Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Soňa Kolaříková Hlavní příčiny sexuálního zneuţívání z mezioborového pohledu ve sluţbě interdisciplinárního potírání Katedra: Filozofie a teologie Vedoucí: ThLic. Ing. René Milfait, Th.D. 2011

1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Hlavní příčiny sexuálního zneuţívání z mezioborového pohledu ve sluţbě interdisciplinárního potírání zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. Datum: 20.4.2011

Jméno: Soňa Kolaříková Vlastnoruční podpis:

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neuţívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

Anotace v českém a cizím jazyce, klíčová slova Tato

absolventská

práce

s názvem

Hlavní

příčiny

sexuálního

zneuţívání

z mezioborového pohledu ve sluţbě interdisciplinárního potírání. Cílem je seznámení s hlavními důvody sexuálního zneuţívání dětí. Prostřednictvím těchto faktorů se můţe interdisciplinárně potírat trestný čin pohlavní zneuţití. Důleţitý je vznik interdisciplinárního týmu sloţeného z odborníků z různých oblastí – psycholog, orgán sociálně – právní ochrana dětí, policie aj. Odborníci v tomto týmu mohou svými vědomostmi a zkušenostmi pozitivně přispět v boji proti sexuálnímu zneuţívání dětí. Znalostí faktorů sexuálního zneuţívání se můţe následně navázat na jeho interdisciplinární potírání. Tato práce je rozdělena do několika kapitol, které se zabývají touto problematikou. Seznamuje s základními okruhy sexuálního zneuţívání – vymezení sexuálního zneuţívání, komerčního sexuálního zneuţívání a jejich formami. Nabízí typologii pachatelů CSA a CSEC a pohled z hlediska trestního zákoníku.

2

Klíčová slova: Sexuální výchova Sexualita Sexuální deviace Sexuální delikt Helpline Interdisciplinární tým Abstract This graduate work entitled The causes of sexual abuse from an interdisciplinary perspective in interdisciplinary combat service. The aim is to introduce the main causes of child sexual abuse. Through these factors can be of child sexual abuse. Through these factors can be inter-disciplinary combat crime of sexual abuse. What is important is the emergence of an interdisciplinary team of experts from different fields – a psychologist, a social institution – the legal protection of children, police and others professionals on this team, can provide knowledge and experience to contribute positively in the fight against sexual exploitation of children. Knowledge of the factors of sexual abuse can the build on the interdisciplinary combat. This thesis is divided into severals chapters that deal with this issue. It introduces the basic topics of sexual abuse – definition of sexual abuse, commercial sexual exploitation and forms. It offers a typology of offenders CSA and CSEC and the view from the perspective of the Criminal code. Keywords: Sex education Sexuality Syndrome Sexual deviation Sexual offense Hepline Interdisciplinary team

3

Poděkování Chtěla bych velmi poděkovat panu René Milfaitovi, který je vedoucí mé absolventské práce. Byl mi dobrým rádcem a vedoucím, bez kterého bych tuto práci nemohla v takové kvalitě napsat.

Obsah: Úvod ………………………………………………………………………….. 7 1.Vymezení syndromu CAN a CSA …………………………………………9 2. Sexuální zneužívání ………………………………………………….........10 2.1 Vymezení sexuálního zneuţívání dítěte…………………………………..10 2.1.1 Bezdotykové formy sexuálního zneuţívání …………………………….13 2.1.2 Dotykové formy sexuálního zneuţívání …………………………........14 2.1.3 Formy sexuálního zneuţívání dle závaţnosti ……………………........14 2.1.4 Odlišné formy sexuálního zneuţívání ………………………………...15 2.2.1 Vymezení komerčního sexuálního zneuţívání ………………………...16 3. Právní aspekty jevu ……………………………………………………....16 3.1 Trestně právní úprava CSA a CSEC ……………………………….........17 3.1.2 Trestní čin pohlavní zneuţití ……………………………………..........17 3.1.3 Trestný čin souloţ mezi příbuznými …………………………………..19 3.1.4 Trestný šíření pornografie ……………………………………………..20 3.1.5 Trestný obchodování s dětmi …………………………………….........21 4.1 Typologie pachatelů sexuálního zneužívání …………………………..21 4.1.1 Infantilní pachatel ……………………………………………….........22 4.1.2 Oidipovský pachatel ………………………………………….............22 4.1.3 Pubertální pachatel …………………………………………………...23 4.1.4 Adolescentní pachatel ………………………………………………..23 4.1.5 Typ profesor Higgins ………………………………………………...23 4.1.6 Duševně nemocný pachatel ………………………………………….24 4.1.7 Senilní pachatel ………………………………………………...........24 4.1.8 Nevypočitatelní pachatelé …………………………………………...25

4

4.2 Typologie pachatelů komerčního sexuálního zneužívání ................25 4.2.1 Pedofil ………………………………………………………………25 4.2.2 Preferenční pachatel ………………………………………………...26 4.2.3 Situační pachatel ……………………………………………………26 4.2.4 Obchodník s dětmi ………………………………………………….27 5. Následky sexuálního zneužívání ………………………………………27 5.1 Následky sexuálního zneuţívání z několika pohledů …………………27 5.2 Následky komerčního sexuálního zneuţívání ………………………...29 6. Soubor příčin sexuálního zneužívání z několika pohledů …………...31 6.1 Pedofilie ……………………………………………………………….31 6.1.1 Psychodynamický model ……………………………………………38 6.1.2 Psychoanalytický model …………………………………………….39 6.1.3 Psychopatologický model …………………………………………...39 6.1.4 Evolučněbiologický model ………………………………………….40 6.1.5 Hormonální teorie …………………………………………………...40 6.1.6 Neuroanatomický neurofyziologický model ………………………...40 6.1.7 Multifaktoriální model ………………………………………………41 6.2 Psychosexuální vývoj ………………………………………………….42 6.3 Chudoba ………………………………………………………………..42 6.4 Dysfunkce rodiny ………………………………………………………43 6.5 Osobní zkušenost se sexuálním zneuţíváním ………………………….45 6.6 Poptávka po sexuálním zneuţívání dětí ………………………………..48 6.7 Nenaplněné ţivotní potřeby ……………………………………………49 6.8 Disociální porucha osobnosti …………………………………………..51 6.9 Mentální retardace ……………………………………………………..53 6.10 Strategie pachatelů ……………………………………………………53 6.11 Internet ………………………………………………………………..55 6.12 Nedostatečnost sexuální výchovy a informovanost dítěte ……………56 6.13 Neznalost práv dítěte …………………………………………………57 6.14 Neznalost praktik CSA a CSEC ……………………………………...57 7. Aktéři a cesty interdisciplinárního potírání ………………………...57 7.1 Prevence sexuálního zneuţívání ………………………………………58 7.2 Sexuální výchova na ZŠ a v rodině …………………………………...59

5

7.3 Znalost sexuálních práv …………………………………………………60 7.4 Výchova k lidským právům ……………………………………………..61 7.5 Znalost, respektování a prosazování práv dítěte …………………….......63 7.6 Sociálně-právní ochrana dětí …………………………………………... 66 7.7 Péče v rodině ……………………………………………………………67 7.8 Plán boje proti CSEC dle ministerstev a jejich úkolů …………………..68 7.9 Psycholog ……………………………………………………………….69 7.10 Znalost strategií a typologií pachatelů ………………………………...71 7.11 Znalost praktik CSA a CSEC …………………………………………72 7.12 Zpravodajství médií …………………………………………………...72 Závěr ……………………………………………………………………….74 Seznam literatury ………………………………………………………...76

6

Úvod Téma mé absolventské práce má název Hlavní příčiny sexuálního zneuţívání mezioborový pohled ve sluţbě interdisciplinárního potírání. Tato oblast mě velmi zajímá. Zvláště od té doby, kdy jsem začala na VOŠ Jabok navštěvovat volitelný předmět Komerční sexuální zneuţívání dětí. Problematika sexuálního zneuţívání dětí je velmi oţehavé téma, a myslím si, ţe by se o ní mělo vědět co nejvíce informací, aby se mohlo proti ní bojovat, proto je důleţitý mezioborový pohled na tuto problematiku. Čím více různých pohledů z různých oblastí, tím je větší moţnost úspěšně bojovat. Z toho vyplývá, ţe je nutný multidisciplinární přístup ve spolupráci s odborníky z odlišných oblastí. Je proto významné vytvořit tzv. multidisciplinární tým, který se bude skládat z následujících osob: psycholog, odbor sociálně právní ochrany dětí, policie, dítě a jeho rodina. Z hlediska psychiky dítěte je nutný psycholog, z oblasti sociální práce je významná spolupráce s odborem sociálně právní ochrany dětí. Policie vše bude mít pod dozorem z pohledu moţného potrestání pachatele. Dále je důleţitá spolupráce se školou jako institucí. Nejdůleţitějším článkem v tomto přístupu je dítě (oběť) a samozřejmě jeho rodina. Je nutné, aby všichni tito lidé spolu vzájemně spolupracovali a s moţnou mezioborovou spoluprácí se tomuto týmu můţe pomoci dítěti a chytit pachatele trestného činu. Cílem je seznámení s hlavními důvody pachatelova sexuálního zneuţívání dětí. Já jsem se zaměřila na hlavní faktory sexuálního zneuţívání z pohledu různých oborů. V první části Vás seznámím se základními definicí sexuálního zneuţívání, komerčního sexuálního zneuţívání. Zároveň budu popisovat formy sexuálního zneuţívání a komerčního zneuţívání. Dále s odlišnými formami sexuálního zneuţívání, do kterého patří sexuální turistika, která se čím dál více rozvíjí do více zemí. Nakonec Vám popíši vymezení syndromu CAN a CSA, které je důleţité znát v souvislosti s touto problematikou. V průběhu této kapitoly Vás seznámím s definicí sexuálního zneuţívání, kterou jsem si vytvořila z několika různých definic stanovených Zdravotní komisí Rady Evropy nebo Světovou zdravotnickou organizací. Ve druhé kapitole se budu zabývat touto problematikou z hlediska práva. Jak je viděno sexuální zneuţívání dětí z hlediska Listiny základních práv a svobod a zaměřím se na určité články, které se této oblasti zejména týkají z pohledu jeho ochrany. Nejvýznamnějším mezinárodním dokumentem týkajícím se sexuálního

7

zneuţívání dětí je Úmluva o právech dítěte. V té je stanovena definice dítěte, dále jaké má práva a povinnosti, ale obzvláště tím, co se týká práv a ochrany dítěte. Nejdůleţitější je článek 54 a tři nejvýznamnější práva dětí. Dalším dokumentem zabývajícím se sexuálním zneuţíváním dětí je Deklarace lidských práv a nakonec pohled odboru sociálně právní ochrany dětí. Nejen různé mezinárodní dokumenty se zabývají sexuálním zneuţíváním dětí. Tato problematika je také obsaţena v trestním zákoníku. Trestný čin pohlavní zneuţití můţe mít souvislost i s různými trestnými činy z oblasti trestných činů se sexuální tématikou a zároveň porušováním lidské důstojnosti obětí. Jedná se například o trestný čin ohroţování mravnosti, obchodování s dětmi a souloţ mezi

příbuznými.

V třetí

kapitole

se

budu

věnovat

typologii

pachatelů,

prostřednictvím které se můţeme dozvědět, jaké jsou motivy jejich jednání a následně jaké jsou moţné důvody sexuálního zneuţívání dětí. Pachatelé mohou trpět sexuální deviací, být poznamenání výchovou a rodinnou patologií v dětství atd. Ve čtvrté kapitole se budu věnovat pachatelům komerčního sexuálního zneuţívání, kteří jsou určitým způsobem specifičtí. A proto je také u nich trochu odlišná příčina komerčního sexuálního zneuţívání na rozdíl od tzv. klasického pohlavního zneuţití. Také Vám popíši, jaký je rozdíl mezi pachatelem tzv. klasického sexuálního zneuţívání a pachatelem komerčního sexuálního zneuţívání. V páté kapitole se budu věnovat následkům sexuálního zneuţívání. Na tuto oblast se budu dívat z několika moţných pohledů, ve kterých se dozvíme, jaké následky můţe sexuální chování pachatele zanechat na dětské oběti. Faktory sexuálního za zneuţití z mezioborového pohledu se budu zabývat v šesté kapitole této práce. Těchto příčin existuje opravdu velké mnoţství, a proto si myslím, ţe kdyţ jich budeme znát co nejvíce, tak se nám bude lépe hledat řešení jak bojovat proti tomuto patologickému jevu. Je zde nutná spolupráce několika odborníků z různých oblastí, jako je sociální práce, psychologie, psychiatrie, policie, sexuologie nebo policie. Interdisciplinární potírání můţeme realizovat formou týmu sloţeného z předem určených odborníků, jako je psycholog, sociální pracovnice z oddělení sociálně-právní ochrany dětí, zástupce školy, policejní příslušník, dítě (oběť) a jeho rodina. Všechny tyto osoby se musí pokusit z hlediska svého oboru bojovat proti všem formám sexuálního zneuţívání jako je například incest nebo komerční sexuální zneuţívání. Vytvořením tohoto týmu kaţdý člen můţe svým zaměřením ve svém oboru přispět k boji proti sexuálnímu zneuţívání. V poslední kapitole se budu věnovat technice interdisciplinárního potírání tohoto 8

patologického jevu ve společnosti. Tato technika bude zaloţena na mezioborové spolupráci a podstatným přínosem budou mít faktory sexuálního zneuţívání z mezioborového pohledu, kterým se budu věnovat v šesté kapitole této práce. V závěru zhodnotím, jestli jsem dosáhla svého cíle, který jsem si stanovila na začátku práce v jeho úvodu. Popíši postup, kterým jsem se postupně dopracovala k cíli. Shrnu všechny poznatky, ke kterým jsem v průběhu práce došla. Zrekapituluji obsah této práce. Navrhnu další moţnou oblast, kterou by bylo dobré se zabývat, ke které jsem došla v průběhu psaní této práce. 1.Vymezení syndromu CAN a CSA Syndrom CAN je zkratkou syndromu zanedbávaného, týraného a

zneuţívaného

dítěte. V anglickém překladu to zní jako Child Abuse and Neglect. Tento syndrom byl definován Zdravotní komisí Rady Evropy v roce 1992. Znamená to jakékoliv vědomé nebo nevědomé aktivity, kterých se dopouští člověk ať uţ to je rodič, vychovatel nebo jiná osoba na dítěti. Prostřednictvím těchto aktivit následně dochází k poškození zdraví a zdravého vývoje dítěte. Její zcela nejvyhranější podobou je usmrcení dítěte.

1

Tento syndrom byl poprvé identifikován na III. Evropské

konferenci pro prevenci týrání dětí, které se realizovalo v Praze v roce 1991.

2

Také

můţeme syndrom CAN chápat jako soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu a vývoje dítěte, jeho postavení ve společnosti, ale zejména v rodině. Tento soubor negativních příznaků je výsledkem zvláště úmyslného ubliţování dítěti, k němuţ nejčastěji dochází ze strany primárních vychovatelů.

3

Tomuto syndromu a

jeho následkům můţeme předejít tak, ţe odstraníme příčiny, které tento syndrom vyvolaly. Musí se zamezit sexuálnímu zneuţívání v celé jeho míře. Obsahem syndromu CAN jsou následující oblasti: Fyzické týrání, psychické týrání, sexuální zneuţívání, zanedbávání, šikanování, sekundární viktimizace a münchlasenův syndrom by proxy. Sexuální zneuţívání patří do CAN a označuje se jako CSA neboli syndrom sexuálně zneuţitého dítěte v anglickém překladu to znamená Child Sexual Abuse. Oblastí sexuálního zneuţívání se budu hlouběji zabývat v průběhu práce.

1

Viz Hana Provazníková, Eva Vaníčková 6 Viz Hana Provazníková a Eva Vaníčková 19 3 Viz Šárka Špeciánová 26

2

9

Nakonec si vysvětlíme, co to znamená syndrom CSA neboli syndrom sexuálně zneuţitého dítěte v anglickém překladu Child Sexual Abuse. Vyznačuje se následnými příznaky, jako je nízká sebeúcta, poruchy spánku, strach, deprese, delikvence, sexuální dysfunkce nebo zneuţívání jiných osob. 4 Z této definice jsme se dozvěděli, ţe dítě které trpí tímto syndromem, tak má problémy zejména v oblastech jeho psychiky a chování. Nejzávaţnějším následkem ze strany oběti je zneuţívání dalších osob. Z toho se vytváří obrázek toho, ţe oběť sexuálního zneuţívání se můţe stát nebo stává pachatelem sexuálního zneuţívání na jiných dětech. Coţ se mi zdá jako velice závaţný problém. 2.Sexuální zneužívání Sexuální zneuţívání je obecně vnímáno jako nejhorší způsob násilí na dětech. Děti jsou velmi křehké bytosti, které jsou ve vývoji. Jestliţe nějaká cizí osoba spáchá na dítěti tento trestný čin, tak je to ten nejhorší způsob, jak mohl někdo dítěti ublíţit. Dítě si ponese následky sexuálního zneuţití po celý svůj zbytek ţivota. Stále tu vyslovuji pojem sexuální zneuţití, ale víme přesně, co sexuální zneuţívání znamená, co si pod tím můţeme představit? V této kapitole Vám popíši několik definic, které je potřeba znát, abychom rozuměli tomu, o čem se bude mluvit v průběhu práce. Také je důleţité znát tyto definice v souvislosti s cílem této práce. Je potřeba vědět, co pachatel dětem způsobuje v souvislosti s příčinami jeho sexuálně motivovaného trestného činu. 2.1 Vymezení sexuálního zneužívání dítěte Podle syndromu CAN se sexuálním zneuţíváním rozumí kaţdé nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu nebo chování, které vede zejména k uspokojování sexuálních potřeb zneuţivatele. 5 Odlišná je definice podle Světové zdravotnické organizace. Pohlavní zneuţívání je zapojení dítěte do sexuální aktivity, ţe on nebo ona není zcela schopen/a dát informovaný souhlas, nebo pro které dítě není vývojově připraveno a nemůţe dát souhlas, nebo ţe porušují zákony nebo sociální tabu společnosti. Pohlavní zneuţívání dokazuje tato činnost mezi dítětem a dospělým, nebo jiným dítětem, které podle věku nebo vývoje ve vztahu odpovědnosti, důvěry a síly, přičemţ činnost je určena k 4 5

Viz Šárka Špeciánová 27 Viz www.dkc.cz

10

ukojení, uspokojení potřeb druhého člověka. Dále také můţe zahrnovat svádění nebo donucování dítěte k účasti na jakémkoliv nezákonném sexuálním svádění. Donucování dítěte k účasti na jakékoliv nezákonné sexuální činnosti. Vykořisťování dítěte k prostituci nebo jiným nezákonným sexuálním praktikám. Vyuţívání dětí k pornografickým představením a materiálům. 6 Zdravotní komise Rady Evropy v roce 1992 definovala sexuální zneuţívání jako nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti nebo chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče nebo kdo dítě zneuţívá.7 Definice sexuálního zneuţívaní, které je součástí syndromu CAN je krátká, ale obsahově vystihující. Jednou větou je řečeno vše podstatné. Vysvětluje nám sexuální zneuţívání dětí jako jakékoli nestoudné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu nebo chování pachatele vůči oběti. Cílem je ukojení sexuálních potřeb zneuţívající osoby. Neobsahuje podrobnosti, které by mohly přiblíţit tuto definici podrobněji. Sexuální zneuţívání je popisováno světovou zdravotnickou organizací rozdílným způsobem, ze kterého můţeme sexuální zneuţívání chápat jako zapojení dítěte do sexuální aktivity, které dítě není schopno pochopit. Poukazuje na nedostatečný vývoj dítěte k této sexuální aktivitě, neschopnost dát souhlas, porušování zákonů. Sexuální zneuţívání je chápáno podle této definice jako sociální tabu společnosti. Všechny tyto body, které jsem vyjmenovala nejsou součástí ţádné ze dvou zbývajících definic, ačkoliv jsou velmi důleţité a významné. Kaţdá ze tří definic sexuálního zneuţívání je ostatním podobná nebo má shodné části s ostatními. První definice podle syndromu CAN je velmi podobná definici napsanou Zdravotní komisí Rady Evropy. Před slovem kontakt je u první definice přídavné jméno sexuální, ale u definice podle Zdravotní komise Rady Evropy je přídavné jméno pohlavní před slovem kontakt. Druhým rozdílem je přídavné jméno kaţdé, kterým začíná definice podle syndromu CAN, kaţdé nepatřičné vystavení dítěte, jenţ definice podle Zdravotní komise Rady Evropy neobsahuje. Třetím rozdílem je slovo činnost/i, coţ je součástí definice v části, kde se popisuje čemu je dítě vystavováno. Obě definice jsou krátké na rozdíl od definice OSN, ale jsou obsahově kvalitní. První definice se zaměřuje na vystiţení toho, ţe sexuální zneuţívání vede k uspokojení 6 7

sexuálních

potřeb

zneuţivatele.

