Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce Tereza Fialová

Zlepšování kvality ţivota lidí bez přístřeší Armáda spásy

Vedoucí práce: Jan Dočkal Rok odevzdání: 2009

Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Zlepšování kvality života lidí bez přístřeší zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím. 4. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla zveřejněna v elektronické podobě. V Praze 5.4.2009

Tereza Fialová

2

OBSAH 1. ÚVOD 1.1. Zdůvodnění tématu a jeho vymezení …………………………………….

5

1.2

Cíl práce ………………………………………………………………....

6

1.3

Charakteristika jednotlivých kapitol ……………………………………..

6

2. BEZDOMOVECTVÍ ………………………………………………………..

8

2.1

Kdo je bezdomovec ………………………………………………………

9

2.2

Příčiny bezdomovectví ……………………………………………….......

10

2.3

Formy bezdomovectví ……………………………………………………

11

2.4

Nejznámější organizace, které napomáhají lidem bez přístřeší ………....

12

2.5 Několik údajů o bezdomovecké populaci v ČR ……………………….......

13

3. ARMÁDA SPÁSY 3.1

Historie ……………………………………………………………………

15

3.2

Poslání …………………………………………………………………….

16

4. CENTRUM SOCIÁLNÍCH SLUŢEB BOHUSLAVA BUREŠE ……………...

17

4.1

Nízkoprahové denní centrum …………………………………………......

18

4.2

Noclehárna …………………………………………………………….......

19

4.3

Azylový dům …………………………………………………………........

20

4.4

Terénní sociální práce ……………………………………………………..

21

4.5

Modelová situace Armády spásy ………………………………………......

22

5. CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO JEVU - PROBLÉMU 5.1

Popis potřeby psychoterapeutické pomoci ………………………………...

24

5.2

Příčiny ………………………………………………………………........

25

5.3

Důsledky …………………………………………………………………..

26

5.4

Psychoterapie ……………………………………………………………...

27

5.5

Potřeba klienta od počátku psychoterapie ………………………………...

29

5.6

Typy terapie ………………………………………………………………

29

5.7

Dynamická terapie …………………………………………………….......

30

5.8

Kognitivně - behaviorální terapie …………………………………………

30

5.9

Jaký psychoterapie by mohl být nejvhodnější ……………………………

31

6. PRAKTICKÁ ČÁST 6.1.

Popis metody práce ……………………………………………………….

3

34

6.2

Zpracování výsledků dotazníku pro uţivatele noclehárny a denního centra

35

6.3

Vyhodnocení dotazníku …………………………………………………...

40

6.4

Závěry vyplývající ze zodpovězených dotazníků pro klienty noclehárny a denního centra Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše ………………………..

41

6.5

Zpracování výsledků dotazníku pro pracovníky Armády spásy …………..

44

6.6

Vyhodnocení dotazníku ……………………………………………………

48

6.7

Závěry vyplývající ze zodpovězených dotazníků pracovníků Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše …………………………………………………..

49

7. ZÁVĚR ..……………………………………………………………………....

51

8. RESUMÉ ………………………………………………………………………

53

9. SEZNAM LITERATURY ………………………………………………………

54

4

1. ÚVOD 1.1 Zdůvodnění tématu a jeho vymezení Svou čtyřtýdenní praxi jsem se rozhodla strávit v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše v Praze – Armádě spásy, jejíţ klientelou jsou převáţně lidé bez přístřeší. Armádu spásy jsem si vybrala proto, ţe mě problematika lid bez přístřeší zajímá a dotýká se mě, nejen z pozice budoucího sociálního pracovníka, ale i z pozice lidské. Myslím si totiţ, ţe práce s lidmi bez přístřeší je velice potřebná, zajímavá a není rozhodně zbytečná. Přes riziko velmi malého procenta úspěšnosti budoucí integrace lidí bez přístřeší do společnosti, jsem se rozhodla s lidmi bez přístřeší pracovat, přemýšlím i o svém budoucím povolání v této oblasti. Tato oblast mě láká jak profesně, tak především jako člověka. Jak jsem jiţ zmínila, to procento lidí bez přístřeší, kterým se podaří za pomoci sociálního pracovníka integrovat zpět do společnosti je velice nízké – nicméně je. A právě to je pro mne motivující. Je pravda, ţe zpětná vazba je pro sociálního pracovníka mizivá, ale přesto si myslím, ţe pokud se zpětná integrace povede i jen tomu nízkému procentu, tak je to to největší ocenění pro sociálního pracovníka a je to pro něj výhra a motivace v tom smyslu, ţe jeho práce má smysl a motivuje ho dělat ji dál. Oblast lidí bez přístřeší mě zajímá i z toho důvodu, ţe je velice snadné člověka bez přístřeší odsoudit, naše společnost to běţně dělá, protoţe převládá názor, ţe lidé bez přístřeší mohou pracovat jako kaţdý jiný a nepotřebují proto pomoc a podporu – za svůj osud si mohou sami a podle mnohých, je to pouze neschopnost a lenost člověka. Já ale s tímto názorem tak úplně nesouhlasím. Ano, samozřejmě, v některých případech si daný člověk za svůj osud opravdu můţe sám a stejně tak dobře se sám můţe postavit zase na nohy a ţít jako kaţdý jiný občan. Ano. Ale není moţné tuto oblast posuzovat globálně. Právě při práci v sociální sféře je potřeba kaţdý případ posuzovat individuálně. Proto také nemohu souhlasit s tím většinovým názorem. Ne kaţdý se dostal na ulici sám, svým vlastním zaviněním a ne kaţdý se můţe bezproblémově postavit zase na vlastní nohy. A právě proto, ţe při práci s touto skupinou lidí, je neuvěřitelně široké spektrum lidských osudů a individualita, empatie a respekt osobnosti jsou zde nezbytné, mě tato oblast zajímá. Navíc si myslím, ţe zde je sociální pracovník jedním z nejpotřebnějších. Proto jsem tímto směrem – na Armádu spásy a na lidi bez přístřeší – zaměřila svou čtyřtýdenní praxi a absolventskou práci.

5

1.2 Cíl práce Cílem této práce a praxe bylo především mé osobní a profesní proniknutí do tématu, nechtěla jsem totiţ při psaní absolventské práce pohlíţet na tuto problematiku jako laik a mít pouze všeobecný rozhled. Mou hlavní hypotézou bylo, ţe podle mého názoru v Armádě spásy a v podobných zařízení chybí jakákoliv psychologická a terapeutická pomoc. Chtěla jsem tedy při své praxi zjistit, zda je má hypotéza správná. Můj názor se totiţ zakládal na tom, ţe dávám důraz na psychiku člověka a přikládám psychice velký vliv na ţivot a ţivotní situace jedince. Myslím si tedy, ţe pokud člověk, který se z jakéhokoliv důvodu dostane na ulici ( těch důvodů je velmi široká škála ) a ţije na ulici pár dní a déle, moţná měsíce a roky, tak tento člověk můţe být ve váţném stavu nejen zdravotním, ale především psychickém. Čím déle ţije na ulici, tím je to horší. Čím déle člověk ţije bez domova, na ulici, tím je těţší integrovat se zpět do společnosti, obnovit společenské, pracovní, sociální i hygienické návyky. Čím déle, tím více člověk padá na dno. Podle mého názoru potřebuje člověk psychoterapeutickou pomoc i jen pro ten důvod, pro který se ocitl na ulici. A tato potřeba se prohlubuje, pokud člověk tento problém nevyřeší a opravdu na ulici ţije a dostává se tak aţ na samý okraj společnosti. Toto je tedy má hypotéza, která se utvářela během mé praxe v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše. Mým cílem je tedy formou pozorování, pohovorů se sociálními pracovníky a lidmi bez přístřeší snaha zodpovědět otázku, jestli psychoterapeutická pomoc opravdu při práci s lidmi bez přístřeší chybí a zda by právě to byla moţnost, jak zlepšit kvalitu ţivota lidí bez přístřeší a jejich zpětnou integraci do společnosti. 1.3 Charakteristika jednotlivých kapitol V první části této práce se zaměřím především na charakteristiku a popis obecného problému bezdomovectví, příčin a forem bezdomovectví, popis člověka bez přístřeší a dále krátkému vyjmenování organizací, které se věnují lidem bez přístřeší. Dále se budu věnovat občanskému sdruţení Armády spásy, jejímu poslání a historii, a potom podrobněji Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše, které zastupuje Armádu spásy v Praze. Vzhledem k tomu, ţe Armáda spásy je velmi důleţitou součástí celé absolventské práce a práce s lidmi bez přístřeší, proto si myslím, ţe je důleţité pochopit její fungování a styl práce. Kapitolu uzavírá modelová situace, na které bych ráda ukázala fungování jednotlivých funkcí Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše. 6

V další části práce uţ se budu věnovat potřebě psychoterapeutické pomoci, jejím příčinám a důsledkům. Celou tuto práci psychoterapeutická pomoc provází, proto povaţuji za důleţité věnovat se psychoterapii hlouběji, proto se budu krátce věnovat samotné psychoterapii, dynamické a kognitivně – behaviorální terapii a nakonec zamyšlení, který z typů terapie by mohl být pro lidi bez přístřeší nejvhodnější a nejuţitečnější. Další částí absolventské práce je praktická část, která se skládá z výsledků vlastního šetření, dvou zpracovaných dotazníků. První dotazník byl poloţen uţivatelům noclehárny a denního centra Armády spásy a druhý dotazník zodpověděli pracovníci Armády spásy. Pod vyhodnocením obou dotazníků následuje popis hodnocení, výsledků hodnocení a z toho vytvořené závěry. V závěru se budu věnovat zhodnocení celé práce, hlavně zkoumaného jevu zlepšování kvality ţivota lidí bez přístřeší. Zhodnocení bylo provedeno převáţně na základě vlastního šetření, pozorování a výsledků vlastního výzkumu – dotazníků.

7

2. BEZDOMOVECTVÍ Pojem bezdomovectví se v České republice rozmáhá především během roku 1989 v důsledku změny politického reţimu, který sebou nesl spoustu změn. Samozřejmě, ţe lidé bez přístřeší byli vţdy, za kaţdého reţimu, v kaţdé době, ale v tomto roce se tento problém začal pováţlivě zvětšovat a hlavně začal být více vidět, začalo se o něm více diskutovat. „Po roce 1989, když velké podniky krachovaly a zbavovaly se ubytoven, problém bezdomovectví vyplul na povrch a začal se prohlubovat. Snad nikdo nebyl připraven na změnu životního stylu a ne každý se s ní dokázal vyrovnat. Ne každý se dokázal přizpůsobit změně politickoekonomické situace a poradit si s nově nabytou svobodou, která od člověka vyžaduje zodpovědnost, a také se zvýšením nároků, které na něj byly kladeny.“

1

Za minulého reţimu

nebývalo zvykem, ţe by člověk byl nezaměstnaný. Kaţdý musel mít práci. Toto je jedna z velkých příčin bezdomovectví a totiţ nezaměstnanost. I v těchto letech se s tím část populace potýká a po změně reţimu v roce 1989 byla nezaměstnanost přímo markantním problémem. Jak jiţ zmiňuje výše citace, díky krachu podniků přišlo o práci velké mnoţství lidí a tím i o bydlení. Problém bezdomovectví začal narůstat. „To, že lidé končí jako bezdomovci, nebývá důsledek jejich osobního selhání, toho, že se "málo snažili" nebo že "neměli štěstí", jak tvrdí ideologové buržoasie, aby vylíčili nynější režim v lepších barvách a ulehčili svému svědomí, mají-li nějaké. Bezdomovectví je logickým důsledkem kapitalismu, systému, kde je zbožím vše, tedy i pracovní síla a bydlení. Z toho vyplývají i přímé příčiny bezdomovectví, z nichž nejčastější je ztráta zaměstnání. Dalšími příčinami pak jsou odchod z rodiny, z ústavu, prostě takové situace, kdy neseženete dostatečný obnos na pronájem bytu.“2 V těchto letech bezdomovectví roste také díky stálé migraci lidí ze světa, především z chudších zemí, do České republiky, kde hledají práci. Do Čech se za prací stěhují Ukrajinci, Vietnamci a další lidé různých národností, přicházejí hlavně za prací a s ideou, ţe v Praze se pro ně najde dobře placená práce. Zaměstnavatelé je mnohdy zaměstnávají raději, protoţe jsou jako pracovní síla levnější neţ čeští občané. Mnoho lidí klade i velký důraz na hlavní město Prahu a přijíţdějí sem za prací. Vzápětí ale naráţí na problém s ubytováním. Bytová situace v Praze je dnes nesnadná a není stavěná hlavně pro chudší část obyvatel. Ubytovny jsou mnohdy stejně drahé jako měsíční nájem bytu, bývají okupovány cizinci, kteří stejně jako Češi hledají práci. 1 2

Táňa Průdková, Přemysl Novotný: Bezdomovectví; Definice bezdomovectví, s. 9 http://revo.revoluce.info/index.php?id=23,50,0,0,1,0

8

2.1 Kdo je bezdomovec? V dnešní společnosti se pojem bezdomovec uţívá pouze hovorově. V odborné literatuře i odborná veřejnost nazývá lidi, kteří spadají to této skupiny „lidé bez přístřeší“. Pro laickou veřejnost bývá často člověkem bez přístřeší pouze ten, koho vídají na ulicích ţebrat, spát na lavičkách, obtěţovat společnost svým pachem a zjevem. Tito lidé jsou nejvíce vidět, ale zdaleka nejsou jedinými, které bychom mohli nazývat osobami bez přístřeší. Člověk bez přístřeší je ten, který je ohroţen ztrátou bydlení či zaměstnání a kterému hrozí nebo ho uţ postihlo sociální vyloučení. Je to člověk, který nemá své bydlení nebo ţije v podmínkách, které neodpovídají normálnímu ţivotnímu stylu, například obývá nebytové prostory, kde nemá dostatek hygieny či tepla, ţije po bytech svých známých či na ulici. Je to člověk, který ţije bez vyhlídek do budoucna na moţné zlepšení své sociální situace, ţije s tím, ţe se nejedná pouze o přechodný stav. Je sociálně vyloučen z běţné společnosti a velmi často nemá ţádné sociální či rodinné vazby a zůstává sám. Obecně, ale pouze velmi obecně se dá říci, ţe většina lidí bez přístřeší je rozvedena nebo nikdy do manţelství nevstoupila, většinou mají lidé bez přístřeší niţší vzdělání, upoutávají na sebe svým ošacením, které velmi často není v pořádku, je špinavé či potrhané, mnohdy není dostačující, hlavně v zimě, mnohdy se dá člověk bez přístřeší poznat podle svého charakteristického pachu, který dokáţe naplnit celou tramvaj a který je důsledkem toho, ţe jiţ dlouho nebyla provedena řádná hygiena. Svůj čas lidé bez přístřeší tráví buď prací ve formě krátkých i jednorázových brigád, nejčastěji je to zametání ulic nebo prodávání Nového prostoru ( často ale ne legitimně, prodávají i starší čísla Nových prostorů vytaţených z popelnic ), někteří lidé bez přístřeší pracují i na dohodu o pracovní činnosti nebo dokonce mají pracovní poměr, část se jich ale ţiví sběrem lahví a papíru, kradením drobného zboţí a ţebráním. Část lidí bez přístřeší se sdruţuje ve skupinkách v parcích, často i před nákupními středisky, na stanicích metra či ve squattech, kde často pijí krabicové víno nebo levný tvrdý alkohol a kouří cigarety. Další část tráví čas jednotlivě a o samotně, buď se skrývá před očima veřejnosti nebo vychází ven za prací či brigádou a pokud nepracuje, hledá mezi popelnicemi věci, které později prodává, ţebrá či většinu dne prospí buď na místě kde běţně spí, pokud takové má anebo spí v metru, tramvajích, obytných i neobytných domech atd.

