JABOK VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ A TEOLOGICKÁ. Absolventská práce. Petra Štelclová

JABOK – VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ A TEOLOGICKÁ

Absolventská práce

Petra Štelclová

Možnosti práce s násilnou osobou na příkladu programu „Stop násilí ve vztazích“

Jaké programy jsou nabízeny osobám, které mají potíže se zvládáním agrese ve vztazích v rámci programu „Stop násilí ve vztazích“?

Obor/ Předmět/ Katedra: Sociální práce Vedoucí práce: PhDr. Hana Pazlarová, PhD. Studijní program: Sociální pedagogika a teologie

Praha 2016

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem tuto absolventskou práci s názvem „“ napsala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

V Praze 2016

Petra Štelclová ..…………………………

Bibliografická citace ŠTELCLOVÁ, Petra. Možnosti práce s násilnou osobou na příkladu programu „Stop násilí ve vztazích“. Praha, 2016. Absolventská práce. JABOK Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Str. 80

Anotace Cílem absolventské práce „Možnosti práce s násilnou osobou na příkladu programu „Stop násilí ve vztazích“ je popsat možnosti práce s násilnými osobami na konkrétním příkladě programu „Stop násilí ve vztazích“. Program probíhá v SOS centru Diakonie Českobratské církve evangelické - Středisku křesťanské pomoci v Praze a věnuje se osobám majícím potíže se zvládáním agrese ve vztazích. Tato práce obsahuje dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická část, která se zaměřuje na vymezení pojmů agrese, hněv, násilí a násilné osoby, je nápomocná k pochopení potíží osob mající sklony k agresivnímu a násilnému chování. Praktická část popisuje program „Stop násilí ve vztazích“ a jednotlivé terapeutické programy, jimiž jsou individuální, skupinová, párová a multipárová terapie. V praktické části je také shrnut výzkum provedený v rámci tohoto programu spolu s jeho výsledky. V příloze jsou vloženy interní materiály od pracovníků SOS centra. Jsou jimi dotazníky, které slouží jako reflexe výsledků programu a které jsou používány pro výzkum v rámci programu.

Klíčová slova agrese, hněv, agresivní a násilné chování, násilná osoba, možnosti práce, programy

Annotation The aim of this work “The Possibilities of Work with a Violent Person Illustrated with the Example of The Programme ‘Stop Violence in Relationships’ ” is to describe the possibilities of work in particular the programme ‘Stop Violence in Relationships’. The programme is realized in SOS centre of Diaconia of the Evangelical Church of Czech Brethren - The Centre Christianity Help in Prague and deals with people who have some problems with managing aggression in relationships. This work consists of two parts - theoretical and practical. The theoretical part focuses of defining the key words such as aggression, anger, violence and violent person, and tries to understand the problems of people who tend to behave aggressively and violently. The practical part describes the programme ‘Stop Violence in Relationship’ and the particular therapeutic programmes such as individual therapy, group therapy, couple therapy and multicouple therapy. In practical part the research conducted within this programme with his results is summarized, too. In supplement there are the internal materials from workers of SOS centre - the questionnaires that serve as a reflection of the programme results and that are used for the research within the programme.

Key words aggression, anger, aggressive and violent behaviour, violent person, the possibilities of work, programmes

Poděkování Děkuji paní PhDr. Haně Pazlarové, PhD. za odborné a vstřícné vedení mé práce i za rady, které mi během psaní práce poskytovala a které mi velmi dopomohly k vytvoření absolventské práce. Děkuji všem, kteří mě po celou dobu psaní práce podporovali a stáli při mně. Konkrétně velké poděkování patří mé rodině, příteli a kamarádům. Rovněž děkuji všem pracovníkům krizového centra SOS centra DČCE - SKP v Praze, zejména Mgr. Ivě Průškové, za odbornou pomoc, trpělivost a věnovaný čas.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 9 TEORETICKÁ ČÁST………………………………………………………………………..10 1

2

3

Agrese............................................................................................................................... 11 1.1

Co to je agrese ........................................................................................................... 11

1.2

Typy agrese................................................................................................................ 12

1.3

Související pojmy ...................................................................................................... 14

1.4

Teorie agrese a příčiny agrese ................................................................................... 15

1.4.1

Vrozená agrese ................................................................................................... 15

1.4.2

Frustrační teorie agrese ...................................................................................... 16

1.4.3

Kognitivní neosociální teorie ............................................................................. 17

1.4.4

Teorie sociálního učení ...................................................................................... 17

Hněv ................................................................................................................................. 18 2.1

Kde se bere hněv a proč k němu dochází .................................................................. 18

2.2

Jak rozpoznat emoce hněv a zlost.............................................................................. 20

2.3

Jak pracovat s emocemi hněv a zlost ......................................................................... 21

2.3.1

Oprávněný a neoprávněný hněv ......................................................................... 21

2.3.2

Původ hněvu s odkazem na Písmo svaté ............................................................ 21

2.3.3

Spolupůsobení více emocí .................................................................................. 23

2.3.4

Postupy a kroky k pozitivnímu využití emocí hněvu a zlosti ............................ 25

Domácí násilí.................................................................................................................... 26 3.1

Vymezení pojmu a zasazení do kontextu .................................................................. 26

3.2

Projevy domácího násilí ............................................................................................ 28

3.3

Příčiny násilného chování .......................................................................................... 29

3.4

Násilní osoby ............................................................................................................. 30

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 34 4

Program pro osoby mající problém se zvládáním agrese ve vztazích .............................. 34 4.1

Základní informace a poskytované služby v SOS centru DČCE - SKP .................... 34

4.2

Program „Stop násilí ve vztazích“ ............................................................................. 37

4.3

Jednotlivé terapie programu ...................................................................................... 39

4.3.2

Individuální terapeutický program ..................................................................... 41

4.3.3

Párový terapeutický program ............................................................................. 42

4.3.4

Multicouple terapie ............................................................................................ 44

4.4

Výzkum programu Stop násilí ve vztazích ................................................................ 46

4.4.1

Dotazníky ........................................................................................................... 47

4.4.2

Diskuze ............................................................................................................... 53

Závěr......................................................................................................................................... 55 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 56 Přílohy ................................................................................. Chyba! Záložka není definována.

Úvod Ve své práci „Možnosti práce s násilnou osobou na příkladu programu "Stop násilí ve vztazích"“ se zabývám osobami, které mají potíže se zvládáním agrese a možnostmi práce s nimi. Téma práce jsem si vybrala, protože se domnívám, že násilným osobám by mohla být věnována větší pozornost a péče. Donedávna byla spíše upřednostňována pomoc obětem agresivního a násilného chování před pomocí osobám násilným. Vycházím z přesvědčení, že hněv je přirozená lidská emoce, se kterou se zle naučit pozitivně zacházet a v určitých situacích je to emoce pro život nezbytná, proto jí nelze ignorovat. Cílem mé práce je popsat možnosti práce s násilnými osobami na konkrétním příkladě programu „Stop násilí ve vztazích“. V prvních třech kapitolách teoretické části se zabývám zejména pojmy agrese, hněv a násilí a násilné osoby. Toto teoretické vymezení by mělo být nápomocné k pochopení potíží, které mají osoby se sklony k agresivnímu a násilnému chování. A mohlo by sloužit jako odrazový můstek či teoretické východisko pro práci s nimi. V první kapitole obecně zmiňuji pojem agrese a související pojmy, jako jsou agresivita, asertivita, hostilita, násilí či hněv. Dále zde rozebírám typy agrese, teorie a příčiny agrese. Ve druhé kapitole se zaobírám tím, kde se hněv bere a proč k hněvu dochází. Píši o tom, jak rozpoznat hněv a zlost, jak s těmito emocemi pracovat a jak je pozitivně využívat. Ve své práci také odkazuji na přístup Garyho Chapmana. On věří, že lidská schopnost hněvat se, má původ v Boží přirozenosti a tím zdůrazňuje hlubokou úctu k „vyšší moci“. Zmíněný přístup k hněvu a agresi chce nabídnout nejenom lidem věřícím v Boha. Ve třetí kapitole se věnuji problematice domácího násilí, projevům domácího násilí a příčinám násilného chování. Popisuji typologie násilných osob a charakteristické znaky násilné osoby, jež mohou alespoň ve zlomku pomoci rozpoznat osobu se sklonem k agresivnímu a násilnému chování. Čtvrtá kapitola je praktickou částí práce, v níž se věnuji možnostem práce s násilnými osobami. Uvádím některá zařízení poskytující pomoc násilným osobám. Konkrétně popisuji program probíhající v SOS centru Diakonie Českobratrské církve evangelické - Střediska křesťanské pomoci v Praze. A to program „Stop násilí ve vztazích“, který se věnuje osobám mající problémy se zvládáním agrese ve vztazích. Terapeuti, pracující s klienty tohoto programu, poskytují terapie individuální pro jednotlivce, skupinové pro jednotlivce pracující

ve skupině, párové terapie pro klienty v páru a multicouple terapie probíhající o víkendech pro skupiny párů. V praktické části též shrnuji výzkum provedený v rámci tohoto programu spolu s jeho výsledky. Příloha obsahuje interní materiály od pracovníků SOS centra, a to dotazníky. Slouží jako reflexe výsledků programu a jsou používány pro výzkum v rámci programu.

TEORETICKÁ ČÁST 1

Agrese V první části se budu zabývat pojmem agrese, různými typy agrese a souvisejícími

pojmy jako jsou agresivita, asertivita, hostilita, násilí či hněv. Neopomenu teorie agrese a její příčiny, které jsou nezbytné pro pochopení problémů a obtíží osob násilných, agresivním, tzv. agresorů či násilníků.

1.1

Co to je agrese

Vymezení pojmu agrese není tak snadné, jak se může na první pohled zdát. I přesto, že většina z nás má nějakou představu o tom, co to agrese je. Agrese zahrnuje velkou škálu projevů, a to je důvodem, proč může nabývat tolika významů.1 Dle psychologického slovníku2 je agrese definována jako: nepřátelství, útok, útočné či výbojné jednání vůči osobě, předmětu či překážce na cestě k uspokojení potřeby (reakce na frustraci - vztah prokázaný v experimentální psychologii). Biologicky jakákoli fyzická akce nebo hrozba akcí, kterou jednotlivec zmenšuje svobodu či genetickou způsobilost jiného jednotlivce. Agrese může být též potlačena a projevit se krátkodobě podrážděností nebo dlouhodobě psychosomatickými důsledky, může být přesunuta, ritualizována či symbolizována.3 Podle psychoanalýzy jde o pud, podle etologů o součást instinktivní výbavy umožňující přežití. Každá frustrace vyvolává agresivní chování zaměřené k poškození frustrující překážky jako obranný mechanismus ega. Je nejvýraznější u získávání potravy, obraně teritoria, získání sexuálního partnera či vlastní obraně. Naopak, podle zastánců sociálního učení jde o naučenou odpověď.4

1

ČERMÁK, Ivo. Lidská agrese a její souvislosti. Vyd. 1. Žďár nad Sázavou: Fakta, 1998. ISBN 80-902-6141-8.

S. 9 2

HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Vyd. 4., V Portálu 1. Ilustrace Karel Nepraš. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-686-5. S. 18 3 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ., ref. 2, s. 18. 4 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ., ref. 2, s. 18.

Komplexní povahou a složitou podobou agrese se též zabývá Ladislav Lovaš5 v knize Sociální psychologie, kde usiluje o vysvětlení, co agrese je a co není. Nejjednodušší charakteristika je záměrné ubližování, způsobování negativních důsledků. Agrese je chování, které má za následek ublížení, poškození, nebo k němu vede. Není přitom důležité, jakou podobu mají následky agresivního chování. Může jít o cokoli, co vyvolává odpor a prožívání psychické nepohody. Agresí není přemýšlení o tom, jak někomu udělat něco špatného, ani plánování a představování si, jak někoho zranit nebo poškodit. Velmi důležitým základním znakem agrese je její cílevědomý charakter. Proto se agrese definuje jako chování zaměřené na poškození, ublížení jiné osobě. Rozhodující je, zda bylo vykonáno záměrně, schválně. Náhodné poškození jiné osoby, stejně jako poškození způsobené neopatrností není agresí. Z psychologického hlediska jsou tedy záměrné a nechtěné poranění kvalitativně odlišné jevy.6 V rozhodnutí, zda se jedná o ublížení záměrné či nechtěné, hraje důležitou roli širší kontext, tvořený nadřazenými úmysly a očekáváními. Například u lékaře je nadřazeným úmyslem jeho chování vůči nemocnému snaha pomoci mu, nikoliv působit bolest.7 Aby definice agrese umožňovala odlišit podobné případy od agrese, obsahuje další znak a tím je úmysl, se kterým jedinec záměrně ubližuje jiné osobě. Agrese se ve shrnutí všech důležitých jevů definuje jako chování, které cíleně směřuje ke způsobení negativních důsledků jiné osobě s úmyslem ji poškodit.8

1.2

Typy agrese

Z hlediska techniky ubližování se využívá odlišení agrese: 9 - fyzické či verbální, přímé a nepřímé. Z hlediska kontextů a povahy příčin se jako typy agrese uvádí:10 -

afektivní nazývaná i jako hostilní, zlostná, impulzivní, emocionální či expresivní

-

instrumentální, tzv. reaktivní či proaktivní.