Viz http://www.who.cz/ Viz www.dkc.cz

11

Pachatele

pojmenovává

jako

zneuţivatele. Definice podle Zdravotní komise Rady Evropy více popisuje, co můţe být s dítětem realizováno. Pachatel, zde není označen jako zneuţivatel, jako u první definice, ale je nazván kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče nebo ho zneuţívá. Druhá definice napsaná Světovou zdravotnickou organizací je mnohem delší a obsah je trochu rozdílný od předešlých definic. Definuje sexuální zneuţívání podrobněji. Pojmenovává sexuální zneuţívání jako donucování dítěte k jakékoliv nezákonné sexuální činnosti, porušování zákonů, sociální tabu společnosti. Dále zmiňuje vyuţívání dětí k pornografickým představením a materiálům. Tato definice je velmi dobře napsaná, protoţe obsahuje mnoho moţností sexuálního zneuţívání. Nejedná se jen o formy dotykové ale i bezdotykové. Přesto mají něco společného. Za prvé tato druhá definice podle Světové zdravotnické organizace začíná slovní dvojicí pohlavní zneuţívání na rozdíl od třetí definice, kde je uţito slovní spojení sexuální zneuţívání. Za druhé je pohlavní zneuţívání definováno u druhé definice jako zapojení dítěte do sexuální aktivity. U předešlé definice je pohlavní zneuţívání pojmenováno jako vystavení dítěte sexuálnímu (syndrom CAN) / pohlavnímu (Zdravotní komise Rady Evropy) kontaktu či chování a u třetí definice je navíc ještě slovo činnosti při popisu vystavení různým pohlavním způsobům. Třetí podobností je u druhé definice vůči první je část, ţe činnost je určena k ukojení nebo uspokojení potřeb druhého člověka. Zde je důleţitých několik slov jako uspokojení, coţ je totoţné s částí první definice. Navíc je slovo ukojení u druhé definice. Dále je shoda v části uspokojení potřeb druhého člověka. Rozdíl je v definici pachatele (osoby). U druhé definice je nazván člověkem, ale u první zneuţivatelem. Za čtvrté definice podle Světové zdravotnické organizace a Zdravotní komise Rady Evropy mají společné slovo činnosti. Pohlavní zneuţívání pojmenovává jako zapojení do sexuální aktivity. Je to rozdíl od první a druhé definice, kde je pojmenován jako sexuální kontakt, chování či činnost. Poslední shodou je u druhé a třetí definice slovo vykořisťování. Toto slovo je součástí vyjmenování dalších různých moţností sexuálního zneuţívání. Přesněji nazvané vykořisťování dítěte k prostituci, ale poslední definice je v souvislosti vykořisťování dítěte kýmkoliv. Dle Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí před CSA a CSEC z roku 2007 se sexuálním zneuţíváním rozumí provádění takových sexuálních praktik s dítětem, které v souladu s příslušnými ustanoveními vnitrostátního práva, dítě nedosáhlo zákonného věku pro pohlavní aktivity. Dále se sexuální zneuţívání můţe chápat jako 12

provádění sexuálních praktik s dítětem, jestliţe bylo pouţito výhruţek, nátlaku a síly. Dochází- li ke zneuţití prostřednictvím důvěry, nadřízenosti, vlivu nad dítětem i v prostředí rodiny. Poslední moţností je jestliţe dochází ke zneuţití dítěte zejména z důvodu mentálního nebo fyzického postiţení nebo dítěte v závislosti. Z těchto všech různých definic chci stanovit jednu stálou a vystihující definici sexuálního zneuţívání. Sexuálním zneuţíváním můţeme rozumět zapojení dítěte do sexuální aktivity za účelem uspokojení sexuálních potřeb zneuţivatele. Pod sexuální zneuţívání můţeme zahrnout jakékoliv dotýkání, styk nebo vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče nebo kdo dítě zneuţívá. Zneuţivatel uţívá vůči dítěti výhruţky, nátlak prostřednictvím důvěry nadřízenosti. Z hlediska dítěte je důleţité, ţe dítě nedosáhlo zákonného věku, pohlavní aktivity a není vývojově připraveno na jakýkoli sexuální kontakt. V následující části se budu věnovat rozdělením sexuálního zneuţívání z hlediska jeho forem. Sexuální zneuţívání se dělí na zneuţití bez tělesného ( bezdotykového) kontaktu a s tělesným kontaktem neboli dotykový. 2.1.1 Bezdotykové formy sexuálního zneužívání Do bezdotykové formy sexuálního zneuţívání patří harassment, coţ znamená znepokojování dítěte slovními výpady, poplácávání po zadku, tisknutí dítěte ke svému tělu, jestliţe má chování dospělého sexuální podtext takové jednání můţeme nazvat jako tzv. sexuální obtěţování. Pod pojmem exhibiocinismus si můţeme představit takové chování osoby, kdy dospělý člověk ukazuje své genitálie záměrně před dítětem. Pachatel můţe dítě nutit k obnaţování a fotografování jeho těla a prohlíţení si časopisů s pornografií. Další bezdotykovou formou jsou obscénní telefonní hovory nebo přinucení dítěte sledovat souloţ dvou lidí. Poslední formou je pozorování dítěte za účelem pachatelova vlastního sexuálního vzrušení a uspokojení. Jiţ v definici sexuálního zneuţívání bylo zmíněno, ţe je důleţité sexuální vzrušení a uspokojení pachatele, coţ je významným znakem sexuální zneuţití. Tyto všechny bezkontaktní formy mohou na dítěti zanechat celoţivotní následky. Nesmíme si myslet, ţe kdyţ se pachatel dítěte přímo nedotýkal, ţe to není tak závaţný trestný čin. Bezdotyková forma sexuálního zneuţívání nechává na dítěti negativní následky na jeho duši. Není to lehčí nebo ne tak závaţná forma sexuálního zneuţívání jako forma dotyková, kdy jsou na dítěti zanechány následky nejen na duši, ale i na těle. Jakákoliv 13

forma sexuálního zneuţívání zanechá na dítěti negativní následky. Dítě není připraveno sledovat tyto aktivity, aniţ by je bylo schopno pochopit z hlediska svého duševního vývoje. 2.1.2 Dotykové formy sexuálního zneužívání Do dotykové formy sexuálního zneuţívání můţeme zařadit následující body. První formou je incest, coţ je sexuální aktivita mezi dvěma osobami, kterým z hlediska jejich věku není dovoleno uzavřít sňatek. Je to pohlavní styk mezi osobami, které jsou spolu v přímé příbuznosti. Pachatelem mohou být obě pohlaví. Pod pachatelem muţ si můţeme představit otce, bratra, dědečka, strýce. Pachatelkou incestu můţe být matka, sestra, babička, teta. Většinou jsou ale pachatelé incestu spíše muţi. Například otec, který má dospívající dceru. Dívka se tělesně vyvíjí. Začíná být například stále více tělesně vyvinutější. Zejména mohou být pro pachatele lákavé určité partie jako je poprsí, boky a pozadí mladé dospívající dívky. Dále můţeme do kontaktní formy zařadit takové jednání, během kterého dospělá osoba dítě obtěţuje, líbá a osahává na erotogenních zónách a toto jednání je často doprovázeno slovnímu útoky. Třetí moţností kontaktního sexuálního zneuţívání je znásilnění, které spočívá ve vynuceném vniknutí do vagíny, konečníku či úst dítěte penisem. Pohlavní styk realizovaný na obětech si můţeme rozdělit do několika kategorií. Je to pohlavní styk vaginální, anální, orální a intrafemulární pohlavní styk, coţ znamená styk mezi stehna. Dále se jedná o vnikání prstem, jazykem, předměty do vagíny nebo anusu dítěte a laskání prsů a genitálií. 2.1.3 Formy sexuálního zneužívání dle závažnosti Podle D.E. Russella můţeme sexuální zneuţití rozdělit podle její závaţnosti do několika kategorií. První kategorií jsou velmi závaţné formy sexuálního zneuţití. Do této kategorie můţeme zařadit orální sex, kdy je oběť aktivním nebo pasivním účastníkem sexuální agrese. Dále pohlavní styk vaginální nebo anální realizovaný penisem. Druhá kategorie má název středně závaţné formy do kterých patří tzv, hnětení a líbání prsou. Pachatelovo vnikání do vagíny prsty, předměty. Dále pronikání prsty, jazykem nebo různými předměty do anusu a nakonec vzájemné dotýkání se genitálií. Poslední kategorií jsou nejméně závaţné formy sexuálního zneuţití. Do této formy můţeme zařadit vzájemné svlékání, fotografování neslušných obrázků, sexuální 14

dotyky, laskání genitálií prsty nebo jazykem, nucená masturbace a tzv. nepatřičné líbání s pronikáním jazyka do úst oběti. Obsah všech tří kategorií sexuální zneuţívání jiţ byl popsán v předešlých řádcích ve formách kontaktního a bezkontaktního sexuálního zneuţívání, ale toto rozdělení do kategorií podle závaţnosti je velmi uţitečné. Člověk se tím dozví, jak jsou závaţné jednotlivé aktivity, ze strany pachatele vůči oběti. Můţe si udělat o jeho činnostech srozumitelnější obrázek. 2.1.4 Odlišné formy týrání a zneužívání Do odlišných forem týrání a zneuţívání můţeme zařadit například systémové týrání, které si můţeme vysvětlit jako druhotné ubliţování dítěti neboli sekundární viktimizace. Dítě bylo sexuálně zneuţito a po tomto hrůzném záţitku doufá, ţe uţ bude mít klid a nebude muset proţívat další stres a trauma. Tato forma týrání je způsobena systémem, který má oběti pomoci a chránit ho před potenciálními nebezpečími a také jeho rodinu, ale není tomu tak. Opakovanými výslechy, vybavováním si otřesných záţitků a zpochybňováním výpovědi oběti dochází k systémovému týrání. Další moţností je také situace, ve které je dítě vyslýcháno u soudu za přítomnosti pachatele, u oběti to můţe vyvolat úzkost. Další formou je organizované zneuţívání dětí, kdy se jedná o závaţné formy sexuálního zneuţívání s důrazem na jeho propracovanou organizovanost. Mohou být překračovány jak hranice České republiky, tak i hranice jiných států nebo kontinentů. Můţeme si ji rozdělit do několika forem jako je dětská prostituce a dětská pornografie. Tato odlišná forma zneuţívání je velmi podobná určitému a velice závaţnému druhu sexuálního zneuţívání, kterým je komerční sexuální zneuţívání. Trochu odlišnou formou sexuálního zneuţívání je rituální zneuţívání, které si můţeme definovat jako takové zacházení s dětmi, které se realizuje v souvislosti s různými symboly, jenţ mají mít náboţenskou, magickou nebo nadpřirozenou charakteristiku. Jedná se o určité organizované společenství s cílem vyvodit u dítěte strach. Poslední odlišnou formou zneuţívání je sexuální turismus. Tento fenomén je poměrně nový a k jeho přílivu došlo zejména ve druhé polovině 20.století. Sexuální turistika znamená cestování do různých zemí zejména se sexuálním podtextem. Při pobytu na tzv. dovolené zneuţívají špatné ekonomické situace v daných zemí a mají styk pohlavní styk zejména s dětmi, jako nejčastějšími osobami. Tento příliv sexuálních turistů přichází zejména z ekonomicky rozvinutých 15

zemí, jako je Západní Evropa, Severní Amerika. Dále se jedná o turisty z Austrálie, Nového Zélandu a Guineje, kteří se zaměřují na chudé země. V těchto zemích jsou lidé ochotni nebo donuceni k pohlavnímu styku se zahraničními turisty, kteří přijíţdějí do chudších zemí s jasně předem stanoveným účelem. Sexuální turismus se nejdříve soustředil na Jihovýchodní Asii. V současnosti však tento patologický jev pronikl i do dalších zemí v Asii, Jiţní Americe, Africe a Karibských oblastí. Pachatelé vyuţívají negativní ekonomické situace jmenovaných zemí ke svým sexuálním potřebám. 2.2.1 Vymezení komerčního sexuálního zneužívání Komerční sexuální zneuţívání se obecně vymezuje jako kaţdé uţití dítěte k sexuálnímu účelu za finanční nebo jinou odměnu. Také si můţeme tento pojem definovat jako pouţití dítěte pro sexuální účely výměnou za peníze nebo za odměnu v naturáliích mezi dítětem a zákazníkem, dítětem a prostředníkem nebo dítětem a agentem či jinými osobami, které vydělávají na obchodu s dětmi pro tyto účely.8 Má tři formy - obchodování s dětmi pro sexuální průmysl, dětskou prostituci a dětskou pornografii. 3. Právní aspekty jevu V předešlých řádcích jsme se dozvěděli, jaká je definice sexuálního zneuţívání dětí. Byly to definice sepsané Radou Evropy, Světovou zdravotnickou organizací, nově Úmluvou Rady Evropy o ochraně dětí před CAN a CSA. V této podkapitole se budu věnovat sexuálnímu zneuţívání z oblasti práva. Právní pohled na tuto problematiku si musíme rozdělit do několika částí, ve kterých se bude pohlíţet na sexuální zneuţívání z různých úhlů. Nejdříve z pohledu nejnovějšího trestního zákoníku II. z roku 2010. Za pohlavní zneuţití se povaţuje následující dle § 187. „(1) Kdo vykoná souloţ s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneuţije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ osm let. (2) Odnětím svobody na dvě léta aţ deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let svěřenému jeho dozoru,

8

Viz René Milfait 11

16

zneuţívaje jeho závislosti

nebo svého postavení

a z něho

vyplývající

důvěryhodnosti nebo vlivu. (3) Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těţkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na deset aţ osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt. (5) Příprava je trestná.“9 3.1 Trestněprávní úprava CSA a CSEC V této podkapitole se budu věnovat sexuálnímu a komerčnímu sexuálnímu zneuţívání dětí z pohledu trestního zákoníku. Co se povaţuje za trestný čin sexuální zneuţívání, se kterými trestnými činy souvisí komerční sexuální zneuţívání. 3.1.2 Trestný čin pohlavní zneužití Trestný čin pohlavní zneuţívání v zákoně znamená následující. Podle §187 odst. 1 trestního zákoníku se trestným činem pohlavního zneuţití se rozumí, to kdyţ pachatel vykoná souloţ s dítětem mladším patnácti let nebo jiným způsobem pohlavně zneuţije. Odst. 1 jsem se věnovala v právních aspektech jevu, ale zmiňuji ji znovu pro připomenutí a také z toho důvodu, ţe se jí bude týkat následující část. Pachatelem při souloţi je vţdy osoba opačného pohlaví neţ je oběť. Při pohlavním zneuţití jiným způsobem můţe být pachatelem i osoba stejného pohlaví jako je oběť, protoţe přímo nedojde k pohlavnímu styku. Objektem tohoto trestního činu pohlavní zneuţívání je mravní a tělesný vývoj dětí. Jedná se o důslednou ochranu jejich pohlavní nedotknutelnosti. Tento trestný čin je proti lidské důstojnosti jedince, proto je také lidská důstojnost objektem zmíněného trestného činu. Trestní zákoník podle odstavce 1 §187 pohlavní zneuţití rozlišuje z objektivní stránky 2 formy pohlavního zneuţití. Nejdříve si ale, musíme popsat, co znamená pojem pohlavní styk. Pohlavní styk znamená jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, která je stejného nebo opačného pohlaví. První formou je 9

Pavel Šámal a kol. 1673

17

souloţ, která je nejzávaţnější forma pohlavního styku. Souloţ znamená spojení pohlavních orgánů muţe a ţeny. Druhou formou je pohlavní zneuţití provedené jiným způsobem. Za jiný způsob pohlavního zneuţití se povaţují intenzivnější zásahy do pohlavní oblasti obětí, které jsou ze širšího pohledu povaţovány za pohlavní styk. Za jiné způsoby pohlavního zneuţití je vnímáno následující: orální pohlavní styk, ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů a líbání přirození oběťmi, které vede k sexuálnímu vzrušení pachatele. Trestný čin pohlavní zneuţívání je dolózním odlišným způsobem neţ vykonaná souloţ. Také je velmi důleţité při posuzování trestnosti tohoto jednání mít na vědomí, ţe trestný čin pohlavní zneuţití je dokonán nejen aktivní činností pachatele, ale i v případě aktivního jednání ze strany poškozené osoby např. ohmatávání pachatelova pohlavního údu. Trestnímu postihu nemůţe zabránit skutečnost, ţe k pohlavnímu zneuţití došlo při vzájemné citové náklonnosti nebo skutečnosti, ţe zneuţitá osoba s pohlavním stykem souhlasila či dokonce byla aktivnější v jednání. Tyto skutečnosti mohou mít vliv při posuzování míry nebezpečnosti tohoto jednání pro společnost tj. zda je splněna materiální podmínka, aby mohlo být jednání posuzováno jako trestný čin.10 Dle odstavce 2 §187 trestního zákoníku můţe být pachateli tohoto trestného činu vyměřena vyšší trestní sazba za okolnosti, jestliţe pachatel spáchá na své oběti, která je mladší patnácti let svěřeném jeho dozoru buď způsobem, kdy zneuţívá jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. Svěřením dozoru se rozumí konkrétní situace, ve které jmenovitě ustanovená dospělá a odpovědná osoba, která má odpovědnost za chování a stav osoby, jíţ

byla svěřena do péče. „Pojem zneuţití závislosti dítěte svěřeného

dozoru pachatele znamená, ţe takové dítě mladší neţ patnáct let dá pachateli souhlas k souloţi nebo jinému pohlavnímu zneuţití pod určitým psychickým nátlakem vyplývajícím právě z poměru mezi dozorujícím pachatelem a jemu svěřeným dítětem.“

11

Dozorujícími osobami mohou být nevlastní otec nebo

matka, vedoucí na táboře, krouţku, kteří mají dítě na starosti. Podle odstavce 3 §187 trestního zákoníku můţe pachatel oběti způsobit újmu na zdraví buď z nedbalosti nebo úmyslně. Je to podobné jako u následujícího odstavce. 10 11

Viz Šárka Špeciánová 43 Pavel Šámal a kol. 1676

18

Nyní podrobněji popíši odstavec 4 § 187 pohlavní zneuţití. Pachatel můţe trestným činem pohlavní zneuţití dítěti způsobit jeho smrt. I na tuto moţnost je pamatováno v trestním zákoníku. Tato okolnost podmiňuje stanovení vyšší trestní sazby. Způsobení smrti oběti ze strany pachatele si můţeme rozdělit na dvě následující moţnosti. Za prvé jestliţe byla smrt způsobena z nedbalosti, tak pachateli bude vyměřena vyšší trestní vazba. Druhou moţností je smrt způsobená úmyslně je tento čin povaţován za trestný čin vraţdy podle § 140, který je v souběhu s trestným činem pohlavního zneuţití podle § 187. Z těchto tří vět vyplývá následující. Jestliţe pachatel svoji oběť usmrtí přímo při sexuální činnosti a např. ji udusí nebo jiným způsobem usmrtí bez jakéhokoli úmyslu, tak dostane jen tzv. vyšší trestní vazbu. Ale pokud pachatel svoji oběť úmyslně zabije s jiţ předem jasným vědomím, tak bude navíc obviněn z trestního činu vraţdy. Odstavec 5 § 187 trestního zákoníku obsahuje trestnost přípravy, kdy samotná příprava není obecně vnímána jako trestný čin, ale můţe být trestním zákoníkem stanovena u zvláště závaţných zločinů. Závaţným zločinem je trestný čin pohlavního zneuţití jen při naplnění zvláště přitěţujících okolností jako jsou odstavec 2, 3, 4 podle paragrafu 187. Formou sexuálního zneuţívání je také incest, kterému jsem se věnovala v předcházející části. Ale nyní se jím budu zabývat v souvislosti s trestným činem pohlavní zneuţívání. V některých případech můţe dojít k souběhu trestného činu pohlavní zneuţití s incestem. 3.1.3 Trestný čin soulož mezi příbuznými Podle paragrafu 188 souloţ mezi příbuznými se tím rozumí následující věta. Ten kdo vykoná souloţ s příbuzným, se kterým je v přímém pokolení nebo sourozencem, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři roky. Z objektivního hlediska je to morální zásada, která nedovoluje pohlavní styky mezi nejbliţšími příbuznými, protoţe zde existuje riziko degenerace dětí narozených z tohoto milostného vztahu. Je to úmyslný trestný čin. Je zde moţný jednočinný souběh s trestným činem pohlavní zneuţití podle § 187 nebo sexuálního nátlaku podle § 186. Sexuálním nátlakem se rozumí takové chování, při kterém pachatel pod výhruţkou násilí nebo výhruţkou jiné těţké újmy svoji oběť donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnaţování nebo jinému srovnatelnému chování.

19

Velmi často dochází k tzv. jednočinnému souběhu trestného činu pohlavního zneuţití a ohroţování mravní výchovy. Tento souběh dvou trestných činů můţeme vidět na následující krátké ukázce. Příkladem takového jednání je opakovaná souloţ otce s nezletilou dcerou, kdy otec vyuţíval jejich dobrého vztahu, která přestoţe s jeho jednáním nesouhlasila, se mu neubránila a nikomu se nesvěřila ze strachu, ţe by ji potrestal. Otec tak svým jednáním naplnil současně i znaky trestného činu ohroţování mravní výchovy mládeţe dle ustanovení §217 písm.b) trestného zákona, neboť svým jednáním sváděl poškozenou k nemravnému ţivotu a vydal ji, třeba i z nedbalosti, nebezpečí zpustnutí.12 Pod pojmem zpustnutí si můţeme představit takové osvojení si povahových vlastností, zájmů a návyků jednotlivce, které se v jeho ţivotě se projevují takovým způsobem chování, které odporuje základním principům souţití. Takzvanou podmínkou je, ţe se tento získaný postoj musí projevovat dlouhodobějším jednáním a musí být trvalé povahy. Komerční sexuální zneuţívání je také formou sexuálního zneuţívání a proto si ji můţeme spojit s několika trestnými činy, které vznikají realizací komerčního sexuálního zneuţívání. 3.1.4 Trestný čin šíření pornografie Trestný čin ohroţování mravnosti podle skutkové podstaty splňuje osoba, která splňuje následující body: kdo uvádí do oběhu, rozšiřuje, činí veřejně přístupnými, vyrábí, dováţí, prováţí nebo vyváţí nebo za tím účelem přechovává pornografická díla písemná, nosiče zvuku nebo obrazu, zobrazení nebo jiné předměty ohroţující mravnost, která zobrazují dítě, v nichţ se projevuje neúcta k člověku a násilí nebo která zobrazují pohlavní styk se zvířetem. tuto činnost na osobě mladší osmnácti let.

12 13

Viz Šárka Špeciánová 46 Viz Šárka Špeciánová 52

20

13

Tato osoba je stíhána, jestli realizuje

3.1.5 Trestný čin obchodování s dětmi Dalším trestným činem, který souvisí s komerčním sexuálním zneuţíváním je trestný čin obchodování s dětmi. Jedná se zejména o situaci, kdy osoba která za odměnu svěří dítě do moci jiné osoby za účelem adopce. Vyuţívá dítě k dětské práci nebo pro jiný účel. Zneuţívání dětí k dětské práci je zakázána činnost, proti které je nutné bojovat a snaţit se o její celkové vymizení ve všech částech světa. Za pachatele se povaţují zejména rodiče a ostatní osoby, které mají dítě ve své péči. 3.1.6 Trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku Dalším trestným činem v souvislosti s komerčním sexuálním zneuţíváním je trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku. Nahradil trestný čin obchodování se ţenami. Skutková podstata tohoto trestného činu byla obohacena o předmět útoku o osoby muţského pohlaví. Trestným činem obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku se rozumí, takové jednání pachatele, jestliţe do ciziny nebo z ciziny vyláká, najme nebo dopraví osoby za účelem, aby byly vyuţity k pohlavnímu styku za peněţitou odměnu pro prodávajícího. Novinkou je takové jednání pachatele, kdy dopraví osoby k prodeji za účelem pohlavního styku z ciziny na území České republiky. Podle §193 se za zneuţití dítěte k pornografii rozumí takové jednání, ve kterém pachatel přiměje, zjedná, najme, svede nebo zneuţije dítě k výrobě pornografického díla nebo kořistí z účasti dítěte na tomto pornografickém díle. Důleţité je, aby tam pachatel vystupoval jako člen organizované skupiny nebo má finanční zisk z této činnosti. Dále jestli působí jako člen organizované skupiny ve více státech. Objektivní stránkou je ochrana dětí před sexuálním zneuţitím a svoboda rozhodování. Jedná se o úmyslný trestný čin. Příprava tohoto činu není trestně postiţitelná, protoţe se nejedná o zvláště závaţný zločin. 4.1 Typologie pachatelů sexuálního zneužívání V minulých dvou kapitolách jsme se dozvěděli různé definice sexuálního zneuţívání a komerčního sexuálního zneuţívání. A také víme, jaké jsou formy sexuálního zneuţívání a pohled na tento patologický jev z právního hlediska. A nyní se budu věnovat určité typologii pachatelů sexuálního zneuţívání. Typologie pachatelů můţe určitou měrou souviset s příčinami sexuálního zneuţívání, coţ je cílem této práce. V této kapitole se pokusím srozumitelně popsat různé typy pachatelů. Jakým způsobem chování se vyznačují, co je pro ně charakteristické nebo jaké taktiky 21

pouţívají vůči svým obětem při snaze je získat a podmanit. Typologie pachatelů sexuálního zneuţívání můţe být také jednou z mnoha příčin sexuálního zneuţívání ve smyslu poruchy či onemocnění pachatele a jeho následné zařazení do tzv. škatulky typu pachatele sexuálního zneuţívání. Typologie pachatelů je velmi pestrá a proto se budu snaţit jasně a stručně popsat jednotlivé typy pachatelů. Znalost strategií a typů pachatelů je jedním z několika pilířů interdisciplinárního potírání sexuálního zneuţívání a také je i prevencí tohoto patologického jevu. 4.1.1 Infantilní pachatel Prvním typem je infantilní pachatel, který zůstal z hlediska své sexuality ve stádiu sexuálního vývoje - ve věku tzv. předvádění se. V tomto raném sexuálním vývoji proţil nějaký intenzivní stimul, který si nevědomě uloţil do své paměti a ve své fantazii se k němu neustále vrací. U těchto osob je charakteristická zvědavost a splnění si dřívějších přání z dětství. Pachateli k sexuální stimulaci stačí vidět nahé dítě, ale nemusí se jednat o ţivou bytost. Stačí si prohlíţet časopisy s obrázky zvláště malých dětí. Taktika této osoby je taková, ţe se postupně snaţí u oběti odbourat dětský stud a odmítání. Jestliţe je vytvořena důvěra mezi pachatelem a dítětem, tak se můţe pachatel začít chovat naplno bez zábran. 4.1.2 Oidipovský pachatel Odlišným typem je oidipovský pachatel, který zůstal uvězněn v psychickém vývoji v takové fázi, ve které si dívky a chlapci uvědomují rozdíl mezi pohlavím. Zejména s projevem silného zájmu o rodiče opačného pohlaví. Pachateli jsou zejména muţi. Jeho taktika je taková, ţe dítěti věnuje zvláštní náklonnost a tím odbourává dětský stud. Tento cíl jako je odbourávání dětského studu také pouţívá jako svoji taktiku i infantilní pachatel. Dítě se poté stává povolnější a začíná přistupovat na pachatelovi poţadavky. Název tohoto typu pachatele je moţná inspirovaný starou antickou tragédií, ve které Oidipus nevědomky zabil svého otce a vzal si svoji vlastní matku za ţenu. Byla mu předurčena taková hrozivá kletba. Jak uţ jsem psala na začátku této podkapitoly, pachatel zůstal v takovém psychickém vývoji, ve kterém se projevuje jeho silný zájem o rodiče opačného pohlaví a v souvislosti s antickým příběhem můţeme vidět určité podobnosti. Například, ţe ho přitahovala ţena, která byla zároveň jeho matkou.

