Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Lucie Muchová

Modlitba v rodině

Katedra: Filozofie a teologie Vedoucí: Mgr. Petr Jandejsek, M.A. 2013

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Modlitba v rodině zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

Datum: 1. 5. 2013

Jméno: Lucie Muchová

Anotace Práce pojednává o tématu modlitba v rodině. V teoretické části se práce nejprve zabývá pojmy „modlitba“ - její působení na člověka a v člověku, „rodina“ - v historickém kontextu, její vývoj a specifické rysy dnešní doby, křesťanská rodina a „rodinná modlitba“ – základní znaky, typy, návody k modlitbě s dětmi od novorozeneckého věku do období puberty. V části praktické se snažím dotazníkovým šetřením, ve farnosti sv. Terezie od Dítěte Ježíše v Kobylisích, zjistit, jak a zda odpovídají teoretické podklady praktickému životu. Při porovnávání odpovědí respondentů s teoretickým základem zjišťuji, že modlitba je v rodinách přítomná a aktivní. Celá práce je vedena podle křesťanské tradice. Klíčová slova Rodina, modlitba, rodinná modlitba, Bůh, víra, manželství, děti, výchova

Abstract This work deals with a topic of prayer in a family. First part of the study follows standard theoretical approach and discusses the main following concepts: a prayer - its effects on an individual in both, the external and internal sense; a family - its historical context, its development and today´s specifics, phenomenon of a Christian family; and a family prayer - its main characteristics, types of prayer, various instructions for a prayer with children from early to their adolescent age. Second part of the study implements the practical tools and attempts to find out how the theoretical knowledge corresponds with the practical family life. A questionnaire research took place in the parish of St. Therese of the Child Jesus in Prague. Comparing the questionnaire responses and the theoretical knowledge eventually confirmed that there is a prayer in families employed. This work was written in accord with a Christian tradition. Keywords Family,

prayer,

family

prayer,

God,

faith,

marriage,

children,

upbringing

Ráda bych zde poděkovala vedoucímu mé absolventské práce Mgr. Petru Jandejskovi, M.A. za pomoc, vstřícný přístup, trpělivost a čas, který mi věnoval během vedení práce. Také děkuji za pomoc Noemi Štěpánové, Marii Muchové, Vojtěchovi Muchovi, Petrovi Muchovi a Iloně Tůmové za velkou podporu a pomoc.

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 2 Úvod.................................................................................................................................. 4 1 Co je to modlitba? .......................................................................................................... 6 1.1 Povznesení duše ...................................................................................................... 7 1.2 Shodná dobra s jeho vůlí ......................................................................................... 8 1.3 Modlitba je darem ................................................................................................. 10 1.4 Modlitba je osobním a živým vztahem ................................................................. 11 1.5 Intimní stránka modlitby....................................................................................... 12 1.6 Formy a druhy modliteb ....................................................................................... 14 2 Rodina .......................................................................................................................... 20 2.1 Definice rodiny ..................................................................................................... 20 2.2 Historie rodiny ...................................................................................................... 21 2.3 Rodina v současnosti ............................................................................................ 23 2.4 Křesťanská rodina ................................................................................................. 26 3 Rodinná modlitba......................................................................................................... 30 3.1 Jak dnes mluvit v rodině o Bohu .......................................................................... 31 3.2 Děti versus dospívající .......................................................................................... 32 3.2.1 Modlitba s novorozenci, kojenci a dětmi předškolního věku ........................ 32 3.2.2 Modlitba dospívajícího .................................................................................. 34 3.3 Hnutí modlitby matek ........................................................................................... 36 4 Průzkum ve farnosti sv. Terezie od Dítěte Ježíše v Kobylisích ................................... 38 2

4.1 Dotazník pro rodiče .............................................................................................. 39 4.2 Dotazník pro děti a mládež ................................................................................... 46 4.3 Diskuze ................................................................................................................. 51 Závěr ............................................................................................................................... 55 Použitá literatura ............................................................................................................. 57

3

Úvod Jako téma pro svou absolventskou práci jsem si vybrala modlitbu v rodině. Vedla mě k tomu zejména má osobní zkušenost. Když jsem byla malá, pravidelně jsme se s rodiči modlili každý večer a vždy před jídlem. Zdálo se mi to tak samozřejmé, že když se naše společná modlitba začala vytrácet, byla jsem z toho nervózní a nedokázala jsem začít s modlitbou sama. Dnes si myslím, že je zcela přirozené, že společná modlitba v rodinách postupem času ztrácí svou původní tvář, ale neměla by zcela vymizet. Důvodem je větší časová vytíženost jak dětí (škola dlouho do večera, vyšší požadavky na učení), tak i rodičů (oba dochází do zaměstnání, večer se starají o domácnost). V tuto dobu se v domácnosti najíždí na jakýsi zjednodušený scénář, kdy se s dětmi modlí buď pouze jeden z rodičů, nebo jsou vedeny k tomu, aby se krátce pomodlily samy. V této době by se děti a dospívající měli naučit osobní modlitbě. Pokud mají plodné a podpůrné prostředí, jde jim toto „učení“ snáze, je zde větší šance, že v dospívání od víry a křesťanství neutečou a že až si založí vlastní rodinu, budou mít dobrý základ pro partnerskou modlitbu a modlitbu s vlastními dětmi. Po reflektování mé výše popsané zkušenosti, s ohledem na absolvování praktické teologie, je zřejmé, že téma modlitba v rodině je důležité pro formaci člověka a rodiny. Proto jsem se rozhodla věnovat se mu ve své absolventské práci. Práce spadá do oborů praktická a spirituální teologie a dělí se na dvě části. V první, teoretické části své práce, vysvětlím pojem modlitby a rodiny. Modlitbu se pokusím definovat a předložit úvahu, jak by nám měla zasahovat do života a jaké jsou její druhy a formy. V tématu rodiny se zaměřuji na její definici, historii, předkládám několik charakteristických prvků současné rodiny a nabídnu také křesťanský pohled na rodinu. Nakonec se věnuji tématu rodinné modlitby. Zaměřím se na její specifické znaky, kdy se společnou modlitbou v rodině začít, jak se modlit s dětmi a mladými lidmi v období puberty. Nakonec představím Hnutí modlitby matek. Ve druhé, praktické, části se zaměřím na průzkum, který jsem uskutečnila ve farnosti v Kobylisích. Zde bych ráda převedla teorii do praxe. Budu se zabývat otázkou, do jaké míry realita zjištěná v průzkumu odpovídá teoretickým poznatkům. V této práci jsem si kladla za cíl zjistit, zda rodiny se rodiny v dnešní době společně modlí, jakým 4

způsobem a zda vnímají, že modlitba nebo její absence ovlivňuje nějakým způsobem rodinné vztahy. Tento výzkum jsem provedla na vzorku farnosti sv. Terezie od Dítěte Ježíše.

5

1 Co je to modlitba? Dříve, než se budu zabývat rodinnou modlitbou, měla bych vysvětlit základní pojmy – modlitba a rodina. První kapitolu bych ráda věnovala tématu modlitby. Co je to modlitba? Co znamená pro křesťana? Dá se najít univerzální odpověď nebo definice? Jak ji popisuje katolická církev, jaká jsou její úskalí, jak do našeho života zasahuje a k čemu nás vede? Také poukážu také na její intimní stránku a na závěr předložím její druhy a formy. V práci nahlížím na modlitbu z perspektivy křesťanské teologie a vycházet budu z římskokatolické tradice. Při hledání definice modlitby jsem použila Katechismus katolické církve. Ten modlitbu popisuje jako živý a osobní vztah k živému a pravému Bohu.1 Dále ji definuje ústy Terezie od Dítěte Ježíše „Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti“2 a Jana Damašského „Modlitba je povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra.“3 V Kompendiu katechismu katolické církve najdeme definici, která se snaží modlitbu popsat z více úhlů pohledu. „Modlitba je povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o dobra shodná s jeho vůlí. Je vždy darem Boha, který přichází, aby se setkal s člověkem. Křesťanská modlitba je osobním a živým vztahem Božích dětí k jejich nekonečně dobrému Otci, k jeho Synu Ježíši Kristu a k Duchu Svatému, který přebývá v jejich srdcích.“4 V další části své práce bych tento výrok zkusila více přiblížit a jeho pomocí odpověděla na otázku: Co je to modlitba?

1

2

Katechismus 2558 Tereze od Dítěte Ježíše. Autobiografické spisy. in Katechismus 2558

3

Jan Damašský. De fide orthodoxa. in Katechismus 2559

4

Kompendium katechismu katolické církve, s. 149

6

1.1 Povznesení duše V křesťanské antropologii se hovoří o tom, že na člověka se dá nahlížet ze čtyř možných dimenzí. Abychom mohli mluvit o celostním člověku, musíme brát v úvahu všechny jeho složky. Jedná se o dimenzi tělesnou, psychickou, sociální a spirituální. První dimenze, tělesná, popisuje fyzickou stánku člověka a jejím projevem je tělo. Druhou složkou lidské osobnosti je složka psychická, která se vyjadřuje v emocích, prožívání, sebehodnocení a hodnocení okolí. Zabývá se duševní složkou a jejím centrem je lidská duše. Třetí je sociální dimenze, ta se soustřeďuje na vztahy mezi jednotlivci, mezi skupinami a jejich vzájemné interakce. Je patrná v lidské mysli. Čtvrtou a poslední lidskou dimenzí je dimenze spirituální, zde hraje velkou roli vztah s transcendentnem, vztah k něčemu, co nás přesahuje. Často se obracíme k Bohu, ptáme se po smyslu života a po smyslu existence lidství. Spirituální dimenze člověka mluví skrze našeho ducha, skrze naše srdce. Ovšem nejen spirituální složka se může dotknout transcendentního vztahu. Bůh do nás proniká jako do celistvé bytosti, nemluví pouze s naší myslí, rozumem nebo se srdcem. K rozmluvě a modlitbě je zapotřebí souladu všech těchto složek. Autoři Reinhard Abeln a Anton Kner nabízí deset zlatých pravidel pro modlitbu. Jedním z nich je také modlitba tělem. „Stát znamená být v pohotovosti, klečet znamená být bezmocný, sedět znamená přijímat.“5 Bůh nás také může zasáhnout v našich pocitech a emocích. Ježíš neuzdravoval jen tělesně nemocné a malomocné, ale také duševně pozvedal a jeho uzdravující dotek směřoval i k citově postiženým. Ve složce sociální se nám Bůh může zjevovat a dávat poznávat skrze druhé lidi. Posílá nám do života ty, kteří nás ovlivňují, kteří nám přináší nové zkušenosti. Také skrze modlitbu Bůh může měnit nás samotné. V poslední složce, složce spirituální, se odehrává již zmíněná modlitba. Z této dimenze vychází naše víra. A zároveň je všemi ostatními složkami podporována nebo naopak brzděna.

5

Abeln, Reinhard. Jak se máme modlit?. s. 38

7

1.2 Shodná dobra s jeho vůlí Velmi často slýcháme, že bychom měli jednat podle Boží vůle. Vždyť i samotná modlitba „Otče náš“ nám o tom říká: „Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.“6. Mnohdy je to pro nás velmi těžké. Sami chceme mít své věci pod kontrolou, a pokud se nám něco vymyká z rukou, jsme nervózní a snažíme se vše zachránit pouze vlastními silami. Když ale někoho milujeme, chceme mu dělat radost, a proto uděláme to, co mu na očích uvidíme. Stejně tak by to mělo být i s konáním Boží vůle. Velkým vzorem takové snahy o hledání Boží vůle pro nás může být mnoho světců, kteří se nechali vést Božím slovem a cestou, kterou jim Bůh připravil. Nejen svatá Terezie z Lisieux je toho příkladem: „Kdybych byla nevěrná a dopustila se i té nejmenší nevěrnosti, cítím, že bych za to zaplatila hroznými zmatky. Myslím tím pýchu, ve které bych spoléhala na své vlastní síly a tím riskovala, že padnu do propasti… Co bych dělala, co by ze mne bylo, kdybych se spoléhala na své vlastní síly?!“7 Terezie si byla vědomá závislosti na Bohu, věděla, že vše, co jí Bůh dává je dobré. Jak ale můžeme Boží vůli poznat? V křesťanském prostředí často slýcháme, že bychom měli hledat Boží vůli a nechat se jí vést, protože Bůh pro nás chce jen to nejlepší a vede nás cestou, která směřuje ke spáse. Jak to udělat, abychom Boží vůli slyšeli a konali? Wilfrid Stinissen říká, že odevzdání se Bohu lze rozlišit na tři části. První částí je přijímání Boží vůle a souhlas s ní, druhou etapou je aktivní konání Boží vůle v každém okamžiku života a třetí částí je dokonalé odevzdání. Bůh skrze nás uskutečňuje svou vůli, stali jsme se jeho nástrojem.8 Přijímání by se mohlo zdát jako pasivní činnost, jako čekání na scénář, se kterým vlastně nemůžeme nesouhlasit. Ale nejde jen o to čekat. Jde o aktivní naslouchání, o ztotožnění se s věcmi, které přijdou. A to i s věcmi negativními. Velmi silný pro nás může být příběh Ježíšovy smrti na kříži. On také plnil Boží vůli. Přijal ji,

6

Bible, Mt 6,10b

7

Terezie z Lisieux, Vstupuji do života. s.100

8

Stinissen, Wilfrid. Otče, odevzdávám se ti. s. 6

8

ztotožnil se s ní. I když z ní měl tak velký strach, až se potil krví9, říkal: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“10 Ať nás potká cokoli, děje se to podle úradku Boha, který řídí vše záměrně, i když tomu nerozumíme, protože neznáme konec. Musíme se spokojit s věděním, že vše je v jeho moudrosti určeno předem, a že z nepříjemností, které dopouští, může vzniknout netušený zisk.11

