Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Absolventská práce Veronika Hrušková
Osobní asistence Pro lidi s tělesným postiţením
Obor/předmět/ Katedra: Sociální pedagogika Vedoucí: Mgr. Marie Ortová Konzultant: Mgr. Erik Čipera 2011
Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Osobní asistence pro lidi s tělesným postiţením zpracoval (a) samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.
Datum: 29. 8. 2011
Jméno: Veronika Hrušková
vlastnoruční podpis
Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neuţívejte dílo komerčněNezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA
2
ANOTACE
Tato práce je zaměřena na očekávání klientů Asistence o. s.. Skládá se z osmi kapitol, které se zaměřují v první řadě na vymezení pojmů, kde jsou vysvětleny pojmy znevýhodnění, porucha a postiţení, dále pak očekávání, samostatnost, soběstačnost, klient a osobní asistent. Kapitola o osobní asistenci začíná citátem od Thomase Jeffersona. V této kapitole se zabývám vysvětlením pojmu osobní asistence a její definicí. V podkapitolách jsou uvedeny principy, typy a význam osobní asistence. Další kapitola přibliţuje metodu sociální rehabilitace, kde můţeme najít vysvětlení sociální rehabilitace, její metody, činnosti a význam. Kapitola o tělesném postiţení vysvětluje pojem osobní asistence pro lidi s tělesným postiţením, definici tělesného postiţení, osobu s tělesným postiţením a typy tělesného postiţení. V kapitole o očekávání se opět dozvídáme, co to očekávání je, jak souvisí s osobní asistencí, co klienti od osobní asistence očekávají a co pro klienty znamená. V šesté kapitole je popsána Asistence o. s. a její činnost. Sedmá kapitola se zaměřuje na samotný výzkum, ve kterém je cílem zjistit, co klienti očekávají od osobní asistence. Tato část je rozdělena do několika podkapitol, kterými jsou cíl výzkumu, výběr respondentů pro výzkum, metoda výzkumu, zpracování výzkumu a samotný závěr výzkumu, ve kterém je shrnuto šetření s deseti klienty Asistence o. s.. Poslední osmá kapitola je závěrem celé práce. Klíčová slova: očekávání, osobní asistence, klient, sociální rehabilitace, postiţení, znevýhodnění, osobní asistent
3
This work is focused on our clients' expectations Assistance os It consists of eight chapters that focus primarily on defining terms, explaining the concepts of handicap, impairment and disability, as well as expectations, self-reliance, selfsufficiency, client and personal assistant. The chapter on personal assistance begins with quote from Thomas Jefferson. In this chapter I deal with explaining the concept of personal assistence and its definition. The subsectiions are listed principles, types and impornace of personal assistence. Next section introduces a method of social rehabilitation, where we can find an explanation of social rehabilitation, where we can find an explanation of social rehabilitation, its methods, activities and importance. The chapter on disability explains the concept of personal assistence for people with disabilities, the definition of disability, person with disabilities and types of disabilities, the definition of disability, person with disabilities and types of disability. In the chapter on expectations, we learn again what it is expected, as it relates to personal assistence and what clients expect from personal assistance to clients and what it means. In the sixth chapter describes the Asistence o. s and their activities. The seventh chapter focuses on the research itself, which is to determine what clients expect from personal assistance. This section is divided into several subsections, which are the aim of research, selection of respondents for research, research method, research process itself and the conclusion of research in which the incestagation is summarized Assisting clients with ten axes. Last eighth chapter is the conclusion of the all work. Keywords: expectations, personal assistance, client, social rehabilitation, disability, handicap, prisonal assistant
4
Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Marii Ortové, která mi svým vedením umoţnila vypracovat tuto absolventskou práci. Dále bych také ráda poděkovala Mgr. Eriku Čiperovi za konzultace a pomoc při sepisování této práce a klientům Asistence o. s. za spolupráci při rozhovorech s nimi vedenými. Velké poděkování patří především celé rodině a přátelům, kteří mě podporovali po celou dobu mého studia.
5
OBSAH ÚVOD.............................................................................................................................................. 8 1.
VYMEZENÍ POJMŮ ........................................................................................................... 10
2. OSOBNÍ ASISTENCE ............................................................................................................ 14 2.1 Principy osobní asistence ................................................................................................... 16 2.2 Typy osobní asistence ......................................................................................................... 17 2.3 Význam osobní asistence ................................................................................................... 19 3.SOCIÁLNÍ REHABILITACE ................................................................................................ 20 3.1 Metody sociální rehabilitace.............................................................................................. 21 3.2 činnosti sociální rehabilitace ............................................................................................. 22 3.3 Význam sociální rehabilitace ............................................................................................ 24 4. TĚLESNÉ POSTIŢENÍ .......................................................................................................... 25 4.1 Osobní asistence pro lidi s tělesným postiţením .............................................................. 25 4.2 Definice tělesného postiţení ............................................................................................... 26 4.3 Osoba s tělesným postiţením a typy tělesného postiţení ................................................ 26 5. OČEKÁVÁNÍ .......................................................................................................................... 28 5.1 Očekávání a osobní asistence ............................................................................................ 28 5.2 Co klienti očekávají od osobní asistence a co pro ně znamená? .................................... 29 6. ASISTENCE o. s. ..................................................................................................................... 32 6.1 Vznik a historie sdruţení ................................................................................................... 33 6.2 Tělesné a kombinované postiţení klientů Asistence o. s. ................................................ 34 6.3 Očekávání klientů při přijímání do Asistence o. s. ......................................................... 35 6.4 Co Asistence o. s. svým klientům nabízí ........................................................................... 36 7.VÝZKUMNÁ ČÁST ................................................................................................................. 40 6
7.1 Cíl výzkumu ........................................................................................................................ 40 7.2 Výběr respondentů Asistence o. s. .................................................................................... 40 7.3 Metoda výzkumu ................................................................................................................ 42 7.4 Zpracování dat výzkumu ................................................................................................... 43 7.5. Zpracování výzkumného šetření ......................................................................................... 43 7.6 Závěr výzkumu ................................................................................................................... 54 8. ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 57 9. SEZNAM LITERATURY....................................................................................................... 58
7
ÚVOD Práce je absolventskou prací v rámci mého tříletého studia na Vyšší odborné škole Jabok-sociální pedagogika a teologie. Práci jsem se rozhodla napsat o osobní asistenci, jelikoţ uţ dva roky pracuji jako osobní asistentka a touto cestou pomáhám spoustě lidí s tělesným a kombinovaným postiţením při zvládání jejich kaţdodenních aktivit v běţném ţivotě, při začleňování se do společnosti a konec konců ve všem, v čem potřebují pomoc od druhé osoby. Je samozřejmé, ţe klienti ode mě jakoţto jejich osobní asistentky očekávají jistou podporu a to jak fyzickou tak i psychickou. Jejich očekávání spočívá například v pomoci v domácnosti (mytí nádobí, vaření, úklid), pomoc s osobní hygienou, oblékáním a přesuny (z vozíku na postel, či na toaletu atd.), doprovody na různá místa, kam by se sami nedostali nebo se špatně orientují v prostoru a sami se nemohou pohybovat. Dále jde o asistence ve škole či v zaměstnání (pomoc se psaním poznámek, doprovody do školy či zaměstnání a asistenci v ní, psychická podpora atd.). Je zřejmé, ţe očekávání klientů jsou někdy náročná a různorodá. Kaţdý klient má jiné nároky na asistenci a jiné poţadavky na asistenta samotného. Je to tím, ţe kaţdý z těchto uţivatelů osobní asistence má jiné postiţení má v ţivotě jiné priority a kaţdý má své potřeby, které se snaţí uspokojit, ať uţ sám nebo s pomocí druhé osoby. Lidé s postiţením jsou charakteristickou skupinou, která od ţivota očekává vstřícnost, ochotu a ohleduplnost lidí, kteří se kolem nich pohybují a pomáhají jim ţít na plno jejich ţivoty a zapojovat se do kaţdodenních činností a do společenského ţivota. Pro lidi s postiţením musí být těţké přijímat do svého ţivota lidi, kteří jsou pro ně vlastně cizí, ale tito „cizí“ lidé se postupem času stávají klientovi blízkým člověkem, protoţe za klienta, s klientem a pro klienta dělají spoustu věcí, co by si uţivatel osobní asistence nebyl schopen sám udělat. Povídají si s ním o věcech, o kterých by klient třeba ani nikomu neřekl a pomáhají mu rozhodovat se v těţkých ţivotních situacích i v běţných ţivotních situacích. Za ţádnou cenu asistenti nerozhodují za klienta, protoţe klient je samostatná fyzická osoba, která má právo se rozhodovat sama za sebe a o všem, co 8
v jeho ţivotě nastane. Osobní asistent by měl být pro klienta jak fyzickou a psychickou podporou, tak i zároveň přítelem, a to z toho důvodu, aby si ke klientovi vybudoval důvěru, protoţe si myslím, ţe bez přátelského vztahu mezi klientem a osobním asistentem nemůţe být důvěra vybudována. Asistenti se postupem času stávají součástí klientova ţivota a i klientovým přítelem, nejen člověkem, který je s uţivatelem osobní asistence vlastně v pracovním poměru. To je dle mého názoru velmi cenné, protoţe člověk s postiţením má okolo sebe nové lidi a získává tak i nové kamarády, větší rozhled a nejen pomocnou sílu při vykonávání běţných denních činností. Hlavním cílem mé práce je zjistit, co klienti očekávají od asistence, proč vlastně osobní asistenci vyuţívají. Tím bych ráda dosáhla toho, aby se osobní asistence pro lidi s postiţením zkvalitnila a osobní asistenti lépe pochopili situaci a očekávání svých klientů a tím své klienty i lépe uspokojovali. V celé práci bych čtenáře ráda seznámila s pojmem osobní asistence a sociální rehabilitace, co je to očekávání klientů a proč mají vůbec klienti nějaká očekávání a se vším co se osobní asistence a očekávání klientů týká. Zaměřím se především na konkrétní asistenci a to na tu, ve které pracuji, na Asistenci o. s., V Pevnosti 4, Praha 2, která má ale sídlo na Vyšehradě v ulici Na Topolce nedaleko Jedličkova ústavu. Vedoucím osobní asistence je můj konzultant Mgr. Erik Čipera. V praktické části, která bude částí výzkumnou, se zaměřím více na cíl mé práce, který je výše zmíněný. Zvolím řízený rozhovor, který povedu přibliţně s 10 klienty Asistence o. s. Vybraní respondenti mají různý stupeň fyzického nebo kombinovaného postiţení.
9
1. VYMEZENÍ POJMŮ I osobní asistence zahrnuje mnoho pojmů, pro obyčejného člověka mnohdy neznámých, a proto si myslím, ţe je potřeba některé, z mého pohledu důleţité, pojmy vysvětlit. Handicap = Znevýhodnění „Omezení vyplývající pro jedince z jeho vady nebo postiţení, které ztěţuje nebo znemoţňuje, aby naplnil roli, která je pro něj (s přihlédnutím k jeho věku, pohlaví a sociálním či kulturním činitelům) normální.“ 1 „Člověk můţe být znevýhodněn: a)
v orientaci
b)
v samostatném pohybu
c)
ve vedení samostatného ţivota
d)
ve schopnosti se ekonomicky zajisti (tj. vydělat si peníze)
e)
v sociálních kontaktech apod.
