Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Absolventská práce. Autor: Eva Kubecová. Téma: Co nabízí školní psycholog?

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Autor: Eva Kubecová

Téma: Co nabízí školní psycholog?

Vedoucí práce: Mgr. Lucie Hubertová rok odevzdání: 2014

Prohlášení:

1. Prohlašuji, že jsem absolventskou práci, Co nabízí školní psycholog, zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

datum jméno

vlastnoruční podpis

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA

Anotace Tématem této práce je, Co nabízí školní psycholog. Tato práce si klade za cíl popsat práci školního psychologa a popsat rozdíl mezi školním psychologem a dalšími pracovníky v síti školních poradenských služeb na základní škole, tedy se školním speciálním pedagogem, s výchovným poradcem a s metodikem prevence a popsat, co školní psycholog nabízí. Školní psychologové jsou do škol zařazováni stále častěji, přesto se dá říci, že je to stále ještě nová pozice. Při zařazování školních psychologů do škol panují stále obavy pedagogů nebo ředitele školy a ostatních pracovníků školy, aby se jim školní psycholog nepletl do jejich práce nebo je nějak nehodnotil. Cílem výzkumu je potom zjistit z rozhovorů se školními psychology, jak si školní psycholog buduje důvěru na základní škole. Annotation The theme of this work is what the school psychologist provides. This paper aims to describe the work of the school psychologist and describe the difference between the school psychologist and other professionals in the network of school counseling services at an elementary school: a special education teacher, a school counselor and prevention methodologist. The work

also

describes

what

the

school

psychologist

offers.

School

psychologists are assigned to schools more often, but it can be said that it is still a new position. When school psychologists are included in schools, teachers and head teacher still worry so that a school psychologist wouldn’t interfere in their work or judge them. The aim of the research is then to determine from interviews with school psychologists how school psychologist builds his/her confidence in an elementary school. Klíčová slova Školní psycholog, školní poradenské služby, důvěra, školní speciální pedagog, školní metodik prevence, výchovný poradce, vztahová síť

Key words School psychologist, school counseling services, confidence, school special education teacher, prevention methodologist, school counselor, relational network

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Lucii Hubertové za rady a připomínky a za ochotu při vedení mé absolventské práce. Děkuji také všem účastníkům výzkumu, kteří mi poskytli rozhovory a umožnili výzkum uskutečnit.

Obsah TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................... 1 1

HISTORIE A VÝVOJ ŠKOLNÍ PSYCHOLOGIE ................................................ 1 1.1

Vývoj školní psychologie ve světě ................................................. 1

1.2

Vývoj školní psychologie u nás ...................................................... 4

2

DEFINICE .............................................................................................. 7

3

VÝCHOVNÉ PORADENSTVÍ A ŠKOLNÍ PORADENSKÉ SLUŽBY ....................... 9 3.1

Obsah poradenských služeb ....................................................... 10

3.2

Školní poradenské pracoviště ...................................................... 11

3.3

Modely poradenských služeb ve škole ........................................ 11

3.3.1 Varianta základní...................................................................... 11 3.3.2 Varianta rozšířená .................................................................... 12 4

PRÁCE VÝCHOVNÉHO PORADCE ............................................................ 13

5

PRÁCE METODIKA PREVENCE................................................................ 14

6

PRÁCE ŠKOLNÍHO SPECIÁLNÍHO PEDAGOGA........................................... 15

7

PRÁCE ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA ........................................................... 16 7.1

Co musí splňovat školní psycholog? ........................................... 16

7.2

Činnost školního psychologa ....................................................... 17

7.2.1 Diagnostika, depistáž: .............................................................. 18 7.2.2 Konzultační, poradenské a intervenční práce:.......................... 18 7.2.3 Metodická práce a vzdělávací činnost: ..................................... 19 7.3

Metody a formy práce školního psychologa ................................. 24

7.3.1 Individuální práce s žáky .......................................................... 25 7.3.2 Práce se školními třídami ......................................................... 26 7.3.3 Práce s rodiči............................................................................ 26 7.3.4 Práce s učiteli a dalšími odborníky ........................................... 27 8

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI ŠKOLNÍM PSYCHOLOGEM, VÝCHOVNÝM PORADCEM,

ŠKOLNÍM SPECIÁLNÍM PEDAGOGEM A METODIKEM PREVENCE .........................

9

28

VZTAHOVÁ SÍŤ ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA ................................................ 29 9.1

Školní psycholog a ředitel školy ................................................... 29

9.2

Školní psycholog a pedagogický sbor.......................................... 30

9.3

Školní psycholog a jednotlivý učitel ............................................. 30

9.4

Školní psycholog a třída .............................................................. 31

9.5

Školní psycholog a jednotlivý žáci ............................................... 31

9.6

Školní psycholog a rodiče ............................................................ 31

10 IDENTITA ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA ........................................................ 32 11 ETICKÉ ZÁSADY PRÁCE ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA.................................... 33 11.1 Souhlas s činností školního psychologa ...................................... 34 12 PROČ JE PRÁCE ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA DŮLEŽITÁ A JAKÝ MÁ PŘÍNOS PRO ŠKOLY........................................................................................................

35

PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................... 36 13 JAK SI ŠKOLNÍ PSYCHOLOG NA ŠKOLE BUDUJE DŮVĚRU .......................... 36 13.1 Cíl výzkumu ................................................................................. 37 13.2 Výběr a popis respondentů .......................................................... 38 13.3 Metody sběru dat ......................................................................... 39 13.4 Výsledky výzkumu ....................................................................... 39 13.4.1 Zázemí ve škole .................................................................... 40 13.4.2 Budování důvěry ................................................................... 41 13.4.3 Jak vycházíte s pracovníky školy? ........................................ 45 13.4.4 Změny ve vztazích a spokojenost s nimi ............................... 49 13.4.5 Jak o tyto vztahy pečujete? ................................................... 52

Úvod Pro svou absolventskou práci jsem si vybrala téma, Co nabízí školní psycholog. Téma je pro mě zajímavé a už z toho důvodu, že se pedagogice na naší škole moc nevěnujeme, a tudíž jsme nahlédli spíše jen do základů pedagogiky, jsem si toto téma vybrala. Dalším důvodem byl výběrový seminář, který jsem absolvovala s mojí vedoucí absolventské práci paní Mgr. Lucií Hubertovou, a s kterou jsme byli na exkurzi ve škole, kde působí právě jako školní psycholožka a tato exkurze mě velice bavila a práce paní Hubertové mě natolik zaujala, že rozhodnutí o tématu absolventské práce bylo jasné. Školní psycholog působí na škole jako poskytovatel poradenských služeb spolu se školním metodikem prevence, výchovným poradcem, případně školním speciálním pedagogem a s jejich týmem složeným z vybraných pedagogů školy. Proto jsem se rozhodla v této práci popsat také práci ostatních pracovníku, kteří poskytují školní poradenskou činnost na škole. Příchod školního psychologa do školy s sebou často nese mnohá úskalí. Školní psycholog pracuje na různých úrovních s rozdílnými aktéry školy – vedením školy, učiteli, žáky, rodiči a dalšími odborníky, kde každý vyžaduje odlišný přístup a v očích každého vzbuzuje jiné obavy a očekávání. Pro školního psychologa je důležité, aby si vybudoval dobrou a stabilní pozici a vytvořil si pozitivní vztahy, díky kterým se mu může dařit v prosazování a uskutečňování svých plánů a zastávat úspěšně svou pozici a profesní roli. Z tohoto důvodu jsem si stanovila za cíl nejprve popsat na základě literatury, činnost školního psychologa na škole a ukázat rozdíl mezi činností školního psychologa a dalších poradenských pracovníků (výchovný poradce, školní speciální pedagog a metodik prevence). V praktické části pak bude na základě kvalitativního šetření zmapován proces budování důvěry školního psychologa na škole třemi školními psychology. K tomuto výzkumu a cíli bych ráda došla na základě rozhovorů, které provedu se školními psychology ze základních škol v městě nad padesát tisíc obyvatel.

TEORETICKÁ ČÁST

1 HISTORIE A VÝVOJ ŠKOLNÍ PSYCHOLOGIE

V této kapitole bych chtěla zmínit krátce historii a vývoj školní psychologie, což je důležité pro pochopení současných podob sociální psychologie a může nám to později sloužit k lepšímu porozumění současným podobám existence školní psychologie. Pro přehlednost a lepší porozumění uvedu vývoj školní psychologie ve světě a poté u nás v České Republice.

1.1 Vývoj školní psychologie ve světě

Termín školní psychologie se objevuje na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Vývoj školní psychologie probíhal odlišně v USA a v Evropě.1 Americká linie je charakterizována větším projevujícím se pragmatismem, což se projevuje v dřívější institucionalizaci psychologických služeb školním dětem. V USA bylo také zaznamenáváno rychlejší zakotvení školní psychologie. Zavádění školní psychologie se však rozběhlo až po druhé světové válce.2 Dřívější pojetí školního psychologa bylo spíše o tom, že psycholog by měl dění ve školách jen monitorovat. Užití termínu ještě neodpovídá současnému pojetí a představám. (Štech, Zapletalová, 2013) uvádějí, že existují tři

1

KAVENSKÁ, Veronika, SMÉKALOVÁ, Eleonora, ŠMAHAJ, Jan. [elektronický časopis

ČPMS, přehledové studie, ročník 5, číslo 4, 2011. Výzkum v oblasti školní psychologie v České Republice. http://e-psycholog.eu/pdf/kavenska-etal.pdf 2

ŠTECH, Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana, Úvod do školní psychologie, str. 18. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1

1

vývojové linie, které podmiňují úspěšné zakotvení školní psychologie ve společnosti a jsou to tyto: a. „Vývoj psychologických nástrojů pro práci se školní populací b. Vznik organizačních jednotek praktické služby a její zakotvení v systému školství c. Kodifikace disciplíny (vědního oboru) s příslušnými standardy vzdělávání a s ní související rozvoj výzkumné činnosti (studijní obory na univerzitách, učebnice, speciální časopisy atd.)“3 Do první linie zařazují někteří autoři například Binetovy škály na měření inteligence a pozdější nástup humanistické psychologie zaznamenal přínos jednoho z klíčových nástrojů práce, totiž poradenský rozhovor a následnou péči o žáky. Nelze sice říci, že by tyto metody byly základem oboru školní psychologie, ale je podstatné, že přispěly ke konstituování jednoho z pilířů školní psychologie a tím je pilíř metodologické výbavy. Druhá linie se zajímá o organizační zakotvení školní psychologie a jejich služeb. Významným datem v USA se stal rok 1965, kdy byl přijat zákon, ve kterém se uvádí, že pokud o to školy požádají, měly by se školám zvýšit finanční prostředky na školní psychology. Psychologická služba ve škole může mít různé organizační formy, ale důležité je, aby byl přesně vymezený plán, odpovědnost a zakotvení v projektu konkrétní školy, čímž se stává školně psychologickou službou.4 V polovině padesátých let byly v Evropě identifikovány čtyři typy psychologických služeb poskytovaných škole a dětem5, které nám opět můžou pomoci pro případné porozumění nebo sledování vývoje školní psychologie. 3

ŠTECH, Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana, Úvod do školní psychologie, str. 20-21. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1 4

ŠTECH, Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana, Úvod do školní psychologie, str. 22. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1 5

ŠTECH, Stanislav. Sonda do profese školního psychologa v ČR. Str. 36. Pedagogika CZ 2001, roč. 51, mimoř. č., s. 36-55.

2

a. První typ – představoval psychology, obvykle pracující na jedné velké škole, často pracující ve spolupráci se školním lékařem a školními sociálními pracovníky. Často odpovídali za příznivou atmosféru školy nebo za zlepšování vyučovacích metod. b. Druhý typ – psycholog byl součástí místních školských úřadů a jeho úkolem byla koordinace prevence, poradenských aktivit a výzkumu. Někdy, pokud to bylo nezbytné, školní psycholog diagnostikoval a poskytoval psychoterapii. c. Třetí

typ

–

školní

psychologové

reprezentovali

dětské

poradenské kliniky, na které se obracely školy se svými problémy. Hlavní jejich práce byla diagnostika, která převládala nad terapií. d. Čtvrtý typ – školní psychologové byly v asociacích pro výzkum dítěte. V tomto případě však nelze mluvit tak úplně o školně psychologické službě, protože toto bylo spíše nezbytné poznatkové zázemí pro psychology v praxi.6 Nakonec třetí linie, ve které jde o zařazení školní psychologie do výuky, respektive vůbec zařazení vzdělávání ve školní psychologii, kde drží opět první místo USA, které v roce 1930 vypsalo na Newyorské univerzitě první magisterský studijní program speciálně pro školní psychologii. Později byla založena Národní asociace školních psychologů (National Association of School Psychologists – NASP), která byla založena v roce 1969, začaly se objevovat časopisy jako například časopis School Psychology International a učebnice školní psychologie. Jedním z hlavních historických dilemat školní psychologie bylo sladění nutného vědeckovýzkumného zázemí s praxí školní psychologie.7

6

ŠTECH, Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana, Úvod do školní psychologie, str. 22-23. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1 7

ŠTECH, Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana, Úvod do školní psychologie, str. 23-25. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1

3

1.2 Vývoj školní psychologie u nás

V této kapitole začnu s vývojem školní psychologie mezi válkami. V Československu se první publikace o školní psychologii objevily kolem dvacátých až třicátých let dvacátého století. Vzorovými zeměmi v té době byly především Německo

a

USA.

Základní

ideou

zde

byla

idea

pedocentrická, tedy systém výchovy a vzdělání stavěl na psychologii žáka. Organizace školy, učivo, vliv na žáky a další – to vše musí být v souladu s moderními poznatky o dětech. Další ideou v té době byla idea účelu psychologické práce, což znamenalo, že se zařadil správný člověk na správné místo, což najdeme v knize (Štech, Zapletalová, 2013,s.26) pod anglickým názvem the right man on a right place, což znamenalo, zařadit každého žáka, podle jeho možností a schopností do školy, do které patří. Nejinspirativnějším vzorem pro naše psychology bylo Německo a tamější vývoj školní psychologie.8 Dříve, stejně jako dnes, panovaly značné obavy před nebo při zavádění psychologů do škol. Štech, Zapletalová, 2013 uvádí těchto pět bodů, na kterých si to můžeme ukázat: 1) „Raději vylepšeme psychologickou přípravu učitelů – ti pak budou nejlepšími školními psychology pro své žáky.“ 2) „Psychologové se stanou dalšími (a nevítanými) kontrolory práce učitelů.“ 3) „Budou narušeny vztahy mezi vedením škol a učiteli a mezi učiteli navzájem.“ 4) „Psycholog tak obrovský rozsah úkolů nezvládne.“

8


4

5) „Pozoruhodný protiargument metodologický: „psycholog nám může dáti jedině ‚příčný řez‘ žákovou individualitou, ale ten nám nic neosvětlí, to můžeme čekat toliko od ‚podélného řezu‘ učitelova“.“ 9 Podrobnější obavy z nástupu školního psychologa uvádí Knotová (2014), kde jsou výše uvedené obavy konkrétněji rozepsané. Obavy z příchodu školního psychologa jsou tedy následující: 

Příchod školního psychologa naruší stereotyp, který ve škole panuje.



Školní psycholog uvidí učitelům do práce.



Bude se jim plést do učitelství a radit jim.



Bude je poučovat.



Žáci mu budou chodit žalovat na učitele.



Bude „donášet“ vedení školy.