Jak tedy poznám, že žiji podle Boží vůle? V Písmu je kapitolka o zabezpečení 12

života. Ježíš nás ujišťuje, že člověk je pro něj mnohem více, než rostliny nebo ptactvo. Pokud se tedy stará o rostliny, které mají dostatek vláhy a živin ke svému růstu, zaopatřuje živočichy natolik, že se mohou rozmnožovat a žít, pak i o nás se postará se stejně velkou péčí. Proto bychom se neměli zbytečně znepokojovat. Domnívám se, že pokud dokážeme svůj život brát z takového pohledu, dokážeme v tuto chvíli i doopravdy vnímat a důsledně přijímat Boží vůli. Další etapou je aktivní konání. V této souvislosti bych chtěla mluvit o zkoušce Abraháma, kterou popisuje 1. kniha Mojžíšova.13 Abraham slyšel a přijal Boží příkaz, velmi ho zarmoutil, ale nesnažil se z něj vymluvit nebo vykroutit. Věřil, že tím Hospodin něco zamýšlí. Důvěřoval mu a šel obětovat svého jediného syna. Samozřejmě, že Bůh netoužil po smrti a lidské oběti, chtěl se přesvědčit o Abrahamově věrnosti a důvěře. Odměnou za takovou poslušnost bylo požehnání pro něj a celé jeho potomstvo. A právě v této etapě se tak často a jasně projevuje náš dar již zmiňované svobodné vůle. Myslíme si, že když se necháme „ovládat“ Boží vůlí a budeme konat jen to, co po nás chce, ztrácíme svobodu, možnost rozhodovat se vlastním rozumem, vlastní vůlí, sami za sebe. Ale skutečná svoboda je ztotožnění se se sebou samým, se svým Já,

9

Srov. Bible, Lk 22,42-44

10

Bible, Mt 26,42

11

Osuna, Francisco de. Ponoření. s. 73

12

Srov. Bible, Mt 6,19-34

13

Srov. Bible, Gn 22

9

se svou minulostí i budoucností, se svým životem. A v tom všem být s Bohem „Svoboda je stav, kdy srdce již není ničím vázáno, nýbrž může sledovat Boží vůli“14 Posledním krokem je stát se Božím nástrojem, nechat jednat Boha v nás. V Novém zákoně je jedním z příkladů Panna Maria.15 Ta, která na Gabrielovu zprávu, že počne z Ducha Svatého a porodí Božího Syna, bez zbytečných otázek odpověděla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“16 Také jistě byla vystrašená, nevěděla, co ji čeká. Ale byla si jistá, že si ji vyvolil Hospodin, aby se na ní ukázala jeho vůle. Je to nejvyšší stupeň odevzdání se, necháváme pronikat konání Hospodinovo skrze nás. S tímto naprostým odevzdáním bychom měli prožívat každý svůj den. S takovým přístupem se můžeme nejčastěji setkat v klášterech a v komunitách. Jako příklad bych uvedla zkušenost, kterou jsem získala během pobytu v komunitě Blahoslavenství v Dolanech u Olomouce. Bohu jsme svěřovali všechny své aktivity po celý den. Ráno, před každým jídlem i po něm, před prací, během dne v kapli. Byla to pro mě velmi silná zkušenost Boží přítomnosti a Božího vedení. Mohla by se samozřejmě objevit otázka, zda společně se snahou stát se výhradně Božím nástrojem nevzniká riziko lenosti a nečinnosti. Wilfrid Stinissen na tuto otázku odpovídá: „Nečinit něco sám od sebe neznamená, že neděláme vůbec nic. Naopak; pouze to neděláme sami.“17

1.3 Modlitba je darem Je to dar od Boha, který přišel, aby se s námi mohl setkat. Na začátku stojí aktivita Boha, který s námi chce mluvit, protože o nás má zájem. Druhý krok musíme udělat my sami. Tímto krokem je naše odpověď - modlitba. Bůh nás osloví, zavolá, začne komunikovat. My komunikaci a rozhovor s ním rozvíjíme dál. Zdá se to poměrně 14

Stinissen, Wilfrid. Otče, odevzdávám se ti. s. 44. Cit podle Františka Saleského

15


16

17

Bible, Lk 1,38 Stinissen, Wilfrid. Otče, odevzdávám se ti. s. 60 n.

10

jednoduché, nicméně v praxi to často tak snadné a jednoduché není. „Pokud si lidé spolu dobře rozumějí, nemusí si neustále něco říkat. To podstatné při modlitbě je mlčení, naslouchání, co mi teď řekne Bůh.“18 Není nutné mluvit a sdělovat své pocity, starosti a trápení. Zaslechnout můžeme něco ve chvíli, kdy se sami ztišíme a začneme aktivně naslouchat. Modlitba je dar. A ten nemusí dostat každý. Buďme tedy vděční, že jsme mezi těmi, kterým víru a modlitbu Pán daroval a zkusme je i plně využít. Chce to naše úsilí a práci, ale o to větší nám přinese plody19.

1.4 Modlitba je osobním a živým vztahem Modlitba je vztah mezi námi lidmi a naším nebeským Otcem. Dá se přirovnat k poměrům mezi lidmi, k vazbě na rodiče, sourozence, partnery, kamarády. Dovolím si tvrdit, že toto spojení by mělo být tím prvním a nejvyšším vztahem, který prožíváme. Tak jako si nejdeme čas na kamarádku, která si potřebuje popovídat, tak jako se chceme potkat s přáteli a příbuznými, o to víc bychom měli toužit po setkání s naším Otcem. Ale nejde pouze o vztah Já – Bůh, ale také My – Bůh. Pod slovem my si lze představit rodinu, společenství ve farnosti, farnost jako celek, diecézi nebo všechny křesťany na celém světě. Všichni jsme se spojili s jedním Bohem a takový vztah nás váže v jednu rodinu, v jedno společenství. Evangelista Matouš na toto téma zachycuje situaci, kdy Ježíš rozmlouvá s apoštoly: Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“20 Příkladem takového hlubokého a milujícího vztahu nám může být Ježíš Kristus, který Boha oslovoval Otče. V modlitbě Otče náš

18

Abeln, Reinhard. Jak se máme modlit?. s. 28

19


20

Bible, Mt 28,19-20

11

Sue Mayfieldová v úvodu své knihy Objevování modlitby říká: „Modlitba je pro mnoho lidí mnoho věcí.“21 Pro někoho může být zvykem, pro někoho součástí života, pro jiného výrazem vděčnosti, radosti nebo naopak touhou po pomoci, vyznáním se ze špatností, hledáním odpuštění, sdílením svých starostí. Myslím si, že nejčastěji začneme s modlitbou v nebezpečí, v trápení, které je silné, trvá dlouhou dobu a člověk ho už nemůže sám unést. Je to sobecké. Boha si připouštíme jen jako obchodníka, který naše přání vyslechne a přinese nám jejich naplnění. Radost ze života sdílíme s přáteli, nepociťujeme vděčnost, neboť vše kolem nás bereme automaticky, úspěchy přičítáme jen vlastní píli a snaze. Když ale přijdou těžkosti, období zkoušek, hledáme někoho, kdo by nám pomohl a vysvobodil nás z trápení. Slovo modlitba je pro všechny křesťany poměrně jasný pojem. Když se nad ním ale člověk zamyslí, je těžké najít definici, která by modlitbu přesně vystihovala. Když jsem se ptala svých kamarádů a přátel co je to modlitba, nejčastěji jsem slyšela, že modlitba je komunikací, rozhovorem, setkáním a sdílením se s Bohem. Ale vždy tomu chyběl jakýsi rozměr. V knize Ptali jste se na Boha André Frossard píše, že modlitba není nezbytnou činností. Bůh o nás ví vše, dříve než cokoli stačíme říci, zná naše touhy a prosby. A buď jsou naše trápení v řádu přírody a modlitby by stejně nezabraly a nebo jsou vyšším Božím záměrem.22 Definicím i výše popsanému odsuzování modlitby chyběl jeden velmi podstatný a důležitý fakt. Chyběl rozměr nekonečné Boží lásky, rozměr vztahu, který modlitbu předpokládá. Je to láska, která nás stále přitahuje k sobě. My na ní svou modlitbou odpovídáme a lásce se učíme.

1.5 Intimní stránka modlitby Modlitba je nejintimnější věcí člověka. Je to zvláštní. V křesťanském prostředí se modlitba bere jako samozřejmá součást života. V kostele se všichni modlí spolu, ke společným motlitbám se schází i rodina, existuje mnoho modlitebních společenství, duchovních obnov farností, mládeže, poutí na svatá místa. Ale z vlastní zkušenosti 21

Mayfieldová, Sue. Objevování modlitby. s. 7

22

Frossard, André. Ptali jste se na Boha. s. 68

12

mohu říci, že velmi málo lidí dokáže svou modlitbu prožívat s někým jiným. I mnoha párům dělá společná motlitba problémy. Přitom se o manželství říká: „…budete jedno tělo a jedna duše…“23 Tímto se nemyslí pouze sexuální stránka, ale především spojení duší ve vztahu k Bohu, v modlitbě. Ale právě toto spojení nám dělá takové problémy. V širším kruhu společenství se tolik nebojíme odhalení. Naše starosti a problémy popisujeme obecně, nejmenujeme osoby, za které se modlíme. Funguje zde jakási anonymita skupiny. V partnerství je to však maximální odhalení sebe samého před druhým. Odhaluji svůj nejvnitřnější cit. Vztah k Bohu. Dávám své myšlenky, názory, hodnoty a víru všanc. Přicházím s obavami, jak mě bude ten druhý brát. V mnohé literatuře máme návod jak se modlit, máme velký výběr předepsaných modliteb, ale jen málo z nich uvádí, zda je modlitba pro nás opravdu tak důležitá. Je to vlastně potřeba? Jak jsem psala výše, na lidskou bytost můžeme nahlížet ze čtyř dimenzí. Ze stránky biologické, psychické, sociální a nakonec spirituální. A pokud na člověka takto nahlížíme, v každém se objevují všechny čtyři složky. Ne jedna nebo dvě. Ale všechny – včetně složky spirituální. I když se v České republice, podle předběžných výsledků sčítání lidu v roce 2011, nehlásí k žádné víře 34,53 % obyvatel24, každý člověk má v sobě spirituální a duchovní stránku, která se popřít nedá. Někdo se modlí k Bohu, jiný věří v síly a energie země, někdo věří v jiné národy a bytosti z vesmíru, které nás ovládají, další se zaměřují na přírodu a její tikot. Romano Guardini rozvíjí myšlenku, že každý člověk se musí zaměřovat nejen na svět okolo sebe, na zabezpečování rodiny, budování kariéry, ale také na sebe. Dostat se dovnitř, ke svému středobodu, který utváří zdravou osobnost. A to člověku v dnešní době schází a svoji vnitřní oporu ztrácí. Stává se nejistým, bázlivým. Znovunabytí sebedůvěry a vnitřní rovnováhy můžeme dokázat díky modlitbě, soustředění, hloubání a rozjímání.25

23

Bible,. Mk 10,6-9

24

Český statistický úřad [online]

25

Srov. Guardini, Romano. O modlitbě. s 20 nn.

13

1.6 Formy a druhy modliteb V tomto oddíle nastíním možnosti modlitby, které vychází z křesťanské tradice, jak jsem psala v úvodu práce. Jsem si vědoma, že lidé jiného vyznání s těmito formami modlitby nemusí souhlasit a rozhovor, modlitbu nebo rozjímání před svým bohem mohou prožívat zcela jinak. Křesťanské modlitby čerpají z Písma. Je to zdroj Božího Slova, který k nám promlouvá skrze proroky, evangelisty a jiné autory biblických knih. V Bibli, českém ekumenickém překladu z roku 2007, se zmiňují Miroslav Vlk, pražský kardinál, a Pavel Smetana, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví v ČR: „Bible je jedinečný zdroj Božího zjevení, nikdy nevysychající studnice pravé moudrosti. Kdo chce poznat živého Boha, porozumět smyslu svého života, seznámit se s osobou a dílem Ježíše Krista a objevit tajemství Kristovy oběti, nechť tuto knihu otevře a čte…“26 Každý duchovní učitel se snažil pro své žáky najít ten nejlepší rozdělení modlitby podle její formy. Já osobně se nejvíce přikláním ke schématu Teofána Zatvorníka.27 Stejné dělení nám popisuje Francisco de Osuna v knize Ponoření a Romano Guardini v knize O modlitbě. 1.) Modlitba tělesná neboli ústní 2.) Modlitba rozumu, srdce a citu (rozjímání) 3.) Modlitba duchovní (kontemplace) Toto schéma odpovídá stupňům „pokročilosti“ v modlitbě – začátečníci, pokročilí a zkušení. Ale ať už se jedná o modlitbu ústní, rozjímavou nebo o kontemplaci, jedno mají všechny společné – začátek. Tím se myslí ztišení, zaměření se na modlitbu a znamení kříže. „Bez koncentrace není modlitba možná.“28 píše autor

26

27

28

Bible. s. 7 Špidlík, Tomáš. Spiritualita křesťanského východu. s. 56 Guardini, Romano. O modlitbě. s. 37