Handicap můţe ovlivňovat a) instrumentální všední činnosti: -
nakupování
-
vaření
-
uklízení
-
cestování
b) bazální všední činnosti: -
jídlo
-
udrţování hygieny
-
oblékání
-
chůze“2
1
J. Slowík - http://www.kpg.zcu.cz/zkousky_literatura/SPEC/spec.pdf
2
O. Matoušek - Slovník sociální práce 74
10
Lidé s handicapem mohou mít problém některé potřeby sami uspokojit a proto je pro ně osobní asistence nezbytnou součástí v jejich ţivotě. Pro příklad je mi situace, kdy klient s DMO, kvadruplegik, ţije sám ve svém bytě, potřebuje si nakoupit a vyzvednout peníze v bankomatu. Je jisté, ţe člověk s takovým postiţením sám tyto dvě činnosti nezvládne, proto si objedná sluţbu asistenta, který ho na nákup a k bankomatu dovede, pomocí klientových instrukcí nakoupí a vybere peníze z bankomatu, protoţe by to sám klient bez asistentovy pomoci nezvládl. „Vada, porucha, defect (Impairment) – narušení (abnormalita) psychické, anatomické či fyziologické struktury nebo funkce. Postiţení (Disability)-omezení nebo ztráta schopností vykonávat činnost způsobem nebo v rozsahu, který je pro člověka povaţován za normální.“3 Samostatnost a soběstačnost – Tyto termíny, ač zní skoro stejně, tak se liší, ale spousta lidí si je plete, proto je tedy potřeba si ujasnit jejich význam. Člověk s postiţením totiţ můţe být samostatný, ale nemusí být soběstačný, coţ platí i naopak. Nejideálnější stav je, kdyţ je člověk samostatný i soběstačný, jelikoţ nepotřebuje vyuţívat ve svém ţivotě ţádnou osobní asistenci. Co tedy tyto termíny znamenají? V rámci osobní asistence znamená: Samostatnost – „Klient musí být schopen organizovat sluţby asistentů a řídit jejich práci.“4 Soběstačnost-znamená, kdyţ se člověk o sebe dokáţe sám postarat, aniţ by mu v tom pomáhala druhá osoba, tzn., dokáţe sám najíst, vykonat osobní
3
J. Slowík - http://www.kpg.zcu.cz/zkousky_literatura/SPEC/spec.pdf staţeno 21. 8. 2011
4
J. Hrdá, příručka postupů a rad pro klienty, 8
11
hygienu. V případě postiţeného člověka, který je na vozíku to znamená přesuny z vozíku a na vozík atd. „Problematikou dosaţení maximální soběstačnosti a nezávislosti člověka s postiţením, aktivního zapojení do společnosti a zvýšení kvality ţivota, se zabývá léčebná metoda ergoterapie.“5 Tato metoda souvisí s očekáváním klientů osobní asistence, jelikoţ se při ní klienti učí s pomocí asistenta zvládat úkony, které za čas budou moci dělat bez pomoci druhé osoby. Tudíţ klienti i asistenti mají za cíl soběstačnost a alespoň částečnou nezávislost klienta na druhé osobě. Osobní asistent – osobní asistent je v uţším slova smyslu zaměstnanec poskytovatele sociálních sluţeb, který je registrován pro poskytování sluţby osobní asistence podle §39 zákona 108/2006 Sb.; v širším slova smyslu je to fyzická osoba, jeţ poskytuje péči klientovi v jeho přirozeném prostředí, a to dobrovolně nebo za dohodnutou finanční odměnu, hrazenou z příspěvku na péči.6 Klient – „člověk, který vyuţívá sociální sluţby. Můţe to být osoba, rodina, skupina i komunita.“7 Toto označení „klient“ je však názvem zastaralým, nýbrţ stále velmi pouţívaným. V dnešní době se spíše pouţívá spojení uţivatel sociálních sluţeb. Očekávání-tento pojem je klíčový v mé práci. Jedná se o jednu z příčin lidského chování. Klient se chová v souladu se svým očekáváním. Očekávání je propojeno s přesvědčením o tom, zda něco nastane nebo nenastane. Př. Klient si objedná sluţbu osobního asistenta a první jeho očekávání můţe být, ţe se asistent dostaví a ţe se dostaví včas. Můţe tomu tak být, ale nemusí. Řekla bych, ţe ačkoli má klient nějaká očekávání, není aţ do samého konce jisté, zda bude jeho očekávání naplněno.8
5
N. Mankovecká, J. Řehořová
6
I. Uzlová - Asistence lidem s postiţením
7
O. Matoušek, Slovník sociální práce, 90
8
http://www.vedeme.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=314&Ite mid=185&limitstart=2 staţeno 10.4.2011
12
osobní cíle uţivatele – přání a potřeby lidí, které se dají dosáhnout pomocí sociálních sluţeb.9 Všechny tyto pojmy jsou v mé práci klíčovými, tudíţ si myslím, ţe je nezbytné se o nich zmínit a přiblíţit, co vlastně znamenají, aby se mohl čtenář v daném tématu lépe zorientovat.
9
http://www.mpsv.cz/files/clanky/5965/skss_final_web.pdf staţeno 24. 4. 2011
13
2. OSOBNÍ ASISTENCE „Není to blahobyt ani nádhera, ale pokoj a zaměstnání co přináší štěstí.“ Thomas Jefferson „Je mnoho cest, jak uspokojit základní lidské potřeby a osobní asistence se liší od ostatních sociálních sluţeb především tím, ţe tyto potřeby naplňuje tehdy, tam a takovým způsobem jak si přeje uţivatel. Nejde tedy jen o to CO je náplní práce, ale téţ o ono velmi důleţité JAK.10 Osobní asistence je sociální sluţbou, spadající dle zákona do sociální péče, poskytovanou lidem s postiţením bez ohledu na místo a čas. Lidé s postiţením vyţadují kvalitní péči o jejich osobu v podobě sluţeb osobního asistenta, kterého si mají moţnost objednat u organizací, které osobní asistenci nabízejí a poskytují. I člověk s tělesným postiţením se chce plně začlenit do společnosti, mít práci, koníčky a přátelé, které bude moci navštěvovat, zkrátka ţít plnohodnotným ţivotem. I pro tento účel má právě význam osobní asistence, jelikoţ člověku s tělesným postiţením umoţňuje naplno ţít a plnit si ţivotní sny, ţivotní cíle a vůbec, tento uţivatel sociálních sluţeb v podobě osobní asistence si s pomocí osobního asistenta naplňuje svou ţivotní roli. Je zřejmé, ţe se osobní asistence v průběhu času rozvíjí a zdokonaluje a má spoustu definic, právě proto, ţe kaţdá definice zkoumá věc z jiného úhlu pohledu. Iva Uzlová vysvětluje, ţe:„Osobní asistence bývá definována jako komplex sluţeb, jejichţ cílem je pomoci člověku se zdravotním postiţením zvládnout s podporou osobního asistenta ty úkony, které by dělal sám, kdyby mohl.“11 Myslím, ţe definici osobní asistence pro mou práci bychom mohli najít v zákoně č. 108/2006 sb., který vyšel v platnost dne 1. 1. 2007. 10
J. Hrdá osobní asistence, příručka postupů a rad pro osobní asistenty, 15
11
I. Uzlová 2010
14
Definice dle zákona zní:„Osobní asistence je sluţba poskytovaná osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Sluţba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.“12 Z této definice lze vyčíst, co by klienti mohli od osobní asistence očekávat, ţe osobní asistence je pro osoby, které si nedokáţí sami zajistit své potřeby pro plnohodnotný ţivot, ale pro čtenáře laika můţe být tato definice příliš nesrozumitelná, jelikoţ mi přijde velmi odborně a sloţitě napsaná a laik by se v ní nemusel zorientovat. Nevěděl by, co si pod osobní asistencí představit. Naproti tomu definice osobní asistence z pohledu POV (praţské organizace vozíčkářů) je dle mého názoru a přesvědčení přesnější pro vyuţití v mé práci. Navíc si myslím, ţe tato definice je jak v mé práci vyuţitelná, tak pro širokou veřejnost srozumitelná. Definice dle POV zní:„Osobní asistence je sluţba, jejímţ posláním je vyrovnávat příleţitosti lidem, kteří ke svému ţivotu nezbytně potřebují pomoc druhé osoby. Cílem osobní asistence je umoţnit ţít lidem tak, aby se mohli běţně zapojovat do společnosti podle toho, jak si sami zvolí. Osobní asistenci mohou tedy vyuţívat jak v domácnosti, tak při studiu, zaměstnání, volnočasových aktivitách a podobně. Osobní asistence probíhá tak, ţe jeden nebo více osobních asistentů pomáhají klientovi ve všech činnostech, které by dělal sám, kdyby mohl. Poskytuje se dle potřeb a přání klienta a dle časových moţností asistenta po vzájemné dohodě. 13 Z této definice lze lépe vyčíst a pochopit to, co klienti od osobní asistence mohou očekávat a očekávají. To však není všechno. Očekávání klientů nejsou pouze ta, ţe si klient objedná sluţbu a asistent ji vykoná a tím celá spolupráce končí. Je to především i psychická a nejen fyzická pomoc od asistenta. Člověk 12
Zákon 108/2006 §39 odst.1 Sb. o sociálních sluţbách
13
http://www.pov.cz/index.php?main=osobni staţeno 10.4. 2011
15
s postiţením potřebuje v mnoha případech pomoc druhé osoby, ale zároveň i přítele, kterého mnohdy v asistentovi vidí. Pro asistenta je však důleţité udrţet si určitý odstup, tak aby si ke klientovi neudělal citovou vazbu a naopak. Je důleţité si předem vyjasnit v jaké pozici je osoba asistenta a v jaké pozici je osoba klienta. Osobní asistent můţe být pro klienta přítelem, ale je důleţité, aby rozlišoval, kdy je v pracovním vztahu s klientem a podle toho se také choval a kdy je v přátelském a ne v pracovním vztahu s klientem. To je dané tím, je-li za sluţbu pro klienta asistent placen nebo sluţbu klientovi provádí bez nároku na honorář, čistě jen proto, ţe je klientův přítel. Člověk v průběhu svého bytí naplňuje určité sociální role, které však u lidí s tělesným handicapem nemohou být vţdy naplněny. Pro takový případ je tu pomoc v podobě osobní asistence, kdy osobní asistent pomáhá člověku s postiţením k naplnění sociálních rolí.
2.1 Principy osobní asistence Osobní asistence má své principy, kterými by se měly asistenční sluţby řídit, a tím byla osobní asistence kvalitní sluţbou. Osoba s postiţením je samostatná fyzická osoba, která chce svůj ţivot ţít naplno, ale potřebuje pomoc druhé osoby k uspokojení některých potřeb. Na základě principů osobní asistence se můţe člověk s postiţením stát alespoň z části samostatným a soběstačným. Základními principy osobní asistence je nezávislost a samostatnost klientů. Tyto principy spočívají v tom, ţe klienti očekávají jistou samostatnost a nezávislost nikoli v tom, ţe by si byli schopni všechny potřeby uspokojit sami, ale očekávají to, ţe se budou sami rozhodovat o svém ţivotě, o tom jak bude sluţba osobní asistence probíhat a zkrátka ovšem, co se jejich ţivota týká (zařizování na úřadech, domlouvání různých sluţeb, zarizování práce atd.) a nikoli aby za ně rozhodovali druzí. Jedná se tedy hlavně o to, aby osobní asistence byla poskytována tak, aby se klient co nejvíce osamostatněl a stal se co nejvíce nezávislým na druhých.
16
2.2 Typy osobní asistence Základní činnosti při výkonu osobní asistence se zaměřují na „pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, pomoc při zajištění stravy, pomoc při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmu a při obstarávání osobních záleţitostí“14 a) Řízená osobní asistence – tento typ osobní asistence vyţaduje odbornou přípravu osobních asistentů, coţ znamená, ţe klient přímo asistenta neškolí, jelikoţ je asistent uţ odborně vyškolen a ani neorganizuje asistentovu práci. Asistent je školen agenturou či sdruţením ve kterém pracuje a i asistence jsou agenturou či sdruţením, které osobní asistenci pro lidi s postiţením poskytuje, koordinované, tedy řízené. Registrovaní poskytovatelé osobní asistence musí splňovat poţadavky na standardy kvality a osobní asistenti, kteří pro tohoto poskytovatele pracují, by měli mít předepsané vzdělání dle zákona 108/2006 Sb. Tento typ asistence je pro lidi, kteří nechtějí nebo si nejsou schopni sami osobní asistenty vybrat, školit a koordinovat průběhy asistencí. b) Sebeurčující osobní asistence – jedná se o asistenci, kdy si člověk s postiţením zařizuje asistenci sám. Tzn., ţe klient si sám asistenta najde, vyškolí a koordinuje si průběhy asistencí. Sám si domlouvá veškeré podmínky, za jakých budou asistence probíhat, a sám si domlouvá s asistentem částku, za kterou bude osobní asistence poskytnuta. Klient je zodpovědný za průběh asistenční sluţby, kterou si s asistentem domlouvá a zároveň si hlídá kvalitu poskytované sluţby. Je to tedy pravý opak řízené osobní asistence. Osobní asistent nemusí mít předepsané vzdělání. Při tomto typu osobní asistence se naplňují principy hnutí Independent Living, které jsou dle příručky o osobní asistenci od paní Jany Hrdé čtyři:
14
J. Hrdá, Osobní asistence, poradenství a zprostředkování 18
17
„1. Demedikalizace – lékařskou pomoc vyhledává člověk s postiţením pouze v případě zdravotních těţkostí, není tedy pouhým předmětem lékařské péče. 2. Delimitace – osobní asistence není vymezena taxativně určenými výkony, jeţ mají být prováděny v daném čase. 3. Deprofesionalizace – klient instruuje své asistenty sám, asistenti nejsou profesionály. 4. Deinstitucionalizace – uţivatel osobní asistence má moţnost ţít ve svém bytě a řídit osobní asistenci přímo bez mezičlánků.“15 Řízená a sebeurčující osobní asistence jsou dva základní typy. Typů osobní asistence je však více. Jsou však kombinované, tudíţ mohou být asistencí jak řízenou tak sebeurčující. Jedná se o: a) Dobrovolná osobní asistence-Jedná-li se o tento druh asistence, tudíţ je dobrovolná, tak se poskytuje bez nároku na finanční odměnu. Klient však můţe nabídnout stravu či bezplatné ubytování, třeba přímo u klienta v bytě. b) Společenská osobní asistence – jedná se nejčastěji o doprovody do společnosti či na společenské akce. Není to asistence, která by měla uspokojovat biologické potřeby a neobsahuje ani ţádné domácí práce či nákupy. Tento typ asistence zařizují různé agentury či fyzické osoby, nikoli organizace, které jsou zaregistrované dle zákona 108/2006 Sb. c) školní – jedná se o asistenci, která přichází ve chvíli, kdy osobní asistent pomáhá člověku s postiţením při studiu na škole. d) pracovní – tato asistence nastává tehdy, kdyţ osobní asistent pomáhá člověku s postiţením při výkonu klientova zaměstnání nebo jen.
