Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Absolventská práce

Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Rok: 2014

Tereza Dörflová

Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Tereza Dörflová

Domácí násilí z pohledu spolupracujících profesí

Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Mašát Rok: 2014

Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Domácí násilí z pohledu spolupracujících profesí zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

14. 4. 2014

Tereza Dörflová

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

Anotace Absolventská práce na téma, „Domácí násilí z pohledu spolupracujících profesí.,“ se ve své teoretické části zabývá domácím násilím jako sociálně patologickým jevem, jeho vysvětlením, osobami, které se mohou stát obětí tohoto fenoménu, druhy a formami, charakteristikou oběti a pachatele, ale také jeho cyklem. Nedílnou součástí textu je také představení druhů prevence, organizací zabývajících se problematikou domácího násilí a vymezení profesí, které přicházejí do styku s případy domácího násilí. Praktickou část této absolventské práce tvoří výzkumné šetření, které bylo provedeno rozhovory se sociálními pracovnicemi z azylového domu a sociálně právní ochrany dětí a dále stráţnicí u městské policie, tedy osobami, které mají s domácím násilím co dočinění v rámci svých profesí. Rozhovory mají zjistit, jaký je jejich pohled na domácí násilí.

Klíčová slova: domácí násilí, oběť, pachatel, pomoc obětem

Die Annotation Meine Absolventenarbeit hat das Thema: „Häusliche Gewalt aus der Perspektive der Zusammenmitarbeitenden Berufe. In ihrem theoretischen Teil beschäftigt sie sich mit häuslicher Gewalt als sozialer Pathologie, ihrer Erklärung Arten und Formen die Opfern eventuellen dieses Phänomens den Merkmalen von Opfern und Tätern, sowie mit ihrer Zykluszeit. Ein integraler Bestandteil des Textes ist auch die Vorstellungen von Arten der Prävention Organisationen, die sich mit Fragen der häuslichen Gewalt und die Definition von Berufen, die in Kontakt mit Fällen häuslicher Gewalt kommen. Der praktische Teil dieser Arbeit besteht aus der Diplom-Forschung – den Interviews mit Sozialarbeitern aus dem Azylheim, der Abteilung für den Schutz von Kindern und dem Wachhaus der Stadtpolizei, d.h. Mit Personen, die mit häuslicher Gewalt was in ihrem Beruf zu tun haben. Die Interviews sollen herausfinden, die ihre Ansicht über häusliche Gewalt ist.

Das Hauptwort: die häusliche Gewalt, die Opfer, das Täter, Hilfe für die Opfer

Poděkování Chtěla bych velice poděkovat Haně Hladíkové, DiS za její cenné rady při psaní této práce, dále panu PhDr. Vladimíru Mašátovi, který je vedoucí mé absolventské práce. Dále velkou zásluhu na této práci má sociální pracovnice z Azylového domu a domu na půl cesty v Kralupech nad Vltavou Bc. Jana Fránová, vedoucí odboru sociálních věcí, školství a kultury v Kralupech nad Vltavou Mgr. Eva Ivanová a manaţerka prevence kriminality Městské policie v Kralupech nad Vltavou Tereza Dobrovolná. Poděkování patří také mé rodině, která mě při studiu velice podporovala a bez ní bych nemohla studovat tento obor.

Obsah 1 Co je to násilí? ….....................................................................................................10 1.1 O násilí obecně ….............................................................................................10 1.2 Domácí násilí …...............................................................................................10 2 Rodina a násilí ….....................................................................................................14 2. 1 Rodina je místem bezpečí i násilí ..................................................................14 2.2 Proměny hodnot v současné rodině …............................................................15 2.3 Nejčastější mýty o domácím násilí ….............................................................16 3 Osoby ohroţené domácím násilím …......................................................................17 4 Druhy a formy domácího násilí …...........................................................................19 4.1 Druhy domácího násilí ….................................................................................19 4.1.1 Druhy domácího násilí podle Johnsona …..............................................19 4.2 Formy domácího násilí ….................................................................................21 4.2.1 Fyzické násilí ….......................................................................................21 4.2.2 Psychické násilí …...................................................................................22 4.2.3 Ekonomické násilí …...............................................................................23 4.2.4 Sociální násilí …......................................................................................23 4.2.5 Sexuální násilí ….....................................................................................24 5 Osobnost oběti ….....................................................................................................25 5.1 Psychický stav týrané osoby …........................................................................26 5.2 Práce s obětí ….................................................................................................27 5.3 Krizová intervence ….......................................................................................28 6 Osobnost pachatele …..............................................................................................30 7 Cyklus domácího násilí ….......................................................................................37 8 Prevence domácího násilí …....................................................................................40 8.1 Prevence ….......................................................................................................41 8.1.1 Primární prevence …................................................................................41 8.1.2 Sekundární prevence …...........................................................................42 8.2.3 Terciální prevence …...............................................................................43

7

9 Organizace pomáhající obětem domácího násilí......................................................44 9.1 Nadace ROSA …...............................................................................................44 9.2 Acorus, o.s …....................................................................................................46 9.3 Projekt Magdala …...........................................................................................47 10 Vymezení profesí a jejich kompetence v oblasti domácího násilí ….....................49 10.1 Městská policie …............................................................................................49 10.2 Sociálně -právní ochrana dětí …......................................................................51 10.3 Azylový dům pro matky s dětmi ….................................................................53 10.3.1 Představení Azylového domu v Kralupech nad Vltavou …..................53 11 Šetření a jeho cíl …................................................................................................55 11.1 Metody a šetření …........................................................................................55 11.2 Podmínky šetření ….......................................................................................55 12 Výsledky šetření …................................................................................................56 12.1 Otázky a odpovědi …....................................................................................56 12.2 Souhrn pohledů ….........................................................................................59 13 Diskuse …..............................................................................................................63 Závěr ….......................................................................................................................64 Seznam literatury …....................................................................................................67 Seznam internetových zdrojů ….................................................................................68 Seznam příloh ….........................................................................................................69

8

Úvod Domácím násilím si prošla má kamarádka, ale také jsem se s ním setkala na školních praxích, proto tento jev vnímám jako velice aktuální problém v dnešní společnosti, a to je také důvod, proč jsem si toto téma vybrala. Pro svou absolventskou práci jsem si zvolila téma: Domácí násilí z pohledu spolupracujících profesí, a to konkrétně sociální pracovnice na oddělení sociálně – právní ochrany dětí, sociální pracovnice v azylovém domě a stráţnice městské policie, které působí na území města Kralupy nad Vltavou, s cílem ukázat jak mohou pracovnice těchto profesí řešit tento společenský fenomén domácí násilí v rámci sledovaného teritoria. Práce je dělena na teoretickou a praktickou část. Část teoretická je rozdělena do deseti kapitol, ve kterých blíţe vysvětluji, co je to domácí násilí, rodina, dále jaké osoby mohou být domácím násilím ohroţené, ale také jaké známe druhy a formy tohoto sociálně patologického jevu. Nalezneme zde také popis - cyklu domácího násilí a osobností jak oběti, tak pachatele. Jsou zde také informace o vybraných institucích, které se touto problematikou zaobírají, ale i vymezení profesí, které přicházejí do styku s případy domácího násilí na území Kralup nad Vltavou. Praktická část má tři kapitoly. Kapitola číslo jedenáct, vymezuje zvolenou metodu pro získání dat a podmínky šetření. V kapitole číslo dvanáct je uveden výsledek z provedeného šetření a v kapitole poslední, tedy ve třinácté, je zařazena diskuse. Práce poté končí závěrečným shrnutím. Absolventská práce je zaloţena na poznatcích, které vycházejí z informací získaných četbou z dostupné odborné literatury. Poznatky jsou čerpány také z internetových zdrojů uvedených v seznamu pouţité literatury- zejména z webových stránek institucí, které se problematice domácího násilí věnují.

9

I. Teoretická část

1. Co je to násilí? V této kapitole se budu věnovat násilí jako obecnému problému ve společnosti s důrazem na pojem domácí násilí.

1.1 O násilí obecně Pod pojmem násilí můţeme vidět zlé chování, pohrůţky nebo tělesné útoky, ale také jednání, která člověku působí psychickou, fyzickou nebo sexuální újmu na zdraví. „Jde o agresi jedné osoby proti druhé (nebo jejich většímu počtu), jejímţ cílem je ublíţit, poškodit nebo zabít.”1 V Trestním zákoně konkrétněji v § 89 odst. 6 se praví, ţe trestný čin je takový čin, který je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti.2

1.2 Domácí násilí Domácího násilí představuje komplikovaný společenský fenomén. V obecné rovině lze říci, ţe se jedná o druh násilí, nejnebezpečnější formu lidské agrese, která je mnohdy tabuizována a bagatelizována, neboť se děje za zavřenými dveřmi. Klíčový význam má v souvislosti s domácím násilím zásada, ţe v kaţdém právním státu je zaručena Ústavou ochrana zdraví, ţivota, ale také lidské důstojnosti, to 1

VOŇKOVÁ, Jiřina a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: proFem, 2004. 194 s. ISBN 80-239-2106-1,s. 11 2

VOŇKOVÁ, Jiřina a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: proFem, 2004. 194 s. ISBN 80-239-2106-1,s. 11

10

znamená, ţe je závazkem státu, resp. příslušných státních orgánů, stanovit takové právní a mimoprávní nástroje, které budou zabezpečovat rovný přístup k právům. Po zavedení instituce intervenčních center se situace začíná měnit k lepšímu. Zcela zásadním zákonem, který jiţ nepochybně zařadil Českou republiku mezi proaktivní státy, jejichţ zákonodárství směřuje ke komplexnímu řešení problematiky domácího násilí, je zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím (dále jen zákon o ochraně před domácím násilím).3 Tímto byl ovlivněn zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení.4 Z rozsahu legislativních změn, které zákon o ochraně před domácím násilím přinesl, lze prokázat zcela jasný „přechod“ zákonodárce od přístupu represivního k přístupu preventivnímu. Preventivní přístup vyjadřuje snahu poskytnout určitou zákonnou ochranu a pomoc osobám ohroţeným domácím násilím, jakoţ i úsilí o zavedení efektivních nástrojů pro předcházení a řešení negativních dopadů domácího násilí. Násilí je všudypřítomný problém ve společnosti. Ze sociologického výzkumu, který uvádí Voňková ve své knize, vyplynulo, ţe je potřeba odlišovat tzv. běţné násilí manţelských párů od tzv. patriarchálního terorismu. „Zatímco první instituce je exces, kdy se konflikt manţelů vymkne z ruky, a následky nejsou váţné, v druhém případě jde o fyzické násilí většinou iniciované muţem, jehoţ frekvence se stále stupňuje a následky jsou stále závaţnější.” Tento typ násilí vzniká následkem jiţ tradičních rolí ve společnosti, kdy muţ má právo ovládat svou ţenu. Rada Evropy stanovila v roce 1985 definici domácího násilí, a to v následujícím znění:5 „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí, spáchané v rámci rodiny 3

4 5

Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, povaţuji za zásadní i přesto, ţe se ve výsledku jednalo pouze o „torzo“, značně redukované původní znění návrhu. Nutno podotknout, ţe do dnešního dne prošla legislativa dalšími změnami, přičemţ některé výše jmenované zákony byly jiţ zrušeny a nahrazeny novými. VOŇKOVÁ, Jiřina a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: proFem, 2004. 194 s. ISBN 80-239-2106-1,s. 14

11

některým u jejich členů, které podkopávají ţivot, tělesnou nebo duševní integritu nebo svobodu jiného člena stejné rodiny nebo váţně poškozují rozvoj jeho osobnosti.”6 Postih domácího násilí také negativně ovlivňuje tzv. dispoziční právo oběti, které je upraveno v trestním řádu pod § 163 u vyjmenovaných trestních činů jako jsou např. těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti, omezování osobní svobody nebo sexuální nátlak.7 Z těchto příkladných činů, které jsou typické pro domácí násilí, se předpokládá souhlas oběti nebo osoby blízké s tím, aby byl útočník trestně stíhán. To se ukazuje v domácím násilí jako ne vţdy funkční. Jen málo obětí toto udělá, protoţe má strach z útočníka, proto své zranění svede na sebe. Další důvod je také ten, ţe oběť se snaţí zachovat rodinu nebo není tak ekonomicky a sociálně jistá, ţe tento čin nedokáţe provést, či cítí, ţe se musí obětovat.8 Velkou změnu neudělala ani novela z ledna roku 2001, kdy se dokazování skutečnosti, ţe souhlas nebyl dán z důvodu vyhroţování, tísně nebo závislosti, je stejně obtíţné jako udělení souhlasu s trestním stíháním. Mnohdy se o tomto ustanovení hovoří jako o „vydírajícím paragrafu”. Podle většiny autorů je patrné, ţe k domácímu násilí dochází na základě vztahové nespokojenosti mezi partnery. Dalším důvodem je negativní hodnocení partnerova/ partnerčina chování, nevyrovnané mocenské síly, ale také ţivotní styl, který je převáţně konfliktní, obsahuje např. časté rozepře a útoky, které vedou ke sníţení sebeúcty. Důleţitým faktorem je také to, ţe čím je niţší sebedůvěra partnera, tím vyšší je pravděpodobnost agresivních reakcí, které můţe vyprovokovat i mírné jednání druhého partnera, obzvláště rizikové jsou otázky týkající se peněz či sexu. To vede k tomu, ţe rozlišujeme několik typů násilníků. První se nazývá „self image demonstrator”, ten pouţívá své síly k demonstraci síly, kterou chce imponovat 6

VOŇKOVÁ, Jiřina a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: proFem, 2004. 194 s. ISBN 80-239-2106-1,s. 14 7

8

Trestní řád č. 141/1961 Sb.


12

partnerce/ partnerovi. Dále pak existuje tzv. „self image defender” jde o člověka, který se cítí být v ohroţení, a proto jedná násilně, aby ubránil své ego, a v poslední řadě zde máme „reputation defender”, coţ je pachatel, který jedná násilně v zájmu tzv. ohroţených hodnot skupiny, které přináleţí.9 Podrobněji se budeme věnovat osobnosti pachatele v jiné kapitole této práce.

9

Voňková, Jiřina. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen s. 57

13

2 Rodina a násilí Neţ budeme mluvit o domácím násilí, chtěla bych se věnovat rodině, a to proto, ţe rodina je primárním kontextem lidské zkušenosti týkající se lidských vztahů, událostí a dalších.

2.1 Rodina je místem bezpečí i násilí V rodině proţíváme značnou část našeho ţivota. Zde se radujeme, řešíme rodinné problémy, ale také se trápíme, a to proto, ţe jsme její součástí a naše role v ní je nenahraditelná. Ovlivňuje nás jak v dobrých, tak špatných stránkách. Co se týká těch dobrých, můţeme mluvit o věcech, které jsme s ostatními členy spolutvořili nebo proţili, co se týče těch negativních, patří sem např., co se nám nezdařilo nebo co nás v ní potkalo zlého. Otázkou však také je co si dnes představit pod tím, kdyţ se řekne rodina? Podle Drahomíra Ševčíka (viz. poznámka pod čarou) můţeme mluvit o společenství, kde členově společně sdílí čas, prostor, úzkost, ale i naděje. Takovýmto souţitím se členové učí ţivotu, formují svou osobnost či zrají k moudrosti, podstatnou sloţkou těchto vztahů je vzájemně sdílená a působená radost, protoţe společně proţívaná radost je pro rodinu specifická. To, co je uvedeno shora, představuje plně funkční rodinu, která plní své funkce, jako je například funkce reprodukční, která v současné době slábne v důsledku prodluţování doby studia či upřednostnění kariéry před zakládáním rodiny. Také podpora státu je značně malá. Dále můţeme hovořit o funkci emoční, která se týká začlenění jedince do rodinné struktury, tvoření osobní identity. Tato funkce také souvisí s tím, ţe v dnešní době převládají individualistické hodnoty, které značně ovlivňují fakt, ţe máme právo volit si své osobní štěstí v kterémkoliv věku, rodina je tímto značně nestabilní, protoţe kaţdý si chce prosadit své ideje, bez tolerance idejí druhých, tím pádem se rodina dostává do křehkých základů, které v některých případech nevydrţí a vzniká tak problém rozvodovosti,

14

která se v České republice značně narůstá.10

2.2 Proměny hodnot v současné rodině Po roce 1989, kdy proběhla demokratizace společnosti, začali lidé ve velkém prosazovat individualistický postoj, a to v rámci osobní seberealizace nebo svobodě volby. To je také jeden z faktorů, který má značný podíl na tom, ţe dochází k ohroţení stability rodiny. Tento fakt je patrný i z výsledků výzkumů, které ukazovaly, ţe význam rodiny nepatrně klesá, zatímco takové hodnoty, jako např. volný čas a přátelé, radikálně posílily. Je to dáno tím, ţe lidé v dnešní společnosti se nechtějí vázat, chtějí mít svou vlastní osobní svobodu, kterou by nemohli mít, pokud by měli rodinu a museli by plnit i další povinnosti z nich plynoucích, protoţe rodinný ţivot a rodičovství jsou velice psychicky náročné, a to z důvodu dnešní zrychlené doby, vyšších nároků ze strany zaměstnavatelů nebo širší moţnosti seberealizace převáţně u ţen, ale také chybějících rodičovských vzorů z dětství nebo izolovanost od starší generace.11 Můţeme často slyšet, ţe přibývá rodin s narušenou funkčností, která je chybně posuzována podle toho, zda rodina je či není úplná. „ Neúplné rodiny bývají ztotoţňovány s rodinami nefunkčními. To je ovšem zavádějící, neboť úplná rodina můţe být těţce dysfunkční a neúplná rodina můţe fungovat dobře.”12 V neúplných rodinách je rodičovství sloţitější, není však nezvládnutelné, důleţitým aspektem pro 10