14

knihy O modlitbě. Je to oproštění se od všedních starostí a věcí, které máme tendenci stále řešit. Pokud bychom začali s modlitbou bez takového ztišení a soustředění, od modlitby budeme utíkat k nevypranému a nevyžehlenému prádlu, k neumytému nádobí, nepřečteným mailům a dopisům. Pomocí chvilky ticha, ve které se soustředíme pouze na náš rozhovor s Bohem, můžeme alespoň částečně takové myšlenky opustit a vrátit se k nim až po modlitbě. „Kdo má před sebou nějakou těžkou práci, nevrhne se do ní bezhlavě, nýbrž se soustředí na požadavky daného úkolu. Kdo chce ocenit hudbu, rovněž nepřijde na koncert v posledním okamžiku a nezačne naslouchat hned, kdy je ještě pln ruchu ulice, nýbrž přijde včas a připraví se na vnímání krásy.“29 Záleží na člověku, jak tuto chvilku chce strávit. Někomu stačí minuta v tichu, někdo potřebuje přizpůsobit více faktorů. Druhým společným znakem začátku modlitby je kříž. Proč se vlastně tento symbol užívá? Co nám má naznačit? Znamení kříže používáme velmi často. Při příchodu do kostela, při odchodu, na začátku mše svaté, při požehnání, před evangeliem, před každou modlitbou a na jejím konci. Nejjednodušším vysvětlením nám může být to, že kříž nám jasně udává začátek a konec modlitby. Je to také velmi zhuštěné vyznání víry – jmenuje se Bůh Otec, Syn a Duch Svatý, ukazuje na ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Tomáš Špidlík píše, že znamení kříže je zvyk již prvních křesťanů. A již oni mu připisovali duchovní účinky. Znamení kříže už od počátku bylo znamením posvěcení a požehnání.30 Před modlitbou děláme znamení kříže na celém těle, je to znamení pro požehnání našeho celého těla, které se při modlitbě celé odevzdává Bohu. Dotkneme se čela, chceme poddat svou mysl, svůj rozum, své myšlenky soustředit na Pána, dotkneme se srdce, chceme se zaměřit jen na přítomnost Hospodinovu. Tělesnou modlitbu a modlitbu ústy si dokážeme představit nejlépe. Je nám nejbližší a modlíme se ji nejčastěji. Katechismus katolické církve píše, že taková modlitba je nejdůležitější součástí křesťanského života.31 Můžeme se modlit vlastními 29

30

31

Guardini, Romano. O modlitbě. s. 27 Špidlík, Tomáš. Spiritualita křesťanského východu. s. 103 Katechismus 2700

15

slovy, ale máme k dispozici i modlitby předepsané. Modlitba vlastními slovy je sdělování všeho, co nám leží na srdci. Jsou to díky za věci, které jsme mohli dostat, chvály za Boží velikost a lásku k nám a prosby za všechny těžkosti a zkoušky, které prožíváme. Někdy toho v životě prožíváme tolik a máme Bohu tolik co říci, že vyslovená slova nestíhají naše myšlenky. Ale může se nám stát, že nevíme, co říct. V těchto chvílích nám pomáhají právě modlitby předepsané. Avšak Guardini varuje, že bychom neměli v takové chvíli příliš rychle utíkat k modlitbám cizím. Měli bychom se pokusit ve vlastní modlitbě vytrvat. A i kdyby se modlitba měla skládat pouze z jedné věty, pro Boha je stejně cenná jako každá jiná.32 Modlitba předepsaná není jen pomůckou pro chvíle, kdy sami nevíme co říkat, ale přináší nám také moudrost a zkušenosti boje s vírou. Předepsaných modliteb je dnes velmi mnoho a je těžké si správně vybrat. Sám Ježíš nás proto učí modlitbě Otče náš. Tuto modlitbu Ježíš naučil své učedníky, když ho požádali: „Pane, nauč nás modlit se.“33 V dnešní době máme k dispozici mnoho modlitebních knížek, které nám nabízí modlitby pro každou příležitost. Zde je riziko, že si vybereme a koupíme knížku, ve které jsou modlitby jen povrchní říkankou, která působí na náš sluch a na city. Dalším nebezpečím jsou modlitby příliš pokořující, které nás dostávají do nepravého světla přílišné hříšnosti.34 Samozřejmě že by člověk měl přiznávat svou hříšnost a nedokonalost, Bůh však po nás nechce, abychom se utápěli v pocitu viny a pochybovali o právu na odpuštění. Pokud chceme sáhnout po předepsané modlitbě, určitě se nám vyplatí, když si zvolíme sbírku modliteb od nějakého světce. Laciné brožurky s romantickou svíčkou na obalu nejsou vždy tím nejvhodnějším nástrojem. Jak jsem psala na začátku tohoto oddílu, křesťanská modlitba čerpá a inspiruje se z Bible. Proto je často nejvhodnějším nástrojem, pokud se rozhodneme místo vlastních slov použít slova jiných. Jako modlitba chval jsou velmi vhodné žalmy, pro zamyšlení a naslouchání můžeme zvolit nějaký příběh ze Starého nebo Nového Zákona. Když si 32

33

34

Guardini, Romano. O modlitbě. s. 148 n. Bible, Lk 11,1 Srov. Guardini, Romano. O modlitbě. s. 153 n.

16

vezmeme k ruce Bibli, nemusíme se obávat nevhodnosti textů, lží nebo povrchnosti příběhů. Co nám může činit potíže je fakt, že příběhy jsou pro nás mnohdy vytržené z kontextu Bible jako celku, nebo to, že jsou původně židovské literatury a mají jiný význam než příběhy současné. V důsledku toho často příběhům nerozumíme a jsou pro nás zavádějící. Z vlastní zkušenosti vím, že poprosit nějakého biblistu, kněze nebo člověka, který dokáže tyto texty interpretovat, je velmi prospěšné pro pochopení celého kontextu. Lépe si pak dokážeme vztáhnout myšlenky pro nás a dnešní svět. Jednou z nejrozšířenějších předepsaných modliteb dnes je denní modlitba církve neboli breviář. Tato modlitba byla především určená pro duchovní, které se jí modlí povinně každý den. V posledních letech se k nim stále častěji přidávají i laici. Tvoří ji několik modliteb rozložených do celého dne, jde zejména o žalmy a biblické příběhy. Ty se ve společenství věřících zpívají a recitují. „Podle staré křesťanské tradice je cílem denní modlitby církve posvěcení dne i vší lidské činnosti.“35 Proto jsou modlitby přizpůsobeny běžnému dennímu životu. Modlitbu srdce a citu bychom mohli označit jako modlitbu rozjímavou. Jde tedy o utišení a setrvání v tichu, na rozdíl od modlitby slovy. Nazývá se modlitbou srdce, protože v tuto chvíli necháváme „promlouvat“ naše srdce, nikoli ústa. Dalším rozdílem mezi rozjímavou a ústní modlitbou je určitost a konkrétnost. Zatímco v ústní modlitbě máme události, za které chceme poděkovat nebo poprosit o pomoc, rozjímání je především hledání. Ptá se po základních pravdách víry a snaží se je pochopit a integrovat je. „Duch se snaží pochopit proč a jak vést křesťanský život, aby přilnul a kladně odpověděl tomu, co Pán žádá.“36 Při rozjímání je dobré přečíst si úryvek Písma, nějaký příběh, který nám pomáhá tuto pravdu nalézat, vhodné jsou též symboly a obrazy, nad kterými můžeme uvažovat. Francisco de Osuna o těchto „pomůckách“ píše: „…neboť tyto látky jsou jako dřevo, kterým je sycen oheň na oltáři Páně.“37 A právě v rozjímavé modlitbě máme velkou škálu možností různých forem modlitby. Modlitba obrazy je nám velmi dobře známa. V kostelích a katedrálách jsou obrazy 35

Denní modlitba církve, s. 5

36

Katechismus 2705

37


17

a sochy, ke kterým se modlíme, doma máme kříž nebo ikony svatých, které nám pomáhají se soustředit své myšlenky. Všechny tyto symboly mají také svůj specifický výklad. Symbol kříže, jako žehnajícího gesta, nám má připomínat Ježíše ukřižovaného a vyjadřuje důvěru v jeho pomocnou ochranu. Také pohyb shora dolů poukazuje na sestoupení Boha na zem v osobě Ježíše Krista. Pohyb od levého ramena k pravému značí, Ježíše přibitého na kříž. „…při posledním soudu budou zlí na levé straně, dobří na pravé; Ježíš Kristus přenáší své věřící z levé strany na pravou.“38 Velkou symboliku také hrají barvy v liturgickém období, (bílá – světlo, čistota, dokonalost; zelená – barva života; červená – oheň, krev; fialová – rovnováha, smíření; černá – temnota, chaos, smrt), stejně jako se ustálila barevná škála pro jednotlivé osoby (Ježíš Kristus – bílá, červená; Panna Marie – bílá, modrá, růžová; sv. Josef – hnědá, zelená, …)39 Modlitba hudbou je také velmi hojně využívána. Zejména ve společenstvích se hudbou modlitba přibližuje mladým lidem. Modlitba tancem, která využívá jednoduchá gesta vyjadřující vztah a spojení s Bohem, je také k vidění. Sama jsem se s tím setkala v komunitě Blahoslavenství. Seminář biblických tanců mně ukázal další možnost modlitby, kde mohu zapojit celé tělo. Méně známé jsou modlitby smysly, které nabízí Sue Mayfieldová v knize Objevování modlitby. Používá citrón jako symbol trpkostí, které nás potkávají a Ježíšova utrpení na kříži, naopak sladkost přirovnává k Boží lásce, všemu dobrému, co jsme za život mohli prožít a také k Ježíšovu vzkříšení.40 Poslední formou je kontemplativní modlitba neboli modlitba vnitřní. Již zmiňovaný Francisco de Osuna svou kapitolu Kontemplativní modlitba lásky uvádí slovy: „Čím větší je láska, tím méně slov potřebuje“41 Je to akt modlitby, kdy se člověk plně daruje Bohu a jeho přítomnosti. Kdy setrvává v jeho blízkosti. Funguje zde oboustranné odevzdávání, až člověk cítí, že Bůh jím zcela pronikl. Dosažení kontemplace však chce naší zkušenost s modlitbou, zkušenost s Bohem, upřímné a čisté

38

Studený, Jaroslav. Křesťanské symboly. s. 153

39

Studený, Jaroslav. Křesťanské symboly. s. 37 nn.

40

Mayfieldová, Sue. Objevování modlitby. s. 96 n.

41


18

srdce otevřené pro Hospodina. „Vnitřní modlitba je prostým vyjádřením tajemství modlitby: je to pohled víry upřený na Ježíše, naslouchání Božímu slovu, mlčící láska.“42 V této kapitole jsem chtěla nabídnout hlubší pohled do křesťanské modlitby. Popsala jsem, jak modlitbu chápe křesťanství, zmínila jsem možnost dělení podle forem, nabídla jsem její možné druhy. Zmínila jsem se též i o rizicích a těžkostech, které se s modlitbou pojí. Sjednocení pohledu na modlitbu nám usnadní pochopení tématu rodinné modlitby.

42

Katechismus 2724

19

2 Rodina V předchozí kapitole jsme mohli získat představu, co je modlitba. V kapitole druhé nastíním, co je rodina s využitím vybraných pohledů současné sociologie a psychologie, zaměřím se též na její historický vývoj a v posledních podkapitolách se budu zabývat pohledem křesťanství a církve na manželství a rodinu. Tato kapitola uvádí do základního tématu - rodina. Nejprve bychom měli porozumět pojmu, abychom na něm mohli stavět a představit si, v jakém schématu modlitba vzniká.

2.1 Definice rodiny Rodina je v sociologickém slovníku definována jako soužití osob, které jsou příbuzensky spjaté. Jedná se minimálně o rodiče a děti43. Jan Jandourek v Úvodu do sociologie ještě uvádí, že se jedná o formu dlouhodobého solidárního soužití.44 V psychologickém slovníku ji popisují jako „skupina spojená manželstvím nebo pokrevními vztahy a odpovědností a vzájemnou pomocí.“45 Rodinu můžeme rozdělit do několika skupin: 1. Nukleární rodina – jedná se o trvale spolu žijící 2 generace, nejčastěji rodiče a jejich děti. 2. Rozšířená rodina – tzv. rodina vícegenerační. Do nukleární rodiny vstoupí ještě prarodiče jednoho a/nebo druhého rodiče. Dle Ivana Možného je toto spojení nejčastěji s rodiči ženy.46

43

Srov. Jandourek, Jan. Sociologický slovník. s. 206

44

Srov Jandourek, Jan. Úvod do sociologie. s. 115

45

Hartl, Pavel; Hartlová, Helena. Psychologický slovník. s. 512

46

Srov. Možný, Ivo. Moderní rodina. s. 27

20

3. Orientační rodina – je ta, do které se narodíme. Zde si rozvíjíme a získáváme základní dovednosti a schopnosti, učíme se mravním hodnotám. 4. Reprodukční rodina – rodina, kterou zakládám já. 5. Úplná rodina – jak již název napovídá, jedná se o rodinu, kde jsou přítomny děti a oba jejich rodiče, kteří spolu trvale žijí. 6. Neúplná rodina – je pravým opakem rodiny úplné. Buď jeden z rodičů trvale chybí (nejčastěji z důvodu rozvodu), anebo se o dítě jeden nebo oba rodiče nemohou starat (z důvodu výkonu trestu, psychického/fyzického onemocnění, aj.), nebo když dítě přejde do trvalé péče prarodičů. 7. Dysfunkční rodina – není schopna naplňovat některou ze svých funkcí nebo je naplňována v rozporu se společenskými normami a zákony. Je v ní něco patologického. 8. Rodina druhotně vzniklá – rodina, do které přicházejí děti z předchozích manželství. Ve své práci předpokládám, že fungování rodiny ovlivňuje kvantitu modlitby, a zároveň modlitba ovlivňuje její fungování. Ve svém průzkumu se tímto tématem budu ještě zabývat.

