Jabok-Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Absolventská práce. Eva Skálová

Jabok-Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Eva Skálová

Přínos křesťanských církví pro řešení sociální situace v rozvojovém světě

Vedoucí práce: Michael Martinek Rok: 2014

2

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Přínos křesťanských církví pro řešení sociální situace v rozvojovém světě zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. datum 1.9.2014 jméno Eva Skálová vlastnoruční podpis

3

Anotace Tato absolventská práce se zabývá přínosem křesťanských církví při řešení sociální situace v rozvojovém světě. První kapitola je věnována obecným poznatkům týkajících se rozvoje a rozvojové spolupráce. Následující kapitola je věnována propojení křesťanství a rozvojové spolupráce. Je zde vyuţíváno především poznatků papeţe Jana VI. Je zde kladen důraz na všestranný rozvoj člověka, Sociální konflikty, Způsob jednání a solidární rozvoj člověka. Následující část kapitoly je věnována křesťanské rozvojové pomoci v Německu a v České republice. Závěrečná kapitola je věnována popisu projektu Českobratrské církve evangelické v Etiopii. V závěru kapitoly je zmíněno několik příběhů konkrétních ţen, které dokreslují podstatu projektu.

4

Summary This graduate work deals with the contribution of the Christian churches in addressing the social situation in the developing world. The first chapter is devoted to general knowledge relating to development and development cooperation. The following chapter is devoted to linking Christianity and development cooperation. There is used primarily knowledge of Pope John VI. There is an emphasis on all-round human development, social conflicts, behavior and development of human solidarity. The next section is devoted to Christian development aid in Germany and in the Czech Republic. The final chapter is devoted to a description of the project of Evangelical Church of Czech Brethern in Ethiopia. At the end of the chapter is mentioned several specific women's stories that illustrate the essence of the project.

5

Obsah Prohlášení ............................................................................................................................................ 2 Anotace ............................................................................................................................................... 3 Summary ............................................................................................................................................. 4 Úvod .................................................................................................................................................... 6 1 Rozvojový svět a rozvojová spolupráce ............................................................................................ 7

2

3

1.1.

Jak se měří rozvoj ................................................................................................................ 7

1.2

Rozvojové cíle tisíciletí......................................................................................................... 8

1.3

Rozvojová spolupráce .......................................................................................................... 9

Křesťanská rozvojová spolupráce .............................................................................................. 10 2.1

Všestranný rozvoj člověka ................................................................................................. 10

2.2

Sociální konflikty ................................................................................................................ 11

2.3

Církev a rozvoj ................................................................................................................... 12

2.4

Způsob jednání .................................................................................................................. 14

2.5

Solidární rozvoj lidstva ...................................................................................................... 18

2.6

Křesťanská rozvojová spolupráce v Německu ................................................................... 24

2.7

Křesťanská rozvojová spolupráce v České republice ......................................................... 29

Projekt v Etiopii ......................................................................................................................... 32

Závěr .................................................................................................................................................. 37 Seznam literatury .............................................................................................................................. 38

6

Úvod „Díky projektu máme co jíst. Ale to není všechno. Důležité je, že mám práci. Mám zpět svou důstojnost a neztrácím naději.“ Zerthun Wube, jedna z podpořených ţen Svou práci uvádím tímto citátem proto, ţe dle mého názoru velmi vystihuje podstatu, kterou nabízí křesťanská rozvojová spolupráce. Nejde zde pouze o zajištění obţivy, ale především o to, ţe křesťanství přináší i důraz na důstojnost člověka. Tématem mé absolventské práce je Přínos křesťanských církví pro řešení sociální situace v rozvojovém světě. Cílem mé práce je popsat, jak se křesťanské církve přidávají k řešení situace v rozvojovém světě. Pro dosaţení cíle jsem zvolila metodu analýzy dokumentů. Vzhledem ke sloţitosti uchopení tématu po praktické stránce obsahuje tato absolventská práce pouze část teoretickou. Práce je členěna do tří kapitol, které jsou následně rozděleny do několika podkapitol. První kapitola je věnována obecnému tématu rozvoje a rozvojové spolupráce. Zde se zabývám především moţnostmi, jak rozvoj měřit a téţ se zaměřuji na popis Rozvojových cílů tisíciletí. V druhé kapitole se jiţ zaměřuji na propojení rozvojové spolupráce s křesťanstvím. Vycházím především ze sociální encykliky papeţe Jana VI. POPULORUM PROGRESSIO. Dále se zde věnuji křesťanské rozvojové spolupráci v Německu. V závěru této kapitoly se zmiňuji o jednotlivých rozvojových projektech Charity, Diakonie Českobratrské církve evangelické a ADRY. Závěrečná kapitola je věnována konkrétnímu projektu. Tímto projektem je projekt Stavíme lidi na nohy v Etiopii, který zaštiťuje Diakonie Českobratrské církve evangelické.

7

1 Rozvojový svět a rozvojová spolupráce První kapitola je věnována obecnému vhledu do tématu rozvoje a rozvojové spolupráce. Zde se zaměříme na způsoby měření rozvoje a téţ na rozvojové cíle tisíciletí, které jsou podstatnou součástí veškerých rozvojových politik. Za málo rozvinuté, nejméně rozvinuté, rozvojové, rozvíjející se nebo rozvinuté jsou státy obvykle označovány podle podílu hrubého domácího produktu, ve zkratce HDP, na hlavu. Tento rozptyl je velký, od devadesáti tisíc dolarů v Kataru po tři sta dolarů v Demokratické republice Kongo.1

1.1.

Jak se měří rozvoj Podíl HDP na hlavu však není jediným měřítkem, kterým rozvoj státu posuzujeme.

Dalšími měřítky jsou Index lidského rozvoje, Index základních schopností a Index genderové spravedlnosti, Hrubé domácí štěstí, Otázka lidských potřeb a další alternativní indexy.2 1.1.1

Hrubý domácí produkt

Hrubý domácí produkt je suma vyjadřující veškerou produkci výrobků a sluţeb během jednoho roku na daném teritoriu, míru bohatství dané země však měří pouze velmi hrubě, a proto není příliš spolehlivé při posuzování ţivotní úrovně jednotlivých obyvatel nebo obecně kvality ţivota. HDP téţ nevypovídá nic o tom, jak je bohatství rozděleno, nebo zda v zemi zůstává. Dle bývalého poslance Evropského parlamentu Jo Leinena by bylo třeba měřit spíše sociální pokrok, ochranu klimatu, efektivitu vyuţívání nedostatkových surovin a kvalitu pracovních míst.3 1.1.2

Index lidského rozvoje

Index lidského rozvoje je v současné době nejrozšířenějším způsobem měření rozvoje. Vychází z propojení HDP, úrovně dosaţeného vzdělání a očekávané délky ţivota. 1.1.3

Index základních schopností a Index genderové spravedlnosti

4

Index základních schopností a Index genderové spravedlnosti byl vytvořen především z důvodu špatného přístupu k datům Indexu lidského rozvoje v chudých zemích. Index genderové spravedlnosti sleduje přístup ţen ke vzdělání, jejich ekonomické postavení a

1

Tožička T., Občanská odpovědnost ve světle chudoby, str. 14 Tožička T., Občanská odpovědnost ve světle chudoby, str. 14 3 Tožička T., Občanská odpovědnost ve světle chudoby, str. 14 4 Tožička T., Občanská odpovědnost ve světle chudoby, str. 14 2