Bude do všeho vrtat a pořád ve škole něco zkoumat. 10

V knize je uvedeno ještě více obav, ale tyto pro názornou ukázku stačí. Úkolem školního psychologa je potom, aby si vybudoval důvěru, jak u učitelů, tak u dětí i u rodičů a vůbec u všech lidí s kterými pracuje a spolupracuje. Budování důvěry u školních psychologů se budu věnovat v poslední kapitole, kde budu na základě rozhovorů popisovat, jak si školní psycholog buduje důvěru. Úkol tehdejšího školního psychologa je v knize vymezen takto: „Školní psychologové mají umět postihnout osobnost v její totalitě, odvážiti možnost její převýchovy a včas označiti cesty, aby bylo v mládí méně bolestí.“ 11 Ale jaká byla vlastně situace v Československu? Především se rozvíjela péče poškolní, což byl hlavně rozvoj poraden pro volbu povolání. Širší a soustavné psychologické služby vykonával pouze 9


KNOTOVÁ, Dana, Školní poradenství. 2014. S. 57. 1. Vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2014. 285 s. ISBN 978-80-247-4502-2 11

ŠTECH, Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana, Úvod do školní psychologie, str. 29. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1

5

Pedagogický ústav v Praze. Hlavní činnostmi Pedagogického ústavu byly: volba další vzdělávací dráhy a s tím spojená diagnostika schopností. Za druhé takzvaný osobní arch žáka, což byla metoda soustavného pozorování žáka a další činností Pedagogického ústavu byla výzkumná aktivita ohledně školní neúspěšnosti žáků.12 Kolem roku 1938 se začali školní psychologové zařazovat i na střední školy, kde měli působit především jako poradci a prostředníci mezi žáky a učiteli a měli tak plnit funkce psychologů, kteří pracovali v klinikách, či poradnách. Už tehdy se formovali definice školního psychologa a pro příklad uvádím tuto: „Školní psycholog je rovnoprávný člen sboru, který má dostačující znalosti pedagogické a psychologické, dostačující školskou praxi vyučovací a dostačující schopnosti a vlastnosti, aby mohl být platným spolurádcem při všech úkolech výchovně vyučovacích.“13 Pro zařazení psychologů do škol bylo vše pečlivě promýšleno – všechny námitky i obavy, které jsem uváděla v bodech v kapitole výše. O důkladnosti příprav a projektu začlenění školních psychologů do škol svědčí také rozpracování úkolů školního psychologa a jeho předepsaných činností, kam lze zařadit například: diagnostika žáka, analýza školní neúspěšnosti, řešení problémů z kázní nebo řešení žákova prostředí, kam lze zařadit vztahy ve třídě nebo vlivy rodiny.14 Po druhé světové válce se školní psychologie rozvíjela hlavně na Slovensku, kde vznikali předchůdci pedagogicko-psychologických poraden. Do té doby se školní psychologii příliš nedařilo, protože chyběla alespoň nějaká státní podpora.15 Už od konce šedesátých let ale začalo probíhat 12




KAVENSKÁ, Veronika, SMÉKALOVÁ, Eleonora, ŠMAHAJ, Jan. [elektronický časopis

ČPMS, přehledové studie, ročník 5, číslo 4, 2011. Výzkum v oblasti školní psychologie v České Republice. http://e-psycholog.eu/pdf/kavenska-etal.pdf

6

ověřování působení školního psychologa přímo na škole a byl také vypracován a schválen v té době podstatný dokument „Návrh koncepcie školského psychologa na strednej škole“. Snaha zavést školního psychologa přímo do škol se začala ještě výrazněji prosazovat po roce 1989, kdy byl školní psycholog i legislativně zakotven. V ČR byla snaha zapojit školního psychologa spíše nevýrazná, což se ovšem změnilo v roce 2005, kdy vstoupila v platnost vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních. Díky aktivitám institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR jsou uváděny mezi pedagogickými pracovníky i školní psychologové a vymezení jejich standartních a nadstandartních činností. V roce 1990 byla ustavena Asociace školní psychologie ČSFR.16 Významnou oporou pro rozvoj školní psychologie jsou pravidelné odborné konference „Novinky v pedagogické a školní psychologii.“

2 DEFINICE

V této kapitole bych se ráda zmínila o definici, kde si uděláme alespoň částečně obrázek o tom, co je školní psychologie a kdo je vlastně školní psycholog. Definici pokládám za důležitou, pro ujasnění si pojmů, a pro další, pozdější porozumění tématu této práce. Jak uvádí Štech, Zapletalová, 2013, definice termínu školní psycholog je v celku volná.17 Uvádí například definici, že „školní psychologové jsou v různých státech lidé, kteří poskytují školně psychologické služby a mohou užívat velmi rozmanité tituly, včetně označení poradce, pedagogický psycholog, psycho

16


ŠTECH, Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana. Úvod do školní psychologie, str. 67. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1

7

pedagog, psycholog, psycholog pro otázky výchovy, psycholog ve škole nebo školní psycholog“.18 Podobná myšlenka je zakotvena i v zákoně, který je spojen se školní psychologií: „(1) Ředitel základní, střední a vyšší odborné školy zabezpečuje poskytování poradenských služeb ve škole zpravidla výchovným poradcem a školním metodikem prevence, kteří spolupracují zejména s třídními učiteli, učiteli

výchov,

případně

s dalšími

pedagogickými

pracovníky

školy.

Poskytování poradenských služeb ve škole může být zajišťováno i školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem“.19 Obsahem této definice se budu podrobněji zabývat v práci později. Školní psychologie je pak psychologie, která „se odlišuje od pedagogické psychologie a která je aplikovaným oborem zabývajícím se převážně problémy uvnitř systému základních a středních škol“.20 A jak dodává Vágnerová, 2005, hlavním cílem školní psychologie „je pomoc dítěti a podpora jeho samého, jeho rodičů a učitelů. „Hlavním úkolem školní psychologie je porozumět školákovi, jehož problém řeší, a navrhnout taková opatření, která by mu mohla prospět a podpořit jeho další rozvoj“. 21 Z výše uvedených definic je jasné, že identifikování školního psychologa není možné jen podle označení a je to tedy obecnější označení pro profesionály vystudované v psychologii a pedagogice, kteří poskytují speciální služby dětem a mladým lidem ve školách, rodinách a dalších sociálních prostředích.

18

ŠTECH, Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana. Úvod do školní psychologie, str. 67. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1 19

Vyhláška č. 72/2005 sb., o poradenských službách ve školách a školských poradenských

zařízeních, str. 492 20


VÁGNEROVÁ, Marie, Školní poradenská psychologie pro pedagogy, str. 11. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. 430 s. ISBN 80-246-1074-4

8

3 VÝCHOVNÉ PORADENSTVÍ A ŠKOLNÍ PORADENSKÉ SLUŽBY

Pojmem výchovné poradenství je označována koncepce odborných poradenských a podpůrných služeb v otázkách výchovy a vzdělávání dětí a mládeže. Zabývá se otázkami spojenými s psychologickými, pedagogickopsychologickými a speciálně pedagogickými aspekty ontogeneze dětí a mládeže od předškolního věku až po období dospívání. Je to zatím jediná státem podporovaná a řízená pedagogicko-psychologický poradenská služba ve školství, která je poskytována dětem a mládeži, jejich zákonným zástupcům a učitelům škol, ve kterých se žáci vzdělávají a připravují se na uplatnění se ve společnosti. 22 Pedagogicko-psychologické

poradenství

má

za

cíl

profesionálním

způsobem pomáhat dětem ve školních a někdy i osobních problémech. Jde zejména o oblasti spojené s učením, ale také i se vztahy s rodiči, učiteli, sourozenci, kamarády a podobně. Psychologické poradenství je zaměřeno spíše na osobní a rodinné problémy a pedagogické poradenství je zaměřeno spíše na procesy učení, vyučování a výchovy. Z toho je zřejmé, že se tyto oblasti překrývají a někdy proto hovoříme obecně o školním poradenství.23 Lazarová (2005) definuje toto poradenství jako „proces pomáhání, ve kterém má poradce snahu podpořit růst, rozvoj, zralost a lepší uplatnění klienta tak, aby se efektivně orientoval ve světě a vyrovnával se s životem“.24 Jednou z hlavních podmínek pro výkon profesionálního pedagogickopsychologického poradenství je adekvátní odborná způsobilost poradce a

22

OPEKAROVÁ, Olga, Kapitoly z výchovného poradenství, školní poradenské služby.

Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 1.vyd., 2007. Str. 7. ISBN 978-80-86723-35-8 23

LAZAROVÁ, Bohumíra, Netradiční role učitele, o situacích pomoci, krize a poradenství ve

školní praxi. Paido, edice pedagogické literatury, Brno 2005. str. 39. ISBN 80-7315-115-4 24


školní praxi. Paido, edice pedagogické literatury, Brno 2005. str. 39. ISBN 80-7315-115-4

9

Lazarová (2005) uvádí navíc, že pro dítě je důležité, aby byl poradce „důvěryhodný a sympatický“.25

3.1 Obsah poradenských služeb

V této kapitole bych chtěla popsat obsah poradenských služeb, to znamená to, co je náplní a cílem poradenských služeb na školách, a to dle vyhlášky č. 72/2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Tento zákon tedy formuluje činnosti poradenských služeb takto: a) vytváření vhodných podmínek pro zdravý tělesný, psychický a sociální výboj žáků, pro rozvoj osobnosti žáka před zahájením vzdělávání a v jeho průběhu, b) naplňování vzdělávacích potřeb žáka a rozvíjení jeho schopností, dovedností a zájmů před a během vzdělávání, c) prevence a řešení výukových a výchovných obtíží, prevence sociálně patologických jevů a dalších problémů souvisejících se vzděláváním, d) vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů pro integraci žáků se zdravotním postižením, e) pomoc při volbě vzdělávací cesty a pozdějšího profesního uplatnění f) vytváření vhodných podmínek pro žáky, kteří jsou příslušníky národnostních menšin nebo etnických skupin, g) vytváření vhodných podmínek pro žáky nadané a mimořádně nadané,

25



10

h) rozvíjení pedagogicko-psychologických a speciálně pedagogických znalostí a profesních dovedností pracovníků škol a školských zařízení.26

3.2 Školní poradenské pracoviště

Preventivní práci, poradenské intervence, poskytování opory a jiné formy pomoci mají na školách na starosti obvykle učitelé s jasně vymezenými funkcemi. Nejsou to však jediní pracovníci, co mají toto na starosti. Patří sem také výchovný (kariérový) poradce, metodik prevence, speciální pedagog, školní psycholog, třídní učitel případně i učitel/é výchov. Důležitou roli zde pak sehrává i vedení školy.27

3.3 Modely poradenských služeb ve škole

Pro poskytování poradenských služeb ve škole jsou navrženy dva základní modely. Varianta základní a rozšířená. Tyto modely by měli umožňovat spolupráci těch pracovníků, kteří se ve škole budou podílet na realizaci strategie pedagogicko-psychologického poradenství ve škole.

3.3.1 Varianta základní

V této variantě jsou pracovníci, kteří zajišťují poradenské služby tito: 26


zařízeních, str. 490-491 27



11



Výchovný poradce



Školní metodik prevence



Třídní učitelé



Učitelé výchov (občanské výchovy, rodinné výchovy, výchovy k volbě povolání atd.)



Učitel – metodik pro přípravu školních vzdělávacích programů

3.3.2 Varianta rozšířená

V této variantě jsou stejní pracovníci, jako v základní variantě, ale jejich činnost je doplněna činnostmi pracovníků, kterými jsou: 

Školní psycholog



Školní speciální pedagog Ředitel školy si může zvolit, koho z těchto pracovníků, školního

psychologa nebo školního speciálního pedagoga bude pro školu potřebovat, případně oba tyto pracovníky a těm pak nabídne práci na zkrácený úvazek.28 Nařízení vlády č. 75/2005 Sb. uvádí týdenní rozsah hodin přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti na dvacet až dvacet čtyři hodin týdně.29

28

VĚSTNÍK, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Koncepce poradenských služeb

poskytovaných ve škole (č.j. 27 317/2004-24). Ročník LXI, Sešit 7, červenec 2005. str. 4 29

http://aplikace.msmt.cz/HTM/JKNVschvalenevladou1502.htm?highlightWords=%25C5%25

A1koln%25C3%25AD+psycholog - týdenní rozsah hodin přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti

12

4 PRÁCE VÝCHOVNÉHO PORADCE

Výchovný nebo také kariérový poradce se především věnuje problematice kariérového poradenství a dále se věnuje procesu integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na školách.30 Není to ale to jediné, co výchovný poradce dělá, proto uvádím i další přehled jeho činností.

•

„spolupracuje se školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem

•

spolupracuje s pedagogicko-psychologickou poradnou, SPC a SVP

•

provádí vyhledávání žáků, kteří potřebují pomoc a jejichž výchova, vzdělávání nebo psychický a sociální vývoj vyžadují speciální péči

•

předkládá návrhy na postup a řešení problémů žáků

•

průběžně sleduje chování žáků po dobu školní docházky

•

koordinuje spolupráci třídních učitelů se školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem

•

pomáhá v kariérovém poradenství a spolupracuje s učiteli odborných předmětů, kteří se orientují na volbu profese

•

pomáhá vytvářet kariérové poradenství školy ve spolupráci s úřady práce

•

metodicky pomáhá třídním učitelům při řešení aktuálních problémů třídních kolektivů

•

podílí se na realizaci preventivního programu školy a pomáhá při jeho vytváření

30

•

spolupracuje se školním metodikem prevence

•

své činnosti si vede písemné záznamy

•

spolupracuje s rodiči nebo zákonnými zástupci dítěte

•

je ochráncem práv dítěte v prostředí školy“31


poskytovaných ve škole (č.j. 27 317/2004-24). Ročník LXI, Sešit 7, červenec 2005. str. 2 31

ZAPLETALOVÁ, Jana, Co dělá školní psycholog? Kritická místa profese, str. 12-13.[pdf

dokument]

13

5 PRÁCE METODIKA PREVENCE

Metodik prevence ve školách vykonává činnosti metodické, informační, poradenské a komunikační. O těchto činnostech, které vykonává, potom vede písemnou dokumentaci.32 Školní metodik prevence:



„spolupracuje se školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem



spolupracuje s výchovným poradcem a třídními učiteli



pomáhá

vytvářet

a

realizovat

program

prevence

zneužívání

návykových látek a negativních jevů ve škole 

sleduje aktuální situaci na škole a inovuje strategie přístupu k prevenci



poskytuje odborné vedení a metodickou pomoc pedagogickým pracovníkům školy při realizaci preventivního programu školy a při provádění jednotlivých preventivních aktivit



koordinuje poskytování vzdělávacích akcí pro pedagogy na dané škole



spolupracuje s institucemi, které zajišťují odbornou pomoc v problematice prevence a zneužívání návykových látek



zajišťuje informovanost žáků, rodičů nebo jejich zákonných zástupců o činnosti institucí, které poskytují pomoc dětem, které mají problémy se závislostmi nebo jinými negativními jevy v jejich sociálním vývoji



spolupracuje se středisky výchovné péče, s krizovými centry a dalšími institucemi, které poskytují primární, sekundární i terciální péči ve státních i nestátních zařízeních



ve

spolupráci

s

dalšími

odborníky

poskytuje

konzultační

a

poradenskou pomoc rodičům  32

podílí se na akcích pořádaných školou v oblasti volno časových aktivit


poskytovaných ve škole (č.j. 27 317/2004-24). Ročník LXI, Sešit 7, červenec 2005. str. 7

14



pomáhá při vytváření nabídky volno časových aktivit školy“33

6 PRÁCE ŠKOLNÍHO SPECIÁLNÍHO PEDAGOGA

Školní speciální pedagog zaměřuje své činnosti na odbornou podporu integrovaných žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a dále se zaměřuje také na ostatní žáky, kteří potřebují speciálně pedagogickou podporu a péči založenou na opatřeních krátkodobého nebo dlouhodobého charakteru. O své práci opět vede dokumentaci v souladu se zákonem č. 101/2000sb, o ochraně osobních údajů. Jeho úkolem je i vyhledávání těch žáků, kteří mají „potíže“ se vzděláváním a kteří mají speciální vzdělávací potřeby a zařazuje je do speciálně pedagogické péče.

34



„koordinuje speciálně-pedagogické poradenství ve škole



připravuje a ovlivňuje podmínky pro integraci dětí se zdravotním postižením ve spolupráci s dalšími odborníky



dlouhodobě sleduje a pravidelně vyhodnocuje proces individuální integrace



provádí speciálně-pedagogické diagnostické činnosti



pomáhá vytvářet a koordinovat vznik individuálních vzdělávacích programů pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami



realizuje speciálně pedagogické vzdělávací činnosti a poskytuje reedukační péči žákům se speciálními vzdělávacími potřebami



navrhuje a pomáhá realizovat opatření, která směřují ke zkvalitnění vzdělávací práce školy v oblasti speciální pedagogiky



33

metodicky vede asistenta speciálního pedagoga

ZAPLETALOVÁ Jana, Co dělá školní psycholog? Kritická místa profese, str. 13. [pdf

dokument] 34


poskytovaných ve škole (č.j. 27 317/2004-24). Ročník LXI, Sešit 7, červenec 2005. str. 10

15



poskytuje pedagogickým pracovníkům školy metodickou pomoc a odborné informace z oblasti speciální pedagogiky, pomáhá při jejich aplikaci



koordinuje spolupráci se speciálně pedagogickým centrem a dalšími specializovanými pracovišti



poskytuje poradenskou a konzultační pomoc rodičům žáků nebo jejich zákonným zástupcům



dodržuje etický kodex poradenského pracovníka“35

7 PRÁCE ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA

Školní psychologie a školní psychologové jako nová profese, se u nás objevila zhruba před 15-20 lety. Uznání této profese ale přináší řadu obtížných situací, hlavně co se týče legitimizace této profese a její uznání.36 V této kapitole se proto pokusím popsat profesi školního psychologa, její strukturu a zvláštnosti. Každá profese, která se teprve usazuje a je „nová“, a kterou právě tato profese školního psychologa bezesporu je, potřebuje být dobře popsaná.

