení (tyto poslední faktory jsou nejčastějším důvodem diskriminace, je zde nutné pochopení odlišností u lidí a respektu). Samostatnost a sebeobsluha: získávání praktických, emocionálních a komunikačních kompetencí důležitých pro zvýšení samostatnosti; objevování hranic a limitů; rané praktické dovednosti (např. každodenní rutiny jako mytí, oblékání a jedení).56
2.) Rodičovská kapacita Základní péče: zajištění potravy, pití, tepla, bydlení, čitého a vhodného oděvu, osobní a zubní hygieny; kvalita péče; úroveň zapojení do zajištění základních služeb (péče obvodního, zubního lékaře).
56
RACEK, Jindřich, Hana SOLAŘOVÁ a Alena SVOBODOVÁ. Vyhodnocování potřeb dětí: praktický průvodce: metodika vyhodnocování. Vyd. 1. Praha, c2014, 29 s. ISBN 978-80-260-5521-1. s. 24-26
30
Zajištění bezpečí a ochrany: míra, do které jsou děti a mladiství chráněni před újmou nebo nebezpečím, včetně sebepoškozování; zajištění bezpečného prostředí, tzn. dítě není vystaveno násilí a zneužívání; rozpoznání rizik a nebezpečí doma i mimo domov. Citová vřelost: ve stálém prostředí, které dodává dítěti pocit ocenění; pocity rodiče při péči o dítě; zajištění potřeby bezpečných, stabilních a vřelých vztahů s přiměřenou citlivostí k potřebám dětí; přiměřený fyzický kontakt; hlazení a mazlení dostačující pro vyjádření vřelého zájmu; chválu a povzbuzení; udržování bezpečné vazby rodič – dítě; zajištění kontaktu s jiným rodinnými příslušníky. Stimulace a podněty: přispíváme k učení a intelektuálnímu rozvoji dětí tím, že je podporujeme a poskytujeme jim podněty a vytváříme příležitost pro sociální kontakt; vhodná stimulace učení; povzbuzení dítěte na vzdělávání a volnočasových aktivitách a v čerpání přínosu z těchto aktivit; podporování osobního a sociálního rozvoje dítěte směrem k jeho samostatnosti, sebevědomí a schopnosti vytvářet pozitivní vztahy s druhými. Vedení a hranice: umožňuje dítěti nebo mladistvému zvládat své vlastní emoce a chování; modelování vhodného chování a zvládání emocí a interakcí s druhými; stanovení hranic a udržení žádoucího chování. Stabilita: zajištění stálého rodinného prostředí, které dodává dítěti pocit jistoty a stability; konzistence postojů rodičů ke svému dítěti; udržení bezpečné vazby, tím je zajištěn optimální vývoj; frekvence stěhování, přechodů mezi školními zařízeními.57 3.) Rodina a prostředí Rodinná historie, fungování rodiny: dopad rodinných situací a zkušeností; kultura; velikost a složení domácnosti; rodinná historie; rodinné rituály, neorganizovaný či chaotický životní styl; neprojevování starosti o dítě; dopad problémů prožívaných ostatními členy rodiny; dítě jako svědek domácího násilí nebo zkušeností se zneužíváním; zkušenost rozpadu rodiny, otec či matka jsou často mimo domov z pracovních důvodů, nebo z důvodů výkonu trestu; fyzický a duševní stav rodičů;
57
RACEK, Jindřich, Hana SOLAŘOVÁ a Alena SVOBODOVÁ. Vyhodnocování potřeb dětí: praktický průvodce: metodika vyhodnocování. Vyd. 1. Praha, c2014, 29 s. ISBN 978-80-260-5521-1. s. 26-27
31
zneužívání návykových látek, včetně alkoholu. Širší rodina; vztahy rodiny s příbuznými a formální a neformální podpůrné sítě pro dítě. Bydlení: jak je zajištěno, zda má ubytování dostatečné vybavení a příslušenství; s kým dítě žije; vnější vzhled ubytování a bezprostřední okolí; vnitřní vzhled ubytování; zda má dítě svůj pokoj; bezpečnost a soukromí. Zaměstnání: kdo z domácnosti pracuje; jaký je jeho pracovní režim; dopad práce na dítě; jak práce ovlivňuje vztahy rodiny. Finanční situace: dlouhodobý příjem domácnosti; nárok rodiny na dávky a pobírání dávek rodinou; příjem potřebný k zajištění potřeb rodiny; způsoby, jak rodina s příjmem nakládá, zda má rodina finanční potíže z důvodu mimořádné situace; existence dluhů. Sociální začlenění rodiny a komunitní zdroje: prozkoumává širší kontext obce, čtvrti, kde dítě žije, jakož i dopad na ně, včetně podrobných informací o dostupných zařízeních a službách; charakteristika obce či čtvrti (míra kriminality a nezaměstnanosti); vztahy se sousedy; dostupnost a přístupnost základních služeb, včetně škol, služby pro rodiny; kvalita vzdělávacího prostředí a vzdělávací podpůrné služby; úroveň sociální integrace nebo izolace dítěte; vliv vrstevnických skupin.58 Popsala jsem široké spektrum vlivů na dítě a jeho rodinu. Shrnuji aspekty, které jsou zapotřebí k fungující rodině. Je to autonomie jako podmínka maximální možné nezávislosti a minimálního omezování aktivit jednotlivých členů rodiny. Rozumná míra autonomie je podstatnou podmínkou zdravého vývoje osobní identity, s tím souvisí diferenciace jako stupeň individuality, kterou se vyznačuje jedinec vzhledem k druhým lidem. Rodina potřebuje stanovené hranice a kohezi, tedy soudržnost.59
58
RACEK, Jindřich, Hana SOLAŘOVÁ a Alena SVOBODOVÁ. Vyhodnocování potřeb dětí: praktický průvodce: metodika vyhodnocování. Vyd. 1. Praha, c2014, 29 s. ISBN 978-80-260-5521-1. s. 27-28 59 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Portál, 2001, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 3. ISBN 80-717-8559-8. s. 35-40
32
4. Fond ohrožených dětí „Počet týraných dětí se v naší zemi podle výzkumů pohybuje mezi 1 – 2 procenty, což znamená zhruba 20 tisíc zanedbaných a týraných dětí. Podchytit tyto případy a snažit se jim pomoci je úkolem Fondu ohrožených dětí.“60 Fond ohrožených dětí, z. s.61(dále FOD) je nevládní nezisková organizace na pomoc ohroženým dětem s pověřením k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Vznikl dne 2. dubna 1990 z iniciativy pěstounů a osvojitelů. Sídlí v Praze, má působnost na území celé republiky a v současné době provozuje: 22 regionálních poboček zaměřených na terénní sociální práci a sanaci rodin, 4 mediační centra pro řešení rozvodových sporů, 5 azylových domů pro rodiny s dětmi s kapacitou 124 míst, 35 zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek s kapacitou 510 míst.62 Posláním FOD je pomoc dětem, které vyrůstají mimo vlastní rodinu v institucionální nebo náhradní rodinné péči nebo jejichž vývoj ve vlastní rodině je ohrožen v důsledku týrání, zanedbávání, zneužívání nebo jež jsou i z jiných důvodů sociálně ohroženy.63