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2 11

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2 S. 11.-13 12

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2,s. 13

15

správný vývoj dítěte jsou také podmínky, kvůli kterým bylo manţelství ukončeno např. dlouhodobé konflikty, hádky, vydírání, nebo, ţe se dítě stalo svědkem domácího násilí. Kvalitu rodinného ţivota ovlivňuje mnoho aspektů jako je například soudržnost, míra adaptability, která se týká přizpůsobení se měnícím se poţadavkům a nárokům na ţivot nebo kaţdodenní stresy či nečekané a nepředpokládané zátěţe na člověka. Ale také rodinná komunikace, která je základem pro vytváření celkové rodinné atmosféry při řešení plánovaných změn nebo problémů. Pokud je rodinná komunikace otevřená, platí jako ochranný faktor pro lepší souţití v rodině, kdeţto nejasná či narušená komunikace působí jako stresovým či rizikovým faktorem.13

2.3 Nejčastější mýty o domácím násilí Ve společnosti se objevuje mnoho předsudků, ţe se výskyt domácího násilí vyskytuje spíše v sociálně slabých rodinách. V nich je násilí mnohem více vidět, ale rozhodně neplatí, ţe je v nich více. Domácí násilí se vyskytuje ve všech typech a formách domácností. Dále je také důleţité říci, ţe v rodinách, které jsou na lepší ekonomické a vzdělanostní úrovni, je domácí násilí skrytější, ale také rafinovanější a lépe promyšlené. Dále pan Ševčík upozorňuje na to, ţe násilí se nevyskytuje ve vztahu, který je rozpadlý, ale vztah se rozpadá v důsledku konaného násilí. Dalším mýtem je také to, ţe pokud se mezi lidmi mluví o domácím násilí, mnoho lidí si vybaví násilí konané na ţenách, coţ ale není úplné přesné, protoţe násilí můţe být pácháno na jakémkoli členovi v rodině.14 13

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2,s. 14 - 15 14

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2.,s. 17

16

3 Osoby ohroţené domácím násilím Domácí násilí se nevyhýbá nikomu, můţe ho zaţít senior, lesba, gay, ale i člověk s postiţením. V této kapitole se však budu věnovat i dalším osobám, které se mohou stát oběťmi domácího násilí, a to dětmi, muţi a ţenami. Děti Nejvíce jsou ohroţené domácím násilím děti z nefunkčních rodin nebo tam, kde je matka týraná ale také, které vyrůstají s otčímem, nebo které mají zdravotní nebo mentální postiţení, nebo které jsou označeny jako mladiství delikventi.15 Násilníky mohou být členové rodiny, jako jsou např. bratři, strýcové, bratranci, ale také „cizinci” kam řadíme např. sousedy, faráře, učitele nebo přátele rodiny. Oběťmi se stávají uţ i kojenci, ale nejvíce však chlapci ve věku mezi 10 – 12 lety.16 Muţi S větší pravděpodobností, ţe budou muţi týrání nebo biti, je hlavně u starších nebo invalidních, ale také u těch, kteří se potýkají s depresemi, závislostí nebo extrémní pasivitou. Mezi další faktory také patří samotná osobnost muţe, jako např. je hodný, aţ je blbý”. Spouštěčem nebo také můţeme říci preceptorem domácího násilí mohou být zaţité negativní ţivotní situace např. ztráta zaměstnání, finanční problémy, ale také dluhy. Někteří muţi se také potýkají s myšlenkou, ţe kdyby se sami bránili, ţeně by ublíţili. To popisují na

15

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2,s. 22 16

Perspektive des Kindes: Texte zu Therapie und Beratung und bei sexuellem Missbrauch. 1. vyd. 2010,s. 63

17

následující situaci:„ Kdybych jí majznul, tak bych jí asi zabil…”17 Ţeny Ty patří k těm nejčastějším obětem domácího násilí. Podle Čírtkové nebo Matouška aţ 92% - 98% případů ( in Ševčík, 2011, s. 22). K těm nejohroţenějším patří ţeny, které se setkaly s týráním jiţ jako malé a dále ţeny, které se brzy vdaly, otěhotněly před svatbou nebo byly vychovávané v rodině, která byla rozvrácená. Velkým rizikem je také fakt, ţe pokud ţena ţije s partnerem, který je promiskuitní či preferuje perverzní sexuální praktiky nebo je závislý na alkoholu, drogách nebo je gambler, je zde velká pravděpodobnost, ţe proţije domácí násilí. Rizikové jsou ale také ţeny, které jsou závislé na drogách, trpí depresemi nebo úzkostmi či se potýkají se sebevraţednými sklony.18

17


18


18

4 Druhy a formy domácího násilí V této části práce se budu věnovat druhům a formám domácího násilí, jelikoţ se mnohdy stává, ţe výraz druh a forma domácího násilí jsou často zaměňovány. Co jeden autor nazývá jako druh domácího násilí, druhý to označuje za formu. Např. Bednářová uvádí, ţe druh domácího násilí je sexuální, fyzické a psychické. Tohoto vymezení se drţí i Bílý kruh bezpečí, proto toto označení budu pouţívat i já na následujících řádcích.19

4.1 Druhy domácího násilí Pod druhem domácího násilí se myslí to, mezi jakými skupinami lidí (podle pohlaví) se násilí odehrává. To znamená, zda se vyskytuje násilí muţů vůči ţenám či naopak, ale také rodičů vůči dětem nebo dětí vůči rodičům. Bednářová ve své knize uvádí také násilí v homosexuálním páru.20

4.1.1 Druhy domácího násilí podle Johnsona Ševčík odkazuje na Johnsona, který uvádí ve své knize tyto druhy násilí, které nejsou aţ tolik známé, proto povaţuji za vhodné je uvést. V prvé řadě popisuje násilí Situační, neboli běžné párové násilí (common couble violence). Patří k těm nejběţnějším typům násilí mezi partnery, které není 19

BEDNÁŘOVÁ, Zdena et al. Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, 2009. 92 s. ISBN 978-80-254-5422-0,s. 7 20

BEDNÁŘOVÁ, Zdena et al. Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, 2009. 92 s. ISBN 978-80-254-5422-0,s. 7

19

spojeno se snahou získat kontrolu nad druhým člověkem či jej poníţit, ublíţit mu nebo zranit. Plyne spíše z kontextu krize, stresu nebo konfliktu nacházející se ve vztahu mezi partnery, kde je násilí chronickým problémem, protoţe jeden z partnerů jedná agresivně ve svém chování a můţe se tak jednat o poměrně závaţné projevy násilí, které v sobě nesou i pokusy o vraţdu.21 Jako další uvádí Ševčík Intimní terorismus (intimate terrorism). Ten představuje na rozdíl od předešlého získat moc a kontrolu nad druhým, a to s vyuţitím fyzického, psychického, ale také emocionálního násilí, které se stupňuje, a pokud je vzájemné, hrozí zde větší riziko zranění. Někteří autoři se zmiňují také o typech teroristů, a to o mizogonních22 a impulzivních. Takzvaný závislý intimní terorista je motivován především zoufalou emocionální potřebou připoutat si partnera – nejvíce však partnerku. S největší pravděpodobností se nejedná o osoby jinak násilné, ale jejich citová vazba je vede k velké ţárlivosti. Jeho míra násilí se stupňuje tehdy, pokud se chce partner jakýkoliv způsobem odpoutat, vzdálit nebo ze vztahu odejít. V poslední řadě zde máme tzv. Násilný odpor (violent resistence). Tento druh násilí je vyvolaný v reakci na předešlý terorismus, tedy terorismus intimní. Tento odpor je mnohdy myšlen jako „sebeobrana” ohroţené osoby vůči násilníkovi, která má v sobě mnoho motivů. Jedním z nich je například ten, ţe oběť se můţe domnívat, ţe její odpor zabrání dalším útokům, případně, ţe dotyčný jedinec se nesmí takto chovat beztrestně a bezdůvodně. Mnohdy v dlouholetém týrání dochází u oběti k reakci, ţe jediným způsobem jak z násilí uniknou je zabití násilníka. Jedna z ţen k tomuto uvádí: „ měla jsem pocit, ţe jsou dvě moţnosti - buď ţe zabiju já jeho, nebo on mě.”23 21

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2,s. 22 – 23 22

chorobná nenávist k ţenám 23

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál,

20

4.2 Formy domácího násilí Co se týká forem domácího násilí, mají zpravidla společný cíl a to ten, získat moc a udrţet si plnou kontrolu nad druhou osobou. Násilníci pouţívají mnoho taktik, aby toho dosáhli. Problém pro ně není uchylovat se k poniţování, izolování, zastrašování, ale také obviňování či k bití a fyzickému týrání. Stejně tak jako druhy, tak i formy násilí nejsou v literatuře doposud sjednoceny a liší se podle autorů, kteří se o druzích násilích zmiňují.24 Přesto však lze uvést nejobvyklejší rozdělení a to fyzické, psychické, ekonomické, sociální a sexuální násilí. Skutečnost bývá taková, ţe násilí nabývá takových podob, které jsou pro ostatní jen obtíţně představitelné. Dotčené osoby jsou často vystavovány několika formám násilí zároveň, které můţe násilník stupňovat, ale můţe k nim přidávat další. Výjimkou není ani fakt, ţe násilník pouţívá stále propracovanější metody k získání a udrţení si moci a kontroly nad obětí. 4.2.1 Fyzické násilí Jedná se o nejzjevnější a nejhrubší formu domácího násilí. Násilník pouţívá fyzické síly nebo její hrozby k zastrašení oběti, ale také poškození či ohroţení jiné osoby. Tento druh násilí zahrnuje široké spektrum chování, které je vyvolávané s cílem ublíţit, zastrašit nebo přivodit bolest či fyzické utrpení. Patří sem také fackování, mlácení o zeď, o zem nebo údery pěstí, bití rukou či různými předměty, jako např. řemenem. Dále můţeme zařadit kopání, kousání, strkání, škrcení, svazování, ale také vytrhávání vlasů nebo ochlupení (z genitálií), pálení, ohroţování bodnou nebo střelnou zbraní. Řadíme sem také rafinované akty, jako jsou bezohledné řízení za volantem, opuštění osoby na nebezpečném místě nebo v nesnadné situaci,

2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2,s. 46 - 47 24

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2 ,s. 47

21

ale také nemoţnost navštívit lékaře či odpírání spánku nebo jídla.25 K tomuto seznamu se navíc dozvídáme z literatury od Bednářové, ţe Linková uvádí také ničení majetku, týrání domácích zvířat v přítomnosti členů rodiny, ale také útok na děti či znemoţnění vstupu do obydlí.26 Tento výčet je velice obsáhlý, ale toto není zdaleka všechno, s čím se mohou oběti domácího násilí setkat. 4.2.2 Psychické násilí Někdy také označováno jako psychologické, citové nebo emocionální. Jedná se o vyvolávání duševního utrpení – duševní úzkosti a bolesti. I kdyţ se jedná o častou formu týrání, mohou být některé jeho podoby propracovány tak, ţe jsou těţko rozeznatelné a postiţitelné. Důleţité je také upozornit na fakt, ţe tento druh násilí nezanechává ţádné evidentní stopy, jako např. krevní sraţeniny, oděrky, otevřené rány…, proto je velice obtíţné toto násilí prokázat. Paradoxem je ale fakt, ţe ve svém důsledku můţe mít daleko horší dopad, a to zejména na sebeúctu (hodnocení sebe samého), sebepojetí (představu o sobě) či sebedůvěru (postoj k sobě), ale také sebevědomí, tedy vědomí vlastní hodnoty.27 Mohou jsem, ale také patřit různé typy závislostí, poruchy přijímání potravy, deprese, ale i potíţe ve vztazích k jiným lidem i v zaměstnání. Často tento druh násilí můţe končit i sebevraţdou.28 Psychické násilí má také dvě podoby, a to neverbální - jsem patří např. záměrné ničení věcí, hlavně oblíbených a verbální, které zahrnuje slovní napadání,

25

26

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2 ,s. 47


HIRIGOYEN, Marie-France. Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002. 229 s. ISBN 80-200-0994-9,s. 105 28

MUFSON, Susan a KRANZ, Rachel. O týrání a zneužívání. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1996. 131 s. Linka důvěry. ISBN 80-7106-194-8,s. 9

22

poniţování a uráţení.29 4.2.3 Ekonomické násilí V sobě nese omezování přístupu k financím a s tím i související neposkytování prostředků na společnou domácnost a děti, ale také absolutní kontrolu nad příjmy a výdaji. Také zatajování skutečné finanční situace domácnosti či neoprávněné nakládání s majetkem ohroţené osoby, např. rozprodávání majetku ohroţené osoby, to vše je také nedílnou součástí této formy násilí. Linková tento druh násilí formuluje podobně, proto zde její vyjádření neudávám.30 4.2.4 Sociální násilí Tato forma domácího násilí v sobě zahrnuje vyuţívání dětí a jiných osob jako prostředku nátlaku na oběť. Patří sem zákazy kontaktů s rodinou nebo přáteli, izolace, tedy nemoţnost se setkávat s jinými lidmi. Násilník postupem času získává absolutní moc nad týranou osobou. Pokud mluvíme o moci, myslíme tím absolutní kontrolu nad tím, co týraná osoba vykonává. Násilník má přehled o kaţdém pohybu oběti, a to prostřednictvím otázek např. Kam a s kým jdeš ?, Co budeš dělat?...pachatel násilí udává zákazy, příkazy, ale také vyhroţuje. To vše je posléze důsledkem toho, ţe oběť se sama stahuje od sociálních kontaktů. Bednářová ve své literatuře uvádí, ţe podle Linkové v sobě nese sociální násilí systematickou izolaci od rodiny a přátel za pouţití neustálých uráţek členů rodiny a přátel, ale také časté stěhování, a to za účelem, aby si oběť nestačila nalézt přátele, kteří by ji mohli případně pomoci se dostat z její situace. Patří sem ale také fyzické bránění opuštění domu a scházení se s lidmi, zde mluvíme o faktickém uvěznění.31 29


31

BEDNÁŘOVÁ, Zdena et al. Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, 2009. 92 s. ISBN 978-80-254-5422-0,s. 8 BEDNÁŘOVÁ, Zdena et al. Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a

23

4.2.5 Sexuální násilí Tato forma násilí patří mezi nejčastější. V literatuře je sexuální násilí vymezováno jako nedobrovolný sexuální kontakt jakéhokoli druhu, tím myslíme jakékoliv situace, kdy je jedinec nucen podílet se na neţádoucích, nebezpečných, ale také poniţujících sexuálních aktivitách. I vynucený sex mezi manţeli je brán jako agrese a násilí. Je důleţité podotknou, ţe nejde o plnění tzv. manţelských povinností. Nemusí se vţdy jednat o uspokojení sexuálního pudu jednoho z partnerů, ale jde zejména o to druhého partnera poníţit.32 Negativní sexuální záţitky mohou ovlivnit další průběh ţivota, a to např. v partnerském vztahu, uspokojivém sexuálním souţití, ale také zdraví, které v sobě můţe nést častý výskyt depresí a úzkosti. Projevy sexuálního násilí, které bereme jako mírnější, jsou sexuální poniţování či sexuální odmítání. K nejváţnějším sexuálním záţitkům patří v prvé řadě incest, ale také sexuální zneuţití dítěte a znásilnění. Sexuální traumatický záţitek je posléze příčinou sexuálního traumatu, ale také selhání pocitů bezpečí a víry v druhém člověku. Pokud je zneuţita tělesná moc v případě znásilnění nebo moci sociální ve vztahu dospělý a dítě, má váţnější dopad neţ samotná sexualita. Obzvláště pak traumatizující je aspekt selhání důvěry.33

terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, 2009. 92 s. ISBN 978-80-254-5422-0,s. 8 32


Domácí násilí: záležitost nikoli soukromá. 1997. Koordinační kruh prevence násilí na ţenách, Praha,s. 68

24

5 Osobnost oběti Důleţitou roli při utváření osobnosti sehrává orientační rodina, tedy rodina, do které se člověk narodí, vyrůstá a má vztahy s dalšími členy rodiny. To, jak se chovají dospělí, značně ovlivňuje vývoj lidské osobnosti v celém jejím spektru. Pokud jsou rodinné vztahy narušené, např. dítě v rodině zaţívá odmítání nebo týrání od svých nejbliţších či je svědkem násilí, které je pácháno na jednom z rodičů, je velká pravděpodobnost, ţe se utváří do budoucna předpoklad pro to, ţe v budoucím ţivotě bude mít člověk problémy v partnerském ţivotě a nedokáţe fungovat v plnohodnotném a rovnoprávném vztahu. Pokud ţena zakusí citovou deprivaci, nepřijetí od svých nejbliţších či týrání, často si volí nevhodné partnery, kteří opakují stejné vzorce chování, které zaţila v dětství. Pokud ţena v dětství nepoznala proţitek bezpodmínečného přijetí, trpí pocity sníţeného sebevědomí, nevěří si a sama sebe hodnotí jako nehezkou, neschopnou, neinteligentní apod. To je důsledkem toho, ţe si partnera nehledá ona sama, a proto přijme kohokoliv, kdo je na ni alespoň trochu hodný a projeví o ni občasný zájem. Rozpoznat týranou ţenu není vůbec jednoduché, protoţe tento fakt často dokáţe dobře skrývat, proto se v praxi můţeme mnohdy setkat s případy, ţe ţena domácí násilí zaţívá, ale stydí se za něj a tento fakt skrývá a popírá, proto uvádí obvykle jiné příčiny svých obtíţí.34 Zde uvádím typický portrét týrané ženy podle Ševčíka: ţena je např. materiálně závislá na svém partnerovi, je podřízená a poslušná, má minimální kontakty s lidmi z okolí, často omlouvá partnerovo chování, pouţívá sexu, aby vztah upevnila či je velice emocionálně závislá na svém partnerovi

34

BEDNÁŘOVÁ, Zdena et al. Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, 2009. 92 s. ISBN 978-80-254-5422-0, s. 16