9

2.2 Příčiny bezdomovectví Na problém a situaci kaţdého člověka bez přístřeší je nutno pohlíţet individuálně, problém bezdomovectví se jen velice těţko sumarizuje. Proto bývá velmi nesnadné stanovit příčiny bezdomovectví. Podle mého názoru můţeme pouze odhadovat co bývá nejčastěji zmiňované jako příčina. Protoţe to, co pro jednoho klienta mohlo být začátkem sociálního vyloučení, například ztráta zaměstnání, můţe být pro jiného klienta pouhým důsledkem jeho bezdomovectví. Není snadné lidi bez přístřeší zahrnout do kategorií. Kaţdý člověk, se kterým se na ulici můţeme setkat, můţe mít ţivotní příběh odlišný. Můţe to být člověk se základním vzděláním i člověk s vysokoškolským, můţe pocházet z rozvrácené rodiny nebo z ukázkové, kde další dva sourozenci vedou normální ţivot, ve kterém se jim daří dobře. Mohou to být uţivatelé omamných látek nebo alkoholu, kteří tímto přišli o všechno a skočili na ulici, nebo to můţe být doktor práv. Nezaměstnanost, alkoholismus, rozpad rodiny, ţivotního vtahu či ţivotní ztráta, to vše můţe být u jednoho člověka, ale u druhého nemusí být ani jedna věc z těchto vyjmenovaných příčinou ani důsledkem. Mohlo to být něco jiného. Nemoc nebo stáří. Těch příčin je celá škála a mají ještě širší škálu důsledků. Obecně tedy můţeme příčiny bezdomovectví dělit na vnější a vnitřní: a) vnější -„Příkladem je vysoká míra nezaměstnanosti, chudoba, nedostatečné zabezpečení ve stáří a nemoci, finanční nedostupnost bydlení a diskriminace příslušníků etnických minorit, ale také institucionální příčiny. Část bezdomovců totiž tvoří mladí lidé propuštění po dovršení osmnáctého roku ze zařízení ústavní výchovy, kteří nejsou připraveni na samostatný život.“3 Jak vyplývá z výše zmíněného citátu, u vnějších příčin záleţí především na politice země, její situaci a přístupem k sociálně slabším občanům, například ke starým a nemocným, osobám vycházejícím z výkonu trestu či lidem opouštějícím ústavní výchovu. b) vnitřní - tyto příčiny mohou být velice různorodé, protoţe jde o něco co působí na nás jako na osobu, člověka a kaţdý člověk má jiný práh snesitelnosti. Věc, se kterou se jeden člověk bez problému vyrovná , vyřeší ji a nezpůsobí mu 3

Táňa Průdková, Přemysl Novotný: Bezdomovectví; Definice bezdomovectví, s. 15 - 16

10

ţádný problém, druhého člověka můţe poloţit a v návaznosti ho připravit o rodinu, domov, práci aj. Můţe jít tedy o rozpad rodiny, ţivotního a partnerského vztahu, neţádoucí vlivy okolí, dysfunkční rodina, proţité psychické trauma, ztráta zaměstnání či sníţení pracovního postu, sklon k uţívání omamných látek, citová labilita, nesamostatnost, přílišná důvěřivost, nemoc aj. 2.3 Formy bezdomovectví a) zjevní bezdomovci – zjevná forma bezdomovectví je nejznámější, nikoliv však největší, je to ta, se kterou se dnes a denně můţeme setkat přímo v realitě. Jsou tím míněni lidé bez přístřeší, kteří se pohybují na veřejných místech, přespávají v plné tramvaji či metru, na nádraţí, ţebrají na ulicích. Jsou to lidé, kterých si všimne kaţdý, upozorňují na sebe buď svým stavem ( např. spící člověk v dešti na lavičce v parku ) nebo zjevem ( špinavé, zapáchající oblečení ) či svým chováním ( ţebrání ). Jsou to lidé, kteří vyhledávají noclehárny a azylové domy, charity a jiné organizace, které by jim mohli pomoci. b) skrytí bezdomovci – se skrytou formou bezdomovectví se běţná společnost moc nesetkává, spíše jen náhodně. Skrytými bezdomovci jsou lidé bez přístřeší, kteří svůj stav neukazují navenek, přespávají tam kde to není běţně vidět, například v kanálech, ve sklepením či squarech

a

nevyuţívají

sluţeb

pomoci

neziskových

organizací. Často ţijí také mimo město, v přírodě a do města se vracívají jen tehdy, kdyţ uhodí velká zima a oni se na čas potřebují skrýt někde, kde je tepleji. K tomu jim často slouţí například panelové domy, v Praze metro apod. c) potencionální bezdomovci – potencionálními bezdomovci označujeme ty osoby, u kterých nemůţeme dát statut člověk bez přístřeší s jistotou. Jsou to například lidé, kteří ţijí ve velmi nejistých podmínkách, pod hrozbou ztráty bytu, velkou skupinu potencionálních bezdomovců tvoří osoby uvězněné ve výkonu trestu čekající na propuštění, stejně tak mladiství, kteří mají 11

být po dovršení 18 – ti let propuštěni z ústavní výchovy dětských domovů, psychiatrických léčeben a dalších ústavů a také ti, kteří do naší země vycestují za prací či čekají, zda jim bude v naší zemi poskytnut azyl.

2.4 Nejznámější organizace v ČR, které napomáhají lidem bez přístřeší: Armáda spásy ČR o.s. – Armáda spásy je občanské sdruţení, které svou pomoc zaměřuje na lidi bez přístřeší a všechny aktivity s tím spojené. Lidem bez přístřeší poskytuje sociální poradenství, moţnost hygieny, stravy, noclehu i dlouhodobějšího ubytovaní a podpory sociálních pracovníků v Azylovém domě. Naděje o.s. – Občanské sdruţení Naděje zaměřuje svou pomoc především na sociálně vyloučené a zdravotně či jinak postiţené osoby. Nabízí jim pomoc v podobě sociálního poradenství, moţnost stravy, hygieny, noclehu a ubytování, zdravotní péče aj. Jeţek a Číţek o.s. – Občanské sdruţení Jeţek a Číţek pomáhá lidem, kteří se ocitli na okraji společnosti a jsou ohroţeni sociální vyloučením. Jeho pomoc spočívá především v nalézání a tréninku dovedností, které by mohly pomoci zlepšit sociální postavení a fungování klienta. Nový prostor o.s. – Nový prostor je občanské sdruţení, které se zabývá sociální problematikou a její medializací, tréninkovými pracovními programy a prevencí sociálního vyloučení i osobami, které uţ sociálně vyloučené jsou. Charita ČR – Charita Česká republika je nezisková humanitární organizace, které zaměřuje svou pomoc na všechny potřebné občany České republiky. Hermes ( loď ) – loď Hermes je lidmi bez přístřeší velice vyuţívaná, poskytuje noclehárnu a moţnost stravování, sociálního poradenství a lékařských sluţeb. 12

Česká katolická charita – Česká katolická charita je sdruţení, které nabízí svou pomoc kaţdému, kdo se dostal do sloţité ţivotní situace a pomocnou ruku potřebuje. Emauzy ČR o.s. – také občanské sdruţení Emauzy ČR orientuje svou pomoc především na pomoc lidem bez přístřeší, poskytuje jim sociální poradenství, pomoc a podporu při hledání práce, stravu a ubytování, aj. Diakonie ČCE – Diakonie Českobratrské církve evangelické zaměřuje svou pomoc pro nemocné, zdravotně postiţené, staré lidi a pro lidi, kteří se ocitli v nepříznivé ţivotní situaci.

2.5 Několik údajů o bezdomovecké populaci v ČR4. Ţeny u nás tvoří 10-15 % bezdomovců (v USA a EU je to celých 25 %). Věková struktura českých bezdomovců vypadá následovně: Věk

Procenta bezdomovců

0-18

4%

18-25

9%

25-40

19%

40-50

28%

50-62

25%

Starší 62

15%

25% bezdomovců je invalidních důchodců. 25% bezdomovců má zkušenost s dětským domovem, 15% s psychiatrickou léčebnou a 35% s vězením.

4

http://www.icm.cz/bezdomovectvi-charakteristika

13

Struktura bezdomovců z hlediska nejvyššího dosaţeného vzdělání vypadá následovně: Nejvyšší vzdělání

dosaţené

Procenta bezdomovců

Nedokončené základní vzdělání

1%

Základní

30%

Vyučení

34%

Středoškolské maturity

bez

6%

Středoškolské maturitou

s

7%

Vyšší středoškolské

neţ

1%

Nebylo zjištěno

21%

Co se týče toho, odkud bezdomovci pocházejí, tak 60 % jsou mimopraţští, 30 % jsou Praţané, 7 % Slováci a 3 % ostatní cizinci.

A kde bezdomovci přespávají? Místo přespávání

Procenta bezdomovců

Ubytovna, noclehárna, azylový dům

21%

Nádraţí

15%

U někoho v bytě

13%

Podnájem

2%

Squat

1%

Jiné, nocování

nestálé

14

48%

3. ARMÁDA SPÁSY 3.1 Historie Armády spásy Armáda spásy vznikla v roce 1865. Zaloţil ji metodistický kazatel Wiliam Booth jako nové náboţenské hnutí. Po setkání se skupinou křesťanů se Booth stal vedoucím této skupiny a zvolna začala práce nejprve známá jako „Misie východního Londýna“ a poté jako „Křesťanská misie“. Název Armáda spásy se zrodil náhodou uprostřed diskuze v roce 1878 a od té doby se velice ujal a rozšířil po celé Velké Británii i ostatních zemích světa. Křesťanství se pomalu začalo provazovat se sociální sférou. V roce 1884 díky dívce, jeţ ţila jako prostitutka, ale chtěla se stát křesťanskou, vznikla práce Armády spásy pro ţeny, které potřebovaly pomoc. Poté, v roce 1988 vznikla první ubytovna pro bezdomovce Armády spásy. V roce 2006 byl do funkce velitele mezinárodní Armády spásy zvolen Shaw Clifton. „Přestože mezinárodní ústředí je v Londýně, stejně tak jako sídlo velitele, charakter Armády spásy je opravdu mezinárodní. V současné době pracuje ve 113 zemích světa a má více než 1,5 mil. členů. Duchovní a sociální práce probíhá ve 160 jazycích, v téměř 28.000 zařízení.“5 V České republice zahájila Armáda spásy svou činnost v roce 1919 ( tehdy ještě Československo ) a začala rozvíjet církevní činnost a domovy pro bezdomovce a jiné lidi potřebující akutní pomoc. Po přečkání doby okupace byla činnost Armády spásy nejprve omezena a pak zcela ukončena komunistickým reţimem. Velký počet členů Armády spásy byl vězněn. V listopadu 1989 po „Sametové revoluci“ byla Armáda spásy poţádána obnovení činnosti. „Armáda spásy v České republice byla registrována MV ČR dne 17.5.1990 jako občanské sdružení. Armáda spásy v ČR má sídlo v Praze. V jejím čele stojí velící důstojník pro Českou republiku - v současné době, s účinností od 1. května 2008, tuto funkci zastává major Michael R. Stannet) ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Národní Ústředí zajišťuje styk s Ústředními orgány ČR, koordinuje práci v celé republice, udržuje kontakt s mezinárodní Armádou spásy a vede centrální Účetnictví pro veškerá zařízení Armády spásy v ČR.“6

5 6

http://www.armadaspasy.cz/staticke.php?wh=kdo_jsme http://www.armadaspasy.cz/staticke.php?wh=kdo_jsme

15

Nyní Armáda spásy působí v několika větších městech České republiky – Praha, Brno, Havířov, Ostrava, Karlovy Vary, Krnov, Opava, Přerov, Šumperk a pracuje v sociální i duchovní oblasti. 7 3.2 Poslání Poslání Armády spásy spočívá v pomoci muţům a ţenám nad 18 let, kteří se ocitli v akutní krizové situaci, ze které nemají jiné východisko. Pro mnohé bývá Armáda spásy tzv. posledním útočištěm a poslední šancí. Muţi i ţeny sem přicházejí z ulice, kde ţijí buď krátkodobě anebo jiţ dlouhodobě. Někteří přicházejí z hrozných podmínek, špinaví, páchnoucí, bez řádného ošacení, nemocní i psychicky zlomení, někteří přicházejí v relativně dobrém stavu, ale bez jakékoliv vyhlídky na normální ţivot a normální sociální fungování. V Armádě spásy mohou nalézt nejenom nocleh, ošacení a stravu, ale také pochopení a pomocnou ruku, díky které mohou začít pracovat na zlepšení své ţivotní situace a zpětné integraci do společnosti. Tito lidé zde mají moţnost vyuţít sprchy, denního centra, kde mohou být celý den v určité hodiny, aby nemuseli být na ulici a kde je moţné dát si polévku či oběd za symbolickou cenu. Mohou zde vyhledat i sociální pracovnice a zdravotní sestru či duchovní sluţby. Součástí Armády spásy jsou i noclehárna, oddělená pro muţe a ţeny a azylový dům pro muţe a ţeny. Armáda spásy nabízí nejrůznější tréninkové programy, mezi které patří například kurz práce na počítači a internetu nebo Job klub, který pomáhá nalézt jednotlivým uţivatelům práci a pomáhá jim se všemi úředními formalitami. Armáda spásy nabízí také sociální poradenství i základní právní poradenství. Hlavním účelem Armády spásy je tedy integrace lidí bez přístřeší zpět do společnosti a pomoci jim začlenit se zpět do běţného chodu ţivota a vyřešit své problémy a problémové situace ( alkohol, rozvod, dluhy, exekuce aj. ) Armády spásy se snaţí o sníţení procenta bezdomovectví právě touto pomocí. Toto procento je nyní alarmují, převáţně ve větších městech České republiky, největší je v hlavním městě Praze. V budoucnu se očekává ještě větší nárůst nezaměstnanosti a s tím i nárůst bezdomovectví.