22

4.1.3 Pubertální pachatel Třetím typem jsou pubertální pachatelé, kteří tzv. zůstali uvězněni ve svém pubertálním období. Jedná se o pozvolné poznávání druhého pohlaví. Přibliţování se k tělu svého protějšku, které je doprovázené strachem a napětím i fantazií, kdy se formuje sexuální osobnost. Tato intimní blízkost není primárně zaměřena na genitální sexualitu, ale spíše na výměnu zkušeností a uvolnění, i kdyţ přitom dochází k opatrným sexuálním kontaktům.14 Jestliţe se člověku nepodaří dále rozvinout svoji sexualitu, bude se stále snaţit uspokojit své sexuální přání v erotickém prostředí pubertálního věku. Za své oběti si vybírá velmi mladé chlapce, se kterými má homosexuální vztah nebo velmi mladé nezkušené dívky. U obou těchto typů obětí hraje velkou roli kouzlo zakázaného ovoce. Jako taktiku vyuţívá závislosti oběti. 4.1.4 Adolescentní pachatel Dalším typem z hlediska vývoje je adolescentní typ, kde je pachatelovo chování charakteristické jako chování adolescenta. Problém je v tom, jestliţe pachatel zůstane v tomto období z hlediska sexuality ve svém dospělém věku a bude ji vyuţívat proti své oběti. Toto chování je charakteristické hledáním identity, identifikace a intimity, která je formována sexuálními představami. Jedná se o období různého sexuálního přibliţování. Člověk je něţný vůči druhému pohlaví, odhaluje své vlastní tělesné funkce a je zvědavý na reakci svého protějšku. Osoby, které zůstaly v tomto věku se budou snaţit opakovat vzrušení prvních sexuálních kontaktů. Jejich oběťmi jsou děti, které jsou nezkušené a on jako „zkušený“ je bude zasvěcovat do tajemství prvních sexuálních kontaktů. Pachatel bude mít výhodu v chování oběti v případě, ţe to bude mladistvý. Tento mladý člověk se můţe cítit osamocen. Můţe být nedostatečně oceněn svojí rodinou, přáteli a proto bude velmi rád přijímat takovou pozornost ze strany pachatele. Pro pachatele můţe být takový mladiství snadnější obětí. Je proto velice důleţitá primární prevence při charakteristice potenciálních obětí. 4.1.5 Typ profesor Higgins Pátým typem s výstiţným názvem je typ profesor Higgins, pojmenovaný podle hlavní muţské postavy v muzikálu My Fair Lady. Tento muţ je dominantní, je přesvědčen, ţe pouze on je jediný, kdo je nejlépe schopen uvést mladé dívky do tajemství

14

Viz René Milfait 86

23

sexuality. Ve svých názorech a přesvědčeních si je velmi jistý. Staví se do role tzv. učitele, který své oběti seznamuje se světem dospělých. Vytváří prostředí pro svádění. Pachatel své oběti zve do různých bohatých podniků, cestuje s nimi do zajímavých míst. Prostě své oběti obelhává honosnými a bohatými večeřemi a cestami. Oběti se cítí nejistě v takovém

pro ně nezvyklém prostředí, protoţe většinou pocházejí

z niţších sociálních vrstev a na takové věci vůbec nejsou zvyklé. Můţe se jim zdát, ţe je tento člověk tzv. unáší do jiného pro ně neznámého a nedosaţitelného světa. Oběti jsou většinou vděčné a doufají, ţe se takový večer nebo cesta bude ještě opakovat. Ve velkých městech mají pachatelé typu profesor Higgins ráj pro výběr svých obětí. Pachatelé se většinou hájí tím, ţe by mu oběti měly být vděčný, ţe je naučil tajemství sexuality. 4.1.6 Duševně nemocný pachatel Tento typ pachatele je v menšině, ale to neznamená, ţe je to něco povzbudivého. Pachatel je duševně nemocný a neuvědomuje si, co své oběti provádí. Není schopen uvědomit si následky svého počínání. Jeho psychotický vývoj je význačný nedostatečnými zábrannými, kontrolními a řídícími mechanismy. Není schopen si uvědomit svoje hranice svého chování. Často trpí bludy nebo alespoň po určitou dobu ztrátou reality. Nevnímá, co je reálný svět a co je jeho svět bludů, nereálných situací. Dále není schopen vnímat věk nebo vývoj dětské oběti. Tento pachatel je nevypočitatelný. Nevíme, co ho můţe náhle napadnout, co chce dělat nebo jak se bude chovat. Tento pachatel je opravdu velice nebezpečný. Nemá ţádné zábrany, nevnímá svoji oběť jako dítě, kterému se nesmí ubliţovat. Své oběti zneuţívá podle svých krutých fantazií, které se mu objevují v jeho nemocné mysli. 4.1.7 Senilní pachatel Předposledním typem je senilní pachatel, který na rozdíl od předešlého pachatele představuje celkem velký počet. Pachatelé jsou většinou muţi v pokročilejším věku. Za své oběti si vybírají zejména děti předškolního a školního věku. Podstatnou roli proč pachatel zneuţívá děti je ten, ţe ochabuje jeho sexuální potence a dítě mu slouţí jako tzv. stimul. Tento pachatel také fotí obnaţené nebo nahé děti.

24

4.1.8 Nevypočitatelní pachatelé Posledním typem pachatelů jsou nevypočitatelní pachatelé. Tyto osoby děti sexuálně zneuţívají buď s jasným cílem nebo jen tak spontánně. Problémem je, ţe není moţné těmto pachatelům přiřadit osobnostní strukturu ani jejich profil jako pachatele. Proto nevíme, jak bude jednat, reagovat atd. Je to trochu podobné z hlediska nevypočitatelnosti jako u duševně nemocného pachatele. 4.2 Typologie pachatelů komerčního sexuálního zneužívání Pachatelé komerčního sexuálního zneuţívání se liší od pachatelů tzv. klasického sexuálního zneuţívání v tom, ţe akt zneuţití je realizován prostřednictvím třetí osoby, většinou dalšího pachatele nebo pachatel uzavře s dítětem dohodu. V této dohodě dítě poskytne své sexuální sluţby za úplatu. Většinou se jedná o finanční nebo materiální odměnu. Z hlediska motivace a osobnostního profilu pachatele je samozřejmě rozhodující tzv. míra vyvinutých sekundárních pohlavních znaků u oběti. Jeden typ pachatele můţe být zaměřen na děti v předpubertálním věku a druhý třeba na děti uţ v pubertě. Jednoznačná hranice z hlediska věku není pro pachatele zase tak podstatná. Tito pachatelé děti nejen sexuálně zneuţijí, čímţ jim velice ublíţí, ale jejich tělo prodávají za finanční nebo moţná i materiální zisk. Coţ je velice hrozná představa, kdyţ si uvědomíme, ţe se takové věci opravdu dějí. Obrovským problémem je, ţe je tento

patologický

jev

velmi

šikovně

organizovaný

ze

strany

pachatelů.

V následujících podkapitolách Vám popíši několik typů pachatelů komerčního sexuálního zneuţívání.

4.2.1 Pedofil „Pedofilie je strukturovaná sexuální deviace, při které je subjekt eroticky přitahován objektem dětským, bez patrných druhotných pohlavních znaků.“15 Tato definice je výstiţná a správně řečená. Pachateli jsou zejména muţi. Projevy této deviace nejsou u kaţdého pachatele stejné. Tyto projevy si můţeme rozdělit do dvou následujících kategorií. První druhem jsou bezkontaktní projevy. Pachatel můţe mít různé představy a fantazie ve své mysli v souvislosti s dětmi. Můţe vést s dítětem rozhovor se sexuálním podtextem. Posledním projevem je pachatelova exhibice. Do druhé

15

http://www.osn.cz

25

kategorie kontaktních projevů je moţné zařadit hlazení nebo mazlení se dítětem. Pachatel můţe mít sexuální styk s dětskou obětí. Dle odbornice Evy Vaníčkové, praví pedofilové nejsou pro děti nebezpečné z hlediska jejich tělesného zdraví nebo ţivota. Následky se mohou objevit spíše v narušení psychosociálního vývoje u obětí a v interpersonálních a partnerských vztazích. Sexuální zneuţití pravými pedofily je zaloţené na nekoitálních formách vzájemného kontaktu s dítětem, a často v kontextu her a škádlení. 4.2.2 Preferenční pachatel Pachatel dává přednost určitému věkovému období dětí. Sexuálně ho přitahují děti, které jsou v pubertálním nebo postpubertálním věku, u nichţ

jsou vyvinuty

sekundární pohlavní znaky. Pachatelé preferují nezralost, nezkušenost nebo niţší sebevědomí obětí. Tento typ pachatele komerčního sexuálního zneuţívání nemá pedofilní orientaci ve smyslu parafilie, která je sexuální deviací. „Nicméně někteří sexuologové pokládají erotický zájem muţů o nezralé objekty za hebefilii (erotický zájem o nezralé, dospívající dívky) či efebofilii (erotický zájem o nezralé, dospívající chlapce).“16 4.2.3 Situační pachatel Tento typ pachatele sexuálně zneuţívá své oběti náhodně bez předešlého hledání. Prostě mu byli tzv. po ruce tak, je zneuţil. Coţ je hrozná představa. Vyspělost dítěte není pro osobu rozhodující. Své dětské oběti si volí jako náhradní objekt, protoţe jsou snadnější a dostupnější. Pachatel si také myslí, ţe kdyţ si zvolí za svou oběť dítě, tak je menší pravděpodobnost jeho prozrazení. Podnětem se stává intoxikace alkoholem nebo jinými návykovými látkami. Pachatelé, kteří jsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek a dostanou tzv. sexuální potřebu pohlavního styku a je pro ně snadnějším a nejbliţším člověkem dítě, vyberou si ho jako svého dočasného sexuálního partnera pro své sexuální ukojení. Sexuální deviací se stává chování intoxikovaného pachatele, jestliţe se opakovaně dopouští sexuálního zneuţívání na dětech, kteří jsou v prepubertálním věku. Existuje zde vysoká pravděpodobnost, ţe osoba trpí pedofilií.

16

http://www.osn.cz

26

4.2.4 Obchodník s dětmi Pachatel se sexuálně nefixuje na dítě, ale jeho hlavním motivem je zisk, který můţe být finanční nebo materiální. Tyto osoby se pohybují v prostředí komerčního sexuálního zneuţívání dětí. Děti prodávají buď k dětské prostituci

nebo dětské

pornografii. Dítě chápou jako zboţí, ze kterého budou mít zisk. Vůbec třeba neberou na vědomí, ţe předmětem jeho obchodního zájmu je dítě a svým chováním mu velice ublíţí. Pachatel vystupuje jako organizátor, prostředník, dodavatel. Tato činnost je velmi dobře organizovaná. 5. Následky sexuálního zneužívání V předešlých kapitolách jsme se dozvěděli, co to sexuální zneuţívání, jaké jsou její druhy, právní ukotvení a moţné stíhání pachatele. Popsala jsem typologii pachatelů sexuálního zneuţívání a také pachatele komerčního sexuálního zneuţívání, který se ve světě začíná čím dál více rozšiřovat. V této kapitole se budu věnovat následkům sexuálního zneuţívání z několika pohledů, kterými můţe být psychika dítěte, tělesné následky, sociální následky aj. Poté se budu také věnovat následkům komerčního sexuálního zneuţívání. Nejdříve z pohledu obecného a poté na následky z obchodování s dětmi, dětské prostituce a pornografie. V kaţdé oblasti jsou následky určitým způsobem odlišné. 5.1 Následky sexuálního zneužívání z několika pohledů Následků sexuálního zneuţívání je velmi mnoho, ale nejzávaţnější jsou následky psychické a tělesné, kterým se budu na začátku této podkapitoly věnovat. Sexuální zneuţití můţe u dítěte hluboce a celoţivotně narušit jeho psychiku. Dítě můţe cítit vinu nebo dokonce hanbu za to, ţe došlo k sexuálnímu styku s dospělou osobou. O to horší to můţe být, jestli pachatelem nebo pachatelkou je někdo z rodiny dítěte - ať uţ otec, matka, dědeček popřípadě babička. Pachatelem mohl být i sourozenec starší nebo i mladší. V tom případě se jedná o incest, ale pachatelem mohla být i zcela cizí osoba. Dítě můţe pociťovat úzkost, která se můţe projevovat různými způsoby. Například ve vztahu s protějškem při sexu nebo tělesnými a behaviorálními příznaky. Dále prostřednictvím fóbií nebo nočních můr. Jinou moţností můţe být strach, deprese, vztek nebo zlost.

27

„Numerous authors believe that depression is a frequent reaction to child sexual abuse at any age.“17 Tělesné následky o kterých budu mluvit v následujících řádcích se časem zahojí, ať se jedná o pohmoţděniny, modřiny, trhliny na intimních místech aj., ale psychické se navenek mohou zahojit, ale uvnitř jsou stále otevřené rány, které se uţ nikdy nezmizí. Psychických následky nejsou navenek vidět, ale mají stejnou váhu jako fyzické. Následkem sexuálního zneuţití se mohou u dítě projevit psychosomatické problémy: bolesti břicha, bolest hlavy, hypochondrie, pomočování, nadměrné mrkání nebo hysterické záchvaty. Dalším následkem jsou pohlavní zranění

jako jsou

pohmoţděniny, krvácení ve vaginální a anální oblasti, bolest a zápach z genitálií. Moţným následkem je také těhotenství oběti. Coţ je velmi oţehavý následek, ve smyslu, jestli ještě není oběť plnoletá. Dítě můţe mít problémy se sezením nebo vstáváním, noční můry nebo opakující se sny. Mohou nastat změny v chuti, změny nebo problémy se spánkem. Dalším tzv. oţehavým následkem jsou pohlavně přenosné choroby, na které dítě můţe umřít, pokud nebude léčeno nebo se ani nezjistí. U dítěte se mohou projevit následky také ve škole. Můţe mít problémy se soustředěním nebo cítit bezmocnost. Odlišné jsou následky v oblasti chování oběti. Můţe se u ní projevit agresivně-antisociální chování, nepřátelské chování. Dále krádeţe, uţívání alkoholu a drog. Následkem také můţe být sebedestruktivní chování: sebenenávist,

masochistická

orientace,

vlastní

sebezmrzačení,

sebevraţedné

myšlenky. Z hlediska psychopatologie mohou být následky v souvislosti s vývojem charakteru oběti. Dalším a moţná nejvíce předvídatelným následkem při vědomí, co dítě proţilo při sexuálním zneuţití, jsou následky v oblasti sexuality. Sexuální zneuţívání vede k sexualizovanému chování v dětství. Dítě má atypické znalosti sexuálních aktů vzhledem k jeho věku. Můţe mít zmatek a obavy kolem sexuality a jejich sexuální orientace. Adolescentní a dospělé oběti mohou být promiskuitní. Sexuální zneuţití dítěte můţe vést k prostituci. Dalšími následky jsou nízká sebedůvěra, problémy v mezilidských vztazích. Chudá vlastní identita nebo vlastní image.“In adulthood,victims frequently exhibit sexual dysfunctions, typically sexual exhibition and orgasmic dysfunction.“18

17

V českém znění tato věta znamená, ţe

Rob Lusk, Jill Watermann. Sexual abuse of young children 103 Rob Lusk, Jill Watermann. Sexual abuse of young children 108

18

28

v dospělosti oběti často vykazují sexuální dysfunkci, obvyklou sexuální inhibici a dysfunkci orgasmu. Posledním následkem jsou následky v systému. Tím se rozumí opakované výslechy, neustálé připomínání nepříjemného záţitku prostřednictvím stále se opakujících otázek, jak ze strany soudů nebo sociálních úřadů. 5.2 Následky komerčního sexuálního zneužívání V předešlé podkapitole jsem se věnovala následkům tzv. klasického sexuálního zneuţívání. Následky komerčního zneuţívání jsou trochu odlišné, i kdyţ se budou v něčem shodovat u následků klasického sexuálního zneuţívání. Dlouhodobý stres, který dítě proţívá během pohlavních styků se svými zákazníky a moţná i jejich násilné chování vůči jejich osobě se musí časem někde projevit. Tělesné následky jsou samozřejmé, ale z hlediska psychické oblasti se to můţe projevit dlouhodobým stresem. Prostřednictvím tohoto stresu můţe dojít k tzv. psychické smrti osobnosti. U dítěte selţe sebeúcta a sebehodnocení ke své osobě. Můţe mít pocit prázdnoty, beznaděje, nedůvěru vůči světu kolem sebe. Dále se můţe u dítěte objevit posttraumatická stresová porucha. Dětská oběť můţe mít sebevraţedné chování nebo zdeformované pojetí společenských norem a morálky. Časem u dítěte můţe dojít k rozvoji sociálněpatologického chování (prostituce, promiskuita, agresivní chování vůči sobě nebo druhým lidem, sebevraţedné pokusy nebo dokonce dokonané sebevraţdy). Na toto všechno má vliv doba jak bylo dítě zneuţíváno, jakou formou nebo jakou citovou vazbu měla se svým tzv. zneuţivatelem. Děti mohou mít problémy s chováním, které si můţeme rozdělit na interní a externí. Děti s internalizovaným chováním se izolují a nechtějí komunikovat s okolním světem. Trpí úzkostí, identifikují se s rolí oběti. Mají somatické potíţe, poruchy příjmu potravy nebo jiţ uţ zmíněné sebevraţedné pokusy. Externalizované chování se projevuje zejména u chlapců, kteří se mohou chovat agresivně, násilnicky, destruktivně, nepřátelsky. „Jejich chování nese znaky sexualizace a mohou mít i sklon k mučení nebo zabíjení zvířat.“19 Všechny tyto příznaky tohoto chování závisí na věku dítěte. Dalším následkem je disociační posttraumatická amnézie, kterou můţeme zařadit do asociativních poruch. Dítě se snaţí odpoutat od traumatizujícího záţitku, které ohroţuje jeho psychickou rovnováhu a sebehodnocení.

19

René Mifait. Komerční sexualizované násilí na dětech 60

29

U obchodu s dětmi jsou specifické následující následky. Děti ţijí v tělesném a psychickém násilí, jsou poniţovány, plné strachu úplného zbavení jejich práv. Často jsou děti stigmatizovány, trpí těţkými nemocemi. Pokud oběti byly zavlečeny do tohoto obchodu ve velmi raném věku, tak si nepamatují odkud pocházejí, takţe se nemají kam vrátit. Kuplíři nebo tzv. bordelmamá si své zboţí pečlivě hlídají, takţe děti nemají moţnost utéci a pokud se jim to podaří, tak se nemají kam vrátit nebo si je pachatelé najdou. U prostituce jsou specifické tyto následky

jako jsou poruchy sexuálního a

reprodukčního zdraví. Jedná se o přiměřený vývoj a sexualitu, o ochranu před sexuálně přenosnými chorobami a o ochranu před předčasným těhotenstvím a spontánními potraty obětí. Prostituce je provázaná s drogovou závislostí, kterou kuplíři pouţívají jako prostředek, jak si podmaňovat svoje oběti. Naučí dívku závislosti na jakékoli droze a ta bude ochotná pro další dávku udělat cokoliv. Také to vyuţívají pachatelé v případech, pokud by dívka nebo chlapec chtěl opustit práci prostitutky nebo prostituta. Oběti jsou velmi často těhotné a pachatelé mají další prostředek, jak ovládat svoji oběť nebo i narozené dítě můţe slouţit jako zdroj peněz. Časem se také můţe stát prostitutkou nebo prostitutem. Další následek je v oblasti psychického a sociálního vývoje dítěte. Oběť proţívá sociální nebo psychické stigma. Poslední oblastí jsou následky u dětské pornografie. U dětí se projevují těţké formy traumatizace, ale častěji spíše asociativní poruchy osobnosti. Dále se u nich projevují neurotické potíţe. Děti cítí pocit studu, poníţení a bezmoci. Mají problémy v různých oblastech: v představách se jim vrací obrázky s násilným obsahem, kterého se neumějí zbavit, neví, co mohou dělat proti rozšiřování svých pornosnímků na internetu. Mohou mít například strach, jestli je někdo na těch fotkách nepozná a zejména nechtějí, aby si je ostatní lidé prohlíţeli v takových situacích. Následky se mohou objevit také v partnerských vztazích, kdy mohou mít problém se svojí intimitou vůči svému partnerovi. Pro oběti dětské pornografie je asi nejhorší vědomí, ţe byly během sexualizovaného násilí foceny a filmovány. Tento čin byl ještě zaznamenán na fotkách nebo videokazetě. Hrály herce ve hře, ve které figurovaly nedobrovolně. Z hlediska následků sexuálního zneuţívání a komerčního sexuálního zneuţívání je důleţitá terapie, rehabilitace obětí a také jejich znovuzačlenění do společnosti. Tyto osoby potřebují odbornou pomoc a proto je velmi nutné interdisciplinární potírání sexuálního zneuţívání a také komerčního sexuálního zneuţívání. Je nutné proti těmto 30

patologickým jevům bojovat, aby zejména děti nemusely proţívat i celoţivotní následky svého sexuálního zneuţití. 6. Soubor příčin sexuálního zneužívání z mezioborového pohledu Důvodů k sexuálnímu zneuţívání je nespočetné mnoţství. Zaměřím se na několik oblastí z mezioborového pohledu, prostřednictvím kterých popíši příčiny sexuálního zneuţívání pachatelů na dětech. Tyto faktory jsou velmi důleţité při snaze zabránit pohlavnímu zneuţívání dětí. Odborníkům při interdisciplinárním potírání tohoto psychopatologického jevu mohou pomoci právě tyto faktory prostřednictvím kterých se mohou pokusit zamezit existenci tohoto jevu. Je zde velmi významný mezioborový pohled na tuto problematiku. Kaţdá oblast nám můţe pomoci bojovat proti sexuálnímu zneuţívání dětí, tím ţe je kaţdá oblast odlišná, tak se dívá na tuto problematiku z jiného úhlu, který nám můţe být přínosný. 6.1 Pedofilie Pedofilie je sexuální deviace v objektu a znamená erotické zaměření pachatele na předpubertální dětské oběti, u kterých ještě nejsou vytvořeny druhotné pohlavní znaky. Pedofilií se také můţe také rozumět kvalitativní poruchy sexuální motivace, které jsou charakteristické neadekvátním zaměřením erotické touhy. Kdy se myslí, na jaký objekt je orientovaná sexuální apetence. Zejména sem patří fetišismus, transvestitismus a pedofilie. Pojem pedofilie pochází z řeckého slova pais (hoch, dítě) a z řeckého philós neboli milovník. Pedofil je tedy tzv. milovník dětí. Pedofil se zaměřuje na děti ve věku 5-12 let. Pedofilní zaměření můţe mít několik povah, jako je heterosexuální, homosexuální a bisexuální neboli ambisexuální. Heterosexuální pachatel se zaměřuje zejména na oběti opačného pohlaví, tzv. na malá děvčátka. Homosexuální pachatel si za své oběti vybírá chlapce, neboli oběť stejného pohlaví jako je on. A nakonec bisexuální pachatel si za své oběti volí dívky i chlapce. Pedofilie má celoţivotní charakter, ale v průběhu věku pachatele se můţe tato sexuální deviace měnit. Pedofilní osoba své sexuální tendence buď popře nebo potlačí. Pachatelé zaměření na děti před pubertou mohou být psychopati, osoby s lehkým mentálním defektem nebo kteří jsou opilí. Z toho vyplývá, ţe trpí nejen sexuální deviací, ale ještě navíc jsou i jiným způsobem nemocní. Proč si pachatelé vybírají za své oběti děti? Pravděpodobným důvodem je absence instinktivních mechanismů, které z fyziologického hlediska tlumí sexuální aktivitu k dětem. 31

