Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Absolventská práce
Kristýna Krejčíková
Má náboženství vliv na morální chování u dětí a mládeže?
Vedoucí: Mgr. Michael Martinek, Th.D., SDB 2010 1
Prohlášení
1. Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Má náboženství vliv na morální chování dětí a mládeže? zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím. 4. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla zveřejněna v elektronické podobě.
20. 4. 2010
Kristýna Krejčíková 2
Poděkování Děkuji panu Mgr. Michaelovi Martinkovi, Th.D., SDB za vedení mé práce, panu Mgr. Josefu Bernardovi za odbornou konzultaci s dotazníkem, paní Heleně Krejčíkové za jazykovou kontrolu a slečně Mgr. Petře Pohořalé za cizojazyčnou redakci.
3
Obsah Úvod............................................................................................................................................5 1) zdůvodnění výběru tématu......................................................................................................5 2) Vymezení tématu a cíl práce...................................................................................................5 3) Popis metody práce a charakteristika jednotlivých kapitol....................................................6 A) Teoretická východiska problematiky dětí a náboženství.......................................................7 1. Vztah dětí k náboženství z pohledu psychologického, rodinného, vrstevnického a teologického................................................................................................................................7 1.1 Popis zkoumaného jevu........................................................................................................7 1.2 Definice základních pojmů, kterými se práce zabývá .....................................................................................................................................................7 1.3 Výchozí postoj dětí k přijímání víry a náboženství z hlediska psychologického.................8 1.4 Vztah dětí k náboženství v rodinném prostředí.....................................................................9 1.4.1 Pohled do minulosti.........................................................................................................10 1.4.2 Pohled do přítomnosti......................................................................................................11 1.5 Vztah dětí k náboženství ve vrstevnickém prostředí...........................................................12 1.5.1 Pohled do minulosti.........................................................................................................13 1.5.2 Pohled do přítomnosti......................................................................................................14 1.6 Děti a víra z pohledu Bible.................................................................................................14 1.6.1 Starý zákon.......................................................................................................................14 1.6.2 Nový zákon......................................................................................................................15 B) Dotazníkové šetření a kazuistika chlapce z organizace Máme otevřeno, o. s.....................17 2. Dotazníkový výzkum............................................................................................................17 2.1 Informace o projektu a realizace výzkumu.........................................................................17 2.2 Důvod výzkumu..................................................................................................................17 2.3 Výsledky dotazníkového šetření.........................................................................................18 2.3.1 Souhrnné informace ze všech dotazníků..........................................................................18 2.3.2 Odpovědi dívek na otevřenou pátou otázku z dotazníku.................................................22 2.3.3 Odpovědi chlapců na otevřenou pátou otázku z dotazníku..............................................23 2.3.4 Vyhodnocení odpovědí dívek na pátou otázku.................................................................24 2.3.5 Vyhodnocení odpovědí chlapců na pátou otázku.............................................................24 2.3.6 Sedmá otázka dotazníku s možností otevřené odpovědi u dívek.....................................25 2.3.7 Sedmá otázka dotazníku s možností otevřené odpovědi u chlapců.................................25 2.3.8 Vyhodnocení výzkumu z hlediska náboženství ve vztahu k morálce dotazovaných.......26 2.4 Srovnání s výsledky z podobného dotazníkového šetření..................................................29 3. Kazuistika..............................................................................................................................30 3.1 Úvod ke kazuistice..............................................................................................................30 3.2 Osobní anamnéza chlapce ..................................................................................................30 3.3 Problémová situace.............................................................................................................31 3.4 Vyřešení...............................................................................................................................32 3.5 Závěrečná část kazuistiky...................................................................................................32 Resumé......................................................................................................................................35 Seznam použité literatury:........................................................................................................36 Příloha.......................................................................................................................................37
4
Úvod 1) zdůvodnění výběru tématu Téma teologie i etiky a jejich výchovného působení na děti či mládež mě zajímá už od počátku studia na této škole. Kořeny zájmu o tuto nábožensko-pedagogickou problematiku, která by i s etikou podle mého názoru měla souviset, ale sahají už do doby dřívější, kdy můj sen byl a stále je možnost učit děti náboženskou výchovu ve farním nebo školním prostředí. Tento zájem dokládá také v průběhu studia několik prací věnovaných právě této oblasti. Po praktické stránce mohu zmínit, že se věnuji dětem ze své turnovské farnosti litoměřické diecéze ještě s několika přáteli v rámci společného setkávání a utváření programu pro ně. Organizujeme pro tyto děti různé akce už přes dva roky pravidelně každý měsíc. Dalšími zkušenostmi jsou mé tři neteře, se kterými ráda trávím volný čas a chci jim ze sebe dávat to, co považuji za důležité. Zejména se tedy snažím aplikovat některé výchovné metody související s křesťanskými hodnotami, o nichž si myslím, že se jim od rodičů, kteří se křesťanským myšlenkám nevěnují, tolik nedostává a jsou pro rozvoj člověka důležité. Mluvím např. o duchovním zázemí, tématech týkajících se hlubších otázek jako třeba odpovědnost za svůj život, ale do určité míry také kázni či důslednosti, které dítě potřebuje pro svůj zdravý vývoj. Myslím, že v dnešní době je více než potřeba se dětem věnovat a předávat jim kvalitní hodnoty i určité morální životní principy, jaké se v poslední době velmi často od rodiny ani školy nemůžou žel čekat. Jedná se například asi o nejznámější princip tzv. zlatého pravidla, který říká, ať se člověk chová ke druhým tak, jak by chtěl, aby se ostatní chovali k němu samotnému. Je dobře vidět, že děti nemají dostatek impulsů a informací, které by mohly ovlivnit dobrým směrem chování této skupiny vůči sobě i společnosti.
2) Vymezení tématu a cíl práce Jak říká název práce, chci se zabývat náboženským působením na děti a zejména ukázat etické hodnoty dětí v důsledku vlivu náboženství, a to jak ve školním, tak i volnočasovém či rodinném prostředí. Ráda bych v teoretické části zmínila či porovnala stav situace této problematiky v minulosti a v přítomnosti z různých úhlů pohledu. Také se zmíním o biblickém východisku pro otázku dětí a víry. Praktická část se potom týká hlavně dotazníkového výzkumu, který měl naznačit, jestli a popř. jaké jsou rozdíly v morálním chování dětí s hlubším vztahem k Bohu a bez jejich většího ukotvení ve víře. Dále se 5
praktická část věnuje také kazuistice, kdy přiblížím pro ukázku příběh chlapce s lehkým mentálním postižením, kterému jsem osobní asistentkou a doprovázím ho hlavně na hodiny plávání od průběžné praxe na Jaboku, přes měsíční blokovou praxi až po současnost, kdy je asistence pouze mým placeným zájmem. Kazuistika by mohla ukázat, jak se může popisovanému chlapci navštěvujícímu církevní školu dostat cenné výchovy založené na dobré morlálce hlavně také díky matce, která ačkoliv není zakotvena v náboženském způsobu života, předává hodnoty blízké těm biblickým. Cílem práce je nastínit některá specifika náboženského způsobu výchovy dětí oproti tomu nenáboženskému a díky dotazníkovému šetření ukázat, jaké souvislosti může mít osobní víra a morálka v životě mladých lidí z litoměřické diecéze. Je nutné také podotknout, že vzhledem ke svému zařazení do oboru náboženské pedagogiky využívá práce teologickou a církevní terminologii, která není běžná v jiných oborech.
3) Popis metody práce a charakteristika jednotlivých kapitol Nejprve se chci věnovat v první teoretické části A vymezení pojmů v oblasti dětí, náboženství a etiky. Potom bych v dalších podkapitolách stejné části přešla jednak k charakteristice
dětí
ve
vztahu
s náboženstvím
z psychologického
pohledu,
pak
k charakteristice v oblastech rodinného prostředí, potom kamarádského a poslední podkapitola teoretické části zakončí problematiku z pohledu teologického. Praktická část B otevře dotazníkový výzkum a jeho výsledky. Další téma části B se týká kasuistiky zmíněného chlapce z organizace Máme otevřeno, o. s. A závěr by měl odhalit, zda a jak konkrétně byl cíl práce naplněn.
6
A) Teoretická východiska problematiky dětí a náboženství 1.
Vztah dětí k náboženství z pohledu psychologického, rodinného, vrstevnického a teologického
1.1 Popis zkoumaného jevu Je potřeba zmínit se o určitém poslání této práce. Nemyslím si, že by měla být určena jen pro osoby pohybující se v církevním prostředí. Věřím, že může nějak obohatit i ty, kdo nemají s církví jakoukoli spojitost. V průběhu práce se možná bude zdát, že je k některým jevům třeba příliš kritická, ale snahou bylo upozornit na určité často se vyskytující patologické jevy, které jsou pak jen zdůrazněny. Proto předem upřesňuji, že rozhodně není záměrem například u níže probírané otázky kvalit věřícího rodiče a toho, kdo v Boha nevěří, ukázat, že by ten vědomě s Bohem žijící měl jednoznačně jednodušší život v oblasti lépe vychovaných dětí apod. Je určitě faktem, se kterým má většina lidí zkušenost, že samozřejmě nejen religiózní lidé mohou jednat ruku v ruce se slušným chováním, etickými principy, nebo zkrátka na základě nějakého vnitřního pocitu úcty, důstojnosti a lásky k druhým. Ba dokonce naopak, spousta lidí k transcendentnu se upínajícíh nemají zdaleka takové morální zásady a hodnoty, jaké mohou mít někteří lidé nevěřící. Tolik tedy k potřebnému vyjasnění dále probíraného tématu. K popisu zkoumaného jevu ještě patří představit základní skutečnosti vztahující se k zaměření práce. V následující podkapitole se proto budu věnovat pojmům v této práci nejčastěji užívaným a nejdůležitějším. Jedná se o slova dítě, výchova a s ní související vzdělávání, dále morálka, etika a slovo náboženství. Všechny tyto pojmy v sobě ukrývají různé významy, proto je třeba pro smysl práce zúžit jejich výklad do příslušné podoby týkající se tématu.