25

a neumí si proto představit ţivot bez něj a ani s ním.35

5.1 Psychický stav týrané osoby V souvislosti s psychickým stavem se Čírtková především zmiňuje o Syndromu týrané ţeny, který je definován takto: „Jedná se soubor specifických charakteristik a důsledků zneuţívání, které vedou ke sníţené schopnosti ţeny efektivně reagovat na proţívané násilí.”36 Symptomy, které se projevují u týraných osob, rozděluje Čírtková do tří kategorií, a to do příznaků posttraumatické stresové poruchy, naučené bezmoci a sebedestruktivních reakcí. Posttraumatická stresová porucha, dále jen PTSP, je velice častá u osob, které se staly obětí domácího násilí a představuje pro ně obrovskou zátěţ.37 Mluvíme o poruše, která je označována jako zpoţděná nebo protahovaná reakce na závaţný stres nebo traumatickou událost. Je častá, jak uţ bylo výše uvedeno, u osob, na kterých násilí bylo pácháno, ale také u osob, které násilí přihlíţely nebo byly vystaveny jedné nebo vícero událostem, které zahrnovaly skutečnou nebo hrozící smrt, váţné zranění či nebezpečí ublíţení na zdraví vlastní nebo jiné osoby. Pokud se příznaky posttraumatické stresové poruchy u člověka rozvinou, hrozí, ţe bude proţívat stavy intenzivní úzkosti, bezmocnosti, ale také zvýšené ostraţitosti (potíţe se spánkem či soustředěností). Kdyţ se vrátím ke třem kategoriím podle Čírtkové, popsala jsem PTSP a nyní se budu věnovat naučené bezmoci a dále sebedestruktivním reakcím. Naučená bezmocnost představuje pro postiţenou osobu výrazné sníţení 35


BEDNÁŘOVÁ, Zdena et al. Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, 2009. 92 s. ISBN 978-80-254-5422-0 ,s. 16 37

BEDNÁŘOVÁ, Zdena et al. Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, 2009. 92 s. ISBN 978-80-254-5422-0,s.16

26

schopností převzít vládu nad svým ţivotem, samostatně se rozhodnout v běţných ţivotních situacích a za svá rozhodnutí nést odpovědnost. Tento stav vzniká postupně. Osoba, která zaţívá domácí násilí, nemá zpravidla ţádnou moc toto násilí zastavit a kaţdý její pokus o změnu končí neúspěchem. Osoba, která po dlouhou dobu zaţívá násilí, trpí pocity vyčerpanosti, proto jí nezbývá dostatek sil, které by potřebovala ke změně a na svoji situaci rezignuje. Nevidí moţnost, jak by šlo trápení ukončit a nevěří, ţe by jí někdo dokázal pomoci. V následujícím odstavci se budu věnovat sebedestruktivním reakcím, mezi které patří takové chování, které neodpovídá dané situaci a které je z vnějšího pohledu nelogické a obtíţně pochopitelné. Mezi takovou reakci patří např. chování oběti, které je nazýváno stockholmský syndrom. Pod tímto termínem si můţeme představit dočasné projevy náklonnosti oběti vůči násilné osobě, kdy si oběť vytvoří emocionální vazbu k násilníkovi. Je známo, ţe s tímto syndromem souvisí další sebezničující reakce, a to např. popírání viny násilníka, bagatelizace zranění či minimalizace následků, zamlčování důvodů zranění, popírání moţnosti záchrany, ale také manipulace s realitou. Pod manipulací s realitou si můţeme představit, ţe si oběť utváří svůj vlastní svět, ve kterém má i násilí zdánlivě logické a věcné důvody. Oběť viní sama sebe, ţe ona je ta, která se také podílela na vzniku násilí, ţe ve vztahu selhala a tím násilí vyprovokovala. Často se můţeme setkat s tímto vysvětlením: „Stejně si nic jiného nezaslouţím.” 38

5.2 Práce s obětí Pokud budeme pracovat s obětí, je třeba se zaměřit na dva procesy, a to na emocionální a kognitivní zpracování. Emocionální zpracování se týká práce s 38


27

procesy, které jsou spouštěny traumatickou událostí. Jde např. o neodbytné myšlenky, ale také proţívání, vyhýbání se např. typu zatemňování, vytěsňování a sloţku vzrušení, která bývá spojována s pocity strachu, úzkosti. Toto jsou procesy, které se musí řešit při terapeutické práci, musí být také zároveň akceptovány, verbalizovány a nacvičovány v mnoha obměnách a prostředích.39 „Posilování strachu je třeba nahradit znovuproţíváním v kontextu, který nachází oporu a pochopení, kde je umoţněna integrace a kde mohou vznikat nové „skutečnosti” a alternativní příběhy, umoţňující překonání „skutečností”, které vznikly pod určujícím vlivem traumatických procesů. Je tedy třeba „dekonstruovat” traumatizující chování a konstruovat odpovídající ochranné chování.”40 Tím druhým procesem, jak uţ jsem výše zmínila, je proces kognitivního zpracování, pomocí něhoţ je moţné přehodnotit vysvětlení traumatické události a jeho působení na způsoby vnímání, ale také proţívání. Lze také vytvořit takovou skutečnost a očekávání, která pro postiţeného jedince nepředstavují zvýšené riziko. Co se týká rozsahu terapie, je odvislá od závaţnosti a rozsahu traumatizujícího chování a traumatizujících účinků.41

5.3 Krizová intervence Jedná se o specializovanou pomoc, kterou poskytují azylové domy, domy pro matky s dětmi, ale také nízkoprahová centra či poradny pro oběti násilí, pro rodinu

39

BENTOVIM, Arnon. Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. 117 s. Psyché. ISBN 80-7169-629-3,s. 105 40


BENTOVIM, Arnon. Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. 117 s. Psyché. ISBN 80-7169-629-3,s. 105

28

nebo kontaktní centra. Jsou to organizace, které jsou určené osobám nacházející se v krizi. Smyslem této pomoci není jen individuální psychoterapeutická podpora, ale také zájem o širokou podporu rodiny. Cílem je vyřešení současné situace a s obnovu sil. Úkolem krizové intervence je pomoci člověku v krizi a pomoci mu přejít od často pokládaných otázek např. „Proč právě já?“, „Proč se mi to přihodilo?“ k otázkám „K čemu mě to vyzývá?“, „Pro co se mám rozhodnout ?“, „Jaké řešení si mám vybrat , „Jakou mám zvolit cestu?“ Hlavní zásadu, kterou musí pracovník dodrţovat, pracuje-li např. s obětí domácího násilí, je dokázat vnímat člověka jako bytost nadanou zdravím a schopnou těţit z nepříznivých okolností. Neměl by moralizovat ani poučovat, výjimkou je, kdyţ tento přístup sám klient vyţaduje.42

42

Krizová intervence. In: [online]. [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: www.oslipka.cz/cms_dokumenty/3-krizova-intervence-pdf

29

6 Osobnost pachatele Vymezit násilnou osobu jako agresivní můţe být velice jednoduché, přestoţe pojmy agrese a násilí bývají často zaměňovány a uţívána jako synonyma. Za násilí povaţujeme jakékoliv chování, které je uskutečňováno za záměrem ublíţení, tj. jakékoliv agrese. Násilí se tedy definuje shodně jako agrese, rozdíl je však v závaţnosti důsledků. Co se týče termínu domácí agrese, prakticky se pouţívá, i kdyţ je zcela evidentní, ţe domácí násilí je agrese v domácím prostředí.

6.1 Typy násilníků Nejčastěji lze definovat dva základní typy. Emocionálně reaktivní typ Tento typ je velice častý. Jedná se o člověka s niţším vzděláním, který se vyznačuje zvýšenou impulzivitou, ale také sníţenou mírou volních vlastností. Tohoto člověka stále provází špatné nálady, nepohoda, netrpělivost a přecitlivělost na kritiku. Je pro něj typické, ţe vypadá jako by byl stále připraven k agresivní reakci a jeho vznětlivost je nezvladatelná. Není schopen ovládat své emoce a kontrolovat své chování. Velice snadno se nechá vyprovokovat a jeho agrese je odpovědí na jeho vnější podnět, který vyhodnotí jako útok nebo domnělou křivdu. Násilné chování pouţívá vůči komukoliv, nerozlišuje, zda je to v práci či doma nebo zda je osoba, na kterou útočí, slabá či silná, dospělý člověk nebo dítě, nemá ţádné zábrany, proto je velice konfliktní a z obecného hlediska je jeho chování nepřijatelné. Je také nutno varovat, tento typ násilníka je nebezpečný, protoţe zcela ztrácí kontrolu nad svými reakcemi. Pro partnerský ţivot je nezpůsobilý, protoţe chce mít partnerku, která bude naprosto podřízená, aby ji mohl ovládat.

30

Instrumentální typ Podle Bednářové je tento násilník často vyššího vzdělání. Oběťmi je popisován jako muţ „dvou tváří”. Jednou se chová laskavě, ohleduplně a mile, pak se jeho chování změní na hrubé násilí. Jeho agresivita je výběrová, to znamená, ţe své jednání dokáţe podle potřeby ovládat. Násilí pouţívá jen proti partnerce nebo dalším členům v domácnosti, zatímco v zaměstnání nebo mezi přáteli je často vyhledávaným společníkem. Často je také popisován jako člověk sebevědomý, který jedná logicky, chladně a racionálně. Násilí pouţívá jako prostředek k uspokojování svých potřeb, ale také k upevnění své mocenské pozice, protoţe má potřebu mít neomezenou moc a ovládat lidi kolem sebe. Partnerku povaţuje za svůj majetek a podle toho se k ní chová. Jakýkoliv odpor nebo odlišný názor povaţuje za útok. Je také často podezíravý, ţárlivý a s obětí jedná chladnokrevně a bez soucitu s cílem ublíţit jí, ale navenek vypadat sympaticky. To je také důvod proč jedná promyšleně a takticky. C) Nadměrně kontrolující typ Z literatury od Bednářová se dozvídáme, ţe Čermák uvádí další typ násilné osoby, která nadměrně kontroluje své agresivní impulsy. Hovoříme o člověku, který nedokáţe své negativní emoce odreagovat vhodným způsobem a silou vůle potlačuje nutkání k agresi. Charakteristické pro tuto osobu je např., ţe dokáţe své jednání – zášť kontrolovat a skrývat vůči okolí – dusí ji v sobě. Tato negativní emoce a mnoho dalších v něm zůstávají a hromadí se aţ nakonec vybuchne. Agrese je proto nečekaná, náhlá a mnohdy velice silná. Oběť je touto reakcí zaskočená a ohromená, protoţe zkušenost s násilnou osobou byla jiná. Po skončení agresivního chování se násilník chová opět tak jako původně. Za projevy agrese se násilník stydí, proto se omlouvá. Okolím je tento člověk vnímán jako slušný a zdvořilý, avšak nesmíme zapomínat na to, ţe má „dvě tváře”.43

43


31

6.2 Příčiny domácího násilí mohou být následující: 1.

Těžký stres či spolupůsobení několik stresujících okolností Některé stresory, zejména ty, které jsou chronické, se mohou stát spouštěči

agresivního nebo násilného chování. Pokud mám být konkrétnější, jedná se zejména o váţné finanční problémy, vysoké dluhy, ztrátu nebo změnu domova, váţnou nemoc či nehodu, nečekané a neplánované těhotenství, sexuální problémy, rozvod nebo rozchod, ale také nezaměstnanost či problémy v zaměstnání.44 2.

Frustrace Jedinec můţe být velice nespokojen se stávajícím vztahem, stereotypem,

který se vyskytuje v partnerském vztahu, ale můţe být také frustrován prací, která ho neuspokojuje, nepřináší potěšení. Také můţe řešit problém, ţe si neví rady, co si počít se svým ţivotem, protoţe nemá jasný cíl. Frustrace vyvolává u postiţené osoby hněv, ale také pohotovost k agresi, ta ale nemusí vyústit v násilí, zaleţí hlavně na okolnostech, sociální situaci a na vlastnostech dané osoby, tj. především tzv. frustrační teorie. Co se týká agresivní odezvy, ta nemusí být vţdy zaměřena proti osobám nebo objektům, jeţ jsou příčinou frustrace, zejména pokud by takové jednání mohlo jedince poškodit po sociální stránce.45 „ Cílem agrese pak můţe být jedinec, zpravidla fyzicky slabší nebo vůči násilné osobě v podřízeném (asymetrickém) vztahu (např. dítě vůči rodiči). Tento jev je nazývaný psychology jako přepojení, resp. přemístění agrese. Vysvětluje, proč lidé frustrovaní sociálními nebo ekonomickými těţkostmi nezřídka svůj hněv obracejí vůči svým blízkým.”46 3. 44

45

Ohrožení ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2.,s. 61

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2.,s. 61-62 46


32

Pokud člověk vycítí hrozbu, ať uţ fyzickou, např. hrozící zranění nebo psychologickou (hrozba ztrapnění či odmítnutí), můţe vést k tomu, ţe jedinec reaguje násilně a to jen proto, aby se chránil, to znamená, ţe člověk koná násilí v okamţiku, kdy věří v reálnou a bezprostřední hrozbu. 4.

Charakteristiky vztahu Vztah mezi násilnou osobou a osobou, která je ohroţená, je ambivalentní. To

znamená, ţe na jedné straně jde o vztah intenzivní a připoutávající (nedokáţí si představit, jak by bez sebe ţili) a na druhé straně jsou si vědomi, ţe v jejich vztahu je něco, co je nezdravé aţ nenávistné. Jsou ve vztahu takovém, ţe nemohou být spolu ani bez sebe – navzájem se potřebují a jejich vztah je spíše zaloţen na závislosti. Tuto závislost lze identifikovat i v jiných vztazích, např. homosexuálních, heterosexuálních, sourozeneckých, v bývalých partnerských vztazích, ale také ve vztazích rodič – dítě. 5.

Partnerské neshody Pokud ţena s muţem ţijí, jejich souţití po čase přináší určitý stereotyp, ale i

stres. Jsou osoby, které se s tímto stresem vyrovnají neagresivním způsobem, jsou ale lidé, kteří se se stresem vyrovnávají prostřednictvím násilí. Jsou sporné body, jako je např. hospodaření s penězi, frekvence sexuálního ţivota, způsob trávení volného času či rozdělení práce v domácnosti nebo kázeň dětí, které jsou přímo „ţivnou půdou” pro konflikty.47 6.

Boj o moc Silnými spouštěči násilného chování je práce, boj o moc a strach

z bezmocnosti nejen v partnerských vztazích. Za optimální stav povaţujeme, ţe se oba partneři podílejí na rozhodování, ale také ţe se vzájemně respektují a akceptují. Pokud jeden z nich má veškerou moc a kontrolu, druhá osoba se stává bezmocnou, slabou a zranitelnou. V takové situaci se můţe snadno stát, ţe ten, kdo ve vztahu disponuje mocí, můţe být v pokušení svou dominanci zneuţít a můţe pouţít násilí. Člověk, který moc nemá, ale chtěl by ji, můţe za ni bojovat, to jsou právě situace, ve

47


33

kterých vzniká napětí, agrese a násilí. Nepřijatelné formy chování vyjadřují snahu získat nad druhou osobou moc a kontrolu. Příkladem jsou pachatelé sexuálního násilí, kteří mají akt znásilnění jako manifestaci jejich schopnosti podmanit se, přemoci, ale také oběť poníţit a zastrašit. Sex je pouze prostředkem k dosaţení tohoto cíle. 7.

Vzory a modely chování Pokud násilná osoba ţila v prostředí, kde se vyskytovalo násilí, v budoucím

ţivotě ho akceptuje, přijímá ho za své a bere ho jako „normální”. Co se týče naší společnosti, můţeme říci, ţe je velice „násilná”. Násilí je téměř všudy přítomné v televizi, v kinech i na ulici. Pokud je jedinec obklopen násilím, snadněji se naučí, ţe násilné chování je cesta, skrz kterou se řeší mnohé problémy a ventilují se emoce, ale nenaučí se jiné formy adekvátnějšího řešení problémů. 8.

Identifikace s agresorem Pokud byla násilná osoba v dětství týrána, zaţívala pocity bezmoci s slabosti,

vrylo se jí to hluboce do paměti. Aby se s těmito pocity mohl týraný jedinec vypořádat, chce být silný, ale také agresivní, ne slabý a bezmocný, proto se stává osobou chovající se násilně. 9.

Alkohol a drogy Co se týče násilných osob, nezřídka se před incidentem „posilňují” alkoholem

nebo drogami. Alkohol konzumují, aby se uklidnily nebo naopak získaly odvahu. Alkohol je z nejznámějších spouštěčů agresivního chování, protoţe redukuje zábrany a strach ze sociálních a fyzických následků agrese. Alkohol a drogy bývají často pouţívány jako „alibi” pro násilné chování, protoţe tendence přisuzovat násilné chování alkoholu a ne vlastní osobě je v dnešní době velice populární.48 10.

Zdravotní indispozice Pokud se člověk chová agresivně, můţe být ovlivněn zdravotními

indispozicemi, jako jsou např. špatná srdeční funkce, diabetes, ale také hypoglykémie či anémie.

48


34

11.

Neurologické poruchy Násilné chování a agrese můţe být také způsobena zraněním hlavy, cévní

mozkovou příhodou a jejími následky nebo epilepsií, demencí či infekcí centrálního nervového systému. 12.

Poškození mozku nebo jeho dysfunkce Násilí, které souvisí s poškozením mozku, je často velice explozivní a zřídka

izolované. Takováto osoba mívá předchozí dlouhou historii chování, které je násilné, např. epizody sexuálního obtěţování nebo napadání osob, které je zdánlivě bezdůvodné. U těchto osob můţe být násilí doprovázeno také záchvaty paniky, ztrátou paměti nebo epileptickými záchvaty či poruchami vidění. 13.