5

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK a kol. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1428-8. S. 267. 6

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 267. VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 267. 8 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 268. 9 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 269. 10 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 269. 7

Afektivně agresivní osoba ze svého hlediska pouze reaguje na určitý podnět, který v něm vyvolává silný emocionální negativní vztah. Její hněv obvykle není plánovaný, ale je vyprovokovaný. Instrumentálně agresivní člověk nekoná obvykle pod vlivem zlosti, jeho ubližování není vyprovokované nevhodným chováním budoucí oběti podobného charakteru jako v případě afektivní agrese. Je vedlejším produktem dosahování jiných, neagresivních cílů (např. při sportu).11 Další typy agrese můžeme klasifikovat na základě odlišností v podnětových a fyziologických zdrojích.12 Jsou jimi: 13 -

altruistická zaměřená k ochraně druhých;

-

anticipující jako reakce s cílem hájit vlastní teritorium vůči vetřelci;

-

predátorní, zaměřená na ulovení přirozené kořisti, většina etologů ji nepovažuje za pravou agresi, ale za přirozené potravní chování;

-

mateřská jako útočné reagování samice při náznaku ohrožení jejich mláďat;

-

samčí neboli sexuální, mezi samci téhož druhu; u některých druhů se omezuje na období páření, u jiných není časově omezena;

-

zástupná, nahromaděná agrese může být uvolněna náhradní činností, třeba v posilovně nebo jinou tělesnou námahou;

-

přenesená a přesunutá agrese zaměřená proti organismu nebo objektu bez zodpovědnosti za podněty, jež spustily agresivní chování; ventilování vzteku na nevinného přihlížejícího nebo předmět; např. u dětí na hračky, u dospělých četba napínavé literatury, sledování dobrodružných filmů či sportovních zápasů; termín často užíván klinickými psychology v souvislosti s obrannými mechanismy;

-

zlobná, na frustraci provázaná pocity vzteku, nenávisti a nepřátelství; má pudový původ a směřuje k poškozování cílového objektu; při tlumení se často přenáší na jiný objekt - obětního beránka;

-

strachem vyvolaná agrese, agresivní chování v důsledku mimořádně silného strachu, příkladem agresivní útok jinak mírného zvířete zahnaného útočníkem do kouta. Z hlediska vícečlenné agrese se rozlišují:

-

institucionální agrese, k níž dochází v určité instituci; lidé se dopouštějí násilných činů v rámci vykonávání své práce nebo plnění úkolů;

11

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 269. ČERMÁK, Ivo., ref. 1, s. 10. 13 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ., ref. 2, s. 18. 12

-

skupinová agrese, je považována za nejnebezpečnější formu agrese; nejen počet členů, ale jejich vzájemná psychologická podpora a ztotožnění s cílem výslednou agresi mnohonásobně zvyšuje.

1.3

Související pojmy

Někdy je velice obtížné jasně odlišit různé agresivní projevy a mohou se snadno zaměňovat či prolínat pojmy jako jsou agrese, agresivita, asertivita, hostilita, násilí či hněv. Zpravidla fungují pospolu, tzv. v komplexu.14 Pojďme si je objasnit. Agresivita je na rozdíl od agrese chápána jako sklon k útočnému jednání, v etologii vůči druhému jedinci vlastního druhu (agresivita vnitrodruhová) anebo vůči druhému jedinci jiného druhu (agresivita mezidruhová).15 Člověk, který je nadán vysokou mírou agresivity, je často velmi snadno náchylný jednat agresivně v nejrůznějších situacích.16 V této podobě se agresivní chování chápe jako rys osobnosti, symptom duševní poruchy nebo choroby. Může být vyvoláno i nedostatkem asertivity, proto jedinec vyjadřuje své pocity a názory nepřátelským, výhružným způsobem a přitom opomíjí práva a city druhých.17Americký psycholog A. Salter18, otec asertivity, ji definoval jako tzv. zdravé sebepřijetí, sebeotevření, sebeprosazování při dosahování svých cílů, či tendence získat sociální dominanci, kontrolu nad chováním a názory jiných. Agrese a agresivita se spojují s konkrétním ubližováním. Za to, hostilita je obecným nepřátelským (negativním) postojem vůči lidem, který se projevuje tím, že on nemá rád osobu nebo jiné osoby, negativně se o nich vyjadřuje, přeje jim neúspěch. Často se váže s agresí jako její příčina. Nemusí tomu však být vždy. Hostilita se nemusí projevit v agresivním chování, stejně tak příčinou agrese může být něco jiného než hostilita.19 Hněv či zlost jsou definovány jako silný impulzivní, emocionální stav, afektivní reakce na urážku a frustraci, spojené s agresí. Hněv je krátkodobější než hostilita a bývá méně výrazný. Pojem násilí se používá jako synonymum agrese, zejména v určitých oblastech společenských vztahů, jako je domácí násilí, násilí v práci, apod. Konkrétně se násilí definuje

14

ČERMÁK, Ivo., ref. 1, s. 12. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ., ref. 2, s. 19. 16 ČERMÁK, Ivo., ref. 1, s. 13. 17 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ., ref. 2, s. 19. 18 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 268. 19 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 268. 15

jako fyzická agrese s těžkými důsledky. Znamená to, že každé násilí je agrese, ale ne každá agrese je násilí.20

1.4

Teorie agrese a příčiny agrese

Složitost agrese jako objektu studia se projevuje ve velkém množství uskutečněných výzkumů, v různých způsobech jejího studia, v hledání vysvětlení příčin a povahy agrese. Tato podkapitola poskytne základní orientaci v celé problematice z hlediska sociální psychologie, přehled nejdůležitějších teorií agrese a poznatky týkající se základních faktorů, které agresi vyvolávají nebo její výskyt a podobu ovlivňují.21

1.4.1 Vrozená agrese

Podle Sigmunda Freuda22 konflikty vyvolané dvěma energiemi libido a thanatos vedou k rozporům v lidském chování. Libido charakterizuje jako životodárné a usilující o rozkoš a thanatos jako destruktivní instinkt smrti. Thanatos vysvětluje agresivitu. Dále K. Lorenz23 přišel s názorem, že agrese je důsledkem vrozených, genetických faktorů, které vyvolávají automatické nepřátelské reakce namířené proti druhým. Poskytl výsledky etologické studie ptáků a ryb, na jejichž základě usuzuje, že agresivní energie se v jedinci hromadí, dokud se neuvolní po nějakém impulzu. Spouštěcí signál je dost specifický a často jej představuje nějaké výhružné gesto, např. nevraživý pohled či narušení hranic osobního prostoru. Velice známý je Lorenzův hydraulický model agrese, který tuto skutečnost znázorňuje a vysvětluje. Jestliže hladina vody v nádrži příliš vzroste, nahromaděná agrese přeteče. Lorenz se proto domnívá, že by společnost měla lidem poskytovat příležitost k tomu, tuto energii bezpečně uvolnit nějakým společensky akceptovatelným způsobem, např. při sportech. Dojde k tzv. katarzi, očištění, při níž se uvolnění vlastní agresivní energie.24

20

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 268. VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 267. 22 HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vyd. 5. Překlad Irena Štěpaníková. Praha: Portál, 2009. ISBN 21

978-80-7367-639-1. S. 116. 23 24

HAYES, Nicky., ref. 22, s. 116. HAYES, Nicky., ref. 22, s. 116.

Základní myšlenka tohoto hydraulického modelu ovlivnila i další teorie agrese. Chápání agrese jako instinktu se považuje za překonané a Lorenzova snaha vysvětlit agresivní chování lidí na základě instinktů je předmětem kritiky. Na druhou stranu jeho studie nabízejí nejméně námět k vysvětlení spontánní agrese vyvolané vnějšími okolnostmi.25 Za zmínku stojí teorie vrozené agrese Jacobse, Bruntona a Melvilla. Tito autoři zkoumali chromozomové abnormality mezi vězni. Je mezi nimi více osob s chromozomy XYY než v běžné populaci. Mají za to, že osoby s chromozomy XYY jsou agresivnější v důsledku nadbytečného chromozomu, a tudíž tzv. vrozenými kriminálníky. Tato teorie se stala velmi populární, avšak ani pro ni neexistuje dostatek důkazů.26

1.4.2 Frustrační teorie agrese

Jak jsem již zmínila výše v úvodní kapitole o agresi, agresivní chování může vyvolat frustrace, čili stav zklamání, zmarnění. Tu může zapříčinit překážka vnější, fyzická a jednání druhého. Nebo také překážka vnitřní jako je plachost či pocit viny. Odolnost vůči frustrujícím situacím je odlišná.27 Hypotéza o vztahu frustrace a agrese, označována i jako frustrační teorie agrese, byla a je dodnes předmětem diskuzí.28 Dále J. Dollarda29 tvrdí, že jsme- li ve svém úsilí dosáhnout nějakého cíle frustrováni, nejsou - li uspokojeny naše základní potřeby, vzniká dlouhotrvající či intenzivní lidská agrese. Může být způsobena například běžnými společenskými konvencemi, deprivací či stresem. Naopak Seligman30 hypotézu frustrace - agrese kritizoval a zdůraznil, že ustavičná frustrace může vést k pasivnímu stavu, k tzv. naučené bezmocnosti, což je podle něj jádrem deprese. Podle K. Horneyové31 vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a altruismem, potřebou a skutečnou možností jejího uspokojení, teoretickou svobodou člověka a nemožností plně ji uplatnit. L. Berkowitz32, vycházející z teorií výše zmíněných autorů, dospěl analýzou výzkumných šetření k závěru, že frustrace vyvolávají agresi proto, že jsou averzivní (též odpudivé). Frustrace tím tvoří jednu z prvků podnětů vytvářející agresivní chování. Jsou to 25

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 270. HAYES, Nicky., ref. 22, s. 117. 27 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ., ref. 2, s. 158. 28 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 271. 29 HAYES, Nicky., ref. 22, s. 118. 30 HAYES, Nicky., ref. 22, s. 118. 31 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ., ref. 2, s. 158. 32 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 271. 26

averzivní události a generují sklon konat agresivně jen do té míry, do jaké vyvolávají negativní afekt. Tak tedy neočekávané selhání je mnohem nepříjemnější než očekávané. Proto vyvolává větší negativní afekt a silnější popud jednat agresivně.

1.4.3 Kognitivní neosociální teorie

Podle této teorie vyvolaný negativní afekt podněcuje různé myšlenky, vzpomínky, motorické a fyziologické procesy, které se spojují s tendencemi bojovat a uniknout. Tendence bojovat se spojuje se základními pocity zlosti a se strachem. 33 Agresivní myšlenky, emoce a tendence chovat se jistým způsobem jsou spojené a uchované v paměti. Tyto uchované asociace později mohou spustit vhodné podněty. Například uchované spojení mezi bolestí, zraněním a zbraní a jejím užitím se může aktivovat při prožívání bolesti způsobené jinou osobou. To může vyvolat úkon použít zbraň jako odplatu. Vztahuje se i na vyšší kognitivní procesy jako je hodnocení a přisuzování.34

1.4.4 Teorie sociálního učení

Protipólem předpokladu, že zdrojem agrese jsou vrozené faktory, jsou teorie sociálního učení. Lidé se naučili, že pokud budou jednat agresivně, pravděpodobně dostanou, co chtějí. Také když vidí, že je za agresivní jednání odměněn někdo jiný, naučí se ho napodobovat. Lidé se učí agresivně odpovídat na určité podněty prostřednictvím agresivních modelů, vypozorovaných vzorců chování. Tyto skutečnosti potvrdily výzkumy A. Bandury a řady jiných autorů.35 Další důležitou úlohu při učení se agresivnímu chování sehrávají jeho důsledky. Když je osoba potrestaná za agresi, může se vypozorované chování bát napodobit. Podle Bandury je agresivní chování motivované různými averzivními zkušenostmi, k nimž patří frustrace, bolest i útok. Nejčastěji se agresivně chováme, když jsme aktivovaní a ublížení jiné osoby se nám zdá bezpečné, jsou bez negativních důsledků a zároveň přinášejí jistá pozitiva, odměnu.36

33

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 271. VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 272. 35 HAYES, Nicky., ref. 22, s. 119. 36 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK., ref. 5, s. 272. 34

2

Hněv Jestliže jsem se v první kapitole zabývala teorií agrese a teorií agresivního chování,

v následující kapitole se zkusím hlouběji zaměřit na emoce hněv a zlost. Zmíním možné pohledy na hněv a zlost, vysvětlení a pochopení jejich příčin a projevů. V neposlední řadě se budu věnovat tomu, jak zvládat hněv a zlost a jak jejich sílu a moc pozitivně využit. Přičemž tyto poznatky mohou být užitečné při práci s agresory. Je velice důležité pochopit teorii, abychom se v praxi mohli lépe vcítit do osob, jež mají problémy s agresí a abychom jim mohli být více nápomocni a poskytnout jim cenné rady, jak se sebou pracovat.

2.1

Kde se bere hněv a proč k němu dochází

Emoce mají vždy něco společného s tím, jak člověk vnímá, prožívá a vyjadřuje sám sebe. Z tohoto hlediska jsou emoce centrem našeho prožívání vlastní identity. Mluvíme-li o emocích, mluvíme tedy o něčem, co se nás bezprostředně týká, co nás utváří po celý život.37 Zřídkakdy se hovoří o jedné emoci, spíše se mluví o emočním poli. Jsou emoce, které bývají vzájemně spřízněné. Užíváme pak různé výrazy podle intenzity emoce a nemluvíme jen o hněvu, ale spíše o vzteku či zlosti anebo také o podceňování.38 Abychom se pořádně rozhněvali, musíme získat dojem, že to, co se staví proti nám, se nám staví do cesty s nepřátelskými záměry a je v nějakém smyslu nebezpečné. Je také zjevné, že když se rozzlobíme, snadno vycítíme nepřátelství všude kolem nás, aniž bychom měli oprávněný důvod. Svoji emoci hněv tak generalizujeme, rozšíříme.39 Pojem, tzv. AHA-syndrom (z anglického anger, hostilis, agresiion), nám říká, že hněv, nepřátelství a agrese jsou spolu propojeny. Hněv může být chápán jako specifická emoce, emocionální reakce vyvolávající a podporující agresivní chování. Hostilita zahrnuje skupinu názorů či kognitivně afektivních reakcí. Agrese promítá behaviorální část této triády a má různé formy. Hněv je tedy řazen k základním emocím a bývá nahlížen jako