2.2 Historie rodiny Člověk dnešního typu se na naší planetě objevil zhruba před 40 tisíci lety, v době mladého paleolitu. Šlo o druh Homo sapiens sapiens.47 Archeologické výzkumy nám ukazují, že již v této době se lidé sdružovali do skupin a tvořili mezi sebou pevnější vazby. I na území České republiky se již z tohoto období mohou doložit tábořiště lovců s ohništi, půdorysy obydlí, s výrobky a uměním. Jedná se o Dolní Věstonice a Pavlov.48

47

Popelka, Miroslav; Válková, Veronika. Dějepis pro gymnázia a střední školy. s. 14

48

Svoboda, Jiří. Dolní Věstonice. (blbec, 1990) [online]

21

V této společnosti měla výsostné postavení žena. Nešlo o jakousi vládu žen, nýbrž o úctu k ženě jako rodičce a dárkyni života. V tomto období hojně vznikaly sošky tzv. venuší. Světově známá je Věstonická venuše. Přelomové období bylo kolem 9. tisíciletí př. n. l. Hovoří se o tzv. neolitické revoluci, která lidem umožňovala usadit se a rozvíjet zemědělství. Vznik nových řemesel a vývoj zemědělství přispěl ke změně společenského uspořádání mužů a žen. Hlavní příčinou byla nejspíše pomoc mužů při orbě, manipulaci s dobytkem, práci v dolech a při zpracovávání kovů.49 Žena se věnovala především domácím pracím a starala se o rodinu, ošacení, děti a pomáhala při sklizni. Tento model rodiny, kdy otec zajišťuje rodinu z finančního hlediska a žena se stará o domácnost, se v mnoha zemích udržel až do současnosti. Ve středověku se již společnost dělila do společenských vrstev podle majetku a moci. Oldřich Matoušek píše: „Pozdější (…) středověká společnost byla společností stavovskou. Každý ze stavů měl jiný životní styl, pro každý platily jiné právní normy (…), každý stav měl také specifický typ rodiny.“50 Ale jedno měli podobné. Ať už měšťané či šlechtici, v tomto období bylo zvykem sňatky určovat především s ohledem na majetek a možnost spojení území. Toto rozhodnutí vždy záviselo na otci, jakožto hlavě rodiny. Rozdíl se nicméně ukazoval především ve velikosti rodiny. Ve městě měli velkou rodinu pouze bohatí lidé, kteří si to mohli dovolit a muži se ženili teprve tehdy, když už byli ekonomicky a finančně soběstační a zajištění. Naproti tomu na vesnicích byla velká rodina obrovskou výhodou. Znamenala více pracovních sil na pole a do hospodářství, brzkými sňatky se do rodiny „získávali“ další pomocníci a co nejdříve se očekávaly další přírůstky. Také se na venkově do rodiny zahrnovali i podruhové, děvečky a učni, kteří na statku vypomáhali. Všichni byli podřízeni jednomu hospodáři. Naproti tomu v měšťanské rodině žili pouze lidé pokrevně spřízněni a spíše jednogeneračně uskupeni.

49

Popelka, Miroslav; Válková, Veronika. Dějepis pro gymnázia a střední školy. s. 25

50

Matoušek, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. s.25

22

V době národního obrození se v Čechách objevila emancipace žen ovlivněná Hnutím za ženskou emancipaci.51 Jednalo se o hnutí, které se zasazovalo o zrovnoprávnění mužů a žen. Zejména šlo o volební právo, právo být volena, právo na vzdělání, možnost mít zaměstnání, apod. Tento fakt byl příčinou rozpadu dosud patriarchálního modelu rodiny. Navazující industriální období tento rozpad ještě zvětšilo. Práce v továrnách a státních podnicích vytrhla muže-otce z rodin na celý den. Později se k nim přidávaly i ženy-matky, někde i starší děti. A děti mladší „vyhnala“ z domova povinná školní docházka. Výchovná funkce rodičů byla v rodině ponechána jen vůči nejmenším dětem. Ostatním ji zajišťovala škola a jiné instituce či média.

2.3 Rodina v současnosti Jak vypadá rodina dnes? V oddíle Definice rodiny jsem nastínila několik modelů rodiny, které jsou ve společnosti patrné. Nejsou žádnou výjimkou svobodné matky, zřídka i otcové, nesezdané páry a dnes už i páry homogenní. V České republice jsou sice takové svazky povoleny, ale adopci dětí ještě není obhájena, proto se registrovaní partneři zcela jednoznačně za rodinu označit nedají. Čím je charakteristická rodina v dnešní společnosti? A čím se liší od rodiny v minulém či předminulém století? Oldřich Matoušek v knize Rodina jako instituce a vztahová síť předkládá několik trendů, týkající se dnešní moderní rodiny52: Tendence odkládat sňatky a rození dětí na dobu co nejpozdější Tento fakt si můžeme vykládat dlouhou dobou studia. Naši prarodiče a rodiče studovali pouze 8-9 let povinné školní docházky, 3-4 roky střední školy nebo odborného učiliště a po maturitě nebo vyučení nastoupili rovnou do práce. Tou dobou jim bylo kolem 18, 19 let. V dnešní době většina mladých lidí studuje vysokou školu a déle se připravují na budoucí povolání. Další významnou roli také hrají osobní záliby. „ (…) tyto trendy 51

Petáková, Zděňka; Haisová, Marie. Ženská emancipace v Česku aneb Quo vadis, femina?.

Týdeník Rozhlas [online]. 13. 8. 2007 52


23

ukazují na sílící prosazování individuálních zájmů.“53 Mnoho lidí plánuje po škole ještě chvíli cestovat, zajistit si stabilní finanční a materiální zázemí a teprve do připraveného „hnízda“ přivést manžela/manželku a děti. Podle českého statistického úřadu se v roce 2011 v České republice uskutečnilo 45 137 svateb. Jde o nejnižší počet od roku 1918. A průměrný věk při prvním sňatku v roce 2011 je u mužů 32,4 roku, u žen 29,6 roku, před 10 lety se ženy poprvé vdávaly v průměru ve 26,9 letech, muži ve 29,3 letech a v roce 1991 muži vstupovali poprvé do manželství v průměru ve 24,7 letech, svobodné ženy se průměrně vdávaly ve 22,3 letech.54 (viz. tabulka)

Tendence ve větší míře zakládat rodinu neformálně, bez legálního sňatku V poslední době se rozmohl trend společného bydlení nesezdaného páru. Ať už se plánovaně nebo neplánovaně narodí potomek, tyto páry nejsou ke svatbě skoro ničím motivovány. Fakticky se pro ně vlastně nic nezmění. Jedna z nejčastějších odpovědí na toto téma je, že nějaký papír štěstí nezajistí, tak proč to tedy dělat?

53


54


24

Zvyšování rozvodovosti + pokles ochoty lidí znovu vstupovat do dalšího svazku a mít další děti „V roce 2011 bylo rozvedeno 28,1 tisíce manželství,“55 uvádí český statistický úřad. Samotný akt rozvodu je v dnešní době docela jednoduchý. Stačí vyplnit několik papírů a dostavit se k příslušným orgánům. Pro orientaci přikládám tabulku z českého statistického úřadu:56 (viz. tabulka)

Důvody, které jsou nejčastěji uváděny jako příčina rozpadu manželství, jsou důvody obecné - "rozdílnost povah, názorů a zájmů" a "ostatní" (v roce 2011 takto zdůvodnilo svůj rozvod 89% párů). Z konkrétních důvodů jsou nejčastější nevěra a alkoholismus. Tendence omezovat počet dětí v rodině, případně nemít děti vůbec Irena Sobotková ve své knize Psychologie rodiny uvádí, že důvody odkládání mateřství bývají pozdější dosažení emocionální zralosti a připravenosti (které se ženám dostává s přibývajícími lety), profese a potřeba finanční jistoty. Dále uvádí, že pro rozhodování o rodičovství jsou určující pozitiva (rozvoj vztahů, osobní naplnění, dobrý pocit z pokračování vlastního rodu, …) a negativa (zpomalení/ztráta kariéry, finanční

55


56


25

znevýhodnění, omezení osobní svobody, dopad na manželský vztah, velké a nezvratné rozhodnutí, …) rodičovské role.57 Prodlužování doby, po kterou děti a rodiče žijí spolu Tento bod souvisí s bodem prvním. Jde zejména o to, že se dnes prodlužuje doba studia a studenti často nemohou pracovat tolik, aby si vydělali na vlastní bydlení. Také je dnes velmi těžké uplatnit se na trhu práce a zajistit si tak stabilní a pravidelný příjem.

2.4 Křesťanská rodina Odkaz na Boží záměr rodiny můžeme nalézt již v první knize Mojžíšově při stvoření světa. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“58

V kapitole druhé Bůh dává Evu jako pomoc Adamovi. Byla stvořena z Adamova žebra. To nám ukazuje vztah mezi mužem a ženou. Nejsou si navzájem soupeři, jsou si rovni a v této pomoci můžeme spatřovat paralelu s Bohem, který nám přichází na pomoc.59 Dále úryvek z druhé kapitoly popisuje spojení muže a ženy v jednotu, ve které můžeme vidět manželství. „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.60 Manželství je základem pro křesťanskou rodinu. Je to společenství lásky, které je povoláním stejně jako kněz, mnich či řádová sestra. Bůh, který stvořil člověka z lásky, jej také povolal k lásce; to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti. Vždyť člověk je stvořen k obrazu a podobě Boha, který je láska. Protože Bůh ho stvořil jako muže a ženu, jejich

57

Sobotková, Irena. Psychologie rodiny. s. 116

58

Bible, Gn 1,27-28a

59

Srov. Bible, Ž 121,2

60

Bible, Gn 2,24

26

vzájemná láska se stává obrazem absolutní a nepomíjivé lásky, jakou Bůh miluje člověka.61

Manželství a rodina mají pro církev velkou hodnotou. Nejen, že ukazují na Boží lásku, kterou nám Bůh dává, ale také se v manželství a rodině uskutečňuje základní předávání mravních a morálních hodnot církve, evangelia a víry. Bůh chrání manželství výrokem svého syna Ježíše Krista v Matoušově evangeliu v 5. kapitole O manželství a rozluce62. Tato antiteze navazuje na předchozí O cizoložství. Chrání posvátnost manželství a spojení dvou lidí v jedno. Podle Miloslava Hájka se Ježíš opírá o základní Boží záměr – člověk byl stvořen podle Božího obrazu (srov. Gn 1,27).63 V tomto výroku je zřejmé, že se Bůh staví proti rozchodu manželů a jejich následnému sbližování s jiným partnerem. Římskokatolická církev na nerozlučnosti sňatku trvá a rozvod manželství uznává pouze právně, nikoli před Bohem. Prevence rozvodů v církevním prostředí je tzv. příprava na manželství. Samozřejmě, že to není její prioritní zásada, ale díky několika setkáním s různými tématy mají možnost vybudovat si zdravé základy svého vztahu. Snoubenci docházejí ke knězi nebo ke zkušenějším manželským párům, které mladým lidem předávají křesťanské hodnoty. Povídají si o různých tématech společného života a právě v tuto chvíli mají možnost si vyjasnit své představy o manželství i rodině s nabídkou pomoci zkušenějšího. Hovoří se také o situacích a krizích, které mohou během manželství nastat a snoubenci se seznamují s možnými řešeními, diskutují nad nimi a učí se v těchto problému vycházet cestou společného komunikace. Lepšímu porozumění sobě navzájem před uzavřením manželství dává naději v jeho spokojené trvání. Rodina a manželství v Bibli jsou jmenovány velmi často. Ve Starém zákoně už od stvoření Adama a Evy se hovoří o rodinách, které měly ukázat Boží velikost a plán. Z toho můžeme usuzovat, že rodina byla již od počátku Bohem požehnaná. To

61

Katechismus 1604

62

Bible, Mt 5,31-32

63

Hájek, Miroslav. Evangelium podle Matouše. s. 109

27

potvrzuje svými slovy: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“64 Takovými příběhy byly např. Noe se svou rodinou, který našel u Hospodina milost a zachraňuje je před potopou. Dalším velkým příběhem pro nás může být příběh Abraháma a jeho ženy Sáry, kteří nemohli zplodit potomka, a pak se na nich ukázala Boží vůle v podobě syna Izáka. V Novém zákoně se požehnání manželství opět potvrzuje v Markově evangeliu slovy Ježíše: A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“65 Ježíš používá obraz rodiny ve svých podobenstvích, kde Mesiáše přirovnává k ženichu, lásku Boží neváhá přirovnat k přirozené otcovské lásce (srov. Mt 7,11), hříšníka k marnotratnému synu a kajícího hříšníka k synu, který se vrací domů (srov. Lk 15,11-32), rodinnou hostinu k večeři Páně a společenství Boha s lidmi k svatbě (srov. Mt 22,1-14). Křesťanskou rodinu Jan Pavel II. v Apoštolské exhortaci – Familiaris consortio popisuje ještě hlouběji: „křesťanská rodina je specifickým vyjádřením a uskutečněním … církevního společenství … Proto také může a má být nazývána „domácí církví“.“66 Encyklika Pia XI. se zmiňuje o „trojím požehnání manželství“ – dítě, věrnost, svátostná stránka manželství.67 V manželském slibu se kněz ptá snoubenců, zda budou ochotně přijímat děti a budou je vychovávat v křesťanské víře. Tento slib je pro církev velmi důležitý, a pokud je záměrně nenaplněn, může učinit manželství neplatným.68 Vždyť my sami se máme podílet na Hospodinově stvoření. Je to povolání, kterým jsme byli pověřeni. Cílem výchovy dítěte je nakonec samostatný a mravní člověk v současném světě. Ale nejen v něm. Křesťanská výchova klade důraz na přesah do věčnosti a věčný život v Božím království. Ať jsou pro nás pozemské vztahy sebevíc důležité, nesmíme zapomínat, že naše cesta vede k Bohu a k věčné spáse. Tuto nezávislost na rodině a přátelích můžeme spatřovat v samotném Ježíši Kristu. Nejednou v Bibli narazíme na zdánlivý nezájem Ježíše o svou rodinu a příbuzné. Matouš to ve svém evangeliu dokládá v podobenství O majetku – „Každý kdo opustil domy nebo 64