Psychická onemocnění Psychózy, ale také jiné nemoci spojené s psychikou, mohou být doprovázeny

epizodami násilí nebo tendencemi k násilí. Pokud lidé psychiatrickou diagnózu bývají zmateni a dezorientováni, mohou také ztratit kontrolu nad svým chováním a jednat impulzivně. Často se také stává, ţe si osoba špatně interpretuje některé situace a okolnosti a vidí je jako ohroţení – nebezpečí pro sebe sama, ostatní i pro svět jako takový. Provází je pocity jako, ţe je někdo pronásleduje, často „slyší hlasy”, které jim přikazují, co mají udělat. Lidé trpící periodami mánie či hysterií se mohou snadno nechat vyprovokovat a reagovat agresivně nebo násilně. Rizikové jsou také deprese, které u projevů násilí mohou vést aţ k vraţdě či sebevraţdě. 14.

Poruchy osobnosti Podle průzkumů bylo zjištěno v souborech násilníků, ţe velké procento těchto

osob vykazovalo poruchy osobnosti, jejichţ symptomy vykazovalo aţ 80% násilníků ze zkoumaného vzorku. Zvláště rizikové jsou ty poruchy osobnosti, které mají přímý dopad na chování k druhým lidem, hlavně antisociální porucha. Tito lidé jsou často podráţdění, agresivní a impulsivní. Mívají také opakující se záznamy o napadení jiné osoby v domácnosti i mimo ni.

Charakteristické pro ně je, ţe nemají výčitky

svědomí při ublíţení jiné osobě, svoje jednání, které je násilné, povaţují za oprávněné a odůvodněné. 49 49

35

15.

Velká tolerance společnosti vůči násilí „Toto je v neposlední řadě příčinou násilného chování stejně jako

přesvědčení, ţe: Domov je věcí soukromou. Ať si doma každý dělá, co chce.” 50

6.3 Práce s pachatelem Pokud pracujeme, v rámci pomáhající profese, s násilnou osobou, je zapotřebí uskutečnit detailní sběr dat a sdílení záţitků, které osobu stimuluje a vyjadřuje podporu a zázemí. Jedná se o odpovídající postup s viktimizérem, o detailní analýzu týraní nebo zneuţívání.51 „Toto je potřeba provádět v kontextu podpory, která je opakem kritizujícího přístupu. Tento kontext umoţňuje, aby se dotyčný vyrovnal se způsobem, jímţ týrání anebo zneuţívání ovládá jeho ţivot a ţivot jeho blízkých.”52 Viktimizér se musí zabývat svými rozumovými schopnostmi, zvaţováním, ale také popřením, které „obklopují” kaţdý detail procesu týrání nebo zneuţívání, svým pocitem vzrušení, transformací zlosti na agresi, která můţe být jak fyzická, tak i sexuální nebo citová. Musíme však počítat s tím, ţe jsou rozdíly v závislosti na tom, zda jde o násilí fyzické, sexuální nebo citové. Pokud je násilné chování součástí návykového cyklu nebo je do násilných interakcí zahrnuto více jak jedna osoba z rodiny nebo mimo ni, ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál,2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2,s. 64 50




36

je potřeba týrání nebo zneuţívání dekonstruovat a znovu konstruovat tak, aby byla umoţněna bezpečná interakce mezi osobami. Také je zapotřebí uvědomit si nutnost emocionálního či kognitivního zpracování traumatizujícího a viktimizujícího chování.53

53


37

7 Cyklus domácího násilí Domácí násilí se můţe jevit jako nepředvídatelný jev. Skutečnost je však taková, ţe je pro něj typický určitý vzorec, který také můţeme nazvat cyklus domácího násilí. Ten poprvé popsala Walkerová Lenore, která se věnovala ţenám jako obětem domácího násilí, později ale připustila, ţe i muţi se stávají oběťmi násilí. V cyklu (viz. příloha), který tato autorka vytvořila, jsou identifikovatelné čtyři fáze lišící se svou délkou, ale také časovým intervalem trvání, který je při opakování cyklu zkracován. V kaţdé fázi je také patrné chování pachatele. Podle Walkerové fyzickému násilí zpravidla předchází emocionální a psychické násilí, které posléze násilí fyzické doprovází. Lze identifikovat prvky u jednotlivých fází násilí, také u jiných typů souţití neţ u partnerských, ale také u mezigeneračních či transgeneračních.54 Podle knihy od autorky Bednářové se začíná „roztáčet”cyklus domácího násilí na základě snahy oběti plnit veškeré poţadavky násilníka z hlediska genderové perspektivy, která je důsledkem úspěšného zvnitřnění modelu ţenské genderové role a snahy tuto roli dostat. Důvodem, proč se oběť snaţí poţadavkům násilníka vyhovět, je ten, ţe jedině tak minimalizuje moţnost jakéhokoliv násilného chování, ale také věří tomu, ţe pokud se přizpůsobí, situace se změní. Jsou známy také situace, kdy ţeny berou násilí jako součást vztahu, a proto se ho nesnaţí jakkoliv řešit.55 Jako první zde uvedu tzv. Fázi napětí. V této fázi je komunikace partnerů špatná a násilná osoba je evidentně podráţděná, nespokojená a vše neustále kritizuje. Podoba násilí v této fázi je spíše pasivní agrese, můţe se ale objevit křik či nadávky. Ohroţená osoba cítí strach a snaţí se předcházet či zabraňovat výbuchům násilníka a 54



38

to tak, ţe se pokouší násilné osobě ve všem vyhovět a podrobit se jí. Tuto osobu také trápí pocity viny z nedostatečné snahy a nezamezení vzniku napětí. Fáze násilí je charakteristická pro plné propuknutí násilí, kde incidenty jsou emocionálního, ale také psychického rázu. Násilníkovo chování je zastrašující, snaţí se získat moc a kontrolu nad druhou osobou, ale také ji chce ovládnout, např. několikahodinovým tyranizováním v podobě kopání, mlácení, strkání, plivání, ale také pálení, škrcení či znásilňování. Násilník také v této fázi rozbíjí věci. Oběť je vystavena intenzivním pocitům strachu, úzkosti, bezmoci, ale také zoufalství. Mnohdy si od násilníka odnáší modřiny a zlomeniny, které mohou být ošetřeny v nemocnici, a k celému incidentu můţe být přivolána policie. Je také typické, ţe se situace časem zhoršuje, protoţe násilník vycítí, ţe jeho chování má minimální nebo ţádné sociální důsledky, a tak se naučí pouţívat násilí jako přijatelný prostředek pro kontrolu a donucování Předposlední fáze domácího násilí je nazývána Fází usmíření a líbánek, kde si násilník uvědomuje, ţe by oběť mohla vztah s ním chtít ukončit, ale nechce nad ní ztratit kontrolu a moc. Nechce o ni přijít, proto mění strategii svého chování. Omlouvá se, slibuje, ţe uţ nic podobného vůči ní neudělá. Ubezpečuje oběť, ţe se změní, proto se začíná chovat láskyplně, dává najevo smutek a lítost – to však jen předstírá. Např. květinami oběť násilník snadno zlomí a přesvědčí ji k tomu, aby s ním ve vztahu dále přetrvala. Pokud se ale tato taktika neosvědčí, následuje vyhroţování sebevraţdou nebo sebepoškozováním. Častý je také fakt, ţe násilník začne vinu svalovat na druhého a i odpovědnost za výbuch násilí, např. „Ty za to můţeš, vyprovokovala si mě!”, zpochybňuje interpretaci incidentu „Takhle to vůbec nebylo, zase přeháníš.” či jeho důvěryhodnost „Jsi paranoidní! Co si to zase vymýšlíš!” Pokud se tato fáze opakuje, ohroţená osoba můţe být značně vyčerpaná a unavená, to můţe poté vyvolat zmatenost v celé situaci, ve které se oběť nachází. Mnohdy si tyto osoby uchovávají určitou naději, ţe by se mohla situace zlepšit a snaţí se udělat vše. Pokoušejí se násilné osobě vyjít vstříc, naplnit její očekávání, ale také setrvat ve vztahu. Časem však oběť přijde na to, ţe to bylo chybné rozhodnutí,

39

které bylo zaloţeno na popření a minimalizaci situace, ve které se nacházela.56 V poslední řadě Drahomír Ševčík uvádí tzv. Fázi klidu, která je mnohdy povaţována za součást fáze předešlé, tedy usmíření a líbánek. V této fázi převládá klid a nejsou zde ţádné závaţné incidenty. Násilník mnohdy splní své sliby a oběť doufá, ţe násilí bylo zaţehnáno. Problémy ve vztahu ale stále přetrvávají. Pomalu a postupně se kumulují, aţ opět přerostou ve fázi napětí a poté se celý cyklus opakuje, a to tak dlouho, dokud není nějakým způsobem přerušen. Fáze klidu můţe být nespočetně opakována, ale také můţe trvat hodiny, týdny, měsíce, roky, ale v některých případech i desítky let. V knize od Drahomíra Ševčíka se můţeme dočíst, ţe „koncept cyklu domácího násilí je populární hlavně v USA, přestoţe má své kritiky, kteří upozorňují na to, ţe nemusí být univerzálně platný a ţe k jednotlivým případům domácího násilí je vţdy nutné přistupovat individuálně.”57 Autoři jako např. Neidig a kol. upozorňují na to, ţe většina domácího násilí je charakteru vzestupného, to znamená, ţe by násilí mělo být popisováno spíše jako spirála, ne jako kruh, jak je to v současné literatuře často uváděno.58

56


ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2.,s. 55 58


40

8 Prevence domácího násilí Je mnohem lepší problémům předcházet, neţ je poté sloţitě řešit. Otázkou tedy je, jak domácímu násilí předcházet? Ševčík se k tomuto vyjadřuje takto: Málokdo umí předcházet nezřetelné hrozbě.59 Všichni jsme vůči skutečnostem, které jsou krutým zločinem, zranitelní. Předtím neţ člověk něco podnikne pro svou bezpečnost, musí tuto zranitelnost rozpoznat a hlavně si ji přiznat. Obětí sexuálního obtěţování, ale i násilí se můţe stát kdokoliv bez ohledu na pohlaví, věk, rasu nebo náboţenství či fyzickou zdatnost.60 Proto musí být kladen velký důraz na jasné a srozumitelné vysvětlení problematiky domácího násilí, tedy např. kdo je nepřítel, jak se můţe projevovat. Také je důleţité o tomto problému informovat nejširší veřejnost (jak se „to” pozná) a zvýšit její citlivost vůči tomuto jevu (toto je domácí násilí a nemělo by být rozhodně tolerováno, protoţe to není „v pořádku”.)61 K tomuto bodu, tedy k zcitlivění veřejnosti, se ve své knize Voňková vyjadřuje takto: Prioritně je důležité zcitlivět odbornou veřejnost, tedy policisty, policistky, pracovnice a pracovníky orgánů sociálně právní ochrany dětí, státní zástupce, učitele atd. Protože pouze ten, kdo pochopí co je podstatou tohoto jevu, je schopen na domácí násilí bez jakýkoliv předsudků adekvátně reagovat. Dále Voňková uvádí, ţe velkou a důleţitou roli v efektivní ochraně společnosti před domácím násilím sehrává v prvé řadě dostatečná informovanost veřejnosti, kdy v posledních dvou letech došlo v České republice k velkému posunu. Téma násilí, které se vyskytuje mezi partnery, není uţ jen výhradou černých kronik, ale i přes časopisy určené ţenám se začíná tato problematika ukotvovat. Velkou 59


MARREWA, Al. Nenechte si ubližovat. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. 263 s. ISBN 80-7178-510-5,s. 26 61


41

zásluhu na tom, ţe se tento jev dostává do podvědomí lidí, mají zejména neziskové organizace, především ţenské, které se zabývají pomocí obětem domácího násilí, protoţe násilí je vnímáno jako celospolečenský problém, který, pokud je společností tolerován, se přenáší z generace na generaci. 62 Proto je důleţité společnost proti domácímu násilí zcitlivět. Velkou roli zde hrají hlavně osvětové kampaně, ale i výchovné programy v rámci prevence.

8.1 Prevence Pohled společnosti na problematiku domácího násilí se postupem doby vyvíjí pozitivním směrem kupředu. Násilí v rodině jiţ není povaţováno za soukromou věc, ale naopak je vnímáno jako celospolečenský problém. Pro eliminaci problému není cílem potrestat pachatele, ale předcházet útokům ze strany násilných agresorů. 8.1.1 Primární prevence Primární nebo také prvotní prevence by měla být zaměřena na eliminaci rizik, které jsou spojené s pravděpodobným vznikem domácího násilí. V tomto případě jde i o sníţení výskytu tohoto jevu ve společnosti. Za nejúčinnější opatření povaţujeme pečlivý a uváţlivý výběr ţivotního partnera, budování dobrého rodinného zázemí, ale také mít dostatečné informace o tom, co je v rodině, ve vztahu nebo při souţití osob ve společné domácnosti obvykle povaţováno za „normální” a co by naopak nemělo být tolerováno, tím je myšleno nadávání, bití, poniţování. Neopomenutelný význam také mají: dobré vztahy v rodině, původní jsou zde určité vzory a modely souţití, ale také řešení případných partnerských nebo jiných problémů 62


42

kvalitní příbuzenské nebo přátelské vztahy „práce na sobě” - budování sebeúcty, sebedůvěry i sebehodnoty genderově korektní výchova – prevence a osvojení si, či utvrzení „tradičního” rozdělení role ţeny a muţe dobře obsahově koncipovaná a didakticky vedená výuka výchovy, jako jsou např. rodinná, sexuální nebo občanská výchova výchovné programy center, které se zabývají primární prevencí, eventuelně jiných institucí

8.1.2 Sekundární prevence Sekundární, můţeme říci i druhotná, prevence, ta se zabývá včasnou identifikací problému domácího násilí. Zahrnuje všechna opatření a intervence, které mohou zabránit zhoršování situace a zamezit komplikacím či negativním důsledkům. Hovoříme tedy o identifikaci domácího násilí, která je z hlediska incidence domácího násilí velice riziková. Do časných indikátorů můţeme zařadit především tyto: komunikační problémy v prostředí rodiny predisponované63 rodinné pozadí přítomnost vzájemně (spolu) působících stresorů Dle studií programu pro týrané ţeny, který se konal v New Yorku, bylo ukázáno, ţe ţeny, pokud vyhledaly pomoc, byly méně viktimizovány. V této studii bylo dotazováno přes 100 ţen, které byly týrané, jimţ byla poskytnuta pomoc asistence dobrovolníků a oficiálních agentur. Také bylo zjištěno, ţe mnoho pachatelů, kteří byly zatčeni nebo jim byla nařízena některá z forem ochranného opatření, nepokračovali s týráním a to ani v případech, kdy ţena podnikla další právní kroky. Celkem 47% týraných ţen vypovědělo, ţe poté co oznámily incident domácího násilí u oficiální instituce, např. policie, tak nebyly nadále bity. Byla zde zaznamenána i taková výpověď, ţe kdyţ ţena svého muţe udala na policii, tak ho to přesvědčilo 63

Vrozené nebo získané náchylnosti k určitému jevu

43

natolik, ţe s násilím vůči ní přestal. Sociální pracovníci v tomto druhu prevence, tedy sekundární, mají za úkol zejména včasnou diagnostiku domácího násilí a účinnou intervenci. Mohou ale také působit v různých programech a institucích.64 „Sekundární prevence tak můţe mít podobu krizové intervence, poradenství či přímo terapie poskytované aktérům domácího násilí, ale i dalším osobám v domácnosti zasaţené násilím. Pokud si osoba ohroţená i osoba násilná přejí i po incidentu domácího násilí setrvat ve vzájemném vztahu, můţe být za určitých okolností efektivní párové nebo manţelské poradenství či rodinná terapie.”65

8.1.3 Terciální prevence Tato prevence se snaţí zmírnit nepříznivé dopady domácího násilí, proto je zaměřena na odstranění či zmírnění následků domácího násilí a snaţí se o návrat zasaţených osob (oběť, viktimizér, ale také dětí jako svědků domácího násilí apod.) k běţnému fungování, ale také o zvýšení kvality jejich ţivota. Proto zahrnuje reintegraci, sociální rehabilitaci, u dětí pedagogickou rehabilitaci, ale také se vyuţívají metody ze speciální pedagogiky, resocializační činnosti a sociální opatření (komplexní péče o osoby, které jsou domácím násilím zasaţené, včetně ubytování, sociálních sluţeb a dávek atd. Sociální pracovníci zde zastávají roli takovou, ţe se snaţí především podporovat osoby, které jsou ohroţené domácím násilím a pomoci jim reintegrovat se zpět do společnosti, např. formou podpory komunikace mezi jednotlivými sloţkami, které poskytují péči, která je nezávazná (např. v rámci interdisciplinárního týmu), ale také školení na detekci domácího násilí nebo se snaţí působit v rámci svépomocných aktivit.66 64

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2,s. 151 - 152 65 ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2,s. 153 66

ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha:

44

9 Organizace pomáhající obětem domácího násilí V současné době v České republice funguje síť institucí poskytující pomoc obětem domácího násilí. Ve většině případů se jedná o neziskové organizace napojené na jiné orgány státní správy jako Policie ČR, obecní úřady, v případě projednávání přestupků dotýkajících se domácího násilí zdravotníci, sociální pracovníci, atd. Organizace poskytují ohroţené osobě kvalifikovanou pomoc. V této kapitole se budu zabývat organizacemi, některými organizacemi, které působí v rámci prevence domácího násilí na ţenách v České republice. Tyto organizace jsem zvolila také z toho důvodu, ţe z rozhovorů se sociálními pracovnicemi a policistkou vyplynulo, ţe tyto instituce nejvíce kontaktují, a to proto, ţe jsou nejlépe přístupné z Kralup nad Vltavou a jejich práce s oběťmi je na velice vysoké úrovni, co se týče odbornosti na domácí násilí.