Hlavní činnosti FOD: Pomoc dětem týraným i jinak sociálně ohroženým, se zaměřením na terénní sociální práci a sanaci rodin Zřizování a provoz zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek Zřizování a provoz azylových domů pro rodiny s dětmi Vyhledávání a pomoc ohroženým dětem přímo v terénu Sanace rodin v problémech
60
Sociální práce/Sociálna práca: Sociální práce s rodinou a dětmi. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2005, roč. 2005, č. 2. ISSN 1213-624 s. 14 61 Od roku 2014 z.s., zapsaný spolek, dříve o.s., občanské sdružení. 62 Fond ohrožených dětí: O FOD. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/o-nas 63 Fond ohrožených dětí: O FOD. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/o-nas
33
Mediace rozvodových sporů a asistence u styků rodičů s dětmi Hmotná a poradenská pomoc náhradním i vlastním rodinám Provoz krizové linky pro matky, které tají těhotenství Osvěta Snaha o zlepšení legislativy i praxe na úseku ochrany dětí64 FOD má pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí v rozsahu: vyhledávání dětí, na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje pomoc rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě pořádání v rámci poradenské činnosti přednášek a kurzů zaměřených na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou činnost zaměřená na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku zřizování a provoz zařízení pro dětí vyžadující okamžitou pomoc.65
FOD se podílel v součinnosti se státními orgány sociálně-právní ochrany dítěte na hledání nové náhradní rodiny, toto oprávnění bylo s účinností 18. 8. 2014 MPSV Fondu zakázáno.
4.1 Pobočka FOD, terénní práce a asistované styky dětí s rodiči Pomoc ohroženým dětem spočívá v provozování rozsáhlé sítě poboček FOD, které se věnují systematické práci s rodinami, jež jsou ohroženy chudobou nebo sociální krizí. Pobočky mají také na starosti poradenskou a hmotnou pomoc rodinám, jež se ocitly v akutní krizi (vážná nemoc, ztráta bydlení, rozvodové spory aj.). Náplní práce jednotlivých poboček FOD je také osvětová činnost mezi dětmi, občany i
64
FOD: Hlavní směry činnosti. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/o-nas/hlavnismery-cinnosti 65 KUDLOVÁ, Marie. FOD: Pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. *online+. 2001 *cit. 2014-0727+. Dostupné z:http://www.fod.cz/o-nas/povereni-k-vykonu-socialne-pravni-ochrany-deti
34
odbornou veřejností. Fond ohrožených dětí se velmi intenzivně zapojuje do legislativních procesů v oblasti sociálně-právní ochrany dítěte.66 Cílem sanace rodin (ozdravění) je předcházet, zmírnit nebo eliminovat příčiny ohrožení dítěte a poskytnout rodičům i dítěti pomoc a podporu k zachování rodiny jako celku.67
4.2 Azylový dům a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (azylový dům § 57 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách) Fond ohrožených dětí spravuje několik azylových domů, kam se mohou uchýlit rodiče se svými dětmi, pokud jsou v původním prostředí ohroženy. Nejčastěji jde o matky s dětmi, které jsou ohrožené domácím násilím, o rodiny, které přišly o byt. Často azylové domy vyhledávají také mladí lidé, kteří po dosažení zletilosti musí opustit dětský domov a nemají kam jít (tzv. dům na půl cesty).68
Pokud je dítě ohroženo ve svém původním prostředí, je mu k dispozici Klokánek, tedy zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. § 42 Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále ZDVOP) § 42, odst. 1 „Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku (§ 15), jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, v zajištění zdravotních služeb a v psychologické a jiné obdobné nutné péči.“
66
FOD: Pomoc ohroženým dětem. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/nasecinnost/pomoc-ohrozenym-detem 67 BECHYŇOVÁ, Věra a Marta KONVIČKOVÁ. Sanace rodiny: *sociální práce s dysfunkčními rodinami+. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 151 s. ISBN 978-807-3673-925. s. 17 68 FOD: Pomoc ohroženým dětem. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/nasecinnost/pomoc-ohrozenym-detem
35
Kdo může zřizovat a provozovat ZDVOP? Obec, kraj a další pověřené osoby § 42, odst. 2 Jak se dítě dostane do ZDVOP? rozhodnutí soudu žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou žádosti zákonného zástupce dítěte na základě žádosti samotného dítěte ZDVOP tedy zajišťuje okamžitou, krizovou a krátkodobou pomoc ohroženému dítěti, dokud nebude pro dítě nalezeno řešení dlouhodobějšího charakteru. Podle novely zákona musí být jeden vychovatel na čtyři děti, je tedy potřeba navýšit kapacitu vychovatelů, protože je tomu nutné i v noční době. § 42, odst. 5 Jak dlouho tam dítě může být? 3 měsíce od jeho umístění na základě žádosti zákonného zástupce dítěte, v případě opakované žádosti může být dítě přijato do zařízení v délce dalších 3 měsíců, jen s předchozím písemným souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností. 6 měsíců, je-li dítě umístěno do ZDVOP na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, nebo na základě žádosti dítěte, pokud s pobytem dítěte vyslovil souhlas rodič, nebo jiná osoba odpovědná za výchovu. Celková doba nepřetržitého pobytu dítěte v zařízení nesmí přesáhnout dobu 12 měsíců. Oproti ústavní výchově, kde může soud prodloužit trvání náhradní výchovy i po dosažení plnoletosti, zde ve ZDVOP musí dítě odejít dovršením 18 let. Pro osoby starší 18 let v obtížné životní situaci mají sloužit sociální služby (např. domy na půl cesty, azylové domy), nebo může pomoci sociální kurátor. Novela má napomoci, aby ZDVOP bylo zařízení spíše rodinného typu, aby poskytovala pomoc okamžitou, tedy krizovou, a aby poskytovala odbornou pomoc nejen dětem, ale i jejich rodinám (je zde přímo povinnost spolupracovat s rodinou).