8

zastoupení v rozhodovacích pozicích. Index základních schopností sleduje dětskou úmrtnost, školní docházku do 5. třídy a asistované porody.5 1.1.4

Hrubé domácí štěstí

Myšlenka hrubého domácího štěstí pochází z Bhútánu. Dle bhútánského spisovatele Daša Karmy Ura blahobyt zahrnuje i psychickou pohodu, existenci důvěryhodných vztahů, dostupnost zdravotní péče, vzdělání a bydlení, uchování kultury a ochranu ekologické pestrosti. Hrubé domácí štěstí se měří pomocí 72 indikátorů, které se neustále zpřesňují.6 1.1.5

Otázka lidských potřeb

Dle chilského ekonoma Manfreda Max-Neefa jsou lidské potřeby nehierarchické, univerzální a neměnné. Lidských potřeb není mnoho, jsou ale provázané a stejné ve všech lidských kulturách a obdobích. Mění se jen způsoby jejich uspokojování.7

1.2 Rozvojové cíle tisíciletí Rozvojové cíle tisíciletí byly přijaty představiteli všech členských států OSN v roce 2000 na tzv. Sumitu tisíciletí. Jedná se o závazky ke sniţování globálního rozšíření chudoby, hladu a dalších rozvojových cílů. Aby mohlo dojít k jejich naplnění, je třeba především navýšit investice do sociální oblasti, ţivotního prostředí a infrastruktury v hospodářsky chudých zemích, stejně jako jejich efektivnější vyuţití.8

1.2.1

Odstranit extrémní chudobu a hlad

Do roku 2015 sníţit na polovinu počet lidí, kteří ţijí z příjmu niţšího neţ 1 USD na den .Zajistit plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny včetně ţen a mladých lidí. Tento cíl byl stanoven především proto, ţe téměř miliarda lidí musí přeţít s méně neţ 1 USD na den, z čehoţ by měli platit jídlo a bydlení, zdravotní péči a školné, coţ je prakticky nemoţné. S tímto cílem souvisí i stanovení cíle sníţit na polovinu počet lidí 5

Tožička T., Občanská odpovědnost ve světle chudoby, str. 15 Tožička T., Občanská odpovědnost ve světle chudoby, str. 15 7 Tožička T., Občanská odpovědnost ve světle chudoby, str. 16 8 http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti 9 Příliš vzdálené cíle: rozvojové cíle tisíciletí : manuál globálního rozvojového vzdělávání, str. 13 6

9

trpících hladem. Přestoţe světové zemědělství vyprodukuje dostatečné mnoţství potravin, špatná distribuce, nadměrné plýtvání a omezování nejchudších v přístupu ke zdrojům způsobují, ţe miliony lidí ročně zemřou na podvýţivu.9 1.2.2

Dosáhnout základního vzdělání pro všechny

Do roku 2015 zajistit, aby děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, mohly dokončit základní školu. Přístup ke vzdělání je dle Všeobecné deklarace lidských práv jedním ze základních lidských práv. Vzdělání je základem pro sniţování chudoby a nerovnosti, lepšího zdraví, schopnosti pouţívat nové technologie a vytvářet a šířit uţitečné znalosti.10 1.2.3

Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti

Do roku 2015 odstranit nepoměr pohlaví na všech úrovních vzdělávacího systému.11 1.2.4

Snížit dětskou úmrtnost

Do roku 2015 sníţit úmrtnost dětí do 5 let o dvě třetiny.12 Dalšími cíly jsou: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi, Zajistit udrţitelný stav ţivotního prostředí a Budovat světové partnerství pro rozvoj.13

1.3 Rozvojová spolupráce V České republice dochází k projevu solidarity s lidmi v málo rozvinutých zemích a cítění svého díl zodpovědnosti na řešení globálních problémů, které do značné míry souvisejí s chudobou. Zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS) je plnohodnotnou součástí zahraniční politiky ČR a přispívá k naplňování jejích cílů. Cílem české rozvojové politiky je především odstraňování chudoby a podpora bezpečnosti a prosperity prostřednictvím efektivního partnerství, které umoţní chudým a málo rozvinutým zemím realizovat jejich rozvojové cíle. Poskytováním rozvojové pomoci přispívá ČR k zajištění bezpečnosti a stability na globální úrovni i k předcházení konfliktů na regionální a lokální úrovni, omezení neţádoucí migrace, bezpečnosti v oblasti ţivotního prostředí, podpoře demokracie, dodrţování lidských práv a základních svobod a posilování právního státu.14

10

Příliš vzdálené cíle: rozvojové cíle tisíciletí : manuál globálního rozvojového vzdělávání, str. 15 Příliš vzdálené cíle: rozvojové cíle tisíciletí : manuál globálního rozvojového vzdělávání, str. 18 12 Příliš vzdálené cíle: rozvojové cíle tisíciletí : manuál globálního rozvojového vzdělávání, str. 21 13 Příliš vzdálené cíle: rozvojové cíle tisíciletí : manuál globálního rozvojového vzdělávání, str. 26 14 Zahraniční rozvojová spolupráce 11

10

2 Křesťanská rozvojová spolupráce

Církev sleduje rozvoj národů, především těch, které se chtějí vymanit z hladu, bídy, endemických nemocí, nevzdělanosti, tedy těch národů, které hledají bohatší účast na vymoţenostech civilizace a doţadují se, aby jejich nadání došlo v civilizačním procesu většího ocenění; národů, které vytrvale usilují o svůj všestranný rozvoj. Po skončení Druhého vatikánského koncilu církev ještě jasněji a hlouběji posoudila a zváţila, co je v této věci poţadavkem evangelia Jeţíše Krista, a došla k závěru, ţe jí přísluší dát se ještě více do sluţeb lidí, aby závaţnost tohoto problému nejen chápali v celé jeho šíři, ale také aby došli k přesvědčení, ţe v tomto rozhodujícím okamţiku dějin je naléhavě nutná solidární akce všech.15

2.1 Všestranný rozvoj člověka V dnešní době lidé touţí po tom, aby měli lépe zabezpečenou obţivu, zdravotní péči, stálé zaměstnání, dále touţí po bezpečnosti před kaţdým útlakem, svobodě od všeho zrůdného, co narušuje lidskou důstojnost, a téţ po tom, aby se mohli den ode dne lépe realizovat; aby byli vzdělanější: tj., aby mohli více pracovat, učit se, vlastnit a aby tak stoupala jejich hodnota. Místo toho však vidíme, ţe velká z nich část ţije v podmínkách, které jim v jejich spravedlivých poţadavcích přinášejí frustraci. A téţ národy, které nedávno dosáhly sebeurčení, samostatnosti, si logicky přejí, aby k dosaţené politické svobodě přistupoval také sociální a hospodářský pokrok, aby se jejich občané rozvíjeli, jak se na lidi sluší, a aby také ve společenství národů zaujali místo, jaké jim patří.16 Prostředky, které jsme zdědili z minulosti, jsou nedostatečné, ale nelze tvrdit, ţe bychom ţádné neměli. Je třeba přiznat, ţe koloniální mocnosti často sledovaly pouze svůj vlastní zájem, své mocenské postavení nebo svou prestiţ, a kdyţ odešly, mnohdy za sebou zanechaly labilní ekonomiku, jeţ například byla závislá na pěstování jen jednoho druhu plodin, jejichţ ceny jsou vystaveny náhlým a velkým výkyvům. Přestoţe z kolonialismu vzešlo přímo i později ledacos zhoubného, musíme téţ současně vzdát hold zdatnosti a práci těch kolonizátorů, kteří v tolika strašlivě zaostalých zemích dali k dispozici své vědecké a technické znalosti a byli tam ke skutečnému uţitku, který trvá dodnes. Tehdy vytvořené 15 16