1.2 Definice základních pojmů, kterými se práce zabývá Prvním a zároveň nejdůležitějším slovem, kterým se zde práce bude zabývat je dítě. „Dítětem se rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.“ S dítětem poměrně těsně souvisí výchova, 1
proto i několik málo slov o ní. Výchova znamená „proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji.“ Také vzdělávání se považuje 2
za nespornou součást života dítěte. Vzděláváním se tedy míní „proces získávání nových 1 2
Úmluva o právech dítěte, článek 1 Průcha 257
7
vědomostí, dovedností a návyků, kompletní péče o člověka, vědomostní záležitosti.“
3
Dalším slovem hodným zájmu je morálka. „V běžném praktickém vyjadřování obvykle rozlišujeme mezi morálkou a etikou. Slovo ,morální´ charakterizuje soudy, pravidla, jednání, instituce, které určují lidské chování a které je třeba ještě blíže specifikovat; synonymně se užívá slovo „mravní“. V tomto smyslu hovoříme o morálních nebo mravních problémech, zkušenostech, o morálním nebo mravním vědomí; „morálka“ v tomto používání označuje oblast lidského života odlišnou od umění, vědy, práva nebo náboženství; morálka je souhrnem morálních hodnotových soudů, ideálů, ctností, institucí.“4 Dále Ricken hovoří o tom, že opakem morálního není správné označení „nemorální“ nebo „nemravné“, ale opakem je to, co se nachází mimo morálku, co se jí netýká. Význam slova etika potom vyjadřuje filozofickou disciplínu. Jednoduše řečeno, etika zkoumá morálku a ptá se po jejím zdůvodnění.5 A poslední důležité slovo, které v celé práci hraje významnou roli, je náboženství. Možná trochu problematický pojem z hlediska uchopení, nicméně se jím rozumí: „živá, v tradici a společenství se rozvíjející sociálně individuální realizace vztahu k něčemu, co člověka a jeho svět přesahuje nebo obklopuje: k nějaké, jako vždy chápané poslední opravdové skutečnosti (Bůh, absolutno, nirvana). Tradice a společenství jsou pro všechna velká náboženství základními dimenzemi, učení, ethos a ritus jsou jejich základními funkcemi, transcendence (směrem vzhůru nebo dovnitř, v prostoru anebo v čase) je jejich základní potřebou (jako spása, osvícenství nebo osvobození).“
6
1.3 Výchozí postoj dětí k přijímání víry a náboženství z hlediska psychologického Jak je známo, děti přijímají informace převážně od rodičů a potom od svého širšího okolí, tzn. ve škole, od kamarádů a na dalších místech či od dalších lidí, třeba ostatních rodinných příslušníků, příbuzných, nebo kohokoliv jiného v okolní společnosti. Nicméně zmínění rodiče jsou tedy pochopitelně tím hlavním zdrojem. Proto velmi záleží na tom, jakých informací a dokonce jakým způsobem se jich dětem dostává. Nezáleží samozřejmě pouze na slovních vyjádřeních, ale děti si všímají určitě i chování a jednání svého okolí. Ti, „kteří doufají v Boha a věří v něj, i když zdrženlivě a s občasnými pochybnostmi a nejistotami, se budou s dítětem modlit a budou sebe a své dítě svěřovat do jeho péče. Na základě této zkušenosti si dítě tvoří první představu Boha a božího světa.“7 Je proto jistě
3
Průcha 270 Ricken 14 5 Viz Ricken 14 6 Muchová 19 7 Leistová 9 4
8
nutné mít toto na paměti při výchově nejen k víře. Ale o tom také něco více v následující podkapitole. Od obecného úvodu tedy ke konkrétnějšímu úkolu, kterým se přiblíži výše řečený problém týkající se obsahu předávaných informací a způsobu jejich předávání. Je pochopitelné, že zvláště rodiče, vychovatelé a učitelé by si měli dávat pozor na to, co říkají. Protože co dítě slyší, to si většinou zapamatuje, byť se třeba hovořícímu zdá, že vychovávaný právě nedává pozor nebo se nesoustředí. Další věc potom je, že dítě si rádo zapamatuje ta slova či věty, které třeba nebylo v plánu, aby zrovna slyšelo. Závěrem se dá tedy říct, jak je podobně psáno v Knize o výchově pro rodiče a vychovatele, jakoby dítě bylo nastaveno tak, že co zejména rodič řekne, to je zkrátka přijato jako pravda a není proč o tom déle přemýšlet či snad pochybovat nebo i dále diskutovat.8 Alespoň u malých dětí platí hlavně rodiče za vzory hodné napodobení. A nyní už tedy ke zmíněnému způsobu, jak předávat informace. Jistě mají všichni lidé nějakou zkušenost, kdy si vybaví situaci, když třeba jako malí něco nedobrého či nevhodného provedli a bylo jim to pak vytýkáno. Jenže záleží na formě podání takovéto výtky ohledně našeho špatného skutku, zlého jednání apod. Něco jiného je, když kárající řekne mírným, ale jistým hlasem: „Tak tohle se ti teď nepovedlo, ale co se dá dělat, příště už si dáš jistě pozor, viď?“, a nebo kdyby začal na nechtěného viníka křičet: „No to snad nemyslíš vážně? To jsi opravdu tak hloupý a pořád musíš něco vyvádět?!“ Je tedy podstatné dítěti dát najevo, že se na něj člověk zlobí nebo ho trestá pouze za konkrétní čin a že jen díky tomu člověk špatný není. A přirozeně není vhodné, ba má většinou opačný účinek to, když se na dítě zvyšuje hlas takovým způsobem, že má obavy z trestu, pocit nemilovnosti nebo zkrátka cítí strach z nepřijetí. Takové pocity se potom stávají nezdravou motivací, která dítě vede primárně k dobrému chování hlavně proto, aby se rodič, vychovatel, vyučující nebo kdokoli jiný nezlobil. Závěrem k této podkapitole lze dodat jedno zamyšlení týkající se tématu. “Každý se vydává na cestu víry jako malé dítě.”9 Co to může znamenat? Třeba i to, že člověk přicházející do vztahu s Bohem musí odložit svou pýchu a uznat, že jen on sám nemůže mít svůj život v rukou. Tento vztah vyžaduje důvěru k Bohu, právě asi takovou jakou má dítě, které je odevzdané své matce.
1.4 Vztah dětí k náboženství v rodinném prostředí Jak tedy vypadá v rodinném prostředí zmíněný vztah víry či náboženství dětí? Rodina je považována samozřejmě ve výchově za jednu z nejdůležitějších oblastí. „O rodině se mluví 8 9
Viz Krejčíř 138 Tošovská 16
9
jako o základním neobyčejně důležitém sociálním prostředí dítěte. Máme tím na mysli její zvláštnost a nenahraditelnost, která tkví ve vzájemné závislosti mezi všemi členy rodiny.“
10
Dítě vnímá zpočátku své rodiče jako velké vzory, a proto je nesmírně důležité být dětem dobrým příkladem. Záleží také na tom, jaké má rodina nebo možná hlavně rodiče zakotvení ve své víře. Pokud se jedná o povrchní vztah k Bohu, který nezasahuje hlouběji do každodenního rozhodování rodičů, pak nemůže být vliv a úspěch předávání víry na dítě příliš značný. Jestli se ovšem rodiče rozhodují podle svého přesvědčení zakořeněného v Bohu, pak jejich víra působí přirozeně a dítě ji tedy může přijmout o to snadněji a snad samozřejměji. I když pochopitelně ani zde nelze paušalizovat, ale určité předpoklady pro žití osobní víry jsou u dětí z takových rodin jistě větší.
1.4.1 Pohled do minulosti Nejprve bude dobré se podívat na situaci v minulosti. Je známo, že v historii byla většinou určitá úcta a poddanost rodičům, a to nejen v oblasti předávání víry, samozřejmější. Otázkou je, do jaké míry by se tento přístup měl uplatňovat. I malé dítě si zřejmě musí uvědomit samo, jaký vztah a proč chce mít k ostatním lidem. Protože pokud vidí u rodičů určitou úctu nejen ke starším, tak snáze přijme takový postoj samo. V každém případě je jasné, že s např. agresivními nebo nezodpovědnými dětmi, což je téma v poslední době často probírané, se tehdy rodiče v takové míře jako dnes střetávat nemuseli. Ne že by se dříve rodili hodnější lidé než dnes, ale charakter doby se na lidech určitě podepisuje. Asi by se dalo říci, že v minulých dobách byl všeobecně patrný váženější přístup dětí ke svým rodičům v tom smyslu, že se starší lidé určitým způsobem zřejmě více ctili a považovalo se jich. Možná i díky tomu, že působili také jako zdroj moudrosti, vědomostí, zkušeností a dovedností. „Neboť být moudrý znamená být respektován a ctěn, být trpělivý a laskavý znamená být přijímaný, a dokonce i milovaný. Tato první verze krystalicky čistého a harmonického stáří se jakoby „z ničeho nic“ a „nepochpitelně“ změnila, výsledkem čehož je zrod druhé nejfrekventovanější verze image stáří, jehož obraz je poskládán převážně nebo pouze z negativ.“11 Z hlediska náboženské morálky zde potom hrálo a jistě hraje roli i dnes jisté zaslíbení. Rodičům se projevovala úcta, aby mohli jejich potomci dlouho žít a dobře se jim vedlo na zemi. Poněvadž v době před komunismem byl český národ víceméně křesťanský, i děti měly doma odpovídající výchovu. Není pravděpodobné, že by potomci tolik manipulovali jakýmikoli způsoby se svými rodiči či prarodiči z důvodů výše zmíněných. Byl zde určitý 10 11
Homola a kolektiv 76 Haškovcová 56
10
systém hodnot a ten se většinou dodržoval. Křesťanské zásady týkající se rodinného života nemohly být samozřejmě dodržovány vždy a všude a výjimky samozřejmě existují stále. Rozhodně se ale výše řečeným nechce ukázat, že by jen křesťané dodržovali morální zásady. Záleží na jednotlivých lidech, jestli etické principy založené na křesťanských základech uvádějí do praxe svých životů nebo ne.
1.4.2 Pohled do přítomnosti Přejitím z dob minulých do naší přítomnosti se situace v rodině samozřejmě změnila. Určitě na tom má svůj podíl vývoj a změna prostředí. Aktuální příčinou jiného chování u dětí mohou být také jejich vzory. Ty se bezesporu po všech stránkách změnily. Např. postava Vinetoua a nějakého hrdiny z počítačové hry přináši poněkud odlišné idee. Jiným problémem, který nová doba přináší, je často omezená komunikace ze strany rodičů. Ti se mnohdy starají spíše o výdělek peněz, ale paradoxně právě tím pak děti trpí, když rodiče nejsou doma. Je vidět, že žebříček hodnot se časem výrazně proměnil, zatímco dříve byla rodina poměrně uzavřené společenství, dnes se tento jev vytrácí. Ale jak bylo už poznamenáno, za to jenom lidé nemohou, určitý vývoj doby se zkrátka podepisuje i na proměně společnosti. Ovšem nelze soudit, jestli je vícegenerační rodina žijící pohromadě kvalitnější než ta zúžená. Vždy bude záležet opět na konkrétních lidech a situaci. Nicméně není nežádoucí zapřemýšlet, zda tyto změny, jako zmíněné hodnoty týkající se rodiny, nemají něco společného se ztrátou víry, která v sobě nese určité ideály a dá se zjednodušeně říci i tak trochu „návod na život“ v podobě desatera, evangelií a vůbec snad všech příběhů, jež se v Bibli vyskytují. Další věc je, že dnešní uspěchaná a velmi rychle se rozvíjející éra třeba zmiňovaným seniorům i nemalé části rodičů nijak moc nenahrává. Nové a nové informace i dovednosti a zkušenosti, které lze získat, jsou určeny zpravidla jen pro ty okamžitě se přizpůsobující občany. Hlavními a nejdůležitějšími hodnotami se dnes zdají být inteligence, vzhled a společenský úspěch jdoucí nejlépe ruku v ruce s dobrým finančním zajíštěním. To nutně podráží nohy těm, kteří v důsledku svého věku nebo jiných indispozic takovými vlastnostmi či štěstím neoplývají. Kdyby se tedy všeobecně uznávaly tyto žádané výhody člověka jako nejvíce hodné obdivu, znamenalo by to, že ten, kdo je nemá, není hodnotný a úcta k některým lidem by šla stranou. Což je velmi nebezpečné. Nicméně zpátky k tématu, oproti praxi zmiňované v předcházejícím pohledu do minulosti, se však současnost podobá situaci, kdy se jeví být aktuální spíše přehnaný pedocentrismus. To, jak je vidět, ne zrovna nejlépe funguje. Jednou z příčin se zdá být nedostatečné věnování se rodičů dětem z důvodu pracovní zaneprázdněnosti, což se potom 11
většinou projevuje právě přehnaným a nezdravým zájmem v podobě rozmazlování. Rodiče by měli navíc dávat pozor nejen sami na sebe a co své děti učí, ale také na okruh jejich vrstevníků, který se dá do určité míry ovlivnit. Hlavně v pozdějším věku dětského stádia je pro děti okruh kamarádů velmi důležitý. Dále by se měli rodiče snažit, aby dětem bylo o Bohu povídáno také z jiného zdroje než jsou oni sami. Je tedy dobré, když má dítě správný vzor, nejen v ohledu k víře, i v někom jiném než svém rodiči. Tudíž na osobě a schopnostech např. učitele, katecheta nebo kamaráda rovněž velmi záleží. Na rodičích také závisí, kterak se své úlohy předávat křesťanské hodnoty chopí - samozřejmě po Boží milosti poskytující nezaslouženě dar víry, jak křesťané věří. Aby si byli rodiče jistí, že si ve své výchově vedou správně, měli by si uvědomit, zda to, co po dítěti chtějí, je dostatečně srozumitelné, zda to, co se po něm žádá, dítě chápe.12 Náboženství samozřejmě ovlivňuje, a je možná potřeba říct hlavně dříve ovlivňovalo, počet dětí v rodině. Dnes, kdy se objevuje velké množství jedináčků, je dobré, aby rodiče dávali tomuto jedinci více pozornosti, než dítěti, které má sourozence. A to ze zřejmých důvodů. Jedináčkovi by měli rodiče poskytnout takové zázemí, jaké by měl za přítomnosti sourozence, tzn. nekupovat vše, podporovat k umění se rozdělit, nezaměřovat na něj příliš starostlivosti.13 Je logické, že ve stálejší přítomnosti člověka ve společenství vyššího počtu osob, zvláště pak blízkých, je dotyčný nucen více komunikovat s ostatními a naučí se tak lépe interakcím, které ve světě snáze použije. Ale vzhledem k objektivitě se zde ještě musí uvést, že častějším jevem je dnes podle demografického informačního portálu model dvou dětí. To se ovšem nevylučuje s takovým přístupem výchovy rodičů, jaký byl popsán u jedináčků. Jedná se tedy např. o snahu rodičů nahradit dítěti čas strávený v práci zakoupenými věcmi nebo zkrátka přístup k výchově, který vychází i z morálních postojů vychovatele, jenž jsou danou dobou proměňovány. Tudíž samozřejmě nelze v žádném případě tvrdit, že by byly děti mající více sourozenců lépe vychované než ty z méněpočetné rodiny. Vždy bude záležet, jak bylo mnohokrát poznamenáno, na přístupu rodičů či jejich zástupců.