36
Toho chce docílit pomocí omezení počtu dětí, které nesmí přesáhnout počtu 28 dětí, pak zmíněné 4 děti na 1 vychovatele, omezením délky pobytu (viz výše).69
4.2.1 Klokánek Klokánek má pověření od MPSV jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Klokánek je projekt FOD, jehož cílem je nabídnout dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči na dobu, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny, nebo dokud pro ně není nalezena trvalá náhradní rodinná péče.70 První Klokánek byl otevřen v Žatci v září 2000. Klokánek je dvojího typu, první, kde se tety střídají po týdnu a druhý je ještě více v rodinném duchu, kde je teta, popřípadě i strýc (často manželé) pořád. Počet dětí na jednu tetu je omezen (dle zákona 4 děti), protože přechodná rodinná péče s častým střídáním dětí je značně náročná. Děti přicházejí velmi často zanedbané, opožděné v celkovém vývoji, deprivované, s nočními děsy a nevhodnými návyky a projevy, a proto vyžadují velmi intenzivní péči. Většina přijatých dětí má stejnou anamnézu jako děti přijímané do ústavní výchovy, tj. zanedbávání, domácí násilí, neschopnost zajistit řádnou péči, týrání, zneužívání, bytové důvody, a někdy i hospitalizace osamělého rodiče či svěření dítěte za účelem zajištění náhradní rodinné péče.71 Svoji zkušenost popisují jedni manželé v časopise Sociální práce. Manželé mají „Klokánek“ přímo ve svém bytě, kde se jim průběžně střídají tři děti. Musejí přijmout jakékoliv dítě (jiného etnika, s postižením), mají tedy už za sebou zkušenost s devítiměsíčním Vietnamcem, kdy šest měsíců matka neprojevovala zájem, tak byl chlapeček předán k adopci. Manželé popisují, že nejtěžší období je na začátku, kdy dostávají nové dítě, které neznají, neví, co prožilo apod. Zajímavou otázkou je, jak se vyrovnávají s faktem, že dítě přijímají jen na přechodnou dobu? Teta odpovídá: „Když ho mám v péči, tak se o něho starám jako máma, ale když ho dávám pryč, tak ho nedávám jako své vlastní.“72
69
Informace k vybraným ustanovením zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012, MPSV, Odbor rodiny a ochrany práv dětí. 70 FOD: Klokánek. *online]. [cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/nase-cinnost/klokanek 71 FOD: Klokánek. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/nase-cinnost/klokanek 72 Sociální práce/ Sociálna práca: Děti a náhradní výchovná péče. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2003, roč. 2003, č. 21. ISSN 1213-624. s. 15-16
37
Průměrná doba pobytu dětí v Klokánku je 6 měsíců. 60 % dětí se vrací k rodičům, 30 % dětí přechází do trvalé náhradní rodinné péče, 10 % zahrnuje ukončení pobytu v Klokánku zletilostí či umístěním do jiného zařízení (nemocnice, psychiatrie nebo ústavní výchova).73
Cesta dětí z Klokánka 10%
60 % návrat domů k rodičům 30 % nová rodina
30% 60%
10 % dospělost aj.
Graf č. 1: Cesta dětí z Klokánka
Výhody Klokánka oproti ústavnímu systému: Klokánky mohou přijímat sourozence bez ohledu na věk, takže nedochází k jejich další traumatizaci jejich rozdělením do různých zařízení podle věku (do tří let kojenecké ústavy a zdravotnické dětské domovy, od tří let diagnostické ústavy a školské dětské domovy a výchovné ústavy). Děti se přijímají přímo „z terénu“, bez pobytu v diagnostickém ústavu, kde jsou společně diagnostikovány děti bez poruch chování s dětmi výrazně narušenými. V Klokánku je „teta“ s dětmi v bytě i v noci a svou přítomností jim dodává pocit jistoty a bezpečí. V dětských domovech je často jeden noční vychovatel na patro. Děti lze přijímat nejen na základě předběžného opatření nebo rozsudku, ale i bez soudního rozhodnutí na žádost rodičů (zák. zástupců) nebo na žádost OSPOD s následným souhlasem rodičů, lze tedy pomoci rychle, kdy je to právě zapotřebí. Zlepší-li se podmínky v rodině, lze pobyt rychle ukončit a dítě vrátit domů. 73
FOD: Klokánek. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/nase-cinnost/klokanek
38
Klokánky mají nepřetržitý provoz, proto mohou kdykoli přijmout i novorozence, jejichž matky tají těhotenství a porodí mimo zdravotnické zařízení.74
Oldřich Matoušek o Klokánku říká: „Pozoruhodnou iniciativu v oblasti přímé pomoci ohroženým dětem v ČR vyvíjí nestátní organizace FOD. V roce 2000 zahájil nový projekt nazvaný Klokánek. Ten je konstruován tak, aby se předcházelo umisťování ohrožených dětí do ústavů. Děti jsou svěřovány do péče jedné nebo dvěma tetám nebo manželům. Náhradní rodiče pečující o děti v Klokánku procházejí psychologickým testováním a jsou pravidelně supervidovaní. Kontakt dítěte s biologickými rodiči je podporován, pokud tomu nebrání vážné důvody či pokud dítě samo tento kontakt neodmítá.“75 Profesor Zdeněk Matějček v roce 1997 provedl výzkum, kde srovnává děti vyrůstající v ústavní výchově s dětmi z individuální pěstounské péče (SOS vesničky, dnes i Klokánek). Děti z ústavní výchovy v dospělosti prokazovaly nízkou úroveň školního vzdělávání, nízkou sociální integraci, muži vykazují vysokou míru kriminality (54 %), mají problém se vztahem k ženám a celkově nespokojeni. Děti z individuální pěstounské péče vykazují vyšší životní spokojenost. Pouze u mužů z SOS vesniček byla zjištěna vysoká míra kriminality (45 %), zatímco u mužů z individuální pěstounské péče je výrazně nižší (20 %). Děti vychovávané dlouhodobě v ústavních zařízeních vykazují v pozdějším věku ve vývoji osobnosti a ve společenském uplatnění nejvíce odchylek od běžné normy. Děti vychovávané v individuální pěstounské péči a v SOS vesničkách jsou si ve většině ukazatelů vzájemně velmi blízké a přiklánějí se více ke skupinám dětí vychovávaných ve vlastních rodinách než ke skupině osob, které vyrůstaly v dětských domovech. Umístění do ústavní péče je přesto stále nejčastějším způsobem řešení krizové situace dítěte.76