Bible, Gn 1,28a

65

Bible, Mk 10,9

66

67

68

Jan Pavel II., Familiaris consortio Pius XI., Casti connubii. s. 10 Srov. Laun, Andreas. Láska a partnerství. s. 26

28

bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.“69 V Lukášově evangeliu jsou slova Ježíšova ještě přísnější: „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ani i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.“70 Tomáš Malý tuto tezi shrnuje v knize Výchova v rodině: „Křesťanská výchova je působení na dítě, aby harmonicky rozvinulo všechny své schopnosti tělesné, duševní, citové, sociální i vlohy nadpřirozené a mohlo dosáhnout svého cíle pozemského i věčného.“71 Rodina je tedy nejdůležitějším a nejpřirozenějším místem pro vývoj dítěte a jeho formování k dospělosti. V ní se předávají základní dovednosti, pohled na svět a mravní hodnoty, které člověka v jeho životě zásadně ovlivní. Její celkové fungování má vliv na společnou modlitbu a modlitba na její fungování. Když si rodina najde společný čas, kdy zasedne ke společné modlitbě, může tak sdílet společně strávený čas, ve kterém je prostor pro všechny radosti, těžkosti nebo zkoušky. Ať už se týkají jednotlivce nebo rodiny jako celku.

69

Bible, Mt 19,29

70

Bilbe, Lk 14,26

71

Malý, Tomáš. Výchova v rodině. s. 8

29

3 Rodinná modlitba První kapitola se věnovala tématu modlitba, kapitola druhá se zabývala tématem rodiny. Třetí kapitola obě témata spojí a pojedná o rodinné modlitbě. Ráda bych poukázala na rozdíl mezi modlitbou jednotlivce a modlitbou rodinnou, na význam modlitby v rodině, poukážu na její specifika, úskalí a nabídnu tipy a možnosti, jak modlitbu v rodině zvládat s dětmi i odrostlejšími adolescenty. V závěru kapitoly se zmíním o Hnutí Modlitby matek, jako inspiraci pro rodiče. K čemu je vlastně rodinná modlitba dobrá? To je otázka, která nás může napadnout hned v počátcích úvahy. P. Miloš Szabo v rozhovoru pro katolický týdeník říká: „Rodinná modlitba je velmi důležitá. Myslím, že je to tmel, který spojuje padající zdi dlouholetého soužití. Ježíš řekl „Kde jsou dva v mém jménu, tam jsem i já uprostřed nich.“ Nebo „Proste a bude vám dáno.“ Tyto dvě věty přímo odpovídají na otázku k čemu je dobrá rodinná modlitba.“72 Nejviditelnějším rozdílem mezi modlitbou osobní a rodinnou je počet lidí v aktu samotném. Když je člověk sám, nemusí se ohlížet na potřeby, zkušenosti, zvyky ostatních. Může rozjímat, vést rozhovor, v modlitbě setrvat dlouho nebo jen krátce. Je to jeho chvíle věnovaná Bohu. V rodině je tomu jinak. Musíme se podřizovat sobě navzájem. Nejde jen o kompromisy ve formě modlitby, která závisí na věku jednotlivých členů rodiny a na jejich zvyklostech, ale také v její organizaci. To vyžaduje určitý řád. Je zřejmé, že se rodina nemůže několikrát denně sejít k modlitbě. Proto by se měl stanovit určitý čas pro společnou modlitbu. Pokud to bude pravidelná chvilka, všichni si zvyknou, že právě v tento čas společně stráví pár minut s Bohem. Některým rodinám to může vyhovovat ráno před snídaní. Naopak jiným bude příjemnější společná modlitba před spaním. Ať tak či onak, je důležité naučit děti pravidelné modlitbě. Pokud chceme děti vychovat ve víře a v poznávání Boha, je důležité jim, zejména vlastním příkladem a pravidelností, vštípit základní hodnoty našeho života – vztah k Bohu. A tuto pravidelnou chvilku bychom měli s dětmi prožívat už od narození. 72

Szabo, Miloš. Modlitba patří k tomu nejintimnějšímu životu. Katolický týdeník. 2011

30

Příklady, jak se modlit můžeme najít přímo u Ježíše Krista, který k nám přichází jako vzor. Ježíš, jak píše katechismus, se modlitbě naučil od své matky Panny Marie a jejího snoubence Josefa (srov. Katechismus 632). V tom můžeme spatřovat důležitost partnerské a rodinné modlitby, která je základnou pro modlitbu osobní, která je plodem společné rodinné modlitby. Ježíš nám přímo v Písmu dává návod jak se modlit (srov. Mt 6,5-15). Dává nám modlitbu, modlitbu Otče náš, kterou všichni křesťané znají. Dává nám ale také svůj vlastní příklad osobní modlitby. „Tímto způsobem nám kromě obsahu ukazuje předpoklady opravdové modlitby: čisté srdce, které hledá nebeské království a odpouští nepřátelům; synovskou důvěru a odvahu, která se povznáší nad to, co cítíme a chápeme; bdělost, která chrání učedníka před pokušením.“73

3.1 Jak dnes mluvit v rodině o Bohu Dnešní doba je pro věřícího člověka těžká. V našem ateistickém prostředí se musí hodně snažit o udržení si vlastních názorů a hodnot. A pro děti, které jsou na toto téma, zejména ve školním prostředí, velmi citlivé, je to těžké dvojnásobně. Jak tedy vychovávat děti ve víře? Jak je naučit nebát se prosadit svou víru, udržet si něco, co jejich vrstevníci neznají a čím často opovrhují a co shazují? Jak jsem již psala výše, jednou ze základních možností je naučit děti modlit se již od narození. Tak jako jsme schopni sžít se a později čelit narážkám na naše brýle, rovnátka, pihu nebo velký nos, jsme také schopni vpustit Boha do našeho života natolik, že ho budeme vnímat jako naši součást. A snadněji pak odoláme nepříjemnému pronásledování. Bruno Ferrero nazval rodinu kolébkou, dělohou duchovního života. „Zde člověk činí zkušenost s Bohem. „Boha nikdy nikdo neviděl,“ ale děti ho objevují v mamince a tatínkovi.“74 Takové zautomatizování modlitby však předpokládá, že rodiče jsou v modlitbě stálí, modlí se pravidelně s dětmi i spolu sami a o svém vztahu s Bohem spolu mluví, hledají odpovědi na své otázky a stále svou víru prohlubují. P. Aleš Opatrný říká:

73

74

Kompedium katechismu katoliké církve, s. 151 Ferrero, Bruno. Šťatní rodiče. s. 118

31

„Odpověď se nám však podaří jen tehdy, když se sami tážeme a sami hledáme, když se jen tak snadno nespokojíme s tím, čeho už jsme dosáhli.“75 „Mluvit v rodině o Bohu není maličkost, poněvadž ani Bůh není maličkost.“76

3.2 Děti versus dospívající Jak uskutečnit modlitbu s malými dětmi a jak s dětmi v rizikovém období puberty? Je zřejmé, že každý věk potřebuje styl modlitby ušitý sobě na míru. V následujícím oddíle se budu zabývat modlitbou s kojenci a batolaty, dětmi mladšího školního věku a modlitbou mladých lidí, zejména v období puberty.

3.2.1 Modlitba s novorozenci, kojenci a dětmi předškolního věku Můžeme se tázat, zda se máme modlit i s malými novorozenci nebo kojenci, kteří ještě nerozumí významu slov. Rodinná terapeutka Hana Imlaufová v rozhovoru pro katolický týdeník takovou modlitbu podporuje. „Rodiče se modlí nahlas, dítě pozoruje, slovům rodičů ještě nerozumí. Vnímá však zklidnění rodičů a to, že oni dva s Někým hovoří. Je to chvilka zastavení, která by neměla trvat dlouho, ale měla by být pravidelnou součástí večerního rituálu dítěte. Zvykne si na ni a postupně je pro něho samozřejmostí.“77 V tomto období jsou vhodné krátká večerní, případně i ranní, zastavení s dítětem. V této chvilce se zastavíme, zklidníme. Věnujeme pár minut v myšlenkách jen Bohu. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit zapálení svíčky. Dítě zaujatě sleduje hořící plamínek a dovolí nám se opravdu zklidnit.

75

Opatrný, Aleš. Jak dnes mluvit v rodině o Bohu. s. 7

76


77

Imlaufová, Hana. Být s Bohem už od kolébky. Katolický týdeník. 2011

32

Když dítě povyroste, začíná vnímat obsah a význam vyslovených vět. Jeho modlitba se většinou uskutečňuje v reakci na určitý zážitek. Večerní modlitba je pak vyjmenováním toho, co dítě prožilo během celého dne. V tuto chvíli bychom tok dětských díků za vše, co se stalo, neměli přerušovat. Vždyť to je jen ukázkou toho, že dítě pouští Boha do všeho konání a uvědomuje si, že Bůh je přítomný ve všem. P. Aleš Opatrný říká: “Takové vyprávění vyjadřuje mnoho věcí: Vědomí, že Bůh se zajímá o všechno, čím dítě žije, vědomí o jeho účasti a jeho lásce.“78 V této chvíli bychom měli učit dítě samo vést rozhovor s Bohem. Neodříkávat modlitbu za něj, neopravovat ho. Myslím, že pokud se naučí modlit se vlastními slovy už v útlém věku, nebude mít s takovým rozhovorem v budoucnu problém. Jako pomůcka nám může posloužit nějaká modlitební knížka s krátkými modlitbami pro každou příležitost. Kromě ranních a večerních modliteb zde nejdeme např. i modlitby před prací, před jídlem, v těžkosti, v nemoci. Karmelitánské nakladatelství má v tomto ohledu nepřeberné množství knížek, ve kterých najdeme inspiraci. Tomáš Malý v knize Výchova v rodině ale zdůvodňuje nevhodnost veršovaných modliteb. „Přece když dítě k někomu mluví, ať je to otec nebo matka nebo někdo jiný, nemluví k nim nikdy v naučených rýmech, ale svým prostým, dětským způsobem. … pak hrozí nemalé nebezpečí, že v pozdějším věku, když odloží dětské rýmovačky, zároveň také odloží i modlitbu.“79 Na druhou stranu jako výhodu v těchto modlitbičkách spatřuji v tom, že dítě se jí dítě lehce naučí a pak ji může použít při střelné modlitbě na hřišti, při vaření, při hraní. „Pokud děti od raného dětství zažívají modlitbu jako přirozenou součást života, v předškolním věku již můžeme mnohdy s dojetím naslouchat jejich prosbám a díkům…“80 píše Imlaufová. „V předškolním i školním věku dokážou být děti v modlitbě velmi vynalézavé a rodiče by měli tuto vynalézavost podpořit.“81 dále uvádí Hana Imlaufová. V této chvíli začínají být aktuální modlitby zpívané - jsou dětem bližší. Jsou krátké a jasně vyjadřují konkrétné díky nebo prosby. Dalším zpestřením modlitby může posloužit čerstvě 78


79

Malý, Tomáš. Výchova v rodině. s. 54

80

Imlaufová, Hana. Být s Bohem už od kolébky. Katolický týdeník. 2011

81

Imlaufová, Hana. Být s Bohem už od kolébkly. Katolický týdeník. 2011

33

natrhaná květina, namalovaný obrázek, modlitba v přírodě, vytvoření „modlitebního místečka“ v přírodě, apod.