15
J. Hrdá, Osobní asistence poradenství a zprostředkování 20
18
2.3 Význam osobní asistence Osobní asistence je nezbytnou součástí mnoha lidí s tělesným postiţením. Význam má takový, ţe pomáhá lidem s postiţením v mnoha běţných činnostech, který si není člověk s postiţením schopen udělat sám a bez něhoţ by se neobešel. Osobní asistence neslouţí však jen jako pomoc fyzická, ale i jako pomoc psychická.
19
3. SOCIÁLNÍ REHABILITACE Sociální rehabilitace je metoda, jejímţ cílem je získat, zlepšit nebo si udrţet pracovní dovednosti. Tato metoda je vyuţívána v praxi při asistencích u klientů, proto povaţuji za důleţité tuto metodu ve své práci zmínit. Dle zákona 108/ 2006 Sb. § 70 se jedná o „soubor specifických činností směřujících k dosaţení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem
výkonu
běţných,
pro
samostatný
ţivot
nezbytných
činností
alternativním způsobem vyuţívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních sluţeb, nebo formou pobytových sluţeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních sluţeb.“16 Podle českého návrhu zákona o sociální pomoci jde o soubor opatření slouţících k příznivému ovlivnění stavu a situace osob, které jsou z hlediska vzniku a vývoje negativních jevů rizikové nebo jeţ se ocitly v sociální nouzi. Socioterapie směřuje k jejich sociální rehabilitaci a integraci. Sociální rehabilitací se rozumí obnovení sociálních vztahu a praktických schopností a dovedností, které jsou důsledkem sociálního hendikepu a způsobu ţivota dané
osoby
narušeny.
Součástí
s.
je
výcvik
v psychosociálních
dovednostech, tzv. psychosociální trénink, vedoucí ke zvyšování sociálních kompetencí, k samostatnému řešení nepříznivé sociální situace vlastními silami a k uvědomění si odpovědnosti za svůj ţivot. Psychosociální trénink představuje cílený nácvik praktických technik zaměřený na získání nebo znovunabytí dovedností, jeţ jsou nezbytné k samostatnému zabezpečování ţivotních potřeb = sociální terapie, terapie.“17 16
Zákon 108/2006 Sb.
17
O. Matoušek, slovník sociální práce 218.
20
Jsou to činnosti, které směřují k tomu, aby byl klient co nejvíce samostatný, nezávislý a soběstačný. V sociální rehabilitaci je důleţitý nácvik činností, které klient potřebuje ke kaţdodennímu ţivotu. Tato metoda se realizuje formou terénních sluţeb nebo formou ambulantních sluţeb. Pro sociální rehabilitaci jsou speciálně zřízená pobytová centra sociálně rehabilitačních sluţeb, kde klient můţe očekávat, ţe se naučí spoustu věcí, které neuměl předtím dělat sám. To mu usnadní jeho ţivot a zmírní se i počet hodin, kdy je potřeba vyuţívat osobní asistenci a vůbec přítomnost druhé osoby. Zde je sociální rehabilitace zmíněna proto, ţe ji můţe u klienta provádět i osobní asistent v rámci osobní asistence. Tato metoda můţe být a je vyuţívána právě i při výkonu osobní asistence u klienta.
3.1 Metody sociální rehabilitace I sociální rehabilitace má své metody, které se při práci s klienty uplatňují. Mluvíme – li o metodách sociální rehabilitace, tak se jedná o metody a) reedukace – rozvoj poškozené funkce b) kompenzace – náhrada poškozené funkce c) akceptace – přijetí ţivota s postiţením – člověk s postiţením své postiţení přijme a naučí se s ním ţít. Díky tomu se naučí vyuţívat, kompenzační pomůcky, osobní asistenci, která mu pomůţe v situacích, ve kterých si není schopen, díky svému postiţení, poradit sám atd. Mezi její další formy patří – ekonomická a materiální podpora pro samostatný ţivot, přiznání invalidního důchodu a finanční příspěvky podléhající zákonu o státní sociální podpoře.18
18
J. Jankovský 2006
21
3.2 Činnosti sociální rehabilitace Jako kaţdá metoda má i tato své specifické činnosti, to znamená, ţe se provádí nějakými činnostmi. Dle vyhlášky 505/2006 sb. § 35 jsou tyto činnosti: „a) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začleňování: 1. nácvik obsluhy běţných zařízení a spotřebičů 2. nácvik péče o domácnost, například péče o oděvy, úklid, drobné údrţbářské práce, chod kuchyně, nakupování 3. nácvik péče o děti nebo další členy domácnosti 4. nácvik samostatného pohybu včetně orientace ve vnitřním i venkovním prostoru 5. nácvik dovedností potřebných k úředním úkonům, například vlastnoručního podpisu b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: 1. doprovázení dospělých do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové aktivity a doprovázení zpět 2. nácvik schopnosti vyuţívat dopravní prostředky 3. nácvik chování v různých společenských situacích 4. nácvik běţných a alternativních způsobů komunikace, kontaktu a práce s informacemi c) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: upevňování získaných motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností
22
d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí: 1.
podávání
informací
o
moţnostech
získávání
rehabilitačních
a
kompenzačních pomůcek 2. informační servis a zprostředkovávání sluţeb, e) poskytnutí ubytování, jde-li o pobytovou formu sluţby v centrech sociálně rehabilitačních sluţeb: 1. ubytování, 2. úklid, praní a drobné opravy loţního a osobního prádla a ošacení, ţehlení, f) poskytnutí stravy, jde-li o pobytovou formu sluţby v centrech sociálně rehabilitačních sluţeb: 1. zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výţivy a potřebám dietní stravy, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel, 2. pomoc při podávání jídla a pití, g) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, jde-li o pobytovou formu sluţby v centrech sociálně rehabilitačních sluţeb: 1. pomoc při úkonech osobní hygieny, 2. pomoc při základní péči o vlasy a nehty, 3. pomoc při pouţití WC.“19 Sociální rehabilitace je pro lidi s postiţením velmi důleţitou sluţbou, jelikoţ spousta lidí s postiţení si není schopna udělat sama spoustu věcí a je pro ně jednodušší kdyţ si objednají osobní asistenci a poţádají osobního 19
vyhláška 505/2006 Sb. § 35
23
asistenta, aby za ně kteroukoli činnost vykonat. Sociální rehabilitace naučí klienta vykonávat spoustu aktivit samostatně a klient po absolvování sociální rehabilitace zjistí, ţe osobní asistence byla v některých činnostech zbytečná, protoţe je schopný si spoustu věcí udělat sám. Problémem je, ţe klient ví, ţe by nějakou činnost zvládl sám, ale je pro něj pohodlnější a rychlejší, kdyţ si objedná osobního asistenta, od kterého očekává, ţe za něj činnost vykoná.
3.3 Význam sociální rehabilitace Sociální rehabilitace je významná především v tom, ţe učí klienty novým věcem, o kterých by si dříve mysleli, ţe je není moţno samostatně zvládnout. Klienti, kteří si myslí, ţe jsou schopni si určité činnosti nacvičit a postupem času je zvládat sami bez asistenta se s chutí pouští do nácviků, díky kterým pak zjistí, ţe i činnosti, které dříve nezvládali bez pomoci asistenta, nyní provozují s velkým úspěchem sami. Klient se díky sociální rehabilitaci stává samostatnějším a je pro něj ţivot jednodušší v mnoha směrech, tím pádem ubývá i potřeba přítomnosti druhé osoby tzn. osobního asistenta.
24
4. TĚLESNÉ POSTIŢENÍ Osobní asistence se poskytuje lidem s různým postiţením, já se však v práci zaměřuji na lidi s tělesným postiţením, proto nyní zmiňuji tuto kapitolu. Lidé s tělesným postiţením jsou dle mého názoru nejrozšířenější skupinou lidí s postiţením, kteří vyuţívají sluţeb osobní asistence z toho důvodu, ţe jim jejich postiţení nedovoluje vykonávat spoustu věcí, které jsou pro zdravého člověka v běţném ţivotě rutinními. Kaţdý člověk je ţivou bytostí, která obývá tento svět. A pro kaţdého člověka je specifický ţivot ve společnosti ostatních lidí a díky tomu se také rozvíjí jako plnohodnotný člověk. Rozvíjí také svou osobnost ve všech úrovních svého bytí. V rámci lidského bytí vyplívají také pro člověka jeho práva a povinnosti. 4.1 Osobní asistence pro lidi s tělesným postiţením Osobní asistence pro lidi s tělesným postiţením je zaloţena na pomoci lidem, kteří mají tělesné postiţení ať uţ vrozené či získané a potřebují i očekávají pomoc od druhých lidí. „Klienti se získaným a vrozeným postiţením se od sebe liší. Klienti s vrozeným postiţením, ať uţ jde o následek nemoci, či vadu, jsou často schopni neuvěřitelných výkonů v sebeobsluze. Klienti se získaným postiţením uţ většinou ţili samostatným ţivotem, v němţ o všem důleţitém rozhodovali. Zvláštní skupinu tvoří lidé degenerativní (progredující – prostupující) nemocí. Ti měli moţnost své dovednosti přizpůsobovat svým měnícím se dovednostem.20 Je tedy z mého hlediska důleţité přiblíţit a vysvětlit, co je to tělesné postiţení, jelikoţ je to široký pojem a zařazení osob do této skupiny není jednoduché.