1.5 Vztah dětí k náboženství ve vrstevnickém prostředí Po rodinné oblasti stojí za zmínění také prostředí vrstevnické, ve kterém se děti pohybují díky školní docházce, ale i ve svém volném čase. Také této stránky se týká oblast náboženství v souvislosti s věřícími dětmi. A nepochybně i zde může mít dítě ve svém kamarádovi vzor, příklad nebo dokonce ideál, který třeba zrovna rodič nemusí zastupovat. 12 13
Viz Homola a kolektiv 74 Viz Mertin
12
Proto by se měl opravdu dávat pozor na to, s kým se děti kamarádí, protože, jak už bylo zmíněno, hlavně v pozdějším věku je chování dítěte ovlivněno partou, do které patří nebo chce patřit.
1.5.1 Pohled do minulosti Už jen způsob života předurčoval, že se objevovaly v dobách minulých jiné prvky her a vztahů, než je tomu mezi kamarády v dnešní době. Žádné televize, videa, počítače a elektronické hry či podobné formy trávení volného času dnešních dětí neexistovaly. Věnovaly se zábavě především venku v přírodě. Zjednodušeně řečeno i drsný a často chudý způsob života, jež děti nejen na venkově prožívaly, je uchránil od vzniku rozmanitých nemocí a nedostatků v oblasti psychické i fyziologické, např. bolest zad a zrakové problémy od dlouhodobého sezení u počítače. Alespoň co se týče vysokého požadavku na hygienu dnes, je výskyt nejrůznějších alergií poměrně zamyšleníhodný. Také zmíněné duševní problémy, jaké lze nyní nejen u dětí pozorovat, zkrátka neměly příčinu se v takové míře objevovat, protože děti zejména na vesnicích zkrátka nemívaly většinou čas se sebou tolik zabývat a přemýšlet nad věcmi, které se netýkaly praktického života. To zřejmě souvisí i s tím, že dříve nebyla v takové míře zastoupena lidská práce technikou. Což nelze chápat, že není dobře, ale jistě je dobré, aby se do určité míry lidské zrdoje fyzicky podílely na práci, i když pochopitelně jen do přijatelné míry. Znovu nelze nepoznamenat, že by bylo něco špatného na vývoji doby, ale záleží na tom, jak se technických novinek užívá a jak se k nim lidé staví. Pokud jsou takové věci cílem a smyslem života, pak se na nich může lehce rozvinout určitá závislost. Nyní zpět k vrstevníkům. Velké skupiny dětí z vesnice se scházely na společné sešlosti, na slavení svátků apod. Jedná se hlavně o křesťanské zvyky a tradice, jakými jsou Velikonoce a k nim patřící masopust, dále pak třeba Barbora, Mikuláš, Vánoce a jiné. Lze uvést i ty světské oslavy jako např. pálení čarodějnic apod. U těchto příležitostí se scházeli samozřejmě také dospělí, což dětem umožňovalo přiblížit se i k jiným věkovým skupinám. Tento fakt, pokud se prakticky naplňuje, je důležitý pro budoucí mezilidské soužití dětí. Protože pokud nebudou mít téměř žádné zkušenosti se staršími lidmi, nemohou si k nim pak najít ani blízký vztah. Navíc co se týká užších kontaktů dětí se seniory, je znám také pokles rodinných soužití s už zmíněným vícegeneračním charakterem. Opět nelze tvrdit, zda to má špatný či opačný dopad, ale skutečností zůstává, že zde bylo toho vzájemného kontaktu dříve mnohem víc, a tudíž se mohly i ve větší míře takové vztahy rozvíjet. Dnes se tyto slavnosti a oslavy poněkud vytrácí a rodina se opět stává úzkým společenstvím. Těžko říct, jestli je to dobře nebo ne, každopádně tak dítě může přicházet 13
o jistě obohacující zážitky a zkušenosti, které vyplývají z interakcí s mnohočlennou skupinou vrstevníků.
1.5.2 Pohled do přítomnosti Ale, jak vypadá současné chování dětí mezi jejich vrstevníky s ohledem na duchovní téma? Tak v prvé řadě nutno poznamenat, že v každém období se vyskytují děti téměř bezproblémové, ale i ty, které třeba tolik radosti nepřinášejí. Jenže dá se říci s trochou nadsázky, „jak si dítě vychováš, takové ho máš.“ I v této části týkající se vrstevníků se hodí zmínit opět jedináčky, na nichž jsou vidět některé nevýhody tohoto postavení v rodině; často si nemohou najít kamarády, protože jsou zvyklí, že pozornost nejen doma je soustředěna pouze na ně samotné a bývají zahleděni sami do sebe. Někdy jsou také více neschopní se podřizovat svému okolí a vztahovační. Nemluvě o překvapivě malém sebevědomí, jež se paradoxně projevuje přehnaným předváděním, většinou za účelem ostatním dokázat, že „já jsem tady také“. Jak potvrzuje kniha Děti jsou hosté, kteří hledají svou cestu, vinni se zdají být velkým podílem rodiče, kteří svou mnohdy ochranitelskou a dítěti povinnosti ulehčující výchovou zapřičiňují nezdravé sebepřijetí dítěte.14 Mimochodem i zde, stejně jako tomu nebylo jinak v rodinném prostředí, hraje roli určitá bázeň před Bohem Stvořitelem a potažmo úcta k druhému člověku jako nositeli obrazu Božího, což se dnes samozřejmě spolu s úpadkem víry poněkud vytrácí. To souvisí s úrovní chování dnešních dětí nejen v prostředí kamarádů. Potomci bývají v mnohém odrazem svých rodičů, lépe řečeno jejich výchovy a také působením okolní společnosti. Z toho vyplývá nutnost uvědomění si odpovědnosti za své svěřence a budoucnost světa.
1.6 Děti a víra z pohledu Bible Od úvodní psychologické oblasti přes rodinnou a školní se nyní přechází v další podkapitole k teologické. Zde se nacházejí pro vztah náboženství a dětí ke zmínění zajímavé skutečnosti, a to jak v Zákoně Starém, tak také v Novém.
1.6.1 Starý zákon Nyní bude řeč o dětech a náboženství z pohledu souvisejícího starozákonního úryvku. “Shromáždi lid, muže i ženy a děti i hosta, který žije v tvých branách, aby slyšeli a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona...” (Dt 31,12-13). Možná na téma bázně vůči Bohu lidé neslyší rádi, ale když si člověk uvědomí, že má nad sebou Někoho, kdo jej za svévolnost i přes poznanou pravdu v pravý čas potrestá (třeba 14
Viz Prekopová
14
po smrti) a má v rukou nikde nekončící moc, určitě pocítí jistou dávku strachu. I když tohle slovo není asi nevhodnější, protože vzbuzuje celkem dost záporné emoce. Jiné vyjádření jako třeba obava či bázeň v sobě nese možná něco trochu jiného. Jedná se o výrazy, kde se objevuje, nebo by se v dobrém vztahu aspoň měla objevovat, i úcta a respekt ke Stvořiteli. To odráží vzájemná dohoda, na kterou člověk přistoupil, když s Bohem uzavřel pomyslnou smlouvu tím, že chce dodržovat Jeho doporučení (přikázání) a také ví proč tak činí. Tedy je si vědom, proč plnění Hospodinovy vůle považuje za rozumné. Být přesvědčen o správnosti toho, že poslušnost Božímu plánu a životních rad určených pro člověka je velmi důležitá pro živý a opravdový vztah s Ním. To všechno, jak křesťané věří, by se ovšem mělo nést v souladu s vědomím milosrdné lásky Boha ke svému stvoření. Navíc bázeň nemusí být vnímána jen negativně, může vycházet i z radostného poznání všemohoucnosti a velikosti Hospodina.
1.6.2 Nový zákon Co se týká druhé části Bible - Nového zákona, je známé, že Kristus měl velmi vřelý vztah k dětem a tato „malá“ Boží stvoření miloval. Často veřejně vyzdvihoval jejich vlastnosti a přednosti. Jeho výroky vypovídají za vše. Např.: „a řekl: ´Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského´“ (Mt 18,3). Nebo: „Amen pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde“ (Mk 10,15). „Co tím chce Ježíš říci? Jistě má na mysli ty kladné a dobré vlastnosti u dětí. Které to ale jsou? Všeobecně známým projevem u dětí je to, že si po nějakém nedorozumění dokáží nezištně odpustit. Zpravidla se také (ještě) neposuzují podle toho, co nosí na sobě a neberou fatálně na vědomí např. jaké mají profesní postavení jejich rodiče apod., jak to často bývá, ať už třeba jen podvědomě, nebo přirozeně u lidí, jež mají dětství za sebou. Děti se většinou také nestarají o to, jak si nejlépe nalplánovat budoucnost, ale spíše se soustředí na přítomnost. Další jejich často zmiňovanou vlastností je jejich přirozená důvěra. Důvěra a také oddanost zejména svým rodičům či opatrovníkům, což potom souvisí i s důvěrou a oddaností ve vztahu k Bohu. Kdyby se lidé, nutno podotknout moudře a chápavě, přiučili některým z těchto dětských projevů chování, možná by se člověk cítil minimálně o něco svobodnější a třeba i spokojenější. Dítě je Ježíšem zobrazováno jako někdo, na koho se musí upozornit. Tehdy se na děti, a možná často v určitých případech i dnes, mnoho ohledů nebralo a třeba o nějaké úctě k dítěti nemůže být snad ani řeč. Děti a ženy vždy stály na okraji společnosti a když se mluvilo o množství shromážděných lidí např. při Ježíšově rozmnožení chlebů, udával se počet pouze mužů (viz Mk 6,44). Ježíš ovšem tento daný přístup svými slovy proměňuje. Dokládá to i jedna z dalších evangelijních vět vztahujících se k tomuto tématu 15
a stojí rovněž za promyšlení: „Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal“ (Mt 9,37). Kristus tedy zjevně dětem přikládá již zmiňovanou úctu. Jak lze ale dnes vidět na mnoha místech, příliš důrazu se jim v církvi někdy neklade. Spíše je výjimkou, když se liturgie uspořádává či alespoň z části věnuje nedospělé skupině věřících. Jistě by rodičům do jejich křesťanské výchovy dětí přispělo to, kdyby např. po kratším kázání kněze při mši svaté např. pastorační pracovník či katecheta pro oživení a snad i k radosti přítomných s dětmi probral vhodným způsobem obsah čtení a evangelia, jak je tomu ukázkovým příkladem třeba farnost v Milovicích nedaleko Prahy. Ale pokud má kněz vstřícný a vřelý vztah k dětem a nemá možnost využít aktivity jiného způsobilého člověka, určitě by děti zaujalo, kdyby kázání bylo třeba z části věnováno pouze jim třeba i s malou interakcí.
16
B)
Dotazníkové šetření a kazuistika chlapce z organizace Máme otevřeno, o. s.