3.2.2 Modlitba dospívajícího Období puberty je většinou pro všechny členy rodiny složité a náročné. Příhoda toto období označil jako období „vulkanismu“, kdy „každá tendence má vyšší temperaturu než v dětství i v následujících obdobích.“82 Pavel Říčan mluví o tzv. „hormonální bouři“.83 Jde o období velkých změn. A nejde jen o změny tělesné, ale též duševní a duchovní. Z dítěte se stává dospělý jedinec, který na svůj vztah k Bohu začíná hledět zcela jiného pohledu. P. Opatrný v knize Jak dnes mluvit v rodině o Bohu uvádí: „Něco je nutí hledat znovu pevnou půdu, na níž by položili základ života, nutí hledat znovu pevné východisko, z něhož by bylo možno udělat si obraz o světě a životě.“84 V těchto chvílích často přijde krize víry, přicházejí pochybnosti o existenci Boha, pochybnosti o jeho moci, jeho dobrotě a lásce. Kvůli těmto pochybnostem a vzdoru trpí i modlitba v rodině. Avšak částečné odloučení od společné modlitby je v pořádku. P. Havelka, spirituál Církevního domova mládeže Petrinum v Brně, v rozhovoru pro Katolický týdeník tento jev vysvětluje: „Pramení to ze zásad dospívání. V tomto věku si mladý člověk vytváří svoje území, kde je vše uspořádané podle něho. Tento proces zasahuje i modlitbu, proto je třeba jeho rozhodnutí plně respektovat, ale zároveň se s velkou moudrostí o jeho svět modlitby zajímat.“85 Kromě touhy po samostatné modlitbě si mladí lidé mohou pokládat otázku, zda je vůbec někdo slyší, zda Bůh opravdu reaguje na jejich prosby. Odpověď zní – ANO, slyší. Bible o tom píše v Matoušově evangeliu. Krátká kapitolka se nazývá „O vyslyšení modliteb“ (Mt 7,7-12). Slyší nás dokonce ještě dříve, než stačíme cokoli vyslovit nahlas

82

Příhoda, Václav. Ontogeneze lidské psychiky I. s.58

83

Říčan, Pavel. Cesta životem. s. 177

84


85

Havelka, Josef. Jak se modlit s huberťáky. Katolický týdeník. 2011

34

(srov. Mt 6,8). To však předpokládá naší vytrvalost. Je psáno: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.“86 Není zde napsáno: zatvařte se smutně, zaklepejte, rozhlédněte se kolem sebe. Pod slovem tlučte, si představím pořádné rány, které jsou slyšet až do druhé ulice a slovo hledejte, vnímám jako vytrvalé, několikahodinové, týdenní, měsíční, klidně i roční hledání. Zvolená slova vybízejí k aktivitě a činnosti. Ke konání a také k naději na vyslyšení. Dodávají sílu k aktivitě a zároveň přislibují odpověď. Otázkou je, zda na to Bůh odpoví tak, jak chceme my a zda jeho odpověď slyšet chceme. V tuto chvíli bychom si měli uvědomit, zda jsou naše prosby shodné s Boží vůlí. Už při definici modlitby jsme na toto téma narazili – „shodná dobra s jeho vůlí“. Je těžké vytrvat v modlitbě, když nevidíme žádnou „změnu nebo zlepšení“. Je ale také důležité zaměřit se na otázku, zda se modlím s upřímným a otevřeným srdcem člověka, který touží žít v Boží blízkosti a touží být Jeho nástrojem. D. H. Dolman v knize „Modlitebný život věřících“ jednu ze svých kapitol uvádí slovy: „Pán Bůh si přeje, abychom se modlili, satan si to nepřeje, a proto zkouší všechno možné, aby nám v tom zabránil. Dobře ví, že modlitbou vykonáme mnohem více, než jakoukoli jinou prací. A tak chce, abychom raději činili všechno možné, jen se nemodlili.“87 Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že Dolmanův výrok je hluboce pravdivý. Kolikrát se nám do modlitby nechce, a tak raději v lepším případě uklízíme, učíme se, cvičíme, v tom horším se koukáme na film, seriál nebo jdeme spát. Kolikrát za život jsme se museli do modlitby nutit, už ani nespočítáme. Kolikrát jsme se nemodlili, protože jsme prostě nechtěli, byli jsme unavení nebo prostě „nebyl čas“. Takové pokoušení je těžké i pro lidi, kteří mají otázky víry vyjasněné a mají srovnané své náboženské hodnoty. O co těžší to musí být pro mladé, kteří si svou víru teprve hledají a utvrzují se v ní. Jediná účinná pomoc na satanovu zkoušku je modlitba. A když jsme už opravdu hodně unavení a při modlitbě usínáme, můžeme „pouze“ pokleknout před křížem a udělat kříž s vyjádřením vděčnosti za dary, které jsme dostali a prosbou o Boží ochranu. Kvalita modlitby se neměří v její délce, ale upřímnosti. Aleš Opatrný 86

Bible, Mt 7,7

87

Dolman, Dick Hermanis. Modlitebný život věřících. s. 98

35

potvrzuje: „ … objasnění těch nejdůležitějších životních otázek je nutno si vybojovat a také vymodlit, a že se tato námaha vyplatí.“88

3.3 Hnutí modlitby matek Ve třetí kapitole se věnuji rodinné modlitbě. Velký význam pro budoucí pevnost víry dětí je příklad rodičů a vedení ke společné modlitbě. A jak jsem psala výše, je důležité nechat mladého člověka volně přejít do modlitby osobní. A kde pro tak velký a těžký úkol najít odvahu a sílu? Opět u Boha. Pro tuto příležitost vzniklo Hnutí modlitby matek (MM) a modliteb otců (MO). Zakladatelka Veronica Williams označuje spiritualitu jako cestu úplného odevzdání se. „Učíme se žít život Ježíškovy matky. Při modlitbách odevzdáváme sebe, své děti a své drahé do Ježíšových rukou ve velké důvěře, že On může všechno.“89 Toto hnutí bylo založeno v roce 1995 v Anglii již zmiňovanou Veronicou Williams. Jedná se o modlitební skupinky maminek, které se pravidelně scházejí a modlí se za své děti, za otce svých dětí, za sebe navzájem a do tohoto společenství také mohou přijít s problémy, které v rodině prožívají. Za všechny tyto těžkosti se pak všechny spojí v modlitbě. Pro tato setkání byla napsána brožurka, se kterou maminky pracují. Zajímavostí je, že tato setkání se nesoustředí pouze na ženy s katolickým vyznáním. Do společenství může přijít jakákoli žena, jakéhokoli vyznání, která se cítí být matkou a ctí Pannu Marii.90 Takové pravidelné setkávání s ostatními matkami nás může podporovat ve snaze o náboženskou výchovu našich dětí. V Katolickém týdeníku píše jedna maminka své zkušenosti s tímto setkáváním: „A za sebe mohu říct, že když z nějakého důvodu na toto setkání nemohu přijít, cítím, že mi to chybí. Cítím, že mi tato modlitba dává sílu, důvěru i vnitřní klid. A to i přes to, že tu a tam musím během modlení vstát, dát jednomu,

88


89

Hnutí Modlitby matek [online]

90

Hnutí modlitby matek [online]

36

druhému či třetímu dítěti napít, najíst, utřít ruce nebo ho jen vzít do náruče, protože zrovna pláče…“91

91

Šťastná, Kateřina. Scházíme se, abychom prosili nejen za své děti. Katolický týdeník. 2011

37

4 Průzkum ve farnosti sv. Terezie od Dítěte Ježíše v Kobylisích V této kapitole bych chtěla porovnat, zda se výše popsaný teoretický základ v rodinách uskutečňuje, zda je možné se v dnešní době společně modlit a pokud ano, jaké jsou nejčastější způsoby modlitby s dětmi. Toto šetření ucelí odpověď na cíl práce. V praktické části jsem vytvořila dotazníky na téma Modlitba v rodině pro rodiče a pro mládež od 13 let, žijící ve společné domácnosti s rodiči. Kromě zjišťovacích otázek na věk, pohlaví, a zda se doma společně modlí, jsem se ptala i na jakém místě, v jakou denní dobu a jakým způsobem se odehrává jejich modlitba a jaká je motivace. Na závěr jsem položila otázku, zda se domnívají, že modlitba v rodině, případně její absence, ovlivňuje nějakým způsobem jejich vztahy mezi sebou. Dotazníky jsem vytvořila pro obě skupiny zvlášť, protože se domnívám, že každá cílová skupina má jinou motivaci se v rodině modlit a každého to ovlivní jiným způsobem. Následně jsem je rozdala ve farnosti Sv. Terezie od Dítěte Ježíše v Kobylisích. Do této farnosti, podle posledních průzkumů pražského arcibiskupství z roku 2008, chodí 1800 lidí. Všechny farníky jsem oslovit nezamýšlela, a proto jsem dotazník nechala volně k rozebrání v kostele. Z toho vyplývá, že cílová skupina se utvořila samosběrem, vyplnili ho jen dobrovolníci, a tudíž nemůže být zcela reprezentativním vzorkem. Takto utvořený vzorek nemohl být ani validní, z důvodu především výběrové chyby (např. volunteer bias), ani přesná, z důvodu působení náhody v takto malém vzorku. Mým záměrem nebylo vytvořit rozsáhlou studii, nýbrž pouze navrhnout téma k diskuzi a zamyšlení. Chtěla jsem zjistit, zda výše popsané teoretické podklady odpovídají praxi. Farnost v Kobylisích jsem si vybrala zejména pro to, že je tam velké množství rodin a mladých lidí. Přesně tak odpovídá zamýšleným cílovým skupinám. Vyplněných dotazníků pro rodiče jsem shromáždila 45 a mladí lidé jich vyplnili 50. Na následujících stránkách předložím výsledky dotazníků.

38

4.1 Dotazník pro rodiče Celkový počet respondentů (rodičů) byl 45. Na začátku jsem se dotazovala na věk, pohlaví a počet dětí v rodině. Dotazník zodpovědělo 12 mužů a 33 žen.

Nejvíce odpovědí jsem získala od respondentů ve věku 31-40 let (23 odpovědí), další silnou skupinou byli rodiče ve věku 41-50 let (16 odpovědí), nejmladších účastníků, 20-30 let, bylo několikanásobně

méně

(3

odpovědi)

a stejný počet odpovědí mi poskytli i nejstarší dotazovaní ve věku 50 let a více (3 odpovědi). Graf č. 1 Věkové rozložení

Dále jsem zjišťovala počet dětí v rodině. Respondenti se rozdělili na dvě více či méně stejně početné skupiny, tři až pět dětí (23 odpovědí) a jedno až dvě děti (21 odpovědí) a jedna žena své první dítě teprve čeká.

39

Graf č. 2 Počet dětí v rodině

Další otázky se již týkaly modlitby s dětmi i s partnerem. Každá otázka je položena dvakrát, jednou se týká modlitby s dětmi, podruhé modlitby s partnerem. Tuto otázku považuji za velice významnou, protože, jak jsem psala již v kapitole rodinná modlitba, rodina je prvním místem, kde se člověk setkává s Bohem. Rodiče nesou velkou zodpovědnost za víru svých dětí. Pokud se společně modlí a sami sebe a své děti svěřují Bohu, dítě si na rozhovor s Bohem zvykne a modlitba mu bude připadat jako něco zcela přirozeného.

Na otázku, zda se dotazovaní modlí s dětmi, odpověděla ano více než polovina (30 odpovědí), variantu občas zvolilo 13 dotazujících a žena, která čeká své první dítě, zaškrtla odpověď ne.

Graf č. 3 Modlitba s dětmi

Na otázku, zda se partneři modlí společně, odpovědělo 11 lidí kladně. Možnost občas, označilo 13 lidí a největší zastoupení

měla

překvapivě

odpověď

záporná (20 odpovědí). Z toho můžeme usuzovat, že modlitba je skutečně intimní, jak jsem se zmiňovala v oddíle Intimní stránka modlitby. Je to tak osobní prostor, že do něj druhého člověka pouštíme jen velmi málo, i když je to náš partner. Téměř v polovině případů byl důvod pro absenci modlitby mezi partnery nevěřící partner.

Graf č. 4 Modlitba s partnerem

40

Po otázkách týkajících se přítomnosti modlitby v rodině jsem se snažila zjistit důvod a motivaci k modlitbě a případně k její nepřítomnosti u dětí i u partnera. Těmto dotazům už se mnoho respondentů zcela vyhnulo a vyplněné odpovědi byly často váhavé. Jako motivaci k modlitbě s dětmi dotazovaní uvedli tyto důvody:

Graf č. 5 Modlitba s dětmi - motivace

41

U otázky modlitba s partnerem uvedli důvody takové: Graf č. 6 Modlitba s partnerem - motivace

Na další otázky odpovídali pouze ti respondenti, kteří se modlí s dětmi nebo s partnerem. V této části dotazníku jsem zjišťovala kdy, kde a jakým způsobem se rodiny nejčastěji modlí. Každá otázka je opět zdvojená – ptám se samostatně na situaci týkající se modlitby s dětmi a na situaci s partnerem. V těchto otázkách byla možnost označit více možností. V posledním bodě se snažím zjistit, zda lidé vnímají, že modlitba nebo její absence ovlivňuje nějakým způsobem jejich rodinné vztahy.

42

S dětmi se rodiče modlí nejčastěji před spaním (37 odpovědí), druhým nejčastějším okamžikem je chvíle před jídlem

(33

odpovědí)

a

nejméně

respondentů se s dětmi modlí i ráno (9 odpovědí). Dva dotazovaní uvedli, že se modlí v jinou dobu (v těžké situaci, pokud nastane smrt v rodině).

Graf č. 7 Modlitba s dětmi – denní doba

Totéž

platí

i

o

modlitbě

s partnerem. Shodných 18 hlasů patří modlitbě před jídlem i před usnutím, 4 dotazovaní se s partnerem modlí ráno. Tři respondenti odpověděli, že se motlitbě věnují i jindy (modlitba ve společenství rodin, na exerciciích a při společné mši).

Graf č. 8 Modlitba s partenrem – denní doba

43

Další otázku jsem směřovala na místnost, ve které se nejčastěji modlitba odehrává.

Odpovědi

korespondují

více

s výpověďmi

méně

z předchozí

otázky. Nejčastěji se rodiny modlí u stolu (30 odpovědí), poté v dětském pokoji (28 odpovědí) a poslední je obývací pokoj (17 odpovědí). Ve volném políčku se objevila i místa jako příroda, auto, postel rodičů, modlitební koutek, hřbitov, cestou kolem kostela.

Graf č. 9 Modlitba s dětmi – místnost/prostředí

Odpovědi

na

modlitbu

mezi

manželi se taktéž rovnaly výpovědím z minulé

otázky.

