Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce

Markéta Tichá

Potřeby dítěte jako východisko péče o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

Katedra: Sociální práce Vedoucí práce: PeadDr. Marie Vorlová Praha 2016

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci „Potřeby dítěte jako východisko péče o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc“ zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

Datum:

Jméno: Vlastnoruční podpis:

Toto dílo je licencováno pod licencí CreativeCommons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: CreativeCommons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

Anotace Absolventská práce „Potřeby dítěte jako východisko péče o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc“ se zabývá jednou z oblastí sociálně-právní ochrany dětí, a to péčí o dítě v pobytovém zařízení Klokánek Hostivice. Cílem práce je zjistit, jaká jsou východiska pro práci s dítětem v konkrétním zařízení. Soustřeďuje se na práva a potřeby dítěte jako na společný princip práce s dítětem a jeho rodinou, který je společný celé sociálně-právní ochraně dětí. Velká část práce je věnována poznání potřeb dítěte a důvodům k jeho umístění do zařízení, od kterých se odvíjí následné plánování péče. Práce rovněž přináší přehled nástrojů a metod využívaných zařízením při zjišťování informací o dítěti. V absolventské práci jsou uvedeny kazuistiky, které dokreslují teoretické poznatky a poukazují, jak mohou být v praxi aplikovány legislativní normy a využity postupy individuálního plánování ochrany dítěte. Práce zdůrazňuje interdisciplinární přístup a návaznost činnosti zařízení Klokánek na komplexní práci s rodinou vedenou orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Klíčová slova: dítě, rodina, sociálně-právní ochrana dětí, ohrožené dítě, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, potřeby dětí, práva dětí

Summary The thesis specifically deals with the social rights of child protection in the residential facility Klokánek Hostivice . The aim of the thesis consists in finding solutions and possibilities for a child in a particular facility. It focuses on the rights and needs like a common principle in working with a child and its family, which is universal in the whole field of social rights and child protection. A big part of the thesis is devoted to recognising the needs of a child and the reasons for placing a child into such a facility, where the subsequent child care plan takes place. The thesis also provides an overview of the tools and methods, which are used for identifying information about a child. The thesis presents case studies, which illustrate theoretical knowledge. The case studies also demonstrate how legislative standards can be applied in practice, and also ways they can be used in individual plans in child protection. The work puts an emphasis on interdisciplinary approach and the continuity of the way Klokánek operates in regards to the complex work with families which is led by the authority of child protection.

Keywords: Child, family, social and legal protection of children, child at risk, facilities for children needing immediate assistance, needs of the child, rights of the child

Poděkování: Děkuji PeadDr. Marii Vorlové za vedení mé absolventské práce, zvláště za její odborné připomínky a cenné podněty, které byly nezbytné pro její vypracování. Též děkuji pracovníkům ZDVOP Klokánek Hositvice za vstřícnou spolupráci a vhled do problematiky a mé rodině za podporu a trpělivost.

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 8 1. ZAČLENĚNÍ ZDVOP DO SYSTÉMU SPOD V ČESKÉ REPUBLICE .............................................................. 9

1.1. Charakteristika zařízení Klokánek Hostivice................................................................... 10 1.1.1.Struktura zaměstnanců ZDVOP Klokánek Hostivice.................................................. 11 1.1.2. Profesní požadavky na pracovníky Klokánku ........................................................... 11 1.2. Obecná charakteristika zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc .......................... 12 2. UMÍSTĚNÍ DÍTĚTE DO ZDVOP ........................................................................................................... 13

2.1. Důvody umístění dítěte do ZDVOP Klokánek Hostivice .................................................. 13 2.2. Doba pobytu dětí v Klokánku Hostivice ......................................................................... 16 3. VÝCHODISKA PRO PRÁCI S DÍTĚTEM V RÁMCI SPOD........................................................................ 17

3.1. Historický vývoj a současnost práv dítěte v ČR .............................................................. 18 3.2. Úmluva o právech dítěte .............................................................................................. 19 3.3. Naplňování potřeb dítěte jako kritérium důstojného života dítěte ................................ 20 4. POTŘEBY DÍTĚTE A JEJICH ROZDĚLENÍ.............................................................................................. 21

4.1 Biologické potřeby dítěte .............................................................................................. 22 4.1.1. Chudoba a bytová nouze jako důvod k umístění dítěte do ZDVOP .......................... 23 4.2. Psychické potřeby dítěte .............................................................................................. 26 4.2.1.Potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších podnětů ..................... 27 4.2.2. Attachment- citové pouto ...................................................................................... 27 4.2.3. Identita dítěte........................................................................................................ 30 4.3. Sociální potřeby a jejich vývoj ....................................................................................... 33 4.3.1. Děti do 6 let .......................................................................................................... 33 4.3.2. Podpora sociálních potřeb v Klokánku.................................................................... 34 4.3.3. Dítě od 6 do 12 let ................................................................................................. 35 4.3.4. Adolescence a odchod z péče Klokánku ................................................................. 37 4.4. Duchovní potřeby dítěte ............................................................................................... 39 5. CAN - SYNDROM ZNEUŽÍVANÉHO A ZANEDBÁVANÉHO DÍTĚTE ....................................................... 39 6. VYHODNOCOVÁNÍ POTŘEB DĚTÍ...................................................................................................... 42

6.1. Metodika vyhodnocování potřeb dětí .......................................................................... 42 6.2. Proces plánování práce s dítětem v ZDVOP Klokánek Hostivice ..................................... 43 6.3. Chronologický postup sociální práce v Klokánku ........................................................... 44 6.4. Hodnocení potřeb dítěte sociální pracovnicí zařízení Klokánek ..................................... 46 6.4.1. Zdroje informací o dítěti ........................................................................................ 46

6.4.2. Nástroje sociálního pracovníka Klokánku při hodnocení situace dítěte ................... 46 7. MEZIOBOROVÝ PŘÍSTUP PLÁNOVÁNÍ PÉČE ..................................................................................... 51

7.1. Případová konference................................................................................................... 52 7.2. Rodinná konference ..................................................................................................... 53 ZÁVĚR:................................................................................................................................................. 54 SEZNAM LITERATURY: ......................................................................................................................... 56

Úvod K tématu absolventské práce jsem se dostala změnou svého zaměstnání, když mi bylo nabídnuto místo sociální pracovnice ve Fondu ohrožených dětí Klokánek Hostivice, kde jsem začala pracovat pod dohledem zkušené kolegyně. Zkušenosti z oblasti sociálněprávní ochrany dětí v nějakém pobytovém zařízení jsem do té doby neměla. Zato jsem měla možnost seznámit se se sociální prací v rámci sanace rodin. Téma práce bylo pro mě zároveň výzvou postupovat metodou srovnání předpisů a ustanovení zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen ZDVOP) a praxe zařízení. Cílem mojí práce bylo zjistit, jaké úhly pohledu na péči o dítě nastavují sociálnímu pracovníkovi Klokánku legislativní přepisy České republiky a vnitřní dokumenty zařízení nestátní neziskové organizace Fond ohrožených dětí – ZDVOP Klokánek Hostivice. Dále pak, jak dochází k vyhodnocování potřeb dětí v zařízení a jak tato reflexe potřeb ovlivňuje plánování sociálně právní ochrany dítěte. V přípravě na psaní práce jsem vyšla od studia interních materiálů Klokánku Hostivice a Fondu ohrožených dětí ke studiu legislativních dokumentů, které jsem pak doplnila studiem odborné literatury z oblasti vývojové psychologie, sociálně- právní ochrany dítěte (dále jen SPOD) a sociální práce. Zúčastnila jsem se odborných vzdělávacích kurzů a jedné konference, které mi pomohly rozšířit si pohled na danou problematiku. V neposlední řadě jsem o problematice hovořila se sociální pracovnicí Klokánku Hostivice, Žatec a Štěrboholy, s pečujícími osobami Klokánku Hostivice (dále jen tetami) a vedla rozhovory s dětmi a jejich rodiči. Ke zjišťování informací jsem jako nástroje použila rozhovor, pozorování a studium dokumentace. V rozhovorech jsem postupovala metodou aktivního naslouchání a snažila jsem se o etický přístup ke klientům. Při psaní jsme se nejprve snažila krátce popsat systém sociálně-právní ochrany dětí v České republice a uvést začlenění ZDVOP do celého tohoto systému. Popsala jsem konkrétní zařízení Klokánku Hostivice a také jsem obecně charakterizovala ZDVOP. Dále jsem se zaměřila na cíl, vývoj a východiska SPOD v ČR. Za důležité jsem považovala určit nejprve ta východiska, která by měla být společná všem pracovníkům v oblasti SPOD.

To mě dovedlo k právům dítěte. Jejich naplňování vnímám jako

předpoklad pro důstojný život dítěte. Dětská práva v sobě zahrnují především reflexi potřeb dítěte. Snaha o jejich saturaci je praktickou cestou k naplnění práv dítěte. 8

Pro práci s dítětem je tedy nezbytné znát jeho potřeby, vědět, jak vypadají projevy jeho neuspokojení a jaké jsou možnosti rehabilitace dítěte z hlediska následné péče ve ZDVOP. Dále jsem se zajímala o to, jaké metody při práci s dítětem může sociální pracovník Klokánku využít. Na závěr jsem se věnovala poznatku, že sociální práce s dítětem je založena na spolupráci odborníků z více oborů. Ve své práci jsem využila se svolením ředitelky Klokánku Hostivice PhDr. Leony Koutenské kazuistiky a některé interní materiály zařízení.

1. Začlenění ZDVOP do systému SPOD v České republice Sociálně-právní ochrana dětí v České republice zahrnuje ochranu práv dětí, jejich oprávněných zájmů, pomoc rodině dítěte a zabezpečení náhradního rodinného prostředí v situaci, kdy dítě v této své rodině nemůže nadále pobývat. 1 Výkon sociálně-právní ochrany (dále jen SPOD) spadá do kompetencí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, úřadů s rozšířenou i samostatnou působností, krajů a úřadů práce. Dále se na ní podílí Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně a Komise pro sociálně právní ochranu. Kromě těchto obecních, krajských a státních institucí neodmyslitelně přispívají k SPOD fyzické či právnické osoby, a to na základě pověření, které vydává např. krajský úřad, v jehož správním obvodě se daná instituce nachází. Zákon pak hovoří o „pověřené osobě“. 2 Tato osoba vykonává svoji činnost v mezích kompetencí, jež jsou vymezeny standardy kvality sociálních služeb konkrétní organizace, posláním, cílovou skupinou, pravomocemi zaměstnanců apod. Péče o dítě v rámci citovaného zákona má více forem, které zabezpečují státní i nestátní organizace. Do celkového rámce sociálně právní ochrany patří zařízení ambulantní, terénní a pobytové formy péče. Tyto subjekty sociálně-právní ochrany jsou: „a) zařízení odborného poradenství pro péči o děti, b) zařízení sociálně výchovné činnosti, c) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, d) výchovně rekreační tábory pro děti.“3

1

Zákon č.359/1999 Sb. Zákon o sociálně–právní ochraně dětí, § 1, Ref. 1, § 4 3 Ref. 1, § 39 2

9

1.1. Charakteristika zařízení Klokánek Hostivice Ve své práci jsem se zaměřila na činnost zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Čerpala jsem z poznatků a praxe v zařízení Klokánek Hostivice, jehož zřizovatelem je Fond ohrožených dětí (dále jen FOD). Toto občanské sdružení vzniklo v roce 1990 z iniciativy pěstounů a osvojitelů. Jeho cílem je pomoc týraným, opuštěným a zanedbávaným dětem. Hlavní poslání spočívá v pomoci dětem sociálně znevýhodněným, které se ocitly v institucionální péči, v náhradní rodinné péči či z nějakého důvodu nemohou žít ve své biologické rodině. 4 Pověřujícím orgánem je Krajský úřad Středočeského kraje, který je také jedním z dohlížitelů a kontrolorů činnosti Klokánku. Zároveň je tímto orgánem vyplácen státní příspěvek na činnost zařízení. FOD se ve svých ZDVOP Klokánek snaží o péči v co největší míře podobnou rodinnému prostředí. O děti pečuje celý týden 1 teta, která zajišťuje doprovod dětí do školy, péči o domácnost, případně doprovází děti k lékaři apod.5 I v tomto směru má péče o děti co nejvíce připomínat péči v rodině. Teta se s dětmi např. učí, nacvičuje logopedické úkoly, ale také si s nimi povídá o bolestivých situacích a vztazích, které prožívaly před příchodem do zařízení. Musí zvládnout správně hovořit s dětmi o jejich budoucnosti a odpovídat v tomto směru na mnoho otázek. Kromě tet jsou v zařízení další zaměstnanci zabezpečující chod Klokánku a komunikaci s dalšími subjekty sociální, pedagogické a lékařské péče. Další zajišťují ekonomickou a provozní stránku. Od roku 2006 má ZDVOP povinnost poskytovat dítěti službu sociálního pracovníka a psychologa.6 To také do určité míry umožňuje analyzovat a mapovat situaci dítěte psychologickým vyšetřením a rozhovory přímo v zařízení. Týmovou spoluprací sociálního pracovníka, tet a psychologa může pak zařízení významně přispět k rozhodovacímu procesu orgánu sociálně-právní ochrany (dále jen OSPOD) a soudů. Kapacita Klokánku Hostivice je 28 dětí. Obvyklý počet dětí je 24.

4

Stanovy Fondu ohrožených dětí, 2016, str. 1 VANĚK J. Vnitřní řád ZDVOP Klokánek Hostivice, 2016 str. 3 6 Zákon č. 359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně, § 42 a ods. 1 písmeno h. 5

10

1.1.1. Struktura zaměstnanců ZDVOP Klokánek Hostivice Ředitelka zařízení Vedoucí sponzoringu Sociální pracovnice 2,8 úvazku Pečující osoby - týdenní tety - 12 osob Pečující osoby - denní tety - 2 osoby Psycholog zařízení – 1-2 odpoledne v týdnu Řidič – údržbář Spolupracující osoby docházející do zařízení – zdravotní sestra, dobrovolníci, studenti Dobrovolníci

spolupracující

s Klokánkem

jsou

především

studenti

lékařské

a pedagogické fakulty zapojení do projektu Andromeda. Jejich činnost spočívá v tom, že vždy jeden student nebo studentka dochází za jedním dítětem a tomu se každý týden na jednu až tři hodiny věnuje. Kontakt probíhá v prostorách zařízení. Jejich vztah s dítětem nekončí v okamžiku odchodu dítěte z Klokánku, ale cílem je, aby pokračoval i po přechodu do jiného zařízení, pěstounské péče, popř. po návratu do rodiny. Týdně dochází do Klokánku učitelka anglického jazyka na jazykový kroužek a doučování. Jednou měsíčně probíhá v zařízení canisterapie. Zhruba jednou měsíčně bývá pro děti zábavné odpoledne připravené některou sponzorskou organizací, např. dětský den, výlet, koncert v Klokánku apod. 1.1.2. Profesní požadavky na pracovníky Klokánku Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí hovoří v § 49 o odborné způsobilosti pro poskytování sociálně-právní ochrany pověřenými osobami, kterou je i zařízení ZDVOP Klokánek. Zákon č. 108/395 Sb. o sociálních službách upravuje požadavky na pracovníky v sociálních službách. Jsou to bezúhonnost, zdravotní způsobilost, svéprávnost a odborná způsobilost dle tohoto zákona. 7 Jako oprávnění k vykonávání práce pečující osoby, tzv. tety, je nutné splnit požadavky