7.1 Co musí splňovat školní psycholog?

Z hlediska zákona o pedagogických pracovnících musí být zájemce o toto pracovní místo absolventem magisterského studijního programu psychologie.

35

ZAPLETALOVÁ, Jana, Co dělá školní psycholog? Kritická místa profese, str. 12. [pdf

dokument] 36

ŠTECH, Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana, Úvod do školní psychologie, str. 76. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. 430 s. ISBN 80-246-1074-4

16

Asociace doporučuje alespoň tři roky praxe před nástupem na místo školního psychologa.37

7.2 Činnost školního psychologa

Činnost školního psychologa zahrnuje především primárně preventivní oblast, ale řadou svých aktivit přesahuje do oblasti sekundární prevence. 38 Školní psycholog vykonává činnosti konzultační, diagnostické, metodické, poradenské a pracuje při tom se žáky, pedagogy i rodiči. O svých činnostech vede dokumentaci v souladu s etickým kodexem školního psychologa a s předpisy o ochraně osobních údajů. Školní psycholog pracuje s mnoha specializovanými školskými a dalšími poradenskými zařízeními, zejména pak s pedagogicko-psychologickými poradnami, dále pak s orgány státními i nestátními,

s institucemi

zdravotnickými

a

sociálními

a

například

i

s organizacemi péče o děti a mládež.39 Práci školního psychologa vymezuje zákon č. 72/2005, kde jsou činnosti školního psychologa dělené do tří skupin. Dle zákona se dělí standartní činnosti školního psychologa na tyto oblasti:

37

http://www.upacr.cz/index.php?lng=cs&kap=pedagogic – Co musí splňovat školní

psycholog 38

BRAUN, Richard, Činnost školního psychologa na ZŠ, koncepce, str. 1 [pdf dokument]

39


poskytovaných ve škole (č .j. 27 317/2004-24). Ročník LXI, Sešit 7, červenec 2005. str. 9

17

7.2.1 Diagnostika, depistáž40:

a) Spolupráce při zápisu do 1. ročníku základního vzdělávání b) Depistáž specifických poruch učení v základních a středních školách. c) Diagnostika při výukových a výchovných problémech žáků. d) Depistáž a diagnostika nadaných dětí. e) Zjišťování sociálního klimatu ve třídě. f) Screening, ankety, dotazníky ve škole.

7.2.2 Konzultační, poradenské a intervenční práce:

a) Péče o integrované žáky (pomoc při sestavování individuálního vzdělávacího plánu, vedení. b) Individuální

případová

práce

se

žáky v osobních

problémech

(konzultace, vedení). c) Krizová intervence a zpracování krize pro žáky, pedagogické pracovníky a zákonné zástupce. d) Prevence školního neúspěchu žáků (náprava, vedení, apod.). e) Kariérové poradenství u žáků. f) Techniky a hygiena učení (pro žáky). g) Skupinová a komunitní práce s žáky. h) Koordinace preventivní práce ve třídě, programů pro třídy apod. i) Podpora spolupráce třídy a třídního učitele. j) Individuální konzultace pro pedagogické pracovníky v oblasti výchovy a vzdělávání. k) Konzultace se zákonnými zástupci při výukových problémech dětí. 40

HARTL, Pavel. HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. Vydání. Praha: Portál, 2000. 776 s. ISBN 80-7178-303-X. Depistáž (screeining) = hromadné (opakované) vyšetření s cílem podchycení, identifikování určitým způsobem ohrožených jedinců, případně zdrojů infekce, orientační diagnostická metoda k podchycení osob, které je třeba podrobit dalšímu speciálnímu vyšetření, sběr informací o výskytu určitého jevu, plošné vyšetření určité části populace. str. 104

18

l) Pomoc při řešení multikulturní problematiky ve školním prostředí.

7.2.3 Metodická práce a vzdělávací činnost:

a) Participace na přípravě programu zápisu do 1. Ročníku základního vzdělávání. b) Metodická pomoc třídním učitelům. c) Pracovní semináře pro pedagogické pracovníky (konzultace a metodické vedení). d) Účast na pracovních poradách školy. e) Koordinace poradenských služeb poskytovaných ve škole (výchovný poradce, školní metodik prevence, třídní učitelé). f) Koordinace poradenských služeb mimo školu a spolupráce se školskými

poradenskými

zařízeními,

zdravotnickými

a

dalšími

zařízeními. g) Metodické intervence z psychodidaktiky pro učitele, včetně podpory při tvorbě školního vzdělávacího programu. h) Besedy a osvěta (zákonným zástupcům). i) Prezentační a informační činnost. j) Participace na přípravě přijímacího řízení ke vzdělávání ve střední škole.41

Zapletalová (Co dělá školní psycholog?)42 pak popisuje ve svém dokumentu výčet dílčích činností, toho, co dělá školní psycholog následovně: 

41

„koordinuje pedagogicko-psychologické poradenství ve škole


zařízeních, str. 501-502 42

ZAPLETALOVÁ, Jana, Co dělá školní psycholog? Kritická místa profese, str. 11-12. [pdf

dokument]

19



pracuje s celým systémem školy (vedení, pedagogický sbor, třídní učitelé, žáci, rodiče žáků)



podílí se na vytváření strategií a programů zaměřených na podporu rozvoje osobnosti žáků



podílí se na vytváření a realizaci preventivních programů zneužívání návykových látek a negativních jevů v chování žáků



podílí

se

na

monitorování

problémových

projevů

chování,

pravidelně provádí analýzy a návrhy konkrétních opatření 

pracuje

průběžně

s

žákovskými

kolektivy

a

ovlivňuje

prostřednictvím sociálního učení sociální klima školních tříd a potažmo celé školy 

podílí se na přijímacím řízení



provádí komplexní diagnostiku orientovanou na zjišťování příčin poruch učení a chování



zjišťuje individuální předpoklady pro uplatňování a rozvíjení schopností a nadání žáků



provádí edukační terapii



provádí prevenci školní neúspěšnosti



provádí krizovou intervenci a neodkladná psychologická vyšetření žáků



provádí pedagogicko-psychologickou diagnostiku v souvislosti s profesní orientací žáků ve spolupráci s učiteli, kteří vyučují předměty volbu povolání na ZŠ a úvod do světa práce na SŠ



koordinuje kariérové poradenství s ostatními subjekty, které poskytují specializované služby kariérového poradenství (PPP, úřady práce…)



odborně a metodicky pomáhá učitelům zavádět a aplikovat pedagogicko-psychologické poznatky do vzdělávacího procesu



poskytuje konzultační pomoc rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu



zajišťuje koordinaci poskytovaných služeb s ostatními subjekty, zejména PPP, SPC, SVP 20



zajišťuje koordinaci služeb poskytovaných dalšími odborníky ve státním i nestátním sektoru



v odůvodněných případech zprostředkovává žákům kontakt s veřejným ochráncem práv



dodržuje etický kodex školního psychologa“43

Skutečná náplň práce se odvíjí nejen od legislativy, ale také od vyjednávání mezi školou a školním psychologem. Do náplně práce se také promítá

typ

školy

a

samozřejmě

osobnost

a

zkušenosti

školního

psychologa.44 Dle Knotové (2014) je náplň práce školního psychologa dělena na čtyři oblasti: a) Školní psycholog „je podřízen řediteli školy, je členem školního poradenského pracoviště“. b) „Koordinuje“. - psychologické poradenství ve škole - pomoc učitelům, žákům i rodičům při řešení problémů v oblasti výchovy a vzdělání c) „Samostatně zajišťuje oblasti“: - diagnostika výchovných a výukových problémů žáků a konzultace pro rodiče i učitele - spolupráce při zápisu žáků do prvních tříd - preventivní činnosti

43


dokument] 44

KNOTOVÁ, Dana. Školní poradenství, 2014. Str. 55-56. 1. Vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2014. 285 s. ISBN 978-80-247-4502-2

21

- osvětová činnost - další oblasti činnosti – sem můžeme zařadit například spolupráce s výchovným poradcem v oblasti kariérového poradenství, pomoc v oblasti technik a stylů učení, neustálé vzdělávání se a práce na svém osobním růstu d) „Předkládá vedoucímu školního poradenského pracoviště“: - plán práce školního psychologa na období školního roku - návrhy pro zkvalitnění klimatu školy - závěrečnou zprávu o své činnosti školního psychologa.45 Pro tuto kapitolu jsem dále zvolila jako zdroj informací části rozhovorů, které jsem dělala pro tuto absolventskou práci. V těchto výpovědích si můžeme prakticky ukázat, jak svojí náplň práce popisují sami školní psychologové. Rozhovory jsem dělala se třemi respondenty, proto si myslím, že je tento zdroj informací pro tuto kapitolu dostačující a konkrétní. Moje otázka zněla: „Můžete mi popsat, jaká je Vaše pracovní náplň“? Rozhovor a odpověď č. 1 „Já, já tam vlastně jsem na tý škole fakt poměrně málo, nedávno, tak jako krátkou dobu, tak já jsem tam byla jeden rok, pak jsem tam tři roky nebyla, byl tam někdo jinej, a teď jsem tam znovu, takže se to, ta náplň dost jako ustanovuje nově, takže část mojí pracovní náplně tvořej nějaký náslechy v hodinách, část mojí pracovní náplně tvoří individuální konzultace s žákama, individuální konzultace s rodičema, případně konzultace spojený rodič – žák, někdy rodič – žák – učitel, někdy teda konzultace s učitelama, který většinou probíhaj tak, že mě zastaví na chodbě o přestávce nebo ve sborovně o přestávce, kdekoliv, a když je to na dýl, tak třeba se za mnou zastaví do kanceláře na delší dobu. Dělám teďka, ve spolupráci s třídníma učitelema třídnický hodiny, jsme začali, to tak jakoby že vzniká. Momentálně nedělám žádnou skupinu, to jsem dělala dřív a zase bych se k tomu chtěla vrátit a to 45

KNOTOVÁ, Dana. Školní poradenství, 2014. Str. 194-195. 1. Vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2014. 285 s. ISBN 978-80-247-4502-2

22

musim přesně vymyslet. S žákama dělám často relaxace, to jsem, dřív jsem dělala i s učitelema a teď jsem, se to zrovna nějak nesešlo časově…“.46 Rozhovor a odpověď č. 2 „Takže já se to tak snažim nějak jakoby vyvažovat, reedukace, to znamená individuální reedukace s dětmi, co se týče té speciální pedagogiky, ty mám pěvně dané rozvrhem a pak mám třeba v pondělí, to je takový pro mě volný den, tam si právě dávám, dávám děti, které se mnou spíš řeší nějaké jiné, jiné obtíže. To, to je takový můj jako hodně psychologický den a pak jako kdykoliv se něco, to je jakoby plánovaná činnost, a mezi tím pak kdykoliv se něco vyskytne, tak se snažím tohle preferovat a řešit prostě to, co je aktuálně k řešení“.47

Rozhovor a odpověď č. 3 „Tak jsem tady hodně pro práci se třídou, to je moje hlavní náplň, to znamená první co tady jakoby, když vemu směrem k dětem. Pracuju se třídama, na třídnických hodinách, ty jsou pravidelně každou, každý týden, takže mám poměrně dost práce, ale nevedu je jenom já, vede je i třídní učitel, takže já tam docházim do té třídy, docházim většinou tak dvakrát za měsíc. Pak tady mám skupiny pro děti s poruchama chování, to znamená, to je skupinová práce odpolední, a pak tu mám individuální práce, to je jenom s dětma, to znamená, přijdou děti se poradit a tak dál. Pak tady mám na starosti diagnostiku tříd, to znamená diagnostické postupy, mám tady na starosti v podstatě školní parlament, to je další náplň činnosti, diagnostikuju šesťáky, když přecházejí na druhý stupeň a deváťáky když odchází, to znamená profil. Vzhledem k učitelům konzultace, podívat se na třídnickou práci, většinou metodik, metodická pomoc třídním učitelům, to je další rovina, totéž, když jsme u těch kantorů, tak zároveň s vedením, že mě vedení hodně používá jako konzultanta pro to, jsem teďka byl u přijímaní novýho učitele, tak se mnou kozultujou jestli ano nebo ne, někdy se mnou konzultujou, jestli 46

Rozhovor č. 1. Výpověď paní Pavlíny

47

Rozhovor č. 2. Výpověď paní Lucie

23

třeba tadleta třída a tenhle školní učitel, jestli to bude dělat dobrotu nebo jestli mají zvolit někoho jiného, teď se rozhoduje, kdo bude učit v prvních třídách, to zase ředitelka školy se mnou hodně konzultuje, jestli teda tento učitel bude do první tříd vhodný nebo nebude vhodný, takže to je další takový rovina, pak já tu mám taky na starosti rodiče, třeba teďka proběhl zápis do prvních tříd, kdy já už mám pro rodiče budoucích prvňáčků třídní schůzky, které vedu, to znamená rodiče se mnou začínají už od začátku, ještě tady u nás dítě ani nemají a už se mnou kooperují jak a co potom prostě bude následovat, takže ta rovina rodičů, rovina rodičů, hodně volají, hodně jsou na mejlu, takže takový komunikace s nima je taková hodně obsáhlá, takže já vidim ty roviny, jak teda děti a třídy, učitelé a samozřejmě taky teda ty rodiče no. Takže to je poměrně komplexní“.48

7.3 Metody a formy práce školního psychologa

Školní psycholog má větší pole působnosti a jeho klientelou, kromě žáků, se kterými na škole pracuje, jsou i rodiče, učitelé nebo například studenti SŠ a VOŠ, se kterými se setkává například při stážích, nebo při přípravě na primárně preventivní působení na ZŠ. Základním dělením práce školního psychologa je práce se třídami, práce se skupinami dětí a individuální práce s žáky. Dalšími oblastmi je potom práce s učiteli, práce s rodiči a práce a dalšími odborníky.49

48

Rozhovor č. 3. Výpověď pana Radka

49

http://www.audendo.cz/koncepce/kap3.html - činnost školního psychologa na ZŠ,

koncepce

24

7.3.1 Individuální práce s žáky

Individuální práce s žáky začíná, pokud se vyskytne nějaký problém. Tím, kdo oznámí nějaký problém, většinou nebývají sami děti, ale jejich rodiče nebo učitel. Psycholog se s dětmi schází většinou třeba v době výuky, kdy je omluven přímo psychologem nebo se s dítětem setkává o přestávce. Mezi individuální práci se řadí také péče o integrované žáky, péče o talentované žáky v různých oborech, anebo péče o žáky, kteří přestupují ze zvláštní školy.50 Školní

psycholog

se

při

individuální

práci

s žákem

zabývá

diagnostikou osobnostní a intelektové charakteristiky žáka, na poruchy chování a učení, na školní selhávání, na výchovné problémy nebo patologické jevy. Běžně se školní psycholog zabývá individuální reedukací žáka. Hlavní problémy, které nejčastěji školní psycholog řeší, se zabývají školní úspěšností respektive neúspěšností žáka. Důležitým aspektem, a nejen pro individuální práci s žákem, je fakt, že dítě by mělo mít k psychologovi důvěru a mělo by u něj mít pocit bezpečí a také by mělo vědět, že cokoliv řekne žák psychologovi, že vše jsou to informace důvěrné a psycholog nic nevynese ze své pracovny. Někteří školní psychologové potom používají pro tuto práci také formy relaxace nebo hypnózy. Školní psycholog se snaží o určení příčin problémů, o navození změny, o to, aby se dítě naučilo samo zvládat svoje problémy. 51

50

BRAUN, Richard, Činnost školního psychologa na základní škole (koncepce). 2001. (word

dokument) 51


dokument]