74
FOD: Klokánek. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/nase-cinnost/klokanek Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2. Editor Oldřich Matoušek, Pavla Kodymová, Jana Koláčková. Praha: Portál, 2010, 351 s. ISBN 978-807-3678-180. s. 33 76 FOD: Výzkum prof. Matějčka a kol. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/nasecinnost/vyzkum-prof-matejcka-a-kol 75
39
Klokánek v ohrožení? Dopad novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí na Klokánka (a další zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc): Došlo ke zkrácení státního příspěvku pro nepřítomnost dětí (přestože bývá kapacita naplněna, ale děti mohou být při inspekci na propustce u rodičů, nebo hospitalizovány). Státní příspěvek se také snižuje za každý den, v němž dítě pobývá mimo zařízení. Maximálně počet dětí v zařízení byl stanoven na 28, většina Klokánků tento počet značně převyšuje (počet dětí bývá okolo 40), některým Klokánkům bylo převýšení povoleno, některým ne. Cílem novely bylo dostat děti z ústavů do rodin, ale čtyři Klokánci nedostaly od kraje nové pověření pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, nyní je povolení vztaženo přímo k místu výkonu zařízení (záporné stanovisko od Libereckého a Jihomoravského kraje). FOD podal odvolání, ale bylo zamítnuto, tzn. zánik čtyř Klokánků. FOD se také dočkal stížnosti, kvůli tomu, že ho telefonicky kontaktoval člověk ohledně podezření z týrání dítěte v Libereckém kraji, a FOD provedl šetření v rodině. Podle Krajského úřadu Libereckého kraje tím prý porušuje zákon. FOD zde nemá povolení, měl případ předat na OSPOD. 77
Statistika FOD: V letech 1990 až 2013 Fond ohrožených dětí: • nalezl náhradní rodinu pro 651 obtížně umístitelných dětí, pro které ji stát neměl (zdravotní postižení, vyšší věk, velké skupiny sourozenců, romský původ, výchovné problémy), a kromě toho na žádost rodičů doporučil pro 118 novorozenců prověřené osvojitelské rodiny, které děti převzaly přímo z porodnice do tzv. přímé adopce, čímž je uchránily pobytu v kojeneckém ústavu, • řešil celkem 50 056 případů ohrožených dětí, • v pěti azylových domech FOD pro rodiny s dětmi našlo útočiště celkem 2 019 dětí i se svými rodiči a 37 dospělých svěřenců z dětských domovů a jiných ústavů, • do Klokánků bylo umístěno celkem 5 022 dětí, z toho 1 186 bylo mladších tří let,
77
VODIČKOVÁ, Marie. FOD. Zpravodaj FOD. 2/2013. Praha, 2013. s. 2
40
• 6 anonymních matek a 1 anonymní otec předali FOD své novorozené děti (5 holčiček a 3 chlapce, v jednom případě dvojčátka). 78 Fond ohrožených dětí a Klokánek funguje naplno, snaží se udělat maximum pro „své“ děti. Nabízí pestrou škálu služeb, hmotnou pomoc (oblečení, pleny pro děti, základní potraviny), sanaci rodiny, azylové domy, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Sama jsem zažila při měsíční praxi v tomto zařízení plné nasazení všech pracovníků, kteří sami aktivně vyhledávají děti v ohrožení a snaží se jim pomoci. Tato organizace je často první institucí, kterou lidé volají v případě podezření na zanedbávané a týrané děti.
78
VODIČKOVÁ, Marie. FOD. Zpravodaj FOD. 1/2013. Praha, 2013. s. 2
41
5. Příklady praxe ve Fondu ohrožených dětí Metodu sběru dat v absolventské práci jsem si vybrala kazuistiky. Kazuistika jsou zjištěné poznatky (sociálního) pracovníka (tedy popis klienta). Poznatky se mohou získat rozhovorem, pozorováním. Součástí kazuistiky je anamnéza klienta, postup spolupráce, její jednotlivé kroky a závěrečná řešení, popřípadě další vývoj a doporučení. Kazuistiky jsem zpracovala během měsíční praxe, kterou jsem absolvovala v listopadu 2013 na pobočce FOD Praha a Klokánek Hostivice pod vedením sociální pracovnice. Kazuistiky jsem vytvořila z prostudovaných složek dětí (klientů), které obsahovaly například anamnézu dětí a jejich rodin, lékařské zprávy, zprávy a pověření od orgánu sociálně-právní ochrany dětí, rozhodnutí soudu, zápisy sociálních pracovnic FOD aj. Dále na základě rozhovoru se sociální pracovnicí FOD, nebo přímo na základě vlastní přítomnosti při práci s klientem (dítětem), tedy pozorováním. Vybrala jsem pět kazuistik, kde každá zastupuje jinou poskytovanou službu FOD. Jedná se o asistované styky dítěte s rodičem; hmotná pomoc a nápomoc při sociálních dovednostech; předběžné opatření (pověření od OSPOD); Klokánek jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a náhradní rodinná péče.