9.1 Nadace ROSA Nadace ROSA je určena pro týrané a osamělé ţeny. Ve své činnosti se zaměřuje na přímou komplexní pomoc ţenám, které jsou obětí domácího násilí, jejich dětem a na prevenci tohoto jevu. Dále usiluje o zlepšení systému pomoci ţenám-obětem domácího násilí, ale i jejich dětem. Součástí je také odborné specializované poradenství i

komplexní pomoc pro oběť domácího násilí

prostřednictvím krizové intervence, sociálně-terapeutického poradenství, vytvoření bezpečnostního plánu nebo poskytnutí utajeného azylového bydlení (azylový dům nebo byt) pro oběti domácího násilí a telefonická krizová pomoc pro oběti domácího násilí. Cílem této organizace je pomáhat obětem domácího násilí pomocí sociálních sluţeb, které jsou registrované. Smyslem je poskytovat obětem bezpečí, jistoty, Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2,s. 153

45

posilování klientek v tom, aby v sobě nalezly sílu a samy si dokázaly pomoct situaci změnit. ROSA také spolupracuje např. s policií, soudy nebo sociálně-právní ochranou dětí a to proto, aby oběti nebyly viktimizovány, ale také, aby se dbalo na ochranu dětí, jakoţto svědků domácího násilí a tím se zvyšovalo podvědomí o problematice násilí a potřebách obětí a jejich ochrany. V rámci minimalizace dopadů partnerského násilí tato organizace pořádá vzdělávací a preventivní aktivity pro širokou, odbornou veřejnost, základní, střední a vyšší odborné školy. Činnosti ROSY: 1) Odborné sociální poradenství je nabízeno bezplatně, a to formou bezplatného jednorázového a dlouhodobého poradenství. V případě potřeby je zajištěno klientkám i právní poradenství. 2) Azylové ubytování v azylovém domě ROSA je na utajené adrese. Toto ubytování je určeno ţenám – obětem, které jsou oběťmi domácího násilí a jejich děti. 3) Telefonickou krizovou pomoc a přímé internetové poradenství. Internetové poradenství a telefonická pomoc je určena obětem, které jsou oběťmi domácího násilí. 4) Prevence domácího násilí Kromě přímé pomoci ţenám, obětem domácího násilí, se ROSA zaměřuje také na prevenci domácího násilí, prostřednictvím přednášek a seminářů, ale také konferencí k domácímu násilí pro odbornou i širší veřejnost. Do aktivit této nadace také patří vydávání informačních letáků, broţur nebo publikací. 5)www.stopnasili.cz Toto je preventivně zaměřená stránka, kde jsou informace pro oběti domácího násilí, pro děti jako svědky násilí v rodině, pro mladé lidi, kteří se mohou ve vztahu setkat s násilím, ale i odbornou a širokou veřejnost, jako jsou např. učitelé nebo zdravotníci.67

67

ROSA: Kdo jsme. [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.rosa-os.cz/

46

9.2 Acorus, o. s. Toto občanské sdruţení poskytuje osobám ohroţeným domácím násilím komplexní odbornou pomoc, která směřuje k překonání nepříznivé sociální situace a k začlenění do běţného ţivota bez přítomnosti násilí. Sluţby jsou zde poskytovány na základě respektu práv a důstojnosti uţivatelů či uţivatelek a jejich dětí. Také je zde dodrţován rovný a individuální přístup ke všem uţivatelům a uţivatelkám, respektování soukromí a motivování uţivatelů a uţivatelek k ţivotu, který bude proţíván bez násilí. Cíle sluţeb, které Acorus nabízí, jsou např. posílení schopností řešit situaci vlastními silami, stabilizace psychického stavu uţivatele i dětí nebo zajištění bezpečí před násilnou osobou. Činnosti Acorusu: 1) Azylový dům Poskytuje ţenám a matkám, které jsou aktuálně ohroţené domácím násilím, přechodné bydlení a odbornou pomoc směřující k ţivotu bez násilí. 2) Nonstop linka do azylového domu Linka je provozována 24 hodin denně a je určená obětem domácího násilí. 3) Odborné sociální poradenství Zabývá se bezplatnou ambulantní nebo terénní pomocí pro osoby, které jsou ohroţené domácím násilím, ale i osobám, které hledají pro oběti pomoc. 4) Krizová pomoc Tato sluţba umoţňuje ţenám a matkám v akutní krizové situaci, která je důsledkem domácího násilí, získat bezplatné ubytování na 5 pracovních dní. Pomoc zde vede k překonání krize a psychické stabilizaci nebo zvýšení informovanosti o moţnostech řešení domácího násilí. 5) Byty následné pomoci Smyslem této sluţby je, ţe poskytuje ţenám, které ukončily pobytový program v

47

azylovém domě, na dobu určitou vyuţít následné bydlení v jednom ze sociálních bytů, které jsou provozovány tímto občanským sdruţením. O činnostech Acorusu se lidé dozvídají prostřednictvím informačních materiálů – letáky, plakáty, samolepky, které jsou rozdávány na seminářích, konferencích nebo besedách pro školy. Dále prostřednictvím mediálních výstupů, tiskových zpráv či přímou prezentací, které se uskutečnily na Úřadech městských částí Prahy.68

9.3 Projekt Magdala Projekt Magdala je určen osobám, které se staly oběťmi domácího násilí a obchodu s lidmi či určité formy komerčního zneuţití nebo jsou některým z těchto jmenovaných jevů ohroţené. Dále pomáhá rodinám s dětmi, které mají zkušenosti s násilím a hledají moţnosti, jak se s touto zkušeností vyrovnat, ale také uzdravit své rodinné vazby. Sluţba si klade za cíl, ţe formou odborného sociálního poradenství se snaţí podpořit osobu v tom smyslu, aby nesetrvávala v prostředí, kde je násilí a nebýt nadále pasivní obětí, která bude násilí snášet. Cílem Magdaly je také pomoci oběti, která je jiţ samostatnou a odpovědnou bytostí,

s návratem či vstupem do většinové

společnosti a setrvávat v ní. Činnosti Projektu Magdala: 1) Odborné sociální poradenství - Jedná se o sociální a právní poradenství, které informuje uţivatele sluţby o moţnostech a způsobech řešení jeho či její nepříznivé situace, ve které se právě nacházejí. 2) Krizová pomoc - Tato pomoc v sobě zahrnuje pomoc psychologickou, zprostředkování lékařského ošetření, ale i materiální pomoc ve formě bezpečného prostředí, tekutin nebo základních potravin, hygienických prostředků, ale i ošacení.

68

Acorus: Pomoc osobám ohroţeným domácím násilím. [online]. 1. vyd. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.acorus.cz/cz/dokumenty/vyrocni-zpravy.html

48

3) Doprovody - Cílem doprovodů je asistence oběti při kontaktu a jednání s úřady a institucemi jako jsou např. lékaři, policie, soudy atd. 4) Sociálně terapeutické sluţby - Smyslem této terapeutické sluţby je nácvik, obnovení, ale také upevnění sociálních dovedností, které směřují k osamostatnění. Dále i sdílení zkušeností nebo záţitků v rámci terapie, která je uskutečňována individuální nebo skupinovou formou. 5) Psychologické poradenství – Zde se pracovníci zaměřují se na zpracování traumatických událostí a zkušeností u dospělých, ale i dětí. 6) Asistovaná setkávání rodičů s dětmi - Na tomto setkávání se dítě dostává do kontaktu s rodičem, který je oprávněn ke styku s dítětem, a to proto, ţe kontakt mezi nimi byl z jakéhokoliv důvodu přerušen a je v zájmu dítěte tento kontakt znovu obnovit. Tato setkávání probíhají na neutrální půdě poradenského pracoviště. Většinou jde o místa na území Prahy, ale mohou být uskutečněna i na jiném území v České republice, a to vše s přihlédnutím k zájmu dítěte. Na průběh realizace asistovaných setkávání dohlíţí odborníci s poradny Magdala ve spolupráci s rodiči dítěte a s příslušným soudem nebo pracovníky oddělení sociálně-právní ochrany dětí z příslušného městského úřadu. 69

69

Poradna projektu Magdala. [online]. 1. vyd. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/sluzby/magdala/

49

10 Vymezení profesí a jejich kompetence v oblasti domácího násilí V této kapitole se zabývám třemi spolupracujícími profesemi, které se podílejí na řešení domácího násilí, a to městskou policií, sociálně právní ochranou dětí a azylovým domem v rámci Kralup nad Vltavou. Daná posloupnost není náhodná, zvolila jsem ji z toho důvodu, ţe jako první k řešení domácího násilí přichází většinou policie, která je posléze povinna kontaktovat sociálně právní ochranu dětí (dále jen OSPOD), jestliţe se v rodině vyskytují děti. Pokud se poté vyskytnou např. problémy s ubytování či OSPOD zhodnotí situaci tak, ţe matka potřebuje posílit např. rodičovské kompetence, kontaktuje azylový dům, který poskytuje moţnost ubytování a další odbornou pomoc. K jednotlivým institucím jsou také informace o tom, z jakých zákonu či úmluv vycházejí a jak postupují při své práci v případech domácího násilí.

10. 1 Městská policie 1. června 2004 nabyla účinnosti novela trestního zákona, která do něj vloţila novou skutkovou podstatu trestného činu Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě a domě § 215a trestního zákona. Takto došlo k uzákonění povinnosti orgánů činných v trestním řízení stíhat pachatele domácího násilí, a to i bez ohledu na to, zda k

němu

poškozený

dá

souhlas.

Jsou známé i případy, kdy domácí násilí nedosáhlo trestně právní roviny a nebylo tak moţno vyuţít prostředky, které poskytuje trestní řád. Přesto bylo nutno i v těchto případech oběť domácího násilí chránit. Odbor bezpečnostní politiky proto

50

vydal pro policii stanovisko, v němţ doporučoval v daných případech vyuţití oprávnění o zajištění agresora na dobu 24 hodin, které je upraveno zákonem o policii. Také zákon č. 135/2006 Sb. přinesl nový způsob řešení domácího násilí. Dal nové oprávnění policii v podobě institutu vykázání, tzn., ţe od 1. ledna 2007 je policie oprávněna, zjistí-li, ţe se v daném případě jedná o domácí násilí, násilnou osobu ze společného obydlí vykázat. Vykázání je preventivní opatření směřující k ochraně osob, které jsou ohroţené. Ukládá se bez ohledu na případnou trestně právní kvalifikaci jednání násilné osoby. Můţeme také říci, ţe policie násilnou osobu vykáţe vţdy tehdy, pokud zjistí, ţe se v dané věci jedná o případ domácího násilí. Současně také můţe být jednání násilné osoby vyšetřováno v rámci trestního řízení, pokud lze jednání násilné osoby kvalifikovat jako trestný čin případně, pokud nedosáhlo jednání násilné osoby intenzity trestného činu, provádí se přestupkové řízení. Pokud policie vyhodnotí situaci tak, ţe se v daném případě jedná o případ domácího násilí a hrozí zde další útoky, je oprávněna násilnou osobu na místě ze společného obydlí vykázat. Vykázáním se zakáţe vstup násilné osobě do společného obydlí a jeho bezprostředního okolí na dobu 10 dnů. Lhůta 10 dní nemůţe být v ţádném případě zkrácena. Policista takto rozhoduje z jeho úřední povinnosti a na základě splnění určitých podmínek. Nevyţaduje se souhlas ohroţené osoby. Vykázaná osoba je povinna neprodleně opustit společné obydlí a vydat policii klíče od společného obydlí. Před tím je jí však za přítomnosti policie umoţněno vzít si ze společného obydlí věci slouţící její osobní potřebě, osobní cennosti a dokumenty. Policie je poté povinna vykázané osobě sdělit informace o moţnostech ubytování v daném místě, případně jí umoţní si ubytování telefonicky zajistit z policejní sluţebny. Vykázanou osobu také policisté poučí o jejích právech a povinnostech. Vykázaná osoba má také právo do 24 hodin za asistence policie vyzvednout si další osobní věci nebo věci nezbytné pro podnikání či výkon povolání. Ohroţenou osobu policie poučí o moţnostech vyuţití psychologických, sociálních nebo jiných sluţeb, které se zabývají pomocí obětem násilí. Policie také

51

předá ohroţené osobě kontakty na instituce působící v místě bydliště a linky s nepřetrţitým provozem. Ohroţená osoba je také poučena o moţnosti podat soudu návrh na vydání předběţného opatření podle § 76b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Do 24 hodin od vstupu do společného obydlí policie sepíše rozhodnutí o vykázání, které je nutné do 24 hodin doručit krajskému intervenčnímu centru, které bezodkladně, nejdéle do 48 hodin, kontaktuje ohroţenou osobu a nabídne jí svou pomoc. Intervenční centra nabízejí jednak pomoc psychologicko-sociální, ale také pomoc při uplatňování práv ohroţené osoby (např. pomoc při podání návrhu podle § 76b o.s.ř.). Do 3 dnů od vydání rozhodnutí o vykázání policie provede kontrolu, zda je rozhodnutí o vykázání dodrţováno jak osobou vykázanou, ale i ohroţenou. Pokud je zjištěno, ţe vykázaná osoba nerespektuje rozhodnutí o vykázání a zdrţuje se ve společném obydlí či v bezprostředním okolí společného obydlí, na něţ se vykázání vztahuje, dopouští se přestupku podle § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a v případě opakovaného nebo závaţného porušení (např. útoky na ohroţenou osobu) se dopustí trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) trestního zákona. Na řízení o vykázání se vztahuje zákon č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Proti rozhodnutí o vykázání je moţné podat do 15 dnů odvolání, o kterém rozhoduje krajská správa policie. 70

10.2 Sociálně-právní ochrana dětí

Jedná se o činnost, která zahrnuje soubor zákonem upravených činností směřujících k ochraně a zajištění práva dítěte na jeho příznivý vývoj, řádnou výchovu a ochranu

70

Město Hlučín: Městská policie [online]. 2010 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.hlucin.cz/pro-obcany/mestska-policie/domaci-nasili.html

52

oprávněných zájmů dítěte. Zahrnuje také působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny.71 Do kontaktu s domácím násilím se sociální pracovníci dostávají prostřednictvím: 1. Policie ČR, která zasahuje u incidentu domácího násilí v rodině, kde je i dítě, proto policista vţdy povinně podává informaci pracovníkům OSPOD. 2. Vlastního šetření, které je prováděno při výkonů činnosti OSPOD. 3. Od občanů, kteří mohou být svědky domácího násilí, přímo osobami ohroţenými či příbuznými apod. 4. Ostatních institucí, které se jako první dostanou do kontaktu s případy domácího násilí, tím myslíme např. zdravotnická zařízení, justice, nestátní neziskové organizace apod.72

Sociálně právní ochrana dětí se řídí těmito zákony a úmluvami: a) č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí b) č. 94/1963 Sb., o rodině c) č. 40/1964 Sb., občanský zákoník d) Úmluva o právech dítěte e) Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyţivovací povinnosti 73

Postupy, povinnosti, oprávnění a moţnosti pracovníků OSPOD 71

Matoušek, Oldřich a kol. Encyklopedie sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 570 s. ISBN 978-80-262-0366-7,s. 459

72

Bezpečnostní plán pro osoby ohrožené domácím násilím [online]. 2003 [cit. 2013-10-21]. Dostupné z: domacinasili.cz/files/uploaded/UserFiles/manual OSPOD.pdf

73

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C4%9Bpr%C3%A1vn%C3%AD_ochrana_d%C4%9Bt%C3%AD

53

1.

Sociální pracovníci provádějí šetření a snaţí se zjistit co nejvíce informací o

rodině v zájmu ochrany dětí. 2.

Poté zjištěné informace analyzují a přihlíţejí k budoucímu riziku napadení

ohroţených osob. 3.

V rámci bodu 2 - jednají za účelem ochrany ohroţených osob.

4.

Při kontaktu s ohroţenými osobami ( zpravidla rodičem dítěte) je důleţité

dodrţovat zásady komunikace s dospělou osobou ohroţenou domácím násilím. 5.

Vhodné je také při řešení domácího násilí vyuţít mezioborovou spolupráci

ostatních institucí - tzn. volat jiným odborníkům, konzultovat, spolupracovat. 74

10. 3 Azylový dům pro matky s dětmi V této podkapitole povaţuji za důleţité představit konkrétně Azylový dům pro matky s dětmi v Kralupech nad Vltavou – Minice, protoţe kaţdý azylovým dům na území naší republiky má svá určitá specifika, tzn. ţe je zaměřen na určitou skupinu osob, např. na osoby, které jsou přímo ohroţené domácím násilím či lidem bez domova. 10.3.1 Představení Azylového domu v Kralupech nad Vltavou Azylový dům pro matky s dětmi v Kralupech nad Vltavou poskytuje ubytování a sociální zázemí na přechodné období matkám, které jsou osamocené a ocitly se v těţké nepříznivé sociální situaci, která je způsobena např. ztrátou bydlení a rodinného zázemí či domácím násilím. Jsou zde ubytované především klientky z regionu Kralupy a Středočeského kraje. Azylový dům nepřijímá osoby závislé na alkoholu, drogách a ohroţující zdraví a bezpečí ostatních uţivatelů (infekční onemocnění, duševní poruchy) a 74

Bezpečnostní plán pro osoby ohrožené domácím násilím [online]. 2003 [cit. 2013-10-21]. Dostupné z: domacinasili.cz/files/uploaded/UserFiles/manual OSPOD.pdf

54

osoby, jejichţ zdravotní stav vyţaduje specifické sluţby, tzn. mající tělesný či mentální handicap. Azylový dům poskytuje tyto sluţby: dočasné ubytování na max. 1 rok, podpůrnou asistenci při jednání s úřady, spolupráci se školkami či školami, pomoc při výchově dětí, rekvalifikační a resocializační programy, doporučení k odborníkům z oboru psychologie a lékařství, celkovou citovou podporu nebo sociální či právní poradenství. Cílem této sluţby je podpořit klientky v získání stálého bydliště a zaměstnání, poskytnout jim soukromí, bezpečí a důstojné podmínky při přechodném ubytování. Dále také pomoci klientkám v získání a rozvoji sociálních dovedností, v orientaci ve vlastních právech a povinnostech, ale také rozvinout schopnosti a dovednosti klientek při vyřizování potřebných osobních záleţitostí a zákonných nároků. K dalším činnostem tohoto azylového domu patří také podpora matek ve výchově, která bude směřovat ke zdravému vývoji dítěte či posílení psychické soběstačnosti klientek při řešení zátěţových situací.75 Tato sluţba vychází ze zákona o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb. Z textu vyplývá, ţe se Azylový dům v Kralupech nad Vltavou domácím násilím nijak více nezabývá, ale pokud je zde ubytována klientka, která domácí násilí chce řešit přes organizace zabývající se touto problematikou, sociální pracovnice tyto organizace kontaktuje a domluví se na další spolupráci.