20
J, Hrdá Osobní asistence, Příručka postupů a rad pro osobní asistenty
25
4.2 Definice tělesného postiţení Pod pojmem tělesné postiţení si kaţdý z nás můţe představit něco jiného. Toto postiţení má ale i svou definici, která dle Vítkové zní: „Jako člověk s tělesným postiţením je označován ten, kdo je omezen v pohybových schopnostech v důsledku poškození podpůrného nebo pohybového aparátu nebo jiného organického poškození“.21 Z této definice je patrné, ţe tito lidé potřebují pomoc druhé osoby, jelikoţ je zmiňováno, ţe je člověk s postiţením omezen v pohybových oblastech. Oblasti pohybových schopností jsou pro člověka v běţném ţivotě téměř nepostradatelná. Pro jejich zachování jsou nabízeny člověku s tělesným postiţením různé sociální sluţby, mezi které patří i osobní asistence. Člověk s postiţením si musí umět nějakým způsobem zajistit sociální role, kdyţ je není schopen vykonávat sám. V tu chvílí je zde na místě pomoc druhé osoby v podobě osobního asistenta, či rodinného příslušníka či přítele. „Tělesné postiţení je porušení funkce ve vztahu jedince a společnosti u osob se zdravotním postiţením. Jsou narušeny role, které postiţený ve společnosti zastává: soběstačnost, schopnost cestovat, partnerská a rodinná role, pracovní a zájmová činnost.“22
4.3 Osoba s tělesným postiţením a typy tělesného postiţení Tělesné postiţení můţeme rozdělit na vrozené nebo získané. Tato rozdělení blíţe specifikuje ve své knize paní Vágnerová a popisuje je takto: „Vrozené (respektive v raném věku získané) postiţení ovlivňuje ve větší míře vývoj dítěte, které v důsledku toho nemůţe získat určité zkušenosti. Na druhé straně není tak subjektivní traumatizující, protoţe jedinec s vrozeným postiţením je na svůj handicap adaptován. Postupně si uvědomí, ţe ostatní lidé mají další moţnosti, které on nemá, a samozřejmě by si přál mít totéţ, ale často si ani neumí představit, jaké konkrétní výhody by tím získal. 21 22
M. Vítková, 1999 http://www.hendikep.cz staţeno 14.4. 2011
26
Později získané postiţení představuje větší psychické trauma, člověk můţe srovnávat, uvědomuje si, co ztratil, a svůj aktuální stav povaţuje za jednoznačně horší, ne-li nepřijatelný. Z objektivního hlediska má výhodu zachování dřívějších zkušeností – po určitou dobu se rozvíjel standardním způsobem a má mnohé kompetence, jeţ mu budou v dalším ţivotě uţitečné a které jeho vrstevník s vrozeným postiţením nemá. Můţe jít například o různé sociální zkušenosti a kompetence, které lze vyuţít v kontaktu se zdravými lidmi.“23 Zde je přesně vystiţeno, co člověk mající tělesné postiţení proţívá a co by mohl asi očekávat od asistenčních sluţeb, protoţe druh a rozsah klientova postiţení nabízí situace, ve kterých je potřeba vypomoci a naplnit tak klientovi potřeby a jeho ţivotní roli k tomu, aby mohli spokojeně ţít a ţivota si naplno uţívat. Osoby tělesně postiţené jsou často odkázaní na invalidní vozík či nějakou jinou kompenzační pomůcku a hlavně na pomoc druhé osoby, která jim bude podporou a pomocnou rukou při vykonávání běţných denních činností.
23
M. Vágnerová, 2004
27
5. OČEKÁVÁNÍ Pod pojmem očekávání i můţeme představit subjektivně pojímanou pravděpodobn ost, ţe nějakým chováním můţeme dosáhnout nějakého určitého posílení. Při očekávání většinou hrají určitou roli zkušenosti, které má člověk z minulých podobných nebo stejných situací. Očekávání, která klient má, se ne vţdy musí shodovat s realitou. Očekávání můţe být buď velmi vysoká, nebo naopak velmi nízká. Je velmi důleţité vystihnout, do jaké míry jsou očekávání klientů reálné. Definice pojmu očekávání nás ve slovníkách odkazuje k pojmu role, coţ dle Matouška definujeme jako „standardy chování, očekávaného od jedince v určité sociální pozici, které určují kdy, kde a co má vykonat. Tyto standardy zároveň určují, co on můţe očekávat od druhých v případě, ţe danou roli přijme, nebo nepřijme. Prostřednictvím r. je společenská pozice realizována, Různé r. zastávané jedním člověkem mohou být v souladu nebo v konfliktu. Konflikt můţe být i uvnitř jedné role (např. dilema mezi pomáháním a kontrolou v práci probačního pracovníka) = role sociálního pracovníka, společenské postavení.“24 Role můţeme brát jako nějaké poţadavky, které klient přijímá z venčí a přizpůsobuje je sobě samému.
5.1 Očekávání a osobní asistence Klienti osobní asistence nebo jinak uţivatelé osobní asistence mohou mít očekávání, která osobní asistence primárně nenaplňuje. Mezi tato očekávání spadají například přátelské vztahy případně partnerské vztahy a podobně. Tyto vztahy však mohou vzniknout, ale dle zákona je určené, k čemu osobní asistence slouţí a to by uţivatelé osobní asistence měli brát na vědomí a přizpůsobit tak svá očekávání vůči osobní asistenci a asistentům vůbec.
24
O. Matoušek, 2010, str. 190
28
Zákonem dané sluţby osobní asistence jsou ve většině případů primárně naplňovány, všechno ostatní, co není dané zákonem, můţeme brát jako očekávání klientů, které nelze naplnit. V tomto případě tedy můţeme očekávání (role) rozdělit do naplnitelných, kam spadají zákonem dané sluţby osobní asistence a do ostatních kam můţeme zařadit vše ostatní. Klient si můţe představovat, ţe za něj osobní asistence a asistent bude řešit osobní problémy s partnerem, rodiči a podobně, záleţí pak na osobní asistenci a hlavně na asistentovi, zda očekávání klientů budou naplněna či nebudou nenaplněna.
5.2 Co klienti očekávají od osobní asistence a co pro ně znamená? „Poskytovatel projednává se zájemcem o sociální sluţbu jeho poţadavky, očekávání i osobní cíle, které by vzhledem k jeho moţnostem a schopnostem bylo
schopné
kritérium“
realizovat
prostřednictvím
sociální
sluţby,
Kritické
25
Kaţdý uţivatel osobní asistence si průběh a výsledek asistence jemu poskytované, představuje jinak, tudíţ má i jiná očekávání i poţadavky a cíle. Ideální výsledek poskytnuté sluţby je, kdyţ jsou klientova očekávání naplněna, tomu však pokaţdé být nemusí. Klient od osobní asistence očekává to, co mu bylo při sepisování smlouvy nabídnuto a na to na co má dle zákona nárok. Standardy kvality by měli zajišťovat, ţe budou jejich očekávání naplněna. Dle zákona má uţivatel sociální sluţby nárok na tyto základní činnosti: a) pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně, c) pomoc při zajištění stravy d) pomoc při zajištění chodu domácnosti, e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
25
J. Hrdá, Osobní asistence, poradenství a zprostředkování, 32
29
g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.“26 Pokud však klientem zvolená osobní asistence nesplňuje klientova očekávání a představy o průběhu asistence, můţe si klient říci organizaci o jiného osobního asistenta, změnit organizaci, jeţ osobní asistenci poskytuje nebo si můţe osobního asistenta najít sám. Nejde však o to, ţe by osobní asistence nedělala svou práci dobře, ale spíše o to, ţe někteří její asistenti nemusí vyhovovat některým klientům. Kaţdý klient je před asistencí i v jejich průběhu vystaven situacím, ve kterých nemusí mít představu, co od nich čekat. Kaţdý z klientů má jinou představu o průběhu asistencí a činnostech osobním asistentem prováděných a kaţdý klient chce naplnit to, co si zadal jako cíl a tím i naplnit svá očekávání od osobní asistence. Klient osobní asistence chce to, co mu bylo nabídnuto, protoţe na to má nárok a byli tak dohodnuty podmínky asistencí a podepsána smlouva mezi klientem a organizací, jeţ osobní asistenci nabízí. Správné naplnění sluţeb a naplnění klientových očekávání od sluţeb osobní asistence jsou dána také ve standardech kvality sociálních sluţeb, kterými by se pracovníci sociálních sluţeb měli řídit a tím naplňovat i očekávání klientů. Tyto standardy popisují procesy, které probíhají v zařízeních a vyznačují se orientací na klienta, na uspokojování klientových potřeb, podporu v začleňování klienta do společnosti, zkrátka na to, aby byl klient se sluţbou osobního asistenta spokojen a naplnil tak své představy o průběhu osobní asistence. Ţije-li člověk s postiţením ve společné domácnosti s rodiči či sourozenci, můţe být pro něho osobní asistence téţ velmi důleţitou součástí jeho ţivota a to jen proto, aby neměl pocit, ţe své okolí nějakým způsobem zneuţívá či brzdí. Spoustu lidí s postiţením si uvědomuje, ţe i jejich rodina a blízcí mají své koníčky a zájmy a díky jemu je třeba omezují nebo se jich vzdávají. Aby tomu tak nemuselo být, zařídí si osobní asistenci sami nebo jim jí zařídí
26
Zákon 108/2006 §39 o sociálních sluţbách
30
jejich blízcí a spoléhají na to, ţe osobní asistent zastoupí roli rodinného příslušníka a vykoná ji stejně kvalitně, někdy moţná i lépe. Osobní asistence má přednost také v tom, ţe klient s postiţením pozná nové lidi a můţe tak vzniknout i nové přátelství. Přátelství mezi asistentem a klientem samozřejmě vzniknout můţe, ale je důleţité, aby si asistent dokázal udrţet odstup při placených asistencích s klientem a udal jisté hranice, které by měl jak klient, tak i asistent dodrţovat. Očekávání klientů osobní asistence nespočívá jen ve vykonání asistence, ale osobní asistence má význam také ve vytváření nových přátelství a v poznávání nových lidí, míst a věcí vůbec.
31
6. ASISTENCE o. s. Posláním a zároveň cílem této organizace je hledat s člověkem s tělesným a kombinovaným postiţením jeho vlastní cestu, jak se zapojit v běţném ţivotě. Z toho důvodu klienti toto sdruţení navštěvují a chtějí zapojit do programu
sociální
rehabilitace
a
osobní
asistence,
kterou
nabízí
Asistence o. s. Ráda bych blíţe seznámila čtenáře s agenturou osobní asistence o. s., co osobní asistence v rámci sdruţení Asistence o. s. obsahuje historii občanského sdruţení Asistence, principy na základě kterých tato asistence pracuje a funguje a sluţby, které poskytuje jejich klientům. Většina klientů Asistence o. s. má DMO, coţ je dětská mozková obrna ostatní klienti mají různá fyzická a kombinovaná postiţení. Při takto stanovených diagnózách mají v mnoha činnostech ztíţený ţivot, a proto potřebují pomoc druhé osoby. Jak uţ jsem zmínila, asistence klientům spočívají v koordinacích asistencí, které zajišťují koordinátoři. Koordinátoři se samozřejmě snaţí vyhovět klientům a jejich poţadavkům na asistenci, ale ne vţdy je to moţné. Práce koordinátorů má tedy zajišťovat hladký průběh asistencí u klientů. Koordinace asistencí spočívají v tom, ţe klient si poţádá o asistenci, sdělí, jak by si asistenci představoval a koordinátor se obrátí na asistenty a jejich časové moţnosti. Kdyţ nějaký asistent asistenci s klientem, který o sluţbu ţádal,
přijme,
koordinátor,
který
asistenci
zprostředkovával,
pošle
informační email, ve kterém je průběh asistence popsán a asistent se podle něj řídí a klientovi zašle sms se zprávou kdo bude asistenci vykonávat. Koordinátoři také posílají klientům týdenní rozpis asistentů sms zprávou, aby věděli, kdo jim bude v který den asistovat. Asistence lze zrušit, ale zrušením asistence těsně před ní se klient zavazuje uhradit hodinu osobní asistence, coţ činí 80 Kč. Klienti mají poţadavky na asistence různé, rádi by měli několik stálých asistentů, kteří k nim budou docházet na asistence. 32
Činnosti asistentů v Asistenci o. s. a) doprovody – z domova do školy či zaměstnání, na krouţky… b) Asistence u klienta doma – vaření, pomocné úklidové práce, hygiena, c) Asistence ve škole či v zaměstnání – psaní poznámek, pomoc na toaletu atd. Tento typ asistence bývá spojen i s doprovodem domu či do školy. d) Pobytové asistence – klient si objedná osobního asistenta na dovolenou, kterou mu uhradí. Klient platí 6 nebo 8 hodin denně s tím, ţe má asistenta 24 hodin k dispozici a hradí mu dopravu, ubytování a stravu. Vše záleţí na domluvě klienta s asistencí či s asistentem osobně.