7

Zákon č. 108/ 1999 Sb. Zákon o sociálních službách, §116

11

dle zákona o sociálních službách č. 108/ 2006 Sb. a zákona o SPOD č. 359/ 1999 Sb. Je to především ukončené základní nebo středoškolské vzdělání, splnění nebo po nástupu doplněné absolvování akreditovaného kurzu pracovníka v sociálních službách v rozsahu 200 hod. Podmínkou je též zkušenost práce s dětmi a dovednosti v oblasti vaření a péče o domácnost. Další podmínkou je úspěšné zvládnutí psychotestů. K výkonu činnosti sociálního pracovníka zařízení udává Fond ohrožených dětí tyto požadavky: Ukončené vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání v oblasti společenských věd, jako jsou pedagogika, sociální práce apod. Další podmínky a pravomoc činnosti jsou upraveny dle zákona o SPOD č. 359/ 1999 Sb. a zákona o sociálních službách č. 106/2006 Sb. Sociální pracovníci prochází před nástupem též psychotesty. 8 1.2. Obecná charakteristika zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc „Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, v zajištění zdravotních služeb a v psychologické a jiné obdobné nutné péči.“9 Jedná se typ profesionální péče, kterou upravuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí 359/1999 Sb. v § 42. Zřizovatelem takového zařízení je fyzická osoba, právnická osoba, a to často nestátní nezisková organizace, obec či kraj. Počet dětí umístěných v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nesmí přesáhnout 28 dětí. 10 Jeden zaměstnanec zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc může současně zajišťovat osobní péči nejvýše 4 dětem svěřeným do péče zařízení. 11

8

Kvalifikační požadavky zaměstnanců Klokánku, Fond ohrožených dětí, 2016 Zákon č.359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně, § 42, odst. 1 10 Ref. 9, § 42, odst. 3 11 Ref. 9, § 42, odst. 4 9

12

2. Umístění dítěte do ZDVOP Dítě se umísťuje v ZDVOP na základě: a) rozhodnutí soudu, b) žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností (OSPOD), c) žádosti zákonného zástupce dítěte, d) požádá-li o to dítě. Délka pobytu závisí na tom, kdo o umístění dítěte požádal. Je-li dítě umístěno na základě dohody s rodičem, jsou to 3 měsíce. Pracovník OSPOD (místně příslušného dle trvalého místa pobytu dítěte) k dohodě rodiče se zařízením vydává tzv. důvodnost, což je vyjádření opatrovníka o tom, zda je pobyt dítěte v zařízení důvodný a vzhledem k situaci dítěte nutný. Délku pobytu upravuje § 42 a § 42a zákona č. 359/1999 Sb. a nově také § 971 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. Požádá-li o umístění obecní úřad s rozšířenou působností prostřednictvím OSPOD, je doba pobytu 6 měsíců s tím, že může být prodloužena o dalších 6 měsíců, upravuje-li si rodič poměry. 12

2.1. Důvody umístění dítěte do ZDVOP Klokánek Hostivice Z hlediska plánování péče o dítě v Klokánku je jedním z určujících faktorů důvod umístění dítěte. Ze statistiky ZDVOP Klokánek z roku 2015 vyplývá velká rozmanitost důvodů umístění dítěte do zařízení. Mezi nejčastější patří bytová nouze rodičů, hmotná nouze, závislost rodiče na alkoholu či jiných návykových látkách, psychiatrické onemocnění rodiče, zanedbání péče, hospitalizace rodiče, syndrom CAN neboli dítě trpící zanedbáváním a týráním. (Tomuto syndromu se budu v mé práci věnovat ještě podrobněji, a to z důvodu specifických potřeb dětí, které tímto syndromem prošly.) Dále jsou do Klokánku svěřovány děti, které nemají dostatečné zázemí v širší rodině v situacích, kdy se jejich rodiče dostanou např. do nemocnice či léčebny. Další skupinu představují děti dopravené do ZDVOP z důvodu akutní nouze, kdy se octnou na ulici a není možné je okamžitě předat zákonnému zástupci. Další z důvodů umístění může

12

Zákon č.359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně, § 42, odst. 2

13

být např. zaměstnanost rodiče, která mu nedovoluje zajistit po kratší dobu péči o děti např. o prázdninách a kdy hrozí, že ztrátou zaměstnání by došlo k ekonomickému propadu celé rodiny. 13 V porovnání statistických údajů zařízení několika posledních let je vidět, že došlo ke snížení počtu malých dětí umísťovaných do zařízení ve věku do jednoho roku. Toto je možné dát do souvislosti s novelou zákona o SPOD a se vznikem nové formy péče, a to tzv. pěstounské péče na přechodnou dobu, která má přinést zlepšení situace v případech, kdy se dříve dítě dostávalo do institucionální péče, která sice zajistila bezpečí, stravu a profesionální péči, avšak nebylo v její moci umožnit dítěti navázat prvotní citové pouto k jedné osobě a vybudovat tak stabilní psychickou základnu dítěte. Erikson popsal první - kojenecké období života dítěte jako 1. věk, kdy dítě prochází psychosociální krizí základní důvěry a nedůvěry. Projde-li dítě zdárně toto období, získává ctnost- naději. V opačném případě hrozí dítěti vznik úzkosti. 14 V případě, kdy je dítě od narození svěřeno do ústavní péče, stává se poměrně často, že u něj nedojde k vytvoření citového pouta k jedné osobě,cožs sebou nese následky po celý život člověka. Může dojít k poruchám osobnosti a těžkým vývojovým poruchám. „V tomto případě dítě nezíská základní důvěru, ale základní nedůvěru, tj. chladný a distancovaný postoj ke světu, který se může vyvinout až v naprostý citový chlad. Ten přetrvává po celý život.“15 Tyto výsledky sledování vlivu prvotního citového pouta dítěte k mateřské osobě na další život člověka jsou dostatečným vysvětlením současnéhotrendu svěřovat děti kojeneckého věku do institucionální péče co možná nejméně. V současné době zaznamenali pracovníci Fondu ohrožených dětí také skutečnost, že do Klokánku jsou v poslední době více umisťovány děti s výchovnými problémy. Ne ve všech případech, kdy se objeví problémy v komunikaci v rodině a v chování dítěte, je dítě nutné diagnostikovat a napravovat. V několika případech adolescentů bylo v Klokánku v Hostivicích zaznamenáno zlepšení situace po dočasném umístění dítěte mimo rodinu. Následně se začalo s rodinou intenzivně pracovat formou rodinné a individuální terapie, konzultací s kurátorem dítěte, asistovanými styky a nastavením pravidel, které se zavázali všichni respektovat. 13

Statistika za rok 2015, 2016, Fond ohrožených dětí ERIKSON Erik H. Životní cyklus rozšířený a dokončený, s. 110 15 KERN Hans a kol., Přehled psychologie, s. 174 14

14

Tomáš (16let) byl do zařízení přijat na žádost OSPOD se souhlasem rodiče. Důvodem byly časté neshody s rodiči, hádky s rodiči a s bratrem, pozdní příchody domů a nedovolené útěky ke kamarádovi. Tomáš byl ze stejných důvodů již předtím umístěn ve středisku výchovné péče (dále SVP), kde strávil dvakrát 3 měsíce. K jeho umístění do tohoto zařízení dal podnět kurátor po děti a mládež. Rodiče poskytli souhlas. Po ukončení pobytu v SVP odmítl Tomáš návrat k rodičům. Projevil přání bydlet v rodině sousedky paní H. Ta je matkou jeho kamaráda (21let), který před půl rokem zemřel. Při příchodu Tomáše do Klokánku to bylo půl roku po jeho smrti. Mezi Tomášovými rodiči a paní H. byl poměrně špatný vztah. Rodiče podezřívali Tomáše z homosexuálního vztahu s kamarádem a paní H. z toho, že si jejich synem kompenzuje ztrátu svého syna. Sousedka je na základě informací od Tomáše obvinila z týrání a zanedbání péče. Při nástupu Tomáše do Klokánku přislíbili rodiče spolupráci se zařízením. Paní H. projevila zájem o svěření Tomáše do pěstounské péče. Zdroje informací o dítěti: -

Rozhovory s rodiči, s Tomášem, se sociální pracovnicí OSPOD- kurátorem dítěte, s paní H., s třídní učitelkou a s výchovnou poradkyní ZŠ;

-

Pozorování chování Tomáše v interakci s matkou a otcem, pozorování jeho chování k babičce, k tetám v Klokánku, ostatním dětem, pozorování jeho reakce na výchovné působení tet;

-

Propouštěcí zpráva ze SVP;

-

Zpráva psycholožky zařízení Klokánek;

-

Lékařské zprávy ortopeda, psychiatra, imunologa;

-

Konzultace s opatrovníkem dítěte;

Plánované kroky ochrany dítěte - zdroj IPOD: Opatrovník dítěte ve spolupráci se zařízením dohodl následující kroky, do kterých vstoupilo zařízení Klokánek jako odpovědná osoba: -

Spolupráce s centrem psychoterapie- pravidelné konzultace;

-

Spolupráce s OSPOD- 1x za 2 týdny do konce pobytu;

-

Spolupráce s rodiči dítěte, návštěvy, předávání telefonických informací- 1x týdně.

Situace Tomáše byla průběžně hodnocena ve spolupráci s OSPOD a také byly průběžně plánovány další kroky. Pobyt v Klokánku se ukázal jako přínosný, protože se celkově zklidnila situace. Zjistilo se, že rodiče mají k dítěti velmi problematický vztah. Nadměrně kontrolovali jeho volný čas, kamarádské vztahy. Snažili se na něj působit zákazy a ultimáty. Ve zprávě

15

o pobytu v SVP nebyly uvedeny vážné nedostatky v Tomášově chování. Ty se naopak objevily v době propustek k rodičům. Za dobu pobytu v Klokánku spolu rodiče a Tomáš navázali postupně lepší vztah, který přešel od úplného odmítání rodičů k postupnému hledání toho, jak spolu začít komunikovat. Členové rodiny se byli schopni tolerovat navzájem, mluvit spolu o důležitých věcech, plánovat. Tomáš i nadále trval na pobytu u pěstounky s tím, že nevylučoval, že by u rodičů trávil víkendy. Po několikaměsíčním pobytu v Klokánku se ukázalo, že toto řešení bylo na rozdíl od pobytu ve SVP účinné a volnější režim Klokánku přinesl Tomášovi možnost spolupodílet se na svojí budoucnosti, čehož se poměrně zodpovědně ujal.

Na této kazuistice jsem chtěla představit sílící trend, kdy jsou do Klokánku umísťovány děti s ne příliš velkými výchovnými problémy, pro které by byl pobyt v diagnostickém ústavu nadbytečný a zatěžující. V tomto okamžiku je možné přijmout vyjádření občanského zákoníku, který hovoří o možnosti nařídit dítěti ústavní péči za předpokladu, že předchozí opatření nevedla k nápravě. 16 V protikladu s tímto současným postupem stojí jeden ze standardů FOD, kde se hovoří o tom, že Klokánek může ve výjimečných případech ukončit pobyt dítěte se závažnými výchovnými problémy. 17 Důvodem je charakter péče a otevřenost zařízení. Klokánek není zařízení ochranné výchovy ani jiné režimové zařízení. Pobyt dítěte s velkými problémy v chování by mohl být ohrožující pro ostatní děti a neplnil by požadovanou výchovnou funkci pro dítě samé. 2.2. Doba pobytu dětí v Klokánku Hostivice Nový občanský zákoník přinesl od počátku roku 2014 změny v délce pobytu dětí ve ZDVOP. Tato změna zákona neumožňuje dětem dobu pobytu delší než 6 měsíců. Děti jsou v Klokánku ve výjimečných případech umisťovány po delší dobu, a to s ohledem na jejich práva a oprávněné zájmy. 18 Tato zařízení zajišťují dítěti péči rodinného typu, která je pro zdravý vývoj dítěte nenahraditelná a měla by mít přednost před výchovou ústavní. Z materiálů zařízení Klokánek je patrný velký rozsah doby umístění dítěte. Ze statistických údajů je patrné, že v některých případech stále ještě dochází k mylnému výkladu cílové skupiny zařízení a že děti jsou zde i několik let, takže zařízení tak částečně supluje péči pěstounské rodiny, kterých je v současnosti stále nedostatek, či

16

Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, §971 Standardy kvality sociálních služeb, Fond ohrožených dětí 2016, standard č. 12, Ukončení péče, s.98 18 Ref. 16, §971 17

16

péči ústavní. Nejčastější doba pobytu byla v roce 2015 do jednoho měsíce, a to u 14 dětí. Více než jeden rok a méně než 5 let strávilo v Klokánku 25 dětí. Toto číslo však není způsobeno nezájmem řešit situaci dítěte ani záměrným svěřováním dětí do Klokánku, ale skutečností, že se ustanovení občanského zákona na děti umístěné před rokem 2014 nevztahovaly, a proto děti svěřené do Klokánku již dříve mohly v zařízení zůstat. Fondu ohrožených dětí se také podařilo získat výjimku týkající se kapacity, která současný počet převyšovala o 10 dětí. Tato výjimka platila do poloviny roku 2015. Ke dni 1. 1. 2015 bylo v Klokánku 43 dětí, nově příchozích během roku bylo 39. Celkový počet dětí propuštěných z Klokánku bylo 58. Statistické údaje za rok 2016 nejsou zatím kompletní, ale ještě v polovině roku byl u více než poloviny dětí pobyt delší než půl roku. U čtyř dětí bylo soudem rozhodnuto o svěření dítěte do péče Klokánku namísto ústavní výchovy. Ústavní výchova spadá do jiného resortu péče o dítě než péče ZDVOP a její správa je v kompetenci Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy na rozdíl od péče ZDVOP, jehož řídicím orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zákon o SPOD a NOZ upravují i další záležitosti a pravidla vztahující se k provozu ZDVOP, které však nejsou již natolik podstatné pro téma, kterým je vyhodnocení a naplňování potřeb dítěte. Naopak doba, kterou dítě v zařízení stráví, a osoba umísťující dítě do ZDVOP hrají v hodnocení situace dítěte i v oblasti individuálního plánování práce s dítětem významnou roli.