75

Arcidiecézní charita Praha: Azylový dům pro matky s dětmi,Kralupy nad Vltavou. [online]. [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/sluzby/kralupy/azylovy-dum-pro-matky-s-detmi/

55

II. Praktická část 11 Šetření a jeho cíl Cílem tohoto šetření bylo zjistit, jaký je pohled na domácí násilí těchto profesí sociální pracovnice azylového domu, sociální pracovnice sociálně právní ochrany dětí a stráţnice u Městské policie v Kralupech nad Vltavou.

11.1 Metody šetření Pro získání dat jsem zvolila metodu strukturovaného interview, kdy jsem postupovala přesně podle připraveného textu – tedy přesně formulovaných otázek a jejich pořadí. Záznam odpovědí jsem prováděla na nahrávací zařízení s předchozím souhlasem respondentů. Tyto záznamy jsem poté doslovně přepisovala. Tuto metodu jsem zvolila z toho důvodu, protoţe poskytuje všem respondentům stejné podmínky k odpovědím a dále proto, ţe získané výsledky se dají dobře zpracovávat.

11.2 Podmínky šetření Sběr dat probíhal pomocí rozhovorů, které se uskutečnily v časovém období od 29.3. 2013 – 5. 4. 2013. Oslovila jsem sociální pracovnici v azylovém domě, sociální pracovnici ze sociálně- právní ochrany dětí a stráţnici a zároveň manaţerku prevence kriminality u Městské policie v Kralupech nad Vltavou. Tento výběr není náhodný. Potřebovala jsem odlišné profese, abych zjistila, jaký zaujímají pohled na problematiku domácího násilí v Kralupech nad Vltavou. Šetření se tedy zúčastnily tři osoby, které mají rozdílné pracovní pozice.

56

12 Výsledky šetření V této kapitole uvedu výsledky z provedeného šetření. Pro větší přehlednost nejprve uvedu kladenou otázku a poté výsledné odpovědi jednotlivých respondentů.

12. 1 Otázky a odpovědi 1) Jak dlouho pracují v tomto oboru sociální pracovnice/ stráţnice městské policie? Pracovnice z azylového domu (dále jen AD) - 8 let. Pracovnice ze sociálně-právní ochrany dětí (dále jen OSPOD) – 19 let. Stráţnice u městské policie (dále jen policie) – čtyři roky a jako manaţerka prevence kriminality jeden rok. 2) Jak často se setkávají s případy domácího násilí? - AD - k 29.3.2013 byl evidován jeden případ domácího násilí. Jinak se setkávají přibliţně se 3 případy domácího násilí za rok. - Na OSPODu to v minulosti nebylo takové, ale v posledních pěti letech je v evidenci přibliţně 5 případů za rok, k datu 3.4.2013 zde byly evidovány 3 případy domácího násilí. - Policie se do styku s případy domácího násilí v Kralupech nad Vltavou často nedostává, častěji podává spíše poznatky na kralupský OSPOD. 3) Jakými cestami se obvykle dozvídají o domácím násilí - od koho? AD a OSPOD - Klientky přichází sami se ţádostí o pomoc. Policie – Ta se dozvídá o násilí na výjezdech. 4) S jakými případy domácího násilí se nejvíce setkávají? AD – kombinace psychického a fyzického násilí. OSPOD – většinou je to násilí, které je pácháno muţem na ţeně, v jednom případě se

57

sociální pracovnice setkala i s tím, ţe bylo pácháno matkou či mladistvou. Policie – se nejvíce setkává s násilím, které je pácháno na dětech či ţenách. 5) Z jakých norem zákonů v případě domácího násilí vycházejí ze svých pracovních pozic? AD - sociální pracovnice nevychází z ţádných norem, protoţe se odkazuje na policii, pokud k tomu dostane svolení klientky. OSPOD - vychází ze zákona o sociálně právní ochraně dětí, ze zákona o rodině a ze zákona o sociálních sluţbách. Policie vychází z trestního zákoníku. 6) Jaké postupy obvykle oni sami volí? AD – Sociální pracovnice, pokud o to klientka poţádá, kontaktuje organizace, které se zabývají problematikou domácího násilí, ale nechává také klientku rozhodnout, zda chce řešit domácí násilí s policií. Jsme ale ve sluţbě a azylový dům tudíţ řeší hlavně ubytování či činnosti, které se v domě konají. OSPOD – Většinou se na ně klientky obracejí s ţádostí o ubytování v azylovém domě, proto se řeší hlavně ubytování, ale pokud klientky chtějí, sociální pracovnice oslovují praţské organizace, které se zabývají problematikou domácího násilí, protoţe pracovnice na OSPODu na problematiku domácího násilí nejsou odbornice. Policie – podává poznatek na státní policii či OSPOD v Kralupech nad Vltavou. 7) Na jaké instituce se při řešení domácího násilí obracejí a s jakými se jim spolupracuje nejlépe? AD – se nejčastěji obrací na Acorus, Rosu a Magdalu - se kterou se jim spolupracuje nejlépe. OSPOD – se obrací na Rosu a Acorus – s oběmi organizacemi se jím pracuje na dobré úrovni, protoţe rychle reagují. Policie – se obrací s poznatky na OSPOD a státní policii.

58

8) Co povaţují v řešení tohoto fenoménu za nejdůleţitější. AD - Aby byl vyřešen spor o děti – domluva rodičů na péči o dítě. OSPOD – Ţe došlo k uzákonění institutu vykázání, ale také to, ţe v ČR chybí něco na principu sociálního bydlení, aby ţeny mohly někam odejít a nemusely bydlet pod hlavičkou azylového domu. Policie - Přiznat si - v roli oběti, ţe se to děje. Ţena/ muţ se o tom, ţe proţívá domácí násilí, bojí mluvit anebo se za to stydí. V zásadě je nejdůleţitější přiznat si to sám sobě a hovořit o tom. 9) Co by chtěly při práci s domácím násilím změnit k lepšímu. AD - Aby se více pracovalo s násilníky, jedině tak lze zamezit tomu, aby se násilí neopakovalo. OSPOD - Zlepšit bytovou situaci – bydlení na principu sociálního bydlení. Policie - Zlepšit ochranu svědků domácího násilí ze strany Bílého kruhu bezpečí a také následnou péči s agresorem po uplynutí doby vykázání. 10) Pokud o tom mluví se svými kolegy – jak vnímají problematiku domácího násilí oni? AD – Kolegové to vnímají jako sisyfovskou práci v tom ohledu, ţe zde pracují s matkou, která se poté po tom všem, co si proţila, opět vrátí zpět ke svému manţelovi, který ji týral. OSPOD – Kolegové jsou mnohdy rádi, ţe se při řešení případu domácího násilí mohou obrátit na jiţ zmiňované organizace, tedy na Acorus či Rosu, které se touto problematikou přímo zabývají. Policie – Ví, ţe její kolegové – tedy spíše muţi, zaujímají k domácímu násilí takové stanovisko, jako ţe by se to určitě nemělo dít, a to jak z pohledu stráţníků městské policie, ale také jako obyčejných lidí. 11) K poslední otázce, zda jsem na něco během rozhovoru zapomněla nebo zda by chtěly ještě něco zmínit k této problematice, se k tomu sociální pracovnice a

59

stráţnice vyjádřily následovně. AD a OSPOD– si na nic konkrétního při rozhovoru nevzpomněly. Policie – V této otázce se vrátila k Institutu vykázání, kde povaţuje za nedostatečné to, ţe kdyţ je násilník vykázán z bytu na 10 dní a po této lhůtě se vrátí zpět, pak uţ se nikdo nezajímá, jak to nadále probíhá – nikdo dále nemonitoruje násilníka, ale také nikdo nespolupracuje s obětí, aby se jí např. zeptal jestli násilí skončilo či přetrvává nadále.

12.2 Souhrn pohledů Pro lepší přehlednost v následujících odstavcích uvedu souhrn pohledů jednotlivých profesí na domácí násilí. Stráţnice u městské policie v Kralupech nad Vltavou se této profesi věnuje jiţ čtvrtým rokem, ale jako manaţerka prevence kriminality jeden rok. Za tu dobu s domácím násilím přímo do styku ona sama nepřišla, ale její spolupracovníci uţ ano, a to v jednom případě, kdy se rodiče chovali neadekvátně ke svým dětem, a proto byl podán poznatek na kralupskou sociálně-právní ochranu dětí (dále jen OSPOD). Ale během čtyř let, co vykonává tuto činnost, se nikdy nestalo, ţe by podávali poznatek na státní policii. Pokud řeší domácí násilí, vychází pouze z trestního zákona, na základě kterého píše poznatky, které jsou určené pro státní policii či OSPOD. To, aby si lidé přiznali, ţe se domácí násilí děje, povaţuje stráţnice za velice důleţité při řešení tohoto sociálně patologického jevu, jelikoţ spadá pod skrytou kriminalitu, a to podle ní proto, ţe se ţeny, které zaţívají domácí násilí, stydí o tom mluvit a mají strach to dát jakkoliv najevo. Toto platí i v případech, kdy je muţ tyranizovaný svou ţenou. K tomu stráţnice uvádí, ţe toto jsou případy, které nejsou aţ tolik časté. „Říci to a nebát se!”– to je podle ní nejdůleţitější v řešení případů domácího násilí. Změnu k lepšímu vidí v organizaci Bílý kruh bezpečí, který by měl podle ní více zapracovat na větší ochraně svědků, a to proto, ţe ochrana svědků v České republice na je velice

60

nízké úrovni oproti západním zemím či Americe. Tento problém uvádí pro přiblíţení na následujícím příkladu: Oběť či osoba, která se stala svědkem domácího násilí, se účastní soudního řízení, ze kterého je spisová dokumentace, kde jsou uvedeny údaje jako jména, adresy... Do této spisové dokumentace má právo nahlédnou i obviněný, tudíţ dochází k tomu, ţe si tyto údaje můţe přečíst. To povaţuje stráţnice za velice závaţný problém v tom smyslu, ţe zde není ţádná ochrana svědka. K tomu se vyjadřuje takto: „Pokud svědek nebo oběť učiní nějaké oznámení, tak má být i něčím krytý a ne ,že si obviněný bude moci přečíst jeho osobní údaje.” Další věcí, kterou povaţuje za důleţitou a měla by se z jejího pohledu změnit je ta, ţe by si ţeny, které se staly oběťmi trestných činů, měly tento fakt dokázat připustit a podat trestní oznámení. Jinak, co se týče institucí, její pohled na ně je takový, ţe čím je jich více, tím je to horší v tom smyslu, ţe případ si organizace mezi sebou stále předávají ...vemte si to vy, my to nechceme

a takto stále dokola. Z jejího pohledu by

pro řešení případů domácího násilí stačily pouze dvě instituce, a to policie a OSPOD. Na otázku, co si o problematice domácího násilí z jejího pohledu myslí její kolegové – tedy převáţně muţi, odpověděla toto: „Určitě k tomu nejsou nakloněni a zastávají názor, že by se to nemělo dít a to jak z pozice strážníka, tak obyčejného člověka.” Co se týče řešení domácího násilí, vidí nedostatečnou práci s násilníkem, sice existuje institut vykázání, ale ten je jen na deset dnů a kdyţ skončí tato lhůta, uţ se nic neděje. Agresor se vrátí zpět a násilí můţe pokračovat nanovo. Podle jejích slov by bylo dobré násilníka i po této lhůtě monitorovat, aby nad ním byla větší kontrola a měl by také někam docházet. Co se týče oběti, o tu by se i po vykázání měl zajímat, např. dotazovat se jí jestli násilí skončilo nebo jestli pokračuje. Toto je podle stráţnice městské policie opomíjeno, stejně tak, jako kdyţ se po institutu vykázání pracuje jen s obětí, ale s agresorem nikoliv. Sociální pracovnice ze sociálně právní ochrany dětí (dále jen OSPOD) v Kralupech nad Vltavou, která vykonává svou činnost v této oblasti uţ dvacet jedna let, ale na kralupském OSPODu jiţ devatenáct let, se s případy domácího násilí v minulosti aţ tolik nesetkávala, ale v posledních pěti letech registruje i pět případů do roka. Ale k datu (3.4.2013), kdy byl rozhovor

61

uskutečněn, uţ byly zaznamenány tři případy, o kterých se sociální pracovnice dozvěděla tak, ţe za ní klientky – oběti sami přišly se ţádostí o pomoc. Většinou se sociální pracovnice setkávala s případy domácího násilí, které bylo pácháno muţem na ţeně. Setkala se také s případy, kdy tomu bylo naopak či ze strany mladistvé. Při řešení domácího násilí sociální pracovnice vychází ze zákona o sociálně právní ochraně dětí, ze zákona o rodině či sociálních sluţbách. Je zde také velká spolupráce při řešení tohoto problému s Azylovým domem v Kralupech nad Vltavou, protoţe klientky se často obracejí na OSPOD s ţádostí o pomoc najít ubytování. OSPOD také spolupracuje s organizacemi, které se zabývají problematikou domácího násilí, a to s Acorusem a Rosou a to v případech, kdy klientka – oběť jeví zájem s těmito organizacemi spolupracovat. Problematickým sociální pracovnice shledává fakt, ţe se klientky vracejí zpět k agresorovi. Jako jeden z důvodů, proč to dělají i po tom všem co si s ním proţily, je ten, ţe nemají zaměstnání anebo kdyţ ho mají, dostávají tak malou mzdu, ţe za to nejsou schopné zajistit si ani pronájem. Další důvod je také ten, ţe pobyt v azylovém domě berou jako regeneraci. Jako nejdůleţitější věc v řešení domácího násilí sociální pracovnice shledává jednak to, ţe byl zaveden Institut vykázání, ale také to, ţe v naší republice chybí něco na principu sociálního bydlení. K tomu však dodává, ţe je jasné, ţe toto zde nemůţe být ze dne na den, ale pracovnice vidí problém spíše v tom, ţe by český lid toto ubytování vyuţíval stále, a tak by pomalu vymizela veškerá motivace lidí našetřit si na vlastní byt. Pokud sociální pracovnice hovoří o domácím násilím se svými kolegy, ti to vnímají tak, ţe jsou chvíle, kdy jsou rádi, ţe zde existují instituce jako Acorus či Rosa, které jim s případy domácího násilí mohou pomoci, protoţe na OSPODu mohou klientce/klientovi pomoci jen se sepsáním Návrhu na úpravu poměrů k dítěti, protoţe OSPOD vstupuje do záleţitostí, které se týkají pouze dětí. Sociální pracovnice z azylového domu, který sídlí v Kralupech nad Vltavou, zde pracuje jiţ osmým rokem. V tomto zařízení se setkává přibliţně se třemi případy domácího násilí ročně. O domácím násilí, které je většinou v kombinaci psychického

62

a fyzického, se dozvídá od klientek samotných, které za ní přijdou. To, ţe se jedná o kombinaci fyzického a psychického násilí, si sociální pracovnice vysvětluje tak, ţe v bytech dochází k fyzickému násilí, které je spojováno i např. s poniţováním, které je řazeno do psychického násilí. Pracovnice azylového domu nevychází v případech domácího násilí z ţádných norem. Azylový dům poskytuje ubytování a jeho činnost není soustředěna přímo na činnost s oběťmi domácího násilí, proto se pracovnice obrací s pomocí na policii (ale to pouze v případech, kdy s tím klientka sama souhlasí) či Rosu, Acorus nebo Magdalu – se kterou se jí spolupracuje nejlépe. Jako nejdůleţitější sociální pracovnice povaţuje v řešení domácího násilí to, aby byl vyřešen spor o děti a také to, aby rodiče byli schopni se domluvit na péči o děti. Z jejího pohledu je při řešení případů domácího násilí potřeba změnit k lepšímu práci s násilníkem a také to, aby byly děti uznané jako oběti domácího násilí. Pokud hovoří s kolegy o problematice domácího násilí, je tento jev vnímán z jejich pozice sociálních pracovnic jako sisyfovská práce, protoţe pracují s matkami, které utekly od manţela, který je týral a oni se poté k němu vracejí zpět. Toto si pracovnice vysvětluje tak, ţe si ţeny - oběti myslí, ţe uţ je nic lepšího nečeká, myslí si, ţe nemají ţádnou perspektivu, proto se vracejí zpět ke svému agresivnímu manţelovi/partnerovi. Dalším důvodem jsou také výhruţky či sliby ze strany agresora, ţe se vše obrátí v dobré, ale také manipulace ze strany násilníka ohledně dětí – ty jsou častým terčem, a to podle slov sociální pracovnice aţ v 90%.