Populorum progressio, str. 4 Populorum progressio, str. 6

11

struktury mohou být nedokonalé, ale přesto umoţnily ústup negramotnosti a chorob, zaloţení infrastruktur a zlepšení existenčních podmínek. Tyto struktury ovšem nestačí čelit tvrdé skutečnosti moderní ekonomiky. Pokud necháme společenské uspořádání ve světě svému běhu, pak jeho mechanismus nepovede k odstranění nerovnosti mezi národy, ale k jejímu zhoršování. Bohaté národy se těší rychlému rozvoji, kdeţto chudé se rozvíjejí jen pomalu. Nerovnováha se tedy zvětšuje. Zatímco jedny národy vyrábějí vzhledem k svému počtu obyvatel nadbytek potravin, druhým národům zase nedůstojně chybějí, případně nevědí, zdali to málo, co vyprodukovaly, budou moci vyvézt jinam.17 Tyto struktury ovšem nestačí čelit tvrdé skutečnosti moderní ekonomiky. Pokud necháme společenské uspořádání ve světě svému běhu, pak jeho mechanismus nepovede k odstranění nerovnosti mezi národy, ale k jejímu zhoršování. Bohaté národy se těší rychlému rozvoji, kdeţto chudé se rozvíjejí jen pomalu. Nerovnováha se tedy zvětšuje. Zatímco jedny národy vyrábějí vzhledem k svému počtu obyvatel nadbytek potravin, druhým národům zase nedůstojně chybějí, případně nevědí, zdali to málo, co vyprodukovaly, budou moci vyvézt jinam.18

2.2 Sociální konflikty Sociální konflikty nabyly světových rozměrů. Silný neklid, který se zmocnil chudých tříd v zemích, které se industrializují, se rozšířil nyní i do zemí s hospodářstvím téměř výhradně agrárním. Zdejší zemědělské obyvatelstvo si také uvědomuje svou nezaslouţenou bídu. Přistupuje k tomu téţ pohoršení, ţe existují křiklavé rozdíly nejen ve vlastnictví majetku, ale ještě více ve vykonávání moci. V některých zemích hrstka vyvolených ţije v přepychu, kdeţto chudí, rozptýlení po venkově ,úplně postrádají jakoukoli moţnost osobní iniciativy a odpovědnosti a ţijí často v ţivotních a pracovních podmínkách, které jsou nedůstojné. Dále dochází ke střetu tradičních civilizací se tou, která se v poslední době prosazuje v průmyslovém světě. Ty struktury, které se nepřizpůsobí novým podmínkám, téměř zanikají. Nezřídka dochází ke konfliktu generací, který tak zostřuje nové dilema, zda si uchovat zvyky a víru předků, ale zříci se pokroku, anebo se otevřít technice a civilizaci, které přicházejí zvenčí, ale odhodit s tradicemi téţ jejich bohatství po stránce lidské. Opravdu vidíme, ţe mravní, duchovní a náboţenské opory z minulosti se příliš často problematizují, aniţ je dostatečně zaručeno začlenění do nového světa. Někteří lidé se nechávají strhnout 17 18


12

velikými, ale klamnými sliby těch, kteří se stavějí na odiv jako další mesiášové. Odtud však plynou nebezpečí, jako jsou například násilné akce lidu, povstání či upadnutí do totalitních ideologií. Toto jsou různé stránky problému a soudíme, ţe před jeho závaţností nemůţe nikdo utéci.19

2.3 Církev a rozvoj Církev, která je věrná učení a příkladu svého boţského zakladatele, odůvodňuje svůj úkol, který přišel od Boha, tím, ţe chudým se má hlásat evangelium. Nikdy tedy neopomíjela podporovat u národů, jimţ přinesla křesťanskou víru, také humánní pokrok. Katoličtí misionáři stavěli spolu s kostely totiţ také nemocnice a útulky, školy a univerzity. Učili domácí obyvatelstvo, jak co nejlépe vyuţívat zdrojů své země, a tímto způsobem je často chránili před hrabivostí cizinců. Pochopitelně jejich práce jako kaţdá jiná lidská práce nebyla vţdycky dokonalá, někteří misionáři snad někdy vměšovali do hlásání pravého poselství evangelia způsob myšlení a ţivota své domovské země. Přesto dovedli tamější formy ţivota nejen respektovat, ale i rozvíjet.20 V těchto zemích však dnes jiţ nestačí akce individuální ani skupinové. Současná světová situace si ţádá společnou činnost všech, počínaje novou a jasnou koncepcí v oblasti hospodářské, sociální, kulturní a duchovní. Proto se Kristova církev, která má s člověkem bohaté zkušenosti a nechce se uţ nikterak vměšovat do politiky států, nyní snaţí se jen o jedno, aby pod vedením Ducha Utěšitele pokračovala v díle Krista, jenţ přišel na svět, aby vydal svědectví pravdě, aby spasil, ne soudil, aby slouţil, ne aby si nechal slouţil. Je zaloţena proto, aby uţ zde na zemi ustanovovala nebeské království, a ne proto, aby pro sebe dobývala pozemské moci. Jasně tedy hlásá, ţe tyto dvě oblasti jsou od sebe odlišné, ţe dvě moci, církevní a občanská, jsou kaţdá ve svém řádu svrchované. Církev sdílí ty nejlepší tuţby lidí, a trpí, kdyţ vidí, ţe jejich naděje nejsou splněny. Touţí pomoci lidem dosáhnout plného rozvoje, a proto jim nabízí svůj vlastní celistvý pohled na člověka a na lidské záleţitosti. Tento rozvoj se neomezuje na pouhý hospodářský růst. Aby byl opravdový, musí být všestranný, tedy musí vést k rozvoji celého člověka a celého lidstva. Nelze oddělit ekonomiku od humánní stránky, od rozvoje kultury, do níţ patří. Kteréhokoliv člověka je nutno cenit vysoko, jakoukoli lidskou pospolitost, a také lidstvo jako celek.21

19

Populorum progressio, str. 6 Populorum progressio, str. 7 21 Populorum progressio, str. 7 20