7

Viz. http://www.armadaspasy.cz/staticke.php?wh=kdo_jsme

16

4. CENTRUM SOCIÁLNÍCH SLUŢEB BOHUSLAVA BUREŠE Sídlo Armády spásy v Praze – Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše se nachází kousek od nábřeţí Vltavy v praţské části Holešovice. Je tam velmi dobrá dostupnost metrem i tramvají. Jde o dvoupatrový rohový dům s vlastním vjezdem do dvora přímo z ulice. Prostory Armády spásy jsou poměrně velké a rozlehlé. Umoţňují dostatečné prostory pro Azylový dům, Noclehárnu, odpovídající kancelářské a společenské prostory. Celý suterén je vyčleněn pro technické zázemí, nachází se tam prádelna, dílna, sklad atd. Na dvoře se potom nachází i velký sklad s ošacením pro lidi bez přístřeší. Pokud by Armáda spásy – Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše do budoucna uvaţovala o zvýšení kapacity noclehárny či azylového domu, jsou k tomu odpovídající prostory ještě k dispozici. Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše na Praze Holešovice v současné době zaměstnává 39 zaměstnanců a umoţňuje praxi studentům. V čele Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše stojí ředitel, který zastupuje Armádu spásy navenek, má na starosti organizaci funkcí jednotlivých zaměstnanců, řídí a kontroluje práci jednotlivých zaměstnanců, hodnotí jejich výkonnost a výsledky, organizuje chod Armády spásy, vytváří příznivé podmínky pro zajištění hlavních funkcí Armády spásy. Komunikaci s médii a společností má na starosti tlumočník, ten připravuje výroční zprávy, studie, překládá do cizího jazyka, komunikuje s ostatními pobočkami Armády spásy v České republice i v celém světě. Podřízená řediteli je vedoucí sociální pracovnice, která má na starosti chod Armády spásy v oblasti sociální a vede práci sobě podřízeným sociálním pracovníkům, terénním pracovníkům a pečovatelům, komunikuje s ředitelem, vede pracovní agendu. Pod vedoucí sociální pracovnicí pracují sociální pracovnice, které mají přidělené jednotlivé klienty, se kterými pracují na zlepšení jejich sociální situace a zpětné integrace do společnosti, vedou k tomu odpovídající agendu a zápis na noclehárnu. Dále jsou důleţitou součástí Armády spásy pečovatelé a terénní pracovníci. Pečovatelé jsou v přímém kontaktu s lidmi bez přístřeší, zodpovídají za chod denního centra a udrţují tam pořádek a kázeň, mají na starosti chod recepce a ubytování uţivatelů na noclehárně, pouští do sprch a zajišťují klid mezi jednotlivými uţivateli. Terénní pracovníci naproti tomu kaţdé ráno vyráţejí z Centra do terénu, po celé Praze vyhledávají lidi bez přístřeší a poskytují jim základní sociální poradenství, informace o Centru sociální sluţeb Bohuslava Bureše, dávají klientům jídlo i ošacení a jsou kdykoliv připraveni odvést člověka přímo do Centra, pokud by samozřejmě

17

chtěl. Dále je v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše vedoucí pracovní terapie, který vede pracovní terapii v kuchyni, vybírá jednotlivé uţivatele na účast při této pracovní terapie, zodpovídá za jejich práci a dohlíţí na řádnou docházku jemu podřízených, na způsob, styl a kvalitu práce. Jemu podřízený je i kuchař, který zodpovídá za svou práci v kuchyni, připravuje snídaně, obědy a večeře, zajišťuje stálý přísun čaje na denním centru. Důleţitou součástí Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše je také kaplan, který poskytuje duchovní sluţby uţivatelům, kteří o ně mají zájem, pořádá bohosluţby a setkání, můţe individuálně poskytovat uţivatelům jednotlivá sezení a duchovní útěchu a radu. S Centrem sociálních sluţeb Bohuslava Bureše externě spolupracuje také supervizor, který dochází v předem domluvených termínech a vede supervizi mezi sociálními pracovníky a pečovateli. V neposlední řadě je součástí Centra také hospodář, ekonom a zdravotník. Hospodář se stará o technický chod Centra, ekonom má na starosti příjmovou a výdajovou politiku, odměňování zaměstnanců, vede účetnictví, v součinnosti s ředitelem rozhoduje o nových vývojových projektech a zdravotník je k dispozici všem uţivatelům, diagnostikuje nemoci, podává léky, provádí očkování, odvšivování, doporučuje návštěvu nemocnice. Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše se orientuje především na poskytování sociálních sluţeb jako je nízkoprahové denní centrum, noclehárna, terénní sociální práce, azylový dům, dále na poskytování zdravotních sluţeb, moţnost hygieny, stravy atd. Jeho hlavním cílem je integrace klientů zpět do společnosti tak, aby v ní mohli ţít jako kaţdý jiný občan. 4.1 Nízkoprahové denní centrum Jiţ výše zmíněné Denní centrum bývá otevřeno pro uţivatele celý den s výjimkou dvou hodin po obědě, které jsou potřeba na jeho úklid. Právě sem mohou lidé bez přístřeší přijít z ulice a vyhledat tak místo k odpočinku a k tomu být v teple. Je moţné zde najít i nové sociální vazby. Hlavně je však moţné zde vyhledat sluţby zdravotní sestry, vyuţít telefonu, dát si zdarma čaj a za symbolický poplatek 5 Kč i polévku nebo celý oběd. Je moţné zde vyuţít i sprch, mýdla, ručníku a celkové hygieny. Mnoho uţivatelů vyuţívá i zdejší prádelnu, kde si mohou vyprat oblečení a vyuţít charitativních sluţeb a zakoupit opět za velmi symbolickou cenu 5 Kč ošacení.

18

Velká část klientů všechny tyto sluţby vyuţívá a denní centrum také vyuţívá ke spánku a nadstandardně právě k moţnému kontaktu se sociálními pracovnicemi a řeší s nimi svou situaci. V Denním centru je také k dispozici nástěnka, na které visí nabídky jednorázových brigád, kratších pracovních činností i stálých prací. Pokud by kterýkoliv uţivatelů měl o jakoukoliv práci zájem, má moţnost vyuţít i moţnosti telefonu a rovnou na pracovní místo o které má zájem zavolat. Denní centrum se také vyuţívá výjimečně k ubytování většího počtu lidí bez přístřeší pokud je noclehárna jiţ naplněna, ale pouze ve výjimečných případech, jako jsou například velké mrazy nebo pokud přijde nemocný klient. Je také na zváţení konkrétních pečovatelů, kteří mají právě sluţbu, zda nechají klienty přespat na denním centru nebo ne. Toto rozhodnutí záleţí na kaţdém z pečovatelů. Denní centrum není vybaveno postelemi, jsou v něm pouze stoly s plastovými ubrusy a ţidle. Právě ţidle mnohdy nahrazují klientům, kteří v noci z ulice prosí o nocleh, postel. 4.2 Noclehárna Noclehárna je spolu s Denním centrem nejspíše nejvyuţívanější sluţbou v Armádě spásy. Je otevřená kaţdý pracovní den ve stanovené hodiny, jsou to vţdy dvě hodiny denně. Tyto vymezené hodiny však většinou nestačí na to, aby pokryly poptávku lidí bez přístřeší. Denně před kanceláří, kde probíhá zápis na noclehárnu stojí desítky a desítky uţivatelů. Velmi často se stává, ţe nechtějí pouze zapsat na noclehárnu, ale chtějí také řešit svou aktuální sociální situaci, potřebují poradit, poskytnout pomoc, kontakty, ţádají o přijetí do azylového domu. Mnohdy na noclehárně plní sociální pracovnice funkci terapeuta, protoţe je to místo, kde uţivatelé, ač na to zprvu nevypadají, popustí uzdu svým emocím a problémům. Lidově řečeno „potřebují se vypovídat“ a zápis na noclehárnu jim k tomu skýtá ideální místo. Je však potřeba vzít v potaz i neustále se tvořící frontu, která se před kanceláří, kde probíhá zápis na noclehárnu tvoří. Pokud se ostatním uţivatelům zdá, ţe je tam někdo příliš dlouho, začnou být nervózní, mnohdy i agresivní. Obava, ţe na ně uţ „nezbude místo“ je příliš velká. Pro noclehárnu platí zvláštní pravidla. Aby se zamezilo tomu, ţe bude neustále plná jedněmi stejnými uţivateli, je zde pravidlo tzv. patnácti dnů – nocí. Kaţdý z uţivatelů, kteří mají zájem u ubytování na noclehárně, se mnou zapsat maximálně na 15 nocí. Potom musí následovat 5 nocí pauza. Je to právě z důvodu, aby na noclehárně nebyli stále stejní uţivatelé, ale aby byla moţnost na prostřídání se. Pokud uţivatel nemá peníze na to, aby si noclehárnu 19

zaplatil na celých 15 dní, je moţné platit si jednotlivě kaţdou noc, ovšem pro tento postup je nutné zaplatit další noc v úředních hodinách ještě před poslední nocí. Pokud toto uţivatel nestihne nebo nemá potřebné peníze, musí pro něj následovat nutně 5 nocí pauza, i přesto, ţe ještě nevyčerpal svých moţných 15 nocí. Po uplynutí 5 nocí, které musí být stráveny mimo Armádu spásy je klientův štít zase čistý a klient si můţe opět zaplatit nových 15 nocí nebo si zakoupit tolik nocí na které má prostředky a potom přijít včas prodlouţit. Noclehárna stojí 20 Kč. V ceně je nocleh na jednu noc, sprcha, večeře a ráno snídaně. Na nocleh mohou klienti nastoupit od 20:00. Pokud nepřijdou včas vystavují se riziku, ţe jejich místo bude přiděleno někomu jinému. Nicméně pro klienty je to moţnost se individuálně s pečovateli dohodnout, ţe se opozdí a pokud k tomu mají důvod, například pracovní, bývá jejich prosbě vyhověno. Ráno musí uţivatel noclehárnu neprodleně opustit v 7:00. Systém noclehárny se velmi často klientům nelíbí a bouří se proti pravidlu max. 15 nocí, ale je to pravidlo stanovené ze zřejmých důvodu. V 5 nocích, které musí klient strávit mimo Armádu spásy, vyuţívají klienti především loď Hermes nebo spí na ulicích, v barech, v nočních tramvajím, v metru. Je zde také ještě jedna moţnost, jak se dostat na noclehárnu. Pokud zájemce o noclehárnu nestihne úřední hodiny, můţe se pokusit přijít večer v osm hodin, kdy se noclehárna otevírá a pokud bude volné místo, můţou ho pečovatelé, kteří jsou ve sluţbě na noclehárnu zapsat a pustit. Záleţí to ovšem především na jejich benevolenci. Na kaţdé noclehárně, muţské i ţenské, se vţdy nechává jedno volné místo. Je to z moţnosti, ţe v noci přivezou z nemocnice nebo z ulice člověka v akutním zdravotním stavu a bude potřeba ho někam uloţit. 4.3 Azylový dům Součástí Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše je i Azylový dům, pro muţe a ţeny. Azylový dům má bezesporu všechny výhody. Především je to jistota bydlení a sociální pracovnice, která má na starosti vše, co souvisí se sociální situací a ţivotem klienta. Pokud se člověk bez přístřeší dostane do Azylového domu, je mu přidělen pokoj s jedním, či dvěmi spolubydlícími a sociální pracovnice. Se sociální pracovnicí se klient nejprve seznámí a vytvoří si spolu individuální plán krátkodobých i dlouhodobých cílů, který se uţivatel bude snaţit plnit. Spolu se svou sociální pracovnicí můţe uţivatel řešit veškeré otázky a problémy co má, sociální pracovnice především shromaţďuje písemnou agendu a dokumenty za klienta, komunikuje se soudy nebo věřiteli ( pokud je to potřeba, ale velmi často ano ), 20

zaměstnavateli, pomáhá klientovi najít práci, stanoví si s ním i ţebříček, jak splácet dluhy ( pokud jsou ) a celkově s klientem řeší jeho situaci tak, aby mohlo dojít k jeho zlepšení sociální situaci a sociální integraci zpět do společnosti. K přijetí do Azylového je však potřeba mít nějaký stálý příjem a doklady. To bývá velmi často kamenem úrazu, mnoho lidí bez přístřeší ţádný stálý příjem nemá a to i přes to, ţe by měli nárok na důchod či jiné sociální dávky. Ale problémem je, ţe lidé bez přístřeší mnohdy nemají doklady, stálou adresu ani vůli k tomu, aby se dostavili na příslušný úřad pro určitou sociální dávku. Dostavují se tam jen občas. Ovšem kdo můţe doloţit svůj příjem, který je ohraničený minimální hranicí a kdo nebyl vyloučen z Armády spásy pro agresivní chování v minulém období, tak má šanci na přijetí do Azylového domu. Kaţdý týden je o klientech a uchazečích rozhodováno na poradách. Klienti, kteří uţ na Azylovém domě bydlí, mohou být také vyloučeni pro porušování domovního řádu, za pití a pronášení alkoholu, agresivitu a opakované neplnění individuálního plánu. 4.4 Terénní sociální práce Kaţdý den vyráţejí do terénu dva terénní pracovníci Armády spásy. Mají vytipovaná místa po celé Praze, kde ţijí lidé bez přístřeší jednotlivě, ve skupinkách anebo v celých squattech. Do dvou batohů si dají jídlo, popřípadě nějaké ošacení pro klienty a vyráţejí do terénu. Za kaţdého počasí. Jejich hlavním úkolem je poskytovat informace všem lidem bez přístřeší o Armádě spásy a její funkci, o tom, jak by jim mohla pomoci. Nosí lidem bez přístřeší trochu jídla, případně i oblečení a nabízejí pomoc, kdo by chtěl, můţe jít rovnou s nimi hned do Armády spásy, kde by se ho ujaly sociální pracovnice. Mnoho lidí bez přístřeší, se ale bojí. Nechtějí opustit své teritorium, mnohdy pracně vybojované mezi ostatními. Někteří nevěří ani terénním pracovníkům. A hlavním problémem je, ţe nevěří ani v moţné zlepšení své situace, nevěří, ţe by jim Armáda spásy mohla pomoci. Jsou zvyklí ţít na ulici a uţ z ní nechtějí pryč. Drtivá většina těchto lid bez přístřeší, které terénní pracovníci navštěvují pod mosty, v kanálech, v rozpadlých domech, v jeskyních a dalších alternativ, je nemocná a potřebuje i zdravotnickou péči.