37

KAST, Verena. Hněv a jeho smysl. První. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-760-2. S. 10 KAST, Verena., ref. 37, s. 11. 39 KAST, Verena., ref. 37, s. 13. 38

jednodimenzionální koncept; tzv. různé stavy hněvu se liší v intenzitě (hněv, vztek, zuřivost). Schopnost rozhněvat se považujeme za vrozenou vlohu.40 To, co v nás vzbuzuje hněv, je zejména sociálně nepřiměřené chování, např. bezohlednost, nevychovanost, zesměšňující, ponižující jednání. Hněv je také vysvětlován jako reakce na čtyři typické okruhy situací - verbální urážky nebo hrozby, fyzické napadení, blokování nějaké cílové aktivity, deprimování (zabránění odměn).41 Lersch označil hněv za negativní protipól uspokojení. Co nám přináší uspokojení, to nám poskytuje příležitost rozvíjet vlastní hravost. Hravost se snažíme rozvíjet volně a svobodně, bez zábran a překážek. Spočívá ve snaze utvářet svět kolem nás, být aktivní.42 Aktivita a pocit, že dokážeme něco způsobit, je podstatným aspektem dobrého pocitu vlastní hodnoty. Když jsme v této aktivitě brzděni, začínáme se hněvat.43 K hněvu a zlosti také dochází, když cítíme (případně se i jen domníváme), že se někdo dotkl našeho sebevědomí, kde někdo projeví nedostatek úcty a respektu k naší osobě. Je tomu tak, když nás někdo poníží, znemožní, odmítne, zneužije, pomluví, apod.44 Další příklad, kdy dochází ke hněvu a zlosti je, když je ohrožováno uspokojování našich důležitých potřeb. Kromě potřeb základních, tzv. potřeb přežití a bezpečí, uspokojení hladu a žízně, rozmnožování, jsou tu i potřeby psychické a sociální (sebepojetí, přijímání a respekt od druhých, apod.), a také kulturní a duchovní (být členem něčí kultury a mít své smysluplné pojetí života). Neuspokojování našich potřeb nám zabraňuje jít cestou vedoucí k našemu cíli.45 Překážky a zábrany mohou přicházet zvenčí, ale také z nitra. V takovém případě cítíme v určitých životních situacích bezmocnost. Moderní neonatolog Lichtenberg, vědec zabývající se výzkumem kojenců, popisuje, že k projevu hněvu se přidává i potřeba obnovit vztah s blízkou osobou. Z toho vyplývá, že potřeba sebepotvrzení, aktivita, autonomie a nezávislost jsou spojeny s potřebou udržet vztahy.46 S hněvem tedy souvisí narušení vlastní hodnoty, pocit nedostatečné úcty a útoky na integritu osobnosti.47 Skutečné akce, které podnikáme většinou v záchvatech zuřivosti, bývají vedeny snahou uklidnit situaci, případně bývají vyjádřením verbální agrese. Fyzická agrese bývá 40

STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-717-8553-9. S. 139 STUCHLÍKOVÁ, Iva., ref. 40, s. 142. 42 KAST, Verena., ref. 37, s. 15. 43 KAST, Verena., ref. 37, s. 16 44 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak přežít vztek, zlost a agresi. 1. praha: Grada publishing, 2004. ISBN 80-247-0818-3. S. 28. 45 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 29. 46 KAST, Verena., ref. 37, s. 16. 47 KAST, Verena., ref. 37, s. 17. 41

tlumena společenskými normami, a z toho důvodu je velmi vzácným jevem. Naše jednání chování - v situacích hněvu ovlivňují dva faktory, a to faktor vrozeného a faktor naučeného způsobu reagování. Těmi jsme se zabývali v první kapitole.48

2.2

Jak rozpoznat emoce hněv a zlost

Často prožíváme hněv a zlost a neuvědomujeme si, že něco předcházelo tomuto zážitku. Jestliže vezmeme v potaz tento sled událostí v čase, můžeme chápat hněv a zlost jako sekundární jev, který stojí v naší psychice až na druhém místě.49 Na hněv a zlost můžeme nahlížet jako na varovné emocionální signály. Když správně porozumíme těmto signálům, nezareagujeme na ně destruktivně, ale konstruktivně. A může se trvale změnit naše chování, můžeme zahořknout, zatvrdit se a rozhněvat se na celý svět. Proto můžeme chápat hněv a zlost jako příznak - symptom něčeho, co bychom neměli opomenout a co v životě toho, kdo se hněvá, je důležité.50 Zrod emoce hněvu a zlosti nemůžeme dost dobře svou vůlí ovládat. Tyto emoce se rodí dosti přirozeně, nezávisle na našem chtění. Co však je v našich rukou, je usměrnění našeho chování a jednání tak, aby šlo konstruktivní a ne destruktivní cestou. Vzrušení, které je přítomné při zrodu a projevu hněvu a zlosti je velice silné a intenzivní. Proto je velice důležité a žádoucí, naučit se s touto energií zacházet. Ovládat ji a přímo si osvojit dovednost zaměřit se na ni a uchopit ji správným směrem.51 Všude tam, kde se setkáváme s hněvem a zlostí, je třeba od sebe odlišovat oblast emocí a oblast způsobů vyjádření. Způsob jednání, vyjádření, výraz, projev, využití nahromaděné energie je však možno upravovat, měnit. To znamená, že je možné vychovávat se a vést druhé lidi k tvořivému řešení krizových situací. Neil Clar Warren tvrdí, že nahněvaní lidé plní zlosti mohou energii, kterou mají k dispozici, využít k řešení krizové situace a tudíž předcházet nepříznivému jednání. Ba naopak, pokud jsou tomu dobře naučeni, mohou krizové situace vyřešit košerně.52

48

STUCHLÍKOVÁ, Iva., ref. 40, s. 142. KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 9. 50 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 9. 51 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 15. 52 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 12. Pozn.: Psychologové, kteří se hněvivým a zlostným jednáním soustavně zabývali, odhadují, že v průměru u 49

člověka dochází denně k 8 - 10 zážitků, emoce hněvu a zlosti. Kolikrát si však ani neuvědomujeme, že se jedná o

2.3

Jak pracovat s emocemi hněv a zlost 2.3.1 Oprávněný a neoprávněný hněv

Americký psychoterapeut, poradce a autor mnoha knih Gary Chapman53 rozlišuje dva druhy hněvu a zlosti; a to hněv oprávněný, pravý, definitivní a hněv neoprávněný, nepravý, deformovaný. Jak však rozeznat tyto dva druhy hněvu? Základní charakteristika oprávněného hněvu je, že tento hněv nastává ve chvíli, kdy jsme ohroženi, děje se nám něco, co je morálně zlé, urážející a špatné. Když jednání druhého člověka vůči nám je nemorální, lže, poškozuje nás, bije, apod. Je to hněv, který je na místě a je potřeba využít tuto energii ke zvládnutí toho, co nám přivodilo zranění, neuspokojení potřeb, či nás nějak ohrozilo.54 Neoprávněný hněv je pokřivením, zkreslením či překroucením oprávněného hněvu. Vyvstává tam, kde se nám něco postaví do cesty našemu chtění, záměru, očekávání či přání, a kde ten, kdo se nám postaví do cesty, to nečiní z nepřátelské motivace. Uveďme příklad, kdy se nám jezdec na kole připletl do dráhy, protože nás neviděl. Kvalita tohoto hněvu je podstatně jiná.55 Odlišení pravého hněvu od nepravého je těžké, a proto ve shrnutí pro celkové uchopení uvedu: oprávněný hněv je na místě tam, kde byl určitým činem porušen morální příkaz a způsobeno prokazatelné fyzické, psychické, morální, společenské poškození dané osoby. Tam, kde není doložené, že by určitá osoba byla záměrně poškozena, není pravý hněv na místě. Je - li na takový čin přesto zareagováno hněvem a zlostí, jde jen o neoprávněný hněv.56

2.3.2 Původ hněvu s odkazem na Písmo svaté

V této práci mám od začátku za cíl zabývat se způsoby práce s agresory v konkrétním zařízení sociální služby a dále v konkrétním programu pro zvládání agrese ve vztazích. Tento tyto emoce. Podle současných společenských norem jsou projevy hněvu a zlosti a hněvného chování neslušné a nevhodné. (Jaro Křivohlavý, 2004) 53

CHAPMAN, Gary D. Hněv: proč se hněváme a co s tím můžeme udělat. 1. vyd. Praha: Návrat domů, c2009. ISBN 978-80-7255-192-7. 54 CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 53. 55 CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 53. 56 CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 51.

program se realizuje pod střechou Střediska křesťanské pomoci Diakonie Českobratrské církve evangelické. Pokládám tedy za užitečné zmínit zde, v teorii, pohled Garyho Chapmana na to, kde má hněv svůj původ. Jeho pojetí může být klíčové a smysl udávající nejen pro pracovníky zainteresované do tohoto programu. Ale i pro ty, kteří chtějí pomoci lidem se zvládáním agrese a ve svém životě „počítají“ s přítomností Boha. Gary Chapman věří, že lidská schopnost hněvat se má původ v Boží přirozenosti, a to prohlašuje s hlubokou úctou k Němu. Nechce říct, že hněv tvoří podstatnou část Boží povahy. Ale domnívá se, že se hněv odvozuje ze dvou aspektů - ze svatosti a lásky Boha.57 Písmo prohlašuje, že Bůh je svatý, tzn. oddělený od hříchu. V Boží povaze není žádný hřích. Dále učení Písma, konkrétně apoštol Jan shrnul ve větě - Bůh je láska. Hněv se odvozuje právě z těchto myšlenek. Slovo hněv nenalezneme nesčekrát pouze ve Starém zákoně, ale narazíme na něj, když budeme číst v Novém zákoně o Ježíšově životě.58 Bůh si přeje, aby lidé dělali správné věci a radovali se z toho, co přináší užitek. Zná škodlivé účinky hříchu, a proto v něm vzbuzují hněv. Boží hněv vzniká právě proto, že Bohu záleží na právu a spravedlnosti (obojí vychází z jeho svatosti a lásky). Když tedy Bůh vidí zlo, hněvá se. Logicky reaguje na křivdu či nespravedlnost.59 Z výše zmíněného tedy G. Chapman usuzuje, že Bůh určil svůj hněv k tomu, aby nás ve chvíli, kdy se setkáme s nespravedlností, motivoval a podněcoval ke konstruktivnímu, pozitivnímu jednání.60 Pokud jde o vztah s člověkem, který se vůči nám provinil, nemá nás hněv vést k destruktivnímu jednání, ale naopak. Má nás vést k laskavému jednání a ke snaze vztah uzdravit, zlepšit.61 Hněv může být silně pozitivní. Potíž je ovšem v tom, že všechny tyto úžasně pozitivní cíle hněvu nám v zápalu zlosti unikají. Zapomeneme na to, že máme věci napravovat a mnohdy situaci ještě přihoršíme. Proto si položme další otázku, jak můžeme s hněvem pozitivně naložit?62

57

CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 18. CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 19. 59 CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 19. 60 CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 23. 61 CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 25. 62 CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 28. 58

2.3.3 Spolupůsobení více emocí

Dříve však, než si na ni odpovíme, uveďme si několik ‘dvojic‘ emocí, které mohou u zrodu hněvu a zlosti spolupůsobit, a které je nutné rozlišovat. Poučme se od Jara Křivohlavého.63 Jedněmi z nich jsou pýcha a pokora (skromnost). Pyšný člověk se popisuje jako ten, kdo je povýšený či domýšlivý, až příliš obdivuje sám sebe jako bájný Narcis (odtud termín narcismus - sebeobdivování). Považuje sám sebe za něco víc. Toto nadměrné soustředění pozornosti jen na vlastní osobu, tzv. egocentrismus, bývá spojeno s necitlivostí ke druhým.64 Člověk podléhajíc pýše se až přehnaně snaží zachovat si za každou cenu bezchybnou tvář. Nechce udělat chybu a projevit ji. Chce, aby ho všichni poslouchali a obdivovali.65 Protipólem k pýše je skromnost a pokora. I ta však není přirozenou, vrozenou charakteristikou osobnosti. Nýbrž získanou. V psychologii se uvádí, že jde o uznání vlastní omezenosti, limitů. Pokorný člověk tak snadněji uzná, že udělal chybu, a proto má méně příležitostí k tomu, aby se hněval. Lépe také přijímá kritiku a nesouhlas druhého s vlastním názorem a není tolik citlivý. Ke druhým je laskavější a nepouští se tolik do sporů.66 Pojetí dvojice strach a autenticita, neboli život bez předstírání, nám také mohou naskytnout podnět k zamyšlení. Strach snižuje sebedůvěru, zvyšuje zbabělost a je brzdou plného života. Vede ke zvyšování aktivity, jejímž cílem je posilování obrany před tím, co nás ohrožuje. Čili ten, kdo má strach, se bojí i toho, že by se mohla ukázat některá jeho nedokonalost. Proto se dělá lepším a vědomě se vyhýbá setkání s druhým člověkem. Dostane - li se do konfliktu, snadno ztratí kontrolu nad sebou, rozhněvá se a sáhne po různé formě agresivních projevů.67 Za to autentický člověk, z toho jak jedná, ukazuje jeho postoj k sobě samému. Má se rád. Může si dovolit být takovým, jakým je. Snadněji dovolí druhému vyjádřit jeho názor, i když ten vlastní je jiný.68 Snaží se zcela přirozeně o to, aby měl mezi lidmi dobrou pověst, ne však za každou cenu. Díky tomu roste jeho sebedůvěra a sebejistota. Také nedráždí svým chováním ostatní a dává méně příležitostí ke sporu.69 63

KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 39. KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 39. 65 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 40. 66 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 40. 67 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 40. 68 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 41. 69 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 42. 64

Další pojetí souvisí s pocity méněcennosti a se zdravou mírou sebevědomí. Lidé, kteří trpí komplexem méněcennosti, mají výraznější projevy hněvu a zlosti. Jejich sebepojetí závisí na pojetí od sociálního okolí. Tudíž se snaží získat vyšší společenské hodnocení, a to třeba i za cenu toho, že budou lhát. Tím se dostává do situací, kdy se lež projeví a takový člověk se často rozhněvá.70 Zdravá míra sebevědomí je založena na realistických podkladech, nepřeceňování vlastních schopností, znalostí a dovedností. Je též spojena se zdravou úctou a respektem ke druhým. Tím se lze vyhnout mnoha situacím, ve kterých by mohly zavládnout hněv a zlost.71 Termín racionalizace je jeden z obranných mechanismů, pomocí nějž hledáme moudré důvody pro nemoudré věci, které děláme. Setkáváme se s ní u zrodu hněvu a zlosti, kde ji použijeme jako omluvu, a dále u chronických projevů těchto emocí, kde ji užíváme jako výmluvu. Má - li se člověk dostat ze zajetí hněvu a zloby, pak kriticky důležitým krokem je propracovat se čistou pravdou, a ne racionalizovanou. Prvním krokem vyrovnání se s krizovou situací je totiž její pravdivé znovuprožití.72 Jen tak je možné, aby se dané osobě vše ukázalo takové, jaké to skutečně bylo. Musíme si přiznat, že bolestivé věci se dějí a dít budou. Mnohdy se snažíme naší racionalizací dělat svět v našich očích lepší, a tím pro nás přijatelnější. To, jak se nám podaří nahlédnout na svět pravdivě kritickýma očima, vypovídá o míře zralosti naší osobnosti. Není to jednoduchý úkon.73 Existují lidé, kteří si libují v pocitech hněvu a zlosti. Stávají se pro ně smyslem života, (tzv. drogou). Nedokážou ovládnout svůj hněv, rozpoznat příčinu hněvu, jsou skeptičtí a často přecitlivělí, náladový, nedokážou se poučit ze svých chyb a navazovat vřelé vztahy. Tento duševní stav (tzv. drogová závislost) se dá změnit. Závisí to na tom, zda je daný člověk ochoten změnit svůj způsob uvažování, svoji identitu. Platí to i o zvyku libovat si v tom, že se mám na co či na někoho zlobit. I toho je třeba se vzdát.74 Poté, co jsme rozebrali několik ‘dvojic‘ emocí, které mohou u zrodu hněvu a zlosti spolupůsobit, došli jsme k závěru, že proto, abychom dokázali naložit s hněvem, je nutné udělat ve svém životě nemalé změny.