63

13 Diskuse V rozhovoru, který jsem provedla se stráţnicí městské policie v Kralupech nad Vltavou, mě velice zaujal fakt, ţe by se mělo více zapracovat na tom, aby se více pracovalo s násilníky, protoţe jedině tak násilí nebude pokračovat dál. Tím mám na mysli tzv. Institut vykázání, kdy je agresor vykázán na dobu deseti dnů a po skončení této desetidenní lhůty se o něj uţ nikdo nezajímá. To by bylo potřeba změnit, mělo by se s ním i po této lhůtě pracovat v tom smyslu, ţe by měl docházet do nějaké instituce tomu určené, kde by se s ním řešil např. další postup dohledu nad ním, provádělo se šetření, jaké je souţití s obětí – jestli násilí skončilo, pokračuje dál nebo zda se stalo intenzivnější. Z rozhovoru také vyplynulo, ţe by se měla zlepšit ochrana svědků domácího násilí ze strany Bílého kruhu bezpečí, protoţe kdyţ někdo násilí nahlásí např. na policii, obviněný má moţnost si o osobě, která případ nahlásila, zjistit ze spisové dokumentace např. jméno, adresu bydliště, zaměstnání, coţ je v rámci prevence násilí dosti špatné. To pak zapříčiní to, ţe málo kdo půjde nahlásit domácí násilí, kdyţ bude vědět, ţe obviněný pak můţe zjistit ze spisové dokumentace jeho osobní údaje. Jsem si ale vědoma, ţe tyto poznatky nelze zobecňovat, vzhledem k velikosti zkoumaného vzorku. V rámci své práce jsem zjišťovala pohled na domácí násilí z pozice profese stráţnice městské policie, a proto by bylo zajímavé zjistit, jaký pohled na tuto problematiku domácího násilí má stráţnice u Policie ČR (státní policie) v jiném městě.

64

Závěr Absolventská práce je zaměřená na otázku ,,Jaký je pohled na domácí násilí spolupracujících profesí?“, a to konkrétně sociální pracovnice na sociálně – právní ochraně dětí, sociální pracovnice v azylovém domě a stráţnice městské policie, na území města Kralup nad Vltavou. Teoretická část je rozdělená do deseti kapitol, které vysvětlují základní pojmy a problémy související s tématem domácího násilí. Co se týče části praktické, ta je rozdělena do tří kapitol. Praktická část představuje, co je to domácí násilí, jaké skupiny osob mohou být domácím násilím ohroţené, ale také jaké známe druhy a formy tohoto fenoménu, ţe není pouze fyzické, které člověk na první pohled vidí, ale ţe je také ve formě poniţování nebo sráţení lidské důstojnosti druhého člověka. Dále tato práce pojednává o osobnostech oběti a pachatele či cyklu domácího násilí. Nedílnou součástí je také představení organizací, které se problematikou domácího násilí zaobírají. V této práci také nalezneme vymezení profesí, a to konkrétněji sociální pracovnice na sociálně- právní ochraně dětí, sociální pracovnice z azylového domu a stráţnice u městské policie. Tyto profese nejsou vybrány náhodně. Tyto osoby se totiţ podílejí na řešení domácího násilí na území Kralup nad Vltavou. Praktická část této práce vymezuje zvolenou metodu pro získání dat a ohraničení

vybraných

respondentů

pro

tyto

účely.

Data

byla

získávána

prostřednictvím strukturovaného interview s jiţ výše zmiňovanými profesemi, které byly zaznamenávány na nahrávací zařízení a posléze doslovně přepisovány. Nalezneme zde také kapitolu, která je věnována zjištěným výsledkům z provedeného šetřeni, která je koncipována tak, ţe je zde nejprve uvedena otázka a pod ní jsou uvedeny odpovědi všech tří respondentů. Celkově tedy z provedeného šetření vychází, ţe se sociální pracovnice na sociálně-právní ochraně dětí a z azylového domu setkávají v průměru s třemi aţ pěti případy za rok, o kterých se dozvídají od klientek samotných, které za nimi přicházejí s ţádostí o pomoc. Stráţnice městské policie se s případy domácího násilí často nesetkává, ale pokud ano, podává většinou poznatek na OSPOD v Kralupech

65

nad Vltavou či policii. Nejvíce se pracovníci setkávají s domácím násilím, které je v kombinaci psychického a fyzického a je pácháno muţem na ţeně nebo na dětech. V jednom případě se však sociální pracovnice na OSPODu setkala s násilím ze strany matky nebo mladistvé. Pokud řeší případ domácího násilí sociální pracovnice z azylového domu, nevychází z ţádných norem, pokud má klientka zájem o to, řešit případ s policií, sociální pracovnice jí tento postup samozřejmě umoţní, také se souhlasem klientky kontaktuje praţské organizace zabývající se problematikou domácího násilí. Ţádají o pomoc Magdalu, Rosu a Acorus. Sociální pracovnice z OSPODu vychází při řešení domácího násilí ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ze zákona o rodině a zákona o sociálních sluţbách. Její pracovní postupy při řešení tohoto společenského jevu jsou následující. Jelikoţ se na ní klientky obracejí se ţádostí o ubytování, kontaktuje Azylový dům v Kralupech nad Vltavou, popř. kontaktuje stejně jako sociální pracovnice z azylového domu praţské organizace, které se případy domácího násilí zabývají, protoţe sociální pracovnice na OSPODu nejsou na tuto problematiku odborníky. S pomocí se obracejí na Acorus či Rosu. Policistka u městské policie volí postupy na základě trestního zákoníku a podává poznatek na policii či sociálně-právní ochranu dětí v Kralupech nad Vltavou. Na otázku, co povaţují v řešení domácího násilí za nejdůleţitější, odpověděly následovně. Aby byl vyřešen spor o děti a domluvena péče o ně. Další zmiňovanou věcí byl také Institut vykázání nebo, ţe v České republice neexistuje nic na principu sociálního bydlení. Zajímavý názor je také ten, ţe je potřeba, aby si lidé vůbec přiznali, ţe se něco takového děje – domácí násilí. Ţeny se o tom bojí mluvit nebo se za to stydí, a to je špatně. Jediné řešení je to, ţe oběti o tom budou mluvit a tak se jim můţe co nejdříve pomoci a popř. zabránit tomu, aby se domácí násilí více rozvinulo. Na otázku, co by chtěly pracovnice změnit k lepšímu, odpověděly: Aby existovala následná práce s násilníkem v tom smyslu, ţe pokud bude muţ týrat svou partnerku a tu poté opustí a najde si novou, aby nedošlo k tomu, ţe ji bude týrat také. Sociální pracovnice z OSPODu se opět vrací k myšlence sociálního bydlení, o kterém si myslí, ţe by v naší zemi fungovat asi nemohlo. Podle ní by český lid tento typ ubytování bral jako bydlení na věky a tudíţ by se vytratila veškerá snaha našetřit

66

si na nové bydlení. Policistka vidí nedostatky ze strany Bílého kruhu bezpečí – protoţe zde není ochrana svědků na takové úrovni na jaké by měla být, např. osoba je svědkem trestného činu a nahlásí to policii, poté následuje soudní řízení, ze kterého je veden spis – do toho má ale právo nahlédnou i obviněný a tak dojde k tomu, ţe si můţe lehce zjistit jméno svědka či jeho bydliště. K tomu by ale nemělo docházet. Dále upozorňuje na to, ţe čím více existuje institucí, které se zabývají problematikou domácího násilí, tím je to horší. Z jejího pohledu pak dochází k tomu, ţe si oběť organizace přehazují mezi sebou. Podle ní by stačily na řešení pouze dvě instituce, a to policie a sociálně-právní ochrana dětí. Co se týče otázky, jak vnímají domácí násilí jejich kolegové, odpovědi byly následovné. Sociální pracovnice z azylového domu to vnímají jako sisyfovskou práci, protoţe se zde setkávají s ţenami, které byly týrané svým partnerem, ale poté se k němu opět vrátí. Důvod, proč se toto děje je ten, ţe si ţeny myslí, ţe uţ je nic lepšího nečeká, ţe nemají ţádnou perspektivu, ale také výhrůţky nebo sliby ze strany násilníka ohledně dětí, které jsou terčem aţ v 90% případů. Sociální pracovnice z OSPODu vidí problém také v tom, ţe matky nemají dostatek financí. Sociální pracovnice z OSPODu jsou rády, ţe existují organizace jako je Rosa či Acorus, na které se mohou obrátit s pomocí, protoţe ony mohou pomoci jen se sepsáním Návrhu na úpravu poměru k dítěti. Na městské policii se k domácímu násilí staví tak, ţe by se to nemělo dít, a to jak z pozice stráţníků, ale i obyčejných lidí. K otázce, jestli jsme ještě na něco při rozhovoru zapomněly, se policistka vrátila k Institutu vykázán, kde jako nedostatečné vidí to, ţe po deseti dnech vykázání se agresor vrací zpět domů a násilí můţe pokračovat znovu. Upozorňuje na to, ţe by bylo zapotřebí, aby se i nadále agresor monitoroval a někam docházel, protoţe podle jejích slov, pokud v sobě člověk násilné chování má, tak to bude páchat i nadále. Po skončení vykázání by měl být i kontakt s obětí – ptát se jí, jestli násilí pokračuje nebo jestli se situace zklidnila. Toto je podle ní velice opomíjeno. Tímto výše uvedeným si myslím, ţe všechny kladené cíle uvedené v úvodu této práce jsou splněny.

67

Seznam literatury 1) ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2. 2) BEDNÁŘOVÁ, Zdena et al. Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, 2009. 92 s. ISBN 978-80254-5422-0. 3) Domácí násilí: záležitost nikoli soukromá. 1997. Koordinační kruh prevence násilí na ţenách, Praha. 4) HIRIGOYEN, Marie-France. Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002. 229 s. ISBN 80-200-0994-9. 5) VOŇKOVÁ, Jiřina a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: proFem, 2004. 194 s. ISBN 80-239-2106-1.6) MVČR. Stalking: nebezpečné pronásledování. Praha MVČR, 2011. propagační materiál 7) BENTOVIM, Arnon. Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. 117 s. Psyché. ISBN 80-7169-629-3. 8) Perspektive des Kindes: Texte zu Therapie und Beratung und bei sexuellem Missbrauch. 1. vyd. 2010. 9) MARREWA, Al. Nenechte si ubližovat. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. 263 s. ISBN 80-7178-510-5. 10) MUFSON, Susan a KRANZ, Rachel. O týrání a zneužívání. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1996. 131 s. Linka důvěry. ISBN 80-7106-194-8. 11) Matoušek, Oldřich a kol. Encyklopedie sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 570 s. ISBN 978-80-262-0366-7. 12) Trestní řád č. 141/1961 Sb.

68

Seznam internetových zdrojů 1) ROSA: Kdo jsme. [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.rosa-os.cz/ 2) Poradna projektu Magdala. [online]. 1. vyd. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/sluzby/magdala/ 3)Krizová

intervence.

In:

[online].

[cit.

2013-04-05].

Dostupné

z:

www.oslipka.cz/cms_dokumenty/3-krizova-intervence-pdf 4) Kralupy nad Vltavou. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 1. vyd. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-10-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kralupy_nad_Vltavou 5) Sociálně - právní ochrana dětí. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-10-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C4%9Bpr%C3%A1vn%C3%AD_ochrana_d%C4%9Bt%C3%AD 6) Bezpečnostní plán pro osoby ohrožené domácím násilím [online]. 2003 [cit. 201310-21]. Dostupné z: domacinasili.cz/files/uploaded/UserFiles/manual OSPOD.pdf 7) Město Hlučín: Městská policie [online]. 2010 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.hlucin.cz/pro-obcany/mestska-policie/domaci-nasili.html 8) Arcidiecézní charita Praha: Azylový dům pro matky s dětmi,Kralupy nad Vltavou.

[online].

[cit.

2013-10-22].

Dostupné

z:

http://praha.charita.cz/sluzby/kralupy/azylovy-dum-pro-matky-s-detmi/ 9) Acorus: Pomoc osobám ohroţeným domácím násilím. [online]. 1. vyd. [cit. 201304-01]. Dostupné z: http://www.acorus.cz/cz/dokumenty/vyrocni-zpravy.html

69

Seznam příloh Příloha č. 1 – Cyklus násilí Příloha č. 2 – Kolo moci a kontroly Příloha č. 3 – Základní informace o městě Kralupy nad Vltavou a adresy respondentů Příloha č. 4 – Doslovný přepis rozhovorů s respondenty

70

Příloha č. 1 – Cyklus násilí

76

76


71

Příloha č. 2 – Kolo moci a kontroly

77

77


72

Příloha č. 3 – Základní informace o městě Kralupy nad Vltavou a adresy respondentů Město Kralupy nad Vltavou leţí po obou stranách řeky Vltavy asi 20 kilometrů severně od Prahy, v okrese Mělník Středočeského kraje. Dle sčítání lidu je zde k roku 2013 evidováno 17 855 obyvatel. Na svou relativně malou rozlohu má velké mnoţství lesů, skal a vodních ploch. Je také ţelezničním uzlem několika regionálních drah a hlavní trati Praha–Děčín. Kralupy se dělí na čtyři části a to: Minice, Mikovice, Lobeč a Lobeček – ten je pro Kralupy z mého pohledu asi nejdůleţitější. Nabízí velký počet pracovních příleţitostí, jelikoţ zde sídlí areál společností Synthos Kralupy, známý také jako Kaučuk, který uţ zde v současné době neexistuje a Česká rafinérská. Co se týče historie, kralupské údolí bylo osídleno jiţ v pravěku, první doloţená zmínka o Kralupech je z roku 1253. Ještě v roce 1850 byly Kralupy jen osadou s 27 domky. Velký rozvoj zde nastal v roce 1851 se zavedením ţeleznice a následného velké ţelezniční křiţovatky. V roce 1867 vznikla první kralupská obecná škola a rozvoj obce pokračoval i nadále, kdy roku 1901 zahájila výrobu Kralupská rafinerie minerálních olejů, která měla později okolo 700 zaměstnanců, to bylo spojeno i s přibýváním obyvatelstva a výstavbou dalších škol. V červenci 1914 vypukla první světová válka, která znamenala pro Kralupy to, ţe patří k nejpostiţenějším českým městům, neboť velkou část města poničil těţký nálet amerických bombardérů v poledne 22. března 1945. Cílem tohoto náletu byla kralupská rafinerie. Oblak černého kouře ze zasaţené nádrţe zahalil celé město a další vlny bombardérů uţ shazovaly svůj náklad, celkem na 1500 bomb, naslepo. Nálety poškodily nádraţí, zničily většinu průmyslových objektů a mnoho domů bylo poškozeno. Město bylo zcela rozvráceno, o ţivoty přišlo 145 lidí.78

78

Kralupy nad Vltavou. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 1. vyd. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-10-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kralupy_nad_Vltavou

73

Adresy respondentů - Sociálně-právní ochrana dětí Odbor sociálních věcí a kultury Palackého náměstí č. 6 Kralupy nad Vltavou, 278 01 tel. : 315 739 925 e-mail: [email protected] - Městská policie (manaţer prevence kriminality)– Kralupy nad Vltavou Hálkova 991 Kralupy nad Vltavou, 278 01 tel. : 777 798 930 e-mail: [email protected] - Dům na půl cesty a Azylový dům pro matky s dětmi ul. Praţská 73 Kralupy nad Vltavou, 278 01 Tel.:315 721 303 e -mail: [email protected]

74

Příloha č. 4 – Doslovný přepis rozhovorů s respondenty HVO: Jaký pohled na domácí násilí mají tyto tři spolupracující profese (sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany, azylového domu a domu na půl cesty dětí

a stráţnice u městské policie) z Kralup nad

Vltavou? Rozhovor se sociální pracovnicí Azylového domu a domu na půl cesty v Kralupech nad Vltavou – Minice s Bc. Janou Fránovou. Tazatelka (dále jen T): Jak dlouho pracujete v tomto oboru sociální pracovnice? Sociální pracovnice (dále jen SP): Osmý rok. T: Tady v Azylovém domě a domě na půl cesty pracujete 8 rok? SP: Ano T: Jak často se setkáváte s případy domácího násilí? SP: Často. Tento rok, k dnešnímu datu, tedy k 29. březnu 2013, zde máme 5 klientek

z něhoţ je jeden případ domácího násilí, ale dejme tomu, ţe

se setkáváme v našem zařízení se třemi případy domácího násilí ročně. T: Jakými cestami se obvykle dozvídáte o domácím násilí? Od Koho? SP: Většinou od klientek samotných, ţe za mnou přijdou a pak to dále řešíme. T: S jakými případy domácího násilí se obvykle setkáváte? SP: Většinou je to v kombinaci psychického a fyzického násilí. T: A je to tak vţdy? SP: Ano vţdy. T: A jak si tento jevy vysvětlujete? SP: Ono se to tak jako hezky propojuje. Jsou byty, kde dochází k fyzickému násilí, ale vţdy je to spojeno s poniţováním, coţ si vykládám jako psychické násilí. S tím, ţe přetrhává druh nebo manţel vazby, ta ţena je závislá i ekonomicky a je poniţována - soustavně.