3. Východiska pro práci s dítětem v rámci SPOD Fond ohrožených dětí uvádí tyto legislativní dokumenty a předpisy jako východiska pro práci s dítětem: „Listina základních práv a svobod, Všeobecná deklarace lidských práv, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád,

17

zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, zákon č. 500/2004 Sb. správní řád, Úmluva o právech dítěte, Úmluva o právech dítěte („Ahoj Úmluvo“- zpracovaná forma pro děti), Etický kodex pracovníka FOD (příloha č. 1), standardy SPOD, vnitřní řád zařízení, provozní řád, obecný provozní řád dětského hřiště (příloha č. 2), Vnitřní metodiky zařízení.“19

3.1. Historický vývoj a současnost práv dítěte v ČR Dunovský se věnuje vývoji pohledu na práva dítěte v historii lidské společnosti. Z hlediska těchto práv došlo k největším změnám v 20. a 21. století. 20. století přineslo nejvyšší míru soustředění se na práva dítěte za celou dobu existence lidské společnosti. Již v roce 1924 byla na půdě OSN přijata ženevská Deklarace práv dítěte, která byla výsledkem mnohaleté reflexe dětských potřeb. Nový přístup k dítěti byl umožněn rozvojem sociálních věd, jako je např. sociální práce, pediatrie či sociální psychologie. Přinesla také posun v oblasti vnímání dítěte a zajišťování pomoci dítěti trpícímu nějakou formou bezpráví. Dalším krokem bylo založení Dětského fondu spojených národů – UNICEF v době po druhé světové válce, což je vnímáno jako zásadní obrat v rámci ochrany práv dítěte. S jeho vznikem je pak spojeno také vydání Charty práv dítěte v roce 1959, která měla vliv i na vnímání práv dítěte v tehdejší ČSSR. Ovlivnila mimo jiné obsah zákona o rodině z roku 1963, který např. znovu umožnil status péče o dítě formou pěstounské péče. Ta byla předtím zrušena z politických důvodů v roce 1951. Zákon o rodině umožnil přechod dítěte do pěstounské rodiny po prokázání „nezájmu rodičů o dítě“ trvajícím dva roky. Později byla tato doba zkrácena na půl roku.20 Práva dítěte jsou v západním socio-kulturním okruhu světa považována za základní práva, ze kterých je nutno vycházet nejen při sociálně právní ochraně dítěte, ale také ve vzdělávacím systému, v lékařském přístupu k dítěti nebo v oblasti výchovy v rodině. 19

Fond ohrožených dětí, Standardy kvality SPOD ve ZDVOP KDB, 2016, standard č. 2, Ochrana práv a chráněných zájmů str. 14 20 DUNOVSKÝ Jiří. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě s. 36,37

18

Jejich dodržování vede k posilování sebeúcty a důstojnosti dítěte a rozvíjí jeho pozitivní nahlížení na svět. Tato práva dítěte jsou odvozena od toho, co dítě potřebuje pro svůj zdárný vývoj. Hovoříme pak o naplňování potřeb dítěte. V legislativě ČR najdeme několik právních dokumentů, které se vztahují buďto částečně, nebo plně k právnímu postavení dítěte. Jsou to především Úmluva o právech dítěte, zákon o SPOD 359/1999 Sb. nebo občanský zákoník 89/2012 Sb. Práva dítěte jsou dále zohledněna ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, a to v článcích 23 a 24 a dále pak v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech v článku 10, kde se mluví o ochraně rodiny, dětí a mládeže. O právu na ochranu soukromí rodiny se hovoří např. v čl. 10 Listiny základních práv a svobod stejně jako v čl. 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dunovský zmiňuje také přínos Světové zdravotnické organizace a její vliv na oblast preventivní lékařské péče u dětí.21 3.2. Úmluva o právech dítěte22 Pro dnešní moderní pohled na práva dítěte je určujícím a zásadním dokumentem Úmluva o právech dítěte z roku 1989 (přijata ČSFR 1991), která byla provázena prováděcí směrnicí tj. Světovou deklarací o přežití, ochraně a rozvoji dítěte. Úmluva o právech dítěte je zásadní platformou, ze které by se měl odvíjet pohled a práce sociálního pracovníka v oblasti sociálně právní ochrany dítěte. Zde jsou v širokém spektru zahrnuty základní práva a potřeby dítěte s ohledem na výjimečné postavení a zranitelnost dětství. Články Úmluvy jsou rozděleny tematicky podle toho, kterých oblastí dětského života a tím také potřeb dítěte se týkají. Jejich dodržování je závazné pro státy, jež Úmluvu ratifikovaly. Její dodržování je kontrolováno Výborem OSN pro práva dětí, který následně vydává hodnoticí zprávu a doporučení pro jednotlivé země. Ze zpráv a doporučení jednoznačně vyplývá, že v ČR stále ještě dochází k diskriminaci dětí kvůli etnickému původu 23 , k neakceptovatelnému používání tělesných trestů, a to včetně 21

Dunovský Jiří. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě, s. 37 Úmluva o právech dítěte, OSN, 1989 23 UNICEF ČR: Závěrečná doporučení Výboru pro dětská práva OSN: Česká republice 3. a 4. periodické zprávě ČR o naplňování Úmluvy o právech dítěte, 17. června 2011. [online]. [cit. 2016-08-31]. s.6, Dostupné z: http://www.unicef.cz/aktualne/82292-umluva-o-pravech-ditete 22

19

zařízení institucionální péče, 24 nebo k nadměrnému umísťování dětí do ústavní péče25. Ústavní péči je pak vytýkána nízká úroveň péče a vybavení zařízení. 26 V první oblasti (články 1-3, 6, 12) jsou zahrnuty základní požadavky na odstranění diskriminace a dosažení začlenění dítěte do společnosti, požadavky na podporu dítěte a jeho rozvoj, respekt k jeho názoru. Také se zde definuje to, kdo je dítě a zavádí se zde pojmy zájem a blaho dítěte. Druhou částí jsou články 4 až 10 a článek 14 zahrnující otázky přežití a rozvoje. Hovoří se v nich o zajištění podmínek k životu. Tato část se věnuje také otázkám migrujících osob. Třetí oblast tvoří požadavky zaměřené na zajištění ochrany dítěte. Jedná se o články 4, 11, 19-22, 32-41. Ty řeší např. oblast legislativního ukotvení práv dítěte v jednotlivých státech a jejich dodržování, otázku únosu, oblast nefunkčních rodin, adopci, ochranou před násilím, zneužíváním a před kriminální činností dospělých. Poslední tematický okruh zahrnuje články, které se týkají ochrany svobody dítěte a svobodného projevu a mluví se v nich o přijetí dítěte do společnosti. Pro pochopení možností práce a východisek sociálního pracovníka zařízení je nyní důležité charakterizovat zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Specifika, která jsou s provozem zařízení spojena, jsou do značné míry určující pro charakter činnosti s dítětem. Potřeby dětí v zařízení jsou ovlivněny důvodem umístění, věkem dítěte, zdravotním a psychickým stavem, stupněm traumatizace, dobou pobytu a dalšími individuálními faktory. Ty se pak na základě zákonem vymezených služeb a rozsahu sociálně právní ochrany projevují v charakteru péče o dítě. 3.3. Naplňování potřeb dítěte jako kritérium důstojného života dítěte Oprávněný zájem, blaho dítěte a práva dětí, to vše je možné pojmout jako obsahové naplnění důstojnosti dítěte, na kterou má právo každý člověk. Obdobně se dá pohlížet na dětská práva jako na lidská práva nároková, jež jsou dána každému člověku již z toho titulu, že je člověk. Lidská práva představují normu, jež umožňuje život v důstojnosti. 27 Jsou kritériem i východiskem eticky správného jednání dle kodexů sociální práce. 28 24

Ref. 22, s. 8 Ref. 22, s. 10 26 Ref 22 s. 10-11 27 FISCHER Ondřej., MILFAIT René a kol., Etika pro sociální práci, s. 96,97, 25

20

Tato základní práva neoddělitelná od člověka nazýváme také právy přirozenými a patří každé lidské bytosti od narození, popř. od početí.29 Pro zjištění toho, co je oprávněný zájem dítěte, je velice důležité zjistit, jaké jsou potřeby dítěte v jeho konkrétní situaci vzhledem k jeho věku, a správně určit, které jednotlivé praktické kroky povedou k naplnění blaha dítěte. Tato část sociální práce se dá rozdělit do tří fází: vnímání potřeb a práv klienta, jejich analýza a následné jednání vedoucí k naplnění práv skrze uspokojení potřeb klienta, přičemž saturace potřeb není cílem sama o sobě, ale je prostředkem k dosažení dalšího cíle naplnění lidských práv. 30

4. Potřeby dítěte a jejich rozdělení K posouzení potřeb dítěte a jejich naplnění je v prvé řadě zapotřebí znát v obecné rovině jednotlivé potřeby a orientovat se v souvislostech, které provázejí možné nedostatky v naplňování těchto potřeb. Dítě je stejně jako člověk popisováno pohledem moderní vědy jako bio-psycho-sociospirituální osobnost, což by se dalo přeložit zároveň ve smyslu individuálních požadavků na uplatňování určitých potřeb spojených s určitou oblastí. Rozdělením potřeb se zabývala celá řada autorů. Mezi nejznámější patří rozdělení potřeb člověka podle Maslowa, tzv. Maslowova pyramida potřeb. 31

28

FISCHER Ondřej., MILFAIT René a kol., Ref. 27, s. 95 FISCHER Ondřej, MILFAIT René a kol., Ref. 27, s. 102 30 IFE G. Human Rights and Social Work, s. 80 31 Filosofie úspěchu:[online].[cit. 2016-08-31]. Dostupné z : http://www.filosofieuspechu.cz/wpcontent/uploads/maslow.jpg 29

21

Pro účely mojí práce bylo podstatné zaměřit se na potřeby, které je nutno sledovat při práci s dítětem umístěným mimo rodinu, a to z důvodu jejich dřívějšího nedostatečného naplnění v rodině, což souvisí s případnou následnou sociální rehabilitací. Dále považuji za důležité nepodceňovat možné problémy ve vývoji dítěte, které zapříčiňuje právě pobyt mimo rodinu v jakékoliv institucionální péči. 4.1 Biologické potřeby dítěte Mezi biologické potřeby zařazuje Kovařík správnou stravu, teplo, přístřeší, čistý vzduch a vodu a ochranu před škodlivými vlivy okolí. Patří sem celkové bytové hygienické podmínky rodiny a dítěte.32 Největší nebezpečí, že dojde nedostatečnému naplňování biologických potřeb, hrozí dětem z rodin postižených chudobou, dále pak dětem, jejichž rodiče přišli o bydlení a nebyli schopni situaci vyřešit. Dětí ohrožených hladem je i přes celkový růst ekonomiky v ČR stále hodně. Na každé škole se najdou děti, které nenosí svačiny, nechodí na obědy a trpí hlady, a to z finančních důvodů. Malé děti předškolního věku mohou být ze stejného důvodu navíc ohroženy nezdravou stravou, která nesplňuje základní nutriční požadavky. Jsou živeny pečivem, párky či jinými obsahově chudými jídly. Každé 10. dítě podle výzkumu společnosti Women for women trpí ve škole hlady. Jeho výsledky jsou ovlivněné únavou z nedostatku energie. Trpí sociálním vyloučením, což často vede i ke zhoršení jeho psychického stavu. Jednu z možností, jak tomuto 32

MATOUŠEK Oldřich a kol., Metody a řízení sociální práce, s. 208

22

nežádoucímu stavu zabránit, přináší projekt této společnosti, který nese název „Obědy pro děti“. 33 Ze zprávy Českého helsinského výboru za rok 2012 vyplývá, že za hlavními problémy týkajícími se bydlení a tím i životní úrovně mnohých rodin stojí nedostatek bytů sociálního bydlení spojený s využíváním chudoby a nouze obyvatel majiteli ubytoven, kteří neposkytují ani základní vybavení bytů, jako jsou např. vlastní sociální zařízení či samostatná kuchyň. Nedostatečný bývá také počet metrů na osobu, kvalitní vytápění a hygienické podmínky. Přesto nájemné v takových bytech často převyšuje cenu tržního bydlení. Následným problémem je pak vznik sociálně vyloučených lokalit. 34 Hovoříme-li o chudobě v naší společnosti, máme na mysli především tzv. relativní chudobou, která je hodnocena porovnáním životní úrovně běžné populace v zemi a konkrétní rodiny, kdy se za materiálně strádajícího považuje ten, kdo si nemůže dovolit hradit alespoň čtyři z devíti položek. Těmito ukazateli jsou: nájemné, dostatečné vytápění domova, schopnost vyrovnat se s neočekávanými výdaji, možnost koupit si maso či ryby alespoň jednou za dva dny, týdenní dovolená mimo domov, vlastnictví auta, pračky, telefonu a barevného televizoru. Nejohroženější skupinou obyvatel jsou v tomto směru rodiny s více dětmi a matky žijící samy s dítětem. Matoušek uvádí, že počet rodin ohrožených chudobou ve skupině rodin se třemi a více dětmi se blíží k jedné čtvrtině. U matek samoživitelek je to až každá třetí rodina. 35 4.1.1. Chudoba a bytová nouze jako důvod k umístění dítěte do ZDVOP Jedním z častých důvodů, proč rodiče umisťují své děti do institucionální péče na tzv. dobrovolný pobyt, je jejich bytová nouze. Častá příčina je neuhrazený nájem za byt či ubytovnu a následná výpověď majitele z nájemného bydlení. Jednou z možností následného bydlení je azylový dům pro matky s dětmi, výjimečně pro rodiny s dětmi. Při mé praxi sociálního pracovníka v NNO, jež napomáhala rodinám v rámci sociálně aktivizační služby zajistit náhradní bydlení, jsem zjistila, že na azylové bydlení jsou alespoň ve větších městech vedeny pořadníky a ubytování v nich je možné většinou až po několika měsících. Pak získává matka bydlení přibližně na 6 měsíců, v některých 33

Women for womwn:Obědy pro děti.[online]. [cit. 201-08-31]. Dostupné z:http://www.obedyprodeti.cz/nase-kampan 34 Český helsinský výbor: Zpráva o stavu lidských práv 2012, s. 11,[online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.helcom.cz/dokumenty/uploads/2013/09/ZLP_2012.pdf 35 MATOUŠEK Oldřich., PAZLAROVÁ Hana., Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, s. 82

23

případech s možností na prodloužení pobytu. O bydlení se může zajímat většinou jen rodič trvale hlášený v daném městě. Z praxe v Azylovém domě Kolpingova rodina a jeho interních materiálů jsem zjistila, že s matkami se v azylovém domě intenzivně pracuje. Jsou vedeny v rámci SAS psychosociálním přístupem k pochopení reality, ve které se octly, k uchopení svého problému a jeho řešení. Jsou podporovány v péči o děti a domácnost. Je jim poskytováno poradenství, odborná pomoc i vřelé přijetí. V tomto azylovém domě jsem zjistila, jak v praxi dobře funguje přístup zaměřený na klienta a pastorační práce v praxi. Matky jsou zde přijímány a všestranně podporovány v samostatnosti a rozšiřování svých kompetencí. Občanský zákoník k tématu chudoby hovoří takto: „Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní výchově, jestliže jsou jinak rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnění dalších povinností vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti.“36 V závěrečném doporučení Výboru pro dětská práva OSN z roku 2011 je uvedeno: „Výbor je znepokojen rozšířeným akceptováním ústavní péče jako primární alternativy pro rodinné prostředí.“ 37Také se zde hovoří o materiálních a finančních problémech rodiny, které v ČR často vedou k rozdělení rodin. Do dnešní doby neexistující zákon o sociálním bydlení se stává spolu s dalšími fakty, jako je příliš vysoká kauce na nájemné bydlení či zadlužení dnešních ekonomicky slabých rodin, často příčinou toho, že děti přijdou do ZDVOP a později přejdou např. pro nezájem rodičů do ústavní péče dětského domova. Přidají-li se k tomu nedostatečné kompetence rodičů situaci řešit a omezená kapacita pěstounské péče na přechodnou dobu, stává se, že jsou děti odtrženy od rodiny a umístěny i desítky kilometrů od místa pobytu rodičů. Rodiče pak nemusí mít dostatek financí, aby děti navštěvovali, a děti trpí odloučením od rodiny. Příčiny tohoto stavu je možné spatřovat v sociální politice, která dlouhodobě nedostatečně řeší tyto nepopulární problémy. Další příčinou jsou systémové a legislativní postoje, které tříští péči o dítě do jednotlivých nedostatečně 36

Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, §971

37

Závěrečná doporučení Výboru pro dětská práva OSN: Česká republice 3. a 4. periodické zprávě ČR o naplňování Úmluvy o právech dítěte, 17. června 2011, [online].[cit.2016-08-31].s.10 Dostupné z: http://www.unicef.cz/aktualne/82292-umluva-o-pravech-ditete

24

spolupracujících resortů upřednostňujících sledování svých zájmů před sociálněekologickým přístupem. V neposlední řadě je to přetíženost orgánů SPOD, jež se zabývají mnoha rodinami povrchně a nezbývá jim čas ani energie na podpůrnou činnost v rodině. 38 Macela se v tomto směru vyjadřuje na adresu představitelů politických stran, kdy kritizuje nezájem zákonodárců zabývat se nepopulárním tématem, jako je řešení bydlení v sociálně vyloučených lokalitách či ekonomicky slabých obyvatel. Dále nastínil směr, kterým by se v současné době měla řídit nová opatření a celkový trend náhradní rodinné péče v ČR. Jedním z hlavních důvodů změn vedoucích k podpoře rodin je i fakt, že v oblasti náhradní rodinné péče se dnes stále více objevují limity stávajícího systému. 39 Nedostatek azylového a sociálního bydlení vede k situaci, která bývá mnohdy klasifikována jako úprava poměrů. Ze statistických tabulek zařízení Klokánek vyplývá, že téměř polovinu svěřenců tvoří děti, jejichž rodiče z nějakého důvodu bydlení dočasně ztratili nebo trpěli hmotnou nouzí. Zajeden z nejzávažnějších důsledků nenaplňování biologických potřeb je považován syndrom CAN neboli syndrom zanedbávaného, zneužívaného a týraného dítěte, kdy se zanedbávání a ubližování dítěti po tělesné stránce pojí s celkovou deprivací dítěte. Za velmi závažné a v mnoha směrech společensky podceňované vidím kouření v prostoru, kde jsou děti. Především děti ze sociálně vyloučených lokalit s nedostatečným hygienickým zázemím mohou trpět kožními problémy způsobenými pokousáním parazity, jako jsou štěnice, vši, blechy nebo se dostaly do styku se svrabem či žloutenkou. Za nedostatečným uspokojením potřeb v oblasti stravování mohou stát poruchy příjmu potravy. Nacházejí se na rozhraní mezi biologickými, psychickými a sociálními potřebami dítěte. Tato onemocnění opět velice těsně propojují tělesné a psychické prospívání dítěte. Anorexie a bulimie jsou onemocnění, která mohou stejně jako náhlé přibývání na váze odrážet celkovou vyhrocenou situaci v rodině dítěte. 38