70

KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 42. KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 42. 72 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 43. 73 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 44. 74 KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 45 71

2.3.4 Postupy a kroky k pozitivnímu využití emocí hněvu a zlosti

Postupné kroky shrnuje Jaro Křivohlavý a uvádí: „Je nejdříve nutné svůj hněv rozpoznat hlouběji, učinit rozhodnutí ke změně. Nadále využít posilující faktory na cestě ke změně (sociální opora, omezení styku s konfliktními situacemi, odpuštění),75 neustále kontrolovat směr, kterým se ubíráme a hlavně vytrvat na cestě“.76 G. Chapman také doporučuje konkrétní postupy, jak zpracovat svůj hněv a říká: „Sami sobě vědomě přiznejte, že se zlobíte. Díky tomu si uvědomíte, co chcete udělat, a tak si to můžete rozmyslet. Dále se vyhněte obvyklým, destruktivním reakcím jako je slovní či fyzické projevení. Odmítněte tak reagovat. Chvíli počkejte. Jako za další se snažte přijít na to, co vás rozhněvalo a nakolik je důvod směrodatný. Vědomí stupně závažnosti by mělo ovlivnit vaši reakci. Zvažte, jaké máte možnosti řešení, pak je určete a podnikněte konstruktivní kroky.“77 Poslední krok, který Chapman popisuje, rozebírá pro lidi věřící v Boha. Radí, aby situaci vložili do modlitby a odevzdali Bohu svůj hněv, pokud se rozhodly situaci nechat být. Pokud se rozhodli mluvit s člověkem, který je rozhněval, mají ho laskavě vyslechnout a pokusit se získat nový náhled na věc. Pokud je dotyčný požádá o odpuštění, mají tak učinit.78

75

KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 45. KŘIVOHLAVÝ, Jaro., ref. 44, s. 46. 77 CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 44. 78 CHAPMAN, Gary D., ref. 53, s. 44. 76

Domácí násilí

3

V třetí části nejprve vymezím pojem domácí násilí a rodinné násilí a pojmy s nimi související, dále popíši projevy a příčiny domácího násilí. Poslední část mé teoretické části věnuji násilným osobám. Budu se zabývat jejich charakteristikou, typickými znaky, a také vodítkům k rozpoznání osob, jež se vyznačují typickými násilnými projevy a chováním. Agresivní a násilné chování je problémem nejenom jednotlivců, ale i společnosti. Ta se snaží tomuto problému postavit čelem. Důkazem jsou prováděné projekty a programy pro osoby s agresivním a násilným chováním (viz níže). Pokud se zaměříme na původ, zdroj problému, je větší a efektivnější šance pro pozitivní výsledky naší snahy něco změnit.

3.1

Vymezení pojmu a zasazení do kontextu

Jak jsem již zmínila výše v textu, sklon k agresivnímu chování je v určitých situacích přirozený všem živým tvorům. Jde o eticky neutrální vlastnost, která souvisí s adaptací, ochranou teritoria, udržením života, ale i s ochranou sebe sama nebo sebeprosazením. Násilné jednání bývá ovlivňováno vrozenými predispozicemi, avšak lze mu předcházet sebekultivací. Je tak projevem faktu, že se daný jedinec nenaučil s agresí zacházet.79 V literatuře nepanuje jednotnost v definicích pojmů rodinné násilí či násilí v rodině, domácí násilí, syndrom CAN a syndrom EAN. Hlavně v minulosti byly termíny užívány jako synonyma. Současné vědecké poznání přispívá ke snaze uvedené pojmy odlišovat.80 Rodinné násilí zde chápeme jako uplatňování síly člena rodiny nad jiným členem či členy. Toto násilí může probíhat v rodině, ale i za hranicemi této domácnosti (např. rozvedení manželé). Role aktérů se mohou střídat a násilí je více vázáno na konflikt (rvačky mezi příbuznými apod.).81 Domácí násilí je zvláštním druhem, tzv. podmnožinou rodinného násilí, které se děje v rámci domácnosti a má svá specifická kritéria: dlouhodobost, opakování, eskalaci, jasné vymezení rolí ve vztazích, neveřejnost. Na rozdíl od rodinného násilí je vázáno spíše na zneužívání moci, nežli na konflikt. Domácím násilím není situace, kdy se role jednotlivých 79

CIMRMANNOVÁ, Tereza. Krize a význam pomáhajících prvního kontaktu: aplikace v kontextu rodinného

násilí. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2205-7. S. 78. 80 81

CIMRMANNOVÁ, Tereza., ref. 79, s. 78-79. CIMRMANNOVÁ, Tereza., ref. 79, s. 79.

účastníků střídají nebo si jsou vzájemně rovni. Osoba násilná je vždy nadřazená osobě ohrožené. O domácí násilí se nejedná, pokud jde o jednorázový incident nebo rvačku.82 Syndrom CAN je další podmnožinou rodinného násilí, hranice rodinného systému však může přesahovat. Jde o soubor příznaků, který je důsledkem poškozující aktivity či pasivity dospělé osoby (rodiče, učitele, vychovatele, cizího člověka) vůči dítěti. Jeho tělesný, duševní nebo sociální vývoj je tak ohrožen a v krajním případě mu hrozí smrt. Podobně je tomu u syndromu EAN, který je souborem příznaků, které se rozvinuly následkem poškozujícího jednání vůči seniorovi v rodině i mimo ni. Na rozdíl od domácího násilí se oba syndromy mohou rozvinout i po jednorázovém incidentu.83 Domácí násilí bylo dlouho považováno za tabu. Názory se změnily a konečně připouštíme, že i dobré rodiny mohou být násilím zasaženy. Nejde jen o fyzické napadení, ale rovněž o psychické či emocionální deptání, verbální a neverbální výhružky, vulgární chování apod.84 Násilí v rodině se vyskytuje bez ohledu na jakékoli socioekonomické, geografické, rasové, genderové či věkové charakteristiky zainteresovaných. Mezi osoby ohrožené domácím násilím se řadí prakticky kdokoli - plačící miminko, batole, matka dětí, senioři, bezúhonný manžel, postižené osoby.85 Některé osoby jsou však ohrožené více, některé méně.86 Vzhledem k tomu, že nejčastěji bývají obětí domácího násilí ženy, užívá se někdy pojem domácí násilí na ženách. Určitě pojem domácí násilí a násilí na ženách není rovnocenný.87 Širší

vymezení

používané

většinově

v právních,

kriminologických

i

společenskovědních disciplínách má společnou tezi, že domácí násilí může překračovat hranice partnerského násilí a jeho obětí se může stát kdokoliv v rodině či v domácnosti. Zásadně se liší od násilí páchaného na ulicích, ve škole, v práci atd.88 Dle organizace Bílý kruh bezpečí89 se domácí násilí definuje následovně: „fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi intimními partnery, tj. manžely, druhy apod., ke kterému dochází v soukromí, mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se zpravidla 82

CIMRMANNOVÁ, Tereza., ref. 79, s. 79. CIMRMANNOVÁ, Tereza., ref. 79, s. 79. 84 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. První. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-690-2. S. 21. 85 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 21. 86 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 21. 87 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 24. 88 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 25. 89 Co je a co není domácí násilí, Co je domácí násilí. Bílý kruh bezpečí [online]. "Copyright Bílý kruh bezpečí, z.s.", 2009 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.bkb.cz/pomoc-obetem/domaci-nasili/co-je-a-co-nenidomaci-nasili/. 83

stupňuje a u oběti vede ke ztrátě schopností včas zastavit násilné incidenty a efektivně vyřešit narušený vztah. Širší pojem „násilí v rodině“ zahrnuje také násilí páchané na dětech a násilí páchané na seniorech.“ Domácí násilí se tak může dít ve vztazích partnerských, a to mezi manželem a manželkou, druhem a družkou, partner - partnerka; v generačních vztazích páchané od nezletilých či zletilých dětí na rodičích a v transgeneračních vztazích, kterého se dopouštějí nezletilá či zletilá vnoučata vůči prarodičům.90 Správné označení a vystižení podstaty domácího násilí je velice důležité, stejně jako užívaný lingvistický styl. Nevhodný styl totiž může minimalizovat nebo dokonce zastírat zodpovědnost za domácí násilí. Je-li totiž na násilí mezi členy domácnosti pohlíženo jako na problém rodiny nebo jako problém sociální, přenáší se určitý podíl viny za násilné chování na společnost či společenské normy, apod. Násilí je pak vysvětlován mnoha způsoby, místo toho, aby byla zdůrazněna zodpovědnost a možnost volby a rozhodnutí na straně osob násilných. 91

3.2

Projevy domácího násilí

Domácí násilí se nejčastěji dělí na čtyři formy, a to na fyzické, duševní, sexuální a ekonomické. Dále můžeme také hovořit např. o násilí emocionálním a sociálním. Toto rozdělení je však založeno na teoretické úrovni, a tak je poněkud nepřesné. V praxi se většinou tyto formy prolínají a úzce spolu souvisí.92 Forma psychického násilí se může vyskytovat samostatně, ovšem mnohem častěji je úzce spjato ještě s dalšími typy násilí a to s fyzickým, nebo sexuálním. Může také fungovat jako jejich předchůdce. O psychické násilí se jedná tehdy, je-li osoba ponižována a urážena. Také sem spadá veškeré omezování, zakazování, vyhrožování či zastrašování. Další variantou tohoto typu násilí je sociální izolace, kdy se oběť více emocionálně váže např. na svého partnera poté, co je odříznuta od okolí.93

90

ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 26. ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 26. 92 BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven: Žena v domácím násilí. První. Brno: Computer press, a. s., 2008. ISBN 978-80-251-1786-6. S. 40. 93 BUSKOTTE, Andrea., ref. 94, s. 41. 91

Fyzické násilí je to, co oběti fyzicky ubližuje. Nacházíme široké spektrum různých a různě nebezpečných forem napadení a zneužívání, od nevinného pohlavku, přes facku, kopání, škrcení, napadení s různými předměty a končí to pokusem o vraždu, i zavražděním.94 O sexuálním násilí mluvíme v případě, je-li oběť k pohlavnímu styku nucena, a když je sex ze strany partnera násilný a vynucený. Sexuální násilí, v různé podobě, způsobené cizí osobou je samozřejmě velmi snadno rozpoznatelné. Ovšem v partnerském vztahu to tak mnohdy není. Zde je to občas i pro samotné oběti dost nejasné, co je sexuální násilí. Mnoho mužů si totiž myslí, že mají na sex se svojí partnerkou výhradní právo, a to kdykoli. Tato forma násilí je mnohdy bagatelizována, zlehčována a omlouvána.95 Ekonomické (finanční) násilí se vyznačuje tím, že o peníze musí oběť poprosit, dostává příděly, je jí zabraňováno obstarávat si vlastní příjem, nebo jí není dovoleno o svých penězích svobodně rozhodovat. O ekonomickém násilí se mluví v případech, kdy je oběti zakazováno pracovat, ale také v tom případě, je-li k pracovní činnosti nucena a o jejím výdělku rozhoduje pouze sám partner.96 V takovýchto, výše popsaných situacích, je důležité, aby se ohrožená osoba nebála někomu svěřit (kamarádce či kamarádovi) a aby vyhledala profesionálního poradce. V České republice jsou nejpřístupnější tzv. Intervenční centra a některá specializovaná pracoviště či poradny.97

3.3

Příčiny násilného chování

Důležitou otázkou, na kterou je třeba si odpovědět hned na začátku této části je, proč se někteří lidé chovají násilně a někteří ne? Existuje mnoho příčin a důvodů. My si zde vymezíme ty nejčastější zdroje. V první řadě jsou to stres a spolupůsobení několika stresujících okolností. Konkrétně se může jednat o nezaměstnanost, problémy v zaměstnání, ztrátu nebo změnu domova, vážnou nemoc či nehodu, neplánované těhotenství, sexuální problémy a problémy s identitou,

94

BUSKOTTE, Andrea., ref. 94, s. 41. BUSKOTTE, Andrea., ref. 94, s. 41. 96 BUSKOTTE, Andrea., ref. 94, s. 42. 97 BUSKOTTE, Andrea., ref. 94, s. 44. 95

rozvod nebo rozchod, úmrtí blízké osoby, problémy s dětmi, apod.98 Dále je nutné znovu zmínit frustraci, která vyvolává hněv a pohotovost k agresi.99 Charakter vztahu je dalším faktorem. A to v případě kdy vztah násilné osoby k osobě ohrožené je tzv. nezdravý. Nemohou žít spolu, ani bez sebe, a jsou na sobě závislí.100 Násilí ve vztazích může vznikat i z rostoucích konfliktů ohledně vedení domácnosti, hospodaří s penězi, sexuálního života, trávení volného času a s výchovou dětí. Někdo se s těmito situacemi a problémy vyrovná násilnou cestou.101 Optimálně by se měli obě osoby sdílející danou domácnost společně podílet na rozhodování, vzájemně se respektovat a akceptovat. Stává se však, že jeden člen vezme veškerou moc a kontrolu do svých rukou a druhý člen se tak automaticky stává bezmocný a zranitelný. V takových chvílích ten, kdo moc nemá, může po moci zatoužit a proti své bezmoci bojovat. Snadno tak vznikají situace plné napětí, agrese a násilí.102 V naší společnosti je často násilí zmiňované v televizi, kině, na ulici. Takže lidé přejímají určité modely a vzorce agresivního chování a řešení situací nejen z rodiny. Nejméně příznivé je, když se tyto vzorce chování akceptují a považují se zcela za „normální“.103 Další příčinou může být situace, kdy týrané dítě zažívá obrovský pocit bezmoci a slabosti a aby se s těmito pocity viny vyrovnal, chce být silný a agresivní, ne slabý a bezmocný, proto se (v dospělosti) stává osobou násilnou.104 Agresivní a násilné chování může být také ovlivněno zdravotní indispozicí, např. systémovou poruchou - nerovnováhou elektrolytů, špatnou srdeční činností, diabetem, hypoglykémií, apod. Může ho vyvolat také nějaká neurologická porucha jako je zranění hlavy, cévní mozková příhoda a její následky, epilepsie, apod.105 Také různé psychózy a jiné psychické nemoci. Zejména lidé prožívají mánie či hysterii, depresivní lidé myslící zejména na vraždy a sebevraždy, a lidé s poruchou osobnosti.106