25

7.3.2 Práce se školními třídami

Práce se školními třídami začíná vedením třídnických hodin, které vede sám školní psycholog, někdy společně s třídním učitelem. Tato práce se třídami začíná už screeningem prvních tříd. Dále se sem řadí krizové intervence, když se vyskytne narušení vztahů ve třídě a dále sem patří diagnostika tříd.52 Cílem práce psychologa s třídním kolektivem je mapování sociálního klimatu ve třídě. Klima ve třídě by mělo být takové, aby v něm žáci lépe zvládali své problémy, aby se ve třídě předcházelo konfliktům a aby žáci respektovali své jedinečnosti. Výhodou práce se třídními kolektivy je to, že pokud se objeví nějaký problém, řeší se tam, kde vznikl. Posiluje se klima třídy a zároveň je to dobré pro další prevenci v budoucnosti. Školní psycholog organizuje kolektivní aktivity, kde je možnost, aby se žáci mezi sebou lépe poznali, a také se zde může odhalit nějaký problém, který třída má. Vytváří se tím prostor pro prevenci negativních jevů a upevňuje se tím skupina školní třídy. Často po práci se skupinou potom následuje individuální péče, práce s žákem.53

7.3.3 Práce s rodiči

Školní psycholog se často setkává s rodiči už v předškolním věku dítěte. Školní psycholog udržuje s rodiči pravidelný kontakt na třídních schůzkách, o konzultačních hodinách. Již před nástupem dítěte do prvního ročníku školy se s rodiči probírají metodické materiály školy, ale také zde

52

BRAUN, Richard, Činnost školního psychologa na základní škole (koncepce). 2001. [word

dokument] 53

ZAPLETALOVÁ, Jana, Co dělá školní psycholog?: Kritická místa profese. [pdf dokument]

26

školní psycholog hovoří o poruchách učení nebo o možných specifických poruchách. Rodiče stále více vyhledávají tyto konzultace.54

7.3.4 Práce s učiteli a dalšími odborníky

Zde se jedná o různé konzultace, semináře nebo výcviky. Školní psycholog se účastní pedagogických rad a školních porad. Důležitá je dobrá spolupráce a komunikace mezi školním psychologem a učitelem. Někdy se školní psycholog věnuje seminářům pro učitele, kde jsou představovány aktuální témata z oblasti školní psychologie nebo například z oblasti sociálně patologických jevů. Někteří školní psychologové dokonce nabízí odbornou pomoc i učitelům, kdy se například pracuje se stresem nebo se syndromem vyhoření a ostatními zátěžovými momenty v práci pedagoga. Oblasti dalších odborníků se školní psycholog například může setkávat s dalšími školními psychology, nebo například s metodiky prevence, kdy konzultují preventivní programy.55 Jako metody pro svou práci využívá školní psycholog dvě základní, a to jsou rozhovor a metody testové diagnostiky. Z testů uvádějí psychologové zejména testy inteligence, dotazníky osobnostních rysů, tvořivosti, zájmů, rodinných vztahů. Většina psychologů také používá projektivní techniky, kam patří například Kresba rodiny, ale tyto metody nepředstavují dominantní metodu. Hojně zastoupené metody v práci školních psychologů jsou ty, které zjišťují klima třídy a vztahy mezi žáky. Méně používané jsou potom techniky terapeutické ať už skupinové nebo individuální. Ve velké míře užívají školní psychologové diagnostické testové metody, podle čeho se potom analyzují a napravují potíže s učením.

54

http://www.audendo.cz/koncepce/kap3.html - činnost školního psychologa na ZŠ,

koncepce 55

BRAUN, Richard, Činnost školního psychologa na základní škole (koncepce). 2001. [word dokument]

27

Nejužívanější metodou, která převažuje nejspíš u všech školních psychologů je užití rozhovoru. Šetření ukazují, že rozhovor je metodou, které psychologové věnují více jak polovinu pracovního času.56

8 JAKÝ JE ROZDÍL MEZI ŠKOLNÍM PSYCHOLOGEM, VÝCHOVNÝM PORADCEM, ŠKOLNÍM SPECIÁLNÍM PEDAGOGEM A METODIKEM PREVENCE

Všichni tito pracovníci jsou členy školních poradenských služeb. Každý z nich má vlastní náplň práce, podle které by se měl řídit. Práce všech těchto členů se mnohdy vzájemně prolínají. Hlavními rozdíly mezi těmito pracovníky ale jsou následující. Výchovný poradce má na starost především Kariérové poradenství, zabezpečování především administrativní a metodické části pro výchovu a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, péče o žáky s neprospěchem a o žáky nadané a řeší problémy se školní docházkou a také řeší závažné přestupky proti školnímu řádu. Školní metodik prevence, jak už vyplývá z názvu, se zaměřuje hlavně na primární prevenci rizikového chování a jeho hlavním úkolem je tvorba minimálního preventivního programu školy a koordinace jeho plnění. Školní speciální pedagog poskytuje poradenské služby hlavně žákům se zdravotním postižením, zdravotním a sociálním znevýhodněním, vyhledává žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a zařazuje je do speciálně pedagogické péče, diagnostikuje speciální vzdělávací potřeby žáka, provádí, eventuálně zajišťuje individuální práci s žákem a podílí se na vyváření individuálního vzdělávacího plánu. Nakonec školní psycholog pomáhá při zápisech do prvních tříd, provádí diagnostiku při problémech žáka, zjišťuje sociální klima ve třídách, pečuje o integrované žáky, provádí krizovou intervenci, metodicky pomáhá třídním

56


28

učitelům, účastní se školních porad, připravuje pracovní semináře pro učitele nebo různé besedy a vše provádí na psychologické úrovni.57

9 VZTAHOVÁ SÍŤ ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA

Pro práci školního psychologa jsou důležité dobré vztahy ve škole, na pracovišti. Školní psycholog pracuje s několika skupinami lidí ve škole a pro jeho práci je důležité, aby se všemi vycházel nebo minimálně, aby ho tyto skupiny pracovníků a lidí, s kterými pracuje, respektovali. Tato oblast vztahů může být kritickým místem profese.

9.1 Školní psycholog a ředitel školy

Vztah mezi školním psychologem a ředitelem školy je jedním z nejčastěji diskutovaných. Tento vztah se ukazuje jako klíčový, protože „ředitel školy vytváří podmínky pro poskytování poradenských služeb na škole“.58 Na jedné straně stojí očekávání ředitele školy, jak bude školní psycholog řešit situace, které nastanou, na druhé straně stojí očekávání školního psychologa, které je spojeno i s představami uplatnění jeho kompetencí. Zde pak nastává situace, kde může dojít ke konfliktům, které jsou spojené s těmito očekáváními. Důležité při zadávání zakázky pro školního psychologa právě ředitelem je, aby si ujasnili všechny okolnosti a aby byla zakázka správě formulována, protože to se potom ukazuje na úspěšnosti nebo neúspěšnosti školního psychologa. Kvalita vztahu ředitele a školního psychologa je velmi důležitá, protože ovlivňuje vytváření kvalitních vztahů i k ostatním článkům systému, jak k ostatním pedagogům, tak k žákům nebo k rodičům. 57

KNOTOVÁ, Dana. Školní poradenství. 2014. Str. 29-74. 1. Vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2014. 285 s. ISBN 978-80-247-4502-2 58

ZAPLETALOVÁ, Jana. Kritická místa profese. [pdf dokument], str. 3

29

9.2 Školní psycholog a pedagogický sbor

Učitelé dříve namítali, že se školní psycholog plete do jejich práce a ohrožuje jejich samostatnost. U některých školních psychologů je i dnes tento názor aktuální. U školního psychologa je spolupráce s pedagogickým sborem důležitá. Je důležité, aby si pedagogický sbor se školním psychologem vyjasnili vzájemné pozice a očekávání a to potom může pozitivně ovlivňovat průběh řešení různých problematických situací.

9.3 Školní psycholog a jednotlivý učitel

Někdy se může ukázat, že učitelovi postupy práce a komunikace s žáky jsou příčinou školní neúspěšnosti žáka. Pro toto je opět důležitý kvalitní vztah mezi pedagogem, hlavně tedy třídním učitelem a školním psychologem. Někteří pedagogové nechtějí přijmout to, že třeba jejich pedagogická činnost není zas tak dobrá a snaží se potom „dohánět to“ nějak jinak, třeba přehnanou direktivitou, což potom právě přivádí žáky ke školním psychologům. V tomto může školní psycholog učitelům pomoci například autodiagnostickými technikami, které pomohou učitelům nahlédnout do vlastních vyučovacích postupů a odhalit to, kde je nějaká „chyba“. Školní psycholog také pomáhá učitelům při vytváření individuálních vzdělávacích plánů. Vztah školního psychologa a třídního učitele musí být založen na vzájemné důvěře a respektu.

30

9.4 Školní psycholog a třída

Cílem práce školního psychologa se třídou je mapování sociálního klimatu ve třídě a vytváření takového klimatu, kde by žáci mohli lépe zvládat své problémy, respektovat se navzájem a předcházet vzniku konfliktních situací. Výhodou práce školního psychologa ve škole a ve třídě je, že problémy, které nastanou, se řeší přímo tam, kde vznikli a to do budoucna vytváří i prevenci proti těmto problémům a negativním jevům. K tomu, aby třídní kolektiv fungoval správně, napomáhá školní psycholog tím, že organizuje skupinové aktivity, kde se mohou například odhalit problémy ve třídě. Školní psycholog musí vždy zvolit správné metody a postupy práce, protože touto činností může rozkrývat velmi citlivá místa.

9.5 Školní psycholog a jednotlivý žáci

Mezi školním psychologem a žákem se postupně vytvářejí vztahy, které jsou ovlivňovány četností setkání a kvalitou komunikace. Velmi významnou roli, při vytváření těchto vztahů, hraje sympatie a důvěra. Žáci by měli vědět, že školní psycholog se musí řídit určitými standardy a neměli by mít proto strach, svěřit se školnímu psychologovi s nějakými problémy. Měli by vědět, že školní psycholog nic z toho, co se od žáka dozvěděl, „nepustí“, už jen proto, že jsou tyto informace chráněné zákonem o ochraně osobních údajů a informací, který musí každý školní psycholog dodržovat.

9.6 Školní psycholog a rodiče

Spolupráce a vztahy s rodiči jsou považovány za velmi náročné. Rodiče musí být školou nebo přímo školním psychologem informováni o práci a o poskytování služeb školním psychologem. Nabídka této služby je 31

však pouze možností, není to žádný závazek. Rodičům nabízí školní psycholog informační, konzultační i poradenské aktivity.59

10 IDENTITA ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA

Identita školního psychologa je jednou z klíčových otázek. Týká se úskalí a předností pozice školního psychologa. Někdy školní psycholog postupuje jinak, než očekávají laikové. Za nevýhody své práce považují školní psychologové hlavně nejasné postavení a nedůvěru, kterou si musí mnohdy dlouho a složitě budovat. ŠTECH, ZAPLETALOVÁ (2013) uvádí tři identitní podoby školního psychologa a to:

a) Intelektuální kutil Tato identitní podoba se definuje „umění použít a využít všeho, co se nabízí“.60 Sbírá zkušenosti všude, kde se dá, reaguje na to, jak přispět k řešení problému, prokazuje svou užitečnost škole, umí řešit problémy, ke kterým neexistuje jasný aplikační postup. b) Mediátor a vyjednavač Tato podoba definuje školního psychologa hlavně jako toho, který přispívá a pomáhá zvládat nečekané konflikty ve vztazích hlavně mezi učiteli nebo mezi ostatními aktéry školy. Je ovšem důležité, aby tato činnost nebyla jeho hlavní náplní práce a aby nezapomínal na práci s dětmi.

59

ZAPLETALOVÁ, Jana. Kritická místa profese.[pdf dokument], str. 5-8

60

ŠTECH Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana, Úvod do školní psychologie. Str. 90. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1

32

c) Znalec školy Tato podoba vychází ze skutečnosti, že pokud je školní psycholog na škole delší dobu, hodně toho o ní ví. Tato role znalce školy může být nenahraditelná. Školní psycholog je tak schopen být konzultantem při vytváření nějakých projektů.61

11 ETICKÉ ZÁSADY PRÁCE ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA

Každá profese potřebuje mít jednotné a uznávané standardy, které slouží jejich potřebám a nejen jim, ale i potřebám klientů, učitelů nebo institucím. Akceptované standardy mohou být v jednotlivých zemích odlišné s ohledem právě na nory, hodnoty a tradice jednotlivých zemí. „Školní psychologové (dále jen ŠP) respektují a váží si každého člověka a největší důraz kladou na dodržování lidských práv. Snaží se chránit a zvyšovat blaho dětí a mládeže i kvalitu jejich rozvoje tím, že jim poskytují služby psychologické, pedagogické a služby těmto oborům příbuzné. Role, které zastávají ŠP, mají zabezpečovat zvládnutí poznatků a dovedností jak z pedagogiky, tak z psychologie. ŠP nepřekračují svoji odbornou kompetenci a neustále zvyšují svoje vzdělání a odborné schopnosti. Rovněž se snaží dosáhnout a udržovat nejvyšší standard profesionální kompetence a etiky chování. Ve výzkumné činnosti dodržují ŠP nejvyšší standardy“.62 Pro práci školního psychologa je velmi důležité, aby dodržoval etické zásady, protože informace se kterými pracuje, jsou osobní a důvěrné a školní psycholog si musí udržovat důvěru právě tím, že například nevynese žádné informace bez vědomí klienta nebo nevynese ty informace, které nejsou 61

ŠTECH Stanislav, ZAPLETALOVÁ, Jana, Úvod do školní psychologie. Str. 90-92. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1 62

OAKLAND, Thomas, GOLDMANOVÁ, Suzan, BISHOFF, Herbert, Etické normy práce

školního psychologa: Přijaty na 3. Sjezdu Asociace školní psychologie SR a ČR za normy i této Asociace. Dostupné z: http://www.gjn.cz/Files/108/Etick%C3%A9%20normy%20pr%C3%A1ce%20%C5%A0P.pdf

33

důležité pro práci jiného pracovníka školy nebo jiného spolupracujícího orgánu, což je také oblast, která je mezi etickými zásadami práce školního psychologa.63 Kompletní přehled těchto etických zásad uvádím v příloze č. 1.

11.1 Souhlas s činností školního psychologa

Školní psycholog působí na škole jako samostatný poradenský orgán a je nepřímou součástí vzdělávací činnosti školy. Jedná se o komplexní služby žákům rodičům a pedagogům, což vymezuje vyhláška č. 72/2005 sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních. Při zahájení školního roku je zákonný zástupce informován školou o působnosti školního psychologa a speciálního pedagoga, pokud na škole působí. Toto informování se nazývá generální souhlas. Jde o vyjádření souhlasu podpisem generálního souhlasu, který podepisuje zákonný zástupce. Existuje ale ještě jeden souhlas, který se nazývá individuální souhlas s činností školního psychologa, který se projednává jedenkrát ročně, obvykle na třídních schůzkách při zahájení školního roku a využívá se při dlouhodobé, vedení dítěte školním psychologem. Tento souhlas opět podepisuje zákonný zástupce. Zvláštní pozornost se klade na rodiče žáků prvních tříd. Školní psycholog nemusí mít při určitých činnostech souhlas rodičů pro práci s dětmi a to je, pokud má jeho činnost vzdělávací nebo informační charakter. V některých situacích sice školní psycholog potřebuje souhlas rodičů, ale například při krizové intervenci, což je výjimka, se nejprve řeší daná situace, která je spojena s ohrožením dítěte a až poté se informují rodiče.64

63

OAKLAND, Thomas, GOLDMANOVÁ, Suzan, BISHOFF, Herbert, Etické normy práce

školního psychologa: Přijaty na 3. Sjezdu Asociace školní psychologie SR a ČR za normy i této asociace. Dostupné z: http://www.gjn.cz/Files/108/Etick%C3%A9%20normy%20pr%C3%A1ce%20%C5%A0P.pdf 64

Info.edu.cz, Portál o školství a vzdělávání. Souhlas s činností školního psychologa.