Erotický zájem o děti můţe být tlumen mechanismy sociálního učení. „Naučené inhibice mohou být oslabeny především sociálně defektivními vlivy, defektní výchovou nebo citovou deprivací v dětství.“20 Někteří sexuologové rozdělují pachatele zaměřené na nezralé erotické objekty na dva typy. Prvním typem jsou osoby s neanidofilii, jejichţ erotický zájem je zaměřen na nezralé dívky. Druhým typem je efebofilie neboli erotický zájem o nezralé chlapce. Z toho všeho nám vyplývá, ţe jsou tyto osoby nemocné a je potřebná léčba. Problém je v tom, ţe pedofilové nikdy dobrovolně nenavštíví lékaře nebo sexuálního poradce. Jak tedy můţeme pomocí léčby těchto osob odstranit jeden z mnoha faktorů sexuálního zneuţívání?! Jejich chování je neomluvitelné, ale přesto si kladu následující otázku: Spáchal by člověk, který netrpí sexuální deviací, citovou deprivací z dětství nebo defektní výchovou v dětství tento trestný čin pohlavní zneuţití? Odpověď je samozřejmé těţká. Dítě můţe sexuálně zneuţít i pachatel, který pod vlivem alkoholu nebo drog pro svou sexuální potřebu tzv. sáhne po první osobě, kterou má na dosah. Konání pedofilního pachatele je neomluvitelné, i kdyţ by jeho potencionální právník mohl chování svého klienta odvolávat na jeho problémové dětství nebo jeho sexuální deviaci pedofilii. Mnoho dětí v dětství mohlo trpět citovou deprivací. Není to ale důvodem, aby v dospělosti pohlavně zneuţíval děti předpubertálního věku. Dále pokud osoba trpí pedofilií a ví o své sexuální deviaci, tak má pro své dobro navštívit odborníka a začít se léčit. Jak uţ bylo řečeno v předešlých řádcích, tito pachatelé nikdy dobrovolně nenavštíví ţádného lékaře. Proto si na druhou stranu musí snaţit uvědomit, ţe svým jednáním ubliţují malým dětem, pro které jejich chování můţe mít celoţivotní následky. Tato první příčina je asi nejznámější z hlediska laiků. Pachatele si také můţeme rozdělit na fixovaný a regredovaný. Fixovaný pachatel je vývojově pozastaven, bez schopnosti rozvinout svůj sexuální zájem vůči dospělým osobám, a proto raději jeho primárním sexuálním objektem zůstávají děti. U regredovaného pachatele je to trochu jinak. Tato osoba uţ měla sexuální vztah s dospělou osobou, ale takový vztah nebyl pro osobu vyhovující a raději se proto vrátil zájmu o dítě. Prostřednictvím abuzúsu alkoholu nebo drog zde existuje zvýšené riziko recidivy v oblasti sexuálně deviantního chování. Pedofilní pachatelé na rozdíl od sexuálních agresorů a exporérů proţívali a vyrůstali v následujících podmínkách,

20

Petr Weiss a kol. 139

32

které mohly negativně ovlivnit jejich budoucí ţivot: disharmonické vztahy mezi rodiči, neadekvátní identifikační figura otce. Nyní se zaměřím na moţné příčiny sexuální deviace s názvem pedofilie z pohledu několika modelů. Na následných kasuistikách si můţeme ukázat existenci sexuální deviace v reálném ţivotě. V první kasuistice bude pachatelem muţ s diagnózou homosexuální pedofilie, který své povolání i svůj partnerský ţivot zaměřil na malé chlapce. Ve druhé kasuistice je velmi kuriózní příčinou pachatelova vzrušení a následného zneuţití sledování filmu Terminátor. Ve třetí kasuistice je také příčinou sexuálního zneuţívání homosexuální pedofilie. Je velmi zajímavé, ţe pachatel časem navázal sexuální styk se svou ţenou, i kdyţ tvrdil, ţe ho ţeny nepřitahují. Kasuistika č. 2 Dětské krizové centrum navštívila bezradná matka dvou chlapců – ve věku 2 a 4 let. Čtyřletý I. byl narozen mimo manţelství. Matka má středoškolský vzdělání. Seznámila se s panem S., který má vysokoškolské vzdělání. Pan S. byl povoláním učitel na ZŠ, kde vedl pěvecký krouţek a jezdil často s dětmi na zájezdy mimo Prahu. Po půlroční známosti si matka tohoto pana S. vzala. Jak uţ se někdy stává, důvodem sňatku bylo těhotenství. Při její návštěvě v Dětském krizovém centru sdělila, ţe v manţelství vůbec neexistoval společný sexuální ţivot. Matka tedy vlastně neví, jak otěhotněla – v inkriminovaný den byla na návštěvě u pana S., kde údajně vypila sklenku vína, pak si nic nepamatuje . Ráno, kdyţ se probudila, byla nahá. Od té doby se jí pan S. opakovaně ptal, není-li gravidní. V průběhu těhotenství jí manţel vyčítal, ţe čeká dítě ona a ne on. Často mezi nimi docházelo k podivným diskusím. Muţ také pravil, ţe nesouhlasí s kojením dítěte, protoţe by chtěl kojit on. Krátce poté náhodně uviděla v obývacím pokoji v zrcadle, jak pan S. osahává přirození jejího prvního syna a tiskne se k němu. Nalezla také fotografie, na kterých byl její manţel spolu s různými chlapci,všichni byli nazí. Fotografie pocházely z rozličných míst a z různých časových období. Matka se samozřejmě snaţila svého chlapce ochránit, nenechávala ho s muţem samotného. Muţ si toho posléze všiml a začal své ţeně vyhroţovat, ţe ji dostane do „blázince“ a společné dítě-syna, kterého si přál, dostane do péče on. Matka proţívala stresující období, které nepříznivě působilo na těhotenství. Proto se rozhodla podat ţádost o rozvod ještě před porodem dítěte. Nechtěla, aby se dostal do styku s dítětem jiţ od narození. Ţádost o rozvod však sepisoval manţel a nutil ji, aby 33

souhlasila s tím, ţe se dítěte vzdá po porodu v jeho prospěch. Opět jí začal vyhroţovat, dával jí málo peněz a hodně pil. V opilosti se jí přiznal, ţe s muţi je sex pro něho osobně daleko více vzrušující a lepší neţ se ţenou. Ţeny prý, kromě své matky, nesnášel. Ţena po těchto nesrovnalostech v jejich manţelství muţe opustila. Po porodu druhého chlapce bydlela u své matky, snaţila se, aby se nepotkali s manţelem. V té době se rozhodla poskytnout policii důkazy (půl roku po zjištění) o trestné činnosti svého manţela. Sama podala ţádost o rozvod, muţ byl podle důkazů o trestné činnosti vzat do vazby. Ţena bydlela s oběma chlapci v azylovém domě. Soudními znalci byla u muţe stanovena sexuální deviace typu homosexuální pedofile. V jeho minulosti jiţ byla zjištěna trestná činnost. V našem případě bylo kromě syna naší klientky poškozeno dalších šest dětí. Typické pro tento i podobné případy bylo, ţe po celé sledované období si pachatel záměrně vytvářel volbou svých pracovních i zájmových aktivit podmínky pro své deviantní sklony. Ke svojí vině se však pachatel samozřejmě nechtěl přiznat. Při vyšetření bylo zjištěno, ţe čtyřletý chlapec naštěstí nemá na pana S. ţádné stresující vzpomínky, které by mohly narušit jeho vývoj. Jeho mladší bratr otce vlastně nepoznal. Nyní však ţena s obavou očekává den, kdy muţ bude propuštěn z vězení a bude mít o syna zájem. Tato matka není schopna vytvořit pro své syny pevné zázemí, pocit jistoty a bezpečí. Při vyšetření bylo zjištěno, ţe oba chlapci jsou citově deprivovaní, v jejich ţivotě chybí osoba autority. Bylo by vhodné s dětmi i matkou dále pracovat. Na této kasuistice můţeme vidět, ţe důvodem sexuálního zneuţívání je sexuální deviace typu homosexuální pedofilie, která byla diagnostikována soudními znalci. Pachatel si záměrně zvolil povolání učitel na základní škole, aby mohl být v kontaktu s mladými chlapci, kteří ho sexuálně přitahují. Dále vedl pěvecký krouţek a jezdil s dětmi na různé výlety, kde také mohl s chlapci trávit čas. Muţův sňatek se ţenou, která má dva chlapce byl pro pachatele velkým přínosem. Doma měl dva malé nevlastní syny na kterých mohl realizovat svoji deviaci. Chlapci byli ve věku 2 a 4 roky. Zde je jasně vidět pachatelovo homosexuálně pedofilní zaměření. Pachatel nejen osahával přirození čtyřletého nevlastního syna, ale také u něho byly nalezené fotografie s různými chlapci, kteří byli všichni s pachatelem nazí. Velice podivné je chování muţe z hlediska jeho vztahu ke své ţeně. Vyčítal jí, ţe nemůţe být gravidní on a poté kojit, ale ţe toto vše můţe zaţít jenom jako ţena. Je zvláštní, proč se muţ vlastně oţenil, kdyţ ho ţeny vůbec 34

nepřitahují. Moţným důvodem, mohou být chlapci, které vyţenil a poté také nenarozený vlastní syn. Jeho svatba byla třeba předem naplánovaná s přínosem dvou chlapců a nenarozeného vlastního syna. Je zajímavé, proč ţena poskytla důkazy vůči svému muţi aţ půl roku po zjištění. Oba chlapci jsou poznamenáni citovou deprivací, kdy v jejich ţivotě chybí osoba autority. Bylo by potřeba s oběma chlapci odborně spolupracovat. Kasuistika č. 16 Příkladem negativního vlivu filmů s agresivním obsahem na disponované (deviantní) jedince můţe být případ pedofilně agresivního 19letého učně, na kterého takto zapůsobil film Terminátor. Násilné a sexuální scény u něj vyvolaly vzrušení, které vedlo k tomu, ţe oslovil 12letou dívku, kterou pod záminkou, ţe potřebuje posvítit na opravu zámku, nalákal do suterénu, pod pohrůţkou uškrcení ji přinutil k obnaţení a nechal se od ní sexuálně uspokojit. Násilné a sexuální scény v americkém akčním filmem se staly zajímavým spouštěčem pachatelova vzrušení. Příčinou pachatelova konání je sexuální deviace pedofilie. Pachatel zneuţil dívčiny ochoty pomoci člověku v nouzi. Tím způsobem ji nalákal do suterénu a následně zneuţil. Kasuistika č. 18 V rámci ochranné sexuologické léčby byl na specializovaném oddělení psychiatrické léčebny hospitalizován 30letý elektroinţenýr, učitel na střední průmyslové škole, ţenatý, kterých byl obviněn a podmíněně odsouzen pro opakované sexuální zneuţití tří 12letých chlapců svěřených mu jako vedoucímu krouţku mladých techniků do péče. Pacient při vyšetření uvedl, ţe masturboval od 13 let, asi dvakrát týdně, zprvu bez fantazií, později si při tom prohlíţel pornografii, kde byli muţi i ţeny. Jiţ v období puberty si uvědomoval, ţe ho spíše přitahují chlapci, bylo mu dobře v jejich společnosti. S děvčaty se přátelil, měl k nim kamarádský vztah, ale nic víc. Nikdy ho nepřitahovaly, erotický zájem o ně neměl. Asi v 17 letech poprvé onanoval spolu se synovcem, který byl asi o čtyři roky mladší. Od té doby ví, ţe není normální. Raději onanoval sám, bál se homosexuální styky navazovat. Dospělí muţi ho nikdy nepřitahovali, odpuzuje ho, jak jsou chlupatí. S poškozenými chlapci se stýkal asi rok, chodili do krouţku dobrovolně, nikdy by nepouţil násilí. K sexuálním aktivitám je přemluvil pod 35

záminkou sexuální výchovy, ukazoval jim, co vše lze v rámci sexu praktikovat. Masturbovali vzájemně, u něho docházelo k výronu semene. Sám jim vzal několikrát přirození do úst, také to na nich sám ţádal. I kdyţ si to pak vţdy vyčítal, nedokázal to zvládnout, za chvíli to udělal zas. Ve střední škole, kde učí, jsou studenti „dospělejší“, nejsou v tom správném věku. O navázání kontaktu s nějakou ţenou se pokusil poprvé aţ po absolvování vysoké školy, a to spíše na naléhání matky a ze společenských důvodů. Dal si několik seznamovacích inzerátů, nakonec si vybral odpověď 24leté učitelky mateřské školy. Asi rok pak za ní nepravidelně dojíţděl do vzdáleného města, rozuměli si, ale nikdy se nepokusili o sexuální sblíţení. Aktivity zůstaly na úrovni nejvýše kamarádského polibku. Nakonec se domluvili na svatbě. Po ní se nastěhovali do společného bytu, kde ţili aţ do zadrţení pacienta, tedy asi dva roky. Manţelka následně během terapeutických konzultací uvedla, ţe manţelství nebylo po celou dobu konzumované, pacient nevyvinul v sexuální oblasti ţádnou iniciativu. I kdyţ spolu spali v jedné posteli, došlo jen k přátelskému objetí. Po jisté době se manţel začal těmto situacím vyhýbat, seděl například u televize aţ do doby, neţ ona usnula. Bylo jí to sice divné, nikdy se ho však neodváţila zeptat na důvody jeho nezájmu. Ona sama před ním měla jednoho sexuálního partnera, s ním bylo vše v pořádku, milování se jí líbilo. Byla však vychována v učitelské rodině, její výchova byla přísná a o sexu se doma nemluvilo. Proto ani nebyla sama schopna vyvinout iniciativu, začít se sexuálním sbliţováním s manţelem. Nakonec si řekla, ţe je důleţitější, kdyţ si budou rozumět v jiných oblastech, a na sex rezignovala. V průběhu léčby pacient svou manţelku informoval o své deviaci, partneři se podrobili sexuálnímu nácviku a nakonec realizovali pohlavní styk během víkendové propustky ( pacient sám ho pak v deníku hodnotil jako docela příjemný, zaujalo ho především „vlhké teplo“v pochvě). Po propuštění z léčby se i nadále sexuálně stýkali, i kdyţ s niţší frekvencí, nakonec se jim narodily i dvě děti a pacient zatím při ambulantním sexuologickém vedení své deviantní potřeby zvládá bez recidivy. Příčinou sexuálního zneuţívání ze strany pachatele je jeho homosexuální pedofilie. V kasuistice není tato diagnóza přesně zmíněna, ale pohlavní zneuţití několika mladých chlapců můţe být diagnostikováno jako homosexuální pedofilie. Muţ se v kasuistice zmiňuje o tom, ţe ho sexuálně přitahují chlapci. O ţeny nemá sexuální zájem. Záměrně si vybírá za své tzv. sexuální partnery mladé 36

chlapce, protoţe ho starší muţi odpuzují svým ochlupením. V krouţku mladých techniků, kde byl vedoucím sexuálně chlapce zneuţíval. Kluci se nebránili, protoţe jim muţ vysvětlil, ţe je to součástí sexuální výchovy a něco se můţou přiučit. Pachatel si vybral tento krouţek záměrně, aby mohl být v kontaktu s mladými chlapci. Je to něco podobného jako u pachatele v kasuistice č.2. Pachatel si účelově vybral povolání učitele na ZŠ a byla u něho diagnostikována sexuální deviace homosexuální pedofilie. Muţ se oţenil z donucení ze strany své matky a ze společenských důvodů. Se svou ţenou během manţelství neměl pohlavní styk. Muţ se během své léčby své ţeně přiznal ke své sexuální deviaci. Manţelka jeho přiznání asi přijala, protoţe s ním zůstala. Během jedné víkendové propustky, které předcházel sexuální nácvik spolu manţelé měli poprvé pohlavní styk. Muţe nakonec na ţenách něco zaujalo. U jeho ţeny to bylo „vlhké teplo“ v pochvě. Zdá se, ţe své deviantní potřeby je schopen udrţet v normě a ţije s manţelkou a dvěma dětmi. 2.případ

Muž jde na šest let do vězení za znásilňování tříleté dcery Trestní senát královéhradeckého krajského soudu ve středu rozhodl, ţe jednačtyřicetiletý muţ z Trutnova je vinen v kauze znásilňování své tříleté dcery. Obţalovaný se nepřiznal a okamţitě se proti verdiktu odvolal. Lékaři dívce narozené v roce 2007 objevili drobná zranění v oblasti genitálií a konečníku. Záleţitost ohlásila její matka, která získala podezření z různých náznaků, které jí svěřila dcera. Rodiče děvčete spolu neţili a otec si dceru někdy bral k sobě. Státní zástupce Milan Šimek uvedl, ţe muţ minimálně od června 2009 do června 2010 provozoval přesně nezjištěné sexuální praktiky s nezletilou v době, kdy s ní spal na jedné posteli. „Poté, co od ní vstával, měl ztopořený pohlavní úd a nezletilá si druhý den často stěţovala na bolesti v oblasti genitálií,“ napsal v obţalobě. Na děvčeti se v důsledku toho projevily změny v chování. Zejména se sníţila její komunikace s okolím a projevovala negativní reakce na předtím běţně matkou prováděnou hygienu. Obţalovaný tvrdil, ţe by své dceři nikdy neublíţil a naznačil, ţe dceru mohl znásilňovat někdo z okruhu přátel její matky. „Kdyţ jsem si dceru bral v té době k sobě, nikdy neplakala, ale kdyţ jsem ji vracel, brečela,“ řekl. Uvedl také, ţe sexuálního násilí se mohl na jeho dceři dopouštět nynější přítel její matky, jemuţ údajně dívka rovněţ říká táto. 37

Soudci jsou ale přesvědčení, ţe o jeho vině svědčí dostatečné mnoţství důkazů. „Ani obhajoba nezpochybnila, ţe dívka byla znásilněna, spor byl ale o to, kdo je viníkem. My jsme přesvědčeni, ţe to byl její vlastní otec. Děvče své proţitky vztahovalo vţdy k návštěvám u něho a znalkyně si byla jista, ţe to, o čem dívka při vyšetřování mluvila, si nemohla vymyslet,“ řekl při odůvodnění verdiktu předseda senátu Miroslav Mjartan.

Léčení v ústavu Ţalobce Šimek se k rozsudku nevyjádřil. Navrhoval přísnější trest, ale soudci vzali v úvahu, ţe obţalovaný měl sníţené ovládací schopnosti kvůli své vrozené sexuální deviaci, za kterou nemůţe. „Je pochopitelně odpovědný za své jednání, ale nemohl je zcela ovlivnit,“ vysvětlil Mjartan. Součástí rozsudku je také povinnost obţalovaného podrobit se sexuologickému léčení v ústavu. Příčinou sexuálního zneuţívání tříleté holčičky je vrozená sexuální deviace.V tomto případě se jedná o pedofilii zaměřenou na ţenské pohlaví. Jak je moţné, ţe vlastní otec je schopen ublíţit takovým způsobem své malé vlastní dceři. Zaujalo mělo slovo vrozená. Jako by se tím chtělo omlouvat muţovo jednání. Jestliţe pachatel bude sám chtít můţe navštěvovat odborníka, aby mu s jeho nemocí pomohl. Kaţdá nemoc se dá nějakým způsobem léčit nebo tlumit. Na dívence to zanechalo očividné následky. Projevily se změny v chování. Dívka se stáhla do ústraní mimo lidi. Nechce komunikovat a jsou jí nepříjemné doteky od vlastní maminky při koupání na choulostivých místech. V případu se mluví o znásilnění, ale dívenka přece byla sexuálně zneuţita vlastním otcem. Zároveň se jedná i o incest. 6.1.1 Psychodynamický model Tento přístup je zaloţen na zdůraznění příčinné role psychotraumatizujících událostí během dětství a dospívání pachatele. Podle této teorie pachatelé, kteří sexuálně zneuţívají děti, byli sami pohlavně zneuţiti ve svém dětství. Jejich chování je vnímáno jako následek traumatizujícího záţitku v dětství. Dle této teorie je znamení prolomení tabu sexuální nedotknutelnosti dítěte, kdy je pedofilní pachatel v přímém kontaktu se svým sexuálním objektem schopen lépe proţít maskulinní a dominantní roli neţ s dospělou partnerkou. Pachatelé si proto děti jako své objekty vybírají z následujících důvodů. Děti, které jsou sexuálně nezkušené mohou projevovat větší zájem nebo obdiv k dospělému pachateli, na rozdíl od vztahu se zralou ţenou.21

21

Viz Petr Weiss 75

38

Pedofilové jsou sociosexuálně nezralí a sex s partnerkou stejného věku vnímají jako nebezpečí. Tento model také vysvětluje další faktor osobní zkušenost se sexuálním zneuţitím, kterému se budu věnovat v další části práce. Sama jsem si kladla následující dvě otázky, na které se také dotazuje tato teorie a nenachází odpovědi. První otázka zní: Proč se sexuálních deliktů jako je např. pohlavní zneuţití ve své dospělosti dopouští pouze určitá část pachatelů, kteří sami byli v dětství pohlavně zneuţiti jinou osobou? Zároveň se mi klade na mysl další otázka: Proč se těchto sexuálních deliktů dopouštějí i pachatelé, kteří nezaţili v dětství traumatizující záţitek sexuální zneuţití? Obě tyto otázky si myslím, ţe jsou velmi dobře řečeny a napadli uţ třeba více lidí? Jaká je jejich příčina? To asi nikdo nemůţe pravdivě a jasně říci. 6.1.2 Psychoanalytický model Pachatelé, kteří mají nepřirozeně úzký vztah se svou matkou, proto následně nejsou schopni navázat plnohodnotný vztah s mladou ţenou. „U pedofilů oidipovský vývoj neproběhl náleţitě, přetrvaly obavy typu kastrační úzkosti i obavy z dospělé ţeny a z muţského rivala.“22 Ještě důleţitější je etiologie pedofilie jako narcistické poruchy osobnosti, při které pedofilové v dítěti se sexuální rozkoší proţívají svoji infantilní roli. „Pedofilní činy jsou pak záţitkem splynutí s obrazem svého vlastního já, které je většinou proţíváno narcisticky na bisexuální rovině.“23 6.1.3 Psychopatologický model Z hlediska psychopatologie pedofilní pachatelů nejčastěji

byly diagnostikovány

poruchy osobnosti. Dále jsou diagnostikovány neurotické příznaky v dětství, anomální socializace a psychosexuální nezralost. Pouze u části pedofilních pachatelů se muţ potřebuje sexuálně uspokojovat deviantním způsobem během svého ţivota. Spíše většina těchto muţů je schopna ţít v celkem průměrně funkčních manţelských nebo partnerských vztazích. Pedofilní pachatelé jsou z pohledu sexuálních deviantů nejčastěji v manţelském svazku. Z hlediska klinické praxe se můţeme dozvědět, ţe se tito muţi účelově ţení s rozvedenými ţenami, které uţ mají dítě nebo děti v jejich preferovaném věku (od 5 do 12 let). Všichni muţi se ale nemusí ţenit s předem jasnou motivací jako je preferovaný věk dětí, ale pokud si ţenu vezmou a vyţení dítě 22 23

Petr Weiss 133 Petr Weiss 133

39

nebo děti v daném věku, tak častěji to vede k sexuálním aktivitám s nevlastními dětmi. 6.1.4. Evolučněbiologický model Tento model vychází z přesvědčení, ţe vrozené determinanty sexuální motivace jsou tak výsledkem fylogenetického vývoje lidského druhu a jejich primární funkce je reprodukční. Z pohledu ontogenetického vývoje sexualita jednotlivých osob spočívá zejména na rozvoji jejich sbliţovacího chování a efektivního formování párů. Sexuální deviace je proto problémová na obou typech vývoje lidského jedince.