Na začátku představuji konkrétní pobočku FOD, kde jsem byla na praxi. Pobočka Praha sídlí v centru hlavního města na adrese Praha 1, Na Poříčí 6, je zde zároveň sídlo FOD. Pobočka je bariérová, sídlí ve 3. patře bez výtahu, ale pracovníci jsou schopni dorazit do bydliště klienta. Sociální pracovníci poskytují širokou škálu sociální pomoci, ať již telefonické poradenství, telefonická krizová pomoc při obtížné životní situaci, konkrétní pomoc v sociálně právních otázkách (návrhy na předběžné opatření, odvolání k soudům apod.), dále provádí sociální šetření v rodinách, intervenční pomoc rodině v rámci sanace rodiny, mediace a v neposlední řadě asistované styky dětí s rodiči. Veškeré služby jsou poskytovány zdarma. Pobočka Praha má v rámci svých otevíracích hodin dva dny (pondělí a středu), kdy pracovníci pomohou komukoliv (např. neohlášený člověk, který potřebuje pomoci). V ostatní dny se pracovníci FOD věnují převážně terénní práci, návštěvy v rodinách 42
v Praze a Středočeském kraji. Do terénní práce patří pomoc rodině intervenčními nákupy základních potravin a distribuce darů (pleny, oblečení, hračky, nábytek). Pomáhají radou při výchově dětí, při péči o děti, s chodem domácnosti, finančním hospodařením. Snaží se nejen radit, ale prakticky se zapojit a zkušenosti předat. Každý den probíhají na pobočce asistované styky dětí s rodiči (popř. prarodiči). Tato služba je vždy předem domluvená a probíhá v konkrétní termín a čas. S ohledem na velkou poptávku po této službě lze nabízet frekvenci jednou za čtrnáct dní na hodinu a půl (jde individuálně pozměnit). O asistované styky žádají buď jeden z rodičů, OSPOD a nebo soud. Asistenci provádí sociální pracovnice, která se buď do průběhu styku zapojí, nebo pouze pozoruje interakci dítěte a rodiče. Někteří rodiče odmítají intervenci třetí osoby, jiní rodiče ji přímo očekávají. Cílem je, aby asistované styky probíhaly, co nejvíce přirozeně a nenásilně. Přesto pro oba rodiče i dítě je asistovaný styk stresem, protože se jedná o situaci umělou, nepřirozenou, která probíhá v daný čas na daném místě, soustředí se na ní velká pozornost. Pro rodiče přivádějící dítě je stres už jen to, aby přišel včas, aby bylo dítě připravené. Pro druhého rodiče, který přišel za dítětem, je stresem to, aby vše proběhlo dobře, aby u dítěte obstál. Pro dítě může být setkání s druhým rodičem nepříjemný (zkušenosti z minulosti). Nejvíce záleží na dětech, proto se pracovnice snaží dítě podpořit, motivovat, ptá se na jeho důvody obav a strachu. K otázce asistovaných styků uvádím kazuistiku.
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči, Klokánek, jsem navštívila v Hostivicích, kde je bytový objekt (bývalá škola). Je tam dvanáct bytových jednotek, které jsou maximálně po čtyřech dětech (dle zákona) s tetou, která se dětem věnuje celý den a střídá se s druhou tetou po týdnu. Tento Klokánek byl otevřen v roce 2004, jeho kapacita je pro 48 dětí. K budově patří rozlehlá zahrada s hřištěm. Poznala jsem, jak Klokánek funguje a jak působí na děti, mohu říct, že děti se zde cítily dobře, bylo o ně postaráno jak po stránce materiální, tak i po stránce duševní.
43
Kazuistika č. 1, Asistovaný styk dítěte s rodiči Ročního chlapečka Dana vychovává rozhodnutím soudu maternální babička. Matka dítěte je psychicky nemocná, trpí schizofrenii. Vztahy mezi rodiči a dcerou jsou velmi napjaté, matka dítěte své matce vyhrožuje fyzickým násilím a likvidací. Asistované styky na pobočce FOD upravil soud a to ve frekvenci jednou za čtrnáct dní na hodinu. První styk byl pro všechny strany velmi náročný. Chlapeček matku viděl po delší době a zcela ji odmítal. Matka byla v péči o syna zcela bezradná, měla tendenci jej překotně krmit několika věcmi zároveň, násilně chovat atd. Asistentka byla matce nápomocná a vlastním příkladem ji provedla celou situací. Daneček se postupně zklidnil a byl schopen se zaujmout hrou. Babičku jsme požádali o přítomnost v herně, což dítě uklidnilo úplně. I přes vyhrocené vztahy a především díky nadhledu babičky, byla babička u prvních asistovaných styků přítomná. Danečka se tak postupně podařilo navázat na matku. V současné době probíhají asistované styky každý týden na hodinu, bez přítomnosti babičky a na žádost soudu za skryté asistence sociálního pracovníka (za jednocestným zrcadlem). Chlapec si zvykl na pravidelnost setkávání s matkou a matka si postupně osvojila rodičovské dovednosti. Z důvodu své nemoci a sociálních podmínek není schopná aktuálně se o syna postarat. Nicméně tímto způsobem se může na výchově syna podílet. Asistované styky dítěte s rodičem může doporučit, nařídit a upravit (četnost, průběh) soud, orgán sociálně-právní ochrany dětí, který uděluje pověření k této činnosti Fondu ohrožených dětí, nebo samotní rodiče dítěte. V první kazuistice vidíme práci na sanaci rodiny, kdy se za určitých podmínek může setkávat maminka s malým Danem. Asistentka (pracovnice FOD) učí matku rodičovských dovednostem, například přístupu k malému dítěti. Po osvojení těchto dovedností se může matka s dítětem setkávat sama, ale z důvodu bezpečnosti dítěte, sleduje setkání za jednocestným zrcadlem asistentka.