Děti potřebují rodinu, Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Praze ve dnech 22. a 23. 5. 2008, s. 13-15 39 Macela Miloslav, konference Náhradní rodinná péče a nové trendy, Praha, 30. 3. 2016

25

Anorexie je onemocnění, kterým trpí nejčastěji dívky v období dospívání. Psychický problém, který se dívka rozhodne řešit tím, že začne odmítat jídlo, může skončit i vážnými somatickými obtížemi, problémy s hormonální rovnováhou a ve výjimečných případech i smrtí. Pro dítě trpící mentální anorexií je typická nízká hmotnost, a to o 15 % méně než je průměr, aktivní odmítání zvýšení tělesné váhy a odpor k tloušťce.40 Kromě záměrného odmítání jídla se můžeme u dospívajících, ale i poměrně malých dětí setkat se sebepoškozováním. Dochází k němu tak, že si dítě vědomě ubližuje a způsobuje si bodné, řezné rány nebo se např. pálí cigaretou. I v tomto případě se jedná o odmítání sama sebe a je zde nutná terapeutická léčba. Příčin může být více, a to např. pocit viny, nestabilita v emoční oblasti, neporozumění v rodině či mezi vrstevníky. Fraňková z Dětského krizového centra tento fenomén označuje jako volání o pomoc, které vyjadřuje nedostatečnou saturaci potřeb dítěte. 41 4.2. Psychické potřeby dítěte Klasifikací psychických potřeb se v naší zemi zabývala např. dvojice dětských psychologů J.Langmeier a Z. Matějček. Základní psychické potřeby dítěte rozdělili takto: 1. „Potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších podnětů 2. Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech 3.

Potřeba prvotních citových a sociálních vztahů, tj. vztahů k osobám prvotních vychovatelů

4. Potřeba identity, tj. potřeba společenského uplatnění a společenské hodnoty 5. Potřeba otevřené budoucnosti neboli životní perspektivy.“42

40

Šance dětem: KRCH. Fr. D. [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Ul1UqjRfMGM&feature=youtu.be 41 Šance dětem: [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Qk6EkvZDPFQ 42 MATĚJČEK Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují, s. 38

26

4.2.1.Potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších podnětů Tato potřeba se vyvíjí již od kojeneckého věku. Dítě nejprve jeví zájem o tvář a hlas matky či jiné z pečujících osob. Langmeier popisuje v této souvislosti potřebu dítěte ve 3 měsících, kdy je pro jeho zdravý vývoj zapotřebí podnětné prostředí, které však není spojováno výhradně s přítomností lidí, a v 5 měsících hovoří o potřebě dítěte být vnímáno lidmi z okolí, kdy se ukazuje, že dostatek podnětů nemusí být spojován jen s jednou určitou osobou. Teprve pak nastupuje potřeba fixace na jednu mateřskou osobu.43 Dítě se rozvíjí hrou. Učí se nápodobou. Podněty, které k němu přichází, by proto měly být přiměřené jeho schopnostem a věku. Úkoly, které jsou mu dávány, by měly vést především k zažití úspěchu. Tím je dítě opětovně motivováno a vnitřně stimulováno k dalšímu zájmu o nové úkoly a poznání. Nápodoba a příklad jsou neméně důležité také při osvojování mateřského jazyka. 44 Z hlediska práce v rámci SPOD považuji za důležitou reflexi těch potřeb dětí, které není možné dostatečně zajistit ve formě institucionální péče o dítě. Jednou z nich je potřeba prvotního citového pouta. 4.2.2. Attachment- citové pouto Za autora teorie attachmentu neboli citového pouta mezi dítětem a rodičem je považován psychiatr a psychoanalytik John Bowlby. Popsal jeho roli a význam při utváření osobnosti člověka. Pro vývoj mozku dítěte představuje vznik vztahu s milující mateřskou osobou jeden z nejdůležitějších momentů jeho vstupu do budoucího života. Bowlby ve své teorii hovoří o vzniku attachmentu v souvislosti s uspokojováním základních vývojových potřeb dítěte. Člověk se rodí s vrozenou potřebou vytvořit si citový vztah k druhému člověku, mateřské osobě, matce, otci či jinému pečovateli. Dlouhodobé nenaplňování této potřeby vede k poruchám ve vztazích k druhým lidem i v přijetí sebe samého. Bowlby si všiml skutečnosti, že mezi pachateli kriminálních

43 44

LANGMEIER Josef. MATĚJČEK Zdeněk., Psychická deprivace v dětství, s. 207,208, KERN, Hans. Přehled psychologie, Portál, Praha 2012, s. 139-143, 175

27

činů a dospívajícími s asociálním chováním je mnoho těch, kteří ztratili matku či jinou pečující osobu, popř. od ní byli po delší dobu odloučeni. 45 Vrtbovská se v souvislosti s tímto tématem zabývá objevem současné vědy, že lidský mozek není vyvinut u dítěte hned po narození, ale jeho vývoj pokračuje dalších 23 až 25 let. Je pro něj tudíž zásadní, jaké vztahy naváže a jaké interakce se svým okolím zažije právě v době, kdy je plně závislé na péči svého okolí. Hovoří o zásadním významu vztahů v prvních 3 až 5 letech života.46 Matějček vidí hlavní význam vazby dítěte na rodiče v emocionálním prožívání tohoto vztahu. Všímá si po válce uveřejněných studií, které jasně ukázaly, že děti trpěly více odloučením od mateřské osoby než v situacích nebezpečí a materiálního nedostatku. Prožívání strachu a rizika hrozícího každý den při ponechání dětí s rodiči v bombardovaných městech nezpůsobily tak veliké trápení jako jejich odloučení a převezení do bezpečí dětských táborů.47 S podobným poznatkem přichází i Bowlby a přikládá zásadní význam emocionální kvalitě prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Považuje toto citové zázemí za daleko podstatnější, než např. to, v jakých hygienických či materiálních podmínkách dítě žije. Z jeho praxe také vyšel poznatek, že jen málo dětských psychiatrických pacientů vyrostlo v dobrém citovém zázemí. 48 Velkou měrou přispěla k pochopení a objasnění fungování vazby mezi matkou, resp. pečující osobou a dítětem, psycholožka Mary Ainsworthová. Popsala tři základní druhy reakce ročního dítěte na přítomnost a vzdálení se matky: 1. Jistý attachment; 2. Nejistý attachment; 3. Vyhýbavý typ attachmentu.49 Později byl M. Mainovou a J. Salomonem popsán 4. typ – attachment dezorganizovanýdezorientovaný a jeho spojení se vznikem sociálních a zdravotních problémů dítěte. Tyto děti se po návratu matky pohybovaly chaoticky k matce a zase zpět od ní, otáčely se dokola. Zajímavý je tento typ attechmentu z hlediska ochrany dítěte, protože se s ním můžeme setkat poměrně často až u 80% týraných a zneužívaných dětí. 50

45

VRTBOVSKÁ Petra. O ztraceném dítěti a cestě do bezpečí, s. 16, Sdružení SCAN, Příbram 2010 VRTBOVSKÁ Petra. Ref.45, s.15,16 47 MATĚJČEK Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují, s.18-19 48 KAREN R. Becoming Attached, s. 27-28 Oxford 1998 49 VRTBOVSKÁ Petra. Ref.45, s. 26-27 50 VRTBOVSKÁ P. O ztraceném dítěti a cestě do bezpečí, s. 28 46

28

V praxi se pak můžeme setkat s tím, že dítě školního věku či mladý dospělý reaguje na obvykle s radostí přijímané podněty pod vlivem této nedůvěry a místo chuti poznávat a přijímat nové zkušenosti se uzavírá do sebe, což může být vyhodnocováno správně jen s přihlédnutím k faktu, že tyto shledané výkyvy v chování dítěte zkoumáme v souvislosti s attachmentem v minulosti narušeným. Typické následky poruchy attachmentu jsou podle Vrtbovské:51 Malé prožívání radosti, trvalý smutek, stud a strach; Uhýbání v očním kontaktu; Malá schopnost empatie a přijímání viny; Nízká schopnost pojmenovat vnitřní emoční prožívání; Snadné emotivní vzplanutí, neovládání se, snaha přejít do útoku, agrese vůči sobě i ostatním; Nedostatečné rozlišování vztahů s blízkými lidmi od vztahů k cizím osobám; Snaha zalíbit se ostatním, velká schopnost chovat se mile; Povrchní vztahy ve vrstevnické skupině; Někdy se mohou přidat poruchy příjmu potravy, učení a pozornosti; Zvláštnosti ve verbálním projevu; V kontaktu s rodičem jsou přespříliš mazliví, „lepí“ se na rodiče; Destruktivní chování vůči věcem či sebepoškozování. Na první pohled by mohlo dojít při hodnocení projevů dítěte k záměně chování plynoucího z velkého neuspokojení potřeby citového pouta za projevy „běžného zlobení“, kterého se děti víceméně záměrně dopouštějí. Opak je pravdou, protože tyto děti nezlobí záměrně, ale jejich mnohdy silná snaha o zlepšení nestojí na pevných základech. Vrtbovská parafrázuje Bowlbyho, jenž hovoří o „vnitřním pracovním modelu“, který se stabilizuje okolo pátého roku dítěte. Ten pak určuje to, jakým způsobem se bude dítě vztahovat ke světu a lidem ve svém okolí a také k sobě.52 V praxi jsem se v oblasti SPOD se setkala s dětmi v dětských domovech, v zařízeních ZDVOP, ale i v rodinách, kde byly zanedbávány, přičemž se mnou tyto děti kolem jednoho roku až dvou let bez problémů navazovaly kontakt. Nechávaly se od kohokoliv pochovat, chtěly pusu, vzít za ruku apod. Neplatí zde jistě přímá úměra, ale 51 52

VRTBOVSKÁ P. Ref. 50, s. 70, 71 VRTBOVSKÁ P. Ref. 50, s. 24

29

toto chování se objevuje poměrně často u dětí v ústavní péči či u dětí, které jsou zanedbávané či vychovávané širším kruhem lidí, např. na ubytovnách. Tadeáš 2,5r. a Martin 4r. byli do Klokánku přijati před dvěma lety. Tadeášovi bylo v té době 6 měsíců a Martinovi 2 roky. Do Klokánku je svěřil soud z důvodu podezření na týrání staršího chlapce matčiným přítelem. Od té doby byli matkou navštěvováni jednou za 3 měsíce. Kontakty byly vždy asistované. Poslední půl roku matka přestala na návštěvy docházet. Děti byly zařazeny do evidence dětí vhodných do náhradní rodinné péče, a to do pěstounské péče. V zájmu dětí byl hledán pěstoun pro oba sourozence, což částečně snižovalo šanci jejich odchodu z Klokánku. Již od počátku pobytu v Klokánku bylo počítáno s tím, že zde děti zůstanou déle, proto jim byl vybrán byt, kde žili jiní dva sourozenci také stabilně. V bytě nedocházelo k fluktuaci dětí a téměř po celou dobu tak byli v péči dvou střídajících se tet a žili se stejnými dětmi. Během pobytu dětí se ukázalo, že se u mladšího z chlapců podařilo vytvořit citové pouto k pečujícím tetám. V jejich přítomnosti si byl jistý, povídavý, sledoval a napodoboval tetu, hledal u ní oporu v cizím prostředí apod. Zajímavé bylo, že na rozdíl od většiny dětí v Klokánku se nechtěl pomazlit s cizí tetou, plakal při odchodu tety z bytu apod. Zpětnou vazbou pak pro zaměstnance Klokánku bylo, že když proběhl přechod do pěstounské péče, navázal se velice rychle na osobu pěstounky. Jeho bratr na tom byl i přes veškerou péči a přijetí podstatně hůře. Byl nejistý, projevoval se agresivně vůči ostatním dětem, a to především v zátěžových situacích. Hůř také snášel návštěvy matky a v jeho chování byly velké výkyvy. Zároveň šel k ní, ale okamžitě se vzdaloval. Byly u něj zaznamenány neurotické projevy jako regrese, bezdůvodný pláč nebo sebepoškozování. Přechod do pěstounské péče byl složitější. Chlapec byl nedůvěřivý a k navázání vztahu s ním bylo zapotřebí daleko více trpělivosti a podnětů. Pěstounka měla podporu pečující tety a měla možnost konzultací s tetou i sociální pracovnicí Klokánku. Zároveň jí byla doporučena doprovázející organizace, jejíž služby začala využívat. 4.2.3. Identita dítěte Druhou potřebou dítěte, která je poměrně obtížně splnitelná v institucionální péči o dítě, ale zrovna tak i v jiných formách náhradní rodinné péče jako např. při výchově v pěstounské rodině, je identita dítěte. Jedná se o přijetí toho, kdo jsem, v podstatě 30

o opak anonymity. 53 Každé dítě a dospívající člověk chtějí vědět, kdo byli jejich předci, co

uměli,

co

možná

budou

umět

po

nich.