6.1 Vznik a historie sdruţení Asistence o. s. vznikla roku 1995 a zaloţilo ji několik zaměstnanců nynější asistence spolu se zaměstnanci Jedličkova ústavu a školy, některými rodiči a přáteli studentů a absolventů JÚŠ. Hlavní příčinou proč sdruţení asistence vzniklo, byla situace absolventů, kteří po absolvování Jedličkova ústavu zůstávali doma, protoţe neměli ţádnou moţnost se aktivně zapojit do společnosti. Asistence si tedy dala za cíl pomoci lidem s postiţením při začleňování se do společnosti a dala jim moţnost aktivního ţivota ve společnosti. Díky této sluţbě si dnes kaţdý z nás uvědomuje, ţe i lidé s těţkým postiţením mají moţnost se ve společnosti uplatnit, pracovat se zdravými lidmi, chodit za zábavou, kde mají moţnost se seznámit s novými kamarády a setkávat se s různými lidmi. V Praze začali probíhat intenzivní kurzy, které se zabývaly prací s lidmi s postiţením a jejich začleněním do dnešní moderní doby. Tyto kurzy byly pořádané Vzdělávacím institutem Dezidera Galského a probíhaly od roku 1993. Přednášky měly spoustu různých témat, jako byl například tranzitní program a podporované zaměstnávání, coţ je podle mého pro lidi s postiţením velmi přínosné a prospěšné a zlehčuje jim to ve spoustě situacích ţivot a hlavně vědí, ţe se mohou na někoho obrátit a nezůstávají na řešení různých ţivotních situací, jako je například výběr zaměstnání, sami. 33
Tranzitní program a podporované zaměstnávání bylo také jedním z hlavních důvodů vzniku občanského sdruţení Asistence. Dalším faktem, který přinesl do sdruţení asistence rok 1995, bylo, ţe se začal realizovat program pracovně sociální rehabilitace. Nástupcem tohoto programu byl jiţ zmíněný tranzitní program, coţ znamenalo praktickou pomoc absolventům JÚŠ a dalším lidem s tělesným či kombinovaným postiţením. Nejdůleţitější součástí je však zajištění osobní, pracovní či školní asistence pro lidi s postiţením. Toto sdruţení Asistence se stále rozvíjelo a rozvíjí jak v nabídce tak i počtu uţivatelů těchto sluţeb. Cílovou skupinu sluţeb rozšířilo sdruţení Asistence v roce 2006. Jednalo se o sluţby, které napomáhali k začlenění lidí s postiţením a k běţnému ţivotu lidí s postiţením. Tyto sluţby uţ nebyly nabízeny jen studentům JÚŠ, ale i dalším lidem s tělesným a kombinovaným postiţením v Praze. V srpnu 2006 se sluţby opět rozšířili. Hlavním zdrojem tohoto rozšíření sluţeb byl projekt Cesta k lidem – s lidmi, kdy se od ledna 2006 zaloţila Agentura osobní asistence, která nabízela lidem s tělesným a kombinovaným postiţením z Prahy osobní asistenty, kteří mají pomáhat realizovat běţný ţivot lidí s postiţením v dnešní společnosti. 27 Myslím, ţe veškeré aktivity od vzniku sdruţení pomáhající lidem s tělesným a kombinovaným postiţením ukazují na to, ţe lidé i společnost se snaţí uspokojit potřeby lidí s postiţením a stále se hledají nové způsoby pomoci pro lidi s postiţením a pro naplnění jejich očekávání se sluţbou osobní asistence a hlavně pro naplňování osobních cílů uţivatelů Asistence o. s.
6.2 Tělesné a kombinované postiţení klientů Asistence o. s. Asistence o. s. se zaměřuje na cílovou skupinu lidí s tělesným a kombinovaným postiţením a tyto postiţení jsou u klientů ve většině vrozená. Tělesné postiţení jsem výše vysvětlila, ale pojem kombinované postiţení je 27
http://www.asistence.org/ staţeno 18.4.2011
34
pro čtenáře zatím neznámé. Co si tedy pod pojmem kombinované postiţení představit? V tomto pojmu se skrývá kombinace dvou postiţení, přičemţ prvním a stěţejním postiţením klientů Asistence o. s. je postiţení tělesné, které se je kombinováno postiţením mentálním, smyslovým či psychickým. „Dle Slowíka jde o natolik různorodou skupinu znevýhodnění, ţe prakticky není moţné vytvořit jednotný klasifikační systém. Pouţívají se pojmy kombinované postiţení, postiţení více vadami, vícenásobné postiţení apod.“28 V Asistenci o. s. je nejčastějším postiţením uţivatelů DMO – dětská mozková obrna. Většinou se projevuje ve smyslových, mentálních či motorických schopnostech postiţeného člověka. Dalšími postiţeními klientů o. s. jsou svalová a neuromuskulární postiţení a jen výjimečně jsou to lidé s jinými typy postiţení. Klienty jsou i lidé po poranění mozku. Asistence nabízí spoustu sluţeb, které pro nás obyčejné a zdravé lidi nemají téměř ţádný smysl, avšak pro lidi s tělesným a kombinovaným postiţením mají smysl velký a jsou nezbytnou součástí jejich ţivota.
6.3 Očekávání klientů při přijímání do Asistence o. s. V Asistenci o. s. přijímají nové klienty koordinátoři spolu s vedoucím osobní asistence. Klient projde sociálním šetřením, na jehoţ základě se zjišťují klientovi osobní cíle a očekávání s danou sluţbou. Klient vyplní dotazník, který obsahuje osobní údaje a jedna část obsahuje informace o tom, co klient od sluţby potřebuje a jak si představuje její plnění. Paní Hrdá ve své broţuře o Osobní asistenci uvádí:„Je nezbytné, aby uchazeč o sluţbu o ní věděl vše, co je důleţité pro jeho rozhodnutí, zda stojí o to, aby jeho postiţení kompenzovala právě ona.“29 Klient se o sluţbě dozvídá z mnoha zdrojů, kterými mohou být letáky, internet, známý či jiný zdroj informací. Tím, ţe si klient podrobně zjistí vše o asistenci, dozví se, co nabízí, tak částečně ví, co můţe od sluţby očekávat, 28
E. Čipera - diplomová práce 2009
29
J. Hrdá – Osobní asistence, poradenství a zprostředkování, 31
35
je však druhá strana věci a to je ta, zda Asistence o. s. plní to, co je o ní napsané a klient tak naplní svá očekávání.
6.4 Co Asistence o. s. svým klientům nabízí Obchodní sdruţení Asistence se nachází ve 3. patře nové budovy Jedličkova ústavu na Vyšehradě, ve které se mimo jiné nachází i internát pro ţáky školy Jedličkova ústavu zvaný Na Topolce. Přístup do asistence je logicky bezbariérový, aby se klienti pohodlně dostali tam, kam potřebují a vyřídili si vše potřebné ohledně asistencí. Veškeré sluţby pro klienti asistence nabízejí od 9 hodin do 17 hodin. V této době si klienti mohou volat nebo osobně se dostavit a ţádat si o asistenty, které potřebují. Mohou i rušit asistence, vyuţít poradenství koordinátorů, řešit jejich problémy a starosti týkající se asistencí nebo domlouvat průběh a moţnosti asistencí. Asistence o. s. se dělí na několik úseků, mezi které patří: A) Středisko pro tranzitní program Uţivatelé sluţeb Střediska pro tranzitní program jsou mladí lidé s tělesným a kombinovaným postiţením, kteří jsou většinou studenty a absolventy škol Jedličkova ústavu. V tranzitním programu těmto mladým lidem pomáhají uskutečnit jejich vlastní plány a představy o dalším ţivotě po skončení školy. Někteří klienti Asistence o. s. by rádi po skončení školy pokračovali dále ve studiu nebo šli do zaměstnání nebo se zapojili do nějakých volnočasových aktivit, k tomu jim pomáhá právě středisko pro tranzitní program. Tento program také zajišťuje pomoc při soběstačnosti v různých ţivotních situacích jako je bydlení, mezilidské vztahy a podobně. Forma pomoci závisí na individuálních potřebách klienta v oblastech bydlení, dalšího vzdělávaní, práce a dalších činností pro dotyčného člověka důleţitých. Důleţité je, aby si klienti tohoto programu uvědomovali, ţe si o svém ţivotě rozhodují sami a za kaţdou cenu se nespoléhali na pomoc druhých, která se někdy, kdyţ s ní počítají, nemusí dostavit. Klienti jsou vedeni k co největší samostatnosti a jsou učeni přijmout zodpovědnost za své jednání. Dále je v tomto programu důleţitá spolupráce s různými dalšími 36
organizacemi či profesionálními pracovníky. Ke kaţdému klientovi je individuální přístup, jelikoţ kaţdý klient má jiné potřeby a představy o svém způsobu ţivota, kterým se tranzitní program snaţí vyhovět. Sluţby Střediska pro tranzitní program Individuální praxe s asistencí – sluţba určena studentům praktických škol Jedličkova ústavu v Praze, kteří se aktivně připravují na budoucí uplatnění na běţných pracovištích. Podporované zaměstnávání – sluţba určena absolventům, kteří chtějí pracovat na běţném pracovišti a potřebují k tomu individuální podporu. Jiné formy pracovního uplatnění – umoţňují absolventům uplatnit se jako dobrovolníci na běţném pracovišti nebo pracovat v chráněné dílně. Job kluby – pravidelná setkávání klientů, kteří hledají pracovní uplatnění, poskytují si vzájemnou podporu a rozvíjejí své dovedností za účelem získat a udrţet si práci. Orientace v otázce bydlení – praktická pomoc a podpora při uskutečňování plánů týkajících se bydlení. Podpora při studiu na běţných středních a vysokých školách – odborným poradenstvím a pomocí např. při výběru školy z hlediska bariér a dopravy a při zajištění osobní asistence při studiu. Podpora a pomoc v soběstačnosti v běţných denních činnostech – tato sluţba poskytuje a zahrnuje trénink kaţdodenních dovedností. Podpora a pomoc v organizaci a realizaci volného času – sluţba, která zahrnuje plánování aktivit volného času a asistence potřebné pro jejich uskutečnění. Obecné poradenství – odborná pomoc v oblasti pracovní, kariérové, sociálně-právní. Osobní asistence – osobní pomoc, která vede k zajištění a k rozvoji soběstačnosti, umoţňuje setrvání v přirozeném prostředí a zachování vlastního ţivotního stylu.
37
Odborné sociální poradenství – je poskytováno při ukončování sluţeb Střediska pro Tranzitní program. Jeho cílem je aktivní zapojení klientů do ţivota v místní komunitě a samostatné vyhledávání potřebných sluţeb. 30 B) Centrum pracovní rehabilitace Tato sluţba je opět určena lidem s tělesným a kombinovaným postiţením z Prahy, ale tentokrát jsou to lidé, kteří chtějí získat a udrţet si vhodné pracovní uplatnění. Sluţby Centra pracovní rehabilitace: Podporované zaměstnávání – Tato sluţba zajišťuje individuální podporu pro lidi s postiţením, kteří chtějí a mají moţnost pracovat na běţném pracovišti, a kteří tuto individuální podporu potřebují. Jiné formy pracovního uplatnění – Do těchto forem patří lidé s postiţením, kteří chtějí pracovat někde jako dobrovolníci nebo lidem, kteří chtějí pracovat v chráněných dílnách. Job klub – Tento klub se koná kaţdou středu od 15:00 a je určen jen těm zájemcům, kteří se chystají pracovně uplatnit. Učí se zde různé nácviky pracovních dovedností. S vedoucím tohoto klubu se baví o povinnostech, které je v práci čekají, co všechno by měli v práci zvládat a další informace, které jsou důleţité v pracovním procesu. Pracovní poradenství – Tato sluţba poskytuje poradenství v oblasti zaměstnávání. Pokud si člověk s postiţením neví s něčím v práci nebo s hledáním práce rady, má moţnost navštívit pracovní poradenství, kde mu budou zodpovězeny otázky, které poradci uloţí a také mu bude vše vysvětleno, popřípadě bude klient poradcem odkázán na jiné odborníky, kteří si budou s jeho strastmi vědět rady lépe neţ poradce.31 C) Agentura osobní asistence Agentura osobní asistence nabízí sluţbu osobní asistence lidem s tělesným a kombinovaným postiţením v kaţdém věku z Prahy, kteří v 30
http://www.asistence.org/program.php staţeno 18.4.2011
31
http://www.asistence.org/program.php staţeno 18:4.2011
38
běţném ţivotě potřebují pomoc druhé osoby. Klientům se v Asistenci věnují koordinátoři, kteří pro klienta shánějí vhodného asistenta, pomocí kterého zajistí klientovi jeho potřeby a uskuteční klientovi plány. Tito koordinátoři také poskytují poradenství, které se týká osobní asistence. V současné době vyuţívá sluţby osobní asistence 136 klientů, z toho do osobní asistence spadá 73 klientů-15 klientů ve věku 17–20, 7 klientů ve věku 41–60 a ostatní jsou ve věku 21–40. let a do sociální rehabilitace spadá v současné době 63 klientů – Z toho 9 klientů ve věku 17–20, 6 klientů ve věku 41–60 a ostatní klienti ve věku od 21 – 40 let. 32 Tato kapitola je důleţitá proto, abychom jasně vymezili to, co Asistence o. s. nabízí a lépe pochopili, co klienti očekávají a mohou očekávat od Asistence o. s. Teoreticky víme, co by mohli klienti od asistence očekávat nebo co mají očekávat, nevím teď však ještě co ve skutečnosti očekávají, to zjistím ve výzkumné části práce. Je důleţité si uvědomit, ţe klienti mohou být s nabídkou sluţeb od Asistence spokojeni, ale velmi důleţité pro ně můţe být spíš podání a funkčnost dané sluţby neţ jen její nabídka. Nabídneme-li jim sluţbu, klienti ji přijmou, musíme být schopni tuto sluţbu podat profesionálně tak, aby se klientova očekávání z nabízené sluţby splnila. Tím chci říct, ţe nabízíme-li klientovi osobní asistenci, je vhodné brát v potaz, ţe po nás nebude chtít jen uklidit domácnost nebo dojít nakoupit, ale i trochu porozumění a vlídné slovo. Takţe ne jen fyzickou pomoc, ale i psychickou a tu především.