2. Dotazníkový výzkum 2.1 Informace o projektu a realizace výzkumu Název projektu výzkumu pomocí dotazníků se shoduje s názvem celé této absolventské práce, zní tedy otázkou Má náboženství vliv na morální chování dětí a mládeže? Řešení projektu probíhalo tak, že jsem oslovila zasláním e-mailu všechny katechety, kteří působí na území Litoměřické diecéze. Aktualizovaný seznam těchto učitelů náboženství jsem získala od svého velmi dobrého známého – kněze z vedlejší farnosti mého bydliště, který je vedoucím katechetického diecézního centra. Někteří katecheté sami nabídli možost, že mohu dotazník poslat v příloze na jejich e-mailovou adresu a oni je možným respondentům vytisknou. Oscanované a vyplněné mi je potom poslali zase zpět na můj e-mail. Většině katechetů jsem ale posílala dotazníky poštou spolu se známkou na jejich zpáteční dopis s vyplněnými tiskopisy. Počet oslovených učitelů byl 30 a zpět se mi jich s ochotou pomoci ozvalo 7. Dohromady se mně vrátilo 59 vyplněných dotazníků. Použitý formulář je pro ukázku možný k nahlédnutí v příloze této práce. Charakter dotazníku spočívá v jeho rozdělení otázek na dvě hlavní části. První část, kterou tvoří otázky od jedné do čtvrté až páté, spojuje téma vyloženě náboženské týkající se dotazů na osobní víru respondenta. Čtvrté až páté proto, že se v páté otázce prolínají dvě oblasti, jak náboženská, tak i etická. A právě etická je ta druhá oblast, která se týká zase otázek od páté až šesté do poslední dvanácté otázky. Cílovou skupinu jsem zvolila dívky a chlapce z litoměřické diecéze navštěvující výuku náboženství ve věku od 10 do15 let s odchylkami, které se týkají tří děvčat a dvou chlapců. Jedna dívka byla ve věku téměř devíti let, druhá šestnácti a třetí osmnácti let. Jeden chlapec byl šestnáct let starý a druhý devatenáct. Litoměřická diecéze byla jasná volba, protože jsem většinu svého života její součástí a podílím se také na aktivitách, které např. diecézní centrum pro mládež pořádá.
2.2 Důvod výzkumu Cílem tohoto tématu čili výzkumnou otázkou je: „Vychází morální rozhodování dětí a mládeže z jejich náboženských zkušeností?“ Půjde zde o snahu určit závislost mezi hloubkou víry a morálními hodnotami. 17
První část dotazníku by ukázala, jak jsou na tom děti se svým postojem vůči náboženství nebo s významem osobní víry pro jejich vlastní život a druhá část má dokreslit, jak hodně je jejich víra ovlivňuje v morálním chování a jednání. Prvních pět otázek tedy zjišťuje hloubku víry a dalších sedm se potom spíš soustředí na morální hodnoty dotazovaných. Důvodem realizace výzkumu pomocí dotazníkového šetření tedy byla má zvědavost a touha zjistit alespoň náznakem a nedokonale, jestli se u dětí a mladých lidí opravdu projevuje souvislost mezi jejich vírou a morálkou. Zajímá mě, zda se uvidí propojenost těchto dvou oblastí a přála bych si, aby třeba i jen čas strávený nad dotazníkem přispěl dotazovaným k zamyšlení této možné spojistosti.
2.3 Výsledky dotazníkového šetření Nyní je čas pro samotné zveřejnění výsledků výzkumu. Nejprve budou představeny souhrnné informace týkající se všech vyplněných odpovědí z daných dotazníků. Další část se týká rozboru odpovědí pouze u dívek s ohledem na jejich věk a ta poslední třetí bude věnována chlapcům, kde se rovněž vezme v potaz věkový rozdíl. Ve všech částech této podkapitoly se postupuje tak, že bude probrána postupně jedna otázka dotazníku po druhé. Na konci každého odstavce bude uveden přehlednější celkový souhrn z daných výsledků.
2.3.1 Souhrnné informace ze všech dotazníků Nejprve tedy k první otázce dotazníku, která zní: „Prožíváš víru jako opravdovou a významnou součást svého života?“. Ze všech respondentů odpovědělo ANO 48 lidí, NE 8 lidí a jeden z nich přidal k této záporné odpovědi zajímavé slůvko „zatím“. 3 respondenti neodpověděli vůbec. Z těchto výsledků je patrné, že naprostá většina těch, kdo navštěvují hodiny náboženství zřejmě berou svou víru za důležitý prvek ve svém životě, což se mohlo vzhledem k zmíněným předpokladům dětí či mladých očekávat. Nyní ke druhé otázce, která zněla následovně: „Kdyby rodiče nebyli v neděli doma, šel bys na mši svatou sám od sebe?“ Z 59 respondentů odpovědělo za a) určitě ano 24 dotazovaných. Za b) spíše ano - zaškrtlo 11 respondentů, k c) možná ano, možná ne se přiklonilo 19 dotazovaných, pro d) spíš ne bylo 5 lidí a e) určitě ne zvolil jeden člověk. Z toho vyplývá, že většina volila názor jít na mši v neděli i bez rodičů, avšak hned další nejčastější odpověď zněla - možná ano, možná ne – což dokládá jistou nevyrovnanost a nerozhodnost dotazovaných. V každém případě tato otázka či spíše odpovědi odkryly, že
18
chápání povinnosti v podobě navštěvování nedělní mše sv. nemusí být pro vzorek z diecézní mládeže až tak jednoznačné. Třetí otázka se ptala na to, z jakých důvodů dotazovaný navštěvuje bohoslužby, mše sv. a další církevní setkání. Ukázalo se, že tentokrát dokonce více než půlka respondentů, to je 32 lidí, zvolila nejčastější důvod a) bližší setkání s Bohem. K odpovědi b), kdy bylo důvodem dozvědění se nových informací, se přiklonilo pouhých 5 dotazovaných. U možnosti c) z půlky z nátlaku a z půlky z vlastního přesvědčení - je i zde nerozhodná odpověď hned druhou nejčastější, zvolilo ji 16 dětí či mladých. Odpověd d) popovídání si s (některými) lidmi – zvolili 2 lidé, stejný počet pak zaškrtl i poslední odpověď e) aby okolí vědělo, že tato shromáždění navštěvuji. Jeden z dotazovaných neodpověděl vůbec a jeden napsal odpověď vlastními slovy, kdy jako důvod pro nedělní návštěvu mše uvedl automatický zvyk. Tato otázka zjišťující přístup respondentů k navštěvovaným církevním setkáním ukázala, že vztah s Bohem je zde pro většinu na prvním místě. U čtvrté otázky zjišťující, co mladí z litoměřické diecéze prožívají či vnímají při modlitbě bylo první možností a), že člověk pociťuje něco zvláštního, co ho „nabíjí“, což zvolilo 16 lidí. Druhá odpověď, kterou zvolilo nejvíce respondentů, a to 28, zněla: b) cítíš se celkem dobře. Nevnímáš nic, co by stálo za zmínku je odpověď c), kterou zvolilo 11 dotazovaných. K d) Nebaví tě to moc se přiklonili jen 3 lidé a k e) příšerně se nudíš jako ostatně spousta lidí ve tvém věku pouze jeden člověk. Zřejmě ne příliš bohaté spirituální zážitky při modlitbě ukazují na stav odpovídající více než čtvrtině diecézní mládeže vyplňující dotazník, která zvolila první odpověď. Většina, necelá polovina z celkového počtu dotázaných, má zdá se spíše „usedlejší“ zkušenosti v rozhovoru s Bohem, jak odpovídá počtu zvolených možností za b). To se ale jistě nedá takto z hlediska forem prožívání hodnotit jako méněcenné. Ovšem počet odpovědí c) není zrovna mizivý a možná může ukazovat na jistou úroveň laxnosti v přístupu těchto dětí a mladých k modlitbě. Na druhou stranu naprosto nezáživný dojem z této „činnosti“ má jen zanedbatelný počet. Jeden z dotazovaných svou odpověď neuvedl. Odpovědi
vlastními
slovy
na
pátou
otázku
budou
rozebrány
konkrétněji
v následujících částech týkajících se zvlášť děvčat a chlapců různého věku. Šestá projekční otázka nabádala respondenty, aby si představili, že věřící Honzík má kamaráda Pepu, který chce zkusit něco v obchodě poprvé ukrást, aby si dokázal, jak je „dobrý“. Dále se otázka ptá: „Honzík by podle tebe a asi většiny lidí spíš udělal to, že“: za a) s Pepou promluví a probere následky i smysl takového záměru, nebo za b) bude radši držet jazyk za zuby a tiše souhlasit, aby si s Pepou nerozházel kamarádství. Naprostá většina by se
19
podle svých odpovědí za a) pravděpodobně zachovala vzhledem ke svému přesvědčení více zodpovědněji. Druhou možnost zvolilo pouze 17 lidí a jeden člověk neodpověděl vůbec. V další otázce, také projekční, si museli dotazovaní představit, jak by se podle nich zachoval Fanda, který pochází z podobné rodiny jako respondent, a jemuž se spolužák posmívá za to, že je věřící. Ze tří odpovědí si 25 dotazovaných vybralo první, která znamenala spolužákovi odpustit a třeba mu i vysvětlit, jak je Fanda šťastný ze vztahu s Bohem. Možnost b) zvolil podobný počet, a to 21 lidí - neříkat nic, myslet si své a nevšímat si ho. Poslední možností bylo napsat vlastní nápad, ke které se přiklonilo třináct respondentů. Tyto nápady budou rozebrány v následujících podrobnějších částech práce. Z výsledků vyplývá téměř vyrovnaný stav navzájem poněkud protichůdných dvou odpovědí. Otázka osmá vyzývá, aby děvče či chlapec uvažoval o podobných situacích, kdy je např. někde s kamarády a všimne si najednou, jak je jeden z nich vyloženě smutný, aniž by ale na sebe záměrně upozorňoval. Naprostá většina s početem 42 lidí zvolila odpověď a) máš pocit, že je třeba tohoto kamaráda/kamarádku nějakým způsobem oslovit a zeptat se na příčinu jeho/jejího smutku nebo aspoň třeba maličkostí rozveselit. Možnost b) pomyslíš si, že bys ho/ji měl asi oslovit nebo aspoň udělat aspoň jakékoli drobné gesto pro změnu, ale nemáš odvahu to udělat pak zvolilo 9 lidí, c) řekneš si, že je asi zrovna v nějaké chvilkové špatné náladě a že se to určitě později nějak samo spraví a vyřeší zvolilo 5 lidí a k d) zastáváš názor, že každý je sám svého štěstí strůjce a musí si umět poradit sama/sám se přiklonili jen 2 lidé. Z toho vyplývá opět zvýšená touha většiny respondentů podílet se na pomoci druhému člověku v nepříjemné situaci. Devátá otázka zní: „Zkus si vzpomenout, jak to obvykle dopadne, když jsi byl svědkem události, kdy osoba z tvého okolí zrovna provedla nějakou neobvyklou hloupost nebo se jí stal třeba opravdový trapas. A ty se teď bavíš s jiným člověkem, který toho nešťastníka zná také.“ Možnosti jak odpovědět zněly za a) neváháš a o té neslýchané události mu hned povyprávíš, za b) většinou nakonec nevydržíš a i když jsi původně nechtěl, řekneš mu to, nebo za c) jak kdy - někdy to dopadne, že všechno vyzradíš, ale jindy se zase dokážeš udržet nebo možnost d) i přes pokušení se nakonec většinou ovládneš, protože nechceš mít špatné svědomí, či poslední možná odpověď za e) nekřivit pověst druhých je jedna z tvých zásad, kterou se snažíš vždy dodržovat. Tentokrát zvolila většina zlatou střední cestu, protože možnost c) zaškrtlo 23 dotazovaných. Podobný počet odpovědí, přesně jich bylo 18, se týkalo poměrně mravně vysoké možnosti d). Za to odpovědí a) bylo o jednu víc než odpovědí d), což se nezdá být příliš lichotivé pro hodnocení etického chování. Možnost s nakonec vítězným pokušením b) pak zaškrtlo lidí 5. Jako nejčastěji zaškrtnutá tedy zvítězila odpověď poněkud v zásadách nejistá, ovšem hned za ní se umístila možnost už s poměrně 20
vyšší hodnotou co se morálky týče. „Jako věřící se člověk může cítit nějak víc sebejistý nebo vnímat větší vlastní hodnotu.“ Tak zní desátá teze pro následující odpovědi. Na výběr byly pouze dvě, a to buď souhlasím nebo nesouhlasím. První z nich zaškrtlo 36 dotazovaných a k druhé se jich přiklonilo 20. Tento výsledek ukazuje, že většina dětí či mladých z diecéze, se cítí být identifikována s tím, že je sebevědomější a více si sebe váží díky tomu, že poznala svou důležitost i v hodnotě být Božím dítětem. Samozřejmě ale nelze opomenout fakt, kdy téměř třetina zvolila odpověď opačnou s výše řečeným nesouhlasící. Dva lidé nechtěli nebo zapomněli odpovědět. Jedenácté tvrzení otevírá možná poněkud citlivější téma týkající se vztahu dotazovaného k jeho majetku nebo všeobecně k penězům a zní následovně: „Peníze mých rodičů jsou pro mě důležité hlavně z té stránky, aby dokázaly pokrýt základní potřeby naší rodiny pro zajištění bydlení, stravy, ošacení a nákladů, které souvisí s uspokojením běžných sociálních kontaktů či možnost jet v tuzemsku na výlet nebo jednou ročně na dovolenou. Na tom ostatním (drahé oblečení, nejnovější elektronické výrobky jako mobil, MP3/4, zahraniční pobyty atd.) mi tolik nezáleží, je to už nadstandard, který mít nechci.“ Možnost a) určitě zvolilo 9 lidí, k možnosti b) asi ano se přiklonilo 14 lidí, odpověď c) ne tak docela zaškrtlo 23 dotazovaných, d) nemohu souhlasit určilo 5 dotazovaných a pro e) neumím to posoudit se rozhodlo 6 lidí. Větišna se tedy ztotožnila s názorem, že není tak jednoznačné souhlasit s jedenáctým dotazníkovým tvrzením. Druhá největší část respondentů se pak přidala k možnosti s tvrzením spíše souhlasící. Odvážnou odpověď, že na zmíněných věcech tolik nezáleží a jedná se o ne tolik potřebný nadstandard, zvolilo 9 lidí. Zanedbatelný počet respondentů pak odpověděl záporně, čili s pozitivním vztahem k vyjmenovaným a jim podobným hmotným statkům. Podobně nízký počet dotazovaných má zdá se neutrální postoj k majetku a jeden člověk neoznačil žádnou odpověď. A poslední dvanáctá otázka se ptá na hodnocení lidí s odlišnou národností jako např. Romové, černoši, Židé nebo Vietnamci. Respondenti měli na výběr čtyři možnosti, jak se k těmto lidem nejčastějí staví, když s nimi přijdou do styku. První zněla a) pociťuji absolutní odpor, což zvolilo 5 lidí, druhá za b) necítím se příliš bezpečně zaškrtlo 16 dotazovaných, pro c) je to pro mě neutrální pocit, mezi lidmi není rozdílu se rozhodlo 27 respondentů a k d) rád/a lidi takových národností poznávám se přiklonilo 9 mladých či dětí z diecéze. Výsledky ukazují, že téměř polovina dotázaných vnímá občany s jinou národností neutrálně. Necelá čtvrtina pak cítí vůči těmto lidem nejistotu či strach. Předposlední nejčastější odpověď ukazuje, že respondenti se staví k odlišným národnostem velmi pozitivně a zajímají se o ně. Nevýznamný počet odpovědí pak získala možnost dávající najevo naprosté odmítnutí lidí 21
jiných národností. Opět i zde jeden dotázaný nechtěl nebo zapomněl zvolit odpověď.