34

12 PROČ JE PRÁCE ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA DŮLEŽITÁ A JAKÝ MÁ PŘÍNOS PRO ŠKOLY

V poslední kapitole bych ráda uvedla, proč je práce školního psychologa důležitá. „Velké pozitivum existence školního poradenského pracoviště je, že je v centru dění – ve škole, což umožňuje řešit aktuální problémy rychle a operativně a s ohledem na výsledky a závěry psychologických vyšetření. Umožňuje úzkou spolupráci s vedením školy, pedagogy, speciálním pedagogem a výchovným poradcem“.65 Hlavními výhodami školních psychologů je především užší spojení se školním životem, kontinuita péče o žáky s nějakými problémy. Jde hlavně o specifika práce, čímž se práce školních psychologů odlišuje od práce poradenských psychologů působících ve školství.66 Nyní bych opět uvedla výpovědi respondentů, kdy jsem se ptala právě na otázku: „V čem si myslíte, že je přínos školních psychologů na školách“? Rozhovor č. 1. Výpověď paní Pavlíny. „Jo…no tak to mě příde hodně dobrý v tý nezávislosti. V tom, že školní psycholog v tý škole na jednu stranu je, takže je tam jako doma a ty děti i ti pedagogové, tak ho berou jako součást nebo nějak postupně jakoby tam zdomácní, nestyděj se, že to není někdo z venku, ale zároveň to není ani kolega, ani to není někdo, kdo známkuje ty děti, kdo je hodnotí, takže to že je tam někdo, kdo zná to prostředí, koho ti klienti potenciální taky vlastně dobře znaj a zároveň má ale od nich určitej odstup, tak to mi příde, jako hrozně velkej přínos. A ještě samozřejmě teda to, to, že je to profesionál, ale ti profesionálové, to jsou i lidi z poradny, ale tim, jak tam nejsou jakoby školní, v tý konkrétní škole, tak si myslím, že to je velký přínos“.67 65

Operační program adaptabilita. Metodika práce školního psychologa. Str. 4 [word

dokument] 66

KNOTOVÁ, Dana. Školní poradenství. 2014. Str. 55. 1. Vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2014. 285 s. ISBN 978-80-247-4502-2 67

Rozhovor č. 1. Výpověď paní Pavlíny.

35

Rozhovor č. 2. Výpověď paní Lucie. „Já myslím, že velký přínos je, nebo může být v tom, že ten psycholog, minimálně teoreticky, má větší prostor a víc času na to, právě řešit věci, na které třeba ty učitelé nemají kapacitu z toho prostého důvodu, že přestávky mezi hodinami trvají deset minut a mezi tím mají dozory na chodbách a tak dál a že, že spousta těch věcí se spláchne tím, že už zase příde jakoby nový problém a psycholog je ten, který vlastně se toho nějak může držet a skutečně se řešení toho problému fakt jako věnovat a pomoct vlastně v tom třeba těm učitelům nebo i dalším zúčastněným osobám. Takže v tomhle já třeba vidim jakoby výhodu nebo nějaký jakoby potenciál“. 68 Rozhovor č. 3. Výpověď pana Radka „No, já musim říct, že těch školních psychologů je strašně moc, to znamená mám to štěstí, že jsme se spoustou z nich spolupracoval, a každý z nás je hodně jiný, takže přínos bude asi dost individuální, podle toho, kdo na té škole bude. Myslim si, že jsou kolegové, kteří jsou výborní, kteří jsou na to pracovat s celou třídou, pak jsou kolegové, kteří jsou dobrý na indiviuál, vždycky z jejich z práce má mít ta škola maximální užitek, jenomže jsou některý kolegové, kteří třeba ty svoje závěry té škole neposkytnout a pak jsou tu vlastně dva subjekty působící na stejném geografickém místě, ale nikoliv, že by spolu spolupracovali, takže já hodně vidim přínos v tom, v tý spolupráci, že může kdokoliv z učitelů požádat o pomoc psychologa, stejně jako psycholog může požádat, takže v tý propojenosti vidím smysl no“.69

PRAKTICKÁ ČÁST 13 JAK SI ŠKOLNÍ PSYCHOLOG NA ŠKOLE BUDUJE DŮVĚRU Profese školního psychologa s sebou nese hned od začátku nástupu na pracovní místo mnoho specifik. Jedním z nich je právě také důvěra mezi školním psychologem a mezi ostatními pracovníky školy. Obavy, které často 68

Rozhovor č. 2. Výpověď paní Lucie.

69

Rozhovor č. 3. Výpověď pana Radka

36

mají pracovníci školy před nástupem školního psychologa do systému školy, jsem už uváděla v kapitole číslo jedna. V této kapitole se zaměřím na budování důvěry a na vztahy školního psychologa a pracovníků školy, které s důvěrou souvisí. Podíváme se na to, jaké vztahy měli jednotlivý školní psychologové a zda a jak se změnili v souvislosti s vybudovanou důvěrou.

13.1 Cíl výzkumu

Cílem tohoto výzkumu je podívat se na to, jak si školní psycholog buduje na škole důvěru. Právě informace z těchto rozhovorů mohou ukázat hlubší pohled na tuto problematiku, která je často diskutována. Pro tento výzkum jsem zvolila rozhovory se třemi školními psychology ze základních škol v městě nad padesát tisíc obyvatel. Mými respondenty byli dvě ženy a jeden muž, přičemž každý má s touto profesí jiné zkušenosti. Hlavní výzkumnou otázkou byla otázka: 

Jak jste si budoval/a důvěru na škole, kde nyní pracujete?

Dalšími otázkami vztahujícími se k této hlavní otázce byly: 

Jak vypadá Vaše zázemí ve škole



Jak vycházíte s pracovníky školy?



Jak se změnily Vaše vztahy od nástupu do teď?



Jak o tyto vztahy pečujete?

V tomto výzkumu je záměrem popsat, jakým způsobem si školní psychologové budují důvěru a jestli a s jakými se při tom setkávali obtížemi. Výzkum jsem prováděla, jak už jsem říkala, se třemi respondenty, takže nelze závěry výzkumu nějak zobecňovat.

37

13.2 Výběr a popis respondentů

Pro účely tohoto výzkumu jsem si vybrala tři respondenty. Kritéria pro výběr respondentů jsem si nijak neurčovala, snad jen aby respondenti byli ze státních základních škol, protože je to nejčastější typ škol v české republice. Byla jsem ráda, že se mi podařilo zajistit pro výzkum rozhovory se dvěma ženami a s jedním mužem. Nebyl pro mne důležitý počet žen a můžu, ale spíše obojí pohled na věc. Navíc se mi podařilo najít školní psychology, kdy dva z respondentů jsou v podstatě začínající školní psychologové a jeden už pracuje jako školní psycholog skoro dvacet let. Může být tedy zajímavé, ukázat, jak si budoval důvěru psycholog před dvaceti lety a dnes, i když, jak už jsem psala, nelze toto zobecňovat pro malý počet respondentů. K získání respondentů jsem použila cestu emailové komunikace. Pokusila jsem se oslovit asi deset škol se školními psychology, z nichž mi hned na poprvé odpověděli sami dvě školní psycholožky. Výběr škol byl víceméně náhodný. Třetího respondenta jsem už ale vybírala záměrně, na základně informací, které jsem o něm našla na internetu a na webových stránkách „jeho“ školy. Výzkumu se tedy zúčastnili celkem tři respondenti z běžných základních škol v Praze. Dvě ženy a jeden muž ve věku třicet osm až padesát let. Jeden respondent pracuje na škole jako první školní psycholog, ostatní dva respondenti pracují na škole už jako několikátý školní psycholog. Jména všech respondentů byla v rámci zachování anonymity změněna. Tabulka č. 1 Respondenti

Věk

Doba strávená na pozici školního psychologa

Paní Pavlína

38 let

2 roky

Paní Lucie

39 let

1 rok

Pan Radek

50 let

22 let 38

13.3 Metody sběru dat

Jako metodu sběru dat, jak už jsem zmínila, jsem zvolila rozhovor. Pro rozhovor jsem zvolila polostrukturovanou formu. V první části rozhovoru jsem se ptala respondentů, zda souhlasí s tím, že rozhovor bude nahrávaný. Dále jsem je informovala, že rozhovor bude anonymní a bude sloužit jako podklad pro mou absolventskou práci. Další část rozhovoru se týkala základních informací o respondentovi, jako je věk, vzdělání, pracovní úvazek a doba práce v pozici školního psychologa. Rozhovor jsem si rozdělila na tři okruhy otázek. První okruh otázek se zaměřoval na to, proč je dotyční školním psychologem, druhá část, která je stěžejní, se týká právě budování důvěry a vztahů na škole a třetí částí je, v čem mé respondenty práce školního psychologa baví. Všichni respondenti byli velice ochotní k rozhovoru. Dva rozhovory se konaly přímo tváří v tvář, v pracovnách psychologů na jejich škole, jeden rozhovor jsem s respondentem uskutečnila přes Skype, protože z rodinných důvodů nemohla být paní psycholožka přítomná na svém pracovišti. Doslovné přepisy rozhovorů jsem záměrně do příloh kvůli zachování anonymity nedávala. Přepisy je možné předložit na vyžádání. Nahrané rozhovory pomocí diktafonu jsem nejdříve doslovně přepsala a později jsem je stále pročítala a hledala jsem důležité informace pro cíl výzkumu. V následující kapitole uvádím výsledky výzkumu.

13.4 Výsledky výzkumu

V této kapitole a následujících podkapitolách uvedu výsledky mého výzkumu získaných z rozhovorů. Výsledky se týkají toho, jak si školní 39

psychologové budují důvěru a v návaznosti na to, jaké mají ve škole vztahy a jak o tyto vztahy pečují.

13.4.1 Zázemí ve škole

První mojí otázkou, kterou jsem respondentům pokládala, byla otázka týkající se jejich zázemí ve škole. Přímo jsem tuto otázku pokládala jen respondentce Pavlíně, s kterou jsem dělala rozhovor přes Skype a nemohla jsem si tedy pohlédnout její zázemí. Ostatních respondentů jsem se zeptala mimo nahrávaný rozhovor a všichni respondenti jsou se svým zázemím ve škole spokojení.

Paní Pavlína Eva Kubecová: „Můžete mi říct, jak vypadá Vaše zázemí ve škole“? Paní Pavlína: „no, mmm…teďka momentálně mám svojí kancelář, kde, která sice smrdí,(smích, protože je hned za kabinetem chemie, tak tam jako jsou cítit ty chemikálie, ale mám tam soukromí, jsem tam

jenom

já,

mám

tam

pracovní

stůl,

židli,

skříňku

uzamykatelnou na nějaký svoje dokumenty a poznámky, je tam gauč a stolek a dvě křesla, vypadá to tam moc hezky“. Eva Kubecová: „Takže jste spokojená se svým zázemím ve škole“? Paní Pavlína: „To jsem spokojená no…jooo, dovedu si představit i lepší a když jsem tam byla před čtyřma rukama, kdy tam teda v funkce vlastně začínala, tak jsem vlastně sdílela malou sborovnu, kam si chodili učitelé vařit kafe a odpoledne tam za zatahovacíma dveřma probíhala výuka flétny, takže když to tahle srovnám, tak je to teďka jako supr. Já jsem spokojená “.70 70

Paní Pavlína,rozhovor č. 1

40

13.4.2 Budování důvěry

Paní Pavlína Eva Kubecová: „Jak jste si budovala důvěru na škole, kde nyní pracujete? Jestli jste si svojí pracovní pozici musela nějak budovat, v uvozovkách třeba i násilně“. Paní Pavlína: „Násilně určitě ne…ale já teda jak jsem říkala, tak já to mám přerušený tou mateřskou, jakože jsem, nejdřív jsem rok byla, pak jsem tam tři roky nebyla a ten první rok, kdy jsem tam byla, tak to byl takovej tanec v porcelánu, protože, byla jsem přijímána se slovy: „my tady školního psychologa nepotřebujem, my tu nemáme žádný problémy a paní zástupkyně byla zároveň výchovnou poradkyní a tou dobou i zastupovala ředitele, kterej tam zrovna nebyl na tý škole dlouhodobě, a tak ona říkala: já si to tady všechno vyřešim, ale když už nám ta městská část dává na to ty peníze, tak přece je nevyhodim oknem, ale takový mladý sympatický paní je ráda dám, tak teda pojďte k nám, ale rozhodně si nemůžete brát žáky z výuky, protože nemůžou zameškat žádný vyučování a bylo by nejlépe, kdyby jste tady byla odpoledne“, to jsem tam ještě nastupovala na 0,2 nebo 0,3 úvazek, hrozně malinkej, „nejlépe by bylo, kdyby jste tady byla odpoledne, až žákům, jako až jim skončej všechny kroužky a výuka, tak by za Váma chodili“. A já jsem v tu chvíli věděla, že takhle to jako nepůjde, protože ke mně nebude nikdo chodit, že jo jako, takže to bylo velmi opatrný vyjednávání, o tom: a mohla bych tady přeci jenom být dopoledne, já bych se chodila jenom koukat na ty děti, abych je jako poznala a abych poznala ty učitele a tak dál a tak za ten první školní rok se to vlastně tady od tohodle posunulo k tomu, že jsem si mohla začít jako mohla brát žáky z výuky, když to bylo potřeba, že jsem mohla mít nějakou skupinu odpoledne a že si na mě jakš takš zvykly ty lidi. Jo pak jsem teda odešla na tu mateřskou a byly tam dvě jiný školní psycholožky, který se tam prostřídaly….a ta škola z nich nebyla moc nadšená, takže když jsem letos v září nastupovala, což si mě vyžádala paní ředitelka, která tam tenkrát nastoupila ke konci toho 41

mýho…tak si mě vyžádala zpátky a tak jsem byla jako dost přivítaná s tim, jako: „jé Markétko, to je super, že se nám vracíš, takže jako mě tam hrozně s tou mojí pozicí a důvěrou zamávalo to, že tam byly jiný dvě kolegyně, který za mě podle mě vybojovaly hodně, hodně věcí jo….prošlapaly“.71 Paní psycholožka Pavlína si budovala důvěru poměrně složitě a bylo to založeno hlavně na vyjednávání s paní ředitelkou, která byla nepřístupná. Pak ale nastoupila jiná paní ředitelka a v době mateřské dovolené paní Pavlíny se ve škole vystřídaly ještě dvě školní psycholožky, které sice prošlapaly paní Pavlíně cestu, ale zároveň s nimi ta škola nebyla až zas tak spokojená, takže když se paní Pavlína vrátila, byla mile vítána. Od první chvíle, kdy nastoupila paní Pavlína do školy jako školní psycholog, byla tam, jak říkala, „jako slon v porcelánu“. Byla přijímána se slovy, že „ta“ škola školního psychologa nepotřebuje, ale že teda když na to městská část přispívá, že jí teda vezmou, ale nedali jí moc šancí tu práci dělat. Paní Pavlína tedy začala s pomalým vyjednáváním, kdy se to potom za první školní rok posunulo k tomu, že dostávala více šancí s dětmi pracovat, a škola si na ni zvykla. Když paní Pavlína odešla na mateřskou, tak po mateřské si sama paní ředitelka paní Pavlínu vyžádala. V tom vidíme tedy určitý posun, od žádných pravomocí přes vyjednávání k tomu, že nakonec s dětmi mohla pracovat podle sebe a dostala důvěru paní ředitelky.

Paní Lucie Eva Kubecová: „Jak jste si budovala pozici nebo důvěru na této škole? Bylo to nějaký, jakože Vás tady přijali vlídně? Nebo naopak jste si musela tu pozici nějak budovat delší čas“? Paní Lucie: „Já myslím, že si jí ještě pořád buduju. Že to je tak jako dlouhodobý proces, protože jsem tady, žejo, zhruba tři čtvrtě školního roku a myslím, že velká, velkou výhodou je, že tahle pozice tady byla obsazená už předtím, to znamená, že ta škola 71

Paní Pavlína,rozhovor č. 1

42

je tak, a její pedagogové jsou sžití s tím, že někdo takový tady působí, takže v tomhle smyslu ta tradice byla ku prospěchu věci, na druhou stranu, moje představa právě o roli školního psychologa se trošku liší od toho, jak to tady fungovalo, takže já jsem teďka v tuhle chvíli v takovym nějakym jakoby procesu změny, kdy se snažim trošku víc prosazovat to svoje vidění a dávat do té práce i další věci, který tady uplně, uplně nebyly, ale to prostě, to je doluhodobej proces jo. Takže myslim, že, že tu pozici si tak jako buduju. No….“. Eva Kubecová: „A jak třeba na tyhle změny reaguje třeba vedení školy nebo ti učitelé, kteří byli zvyklý na něco jiného“? Paní Lucie: „mmm…Tak…učitelé teda musim říct, že vesměs jako reagují vstřícně, od nich to vlastně vzešlo. Když, když jsem, když jsem třeba dělala něco ve třídě tak, tak pak za mnou paní učitelka přišla a říkala: „no, ale tohle je jako potřeba, tohle je tady potřeba dělat“, nebo když, mám tady vedle třídu hnedka, se něco v tý třídě stane a ona mi sem může to dítě hnedka poslat, a já to s ním hnedka můžu nějak jako řešit, tak to vnímá jako, jako, jako užitečný. Takže od učitelů ta zpětná vazba je vlastně, je pozitivní. A nevim, jestli tohle jakoby přispělo k tomu, že i vedení se začíná, se začíná jakoby klonit k tomu názoru, že ten prostor pro psychologickou práci by měl být větší. Ale je to fakt jako, jsou to, jsou to pozvolné krůčky. No… Já netlačím, snažim se prostě dělat to, co si myslim, že je smysluplném, když si toho někdo všimne, ocení to a dá to prostě dál tu zprávu, že se něco stalo a povedlo se to, tak je fajn tyhle případy mít pak jakoby v záloze pro nějaký další vyjednávání třeba o změně“. 72 Paní Lucie si stále důvěru na škole buduje, což je možná i tím, že pracuje na pozici školního psychologa první a necelý školní rok. V budování důvěry je pro paní Lucii výhodou, že tato pozice už na škole byla obsazená.