3.4

98

Násilní osoby

ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 61. ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 62. 100 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 62. 101 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 62. 102 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 63. 103 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 65. 104 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 63. 105 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 64. 106 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 64. 99

Násilnými osobami mohou být i ženy. I ty mohou vykazovat násilí ve všech formách. Avšak tento jev je nedostatečně prozkoumaný a tak o něm není dostatek informací. Velice často je zmiňován fakt, že ženy útočí v sebeobraně a svoje násilí používají jako poslední možnost.107 Tato teze je však zpochybňována na základě statistických údajů, které říkají a potvrzují, že ženy mohou být dokonce velmi násilné a jejich chování má závažný dopad na osoby ohrožené domácím násilím. Experti zabývající se tímto tématem mají tendenci k těmto ženám přistupovat jinak než k mužům. Násilí ze strany ženy je stále nezvyklé, bez ohledu na to, koho žena týrá.108 Všechny výzkumy také poukazují na to, že domácího násilí se častěji dopouštějí muži než ženy. Tito muži vyrostli v domácnostech, kde sami byli oběťmi či byli svědky násilí. Často jsou neústupní a zastávají tradiční rozdělení rolí muže a ženy v rodině, kdy každý má svoje funkce a vykonává činnosti pro ně typické (muž živí rodinu a chodí do práce, žena se stará o děti a o domácnost, atd.). Jsou silně majetničtí a žárliví, mají tzv. dvojí tvář. Na jedné straně jsou pozorní, starostliví a na druhé straně velice despotičtí, nenávistní, vulgární. Vykazují problematické sexuální chování, u něhož posilují svoji moc a nadřazenost.109 Dalšími typickými znaky jsou dětské chování vyžadující péči od ženy, a také neschopnost převzít zodpovědnost za svoje činy („žena si moji agresi zaslouží…“).110 Jakékoli typologie jsou pouze zjednodušením, jelikož každá situace, osoby násilné a ohrožené jsou zcela jedinečné a je nezbytné k nim přistupovat individuálně. I pro násilné osoby je vymezena typologie, pro nejvhodnější typ intervence v daném konkrétním případě. Typologie dle Elbowa111 uvádí: -

Kontrolor pokládá osobu ohroženou za svůj majetek, objekt, který může ovládat. Své násilí zvyšuje, je-li jeho moc ohrožena a hrozí ukončení vztahu ze strany ohrožené osoby. Nezávislost ohrožené osoby je pro něj nepřijatelná.

-

Obránce je závislý na přijetí a odpuštění osoby ohrožené domácím násilím. Cítí se silný pouze tehdy, když je na něm ohrožená osoba zcela odkázána. Zároveň se bojí, že by ho mohla opustit nebo ho nějak potrestat za to, že je vůči ní násilnický, a tak všem okolo musí předhazovat její neschopnost, aby opravňoval jeho chování.

107

ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 65. ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 70. 109 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 70. 110 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 72. 111 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 72-73. 108

-

Validátor má nízký práh sebeúcty, která závisí na přijetí i odmítnutí od okolí. Osoba ohrožená je pak někým, kdo jeho sebepojetí udržuje a potvrzuje. Násilník vyvolává v oběti výčitky svědomí, zastrašuje jí a vyhrožuje jí.

-

Inkorporátor vnímá osobu ohroženou jako rozšíření sebe samého. Sám sebe nemůže prožívat jako celistvou osobnost bez toho, aby ohroženou osobu začlenil do své identity. Dovoluje mu tak získat určitý stupeň sebeúcty, ale zároveň v něm vyvolává obavy z toho, že by o ni přišel.

Autoři Holtzworth-Munroe a Stuart112 navrhují dichotomii násilníků: -

Muži násilní pouze doma jsou závislejší, méně často se dopouštějí sexuálního násilí a po svém agresivním projevu cítí výčitky. Zařadili bychom je k typu násilí běžně popisovaném, a to k partnerskému násilí.

-

Muži násilní i mimo domov vykazují těžší formy násilí, často užívají alkohol a drogy, ve svých názorech jsou neústupní.

Dalšími typy jsou dvě skupiny - závislý násilník a dominantní násilník. Dominantní násilník se vyznačuje více antisociálními znaky a krutějšími formami násilí.113 Saunders114 navrhnul na základě šetření typologii rozlišující tři skupiny násilných mužů: -

Typ 1: výhradně rodinný násilníci, kteří se násilně chovají pouze k členům rodiny. Mají vyšší sociální postavení a běžně nevykazují výraznější násilné chování. K tomuto typu se inklinuje polovina mužů jako osob násilných.

-

Typ 2: obecně násilní muži jsou násilničtí doma i mimo domov, své chování mají často převzaté z dětství a často byli sami oběťmi. Nemají jinou lepší zkušenost zvládání krizových situací, jsou názorově neústupní, obvykle mají problémy s alkoholem či poruchu osobnosti a také kriminální minulost.

-

Typ 3: emocionálně nestálí násilníci patří mezi labilnější a depresivnější jedince, méně často se dopouštějí fyzického násilí, spíše psychického. V partnerských vztazích bývají nespokojeni a svoji nespokojenost si vybíjí na partnerce. Alkohol a drogy užívají méně než předešlé typy, přijímají lépe nabízenou pomoc a řadí se asi mezi čtvrtinu pachatelů domácího násilí.

Některé vztahy si vybírat nemůžeme, jako jsou např. vztahy mezi rodiči a dětmi. Avšak partnerské vztahy si zvolit můžeme. Jak poznáme, že onen muž či žena jsou ti praví, 112

ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 73-74. ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 74. 114 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 74. 113

správní, nenásilní a bezpeční partneři? Jsou popsány určité charakterizující znaky pro toto rozlišení. Jelikož se násilí častěji dopouští muži, tyto znaky popíši v mužském rodě: Muž, tzv. Pan Správný115:

115

-

je zpravidla optimistický, podporující,

-

důvěřuje partnerce, věří jejímu úsudku a dá na její názor,

-

vychází vstříc jejím potřebám a přáním,

-

respektuje rodinu a přátele své partnerky,

-

má dobré vztahy se svojí rodinou,

-

podporuje ženu zaměstnání a samostatnosti,

-

je zodpovědným rodičem a rovnocenným partnerem,

-

zapojuje se přiměřeně do domácích prací,

-

respektuje, že jeho partnerka nechce mít pohlavní styk,

-

je finančně zodpovědný a podílí se na financování domácnosti,

-

je zodpovědný za svou vlastní pohodu a štěstí,

-

chová se zrale a zodpovědně.

ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ., ref. 85, s. 74-75.

PRAKTICKÁ ČÁST 4

Program pro osoby mající problém se zvládáním agrese ve vztazích V úvodu této kapitoly bych chtěla odkázat zejména na Pontiera,116 který ve své práci

v roce 2005 poukázal na to, že je nutné v rámci pomoci obětem domácího násilí zachytit zdroj problému a zastavit násilí jako takové. Je zastáncem názoru a přesvědčení, že práce s pachateli má smysl. Jelikož i násilná osoba může prožívat pocity ponížení, strachu z opuštění, znepokojení ze ztráty kontroly v kombinaci s užíváním alkoholu a drog. Proto některé instituce věnující se obětem DN rozšířily své služby i pro násilné osoby (jsou jimi např. SOS centrum Diakonie Praha, Informační a poradenské centrum Viola Centra sociálních služeb Praha, Středisko pro rodinu a mezilidské vztahy České Budějovice, Adra Hradec Králové, Rodinná poradna Centra sociálních služeb Ostrava, KERIT Havířov Poradna pro zvládání násilí, Centrum nové naděje - Frýdek Místek)117. 118

Služby pro osoby s násilným chováním ve vztazích jsou nabízeny i v denním

krizovém centru SOS centru Diakonie Českobratrské církve evangelické ve Středisku křesťanské pomoci v Praze. Funguje zde terapeutický program, jehož cílem je pomoci osobám se zvládáním své agrese. Dříve však než začneme popisovat samotný program, uvedeme si základní informace o SOS centru a službách, které jsou zde poskytovány.

4.1

Základní informace a poskytované služby v SOS centru DČCE - SKP

119

V České republice je druhou největší neziskovou organizací poskytující sociální

služby Diakonie Českobratrské církve evangelické (dále jen DČCE). Základní jednotkou DČCE je středisko s právní subjektivitou. Jedním z těchto středisek je Středisko křesťanské pomoci (dále jen SKP) s řídícím ústředím v ulici Bruselské v Praze, jež nabízí 5

116

PONTIER, W. 2005. Motivace systému terapie pachatelů domácího násilí. Bezpečné soužití –terapie pachatelů domácího násilí: mezinárodní konference konaná 26 - 27 září 2005 v Brně. 117 Jak zvládat agresi? Když je moje agrese silnější než já…. BÍLÁ STUŽKA Česká republika MUŽI PROTI NÁSILÍ NA ŽENÁCH A DĚTECH [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.muziprotinasili.cz/poradna/jak-zvladat-agresi 118 Stop násilí ve vztazích. Diakonie ČCE - Středisko křesťanské pomoci v Praze [online]. 2016 [cit. 2016-0416]. Dostupné z: http://www.skp.diakonie.cz/prave-se-deje/stop-nasili-ve-vztazich/. 119 SOS centrum. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.soscentrum.cz/res/archive/002/000371.pdf?seek=1434019705.

registrovaných sociálních služeb. Jsou jimi služba následné péče Dobroduš pro osoby s dlouhodobým duševním onemocněním v Korunní ulici; azylový dům pro matky s dětmi s kontaktní adresou ve Varšavské ulici; služba pro rodinu s dětmi v ambulantní či terénní formě v Belgické ulici; pečovatelské služby ve Vinohradech - Vršovicích, v Ďáblících a v Klamovce, a v neposlední řadě denní krizová služba SOS centrum ve Varšavské ulici. 120

SOS centrum je denní krizová služba, která poskytuje lidem v obtížné či krizové

životní situaci odbornou pomoc, podporu, informace, pomáhá jim obdobným situacím předcházet a podporuje je v řešení problému vlastními silami. Klienti nacházející se v krizích vývojových, rodinných, sociálních, ekonomických či v krizi osobnosti můžou přicházet opakovaně, můžou se předem objednat nebo přijít přímo bez předchozího objednání. Co je klientům dále umožněno, je zůstat v anonymitě a hovořit o tom, co je trápí. Služba je bezplatná a poskytovaná v pracovní dny od 9 do 20 hodin na Varšavské 37 v Praze 2. Mimo provozní dobu jsou klienti, kteří mají zájem, odkázáni na nonstop krizovou službu (CKI Bohnice- Ústavní 91, Praha 8, KC Riaps - Chelčického 39, Praha 3). Další informace jsou vyvěšené na informační tabuli u vstupních dveří SOS centra a jako součást vzkazů na telefonním záznamníku (kde je odkaz i na Pražskou linku důvěry). Součástí služby je sociální poradenství v rámci jednorázového kontaktu (osobně i telefonicky) anebo dle potřeby uživatelů. Jedná se zejména o poskytování informací z oblasti sociálně-právní, předávání informací o jiných sociálních službách dle potřeby uživatelů a zprostředkovávání kontaktu s jinými poskytovateli služeb, dle dohody s uživatelem. Je zde ze strany pracovníků vyvíjena snaha rozvinout dovednost vyjednávání na úřadech nebo jiných institucích. 121 V prostorách SOS centra má každý pátek od 10 do 14 hodin pronajatou místnost Bezplatná poradna Exekutorské komory, do které se klienti objednávají prostřednictvím Exekutorské komory. Dvě středy v měsíci je možnost objednat se také do Bezplatné právní poradny. Tuto službu využívají především stávající klienti SOS centra, kterým stačí základní nasměrování v právní problematice.122 V rámci krizové pomoci je v nabídce krátkodobá psychoterapie v maximálním rozsahu 12 sezení s cílem předejít opakování krize. Klienti také mohou využít Internetovou linku 120

Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/, SOS centrum. 121 SOS centrum. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.soscentrum.cz/nasesluzby/Denni-krizova-sluzba/socialni-poradenstvi/. 122

SOS centrum. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.soscentrum.cz/nasesluzby/Denni-krizova-sluzba/bezplatna-pravni-poradna/.

důvěry, na níž se odpovídá e-mailem do tří pracovních dnů. Součástí služeb je také pastorační poradenství.123 Tým odborných pracovníků se skládá z krizových pracovníků, sociálních pracovníků, terapeutů a psychologů. Konkrétně s klienty provádí rozhovory pomáhající jim zorientovat se v obtížné situaci a doprovází je v situacích, kdy jsou na jejich řešení sami a potřebují podporu.124 Tyto služby nezahrnují zdravotní péči a léky, pobyt na krizovém lůžku a finanční ani humanitární pomoc. V situacích vyžadujících tyto služby jsou informace o zařízeních nabízeny, popřípadě pomoc pomohou zprostředkovat.125 Cíle služby jsou126: -

stabilizace psychického stavu klienta, kdy objektivním měřítkem je zlepšení prožívání a zvládání jeho aktuální životní situace, schopnost přiměřeného fungování ve svých životních rolích a úbytek sebeohrožujícího chování i myšlení;

-

podpora samostatnosti klienta za předpokladu zvýšení schopnosti samostatného a zodpovědného rozhodování a aktivní spolupráce klienta za dohodnutých podmínek (forma pomoci, časové trvání, obsah pomoci);

-

podpora setrvání klienta v jeho přirozeném prostředí a v případě potřeby využívání dostupných forem ambulantní pomoci;

-

podpora pozitivních změn v životě klienta a reflexe těchto změn;

-

zajištění návazné péče podle potřeb, schopnosti a ochoty klienta tyto služby využít.

Cílovou skupinou jsou osoby od 16 let (jedinci, páry, rodiny), které prožívají krizi nebo obtížnou životní situaci nebo se s ní setkávají ve svém okolí. Osobám mladším 16 let je služba poskytnuta pouze v případě, když se jedná o rodinnou konzultaci, nebo telefonické a emailové kontakty.127

123

SOS centrum. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.soscentrum.cz/nasesluzby/Denni-krizova-sluzba/. 124 SOS centrum. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.soscentrum.cz/soscentrum/tym/. 125 SOS centrum. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.soscentrum.cz/nasesluzby/Denni-krizova-sluzba/. 126 SOS centrum. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.soscentrum.cz/soscentrum/poslani/. 127 SOS centrum. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.soscentrum.cz/soscentrum/poslani/.