32
Rozhovor s koordinátory Asistence o. s.
39
7. VÝZKUMNÁ ČÁST Ve výzkumné části se budu zabývat tím, co klienti Asistence o. s. od této organizace očekávají a v souvislosti s kapitolou, kde se zmiňuji o tom, co Asistence o. s. nabízí za sluţby, porovnám, zda sdruţení Asistence nabízí to, co od nich klienti očekávají.
7.1 Cíl výzkumu Jako cíl výzkumu jsem si dala za úkol, zjistit od klientů Asistence o. s., co očekávají od Asistence o. s. Tento výzkum je zaměřen na 10 klientů Asistence o. s., kteří vyuţívají téměř denně jejich sluţeb. S těmito klienty jsem měla tu čest pracovat a měla jsem tedy moţnost slyšet spoustu názorů na poskytování sluţeb osobní asistence i mimo můj výzkum v dřívější době. Proto jsem se rozhodla tento výzkum udělat a zjistit tak, jaká jsou očekávání klientů a zda mají tato očekávání společná nezávisle na sobě.
7.2 Výběr respondentů Asistence o. s. Asistence o. s. má bohatou klientelu a snaţí se vyhovět všem v jejich poţadavcích. Grafické znázornění klientů Asistence o. s. 1. Počet muţů a ţen 136 119 102 85
Muži
68
Ženy
51 34 17 0
Z celkového počtu klientů Asistence o. s., který činí 136 klientů v roce 2011 je z grafu viditelné, ţe klientela Asistence o. s. je sloţena z 86 ţen a 40 muţů. Z grafu je tedy patrné, ţe o sluţby asistence o. s. mělo v roce 2011 zájem více ţen neţli muţů. 40
Věkové kategorie klientů Asistence o. s. 136 119 102 85 68
Osobní asistence
51
Sociální rehabilitace
34 17 0
17 - 20
21 - 40
41 - 60
V současné době vyuţívá sluţby osobní asistence 136 klientů, z toho do osobní asistence spadá 73 klientů, přičemţ 15 klientů ve věku 17–20 let, 7 klientů ve věku 41–60 a ostatní jsou ve věku 21–40 let. Do programu sociální rehabilitace spadá v současné době 63 klientů, z nichţ je 9 klientů ve věku 17–20 let, 6 klientů ve věku 41–60 a ostatní klienti ve věku od 21 – 40 let. Převáţnou část klientely tedy tvoří jedinci mezi 21 – 40 lety. Můţeme to přisuzovat tomu, ţe lidé v tomto věku mají tendenci a vyšší očekávání se o sebe postarat sami tudíţ i více vyuţívají osobní asistenci ke splňování denních rutinních činností. Věkem i pohlavím klientů se můţe měnit i náročnost a očekávání na splnění osobní asistence jako takové. Oslovila jsem 10 klientů Asistence o. s., se kterými já osobně pracuji a kteří vyuţívají asistenci téměř kaţdý den, protoţe ji potřebují pro to, aby mohli ţít sami a věnovat se svým koníčkům.
41
7.3 Metoda výzkumu Pro tuto absolventskou práci jsem zvolila metodu řízeného rozhovoru z toho důvodu, abych co nejrychleji a nejefektněji získala jasné a stručné odpovědi na konkrétní otázky, na které jsem u klientů hledala odpověď a také z toho důvodu, ţe mám s klienty Asistence o. s. dobrý vztah, který je zaloţený na vzájemné toleranci a důvěře. Definice řízeného rozhovoru podle Vladimíra Ajgla zní: „Řízený rozhovor je kaţdý rozhovor, který má za úkol něco konkrétního zjistit, a to co nejrychleji a co nejpřesněji. Řízeného rozhovoru se tedy dopouštíme pokaţdé, kdyţ potřebujeme něco upřesnit, kdyţ potřebujeme něco konkrétního zjistit, kdyţ se chceme dozvědět, jestli nám někdo nelhal.“33 Já jsem řízený rozhovor pouţila k tomu, abych zjistila konkrétní informace o tom, co klienti očekávají od Asistence o. s. Tato definice se mi zdá jednoduchá a pochopitelná pro kaţdého čtenáře této práce. Pro příklad můţe být řízeným rozhovorem přijímací pohovor, který je typickým příkladem řízeného rozhovoru. Dalším příkladem jsou předem připravené otázky, které se respondentům kladou a oni na ně jasně odpovídají. Tuto formu řízeného rozhovoru jsem pouţila já pro svůj výzkum. Tato metoda pomocí předem stanovených otázek umoţňuje rychle a efektivně zjistit konkrétní informaci o daném tématu. Přípravou řízeného rozhovoru byli otázky, které jsem si připravila před samotným rozhovorem a zvolila jsem takové právě proto, ţe jsem přesvědčena o tom, ţe mi pomohou objasnit cíl práce a také proto, ţe v těchto oblastech mohou být mít klienti jiná očekávání. Díky promluvám s klienty v průběhu asistencí doufám, ţe na tyto otázky odpoví tak, jak to ve skutečnosti cítí a také proto, ţe díky tomuto výzkumu by se mohli změnit věci, které dříve brali jako automatickou věc a přitom tomu tak nebylo. Rozhovor probíhal v především v prostředí klientova bydlení či jeho oblíbeného místa. Výběr prostředí jsem nechala na klientovi z toho důvodu, 33
V. Ajgl - Řízený rozhovor, přesvědčování
42
ţe jsem očekávala, jeho větší uvolnění a pravdivé a přesné odpovědi na kladené otázky. Respondenty jsem předem informovala, o jaký výzkum se jedná a jak bude provádět. Byli informováni i o cíli výzkumu, kterým je zjistit, co klienti očekávají od osobní asistence a zda Asistence o. s. jejich očekávání naplňuje, to zjistím porovnáním nabídky Asistence o. s. a tím co zjistím o očekávání klientů od Asistence o. s. Během rozhovoru se dále otázky nerozvíjeli. Respondenti jasně a stručně odpovídali na jim poloţené otázky, které jim byly pokládány a kterým bylo celkem 9. Do rozhovoru jsem zařadila jak otevřené tak i uzavřené otázky, abych co nejpřesněji zjistila odpovědi na danou otázku. Otázky se týkaly především klientových očekávání od asistenčních sluţeb Asistence o. s. a klientova názoru na Asistenci o. s.
7.4 Zpracování dat výzkumu Při rozhovoru s klientem jsem si rovnou odpovědi zapisovala tak jak zněli do PC. Rozhovory byly následně zpracovány tak, ţe jsem kaţdou otázku přepsala a k ní napsala odpovědi všech respondentů. Z těchto odpovědí jsem zpracovala závěr a zjistila co klienti Asistence o. s. očekávají od Asistence o. s. jako takové.
7.5. Zpracování výzkumného šetření 1. otázka: Kolik vám je let? Graf: Věkové rozdělení respondentů 8 7 6 5
18 - 28
4
38 - 41
3 2 1 0
43
Shrnutí: Z otázky číslo jedna vyplývá, ţe většina respondentů je ve věku od 18 – 28 let a jen dva jsou ve věku 38 – 41 let, ostatní věkové kategorie respondenti nesplňují. Tato otázka byla poloţena proto, abych ve zbývajících otázkách mohla porovnat názory respondentů z hlediska jejich věku a rozlišnosti jejich očekávání. Myslím, ţe ţivotní zkušenosti a rozdílnost věku by se mohla odrazit v jejich očekávání na sluţbu osobní asistence. 2. otázka: co vás přivedlo k Asistenci o. s.? Michal: „Já sám.“ Jitka: „O asistenci o. s. jsem se dozvěděla přes Jedličkův ústav, kde studuji.“ Kateřina P.: „Známý.“ Kateřina Š.: „O Asistenci jsem se dozvěděla V Jedličkárně, kam jsem chodila do školy.“ Jana Š.: „Na internetu jsem hledala osobní asistenci a našla jsem tuhle.“ Petr S. „Sám jsem na ní nějak přišel s tátovou pomocí a chodil sem do Jedličkárny a tahle asistence je vlastně odtamtud.“ Tomáš Ţ.: „Známej mi jí doporučil.“ Denis G.: „No, chodím do Jedličkova ústavu do školy a tam jsem se o ní dozvěděl.“ Jana D.: „Mamka mi jí našla a myslím, ţe přes Jedličkárnu.“ Lucka P.: „Jéé to je otázka. (smích). No z Jedle o ní vím, vţdyť k ní jakoby patří.“ Shrnutí: Dle odpovědí respondentů lze usoudit, ţe polovina z nich chodila do školy při Jedličkově ústavu, jelikoţ se o Asistenci o. s. dozvěděli skrze Jedličkův ústav. Zbylých pět respondentů se dozvěděli o Asistenci o. s. od známého nebo přes internet. Na této otázce je moţno vidět, ţe Jedličkův ústav ovlivňuje rozhodování a budoucí ţivot svých klientů, jelikoţ Asistence o. s. spadá pod Jedličkův ústav a nachází se v jedné z budov Jedličkova ústavu a z části zasahuje do ţivota svých klientů.
44
3. Jak byste charakterizoval/a Asistenci o. s. Michal: „Je to organizace, která mi umoţňuje to, abych nějakým způsobem fungoval ve společnosti. Pomocí Asistenta si můţu zařizovat různé věci na úřadech, chodit na nákupy a v uvozovkách normálně fungovat. Asistence je prostě moje pravá ruka a nepostradatelná součást mého ţivota.“ Jitka: „No já ani nevím. Tak poskytuje asistenci pro lidi s postiţením, třeba jako jsem já, aby mohli dělat koníčky nebo se mohli někam dostat a taky dělá spoustu dalších věcí pro lidi, jako jsem já. Pomáhá jim zapojit se do společnosti a já nevím. Kateřina P.: „Měla by to být organizace, která nabízí osobní asistenci a plně se jí věnovat, ale já myslím, ţe to tak není, protoţe místo o to aby se starali o klienty a dobře koordinovali asistence, tak do toho dělají ještě spoustu projektů, takţe se nevěnují plně koordinaci osobní asistence. Jinak bych jí charakterizovala jako sociální sluţbu pro lidi s postiţením.“ Kateřina Š.: „hmmm, tak asi jako nějakou společnost nabízející osobní asistenci, od které poţaduju asistenta pro to, abych mohla dělat to, co mě baví, ale sama si to udělat nemůţu. Snad je to srozumitelné.“ Jana Š.: „Občanské sdruţení, co nabízí osobní asistenci postiţeným lidem, aby mohli ţít tak, jak by sami chtěli“ Tak to vidím já, protoţe já od nich osobního asistenta potřebuju pro to, abych mohla dělat koníčky, co mě baví. Petr S.: „To je těţký charakterizovat, já jako teď nevím jak. Ale nabízí osobní asistenci a to je pro mě asi nejdůleţitější“ Tomáš Ţ.: „Já bych jí charakterizoval tak, jak by její charakteristika asi neměla vypadat. Dle mého názoru by to měla být organizace, která poskytuje jak psychickou tak fyzickou podporu lidem s postiţením, kteří to potřebují. Ale tato organizace poskytuje sice osobní asistenci, ale jen fyzickou. S psychickou podporou klientů se ve většině případů nedá vůbec počítat a také se to kromě pár asistentů týká všech. Udělají si svou práci a tím to pro ně hasne. Berou klienta jen jako práci a ne jako člověka, který ţije svůj ţivot. Podle mě by měli být asistenti lépe a častěji školeni a podle toho by 45
pak i má charakteristika Asistence o. s. vypadala. Takhle to vypadá jako by Asistence fungovala jen kvůli dotacím a penězům a ne proto, ţe je pomáhání lidem s postiţením její poslání. Denis G.: „Asistenci bych charakterizoval jako kaţdodenního pomocníka v mém ţivotě při zvládání běţných a školních činností“ Jana D.: „Asistence poskytuje osobní asistenci a to je sociální sluţba pomáhající pohybově postiţeným lidem.“ Lucka P.: „No jak jí mám jako charakterizovat. Pro mě je to organizace nabízející asistenty, které já potřebuju k ţivotu, tak je vyuţívám a platím. Nic víc bych k tomu neřekla. Shrnutí: Tato otázka vyvolala v respondentech viditelnou nejistotu v odpovědi. Asistence o. s. je pro kaţdého z nich organizací, která jim poskytuje osobní asistenci, za níţ si platí a vyuţívají ji. Asistenční sluţby Asistence o. s. je pro ně nezbytná pro fungování v běţném ţivotě i ve společnosti. To je pro ně hlavní charakteristika Asistence o. s. V další řadě byla zmínka o fyzické a psychické podpoře klientů a o školení klientů. Vidím zde jisté očekávání v tom, ţe respondenti by kladněji charakterizovali celou Asistenci o. s., kdyby jim asistenti věnovali větší pozornost a byli jim i psychickou podporou. Dále byla záporná charakteristika Asistence díky tomu, ţe by klienti uvítali větší kvalifikaci osobních asistentů. Pochopila jsem, ţe přisuzují kvalitu sluţeb Asistence o. s. tomu, jak jsou vzdělaní jejich asistenti a jak se k nim asistenti chovají. Tudíţ bych si dovolila napsat, ţe pokud by se Asistence více zaměřovala na vzdělání asistentů a jejich motivaci (aby tuto práci dělali jako poslání a ne jen kvůli penězům), tak by klienti byli spokojenější a osobní asistence by byla pro klienty více přínosnější hlavně v oblasti psychiky.