2.3.2 Odpovědi dívek na otevřenou pátou otázku z dotazníku Tato část se bude věnovat odpovědím děvčat nejdříve od nejmladších až po ty nejstarší dotazované. Zde probíraná pátá otázka z dotazníku zní: „Co s sebou přináší to, že jsi věřící, pomáhá ti víra třeba v něčem?“. Nyní k děvčatům do věku dvanácti let včetně, kterých bylo ve výzkumu celkem dvanáct. Tři dívky se shodly, že přínos vidí v učení nebo ve škole. Dále jedna z těchto nejmladších dotazovaných uvedla, že jí víra pomáhá v domácí práci. Jiné dívce zase pomáhá v těžkých chvílích a přínos víry prý vidí v podobě spousty radostí. Potom jedna dívka napsala, že ji víra pomáhá v sebevědomí, když se cítí bezcenná nebo je zoufalá, další dívce víra přináší také sebevědomí, ale tentokrát při testech. Jako dalšími přínosy toho, že je člověk věřící uvedly dívky pomoc při hledání něčeho, pomoc k odvaze, také že víra pomáhá k rozhodování u různých věcí a při vypořádání se sama se sebou. Další respondentka zase uvedla, že ji být věřící nijak moc nepomáhá. Dvě dvanáctileté dívky nepřipsaly k páté otázce odpověď žádnou. Pět třináctiletých dívek uvedlo k páté otázce tázající se na přínos víry následující odpovědi: “V dějepise – probíráme Křesťanství”. “Přináší mi pokoj od mamky, protož je spokojená, že jsem menstruovala.” Tak zněla odpověď druhá, ta třetí už je trochu předmětněnjší a zní takto: “Určitou oporu, radost z naděje, pomoc v těžkých chvílích, někdy mi pomáhá v sebeovládání.” Čtvrtá respondentka pak napsala, že ji víra pomáhá, ale o ničem zásadním zatím neví. A poslední pátou odpovědí bylo soustředění se, sebepoznání, koncentrace a vztah k některým lidem. Odpovědi sedmi čtrnáctiletých dívek na pátou otázku tázající se po přínosu víry pro ně zněly takto: “Naučím se více poznat Boha, vím více o víře, poznávám nové lidi.”, “Těžko říct, co mi přináší to, že jsem věřící, protože nevím, co bych nebo jak bych se chovala jako nevěřící.”, “Pomáhá mi, když jsem například smutná.”, “Spolužáci se mě ptají na různé otázky okolo náboženství, mohu se Bohu se vším svěřit.”, “Celkem asi nic, v učení.”, “Pomáhá mi snášet životní situace a povznést se nad různé věci.” Patnáctiletým dívkám, kterých se na výzkumu podílelo šest, přináší to, že jsou věřící následující. Jedné dává víra sílu, jiné pomáhá při strachu modlitba, protože ví, že ji Bůh ochrání, další dívka zase uvedla pomoc v potížích, když má s něčím problémy, třetí dívce přináší víra větší poznání Boha, čtvrté přináší vědomí, že není nikdy sama a poslední díky víře získává věřící kamarády, kterým člověk může říct úplně všechno a ví, že ho pochopí. Toto děvče ještě pokračuje slovy: „Když se cítím špatně, nic se mi nedaří, vždycky si vzpomenu 22
na Boha, vždy mi dodá sílu jít dál.“ Dále byly do výzkumu zařazeny ještě dívky tři, a to dvě šestnáctileté a jedna osmnáctiletá. První z nich neuvedla odpověď žádnou, druhé prý víra pomáhá ve spoustě věcech, například ve vyrovnání se s těžkými situacemi apod. a třetí dotázaná napsala, že když je jí (psychicky) špatně a jde na mši, cítí se pak lépe. Ví, že ji má někdo rád atd.
2.3.3 Odpovědi chlapců na otevřenou pátou otázku z dotazníku Na pátou otázku, co s sebou přináší to, že je dotazovaný věřící a jestli víra mu třeba v něčem pomáhá, jsou i zde odpovědi seřazeny od chlapců nejmladších po ty nejstarší. Nejprve tedy k těm dvanáctiletým dotazovaným, kterých se na výzkumu podílelo devět. Mezi odpovědi chlapců patřila radost, dále že neděláme zlé věci, chováme se o něco lépe než nevěřící, další chlapec tvrdí, že se snaží hlavně moc nehřešit a že mu víra pomáhá dost proti poznámkám. Jinému respondentovi pomáhá být věřícím v životě i ve škole, dalšímu zase v nouzi, kdy mu někdo pomůže a také se při písemce nestresuje, když se před ní pomodlí. Další chlapec odpověděl: „Asi ano.“ Tři dotazovaní neuvedli odpověď žádnou. Šest třináctiletých chlapců napsalo jako pomoc či přínos tyto skutečnosti. Jeden uvedl zpověď, že může očistit svou duši, setkávat se s Bohem, pro dalšího chlapce znamená víra jiný pohled na svět. Jinému zase být věřící přináší větší zodpovědnost, snažení přemáhat sám sebe a být víc závislý na Bohu, dále uvedl, že mu víra pomáhá v těžkých chvílích. Čtvrtý chlapec zase na otázku odpověděl spíš záporně: „Ne, nepomáhá, dá se říct, že jenom někdy.“ Rovněž pátý se přiznal, že víře moc vděčný za pomoc být nemůže. A šestý třináctiletý napsal jako odpověď na pátou otázku prosté ne. Čtrnáctiletých chlapců odpovídalo pět. Ten první o víře napsal: „Pomáhá mi být lepším např. pomáhat lidem, a dává mi jistotu.“ Pro druhého čtrnáctiletého chlapce je zase víra pomocí, když něco třeba provede a pomodlí se nebo se vyzpovídá, tak je mu lépe. Další uvedl, že víře vděčí za oporu. Jinému chlapci prý určitě být věřící pomáhá jak v práci, tak ve škole i v životě. A poslední z této skupiny se svěřil, že mu víra nepomáhá. Poslední skupinku tvoří patnáctiletí chlapci s celkovým počtem čtyř členů. Ten první napsal, že mu víra pomáhá ve škole, druhý chlapec vidí přínos ve spoustě známých, pro třetího znamená víra důvod a cíl života a poslední čtvrtý uvedl: „Jsem křesťanem celý život a nedokážu tak pořádně posoudit, jaké razantní změny jsou mezi věřícím a nevěřícím.“ Do tohoto odstavce lze opět zahrnout ještě dvě věkové výjimky, a to chlapce šestnáctiletého a devatenáctiletého. Ten první z nich odpověděl: „Že jsem věřící pro mě znamená, že věřím ve smysl života, ať už je jakýkoli, a to je Bůh. Druhý uvedl: „Pomáhá mi to v tom, že kdykoli 23
něco zkazím, může to být k celkovému prospěchu.“ tvrdí, že díky víře se snaží rozumět lidem a pomáhat jim.“
2.3.4 Vyhodnocení odpovědí dívek na pátou otázku Co se týká nejmladší dvanáctičlenné skupiny dívek, jejich odpovědi se shodovaly v tom, že shledávají víru jako přínos pro různé skutečnosti, nejčastěji to byla škola, sebevědomí a jiné osobní problémy či důvody. Třináctiletá děvčata s počtem pěti dotázaných uvedla ve stejném počtu, jak praktické důvody, jako např. že v dějepise probírají křesťanství, tak ale také ty ryze duchovní nebo morální týkající se třeba sebeovládání, vztahu k některým lidem apod. Sedm čtrnáctiletých dívek odpovědělo dvakrát na poměrně vysoké úrovni, co se týče důležitosti jejich vztahu k víře. A co ještě stojí za zmínku, opět i zde se našly další dvě odpovědi týkající se osobního růstu a psychického stavu. Zbývajících šest patnáctiletých dívek se třemi staršími kolegyněmi zahrnutými do výzkumu vyjádřily odpovědi většinou poměrně duchovně orientované, ale také prolínající se se sférou praktického života. Jedno děvče považuje víru jako hodnotnou třeba pro přátelství, jiné čtyři dívky zase vidí výhodu v případě vyrovnávání se s obecně těžkými situacemi nebo se strachem. Jedna dívka napsala, že se nemusí cítit sama, dál se dvě zmínily o síle, kterou díky víře získavají a pro poslední děvče je víra přínosem, protože ví, že ji má někdo rád.
2.3.5 Vyhodnocení odpovědí chlapců na pátou otázku U šesti odpovídajících chlapců ze všech devíti dvanáctiletých, kteří se výzkumu účastnili, se téma přínosu víry a její pomoci v životě dotazovaných ukázalo být chápáno jednoznačně pozitivně. Odpovědi vyjadřovaly hlavně výhody v běžném životě týkajícím se nejvíc školy, ale také i pomoci v nouzi. Tři chlapci se dotkli i vyloženě života duchovního. Jeden napsal, že mu víra přináší radost. Další dva ještě kladli důraz na snahu nehřešit. Třináctiletí chlapci už neviděli přínos víry tak optimisticky jako jejich mladší kolegové. Našli se zde totiž tři, kteří nepovažují, ať už z části nebo úplně, víru jako hodnotnou pro jejich život. Ale jsou i další tři, z nichž dva odpověděli na poměrně vysoké duchovní i konkrétní morální úrovni, zmínili třeba hodnotu zpovědi či větší zodpovědnosti, a jeden viděl prospěch obecněji v jiném pohledu na svět. Pro pět čtrnáctiletých chlapců znamená víra osobní přínos jak v praktickém životě, tak i v tom duchovním. Odpovědi opět zahrnovaly skutečnosti jako opora, zpověď, pomoc v práci 24
či škole, ale také na druhé orientované přínosy, kdy jeden chlapec zmínil pomáhání lidem. Jedna reakce na pátou otázku byla z této skupiny dotazovaných negativní. Dotyčnému totiž víra nepomáhá, jak s vykřičníkem napsal. Z nejstarších šesti chlapců reagoval na pátou otázku jeden z nich stejně jako jiný chlapec v předchozím odstavci. Odpověď totiž co se týče etiky byla na poměrně vysoké úrovni. Napsal, že díky víře se snaží rozumět lidem a pomáhat jim. Další reakce byly tentokrát však už všechny, až na jednu neutrální, pozitivní, i když přímo morálky se tedy už nedotýkaly. Jednalo se o přínos víry ve škole, v kamarádství a dvě odpovědi chlapců se shodly na smyslu, důvodu či cíli života.