24

Příčinou sexuální preference u muţů zaměřených na prepubescentní objekty je způsob organizace muţského sexuálně preferenčního systému pohlaví objektu, podle sekundárních pohlavních znaků, věku, tvaru těla zejména poměr pasu a boků a nakonec absence genetických anomálií. 6.1.5 Hormonální teorie Kaţdá relevantní charakteristika muţské sexuální preference je závislá na prenatální sexuální diferenciace z hlediska reprodukčního chování. Narušením věkové preference to můţe vyústit v erotickou preferenci prepubertálních objektů. Tato muţská sexuální preference v jejím porušení vychází z tzv. hypotézy mateřské imunosenzitivity. Podle kterých můţe organismus matky v průběhu jeho těhotenství reagovat obrannou imunologickou reakcí na muţské pohlavní hormony, které jsou vylučované plodem. Taková to obranná reakce by mohla mít za následek narušení organizačního efektu androgenů a tím i následně sexuální diferenciaci mozku. A toto vše by mohlo vyústit, jak uţ jsem psala na začátku této podkapitoly v erotickou preferenci prepubertálních objektů. Pro lepší pochopení této teorie Vám vysvětlím, co to znamená androgen. Androgen je povaţován za hlavní příčinné faktory nitroděloţní androgenizace a vývoje muţského genitálu, nástupu puberty, vývojem sekundárních pohlavních znaků atd. Za androgeny je povaţován testosteron a dihydrotestosteron. 6.1.6 Neuroanatomické a neurofyziologické modely Na základě vyšetření z roku 1991 prováděné Flor-Henry a spol. zaměřené na určitá odlišná specifika jako je zvýšená frontální delta, théta, alfa aktivita a sníţená

24

Viz Petr Weiss 112

40

koherence mezi hemisférami. Všechny tyto anomálie se týkaly zejména osob, které preferují

dětské

objekty

do

12

let.

Pedofilní

pachatelé

mají

diagnózu

neuropsychologická instabilita dominantní hemisféry s mezihesférickou deregulací. Podle Langevina z roku 1990 se vyšetřením počítačovou tomografií prokázalo, ţe existuje souvislost mezi temporální oblastí mozku (mozkové kůry) a anomálním sexuálním chováním.25 „Pedofilové a sadisté mají přitom v temporálních lalocích rozdílnou mozkovou patologii – sadisté mají strukturální anomálie v pravém a pedofilové v levém laloku.“26 Sexuální delikventi, kteří mají mozkové poškození, páchají více sexuálních deliktů neţ osoby bez neuropsychologického nálezu. Všechny tyto modely se zabývají etiologií sexuální deviace pedofilie z různých úhlů, jako je diagnóza porucha osobnosti z psychopatologického modelu. Dále jako následek pohlavního zneuţití v dětství druhou osobou. Vědomí, ţe oběť sexuálního zneuţívání se v dospělosti stane sama pachatelem je hrozná představa. Na druhou stranu nesmíme zapomenout na dvě řečené otázky, kterými jsem se zabývala v psychodynamické teorii. Tyto všechny modely různých teorií nám nabízejí různé příčiny, proč pachatel realizuje toto patologické chování. Přesto to ale není odůvodnění nebo ospravedlnění jeho chování. 6.1.7 Multifaktoriální model Podle multifaktoriálního modelu je moţnou příčinou pedofilie chybný inpriting. Deviatní vývoj je způsoben více faktory. Nyní se budu věnovat 5 faktorům deviantního vývoje.

Všechny tyto faktory nemusí být splněny v rámci sexuální

deviace pedofilie nebo i jiných deviací. Prvním faktorem je hereditární predispozice, která v případě této deviace nemusí být potvrzena, protoţe jejím předpokladem je výskyt jiţ u předků. Druhým faktorem je příčina hormonální, která můţe být splnitelná s ohledem na hormonální teorii, které jsem se věnovala v předešlé části, podle které můţe dojít k porušení sexuální diferenciace mozku lidského plodu jiţ v prenatálním vývoji. Třetím faktorem jsou patologické vztahy, které mohou existovat v rámci rodiny, například mezi dítětem a rodiči. Tento faktor je také moţný z hlediska této sexuální deviace, protoţe pachatel můţe vyrůstat v dysfunkční rodině, kdy například jeden z rodičů můţe trpět patologickým vývojem osobnosti, dále se můţe jednat o různé závislosti, které mohou vytvořit patologický vztah mezi dítětem 25 26

Viz Petr Weiss 129 Petr Weiss 129

41

a jeho rodičem. Čtvrtým faktorem je sexuální zneuţití v dětství, které si můţeme potvrdit na psychodynamické teorii, která se touto problematikou zabývá, jako jednou moţnou příčinou sexuálního zneuţívání z hlediska pedofilie. Posledním pátým faktorem jsou psychické poruchy. Do této oblasti bychom mohli zařadit poruchy osobnosti pachatele. Z těchto všech faktorů, které jsem Vám představila a které se spojí dohromady, můţe nastat zrod pachatele sexuálního zneuţívání. 6.2 Psychosexuální vývoj Narušený psychosexuální vývoj můţe jednou moţnou příčinou sexuálního zneuţívání dětí. Formování sexuality je komplexní proces, který je zaloţený na biologických, psychologických a sociálních determinantách projevující se ve vzájemné součinnosti. Základem psychosexuálního vývoje jednotlivce je určení konstitučních faktorů a modifikace vlivů výchovy a učení, při kterém jsou rozhodující aspekty tohoto vývoje jsou procesy sexuální identifikace, vytváření sexuální role jednotlivce, jeho sexuální preference a charakteristika jeho sexuálního chování, které je ve spojení se sexuálními emocemi. Pokud se některá sloţka v průběhu jeho psychosexuálního vývoje naruší, tak se můţe stát náznakem nebo předpokladem některé z mnoha sexuálních deviací. Já se zaměřím na poruchu sexuální preference jednotlivce. Je to způsob, kterým jedinec dosahuje sexuálního uspokojení a jaký objekt eroticky apetuje. Základem jsou faktory konstitutuční, ty které jsou člověku uţ vrozené. Poruchy sexuální preference se projeví aţ v období puberty nebo adolescence. Například v pubertě se můţe poprvé projevit obsah sexuálních fantazií například sadomasochistického, exhibicionistického a pedofilního charakteru, ale pro naše zaměření je nejdůleţitější pedofilní charakter. Jestliţe u jedince nastane tato porucha sexuální preference, tak pachatele mohou lákat ne ţeny jeho věku, ale děti mladší. Taková osoba se můţe stát pedofilním pachatelem. 6.3 Chudoba Chudoba znamená stav nouze, kdy člověk nemá dostatek prostředků k zajištění své existence ve společnosti. Člověk nemá zajištěné základní lidské potřeby jako je pití, potraviny. Lidé trpí hmotnou nouzí. Chudobu si můţeme rozdělit na relativní a absolutní. Relativní chudobou se rozumí stav jedince nebo rodiny, kdy své sociální potřeby uspokojuje na niţší úrovni, neţ je průměrná úroveň ve společnosti. Absolutní 42

chudoba znamená nedostatek základních ţivotních potřeb, jako jsou pití, potraviny, přístřeší, zdravotní péče a vzdělání. Dále si také můţeme chudobu rozdělit z hlediska jejího vnímání. Objektivní chudoba je taková, kterou vymezí stát. A ten také stanoví, co to znamená uspokojování základních ţivotních potřeb. Subjektivní chudoba znamená vlastní vnímání své ţivotní situace, která nemusí být shodná s objektivní chudobou. V těchto několika řádcích jsme se dozvěděli, co to je chudoba a její dělení. Nyní se budu chudobou zabývat z mezioborového pohledu jako na příčinu sexuálního zneuţívání dětí. Pachatel můţe trpět deprivací z toho, ţe je chudý a proto si za objekt svého sexuálního zájmu můţe zvolit nevinné, bezbranné dítě. Můţe si na něm vybít svůj vztek. Děti mohou být svými rodiči nuceny z důvodu nepříznivé finanční situace podílet se na obstarávání finančních prostředků. Děti mohou tyto finanční prostředky obstarávat několika způsoby. Za prvé mohou provozovat drobnou kriminalitu jako jsou kapesní krádeţe nebo distribuce drog. Další moţností je ţebrání na ulici, zejména v regionech, kde je větší mnoţství zahraničních turistů. Poslední a pro nás nejdůleţitější moţností je vyhledávání příleţitostí k sexu za peníze. Děti se svým potencionálním zákazníkům nabízejí k pohlavnímu styku za peněţní úplatu. Zákazníci jsou vlastně pachateli komerčního sexuálního zneuţívání. Děti jsou ochotny kvůli penězům nabídnout své dětské tělo, komukoli kdo jim nabídne finanční odměnu. Tyto děti se stávají tzv. dětmi ulice. Zde vidíme, kam aţ můţe některé lidi chudoba dovést. Na druhou stranu co to je za rodiče, kteří své děti nutí takto se podílet na finančních prostředcích pro rodinu?! 6.4 Dysfunkce rodiny Dysfunkce rodin můţe být způsobena několika faktory. Tato dysfunkce můţe být příčinou sexuálního zneuţívání dětí. Můţe být způsobena několika faktory. Matka nebo otec mohou být neschopni zodpovědně naplňovat rodičovskou roli z následujících moţných důvodů. Rodiče mohou být trpět nějakou nemocí, patologickým vývojem osobnosti. Jeden z nich nebo oba mohou být závislí na drogách, alkoholu, gamblingu. Další moţnou příčinou je nezaměstnanost rodičů. Sociální izolace rodiny od okolní společnosti a světa kolem sebe můţe také být moţným důvodem. Tyto všechny faktory, které mohou způsobit nebo přispět k dysfunkci rodiny jsou ohroţující pro zdravý vývoj dítěte. Dítě ve svých rodičích proto nemůţe vidět správný model partnerského souţití dvou lidí. Alkohol a drogy je pro jeho rodiče běţnou součástí ţivota a proto se můţe stát i součástí ţivota dítěte. 43

Rozdíl je v tom, jestli se rodiče snaţí najít práci nebo jestli práci nehledají a nechají se ţivit státem prostřednictvím státní podpory. Všechny tyto situace, které jsem Vám popsala, mohou podstatným způsobem ovlivnit budoucí ţivot dítěte. Rodiče svému dítěti ukazují svým způsobem ţivota nesprávný a škodlivý ţivotní styl, které dítě přejme do svého budoucího způsobu ţití. Dalším velmi podstatným faktorem můţe být domácí násilí v rodině, kdy otec opakovaně fyzicky a psychicky napadá matku, bez jakéhokoli racionálního důvodu. Jestli v takovém prostředí dítě vyrůstá, tak mu otec ukazuje velmi špatný vzor jak se chovat k ţenám. Dítě si chování svého otce můţe vyloţit, ţe fyzické a psychické útoky na ţeny jsou běţnou věcí, ţe je to prostě něco normálního. Poté v dospělosti můţe ve své rodině praktikovat domácí násilí nebo můţe začít pohlavně zneuţívat děti. Důvody mohou být dva. Prvním důvodem můţe být to, ţe v dětství vyrůstal v dysfunkční rodině, kde byl svědkem domácího násilí. Velmi ho to jako dítě poškodilo na psychické úrovni. A proto můţe začít sexuálně zneuţívat děti jako nositele připomínky děsivého dětství. Pachatel si na nich můţe vylívat svou zlost a děti jsou také snadnějšími oběťmi. Druhým důvodem můţe být vědomí toho, ţe si pachatel nevěří při kontaktu se ţenami a proto ani není schopen navázat milostný vztah s druhým pohlavím. Proto si jako náhradní oběť volí dítě, které je snadnější získat a oklamat. Na následující kasuistice můţeme vidět, co se můţe stát s dítětem, jestliţe vyrůstá v dysfunkční rodině. Kasuistika č. 9 Případ čtrnáctiletého chlapce R., u kterého ţádala škola vyšetření pro náhlé zhoršení prospěchu, krádeţe, agresivitu v chování, je příkladem různých patologických faktorů, které hrají v syndromu zneuţívání svoji úlohu. Rozvedená matka, která je psychicky nemocná a neléčí se, nemá partnera a ve svém synovi se hekticky vidí. Biologický otec se o chlapce nikdy nezajímal. Jednou při návštěvě koupaliště nabídli starší chlapci R. peníze za to, ţe svolí k osahávání genitálií cizím muţem. R. tak zjistil, ţe je moţné přijít celkem lehce k penězům, a začal na místo docházet pravidelně. Později se nabídka rozšířila o návštěvy v bytě s orálním a análním sexem. Vydělané peníze R. uţíval hlavně v hernách – laser game. V průběhu děje „postoupil“ a začal shánět mladší chlapce k podobným sluţbám, které téţ sám organizoval. Matka omlouvala jeho pozdní příchody, později i nepřítomnost v noci, o mnoţství přijatých peněz neměla přehled. 44

Na této kasuistice je jasně patrný nezájem matky o své vlastní dítě. Coţ je velkým problémem, jestliţe chlapec vyrůstá bez přítomnosti otce, který je velice důleţitý při správném vývoji chlapce. Velkým přínosem je zde aktivita ze strany školy, která si všimla náhlé změny chování u chlapce a zhoršení jeho školního prospěchu a také agresivity. Tyto všechny příznaky jsou příkladem různých patologických faktorů, které hrají v syndromu komerčně zneuţitého dítěte podstatnou roli. Chlapce jednou oslovili starší chlapci, kteří mu nabídli finanční odměnu za to, ţe si nechá své genitálie tzv. ohmatávat cizím muţem. Chlapec zjistil, ţe tato aktivita můţe být snadným zdrojem peněz a začal toto koupaliště navštěvovat pravidelně. Časem dostal nabídky na orální a anální sex v jednom bytě. Tuto nabídku přijal a začal byt určený k těmto činnostem navštěvovat. Později sám začal organizovat tuto činnost a hledal chlapce k těmto činnostem. Z toho všeho nám vyplývá, ţe chlapec se stal obětí komerčního sexuálního zneuţívání. Příčinou jsou rodinné problémy rodiny z hlediska její dysfunkce. 6.5 Osobní zkušenost se sexuálním zneužíváním Pachatelé, kteří byli sami v dětství pohlavně zneuţity se poté v budoucnosti mohou stát pachateli sexuálního zneuţívání. Jakékoli pohlavní zneuţití je hrozné a má nedozírné následky na oběť, ale nejhorším je incestní sexuální zneuţití. Oběť a poté v dospělosti pachatel můţe mít problémy s nejistotou v rodičovské roli. Dále můţe mít problém navázat fungující milostný vztah s osobou druhého pohlaví nebo můţe trpět sexuální dysfunkcí. Toto všechno můţe vysvětlit rodinná patologie, která vznikla incestním vztahem mezi členy rodiny, ale nejčastěji mezi otcem a dcerou. Moţnými riziky je nejen degenerace, ale i tzv. rivalita mezi členy rodiny. Incestním sexuálním zneuţíváním pachatele v dětství se mohou vysvětlit jeho problémy v dospělosti. Ať uţ se to týká jeho problémové rodičovské role nebo sexuální dysfunkcí. Jako další pro nás podstatný následek je poté sexuální zneuţívání dětí v jeho dospělosti. Pachatel si své konání vůči dětem mohl vyloţit tak,ţe on v dětství také trpěl a musel všechno snést, tak proč to nemohou snášet i tyto děti. Z toho můţeme usoudit, ţe je poškozené vnímání pachatele co je vlastně dítě a jak se k němu máme chovat.Je to ztráta vědomí, ţe dítě je křehký lidský tvor, který potřebuje péči a ochranu. Incestní neboli intrafamiliární zneuţívání, můţe být také jedním z faktorů dysfunkce rodiny, které můţe v budoucnosti vést k tomu, ţe oběť pohlavního zneuţití se v dospělosti dopustí podobných trestních činů. 45

Na následující kasuistice si můţeme ukázat, ţe tato traumatizující zkušenost jedince můţe vést k páchání další děsivé a trestné činnosti. Pachatelovo chování je neomluvitelné, i kdyţ sám byl v dětství obětí. Je zvláštní, ţe jen část pachatelů sexuálně zneuţitých v dětství se dopouští této trestné činnosti. Kasuistika č. 3 V tomto

případě

byli

iniciátory

pracovníci

Fotoalbu.

Pracovníkům

ve

fotolaboratoři se dostal k rukám film, kde byla nahá dětská těla. Ohlásili na policii, ţe dostali ke zpracování materiál a domnívají se, ţe jde o dětské porno. Případ začal být vyšetřován pro důvodné podezření z dětské pornografie. Záhy poté se na dětské centrum obrátila přítelkyně matky tří dětí s tím, ţe pro druha matky přišla policie kvůli „nějakým fotkám“. Matka dětí, paní F., má z prvního manţelství dva syny, dvanáct a jedenáct let, z druhého manţelství dceru starou pět let. S oběma muţi byla rozvedená. S dětmi ţila čtyři roky sama, byla zaměstnána jako učitelka v MŠ. Vlastní otcové neměli o děti zájem, nestýkali se s nimi. Muţskou roli, hlavně ve smyslu autority, zastával dědeček, který však před půl rokem zemřel. Pro matku samotnou bylo velmi obtíţné celou situaci zvládnout. S posledním partnerem se paní F. znala asi rok. Muţ byl téţ rozvedený, z prvního manţelství měl dvě dcery. Byl vyučený, pracoval jen na noční směny. Po měsíční známosti dala matka tomuto muţi klíče od bytu, on se tam přes den zdrţoval, podle jeho tvrzení se staral o děti. O jeho minulý ţivot se ţena nikdy nezajímala. Děti byly rády, ţe se jim muţ věnoval hrál si s nimi. Při sdělování údajů o muţi a vzájemném souţití byly velmi opatrné. O focení nahých těl spontánně nehovořily. Na vyvolaných fotografiích byly všechny tři děti s muţem, nazí, v nejrůznějších polohách, na některých byli chlapci, jak močí. K focení docházelo přes den u nich doma, v nepřítomnosti matky. Muţ dětem říkal, ţe si „jen hrají na fotografa“. Snaţil se přitom vytvořit atmosféru zábavy, avšak zábavné a vzrušující to bylo jen pro něj. Děti posléze téţ vyprávěly, ţe muţ chodil doma nahý, společně se s ním mazlily v posteli, koupaly ve vaně. Paní F. byla velmi udivená z obvinění partnera. Byla tak vlastně poprvé seznámena s minulostí partnera, kterého prakticky vůbec neznala. Dalo by se říci, ţe po půlroční známosti nevěděla o svém druhovi nic. Ani po zhlédnutí fotografií, o kterých tvrdila, ţe je předtím nikdy neviděla, neměla pocit, ţe by děti byly nějak ohroţeny, ţe je nedostatečně chránila před aktivitami cizího muţe. Připadalo jí to zcela normální a přípustné. Nepřipouštěla ani mravní 46

ohroţení dětí. Její aktuální pocit byla lítost nad sebou a soucit s muţem, který se dostal do vězení. Neměla mu prakticky co odpustit, protoţe vše bylo v úplném pořádku. I nadále si s ním dopisovala. Při dalším šetření se zjistilo, ţe pachatel pocházel z rodiny, ve kterém byl sám zneuţit svým vlastním otcem, který byl i souzen pro sexuální delikt. On sám byl jiţ ve svých 15 letech stíhán za pohlavní zneuţití. Poslední trest byl za to, ţe pohlavně zneuţil své dvě dcery z prvního manţelství, fotografoval je v jejich výkalech. Fotografie nechával vyvolat mimo území ČR. Při vyšetření byly u dětí zjištěny patologické příznaky – známky posttraumatického syndromu – vytěsnění vzpomínek na události, negativismus aţ depresivita, citové oploštění. Doufejme, ţe jim bude umoţněna další léčba, aby se mohly zdravě vyvíjet. V této kasuistice je příčinou sexuálního zneuţívání dvou vlastních dcer a jiných dětí pachatelovo pohlavní zneuţití vlastním otcem v jeho dětství. Muţ se s touto traumatickou zkušeností nesmířil a sám začal od svých 15 let pohlavně zneuţívat jiné děti. Poté ve své dospělosti sexuálně zneuţil i své dvě dcery z prvního manţelství. Ve druhém manţelství se kromě pohlavního zneuţití zaměřil i na dětskou pornografii. Na svých třech nevlastních dětech ve věku 5, 11 a 12 let praktikoval focení s pornografickým podtextem například focení nahých dětí v jejich vlastních výkalech atd. Nedostatek muţského vzoru v rodině a samotného muţe byl pro pachatele výhodou. Děti byly rády, ţe se jim někdo věnuje a hraje si s nimi. Další pachatelovou výhodou byly jeho noční směny v práci, a tak měl děti celé dopoledne a i třeba část odpoledne jen pro sebe. Mohl zde realizovat svoji „zábavnou a potěšující činnost“. Ţena mu věřila, ţe se stará o děti. Tento pachatel je velmi vychytralý. Nechal si své fotografie vyvolávat v zahraničí, aby nebyl v podezření. Muţ ve svém dětství zaţil traumatizující zkušenost – sexuální zneuţití vlastním otcem. Je proto divné, ţe stejnou činnost páchal i na jiných dětech a začal celkem brzy, uţ ve svých 15 letech. Muţův otec se na svém synovi dopustil trestného činu souloţ mezi příbuznými. Známější název je incest neboli krvesmilstvo. Aktivita pracovníků fotoalbu je zásluţná. Oznámením o podivných fotkách s podezřením na dětskou pornografii policii bylo důvodem pachatelova dopadení. Velmi zvláštní je ale chování matky dětí. S pachatelem soucítí, vůbec neuvědomuje, jak muţ svou činností dětem ublíţil. Její pocit lítosti vůči své osobě to si ţena uvědomuje, ale jaké utrpení si děti proţily a jaké budou mít následky to 47

si ţena asi neuvědomuje.