Je

to

cesta

k sebepoznání

a odlišení se od ostatních, poznání toho, jaký jsem, odkud pocházím, poznání, které dává člověku oporu ve vlastní osobě. Utváření identity dítěte je často narušeno u dětí žijících mimo svoji rodinu. Proto představuje její budování pro pracovníky zařízení i pro pěstounské rodiny velice důležitý úkol. Pracovníci jsou často postaveni před otázky kladené dospívajícími dětmi. Chtějí se dozvědět více o svých biologických rodičích, kteří však v mnoha případech v rodičovských kompetencích selhali. Dospívající dítě ale potřebuje slyšet pravdu o své rodině, avšak podanou maximálně citlivou formou. Důležitý je respekt k biologické rodině, což nemusí být vždycky jednoduché, když pečující osoba opakovaně vidí a řeší nedostatky rodiče a výchovné problémy spojené se zpracováním traumat u dítěte. 54 Dětská identita je ve věku 3-6 let závislá na hodnocení rodiči. To, jak jej oni vidí a hodnotí, přijímá dítě nekriticky a plně tomu věří. 55Teprve později dochází k jejímu zvnitřňování, kdy je utvářena sebepřijetím dítěte a jeho přijetím v okolí. V manuálu MPSV týkajícího se individuálního plánování ochrany dítěte je o identitě hovořeno jako o často opomíjené oblasti. Její hodnocení je poměrně obtížné a projevy nedostatečné identity mohou být často zaměněny za problémové chování, jako jsou lhaní, sebestřednosnost apod. Na identitě dítěte záleží jeho sociální prezentace. Podpora utváření identity je důležitá především pro možnost zvýšení rezilience dítěte v těžkých obdobích jeho života.56 Evě bylo při přijetí do Klokánku 10 let. Nyní je jí 17let. Do péče byla svěřena ještě se svým bratrem, který je již dospělý a ze zařízení odešel. Eva je v Klokánku zvyklá, má dobrý vztah k tetě. Může se podílet na rozhodování o sobě a volně se stýkat se svými kamarády a kamarádkami v době volna po škole. Udržuje také občasný kontakt se svojí matkou a otcem. Přibližně jednou měsíčně jezdí za strýcem a tetou na víkendovou propustku. V poslední době projevila Eva přání moci jako ostatní děti jejího věku

53

MATOUŠEK Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 212 Kolektiv autorů. Tři kroky k samostatnému životu, Průvodce sociální prací a komunikací s dospívajícím dítětem v náhradní rodinné péči, Kruh rodiny, Praha 2016, s. 27,28 55 VÁGNEROVÁ Marie. Vývojová psychologie, s. 173,361 56 MPSV: Vyhodnocování situace rodiny a tvorba individuálního plánu. [online]. [cit. 2016-08-31]. s.41-43 Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/18887/manual_010415.pdf, 54

31

přespat u kamarádky, jít na oslavu narozenin či jít se spolužáky na čarodějnice, které končily až pozdě v noci. Přestože byla Eva v Klokánku všestranně zabezpečena, byli si zaměstnanci vědomi limitů, které není možné v zařízení překročit z důvodu péče o svěřenou osobu. S Evou bylo opakovaně hovořeno a byla motivována jinými výhodami, které sama dříve jako dítě neviděla. Měla např. jako dítě Klokánku větší šanci dostat se na zajímavé zájezdy a také jí byla nabídnuta možnost přejít po dosažení 18 let do cvičného bytu Klokánku. Přesto se zaměstnanci setkávali u Evy s občasným lhaním, ze kterého chtěla mít momentální prospěch ve věcech, které mohli prožívat její spolužáci. Také se občas projevovala sobecky, vztahovačně a byla hrubá až sprostá na tetu. Zde bylo kromě pohovoru s Evou zapotřebí dát určitou míru podpory i tetě, která situaci prožívala osobně a přinášela jí velkou míru zklamání z její práce. Práce na identitě dítěte ve ZDVOP s sebou nese i práci na vyrovnání se dítěte se špatnými činy a špatným chováním rodiče. Chování rodiče je mnohdy odsouzeníhodné, ale přesto je stejný rodič jen jediným rodičem na světě. S dětmi v Klokánku o těchto věcech hovoří psycholog, který zároveň instruuje tety, jak s dítětem o situaci hovořit. Je-li toho zapotřebí, navazuje pak na rozhovor spolupráce s psychoterapeutem. Klokánek Hostivice spolupracuje např. se střediskem výchovné péče Klíčov nebo s psychoterapeutickým centrem Anděl. Zajímavou nabídkou byla pro děti arteterapie. Nejprve jsme se domnívali, že bychom na tuto skupinovou terapii poslali hned dvě děti, aby mohly společně dojíždět. Nebylo nám to však doporučeno. Jako důvodný se ukázal požadavek, že při terapii je zapotřebí, aby se dítě uvolnilo a otevřelo se emocím spojeným s minulostí i současností, a to by bylo ve skupině s jiným dítětem z Klokánku málo možné. Anička, 13 let, byla do Klokánku přijata se dvěma mladšími sourozenci (8 a 5 let) poté, co se její matka dostala do vazby za zanedbání školní docházky a zdravotní péče. Otec dětí spáchal před dvěma lety sebevraždu. Anička jej našla oběšeného. Anička se od otcovy smrti starala o mladší sourozence. Po nástupu do Klokánku jsme zjistili, že má problémy s chápáním toho, kdo je ona. Měla velkou zodpovědnost za sourozence, zároveň si užívala jako dítě dobu, kdy se o ně nemusela starat. Nechápala, zda matku obhajovat, či odsuzovat. Cítila zodpovědnost za smrt otce a špatnou péči matky. Snažila se sourozence psychicky podpořit, ale sama potřebovala pomoc. Její sourozenci bývali občas smutní a vyjadřovali bez problémů 32

svoje pocity a přání. Anička byla citům nepřístupná a zdála se spíše jako provokující a vzdorovitá. Teta se snažila s Aničkou často hovořit, ale přibližně po měsíci pobytu jsme uznali, že je zapotřebí vyhledat odbornou pomoc a systematicky s dítětem pracovat na otázce, kdo je a co jako dítě může, a co nemusí dělat. Bylo zapotřebí, aby se ona sama našla v tom, co má ráda a chce, aby dokázala vnímat svoji roli dítěte. Bylo zapotřebí pracovat také s emocemi spojenými s matkou a jejím chováním,naučit se dívat se na matku jinak a nebrat si její nespolehlivost osobně. Protože Anička ráda malovala a byla poměrně kreativní, začala docházet na kroužek arteterapie v SVP a zároveň bylo domluveno, že případně naváže se stejnou terapeutkou individuální terapií. 4.3. Sociální potřeby a jejich vývoj 4.3.1. Děti do 6 let Z hlediska sledování sociálních potřeb dítěte je nutná znalost vývojové psychologie. Zde bych chtěla navázat na předchozí zjištění v oblasti prvních vztahů dítěte. Vývoj sociálního chování člověka probíhá celý jeho život. Autoři píšící na toto téma, jako např. Towleová, rozlišují potřeby duševního a citového vývoje a potřeby vztahu. Jiní, jako např. Matějček, rozlišují potřebu vztahu na úrovni rodiny, kde dítě zažije prvotní přijetí a bezpečí a dále pak potřebu začlenění do širšího okruhu lidí. 57 Přibližně v roce a půl dochází u dítěte k rozšíření důvěry od mateřské osoby na další blízkou osobu, většinou otce. Zároveň začíná dítě postupně pracovat na vzniku své psychické samostatnosti. Dochází k formování jeho „já“. Období nazývá Erikson 2. věkem člověka, věkem raného dětství. Dochází v něm k tzv. období vzdoru. Dítě si skrze odmítání požadavků rodiče uvědomuje svoji autonomii. Po zdárném projití tímto věkem se u dítěte formuje vůle. V opačném případě hrozí nebezpečí vzniku nutkavého neboli kompulzivního chování. Přibližně ve třech letech života dítěte se objevuje intenzivní potřeba být ve společnosti vrstevníků a celkově se rozšiřuje jeho zájem o navozování nových vztahů. Erikson58 toto období nazývá 3. věkem člověka. V tomto období, pojmenovaném také „období hry“, dochází k psychosociální krizi - iniciativa vs. vina. Projde-li dítě

57 58

MATOUŠEK Oldřich, Pazlarová Hana. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny s. 131, 132 ERIKSON Erik. H., Životní cyklus rozšířený a dokončený, s. 38

33

bezpečně tímto věkem, dokáže se zaměřovat na cíl, jinak může dojít k inhibici jeho životních sil. Člověk prochází ve svém životě sociálním vývojem. Od egocentrického pojetí světa se až do dospělosti adaptuje na společnost. Na jeho osamostatnění a sociální růst má vliv rodina, škola a celá společnost, ve které žije. Také role vrstevníků je pro jeho vývoj nepostradatelná a její význam od dětství do dospělosti roste. Dítě kolem 3. roku věku většinou začíná navštěvovat první školní zařízení, kde se poprvé ocitá bez rodičovské kontroly a opory. Dítě si tam zkouší prosadit si svoji vůli, učí se používat různé strategie prosazení se, ovládat emoce, komunikovat dětmi a vytvářet první kompromisní řešení. Rozvíjí schopnost spolupráce, učí se soucitu a solidaritě. Chování dítěte je v tomto věku velmi často emotivní a ze smíchu a radosti může během chvilky dojít k pláči či vzteku a naopak.59 Dítě se začíná zajímat o hru s ostatními dětmi. Mluvíme o tzv. kooperativní hře. Typické jsou společné stavby, hry profese, na rodinu, později pak na různé víly, princezny, monstra a jiné nadpřirozené bytosti. To souvisí také s rozvojem dětské fantazie a s rozvojem symbolického myšlení. 60 Dítě si během předškolního období také začíná uvědomovat rozdělení mužské a ženské role a přejímá a trénuje postoje svého pohlaví. V této době na sebe bere také první sociální role. Tady bych však viděla celkem problematické místo ve výchově dítěte v Klokánku, protože jsou zde zaměstnány samé ženy s výjimkou pana řidiče, se kterým děti prakticky do styku nepřichází. Zdá se tedy poměrně problematické uchopení mužského vzoru, a to především pro děti, které byly do Klokánku svěřeny na několik let. 4.3.2. Podpora sociálních potřeb v Klokánku V době své praxe v Klokánku jsem také zjistila, že je poměrně náročné přihlásit dítě ze ZDVOP do mateřské školy. Zápisy jsou na jaře a nástup je až v září. Může se tedy snadno stát, že zapsané dítě už v Klokánku není či naopak přijde až po zápisu a ve školce již není místo. Děti v Klokánku potřebují stejně jako děti z rodin přicházet do cizího prostředí a nacházet si samy kamarády, naučit se být mezi ostatními, 59 60

VÁGNEROVÁ Marie. Vývojová psychologie s. 202-203,218 KERN Hanz. Přehled psychologie, s. 142

34

přizpůsobovat se a zároveň se prosazovat, nebýt jen v komunitě stejně situovaných dětí. V Klokánku sice fungovala ještě minulý rok malá školička, ale práce v ní nepřinášela požadované výsledky. Dětem chyběla motivace, kterou poskytuje kolektiv dětí v běžné školce, a také fakt, že se školička nacházela ve stejné budově, způsoboval, že se činnost školky a bytů dostatečně neoddělovala. Začlenění do běžné školky je potřebné pro úspěšný start školní docházky a také pro včasnou diagnostiku případných poruch učení. Stává se, že učitelky MŠ doporučí dítěti návštěvu pedagogického centra, kde se rodič i tety dozvědí, jak s dítětem pracovat a jak rozvíjet jeho potenciál. Poměrně často nastupují děti z Klokánku do 1. třídy s odkladem školní docházky. Je otázkou, zda by se tomu nedalo předejít dřívějším nástupem do školky. S podobným jevem jsem se setkala při práci s dětmi na ubytovně v Praze Radotíně, kde bydlelo mnoho dětí, které však nebyly v Radotíně trvale hlášeny. Měly sice jako předškoláci na přijetí do školky nárok, ale ředitelka je mohla odmítnout z důvodu jiného trvalého bydliště. Pro většinu rodičů či pěstounů, kteří tam žili se svými svěřenými vnoučaty, bylo nemožné dojíždět přes Prahu do spádové školky. Kovařík považuje za příčinu častých odkladů školní docházky a celkového vývojového opoždění deprivaci dítěte. Ta má charakteristické projevy odlišné od sebe podle toho, kdy k ní docházelo a kdy jsou tyto projevy hodnoceny. Tak např. u dítěte zanedbávané v předškolním věku bývá častou poruchou řeči patlavost, objevují se špatné sociální a hygienické návyky, jemná motorika je na nižším vývojovém stupni na rozdíl od hrubé, kde se opoždění v koordinaci pohybu nemusí projevit. Ta bývá naopak častá u batolat a kojenců.61 4.3.3. Dítě od 6 do 12 let Děti ve věku 6 až 12 let navštěvují první stupeň základní školy. Pro dítě je to období, kdy získává kompetence a rozvíjí své schopnosti. V tomto věku nahrazuje přijímání absolutní autority vlastními zkušenostmi a úsudky. K tomu přispívá

interakce

s vrstevníky. Dítě začíná být poprvé kritické a také se učí kritiku přijímat, poznává svoje silné a slabé stránky.

61

Matoušek Oldřich a kol., Metody a řízení sociální práce, s. 213, 214

35

Pro prosazení v kolektivu je v tomto období důležitá komunikativnost, empatie, schopnosti a smysl pro legraci. Akceptováno je vše stejné a automaticky odmítáno to odlišné. Různé zájmové kroužky jsou nyní pro dítě důležité. Podporují poznání v širších oblastech a slouží především k zotavení a načerpání nových sil. Při zábavě a hře umožňují dětem hluboký sociální rozvoj. Je zde více místa pro dohodu, vlastní iniciativu a uvolnění. Mimo jiné umožňují vyniknout a nabýt sebevědomí i dítěti, které neprožívá úspěch ve škole. Hra zůstává i nadále nezbytnou součástí sociálního vývoje. 62 Velice oblíbené jsou stavby různých bunkrů, domečků, vytváření vlastní tajné řeči či písma, plánování velkých projektů, i když často jde spíš pouze o plánování než o samotnou realizaci. 10. rok dítěte přináší s sebou také změnu v pravidlech chování dětí v Klokánku. Děti se mohou od 10 let samy pohybovat mimo zařízení. Musí se s tetou domluvit, kdy přijdou, a čas poté dodržet. Děti si mohou také pozvat návštěvu cizích dětí. Kvůli bezpečnosti však probíhají návštěvy v návštěvní místnosti, ne na bytě.63 Někdy teta dovolí dítěti jít raději vícekrát za odpoledne ven s tím, že se např. po hodině přijde ohlásit. Mnoho dětí toho však nevyužívá, protože jim trvá, než si vytvoří vztahy s jinými tak, aby nechodily samy. K jiným dětem domů nemohou nebo jen po domluvě a nahlášení adresy kamaráda. Jinak je však také pravda, že se zaměstnanci Klokánku snaží vztahy s okolím podporovat, tak že je-li např. dítě pozváno na oslavu narozenin, může jít jako jakékoliv jiné dítě z rodiny. Po 12. roce věku u dítěte velice roste význam vrstevnické skupiny. Je v období pubescence, kdy se začnou silně projevovat jeho sociální potřeby. Ty sílí zhruba do 15 až 16 let, kdy je na vrcholu také vliv vrstevníků a strach ze zavržení. 64 V pubertě se mnohdy bezproblémové vztahy v rodině naruší, když dojde ze strany rodičů k nepochopení pubertálního chování jejich potomka. To je pravděpodobně důvod, proč se právě neshody doma objevují jako častý důvod pro začátek práce s rodinou, eventuálně i jako důvod umístění dítěte do ZDVOP.65 Pro dítě začíná být směrodatné to, co se odehrává mezi vrstevníky, kteří umožňují dítěti slyšet, že ostatní mají podobný 62

KERN Hanz, Přehled psychologie, s. 142 Pravidla pro děti od 10 let, Klokánek Hostivice 2016 64 VÁGNEROVÁ Marie. Vývojová psychologie, s. 430 65 Spisová dokumentace Fondu ohrožených dětí za rok 2014 a 2015 63

36

názor, podobné prožívání i podobně odmítavé postoje vůči rodičům, autoritám a tradičním hodnotám. Toto pak v kombinaci se špatně fungující rodinou dává mnohdy impulz ke vzniku hluboké komunikační propasti mezi dítětem a rodiči. Odpoutávání se od rodičů vede k emancipaci a posiluje dospívající dítě v poznání svých možností. Erikson hovoří v tomto směru o 4. věku člověka a získávání ctnosti kompetence. K této etapě života také neoddělitelně patří vývoj v lidské sexuality. Od puberty se začíná transformovat zájem člověka o vrstevníky postupně až do možnosti prožívat stav zamilovanosti někdy v období adolescence.66 Vyvíjející se sexualita a pohlavní dozrávání s sebou přináší také respekt k intimitě a zvýšené potřebě soukromí. Děti mají v Klokánku společnou ložnici. Teta spí v obývacím pokoji, kde má svůj kout na spaní a skříňku na osobní věci. Sourozenci jsou v Klokánku na bytech převážně společně. Nevadí tedy, když jsou starší i mladší sourozenci pohromadě. Když je na bytě umísťováno další cizí dítě, musí se dbát na to, aby vždy byly na bytě vedle malých dětí jen starší dívky či starší chlapci. Děti mají k dispozici koupelnu na to, aby se mohly převléknout a bylo zachováváno jejich soukromí. 4.3.4. Adolescence a odchod z péče Klokánku Po období pubescence nastupuje období adolescence. Je to poslední vývojová etapa, se kterou se setkávají pracovníci Klokánku, protože jde o zařízení pro děti do 18 let. V tomto roce však ještě poměrně hodně dětí studuje střední školu a je v zájmu dítěte najít mu po dovršení zletilosti následnou podporu. Nepodaří-li se dítěti najít vhodné pěstouny např. v širší rodině, bývá před 18. rokem dítěte další zvažovanou cestou ústavní výchova. Ta nese výhodu z hlediska dlouhodobé péče, že v dětském domově (dále jen DD) může dítě zůstat do 19 let a poté např. v detašovaném bytě DD do ukončení studia. Před plánovaným odchodem ze ZDVOP je velice důležité zvážit vhodnost konkrétního DD, aby byla nezletilému dítěti poskytnuta optimální péče, která zohlední vzdálenost od rodiny, samostatnost dítěte, schopnost akceptovat otevřenost či uzavřenost ústavu apod.