2.3.6 Sedmá otázka dotazníku s možností otevřené odpovědi u dívek Nyní budou představeny názory sedmi dívek věkem opět od nejmladší po ty nejstarší. Sedmá projekční otázka tedy zněla: „Jak myslíš, že se zachová Fanda, který je z podobné rodiny jako ty, když se dostane do situace, že se mu spolužák za jeho náboženské přesvědčení posmívá?“ Všechna děvčata v této části si tedy vybrala možnost odpovědět vlastními slovy. Ta do dvanácti let včetně se s věřila s následujícími nápady. První dívka by si ho nevšímala a šla pryč, další by se spolužáka zase zeptala: „Vadí ti to hodně?“ A pokud by řekl ano, tak se zeptá proč (co mu je do toho). Třetí děvče, napsalo: „Vadí to? Tak choď taky do kostela.“ Jiná dívka by spolužákovi na místě Fandy asi odpustila, ale delší dobu by s ním prý nemluvila. A ta poslední by mu řekla, že to není jeho problém. Poslední dvě děvčata, která dala přednost otevřeným odpovědím, byla obě třináctiletá. Jedna uvedla: „Fanda mu odpustí, ale nenajde odvahu mu o svém vztahu k Bohu něco říci.“ A druhá diplomaticky napsala, že se Fanda zachová jak kdy, což je zřejmě reakce na dané možnosti k této otázce, které zněly za a) spolužákovi odpustit a třeba mu i vysvětlit, jak je Fanda šťastný ze vztahu s Bohem nebo za b) neříkat nic, myslet si své a nevšímat si ho.
2.3.7 Sedmá otázka dotazníku s možností otevřené odpovědi u chlapců I zde jsou reakce šesti chlapců uvedeny vzestupně podle jejich věku. Na stejnou otázku jako v předcházejícím odstavci chtěli odpovědět chlapci vlastními slovy následovně. Jeden dvanáctiletý respondent by na Fandově místě spor vyřešil tím, že spolužáka fyzicky napadne. Dva čtrnáctiletí chlapci by zase spolužákovi vynadali, jeden by mu řekl, ať si hledí svého a druhý si vybral jízlivější odpověď, která posílá spolužáka do patřičných míst, slušně řečeno. A zbývají už jen tři pátnáctiletí dotazovaní. První z nich by na místě Fandy 25
svého spolužáka ignoroval, což je velmi podobné řešení odpovědi a), druhý by ho opět fyzicky napadl a třetí by mu prý odpustil a vysvětlil, proč věří, a to se zase velmi shoduje s odpovědí b).
2.3.8 Vyhodnocení výzkumu z hlediska náboženství ve vztahu k morálce dotazovaných V této části práce budou postupně představeny postoje mladých týkající se náboženství, zde tedy přímého osobního vztahu dotazovaného k transcendentnu, a morálky. Je třeba znovu upřesnit, jak už bylo naznačeno v podkapitole 2.1 Informace o projektu a realizace výzkumu, povahu otázek dotazníku. Ta je taková, že od první do čtvrté až páté otázky se objevují jen dotazy zaměřené na náboženskou oblast. Pátá otevřená otázka zasahuje svými odpověďmi jak do náboženské sféry, tak i do etické. Od páté až šesté po poslední dvanáctou otázku začíná sféra etická. Odpovědi se budou rozebírat postupně od první otázky dotazníku až po tu poslední. Z první otázky dotazníku bylo zjištěno, že na výzkumu se podílející mládež z diecéze považuje z 59 % víru jako opravdovou součást svého života. To může ve výsledku a v projevech mladých znamenat mnohé, ale přesto toto tvrzení většiny do výzkumu zapojených o něčem vypovídá. Druhou otázkou bylo zjištěno, že by opět překvapivě stejných 59 % mladých v neděli na mši určitě nebo spíše šlo ze své vůle v případě nepřítomnosti rodičů. Také zajímavá a většinová výpověď poukazující na osobní vztah dotazovaných k církevním úkonům. Navazující třetí otázka se ptala po důvodu účasti respondenta na bohoslužbách, mších či církevních setkáních. Největší počet odpovědí 54 % si získala možnost s důvodem pro bližší setkání s Bohem, což je asi jedna z nejvyšších hodnot pro člověka, který chce žít s křesťanskou vírou. Otázka čtvrtá se týká modlitby do výzkumu zapojených dětí a mládeže z litoměřické diecéze. Cítí se celkem dobře a nevnímají nic, co by stálo za zmínku, to je jejich nejčastější odpověď zastoupená 48 % osob. Co do významu důležitosti jedné ze základních potřeb křesťana se zdá být tato odpověď poněkud vlažná. Co se týká páté otevřené otázky, tak její většinové odpovědi budou nyní shrnuty tak, že nejdříve se zmíní reakce dívek věkem vzestupně a stejný je potom postup i u chlapců. Uvedené výpovědi respondentů jsou jen takové, jaké se nejvíce hodily pro tuto část, tedy týkající se přímo náboženství a morálky. Nejmladší účastnice výzkumu se nejčastěji shodly na škole a učení, jako oblasti, kde jim víra pomáhá. U jedné třináctileté dívky se už 26
objevuje náznak morálního přínosu toho, že je člověk věřící, když zmínila mj. vztah k některým lidem. Už to, že odpověď je oproti ostatním zaměřená jinam než na sebe samu, se zřejmě dá považovat za eticky relevantní. Ze sedmičlenné skupiny čtrnáctiletých dívek se dvě dotkly vztahu s Bohem, jinak byly odpovědi směrovány spíše na běžné životní situace člověka s duchovnem příliš nesouvisející. Z těch nejstarších šesti dívek pak tři uvedly přínos v rovině transcendentní v podobě růstu osobního vztahu k Bohu. Ostatní přínosy pak s touto oblastí tolik nesouvisely. U nejmladších chlapců se potom objevily tři odpovědi související s morálkou, zmínili, že neděláme zlé věci, chováme se o něco lépe než nevěřící a jeden chlapec vidí přínos víry hlavně ve snaze moc nehřešit. Ani zde ale dva z těchto respondentů nezapomněli na školní oblast, kde jim pomáhá to, že jsou věřící. Dále z šesti třináctiletých chlapců se dva shodli na názoru, že se mohou více přibližovat Bohu v různých oblastech, např. větší závislostí na Něm či očištěním duše u zpovědi. Z pěti čtrnáctiletých odpovídajících se jen jeden dotkl zde probíraných dvou témat, tentokrát se jedná zase o oblast morálky. Napsal, že víra ho motivuje být lepším třeba v pomáhání lidem. Co se týká chlapců nejstarších, tak z celkem šesti dva zmínili ve svých odpovědích relevantní témata pro tuto část práce. Jeden shledává být věřícím jako prospěšné jednak v určení smyslu života, kterým je pro něj Bůh a druhý chlapec považuje víru za zdroj, díky němuž může rozumět lidem a pomáhat jim. Od šesté projekční otázky, která otevírá tento odstavec se už odpovědi budou věnovat pouze oblasti morálky. 70 % dotázaných si vybralo možnost promluvit si s kamarádem, který chce něco ukrást. Odpověď s držením jazyka za zuby pro strach ze ztráty kamarádství si tedy tito respondenti nevybrali. Na sedmou otázku bylo na výběr ze tří možností. První, která znamenala odpuštění spolužákovi posmívajícímu se za to, že je někdo věřící a třeba i vysvětlit důvod víry, si vybralo 42 % osob vyplňujících dotazník. O něco menší procento mladých, ale zvolilo neříkat takovému spolužákovi nic, myslet si své a nevšímat si ho, jedná se zde o 36 % lidí. Třetí možností byla nabídka odpovědět vlastními slovy. Té využilo sedm dívek, dvě z jejich odpovědí byli víceméně negativně laděné spočívající ve slovním zavrhnutí toho, kdo se vysmívá, další reakce vyjadřovala téměř to samé, co bylo navrženo ve druhé odpovědi, jenž byla na výběr. Zeptat se, jestli mu víra u spolužáka vadí a dodat, tak choď taky do kostela, byl návrh další dívky. A poslední tři spíše kladná řešení si vybrala děvčata zbývající. Jednalo se buď o odpuštění tomu, kdo se posmívá a více situaci neřešit nebo odpustit, ale nemluvit s ním či konstatování, které se poněkud vypočítavě přiklání k oběma daným možnostem - zachovat se podle situace, tedy jak kdy. U chlapců se jich k otevřené odpovědi přidalo šest, z nichž dva si vybrali fyzický útok na takového posměváčka, opět dva jsou zase pro slovní napadení 27
a poslední dva odpovídající mladí muži si zvolili možnosti, které jsou velmi podobné nabízeným odpovědím a) a b). Osmá otázka dotazníku nabádala respondenty, aby se zamysleli nad situací, kdy si všimnou ve společnosti kamarádů jednoho z nich, protože je nějak smutný. Reakce byly zajímavé hlavně u dvanácti dívek ve věku dvanácti let, protože úplně všechny si vybraly první morálně nejvyšší odpověď z nabídky. Totiž, že by se nějakým způsobem pokusily s dotyčným o komunikaci. Totéž si ale vybralo dohromady 73 % z celkového počtu dotazovaných mladých z diecéze. Zavrhli tedy ostatní řešení, mezi která patřilo, že by sice měli zakročit, ale nemají k tomu odvahu, dále byla na výběr možnost vysvětlující, že je onen smutný člověk v situaci, která se jistě vyřeší časem sama, anebo nechtějí zasahovat, protože každý by si měl umět poradit sám a nespoléhat se na pomoc druhých. K deváté otázce zjišťující míru respektu osob zúčastněných výzkumu k druhé osobě a její důstojnosti, ale také míru odpovědnosti za svá slova patřila nejčastější odpověď vyjadřující zlatou střední cestu v morálce. 39 % vzorku mladých z diecéze totiž vyjádřilo, že střídavě předává dále mezi lidi něco velmi osobního a nepříjemného o jiném člověku, zkrátka jak kdy. Ale vzhledem k tomu, že v zadané otázce nebylo vyzrazení choulostivé věci podmíněno slibem mlčení, je výsledek poměrně hodnotný z hlediska charakteru odpovídajících. Navíc podobných 31 % zvolilo možnost, že i přes pokušení se většinou ovládnou a nic nevyzradí, protože nechtějí mít špatné svědomí. Ostatní tři odpovědi, tedy okamžité předání poškozující zprávy nebo vyzrazení, i přes vědomí špatného skutku či naopak zastávání názoru, že nepokřivování pověsti druhých je jednou z hlavních zásad, si vybral nízký počet odpovídajících. U desáté otázky ptající se na sebehodnocení v závislosti s náboženstvím, tedy zda sebe dotázaný považuje nějakým způsobem za cennějšího, protože je křesťan a uvědomuje si význam Božího stvoření, anebo si myslí, že by sebe v kůži ateisty viděl stejně hodnotným, odpovědělo kladně na první část otázky, která vyvyšuje postavení Božího dítěte, 61 % na výzkumu se podílejících. Tato otázka, nutno říct, se týká spíše křesťanské etiky než etiky obecně. Předposlední jedenáctá otázka zjišťuje, jak se staví respondenti k penězům a majetku. V tomto případě navíc ještě souvisí téma financí s faktem, kdy dotazovaní žijí z prostředků rodičů, což by mělo být zohledněno. Zde se objevuje opět ideál zlaté střední cesty, přičemž největší počet odpovědí dosáhlo 39 %. Tento výsledek znamená, že mladí tak úplně nesouhlasí s tím, že peníze rodičů mají pokrýt pouze základní potřeby jako oblečení a jídlo atd. Poměrně morálně vysoko nastavená otázka ukázala, že do výzkumu zapojení se do určité 28
míry nechtějí vzdát takových prostředků jako je např. dražší oblečení, moderní drobná elektronika nebo zájezdy do zahraničí. Což je nejen vzhledem k věku dotázaných osob, ale i k současné době pochopitelné. Ovšem druhá nejčastější odpověď dávala za pravdu schopnosti obejít se bez zmíněných věcí. A poslední dvanáctá otázka se ptá po rasové diskriminaci dotazovaných. Téměř polovina z účastníků výzkumu, přesněji 46 %, tvrdí, že mezi lidmi pro ně není rozdílu. Ale zároveň druhá nejčastější odpověď vyjadřuje pocit ohrožení v přítomnosti např. Roma, černocha aj.