21

4.5 Modelová situace práce Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše Pod mostem podél nábřeţí Vltavy přespává v prostoru mezi dvěmi pilíři muţ, můţeme ho nazývat Karel. Je mu 42 let, je rozvedený, má dvě děti, ale nevídá se s nimi, ani na ně nemá kontakt. Na ulici začal ţít, kdyţ po rozvodu začal pít alkohol, především pivo a rum. V té době po rozvodu, kdy bývalé manţelce a dětem nechal byt se přestěhoval na ubytovnu. Kvůli alkoholu ho za pár měsíců vyhodili z práce, Karlovi velmi rychle došly peníze a ztratil i nárok na ubytovnu. Během období rozvodu přišel i o přátele, nemá tedy teď nikoho, kdo by ho u sebe mohl nechat bydlet. Několik týdnů Karel přespával v nonstop barech, na chodbách panelových domů i v tramvajích, ale vţdy ho vyhodili. Nyní spí pod mostem, kde má své útočiště, nechodí do ţádné práce ani na brigádu, ţiví se jen tím, co někde dostane nebo najde, příleţitostně také krade drobné věci v obchodech u Vietnamců, občas ţebrá, ale nedělá to rád, připadá mu to pod jeho důstojnost. Hygienu odbývá ve Vltavě. Na ulici ţije jiţ třetím rokem. Pod mostem Karla objeví terénní pracovníci z Armády spásy. Dají Karlovi jídlo a začnou si s ním povídat. Karel s nimi z počátku nekomunikuje, při začátcích rozhovoru odchází. Při čtvrté návštěvě, ale začíná projevovat snahu o komunikaci a vypráví terénním pracovníků svůj příběh. Terénní pracovníci mu nabízejí okamţitou pomoc Armády spásy, moţnost jít hned s nimi. Karel nejprve odmítá, ale potom na nabídku přistoupí, vezme si své nejdůleţitější věci a jde. V Armádě spásy je Karel usazen na denní centrum, kde dostává polévku a horký čaj, potom je mu nabídnuta horká sprcha, moţnost oholit se převléct do nových, čistých šatů. Karel nabídku přijímá. Poté Karla oslovuje sociální pracovnice Armády spásy. Hovoří s Karlem o celé jeho situaci, Karel jí znovu vypráví svůj příběh, chtěl by se pokusit začít znovu, ale připadá mu to uţ nereálné a nemyslí si, ţe by to dokázal. Sociální pracovnice nabízí Karlovi moţnost noclehárny za poplatek 20 Kč s večeří, sprchou, noclehem a snídaní, ten den zápis na noclehárnu ještě nezačal, takţe je tam volné místo. Karel přijímá a protoţe má u sebe 75 Kč vydělaných sběrem lahví na ulici, předplácí si noclehárnu na 3 dny. Sociální pracovnice Karlovi poskytuje veškeré sociální poradenství, nabízí mu moţnost znovu získání dokladů, díky kterým poté bude moci ţádat o sociální dávky na příslušných úřadech. Karel děkuje a přijímá, začínají tedy se sociální pracovnicí vyřizovat doklady. Během tří dnů strávených na noclehárně Karel podává ţádost o přijetí do Azylového domu. Je upozorněn na to, ţe musí doloţit pravidelný příjem, proto do té doby neţ bude mít doklady a přiřknuté sociální dávky a bude moci doloţit příjem, začíná Karel pracovat na

22

brigádě, zametá ulice a dostává peníze kaţdý den na ruku, můţe si tedy platit noclehárnu na další dny. Poté co má Karel doklady a vyřízené sociální dávky, je přijat do Azylového domu Armády spásy. Dostává svou sociální pracovnici,se kterou si vytvoří individuální plán a začíná naplňovat jeho cíle. Sociální pracovnice pomáhá Karlovi s vyřizováním dluhů, sháněním stálé práce, pomáhá mu komunikovat s příslušnými úřady a se vším co souvisí s Karlovou sociální i osobní situací a naplněním jeho individuálního plánu. Karel je velice emotivní, často pláče a propadá stavům úzkosti, ţe se mu nepovede nový začátek a vrátí se zpět na ulici. Spolu se sociální pracovnicí se mu podařilo spojit se s rodinou a začíná pomalu obnovovat ztracené rodinné vztahy. Poté nalézá práci na stálý úvazek a pomalu začíná splácet dluhy, které si udělal během ţivota na ulici, především zdravotním a sociálním pojištění, na alimentech a na dopravním podniku. Po čtyřech měsících odchází Karel z Azylového domu bydlet na ubytovnu, má stálé zaměstnání jako montér, má doklady, splácí dluhy a udrţuje zatím telefonický kontakt se svými dětmi.

23

5. CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO JEVU – PROBLÉMU 5.1 Popis potřeby psychoterapeutické pomoci „Stát se bezdomovcem je snadné. Společnost bezdomovců je velmi rozmanitá, jsou tu tací, kteří jsou nevyučeni bez jakéhokoliv vzdělání. Někteří jsou naopak bývalí úspěšní podnikatelé, ale způsobili při podnikání škodu, kterou nebyli schopni uhradit a nebyli proti ní pojištěni. Jiní jsou zkrachovalí podnikatelé, lidé s velkými dluhy, kteří o všechno přišli. Nechybí ani rozvedení lidé bez majetku nebo lidé okradení a lidé dlouhodobě bez práce, psychicky nemocní apod. Jsou zde i intelektuálové i takoví, kteří si na život venku natolik zvykli, že jim tento způsob života vyhovuje a jsou schopni venku přespávat dokonce i za tuhých mrazů. Někteří jsou zase natolik rozhádaní se svou rodinou, že se nemohou vrátit do svých domovů, nemálo je zde i alkoholiků, kteří se jen velmi těžko zbavují svého návyku, a proto je společnost nepřijímá.“8 Psychoterapeutická pomoc je nezbytná zejména v zařízeních „první pomoci“, do kterých se člověk, který právě spadl z té pomyslné hranice, na které tak dlouho a s tolika problémy balancoval, uchýlí, s očekáváním pomoci. V tu chvíli totiţ ten člověk ještě tu důvěru v sobě má. Ještě to jde, zvednout se a jít dál, vyřešit to. „Člověk, který je dlouhou dobu bez bydlení a potuluje se venku, má na své psychice hluboké šrámy.“9 Ale čím déle bude člověk zůstávat na tom dně na které spadl, tím hůře se mu bude vstávat. A jednou uţ to ani nepůjde. Právě proto je psychologická pomoc zejména v Armádě spásy natolik akutní. Je to nejlepší fáze na to „něco“ udělat. Člověk je celý zjitřelý, navenek nebo uvnitř sebe vyděšený, takţe všechny informace, pomoc i rady vstřebává velmi jasně a rychle. Proto můţe být psychologická pomoc natolik zásadní. A i v pozdějších chvílích. Hlavně lidé, kteří sociálně vyloučení ţijí např. jiţ roky potřebují psychologickou pomoc, protoţe jejich duše, jejich psychika je vším, co proţili natolik rozdrásaná a rozbitá. Prvním krokem je povzbudit duši, aby se mohlo zvednout i tělo a mysl. A právě to je cílem Armády spásy.

8 9

http://www.finexpert.cz/default.aspx?textart=1&article=17807 http://www.finexpert.cz/default.aspx?textart=1&article=17807

24

5.2 Příčiny Jak jsem jiţ výše zmínila, za prvotní krok jak zlepšit kvalitu ţivota lidí bez přístřeší povaţuji poskytnutí psychoterapeutické pomoci. Nevidím problém v poskytování sociálních sluţeb, sociálního poradenství ani v péči a práci sociálních pracovnic. Toto je jiţ v dnešní době zvládnuto na výbornou. Problémem je nedostatek, respektive ţádná psychoterapeutická pomoc. Měli bychom se zamýšlet nad otázkou „Proč“? Proč není v Armádě spásy psychoterapeutická pomoc ani vyškolení sociální pracovníci, kteří by mohli psychoterapii vykonávat? Problémem pro Armádu spásy pro poskytování psychoterapeutické pomoci svým klientům jsou finance. Pokud by totiţ měli své sociální pracovníky vyškolit k provozování psychoterapeutické praxe, znamenalo by to poskytnout jim moţnost psychoterapeutických kurzů. Kdyţ se dnes podíváme na internet můţeme zde nalézt poměrně velké mnoţství různých psychoterapeutických kurzů. Kaţdý z nich má jinou metodiku, podmínky, délku a jiný koncept. V hlavních bodech jsou tyto kurzy ale víceméně stejné. Jsou velice drahé, velmi náročné a trvají v průměru čtyři aţ pět let. Na konci také účastník musí úspěšně sloţit zkoušku, která není pouhou formalitou. Během celého absolvování kurzu musí účastník studovat literaturu pracovat nad svým výzkumem, u mnoho kurzů musí účastník sám také absolvovat určitý počet hodin terapie u psychologa. Úspěšně absolvovat takový kurz stojí tedy i velmi mnoho námahy a času. Proto je velice drahé financovat takový kurz a následně platově ohodnotit pracovníka nebo pracovníky, kteří by tuto pozici v Armádě spásy vykonávali. Armáda spásy je občanským sdruţením, je podporována Ministerstvem vnitra a je spolufinancována Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a podporována sponzory, má moţnosti ţádat o grant na nejrůznější projekty. Je ovšem otázkou, zda by to stačilo na tak rozsáhlý a dlouhodobý projekt, jakým by výše zmíněné psychoterapeutické kurzy a jejich naplnění byly. Je důleţité si uvědomit, ţe Armáda spásy není výdělečnou organizací. Její výdaje rozhodně převyšují příjmy.

25

5.3 Důsledky Je velice důleţité zamyslet se nad tím, jaké pozitivní důsledky by mohl tento projekt – psychoterapie v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše přinést. Jak jsem jiţ výše zmínila, Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše navštěvují muţi i ţeny v rozptylu 20 – 70 let, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitli bez přístřeší a na okraji společnosti. Jsou to lidé, kteří spí v zimě na ulicích, v kanálech, v rozpadlých domech, bez základních hygienických moţností, bez základní stravy, většinou jsou zadluţeni, bez přátel a bez rodiny, která se buď rozpadla nebo se k nim otáčí zády. Tito lidé mají minimální příjem, získaný důchodem či sociálními dávkami nebo krátkými brigádami jako zametání ulic. Případně obojím. Případně nemají příjem naprosto ţádný. V drtivé většině tito lidé dluţí státu na zdravotním a sociálním pojištění a v Praze také dopravnímu podniku. Jsou to lidé, kteří ţijí ze dne na den a pokud jim ještě zbývají nějaké sny o normální budoucnosti, tak jsou na pokraji toho, o ně definitivně přijít. Musíme se tedy ptát, kde je prapočátek tohoto problému? Co se muselo stát, aby tito lidé ztratili veškerou lidskou důstojnost, aby se nechali dohnat aţ na samý okraj společnosti. Všichni na svět přicházíme jako „tabula rasa“ – jako čistý nepopsaný papír. A proto, aby u některých z nás nastal takový zlom, ţe budeme prakticky vyčleněni ze společnosti a bez základních ţivotních potřeb jako je strava, hygiena a střecha nad hlavou, bez ohledu na nejrůznější společenské, rodinné a sociální zázemí, musí být nějaký důvod. Jsem přesvědčena o tom, ţe psychická stránka člověka je velice citlivá a má zásadní vliv na fungování člověka v běţné společnosti a kaţdodenním ţivotě. Podcenit traumatickou událost je stejné, jako podcenit příznaky jakékoliv nemoci, která se můţe stát bez řádného léčení zhoubnou. „Prostřednictvím psychoterapie lze léčit psychické, psychosomatické a somatické potíže, u somatických obtíží je psychoterapie podpůrnou léčbou. U zdravých osob napomáhá rozvoji osobnosti a zlepšení kvality života např. zdokonalením komunikačních dovedností, zlepšením sebepoznání atd.“10 Psychoterapie je v České republice poměrně novou záleţitostí. Lidé si ještě plně nezvykli na moţnost, ţe stejně jako se chodí k lékaři s fyzickými problémy, tak i s psychickými problémy, s traumaty a s trápením, se chodí k lékaři také. Nicméně kvůli tomu nevidím důvod tuto pomoc lidem bez přístřeší neposkytnout.