Děti mají psychické následky – posttraumatický

syndrom. Je potřeba další odborné léčby například formou psychologických rozhovorů a terapií. 6.6 Poptávka po sexuálním zneužívání dětí Tato poptávka je zejména zaměřená na komerční sexuální zneuţívání, kde je podstatným aspektem sexuální turistika. Tato forma komerčního sexuálního zneuţívání jako je sexuální turistika, způsobila jeho celosvětový nárůst. K jeho výraznému rozvoji došlo v polovině 20. století prostřednictvím rozvoje cestovního ruchu. Turisté zaměření na pohlavní styk s nezletilými dětmi jezdí do oblastí, který je pro ně tzv. rájem při jejich sexuálních choutkách. Objekty sexuální turistiky jsou nejčastěji děti. Oblíbenými zeměmi kam pachatelé záměrně cestují, jsou Jihovýchodní Asie a Latinská Amerika. V současnosti se také stává oblíbená země subsaharské Afriky a Východní Evropy. Pachatelé pocházejí výhradně z rozvinutých zemí a své oběti povaţují za podřadné a méněcenné a oni se poté cítí kulturní a ekonomickou nadřazenost nad těmito obyvateli. Problém je v tom, ţe tito pachatelé záměrně cestují do těchto zemí, protoţe vědí, ţe jsou tyto země chudé a ochotny za finanční odměnu udělat tzv. cokoli. Proto se děti nabízejí sami svým pachatelům nebo jsou nabízeny jejich rodiči. Při jedné prezentaci zaměřené na sexuální turistiku na mezinárodním semináři v Sibelrbachu s názvem Děti jako zboţí zazněla jedna věta, která tzv. odpovídá na otázku, proč jsou oběťmi děti. Sexuální turisté chtějí mladé a vyspělé dívky a ne staré a z hlediska fyzického vzhledu věkem poznamenané ţeny. Prostě chtějí tzv. mladé maso. Pachatelé vyuţívají anonymity prostředí a ztráta určitých zábran. Podle ECPAT celosvětové nevládní organizace tito sexuální turisté pokládají pohlavní styk s dítětem jako součást svého ţivotního stylu při dovolené do těchto zemí. Dalším problémem je to, ţe konání pachatelů je podporováno i samotnými zeměmi, které jim poskytují nepřímé zázemí pro jejich sexuální choutky. Prostřednictvím korupce, nedostatečnými zákony a neochoty bránit děti, které jsou sexuálně zneuţívány. Nejhorší je na tom vědomí, ţe by bez jejich podpory tato sexuální turistika nemohla existovat. Zájemců o sexuální styky s nezletilými dětmi vţdy bude dost a jestli bude jejich konání ještě podporováno zemí ve které se to děje - tak to je konec! Kdo jiný neţ stát můţe bojovat proti tomuto typu komerčnímu sexuálnímu zneuţívání. Při snaze zamezovat a odstraňovat pohlavnímu zneuţívání v jakékoli podobě je potřeba 48

podpory ze strany státu, a proto je smutné vědomí toho, ţe oběti nemají někde zastání. 6.7 Nenaplněné životní potřeby Podle amerického psychologa Abrahama Herberta Maslowa je naplnění ţivotních potřeb lidského jedince nutnou podmínkou pro jeho vyrovnaný a pozitivní způsob ţivota. Maslow vytvořil hierarchii lidských potřeb. Je sestavena do tvaru trojúhelníku s určitým záměrem. Od nejniţšího stupně jsou sestaveny určité potřeby, které je nutné splnit, aby se mohlo postoupit výše. Pokud jeden řádek nebude částečně nebo celkově splněn, tak to můţe negativně ovlivnit vnitřní vyrovnanost člověka. Pokud člověk bude postupovat následujícím způsobem, tak bude vnitřně vyrovnaný a jeho vnitřní stabilita se bude projevovat i pozitivním vnějším působením na ostatní.

Člověk musí mít zajištěnou první potřebu pro jeho přeţití /jako jsou základní tělesné a fyziologické potřeby - jídlo, pití a spánek/.Druhou potřebou je potřeba bezpečí a jistoty, pod kterou si můţeme přestavit rodinné zázemí a zajištěné bydlení. Následující třetí potřebou obsahuje potřebu lásky od lidí kolem sebe, přijetí společností a vědomí, ţe někam patřím. Čtvrtá potřeba se zabývá uznáním a úctou od ostatních lidí. A nejvyšší potřebou je seberealizace, ve které se osoba formuje podle svých představ a hodnot. První čtyři potřeby udrţují vnitřní nebo tělesnou rovnováhu. Pátá potřeba je nutná k existenci člověka. Jestliţe první potřeba nebude uspokojena celkově nebo jen částečně, tak z toho vyplývá, ţe nemůţe být uspokojena následující 49

druhá, třetí, čtvrtá a pátá nejvyšší potřeba. Z toho nám vychází vědomí, ţe člověk bude deprivovaný a nespokojený ve svém ţivotě a mohou se u něho projevit problémy v chování, které mohou přerůst do patologického. Patologickým chováním se můţe stát sexuální zneuţívání dětí. Důvodem mohou být nenaplněné ţivotní potřeby jedince. Pokud bude vyrůstat v dysfunkční rodině, která bude zároveň ve špatné a dlouhodobé finanční situaci, tak bude osoba pociťovat nedostatek v následujících oblastech jako je dostatečné a plnohodnotné jídlo, zdravý spánek. Jedinec ve své rodině bude pociťovat nedostatek potřeby bezpečí a jistoty. Bude se jí snaţit najít někde jinde například v nějaké partě. Z toho všeho vyplývá, ţe pokud se člověk nebude cítit bezpečně ve své vlastní rodině, tak bude mít nedostatek potřeby lásky a přijetí od rodičů nebo sourozenců. A proto následně bude chtít lásku pociťovat od jiných lidí, kteří nebudou jeho vlastní krev. Například podlehne člověku (pachateli) typu profesor Higgins, který se mu bude věnovat, zahrne ho lichotkami, drahými hotely, jídlem a cestami do různých a krásných míst. Jedinec bude zcela okouzlen tímto člověkem, protoţe se mu věnuje a nabízí mu lákavé jídlo aj. Člověk tomu podlehne, protoţe takové chování ve své rodině ze strany rodičů nezaţil, nikdy nedostal tak lákavé a dobré jídlo a to uţ se nemluví o krásném pokoji v pohádkovém hotelu a cestách do krásných míst. Tento ztělesněný ideál člověka, bude po své oběti jen chtít, aby mu poskytl určitou sexuální sluţbu. Jedinec zcela omámený touto osobou na jeho návrh přistoupí a najednou nám z toho vznikne sexuální zneuţívání. Tato osoba tuto činnost poté můţe realizovat ve svém budoucím ţivotě a také bude sexuálně zneuţívat děti kolem sebe. A bude to třeba vnímat jako něco zcela normálního. Nyní se vrátím k Maslowovým potřebám. Nedostatkem prvních tří potřeb se můţe u jedince projevit patologické chování jako je sexuální zneuţívání. Jestliţe nebyly naplněny první tři potřeby, tak jak mohou být uspokojeny potřeby uznání, úcty a seberealizace. Moţná budou tyto potřeby naplněny, ale patologickým způsobem. Z toho všeho nám vyplývá, co se můţe s člověkem stát, pokud nebudou uspokojeny všechny ţivotní potřeby.

50

6.8 Disociální porucha osobnosti Tuto poruchu můţeme zařadit do specifických poruch osobnosti z hlediska Mezinárodní klasifikace nemocí. Já jsem tuto poruchu zařadila do moţných příčin sexuálního zneuţívání z toho důvodu, protoţe si myslím,ţe takový pachatel splňuje značnou část charakteristik této disociální poruchy osobnosti. Pachatel této poruchy je lhostejný k citům druhých osob, nepřipouští si pocit vlastní viny za své chování nebo není schopen pocity viny proţívat, má tendenci svalovat své vlastní jednání za vinu svému okolí. Dále nerespektuje sociální normy společnosti. Nyní tyto charakteristiky přiblíţím k pachateli pohlavního zneuţívání. Jedinec je zcela lhostejný k citům druhých osob v tomto případě k citům své dětské oběti, kterou sexuálně zneuţije. Vůbec nebere na vědomí, jak svým chováním můţe malému dítěti ublíţit a celoţivotně

ho

poškodit

z hlediska

následků

sexuálního

zneuţití.

Druhá

charakteristika byla taková, ţe osoba která trpí touto poruchou si nepřipouští nebo není schopna vnímat vinu za své jednání. Tato charakteristika je také shodná s charakteristikou určitého typu pachatele. Dále má tendenci svalovat své jednání na osoby kolem sebe. Pachatel se můţe obhajovat, ţe vyrůstal v problémové rodině, nevěděl, co dělá a proto ho měli lidé kolem něho upozornit na jeho chybné chování. Vědomí,ţe osoba vyrůstala v problémové rodině ještě neznamená, ţe se musí bezpodmínečně stát pachatelem sexuálního zneuţívání dětí. Poslední charakteristikou je nerespektování sociálních norem společnosti. Pachatel, který sexuálně zneuţívá děti a nepředstavitelným způsobem jim ubliţuje, tak jasně porušuje sociální normy společnosti. Společnost nemá ve svých normách zakotveno, ţe je povolené a správné sexuálně zneuţívat děti. Charakteristik disociální poruchy osobnosti v souvislosti pachatelem sexuálního zneuţívání, si myslím, ţe uţ bylo řečeno dost. Disociální porucha osobnosti by mohla být vnímána jako jedna z mnoha faktorů sexuálního zneuţívání. Následující případ z médií, je příkladem toho, co můţe se svou rodinou provádět člověk, který má většinu příznaků této poruchy. Není schopen se vcítit do pocitů svých obětí a nepřipouštět si pocit viny za své činy. Případ 1 KOBLENZ - Ke 14 rokům a šesti měsícům vězení a následnému ochrannému dohledu byl v úterý odsouzen Němec, jenţ mnoho let sexuálně zneuţíval dceru a dvě nevlastní děti.

51

Takovou výši trestu navrhovali i státní ţalobci. Odsouzený Detlef S. byl usvědčen mimo jiné z toho, ţe je prokazatelně otcem sedmi dětí své dnes sedmadvacetileté nevlastní dcery. Muţ se přiznal i k otcovství osmého společného dítěte, které zemřelo krátce po porodu. V tomto případě nebylo moţné provést testy DNA. Podle agentury DPA odsouzený pravděpodobně uţ nikdy nebude svobodným občanem, protoţe i po propuštění z vězení bude vzhledem ke své nebezpečnosti pod nařízeným dohledem. Muţ se ke všemu přiznal. Osmačtyřicetiletý dlouhodobě nezaměstnaný řidič kamionu z obce Fluterschen nedaleko Bonnu dlouho odmítal vypovídat. V pondělí, krátce před závěrem procesu, se ale přiznal ke všem obviněním, které vůči němu obţaloba vznesla. Celkem jde o 162 trestných činů sexuálního zneuţívání a znásilnění a také napomáhání k těmto činům. Trestnou činnost páchal v letech 1987 aţ 2010. Původně obţaloba proti muţi čítala 350 bodů. Jeho oběťmi byli nyní osmnáctiletá dcera, nevlastní dcera, které je teď 27 let, a její bratr-dvojče. Detlef S. obě dcery mimo jiné prodával k sexu cizím muţům. Muţ byl nazvaný jako „hororový otec“. Předseda soudu Winfried Hetger ve zdůvodnění rozsudku uvedl, ţe Detlef S. je "bezbřehý egoista, jenţ vnímal členy rodiny jako svůj osobní majetek". Vybudoval prý "systém strachu", v němţ nebyl moţný odpor. „Měl rodinu v moci do té míry, ţe nikoho nemusel zavírat,“řekl soudce. Agentura AP upřesnila, ţe Detlef S. začal svou vlastní dceru sexuálně obtěţovat v jejích devíti letech a po jejích 12. narozeninách se na ní pravidelně dopouštěl sexuálního násilí. Dvojčata začal zneuţívat v roce 1987, kdy jim byly čtyři roky. Německá média obviněnému přisoudila přídomky "hororový otec" nebo "německý Fritzl". Odkazují tak na případ Rakušana Josefa Fritzla, jenţ ve sklepě svého domu skoro 24 let věznil svou dceru, znásilňoval ji a měl s ní sedm dětí. Soud ho za to předloni poslal na doţivotí do vězení. Příčinou sexuálního zneuţívání pana Koblenze je disociální porucha osobnosti. Muţ není schopen vnímat pocity druhých s zejména svých obětí a nepřipouští si vinu za své trestné činy. Pohlavní zneuţívání vlastních i nevlastních dětí je něco otřesného. Jak můţe otec takovým způsobem ubliţovat svým i nevlastním dětem. Vţdyť to je jeho vlastní krev. Také zde jsou prvky komerčního sexuálního zneuţívání z hlediska formy dětská prostituce, kdy otec své děti prodával cizím muţům za finanční zisk. Pachatel nejen zneuţíval dcery ale i svého syna, to znamená, ţe nebyl zaměřený na určitý typ pohlaví. Je zvláštní, ţe muţ 13 let páchal tuto trestnou činnost a jiné k ní přidruţené a nikdo ho nechytil. Jaké to můţe mít psychické a fyzické následky na dětech. Nevlastní dcera má několik dětí se svým tzv. otčímem. To musí být něco hrozného. Otec se na své vlastní dceři dopouštěl incestu. Narozené děti mohou trpět degenerativními onemocněními

52

z důvodu pohlavního styku mezi příbuznými v tomto případě nejbliţším příbuzným. V kasuistice není vůbec zmínka o matce. Ţila nebo neţila matka se svou rodinou? O tom v kasuistice není ţádná zmínka. Jestliţe s nimi matka ţila, jak mohla dopustit, aby muţ páchal takové činnosti na dětech. 6.9 Mentální retardace Mentální retardace je závaţná porucha osobnosti, která můţe být vrozená nebo získaná během nitroděloţního vývoje jedince, dále během porodu nebo prvních dvou let ţivota. Zejména je porušena oblast intelektu, i kdyţ celkově vlastně celá psychika jedince. Podle závaţnosti se porucha rozděluje na lehkou, středně těţkou, těţkou a hlubokou mentální retardaci. Pachatelem trestného činu pohlavní zneuţití můţe být i osoba s mentální retardací. Z hlediska závaţnosti poruchy se pachatelem můţe stát osoba lehkou a středně těţkou mentální retardací. Takové osoby snadněji podlehnou buď podbízením jiné osoby k sexuálnímu zneuţití dítěte nebo sama osoba podlehne své vlastní zlobné emoci. Osoba si nemusí zcela nebo vůbec uvědomovat následky a podstatu svého jednání vůči oběti. Osoby s mentální retardací se mohou sami stát obětí sexuálního zneuţití. 6.10 Strategie pachatelů Strategie pachatelů,jak si dítě získat nebo si ho zcela podmanit, je další a velmi zajímavou moţnou příčinou sexuálního zneuţívání dětí. Pachatel si zvolí jako svou taktiku to jak si dítě získat a odbourat jeho dětský stud a kde je nutná trpělivost ze strany pachatele vůči dítěti. Dítě potřebuje čas, aby si zvyklo na novou osobu vedle které se cítí nesvůj. Pachatel vyčkává, aţ dítě svůj dětský ostych z cizí osoby překoná a poté vyuţije ke svému sexuálnímu uspokojení. Druhou moţnou strategií ze strany pachatele je vyuţití závislosti dítěte na pachateli. Dítě se podrobí sexuálním poţadavkům ze strany pachatele, protoţe je na jmenované osobě závislé. Pachatelem můţe být otec, nevlastní otec, bratr, strejda nebo jiná osoba. Dítě to chápe tak, ţe nemá jinou moţnost neţ se podrobit svému ţiviteli nebo nejbliţší osobě, kterou na světě má. Třetí taktika se nazývá vyuţití osamocenosti jedince. Oběť je v pubertálním věku, kdy všechny lidi kolem sebe vnímá tak, ţe mu nikdo nerozumí a nikdo se mu dostatečně nevěnuje. Najednou se objeví osoba, která splňuje všechny jeho touhy a dítě poté snadněji podlehne jeho sexuálním poţadavkům. Je to trochu podobné následující strategii s názvem ideální přítel. Tento tzv. přítel se ke své oběti velmi hezky chová, věnuje se mu, nabízí mu krásné ubytování, cestování do zajímavých

53

zemí a lákavé dobré jídlo. Oběť je tím vším tak okouzlena, ţe lehce podlehne svému pachateli. A doufá, ţe se bude vše opakovat (bydlení, cestování, dobré jídlo) za cenu poskytnutí sexuálního uspokojení svého ideálního přítele. Pachatelé sexuálního zneuţívání jsou velmi vychytralí z hlediska svých technik, jak si dítě získat a následně se na něm sexuálně ukojit. Děti jsou většinou naivní z hlediska svého věku nebo se nechají tzv. okouzlit něčím, co jim chybí, co by si přály stále zaţívat za určitou sexuální cenu. Tato příčina sexuálního zneuţívání je nebezpečná z hlediska vychytralosti pachatelů a snadného podmanění si svých obětí. V této kasuistice si můţeme ukázat, ţe strategie pachatelů, jak si získat důvěru dítěte jsou velmi chytré. Dívka naštěstí rychle pochopila o co muţi jde a utekla do bezpečí. Kasuistika č. 11 Šestiletá E.D. se rozhodla, ţe půjde za svojí babičkou , která pracovala v mateřské škole umístěné v budově uprostřed poměrně rozsáhlého, upravovaného parku. Hned na okraji parku ji oslovil neznámý dospělý muţ. Odpověděla na pozdrav a chtěla pokračovat v cestě, protoţe ji rodiče upozorňovali, ţe se nemá bavit s cizími lidmi. Kdyţ se však muţ tvářil přátelsky a zapředl rozhovor na veverky, rozptýlil všechna její podezření a obavy. Na otázku, zda mu pomůţe je krmit, rychle přikývla, protoţe věděla, ţe veverky běhají po hlavní cestě, která vede k mateřské škole. Chopila se podávané ruky, ale jaké bylo její překvapení, kdyţ přes její protesty si muţ začal klestit cestu do křoví s tím, ţe před chvílí tam bylo hodně veverek, a sliboval dívce, ţe můţe všem veverkám rozdat celého buřtíka. Dívence se sice zdálo podezřelé, ţe nejdou po cestě, ale chlácholila se nadějí, ţe člověk, který chce krmit veverky, nemůţe být přece zlý, a hlavou jí také problesklo, ţe jí vlastně nic nedal a ona slíbila rodičům, ţe si od ţádného cizího muţe nebude brát bonbony ani dárky, natoţ s ním někam chodit. Také si vzpomněla, ţe kdyţ krmí veverky s rodiči, přináší většinou oříšky, ale nechtěla ho nijak poučovat. Kdyţ po krátké chvíli stanuli uprostřed křoví, začal hledat po kapsách buřtíka a dívenka se rozhlíţela po veverkách, ale ţádné neviděla. Vtom jí řekl, ţe uţ má připraveného buřtíka, a aby si ho, neţ přijdou veverky, pěkně pohladila. Dívenka se překvapeně dívala na muţův penis, který drţel v ruce, a odmítala se ho dotknout, i kdyţ nevěděla, co to je. Byla si však jistá, ţe to není ţádný buřtík a při pohledu na to, co muţ svíral ve své ruce, začala pociťovat nejasné obavy. Kdyţ ji muţ druhou rukou chtěl přinutit, aby se dotýkala jeho penisu, uhodila ho, jemu 54

vyklouzl penis z ruky a překvapená dívenka si najednou uvědomila, oč běţí, a celou ji prostoupila hrůza a strach. Začala couvat ze křoví, pak vzala nohy na ramena a upalovala, co jí nohy stačily, aţ doběhla do mateřské školy. Celou cestu plakala, ve školce uţ začala hlasitě vzlykat a rychle všechno řekla, jako by tím ze sebe „tu pohanu“ dostala. Prvňačka se po této zkušenosti styděla, styděla se i proto, ţe ji ten muţ tak podvedl a ona to včas nerozpoznala. V této kasuistice je pokusem o sexuální zneuţití způsobem tzv. ohmatávání muţovo pohlavního údu je pachatelova strategie vůči své dětské oběti. Muţ si chtěl prostřednictvím vymyšleného krmení veverek v parku získat důvěru malé holčičky a poté ji přinutit, aby sahala na jeho pohlavní úd. Pachatel to měl velmi dobře vymyšlené. Malé dítě rádo krmí zvířátka, tak proč toho nevyuţít pro svoji sexuální zvrhlost. Dívka se i přes rady svých rodičů – nebavit ses cizími lidmi a nic si od nebrat nechala muţem zlákat ke „krmení veverek“. Dívčino rychlé prozření pachatelova cíle nastalo, kdyţ viděla jeho přirození a slyšela jeho prosbu, aby ho vzala do ruky.Dívka z parku rychle utekla a svým útěkem se zachránila. Nikdo neví, co by se dělo dál, kdyby tam dívka zůstala déle. Muţ ji mohl poté někam odvléci. 6.11 Internet Velmi zajímavou příčinou sexuálního zneuţívání dětí je internet. Pachatelé si na internetu mohou hledat své potencionální oběti pomocí seznamek, blogů, icq, facebook. Rozvoj sociálních sítí na internetu se stal přínosem pro pachatele při hledání a seznamování se svými oběťmi. Osoba se do některé sociální sítě přihlásí z jiného důvodu, neţ se kterým se tam doopravdy přihlásil. Osoba chce poznat nové přátelé nebo chce s něčím poradit atd. Dítěti se tato osoba nezdá jako nebezpečná. Chápe ho jako dalšího kamaráda v jeho sociální síti. Pachatel si časem vybere svoji oběť. Bude se s ní snaţit blíţe seznámit. Nejdříve formou dopisování si pomocí internetu a jednoho dne pachatel navrhne, ţe by se mohli sejít někde na veřejném místě. A pak pojede podle svého předem vymyšleného plánu. Pachatelé na internetu mohou zakládat různé stránky, na kterých jsou fotky nahých dětí (pornografie), videa sexuálního zneuţívání dětí (pachatel si svůj čin nahraje a poté ho prezentuje na internetu a chlubí se svým tzv. přátelům, kterým se to také líbí). Pachatelé si tyto fotky nebo videa mohou posílat nebo si je neustále prohlíţet. Všechny tyto stránky jsou nazvány pod nevinnými názvy, pod kterými by nikdo nehledal takovou tématiku. 55

Internet je něco jehoţ prostřednictvím se můţe páchat tato trestná činnost, která bude ale velmi těţko nebo vůbec prokazatelná. 6.12 Nedostatečnost sexuální výchovy a informovanost dítěte Sexualita jedince má velice důleţitý vliv na utváření a obsahu jeho vlastní identity, sebehodnocení, interpersonálních vztahů ve společnosti a vztah k sobě samému. Sexualita má podstatný vliv na rozvoj osobnosti člověka, proto je velmi podstatná znalost své sexuality a všeho co do ní patří a týká se jí. Uţ malé dítě postupně vzhledem k svému věku si začíná uvědomovat svoji sexualitu. Například ve školce holčičky i chlapečci velmi rádi svlékají panenky, protoţe je zajímá co má pod šatičkami. Později si začínají hrát na tzv. doktory, kdy je dívka pacientka a chlapec je pan doktor, který musí svoji pacientku preventivně vyšetřit. Samozřejmě vyšetření probíhá jen jako a není opravdové. Ale není tomu vţdycky tak. Na 9. odborné konferenci o ochraně dětí s tématem Děti jako zboţí konané na konci listopadu 2010 v Silberbachu měl přednášku profesor Adolf Gallwitz. Pan Gallwitz je profesor psychologie a sociologie, pracující na Vysoké policejní škole v Německu. V této souvislosti hovořil o jednom velice zajímavém příběhu, který souvisí s touto podkapitolou. Příběh je o tom, ţe na rodinném kempu nebo něčem podobném byla rodina. Dospělí si povídali a děti si hrály ve stanu. Po čase, kdyţ se děti dlouho neozývaly, se jeden z rodičů šel podívat, co tam děti dělají. Ve stanu objevili chlapce a dívku. Dívka leţela a měla sundané kalhotky a chlapec měl v ruce nůţky a měl je namířené na dívčinu pochvu. Rodič okamţitě zasáhl a vzal chlapci nůţky z ruky. Děti poté vyprávěly, ţe si hrály na pana doktora. Vůbec si neuvědomily, co by se mohlo stát. Na tomto příběhu je vidět, nedostatečnost sexuální výchovy a informovanost dětí. Nejde přímo o sexuální zneuţití, ale můţeme si představit, co by se stalo třeba později, kdyby je napadlo hrát si na maminku a tatínka v posteli. Proto je velice důleţitá sexuální výchova uţ u malých dětí na základní škole. U dětí v předškolním věku je dostatečné vysvětlení z hlediska jejich věku, co se smí a nesmí dělat s osobou druhého pohlaví a co je hra a co se můţe stát nebezpečnou realitou. Poté bude samozřejmě nutná výuka sexuální výchovy na ZŠ. Dítě které bude nedostatečně informované z oblasti sexuality se můţe stát snadnější obětí pro pachatele pohlavního zneuţití. Dívka nebo chlapec si nemusí uvědomovat, ţe to co s nimi ten pán dělá je nesprávné a můţe to mít pro něj/ ní