72

Paní Lucie, Rozhovor č. 2

43

Paní Lucie ale na důvěře samozřejmě dále pracuje. Snaží se o nějaké změny, které vesměs působí příznivě, čímž si tu důvěru, v to, že je školní psycholog na svém místě, buduje. U paní Lucie zatím moc nemůžeme srovnávat s ostatními kolegy, protože paní Lucie pracuje na pozici školního psychologa teprve necelý školní rok a jak říkala, proces budování důvěry ještě neskončil.

Pan Radek Eva Kubecová: „Vzpomenete si, jak jste si tady ze začátku třeba budoval důvěru, když jste sem nastoupil“? Pan Radek: „Já mám několik cest. Tak první, teda já mám trošku jiné postavení v tom, že mě si sami vybrali. Od té doby je citově vydírám, to znamená v momentě, kdy prostě mi jako nejdou na ruku, tak řeknu, já tady bejt nemusim, uživim se někde jinde mnohem lépe a oni vždycky řeknou jo, mě pořád vychází lepší, mít tady toho školního psychologa než ho tady nemít a když se to vezme k tomu, tak já jsem si budoval hodně důvěru, nebo přesněji... Aby uznali mojí práci, tak jsem to budoval přes pomoc osobní vůči těm učitelům. Takže třeba měli problémy s vlastním dítětem nebo nějaký rozvodový problémy a trošku bych řek, že přes tohle to, se mi podařilo, že oni uznali, že také třeba něco umím, takže jim v soukromém životě jsem pomohl, jo, a zároveň stejně jako, využívaj mě jako službu, když oni třeba mají nějakej problém, který se jim třeba ani nechce řešit, jenom, že neuměj, ale nechce se jim to řešit, tak oni ví, že mě prostě nedělá potíže do toho jít a vstupovat a třeba pomoct těm učitelům, takže já se sám považuju za službu učitelům a oni to na základně toho to dokážou fakt jako pak zhodnotit v tom, že mi tu důvěru dávají. Já teda musim říct, že za ty roky fakt jsem nikdy nezjistil, že by mě teda nevěřili, jo. Většinou to bylo takový, že třeba se mnou o něčem diskutují a primárně mě tedy za toho odborníka považujou, což si

44

myslim, že je hrozně dobře, jo. Takže taková, asi ta cesta byla přes tohlecto, no“.73 Pan Radek si budoval důvěru přes osobní rovinu. Učitelům ve své škole mnohdy pomohl v osobních záležitostech, což podle jeho slov hodně přispělo k tomu, že tu důvěru, v to, že něco umí, mu učitelé dávají. Také zde vidíme ten posun, který ale není způsobený vyjednáváním, jako u paní Pavlíny, ale je to způsobené tím, že pan Radek pomáhal pedagogům ze své školy v osobních záležitostech. Za dobu své práce ale pan Radek nezažil to, že by mu někdo vyloženě nevěřil.

13.4.3 Jak vycházíte s pracovníky školy?

Paní Pavlína Eva Kubecová: „Můžu se tedy zeptat, jak vycházíte s pracovníky školy? Jaké máte vztahy ve škole“? Paní Pavlína: „Jak s kým. Mám výborný vztahy s vedením, s paní ředitelkou i s paní zástupkyní současnou, pak mám takový trošku rezervovanější vztahy s výchovnou poradkyní a učitelský sbor je tak, tak na třetiny jakože se třetinou supr, že za mnou choděj, konzultujou, bavěj se o tom, co s kým uděláme, jak to vypadá, a možná je to víc, než třetina, pak je část lidí, kteří vlastně jako mě nijak nekontaktujou, ale zároveň se nijak nebrání tomu, když s nima já potřebuju mluvit, a pak jsou tam, minimálně jeden pan učitel, kterej si o psychologii myslí, že to jsou takový trošku jak babský kecy, a ten mě moc nemá rád. Nebo tak jako myslím, že to není osobní, ale jako že obecně si o tom oboru myslí, že není potřeba a že to jako přesně tahá děti z výuky a jsou to blbosti, který se daj řešit jinak no“...74

73

Pan Radek, rozhovor č. 3

74

Paní Pavlína, rozhovor č. 1

45

Paní Pavlína má tedy velmi dobré vztahy především s vedením školy. S učiteli to má tak na třetiny, kdy s některými učiteli má dobré vztahy, s některými neutrální a s některými ty vztahy nejsou moc dobré, ale není to zřejmě osobní. Nejlepší vztahy má paní Pavlína s učiteli, s kterými pracuje nejvíc, ale jsou tam i učitelé, kteří jí nijak nekontaktují, ale zároveň jí ani nebráni v její práci.

Paní Lucie Eva Kubecová: „Jak tady vycházíte s ostatními pracovníky školy? Máte tady dobré vztahy? S většinou, nebo se všemi, nebo…“? Paní Lucie: „Já bych řekla, já bych řekla, jako, že celkem dobře. Se všema dobré vztahy, víte co… Tady zase záleží na tom, s někym pracujete víc a s někym míň, takže říct vycházím dobře se všema stejně se uplně říct nedá, protože s některými učiteli se potkávám velmi málo. S těmi, s kterými se potkávám, tak nám, to bych řekla celkem, celkem klape a s těmi, s kterými se potkávám uplně jakoby nejintenzivněji, což je moje kolegyně speciální pedagožka a pak výchovná poradkyně a metodička prevence v jedné osobě, my takhle dohromady tvoříme vlastně školské poradenské pracoviště tak, tak tam to teďka trošku, trošku vázne, hlavně ve vztahu k té výchovné poradkyni, protože tím jak já tady nastavuju trošku nějaké změny, tak do jisté míry to znamená že, že přebírám její práci. Takže to trošku dře, na druhou stranu, my jsme teďka si dopřáli toho luxusu, že jsme vedení požádali, aby nám zaplatilo týmovou supervizi, takže jsme začali s týmovou supervizí a já si od toho jakoby hodně slibuju že, že nám tohle jakoby, tenhle nástroj pomůže v tom, si to prostě nějak domluvit a uspořádat jakoby tak, aby sme v tom byly všechny spokojené no“. 75 Paní Lucie má vesměs vztahy ve škole dobré, především s pedagogy, s kterými pracuje nejčastěji. Se zaváděním změn, které prosazuje paní Lucie, 75

Paní Lucie, rozhovor č. 2

46

přichází i pár konfliktů s pracovníky školského poradenského pracoviště. Nicméně se snaží tyto konflikty urovnávat a reflektovat pomocí supervize. Paní Lucie se shoduje s paní Pavlínou, kdy obě vycházejí nejlépe s učiteli, s kterými pracují nejvíce. Paní Lucie ale má teď konflikty s kolegyní, výchovnou poradkyní, což se ale snaží řešit a budou chodit na supervize, od čeho si paní Lucie slibuje, že jim to pomůže.

Pan Radek Eva Kubecová: „Můžete mi říct, jak vycházíte s ostatními pracovníky školy? třeba například s paní ředitelkou, s učiteli“. Pan Radek: „jo, to je tak jako střídavě oblačno, vždycky největší napětí je kolem pedagogických rad a podobně, protože třeba s některými výchovnými opatřeními, které učitelé navrhujou já nesouhlasím, takže pak je takovej velkej, jako napětí mezi námi, ale jinak ve skrze si myslim velmi dobře, takže s drtivou většinou sboru si tykám, je to takový už osobní rovina jo, nebo dokonce velmi osobní rovina. S paní ředitelkou to vymezování bylo poměrně složitý, protože tady, ona je tady šest let a procházela konkurzem, kde já jsem byl člen konkurzní komise a nechtěl jsem jí, takže ona byla zvolena, takže to byla, ze začátku to bylo jasné, že to bude problém, ještě navíc pani ředitelka tady, kdysi byla matkou jednoho našeho žáka a byla velmi úzkostlivá matka, takže já jsem s ní už jako psycholog pracoval, takže ona mojí práci velmi dobře znala, a takže to bylo takový, ze začátku velmi napjatý, na druhou stranu, jsme se, s paní ředitelkou teďka tak jako sehraný, takže já si dovolím být k ní velmi otevřený, ona ke mně taky velmi otevřená, takže teďka je to velmi jako funkční, dobrá zpětná vazba. Já jí dávám v podstatě i manažerskou supervizi, nelíbí se mi, když něco dělá a podobně, takže jako s ní mám teďka jako velmi takovou jako velmi, já si myslím, že ona ode mě očekává naprostou upřímnost a já od ní to samé a poskytujeme si to vzájemně. Také to někdy využívaj i ti učitelé, že řeknou: „řekni paní ředitelce, že…“, protože ví, že já se nebojím cokoliv říct jo, ale nechci být takhle manipulován k, i když teda ten školní psycholog je manipulován v podstatě 47

permanentně. S tima ostatníma učitelema říkám, tam ta, běžne, nebo za běžného provozu ta komunikace je velmi otevřená, zase taky bez jakýchkoliv problémů, říkáme si poměrně věci narovinu, já když mám jakékoliv požadavky, tak to dokážu sdělit, oni taky, ale přichází období, kdy to je velmi napjaté, kdy si každý hlídáme slova a to bývá většinou právě kolem hodnocení nějakého prvního pololetí, konce školního roku, někdy na začátku školního roku jsou takový jako výrazně krizová, krizové chvíle, ale jinak během toho roku to bývá v pohodě“ Eva Kubecová: „a jak třeba řešíte tyhle ty krizový situace“? Pan Radek: „Záleží to, záleží od případu. Já musim říct, že většinou to nechávám tak, že si ty věci řeknem na rovinu, třeba vím, že se někdo z kolegů, nebo i já, že se třeba urazíme a podobně, ale přesto víme, že musíme komunikovat, takže pak třeba dojde k nějaký omluvě, nebo si to vyříkáme ještě jednou v klidu, takže já někdy ty emotivní, třeba já nevim, proběhne velká hádka na pedagogické radě, kdy odchází všichni v těžké nepohodě, protože já tam prosazuju prostě něco, co oni maj postavený jinak, takže oni přesvědčujou mě, já přesvědčuju je a pak na konci se tedy většinou snažím, abych to uklindil, nebo..myslim se, že nejsem konfliktní typ, takže, takže pak prosazuju nějaký zájmy dítěte, tak to dokážu pak vysvětlit, proč jsem to dělal , nebo dokážu se za to omluvit, není to nic, co bych jako hrotlil, jo. Ale na druhou stranu, jako když by to byla nějaká krize, kterou si dokážu představit jako výraznější, to bych asi požádal nějakého nezávislého atributa, který by dokázal, nebo aby, který by dokázal nás nějak smířit, jako nějakej mentor, a příde mi, že asi to není úplně jako, to postavení toho psychologa je totiž hrozně složitý v tom, že ti učitelé mu musej pomáhat. Když jako

prostě

není

kooperace

mezi

učitelem

a

školím

psychologem, tak moje práce by byla zbytečná. Takže já ty lidi potřebuju. A oni potřebujou mě, takže jde mi o to, abychom komunikovali, no. Takže nejsem konfliktní typ, dokážu si 48

představit, že by to někdo dával dohromady nebo nás dával dohromady, kdyby to bylo něco velmi teda ostrého, no“.76 Pan Radek má podle jeho slov s pedagogickým sborem velmi dobré vztahy. O trošku složitější to bylo s paní ředitelkou, s kterou bylo vymezování složitější, a vztahy byly trošku napjaté. Ve vztazích ale nastal postupem času posun k tomu, že jsou teď pan Radek a vedení školy sehraní, jsou k sobě upřímní, mají otevřenější komunikaci. S paní ředitelkou teď pan Radek vychází dobře, jsou k sobě upřímní a otevření a vztahy jsou dobré. I s ostatními pedagogy školy vychází pan Radek dobře a komunikace je tam také upřímná a otevřená. Zde můžeme porovnat vztahy všech tří psychologů a vychází nám z toho, že vesměs mají všichni tři vztahy ve škole dobré a nemají žádné výrazné problémy.

13.4.4 Změny ve vztazích a spokojenost s nimi

Paní Pavlína Eva Kubecová: „Takže jak byste třeba popsala, jak se ty Vaše vztahy změnily od nástupu do teď? Jak byste to třeba shrnula jenom“? Paní Pavlína: „No já myslím, že se hodně prohloubily, že se tam vytvořila důvěra nějaká a…. možná, jakože vůbec ty kantoři akceptovali, že tam někdo takovej je a někteří pochopili, k čemu to může být dobrý, takovej školní psycholog, a že to vůbec může bejt k něčemu dobrý“.77 Podle paní Pavlíny se vztahy ve škole prohloubili, což přispělo k důvěře. Učitelé i ostatní zaměstnanci a vedení školy paní psycholožku akceptují a uznali, že školní psycholog může být k něčemu dobrý. Podle paní Pavlíny se vztahy hodně prohloubili a vytvořila se mezi nimi důvěra. 76


77

Paní Pavlína, Rozhovor č. 1

49

Paní Lucie Eva Kubecová: „Takže jste se vztahy tady na škole spokojená“? Paní Lucie: „Jsem, protože tady na té škole je fajn, že, že většina lidí tu práci dělá fakt ráda, a když vidíte, že tu práci dělaj rádi, že jim o ty děti jde, že je chtěj něco naučit, tak snáz skousnete i různý osobnostní zvláštnosti, který Vám prostě třeba nesednou, protože jsem lidí různí a někdo Vám sedne líp a někdo hůř a takže mě to, jakoby když vidim to nasazení a jak ty učitelé se tady snažej pracovat, tak jako, to mi pomáhá v tom vlastně s nima dobře vycházet, protože vidim, že nám všem jde jakoby o to jedno. Aby ty děti měli prostě z toho chození sem do školy prospěch no“.78

Paní Lucie je vesměs se vztahy spokojená a hlavní přínos asi vidí v tom, že jim všem (zaměstnancům) jde o jedno a všichni se snaží, aby bylo zajištěno dobro dětí a to, aby měli děti ze školy prospěch.