75

T: Z čeho (norem a zákonů) v případě domácího násilí vycházíte z pracovní pozice sociální pracovnice? SP: Já nevycházím z ţádných norem. T: A jak to tedy řešíte? SP: To řeší Policie ČR, pokud se na ni ţena obrátí. Řeší to také lékaři, ty mají povinnost informovat, pokud si myslí, ţe byl spáchán trestný čin, tak mají povinnost informovat Policii ČR. T: Pokud tomu správně rozumím, kdyţ za Vámi přijde uţivatelka a vy zjistíte, ţe proţila domácí násilí, tak voláte na policii? SP: My na policii nevoláme. Necháváme to na matce, jak se rozhodne, jestli to chce řešit jako domácí násilí nebo ne. Pokud uţ se jedná o to, ţe se jednou na policii obrátila a bylo to policií vyhodnoceno jako domácí násilí, tak ona – matka to nemůţe zastavit, protoţe uţ se nelze odvolávat na osobu blízkou. Např. měli jsme tu maminku, vdanou se třemi dětmi, zaţila domácí násilí, které bylo prokázáno policií, spoustou lékařských zpráv, zásahů, které byly u nich v domácnosti provedeny. I sousedé si stěţovali atd., a protoţe dvě nejstarší děti zůstaly u manţela, tedy agresora, tak ta matka nechce, aby ten otec byl stíhán a bojí se, ţe bude zavřený. Ale ona s tím nemůţe nic dělat, stíhání nemůţe zastavit. T: Jaký postup Vy sama volíte při řešení domácího násilí? SP: Pokud to chce klientka řešit s policií, nebráním ji. Mi jsme azylový dům, řešíme zde ubytování popř. kontaktujeme organizace, které se věnují této problematice. T: Obracíte se i na nějaké instituce? SP: Ano, pokud s tím matka souhlasí. T: A na jaké? SP: Takové, které se zabývají problematikou domácího násilí, kde mají psychoterapii

a větší podporu v řešení domácího násilí.

T: A mohla byste jmenovat konkrétně o jaké organizace jde? SP: Magdala, Rosa a Acorus.

76

T: S jakou se Vám nejlépe spolupracuje? SP: Nejčastěji se obracíme na Magdalu. Také se nám stává, ţe k nám přichází klientka, která je z Azylového domu z Acorusu, která tam byla na krizovém pobytu nebo v jejich azylovém domě a přijde k nám. My tu pak ale neřešíme domácí násilí, protoţe bylo vyřešeno uţ v Acorusu. T: Co povaţujete v řešení případů domácího násilí za nejdůleţitější? SP: No, aby se vyřešil spor o děti. Aby se rodiče dokázali domluvit na péči o děti. T: Popište mi, co byste při práci s domácím násilím chtěla změnit k lepšímu? SP: Asi by se mělo více pracovat na tom, pokud se partneři rozejdou nebo rozvedou a mají děti a jedná se o násilí ze strany otce či partnera, který si najde další ţenu, podobného typu, kterou týrá také. Takţe je potřeba, aby se pracovalo s těmi násilníky. A také aby byly děti uznané jako oběti domácího násilí. T: Pokud se o tom bavíte i s Vašimi kolegy, jak to vnímají oni? SP: Některé moje kolegyně toto vnímají jako sisyfovskou práci, protoţe se setkáváme

s matkami, které utekly od partnera, manţela, který ji týral,

a pak se k němu vrátila - a to několikrát T: A co si myslíte, ţe je toho důvodem? SP: Protoţe ty matky uţ jsou v tom systému tak zajetý a hlavně si myslí, ţe nic lepšího uţ je nečeká, myslí si, ţe nemají vůbec ţádnou perspektivu, proto se radši vrátí zpět. Také vyhroţování toho partnera nebo naopak sliby, ţe se vše obrátí v dobré a také manipulace ze strany toho násilníka ohledně dětí, protoţe opravdu jsou děti často terčem toho násilníka. Tím často myslím z 90% minimálně. T: A jak to myslíte? SP: Např. máme ţenu, která má dvě děti, z toho ty dvě starší se vrátí zpět k násilnému otci, tady v našem Azylovém domě, nemluvím za ostatní.

77

T: A je něco, na co jsme během rozhovoru zapomněly? Chtěla byste zmínit ještě něco, o čem jsme nemluvily? SP: To si teďko zrovna nevzpomenu. Třeba nás něco napadne...smích Rozhovor se sociální pracovnicí a vedoucí Odboru sociálních věcí, školství a kultury v Kralupech nad Vltavou Mgr. Evou Ivanovou. Tazatelka (dále jen T): Jak dlouho pracujete v tomto oboru sociální pracovnice? Sociální pracovnice (dále jen SP): Od roku 1994, tedy uţ 19 let. T: Tady na sociálně-právní ochraně dětí pracujete 19 let? SP: Ne, ne předtím jsem ještě dva roky pracovala na jiném pracovišti, ale také jako sociální pracovnice. T: Jak často se setkáváte s případy domácího násilí? SP: V minulosti to nebylo takové, ale v posledních pěti letech je to přibliţně 5 případů za rok. T: Nevybavujete si s kolika případy jste se setkala tento rok k dnešnímu dni (3.4.2013)? SP: Se třemi případy, z toho dvě ţeny se vracejí zpět k tyranovi a ten jeden zůstává v azylovém domě. T: Jakými cestami se obvykle dozvídáte o domácím násilí? Od Koho? SP: Vyloţeně, ţe přijdou ty rodiny a potřebují nějakým způsobem pomoct. Nestalo se nám ani v minulosti, kdyţ byli vykázáni, ţe by kontaktovali nějaké intervenční centrum, většinou volají nebo se odkazují hned na naše pracoviště, tedy OSPOD. T: S jakými případy domácího násilí se obvykle setkáváte? SP: Většinou je to muţ na ţeně a v jednom případě to byla matka a pak mladistvá, kdy je to na hranici domácího násilí a týrání. Pokud té holčině bude za rok 18 let a nechají ji vykázat z toho bytu, bude legulérně bráno jako domácí násilí.

78

T: Z čeho (norem a zákonů) v případě domácího násilí vycházíte z pracovní pozice sociální pracovnice? SP: Ze zákona o sociálně právní ochrany dětí, ze zákona o rodině a ze zákona o sociálních sluţbách. T: A jaký postup Vy sama volíte při řešení domácího násilí? SP: Při řešení nás většinou klienti poţádají o zprostředkování azylového domu a pokud klientka chce, oslovím i praţské organizace, které se zabývají domácím násilím, protoţe my na to nejsme odborníky. T: Pokud tomu dobře rozumím, klienti za Vámi chodí se ţádostí o pomoc s nalezením azylového bydlení? SP: Ano, ano, ale jak uţ jsem říkala, my nejsme úplně odborníky na tuto problematiku. Tak většinou kontaktujeme především dvě organizace, a to Acorus nebo Rosu, ti uţ si s těmi klienty domluví schůzku. Dále se sejdou v Praze a potom dostanou byt, který sídlí na utajené adrese. Často se ale stává, ţe po čase se opět vrací ty klientky – oběti zpět domů za agresorem. T: A co je podle Vás důvodem, ţe se vracejí zpět k agresorovi? SP: Za prvé je to práce, kterou nemají. Práce je jaká je v dnešní době. Za těch pár korun, většinou pracují v McDonaldech, KFCéčkách, si neobstará ani pronájem. T: To je tedy důvod proč se vracejí zpět? SP: Samozřejmě, ale kolikrát je důvodem, kdyţ se s těmi klientkami bavíme, ţe si v azylovém domě odpočinou a naberou síly vůči násilí čelit. T: Takţe pokud tomu dobře rozumím, azylové domy berou jako regeneraci? SP: Většinou ano. T: Vím, ţe uţ jste v jedné z předešlých otázek jmenovala instituce, na které se obracíte pokud řešíte domácí, jsou ještě nějaké? SP: Ne, jen na tyto. T: A s jakou se Vám nejlépe spolupracuje? SP: Obojí je dobrý. Obojí ihned zareagujou. Ony jsou potom intervenční centra, a to je Rakovník, on je středočeský kraj rozdělen na dvě části, jednu

79

část dělá Rakovník a druhou Občanská poradna Nymburk. Ale obojí je to tak hodně daleko, ţe ty lidi opravdu vyuţijí nás a mi oslovujeme praţský organizace. T: A co povaţujete v řešení případů domácího násilí za nejdůleţitější? SP: Jednak to vykázání, protoţe v bytě nemá násilník co dělat. Dále tu chybí něco na principu sociálního bydlení, aby ty ţeny mohly někam odejít a nemusely bydlet pod hlavičkou azylového domu. Ale nic takového v našem státu neexistuje. T: Popište mi, co byste při práci s domácím násilím chtěla změnit k lepšímu? SP: Určitě to sociální bydlení. Ono kdyţ se podíváme za hranice, tak tam je toho sociální bydlení hodně, ale kdyţ se podíváme k nám, tak tady to nemůţe být ze dne na den. Jako je to zajímavé, myšlenka sociálního bydlení je zajímavá, ale do jaké míry, my jako český lid, by jsme byly schopni to i přijmout, ale já se obávám, ţe pro spoustu lidí by bylo sociální bydlení na věky. Oni uţ by se nesnaţili ušetřit si nějaký peníze, aby potom šli do vlastního. Brali by to tak, ţe uţ ten byt mají na věky. T: Takţe by to lidé v České republice mohli vnímat jako samozřejmost a nemotivovalo by je nic k tomu, aby se snaţili např. najít si zaměstnání...? SP: Přesně tak. T: Pokud se o tom bavíte, o problematice domácího násilí, i s Vašimi kolegy, jak to vnímají oni? SP: Obdobně, obdobně jako já. Protoţe jako jsou chvíle, kdy jsme rády, ţe se můţeme obrátit na Acorus nebo Rosu. My jim můţeme v dané chvíli pomoci se sepsáním návrhu na úpravu poměru T: Jinak se tedy ze všemi případy odkazujete na jiţ zmiňované instituce? SP: Ano, jak uţ pak u nich v těch azylákách s tou utajenou adresou uţ je to potom jejich záleţitost a potom vstupujeme jen ve věcech týkající se poměrů k dítěti. T: A je něco, na co jsme během rozhovoru zapomněly? Chtěla byste zmínit

80

ještě něco,

o čem jsme nemluvily?

SP: Myslím, ţe ne. Rozhovor s policistkou a zároveň manaţerkou prevence kriminality Městské policie v Kralupech nad Vltavou Terezou Dobrovolnou. Tazatelka (dále jen T): Jak dlouho pracujete v tomto oboru policistky? Policistka (dále jen P): Myslíte jako stráţníka nebo jako manaţera prevence kriminality? T: Mohla byste říci obojí? P: Jako manaţer prevence kriminality jsem přibliţně rok a jako stráţník u městské policie jsem čtvrtým rokem. T: Jak často se setkáváte s případy domácího násilí? P: Mi přímo s domácím do styku nepřicházíme. Maximálně, ţe bychom se o tom náhodou dozvěděli, kdyţ jedeme zrovna někam na výjezd a viděli bychom nějaké náznaky toho, ţe se někde něco děje, např. násilí na dětech. Já za svojí existenci, co jsem tady u policie, jsem měla zkušenost, ţe spolupracovníci to zaţili jednou. A to jsme dávali podezření ne na zrovna adekvátní chování k dětem – poznatek na OSPOD v Kralupech nad Vltavou. Ale jinak vysloveně, ţe by jsme podávali poznatek na státní policii, se nikdy nestalo. T: A s jakými případy domácího násilí se nejvíce setkáváte? P: Nejvíce na dětech nebo, ţe muţ týrá ţenu. T: Z čeho (norem a zákonů) v případě domácího násilí vycházíte z pracovní pozice policisty? P: Mi podáváme pouze poznatek. Jaký je to trestný čin, to víme – ten je jen jeden. T: A kam poznatky podáváte – hlásíte? P: Na státní policii nebo jak uţ jsem jiţ zmiňovala OSPOD. T: A tento postup Vy také sama volíte? P: Ano T: Co povaţujete v řešení případů domácího násilí za nejdůleţitější? P: Řekla bych, ţe nejdůleţitější by bylo vůbec si to přiznat, ţe se to děje,

81

protoţe kdyţ nebudeme mluvit pouze o Kralupech, ale i v celém státě, jedná se o skrytou kriminalitu. Ţena se to bojí dát najevo – říct to, protoţe by dostala ještě víc, ţe jo. Anebo se za to

i stydí. Nejdůleţitější je, vůbec

to přiznat sama sobě. A u muţů je to teda obráceně, i kdyţ je to procento relativně menší, vyskytuje se stud, ţe ţena je nad ním a ţe se vůbec doma něco takového děje. Prostě to říci a nebát se - to je nejdůleţitější! T: Popište mi, co byste při práci s domácím násilím chtěla změnit k lepšímu? P: Určitě si myslím, ţe by měl být větší tlak ze strany Bílého kruhu bezpečí. T: A proč zrovna Bílý kruh bezpečí? P: Protoţe zde ochrana svědků není na takové úrovni jako třeba v zemích západu a nebo Ameriky. Zde by měla být podpora svědků větší. T: A jak je to tady v České republice a naopak v cizině – pro porovnání? P: Konkrétně tady, v České republice, co se týče obětí, nebo kdyţ jste svědkem nějakého soudního řízení, je docela špatně, ţe ten, kdo je obviněný, tak má následně moţnost nahlédnout do spisové dokumentace. Zde si můţe zjistit vaše jméno, kde bydlíte, kolik máte dětí. V cizině je ochrana svědka mnohem větší. Toto vím z přednášek na Policejní akademii. V naší zemi ta ochrana svědka není aţ na takové úrovni, a to je velice špatně. Mělo by se to trochu upravit. Mně se třeba konkrétně stalo, kdyţ jsem byla u soudu, jako zároveň poškozená tak svědek, no a obviněný měl moţnost kdykoliv nahlédnout do spisu a zjistit si kde bydlím, coţ mi přijde jako dost závaţný problém v tom smyslu, kde je ta ochrana svědka, kdyţ já učiním nějaké oznámení, tak mám být něčím krytá a ne ţe si o mě někdo přečte celkem dost osobní údaje. To je prostě špatně a mělo by se to změnit. T: A našla by se ještě nějaká věc, kterou byste ráda změnila? P: No, aby se ţeny – oběti toho trestného činu, aby si připustily, ţe se to stalo a učinily trestní oznámení. Jinak co se týče institucí, zase čím více tu institucí je, tím je to horší

v tom smyslu, ţe si případ přesýpají mezi

sebou ...vemte si to vy, ne my to nechceme a tak stále dokola. Čím více je tu

82

institucí, tím si nemyslím, ţe lépe, ale hůř. Myslím si, ţe stačí jenom, co se týče dětí, OSPOD a státní policie jako orgán činný v trestním řízení. Takţe si myslím, ţe více toho potřeba není podle mého názoru. T: Pokud se o tom bavíte, o problematice domácího násilí, i s Vašimi kolegy, jak to vnímají oni? P: No abychom se o tomto nějak extra bavili to ne, ale tak určitě, jako kdyţ mám kolem sebe většinu muţů, tak stoprocentně k tomu nejsou nakloněni kladně jako, ţe by se toto mělo dít – jak s pozice stráţníka, tak i z pozice obyčejnýho člověka. T: A je něco, na co jsme během rozhovoru zapomněly? Chtěla byste zmínit ještě něco,

o čem jsme nemluvily?

P: Nevím,... říká vám něco institut vykázání? T: Ano, o tomto se zmiňuji ve své absolventské práci. P: Tak, co jsem měla i zkušenost, u nás v domě byl pán, který měl rodinu a ten neustále vyhroţoval. Neustále v jejich domácnosti cinkaly noţe. Často jsme volali státní nebo městskou policii. Tenkrát ještě ten institut vykázání nebyl, ale poté byl uzákoněn a to bylo chvilku před tím, neţ ten pán odešel z bytu, ale ten bugr tam byl kaţdou chvíli. Jako ono se řekne 10 dní, ale za těch dní agresor vychladne, ale takovému člověku podle mě stačí jen trošku a je to znova. Podle mého, kdyţ to v tom člověku je, tak to dělat prostě bude. T: Takţe si myslíte, ţe by byla potřeba – pomoc i tomu násilníkovi? Více s nimi pracovat? P: Určitě, určitě. Neuloţit mu vykázání na deset dnů a konec, ale samozřejmě tam nějaké sledování je, ale jelikoţ třeba tady na obvodním oddělení v Kralupech toho mají tolik, ţe ta následná kontrola nebude asi taková, jaká by měla být. Hlavně ten stráţník tam nemůţe být 24 hodin denně, tím pádem se poté ví hrstka toho, co se tam děje. A podle mě, kdyţ to ten člověk v sobě má, tak mu v tom nikdo nezabrání. Maximálně za 10 dní vychladne, ţena nebo děti nejsou bity, ale kdyţ se vrátí, tak je vše

83

nanovo. T: A chtěla byste dobu deseti dnů pro vykázání prodlouţit? P: Ne, to asi ne, ale asi by mělo následovat trochu něco jiného – větší kontrola, docházení někam, také jak to funguje s mámou – ţenou jako obětí, jestli to opravdu skončilo nebo jestli se vyskytují nějaké náznaky toho, ţe to pokračuje. Myslím si, ţe to následné je trochu opomíjeno. T: Já jsem četla v zákoně, tedy jestli jsem to dobře pochopila, ţe v tom vykázání je pachatel vykázán na deset dnů, ale pracuje se pouze s obětí a pachatel je po dobu vykázání sledován, ale vůbec se s ním nepracuje tak, jako s obětí, která dostává kontakty na organizace, které ji mohou s její situací pomoci. P: Ano, pochopila jste to velice dobře. Opravdu tam není taková spolupráce, aby to mělo lepší efekt. T: Z toho zákona vyplývá, ţe se spíše pracuje s tou obětí – dostává kontakty..., ale v souvislosti s pachatelem tam není nic, krom toho, ţe je po vykázání ze společně obývaného bytu vykázán a sledován. P: Ale otázka je taková, ţe jestli je spolupráce s obětí taková, ţe jí dám pouze telefonní čísla a informace o tom, ţe se můţe zastavit tam, tam, tam ... v nějakých organizacích, je otázkou, jestli se ta oběť tam skutečně zastaví nebo zavolá. To je ono, to je stále dokolečka. Je to takový začarovaný kruh. Podle mě by se tam mohlo u toho udělat daleko více i ze strany Bílého kruhu bezpečí jakoţto ochrany svědka, ochrany oběti. V tomto by mohli trošku přitvrdit. Nevím, je to můj názor, nejen ze strany stráţníka, ale i člověka, kterému se to v ţivotě také můţe stát.

84

Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Absolventská práce

Recommend Documents