10

Táňa Průdková, Přemysl Novotný: Bezdomovectví; Psychoterapie bezdomovců, s. 60

26

Lidé bez přístřeší jsou jedněmi z prvních v pomyslné řadě na pomoc s psychickou stránkou a její léčbou. Pro ně znamená uţ jen ta moţnost s někým citlivě promluvit něco výjimečného. Mnohdy na ulici ani nepromluví celé dny a týdny. Lidé bez přístřeší „mají obrovský zisk už z toho, že jim někdo věnuje plnou pozornost a plně je chápe.“11 Proto by tedy psychoterapie mohla znamenat zásadní průlom v práci s lidmi bez přístřeší a v jejich integraci zpět do společnosti. Je nutné odhalit původní příčiny, ten zlom, jenţ si mnohdy neuvědomuje ani sám klient. Teprve poté, kdy se zlom, či jakákoliv příčina ( v tomto případě není moţné příčiny specifikovat ) odhalí a začne se s ní pracovat, je moţné jít dál. A dále soustředně pracovat na léčbě. Jinak zůstáváme stále v začarovaném kruhu, ve kterém se do Armády spásy vracejí stále stejní uţivatelé v různém časovém rozmezí a se stále stejnou ţivotní situací. 5.4 Psychoterapie Psychoterapie vyuţívá psychologické prostředky k tomu, aby co nejúčinněji pomohla klientovi.“ Psychoterapie je zaměřená primárně na obtíže klienta, které lze v rámci terapie odstranit, tj. Obnovit zdraví, poznání a omezení maladaptivních způsobů chování, pomáhá řešit vztahy či konfliktní situace mezi lidmi, prevence řešení, formování klientova sebeuplatnění, seberealizace.“12 V psychoterapii je nesmírně důleţitý vztah psychoterapeuta a klienta, jejich vzájemná spolupráce, jejímţ cílem je pro oba pomoc klientovi. Klient musí především porozumět sám sobě, svému okolí, vyřešit v sobě minulost, naučit se mít rád takový, jaký je a nalézt v sobě především porozumění sám sobě, aby si mohl uvědomit, kde se stala chyba, co se stalo a proč a jak teď můţe dál ţít svůj ţivot a budoucnost. Terapeut klienta na této cestě provází, je mu po boku, pomáhá mu pochopit myšlenkové pochody, můţe jej nasměrovat, nastínit mu různé moţnosti volby, směry a především naslouchat. „Proto je velmi důležité naslouchat, terapeut určitě nic nezkazí, když nechá člověka bez domova na prvním terapeutickém setkání povídat a přijme roli pozorného naslouchajícího. Bezdomovci bývají lidé s pohnutým osudem a mívají tendenci vyprávět svůj příběh. Navíc mají představu, že terapeut toho o nich musí vědět co nejvíce, aby byl schopen jim pomoci. Klient nesmí pochybovat o tom, že terapeuta zajímá, co

11

Průdková Táňa; Novotný Přemysl. Bezdomovectví.s. 60. Cit. Podle YALOM, I. D. Chvála psychoterapie, s. 34. 12

http://charita.xf.cz/tfjcu/zaklpsterapy_vlada.doc

27

klient říká, jinak v něj ztratí důvěru.13 Tento vztah terapeuta a klienta se tvoří jiţ od úplného začátku, začíná prvním setkáním. Je velice důleţité uvědomit si, ţe klient vkládá vše do ruku terapeuta a dává mu tím obrovskou důvěru. Terapeut na oplátku musí klienta ctít a respektovat jeho osobnost, mít pochopení a empatii a především dbát na fakt, ţe na klienta terapeut působí jako dominantní osobnost a je pro něj autoritou. Od klienta se na druhou stranu očekává to, ţe bude spolupracovat na společném cíli. Je důleţité taky v klientovi pěstovat pocit nezávislosti, protoţe často dochází k situacím, kdy je klient na svém terapeutovi závislý, chce od něj slyšet konkrétní rady pro konkrétní situace. Proto je důleţitou součástí terapie pěstování samostatnosti v klientovi, tak, aby se sám zodpovědně dokázal v konkrétních situacích rozhodnout s tím, ţe ponese za své rozhodnutí i zodpovědnost. Cíl si terapeut s klientem stanovují hned na začátku a stanovení cíle záleţí především na moţnostech klienta a také na konkrétním typu terapie.

13

Průdková Táňa; Novotný Přemysl. Bezdomovectví. s. 60

28

5.5 Potřeba klienta od počátku psychoterapie14

1. Orientaci v situaci, vysvětlení neznámých věcí 2. Pomoc při přijetí situace 3. Pomoc při uvolnění a zeslabení záporných emocí (strach, úzkost, smutek, bezmoc ) 4. Vytvořit naději na vyléčení a stále ji podporovat 5. Podporu a přijetí - pocit, ţe není sám proti svým problémům 6. Trpělivé vyslechnutí lékařem, projevy akceptace, úcty, zájmu, pochopení a vcítění 7. Sníţit eventuální pocity viny a zabránit nálepkování ( např. u duševní nemoci ) 8. Otevřené rozhovory o jeho onemocnění, průběhu, o osobní historii 9. Plán léčby a vysvětlení jejího postupu 10. Přiměřené informace a účincích léků a hlavních vedlejších účincích 11. Stanovení krátkodobých cílů přiměřených pacientovým moţnostem 12. Moţnost aktivně spolupracovat, spolupodílet se na léčbě 13. Průběţné udrţování kontaktu, sdělování informací, strategie léčby, plánu, změn 14. Ocenění a pochvalu snahy o spolupráci

5.6 Typy terapie Je velice těţké odhadnout, který typ terapie by mohl být pro lidi bez přístřeší tím nejvhodnějším, existuje také celá škála nejrůznější typů terapie a záleţí především na klientovi samém, na tom na co se cítí, co přesně potřebuje, jaký cíl si stavil. Teprve poté se

14

http://sestrylf3.unas.cz/psychterapie.html

29

můţe rozhodnout, jaký typ terapie by se mohl aplikovat. Mnohdy také záleţí na samotném terapeutovi více neţ na typu konkrétní terapie. „Současné koncepce psychoterapie lze rozdělit do tří základních směrů: dynamického, kognitivně - behaviorálního a zkušenostního. Školy orientované dynamicky (např. psychoanalýza, dynamická skupinová psychoterapie ) chápou současnou nemoc nebo problémy jedince jako důsledek minulých životních zkušenosti, zejména zkušeností ze vztahů v dětství. Pomocí náhledu, t.j. pochopení souvislosti mezi současnými problémy, současnými a minulými vztahy a minulými zkušenostmi dochází ke změně stavu“.15 Jako terapie pro lidi bez přístřeší mě zaujala především dynamická terapie a kognitivně – behaviorální terapie. Obě terapie vychází z jiných předpokladů a staví na první místo jiné věci. U dynamické terapie jsou to dřívější zkušenosti a u kognitivně – behaviorální je to chování. 5.7 Dynamická terapie Velmi vhodným typem terapie pro lidi bez přístřeší by podle mého názoru mohla být dynamická terapie. Dynamická terapie se zakládá na pochopení minulosti v souladu se současnou situací, napomáhá ujasnění problému, můţe zodpovědět velké mnoţství otázek o kterých mnohdy sám člověk nemá tušení, ţe je v sobě nosí. Aţ terapie můţe odhalit problém z minulosti, ale díky tomu, ţe byl tento problém přehlédnut, začala návaznost dalších a dalších problémů. A prapočátek těchto problémů uţ mohl být dávno zapomenut. „Dynamická terapie a psychoanalýza vychází z předpokladu, že to, jak se nyní dotyčný chová, co cítí, jak uvažuje, pramení z jeho dřívějších zkušeností, z toho, co ho v minulosti ovlivňovalo. Zjednodušeně řečeno - pomáhá mu ujasnit si tyto dřívější záležitosti, buduje novou strukturu osobnosti, která tyto úzkostné stavy lépe zvládne a dodá mu sebevědomí.“16 5.8 Kognitivně – behaviorální terapie Rozdíl mezi dynamickou terapií a tímto typem terapie je ten, ţe zatímco dynamická terapie se zaměřuje spíše na podstatu problému, tak kognitivně – behaviorální terapie se zaměřuje 15

http://sestrylf3.unas.cz/psychterapie.html

16

http://www.uzkost.cz/terapie.htm

30

především na problém, který klient řeší nyní. V případě člověka bez přístřeší by to tedy byla situace, kdy je klient bez střechy nad hlavou, stravy, hygieny, práce a sociálních vazeb. Terapeut by se s klientem tedy orientoval především na tyto problémy, které se potřebují nyní řešit. Lidé bez přístřeší, kteří se budou se svým terapeutem provozovat tento typ terapie tedy musí také být vysoce motivování ke změně a připraveni na jistou náročnost této terapie. „Pro bezdomovce motivované ke změně životního stylu je pravděpodobně nejvhodnější kognitivně-behaviorální terapie, která staví na vyléčení prostřednictvím změny v chování. Vychází z představy, že veškeré chování je naučené, a může být tedy odnaučeno. Terapeut se soustředí na příznaky, hodnotí jejich intenzitu a frekvenci a hledá způsoby, jak je odstranit. Klient může od terapeuta dostávat i úkoly, které plní v době mezi terapeutickými setkáními, na kterých se pak hodnotí pokroky klienta.“17 Je tedy vidět, ţe tento typ terapie můţe být náročný, především co se změny návyků, chování a ţivota klienta týká v krátké době, ale hlavně v tom, ţe klient musí být vysoce motivovaný, jinak by tak velkou zátěţ zvládal těţce. I co se týče průběţných úkolů, na kterých by měl pracovat v době mezi terapeutickými setkáními. 5.9 Jaký typ psychoterapie by mohl být nejvhodnější Podle mého názoru jsou tyto dva přístupy velmi dobré a klientům, lidem bez přístřeší, by mohli pomoci a být pro ně zásadním průlomem v ţivotní situaci. Kaţdý z typu terapie má své plusy a mínusy. Dynamická terapie má podle mého názoru velký plus v tom, ţe se zabývá problémy v minulosti, které mohou způsobovat a dále působit na problémy v současnosti. Dynamická terapie tedy léčí především příčinu problému a teprve poté se můţou řešit aktuální problémy klienta. Tato terapie můţe být pro klienta i velice emotivní a bolestná. Jelikoţ jde o přímý rozhovor terapeuta s klientem, ve kterém se zabývají dřívějšími problémy a situacemi, které má klient nevyřešené a stále na něj působí a trápí ho, zasahuje se mnohdy do nejhlubšího nitra klienta, na povrch vyplouvají emoce, klient můţe být mnohdy agresivní, plačtivý aţ hysterický. Kaţdý projev takovéto emoce je ale velmi ţádoucí. Pro klienta je zásadní dostat to ze sebe, smířit se s tím, uvědomit si podstatu problému a teprve poté můţe pracovat na zlepšení své aktuální situace. Podle mého názoru je tento typ terapie účinnější neţ druhý typ, kognitivně-behaviorální terapie.

17

Průdková Táňa; Novotný Přemysl. Bezdomovectví. s. 61

31

Kognitivně-behaviorální terapie má plus v tom, ţe řeší aktuální problémy klienta, coţ je pro klienty často velmi ţádoucí. Mnohdy chtějí klienti vidět výsledky hned, coţ samozřejmě není moţné, ale u tohoto typu terapie se objevují mnohem dříve, neţ u dynamické terapie. Ta je dlouhodobá a klient na ţádoucí výsledky musí často čekat a mezitím prochází bolestivou a emotivní fází spolu s terapeutem. Na druhou stranu u kognitivně-behaviorální terapie se klient učí měnit své chování, učí se rozpoznat impulsy, které v něm spouští například neţádoucí chování, jako kupříkladu neovladatelná chuť na alkohol, a zamezovat jim, potlačovat je. Oba typy terapie jsou podle mého názoru pro klienta vhodné a mohou mu účelně pomoci. Samozřejmě musíme mít na paměti, ţe záleţí především na klientovi samotném, na jeho vtahu s terapeutem a na terapeutovi samotném, na tom jaké cíle si klient vytyčí, kam aţ bude ochotný při terapie jít, kam se ponořit, kam terapeuta připustit, jakou důvěru bude chovat k terapeutovi. Těchto aspektů je celá široká škála a teprve kdyţ jsou vyjasněny a vytyčeny, můţe se účelně rozvinout pomoc. Mnohdy jsou tedy důleţitější tyto aspekty a to, jak se k situaci postaví sám klient spolu s terapeutem, neţ konkrétní typ terapie. Pokud připustíme moţnost aplikace jednoho z výše zmíněných typů terapie na lidi bez přístřeší, naráţíme na podstatný problém a tím je motivace klientů k vyuţití psychoterapie. Během svého působení v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše jsem hovořila s několika klienty o této moţnosti a narazila jsem na problém neinformovanosti a rapidně sníţené motivace k řešení problémů. Většina klientů nevěděla co to psychoterapie je, jak a v čem by jim mohla pomoci, odrazovala je její dlouhodobost a nutnost pracovat na sobě, pracovat se svými emocemi a důvěra k terapeutovi. Většina si neuměla proces psychoterapie představit. Při konzultacích tohoto problému se sociální pracovnicí, která působí v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše jiţ několik let, jsme se snaţili přijít na to, jak klienty motivovat. Zmíněná sociální pracovnice vycházela ze svých zkušeností a popsala mi, jak ona motivuje své klienty k psychoterapeutickým sezením, které praktikuje ve svém volném čase na půdě Centra jako praxi k absolvování psychoterapeutického kurzu, který studuje jiţ několik let. Její motivace probíhá vţdy stejně. Zrekapituluje s klientem celý jeho dosavadní ţivot a problémy, ptá se ho, jak bude všechny problémy řešit, co by chtěl dělat. Klient zpravidla neví nebo si není jistý, velmi často pouţívá neurčité hypotetické odkazy na budoucnost. Sociální pracovnice mu nabídne moţnost psychoterapie, kde by na sebe mohli mít čas, vše probrat, mohla by mu více pomoci. Klient odmítne, ţádná sezení nechce. Při dalším setkání se tato situace několikrát opakuje. Klient vţdy odmítne, z důvodu, ţe nemá sociální pracovnici více co říct a ţe potřebuje hlavně práci, bydlení a zbavit se dluhů. Na dalším setkání sociální pracovnice, ale zastihne klienta v lítostivé náladě, klient má náladu mluvit, začíná se svěřovat. 32

Toto období je pro lidi bez přístřeší typickým. Většinou vţdy přijde čas, kdy se potřebují svěřit. V tento moment znovu sociální pracovnice nabídne moţnost psychoterapie a klient souhlasí, byť váhavě a hned tuto moţnost realizují. Podle zkušeností sociální pracovnice po prvním setkání uţ o další setkání stojí sám klient. Tato setkání jsou pro klienta velice emotivní a těţká, ale díky nim si klient stále více a více uvědomuje svou situaci, celý její dopad na svůj ţivot a tím vzrůstá jeho motivace ke zlepšení své ţivotní situace, zlepšuje se klientova psychická stránka, lépe se léčí ze své závislosti, pokud nějakou má ( např. alkohol ) aj. Pochopitelně tento typ motivace se nedá aplikovat na všechny klienty. Můţe platit pouze na určité procento klientů. Podle mého názoru je částečným řešením problému s motivací větší informovanost. Klienti musí vědět co psychoterapie je, aby o ní začali uvaţovat, musí znát nejen klady, ale i těţkosti, které s sebou psychoterapie přináší. V procesu motivace samozřejmě také velice záleţí na konkrétním klientovi a konkrétním terapeutovi. Kaţdý terapeut má své nástroje, jak klienta motivovat a musí je pouţívat v souvislosti s individualitou osobnosti klienta.