Pan Radek Eva Kubecová: „Jenom, můžete mi třeba shrnout, jak se změnily Vaše vztahy od nástupu až po teď“? Pan Radek: „Noo, v tom nástupu, skoro bych řek, že oni byli tak jako hodně vděční, to už teďka není, takže vděk tam už nečekám, na druhou stranu v tý komunikaci to je mnohem otevřenější, to znamená jako otevřený v tom, že dřív jsme si třeba dávali velký pozor na to, aby sme se vzájemně něčeho nedotkli a dneska tohle už tohle to střílíme jako docela ostře a na druhou stranu, myslím si, že to není špatně, že to je docela dobrý, že si prostě 78

Paní Lucie, Rozhovor č. 2

50

naléváme čistého vína, jo. Oni maj samozřejmě ke mně spoustu kritických výhrad, já mám k jejich práci taky řadu kritických výhrad, ale myslim, že vzájemně se velmi uznáváme. Já tu práci, zvlášť tady nějakých kantorů, ty bych teda zvlášť nepoklonoval, tak ty sou fakt jako mý V.I.P. a to ještě neznamená, že jim pak neřeknu nějakou zpětnou vazbu, která se jich třeba dotkne, byť to nemyslim nějak jako osobně, jo. Trošku bych řek, že ty učitelé nejsou jako moc zvyklí na supervizi, dostat zpátky tu zpětnou vazbu, že třeba něco jde dělat nějak jinak, někteří učitelé to prostě nedokážou pojmout. Stejně, jako je vedu k nějaký autodiagnostice, podívej se, jak vlastně tu práci děláš, to co ten psycholog má automaticky, že prostě furt jsme pod nějakou supervizí, pořád vlastně skládáme účty, tak tady přitom se jim uplně tak nedaří, nebo uplně to tak neuměji. Takže shrnu to hlavní, je to určitě o tom, že je příjemnější komunikace než to bylo, bývalo dřív, ale už tak jako, oni mě berou jako samozřejmost, trošku mě to mrzí, že to nemá každá škola, ale to je otázka i rodičů, že považujou tohle to za standart, to znamená, že standartní je, že na škole je školní psycholog, který se stará o všechny věci, které nezvládají učitelé, ať už kuli času nebo kuli tomu, jakou maj třídu, ale ono to není standartní ještě pořád“.79 Podle pana Radka se u něj změnily vztahy hlavně, co se týče otevřenosti v komunikaci a upřímnosti. Na druhou stranu, trošku negativně se změnily vztahy v tom, že ze začátku byli pracovníci ve škole vděční, že tam ten školní psycholog je, ale teď už tam ta vděčnost není. Nicméně, jak už jsem řekla, podle pana Radka je komunikace nyní velmi otevřená, jak s paní ředitelkou, tak s kolegy, učiteli. Vzájemně sice k sobě mají třeba kritické výhrady, ale zároveň se vzájemně uznávají. Největší přínos asi vidí pan Radek v té příjemnější komunikaci, o čemž hodně mluví. Z toho můžeme

79


51

vidět, že jim zřejmě jde také o jedno, a to o prospěch dětí, protože přesto, že k sobě mají výhrady, snaží se tvořit fungující kolektiv. V tom se pan Radek shoduje s paní Pavlínou, kde se vztahy také prohloubili a oba dva je škola uznává a akceptuje jejich práci.

13.4.5 Jak o tyto vztahy pečujete?

Paní Pavlína Eva Kubecová: „Jak třeba o tyto vztahy pečujete? Nějak jakoby, já nevim jak to vyjádřit, pečujete nějak o ty vztahy, aby byly dobrý, aby se udržely takový, jaký jsou“? Paní Pavlína: „Já když nad tim tak jako přemýšlím, tak my máme tedy ten učitelský sbor téměř výhradně ženskej, my tam máme dva učitele, tak mezi těma ženskejma to je takový jako jednodušší, nebo pro mě, v tom, že si prostě i tak normálně povídáme jako o rodině, o dětech, o dietách, o vaření, prostě o takových jako všedních věcech a já se za těma lidma snažím hodně chodit, a…no a… jako naslouchat jim, hledat pro ně řešení a nevynášet jako to, co nechtěj, aby se někdo dozvěděl a naopak jakoby, když potřebuju někomu něco říct, tak mít svolení toho člověka a jakoby tím budovat tu důvěru“.80 Paní Pavlína pečuje o vztahy tím, že se s ostatními pracovníky baví i o osobních věcech a to, co se dozví, nikam nevynáší. To, že se s ostatními pracovníky baví i o osobních záležitostech považuje za způsob, jak pečovat a udržovat dobré vztahy. Tímto způsobem si v podstatě udržuje dobré vztahy i pan Radek, který také se svými kolegy hovoří o osobních věcech, což vidíme v kapitole budování důvěry. Pan Radek pomáhá svým kolegům i v osobních záležitostech, takže si s nimi povídá i o běžných, všedních

80

Paní Pavlína, rozhovor č. 1

52

věcech, stejně jako paní Pavlína, což může také přispívat k udržování dobrých vztahů a k péči o dobré vztahy.

Paní Lucie Paní Lucie: „S těmi, s kterými se potkávám, tak nám, to bych řekla celkem, celkem klape a s těmi, s kterými se potkávám uplně jakoby nejintenzivněji, což je moje kolegyně speciální pedagožka a pak výchovná poradkyně a metodička prevence v jedné osobě, my takhle dohromady tvoříme vlastně školské poradenské pracoviště tak, tak tam to teďka trošku, trošku vázne, hlavně ve vztahu k té výchovné poradkyni, protože tím jak já tady nastavuju trošku nějaké změny, tak do jisté míry to znamená že, že přebírám její práci. Takže to trošku dře, na druhou stranu, my jsme teďka si dopřáli toho luxusu, že jsme vedení požádali, aby nám zaplatilo týmovou supervizi, takže jsme začali s týmovou supervizí a já si od toho jakoby hodně slibuju že, že nám tohle jakoby, tenhle nástroj pomůže v tom, si to prostě nějak domluvit a uspořádat jakoby tak, aby sme v tom byly všechny spokojené no“. 81 Paní Lucie a její spolupracovnice požádali vedení školy o to, aby jim zaplatilo supervize, od kterých si paní Lucie slibuje zlepšení vztahů a bere jí jako péči o vztahy.

Pan Radek Eva Kubecová: „Jak rešíte tyhle ty krizový situace“? (pozn. Autora – jak pečujete o vztahy, když je nějaký problém nebo konflikt, aby vztahy zůstaly dobré?) Pan Radek: „Záleží to, záleží od případu. Já musim říct, že většinou to nechávám tak, že si ty věci řeknem na rovinu, třeba vím, že se někdo z kolegů, nebo i já, že se třeba urazíme a podobně, ale přesto víme, že musíme komunikovat, takže pak třeba dojde 81

Paní Lucie, rozhovor č. 2

53

k nějaký omluvě, nebo si to vyříkáme ještě jednou v klidu, takže já někdy ty emotivní, třeba já nevim, proběhne velká hádka na pedagogické radě, kdy odchází všichni v těžké nepohodě, protože já tam prosazuju prostě něco, co oni maj postavený jinak, takže oni přesvědčujou mě, já přesvědčuju je a pak na konci se tedy většinou snažím, abych to uklindil, nebo..myslim si, že nejsem konfliktní typ, takže, takže pak prosazuju nějaký zájmy dítěte, tak to dokážu pak vysvětlit, proč jsem to dělal, nebo dokážu se za to omluvit, není to nic, co bych jako hrotil, jo. Ale na druhou stranu, jako když by to byla nějaká krize, kterou si dokážu představit jako výraznější, to bych asi požádal nějakého nezávislého atributa, který by dokázal, nebo aby, který by dokázal nás nějak smířit, jako nějakej mentor, a příde mi, že asi to není úplně jako, to postavení toho psychologa je totiž hrozně složitý v tom, že ti učitelé mu musej pomáhat. Když jako

prostě

není

kooperace

mezi

učitelem

a

školím

psychologem, tak moje práce by byla zbytečná. Takže já ty lidi potřebuju. A oni potřebujou mě, takže jde mi o to, abychom komunikovali, no. Takže nejsem konfliktní typ, dokážu si představit, že by to někdo dával dohromady nebo nás dával dohromady, kdyby to bylo něco velmi teda ostrého, no“. Pan Radek se snaží konfliktní situace řešit tím, že si o tom s dotyčnými lidmi popovídá, případně se omluví a obhájí si své počínání. Pokud by ve vztazích nastal nějaký větší problém, asi by pan Radek přikročil k tomu, aby jejich vztahy pomohl zlepšit někdo nezávislý. Pan Radek by se tedy v případech větších konfliktů shodoval s paní Lucií, která bude nyní s kolegyní navštěvovat supervizi. Něco podobného by případně zvolil i pan Radek.

Všichni tři školní psychologové byli k rozhovoru velmi ochotní a téma mé práce, Co nabízí školní psycholog, je zajímalo. Jeden respondent mě 54

požádal o kopii práce, až jí dokončím, protože byl zvědavý na výsledek mého výzkumu. Bylo zajímavé nahlédnout do práce školních psychologů a dozvědět se něco o jejich vztazích a důvěře, protože se o tom často mluví, ale moc se o tom neví.

55

Závěr

Tato absolventská práce se zabývá tématem, co nabízí školní psycholog. Práce je dělena na teoretickou a praktickou část. Cílem mé práce bylo nejprve popsat na základě literatury činnost školního psychologa a porovnat ji s činnostmi dalších pracovníků, kteří poskytují školní poradenství. Toto jsem popsala v teoretické části. V praktické části je výzkum a jeho výsledky. Cílem výzkumu, kterého jsem docílila pomocí rozhovorů, bylo, jak si školní psycholog na škole buduje důvěru. K tomuto výzkumu jsem dělala tři rozhovory se třemi školními psychology na základních školách v městě nad padesát tisíc obyvatel. K rozhovoru jsem si vybrala dva respondenty náhodně a jednoho respondenta záměrně, protože jsem věděla, že už pracuje na pozici školního psychologa delší dobu a výzkum tím bude zajímavější, když získám názory a zkušenosti od začátečníků i od zkušeného školního psychologa. Navíc jsem chtěla udělat výzkum zajímavější tím, že jsem ho udělala s dvěma ženami a jedním mužem a jsou tak zastoupené názory obou pohlaví. Z mého výzkumu nelze udělat obecný závěr, protože respondentů bylo jednak málo a jednak každý z nich měl jiné zkušenosti a názory. Nicméně hlavním cílem, kterého jsem chtěla docílit pomocí rozhovorů, bylo zjistit, jak si školní psycholog buduje na škole důvěru, protože jak už jsem uvedla v teoretické části, příchod školního psychologa na školu s sebou nese mnohé překážky a nesnáze týkající se právě nedůvěry ke školnímu psychologovi. Z rozhovorů jsem se tedy dozvěděla, že každý z psychologů si budoval důvěru trošku jinak. Někde to bylo přes osobní pomoc kolegům, někde to bylo zase dlouhé vyjednávání. Se vztahy na škole jsou ale nyní moji respondenti vesměs spokojení a nejlepší vztahy mají s učiteli, s kterými pracují nejvíc. S některými učiteli mají neutrální vztahy. Můžeme také vidět posuny ve vtazích, postupně, jak se budovala důvěra. Vztahy se zlepšovali, škola začala psychology akceptovat a to se ukázalo i na otevřenější a

upřímnější komunikaci. O vztahy pečuje každý po svém. Jeden respondent uvedl, že nyní má potíže se svou kolegyní, které nedokážou vyřešit sami a tak si domluvili supervizi, k čemuž by se přikláněl i druhý respondent, kdyby to bylo potřeba. Cíle práce se mi podařili naplnit jak v teoretické části, pomocí literatury, tak v praktické části na základě rozhovorů.

Přílohy

Příloha č. 1 – Etické normy práce školního psychologa

ETICKÉ NORMY PRÁCE ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA

Autoři: Thomas Oakland, Suzan Goldmanová, Herbert Bishoff

International School Psychology Association

Přijaty na 3. Sjezdu Asociace školní psychologie SR a ČR za normy i této Asociace

Úvod Každá profese potřebuje mít jednotné a uznávané standardy, které slouží jejím potřebám, jakož i potřebám klientů, učitelů, kteří připravují studenty na výkon této profese, úřadům a institucím. Od profesionálů se očekává, že pospíší a doloží příklady ty principy a hodnoty, jimiž se řídí ve své práci i osobním životě. Od nás – školních psychologů – se očekává, že naše hodnoty a postoje přesáhnou úzké osobní, sociální a kulturní rámce, že budeme jednat v souladu se zájmy studentů a žáků, učitelů, rodičů, institucí, společnosti a profese. Mezi školní psychologií a společností existují reciproční vzájemné vztahy. Jako odborníci – profesionálové se snažíme získat důvěru klientů v naše schopnosti a úsudky. Klienti zase na oplátku očekávají tu nejvyšší kvalitu poskytovaných služeb. Etický kodex má pomoci tyto vzájemné vztahy ujasnit a rozvíjet. Akceptovatelné standardy, jimiž se řídí výkon naší profese, přesahují geografické a národní hranice. V etickém kodexu se snažíme zachytit právě tyto společné znaky. Přesto mohou být výklad a manifestování etických principů tohoto kodexu s ohledem na normy, hodnoty a tradice jednotlivých zemí odlišné. Rozdíly v etických standardech mohou existovat

také mezi jednotlivými profesemi. Záměrem tohoto kodexu není snaha o nahrazení nebo zatlačení do pozadí těch norem, které přijaly národní asociace, či organizace, pod které spadají školní psychologové v dané zemi. V případě, že se kodexy liší, školní psychologové by se měli snažit vyřešit tento problém adekvátní úpravou dosavadních kodexů. Školní psychologové však nesmějí přistoupit na snížení úrovně etických standardů, které jsou jim arbitrárně ukládány. Obecná ustanovení Školní psychologové (dále jen ŠP) respektují a váží si každého člověka a největší důraz kladou na dodržování lidských práv. Snaží se chránit a zvyšovat blaho dětí a mládeže i kvalitu jejich rozvoje tím, že jim poskytují služby psychologické, pedagogické a služby těmto oborům příbuzné. Role, které zastávají ŠP, mají zabezpečovat zvládnutí poznatků a dovedností jak z pedagogiky, tak z psychologie. ŠP nepřekračují svoji odbornou kompetenci a neustále zvyšují svoje vzdělání a odborné schopnosti. Rovněž se snaží dosáhnout a udržovat nejvyšší standard profesionální kompetence a etiky chování. Ve výzkumné činnosti dodržují ŠP nejvyšší standardy.

1. Profesionální normy 1.1. Omezení vyplývající z profese a) ŠP poskytují pouze ty služby, které spadají do oblasti jejich odborné kompetence. Svoji kompetenci, kvalifikaci, vzdělání a zkušenosti nezkreslují. b) ŠP si jsou vědomi omezení, která patří k jejich profesi a v případě potřeby zvou ke spolupráci odborníky jiných profesí. V tomto bodě je implicitně zahrnut předpoklad, že ŠP znají obecnou sféru kompetencí jiných odborníků, které žádají o spolupráci.

1.2. Profesionální odpovědnost a) ŠP se seznamují s cíli a principy fungování školského systému a institucí, v jejichž rámci působí, aby mohli svou práci vykonávat efektivně.

b) Pokud pracují s rodinami, snaží se seznámit s cíli a principy, jimiž se tyto rodiny řídí, aby jim mohli pomáhat co nejúčinněji. c) ŠP znají školský zákon a příslušné směrnice, vyhlášky, doporučení. Pokud jsou administrativní předpisy a nařízení v rozporu s etickými principy, vyvíjejí ŠP upřímnou snahu tyto neshody a rozdíly odstranit. Pokud v tomto úsilí ŠP neuspějí, měli by dát přednost etickým principům. d) ŠP by neměli připustit, aby jejich osobní názory nebo předsudky ovlivnily jejich profesionální rozhodování. Neměli by se podílet na činnostech, při nichž jakýmkoli způsobem dochází k diskriminaci, ať už z důvodu rasové příslušnosti, postižení klienta, jeho věku, pohlaví, sexuální orientace, sociální nebo třídní příslušnosti, národnosti, náboženského vyznání. e) ŠP respektují kulturní zvláštnosti toho prostředí, ve kterém pracují. Citlivě vnímají kulturní rozdíly a tím adaptují i způsoby poskytování svých služeb klientům v multikulturním prostředí. f) ŠP chrání blaho žáků a studentů, rodičů, učitelů a pedagogů, kolegů, zaměstnavatelů a jednají v souladu s jejich zájmy. Ochrana blaha žáků a studentů, jejich rodičů, učitelů a pedagogů je pro ŠP prvořadou záležitostí. Pokud nastane konflikt zájmů, ŠP preferuje zájmy žáků a studentů. g) ŠP poskytují své služby žákům a studentům se souhlasem jejich rodičů nebo zákonných zástupců. Tento souhlas nemusí být získán předem v případě, kdy nastane kritická situace (kupř. když jednání žáka či studenta nebo jeho stav může být nebezpečný pro něj samotného nebo pro jiné osoby). h) Příprava a supervize ŠP 1) Učitelé, kteří připravují školní psychology na jejich povolání, musí zajistit, aby všechny informace, které jim během přípravy poskytují, byly aktuální a přesné. 2) V oblasti etických norem zvyšují učitelé informovanost studentů školní psychologie a kladou důraz na dodržování přijatých zásad. 3) Učitelé a supervizoři vytvářejí studentům bohaté příležitosti pro získání odborných zkušeností a poskytují jim konzultace a konstruktivní hodnocení.

ch) ŠP se vyhýbají situacím, při nichž by docházelo ke konfliktům nebo tajným dohodám, v jejichž pozadí by stály důvody ekonomické, politické nebo osobní.