Nejvíce

zastoupená

odpověď byla jídelní stůl (18 odpovědí), poté ložnice (17 odpovědí) a nakonec obývací pokoj (9 odpovědí). Stejně jako u dětí se i zde objevily jednotlivé hlasy pro modlitbu

v přírodě,

autě,

na

setkání

společenství rodin.

Graf č. 10 Modlitba s partnerem – místnost/prostředí

44

Předposlední otázka zjišťovala způsob modlitby. Opět si dotázaní mohli vybrat několik

možných

odpovědí,

případně

dopsat své vlastní. Z uvedených odpovědí vyplynulo, že lidé se nejčastěji a nejradši modlí vlastními slovy (40 odpovědí) a poté následují

modlitby

předepsané

(31

odpovědí). Mnoho rodin také při modlitbě zpívá (14 odpovědí). Příběhy z Bible využívá při modlitbě 13 respondentů a

4

odpověděli,

že

mají

dětskou

modlitební knížku. Také se jednotlivci

Graf č. 11 Způsob modlitby

svěřili, že jako modlitbu používají křížovou cestu v postní době, na Vánoce zpívání koled, modlitbu též prožívají jako zhodnocení dne a s partnerem vnímají jako modlitbu milování.

45

Zda modlitba či její absence ovlivňuje rodinné vztahy, potvrdilo 21 dotazovaných. Podle třinácti z nich modlitba stmeluje rodinu, 6 hlasů se přiklání k prožití hlubšího vzájemného setkání. 6 respondentů v modlitbě spatřuje prostor pro otevřenost a čas k odpuštění. Tři mají dojem, že modlitba nebo její absence v domácnosti jejich vztahy nijak neovlivňuje. Modlitbu jako podporu v těžkých situacích shledávají 2 respondenti a jeden člověk si nějakého vlivu nevšiml, druhý takový jev pozoruje jen někdy. Graf č. 12 Ovlivňuje modlitba vztahy v rodině?

46

4.2 Dotazník pro děti a mládež Dotazník se zaměřoval na děti a mládež od 13 let, kteří žijí ve společné domácnosti s rodiči. Vyplněných dotazníků jsem nasbírala 50. Genderové zastoupení respondentů

koresponduje

s dotazníky

dospělých. Více odpovídaly dívky než chlapci. Zastoupení dívek činilo 62% (31 respondentů), zastoupení chlapců 38% (19 respondentů). Graf č. 13 Genderové zastoupení

Nejvíce dotazníků bylo od skupiny ve věku 20-25 let (18 odpovědí), poté od skupiny 18-20 let (14 odpovědí), ve věku 13-15 let odpovědělo 11 respondentů, 1618 let 5 respondentů a 25 let a více byli jen 3 lidé.

Graf č. 14 Věkové rozložení

47

Následuje otázka, zda se modlí s rodiči. Odpověď ano zaškrtlo 12 lidí, ne 17 a občas 23. Z toho můžeme usuzovat, že se mladí lidé vymaňují z rodičovského světa, jak v otázkách hodnot, tak v otázce víry. Jak

jsem

psala

v oddíle

Modlitba

dospívajícího, mladí lidé hledají a upevňují si svůj život, ve kterém hledají pevné východisko,

základ

života,

který

dá

vzniknout jejich obrazu světa. Graf č. 15 Modlitba s rodiči

Dalším dotazováním jsem se, stejně jako u dospělých, snažila zjistit motivaci ke společné modlitbě. Mladí lidé uvedli takové důvody:

Graf č. 16 Motivace k modlitbě

48

Následují otázky na čas společné modlitby, její místo a styl nebo formu. V těchto otázkách byla možnost zvolit více odpovědí.

Nejčastější

doba

na

společnou

modlitbu je čas před jídlem (24 odpovědí), následuje modlitba večerní (22 odpovědí) a s velkým skokem modlitba ranní (2 odpovědi), modlitba v autě (3 odpovědi) a při adventu nebo půstu (1 odpověď).

Graf č. 17 Modlitba – denní doba

Na to navazuje otázka na místo modlitby. Nejvíce zastoupená odpověď byla

u

stolu

(27

odpovědí),

poté

v obýváku (21 odpovědí), dalších 14 lidí označilo odpověď v pokoji, 3 odpovědi se shodly na modlitbě v autě a po jednom hlasu získala modlitba ve společenství a kdekoli.

Graf č. 18 Modlitba – místnost/prostředí

49

Nejčastější z forem modlitby je modlitba vlastními slovy (27 odpovědí), v těsném závěsu následují modlitby předepsané (26 odpovědí). 12 dotázaných při modlitbě také zpívá a 5 lidí si k modlitbě otevře Písmo.

Graf č. 19 Způsob modlitby

Poslední otázkou jsem se snažila zjistit, zda i mladí lidé vnímají, jestli společná modlitba nějakým způsobem ovlivňuje vztahy mezi členy rodiny. 30 dotázaných z 50 odpovědělo, že ovlivnění vztahů modlitbou vnímá a že modlitba je pro vztahy v rodině prospěšná – stmeluje to rodinu, posiluje vztahy. 11 z nich s tímto tvrzením nesouhlasí, 3 odpověděli, že neví a 3 lidé neodpověděli vůbec. Graf č. 20 Ovlivňuje modlitba vztahy v rodině?

50

4.3 Diskuze Z vyplněných 95 dotazníků, což odpovídá 5,3% celkového počtu farníků, jsem získala pouze malý vhled do problematiky modlitby v rodině. Ale i přes to jsem získala mnoho zajímavých informací, které zde podrobněji popíšu. Z dotazníku pro rodiče i z dotazníku pro mládež vyplynulo, že modlitba je pro většinu z nich důležitá. 82,11% dotázaných se společné modlitbě věnuje. Toto zjištění mě velice mile překvapilo. I když je modlitba intimní věcí, a zvláště v období puberty se se svým světem mladý člověk schovává, je patrné, že naprostá většina dokáže své nitro otevřít a svou víru sdílet se svými nejbližšími. Avšak do tohoto čísla byla započítána modlitba před jídlem, která je druhou nejčastější modlitbou (57 odpovědí). Nazvala bych jí modlitbou „účelovou“. Lze předpokládat, že před jídlem většinou jen děkujeme za dary a prosíme o jejich požehnání. Sdílení radostí a starostí v rodinném kruhu nebo prohlubování vzájemných vztahů v ní pravděpodobně očekávat nemůžeme. Je otázkou, zda tato „účelná“ modlitba plní stejné poslání a je srovnatelná s modlitbou večerní nebo ranní. Nebo je opravdu jen připomínkou, že Bůh je naším Stvořitelem a jiný dopad na rodinu nemá? Všichni rodiče, až na jednu těhotnou ženu, odpověděli, že se s dětmi modlí. Z toho můžeme usuzovat, že rodiče jsou si vědomi své odpovědnosti ve výchově dětí k víře a snaží se své děti směřovat k Bohu. Je patrné, že velký důraz se snaží vkládat do modlitby, která děti posiluje a motivuje Boha objevovat. Na tento fakt poukazují též výsledky dotazníku – 37,77% dotázaných rodičů jako svou nejčastější motivaci k modlitbě s dětmi udávají „sdílení a posilování vztahu k Bohu“. Rodiče jsou si vědomi své odpovědnosti za výchovu dětí ve víře, kterou slíbili při svatebním slibu. Odpovědi mladistvých, kteří dotazník vyplnili, korespondují s teoretickým podkladem mé práce. Společná modlitba převládá v rodině jen občas (46%) anebo vůbec (34%). Tento výsledek kopíruje tvrzení, že společná modlitba časem ustupuje. Ale, jak jsem uvedla v úvodu, neměla by vymizet úplně! Každý si vytváří svůj prostor pro víru, pro Boha, rodiče by se o víru a modlitbu svých dětí měli zajímat, ale nikdy je nutit. Strávit chvilku ve společenství modlitby by měla být nabídka, která se může odmítnout. 51

Pokud se modlitba v rodině nedaří, nejčastějšími překážkami je časová vytíženost jednotlivých členů a nemožnost sejít se ve stejnou hodinu doma. Je to dáno zejména vysokými nároky, které jsou v dnešní době kladeny jak na studenty, tak na, většinou oba, pracující rodiče. Dalšími významnými prvky jsou osobní zábrany, ostych, nechuť, stud, slabá vůle, které ztěžují společnou modlitbu. To potvrzuje mé teorie z oddílu Intimní stránka modlitby, kde jsem poukazovala na to, že modlitba před druhými je náročná, vyžaduje naprostou důvěru k nim. Vyjít se svou vírou ze svého nitra, ukázat, jakým způsobem se modlím je z počátku opravdu velmi náročný krok. Na druhou stranu je potřebný. V kapitole o rodině jsem se snažila vysvětlit, jak je důležité se spolu v rodině modlit. Vytváření rodinného společenství s Bohem je základním stavebním kamenem pro vzájemné fungování rodiny, obohacuje společný život, ovlivňuje rodinnou atmosféru. Kdyby si každý svou víru prožíval sám v sobě a před svým okolím se styděl, nikdy by nedošlo k vytvoření kvalitního společenství. Tím se rodina o takovou příležitost ochudí. Otázkou ale je, jak se mají naučit děti společné a poté osobní modlitbě, když se rodiče spolu nemodlí? Modlitbu s partnerem totiž zachovává pouze 11 dotázaných, což je 24,44% z celkového počtu. 33 z nich, tedy 73,33%, tuto modlitbu nepodporuje, nebo se modlí pouze občas, a to ze stejných důvodů, které jsou u modlitby společné problematické sladění času, nechuť, únava, ostych. Dítě se už od narození učí nápodobou. Stejně tak je tomu i s modlitbou. V kapitole o rodinné modlitbě uvádím, že pokud se s dítětem začneme modlit již od prvních dnů či týdnu, Hana Imlaufová navrhuje začít již v těhotenství, dítě se naučí Boha vnímat ve svém životě jako někoho z nejbližších. Taková situace ale předpokládá stálost rodičů v modlitbě. Což v případě rodičů ve farnosti v Kobylisích není. Myslím si, že právě kvůli tomu se tak často objevoval, jako překážka při modlitbě, nejen u rodičů, ale také dětí, ostych a stud. Pokud si rodiče nezvykli modlit se spolu, ale vědí, že víře a modlitbě by měli učit své děti, tato nerozvinutá zkušenost se negativně odrazí při společné modlitbě s dětmi. A děti svými malými vnímavými tykadly poznají, že rodiče si nejsou jistí a ze společné chvíle se může stát chvilka trápení, později nudy a nakonec může vymizet úplně. Já osobně se domnívám, že rodinná modlitba je důležitou součástí společného soužití a je nepostradatelným prvkem při výchově dětí. Je to něco, o co se můžeme opřít v těžkých

52

chvílích, kde můžeme sdílet své radosti a úspěchy, kde jsme celá rodina pohromadě. Je otázkou, jak modlitbu v rodinách ze strany kněží a nás farníků podporovat. V práci jsem také představovala možnosti pro usnadnění společné modlitby – zejména najít si společný čas a místo na modlitbu. Pak s ní budou všichni vždy počítat a svůj program si podle toho zařídí. Z výsledků jsem se dozvěděla, že takový čas a místo v rámci možností rodiny mají. Celých 45,73% (59 odpovědí) uskutečňuje modlitbu před spaním a to nejčastěji v dětském pokoji (32,56% dotázaných). Pokud je rodina už rozrostlejší nebo mají předškolní a školní děti, je tato doba asi nejvhodnější. Ráno každý chodí do školy a do mateřské školky v jiný čas, většinou se vstává tak, že se akorát stačí dotyční vypravit a na společné zastavení už není čas. Když se nad tím zamyslím, je to škoda. Boha, kterého bychom měli milovat z celého srdce nejvíce, ráno ani nepozdravíme, nepoděkujeme mu, že nám dal nový den. Myslím, že bychom se mohli naučit, tak jako se po ráno zdravíme doma, ve škole, tak bychom po probuzení měli pozdravit Toho, který všechno stvořil a který nás miluje. Z vlastní zkušenosti bych mohla potvrdit, že začít den s modlitbou je krásný pocit. Do nového dne jsem vykráčela s úsměvem, s požehnáním a s vědomím, že na něj nejsem sama. Ale i přes ranní zmatky a spěch, stíhají modlitbu v tuto denní dobu 11 rodin (8,53%). V oddílech „Formy a druhy modliteb“, „Modlitba s novorozenci, kojenci a dětmi předškolního věku“ a „Modlitba dospívajícího“ jsem se pokusila nabídnout různé možnosti způsobů modlitby, jaká modlitba je pro určitý věk vhodná a jak s dětmi udržovat společnou modlitbu. Je samozřejmě mnohem více nabídek a možností a každá rodina je navyklá na jiný způsob. Většina z dotázaných se ale shodla na tom, že se modlí vlastními slovy (38,07%), anebo předepsané a naučené modlitby (32,39%). Milé překvapení jsem spatřovala v tom, že alespoň část dotazovaných si čte Písmo svaté (10,23%). Je to pouze malé množství, ale aspoň někdo Bibli otevře. Myslím si, že se čtením Bible je to stejné jako s modlitbou. Pokud jí budeme už od útlého věku předčítat, získáme k ní kladný vztah a později, až se jí pokusíme více porozumět, nám nebude tolik cizí. Ve svém duchovním hledání v období puberty jsem se snažila několikrát začít s pravidelným čtením Bible. Ale byla to pro mě pouze velká neuchopitelná kniha, které jsem z velké části nerozuměla. Jsem toho názoru, že krátké upravené biblické příběhy

53

pro děti, s vysvětlením dané situace a kontextu, jsou správným směrem ke kladnějšímu vztahu k Bibli v pozdějším věku. A závěrečná otázka – Ovlivňuje modlitba vzájemné vztahy v rodině? Jak jsem už několikrát v této práci uváděla, myslím si, že modlitba vzájemné vztahy v rodině ovlivňuje. A to zcela zásadně. Potěšilo mě, že 85,26% farníků (respondentů) tento názor sdílí se mnou. Zajímavé je, že nadpoloviční většina dětí (66%) je o tom přesvědčena také. Souhlasím s názory respondentů, že modlitba je tmelem pro rodinu, přináší hlubší vzájemné setkání, posiluje vztahy a ve chvílích trápení se můžeme společně obracet o pomoc nebo prosit o odvahu v těžkých situacích. Nejednou jsem se setkala s lidmi, kteří, když prožívali krizovou situaci, se modlili velmi intenzivně. Když jsem si s nimi za nějaký čas mluvila, vždy se shodovali v tom, že díky společné modlitbě se s krizí nebo neštěstím vyrovnávali mnohem lépe a snáze.