Program „Stop násilí ve vztazích“

4.2

Nyní se v této podkapitole budu věnovat další službě v SOS centru Diakonie ČCE SKP, jenž je pro nás v této práci klíčová. Je jí program „Stop násilí ve vztazích“128 určený pro osoby, které mají potíže se zvládáním agrese ve vztazích. Má jim pomoci ke změně jejich chování ve vztahu, zlepšení partnerské a rodinné komunikace a osvojení si řešení konfliktů nenásilnou formou. Klienti krizového centra se na pracovníky obraceli jako oběti domácího násilí. Vraceli se zpět domů k agresorům a pracovníkům bylo jasné, že se jejich problém dlouhodobě nevyřeší. Oběti si stále nacházeli stejné typy partnerů (se sklony k agresivnímu chování) a opuštění agresoři se ve svém chování vraceli do zajetých kolejí. Proto se tým pracovníků SOS centra začal více zajímat o specializovanou pomoc pro agresory. Dozvěděl se o možnosti vzdělávání v rámci projektu vedeného Dr. Netíkem „Péče o pachatele domácího násilí (screening, osobnost, terapie)“. Kurz probíhal na přelomu roku 2007 a 2008 a za SOS centrum jej absolvovali J. Čierna a J. Hrubý, který se později stali externím členem týmu. 129 Díky Ministerstvu vnitra, které vypsalo grantové řízení, mohl být v SOS centru od roku 2009 zahájen projekt „Stop násilí ve vztazích. Terapie jsou poskytovány (pokud tomu nebude jinak) klientům bezplatně díky finanční podpoře grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů od 1. 8. 2014 do 30. 6. 2016.130 Předtím byl projekt financován z grantu OTTO per Mille. Terapeuti také čerpají inspirace od kolegů ze spolupracujících organizací v ČR i ze zahraničí.131 Násilí v manželství a problém s agresí má stále více partnerských párů. Podchycení násilí je prevencí rozvoje násilí na oběti, blízkých osobách a zejména dětech. Program „Stop násilí ve vztazích“ nabízí ucelený terapeutický program pro násilné osoby a páry. Jeho

128

KONFERENCE „STOP NÁSILÍ VE VZTAZÍCH“ ze dne 17. 3. 2016 konaná v Benediktinském opatství

Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích v ulici Vyšehradská 49/320, v Praze 2. Násilí

ve

vztazích.

Diakonie

ČCE.

[online].

2016

[cit.

2016-04-16].

Dostupné

z:

http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/. 129

Stop násilí ve vztazích. Diakonie ČCE - Středisko křesťanské pomoci v Praze [online]. 2016 [cit. 2016-0416]. Dostupné z: http://www.skp.diakonie.cz/res/data/011/001498.pdf. 130 Stop násilí ve vztazích. EHP a Norské fondy [online]. 2013 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.eeagrants.cz/cs/programy/ehp-fondy-2009-2014/cz03-nestatni-neziskove-organizace/schvaleneprojekty/stop-nasili-ve-vztazich-1430. 131 Stop násilí ve vztazích. Diakonie ČCE - Středisko křesťanské pomoci v Praze [online]. 2016 [cit. 2016-0416]. Dostupné z: http://www.skp.diakonie.cz/res/data/011/001498.pdf.

součástí je diagnostika, výzkum efektivity terapie a kampaň zaměřená na terapii násilných osob.132 Účelem programu je zamezení vzniku či pokračování násilí ve vztazích. Nejenom že má program působit pozitivně jako prevence změny vzájemného partnerského násilí na domácí násilí, a také jako prevence transgeneračního přenosu násilí ve vztazích. Program také směřuje k podpoře a vyšší bezpečnosti dětí a členů rodiny. Určitě není a nemá být trestem pro jednoho z partnerů, ale poskytuje příležitost pro změnu jejich chování a proto začít si vážit sám sebe. Dále vychází z přesvědčení, že násilné formy chování a špatné komunikační vzorce se mohou změnit.133 V programu se nepracuje formou párové terapie s páry, u nichž probíhá závažná forma domácího násilí. Během práce s ohroženou a násilnou osobou by mohlo dojít k retraumatizaci. V těchto případech se pracuje s násilnou osobou individuálně nebo ve skupině, v případě zájmu se doporučí ohrožené osobě vhodná forma terapie.134 Program není vhodný a určený pro osoby mladší 16 let a pro osoby závislé na alkoholu či psychotropních látkách. V případě závislosti musí zařazení do programu předcházet léčba a následná abstinence během trvání programu.135 Formy psychoterapeutické práce s klienty jsou individuální a skupinová psychoterapie násilných osob, párová a multipárová terapie osob dopouštějících se vzájemné partnerské agrese. V určených případech je klientům nabídnuta kombinace těchto typů terapie. Avšak možná je i jednorázová podpora.136 Metody a techniky terapie vychází z terapeutických přístupů jednotlivých terapeutů. Terapeuti se věnují tématům moci a kontroly, což souvisí s genderovými rolemi ve společnosti. Zaměřují se, aby klienti lépe porozuměli svým agresivním projevům, a aby změnili postoje v partnerském vztahu. Snaží se o to, aby uměli rozpoznávat zátěžové situace a řešit je bez násilí díky nenásilným strategiím při řešení vztahových problémů. Chtějí po klientech, aby přijali odpovědnost za vlastní násilné chování bez obviňování druhých nebo

132

Stop násilí ve vztazích. EHP a Norské fondy [online]. 2013 [cit. 2016-04-16]. Dostupné http://www.eeagrants.cz/cs/programy/ehp-fondy-2009-2014/cz03-nestatni-neziskove-organizace/schvaleneprojekty/stop-nasili-ve-vztazich-1430. 133 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné http://www.nasilivevztazich.cz/o-nas/. 134 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné http://www.nasilivevztazich.cz/o-nas/. 135 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné http://www.nasilivevztazich.cz/o-nas/. 136 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné http://www.nasilivevztazich.cz/o-nas/.

z: z: z: z: z:

popírání či zlehčování jejich chování. Mimo jiné kladou důraz na porozumění tomu, jaké následky jejich agresivní chování má na partnerovi i na dětech. Terapeuti při své práci dbají na zachovávání svěřených informací v tajnosti. Jestliže řešené situace vyžadují spolupráci s OSPOD či jinými organizacemi, a klienti byli těmito institucemi do programu posláni, pracovníci dojednávají s jednotlivými klienty, jakým způsobem jim tyto informace předají.137 Klienti se do programu mohou dostat z vlastní iniciativy, skrze spolupracující organizace, nebo jsou vysláni z PMS (probační a mediační služby) a z OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí). První kontakt mohou zprostředkovat pomocí help linky či skrze osobní konzultaci. Klíčové je při vstupním procesu určit, zda spadá do cílové skupiny, vhodnou formu terapie, uzavřít kontrakt s klientem. V rámci programu probíhá i výzkum, tudíž jsou klienti seznámeni s tímto faktem při vstupním pohovoru. Vyhodnocování výzkumu probíhá formou dotazníku PSSI (Inventář stylů osobnosti a poruch osobnosti), dotazníku životní spokojenosti, dotazníku frekvence agresivních projevů a dotazníku zpětné vazby (viz příloha).138

4.3

Jednotlivé terapie programu

4.3.1 Skupinový terapeutický program V roce 2010 (konkrétně 27. 5.) byla otevřena skupinová terapie násilných osob v prostorách SOS centra DČCE - SKP, do které docházelo 6 osob (5 mužů a 1 žena) pod vedením dvou terapeutů (muže a ženy). Formát skupiny se vyvíjel. Ze začátku probíhala 1x týdně 2 hodiny po dobu půl roku. Nyní je aktuální počet klientů ve skupině 12, aktuální doba a čas setkávání je pravidelně 1x týdně 2,5 hodiny ve čtvrtek od 17,30 do 20,00 hodin po celý rok, i během prázdnin.139

137

Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/res/archive/003/000541.pdf?seek=1459332353. 138 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/res/archive/003/000541.pdf?seek=1459332353. 139 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Skupinová terapie.

Původní skupinová terapie prováděna dle Programu terapie partnerských agresorů140, jenž využívá logoterapii, behaviorální terapii a nácvik asertivity. Dnes terapeuti také pracují s prvky dynamické terapie.141 Cílem je naučit se zvládat konflikty se svými blízkými novým, nenásilným způsobem. Skupina pracuje především na zvládání emocí, rozvíjení empatie, porozumění sobě samému i lidem okolo sebe. Skupina urychluje pozitivní změny, posiluje je a upevňuje je skrze zážitky s druhými lidmi s podobnými problémy a díky zpětné vazbě.142 Mezi klienty, kteří jsou přijímáni do skupiny, patří např. ti, kteří ve vyhrocené hádce uhodili svou partnerku nebo partnera, ti, kteří ve vzteku křičí, ničí věci, ženy i muži, kteří v hádce používají proti partnerovi témata, kterými umí zranit, finanční despotové, kontroloři. Všichni ti, kteří si už dokázali přiznat, že se jejich zvýšená agrese stala vážným problémem pro ně i pro druhé, a chtějí s tím něco udělat. Také o skupinu jeví zájem rodiče, kteří si uvědomili, že trestají své děti způsobem, který je obrazem jejich vzteku a bezmoci.143 Hlavními faktory, na kterých staví skupinová terapie, jsou důvěra, přijetí, ocenění, skupinová dynamika, sociální učení a skupinová soudržnost. Zápisy ze skupiny píší klienti. Těmi se začíná další setkání. Dříve, když do skupiny docházelo 6 lidí, se vždy na začátku probíralo v kolečku, co se stalo předcházející týden. Teď, když má skupina 12 klientů, se toto kolečko nestíhá. Staví se zde tedy na důvěře v to, co skupina momentálně potřebuje probírat a řešit. Probírané okruhy terapie jsou situace, co se děje tady a teď, co se dělo během týdne, a životní historie zúčastněných a zkušenosti zúčastněných s lidmi.144 Mgr. Anna Wackermannová145 zdůraznila na konci své prezentace na Konferenci v březnu 2016, že důležité je odhodlání klientů. V neposlední řadě přijetí sebe navzájem v prostředí skupiny, jelikož klienti se často stydí za to, co dělají či dělali. Pro klienty je skupinová terapie nenahraditelná. Nikdo se nad nimi nepohorší a neodsoudí je.

140

DOKUMENTY - KRIMINALITA, Domácí násilí - seminář. MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/domaci-nasili-seminar.aspx,

autoři Netík, Netíková, Voňková, Blatníková. 141 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Skupinová terapie. 142 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/skupinovy-terapeuticky-program/. 143 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/skupinovy-terapeuticky-program/. 144 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Skupinová terapie. 145 Psychoterapeutka, sociální pracovnice v SOS centru DČCE - SKP v Praze. Na Konferenci prezentovala program skupinová terapie. Mj. v SOS centru vede od roku 2010 dlouhodobou polootevřenou skupinu zaměřenou na zvládání agrese vůči blízkým osobám.

Když skupina skončí, někteří klienti se vracejí do tzv. následné svépomocné skupiny, která probíhá také v prostorách SOS centra Diakoni ČCE - SKP. Když klient úspěšně dokončí skupinový program, může dál docházet do následné svépomocné skupiny, která je určena pro tzv. veterány, klienty, kteří už skupinovou terapii absolvovali. Tato skupina je vedena samotnými klienty a má pomáhat udržení a posílení dovedností a postojů, které klient během roční práce v terapeutické skupině získal, poskytuje podporu a možnost sdílení v náročných situacích, čímž může předcházet možné recidivě agresivního chování. 146

4.3.2 Individuální terapeutický program

Individuální psychoterapie představuje proces setkání mezi klientem a terapeutem, jehož profesionální přístup může klientovi pomoci při zvládání jeho problémů, náročných životních situací, psychických i somatických obtíží.147 Individuální terapeutický program je určen těm, kteří chtějí porozumět tomu, co jejich agresivní chování spouští; těm, kteří preferují individuální terapii před skupinou; těm, pro které není vhodná párová terapie; těm, kteří mají nějakou objektivní překážku k účasti na skupině (pracovní době, sociální fobie apod.).148 Individuální konzultace trvá 50 minut. Do terapie je přijímán motivovaný klient, který je ochoten docházet na sezení 1x týdně či 1x za 2 týdny. Základní délka docházení na terapii je půl roku až rok, celkem tedy 12x (lze počet sezení zvýšit). Výsledná doba docházení záleží na potřebách klienta a na individuální domluvě. Je možná i jednorázová podpora.149 Vhodné a využívané terapeutické přístupy v individuální terapii jsou systemický přístup, dynamický přístup, pesso boyden terapie (PBSP)150, poradenství, edukace.151 146

Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Skupinová terapie. 147 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/individualni-terapeuticky-program/. 148 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Individuální terapie. 149 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/individualni-terapeuticky-program/. 150 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ., ref. 2, s. 395: „celostní psychoterapeutická metoda, ve 2. pol. 20. stol. v USA vytvořená manželi Pessovými, tzv. přirozený proces hojení neuspokojivých či chybějících emocí z minulosti, které klient za pomoci terapeuta odhaluje a vytváří si „nové vzpomínky“ v procesu označeném přeprogramování“. 151 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Individuální terapie.