1.3. Důvěrnost informací a) ŠP jsou povinni udržovat v tajnosti důvěrné informace o žácích a studentech, které získali při výkonu své praxe, při vyučování nebo při výzkumu. b) Zprávy o žácích a studentech jsou uchovávány na bezpečném místě tak, aby byla zaručena jejich ochrana před nepovolanými osobami. c) ŠP poskytují důvěrné informace o žácích a studentech úřadům teprve tehdy, mají-li k tomu souhlas rodičů nebo zákonných zástupců. Za určitých okolností musí mít nejprve souhlas žáka či studenta, než o něm poskytnou důvěrné informace rodičům nebo odborníkům z jiných institucí. Při zvažování nutnosti mít souhlas žáků, resp. studentů se bere v úvahu věková hranice plnoletosti v daném státě, mentální úroveň žáka a jeho morální zralost. Výjimku tvoří ty případy, kdy se psycholog domnívá, že žákovi či studentovi hrozí bezprostřední nebezpečí anebo žák či student ohrožuje jiné osoby. d) Důvěrné informace o dětech a mládeži se mohou stát předmětem diskuse jen těch odborníků, kteří k danému případu mají jasný profesionální vztah. e) Pokud se v přednáškách nebo publikacích používají případové studie, ŠP je povinen zajistit, aby žádná z osob nemohla být podle popisu případu identifikovaná nepovolanými lidmi.

1.4. Odborný růst a) ŠP si uvědomují potřebu neustále se vzdělávat. b) Pokud ŠP pracují na problematice, s níž jsou málo obeznámeni, je třeba, aby navázali odbornou spolupráci a požádali o supervizi. c) ŠP si udržují přehled o nejnovějších vědeckých a odborných poznatcích své disciplíny tím, že studují odbornou literaturu, účastní se konferencí a workshopů, aktivně se zapojují do práce odborných společností a asociací.

2. Výkon profese (profesionální praxe) 2.1. Profesionální vztahy

a) Žáci a studenti 1) Blaho dětí a mládeže považují ŠP za prvořadou a klíčovou záležitost. 2) ŠP zajišťují, aby děti a mládež chápali podstatu a cíl jakéhokoli vyšetření či intervence v co nejvyšší míře (s ohledem na schopnosti a zralosti klientů). 3) ŠP nevyužívají ke svému osobnímu prospěchu profesionální vztahy, které mají s dětmi, rodiči, učiteli, jinými klienty či zkoumanými osobami.

b) Rodiče 1) P vysvětlují rodičům podstatu každého vyšetření nebo profesionální intervence, které se týkají jejich dítěte. 2) P sdělují výsledky každého vyšetření, konzultace nebo jiných služeb poskytnutých jejich dítěti, v rodném jazyce rodičů. 3) P projednávají s rodiči plány zacílené na pomoc dítěti a optimalizaci jeho rozvoje, včetně různých alternativních postupů. Nesmějí se vyhýbat konfliktům, zejména v případech, kdy snaha vyhnout se konfliktu by mohla mít za následek snížení úrovně služeb poskytovaných žákům či studentům.

c) Kolegové a zaměstnanci školy 1) ŠP se snaží rozvíjet harmonické a kooperativní pracovní vztahy s kolegy i ostatními pracovníky školy. ŠP si uvědomují, že mají působit jako členové týmu pracujícího ve škole, příp. jiných institucích a společenstvích. 2) snaha o rozvíjení harmonických a kooperativních vztahů v instituci by neměla vést ke snižování standardů služeb, poskytovaných žákům a studentům.

3) ŠP nepronáší o svých kolezích a spolupracovnících devalvující poznámky. 4) Pokud ŠP vědí o neetických praktikách jiného školního psychologa, měli by se snažit o nápravu nejprve tak, že neformálně a konstruktivním způsobem upozorní kolegu na nevhodnost používaných postupů. Je-li tento pokus o nápravu neúspěšný, je třeba podniknout další kroky k odstranění neetického chování. Pamatují-li na tyto případy regule národní asociace školní psychologie, pak je třeba postupovat podle nich.

d) Vztahy k odborníkům jiných profesí 1) ŠP se snaží navázat a udržet kooperativní pracovní vztahy s odborníky příbuzných profesí, dále s místními úřady, vedoucími školskými pracovníky a jinými osobami, které zastávají důležitá místa. 2) ŠP znají okruh kompetencí a hranice kompetencí u odborníků příbuzných profesí. 3) ŠP se snaží vypracovat co nejkvalifikovanější závěra, které mají sloužit jiným odborníkům 4) ŠP neposkytují své odborné služby osobám, jimž pomáhá jiný odborník. Výjimkou jsou případy, kdy daný odborník k tomu dá souhlas nebo o spolupráci sám požádá, anebo případy, kdy profesionální vztah mezi danou osobou a příslušným odborníkem již skončil. 5) ŠP nepřijímají taková rozhodnutí, jejichž záměrem by přímo bylo získat osobní prospěch nebo rozhodnutí, která by zprostředkovaně vedla k osobnímu prospěchu.

2.2. Vyšetření 1) ŠP ručí za to, že se testy a jiné diagnostické pomůcky nedostanou do rukou nepovolaných osob (budou respektována legální omezení), aby byla zachována validita testů. 2) Pro zajištění validity výsledků ŠP administrují testy v souladu s instrukcemi vydavatele testu.

3) ŠP interpretují výsledky testu s ohledem na přiměřenost použitých norem či jiných vhodně stanovených kritérií, jakož i koeficientů reliability a validity zjištěných pro ty účely, pro něž se dané testy používají. 4) Pokud byla validita testu vzhledem ke konkrétnímu žákovi či studentovi z nějakého důvodu zpochybněna, nebo pokud bylo administrování testu nějakým způsobem pozměněno, musí být tyto skutečnosti uvedeny ve zprávě o vyšetření spolu s adekvátní interpretací toho, jak tyto faktory mohly ovlivnit výsledky. 5) P chrání údaje získané při vyšetření klienta před chybnou interpretací či zneužitím. 6) ŠP o výsledcích vyšetření dítěte plně informují rodiče, příp. dítě (je-li to vhodné a přiměřené), a to způsobem, který je jim srozumitelný. 7) ŠP zodpovídají za volbu technik a způsob jejich použití k vyšetření klienta; měli by být schopni jejich použití obhájit. 8) ŠP nesmějí podporovat používání psychodiagnostických metod osobami bez odpovídajícího vzdělání nebo jiným způsobem nekvalifikovanými. 9) Pokud ŠP používají přeložené zahraniční testy, měli by uskutečnit studie, které jim pomohou zjistit, zda jsou testové normy použitelné i v zemi, kde ŠP působí, a zda má přeložený test uspokojivou reliabilitu a validitu.

3. Výzkum 3.1. Všeobecná ustanovení 1) Při provádění výzkumů dodržují ŠP nejvyšší standard etických principů. 2) ŠP nevnášejí do výzkumů žádné kulturní, rasové, sociální, třídní nebo etnické předsudky. 3) ŠP musí informovat rodiče o tom, že jejich dítě se stane subjektem výzkumu. 4) ŠP respektují právo rodičů nedovolit svému dítěti účastnit se výzkumu anebo jeho účast ve výzkumu kdykoli ukončit.

5) Kdykoli je to možné, ŠP plně informují žáky a studenty, jakož i jejich rodiče o podstatě a cílech výzkumu. 6) ŠP ručí za to, že žáci a studenti účastnící se výzkumu, neutrpí žádnou fyzickou nebo psychickou újmu způsobenou procedurami použitými ve výzkumu. 7) ŠP zodpovídají za exaktnost publikovaných výsledků a za uvedení limitů plynoucích z prezentovaných údajů. 8) ŠP podávají zprávy o výsledcích výzkumu učitelům, rodičům, žákům, studentům a jiným zájemcům. 9) ŠP poděkují při publikování výsledků všem osobám, které se výzkumu účastnily.

3.2. Transkulturální výzkum 1) ŠP dodržují etická pravidla výzkumu té země, v níž své výzkumy uskutečňují. 2) ŠP posuzují etickou přijatelnost každého výzkumu. 3) ŠP respektují kulturu hostitelské země. Vyhýbají se činnostem, které by porušovaly očekávání, která z kulturních zvyklostí plynou nebo kvůli nimž by se do formulace výzkumného problému, jeho realizace nebo popisu výsledků vnášely kulturně zkreslené momenty. 4) ŠP komunikují mezi sebou, komunikují s dalšími osobami a organizacemi podílejícími se na výzkumném projektu otevřeně. 5) ŠP respektují práva žáků a studentů, chrání jejich blaho a dobrou pověst. 6) Vždycky, když je to možné, by měly být výzkumné závěry prospěšné a jistým způsobem obohatit osoby účastnící se výzkumu, jakož i hostitelské instituce a hostitelskou zemi. 7) ŠP udržují vysoký standard své odborné kompetence i tím, že se nepouštějí do výzkumů bez potřebných vědomostí a dovedností, včetně poznatků z oblasti metodologie, transkulturálních výzkumů a poznání kontextu, v němž bude daný výzkum probíhat. Výzkumník by měl postupovat při výběru výzkumných metod

opatrně zejména tehdy, když mají být použity v transkulturálních srovnávacích výzkumech. Zvýšená opatrnost je také na místě při interpretování kulturních rozdílů. 8) ŠP mají počítat s tím, že jejich výzkumná činnost může mít pro různé členy společnosti neúmyslné důsledky, ať již přímé nebo nepřímé.

Příloha č. 2 - Podklad pro rozhovor

Rozhovor 

Souhlasíte s tím, že náš rozhovor, který potom použiji pro svou absolventskou práci, budu nahrávat? Rozhovor bude anonymní, Vaše jméno nebudu nikde uvádět.



Muž/Žena



Věk



Vzdělání



Na jaký úvazek pracujete?



Kolik let už pracujete jako školní psycholog?

1. Proč jste školní psycholog?  Kdy jste se rozhodla pro studium školní psychologie?  Co vás vedlo k profesi školního psychologa?  Jak byste se charakterizoval/a jako školní psycholog? (například metaforou..)  V čem vidíte úkol školní psychologie?  Jak podle Vás hodnotíte přínos školních psychologů na školách? výhody/nevýhody?  Jaký máte názor na tvrzení, že každá škola by měla mít svého školního psychologa?  Jakou máte školu?  Jak vypadá Vaše zázemí ve škole?  Jaká je Vaše pracovní náplň?  Kolik let už pracujete na pozici školního psychologa?

2. Jak jste si budoval/a důvěru? (s učiteli, rodiči, žáky)  Musel/a jste si svou pracovní pozici nějak „násilně“ budovat?  Můžete popsat, jak asi vypadá Váš obvyklý pracovní den?  Je toto Vaše první pracovní místo nebo už jste pracovala na stejné pozici na jiné škole? (+stejné otázky o přijetí, problémech na předešlém pracovišti…)  Oslovila jste vy školu nebo jste reagovala na nějakou nabídku pracovního místa školou?  Vzpomenete si, jak probíhal Váš první pracovní den?  Vzpomenete

si,

jak

probíhalo

Vaše

první

setkání

s klientem/žákem/skupinou?  Jak vycházíte s ostatními pracovníky školy, /povězte mi něco o vztazích ve Vaší škole?  Jak se změnily Vaše vztahy na pracovišti, pokud se změnili? (od nástupu na nynější pozici po tuto dobu)  Jak na těchto vztazích pracujete, jak o ně pečujete?  Jaké vztahy byste chtěli mít oproti tomu, jaké jsou teď?  Jak se k Vám chovají rodiče dětí s, kterými pracujete?  Můžete uvést nějaké problémy, s kterými se potýkáte při své práci?  Setkala jste se někdy s nepříjemným přijetím Vaší profese nebo práce? 3. V čem Vás to baví?  Jak byste se charakterizoval/a jako školní psycholog? (například metaforou..)  Jak podle Vás hodnotíte přínos školních psychologů na školách? výhody/nevýhody?  V čem Vás školní psychologie baví a čím Vás naplňuje? /proč Vás Vaše profese nebaví?

Seznam literatury a zdrojů



www.audendo.cz. [pdf dokument]. Činnost školního psychologa na ZŠ: (koncepce).

2002.

Cit

[25.

3.

2014].

Dostupné

z

http://www.audendo.cz/main.html



BRAUN, Richard. Činnost školního psychologa na ZŠ: (Koncepce). [pdf dokument].



info.edu.cz.: portál o školství a vzdělávání. Školní psycholog: Souhlas s činností

školního

psychologa.

Cit

[15.

3.

2014]

Dostupné

z

http://info.edu.cz/cs/node/36476



www.havlicak.cz. Operační program adaptabilita. [word dokument] Metodika práce školního psychologa. str. 4. Cit [27. 3. 2014] Dostupné z https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0 CCwQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.havlicak.cz%2Fdownload%2Fpublik ace%2FPrace%2520skolniho%2520psychologa.doc&ei=L4hFUNmx43sBvbtgegF&usg=AFQjCNGuaTXv8bnEK08pMcMvGzdZ1gAKbQ&bv m=bv.64507335,d.ZGU



HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. Vydání. Praha: Portál, 2000. 776 s. ISBN 80-7178-303-X



KAVENSKÁ, Veronika, SMÉKALOVÁ, Eleonora, ŠMAHAJ, Jan. www.epsycholog.eu. [elektronický časopis ČPMS, přehledové studie, ročník 5, číslo 4, 2011, [pdf dokument]. Výzkum v oblasti školní psychologie v České Republice. Cit [25. 3. 2014]. Dostupné z http://e-psycholog.eu/pdf/kavenskaetal.pdf



KNOTOVÁ, Dana a kol. Školní poradenství. 1. Vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2014. 285 s. ISBN 978-80-247-4502-2



LAZAROVÁ, Bohumíra. Netradiční role učitele: O situacích pomoci, krize a poradenství ve školní praxi. Brno: Paido, edice pedagogické literatury, 2005. 70 s. ISBN 80-7315-115-4



www.msmt.cz. Nařízení vlády č. 75/2005 sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací,

přímé

výchovné,

přímé

speciální

pedagogické

a

přímé

pedagogicko-psychologické činnosti. Týdenní rozsah přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciální pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti.

Cit

[25.

3.

Dostupné

2014].

z

http://aplikace.msmt.cz/HTM/JKNVschvalenevladou1502.htm?highlightWord s=%25C5%25A1koln%25C3%25AD+psycholog



OAKLAND,

Thomas,

GOLDMANOVÁ,

Suzan,

BISHOFF,

Herbert.

www.gjn.cz. [pdf dokument]. Etické normy práce školního psychologa. Cit [25.

3.

2014]

Dostupné

z

http://www.gjn.cz/Files/108/Etick%C3%A9%20normy%20pr%C3%A1ce%20 %C5%A0P.pdf



OPEKAROVÁ, Olga. Kapitoly z výchovného poradenství: (školní poradenské služby). 1. Vydání. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2007. 64 s. ISBN 978-80-86732-35-8



Vyhláška č. 72/2005 sb., O poradenských službách ve školách a školských poradenských zařízeních. [pdf dokument].



VÁGNEROVÁ, Marie. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. 430 s. ISBN 80-246-1074-4



ŠTECH, Stanislav. ZAPLETALOVÁ, Jana. Úvod do školní psychologie. 1. Vydání. Praha: Portál s.r.o., 2013. 232 s. ISBN 978-80-262-0368-1



ŠTECH, S. Sonda do profese školního psychologa v ČR. Pedagogika CZ 2001, roč. 51, mimoř. č., s. 36-55.



www.upacr.cz. Co musí splňovat školní psycholog?. Hamstet, 2008. Cit [25. 3. 2014]. Dostupné z



http://www.upacr.cz/index.php?lng=cs&kap=pedagogic



VĚSTNÍK. Koncepce poradenských služeb poskytovaných ve škole č. j. 27 317/2004 – 24). Ročník LXI, Sešit 7. 2005



ZAPLETALOVÁ, Jana. Co dělá školní psycholog?: (kritická místa profese). [pdf dokument].

Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Absolventská práce. Autor: Eva Kubecová. Téma: Co nabízí školní psycholog?

Recommend Documents