66

Langmajer Josef. Vývojová psychologie, s. 92, HaH 1998

37

Sociální potřeby dítěte nejsou v Klokánku, ani v tomto období opomíjeny. Z výpovědí zaměstnanců je však patrné, že děti se daleko více se v tomto období řeší otázka, zda a jak dítě zvládne samostatný život. Dítě je podporováno v udržování kontaktu se širší rodinou, která pro něj může znamenat důležitý sociální kapitál a pomoc. Odchází-li z Klokánku dítě dovršením zletilosti, uskutečňuje se mezi ním a kurátorem již několik měsíců předem intenzivní spolupráce na plánování budoucnosti. Nezletilé dítě je tak vedeno k samostatnosti, odpovědnosti a k intenzivnímu zapojení do rozhodování o sobě. Erikson hovoří ve své teorii „Osm věků člověka“ o období adolescence jako o věku řešení psychosociálního konfliktu: identita versus zmatení rolí, kdy je řešena otázka:„Kdo jsem?“ Mladý člověk se vymaňuje z ochrany rodičů a zkouší být dospělý. Učí se stát za svým chováním jako za výsledkem svého volního jednání. Člověk prožívá psychosociální moratorium, což se dá vysvětlit jako dočasné odmítnutí chování, povinností a závazků typických již pro dospělé osoby. Jedná se o krizi identity na přechodu mezi dětstvím a dospělostí. 67 Jana (17 let) byla do Klokánku svěřena usnesením o předběžném opatření. Její matka si dceru adoptovala společně s jejím bratrem. V rodině vše fungovalo do doby, než před půl rokem zemřel otec a Janina matka se psychicky zhroutila a přestala péči zvládat. Na děti křičela, srážela jejich sebevědomí, dávala jim smrt otce za vinu. Janu bila. Jana se nechtěla vracet domů a často přespávala u příbuzných. Ti ji jednou odvedli na policii a po zjištění situace byla Jana umístěna v Klokánku. Jana se snažila během pobytu několikrát s matkou navázat opět vztah, ale situace se opakovala. Janina matka mohla být s dcerou na odpoledne či den, ale delší doba s sebou vždy přinesla vyhrocení vztahu. U Jany se podařilo navázat intenzivní kontakt s tetou z otcovy strany a Jana k ní začala dojíždět na víkendy. Ve spolupráci s kurátorkou dítěte bylo Janě navrženo, aby v 18 letech přešla do Domu na půl cesty, protože jí zbýval ještě rok studia. Kromě tohoto návrhu byla Jana seznámena i s dalšími možnostmi. Sama si vybrala a zapojení do řešení situace vedlo k tomu, že se začala intenzivně zapojovat do zařizování všeho potřebného k nástupu.

67

ERIKSON Erik. H. Životní cyklus rozšířený a dokončený, s.38

38

4.4. Duchovní potřeby dítěte Neoddělitelnou součástí vývoje člověka je také uspokojování duchovních potřeb, za něž Vaníčková považuje: „Potřebu přiměřeného přijetí Potřebu hierarchie životních hodnot.“ Za absencí rozvoje těchto hodnot pak autorka vidí vznik sociálně patologických jevů ve společnosti. Kromě toho uvádí, že k těmto jevům přispívá také zahálka a nuda. 68 Zde je patrná také úzká souvislost duchovních potřeb a potřeb sociálních. Jejich uspokojování není v Klokánku samostatně ošetřeno, ale je součástí celkové péče.

5. CAN - syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte Název syndromu CAN pochází z anglického výrazu Child Abuse and Neglect. Představuje soubor nepříznivých příznaků, které jsou výsledkem převážně úmyslného ubližování dítěti především v rodině. Patří sem ale i neúmyslné, tzv. pasivní ubližování dítěti. Hovoří o něm např. Jiří Dunovský, lékař Dětského krizového centra v Praze, který rozděluje syndrom CAN na: 1. zneužívání, které charakterizuje jako „veškeré formy násilí, agrese či aktivní nedostatečné péče (např. izolace dítěte ve tmě či nucení zvykat si na nové prostředí“. 2. zanedbávání, kdy dochází k tzv. ne-péči, která zapříčiňuje nepříznivý rozvoj dítěte po stránce emocionální, tělesné nebo sociální. V ČR se u řady autorů setkáváme s označením dítě týrané, na kterém je páchána nějaká forma tělesného násilí. Termín zneužívání je pak českým ekvivalentem pro sexuální zneužívání a zanedbávání odpovídá anglickému „neglect“.69 Matoušek hovoří o stejných projevech ohrožení dítěte jako Dunovský. Rozděluje nevhodné zacházení s ním celkem do čtyř kategorií, které zahrnují stejné druhy týrání dítěte, pouze jsou jinak rozděleny. Hovoří o dětech týraných, dětech sexuálně zneužívaných, zanedbávaných a emočně týraných. 70 Později pak v další publikaci rozděluje nevhodné zacházení s dítětem do kategorií: 1. Týrání fyzické (včetně Münchhausenova syndromu) a psychické; 68

VANÍČKOVÁ Eva. Dětská prostituce, Grada, s. 42-43, DUNOVSKÝ Jiří. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě, s. 22 70 MATOUŠEK Oldřich. Sociální práce v praxi, s. 27 69

39

2. Emocionální zanedbávání; 3. Sexuální zneužívání; 4. Institucionální zneužívání. Oba výše uvedení autoři se shodují v tom, že oddělení jednotlivých druhů špatného zacházení s dítětem je obtížné, a to z toho důvodu, že dítě trpící po stránce fyzické strádá povětšinou i emočně, sociálně a celkově neprosívá ve vývoji. Terapeutické působení pak ze stejného důvodu napravuje všechny oblasti současně,a to sice nepřímo, ale přeneseně. Člověk je považován za spojitou nádobu psychické, sociální, spirituální a biologické dimenze. Tato mnohodimenzialita byla popsána Světovou zdravotnickou organizací WHO. V poznatcích současné medicíny, psychologie i pastorální teologie se nacházejí důkazy o vlivu jedné oblasti na druhou, a to v dobrém i špatném směru. Každá disciplína se věnuje především svému oboru, ale je nutné si uvědomit její přesah do jiných oblastí. Křišťan uvádí příklady jednotlivých souvislostí jako např. to, že podpora v sociální oblasti a vznik pevných vztahů stimulují průběh psychického uzdravení, otevírají v člověku důvěru v sebe i okolí, zlepšují psychický stav a tím zpět podporují člověka v sociálním fungování. Zároveň zvyšují v oblasti biologické dimenze šance získat podporu a potřebnou pomoc. V spirituální oblasti pak mohou napomoci hledat sebepřesahující horizonty života, pracovat s postoji a hodnotami. 71 Jedním z faktorů ovlivňujících míru páchaného zla na dítěti je jeho věk. Zde platí, že čím menší dítě je, tím je bezbrannější. Dítě novorozeneckého a kojeneckého věku je nejohroženější skupinou. Jeho možnosti bránit se a dovolat se pomoci jsou prakticky nulové. Není proto překvapující, že nejvyšší počet dětí usmrcených rodičem tvoří děti do jednoho roku. Dunovský hovoří o nezvládnuté agresi rodiče. 72 Agresivitu k dítěti zvyšuje přítomnost tzv. rizikových faktorů. Platí, že v rodině, kde je s dítětem nevhodně zacházeno, se zpravidla vyskytuje více těchto faktorů najednou. Platí však také, že ne vždy zde musí docházet k týrání či zanedbání dítěte. Dojde-li k uplatnění převážně protektivních faktorů, nemusí rizikové situace dítěte a rodiny ovlivnit do té míry, aby se staly příčinou špatného zacházení s dítětem. Těmito faktory se blíže zaobírá Matoušek a Pazlarová, kteří hovoří o typech matek majících sklon k zanedbávání dětí. Citují Polanského, který uvádí typy matek: „Apatické, impulzivní, mentálně retardované, depresivní a psychotické.“ 71 72

MARTINAK Michael a kol. Praktická teologie, s. 24 DUNOVSKÝ Jiří. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě, s. 41

40

Sociální pracovník by měl zpozornět při hodnocení situace dítěte, pokud je mu známo, že rodič sám prožil týrání, léčí se s psychiatrickou diagnózou, jako je schizofrenie či deprese, protože nemoc může vážně ovlivnit jeho schopnost vnímání potřeb dítěte. Dalším faktorem může být špatné zázemí matky či nestabilní a konfliktní partnerské vztahy. Projevy nezájmu o péči mohou být také známkou laktační psychózy. 73 Z negativních životních zkušeností dítěte vyplývají různé následky a stupně jeho poškození. Ze spisové dokumentace ZDVOP Klokánek Hostivice jsem zjistila, že mezi časté zážitky dítěte trpícího nevhodným zacházením ze strany rodiče patří zkušenost s tělesnými tresty, kopání, bití nejrůznějšími předměty, trhání vlasů, pálení cigaretami, úmyslné odpírání jídla, hladovění, nadávání, vyhrožování, ponižování a zesměšňování. Některé děti byly izolovány, zavírány do temné místnosti, jedna osmiletá dívenka byla posílána za každého počasí 6 kilometrů pěšky do školy a trestána za to, že jí někdo z rodičů spolužáků poskytl odvoz. Jiná dívenka byla babičkou trestána tak, že musela stát na mrazu, v důsledku omrzlin jí hrozila amputace nohy. Další děti zažily diskriminaci v rodině. Tyto děti byly ponižovány a znevýhodňovány oproti svým sourozencům. Zajímavé bylo, že tomu nebylo vždy jen novým partnerem rodiče, ale mnohdy i rodičem samotným a mezi svými biologickými sourozenci. Stejně nebezpečné, ale hůře prokazatelné bylo odpírání lásky a něhy, kterou dítě ke svému vývoji potřebuje, či zanedbávání zdravotní péče a neposkytnutí pomoci. K tomu často dochází v případě, že rodič sám způsobí dítěti zranění a bojí se případného trestu. Zde vidím důležité zmínit se o rizikových faktorech na straně dítěte. Není omluvitelné přenášet vinu za nezvládnutou agresivitu a špatnou péči rodiče na dítě. Přesto existují na straně dítěte faktory, které do jisté míry zvyšují nebezpečí, že rodič výchovu a péči nezvládne, v důsledku toho se projeví vůči dítěti agresivněji než např. k jeho sourozenci. Mezi nejohroženější děti patří děti se speciálními potřebami v důsledku předčasného narození, děti s poruchami příjmu potravy, děti s mentálním nebo tělesným postižením, chronicky nemocné, neobratné či děti s nižší inteligencí. 74

73 74

MATOUŠEK Oldřich., PAZLAROVÁ Hana. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny str. 145 MATOUŠEK Oldřich., PAZLAROVÁ Hana., Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny s. 148

41

6. Vyhodnocování potřeb dětí 6.1. Metodika vyhodnocování potřeb dětí Spolu s novelou zákona č.359/1999 Sb. o SPOD bylo do legislativy ČR týkající se výkonu sociálně-právní ochrany zavedeno „Vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny“75, které se stalo základní metodou používanou v sociální práci při vypracování individuálního plánu ochrany dítěte (dále jen IPOD) v rámci státních orgánů, např. OSPOD. Součástí procesu je určení a posouzení individuálních potřeb a zájmů dítěte.76 V České republice je v rámci sociálně-právní ochrany možné využít vícero metodických přístupů a k tomuto účelu vypracovaných manuálů pro zjištění situace a potažmo i potřeb dítěte. Pracovníci

OSPOD nejčastěji využívají manuál implementace

„Hodnocení situace dítěte a rodiny a tvorby individuálního plánu ochrany dítěte“. 77 Kromě toho vznikl obdobný metodický manuál „Vyhodnocování potřeb dětí - Praktický průvodce“, který vyšel jako výsledek několikaleté práce odborníků zabývajících se sociálně-právní ochranou dětí v rámci mezinárodní organizace Lumos Foundation. 78 Tento materiál je určený nejen pracovníkům OSPOD, ale i sociálním pracovníkům nestátních neziskových organizací. Výchozí materiály je nutné v rámci organizace přizpůsobit jejím možnostem a cílům v souladu s rozsahem jejích pravomocí a oblastí působení. Další metodikou vypracovanou již před vydáním výše uvedených materiálů za účelem vyhodnocování situace rodiny je metoda „SIDRO“, která je zaměřená komplexně na zjišťování potřeb dítěte a rodiny. Byla vytvořena pracovníky organizace „Člověk hledá člověka“ ve spolupráci s Norskem. Zahrnuje široké spektrum získávání údajů, jehož hlavním cílem je zefektivnění sociální práce s rodinou. Ze základních údajů o této metodice vyplývá, že se za její pomoci zjišťuje velké množství informací o rodině a dítěti, které mají následně široké využití pro plánování práce s klientem, pro další odborníky, pro konání případových konferencí. Zároveň je tato metoda kritizována pro svoji časovou náročnost a pro limity dané nedostupností některých informací. 79

75

Zákon č. 359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, § 10 odst. 3, písm. c MPSV: Vyhláška č. 473/2012 Sb. [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-473?text=manu%C3%A1l+implamentace 77 MPSV. Vyhláška č. 473/2012 Sb. Ref. 76 78 RACEK Jindřich., SOLAŘOVÁ Hana., SVOBODOVÁ Alena. Vyhodnocování potřeb dětí - Praktický průvodce 79 VÚPSV. [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.vupsv.cz/index.php?p=projects&site=default&id=185 76

42

Na rozdíl od pracovníků OSPOD, kteří fungují v praxi jako opatrovníci dítěte a koordinují veškerou péči o dítě na poli sociálně-právní ochrany, jsou sociální pracovníci Klokánku koordinátoři a hodnotitelé pouze úzké oblasti života dítěte. Metodický pokyn MPSV z roku 2013 jasně vymezuje rozsah činnosti zařízení a zároveň explicitně uvádí, že úkolem zařízení není vyhodnocování potřeb dítěte a snaha o řešení situace dítěte. 80 V tomto bodě je důležité zmínit provázanost činnosti sociálního pracovníka OSPOD a sociálního pracovníka zařízení. O dítěti přicházejícím do zařízení je ve většině případů již veden spis na úřadě s rozšířenou působností. Mnohdy je dítě umístěno na základě žádosti opatrovníka či na jeho doporučení. Domluvou o umístění se dostává k sociálnímu pracovníkovi ZDVOP prvotní informace o vývoji situace dítěte a o příčinách jeho umístění mimo rodinu.