2.4 Srovnání s výsledky z podobného dotazníkového šetření Vzhledem k tomu, že bylo poměrně obtížné najít práci s obdobným zaměřením, rozhodla jsem se srovnat některé údaje s alespoň mírně související či příbuznou bakalářskou prací Markéty Havlíčkové s názvem 3. celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou – dotazníkové šetření. Z očekávání účastníků CSM (celostátního setkání mládeže) jsem se pokusila zjistit jejich životní cíle, zájmy a motivy mladých křesťanů spojených s náboženstvím a potažmo snad i morálkou. Tyto zjištěné údaje pak budu porovnávat s výsledky respondentů z mého výzkumu. První dotaz Markéty Havlíčkové na účastníky jejího výzkumu zjišťoval, co očekávají od společenství a celého setkání. Ve srovnání s mými respondenty a jejich odpověďmi na třetí otázku z dotazníku uvedeného v příloze této práce, která se zajímala, z jakého důvodu navštěvují bohoslužby, mše sv. a další církevní setkání (mezi něž patří i CSM), se nám oběma shodoval jeden okruh odpovědí. Do něho patří setkání s novými lidmi, setkání s kamarády nebo poznat více dnešní mládež, jak bylo v Markétině verzi. V mém podání do tohoto okruhu patří možnost popovídání si (s některými lidmi), která byla u dětí a mládeže navštěvující hodiny náboženství v rámci Litoměřické diecéze tou nejčastější. U Markéty se zase zmíněné tři možnosti staly nejvyhledávanějšími. To znamená, že u obou dotazníkových šetření se prokázal být důvod a očekávání od těchto setkání velmi podobný. Další dotaz slečny Havlíčkové se týkal duchovního života. S ním stále souvisí má třetí dotazníková otázka, u které se tedy může stále zůstat. V mé verzi se objevily jako důvody účasti na zmíněných schromážděních bližší setkání s Bohem nebo dozvědění se nových informací. Nejvíce osob se rozhodlo pro bližší setkání s Bohem, rovných 54 %. K podobným odpovědím z Markétina výzkumu, jakými byly duchovní obnova, setkání s Bohem – přiblížení se mu a prohloubení víry se rovněž přiklonil největší počet těch, kdo se na výzkumu podíleli. Znovu se tudíž potvrzuje stejný pohled na motivy účastníka církevních či duchovních setkání. 29
Dále se v rámci porovnávání našich dotazníků shodly dvě možné odpovědi modlitba a svátost smíření. Ty se vyskytly i v mém dotazníku v podobě odpovědí vlastními slovy. Oba výzkumy tentokrát ukázaly velmi nízký počet respondentů přiklánějící se k modlitbě a zpovědi jako cíli duchovního života, ať už v rámci církevních setkání či v podobě přínosu víry.
3. Kazuistika Tato případová studie byla do absolventské práce zařazena proto, aby se také v konkrétním podrobnějším příkladu mohl ukázat možný vliv náboženského působení na morální stránku dané osobnosti.
3.1 Úvod ke kazuistice K. je můj jedenáctiletý klient s lehkým mentálním postižením, kterému jsem osobní asistentkou skrze organizaci Máme otevřeno, o. s., kde jsem registrovaná jako asistentka už od druhého ročníku na Jaboku. Asistence většinou probíhá formou pravidelného každotýdenního doprovodu K. ze školy na plavání a pak domů. V plaveckém kroužku je chlapec integrován mezi zdravé děti a hodinu vede instruktorka, tzn., že já jen na K. dohlížím.
3.2 Osobní anamnéza chlapce K. je chlapec s lehkou mentální retardací, má epilepsii a ADHD. Epileptické záchvaty se projevují naštěstí pouze krátkým zahleděním (absencí vědomí), při kterém není třeba nijak zasahovat, stačí počkat až záchvat přejde. Vzhledem k možnosti epileptického záchvatu je třeba chlapce pečlivě sledovat, aby byla zaručena zejména při plavání jeho bezpečnost. Klient žije pouze s matkou a sedmiletou zdravou sestrou v pěkném bytě 2+1 na Vinohradech. Rodiče K. jsou několik let rozvedení. Chlapec byl integrován do běžné třídy ZŠ, kterou zřizuje náboženská společnost Jednota bratrská. Výuku zvádá za podpory školního asistenta. Z této školy byl však i se svou sestrou nucen odejít kvůli přístupu vedení školy, které mělo problémy s jeho integrací. Nyní oba navštěvují Veselou školu církevní základní a uměleckou. Chlapec se zajímá o svět kolem sebe a je zvídavý.15
3.3 Problémová situace
15Viz
informace z interních materiálů Máme otevřeno, o.s.
30
K. je většinou slušné a naprosto bezproblémové dítě, avšak jednou za čas se najdou určité prvky v jeho chování, které se mohou považovat za nevhodné a nežádoucí. To se ovšem netýká jen běžných neposlušností jako u dětí bez postižení, protože se u chlapce jasně ukazuje, kdy a jaký význam mají zmíněné poruchy K. v jeho prožívání a jednání. Pro konkrétní ukázku lze uvést tři situace, kterých jsem si za asistencí všimla. Je potřeba zmínit, že vzhledem k chlapcovým poruchám jsou některé výkyvy v chování samozřejmě omluvitelné. První je poznatek toho, že se chlapec snaží vyrovnat, zřejmě nejvíce po intelektuální stránce, své o čtyři roky mladší sestře V. Dokládá to časté pošťuchování a jemné fyzické napadání V. hlavně po rozhovorech, při kterých K. jakoby nedosahuje rozumových schopností své mladší sestry. Co se týká druhé situace, ke které občas dochází, i když nutno poznamenat, že se takovéto chování objevovalo hlavně dřív, kdy byl K. ještě mladší (to dokládá viditelné pokroky), se týká mnohdy nepatřičných sociálních impulsů k cizím osobám. K. si pravděpodobně neuvědomuje, že by jeho, i když dobře míněné, navazování kontaktů mohlo dotyčným neznámým lidem vadit. V případě slovních reakcí dochází ze strany K. většinou k velice vybraně formulovaným slovům na jeho věk. To dokládá snahu vyvolat pocit důstojnosti a důležitosti, který pravděpodobně K. hlavně ve škole, kde se nejvíce ukazuje jeho opravdový mentální stav, chybí. Jiné reakce chlapce se týkají projevů jako vyplazování jazyku na jemu nesympatické lidi či nechtěné fyzické kontakty, kterými obtěžuje třeba cestující v MHD, když např. pohupující nohou, kterou si často přes druhou nohu, což působí mimochodem opět více dospěle, se otírá kolem stojící osoby. Ale tento druhý příklad je, zdá se, mimovolním projevem, který si K. neuvědomuje. Třetí, i když méně časté projevy nežádoucího leč opět pochopitelného chování spočívají v situacích, kdy K. nadhodnocuje své kompetence a schopnosti, což i zde souvisí s touhou dosáhnout určitého standardu v dovednostech stejně starých dětí. Projevuje se to zejména tím, že si občas trochu vymýšlí a přehání při popisování svých rádoby velikášských prožitků, nebo při netypických událostech, kdy např. jeho maminka slavila v den mé asistence s K. narozeniny a on jí chtěl něco koupit. Tenkrát mi sebevědomě tvrdil, že má určitý finanční obnos, který mu stačí na nějaké vitaminy, které byl rozhodnutý mamince koupit, že je prý kupují často. Když jsme si vystáli po několika neúspěšných pokusech v obchodech frontu v lékárně, zjistila jsem, že K. nemá zdaleka příslušný peněžní obnos, který by na ony vitaminy potřeboval. Tato situace mi vlastně zase po nějaké době otevřela oči, protože jsem si uvědomila, že K. žel není, i když to právě často nevypadá, díky jeho skvělé vnější adaptaci,
31
v určitých případech schopný samostatně uvažovat a rozhodovat se, jako by jinak na svůj věk byl. Proto jsem se poučila a už nebývám v podobných situacích tak důvěřivá.
3.4 Vyřešení I když některé řešení už bylo v závěru předcházející části 2. Problémová situace naznačeno, je potřeba zmínit tu nejdůležitější a hlavně nejvíce účinnou „léčbu“ K. problémů. To je podle mého soudu jednoznačně matčino výchovné působení. I když výchovné působení není možná nejlepší vyjádření, protože, co jsem mohla v rodině chlapce vypozorovat, maminka jedná v kontaktu s dětmi velmi přirozeně, neformálně a nenuceně. Myslím, že má vrozený dar skromnosti a zkrátka dobrých mravů, což na děti působí jistě velmi pozitivně. Nelze ale tvrdit, že se matka vůbec nesnaží děti a zejména K. nějakým způsobem usměrňovat. Zdá se, že používá výhradně slovní formu, nicméně zmíněné usměrnění dokáže podat takovou vtipnou formou vyjádření, že to na první pohled možná výchovně ani nepůsobí. Další doufám pozitivní vliv na chlapcovo případné problémovější chování je má aktivní přítomnost na asistenci, kdy ho doprovázím na plavání. Snažím se podle individuálního plánu zlepšovat ty méně vhodné vlastnosti či nedostatky, které K. má. Jedná se např. o vedení k větší samostatnosti a lepší zvládání běžných situací člověka.