13

Dle Boţího záměru se kaţdý člověk narodil k tomu, aby se rozvíjel, protoţe ţivot kaţdého člověka je Boţím úkolem. Kaţdému je od narození dán v zárodku souhrn schopností a vlastností, které má zúrodnit; účinkem jejich plné zralosti, výsledkem výchovy přijaté od okolí i vlastního osobního úsilí, je směřování k cíli, který jedinci určil Stvořitel. Člověk je obdařen rozumem a svobodnou vůlí, a proto odpovídá za svůj rozvoj právě tak jako za svou spásu. Ti, kdo ho vychovávají a obklopují, mu mohou pomáhat a nejednou i překáţet, přesto však, ať je vliv, který na něho působí, jakýkoliv, kaţdý člověk zůstává hlavním strůjcem svého šťastného nebo nešťastného osudu. Jedině úsilím svého rozumu a své vůle můţe člověk růst po stránce lidské, více a více znamenat a zdokonalovat se. Růst lidské osobnosti není ponechán naší libovůli. Celé stvoření je směřováno k svému Tvůrci, a proto i tvor obdařený rozumem má povinnost z vlastního popudu zaměřit svůj ţivot k Bohu, který je první pravda a nejvyšší dobro. Tím, ţe byl člověk naroubován na ţivého Krista, přijímá nové obohacení ţivota, stává se účastníkem humanismu, který přesahuje jeho přirozenost a dává mu nejvyšší plnost ţivota; to je nejvyšší cíl rozvoje člověka.22 Tím, ţe jsme součástí společenství, máme však závazky vůči všem lidem vůbec. Nemůţeme být lhostejní k těm, kdo přijdou po nás a rozšíří kruh lidské rodiny. Všeobecná solidarita je tedy skutečností a přináší nám nejen dobrodiní, ale také povinnosti.Tento růst osobní i celé lidské společnosti by se mohl ocitnout v nebezpečí, kdyby se zanedbávala správná hierarchie hodnot. Touţit po nutně potřebném je oprávněné; a proto se práce k jeho dosaţení stává povinností. Je však třeba si uvědomit, získávání časných statků můţe vést k hrabivosti, k touze mít stále víc a k snaze zvětšovat svou moc. Lakota jednotlivců, rodin a národů se můţe zmocnit chudých i bohatých a probudit u jedněch i druhých materialismus, který vytěsňuje ducha.Výlučné vyhledávání majetku se tak stává překáţkou vnitřního růstu člověka a je i proti jeho opravdové velikosti. Hrabivost je pro národy právě tak jako pro jednotlivé osoby nejjasnější známkou mravní zaostalosti.Úsilí o rozvoj potřebuje lidi moudré, přemýšlivé, hledající nový humanismus, který by umoţnil modernímu člověku najít sama sebe tím, ţe přijme vyšší hodnoty lásky, přátelství, modlitby a kontemplace. Jen tak se plně uskuteční pravý rozvoj, který znamená pro kaţdého a pro všechny přechod od ţivotních podmínek méně lidských k podmínkám lidštějším.23 V méně lidských ţivotních ţijí zejména ti, kdo jsou suţováni tak velkým hmotným nedostatkem, ţe jim chybí existenční minimum, anebo se octli v mravní bídě, kterou si 22 23


14

způsobili svým sobectvím. Tyto podmínky dále způsobují společenská zřízení, která pocházejí ze špatného uţívání majetku nebo ze zneuţívání moci, z vykořisťování dělníků nebo z nesprávných obchodních jednání. Naproti tomu dosaţení lidštějších ţivotních podmínek znamená vzestup z bídy k vlastnictví nezbytných věcí, odvrácení sociálních pohrom, větší znalosti a získání vzdělání. Mít lidštější ţivotní podmínky znamená také mít větší úctu k lidské důstojnosti druhého, spolupráci pro obecné blaho, vůli k míru; dále uznání nejvyšších hodnot a Boha, jenţ je jejich zdroj a cíl. Lidštějšími je činí téţ víra, dar Boţí, který přijali lidé dobré vůle, a jednota v Kristově lásce, který nás všechny volá, abychom jako Boţí děti měli účast na ţivotě ţivého Boha, Otce všech lidí.24

2.4 Způsob jednání Hned na první stránce Písma svatého čteme tato slova: "Naplňte zemi a podmaňte si ji"; ta slova nás učí, ţe všechno na světě bylo stvořeno pro člověka a ţe mu bylo svěřeno jako úkol, aby svět svým rozumem a vlastním úsilím zdokonaloval a svou prací si jej podmanil. Jeli však země stvořena, aby kaţdému dávala prostředky pro jeho existenci a nástroje k jeho rozvoji, pak kaţdý člověk má právo, aby na ní našel to, co nutně potřebuje. "Bůh určil zemi a všechno, co je na ní, k uţívání všem lidem a národům, takţe stvořených statků se má dostat všem spravedlivou měrou; to ţádá spravedlnost provázená láskou. Jakákoliv ostatní práva, i právo soukromého vlastnictví a svobodného obchodu, jsou oné zásadě podřízena, a nesmějí překáţet jejímu uskutečňování, ale naopak je usnadňovat. Je třeba pokládat za váţnou a naléhavou sociální povinnost vrátit těmto právům jejich původní smysl25. Je všeobecně známo, s jakou rozhodností církevní otcové učili, jak mají jednat ti, kdo mají majetek, vůči těm, kdo jsou v nouzi: "Není z tvého majetku," říká na příklad svatý Ambroţ, "co uštědřuješ chudákovi. Ty mu jen vracíš, co mu patří. Ty si přisvojuješ to, co bylo dáno pro společné uţívání všem. Země patří všem, ne bohatým." Znamená to, ţe soukromé vlastnictví není pro nikoho právem nejvyšším a bezvýhradným. Nikdo si nesmí ponechat pro své výhradní uţívání to, co přesahuje jeho osobní potřebu, kdyţ druhým scházejí věci potřebné k ţivotu. Podle tradičního učení církevních otců a velkých teologů se právo na vlastnictví nikdy nesmí uplatňovat ke škodě obecného blaha. Dostanou-li se do rozporu získaná práva jednotlivců se základními potřebami společnosti, pak je věcí státní moci hledět tento protiklad vyřešit aktivní spoluprací jednotlivců i sociálních skupin.26 24


15

Nedílnou součástí rozvoje je práce. Práci přikázal Bůh a poţehnal ji. Člověk je stvořen k Boţímu obrazu, má spolupracovat se Stvořitelem na dokončení díla stvoření a vtisknout zemi duchovní pečeť, kterou on sám dostal. Bůh obdařil člověka rozumem, myšlením a smysly, a tak mu dal prostředky, aby dokončil jeho dílo; ať je to umělec nebo řemeslník, podnikatel, dělník nebo zemědělec kaţdý, kdo pracuje, v jistém smyslu tvoří. Skloněn nad vzpurnou hmotou, vtiskuje jí člověk svou tvářnost, a on sám získává na vytrvalosti, důvtipu a vynalézavosti. Ano, společná práce, při níţ lidé sdílejí své naděje, trápení, své tuţby a radosti, sjednocuje vůle, sbliţuje mysli a stmeluje srdce; při ní lidé objevují, ţe jsou bratři. Práce však má dvě stránky: tím, ţe slibuje peníze, poţitky a moc, vede jedny k sobectví a druhé ke vzpouře; ale téţ rozvíjí stavovský mravní charakter, smysl pro povinnost a lásku k bliţnímu. I kdyţ je práce dnes organizována vědečtěji a efektivněji, přesto zůstává nebezpečí, ţe skrze ni člověk pozbude své důstojnosti a stane se jejím otrokem. Práce je lidská jen potud, pokud se jí účastní lidský rozum a svoboda. Pro křesťana má lidská práce ještě další, hlubší smysl: prací křesťan spolupracuje na vytvoření nadpřirozeného světa, který jistě nebude dokonalý, dokud nedospějeme k tomu, ţe všichni společně vytvoříme onoho dokonalého člověka, o němţ mluví svatý Pavel a jenţ je uskutečněním Kristovy plnosti.27 Mnoho lidí trpí a stále se zvětšuje propast, která odděluje pokrok jedněch od stagnace nebo dokonce recese druhých. Mimoto dílo, které je třeba vykonat, musí jít vpřed harmonicky, nechceme-li porušit nutnou rovnováhu. Ukvapená reforma zemědělství se můţe minout s cílem, příliš rychlá industrializace můţe rozrušit stále ještě nutné struktury a vyvolat sociální nešvary, coţ by byl na cestě k humanismu krok zpět.Nespravedlnost některých situací volá do nebe. Kdyţ se celým národům trpícím pod cizí nadvládou nedostatkem toho nejnutnějšího zabraňuje podnikat něco z vlastní iniciativy a na svůj vrub, povznést se k vyššímu vzdělání, účastnit se společenského a politického ţivota, pak se snadno ocitají v pokušení odstranit bezpráví vůči lidské důstojnosti násilím. Vzpoury a revoluce vedou zase jen k nové nespravedlnosti, vedou k novému porušování rovnováhy a podněcují lidi k novým rozvratům. Nesmíme bojovat proti existujícímu zlu ještě větší pohromou.28 Nynější situaci je třeba čelit s rázností, její nespravedlnosti je nutno zahladit a sprovodit ze světa. Rozvoj vyţaduje odváţné a zásadní změny. Bez odkladu je tak nutno podniknout naléhavé reformy. Kaţdý ať se na nich podílí, především ti, kdo pro své vzdělání, postavení nebo svou moc mohou udělat víc. Ať dají příklad a darují na tento účel něco ze 27 28