PhDr. Anna Stodolová152 přestavila několik aktuálních informací. Klienti docházející na individuální terapii jsou z 37% muži a z 63% ženy, v průměrném věku muži 39 let a ženy 37 let. V průměru každý absolvují 17 konzultací ročně (z toho max. 42, min. 3). 70% z nich v terapii vydrží. 4.3.3 Párový terapeutický program

Frekvence párového programu se pohybuje od sezení 1x za týden až 14 dní, v délce 60 – 90 minut. Doporučovaná délka terapie je 6 – 12 měsíců. Pravidlem párové terapie je přítomnost obou partnerů na každé konzultaci. Není možné konzultovat s terapeutem mimo párové sezení. Neomluvená konzultace se počítá jako uskutečněná.153 Párová terapie je vhodná pro páry, ve kterých probíhají vzájemné útoky, neshody, hádky, nepochopení či nespokojenost ve vztahu. Typické je, že pár stále řeší stejné situace, také zda se rozejdou, nebo spolu zůstanou. Témata, která jsou určena do párové terapie, jsou také intimní a sexuální život, nevěra či vzájemné naplnění potřeb.154 První rozhovor je s každým klientem párové terapie veden zvlášť. Klienti jsou přijímáni takoví, jací jsou, což je předpokladem pro vytvoření vztahu důvěry a spolupráce. Párové uspořádání slouží k vyjasnění vzniku vzájemných neshod, k mapování toho, co konfliktu předcházelo, a ke společnému hledání funkčních vzorců chování. V párové práci se neprobírají individuální témata, ale historie vztahu.155 V párové terapii jsou klienti za pomoci terapeutů vedeni k uvědomění, že konflikty nemusí zničit vztah, pokud se s nimi partneři „naučí“ zacházet jinak než dosud. Nabízí také prostor, kde si partneři mohou lépe uvědomit a pojmenovat, co se mezi nimi děje a co přispívá k nárůstu konfliktů. Mohou se učit, jak konfliktům předcházet. Terapie pomáhá ke zlepšení vzájemné komunikace, přispívá k vzájemnému pochopení, sdílení a ke zvýšení schopnosti řešit problémy páru a rodiny.156

152

Psychoterapeutka a psycholožka SOS centra DČCE - SKP v Praze. V rámci programu Stop násilí ve vztazích poskytuje individuální a párovou terapii a na konferenci představila program individuální terapie. 153 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Párová terapie. 154 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/parovy-terapeuticky-program/. 155 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z:http://www.nasilivevztazich.cz/parovy-terapeuticky-program/. 156 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/parovy-terapeuticky-program/.

Terapeutická aktivita nespočívá v předložení souboru návodů a doporučení, jak má dospělý člověk nebo partnerská dvojice jednat, nebo dokonce cítit a prožívat, ale projevuje se jako pomoc při objevování rezerv, jimiž každý člověk i vztah má. Terapeuti v terapii s párem užívají principy manželského, rodinného, partnerského a dalšího vztahového poradenství; nedirektivní psychoanalyticky orientovaný přístup k párové problematice; principy PBSP přístupu (vysvětlení viz výše); techniky používané systemickým přístupem, a to konstruktivní otázky, škálování; dále rogersovský na klienta orientovaný „rozumějící“ přístup; edukace, nácvik komunikace, metafory transakční analýzy, prvky KBT; integrativní přístup.157 V praxi se často využívají kombinace terapií. Nejčastější variantou je kombinace párové terapie nebo skupinové terapie u jednoho z páru. Další možností je, že pár využívá párovou terapii v rámci programu a další péči mají oba členové jinde nebo alespoň jeden z páru má péči jinde. Také je obvyklé, že oba z páru mají párovou terapii a i individuální nebo skupinovou v rámci programu.158 Mgr. Bc. Michaela Kopečková159 a Mgr. Petra Králová160 mluvily na Konferenci „Stop násilí ve vztazích“ o své práci s 33 páry v programu, se kterými vedly terapie během uplynulých 16 měsíců. Páry končily v programu v motivační fázi, ukončily či přerušily spolupráci v průběhu, nebo ukončily kontakt dohodou po zlepšení situace.161 Párů končících v motivační fázi bylo 14. Buď odmítly vstoupit do terapie a navázat další kontakt, nebo se rozešly, nebo se dohodly na jiném typu terapie v rámci programu nebo se dohodly na jiném typu péče mimo náš projekt (psychiatrie, hospitalizace, SAS, individuální terapie či skupinová terapie jinde).162 Párů přerušujících spolupráci v průběhu bylo 13. Důvodem bylo odmítnutí pokračování jednoho z partnerů, dále rozpad vztahu, hospitalizace jednoho z páru či práce v zahraničí. I u těchto párů došlo ke zlepšení. I když nebyla spolupráce formálně „správně“

157

Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z:http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Párová terapie. 158 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Párová terapie. 159 Psychoterapeutka a sociální pracovnice SOS centra DČCE - SKP v Praze. V rámci programu poskytuje individuální a párovou terapii. Na Konferenci mluvila o programu párové terapie. 160 Psychoterapeutka a sociální pracovnice SOS centra DČCE - SKP v Praze. V rámci programu poskytuje individuální a párovou terapii. 161 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Párová terapie. 162 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Párová terapie.

ukončena, je také vnímána jako smysluplná. A zbývajících 6 párů uzavřelo spolupráci dohodou po zlepšení.163 Terapeutky také zmínily různá úskalí práce s párem, která je provázela. Zejména mluvily o tlaku institucí a vnější motivaci, která mnohdy převažovala více jak ta vnitřní. S tím souvisí psychologické a sociální nároky kladené na páry. Často chtěl vztah zachránit jen jeden z páru, což spolupráci znemožňovalo. Některé párové terapie vykazovaly značnou emoční zátěž pro terapeuta a v terapii bylo obtížné nadále pokračovat.164

4.3.4 Multicouple terapie

Tzv. program „multicouple therapy“ je intenzivní terapeutický program inspirovaný zahraniční praxí. Skupinové párové terapie probíhají se 4 až 5 páry vždy o víkendu, v sobotu a v neděli od 9 do 18 hodin s hodinovou přestávkou na oběd. Vhodný je pro klienty, kteří nemohou docházet na klasickou párovou terapii např. z časových důvodů. Vylučují se však páry již docházející do párové terapie.165 Účast v programu je bezplatná. Zájemci o tento typ terapie musí před vstupem do skupiny absolvovat vstupní rozhovor, na který je možno se objednat. Multipárová terapie je nabízena těm párům, kteří považují za přínosné slyšet názor dalších lidí a neostýchají se své trápení sdílet. Je doporučována jako příležitost k intenzivní práci páru s podporou skupiny dalších párů. Při vstupu do terapie se terapeuty hodnotí, zda klienti terapii potřebují, naléhavost jejich zařazení, zda rozumějí cílům terapie a zda s nimi souhlasí, zda jsou ochotni terapii absolvovat, do jaké míry mají náhled na sebe a schopnost sebereflexe, zda jsou závislí na alkoholu či psychotropních látkách (v případě podezření na závislost, kterou klient ale popírá, možno žádat vyšetření odborníkem na AT problematiku), schopnost přijetí faktu, že mají závažný problém, zda jde o vnitřní nebo vnější motivaci (doporučení/nařízení účasti OSPODem nebo soudem), případně o účelové chování („sbírání bodů“ ve sporech o děti, v trestním řízení apod.), dále jaký očekávají výsledek, určení úrovně a typu agresivity (dotazníkové šetření).

163

Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z:http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Párová terapie. 164 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/konference-2016/odborne-prace-vyzkum-prezentace/?page=1, Párová terapie. 165 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/multicouple-terapie/.

Od účastněných se očekává ochota přemýšlet o tom, co se konkrétně může udělat pro zlepšení vztahů, odhodlání vystoupit ze zajetých řešení a zvyků, respekt k ostatním členům skupiny a dodržení mlčenlivosti o všech zjištěných skutečnostech.166 167

Terapeuti užívají přístupy, metody a techniky práce SFBT (krátká terapie zaměřená na

řešení), principy narativního přístupu, které se shodují v užívání k přesvědčení o konstrukci reality v jazyce a možnost rozpuštění problémů v konverzaci (konstrukcí řešení, respektive externalizací problému), dále speciální techniky a metody (dramatické scénky, rodinné foto, kamenná rodina). Cílem víkendového setkání je začít lépe komunikovat o problémech nezraňujícím způsobem. Vyznačuje se svojí intenzitou v rámci tří dvoudenních setkání. Další tezí je přístup zaměřený na klienta, také jeho strukturovaný program a charakter polootevřené skupiny. Díky polootevřenosti skupiny se páry mohou společně motivovat a sdílet zážitky z předešlých víkendů. Nevýhodou je, že terapeuti v plánování jednotlivých víkendových programů musí mít na paměti, kdo přichází do skupiny poprvé nebo kdo v ní už jednou či dvakrát byl. Během víkendu probíhá reflektování průběhu spolupráce. Koná se po jednotlivých aktivitách, na konci dne, na konci celé sady tří sezení, v mezidobí (zde se zjišťuje, jakým způsobem páry využily poznatky z absolvovaných předešlých víkendových setkání). Mgr. Helena Šašková a Mgr. Jan Hesoun168 uvedly v rámci prezentace programu multicouple therapy konkrétní témata tří setkání párů během programu. Prvním z nich je téma „Kamenná rodina“. Diskutuje se o tom, jak působí problém s násilím na pár/rodinu, jak vypadá zvenčí. Na druhém setkání se hrají tzv. „Scénáře“. V těchto scénkách připravených dle zadání se modelují a uvědomují vhodné strategie při řešení konfliktů. Při třetím setkání zvaném „Rodinné foto“ se využívají fotografie „šťastného momentu“ ze života páru či rodiny. Díky nim si pár uvědomí, že mohou fungovat bezproblémově a řešit problémy efektivně. Dalším úkolem párů během víkendového setkání bylo zpracovat ve dvojici formou scénky, jak by dopadla popsaná situace dle scénáře. Páry měly vyhraněný čas na přípravu, čas na předvedení scénky a čas na vytažení všech vhodných strategií a technik komunikace aneb „co funguje“. 166

Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/res/archive/003/000439.pdf?seek=1430388398. 167 Informace o průběhu Multipárové terapie a informace o klientech jsem získala od Mgr. Heleny Šaškové, vedoucí SOS centra DČCE – SKP v Praze, sociální pracovnice, psychoterapeutky a lektorky. V rámci projektu Stop násilí ve vztazích působí jako individuální a párová terapeutka. V roce 2015 začala pracovat se skupinou párů. 168 Psychoterapeut, supervizor, lektor, koterapeut skupiny párů v projektu Stop násilí ve vztazích DČCE – SKP v Praze.

Výzkum programu Stop násilí ve vztazích

4.4

169

V prvním čtvrtletí roku 2016 byl k projektu „Stop násilí ve vztazích“ proveden

výzkum, který zhotovila PhDr. Markéta Niederlová, Ph.D.170 Cílem bylo: -

zmapovat vybrané osobnostní charakteristiky skupiny klientů a jejich porovnání s normativním souborem při vstupu do terapeutického programu (pomocí dotazníku PSSI - Inventář stylů osobnosti a poruch osobnosti).

-

zmapovat skupinu klientů z hlediska vybraných agresivních projevů a jejich změny při vstupu a výstupu do terapeutického programu (statistické porovnávání pomocí dotazníku FAP - Frekvence agresivních projevů).

-

zmapovat skupinu klientů z hlediska vybraných oblastí životní spokojenosti a jejich změny při vstupu a výstupu z terapeutického programu (statistické porovnávání pomocí dotazníku DŽS - Dotazník životní spokojenosti).

-

zmapovat efektivitu realizovaného psychoterapeutického programu při výstupu z terapeutického programu (pomocí DZV - Dotazníku zpětné vazby pro celou skupinu klientů dohromady a pomocí celkového hodnocení terapeutického programu klienty na škále 1 - 5).

Prvním zkoumaným souborem byli osoby z let 2014 a 2015, u nich se zjišťovaly osobnostní charakteristiky. Celkem u 68 osob, z toho 36 mužů a 32 žen, ve věku 19 - 55 let. Druhým zkoumaným souborem byli osoby z roku 2015, a to 47 osob, z toho 24 mužů a 24 žen, ve věkovém rozpětí 18 - 55 let. Předmětem zkoumání byly agresivní projevy, životní spokojenost a efektivita psychoterapeutického programu.

169

Veškeré informace cituji z Výzkumné zprávy 2016 z projektu Stop násilí ve vztazích. Viz odkaz: Násilí ve

vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/. 170

Externí spolupracovnice, psycholožka a odborná asistentka na katedře psychologie FF UK v Praze. V soukromé praxi se věnuje psychologickému poradenství a diagnostice.

4.4.1 Dotazníky

Dotazník PSSI Sebeposuzovací inventář slouží k postižení stylů osobnosti. Tyto osobnostní styly vycházejí z poruch osobnosti popsaných v klasifikaci DSM-IV (resp. ICD-10), ale jsou chápány jako jejich nepatologické formy. Obsahem dotazníku je 140 položek, které se vztahují k 14 škálám. Na každou položku (tvrzení) odpovídá vyšetřovaná osoba pomocí čtyřstupňové škály (určitě ne spíše ne - spíše ano - určitě ano). Součástí vyhodnocení je i sestrojení názorného grafického profilu. Interpretaci provádí psycholog na základě znalosti teoretických základů a empirických výsledků, na nichž je metoda založena a které jsou podrobně objasněny v manuálu. Metoda je určena pro využití ve výzkumu, v klinické praxi, i v jiných aplikačních oblastech - v pedagogické psychologii, psychologii práce a organizace, apod. Zkratky, názvy a stručné charakteristiky jednotlivých škál, včetně odpovídajících poruch osobnosti: -

SZ - Rezervovaný, schizoidní (omezená intenzita prožívání, lhostejnost vůči sociálním vztahům…)

-

DP – Klidný, depresivní (pasivní základní rozpoložení a prohloubené prožívání citů vlastních i cizích, utlumené prožívání kladných podnětů…)

-

NG – Kritický, negativistický

-

DS – Sebejistý, disociální (sebejisté nebo až bezohledné prosazování vlastních cílů…)

-

BL – Impulzivní (intenzivní emotivita, schopnost spontánně se nadchnout pro kladné vjemy a impulzivní odmítání věcí nebo osob, spojených s negativními vlastnostmi…)

-

SN – Sebekritický (jedinci zvýšeně vnímaví pro kritiku a ve společnosti se chovají zdrženlivě, neboť se nepovažují „za tak důležité“…)

-

PN – Nedůvěřivý, paranoidní (výrazné prožívání vlastních záměrů, snaha dopátrat se záměrů druhých a ohradit se proti nim…)

-

NR – Ctižádostivý, narcistický (vyhraněný smysl pro vše zvláštní…)

-

ST – Intuitivní, schizotypní (zvláštní sensitivita pro vytušení jevů a možností jednání, k níž nelze dospět logickým myšlením ani na základě intuitivní zkušenosti…)

-

HI – Příjemný, histriónský (hřejivé projevy chování vůči druhým, spíše intuitivně impulzivní projevy než analytické myšlení a cílesměrné plánování…)

-

ZS – Loajální, závislý (ochota vzdát se vlastních přání, pokud kolidují se zájmy důležitých blízkých osob…)

-

OB – Ochotný, obětující se (ochota pomoci, empatie a sociální angažovanost, v patologické formě jde o nadměrné obětování se…)

-

RP – Optimistický, rapsodický (vyznačuje se nejvíce kladným životním postojem, až neschopností vnímat negativní stránky v sebeprožívání i v prožívání druhých…)

-

NT – Pečlivý, nutkavý (důkladnost a přesnost při provádění vlastních činností…)

Porovnání výsledků proběhlo pro celý soubor a pro muže a ženy zvlášť na základě průměrných hodnot pro každou uvedenou škálu. Dále byla určena statistická významnost rozdílů a vyjádřen směr odchylky (vyšší x nižší hodnoty). Já ve své práci vždy uvedu u výsledků každého dotazníku shrnutí, tzv. závěr zjišťovaných výsledků. Mým záměrem je poskytnout srozumitelnou a názornou formu výsledku výzkumu. Pod každým grafem vysvětlím znázorněné hodnoty grafu. V případě dotazníku PSSI poslouží grafické vyjádření rozdílu v jednotlivých škálách pro celý soubor dohromady, viz Obrázek 1. Obrázek č. 1171: Grafické vyjádření rozdílů v jednotlivých škálách pro celý soubor dohromady

171

Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/.