56

celoţivotní následky. Tato neznalost a

neinformovanost dítěte z hlediska sexuální výchovy je jedním z mnoha moţných faktorů pohlavního zneuţití dětí. 6.13 Neznalost práv dítěte Neznalost práv dítěte je dalším moţným faktorem sexuálního zneuţívání dětí, který je nutný odstranit ve smyslu zamezení tohoto patologického jevu ve společnosti po celém světě. Děti mají svá základní práva, které je nutné dodrţovat. Jestliţe samo dítě nezná svá základní práva, tak je to velký problém a tato skutečnost tzv. nahrává pachateli při výběru a podmanění své oběti. Děti by měli znát svá následující základní práva, kterými se mohou bránit proti svému potencionálnímu útočníkovi: právo na ochranu jeho nedotknutelnosti, právo na zdraví, zdravý vývoj, právo na ochranu před sexuálním zneuţíváním. Pokud bude mít dítě na vědomí svoji vlastní tělesnou nedotknutelnost a co to je sexuální zneuţívání tak má účinnou zbraň proti svému útočníkovi. 6.14 Neznalost praktik CSA i CSEC Neznalost praktik sexuálního zneuţívání a komerčního sexuálního zneuţívání je dalším moţným faktorem, proč neustále dochází k trestnému činu pohlavní zneuţití. Děti které podlehnou pachateli a jsou jeho osobou sexuálně zneuţiti, si vůbec nemusí uvědomit, ţe chování osoby se kterou má pohlavní styk je předmětem CSA a také CSEC pokud za tento akt dostane finanční odměnu. Nevědomí o těchto dvou syndromech, které jsou páchané na dětech je tzv. dalším plusem pro výběr a podmanění dětské oběti. Proto je velice důleţitá informovanost dítěte o jeho sexualitě, sexuální výchově a vědomí o existenci patologických jevů sexuální zneuţívání a komerční sexuální zneuţívání namířené zejména proti dětem. Obsah těchto dvou patologických jevů by se mohl zařadit do výuky sexuální výchovy. Znalost o všech těchto moţných faktorech prostřednictvím kterých dochází k trestnému činu pohlavní zneuţití, nám můţe pomoci při jeho interdisciplinárním potírání, kterému se budu věnovat v následující kapitole. 7. Aktéři a cesty interdisciplinárního potírání V této kapitole se budu věnovat technikám interdisciplinárního potírání z různých pohledů, které mohou být prospěšné při boji proti CSA a CSEC. Všechny instituce,

57

obory nebo organizace, které mohou přispět svými znalostmi, činností k zamezení tohoto patologického jevu. 7.1 Prevence sexuálního zneužívání Prevenci sexuálního zneuţívání dětí můţeme chápat jako tzv. strategii, jak bojovat s tímto patologickým jevem. Pod slovem prevence si můţeme představit předcházení negativním činnostem. Prevence se dělí na tři typy, které spolu vzájemně souvisí. Je to primární, sekundární a terciární prevence. Někteří odborníci prevenci CAN rozdělují trochu odlišným způsobem. Matějíček a Dytrych vnímají prevenci z hlediska jejího rozdělení na primární a sekundární. Podle Provazníkové se prevence dělí na primární, sekundární a terciární. Předešlí dva odborníci do prevence nezahrnují prevenci terciární, která je také velice důleţitá v předcházení jiţ zmiňovaného patologického jevu ve společnosti. V následující části Vám popíši jejich význam a co je podstatou všech tří typů prevencí. Prevenci můţeme také vnímat jako určitý způsob mezioborového přístupu k zabránění existujícího jevu. Ze strany pedagogů, školních psychologů, lékařů, rodičů aj. Prevence sexuálního zneuţívání dětí musí správně a odborně fungovat, protoţe jestli nebude, tak budou mít potenciální i opravdoví pachatelé více moţností, jak se dostat do kontaktu s dítětem a spáchat jiţ řečený sexuálně motivovaný trestný čin. Zejména je důleţitá prevence primární a sekundární. Primární prevence se snaţí sníţit pravděpodobnost výskytu poškození. Snaţí se patologický jev potlačit jiţ v jeho zárodku a vytvořit takové podmínky, aby neměl moţnost vzniku. Cílovou skupinou jsou zejména děti do patnácti let. Primární prevence se zaměřuje na výchovu dětí, rodičů, pedagogů, pachatele ve smyslu jeho poznání jako součást primární prevence. Také nesmíme zapomenout na veřejnost a sdělovací prostředky. Sekundární prevence znamená vytypování rizikových skupin obyvatelstva rizikových ţivotních situací. Jedná se o rizikové dítě z hlediska jeho věku, vzhledu a jeho osobnostních charakteristik. Dále rizikové osoby, rodiny a rizikové situace.Terciární prevence je takové chování lékaře, pedagoga, psychologa, rodiče aj., které zamezí opakování násilí na dítěti a nebo

jeho minimalizace. Tato prevence se dělí na etapu

diagnostickou a pomocnou ( ochrannou a terapeutickou).

58

7.2 Sexuální výchova na ZŠ a v rodině Sexuální výchova na základních školách je jedním z moţných principů jak bojovat proti sexuálnímu zneuţívání dětí. Vědomí o sexualitě, intimním pohlavním ţivotě, moţných pohlavních onemocněních jako následek nevědomosti u dětí je jednou moţností, jak touto výukou zabraňovat tomuto patologickému jevu. Děti, které budou dostatečně a včas vzhledem ke svému věku informováni o těchto všech věcech prostřednictvím výuky sexuální výchovy se budou moci bránit proti lákavým sexuálním nabídkám pachatelů. Sexuální výchovou se rozumí tzv. sexuální osvěta, která děti seznamuje s informacemi o sexualitě a tématy s ní spojenými – partnerský vztah, antikoncepce, pohlavně přenosné choroby aj. Je nutné zavést sexuální výchovu na základních školách od 3. třídy, kdy jsou děti přibliţně uţ ve věku, kdyby mohly pochopit význam a účel této výuky. Obsah sexuální výchovy se neustále mění z důvodu vlivu vědeckých poznatků. Ale přesto jsou určitě srozumitelné a jasné tři oblasti sexuální výchovy. První oblast se týká poučení o sexualitě v souvislosti s pohlavním ţivotem člověka, které by mělo ţáky informovat o moţném nechtěném těhotenství, šíření viru HIV a jiných pohlavních nemocí, které by mohlo nastat nedostatkem informací o jejich sexualitě vzhledem k jejich ranému věku. Děti mladší 15 let nejsou dostatečně vyvinuti a připraveni zahájit svůj sexuální ţivot. Proto je důleţitá výuka sexuální výchovy uţ na základních školách. Druhou oblastí je sexuální vztah jako jedna podoba vztahů mezi lidmi, kdy se děti mají učit vnímat sexualitu jako intimní vztah mezi dvěma lidmi. Třetí a pro nás nejdůleţitější oblastí je oblast, která chápe sexuální výchovu jako prevenci před sexuálním zneuţitím. Dítě můţe snadněji rozpoznat záměry útočníka. Dalším plusem můţe být efektivní výcvik dětí proti tělesným sexuálním útokům pachatele na svoji oběť. Výuku sexuální výchovy by měly zajistit všechny základní školy. Škola by měla být tzv. garantem této výuky, i kdyţ základní vědomosti by děti měly znát od svých rodičů, kteří by si s nimi měli o této oblasti jejich ţivota také pohovořit. Škola má mít ve škole profesionálního školního psychologa, který má v rámci školy pomoci dítěti s jeho psychickými problémy v důsledku sexuálního zneuţití. Dále by měl být schopen rozpoznat příznaky sexuálního zneuţívání u dítěte během jeho pobytu ve škole. Podstatnou roli má také třídní učitel, který by si měl také všimnout změn v chování svého ţáka. Škola je velice významná při snaze interdisciplinárně potírat sexuální zneuţívání. Výuka sexuální výchovy realizovaná na základních a středních školách je uţitečná,ale tato výchova by měla být realizována zejména v rodině. 59

Matka nebo otec by měli svému dítěti z hlediska jeho věku postupně vysvětlit podstatu sexuální výchovy. Obsahem by měl být pohlavní ţivot z hlediska jejího nebezpečí jako jsou různé pohlavní nemoci a nejen jeho rozkoš. Vysvětlit dítěti, ţe je nutné začít s pohlavním ţivotem aţ od určitého věku, protoţe lidské tělo není připravené fungovat dříve neţ od 15 let. Intimní vztah mezi dvěma lidmi z hlediska sexuality, jak by měl být správně vnímán a měl správně fungovat mohou rodiče vysvětlit názorným příkladem na svém vztahu. Rodiče svým dětem mají vysvětlit, ţe znalost z oblasti sexuality je nutná pro prevenci sexuálního zneuţití. Dítě má být poučeno, ţe nemá mluvit s cizími lidmi, nikam nechodit s cizími lidmi a nakonec by děti měly projít kurzem sebeobrany proti násilným útokům druhých lidí. Sexuální výchova realizovaná rodinou je velice důleţitá a proto je podstatné, jakým způsobem bude rodiči realizována. 7.3 Znalost sexuálních práv Kaţdý lidský jedinec by měl znát svá sexuální práva, ať uţ to je dospělá osoba nebo dítě. Dítě je více ohroţené proti sexuálním útokům pachatelů, proto je důleţité je s nimi seznámit co nejdříve s ohledem na jejich věk a vývoj. Tyto sexuální práva jsou obsahem Deklarace sexuálních práv, která byla přijata ve Valencii v roce 1997. Těchto devět základních práv jsem převzala z tabulky č. 4 v knize Sexuální násilí na dětech od Evy Vaníčkové a kol. 1. Právo na svobodu – vylučuje nátlak a zneuţívání. 2. Právo na autonomii, integritu a bezpečnost těla – garantuje radost z těla bez násilí. 3. Právo na sexuální rovnost – respektuje volbu pohlaví. 4. Právo na sexuální zdraví – respektuje bezpečný sex, ochranu před HIV-AIDS. 5. Právo na informace o lidské sexualitě – umoţňuje správné rozhodnutí. 6. Právo na dostatečnou sexuální výchovu – umoţňuje naplnění kvality ţivota. 7. Právo svobodně se stýkat – respektuje všechny formy sexuálního souţití. 8. Právo svobodné a odpovědné volby – umoţňuje volbu plánovaného těhotenství. 9. Právo na soukromí – respektuje rozhodnutí o sexuálním ţivotě. Dětí se zejména týká právo 1 na svobodu, které vylučuje nátlak a zneuţívání. Dále právo 2 na vlastní autonomii, integritu a bezpečnost těla. Na ţádném lidském jedinci by nemělo být páchané ţádné násilí ať uţ psychické, tělesné zejména sexuální. U dětí je to obzvlášť důleţité, protoţe jsou ve vývoji a jsou velice křehké. Také je významné právo z hlediska dětí právo 5, kdy dítě má právo na informace o lidské sexualitě, 60

které mu můţe být zprostředkováno výukou sexuální výchovy na ZŠ. Ostatní práva bude člověk poţadovat aţ bude starší a poté v dospělosti. Tyto sexuální práva mají být zajištěna prostřednictvím rodiny. Kaţdý rodič má své dítě informovat o existenci sexuálních práv. Je nutné to dítěti vysvětlit srozumitelným způsobem a také v přiměřeném věku. 7.4 Výchova k lidským právům Prostřednictvím výchovy k lidským právům se dospělí lidé mohou naučit k respektu ke kaţdé lidské bytosti a chránit tak i děti do budoucna předtím, aby i oni samy v budoucnu porušovaly lidská práva druhých. Proto je nutné lidi vychovávat k lidským právům. Aby si dospělí i děti uvědomovali samotnou existenci lidských práv a porozuměli jim a také byli schopny rozpoznat případy jejich porušování. Dále je nutné rozvíjet schopnosti a dovednosti, které jsou nutné pro obranu lidských práv a také prohlubovat respekt k lidským právům,aby s zamezovalo jejich záměrnému porušování. Vzdělávací činnost preventivní, která je orientovaná na jednání, se spojuje ve tři vzájemné spojené oblasti: učení o lidských právech, učení pro lidská práva, učení se prostřednictvím lidských práv. Učení o lidských právech obsahuje základní pojmy jako je lidská důstojnost, svoboda, rovnost, zákaz diskriminace, solidarita, spravedlnost, práva a povinnosti, které by měl znát kaţdý lidský jedinec.Pak se můţe dobře orientovat v této oblasti a můţe bojovat za ochranu lidských práv druhých. Seznamuje s občanskými a sociálními právy, s právními, etickými a duchovními zdroji. Dále s hlavními dokumenty, orgány a organizacemi, které se zabývají podporou ochranou lidských práv. Učení pro lidská práva se zaměřuje na rozvoj a získávání kompetencí jednání a komunikace, které umoţňují, aby se člověk aktivně zasazoval za respektování lidských práv druhých např. způsobilost ke kritickému úsudku, uţívání metody konstruktivní zvládání konfliktu. Člověk by měl mít tyto dovednosti: aktivní naslouchání, komunikaci, schopnost obhájit svá vlastní práva i práva druhých, kritické myšlení. Měl by být schopen najít si informace, umět je kriticky zhodnotit a rozpoznat manipulaci v oblasti lidských práv. Třetí oblastí, kterou je nutné znát pro výchovu k lidským právům, je učení se prostřednictvím lidských práv. Cílem tohoto učení je rozpoznat moţnosti a následně překonávat porušování lidských práv a podle svých vlastních moţností je realizovat. Člověk se můţe sám něco naučit ve prospěch své osoby z hlediska své 61

citlivosti k lidským právům, reflexi postojů, stanovisek a hodnot. Jedinec se můţe naučit smyslu pro zodpovědnost,

zvídavost, otevřenost, uznání odlišnosti,

empatie, solidaritu. Dále zavázat se podporovat lidi, jejichţ práva jsou ohroţena, mít smysl pro lidskou důstojnost sebe i druhých lidí bez rozdílu, naučit se smyslu pro spravedlnost a snaţit se dosáhnout ideálů a svobody a rovnosti. Učení se prostřednictvím lidských práv směřuje k empowerment. Pokud se lidé budou vychovávat k dodrţování lidských práv druhých, tak poté samotní potenciální pachatelé se půjdou dobrovolně léčit a vůbec se nebudou snaţit svůj sexuální chtíč ukojit na nevinném dítěti. Bude mít na vědomí, ţe kaţdý lidský jedinec má svá lidská práva, která je potřeba dodrţovat a zejména je to nutné u dětí. Výchova k lidským právům je jeden prostředek k potírání proti sexuálnímu zneuţívání dětí. Výchovu k lidským právům můţeme vnímat jako tzv. pedagogický proces, ve kterém se k lidským právům můţeme učit třemi moţnými způsoby, které jsou všechny důleţité a je nutné je znát, rozumět jim a umět je realizovat je. V následující části se budu věnovat lidským právům z pohledu jak jsou zakotvena Listina základních práv a svobod. Ústavní zákon č. 2/1993, Listina základních práv a svobod, je velice důleţitý v kontextu ochrany dětí před sexuálním zneuţíváním. V této listině jsou stanovena práva, na která má člověk v tomto případě (dítě) nárok. Jsou to práva, která jsou nezadatelná, nezrušitelná, nezcizitelná a neporušitelná. Mluvíme o základních lidských právech. Tyto práva mají vztah k problematice dětí ohroţených tímto patologickým jevem jako je sexuální zneuţívání dětí. V Listině základních práv a svobod jsou tyto práva zaznamenána v následujících hlavách a oddílech. V Hlavě 2, oddíl 1, článek 7 se můţeme dozvědět, ţe na ţádné osobě nesmí být realizováno mučení nebo tzv. podrobení se krutému, nelidskému zacházení nebo trestu ze strany druhé osoby. S ţádným člověkem se nesmí tímto způsobem jednat, protoţe kaţdá lidská bytost má svoji důstojnost, která je univerzální. Ve vztahu k ohroţeným dětem je z hlediska jejich ochrany nejvýznamnější Hlava IV., která upravuje hospodářská, sociální a kulturní práva. Zejména článek 32. ve kterém se píše o následujícím: „(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.“

62

„(3)

Děti

narozené

v

manţelství

i

mimo

ně

mají

stejná

práva.“

„(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.“27 7.5 Znalost, respektování a prosazování práv dítěte Nejvýznamnějším mezinárodně právním dokumentem, který se zabývá touto problematikou je Úmluva o právech dítěte. O právech dítěte se začalo hovořit na konci 19. století. Myšlenka ochrany dětí před vykořisťujícími prácemi nebo hrubými formami násilí se začala realizovat na začátku 20. století. Velice důleţitou osobou byla švédská pedagoţka Elleyn Keynová. Tato pedagoţka napsala v roce 1903 knihu s názvem Století dítěte. V této knize Keynová psala o brutálním potlačení potřeb dítěte. Prostřednictvím této knihy se začalo na dítě pohlíţet z jiného úhlu. Děti nebyly uţ jen součástí společnosti, ale samostatnou bytostí, která má svá práva a potřeby. Během několika let vzniklo mnoho lidskoprávních dokumentů, které se věnují dětem z hlediska jejich práv a ochrany. Prvním dokument vznikl po 1. světové válce v roce 1924 s názvem Charta práv dítěte neboli tzv. Ţenevská deklarace. O 35 let později v roce 1959 byla vydána Deklarace práv dítěte. V roce 1989 vznikla na půdě OSN Úmluva o právech dítěte, která je nejdůleţitějším lidsko-právním dokumentem v této oblasti. Úmluva se skládá z 54 článků.Práva dětí se dělí na 3P. Provision- práva k zajištění přeţití a rozvoj dítěte Protection- práva na ochranu dítěte, zejména se jedná o právo na rodičovskou a společenskou péči, právo být chráněn před různými ohroţeními a nepříznivými situacemi jako jsou např. všechny formy sexuálního vykořisťování a zneuţívání a obchod s dětmi Participation- právo na účast dítěte na ţivotě ve společnosti Děti mají právo vyjadřovat se k záleţitostem, které se jich týkají a být účasten na veřejném ţivotě. V této Úmluvě je dítě poprvé definováno jako kaţdá lidská bytost mladší 18 let.

27

www.psp.cz/docs/laws/listina.html -

63

Úmluva o právech dítěte je výsledkem dlouhých jednání zástupců zemí s odlišnými společenskými a hospodářskými systémy a různými kulturními, etickými a náboţenskými přístupy, nevládních organizací a agencií OSN. Vůdčím duchem této úmluvy je nejlepší zájem dítěte a dále výzva ke státům, které ratifikují tuto úmluvu, aby vytvořily aktivní podmínky a tvůrčí účasti dětí na společenském a politickém ţivotě ve svých zemích.28 Tuto Úmluvu nepřijaly pouze dva státy, kterými je USA a Somálsko. Spojené státy americké Úmluvu přijalo, ale neratifikovalo. K této Úmluvě o právech dítěte byly přidány dva opční protokoly v roce 2000. 1. Opční protokol k Úmluvě op právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů. 2. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. Podle článku 3 této Úmluvy je zájmem dítěte přední hledisko, ţe při jakékoli činnosti týkající se dětí, které jsou uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány. Státy které jsou smluvní stranou úmluvy se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, která je nezbytná pro jeho blaho, přičemţ se bere ohled na práva a povinnosti rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných a proto činí tato všechna potřebná zákonodárná správní opatření.29 Ve článku číslo 4 se hovoří o tom, ţe státy konají všechna nutná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření s cílem zajistit dítěti ochranu před jakýmkoliv tělesným nebo duševním násilím, uráţením, zneuţíváním včetně sexuálního, zanedbáváním nebo vykořisťováním. Během doby, ve které je v péči svých rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli osob, které se o dítě starají. Velmi významný je článek 19 v Úmluvě o právech dítěte, který je následující. 1.„Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, uráţením nebo zneuţíváním, včetně sexuálního zneuţívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli osob starajících se o dítě. 28 29

Viz www.detskaprava.cz/pedagog/ Viz http://www.osn.cz

64

2. „Tato ochranná opatření zahrnují podle potřeby účinné postupy k vytvoření sociálních programů zaměřených na poskytnutí nezbytné podpory dětem a těm, jimţ bylo svěřeno, jakoţ i jiné formy prevence. Pro účely zjištění, oznámení, postoupení, vyšetřování, léčení a následné sledování výše uvedených případů špatného zacházení s dětmi zahrnují rovněţ podle potřeby postupy pro zásahy soudních orgánů.“30 Dalším velmi důleţitým článkem, který je významný v souvislosti ochrany dětí před sexuálním zneuţíváním je článek 34. „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují chránit dítě před všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneuţívání, k zabezpečení tohoto závazku státy zejména přijímají nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná mezinárodní opatření k zabránění: a) svádění nebo donucování dětí k jakékoli nezákonné sexuální činnosti b) vyuţívání dětí k prostituci nebo k jiným nezákonným sexuálním praktikám za účelem finančního obohacování c) vyuţívání dětí k pornografii a při výrobě pornografických materiálů za účelem finančního obohacování.“31 Článek 35 se úzce týká problematiky komerčního sexuálního zneuţívání, který je určitou formou sexuálního zneuţívání. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření. Státy se snaţí zabránit únosu dětí, prodávání a obchodování s dětmi s nimi za jakýmkoli účelem a v jakékoli podobě.32 Posledním článkem úmluvy o právech dítěte v souvislosti se sexuálním zneuţíváním dětí a její ochraně je článek 39. V tomto článku se hovoří o tom, ţe státy činí všechna nezbytná opatření k podpoře tělesného s duševního zotavení a sociální reintegrace dítěte. V případech, kdy je dítě obětí jakékoli formy zanedbání a vyuţívání za účelem finančního obohacení nebo zneuţívání, mučení a jiné formy krutého, nelidského nebo poniţujícího zacházení, trestání nebo ozbrojeného konfliktu. Zotavení a reintegrace dítěte se uskutečňují na takových místech, která podporují zdraví, sebeúctu a důstojnost dítěte.33 Dalšími významnými dokumenty v této oblasti je Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948. Rada Evropy má vytvořené významné dokumenty, jako je Evropská sociální charta z roku 1961 nebo Evropská úmluva o osvojení dětí 30

http://www.osn.cz http://www.osn.cz 32 Viz http://www.osn.cz 33 Viz http://www.osn.cz 31

65

z roku 1967. Velmi důleţité je Doporučení vybraných expertů zdravotního výboru Rady Evropy pro mediko-sociální aspekty CAN z roku 1993. Pro oblast ochrany dětí před komerčním sexuálním zneuţíváním je Akční program přijatý na I. světovém kongresu proti komerčně zaměřenému sexuálnímu zneuţívání z roku 1996 , který se konal ve Stockholm. V prosinci 2001 se konal v Jokohamě II. světový kongres proti komerčnímu sexuálnímu zneuţívání dětí se zaměřením na legislativní rámec ochrany dětí, vymáhání práva, prevenci, ochranu a rehabilitaci dětí. Také se později konal III. Světový kongres proti komerčnímu sexuálnímu zneuţívání dětí. Tyto kongresy jsou velice významné v potírání sexuálního zneuţívání dětí. Diskutuje se o této problematice na mezinárodní půdě. Je snaha o pozitivní změnu v této oblasti. Práva dítěte musíme vnímat jako nástroj potírání tohoto patologického jevu. 7.6 Sociálně- právní ochrana dětí Orgán sociálně- právní ochrany dětí je důleţitou součástí při boji proti sexuálnímu zneuţívání dětí. Je velice podstatná zkušenost sociálních pracovnic při rozpoznávání moţného sexuálního zneuţívání dítěte při šetření v rodině. Dále rychlé přemístění dítěte do bezpečného prostředí a další řešení jeho situace. Je nutná spolupráce s rodinou dítěte, pokud pachatel nepochází z rodiny, dále informovat školu a policii a být v neustálém kontaktu při snaze pomoci dítěti a zadrţet pachatele trestného činu pohlavní zneuţití. Policisté pracující na mravnostním oddělení mohou být dalším článkem v interdisciplinárním týmu v potírání sexuálního zneuţívání. Svými znalostmi a zkušenostmi mohou přispět v tomto boji. Také se mohou dozvědět důleţité informace od ostatních členů týmu. Pod pojmem mravnostní kriminalita se skrývá skupina trestních činů, jejichţ typickým obsahem je protipravní zasahování do sféry svobodného rozhodování o pohlavním styku, mravnostním a tělěsném vývoji. Také se uţívá pojmu mravnostní trestná činnost. Základním rozdílem mezi těmito dvěma pojmy je šíře označení základního jevu. Mravnostní kriminalita se vymezuje jako širší okruh jednání, která nemusí naplňovat znaky mravnostního trestného činu.34 Sociální pracovnice se také účastní soudních řízení, ve kterém má hájit práva dítěte a pomoci mu zajistit bydlení u příbuzných nebo v jiném zařízení.