16

svého majetku, jako to udělali někteří naši bratři biskupové. Splní tak očekávání lidí a budou věrni Duchu svatému, protoţe "kvas evangelia probudil a stále probouzí v srdcích lidí nepotlačitelnou touhu po důstojnosti. Pouhá iniciativa jednotlivců a svobodná konkurence však k úspěšnému rozvoji nepovedou. Nesmíme se vystavovat nebezpečí, ţe ještě zvětšíme majetky boháčů a moc silných a chudí ţe zůstanou ve své bídě a zotročení utlačovaných bude ještě utuţeno. Jsou proto nutné programy, které by podporovaly, podněcovaly, usměrňovaly a doplňovaly činnost jednotlivců a mezičlánků. Veřejná moc ať stanoví a uloţí úkoly, které je třeba vykonat, vytkne cíle, jichţ se má dosáhnout, a určí cesty, jak k nim dojít. Je však zapotřebí, aby ke svému dílu připojila iniciativy jednotlivců a mezičlánků. Jedině tak je moţno se vyhnout nebezpečí kolektivizace nebo libovůle v plánování, jelikoţ nemají ohled na svobodnou vůli, a proto znemoţňují naplňování základních lidských práv.29 Kaţdý program na zvýšení produkce má své oprávnění, jen pokud slouţí člověku. Jeho úkolem je zmenšovat nerovnosti, odstraňovat diskriminaci, osvobozovat lidi ode všeho, co je zotročuje, a tak je činit schopnými, aby si ve všech časných věcech polepšili, aby sami usilovali o svůj mravní pokrok a dále rozvíjeli své duchovní dary. Rozvoj tak znamená starat se o sociální, ale i o hospodářský pokrok. Nestačí pouze zvyšovat všeobecný blahobyt. Stejně tak nestačí podporovat technický rozvoj, aby se obývání země stalo lidštějším. Omyly předcházejících generací by měly být výstrahou pro rozvojové země, aby se v této oblasti uchránily nebezpečí. Ekonomika a technika nemají ţádný smysl, nepromění-li se ve sluţbu člověku. A člověk je doopravdy člověkem jen v té míře, v jaké on je téţ strůjcem svého rozvoje, tak jak to odpovídá jeho přirozenosti, kterou mu dal nejvyšší Stvořitel a jejíţ moţnosti a poţadavky na sebe dobrovolně bere.30 Hospodářský růst závisí největší měrou na sociálním pokroku, který si klade za cíl. Proto musí být prvním stupněm rozvojového plánu odstranění negramotnosti. Hlad po vzdělání totiţ není o nic méně krutý neţ hlad po pokrmu. Člověk negramotný trpí podvýţivou ducha. Umět číst a psát, nabýt odborného vzdělání, znamená získat důvěru v sebe a uvědomit si, ţe mohu jít vpřed s druhými. Člověk však není sám sebou, nýbrţ je součástí sociálního prostředí, v němţ má nejdůleţitější a prvotní význam rodina. Tento význam byl snad podle dob a míst zdůrazňován nadmíru, pokud působil umenšování základních práv lidské osoby. Staré sociální svazky v rozvojových zemích však budou ještě nějakou dobu nutné, ale je zapotřebí, aby se jejich příliš pevná pouta pozvolna uvolňovala. Avšak přirozená 29 30


17

monogamická a stálá rodina, jak ji pojal ve svém záměru Bůh a jak ji křesťanské náboţenství posvětilo, je základem společnosti.31 Rychlý demografický růst přináší další překáţku rozvoje. Počet obyvatelstva se zvyšuje rychleji neţ disponibilní zdroje obţivy, takţe se zdánlivě ocitáme ve slepé uličce. Za této situace nechybějí úmysly brzdit demografický růst radikálními opatřeními. Není pochyb, ţe veřejná moc má v mezích své pravomoci zasahovat, provádět vhodnou osvětovou činnost, realizovat vhodná opatření, pokud jsou ve shodě s poţadavky mravního zákona a naprosto se zachovává spravedlivá svoboda manţelů. Bez nezcizitelného práva na manţelství a na potomstvo neexistuje opravdová důstojnost člověka. O počtu dětí rozhodují po svědomitém uváţení rodiče; před Bohem, před sebou samými, před dětmi, které uţ mají, a před společenstvím, k němuţ náleţejí; a jsou přitom poslušní hlasu svého svědomí, poučeného autenticky vykládaným Boţím zákonem a posilovaného důvěrou v Boha. V práci na rozvoji pomáhají často člověku, který má v rodině své hlavní a první ţivotní prostředí, oborové organizace. Jsou sice zakládány proto, aby hájily zájmy svých členů, ale mají i velkou odpovědnost při úkolu vychovávat, jejţ mohou a musí plnit. Prostřednictvím své osvěty a výchovy, kterou poskytují, mohou velmi přispět k tomu, aby všichni nabyli smyslu pro obecné blaho a pro závazky, které vůči němu kaţdý má.32 Kaţdá sociální činnost je vázána na určitou nauku. Křesťan ovšem nemůţe přijmout nauky, které mají za základ materialistickou a ateistickou filozofii a nedbají ani na zaměření ţivota k poslednímu cíli, ani na svobodu a lidskou důstojnost. Jestliţe však jsou tyto nejvyšší hodnoty zabezpečeny, pak je pluralismus oborových i odborářských organizací přípustný a z určitého hlediska i uţitečný, kdyţ totiţ chrání svobodu a vyvolává zdravé soupeření. Kromě oborových organizací jsou zapojeny do práce téţ kulturní instituce, jejichţ význam pro rozvoj je neméně důleţitý. Kaţdá země, ať bohatá nebo chudá, má kulturu, kterou přijala od předků: jsou to zřízení, jeţ vyţaduje pozemský ţivot včetně vyšších projevů duševního ţivota uměleckých, intelektuálních a náboţenských. Pokud jsou v nich opravdové lidské hodnoty, byl by velký omyl, kdyby je někdo chtěl obětovat ve prospěch kulturních hodnot zvenčí. Národ, který by s tím souhlasil, ztratil by to nejlepší, co má, a aby ţil, vzdal by se toho, co tvoří smysl jeho ţivota.33