3.5 Závěrečná část kazuistiky Je potřeba ještě dodat, v čem je podle mého soudu úspěch a dobré působení matčiny výchovy. Vypozorovala jsem spíše skryté sympatie ke křesťanskému náboženství, které se projevují určitými rodinnými zásadami slušného chování, velmi lidským otevřeným a poměrně, i když snad zdravě důvěřivým přístupem maminky K. k lidem. Tyto projevy ale také samozřejmě mohou vyplývat z jejího morálního a osobnostního založení. Nicméně, co se týče např. četby, dodržování určitých křesťanských tradic či občasných kajícných poznámek odkazujícím k dlouhé absenci návštěvy kostela, lze vidět jasné souvislosti se snahou o určitý kontakt s církví. Nelze ovšem zapomenout ve výčtu působení na chlapcův celkový rozvoj samozřejmě na zmíněnou církevní školu, kde mají kantoři dětem předávat nenucenou formou význam křesťanských hodnot. O toto obohacení vedoucí k nepochybně zdravějšímu vývoji osobnosti se ve vhodných situacích snažím také já, abych rozšiřovala chlapcův vhled do jeho různých životních situací i skrze stránku teologickou. Tato kazuistika ukázala, že člověk nemusí být křesťanem v církvi aktivním, aby mohl předávat svěřeným dětem biblické morální hodnoty. 32
V závěru bych ráda zhodnotila výsledky zaznamenané v průběhu této práce z teoretické i praktické části a také uvedu návrhy a doporučím některá svá stanoviska týkající se dané problematiky. Z teoretické části práce by mělo být tedy patrné, že rodina se jeví jako základní kámen pro utváření důležitých životních hodnot. I když se to dnes zdá být poněkud v kontrastu se skutečností, která ukazuje na zvýšenou míru pedocentrismu, samotnému dítěti v důsledku tento přístup spíše škodí. V současnosti se objevuje také kladení zvýšeného důrazu na finanční situaci rodiny, což způsobuje nedostatek času věnovaného dětem. To se pak mnohdy odráží na jejich nevhodném způsobu života. Dále otázka nízkého počtu dětí hlavně v sekularizovaných rodinách, může být pro ně samotné problémovým modelem. Děti díky sourozeneckým vzahům mohou potom v běžném životě dosahovat lepší komunikace a porozumění si s okolím. Ovšem je potřeba opakovat, že v důsledku není tolik důležitý počet dětí v rodině či finanční situace, ale právě tolikrát zmíněný vhodný výchovný přístup rodičů. Pohled teologický potom díky biblickým citacím poodkryl cennost dětí pro Krista a jejich smysl v souvislosti s Božím Královstvím. Také zájem kněží či jejich spolupracovníků o děti se zdá být jako velmi důležitý při slavení mše svaté pro výchovu k víře i k morálním hodnotám. V nejdůležitější praktické dotazníkové části bylo z většiny odpovědí objeveno, že víra a jí odpovídající chování jsou pro respondenty důležitými prvky v životě, což se projevilo i v přístupu k morálce, kdy se zjm. v některých případech ukázaly velmi vysoké hodnoty. Výsledky z první půlky dotazníku jednoznačně ukazují na nadpoloviční příklon dotazovaných k vyznání osobní víry v Boha a také žití víry v běžném životě. I když odpovědi na čtvrtou a pátou otázku nebyly z tohoto hlediska zrovna přesvědčující, zachránily to výsledky z prvních třech otázek. Výstupy z druhé půlky dotazníku z pohledu morálky prokázaly dvakrát výrazně vysoké hodnoty v podobě přímého a kladného zásahu člověka do situace s etickým problémem a jednou mírně vysoké. Ostatní čtyři výsledky z otázek dotazníku nebyly tak procentuálně výrazné, avšak vzhledem k vyšší míře nastavení morálněhodnotové hranice u odpovědí nelze tvrdit, že by byly morálně negativní. V kazuistice se pak ukázal být dobrou motivací ke zdravému chování dítěte hlavně správně přistupující rodič, ať už z popudu náboženství či z jiných osobnostních nebo kognitivních popř. situačních morálních předpokladů.16 Nevím, jestli jsem na otázku danou v úvodu svým výzkumem dokázala odpovědět, ale souvislosti s náboženstvím a morálkou v teoretické i praktické části, myslím, byly naznačeny. Takže věřím, že jsem cíle vyřčeného v úvodu svou prací určitým způsobem dosáhla. Poskytla jsem náhled do složité situace souvislostí mezi náboženstvím 16
Viz Dvořáková 50
33
a morálkou. Lze tedy říci, že zjištěná vyšší míra osobní víry u respondentů může souviset se zjištěnou vyšší mírou kladné aktivity v etických situacích. Přímou souvislost ovšem nelze jednoznačně rozluštit, hrají zde jistě roli i další faktory jako třeba temperament člověka, který se nedá tak měnit jako jeho charakter. Jediné, co výzkum s určitostí může potvrdit je, že u žádného z dotazníku nebyl zjištěn případ, kdy by se u dotazovaného projevila nízká míra morálních hodnot spolu s vysokou mírou osobní víry a naopak nízká míra víry s vyššími náznaky výskytu morálních hodnot. Ovšem nepovažuji výsledek za významně přínosný pro svou ne přílišnou odbornost. Jistě by stálo za to porovnat každý dotazník zvlášť, aby se ukázala přímá a konkrétnější souvislost významu víry a morálky u jednotlivých respondentů. To může být námětem třeba pro bakalářskou práci, kterou bych chtěla na tento výzkum navazovat. Velkou neznámou, kterou je třeba ještě nyní podotknout, se stává otázka upřímnosti respondentů, což je ale asi problém všech dotazníkových výzkumů. Myslím si, že mě vytváření tohoto úkolu obohatilo o uvědomění si hlubších stránek některých třeba na první pohled jasných věcí. Hlavně v literatuře jsem mohla objevit velmi podnětné informace.
34
Resumé This
thesis
talks
about
children
and
youth
in
the
terms
of
religion
and morality. It is entitled Does religion influence the moral behavior of children and youth? My friends and my hobby is to organize activities for the children of the parish. We often go to various Christian meetings where we help the preparatory team. I´m also interested in morality. The content of this theses is theoretical part where children‘s relationship to religion is showed in terms of psychological, family, friends and theological. The family and friends environment were divided into two other views - from the past and the present. The theological views were divided on the Old Testament and the New Testament. Then the practical part of this thesis starts. Here my research is presented. I asked 59 children and youth in the age of twelve to fifteen to respond on twelve questions. The children are from Litoměřice’s diocese and they are attending religion lessons. Research should indicate whether and if there are some differences in the moral behavior of children with a deeper relationship with God and without a larger anchor of faith. I also compare my research with another quite similar one. And in the end I’ve added some casuistry correlative with my theme. I´m not sure, if I reached the aim mentioned at the beginning of this thesis. I don´t know if I found the response to question which is also the title of my thesis but I can say that the faith and the corresponding behavior for the respondents are important elements in life, which was reflected in the approach to morality and in some cases it showed very high values.
35
Seznam použité literatury: Bible, český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, ISBN 97880858103 DVOŘÁKOVÁ, Jana. Morální usuzování: vliv hodnot, osobnostních charakteristik a morální identity na řešení a zdůvodnění morálních situací : disertační práce. Brno, 2007. 125 s. Masarykova Univerzita. Filozofická fakulta. Psychologický ústav. Školitel Mojmír Tyrlík HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 1. vyd. Praha : Panorama, 1990. 416 s. HOMOLA, Miloslav a kolektiv. Rozumíte svému dítěti? : edice rodičům o výchově dětí, Praha : Státní nakladatelství, 1977, 74-0-274 KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese, Praha : Portál, s.r.o., 2006, ISBN 80-7367-181-6 KREJČÍŘ, Antonín. Kniha o výchově pro rodiče a vychovatele, Brno : Brněnské tiskárny, 1948 LEISTOVÁ, Marielene. První zkušenost s Bohem, Přel. M. Otavová. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-177-6 MARTINEK, Michael. Ztracená generace. 1. vyd. Svitavy : Trinitas, 2006. 203 s. ISBN 80-86885-14-3 brož. MERTIN, Václav. Jedináček? Nic fatálního! Katolický týdeník. 2005, č. 47 MORRISH, Ronald G. 12 klíčů k důsledné výchově. Praha: Portál, 2003. 135 s. ISBN 978-80-7367-557-8 MUCHOVÁ, Ludmila. Úvod do náboženské pedagogiky. 1. vyd. České Budějovice : JUČBTF, 1992. PREKOPOVÁ, Jiřina. SCHWEICEROVÁ, Christel. Děti jsou hosté, kteří hledají cestu. Praha: Portál, 2003. 156 s. ISBN 978-80-7367-495-3 PRŮCHA, Jan. WALTEROVÁ, Eliška. MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 1995 RICKEN, Friedo. Obecná etika. 1. vyd. Praha : OIKOYMENH, 1995 ŠOLTÉSZ, Štěpán. Kristus a rodina. 3. vyd. Praha : Kalich, 1990 TOŠOVSKÁ, Milena. Význam duchovní zkušenosti pro zrání osobnosti : bakalářská práce. Praha, . s. Univerita Karlova. Evangelická teologická fakulta. Katedra ... Vedoucí práce ... Úmluva o právech dítěte. 1989 36
Příloha Dotazník na téma: Provázanost víry s morálkou u dětí z litoměřické diecéze ve věku 12 - 15 let NAPIŠ PROSÍM SVOJE POHLAVÍ A VĚK: své odpovědi, prosím, zakroužkuj (pouze jednu nejvíce se hodící), v případě pokynu se rozepiš (nebude-li ti nějaká otázka dostatečně jasná, zkus požádat o vysvětlení svého/ou katechetu/ku či učitele/ku) 1) Prožíváš víru jako opravdovou a významnou součást svého života?
ANO / NE
2) Kdyby rodiče nebyli v neděli doma, šel bys na mši svatou sám od sebe? a) b)
určitě ano spíše ano
c) možná ano, možná ne d) spíš ne
e) určitě ne
3) Dá se říci, že navštěvuješ bohoslužby, mše sv. a další církevní setkání z důvodu: a) bližšího setkání se s Bohem c) z půlky z nátlaku a z půlky z vlastního přesvědčení b) dozvědění se nových informací d) popovídání si s (některými) lidmi e) aby okolí vidělo, že tato shromáždění navštěvuji 4 ) Když se modlíš, řekl bys, že: a) pociťuješ něco zvláštního, co tě „nabíjí“ b) cítíš se celkem dobře věku
c) nevnímáš nic, co by stálo za zmínku d) nebaví tě to moc
e) příšerně se nudíš, jako ostatně spousta lidí ve tvém
5) Co s sebou přináší to, že jsi věřící, pomáhá ti víra třeba v něčem? - stručně se rozepiš (v případě potřeby můžeš použít i druhou stranu) 6) Představ si, že věřící Honzík má kamaráda Pepu, který chce zkusit něco v obchodě poprvé ukrást, aby si dokázal, jak je „dobrý“. Honzík by podle tebe a asi většiny lidí spíš udělal to, že: a) s Pepou promluví a probere následky i smysl takového záměru b) bude radši držet jazyk za zuby a tiše souhlasit, aby si s Pepou nerozházel kamarádství 7) Jak myslíš, že se zachová Fanda, který je z podobné rodiny jako ty, když se dostane do situace, že se mu spolužák za jeho náboženské přesvědčení posmívá? Fanda by mohl: a) spolužákovi odpustit a třeba mu i vysvětlit, jak je Fanda šťastný ze vztahu s Bohem b) neříkat nic, myslet si své a nevšímat si ho c) nebo napiš vlastní nápad: 8) Uvažuj o podobných situacích, kdy jsi např. někde s kamarády a všimneš si najednou, jak je jeden/jedna z nich vyloženě smutná/ý, aniž by ale na sebe záměrně upozorňoval/a: a) máš pocit, že je třeba tohoto kamaráda/kamarádku nějakým způsobem oslovit a zeptat se na příčinu jeho/jejího smutku nebo aspoň třeba maličkostí rozveselit 37
b) pomyslíš si, že bys ho/ji měl asi oslovit nebo aspoň udělat aspoň jakékoli drobné gesto pro změnu, ale nemáš odvahu to udělat c) řekneš si, že je asi zrovna v nějaké chvilkové špatné náladě a že se to určitě později nějak samo spraví a vyřeší d) zastáváš názor, že každý je sám svého štěstí strůjce a musí si umět poradit sama/sám 9) Zkus si vzpomenout, jak to obvykle dopadne, když prožiješ následující. Byl jsi svědkem události, kdy osoba z tvého okolí zrovna provedla nějakou neobvyklou hloupost nebo se jí stal třeba opravdový trapas. A ty se teď bavíš s jiným člověkem, který toho nešťastníka zná také. a) neváháš a o té neslýchané události mu hned povyprávíš b) většinou nakonec nevydržíš a i když jsi původně nechtěl, řekneš mu to c) jak kdy - někdy to dopadne, že všechno vyzradíš ale jindy se zase dokážeš udržet d) i přes pokušení se nakonec většinou ovládneš, protože nechceš mít špatné svědomí e) nepokřivovat pověst druhých je jedna z tvých zásad, které se snažíš vždy dodržovat 10) Jako věřící se člověk může cítit nějak víc sebejistý nebo vnímat větší vlastní hodnotu: a) souhlasím
b) nesouhlasím
11) Peníze mých rodičů jsou pro mě důležité hlavně z té stránky, aby dokázaly pokrýt základní potřeby naší rodiny pro zajištění bydlení, stravy, ošacení a nákladů, které souvisí s uspokojením běžných sociálních kontaktů či možnost jet v tuzemsku na výlet nebo jednou ročně na dovolenou. Na tom ostatním (drahé a moderní oblečení, nejnovější elektronické výrobky jako mobil, MP3/4, zahraniční pobyty atd.) mi tolik nezáleží, je to už nadstandard, který mít nechci. a) určitě b) asi ano
c) ne tak docela d) nemohu souhlasit
e) neumím to posoudit
12) Když si přede mnou nebo za mnou ve frontě či kdekoli jinde stoupne nebo sedne občan romské národnosti, černoch, Žid či Vietnamec: a) pociťuji absolutní odpor c) je to pro mě neutrální pocit, mezi lidmi pro mě není rozdílu b) necítím se příliš bezpečně d) rád/a lidi takových národností poznávám
Děkuji mockrát za vyplnění!!! Vypracovala: Kristýna Krejčíková
[email protected] 38
777 200 082, 481 311 402
39