33

6. PRAKTICKÁ ČÁST 6.1 Popis metody práce Jako metodu práce jsem zvolila dotazník. Aplikovala jsem dva typy dotazníků, které jsem vytvářela aţ v průběhu praxe v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše. První typ dotazníku slouţil pro muţe a ţeny uţívající noclehárnu a denní centrum v Armádě spásy, obsahoval 23 otevřených otázek. Po hovorech se samotnými klienty jsem záměrně nepokládala otázku na psychoterapii, ale naopak jsem se spíše snaţila proniknout do jejich způsobu ţivota, mentality a cílů. Druhý typ dotazníku obsahoval 10 otevřených otázek pro pracovníky v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše. První typ dotazníku byl poskytnut uţivatelům noclehárny a denního centra ve chvíli, kdy byli ţádat o zakoupení dalších nocí na noclehárně. Před vyplněním dotazníků byli klienti ujištěni, ţe se jedná o zcela anonymní dotazník, který slouţí výhradně pro studijní účely a bylo jim nabídnuto vyplnění o samotě nebo vyplnění formou rozhovoru. Dotazníků pro muţe a ţeny uţívající noclehárnu a denní centrum bylo poskytnuto 20. Odpovídalo celkem 17 muţů a 3 ţeny. Ţádný z klientů vyplnění dotazníku neodmítl. Druhý typ dotazníku byl poskytnut pracovníkům Armády spásy. Dotazníky jim byly rozdány a i pracovníci byli ujištěni, ţe se jedná o zcela anonymní výzkum, který slouţí pouze pro studijní účely a jejich odpovědi budou zachovány v tajnosti. Dotazníků pro pracovníky Armády spásy bylo rozdáno 10. Odpovídalo celkem 6 ţen a 4 muţi. Ţádný z pracovníků zodpovězení dotazníku neodmítl.

34

6.2 ZPRACOVANÉ DOTAZNÍKY POSKYTUTÉ UŢIVATELŮM NOCLEHÁRNY A DENNÉHO CENTRA V ARMÁDĚ SPÁSY: 1) Jak dlouho jiţ ţijete na ulici? a) pár dní aţ 1měsíc – 4 z 20 ti( 20% ) b) více neţ 1 měsíc aţ 1 rok – 3 z 20 ti( 15% ) c) rok aţ čtyři roky – 3 z 20 ti ( 15% ) d) více neţ čtyři roky aţ 10 let – 10 z 20 ti ( 50% ) 2) Jaký důvod máte? Co vás vedlo a vede k ţivotu na ulici? a) ztráta bytu – 5 z 20 ti ( 25% ) b) ztráta práce a dokladů – 7 z 20 ti ( 35% ) c) úřady – 1 z 20 ( 5% ) d) vlastní chyba ( automaty, rozpad vztahu či rodiny, alkohol ) – 4 z 20 ti ( 20% ) e) finanční problémy – 1 z 20 ti ( 5% ) f) chtěl/a zkusit, jaké to je ţít na ulici – 2 z 20 ti (10% ) 3) Jak jste se dostal k Armádě spásy? a) doslechem – 10 z 20 ti ( 50% ) b) přes organizaci Naděje – 4 z 20 ti ( 20% ) c) náhodou – 3 z 20 ti ( 15% ) d) neví – 2 z 20 ti ( 10% ) e) noviny – 1 z 20 ti ( 5% ) 4) Kdy jste vyhledal Armádu spásy? Jak dlouho s ní spolupracujete? a) toto je můj první kontakt s Armádou spásy – 3 z 20 ti ( 15% ) b) pár měsíců aţ dva roky – 7 z 20 ti ( 35% ) c) jiţ velmi dlouho, aţ přes deset let – 8 z 20 ti ( 40% ) d) občas, kdyţ potřebuji pomoct – 2 z 20 ti (10% )

35

5) Myslíte si, ţe sluţby, které vám poskyuje Armáda spásy jsou dostatečné a kvalitní, nebo by jste potřeboval lepší a větší pomoc při řešení vaší situace? a) ano, sluţby Armády spásy jsou dostatečné – 16 z 20 ti ( 80% ) b) ne, potřeboval/a bych větší pomoc při řešení své situace – 2 z 20 ti ( 10% ) c) nemám na to názor – 2 z 20 ti (10% ) 6) Vyuţíváte pouze noclehárnu a denní centrum, nebo spolupracujete s Armádou spásy na vašem začleňování do společnosti a řešení problémů? a) pouze noclehárnu a denní centrum – 15 z 20 ti ( 75% ) b) ano, spolupracuji s Armádou spásy dlouhodoběji na řešení situace – 3 z 20 ti ( 15% ) c) spolupracuji s Armádou spásy pouze občas – 2 z 20 ti ( 10% ) 7) Stál/a by jste o ubytování v azylovém domě Armády spásy? a) ano – 16 z 20 ti ( 80% ) b) ne – 1 z 20 ti ( 5% ) c) moţná – 3 z 20 ti ( 15% ) 8) Pracujete? a) ano, pracuji – 12 z 20 ti ( 60% ) b) ne, pobírám důchod – 3 z 20 ti ( 15% ) c) ne, nepracuji – 5 z 20 ti ( 25% ) 9) Pijete alkohol? Pokud ano, jaké mnoţství denně? a) ano – 2 z 20 ti ( 10% ) b) ne – 10 z 20 ti ( 50% ) c) občas, příleţitostně – 7 z 20 ti ( 35% ) d) dle toho, v jaké stresové situaci se nacházím – 1 z 20 ti ( 5% )

36

10) Na co nejvíc potřebujete peníze? a) na ţivobytí ( jídlo a ubytování ) – 11 z 20 ti ( 55% ) b) na bydlení – 4 z 20 ti ( 20% ) c) různé ( alkohol, cigarety, jídlo ) – 3 z 20 ti ( 15% ) d) operace – 1 z 20 ti ( 5% ) e) cesta domů – 1 z 20 ti ( 5% ) 11) Jste spokojen se svou současnou ţivotní situací? Snaţíte se ji nějak řešit? a) ne, nejsem spokojen/a a snaţím se ji řešit – 20 z 20 ti ( 100% ) 12) Máte rodinu? Stýkáte se s ní? Myslíte si, ţe by vám pomohla a podala pomocnou ruku? a) ne, rodinu nemám – 8 z 20 ti ( 40% ) b) ano, rodinu mám, ale nepomohla by mi – 10 z 20 ti ( 50% ) c) ano, rodinu mám, mohla by mi pomoci – 2 z 20 ti ( 10% ) 13) Jak se k vám chovají lidé, které denně potkáváte na ulici, v obchodech, v tramvaji…? a) dobře a slušně – 12 z 20 ti ( 60% ) b) jsou nepříjemní – 2 z 20 ti ( 10% ) c) ostatní lidi, které potkám ignoruji – 2 z 20 ti ( 10% ) d) snaţí se, aby nebylo poznat, ţe je člověk bez přístřeší – 4 z 20 ti ( 20% ) 14) Snaţíte se znovu začlenit do společnosti? a) ano, snaţím se, ale je to velice těţké – 20 z 20 ti ( 100% ) 15) Jak si myslíte, ţe se český stát stará o lidi bez střechy nad hlavou? a) dobře, ale mohlo by se to zlepšit – 10 z 20 ti ( 50% ) b) špatně – 9 z 20 ti ( 45% ) c) neví – 1 z 20 ti ( 5% )

37

16) Jak vnímáte lhostejnost a pohrdavost ostatních lidí? a) špatně – 3 z 20 ti ( 15% ) b) musí to přijmout jako fakt – 5 z 20 ti ( 25% ) c) nevnímá to – 12 z 20 ti ( 60% ) 17) Čím se ţivíte? a) brigádami – 6 z 20 ti ( 30% ) b) prací – 5 z 20 ti ( 25% ) c) podporou – 2 z 20 ti ( 10% ) d) prodává Nový prostor – 2 z 20 ti ( 10% ) e) tím, co dostane, sběrem nebo ničím – 5 z 20 ti ( 25% ) 18) Jaký je váš běţný den? a) jsem v práci – 9 z 20 ti ( 45% ) b) hledám práci – 7 z 20 ti ( 35% ) c) potloukám se po Praze – 4 z 20 ti ( 20% ) 19) Kde přespáváte pokud nemůţete být na noclehárně v Armádě spásy? a) venku – 7 z 20 ti ( 35% ) b) ubytovna – 2 z 20 ti ( 10% ) c) jiné ( metro, loď Hermes, tramvaj, nádraţí, letiště, panelák ) – 11 z 20 ti ( 55%) 20) Máte doklady? Pobíráte sociální dávky? a) ano, doklady mám, ale sociální dávky nepobírám – 10 z 20 ti ( 50% ) b) ne, doklady nemám a sociální dávky nepobírám – 5 z 20 ti ( 25% ) c) ano, doklady mám a sociální dávky pobírám – 5 z 20 ti ( 25% ) 21) Míváte problémy s policií? Jak se k vám policie chová? a) ne nemám, policie se ke mě chová dobře – 19 z 20 ti ( 95% ) b) ano, mívám problémy – 1 z 20 ti ( 5% )

38

22) Co si myslíte, ţe by vám momentálně nejvíce pomohlo? Odkud by jste nejvíc přivítal pomocnou ruku? a) získání práce a bytu – 11 z 20 ti ( 55% ) b) nejvíce by mi pomohla rodina a přátelé – 4 z 20 ti ( 20% ) c) Armáda spásy – 1 z 20 ti ( 5% ) d) dostat důchod – 1 z 20 ti ( 5% ) e) lidé – 2 z 20 ti ( 10% ) f) zlepšit svou finanční situaci – 1 z 20 ti ( 5% ) 23) Jak si představujete svou budoucnost? Jaké jsou vaše plány do budoucna? a) tohle je poslední šance na to se vzchopit – 5 z 20 ti ( 25% ) b) mít klid, práci a byt – 6 z 20 ti ( 30% ) c) doufá, ţe bude lépe – 3 z 20 ti ( 15% ) d) neví – 2 z 20 ti ( 10% ) e) začít bydlet v Armádě spásy a něco dělat – 1 z 20 ti ( 5% ) f) chtěl by mít trochu klidu v důchodu – 1 z 20 ti ( 5% ) g) uţ má své plány a ty se slibně vyvíjí – 1 z 20 ti ( 5% ) h) bude to podle politiků – 1 z 20 ti ( 5% )

39

6.3 Vyhodnocení dotazníku Dotazníky byly vyplňovány klienty Armády spásy, se kterými jsem se potkávala na noclehárně, na denním centru, na chodbě. Oproti mému prvotnímu očekávání ţádný z oslovených klientů vyplnění dotazníku neodmítl. Většina dotázaných měla pouze strach cokoliv vyplňovat a cokoliv tam psát z důvodu, ţe by se to mohl někdo dozvědět a mohl by vzniknout nějaký problém. Poté, co byli ujištěni, ţe tento dotazník slouţí pouze pro studijní účely, uţ nebyl problém a dotazník byl vyplněn. V dotazníku jsem pokládala otevřené otázky a to z toho důvodu, ţe jsem se chtěla dozvědět co nejvíce informací a myslím, ţe to splnilo svůj účel. Odpovědi klientů byly potom dány dohromady a vypočítaná procenta a absolutní hodnoty. Pokud nějaký z klientů odpověděl tak, ţe se jeho odpověď nedala zařadit mezi ostatní odpovědi, je ve výsledcích uvedena samostatně, tak jak byla odpověď řečena. Dle výše uvedených výsledů dotazníků vyplývá, ţe většina uţivatelů Armády spásy ţije na ulici jiţ více neţ několik let a důvodem byla především ztráta práce a bydlení a rozpad ţivotního vztahu či rodiny, v kombinaci s alkoholem. K Armádě spásy se uţivatelé dostali většinou z doslechu a vyuţívají zde v drtivé většině pouze noclehárnu a denní centrum. Celých 80% dotázaných uţivatelů by ale jednoznačně stálo o ubytování v Azylovém domě Armády spásy. Uţivatelé vědí, ţe bydlet v Azylovém domě znamená také spolupracovat se sociální pracovnicí na zpětné integraci do společnosti, ale ti kteří nevěděli zda by o ubytování stáli se báli hlavně doloţení měsíčních příjmů a zákazu alkoholu. Doloţení měsíčního příjmu je jedna z podmínek pro ubytování v Azylovém domě. Dalších 80% uţivatelů noclehárny a denního centra povaţuje sluţby Armády spásy za dostatečné a 10% by potřebovalo více pomoci, především tito klienti zmiňovali přijetí do Azylového domu. Azylový dům působí pro uţivatele noclehárny a denního centra, kteří bývají dlouhodobě na ulici, jako stálé a jisté ubytování. Znamená pro ně jistou „jistotu“. Dále 60% klientů uvedlo, ţe pracují a 50%, ţe nepijí alkohol. Prací myslí většina uţivatelů i krátkodobější či dlouhodobější brigády, nicméně bohuţel 25% uţivatelů přiznalo, ţe se ţiví pouze tím, co dostanou, případně ničím. Přitom výsledek, ţe 75% uţivatelů vlastní doklady, je velice povzbudivý, ve velké většině jim k získání dokladů pomohla právě Armáda spásy. Další zajímavá odpověď je, ţe 75% uţivatelů uvedlo, ţe nepobírá ţádné sociální dávky, přitom 50% uţivatelů vlastní potřebné doklady k získání sociálních dávek, které by při řádném docházení na příslušné úřady mohli dostávat.