46
4. otázka: Co očekáváte od asistenčních sluţeb Asistence o. s.? Michal: „Větší zapojení do ţivota, integrace do společnosti“ Jitka: „Vstřícné vystupování, dobrou komunikaci, ochotu pomoci.“ Kateřina P.: „Kvalitnější ţivot“ Kateřina Š.: „Pomoc s tím co potřebuju, poskytování asistentů v době kdy potřebuju a aby byli ochotný a poskytli mi na co mam nárok a to co vyţaduju“ Jana Š.: „Tak já potřebuju jen doprovody na plavání a domu. Samozřejmě očekávám, ţe kdyţ si řeknu o asistenta, tak mi nějakého seţenou, ten dorazí a já budu moc dělat to, co jsem měla v plánu, pokud to tak bude, tak budu spokojená“ Petr S.: „Vzájemnou empatii, ochotu a porozumění“ Tomáš Ţ.: „Komplexní pomoc klientovi s věcmi, které nezvládne a vytvoření podmínek k jeho osobnímu rozvoji spolu s klientem (nikoliv jen fyzická pomoc)“ Denis G.: „Pomoc při zvládání kaţdodenních činností ve škole. Jsem na električáku, takţe s pohybem po okolí nemám problém. Taky očekávám, ţe kdykoli si řeknu o asistenta a pomoc tak, ţe jí dostanu“ Jana D.: „No ţe mi dají k dispozici jednoho či dva asistenty a nebudou mi je pořád měnit, jako to dělají teď, mám pořád někoho jiného a to mi prostě nevyhovuje. Zase ty asistence nemám tak často, ale ty co mám, mám pravidelně, tak bych chtěla jednoho nebo dva asistenty a ne jako teď. Očekávala bych trochu porozumění a víc ochoty.“ Lucka P.: „No, co bych mohla očekávat, ţe jo. Já budu ráda, kdyţ mi dají asistenta, co mě odveze na krouţky a domu a to budu spokojená. Nejsem jediná, kdo vyuţívá tuhle asistenci a asistentů je málo, protoţe kdo by to dělal, tak je ještě otravovat s něčím jiným, to uţ bychom chtěli moc, ţe jo.“ Shrnutí: Všichni klienti očekávají od Asistence o. s. jisté zkvalitnění svého dosavadního ţivota, kompenzaci a integraci do společenského ţivota. 47
Mimo jiné očekávají i ochotu, empatii a porozumění pracovníků Asistence o. s. Dalo by se říci, ţe největší problém tvoří rozdělování asistentů klientům. Klienti by očekávali jednoho či dva asistenty, coţ jim nemůţe být poskytnuto. Koordinátoři na toto reagují tak, ţe není dobré, aby klient byl ve styku jen s jedním či dvěma asistenty a hlavní příčinou je flexibilita asistentů, kterou mnozí klienti očekávají. 5. Jakou podporu od asistentů očekáváš? Fyzickou nebo psychickou? Michal: „Fyzickou, ale i psychickou.“ Jitka: „Nejlépe fyzickou i psychickou, ale důleţitější je pro mě fyzická, psychickou podporu mám především v rodině.“ Kateřina P.: „No tím, ţe ţiju sama, tak nejlépe obě, ale důleţitější je ta fyzická, protoţe se sama ani nenajím. Potřebuju si ale občas s někým popovídat a přiznám se, ţe k tomu někdy vyuţívám asistenta, který ke mně přijde.“ Kateřina Š.: „Především fyzickou na tu psychickou mám rodinu a kamarády.“ Jana Š.: „Chtěla bych obě, ale od většiny dostávám jen fyzickou, málokterý asistent mě dokáţe podpořit psychicky.“ Petr S.: „Obě.“ Tomáš Ţ.: „No uţ jsem to zmínil, pro klienty Asistence je právě důleţitá i ta psychická podpora, aby měli moţnost se asistentovi svěřit a popřípadě od něj dostat dobrou radu do ţivota a psychicky ho pozvednout. Ale při osobní asistenci je nejdůleţitější hlavně pro mě podpora fyzická.“ Denis G. „Hlavně fyzickou, ale psychická má taky něco do sebe, kdyţ kolem sebe zrovna nikoho jiného kromě asistenta nemáte.“ Jana D.: „Já bych uvítala obě najednou, ale podstatnější je ta fyzická, jelikoţ jsem na vozíku.“ Lucka P.: „Ráda bych řekla obě, i kdyţ ta fyzická podpora je prioritní, ale psychické se mi málokdy dostane a asi kvůli tomu, ţe se mi asistenti pořád mění a i v Asistenci se mění a nemají takové zkušenosti s lidmi, jako jsem já, 48
tak je mohou i těţko psychicky podpořit. Takţe fyzická podpora je pro mě od asistenta ta nejdůleţitější. Shrnutí: Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti téměř jednoznačně. Nejdůleţitější a nejočekávanější je od osobní asistence podpora fyzická z důvodu tělesného či kombinovaného postiţení klientů. Všichni by však rádi uvítali i podporu psychickou, která se však většině klientů dostává od jejich přátel či rodiny. Nicméně to nemění nic na tom, ţe osobní asistenti by měli umět klienta podpořit jak fyzicky, tak i psychicky, protoţe pro klienta osobní asistence je psychická podpora neméně důleţité neţ fyzická.
6. Co byste v Asistenci o. s. rádi změnili? Michal: „Nic.“ Jitka: „Nic, se stávající asistencí jsem spokojená.“ Kateřina P.: „Delší pracovní dobu s koordinátory, mít asistenti v záloze, kdyţ se něco stane (cca dva).“ Kateřina Š.: „No to teď nevím, asi nic.“ Jana Š.: „Já sem docela spokojená, asi nic.“ Petr S.: „Nevím.“ Tomáš Ţ.:
„V asistenci bych změnil systém ze stávajícího koordinování
jednotlivých asistencí na kaţdý den jinak na systém, kdy má klient jednoho nebo dva stálé asistenty, kteří s ním pracují. Asistent tak můţe klienta více poznat a pomoci mu překonat jeho problémy delší dobu a pomoci mu uspokojit jeho potřeby ve větším rozsahu. Plánování asistence by bylo rovněţ flexibilní, protoţe zde jde o domluvu klient vs. Asistent, nikoli o objednávku skrze klienty. Tento systém umoţní více pracovat s klienty a dosáhnout jeho lepšího rozvoje.“ Denis G.: „Nevím, do toho moc nevidím, co od nich potřebuju, to mám, tak proč něco měnit.“
49
Jana D.: „No ty asistenty, aby dali klientovi jednoho dva asistenty a ne pořád někoho jiného“ Lucka P.: “ Nic bych neměnila“ Shrnutí: Změny v asistenci jsou nejvíce patrně z výpovědi Tomáše Ţ., ten by změnil celý systém koordinování tak, aby měl kaţdý klient jednoho či dva stálé klienty, k tomu by se přikláněli i další dva asistenti. Pak by byla splněna i očekávání několika dalších klientů právě proto, ţe by je asistent znal lépe a mohl jim pak poskytnout i větší psychickou podporu a nejen tu fyzickou. Kateřina P. dále uvádí změnu v pracovní době koordinátorů, kterou by prodlouţila.
7. Ohodnoťte následující oblasti, jak splňují vaše očekávání. 1) přístup pracovníků Asistence o. s. ke klientům a) očekávání bylo naplněno b) neutrální dojem c) mé očekávání zcela nesplňují Proč?……………………. 2) práce asistentů a) očekávání bylo naplněno b) neutrální dojem c) mé očekávání zcela nesplňují Proč?................................ 3) koordinace asistencí a) očekávání bylo naplněno b) neutrální dojem c) mé očekávání zcela nesplňují Proč?...............................
50
Graf – shrnutí otázky 7 6 5 Přístup pracovníků asistence Práce asistentů
4 3
Koordinace asistencí
2 1 0 a)
b)
c)
Shrnutí: Tato otázka je široce pojata a má za úkol ohodnotit očekávání klientů Asistence o. s. se třemi oblastmi, které spočívají v přístupu pracovníků Asistence o. s. k nim jako ke klientům. Tuto otázku jsem vyjádřila grafem. Tato oblast splňuje očekávání 7 respondentů. Zbylí tři mají neutrální dojem z přístupu pracovníku Asistence o. s. k nim. Druhá oblast souvisí s tím, zda práce asistentů naplňují očekávání klientů Asistence o. s. Zde se zcela naplňují očekávání pěti respondentů, čtyři respondenti mají neutrální dojem z asistentů, tudíţ si o nich nic nemyslí, očekávají jen, ţe udělají to co je pro klienta nezbytné a jdou si za svým. Tomáš Ţ je včas s prací asistentů zcela nespokojen a nesplňují jeho očekávání proto, ţe u většiny asistentů chybí zcela školení na práci s kompenzačními pomůckami. Ve třetí oblasti, která se týká koordinace asistencí, je spokojeno celkem 6 respondentů, 4 mají z koordinací asistencí neutrální dojem a jediné Kateřině P. způsob koordinací nevyhovuje z toho důvodu, ţe by chtěla, aby měli koordinátoři delší pracovní dobu z toho důvodu, kdyţ se během asistencí po jejich pracovní době, něco stane a ráda by, aby koordinátoři měli v případě nutnosti alespoň dva asistenty k dispozici, aby mohli v případě potřeby za Kateřinou dojít a pomoci jí s tím, co potřebuje. V tomto případě si myslím, ţe očekávání Kateřiny nemohou být naplněna, jelikoţ sluţby asistence mají také svůj pevný řád a lidé, kteří v ní pracují, mají také svůj osobní ţivot, pro který potřebují prostor. 51
8. Je něco co od Asistence o. s. očekáváte ale Asistence o. s. to nenabízí? Michal: „O ničem nevím, takovým.“ Jitka: „Nevím o tom.“ Kateřina P.: „Flexibilita asistentů“ Kateřina Š.: „No myslím, ţe je všechno jak má být“ Jana Š.: „No spolehlivost asistentů, ale je to spíš individuální, nemůţu házet všechny do jednoho pytle“ Petr S.: „Teď nevím“ Tomáš Ţ.: „Nedokáţu zcela posoudit a výsledky pracovně-rehabilitační činnosti – podle mne nejsou zcela patrné.“ Denis G.: „Nevím, myslím, ţe jejich pracovní domu, jako ţe třeba nejsou k zastiţení v době, kdy by měli být, jinak nevím“ Jana D.: „No to nevím“ Lucka P.: „No já bych řekla, ţe mají moc klientů a málo asistentů nebo Nevím. Hlavně nabízej vyškolený zkušený asistenty a to teda kolikrát není pravda. Pár asistentů je šikovných, ale je jich málo, měli by se víc věnovat přípravě a školení asistentů. Shrnutí: V tomto směru by klienti očekávali větší flexibilitu asistentů, coţ ze svého pohledu asistentky nepovaţuji za moţné, jelikoţ čas asistence si klient udává sám a měl by ho také dodrţovat a s tím jsou problémy, jelikoţ klienti časy asistence většinou nedodrţují a přetahují je a nedbají na to, zda asistent ještě má čas nebo nemá. Tudíţ je kaţdý asistent flexibilní v daném smluveném čase a po něm uţ být flexibilní nebude. V další řadě by klienti očekávali větší zaškolení a spolehlivost asistentů. Dle šesti respondentů je vše dle jejich očekávání a s Asistencí o. s. jsou spokojeni..