31


18

Chudší národy nikdy nebudou dost na stráţi před pokušením, které jim přichází od bohatých národů. S ukázkou svých úspěchů v technické a kulturní civilizaci jim totiţ často ukazují příklad činnosti zaměřené hlavně na dosaţení hmotného blahobytu. Rozvojové země si tedy z toho, co se jim nabízí, musí umět vybrat: kriticky zváţit a odmítnout hodnoty nepravé, které kazí charakter lidského ţivota, a na opak zdravé a uţitečné přijmout, aby je spolu se svými vlastními hodnotami podle své povahy dále rozvíjely.Tento humanismus v plném smyslu slova je třeba rozvíjet. A je to něco jiného neţ péče o celistvý, všestranný rozvoj celého člověka a celého lidstva? Okleštěný humanismus, uzavřený hodnotám ducha a Bohu, jenţ je jejich pramenem a zdrojem, můţe nabýt vrchu jen zdánlivě. Jistě, člověk můţe pořádat pozemské věci bez Boha, ale "bez Boha je můţe řídit jen proti člověku. Proto humanismus oddělený od všeho ostatního je humanismus nelidský. Pravý humanismus je pouze ten, který je zaměřen ke svrchovanému Bohu a uznává povolání, kterého se člověku dostalo a které dává lidskému ţivotu pravý ráz. Člověk tedy v ţádném případě není sám sobě poslední normou; dosahuje své důstojnosti jen tím, ţe sám sebe přesahuje.34

2.5 Solidární rozvoj lidstva Všestranný rozvoj člověka můţe existovat jedině spolu se solidárním rozvojem lidstva. Jednotlivec se musí setkat s jednotlivcem, národy se musí setkat jako bratři a sestry, jako Boţí děti. V tomto vzájemném porozumění a přátelství, v tomto posvátném společenství musíme začít rovněţ společně pracovat a budovat společnou zdárnou budoucnost lidstva. Dále je třeba hledat konkrétní a účinné prostředky organizace a spolupráce, abychom dali pro všechny k dispozici to, co máme, a tak budovali pravé společenství mezi všemi národy.Tato povinnost se týká v první řadě zámoţnějších. Jejich závazky tkví v přirozeném a nadpřirozeném bratrství lidí a projevují se trojím způsobem: nejprve povinností k solidaritě, pomoci, kterou bohaté národy musí poskytovat rozvojovým zemím; povinností sociální spravedlnosti, která záleţí v odstranění toho, co je na hospodářských vztazích mezi národy bohatšími a slabými nesprávné a konečně povinností k lásce vůči všem, k vytváření lidštějšího světa pro všechny, kde všichni mají dávat i přijímat, aniţ by pokrok jedněch byl překáţkou rozvoje druhých. Tato věc je skutečně váţná, protoţe na ní závisí budoucnost lidské civilizace.35

34 35


19 2.5.1

Pomoc slabým

Dnes uţ nikdo nemůţe přehlíţet, ţe v některých světadílech trpí nesčetně mnoho muţů a ţen hladem; nesmírně mnoho dětí je nedostatečně ţiveno, takţe jich velký počet umírá v mládí; u mnoha jiných je z tohoto důvodu ohroţen růst a duševní rozvoj, a tak jsou celé kraje odsouzeny k chmurné beznaději.Naše Caritas internationalis je činná všude na světě a mnoho katolíků z podnětu bratří biskupů neúnavně pracuje, aby pomohli těm, kdo strádají, a tím víc a víc rozšiřují okruh svých bliţních. Avšak to všechno, právě tak jako ani soukromé a státní investice, dary a půjčky, nestačí. Nejde totiţ jen o to zvítězit nad hladem a zmírnit chudobu. Nestačí jen bojovat proti bídě, i kdyţ je to naléhavé a nutné. Je třeba zabezpečit takové souţití, kde by kaţdý člověk bez rozdílu původu, náboţenství a národnosti mohl vést ţivot skutečně lidský, prostý otročení lidem nebo nedostatečně spoutané přírodě; svět, v němţ svoboda není jen prázdné slovo a v němţ chudý Lazar můţe zasednout u jednoho stolu s bohatým. To vyţaduje od bohatých velkou míru šlechetnosti, mnoho dobrovolných obětí a neúnavné úsilí. Kaţdý musí zpytovat svědomí, které poukazuje na nové poţadavky dnešní doby. Je kaţdý člověk ochoten svými penězi podporovat akce a opatření ve prospěch chudých? Platit více daní, aby veřejná moc mohla zvětšit svou pomoc na rozvoj druhých? Koupit dovezené výrobky za vyšší cenu, aby výrobci bylo zaplaceno spravedlivěji? Je ochoten v případě potřeby, je-li mladý, odejít ze své vlasti, aby pomáhal novým národům v jejich rozvoji?36 Kaţdý národ má vyrábět více a lépe, aby zabezpečil všem svým příslušníkům opravdu dobrou ţivotní úroveň a aby se vytvářely prostředky k solidárnímu rozvoji celého lidstva. Při rostoucí bídě rozvojových zemí musíme tedy povaţovat za normální, aby vyspělé státy obětovaly část své produkce k uspokojení potřeb jiných; rovněţ je normální, aby vyškolily učitele, inţenýry, techniky a vědce, kteří dají své odborné znalosti a svou dovednost do sluţeb rozvojových zemí. přebytky bohatých zemí mají prospívat zemím chudým. Zásada, která kdysi platila ve prospěch nejbliţších, musí být dnes uplatněna ve světě na všechny, kdo potřebují pomoci. První výhody z toho budou mít bohatí. Avšak jejich lakomství, bude-li dlouho trvat, na ně svolá Boţí tresty a vzbudí hněv chudých; následky jsou nepředvídatelné. Státy, které jsou dnes bohaté, ale sobecké, poškozují vše, co mají, kladou-li ctiţádost více mít aţ za ctiţádost více být. Je to s nimi jako s boháčem v podobenství, kterému pole přinesla hojnou úrodu a který nevěděl, kam ji naskládat.37