40

Odpovědi se trochu různily v otázce, na co nejvíce potřebují uţivatelé peníze. Většina uţivatelů odpověděla, ţe na ţivobytí, tedy ubytování a jídlo, ale ostatní uţivatelé jmenovali i alkohol a cigarety, výjimečně operaci a cestu domů na Slovensko. Celých 100% uţivatelů odpověděli na otázku zda jsou spokojeni se svou současnou ţivotní situací, ţe ne, spokojeni nejsou a snaţí se ji nějak řešit, většinou právě návštěvou Armády spásy, pohovorem se sociálními pracovníky či sháněním práce. Pro mnohé lidi bez přístřeší, kterým se podaří sehnat stálou práci, toto znamená důleţitý zlom a šanci dostat se z ulice pryč. V další otázce, která se ptá, zda se uţivatelé snaţí začlenit znovu do společnosti a zda je jim ostatní většinová společnost vychází vstříc odpovědělo, ţe ano, snaţí se, ale je to velice těţké, pro mnohé prakticky nemoţné. Rodinná situace pro mnohé uţivatelé není právě dobrá, protoţe se dá se říci půl na půl shodli, ţe buď rodinu nemají anebo mají, ale rozhodně jim pomocnou ruku nepodá, pouhých 10% uţivatelů na tuto otázku odpovědělo, ţe mají rodinu, která by jim mohla pomoci. Dále se 50% uţivatelů shodlo na tom, ţe stát se o ně stará dobře, ale mohl by se zapojit více a 45% uţivatelů na tuto otázku odpovědělo pravý opak – totiţ, ţe se stát stará velmi špatně. Za velmi pozitivní výsledek dotazníků povaţuji to, ţe se 95% uţivatelů shodlo na tom, ţe nemají problémy s policií a sama policie se k nim chová dobře a slušně a 60% se shodlo na tom, ţe lidé, které potkávají denně na ulici a ve městě, se k nim chovají dobře a slušně. Nejvíce se odpovědi různili v posledních dvou otázkách, které se zajímali o budoucnost uţivatelů a o to, co by jim nejvíce pomohlo nyní, konkrétně v jejich situaci. Na obě dvě otázky byly nejčastější odpovědí získání práce, bytu a klidu. Ale mnohdy se různili, podle individuality kaţdého z uţivatelů a 25% uţivatelů odpovědělo, ţe nyní mají poslední šanci se vzchopit a pokud to nevyjde, tak to pro ně znamená konec. 6.4 Závěry vyplývající ze zodpovězených dotazníků pro klienty noclehárny a denního centra Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše Při praxi v Armádě spásy jsem měla velmi volnou ruku co se týče komunikace právě s klienty a při provádění svého výzkumu. Díky tomu jsem upřednostňovala moţnost být v kontaktu s klienty, povídat si s nimi a zajímat se o jejich ţivot i ţivotní situace ve které se právě nacházejí. A to nejen při vyplňování dotazníku. Proto povaţuji za důleţité zmínit se zde o věrohodnosti dotazníků. Myslím, ţe je potřeba si uvědomit, ţe někteří klienti na otázky v dotazníku odpověděli ne upřímně a podle pravdy, ale podle toho, co si myslí, ţe by tam být zodpovězené mělo. Zjistila jsem, ţe většina klientů není neznalá sociální systému a fungování 41

Armády spásy. Protoţe většina klientů ţije na ulici jiţ řadu let, má za sebou také řadu pohovorů se sociálními pracovníky, vědí proto jak by mohli svou situaci řešit, jak by to mělo fungovat a co by měli oni sami dělat na cestě ke zpětné integraci do společnosti. Proto podle mého názoru jsou některé zodpovězené otázky zkreslené podle představy klientů, jak by to mělo být. Věřím tomu, ţe mnozí klienti chtěli dotazník vyplnit tak, aby vypadal „hezky“ a byl jim tak ku prospěchu při ţádání o pomoc v Armádě spásy. Na druhou stranu jsem si jistá, ţe některé dotazníky byly vyplněny naprosto upřímně a klienti v nich nelhali. Protoţe jsem byla u kaţdého vyplňovaného dotazníku osobně přítomna, měla jsem i moţnost vidět jakým stylem, s jakou rozvahou a přemýšlením klienti dotazníky vyplňují, mnohdy se mnou klienti i otázky konzultovali. Z vyhodnocených dotazníků podle mého názoru vyplývá tedy především to, ţ velká většina dotázaných klientů věděla přesně co by měli nyní ve své ţivotní situaci dělat. Klienti vědí, ţe by měli pracovat na sehnání stálé práce, přinejhorším alespoň brigády, na které chodí více neţ polovina dotázaných klientů. Pro klienty je tedy prioritou sehnání práce a bydlení. Někteří klienti se i velmi často vymlouvají na to ţe nemohou sehnat práci, protoţe nemají doklady, překvapivě ale tento výzkum odhalil, ţe doklady má velká většina klientů. Základní kámen úrazu pro klienty nastává tehdy, kdyţ uţ seţenou práci a bydlení, i kdyţ třeba jenom dočasné bydlení ( jako například v Azylovém domě Armády spásy ) a práci formou brigády, získávají větší jistotu. Coţ by bylo dobře, ovšem u klientů získání větší jistoty znamená to, ţe se přestanou tolik snaţit. Mají momentálně své jisté – problémem je právě to, ţe na ulici se klienti naučili ţít ze dne na den – proto je pro ně bydlení a práce natolik velká jistota, ţe polevují ve snaze a tím se pomalu a jistě vrací zpět do starých kolejí. Jen malé mnoţství klientů je natolik motivovaných, ţe jde dál za svým cílem a opravdu ţije spořádaně – platí bydlení, stravu, dluhy a chodí pravidelně a spolehlivě do práce. Tím, ţe většině klientů stačí dočasná brigáda a dočasné bydlení se dostáváme k otázce proč? Výzkum odhalil, ţe problém je v tom, ţe většina klientů opravdu nevěří ve zpětnou integraci do společnosti, připadá jim prakticky nemoţná, přestoţe by všichni chtěli. Klienti docházející na noclehárnu a denní centrum jsou aţ na světlé výjimky uţ natolik pohlceni ulicí, ţivotem na ulici a svými problémy, ţe jim připadají opravdu neřešitelné. Vrcholem řešení situaci jim připadá zajistit si noclehárnu brigádu. Jsou naprosto plni absence lidí a mluvení s lidmi. Na noclehárně docházelo velmi často ke svěřování sociální pracovnici, vyprávění ţivotních příběhů a k pláči. Z těchto výsledků tedy podle mého názoru vyplývá, ţe klienti, kteří mají absenci kontaktu s jiným člověkem neţ jsou sami druzí lidé bez přístřeší, pokud sice vědí velmi dobře o 42

moţnostech řešení své situace, ale vědí to pouze teoreticky proto, ţe je jim to neustále připomínáno a vštěpováno, ale uţ nejsou schopni uchopit to prakticky. Ani nejsou schopni si realisticky a prakticky představit, ţe budou ţít jako klasická většina společnosti, natoţ aby věděli jak přesně to udělat. Nestačí tedy pouze naplňovat potřeby klientů formou noclehu, sprchy a levného jídla, je velice důleţité začít pracovat s klienty tak, aby vůbec byli schopni prakticky pochopit co to zpětná integrace do společnosti je a aby si vůbec uměli sami sebe realisticky představit v budoucnosti ve které neţijí na ulici. Je podle mého názoru nezbytné začít pracovat s psychikou a mentalitou klienta. Jinak se budou lidé bez přístřeší stále točit v bludném kruhu jako je tomu teď – tak, ţe Armádu spásy budou stále navštěvovat víceméně ti samí klienti, kteří budou teoreticky vědět co mají dělat, jak by to měli dělat a kam by měli směřovat, ale prakticky je to pro ně něco nemoţného a v praxi jen těţko představitelného.

43

6.5 ZPRACOVANÉ DOTAZNÍKY PRO PRACOVNÍKY ARMÁDY SPÁSY: 1) Proč pracujete právě u Armády spásy? Je to Vaše první pracoviště kde pracujete s lidmi bez přístřeší nebo jste s nimi pracoval/a jiţ dříve? a) Armáda spásy je první pracoviště s lidmi bez přístřeší pro 10 z 10 ti ( 100% ) pracovníků b) za dobrou zkušenost do budoucna povaţuje práci v Armádě spásy 2 z 20 ti ( 20% ) pracovníků c) práce s lidmi, dospělou klientelou a rozmanitost láká 8 z 10 ti ( 80% ) pracovníků 2) Dotýká se Vás problematika bezdomovectví i mimo práci? a) ano – 3 z 10 ti ( 30% ) b) ne – 7 z 10 ti ( 70% ) 3) Jaké máte v práci i mimo práci zkušenosti s lidmi bez přístřeší? a) klienti jsou nemotivovaní, neochotní spolupracovat, líní, jsou, jsou asociální a rezignovaní – 7 z 10 ti ( 70% ) pracovníků b) klienti jsou pouze výjimečně motivovaní a ochotní spolupracovat - 2 z 10 ti ( 20% ) pracovníků c) zkušenosti pouze dobré a lidi bez přístřeší lituje – 1 z 10 ti ( 10% ) pracovníků 4) Jaké jsou podle Vašeho názoru nejčastější příčiny bezdomovectví? Kde vidíte tu „hlavní chybu“? a) alkohol, drogy, nezaměstnanost, asociální chování, dysfunkční rodina – 6 z 10 ti ( 60% ) b) klienti jsou závislí na institucích, problém jsou snadno dostupné půjčky, velký problém mají staří a invalidní lidé – 2 z 10 ti ( 20% ) c) chyba ve státním systémů ČR, je zde špatná péče o psychicky nemocné – 1 z 10 ti ( 10% )

44

5) Setkáváte se s lidmi bez přístřeší dnes a denně. Je něco co je typické pro kaţdého z nich? a) ţijí ze dne na den, nejsou schopni přemýšlet do budoucna – 4 z 10 ti ( 40% ) b) pouze to, ţe jsou bez domova – 2 z 10 ti ( 20% ) c) alkohol, agrese, špína – 1 z 10 ti ( 10% ) d) sebelítost, pocit, ţe jsou obětí státního aparátu a toho, ţe oni jsou bez viny – 3 z 10 ti ( 30% ) 6) Myslíte si, ţe pomoc, kterou Armáda spásy svým klientů nabízí můţe pomoci při integraci do společnosti opravdu účelně? Tak, ţe po skončení spolupráce s Armádou spásy budou klienti mít práci, bydlení a budou schopni splácet dluhy a znovu se integrovat do společnosti? a) 10 z 10 ti ( 100% ) pracovníků se shodlo, ţe Armáda spásy můţe svým uţivatelům pomoci, ale pouze minimální části klientů Azylového domu a i zde je velké riziko toho, ţe je v zápětí dostihne exekuce, problémy s bydlením a závislostmi 7) Co vidíte jako problém v současném systému v Armádě spásy? Jak by se podle Vás dal změnit, zlepšit, aby Vaše práce byla efektivnější? a) sloţitá

struktura

v Armádě

spásy,

kdy

rozhodnutí

přicházejí

od

neinformovaných lidí a často jsou špatná, chybí pruţnost rozhodnutí – 3 z 10 ti ( 30% ) b) sponzoři, tréninkové zaměstnání, chráněné bydlení a práce – 2 z 10 ti ( 20% ) c) chybí ucelená koncepce pracovní rehabilitace – 3 z 10 ti ( 30% ) d) systém je dobrý – 1 z 10 ti ( 10% ) e) frustrující systém prodlouţení noclehárny – 1 z 10 ti ( 10% )

45

8) Co vidíte jako problém přímo u Vašich klientů? Kde bývá nejčastěji kámen úrazu při práci s nimi? a) závislosti ( alkohol a drogy ), závislost na institucích, přehození zodpovědnosti na sociální pracovníky – 3 z 10 ti ( 30% ) b) asociální chování, nespolehlivost, leţ, lenost, nedůvěra, nemotivovanost – 4 z 10 ti ( 40% ) c) dluhy, nekvalifikovanost, citová deprivace, bez náleţitých rodinných základů a vzorů – 3 z 10 ti ( 30% ) 9) Zajímá se podle Vašeho názoru stát o problematiku bezdomovectví dostatečně? V budoucích letech se očekává nárůst nezaměstnanosti a s tím pochopitelně i nárůst bezdomovectví, je na to stát i společnost podle Vašeho názoru připravena? a) ne, jeho funkci zastávají občanská sdruţení – 9 z 10 ti ( 90% ) b) ano, ale je to pouze tím, ţe sluţby zatím fungují a stát nemusí tento problém nikterak řešit, aţ přestane fungovat systém sluţeb, pak teprve nastane problém – 1 z 10 ti ( 10% ) 10) Většinová společnost na bezdomovce pohlíţí tak, ţe jsou to dospělí lidé, kteří mohou pracovat jako kaţdý jiný občan, nemyslí si tedy, ţe bezdomovec si zaslouţí nebo potřebuje pomoc a podporu. Jaký Vy na to máte názor? a) souhlasí, ale řešení vidí ve zřízení tréninkového zaměstnání – 3 z 10 ti ( 30% ) b) tomu kdo opravdu chce, můţe Armáda spásy účelně pomoci a tomu kdo nechce, můţe umoţnit alespoň hygienu – 3 z 10 ti ( 30% ) c) veřejnost není informována, vidí to černobíle, nemá právo to soudit – 3 z 10 ti ( 30% ) d) nelze posoudit – 1 z 10 ( 10% ) 11) Pokud pracujete s klientem, snaţíte se ho motivovat? Jak? a) ano, klienty motivuje 10 z 10 ti ( 100% ) pracovníků -

chvála

-

manipulace

-

navázáním pocitu důvěry a potřebnosti

-

individuálně dle osoby klienta

46

12) Je podle Vašeho názoru důleţitá i psychologická pomoc kaţdému klientovi? a) ano, je velmi důleţitá a velmi chybí – 9 z 10 ti ( 90% ) b) ano, především terapeutická – 1 z 10 ti ( 10% ) 13) Jaké bývá procento úspěšnosti integrace klienta zpět do společnosti? a) mizivé procento – 6 z 10 ti ( 60% ) b) nelze posoudit – 3 z 10 ti ( 30% ) c) je to 1 – 3% úspěšnosti – 1 z 10 ti ( 10% )