V grafu jsou uvedeny jednotlivé škály dotazníků PSSI, modře jsou vyjádřeny hodnoty zkoumaného souboru a oranžově hodnoty normativního souboru. Číselné hodnoty vlevo (svisle) udávají hodnoty pro získané hrubé skóry v dotazníku. Je patrné, že námi zkoumaný soubor se odlišoval od normativního souboru ve všech škálách dotazníku PSSI. Zjištěné odlišnosti tohoto souboru od normativního souboru mohou také vyplývat z hodnocení, které klienti získávají od okolí (to je také zdrojem sebeposouzení). Pokud jsou vnímány okolím jako „odlišní“ (agresivní, problematičtí, osobnostně „narušení“), pak mohou tyto informace v dotazníku reflektovat ve vlastních výpovědích. Užití dotazníkové metody PSSI v terapii je užitečné ve smyslu určení konkrétního druhu a podoby terapie, včetně jejího časového rozvržení. Zde je na závěr nutné dodat, že dotazník PSSI byl použit pouze ke sběru dat zkoumaného souboru. V praxi se pracuje především s jednotlivými profily klientů, které pomáhají v kontextu ostatních informací ujasnit a sjednotit individuální přístup ke klientům v rámci poradenství, psychoterapie a edukace. Agresivní projevy - FAP Dotazník FAP byl vytvořený pracovníky centra Diakonie pro účel výzkumu. Sebeposuzovací dotazník mapuje četnost situací či konfliktů, při kterých klienti prožívali vztek. Dále pak klienti hodnotí svoje chování na čtyřbodových škálách. Klienti vyplňovali dotazník dvakrát – při vstupu do programu a při jeho ukončení. Druhy hodnoceného agresivního chování, ke kterému je vztek vedl (kategorie) jsou následující: odchod ze situace; uzavřené mlčení; rozbíjení věcí; výsměch; křik; nadávky; vyhrožování; strkání; držení; facky; rány; zranění; jiné – jaké. Výsledky byly shrnuty porovnáním změn v agresivních projevech (na základě dotazníků provedených při vstupu do programu a při výstupu do programu) pro celý soubor, včetně určení statistické významnosti rozdílu a směru odchylky. Bylo také provedeno porovnání zvlášť pro ženy a muže. Z důvodu velikosti obou souborů (nízký počet osob) nebyla určována statistická významnost rozdílů. Následující Obrázek č. 2 vystihne porovnání celého souboru.

Obrázek č. 2172: Porovnání „vstup“ a „výstup“

V tabulce jsou uvedeny hodnoty změny (rozdílu mezi vstupem a výstupem) pro jednotlivé kategorie. Dále pak procentuální vyjádření změny a její statistická významnost pro celý soubor dohromady. Statistická významnost ve vyznačených položkách je testována na hladině významnosti 0,01 a 0,05. Červeně jsou vyznačeny hodnoty (se záporným znaménkem), kde došlo naopak ke snížení průměrné hodnoty. Tento posun znamená, že celkově se v souboru uvedený způsob chování objevil častěji na konci psychoterapie než na jejím začátku (nicméně se neukazuje jako statisticky významný). Životní spokojenost - DŽS Dotazník životní spokojenosti vydalo Testcentrum Praha (2001). Je určen k objektivnímu posuzování celkové životní spokojenosti a životní spokojenosti v deseti významných oblastech tuto spokojenost utvářejících. Oblasti, kde byla hodnocena životní spokojenost, jsou: zdraví; práce a zaměstnání; finanční situace; volný čas; manželství a partnerství; vztah k vlastním dětem; vlastní osoba; sexualita; přátelé, známí, příbuzní; bydlení). Bylo provedeno porovnání pro celý soubor (včetně určení statistické významnosti změny a směru odchylky). Dále pro muže a ženy zvlášť na základě průměrných hodnot a procentuálního zastoupení pro každou uvedenou škálu. Klienti mohli v každé z uvedených kategorií skórovat od 1 – 9 stupňů. Hodnoty v tabulkách jsou zaokrouhleny na dvě desetinná místa pro uvedené soubory.

172

Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/.

Obrázek č. 3173: Popis změny v hodnocených kategoriích mezi vstupem a výstupem s určením statistické významnosti pro celý soubor

Efektivita psychoterapeutického programu - DZV (Dotazník zpětné vazby) Dotazník zpětné vazby byl vytvořen pracovníky SOS centra Diakonie ČCE - SKP v návaznosti na zvolené cíle výzkumu. Zjišťuje komplexnější pohled na změny v partnerském vztahu a na úlohu párové terapie v procesu těchto změn. Sestává z otázek, na které klienti odpovídají ANO/NE. Položky jsou doplněny o možnost popisu konkrétní změny. Dále klienti na pětibodové škále hodnotí míru zlepšení/zhoršení partnerského vztahu. Součástí je i celkové hodnocení párové terapie (1 – 5, podobně jako školní známka). Klienti vyplňovali dotazník při ukončení psychoterapie. Otázky uvedené v DZV jsou k nahlédnutí v příloze č. 5 a 6.

173

Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/.

Obrázek č. 4174: Četnost odpovědí a jejich procentuální zastoupení

Obrázek

č.

5175:

Četnost

odpovědí

a

jejich

procentuální

zastoupení

DZV6 – četnost výskytu „známky“ (1 – 5)

Z Dotazníku zpětné vazby vyplývá, že klienti hodnotí párovou terapii spíše pozitivně. Rovněž přidělená celková známka pro celý soubor je 1.53, což je „velmi dobré hodnocení“. Cennou informaci, zejména pro psychoterapeuty samotné, mají slovní hodnocení vztahující se k jednotlivým otázkám. Z mého pohledu se zde nabízí i kvalitativní analýza výpovědí.

174

Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/. 175 Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/.

Také uvedu vybrané komentáře: pochopení vlastních emocí, pochopení partnerových emocí, změna ve vnímání a hodnocení situací, odvaha ke změně, odolnost v těžkých situacích, větší sebeovládání, lepší komunikace s partnerem, společná mluvení o pocitech, hledání jiných způsobů řešení, vytváření si času na sebe, větší naslouchání partnerovi, respekt a méně strachu, skupina lidí s podobnými problémy. Ovšem, zde mohou být i výpovědi klientů ovlivněny tím, co slyšeli v průběhu jednotlivých sezení. Zajímavé jsou i komentáře, kde klienti uvádějí, co v psychoterapii postrádali. Např.: nácvik dovedností, jak zvládat vztek a ventilovat ho přijatelným způsobem, nacházet způsoby pro poznávání sebe samotné a tím si uvědomit důležité věci pro mě a okolí.

4.4.2 Diskuze

Cílem výzkumu je v prvé řadě ve výsledku poukázat na to, zda v následující psychodiagnostické praxi mohou zvolené metody přinášet potřebné informace o osobách, které do psychoterapeutického procesu přicházejí a o změnách, které osoby ve svých výpovědích uvádějí. Je zřejmé, že do tohoto procesu vstupuje řada dalších proměnných, které lze jen těžko kontrolovat. Nicméně využití více psychodiagnostických a evaluačních metod nabízí větší prostor pro individuální psychoterapeutickou práci s klienty a tvorbu individuálních pracovních hypotéz. V úvaze nad průběhem a úspěšností terapie se nabízí ta fakta, že terapeutická sezení, v rámci kterých bylo výzkumné šetření realizováno, je do jisté míry ovlivněno jevy na straně zúčastněných terapeutů, povahy jejich terapeutické praxe a povahou samotného realizovaného programu. I tyto jevy mohou ovlivnit výsledky provedeného výzkumu. Výzkum efektivity či účinnosti terapie je velmi náročný, a téměř vždy s sebou přináší mnoho nezodpovězených otázek a omezení. Ukazuje se, že výzkum zaměřený na kazuistický rozbor je též vhodnou volbou. Zdá se, že terapeuti z projektu „Stop násilí ve vztazích“ pomáhají těmto problematickým partnerstvím zmírňovat míru či měnit způsoby jejich agresivního chování. Efektivitu zvolených terapeutických programů je třeba dále výzkumně ověřovat a případně na základě získaných údajů měnit. Poznatky z tohoto výzkumu se mohou využít do budoucna. Nabízí se i další možnosti výzkumu, a to, že se bude více zdůrazňovat fenomén „životní spokojenosti“ a „kvality života“. V rámci výzkumu se také ukázalo, že násilí ve vztazích se dopouštějí ženy i muži.

Směr dalšího výzkumu by také mohl vést tímto směrem a zaměřit se na genderovou problematiku.

Závěr Cílem mé práce bylo popsat možnosti práce s násilnými osobami na konkrétním příkladě programu „Stop násilí ve vztazích“. Mým prvotním záměrem bylo zabývat se možnostmi práce s násilnými osobami. Jelikož toto téma není prozkoumané tolik, jako téma oběti domácího násilí, chtěla jsem se o něm více dozvědět a tyto poznatky poskytnout i širšímu okolí. V teoretické části poskytuji nástin problematiky těchto osob. Díky studiu knih o tomto tématu jsem si uvědomila, že potíže se zvládáním agrese nemusí mít pouze osoba s označením „násilná osoba“. Potíže tohoto druhu může mít každý z nás a pracovat na sobě v tomto směru může také každý z nás. Díky mému dobrovolnictví v SOS centru DČCE - SKP v Praze, jsem se dozvěděla o programu „Stop násilí ve vztazích“, který probíhá pod střechou SOS centra. V rámci dobrovolnictví jsem se zúčastnila Konference „Stop násilí ve vztazích“. Zde byl tento program představen pracovníky programu a odtud jsem také čerpala poznatky do mé práce. Další informace jsem získala po osobní domluvě s pracovníky. Výsledkem mé práce je názorná ukázka toho, jak lze poskytovat pomoc a podporu osobám mající problém s agresivním chováním v SOS centru v Praze v rámci programu „Stop násilí ve vztazích“. Cíl práce se mi tedy podařilo naplnit. V praktické části práci popisuji vývoj práce s násilnou osobou v krizovém centru SOS centru, dále jednotlivé terapeutické programy pro násilné osoby, a to individuální, skupinové, párové a multipárové terapie. Mimo jiné také shrnuji výzkum prováděný v rámci programu a jeho výsledky, jež slouží jako zpětná vazba práce s násilnou osobou. Jsou užitečné nejenom pro pracovníky programu, ale i pro širší veřejnost. Metodou výzkumu byly dotazníky, jejichž podobu jsem vložila do přílohy. Pro mě osobně je tato práce inspirací k dalšímu profesnímu rozvoji v oblasti krizové intervence. Ráda bych se dále věnovala problematice agresivního chování ve vztazích, konkrétně pak ženám jako násilným osobám, které jsou spíše vnímány jako oběti.

Seznam použité literatury Zdroje tištěné:

BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven: Žena v domácím násilí. První. Brno: Computer press, a. s., 2008. ISBN 978-80-251-1786-6. CIMRMANNOVÁ, Tereza. Krize a význam pomáhajících prvního kontaktu: aplikace v kontextu rodinného násilí. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2205-7. ČERMÁK, Ivo. Lidská agrese a její souvislosti. Vyd. 1. Žďár nad Sázavou: Fakta, 1998. ISBN 80-902-6141-8. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Vyd. 4., V Portálu 1. Ilustrace Karel Nepraš. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-686-5. Druhá kapitola HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vyd. 5. Překlad Irena Štěpaníková. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-639-1. CHAPMAN, Gary D. Hněv: proč se hněváme a co s tím můžeme udělat. 1. vyd. Praha: Návrat domů, c2009. ISBN 978-80-7255-192-7. KAST, Verena. Hněv a jeho smysl. První. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-760-2. KŘIVOHLAVÝ, jaro. Jak přežít vztek, zlost a agresi. 1. praha: Grada publishing, 2004. ISBN 80-247-0818-3. Kuhl, J., Kazén, M. (2002) PSSI – Inventář stylů osobnosti a poruch osobnosti. Praha: Testcentrum.

STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. ISBN 80717-8553-9. ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. První. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-690-2.

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK a kol. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1428-8.

Zdroje internetové: Co je a co není domácí násilí, Co je domácí násilí. Bílý kruh bezpečí [online]. "Copyright Bílý kruh

bezpečí,

z.s.",

2009

[cit.

2016-04-16].

Dostupné

z:

http://www.bkb.cz/pomoc-

obetem/domaci-nasili/co-je-a-co-neni-domaci-nasili/. DOKUMENTY - KRIMINALITA, Domácí násilí - seminář. MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/domacinasili-seminar.aspx. Jak zvládat agresi? Když je moje agrese silnější než já…. BÍLÁ STUŽKA Česká republika MUŽI PROTI NÁSILÍ NA ŽENÁCH A DĚTECH [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.muziprotinasili.cz/poradna/jak-zvladat-agresi. Násilí ve vztazích. Diakonie ČCE. [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.nasilivevztazich.cz/. SOS

centrum.

Diakonie

ČCE.

[online].

2016

[cit.

2016-04-16].

Dostupné

z:

http://www.soscentrum.cz/sos-centrum/. Stop násilí ve vztazích. Diakonie ČCE - Středisko křesťanské pomoci v Praze [online]. 2016 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.skp.diakonie.cz/prave-se-deje/stop-nasili-ve-vztazich/. Stop násilí ve vztazích. EHP a Norské fondy [online]. 2013 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.eeagrants.cz/cs/programy/ehp-fondy-2009-2014/cz03-nestatni-neziskoveorganizace/schvalene-projekty/stop-nasili-ve-vztazich-1430