52
9. Očekáváte, ţe budete díky asistencím více integrováni do společnosti? Michal: „No samozřejmě, proto si objednávám sluţby asistenta i na společenské akce, protoţe není v mém okolí nikdo jiný, kdo by semnou chodil do divadla či kina“ Jitka: „To ne, já si na společenské akce vţdycky najdu přítele nebo někoho z rodiny a díky nim udrţuji kontakt se společností.“ Kateřina P.: „No myslím, ţe kdybych chtěla, aby se o mě starali naši, tak to od asistencí neočekávám, ale jelikoţ chci své rodině dokázat, ţe se o sebe umím postarat i kdyţ s pomocí asistentů, tak samozřejmě očekávám od asistence i to, ţe mě více do společnosti zapojí, proto si někdy na společenské akce objednávám sluţbu asistenta.“ Kateřina Š.: „Ne, já chodím do společnosti s kamarády a nepotřebuji, aby mi s tím asistence pomáhala, s tím si poradím sama.“ Jana Š.: „Samozřejmě, ţe ano, myslím, ţe by to tak mělo fungovat“ Petr S.: „Ano, často si beru asistenta, kdyţ chci někam jít, protoţe spousta mých kamarádů se bez asistenta taky neobejde, takţe ač jdeme spolu, tak všichni s asistentem. Pro mě je přítomnost asistenta nebo druhé osoby důleţitá“ Tomáš Ţ.: „Neočekávám, ţe mi Asistence pomůţe zapojit se do společnosti více, neţ jsem zapojen teď.“Kaţdopádně se necítím být ze společnosti nějak vylučován, ale cítím, ţe jsem jí přijímán. Denis G.: „nevím, ale lidi kolem mě, mě berou takového, jaký jsem, tak i kdyţ bych to očekával, tak myslím, ţe v mém případě nemusím, ţe jsem do společnosti zapojován a mimo asistence, ale vlastně i při asistencích.“ Jana D.: „Tak asi jen tím, ţe mě dovezou na úřad, nebo tam kam potřebuji, jinak co se týče společenských akcí, chodíme většinou sami s kamarádkami, protoţe máme električek“ Lucka P. „Ano, očekávám.“
53
Shrnutí: Tato otázka nás měla přivézt k tomu, zda se klienti na základě asistencí cítí být zapojování do společnosti. 7 z dotazovaných nějakým způsobem očekávají od asistencí zapojování do společnosti a 3 z nich to neočekávají jen pro to, ţe mají vţdycky někoho, kdo s nimi chodí na společenské akce a doprovází je ve společnosti. Můj pocit je takový, ţe kaţdá asistence ať probíhá kdekoli můţe být integrací do společnosti. Sdruţení Asistence integruje tyto lidi s tělesným postiţením do společnosti uţ jen proto, ţe nejen pro ně pořádá různé společenské akce, kterých se zúčastňují, jak pracovníci asistence, jejich známí, tak i klienti asistence a jejich známí a výjimkou těchto akcí nejsou ani lidé, kteří nemají s klienty ani pracovníky Asistence nic společného. Asistence o. s. se snaţí integrovat lidi s tělesným a kombinovaným postiţením do společnosti aniţ by si to někteří její asistenti uvědomovali.
7.6 Závěr výzkumu Toto šetření mělo za cíl zjistit, co očekávají klienti Asistence o. s. Zabývala jsem se především tím, co klienty do Asistence přivedlo, jak Asistenci o. s. vidí, co od ní očekávají, popřípadě co by v Asistenci změnili. Dále mě zajímalo, jak asistence jejich očekávání naplňuje v oblasti asistencí, koordinací asistencí a v oblasti přístupu pracovníků asistence k nim samotným. V poslední řadě mě zajímalo, zda respondenti očekávají od asistence také větší zapojení do společnosti. Ve všech těchto oblastech jsem se dozvěděla odpovědi, které mě příliš nepřekvapily, ale některé odpovědi překvapující a pro mě neočekávané byly. Výzkum mé očekávání zcela nenaplnil, nicméně alespoň nějaká očekávání klientů se mi podařilo zjistit. Skupinu deseti klientů jsem vybrala proto, ţe jsem měla moţnost s nimi pracovat, stejně jako skoro se všemi klienty Asistence o. s. a často jsem s nimi probírala jejich očekávání, přání i poţadavky na osobní asistenci v rámci Asistence o. s. Všichni bydlí dlouhodobě v Praze a dlouhodobě vyuţívají sluţeb Asistence o. s. U většiny respondentů jsem shledala problematiku v přidělování asistentů. Klienti by spíše očekávali pravidelnost přidělovaných asistentů 54
v počtu jednoho aţ dvou, protoţe by s nimi rádi přišli do bliţšího vztahu i co se týče psychické podpory, která zjevně dle klientů u asistentů v Asistenci o. s. chybí. V kaţdém případě je pro klienty Asistence o. s. mnohem důleţitější podpora fyzická uţ z důvodu jejich fyzického postiţení. Z rozhovorů s klienty jsem vycítila jistou zdrţenlivost, neţ kdyţ jsme se spolu bavili v soukromí mimo výzkum. Klienti by také očekávali větší kvalifikaci asistentů a jejich pravidelná školení. Vypadá to, ţe aţ na drobné nedostatky u asistentů a školení asistentů je očekávání klientů Asistence o. s. uspokojivé, coţ znamená, ţe to co klienti od Asistence o. s. očekávají v rámci moţností Asistence o. s. splňuje. Zjistila jsem, ţe kdyby byli asistenti více připraveni na svou práci a byli by pro klienta větší psychickou podporou, tak by klienti hodnotili Asistenci o. s. a její sluţby mnohem pozitivněji. Myslím, ţe by v tomto případě byla vhodná častější školení asistentů, popřípadě jejich úplná výměna. Dle mého názoru je toto velký problém právě proto, ţe práci osobního asistenta vykonávají v první řadě studenti různých vysokých škol anebo lidé, kteří nemohou sehnat práci. Tito lidé tuto práci začínají bez jakýchkoli předchozích zkušeností s lidmi s postiţením, jen na základě zaškolení jedním z pracovníků Asistence a zároveň i klientem Asistence, jelikoţ má tento pracovník i klient Asistence DMO – dětskou mozkovou obrnu, potřebuje a vyuţívá sám sluţby osobního asistenta a v Asistenci pracuje jako instruktor asistentů, které učí jak zacházet s vozíkem. Mnoho uţivatelů osobní asistence očekává od asistentů i pochopení, ochotu, vstřícnost, větší integraci do společnosti, vlídné vystupování a úctu, proto jim často vypráví příběhy z jejich ţivota, o kterých by nikomu neřekli a očekávají asistentovo pochopení. Toto si dovoluji napsat z vlastní zkušenosti a pozorování při mých asistencích u klientů. Tato očekávání jsou z jejich strany logická a dle mého názoru jsou tato očekávání v Asistenci splněna a to nadstandardně, jelikoţ zákon jasně udává, co je povinností osobní asistence. Asistence plně dodrţuje standardy kvality sociální práce a snaţí se s klientem hledat jeho osobní cíle, které se pomocí asistencí snaţí 55
naplnit stejně jako kterékoliv poţadavky klientů. Očekávání klientů je také v tom, ţe se pomocí osobní asistence zapojují do společnosti, někteří k tomu asistenci nevyuţívají z toho důvodu, ţe mají kolem sebe dost svých známých a nemají potřebu vyjít si s někým jiným. Většina jich však očekává zapojení do společnosti, proto si na různé kulturní akce sluţbu asistenta objednávají. Myslím, ţe je to správné, protoţe tak klienti získávají prostor pro seberealizaci a uvědomují si, ţe se o sebe dokáţí postarat i bez podpory své rodiny.
56
8. ZÁVĚR Na závěr mohu říci, ţe osobní asistence u klientů s tělesným postiţením je nezbytná. Klienti mají svá očekávání a potřeby a snaţí se je naplnit tak, aby ţili plnohodnotný ţivot, jako ho ţijí lidé kolem nich. Spolupráce klientů s Asistencí o. s. ovlivňuje pozitivně klientův ţivot a dodává mu svým způsobem energii a smysl. Lidé jsou různí, ať uţ jsou zdraví nebo postiţení, tak mají jiné nároky, jiné poţadavky na uspokojování potřeb i jiná očekávání ve splňování svých osobních cílů, kterých mohou mít několik. V základu ale zůstáváme všichni stejní. Jsme lidé, kteří potřebují mít okolo sebe své blízké, rodinu a přátelé a uţívat si ţivot plnými doušky.
57
9. SEZNAM LITERATURY 1. AJGL Vladimír. Řízený rozhovor, přesvědčování – „Etika a psychologie v řízení b. m., b. n., 2007 2. ČIPERA Erik. Diplomová práce – Motivace dobrovolníků 2008 3. HRDÁ Jana. OSOBNÍ ASISTENCE – příručka postupů a rad pro klienty, b. n, POV 1997 4. HRDÁ Jana. OSOBNÍ ASISTENCE – obecné informace o této sociální sluţbě pro občany, kteří potřebují ke svému ţivotu pomoc druhé osoby, b. n.,POV bez vročení. 5. HRDÁ Jana. OSOBNÍ ASISTENCE – příručka postupů a rad pro poskytovatele, b. n. POV 2004 6. HRDÁ Jana. OSOBNÍ ASISTENCE – příručka postupů a rad pro osobní asistenty, b. n., POV 2001 7. HRDÁ Jana. Osobní asistence, poradenství a zprostředkování, VS tiskárna Pankrác v Praze, listopad 2006 8. HRDÁ Jana, ŠROŇKOVÁ Miloslava. OSOBNÍ ASISTENCE jako jedna z cest k samostatnému ţivotu, POV, b. n.,Praha 1996 9. JANKOVSKÝ Jiří. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postiţením, 2. vydání. Praha: Triton, 2006. ISBN 80–7254-730–5. 10. UZLOVÁ Iva. Asistence lidem s postiţením a znevýhodněním, b. m, Portál s.r.o. 2010 11. MANKOVECKÁ Natálie a ŘEHOŘOVÁ Jana. Soběstačnost a samostatnost. Asistence o. s. – materiály pro účastníky Kurzu pro osobní asistenty s tělesným a kombinovaným postiţením, b. m., b. n., 2007 12. MATOUŠEK Oldřich. Slovník sociální práce ISBN 978–807367–368-0, b. m., Portál 2008 13. VÁGNEROVÁ Marie.
Psychopatologie
profese, IBSN 80–7178-80–3 Praha, Portál 2004
58
pro
pomáhající
14. VÍTKOVÁ Marie. Somatopedické aspekty, IBSN 80–8593169–9, 1. Vydání Brno, Paido 1999
Zákony a vyhlášky Zákon 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách Vyhláška 505/2006 Sb.
Internetové zdroje 1. Co je tělesné postiţení [online]. 2010 [cit. 2011–04-14] Dostupné z www.
2. HÁJEK, Martin, Motiv očekávání – co a k čemu je očekávání [online]. 2007 [cit. 2011–04-10]. Dostupný z www. 3. MPSV, Příručka pro uţivatele [online]. [cit. 2011–04-24]. Dostupný z www. < http://www.mpsv.cz/files/clanky/5965/s kss_final_web.pdf> 4. Pracovníci Asistence o. s., Naše sluţby [online]. Praha Asistence .org, [cit. 2011–04-18]., dostupný z www: < http://www.asistence.org/program.php> 5. Pracovníci POV, Osobní asistence [online]. Praha POV [cit. 2011–04-10]. Dostupný z www: 6.
SLOWÍK, Josef , Speciální pedagogika [online]. [cit. 2011–04-18] Dostupný z www.
59