Kazuistika č. 2, Pomoc s výchovou, domácností a financemi Případ je o osmiletém Tomáši a jeho matce. Škola oznámila orgánu sociálněprávní ochraně dětí (OSPOD) podezření na zanedbání péče. Tomáš chodí do školy ve špinavém oblečení, nenosí svačiny, neplní domácí úkoly a všeobecně má špatný prospěch. Zjistilo se, že jeho matka není schopná plnit základní rodičovskou péči. 44
Matka potřebuje pomoci s vedením domácnosti (vaření, praní, uklízení) a naučit se celkově hospodařit. Proto byla navázána spolupráce s FOD, kde byla Tomášovi a jeho matce přidělena sociální pracovnice, která naučí matku praktickým věcem a také bude Tomáše doučovat. Matka je samoživitelka, má finanční potíže. FOD může matce poskytnout jednorázový sociální nákup a Tomášovi dát oblečení. Cílem je zlepšit situaci Tomáše ve škole (doučování, motivace k učení) a doma skrze zlepšení rodičovské kompetence matky (praktické nácviky za přítomnosti rodinné asistentky FOD) a zajištění plnohodnotného využití volného času (doporučená nízkoprahová zařízení pro děti a mládež). Dříve ve FOD Praha byla rodinná asistentka, která docházela do rodin a učila rodiče praktickým věcem (vařit, uklízet, hospodařit) a dětem pomáhala se školou. Tato pozice od roku 2014 byla zrušena a je to náplní každého sociálního pracovníka ve FOD. Stejně jako v první kazuistice je zde práce FOD zaměřená na sanaci rodiny, aby dítě mohlo zůstat ve svém přirozeném prostředí, tedy doma s matkou. Pracovnice učí matku praktickým věcem (vaření, uklízení) a Tomášovi pomáhá s přípravou do školy.
Kazuistika č. 3, Předběžné opatření FOD obdržel podnět k šetření v jedné rodině, žádost přišla od matky, která měla podezření na její dceru, že týrá své dítě. O podezřelé matce se vědělo, že byla před a po porodu v azylovém domě, dítě chtěla dát do baby-boxu, otec též dítě odmítal. Prarodiče ze strany matky se aktivně podíleli na výchově malého Petra. OSPOD sdělil FOD adresu a vydali se na neohlášenou návštěvu. Matka nechtěla pracovníky dovnitř pustit až po nabídnuté materiální výpomoci (pleny pro dítě). Byt byl skoro nezařízený, neměli lednici, pračku. Byla tam sedačka, která silně zapáchala močí. V rohu pohozené, špinavé oblečení. Péťa byl apatický, bez zájmu. Rodiče FOD požádali o materiální pomoc (oblečení, pleny pro dítě). Pracovníci měli pravidelný kontakt s rodinou, ale situace se nelepšila, spíše naopak. Péťa začínal mít modřiny a šrámy na obličeji, matka říkala, že to má ze žebřin na postýlce. Při jedné návštěvě měl dokonce krev na postýlce. Došlo na předběžné opatření, kdy babička dostala chlapečka do své péče. K odebírání došlo za asistence pracovnic z FOD. Reakce matky byla jen, že přijde o dávky na Péťu.
45
Jedno z etických dilemat sociálních pracovníků je odebírání dítěte z jeho rodiny. Na jedné straně je ochrana dítěte od nebezpečí, které mu způsobují třeba jeho rodiče. Na druhé straně stojí soukromí rodiny, které se tímto naruší, a respektování rodinného života. Avšak cílem je největší blaho dítěte.79 Zde Péťa zůstává v rodině, u babičky. Pokud se situace zlepší, může se dostat zpět k své matce.
Kazuistika č. 4, Klokánek Samuelovu šestnáctiletou maminku přijali do Klokánka ještě před jeho narozením a to na žádost OSPOD a poté na předběžné opatření. Dívka jménem Kristýna byla tehdy v sedmém měsíci těhotenství, otec jí zemřel a matka opustila. Matka často střídala partnery, pod vlivem jednoho z nich začala užívat drogy a nakonec bez dcery odešla neznámo kam. Kristýna skončila v dětském domově, ale z důvodu těhotenství byla přijata do Klokánka. Její umístění v Klokánku proto pro ni i její očekávané miminko znamenalo doslova záchranu. Kristýna se v Klokánku na mateřství pečlivě připravovala. Porodila zdravého Samuela. Pod dohledem tet o syna vzorně pečuje. Kristýna začala studovat střední školu. V době, kdy je ve škole nebo se potřebuje učit, pečuje o Samíka teta. Matka se doposud nevrátila, nebo nejeví zájem o dceru a vnuka, ale Kristýna je v kontaktu se svojí babičkou, ke které ráda jezdí i se Samem na vícedenní návštěvy. U kazuistiky můžeme vidět propojenost a spolupráci orgánu sociálně-právní ochrany dětí s neziskovou organizací Fondu ohrožených dětí, které uděluje pověření k určitým činnostem v sociálně-právní ochraně dětí, například k poskytování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Kristýna v době těhotenství byla v situaci, která vyžaduje okamžitou péči, kterou ji poskytl Klokánek. Pracovnice Kristýnu naučily pečovat o jejího syna Samuela a umožnily ji studovat střední školu.