V praxi bývá seznámen s celkovým

hodnocením situace dítěte nebo alespoň s individuálním plánem ochrany dítěte (dále jen IPOD)81 sestaveného opatrovníkem. Na jednotlivých krocích naplňování IPOD se do určité míry zařízení podílí. Vyhodnocuje kroky, které byly učiněny. O jejich naplňování a vývoji stavu situace dítěte podává pravidelně sociální pracovník zařízení na OSPOD či k soudu zprávu. Mezi pracovníkem OSPOD a pracovníkem ZDVOP je nutná komunikace, a to většinou nad rámec zákonem daných návštěv dítěte ze strany opatrovníka. Tyto návštěvy jsou stanovené v intervalu jednou za 3 měsíce. 82 6.2. Proces plánování práce s dítětem v ZDVOP Klokánek Hostivice Proces vyhodnocování situace dítěte sociálním pracovníkem OSPOD je vstupním momentem i vodítkem pro práci sociálního pracovníka Klokánku. Tento proces zahrnuje několik fází- získávání informací o dítěti a jeho rodině včetně zjišťování potřeb dítěte, rodičovské kapacity a zjišťování informací o rodině a prostředí dítěte. Tyto informace jsou pak podrobeny analýze, přičemž dochází k hodnocení naplňování potřeb dítěte, hodnocení rizikových a podpůrných faktorů. Celý tento proces má vytvořit základnu pro odborné vytvoření individuálního plánu ochrany a rozvoje dítěte. 83 Kovařík vidí úlohu sociálního pracovníka především v tom, aby sestavil s pomocí psychologa a pediatra tým, jehož úkolem je získání odborných poznatků a poté 80

Metodický pokyn MPSV, 2013 č. j. 2013/56052-211/1, str. 3 Zákon č. 359/89 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, § 10, odst. 3, písm. d) 82 Standardy kvality sociálních služeb ZDVOP Klokánek Hostivice, str. 49-50 83 RACEK Jindřich., SOLAŘOVÁ Hana., SVOBODOVÁ Alena. Vyhodnocování potřeb dětí - Praktický průvodce, s. 10 81

43

stanovení dalšího postupu v pomoci dítěti. Hovoří o nutnosti shromáždit anamnestické údaje a zmapovat ekosystém dítěte, což je jednak mikrosystém rodiny, kde má dítě silná emocionální pouta, ale také mezosystém vrstevníků a školy. 84 Cílem ZDVOP je zabezpečit dítěti pobyt a péči na přechodnou dobu. Není tedy v jeho kompetenci mapovat jeho socioálně-ekologický systém, ale být jeho účastníkem. Přímou péčí se pracovníkům ZDVOP otvírá možnost seznámit se lépe s povahovými rysy dítěte, vysledovat jeho přání, poznat jeho slabé a silné stránky, vidět dítě v mnoha různých situacích. Také je zde větší možnost získání si jeho důvěry a tím i rozhodnutí ke spolupráci. Pracovníci ZDVOP mají výhodu větší časové dotace na seznámení se s dítětem a na práci s ním. To vše má význam jen jako prostředek k rozšíření možností pomoci dítěti a ke zlepšení plánování v rámci IPOD, jehož finálním cílem je sociální rehabilitace dítěte a rodiny. 6.3. Chronologický postup sociální práce v Klokánku Po přijetí dítěte do zařízení je s ním vytvořen individuální plán péče v zařízení. V ideálním případě se účastní sestavování plánu obě pečující tety nebo alespoň ta, která má právě službu, sociální pracovník zařízení, zástupce OSPOD, zákonný zástupce a dle věku také dítě. Podle doby, po kterou bude dítě umístěno v Klokánku, vznikne nejprve jen v bodech vypsaný a prohovořený individuální plán v rámci zařízení, kde se plánují kroky

jako

přestup

spolupracujícímu lékaři,

dítěte

do

zajištění

školy akutního

v místě

Klokánku,

odborného

vyšetření,

přehlášení

ke

navázání

na

terapeutickou péči, plánování kontaktu s rodiči, zajištění bezpečí, stravy, oblečení apod.85 Dítě i rodič jsou po přijetí dítěte do zařízení seznámeni s pravidly, kde rodič i dítě najde informace ohledně návštěv, telefonátů, ohledně pohybu dětí, požadavcích na dítě nebo např. o možnostech podat stížnost na zaměstnance Klokánku. Poté je dítě předáno tetě a rodiči je umožněno podívat se na byt. Další návštěvy probíhají mimo prostory bytů. Je-li dítě umístěno v Klokánku déle než několik dní, popř. se s ním pracuje již před příchodem do Klokánku, je v Manuálu implementace z roku 2014 jasně stanoveno, že je

84 85

MATOUŠEK, Oldřich. Metody s řízení sociální práce, s. 203 Standardy kvality Fondu ohrožených dětí ZDVOP Klokánek Hostivice, s. 49-51

44

tento individuální plán zařízení rozvinutím IPOD vytvořeného opatrovníkem dítěte. 86 Prostor je zařízení i nadále ponechán v rámci plánování např. zájmových kroužků, trávení volného času dítěte, návštěv dítěte, práce s psychologem či sociálním pracovníkem zařízení. Ve výše uvedeném dokumentu se také hovoří o cílech IPOD, který vyhotovuje sociální pracovník OSPOD. Tyto cíle musí splňovat několik důležitých vlastností. Musí být např. strukturované, přiměřené, dosažitelné, kontrolovatelné. Individuální plán musí být vytvářen společně s klientem dítětem a rodinou a se zapojenými odborníky. Z jednotlivých kroků musí být zřejmé, kdo se ujme naplňování a kontroly cílů i časový horizont plánovaného splnění kroků. Jedná se o konkrétní úkoly pro konkrétní členy rodiny nebo fyzické či právnické osoby z okolí dítěte včetně pracovníků zařízení a opatrovníka dítěte. 87 Součástí práce s IPOD je také přehodnocení plánu a vytýčení dalších kroků, či ukončení práce s dítětem nebo rodinou. V praxi v Klokánku Hostivice jsem zjistila, že zaslání IPOD není vždy samozřejmostí a v některých případech musela sociální pracovnice Klokánku opakovaně vyzývat OSPOD ohledně jeho zaslání. Dílčí výsledky práce s dítětem v zařízení jsou postupovány prostřednictvím zprávy sociálnímu pracovníkovi OSPOD, popř. soudu. Opatrovník o zprávu žádá písemně. Pro hodnocení jednotlivých skutečností týkajících se situace dítěte, jeho potřeb, spolupráce s rodinou i postupu v práci s dítětem vydalo MPSV návodný text, kde jsou nejen popsána správná vyjádření, ale jsou v něm uvedeny i nejčastější chyby, kterých se sociální pracovníci dopouštějí, jako je přílišné zobecnění či hodnocení nekonkrétních událostí apod. Je zde doporučení nehodnotit např. celkové chování matky k dceři, ale uvádět jednotlivé skutečnosti popisující situaci.

88

Z praxe sociálního pracovníka v Klokánku vím, že ve většině případů je konečnou fází práce s dítětem předávání výsledků a zpráv dalšímu pokračujícímu pracovišti či zařízení, např. dětskému domovu tak, aby v další zařízení mohlo být těchto poznatků využito, aniž by se dítě znovu zatěžovalo např. novými psychologickými vyšetřeními, a také aby bylo mimo jiné možné zabránit opětovné viktimizaci dítěte.

86

MPSV: Manuál implementace, s. 84, [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/18887/manual_010415.pdf 87 Ref. 86 s. 84, 91 88 Ref. 86, s. 23

45

6.4. Hodnocení potřeb dítěte sociální pracovnicí zařízení Klokánek Hodnocení potřeb a situace dětí v zařízení probíhá v prostředí zařízení samém či na pobytových akcích mimo areál, při kontaktu rodiče či jiné blízké osoby s dítětem v zařízení. Určitý přehled získává sociální pracovník zařízení komunikací s rodičem a se školou či předškolním zařízením, které dítě navštěvuje. 6.4.1. Zdroje informací o dítěti89 Rozhovor s dítětem, rodičem, ostatními členy domácnosti, pečovateli- tetami; Ekomapa a genogram Pozorování; Komunikace s odborníky pracujícími s dítětem- učitelé, lékaři; Zprávy odborných pracovišť- OSPOD, lékaři, psycholog. 6.4.2. Nástroje sociálního pracovníka Klokánku při hodnocení situace dítěte 6.4.2. a. Rozhovor s dítětem Rozhovor s dítětem je při jeho pobytu v ZDVOP nejdůležitějším nástrojem sociálního pracovníka k získání informací o tom, jak se dítěti daří, o jeho přáních, o jeho pohledu na situaci, a dává nám také impulsy pro konání změn v péči. Technice používané při rozhovoru s dítětem popř. i jeho rodičem či jiným pečovatelem se říká aktivní naslouchání. Více se mu věnuje Havránková, která objasňuje úlohu sociálního pracovníka při rozhovoru. Zdůrazňuje soustředění se na priority, důrazy a prožívání klienta. Za důležitý považuje též oční kontakt a neverbální složku rozhovoru. Důležité je podávat klientovi zpětnou vazbu, nejen pasivně vnímat, co říká. 90 Klient, v tomto případě dítě či rodič, je metodou aktivního naslouchání stimulován k dalšímu hovoru, je dotazován na podrobnosti. Jeho slova jsou parafrázována, myšlenky jsou shrnovány. Pracovník si ověřuje, zda správně pochopil, co klient říkal, klienta oceňuje, zrcadlí jeho pocity. Dítěti by také mělo být zřejmé, proč dospělý přestal 89

RACEK Jindřich., SOLAŘOVÁ Hana., SVOBODOVÁ Alena. Vyhodnocování potřeb dětí - Praktický průvodce s. 13 90 MATOUŠEK Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, str. 76

46

mluvit, když např. něco vyhledává v materiálech či na počítači. Měl by být informován o tom, co pracovník dělá. V rozhovoru s dítětem je potřeba se vyvarovat návodnýchotázek jako např. „Táta měl raději sestru?“ Je nutné volit otázky otevřené, zjišťovací,

na

které

klient

neodpoví

jen

ano/ne.

Rozhovor

má

většinou

polostrukturovanou formu, což znamená, že plyne přirozeně dle sdělení dítěte, ale pracovník jej nenuceně usměrňuje tak, aby získal potřebné informace. 91 Metoda SIDRO sloužící k vyhodnocení situace rodiny a dítěte nabízí baterii otázek, kterou lze využít při rozhovoru. Otázky jsou rozděleny podle toho, komu a za jakých okolností jsou pokládány. 92 Podobný seznam otázek rozdělených podle toho, komu jsou adresovány, a podle věku dotazovaného dítěte nabízí manuál vypracovaný organizací Lumos za účelem vyhodnocování potřeb dětí. Tento vyhodnocovací rámec se zabývá celkem třemi oblastmi: -

Vývojovými potřebami dítěte;

-

Rodičovskou kapacitou;

-

Rodinou a prostředím.

Při práci s dítětem je v Klokánku nejčastěji využíván rogersovský přístup ke klientovi, v němž je zároveň veden rozhovor, kdy se snažíme navázat s dítětem důvěrný vztah. Jedná se o tzv. Rogersovu na osobu zaměřenou terapii. Vyznačuje se autenticitou, vcítěním, reflexí a přijetím klienta.93 Kromě obsahové stránky sleduje sociální pracovník při rozhovoru neverbální složku rozhovoru, jako jsou gesta, mimika, pohledy, držení těla apod. Mluví jazykem blízkým klientovi. U malých dětí se doporučuje sednout si k dítěti tak, aby dospělý nevypadal tak velký. V metodických pokynech MPSV se dále doporučuje, jak s dítětem mluvit, aby se cítilo uvolněně a jistě. Jsou zde uvedeny příklady správně a špatně položených otázek i další podrobnosti záznamu obsahu rozhovoru a věcné upozornění na nejčastější chyby. 94 Rozhovor není jen výměna informací, ale dochází při něm také k poznání klienta, kterému se představísociální pracovník, k navázání vztahu. Další důležitou funkci 91

RACEK Jindřich., SOLAŘOVÁ Hana., SVOBODOVÁ Alena. Vyhodnocování potřeb dětí - Praktický průvodce, s. 13,14 92 MATOUŠEK Oldřich., PAZLAROVÁ Hana. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny s. 196-202 93 MATOUŠEK Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 78 94 Manuál implementace, Ref. 86, s. 16,17

47

rozhovoru zmiňuje Hartl.95 Je jí katarze zprostředkovaná vymluvením. Katarze neboli uvolnění vnitřního napětí je žádoucí jako prevence úzkosti. Čím dříve k ní dochází, tím je účinnější, přičemž sdělení či „vymluvení se“ zabraňuje ukládání nezpracovaných zážitků do nevědomí.

6.4.2.b. Ekomapa a genogram96 Dalším nástrojem využívaným při prvním či druhém setkání s dítětem je ekomapa. Ekomapa zachycuje vztahy dítěte k jeho okolí, a to ke konkrétním lidem i institucím, které mohou mít na dítě pozitivní neboli podpůrný vliv, negativní neboli inhibiční nebo částečně kladný a částečně záporný tedy ambivalentní. Tento nástroj je pak dobře použitelný proto, že se nad jeho sestavováním s dítětem velice dobře domluvíme o anamnestických datech, která se mohou jinak poměrně špatně rozplétat obzvláště tehdy, uvážíme-li, že dítě odebrané z rodiny mívá mnohdy poměrně spletité vztahy ve svém okolí a podpůrnou osobou může být i někdo ze širší rodiny či okolí. Podobným nástrojem je pak genogram, z něhožse dozvídáme o příbuzenských a partnerských vztazích a o tom, kdo s kým žije ve společné domácnosti. Ekomapa obsahuje část genogramu důležitou pro sledovanou osobu. Kovařík dále vidí možnosti využití ekomapy i genogramu při sestavování programu terapie a rehabilitace. V praxi NNO jsme se setkala s využitím ekomapy především u dětí z velkých rodin nebo tam, kde dítě prošlo postupně péčí několika dospělých osob. Ve změti vztahů dítěte, kdy dítě mnohdy nedokáže pojmenovat příbuzenský vztah s dotyčnou osobou, byl tento nástroj velice praktický a navíc umožnil vést s dítětem rozhovor o jeho vtazích v životě. Obdobné využití jako ekomapa pak může mít dětská kresba využívaná převážně klinickými psychology a terapeuty za účelem diagnostiky dítěte. Za předpokladu verbální interpretace obrázku dítětem je dětská kresba např. rodiny či domova velice dobrým nástrojem pro zjišťování vztahů a prožitků malých dětí i v práci sociálního pracovníka. Matoušek upozorňuje na citlivý přístup k oblasti vztahů, a to nejen u dětí, ale v rámci celé rodiny. Hovoří o využití genogramu k poznání minulosti rodiny a také o využití

95 96

MATOUŠEK Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 98 MATOUŠEK Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 205-207

48

rodinných alb. Zde zmiňuje nejen monitorovací funkci procesu rozhovoru nad fotografiemi, ale může dojít také k „reaktivaci pozitivních zážitků“.97 6. 4. 2. c. Pozorování dítěte Pozorování dítěte je s rozhovorem nejčastěji užívaným nástrojem pro vyhodnocení jeho celkového stavu. Pobytové zařízení navíc poskytuje možnost pozorování provádět opakovaně, více pracovníky, v různých situacích a sledovat také vývoj chování dítěte. Je možné sledovat dítě samotné, v interakci s druhými dětmi a dospělými a také při styku s členy rodiny. Důležité je mít na paměti skutečnost, že pozorování dítěte v zařízení je vždy pozorování v nepřirozeném prostředí. Matoušek zmiňuje centra v Anglii, která slouží obdobným způsobem v okamžicích, kdy není možné sledovat dítě v domácím prostředí. Navíc doporučuje srovnání poznatků z rozhovoru s poznatky z pozorování a naopak. Rozlišujeme pozorování „spontánní interakce“ a „pozorování interakce navozené určitým zadáním“.98 V prvním případě může být pozorování v pobytovém zařízení realizováno např. pozorováním volné hry dítěte, sledováním kontaktu dítěte se členy rodiny včetně vítání a loučení. Pracovníci Klokánku tak mohou získat informace o reakcích dítěte na ostatní děti, o chování ve stresových situacích, reakce dítěte na působení autority apod. Druhý typ pozorování je využíván v zařízení často klinickým psychologem při vyšetření dítěte, které se provádí zpravidla po 2 až 4 týdnech adaptační doby nebo při zadání úkolu např. tetou. Sociální pracovnice či teta se může účastnit tzv. asistovaného styku dítěte s rodičem.