54

Závěr V první kapitole jsem přiblížila téma modlitby, hledala jsem její definici, rozdělení, různá schémata forem a druhů, zkoumala jsem, jak a čím nám zasahuje do života. V kapitole druhé jsem si nastolila téma rodiny. Představila jsem ji z historického hlediska, definovala jsem ji, vymezila několik druhů rodiny, upozornila na aktuální problémy a úskalí rodiny. Dále jsem se zabývala rodinou z křesťanského pohledu. Ve třetí kapitole jsem obě témata spojila a věnovala se rodinné modlitbě. Teoreticky jsem popisovala rozdíl mezi modlitbou rodinnou a modlitbou osobní, definovala její specifika a navrhla různé podněty, jak lze uskutečňovat společnou modlitbu v rodině s dětmi od kojeneckého věku až do období puberty. S tímto teoretickým základem jsem provedla dotazníkový průzkum na téma Modlitba v rodině ve farnosti v Kobylisích u sv. Terezie od Dítěte Ježíše. Zaměřovala jsem se na dvě cílové skupiny – rodiče a mladé lidi od 13 let, kteří žijí ve společné domácnosti s rodiči. Shromáždila jsem necelých 100 vyplněných dotazníků a na jejich základě se snažila zjistit, zda jsou teoretické poznatky ke společné modlitbě v reálném životě opravdu uskutečnitelné či nikoli. Prokázalo se, že v dnešní době je společná modlitba v rodinách stále důležitá. Přesto že rodiny čelí časovému tlaku, kdy každý člen přichází domů v jinou dobu a jindy z domu odchází, zaneprázdněnosti jednotlivců, ať už se jedná o dítě ve školním či studentském věku, tak rodiče, který je zaměstnán, nebo jiným svým osobním překážkám, jako jsou stud, ostych nebo nechuť k modlitbě, je překvapivé, že si na společnou modlitbu najde čas 82% dotázaných farníků. Druhou stranou mince je, že většina (44,21%) rodin se společně modlí především před jídlem. Zde vyvstává otázka, zdali i tato „účelová“ modlitba má stejně blahodárný vliv na vztahy v rodině, jako modlitba večer. Dalším zajímavým zjištěním bylo, že společnou modlitbu považuje za důležitou 86,32% dotázaných. Z toho je patrné, že modlitbu většina ve svém rodinném společenství vnímá jako potřebnou. Hypotézy, které jsem vyložila v úvodu práce, jsem potvrdila – modlitbu v rodině se snažíme zachovávat, zejména kvůli výchovným záměrům a daří se nám minimálně jednou denně společně modlit.

55

Při psaní práce mě napadaly další otázky, kterými jsem se v této práci nemohla zabývat. Jsou to mé podněty k zamyšlení a návrhy k dalšímu zpracování. V úvahách nad modlitbou před jídlem a modlitbou večerní jsem přemýšlela, jak se mezi sebou tyto dvě modlitby liší, zda mají stejný nebo odlišný dopad na rodinu a její růst ve víře. Z práce vyplynulo, že modlitba je pro většinu lidí důležitá, ale většina se modlí zejména před jídlem a na večerní modlitbu, jak mnohdy v dotazníku zaznělo, není čas. Otázka tedy zní, za předpokladu, že večerní modlitba je kvalitnější než „pouze“ modlitba před jídlem, bylo by dobré vyvinout intervenci pro obnovu a posílení modlitby? Dalšími zajímavými tématy, na která jsem v průběhu psaní narazila je srovnání, zda se modlí více konvertiti nebo tradiční křesťané, prožívání modlitby vlastním životem (komunity, kláštery, Taizé, modlitební společenství…), hlubší ponoření do modlitby Otče náš a její odkaz nám křesťanům v dnešním světě a ve společnosti, pohled katolické církve na disfunkční rodiny, homogenní soužití, problematika adopce a pěstounství, jaké metody fungují na děti, které u modlitby ruší, nucení do modlitby, aj., které jsou inspirací na další zpracování. Díky této práci jsem si mohla doma s manželem ujasnit představy o rodinné modlitbě a naplňuje mě radost ze sdílení takového společného času.

56

Použitá literatura -

ABELN, Reinhard. Jak se máme modlit? : Myšlenky a podněty. Překl. Ivan Hrůša. 1. Vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1994. 43 s. ISBN 80-85527-41-3

-

Bible : Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. 13. Vyd. Praha : Česká biblická společnost, 2007. 1387 s. ISBN 978-8085810-58-5

-

Denní modlitba církve : ranní chvály, modlitba uprostřed dne, nešpory, modlitba před spaním. 4. Vyd. Kostelní

Vydří : Karmelitánské

nakladatelství, 2002. 31 s. ISBN 80-7192-588-8 -

DOLMAN, Dick Hermanis. Modlitebný život věřících : „Pane, nauč nás modlit se!“. Překl. Ludmila Hallerová. 1. Vyd. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1971. 109 s. brož.

-

FERRERO, Bruno. Šťastní rodiče : Křesťanská výchova podle Dona Bosca. Překl. Ladislav Heryán. 1. Vyd. Praha : Portál, 2004. 152 s. ISBN 80-7178937-2

-

FROSSARD, André. Ptali jste se na Boha : Člen Francouzské akademie odpovídá na dotazy mladých lidí. Překl. Eva Špinková. 1. Vyd. Praha : Portál, 1992. 120 s. ISBN 80-85282-27-5

-

GUARDINI, Romano. O modlitbě : Uvedení do školy křesťanské modlitby. Překl. Otakar Veselý. 1. Vyd. Praha : Zvon, 1991. 271 s. ISBN 80-7113-0389

-

HÁJEK, Miloslav. Evangelium podle Matouše : Část I./ výklad kapitol 1-9. 1. Vyd. Praha : Kalich, 1995. ISBN 80-7017-924-4

-

HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. Vyd. Praha : Portál, 2000. 776 s. ISBN 80-7178-303-X

57

-

HAVELKA, Josef. Jak se modlit s huberťáky. Katolický týdeník. 2011, roč. 22, č. 31, vyd. 27. 7. 2011, příloha Doma. ISSN 0862-5557

-

IMLAUFOVÁ, Hana. Být s Bohem už od kolébky. Katolický týdeník. 2011, roč. 22, č. 31, vyd. 27. 7. 2011, příloha Doma. ISSN 0862-5557

-

JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 2. Vyd. Praha : Portál, 2007. 288 s. ISBN 978-80-7367-269-0

-

JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. 1. Vyd. Praha : Portál, 2003. 232 s. ISBN 80-7178-749-3

-

Jan Pavel II. Familiaris consortio : apoštolská abortace Jana Pavla II. z 22. Listopadu 1981 o úkolech křesťanské rodiny v současném světě. Překl. Terezie Brichtová. 2. Vyd. Praha : Zvon, 1996. 101 s. ISBN 80-7113-161-X

-

Katechismus katolické církve. Překl. Josef Koláček. 1.vyd. Praha: Zvon, 1995. 793 s. ISBN 80-7113-132-6

-

Kompendium katechismu katolické církve. Překl. Josef Koláček. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2006. 209 s. ISBN 80-7195-047-5

-

LAUN, Andreas. Láska a partnerství : z pohledu katolické církve. Překl. Václav Mikula. Vlastimil Protivínský. 1. Vyd. Olomouc : Matice cyrilometodějská, 1996. 78 s.

-

MALÝ, Tomáš. Výchova v rodině. Řím: Křesťanská akademie, 1973. 123 s.

-

MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. rozš. a přeprac. Vyd. Praha : SLON, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9

-

MAYFIELDOVÁ, Sue. Objevování modlitby. Překl. Alena Daňková. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2009. 127 s. ISBN 978-807195-219-0

-

MOŽNÝ, Ivo. Moderní rodina : mýty a skutečnosti. Brno : Blok, 1990. 184 s. ISBN 80-7029-018-8

58

-

OSUNA, Francisco de. Ponoření. Překl. Bedřich Vašek. Olomouc : „b.n.“, 1936. 186 s.

-

Pius XI., Casti connubii : encyklika o křesťanském manželství. Překl. Bedřich Vašek. Olomouc : Lidové knihkupectví, 1935. Díl I., Trojí požehnání manželství, s. 10-23.

-

POPELKA, Miroslav; VÁLKOVÁ, Veronika. Dějepis pro gymnázia a střední školy : Pravěk a starověk. 1. Vyd. Praha : SPN – pedagogické nakladatelství, 2001. 144 s. ISBN 80-7235-145-1

-

PŘÍHODA, Václav. Ontogeneze lidské psychiky I. : Vývoj člověka do 15 let. Praha : SPN – pedagogické nakladatelství, 1963. 461 s. váz.

-

ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem : Vývojová psychologie. 2. Vyd. Praha : Portál, 2006. 390 s. ISBN 80-7367-124-7

-

SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. 1. Vyd. Praha : Portál, 2001. 173 s. ISBN 80-7178-559-8

-

STINISSEN, Wilfrid. Otče, odevzdávám se ti. Překl. Dagmar Chvojková. 1. Vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1999. 71 s. ISBN 807192-404-0

-

STUDENÝ, Jaroslav. Křesťanské symboly. Olomouc: „b.n“., 1992.369 s.

-

SZABO, Miloš. Modlitba patří k tomu nejintimnějšímu životu. Katolický týdeník. 2011, roč. 22, č. 31, vyd. 27. 7. 2011, příloha Doma. ISSN 08625557

-

ŠPIDLÍK, Tomáš. Spiritualita křesťanského východu : Modlitba. 1. Vyd. Řím : Křesťanská akademie, 1983. 437 s. ISBN 80-86045-33-1

-

ŠŤASTNÁ, Kateřina. Scházíme se, abychom prosily nejen za své děti. Katolický týdeník. 2011. Roč. 22, č. 31, vyd. 27. 7. 2011, příloha Doma. ISSN 0862-5557

59

-

Terezie z Lisieux, Vstupuji do života : poslední rozhovory Terezie z Lisieux. Překl. Anděla Muzikářová. 1. Vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1992. 232 s. ISBN 80-85527-11-1

Internetové zdroje -

Český statistický úřad [online]. [cit. 5. 12. 2012]. Dostupné z www: http://vdb.czso.cz/sldbvo/#!stranka=podletematu&tu=30629&th=&v=&vo=H4sIAAAAAAAAAFvzloG1uIhBMCuxL FGvtCQzR88jsTjDN7GAlf3WwcNiCReZGZjcGLhy8hNT3BKTS_KLPBk4 SzKKUosz8nNSKgrsHRhAgKecA0gKADF3CQNnaLBrUIBjkKNvcSFDH QMDhhqGCqCiYA__cLCiEgZGvxIGdg9_Fz__EMeCEgY2b38XZ89gIIvL xTHEP8wx2NEFJM4ZHOIY5u_t7MJ1OIP5IdEBkT5OwU5RgH5IUB9fo4ePq4uIDtZSxhYw1yDolzhXstJzEv X88wrSU1PLRJ6tGDJ98Z2CyYGRk8G1rLEnNLUiiIGAYQ6v9LcpNSitjV TZbmnPOhmAjq44D8QlDDwAK10C_KF2coe4ugU6uPtWMLA4eni6hcSE AZ0Foe_k3OQmaGJcwUASlOnLFwBAAA.&vseuzemi=null&void=

-

Český statistický úřad [online]. [cit. 5. 12. 2012]. Dostupný z www: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost

-

Český statistický úřad [online]. [cit. 5. 12. 2012]. Dostupný z www: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost

-

Hnutí Modlitby matek [online]. [cit. 23. 3. 2013]. Dostupné z www: www.modlitbymatek.cz/spiritualita

-

Hnutí Modlitby matek [online]. [cit. 23. 3. 2013]. Dostupný z www: http://www.modlitbymatek.cz/wpcontent/uploads/2011/11/Ot%C3%A1zky_a_odpov%C4%9Bdi_web.pdf

-

PETÁKOVÁ, Zdeňka; HAISOVÁ, Marie. Ženská emancipace v Česku aneb Quo vadis, femina?. Týdeník Rozhlas [online]. 13. 8. 2007 [cit. 15. 4. 2013], s.

3.

Dostupný

60

z www:

-

SVOBODA, Jiří. Dolní Věstonice [online]. Brno : Archeologický ústav AV ČR, [cit. 14. 11. 2012]. Dostupný z www:

61

Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Recommend Documents