Kazuistika č. 5, Nová rodina Dvojčata Maruška a Kačenka byla přijata do Klokánka na předběžné opatření soudu. Matka s nimi vystřídala několik azylových domů a všude poukazovali na její špatnou péči. K dětem se chovala hrubě, nepovídala si s nimi, nedávala jim dostatek 79
JOWITT, Maureen and Steve O'LOUGHLIN. Social work with children and families: Revised 2nd ed. Exeter: Learning Matters, 2005, vii, 134 p. ISBN 978-184-4450-183. s. 45
46
jídla, krmila je jen pečivem. Výsledkem bylo těžké vývojové zanedbání a špatný psychický stav obou holčiček. Ačkoli v době přijetí jim byly téměř tři roky, nemluvily a vydávaly jen skřeky. Na všechny nové podněty reagovaly vyděšeným křikem a pláčem. Strach měly i z vany. Při večerním koupání Maruška utekla z koupelny a schovala se, Kačenka celou dobu ve vaně hučela. Když si teta přendávala pásek z kalhot, dostala Kačenka hysterický záchvat, zatímco Maruška hrůzou strnula. Rodiče dcery zprvu navštěvovali, po pár měsících, ale jejich zájem opadl. Obě holčičky udělaly v Klokánku velké pokroky, rozmluvily se a už se tolik nebály. Po půl roce je Klokánek nahlásil příslušným úřadům pro náhradní rodinnou péči. Žádnou rodinu však pro ně neměly. Nakonec si holčičky našli jejich noví rodiče sami. Dozvěděli se o nich od známé rodičů Marušky a Kačenky, a protože byli prověřenými žadateli o náhradní rodinnou péči, bylo jejich žádosti vyhověno. Ze strany dvojčátek i jejich nových rodičů to bylo přijetí na první pohled. V případě, kdy nelze dítě vrátit zpět do rodiny, je tu možnost náhradní rodinné péče. FOD aktivně vyhledával adepty na náhradní rodiče, ale od srpna 2014 toto pověření ztratil.
47
Závěr I.
Shrnutí Při práci s dítětem v ohrožení a jeho rodinou je důležité dobře porozumět
situaci. Při hledání příčin dysfunkce rodiny se snažit přicházet na silné stránky rodiny a zmapovat její prostředí (podpůrnou síť). Přestože nám oblasti vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny dávají kritéria pro dobře fungující rodinu, je potřeba se dívat na každou rodinu individuálně a zachovávat její autonomii. Cílem je vždy sanace rodiny. Dětství je období velmi důležité a citlivé (snadno zranitelné), proto má nárok na zvláštní péči a pomoc. Každé dítě má právo vyrůstat ve své biologické rodině. A všechny kroky veřejných orgánů, zařízení sociální péče, soudů, státní správy a zákonodárných orgánů, jež se dítěte týkají, by měly být činěny s ohledem na jeho nejlepší zájem a blaho. (Úmluva o právech dítěte) Neziskové organizace v systému sociálně-právní ochrany dětí mají nezastupitelné místo. Některé neziskové organizace poskytují, jak sociální služby (podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a Standardů kvality sociálních služeb), tak mají pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Tím je například Fond ohrožených dětí. Důležitá je spolupráce neziskových organizací s orgány sociálněprávní ochrany dětí. NNO se můžou více věnovat klientům v určitém úseku, ke kterému mají pověření. OSPOD má širší kompetence, tedy více práce. Proto je ocenitelné, když na určitých oblastech můžou spolupracovat s dalšími subjekty. Úskalím NNO jsou často finance. Konkrétní nezisková organizace Fond ohrožených dětí poskytuje mnoho služeb na pomoci ohroženým dětem, asistované styky (sanace rodiny), azylový dům (sociální služba, §57) a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (Klokánek). Klokánek nemá konkurovat ústavní péči (dětské domovy), jedná se o jiné zařízení pro děti. Ideálním modelem přechodné náhradní péče je rodina, co má odrostlé děti, nebo nemá žádné a je schopna přijímat kdykoliv dítě v ohrožení. V současné situaci, kdy takové rodiny v ČR skoro nemáme, je Klokánek vhodným řešením přechodné náhradní péče rodinného typu.
48
II.
Závěr V absolventské práci jsem se zaměřila na problematiku ohrožených dětí
vlastními rodinami a hledání pomoci. Cílem bylo popsat a vysvětlit roli neziskových organizací v systému sociálně-právní ochrany dětí a prokázat na zkušenostech a příkladech dobré praxe, jak může konkrétní nezisková organizace Fond ohrožených dětí účinně pomoci ohroženým dětem. Cíl byl naplněn, skrze cestu pomoci, která začíná znalostí rodinné situace a dítěte samotného. Sociální pracovník provádí vyhodnocení této situace, stanovuje individuální plán, může se zúčastnit případové konference, aby se do případu dysfunkční rodiny a tím ohroženého dítěte zapojilo, co nejvíce odborníků, a mohla být poskytnuta, co nejkvalitnější pomoc. Sociální pracovník se při práci s rodinou opírá o právní legislativu, zejména o novelizovaný zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Cílem pomoci je sanace rodiny, kterou poskytuje nezisková organizace Fond ohrožených dětí (FOD) například skrze asistované styky dítěte s rodiči, kde se podporuje pozitivní vztah obou rodičů k dítěti. Pokud je krize v rodině taková, že sanace nepomůže a situací je dítě ohroženo, tak Fond ohrožených dětí a jeho projekt Klokánek poskytují zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kde dítě může pobýt, než se situace doma zlepší. Jak konkrétně nezisková organizace FOD pomáhá ohroženým dětem, je doloženo v jednotlivých kazuistikách (např. sanací rodiny, materiální pomocí). Tato práce poskytuje vhled do aktuální problematiky rozpadu rodiny a fatálních následků pro děti. Otevírá dveře domovů, kde probíhá domácí násilí, zejména týrání dětí. A nabízí jednotlivá kritéria na pomoc ohroženým dětem. Považuji z teoretických a praktických podkladů, že neziskové organizace mají nezastupitelnou roli při pomoci dětem v ohrožení. Absolventská práce byla zaměřena na jedno konkrétní zařízení, tedy FOD a jeho Klokánek. Pro další práci by bylo zajímavé porovnání s jinými neziskovými organizacemi na pomoci dětem, například STŘEP, Rozum a cit, SIRIUS.