6. 4. 2. d. Asistovaný styk Jedná se o ne zcela přirozenou situaci, která umožňuje dítěti kontakt s jeho rodičem za přítomnosti třetí osoby - sociální pracovnice, terapeuta nebo psycholožky. Dochází k němu na základě dohody rodičů či soudního rozhodnutí. Soud rozhoduje o této úpravě nejčastěji na základě těchto důvodů: 1. Mezi rodičem a dítětem došlo k dlouhému časovému odloučení. V některých případech opustil rodič dítě v době, kdy bylo tak malé, že si na něj nepamatuje. 97 98

MATOUŠEK Oldřich, Sociální práce v praxi, s. 82, 84 MATOUŠEK Oldřich., PAZLAROVÁ Hana. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, s. 121,118

49

2. Mezi rodičem a dítětem došlo k selhání vzájemného vztahu. 3. Dítě odmítá setkání s rodičem. 4. Rodič, který má svěřeno dítě do péče, nepředává dítě ke styku s druhým rodičem. 5. Rodič brání styku dítěte s bývalým partnerem. 6. U rodiče došlo k podezření či prokázání takové činnosti, která brání styku s dítětem bez dohledu třetí osoby (např. užívání drog, alkoholismus, sexuální deviace). 7. Rodič je podezřelý z týrání svěřené osoby či zanedbání péče. 8. Rodič je psychicky nemocný tak, že by jeho chování mohlo být pro dítě nebezpečné. 9. Rodič se pokusil o únos dítěte. 10. Rodič je ve výkonu trestu. Asistovaný styk představuje omezení soukromí dítěte i dospělého, které však zároveň ve výše uvedených případech tvoří jedinou možnost kontaktu mezi nimi. Asistovaný styk může být v komplikovaných případech nahrazen např. rodinnou terapií mimo zařízení. Klokánek využívá služby takových zařízení, která poskytují možnost individuální i rodinné terapie.99 6. 4. 2. e. Studium dokumentace Jako zdroj informací o dítěti je v Klokánku využívána též dokumentace ze spolupracujících organizací, podrobné vyhodnocení situace dítěte zaslané OSPOD, lékařské zprávy, ve kterých je pro Klokánek důležité a závazné především závěrečné doporučení lékaře, dále jsou to předávací zprávy jiných zařízení, kde dítě bylo nebo kam docházelo předtím, jako např. logopedie, pedagogicko-psychologická poradna nebo středisko výchovné péče. V Klokánku Hostivice jsem nezjistila, že by byl pro zjišťování nějakých informací využíván dotazník.

99

Spisová dokumentace Fondu ohrožených dětí z roku 2016

50

7. Mezioborový přístup plánování péče Z důvodu individuální situace každého dítěte a rozmanitosti důvodů jeho umístění do zařízení je zapotřebí postupovat při ochraně ohroženého dítěte ve spolupráci s dalšími institucemi - Policií ČR, OSPOD, lékaři, soudy atd. Hovoříme o tzv. interdisciplinární spolupráci. Dunovský

100

zdůrazňuje potřebu vzájemné komunikace odborníků

z jednotlivých oborů, kdy každý odborník hodnotí a nabízí pomoc, ale zajedno oborovým pohledem musí stát společný záměr a cíl, kterým je blaho a zájem dítěte a který ujednocuje možnosti a názory odborníků tak, aby veškerá pomoc terapeutická, sociální, psychologická nebo jinak podpůrná činnost vedla jednotným směrem. Dunovský101 vychází z poznatků Dětského krizového centra v Praze, kde se stal členem týmu zahrnujícího medicínskou, psychologickou, pedagogickou a sociální péči. Blízká spolupráce dle něj urychlila řešení situace dítěte a nabídla jiné alternativy. Autor vyjadřuje zklamání, že mnohdy bývá tato komplexní péče obtížně dostupná. Také se domnívá, že rodinu dítěte je nutné přijmout do spolupráce jako subjekt péče a nahradit tak dřívější chybný pohled na problémovou rodinu jako na pouhého příjemce neboli objekt péče. S obdobným názorem přichází též kolektiv autorů Manuálu MPSV z roku 2013, který hovoří o restorativním přístupu, což je jakési obnovení, znovunalezení funkčního potenciálu rodiny. Pohlíží na disharmonii rodiny jako na soubor jednotlivých vnitřních faktorů rodiny a vnějších činitelů sociálního prostředí. 102 ElianaGil, která pracuje jako terapeutka a v rámci léčby zneužívaných dětí, hovoří o tzv.„multiproblémové rodině“vyžadující zapojení celého týmu v rámci sociální rehabilitace dítěte.

103

Zdůrazňuje nutnost zapojení dítěte do spolupráce, jeho

informovanost ze strany dospělých účastníků, což vede ke snížení úzkosti, kterou dítě může v nové situaci, kdy je například dočasně odebráno z rodiny, prožívat.104 Macela vidí jako žádoucí rozšíření cílové skupiny ZDVOP. Dle jeho názoru by měla být péče poskytována nejen dětem v krizové situaci, které se do zařízení dostaly, ale i jejich rodinám. Jedná se zejména o poradenství, zprostředkování terapeutické pomoci, nácvik

100

DUNOVSKÝ Jiří. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě s. 215, s. 220 DUNOVSKÝ Jiří. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě s. 228-230 102 MPSV:Manuál Implementace, Ref.86, s. 79 103 GIL, Eliana.The Healing Power of play.The Guilford Press, New York, 1991, s. 40 104 Ref. 86, s. 49 101

51

rodičovských kompetencí apod. Cílem všech těchto činností je podpora návratu dítěte do biologické rodiny. 105 Důležitou součástí sociální práce probíhající v pobytovém zařízení jsou také týmové porady a mezioborové porady bez účasti klienta. V některých případech, kdy je situace dítěte složitější, informací z různých pracovišť je mnoho a jsou nesourodé, nebo v případě, že se zdá být práce s dítětem a rodinou málo efektivní, roztříštěná a časově dlouhá, je možné využít jako pro práci s rodinou případovou a rodinnou konferenci. 7.1. Případová konference Hlavním cílem případových konferencí je urychlení procesu hledání řešení ochrany dítěte, koordinace případové práce, druhotným je pak vzájemné seznámení angažovaných osob. 106 Mimoto dává případová konference možnosti zorientovat se v poznatcích získaných ze zdrojů, případně z dosavadní práce s dítětem.

107

Je

legislativně upravena zákonem o č. 359/1999 Sb. Jde o setkání rodičů a odborníků pracujících s dítětem, popř. i za účasti dítěte. Dle úmluvy o právech dítěte by měl mít i nezletilý možnost vyjádřit se k situaci a měl by být brán ohled na jeho názor. 108 Svolavatelem případové konference bývá obvykle sociální pracovnice OSPOD, který byl stanoven opatrovníkem dítěte, ale může to být i např. sociální pracovník či ředitel pobytového zařízení. Případová konference se pak může konat právě v pobytovém zařízení, kde je dítě dočasně umístěno. Účastnit se jí může i podpůrce, rodiče či jiná osoba z okruhu dítěte, která by mohla do vývoje situace nějakým způsobem přispět. Účastní se jí prakticky všechny zainteresované subjekty, které se mohou podílet na řešení daného případu. Dítě by mělo být účastno s ohledem na věk alespoň části konference.

105

MPSV, MACELA Miloslav, Informace k jednotlivým ustanovením zákona č. 359/1999 Sb. o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012, str. 17-20 106 MATOUŠEK Oldřich, PAZLAROVÁ Hana, Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny s. 177 107 RACEK Jindřich., SOLAŘOVÁ Hana., SVOBODOVÁ Alena. Vyhodnocování potřeb dětí - Praktický průvodce, s. 10 108 Úmluva o právech dítě čl. 12, 1989

52

7.2. Rodinná konference Na zdrojích z oblasti rodiny dítěte je založena rodinná konference. Jde o setkání příslušníků širší rodiny včetně dítěte a jeho obhájce, případně jejich blízkých přátel, popř. dalších členů komunity. Jde o to, najít řešení situace ohroženého dítěte a podporu jeho rodiny v domácím prostředí a využít tak přirozené zdroje. Nabízí zdroje podpory také v kulturně rozdílných rodinách. Metoda pochází z Nového Zélandu a u nás se o ní můžeme více dozvědět z metodického doporučení MPSV č.3/2009.109 V obou typech konferencí je nutné využít služeb facilitátora, který udržuje harmonický průběh a kontroluje sledování vytýčených cílů konference.

109

DUNOVSKÁ, K. Metodika rodinných konferencí, 2015, Nadace SIRIUS s. 11-18

53

Závěr: Sociálně-právní ochrana dítěte je velice široká oblast, která se neobejde bez týmové práce a spolupráce jednoho subjektu s ostatními odborníky. Má-li být vykonávána profesionálně, musí se soustředit především na zajištění práv dítěte, které je právě ze své pozice dítěte znevýhodněno v přístupu k jejich vymáhání. Pro jejich správný výklad si musí být sociální pracovník vědom skutečnosti, že tato práva vycházejí z reflexe potřeb dítěte. Pracovníci ZDVOP Klokánek Hostivice disponují poměrně obsáhlou základnou nástrojů a metod sociální práce, kterou využívají v péči o dítě. Uvádí ji ve svých standardech kvality, vnitřním řádu zařízení i v odkazech na legislativní dokumenty České republiky. Navíc mají sociální pracovníci stálou podporu od vedení Fondu ohrožených dětí i Krajského úřadu Středočeského kraje. Jsou také školeni v oblasti SPOD. Jako pozitivní vidím také komunikaci s OSPOD při společném plánování péče. Naopak rezervy nacházím ve spolupráci v rámci sanace rodiny dítěte. Myslím, že vyčlenění jednoho sociálního pracovníka Klokánku na sociálně-aktivizační služby s rodinou by mohlo přinést zefektivnění práce. Překvapení mi přineslo zjištění, že děti v zařízení zůstávají velmi často déle než proklamovaných 6 měsíců. Zde se domnívám, dochází porušování jejich práv, ale ne ze strany zařízení samotného, ale ze strany celkově pomalé spolupráce všech zapojených aktérů. Praxe Klokánku se potýká dle mého s problematikou nedostatku častější přítomnosti psychoterapeuta, což by bylo pravděpodobně vzhledem k problémům dětí potřeba. Je pravdou, že jsou děti posílány za externími terapeuty, ale tato terapie probíhá v intervalu přibližně 3 týdnů a probíhá jen u malého počtu dětí. Postrádám zde také podporu supervizora, kterou vidím vzhledem k charakteru práce jako nezbytnou. Hodnocení potřeb dítěte zařízením je poměrně podrobné. Zde je pozitivní zapojení do spolupráce všech pracovníků Klokánku a také vnějších subjektů SPOD, školy a lékařů. Je zjišťován názor dítěte a dítě je podporováno v aktivitách, jež vedou k jeho zdravému vývoji. Je mu umožňován kontakt s rodinou a dalšími blízkými lidmi. Trochu náročnější je situace v případě nařízení asistovaného styku, protože nejsou-li dány tyto kontakty na pevný čas v týdnu a rodič přijde např. o víkendu, musí být přítomna teta, která má na starosti další tři děti, což působí rušivě pro obě strany.

54

Jako velice pozitivní vidím možnost navázat důvěrný vztah tety a dítěte tím, že je teta přítomna po celý týden. Citlivý a empatický přístup, který uplatňuje většina tet, je často poznat na stavu dítěte již po několika týdnech pobytu v Klokánku.

55

Seznam literatury: Děti potřebují rodinu, Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Praze ve dnech 22.a 23.5.2008, s. 13-15 ERIKSON Erik H. Životní cyklus rozšířený a dokončený, Portál, Praha 2015, ISBN: 978-80-262-0786-3 DUNOVSKÁ, K. Metodika rodinných konferencí, 2015, Nadace SIRIUS DUNOVSKÝ Jiří. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě, Grada, Praha 1995, ISBN 80-7169-192-5 FISCHER Ondřej., MILFAIT René a kol., Etika pro sociální práci, Jabok, Praha 2010, ISBN 978-80-9041137-7-1 GIL, Eliana.The Healing Power of play.The Guilford Press, New York, 1991 IFE G. Human Rights and Social Work,Tiwards Rights-Based Practice, Cambrige:CUP, 2010 KAREN R. Becoming Attached, s. 27-28 Oxford 1998 KERN Hans. a kol. Přehled psychologie, Portál, Praha 2012, ISBN 978-80-2620105-2 Kolektiv autorů, Tři kroky k samostatnému životu, Průvodce sociální prací a komunikací s dospívajícím dítětem v náhradní rodinné péči, Kruh rodiny, Praha 2016, str. 27,28 LANGMEIER Josef., MATĚJČEK Zdeněk. Psychická deprivace v dětství, Karolinum, Praha 2011 ISBN:978-80-246-1983-5 MARTINAK Michael a kol. Praktická teologie, Jabok 2008, ISBN 978-80904137-6-4 MATĚJČEK Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují, Portál, Praha 1994, ISBN 807178-853-8 MATOUŠEK Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, Portál, Praha 2003, IBSN 80-7178-548-2 MATOUŠEK Oldřich. Sociální práce v praxi, Specifika různých cílových skupin a práce s nimi, Portál, Praha 2010, IBSN 978-80-7367-818-0 MATOUŠEK Oldřich, PAZLAROVÁ Hana. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, Portál, Praha 2014, IBSN 978-80-262-0522-7 MPSV Metodický pokyn, 2013 č. j. 2013/56052-211/1, str. 3 MPSV, MACELA Miloslav, Informace k jednotlivým ustanovením zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 401/2012 Sb. RACEK Jindřich., SOLAŘOVÁ Hana., SVOBODOVÁ Alena. Vyhodnocování potřeb dětí - Praktický průvodce, Lumos,Praha 2014, ISBN-978-80-260-5521-1 VÁGNEROVÁ Marie. Vývojová psychologie, Dětství a dospívání, Karolinum 2014, Praha, ISBN 978-80-246-2153-1 Úmluva o právech dítěte, OSN, 1989 VANÍČKOVÁ Eva. Dětská prostituce, Grada, Praha 2005, ISBN-80-247-1138-9 56

VRTBOVSKÁ Petra. O ztraceném dítěti a cestě do bezpečí, Attachment, poruchy attachmentu a léčení, SCAN 2010 – NAMATA 2010, Příbram ISBN 80-86620-20-4 Zákon č.359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí Zákon č. 108/ 1999 Sb. Zákon o sociálních službách Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Dokumenty FOD ZDVOP Klokánek Hostivice: Stanovy Fondu ohrožených dětí, 2016 Standardy kvality sociálních služeb, Fond ohrožených dětí 2016 VANĚK Jan. Vnitřní řád ZDVOP Klokánek Hostivice, 2016 Kvalifikační požadavky zaměstnanců Klokánku, Fond ohrožených dětí, 2016 Statistika za rok 2015, 2016 Fond ohrožených dětí

Internetové odkazy: Český helsinský výbor: Zpráva o stavu lidských práv 2012, s. 11,[online]. [cit. 2016-0831]. Dostupné z: http://www.helcom.cz/dokumenty/uploads/2013/09/ZLP_2012.pdf Filosofie úspěchu.[online].[cit. 2016-08-31]. Dostupné z : http://www.filosofieuspechu.cz/wpcontent/uploads/maslow.jpg Women for women: Obědy pro děti.[online]. [cit. 201-08-31]. Dostupné z: http://www.obedyprodeti.cz/nase-kampan MPSV: Vyhodnocování situace rodiny a tvorba individuálního plánu. [online]. [cit. 2016-08-31]. s.41-43 Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/18887/manual_010415.pdf, MPSV: Manuál implementace, s. 84, [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/18887/manual_010415.pdf MPSV: Vyhláška č. 473/2012 Sb. [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-473?text=manu%C3%A1l+implamentace Šance dětem: KRCH. Fr. D. [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Ul1UqjRfMGM&feature=youtu.be Šance dětem: [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Qk6EkvZDPFQ VÚPSV. [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.vupsv.cz/index.php?p=projects&site=default&id=185 UNICEF ČR: Závěrečná doporučení Výboru pro dětská práva OSN: Česká republice 3. a 4. periodické zprávě ČR o naplňování Úmluvy o právech dítěte, 17. června 2011. [online]. [cit. 2016-08-31]. s.6, Dostupné z: http://www.unicef.cz/aktualne/82292umluva-o-pravech-ditete Konference: Macela Miloslav. Konference Náhradní rodinná péče a nové trendy, Praha 30.3.2016

57