34

Viz Jan Chmelík a kol. 15

66

Tímto tématem se zabývá zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí. Zákon se zaměřuje na sociálně-právní ochranu. Snaţí se, aby zákon měl veřejnoprávní povahu. Zejména z pohledu působnosti orgánů, které tuto sociálněprávní ochranu provádějí. 35 Tento zákon o sociálně-právní ochraně dětí byl novelizován zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů a také zákonem č. 518/2002 Sb. v souvislosti s reformou veřejné správy.36 Podstatou sociálně-právní ochrany dětí je zejména zajištění práva na jeho příznivý vývoj, řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte a působení směrem k obnově narušených funkcí v rodině. Oddělení OSPOD je velice důleţité pro ochranu dětí, jak z hlediska právního tak i sociálního. Základním principem sociálně-právní ochrany dětí je zájem dítěte. Tento princip se stal rozhodujícím kritériem při činnosti všech orgánů sociálně-právní ochrany dětí nebo i jiných subjektů, které se věnují ochraně dětí. V zákoně 359/1999 a zákonu 518/2002, paragraf 6 odst. 1 se vymezuje okruh dětí, na které se sociálněprávní ochrana dětí zaměřuje. 7.7 Péče v rodině Rodina dítěte můţe být největším pomocníkem při boji proti sexuálnímu zneuţívání dětí. Matka nejlépe zná své dítě a měla by si všimnout změn v jeho chování z hlediska jeho psychiky a tělesných znaků. Rodina můţe být dítěti obrovskou podporou při vyšetřování trestného činu pohlavní zneuţití, při jeho terapii a znovuzačlenění do běţného ţivota z hlediska jeho moţností. Dítě svoji bolest můţe před rodinou zejména před matkou skrývat ze strachu, aby mu pachatel za trest ještě více neublíţil nebo neublíţil jeho rodině. Rozpor můţe nastat v případě, jestli je pachatelem sexuálního zneuţívání člen rodiny, většinou otec. Poté je rodina pro dítě nebezpečným prostředím a je nutné ho odvézt nebo přesunout do bezpečí. Rodina má za úkol pozitivně naplňovat ţivotní potřeby dítěte, se kterými jsem Vás seznámila v Maslowově hierarchii potřeb, které je nutné postupně pyramidově naplňovat, aby člověk mohl ţít smysluplný ţivot. Dále rodina má dítěti zajistit dodrţování jeho práv z hlediska rodiny. Rodiče by 35 36

Viz Šárka Špeciánová 31 Viz Šárka Špeciánová 31

67

měli v přiměřeném věku dítěte začít realizovat zodpovědnou sexuální výchovu. Tato sexuální výchova můţe být vnímána jako prevence sexuálního zneuţívání dětí. Všechny tyto činnosti, která rodina má realizovat z hlediska své určité role můţeme vnímat jako potírání sexuálního zneuţívání. Rodiče mají o své dítě zodpovědně a láskyplně pečovat a starat se o něj.

7.8 Plán boje proti CSEC dle ministerstev a jejich úkolů Tento Národní plán je aktivita ze strany vlády České republiky, která chce bojovat proti jakémukoli sexuálnímu zneuţívání, v tomto případě zaměřené na komerční sexuální zneuţívání. Tento národní plán vydalo Ministerstvo vnitra, které se touto problematikou také zabývá. Tyto všechny moţnosti v boji proti sexuálnímu zneuţívání, kterým se budu věnovat by měli brát na vědomí i následující lidé, kteří svojí aktivní činností mohou přispět. Jsou to hejtmani všech 14 krajů, primátor hlavního města Prahy a starostové obcí s rozšířenou působností. Tyto všechny osoby z hlediska svých pozic mohou aktivně bojovat proti tomuto patologickému jevu. 

Prvním opatřením je zvýšení nabídky a dostupnosti volnočasových aktivit

dětí. Finance se mohou čerpat z grantů jednotlivých ústředních orgánů státní správy, krajských a obecních úřadů a grantů z EU. 

Druhým opatřením je zakotvit do připravovaných vzdělávacích rámcových

programů zkvalitnění výchovy k lidským právům, ke zdravému ţivotnímu stylu, multikulturní, mediální a sexuální výchovy na základních a středních školách. Dále podporovat spolupráci mezi školami a rodiči v oblasti sociálně patologických jevů zařazené do minimálních preventivních programů. Těmto opatřením se věnuje Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ČR. 

Třetím opatřením jsou vzdělávací programy policistů základní odborné

přípravy a policistů sluţby kriminální policie a vyšetřování průběţně aktualizovat v souladu s novými poznatky a právními předpisy. 

Čtvrtým opatřením je zvýšit povědomí novinářů a mediálních profesionálů o

důleţitosti citlivého informování o dětských obětech trestné činnosti a zejména násilné a mravnostní. 

Pátým opatřením je příprava a iniciativa při výzkumech zaměřených na

analýzu příčin komerčního sexuálního zneuţívání, typologii obětí a pachatelů, 68

objasnění rozsahu a příčin latence a analýzu efektivity léčby pedofilních delikventů. 

Šestým opatřením je sníţení počtu dětí svěřených do zařízení pro výkon

institucionální péče. Důleţité je vypracování návrhu systému následné péče o osoby, které opustí zařízení ústavní výchovy. Toto šesté opatření má na starosti ministerstvo vnitra a ministerstvo práce a sociálních věcí. 

Sedmým opatřením je zřízení poradního orgánu vlády pro ochranu dětských

práv. Toto opatření má na starosti MPSV, MV, MŠMT, Úřad vlády aj. 

Osmým opatřením je sjednocení a harmonizace interní metodiky postupu

Policie ČR, orgánů sociálně- právní ochrany dětí, správy uprchlických zařízení a zařízení pro ústavní výchovu nezletilých cizinců bez doprovodu. Toto opatření zajišťuje MŠMT ve spolupráci s MPSV a MV. 

Devátým opatřením je vytvoření komplexního seznamů poskytovatelů

sluţeb pro děti jako jsou nevládní organizace, dětští psychologové, terénní sociální pracovníci aj. a jeho následné zveřejnění na webových stránkách MŠMT. 

Desátým opatřením je iniciativa ustanovení specialisty na problematiku

sociálně právní ochrany dítěte zejména zaměřené na zneuţívané a týrané děti, které budou ustanovené při obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, kde tato specifická funkce nebyla ustanovena. Dále vytvořit podmínky pro stabilizaci a rozvoj orgánů sociálně právní ochrany dětí. Toto opatření má na starosti Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. Všechny tyto opatření jsou součástí Národního plánu boje proti CSEC pro období 2006-2008. 7.9 Psycholog Psycholog je velice důleţitou osobou při snaze potírat sexuální zneuţívání z pohledu psychiky dítěte a moţné budoucí oběti. O dětském psychologovi byla zmínka v devátém opatření v souvislosti s vytvořením komplexního seznamu poskytovatelů sluţeb pro děti, kdy je jeho součástí dětský psycholog. Psychika dítěte je velice křehká a je nutné s ní pracovat na profesionální úrovni. Psycholog má za úkol svým odborným zaměřením předcházet sexuálnímu zneuţívání dětí. Odborným psychologickým rozhovorem s dítětem se mohou zmírnit psychické následky pohlavně zneuţitého dítěte. Psycholog se svou odborností můţe ostatním členům interdisciplinárního týmu pomoci proti sexuálnímu zneuţívání dětí.

69

Pokud bude mít dětského klienta, tak je dobré rozpoznat příznaky, ţe je dítě pohlavně zneuţíváno. Odborník to můţe poznat změnou jeho chování k rodině, spoluţákům, přátelům, náhlou uzavřeností, agresivitou. U dospělého člověka můţe psycholog poznat, ţe jeho chování je mimo normalitu a vše nasvědčuje, ţe má sexuální problémy a má zvláštní vztah k dětem. Velkým plusem můţe být, jestli uţ má osoba nějaký psychologický záznam z hlediska mravnostní kriminality. Psychika dítěte nebo dospělého člověka ( moţný potenciální pachatel) můţe být velmi nápomocná z hlediska boje proti sexuálnímu zneuţívání. Problematikou sexuálního zneuţívání se zabývají následující organizace jako je Dětské krizové centrum, které se zabývá prevencí, terapií, rehabilitací, právní poradenstvím, standardní psychodiagnostika, krizová intervence, podpůrnou psychoterapie. DKC má svého klinického psychologa. Tým DKC tvoří psychologové, sociální pracovníci a terapeuti. Dále tyto centrum spolupracuje s následujícími odborníky- pediatry, dětskými psychiatry, psychiatry pro dospělé, gynekology, sexuology, orgány péče o dítě, kriminalisty, vyšetřovateli, soudci atd. Dětské krizové centrum je humanitární, neziskové zařízení. Dalším zařízením je helpline Růţová linka. Je to telefonická linka pro děti a mladé lidi ve stavu nouze. Tyto osoby se svěří se

svým problémem.Chtějí ohlásit moţné podezření na

zneuţívání nebo třeba šikanu. Dále s rodinnými problémy atd. Projekt Růţová linka je podporován Univerzitou Karlovou v Praze, 3.lékařskou fakultou. Je součástí českého adresáře sociálních sluţeb, European Directory of Telephone for Children and Young People. Také je významný Dům tří přání o.s. z hlediska syndromu CAN nebo vládní kampaň Stop násilí na dětech. Z hlediska terapie sexuálně zneuţitých dětí je významná Sociálně-terapeutická pomoc pro sexuálně zneuţité děti a jejich rodiny. Touto problematikou se zabývá Sigrid Richter-Unger v organizaci Dítě v centru ( v německém překladu má název KIZ – Kind im Zentrum). Jedná se o krizové poradenství určené pro rodiče a členy rodiny, pro pomáhající osoby ze sociálního okolí dítěte, pro mladé lidi do 27 let. Pro nás je nejdůleţitější poradenství pro ty, kteří sexuálně zneuţívali. Jedná se o rozhovory s jednotlivci, terapie individuální nebo skupinové. Také to platí pro pachatele a pachatelky pohlavního zneuţívání. Také dále poskytuje odborné poradenství pro pomáhající profese, do něhoţ můţeme zařadit konference, další vzdělávání, kvalifikace, spolupráce s jinými institucemi atd. Další významnou terapií z této oblasti je skupinová terapie pro muţské pachatele sexuálních deliktů, do kterých 70

můţeme samozřejmě zařadit pohlavní zneuţití. Tato terapie je realizovaná poradenským centrem pro sexuálně zneuţívané děti a jejich rodiny. Její název je Dítě v centru. Toto centru bylo zaloţeno v roce 1987. Skupinová terapie s pachateli se začala realizovat od roku 1987. Je zaloţena na koncepci A. Nicholase Grotha a Suzanne M. Sgroi. Terapii pachatelů můţe být efektivním nástrojem prevence. Je zaloţena na třech cílech: omezení míry sexuálního zneuţívání, ochrana dětí a mladistvých a odrazení pachatelů od opakování deliktů. Těţištěm jejich práce je ochrana dítěte. Jejich systematický přístup je orientovaný na rodinu. Terapie se účastní všichni členové rodiny. První podmínkou, aby mohla být terapie začít, je oddělení obětí a pachatelů. Velice důleţitá je spolupráce s orgány sociálně právní ochrany dětí. Všechny tyto techniky, kterými jsem se v této části věnovala a Vám představila jako určitý model, jak interdisciplinárně bojovat proti sexuálnímu zneuţívání dětí jsou velmi zajímavé.Mohly by být účinné, jestliţe budou všechny oblasti ve vzájemném kontaktu a budou mít stále na paměti zamezit sexuálnímu zneuţívání a interdisciplinárním přístupem proti němu bojovat. Proto ještě jednou opakuji, velice důleţité jsou faktory sexuálního zneuţívání z mezioborového pohledu, které jsou tzv. půdou pro vznik a rozvoj interdisciplinárního přístupu v boji proti sexuálnímu zneuţívání. 7.10 Znalost strategií a typologií pachatelů Znalost strategií s typologií pachatelů můţe být velice uţitečná z hlediska interdisciplinárního potírání trestného činu pohlavní zneuţívání. Z pohledu kriminologie můţe být znalost typologie a strategie pachatelů přínosná pro kriminalisty pracující v oblasti mravnostní kriminality. Pokud budou s těmito dvěmi oblastmi seznámeny snadněji budou pomoci stíhat pachatele pohlavního zneuţívání. Pro upřesnění vysvětlím pojem typologie z kriminologického hlediska. Typologie je metoda,která kriminalistům umoţňuje třídění soustav, objektů nebo jevů pomocí typů. Pachatele si mohou rozdělit podle určitých kritérií, znaků do skupin, ze kterých budou moci lépe charakterizovat pomocí určitého modelu nebo typu moţného pachatele.37

37

Viz Oto Novotný, Josef Zapletal a kolektiv

71

7.11 Znalost praktik CSA a CSEC Zvyšování povědomí osob pracujících v kontaktu s dětmi je další moţností, jak potírat sexuální zneuţívání. Dle Úmluvy o ochraně dětí před CSA a CSEC podle článku číslo 5, odstavec 1 je podstatné následující: „Kaţdá strana přijme nezbytná legislativní nebo jiná opatření s cílem podpořit povědomí o ochranu a práva dětí, u osob, které mají pravidelný styk s dětmi v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, sociální ochrana, soudní a právní vymáhání-odvětví a v oblastech týkajících se sportu, kultury a volnočasových aktivit.“38 Tyto všechny osoby mohou svou znalostí ve svých profesích pomoci potírání tohoto trestného činu. Mohou být proškolováni odborníky určenými na proškolování a zvyšování povědomí osobám pracujících s dětmi. Dětské krizové centrum pomáhají z hlediska prevence sexuálního

zneuţívání

svou

publikační

činností

a

pořádáním

různých

specializovaných seminářů, kterým se pracovníci aktivně podílejí na rozšiřování a prohlubování poznatků o problematice týraných a zneuţívaných dětí mezi odbornou

a

laickou

veřejností.

Lektoři

DKC

realizují

přednášky

na

základních,středních a vysokých školách s humanitním zaměřením. Také dále seznamují pedagogy, zdravotníky, pracovníky ze sociální sféry, kriminalisty, právníky a pracovníky nápravných zařízení s touto problematikou. 7.12 Zpravodajství médií Média mohou pomoci z hlediska své profese při interdisciplinárním potírání sexuálního zneuţívání. Reportáţe zaměřené na prevenci sexuálního zneuţívání se mohou stát velmi uţitečnými. Tyto reportáţe by měly být natočené tak, aby byly ve prospěch oběti. Například radami pro děti - nebavit se s cizími lidmi, znalostí o přednáškách o CSA a CSEC, které mohou být přínosem. Média mohou mít velký vliv a proto je správné a nutné je vyuţít ve prospěch dětí, které mohou být ohroţeny rizikem pohlavního zneuţití. Televizní zpravodajství je velmi sledované, takţe by se tyto rady a připomínky mohly dostat do povědomí mnoha lidí, jak dospělých tak zejména dětí. Úmluva Rady Evropy O ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a sexuálnímu zneuţívání ve svém článku číslo 9 věnuje účasti médií a dalších sloţek na této prevenci. Média budou podporována, aby 38

www.saferinternet.cz/novinky/218-3

72

svou činností prostřednictvím reportáţí poskytla příslušné informace, které se týkají všech aspektů sexuálního vykořisťování a sexuálního zneuţívání s ohledem na nezávislost médií a svobodu tisku. 39

39

Viz www.saferinternet.cz/novinky/218-3

73

Závěr Sexuální zneuţívání dětí je strašlivá věc a je nutné proti ní bojovat. Já jsem se ve své práci zaměřila na hlavní faktory pohlavního zneuţívání. Začala jsem se věnovat nejdříve vymezení pojmu sexuální zneuţívání a komerční sexuální zneuţívání. Zároveň jsem popisovala jejich formy. Je důleţité znát jejich význam pro jeho pochopení. Poté jsem se věnovala této problematice z právního hlediska. Typologie pachatelů sexuálního zneuţívání a komerčního sexuálního zneuţívání je jedním z moţných faktorů tohoto patologického jevu. Následky pohlavního zneuţití dítěte jsou celoţivotní ať uţ se jedná o fyzické nebo psychické. Proto je velmi významná odborná péče o děti. Osoby mohou docházet na různé terapie nebo psychologická sezení. Velký význam má rodina dítěte, která se můţe stát jeho velkou oporou při navykání si na běţný způsob ţivota z hlediska jeho moţností. Faktory neboli důvody sexuálního zneuţívání jsou velice důleţité a významné. Týkají se sociální, právní, lidské, komerční, lékařské, vzdělávací oblastí v ţivotě člověka. Znalost těchto příčin je velice důleţitá při jeho následném interdisciplinárním potírání. Vznik tohoto týmu sloţeného z odborníků z různých oblastí je velice důleţitý. Kaţdý svými zkušenostmi a odbornými znalostmi ze své odborné profese můţe kladně přispět v tomto boji. Je potřebný neustálý kontakt se členy týmu a vzájemná a pravidelná informovanost. Interdisciplinární potírání je jednou moţností boje proti sexuálnímu zneuţívání dětí. Zdrojem tohoto potírání je znalost faktorů trestného činu pohlavní zneuţití. Bojovat a předcházet se můţe různými způsoby. Velice důleţitá je znalost práv dítěte, sexuálních práv a dále také pojmů – sexuální zneuţívání a komerční sexuální zneuţívání. Informovanost o sexuální výchově na základní škole a rodině jsou velmi důleţité z hlediska prevence. Výchova k lidským právům můţe být uţitečná v boji proti sexuálnímu zneuţívání dětí. Vědomí ţe existují lidská práva na která má právo kaţdý člověk bez rozdílu mohou být velkým přínosem z hlediska znalosti pachatele o těchto právech. Jejich prostřednictvím by si současní nebo budoucí pachatelé uvědomili nesmyslnost svého jednání vůči dítěti. Je potřeba všechny lidi vzdělávat v oblasti lidských práv. Samotná česká ministerstva se snaţí bojovat proti sexuálnímu zneuţívání dětí různými opatřeními z hlediska školství, sociálních věcí, vnitra z hlediska vzdělávání policistů v této oblasti. Teorii jsem proloţila různými reálnými kasuistikami a případy z médií. Na kasuistikách a případech jsem chtěla ukázat, ţe příčiny, kterým jsem se věnovala v teorii jsou reálné a je potřeba na jejich základě

74

interdisciplinárně potírat sexuální zneuţívání dětí. Také jsem na kasuistikách a případech poukázala na následky sexuálního zneuţití u všech dětí, které si to proţily. Cílem mé práce bylo seznámení s hlavními důvody sexuálního zneuţívání dětí. Všem těmto faktorům jsem se věnovala v podstatné části práce a následně se zabývala následným interdisciplinárním potíráním. Svého cíle jsem dosáhla. Seznámila jsem s faktory sexuálního zneuţívání a spojila jsem je do souvislosti s potíráním v rámci mezioborového týmu. Bylo by přínosné se věnovat této problematice z jiného hlediska jako je například realizace vzniku interdisciplinárního týmu z hlediska svého zaměření, cíle a způsobu práce. Dále by bylo dobré se podrobněji zabývat následujícími otázkami: Jak je moţné, ţe se sexuálních deliktů jako je pohlavní zneuţití dopouští jen část jedinců, kteří mají osobní zkušenost se sexuálním zneuţitím? Proč se sexuálních deliktů dopouštějí i muţi, kteří nezaţili tento traumatizující záţitek? Myslím si, ţe by bylo velmi zajímavé se věnovat realizaci vzniku interdisciplinárního týmu a dvěma otázkám týkající se příčinnosti páchání a nepáchání činu pohlavní zneuţití.

75

Seznam literatury: CAPPONI, Věra a kol. Sexuologický slovník. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1994. 152s. ISBN 80-7169-11-5-1 CHMELÍK, Jan akol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. 1.vyd. Praha: Portál, 2003. 208s. ISBN 80-7178-739-6 PAVLOVSKÝ, Pavel a kol. Soudní psychiatrie a psychologie. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 184s. ISBN 80-247-0181-2 PROVAZNÍKOVÁ, Hana; VANÍČKOVÁ, Eva. 1.vyd.

Malá encyklopedie

zneuţívaného a zanedbávaného dítěte. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1997.27s. ISBN 807178-286-6 ŠPECIÁNOVÁ, Šárka. Ochrana týraného a zneuţívaného dítěte. Praha: Linde nakladatelství, 2003. 156s. ISBN 80-86131-44-0 ŠÁMAl, Pavel a kol. Trestní zákoník II. 1.vyd. Praha: C.H. Bech. 2010. 3285s. ISBN 978-80-7400-178-9 MACFARLANE, Kee; WATERMANN, Jill et al. Sexual abuse of young children. New York: A Division of Guilford Publications, Inc. 1986. 355s. ISBN 0-8962-6757/ 0-8962-703-6 MILFAIT, René. Komerční sexualizované násilí na dětech. 1.vyd. Praha: Portál, 2008. 216s. ISBN 978-80-7367-320-8 NOVOTNÝ, Oto; ZAPLETAL, Josef a kol. Kriminologie. 1.vyd. Praha: Eurolex Bohemia. 2001. 419s. ISBN 80-86532-08-4 VANÍČKOVÁ, Eva a kol. Sexuální násilí na dětech. 1.vyd. Praha:Portál, 1999. 120s. ISBN 8 0-7178-286-6 WEISS, Petr. Sexuální deviace. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. 360s. ISBN 80-7178-6349 WEISS, Petr a kol. Sexuální zneuţívání pachatelé a oběti. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2000. 212s. ISBN 80-7169-795-6 Kasuistiky: VANÍČKOVÁ, Eva a kol. Sexuální násilí na dětech. 1.vyd. Praha:Portál, 1999. 120s. ISBN 8 WEISS, Petr. Sexuální deviace. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. 360s. ISBN 80-7178-6349

76

Počítačové zdroje: aplikace.mvcr.cz dokument www.dkc.cz http://www.osn.cz www.safeinternet.cz/novinky/218-3 www.detskaprava.cz/pedagog http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/ www.google.cz obrázky Případy:

http://www.lidovky.cz/nemec-leta-zneuzival-dceru-a-nevlastni-deti-

odsedi-si-vice-nez-14-let1ff/ln_zahranici.asp?c=A110322_153925_ln_zahranici_spa, http://www.novinky.cz/krimi/230692-muz-jde-na-sest-let-do-vezeni-zaznasilnovani-trilete-dcery.html

77