49
Seznam použité literatury BECHYŇOVÁ, Věra a Marta KONVIČKOVÁ. Sanace rodiny: *sociální práce s dysfunkčními rodinami]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 151 s. ISBN 978-807-3673-925. CAMPBELL, Ross. Potřebuji tvou lásku: *co můžeš udělat pro své dítě+. 1. vyd. Praha: Návrat, c1992, 223 s. Knižnice psychologické literatury. ISBN 80-854-9511-2. ČERMÁKOVÁ, Kristýna. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: průvodce poskytovatele. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002, 111 s. ISBN 8086552-45-4. GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-720-3124-4. JOWITT, Maureen and Steve O'LOUGHLIN. Social work with children and families: Revised 2nd ed. Exeter: Learning Matters, 2005, vii, 134 p. ISBN 978-184-4450-183. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 542 s. ISBN 978-807 3575-854. LANGMEIER, Josef, BALCAR, Karel a ŠPITZ, Jan. Dětská psychoterapie. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1989. 293 s. LUKAVSKÁ, Lucie, Kamil LUKAVSKÝ a Eva ČÁPOVÁ. Vzdělávání dospělých: jako základní prostředek uplatňování práv dětí v Evropě. Praha: Jabok, 2000. MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992, 223 s. Knižnice psychologické literatury. ISBN 80042-5236-2. MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny v kontextu plánování péče: od teorie k terapii. Vyd. 1. Překlad Petr Patočka. Praha: Portál, 2010, 183 s. Spektrum (Portál). ISBN 978-807-3677-398. MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2., rozš. a přeprac. vyd. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 1. ISBN 80-858-5024-9. PEMOVÁ, Terezie a Radek PTÁČEK. Sociálně-právní ochrana dětí pro praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 187 s. ISBN 978-80-247-4317-2. PÖTHE, Petr. Dítě v ohrožení. Vyd. 1. Praha: G plus G, 1996, 143 s. Zde a nyní. ISBN 80901-8965-2.
50
RACEK, Jindřich, Hana SOLAŘOVÁ a Alena SVOBODOVÁ. Vyhodnocování potřeb dětí: praktický průvodce: metodika vyhodnocování. Vyd. 1. Praha, c2014, 29 s. ISBN 978-80260-5521-1. SINGLY, François de. Sociologie současné rodiny. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 127 s. Most (Mladá fronta), sv. 1. ISBN 80-717-8249-1. SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Překlad Stanislav Štech, Ludmila Šašková. Praha: Portál, 2001, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 3. ISBN 80-717-8559-8. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2. Editor Oldřich Matoušek, Pavla Kodymová, Jana Koláčková. Praha: Portál, 2010, 351 s. ISBN 978-807-3678-180. TOMEŠ, Igor. Sociální správa: úvod do teorie a praxe. Vyd. 2. rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2009, 304 s. ISBN 978-807-3674-830.
Periodikum Sociální práce/ Sociálna práca: Děti a náhradní výchovná péče. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2003, roč. 2003, č. 21. ISSN 1213-624. Sociální prá+6ce/Sociálna práca: Sociální práce s rodinou a dětmi. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2005, roč. 2005, č. 2. ISSN 1213-624.
Internetové zdroje FOD: Hlavní směry činnosti. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/o-nas/hlavni-smery-cinnosti FOD: Klokánek. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/nasecinnost/klokanek Fond ohrožených dětí: O FOD. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/o-nas FOD: Výzkum prof. Matějčka a kol. *online+. *cit. 2014-07-27+. Dostupné z: http://www.fod.cz/nase-cinnost/vyzkum-prof-matejcka-a-kol KUDLOVÁ, Marie. FOD: Pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. *online+. 2001 [cit. 2014-07-27+. Dostupné z:http://www.fod.cz/o-nas/povereni-k-vykonu-socialnepravni-ochrany-deti 51
LUMOS: The Problem. [online]. [cit. 2014-07-23+. Dostupné z: http://wearelumos.org/the-problem MPSV: Aktivity k podpoře rodin. ODBOR 21. *online+. 30. 1. 2013 [cit. 2014-07-25]. Dostupné z:http://www.mpsv.cz/cs/14471 MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Manuál k případovým konferencím. první. Praha: MPSV, 2011. ISBN 78-80-7421-038-9. MPSV: Návrh opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti – základní principy. *online+. s. 3 *cit. 2015-04-05+. Dostupné z:http://www.mpsv.cz/files/clanky/9556/Navrh_opatreni_k_transformaci.pdf MPSV: Legislativa a systém sociálně-právní ochrany. *online+. *cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14304#2 Právo na dětství: Kdo ji vykonává?. *online+. *cit. 2014-07-25+. Dostupné z: http://www.pravonadetstvi.cz/ochrana-prav-deti/kdo-ji-vykonava/ Problémy spojené s nevhodným působením rodiny: Syndrom CAN. In: Portál [online]. [cit. 2014-07-22+. Dostupné z:http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=4150
Zákony a dokumenty Akční plán MPSV k naplnění národní strategie ochrany práv dětí na rok 2012 až 2015. Informace k vybraným ustanovením zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012, MPSV, Odbor rodiny a ochrany práv dětí. Trestí zákoník č. 40/2009 Sb., Zvláštní část 2, Hlava IV – Trestné činy proti rodině a dětem. VODIČKOVÁ, Marie. FOD. Zpravodaj FOD. 1/2013. Praha, 2013. VODIČKOVÁ, Marie. FOD. Zpravodaj FOD. 2/2013. Praha, 2013. ZÁKON č. 401 ze dne 5. září 2012, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
52
Seznam použitých symbolů a zkratek Ad. = a další Aj. = a jiné Apod. = a podobně Atd. = a tak dále FOD = Fond ohrožených dětí MPSV = Ministerstvo práce a sociálních věcí Např. = například NNO = nestátní nezisková organizace OSPOD = orgán sociálně-právní ochrany dětí SPOD = sociálně-právní ochrana dětí Tzn. = to znamená ZDVOP = zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
53
Seznam obrázků a grafů Obrázek č. 1: Prostředí kolem rodiny Graf č. 1: Cesta dětí z Klokánka
54