47

6.6 Vyhodnocení dotazníků Otázky v dotazníku pro pracovníky Armády spásy byly pokládané také otevřené, ze stejného důvodu a to získání co nejvíce informací. I tento dotazník svůj účel splnil a ţádný z pracovníků vyplnění dotazníku neodmítl. Zpracování dotazníku bylo stejné jako zpracování dotazníků pro uţivatele noclehárny a denního centra. Pokud se nějaká odpověď lišila, je uvedena ve výsledcích dotazníku samostatně. Celých 70% pracovníků má s uţivateli zkušenost, ţe uţivatelé jsou líní, neochotní spolupracovat, lţou a jsou rezignovaní, asociální, pouze 10% pracovníků má dobré zkušenosti a klienty lituje. Stejně tak se 60% pracovníků shoduje na tom, ţe hlavní příčinou bezdomovectví je alkohol, drogy, nezaměstnanost, asociální chování a dysfunkční rodinné prostředí, další 20% pracovníků si myslí, ţe velká chyba je v snadné dostupnosti půjček, které lidé bez přístřeší velmi rádi vyuţívají a potom nesplácejí a 20% povaţuje za velkou chybu v systému ČR, který není schopný postarat se o psychicky nemocné, staré a invalidní spoluobčany. Všichni dotázaní pracovníci se shodli na tom, ţe je moţné, aby Armáda spásy svým uţivatelů pomohla, ale je to moţné pouze pro klienty, kteří spolupracují, jsou motivovaní a těchto uţivatelů je pouze minimální počet a bohuţel i tento minimální počet většinou dostihnou dluhy a exekuce ve chvíli, kdy se postaví na vlastní nohy a je moţné, ţe by se integrovali do společnosti a ţili jako ostatní většinová společnost. V tu chvíli je dostihnou dluhy, které si udělali v době svého ţití na ulici. V otázce ohledně systému Armády spásy si 30% pracovníků myslí, ţe je zde příliš sloţitá struktura a nekompetentnost v rozhodnutích, které přicházejí z míst, kde není taková informovanost, proto jsou tato rozhodnutí často špatná a neúčinná. Dalších 30% pracovníků si myslí, ţe chybí ucelená koncepce pracovní rehabilitace, v souvislosti s tím si 20% pracovníků myslí, ţe by mohlo pomoci více sponzorů, tréninkové zaměstnání, chráněné bydlení a práce. Pouze 10% pracovníků si myslí, ţe systém v Armádě spásy je dobrý a nepotřebuje ţádné změny. Podle 90% oslovených pracovníků stát rozhodně není připraven na budoucí nárůst nezaměstnanosti a zcela určitě se nezajímá o lidi bez přístřeší dostatečně. Tuto funkci státu nahrazují občanská sdruţení. Na tuto otázku odpovědělo 10% pracovníků, ţe problém nastane teprve ve chvíli, aţ přestanou fungovat sluţby, které jsou zatím lidem bez přístřeší poskytovány, teprve poté, aţ tento problém nadmíru naroste, bude stát nucen ho řešit.

48

Všichni dotázaní pracovníci své klienty při práci především motivují, kaţdý různými způsoby a v závislosti na individualitě klienta a 90% pracovníků si myslí, ţe psychologická pomoc po klienty je velice důleţitá a tato sluţba velmi chybí, dalších 10% si myslí, ţe je důleţitá především pomoc terapeutická. Převáţně všichni oslovení pracovníci se shodli na tom, ţe není moţné posoudit úspěšnost integrace klientů zpět do společnosti po skončení spolupráce. Hlavně z toho důvodu, ţe o klientech často pak uţ vůbec neslyší a mají malou zpětnou vazbu. Pokud však odhadovali procento úspěšnosti shodli se, ţe je minimální. 6.7

Závěry vyplývající ze zodpovězených dotazníků pracovníků Centra sociálních

sluţeb Bohuslava Bureše Pracovníci v Armádě spásy byli velmi ochotní, kdyţ jsem je poţádala o pomoc při mém výzkumu a o zodpovězení dotazníků. I s nimi jsem svou praxi v Armádě spásy trávila převáţně v komunikačním směru, hovořili jsme o problému bezdomovectví, o klientech, o moţné práci s nimi o potřebě psychoterapeutické pomoci. Měla jsem moţnost vidět práci jednotlivých sociálních pracovníků s klienty a naslouchat jednáním. Měla jsem tedy moţnost vidět, jak vše probíhá v praxi. Jak je vidět i ve zhodnocených dotaznících, pro většinu pracovníků v Armádě spásy je toto pracoviště prvním, ve kterém pracují s lidmi bez přístřeší a většina pracovníků to povaţuje za dobrou zkušenost a praxi do budoucna a do budoucího povolání. Nicméně většina sociálních pracovníků počítá s tím, ţe práci s lidmi bez přístřeší nebudou dělat dlouhodobě a toto místo je tedy pouze, dá se říci, dočasné. Skoro většiny pracovníků se oblast bezdomovectví nedotýká mimo práci a na své klienty ve volném čase vůbec nemyslí. Myslím, ţe je tedy na místě zamyslet se nad tím, zda se tedy klientům dostává opravdu dobré a očekávané pomoci? Protoţe je velmi důleţité si uvědomit, ţe Armádu spásy klienti vnímají jako tu poslední štaci kam se mohou uchýlit, velmi často je slyšet věta „Kde jinde uţ mi mohou pomoci, neţ v Armádě spásy?“. Moţným problémem bude to, ţe většina pracovníků shledává na systému v Armádě spásy nějaký závaţnější nedostatek, mnohdy je to více nedostatků najednou. Pracovníci zmiňují problém nekompetentnosti a neinformovanosti na vyšších místech, odkud poté přicházejí špatná a neúčinná rozhodnutí, která mnohdy spíše komplikující situaci. Dále podle pracovníků chybí ucelené koncepce jednotlivých systémů, například v pracovní rehabilitaci, v systému bydlení a provázanosti noclehárny a Azylového domu.

49

Pokud by se měly výsledky dotazníky shrnout do jedné věty, nevznikl by příliš dobrý výsledek. Mohlo by to vypadat tak, ţe v Armádě spásy pracují ve většině nemotivovaní pracovníci, kteří nemají zájem o problematiku bezdomovectví a nehodlají v této oblasti dlouhodoběji působit a to doplňuje špatně nastavený systém v Armádě spásy, který ovlivňují nekompetentní a neinformovaní lidé na vyšších místech. To všechno jsou podle mého názoru poměrně váţné nedostatky, zváţíme li v jakém výsledku mohou případně dopadat na pokusy o zlepšení poskytované pomoci klientům a její kvalitu.

50

7. ZÁVĚR Praxe splnila má očekávání a svůj účel. Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše jsem zvolila proto, ţe jsem chtěla proniknout do problematiky lidí bez přístřeší, do jejich mentality, způsobu myšlení i práce s nimi. Práce je zaloţena na výsledcích mého pozorování, konzultací s pracovníky z Centra, rozhovorů s klienty azylového domu a s uţivateli noclehárny a denního centra. A samozřejmě také na výsledcích mého výzkumu, který jak uţ jsem zmínila, jsem prováděla dotazníkovou formou mezi klienty a pracovníky. Celou práci i praxi jsem zaloţila na hypotéze, ţe psychika lidí bez přístřeší je natolik pošramocená a zničená, proto je pro ně velmi těţké znovu se motivovat, pokusit se vstát a začít znovu ţít, vypořádat se se svou sloţitou ţivotní situací. Proto je podle mého názoru tolik důleţitá jiţ zmiňovaná psychoterapeutická pomoc. A tato hypotéza se potvrdila. Potvrdila se mi rozhovory s klienty, pozorováním, rozhovory s pracovníky Armády spásy a konečně i výsledkem odpovědí dotázaných pracovníků Armády spásy, kdy 90% souhlasilo s tím, ţe psychologická pomoc je velice důleţitá a tato sluţba chybí. Zbylých 10% pracovníků sdělilo, ţe hlavně je důleţitá pomoc terapeutická. Pokud člověk stráví v Armádě spásy nějaký čas, tak se mu pohled na lidi bez přístřeší změní. Není vše černobílé, tak jak to vypadá. Kaţdý člověk, který je na ulici se tam dostal z jiného důvodu. I kdyţ ty důvody mohou být částečně stejné, tak okolnosti, souhry náhod a okamţiků jsou vţdy jiné. Všichni tito lidé se chtějí znovu začlenit do společnosti, sami cítí svou situaci takovou jaká skutečně je. Ţijí jen ze dne na den. Nedokáţí totiţ přemýšlet o dnech budoucích, protoţe nemají kam směřovat. Všichni chtějí vstát a začít znovu, ale pro většinu z nich uţ je to něco natolik nepředstavitelného, ţe je pro ně nemoţné se o to pokusit. Nemají uţ víru v to, ţe by něco mohlo být lepší. Je to tím, ţe mnohým z nich ţivot nic jiného nedal, nedal jim pevné základy, oni si tedy uţ ani neumí představit, jaké by to bylo, kdyby neţili na ulici. Je velice snadné lidi bez přístřeší odsuzovat jako nezaměstnané příţivníky státu, co jenom obtěţují zbytek populace, ale ono to tak není. Jsou to lidé, kteří se stydí za to jak vypadají, bojí se dalšího dne, snaţí se, aby na nich nebylo poznat, ţe jsou bez domova. V očích mají hrůzu, kdyţ se dozví, ţe noclehárna uţ je obsazená a ţe jim nezbývá nic jiného, neţ hledat dál aneb spíše zůstat přes noc na ulici. Pro většinu klientů Armády spásy bylo problematické odpovědět na poslední otázku a to jak si představují svou budoucnost. Věřím, ţe to pro ně bylo těţké, protoţe pro člověka, který nemá kde spát je těţké doufat v lepší zítřky, třeba v to, ţe jednou bude mít stabilně kde bydlet, 51

stabilní práci a partnera vedle sebe. Poměrně velká část oslovených klientů odpověděla, ţe cítí toto jako svou poslední šanci se sebou něco udělat. Velmi pozitivní mi ale připadá to, ţe část oslovených klientů napsala jak si představují svou budoucnost. A pokud ještě mohou myslet na slovo „bude“ a nevidět pod ním ulici, ţebrotu a nemít kde sloţit hlavu a co si koupit jídlo, je to skvělé. Je to skvělé, protoţe se ještě dá něco udělat. Znamená to totiţ, ţe uvnitř ještě nerezignovali. A pokud pláčou, rozčilují se nebo projevují jakékoliv emoce je to také velmi pozitivní. Nejsou ještě rezignovaní. Jakmile totiţ nastoupí rezignovanost je konec. Proto si myslím, ţe psychoterapie by mohla zásadně zlepšit kvalitu ţivota lidí bez přístřeší a práci s nimi. Mohla by být klíčovou a opravdu pomoci. Potřební lidé budou stále. Byli tady vţdy, jsou tu a budou tu. Nevidím ovšem důvod proto nepodat jim pomocnou ruku, pokud je to jen trochu moţné.

52

8. RESUMÉ My whole pursuit and practice is based on a hypothesis that the psyche of the displaced people is so cracked and disturbed that it is very difficult for them to motivate themselves, to try to rise and begin living again and to deal with their complicated living conditions. Therefore the psychotherapeutic help is in my opinion very important for them. And this hypothesis proved true. It proved true through the discussions with clients, through the observation and also through the conversations with the employees of the Salvation Army, where about 90 per cent of employees agreed that the psychological help is very important and this service is missing. The remaining ten per cent mentioned that the therapeutic help is important primarily. Thereupon the result of this pursuit is the confirmed hypothesis that the psychotherapy could essentially improve the quality of life of the displaced people and also the work with them. It could be the key and it could really help. It is as necessary as the services, which are currently provided to the displaced people – dormitory, hygiene and meals. We take care of the corporeal aspects of the displaced people. But it is also necessary to aim to the psychical aspects.

53

SEZNAM LITERATURY

BLÁHA, Zdeněk. Bezdomovectví jako styl, nebo úděl? [online]. Fin expert.cz, 2006 [cit. 2009-04-05]. Dostupný z www: http://www.finexpert.cz/default.aspx?textart=1&article=17807 HORÁKOVÁ , Milada: Současné podoby bezdomovectví v České republice – pilotní sonda. Výzkumná zpráva, únor 1997. ISBN 80-238-0 48-2. HRADECKÝ , Ilja: Profily bedomovství v České republice: Konflikt, bezdomovci a veřejný prostor. Tématická zpráva 2006. Praha, říjen 2006. PRŮDKOVÁ, Táňa; NOVOTNÝ, Přemysl: Bezdomovectví. 1. vyd. Praha : Triton, 2008. 93 s. ISBN 978-80-7387-100-0. Cit. Podle Yalom, I. D. Chvála psychoterapie, s.34. ) ŠPAČEK, Miroslav: Sociální služby pro osoby bez přístřeší v Pardubicích. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Evangelicko – teologická fakulta, rok 2009. 48 s. Vedoucí práce Ing. Mgr. Jan Dočkal CSc. ÚSTŘEDNÍ AS: Výroční zpráva 2007, Lidé pomáhají lidem ve jménu Ježíše Krista. 1.vyd. Ústředí AS, 2008. 74 s. ŢÁKOVÁ, Markéta. Bezdomovectví – charakteristika [online]. ICM NIDM MŠMT, 2006 [cit. 2009-04-05]. Dostupný z www: http://www.icm.cz/bezdomovectvi-charakteristika Biblica [online]. Praha : Úzkostné poruchy. [cit. 2009-04-05]. Dostupný z www: http://www.uzkost.cz/terapie.htm Biblica [online]. Praha : Základní aspekty a cíle psychoterapie. [cit. 2009-04-05]. Dostupný z www: http://sestrylf3.unas.cz/psychterapie.html Biblica [online]. Praha : Základy psychoterapie. [cit. 2009-04-05]. Dostupný z www: http://charita.xf.cz/tfjcu/zaklpsterapy_vlada.doc Biblica [online]. CR : Armáda spásy. [cit. 2009-04-05]. http://www.armadaspasy.cz/staticke.php?wh=kdo_jsme Biblica [online]. Revo CZ. [cit. 2009-04-05]. http://revo.revoluce.info/index.php?id=23,50,0,0,1,0

54

Dostupný Dostupný

z www: z www:

55