36 37


20

Aby se toto úsilí setkalo s plným úspěchem, nesmí zůstat roztříštěno, a tím méně z důvodů prestiţních nebo mocenských poznamenáno vzájemnými rozpory. Dnešní doba ţádá programy, které jsou ve vzájemném souladu. Program je účinnější a lepší neţ jen příleţitostná pomoc z dobré vůle. Program předpokládá, jak bylo řečeno dříve, důkladné studium, stanovení cílů, určení prostředků k jejich dosaţení, seskupení sil, aby se čelilo nynějším potřebám a předvídatelným poţadavkům. A co víc, program přesahuje rámec čistě hospodářského růstu a sociálního rozvoje: dává smysl a hodnotu dílu, které chceme uskutečnit, a kdyţ se zlepší řád světa, zvýší se tím i důstojnost a síla člověka.38 Účinný nástroj především proti bídě je zároveň účinným nástrojem rozvoje národů. Je tedy bezpodmínečně nutné, aby mezi všemi národy začal dialog. Takový dialog mezi zeměmi, které pomoc poskytují, a těmi, které ji přijímají, by umoţnil správné rozdělení pomoci, a to nejen podle velkodušnosti a moţností dárců, ale téţ podle skutečných potřeb a moţností vyuţití těch, kterým se jí dostává. Rozvojové země jiţ nebudou vystaveny nebezpečí zatíţení dluhy tak velkými, ţe jejich splácení potom pohltí převáţnou část jejich důchodu. Placení úroků a lhůta splácení půjčky by mohly být upraveny tak, aby byly únosné pro jedny i druhé; byla by vytvořena rovnováha mezi dary, bezúročnými nebo nízko zúročenými půjčkami a délkou umoření. Těm, kdo pomoc poskytují, mohou být poskytnuty záruky týkající se uţití finančních prostředků, ţe jich bude uţito podle dohodnutého plánu a účelně; poskytovaná pomoc nesmí podporovat lenost a příţivnictví. Ti, kdo pomoc přijímají, budou moci právem poţadovat nevměšování do svých vnitrních záleţitostí a společenského řádu. Jsou to suverénní státy, a proto jim přísluší spravovat své vlastní záleţitosti, určovat svou politiku a podle vlastního uváţení volit svůj vlastní společenský systém. Jde tedy o to, svobodně uskutečňovat vzájemnou pomoc, vytvořit rovnoprávným partnerstvím společenství skutečně důstojné člověka.Tento úkol se zdá být nemoţný v zemích, v nichţ starost o kaţdodenní existenci vyplňuje celý ţivot rodin, takţe ani nemohou přijít na to, ţe by si mohly připravit méně strastiplný zítřek. Ale právě těmto muţům a ţenám musíme pomoci; musíme je přesvědčit, aby sami vzali do svých rukou zlepšování své situace a postupně k němu sami hledali nové prostředky. Toto společné dílo bezesporu vyţaduje společné, vytrvalé a odváţné úsilí. Kaţdý však ať je přesvědčen o tom, ţe je nutné bez prodlení se do této práce dát; Vţdyť jde o ţivot chudých národů, o svornost občanů v rozvojových zemích, ba o sám mír na celém světě.39 38 39


21 2.5.2

Láska ke všem

Lidstvo strádá těţkou chorobou. Její příčina netkví ani tolik v tom, ţe přírodní bohatství se ztenčuje nebo ţe si je sobecky přivlastňuje několik málo jedinců, ale spíše v uvolnění bratrských svazků jak mezi jednotlivci, tak mezi národy. Proto je třeba stále zdůrazňovat, ţe pohostinnost, která je povinností lidské solidarity stejně jako křesťanské lásky, připadá kromě rodin také státním kulturním institucím, které takovou sluţbu nabízejí. Je totiţ třeba zvýšit počet rodin a domovů, které by se ujímaly zejména mládeţe. Domovy je nutno utvářet tak, aby chránily mladé lidi před samotou, zoufalstvím a úzkostí, které je oslabují; dále aby zamezily ţivotní frustraci v situaci, kdy to mladé osudově nutká srovnávat extrémní bídu své vlasti s luxusem a plýtváním, jímţ jsou téměř zaplaveni a rovněţ aby byli uchráněni před podvratnými naukami a před agresivními úmysly, které se jich zmocňují, kdyţ myslí na tolik nezaslouţené bídy doma a konečně se jiţ srdečným bratrským pohostinstvím dá příklad vzorného ţivota, kde je v úctě opravdová a účinná křesťanská láska a náleţitá úcta k nejvyšším duchovním hodnotám. Mnoho mladých lidí, kteří přišli do vyspělých zemí, aby tam získali vědomosti, odborné znalosti a vzdělání a jednou mohli lépe slouţit své vlasti, tam sice nabývají vzdělání vysoké úrovně, ale příliš často ztrácejí úctu k hodnotám, které jsou nejednou jako drahocenné dědictví uloţeny v kulturách, v nichţ vyrostli.40 Stejné pohostinství musíme poskytovat dělníkům pracujícím přechodně v cizích zemích, kteří ţijí často za podmínek člověka nedůstojných a musí velmi šetřit, aby poněkud pomohli svým rodinám, které zůstaly doma v bídě.To stejné platí i těm, které jejich zaměstnání vede do zemí, jeţ se teprve nedávno otevřely industrializaci: průmyslníkům, obchodníkům, podnikatelům a správním úředníkům velkých společností. Stává se, ţe ve své zemi jednají se smyslem pro sociální hledisko; proč se však sniţují k sobectví krutému dvojnásob, kdyţ jdou pracovat do rozvojových zemí? Jejich lepší situace by je právě naopak měla nabádat, aby se právě tam, kam je přivedly hmotné zájmy, stali průkopníky sociálního pokroku a lidského povznesení. Jejich podnikatelský talent by jim měl pomoci nalézt prostředky, jak zhodnotit práci domácího obyvatelstva, jak vychovávat kvalifikované dělníky, jak připravovat inţenýry a vedoucí pracovníky, jak dát příleţitost jejich osobní iniciativě, krok za krokem je uvádět na vyšší. místa a připravovat, aby se v nepříliš daleké budoucnosti mohli podílet na odpovědném vedení. Do té doby ať vztahy mezi vedoucími a podřízenými vţdycky řídí spravedlnost. Vzájemné povinnosti nechť jsou řízeny řádnými smlouvami. Nechť konečně nikdo, ať zastává jakékoli postavení, není nespravedlivě vydán libovůli 40

Populorum progressio, str. 20

22

druhého! Kterýkoli národ totiţ velmi rychle pozná, zda ti, kdo mu přicházejí na pomoc, to dělají z dobré vůle, nebo ne; zda přinášejí jen technické znalosti, nebo zda chtějí také podporovat lidskou důstojnost. Národ jejich poselství bezpochyby odmítne, nebude-li prodchnuto bratrskou láskou.41 S nezbytnými odbornými znalostmi je třeba spojovat i opravdové známky skutečné lásky. Těmto odborníkům musí být zcela cizí jakákoli národní pýcha a jakýkoli druh rasových předsudků, musí se učit spolupracovat se všemi. Ať jsou si dobře vědomi, ţe jejich odborné znalosti jim nedávají převahu ve všech oblastech. Kultura, která je utvářela, jistě obsahuje prvky všeobecného humanismu, ale nelze ji pokládat za jedinou a nemá být vůči jiným kulturám pohrdavá; proto ji není moţné zavádět jinde bez přizpůsobení. Ti, kdo na sebe takový závazek berou, musí hledět poctivě se seznámit s dějinami hostitelské země a odhalit sílu a bohatství její kultury. Tak dojde ke sblíţení, které bude prospěšné pro obě kultury. Upřímný dialog jak mezi různými kulturami, tak i mezi jednotlivými lidmi, vytváří bratrské smýšlení. Realizace rozvojových programů spojí národy ke společným akcím tehdy, budou-li naprosto všichni, počínaje vládami a jejich zástupci, aţ po posledního odborníka, prodchnuti bratrskou láskou a vedeni upřímnou touhou upevnit civilizaci celosvětové solidarity. Pak začne dialog zaměřený na člověka, a ne na suroviny nebo na techniku. Takový dialog bude ještě uţitečnější, poskytne-li národům, které se ho účastní, prostředky k jejich hospodářskému i duchovnímu růstu; kdyţ se technici budou chovat jako vychovatelé; kdyţ jejich poučování zdůrazní i vyšší prvek duchovní a mravní dokonalosti, a tím způsobí nejen hospodářský, ale téţ lidský rozvoj. Pak zůstane přátelské sblíţení pevné, i kdyţ rozvojová pomoc skončí. Kdo by neviděl, jak velice mohou takové vztahy přispět k zachování světového míru?42 Kéţ všichni, kdo vyznávají, ţe jsou učedníky Kristovými, uposlechnou jeho výzvy: "Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem ţízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě; byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně." Nikdo nemůţe zůstat lhostejný k osudu svých bratří, kteří ţivoří v bídě, jsou vydáni na pospas nevědomosti a jsou obětmi ţivotní nejistoty. Srdce kteréhokoli křesťana musí mít soucit s touto bídou, jako ho mělo srdce Kristovo, kdyţ říkal: "Je mi líto zástupů.Všichni ať vroucně prosí Boha, Otce všemohoucího, aby si lidstvo uvědomilo velká zla a aby je všichni s moudrostí a rozhodností hleděli odstranit. S touto modlitbou musí být v souladu i odhodlaná 41 42


23

vůle zapojit se podle svých sil a moţností do boje proti nedostatečnému rozvoji. Kéţ si všichni lidé, sociální skupiny a celé národy bratrsky podají ruce, kéţ silní dopomáhají slabým k pokroku, do této práce kéţ nezištně vkládají všechen svůj um, své nadšení a svou nezištnou lásku. Ten, kdo je prodchnut opravdovou láskou, je velmi vynalézavý v odhalování příčin bídy, v nacházení prostředků, jak proti ní bojovat a jak nad ní rázně zvítězit. Jako pravý tvůrce pokoje "půjde svou cestou, plný radosti bude vlévat světlo a milost do lidských srdcí na celém světě a bude je učit odhalovat bez ohledu na hranice tvář bratří, tvář přátel.43

2.5.3

Rozvoj je nové jméno pro mír

Příliš velké hospodářské, sociální a kulturní rozdíly mezi národy vyvolávají napětí a nesváry a často ohroţují mír. "Předmětem našeho zamyšlení musí být ţivotní podmínky v rozvojových zemích; řečeno jasněji: naše láska k chudým ve světě - a je jich bez počtu - se musí stát pozornější, účinnější, velkomyslnější. Bojovat proti bídě a nespravedlnosti znamená spolu se zvyšováním blahobytu pracovat i na lidském a duchovním rozvoji všech, a tím na blahu celého lidstva. Mír se totiţ nedá obnovit jen tím, ţe se zřekneme války, stejně jako není pouhou výslednicí stále nejisté rovnováhy sil. Mír se buduje den ze dne, a to tím, ţe usilujeme o řád, jejţ chtěl Bůh a který naléhavě vyţaduje dokonalejší spravedlnost mezi lidmi.44 Protoţe rozvojové národy jsou budovateli svého vlastního pokroku, berou jen na sebe odpovědnost, které nikterak nebudou moci dostát, budou-li ţít jedni od druhých izolováni. Oblastní smlouvy o vzájemné pomoci mezi slabšími národy, rozsáhlé podpůrné dohody a konečně ujednání o společných programech, jsou milníky na této cestě, která podporuje civilizační pokrok, a tím vede k míru. Tato mezinárodní spolupráce na světové úrovni vyţaduje instituce, které by ji připravovaly, koordinovaly a řídily do doby, neţ se ustaví všeobecně uznávaný právní řád. Někteří lidé snad budou povaţovat tyto naděje za utopii. Můţe se však stát, ţe se ukáţe mylným jejich realismus, protoţe si dosud neuvědomili dynamismus tohoto století, v němţ lidé chtějí ţít v těsnějších bratrských vztazích, a ačkoli jsou spoutáni nevědomostmi, omyly a proviněními a často upadají zpět do barbarství nebo bloudí daleko od cesty spásy, přesto - a třeba i bezděky - se přibliţují ke svému Stvořiteli. Ovšemţe toto snaţení o lidštější způsob ţivota vyţaduje námahu a zahrnuje i nepříjemnosti: avšak právě útrapy, kdyţ je na sebe bereme z lásky k bratřím a k jejich prospěchu, mohou 43 44


24

velmi přispět k pokroku lidské rodiny. Křesťané totiţ vědí, ţe oni, protoţe jsou spojeni se smírnou obětí boţského Spasitele, nejvíce napomáhají k budování Kristova těla, aby došlo své plnosti ve shromáţdění Boţího lidu.Protoţe však je tuto cestu nutno vykonat v solidární jednotě myšlení a vůle všech lidí, pokládám za svou povinnost všechny upozornit na to, ţe jde o proces velice závaţný a rozsáhlý a ţe je nanejvýš nutno ho uskutečnit. Nadešla hodina činu: běţí totiţ o ţivot tolika nevinných dětí, o povznesení tolika nešťastných rodin na lidsky důstojnou ţivotni úroveň, o mír ve světě a o budoucnost civilizace. Všichni lidé a všechny národy musí tak významný proces vzít za svůj.45

2.6 Křesťanská rozvojová spolupráce v Německu Církve zde chápou svou roli tak, ţe kromě svých vlastních institucionálních zájmů musí hájit také hodnoty plynoucí z etiky a sociálního učení. Vztah mezi státem a církví je poznamenán vzájemnými, ne vţdy však identickými očekáváními. To platí také pro rozvojovou politiku.46 2.6.1

Historické zkušenosti a jejich význam

V poválečné době byl vztah mezi církví a státem v Německu do značné míry ovlivněn např. zkušeností s tzv. Vyznávající církví, teologií Karla Bartha, která chápe církevní společenství jako základ občanské společnosti, hnutím Una Sancta a novým, vitálním katolicismem. Při poválečné obnově společnosti byl připisován církvi velký význam. V průběhu času sice církve ztratily, stejně jako jiné velké společenské instituce, na počtu členů a vlivu, přesto se ale pořád těší velké váţnosti u širší společnosti. Řadí se církve mezi nevládní organizace? V zahraničí jsou obecně tak přijímány. V Německu patří tradičně do sféry veřejného práva. Kromě spolkové vlády jsou to právě církve, jejichţ podíl na německé rozvojové pomoci je na spolkové úrovni největší. Církve se začaly angaţovat v rozvojové oblasti v šedesátých letech minulého století. Tehdy se německá zahraniční politika nacházela pod silným mezinárodním, hlavně však americkým tlakem, a církve se proměnily v rozsáhlém ekumenickém systému z příjemců pomoci v dárce. Byly tehdy dostatečně taktní na to, aby se vyvarovaly pouţívání historicky i obsahově problematického pojmu „rozvoj“. Jejich organizace se tak jmenovaly Misereor,

45 46

Populorum progressio, str. 22 KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci

25

Brot für die Welt, Dienste in Übersee nebo Adveniat a financovaly svou činnost z darů nebo z prostředků získaných církevní daní. Tehdejší Adenauerova vláda byla vůči nim příznivě nastavena a Adenauer byl přesvědčen o tom, ţe by mohlo být uţitečné, pokud by jim byla v rámci rozvojové spolupráce nabídnuta státní podpora uznáním důleţitosti jejich role. Katolická a (po jistém váhání) také evangelické církve tuto nabídku v šedesátých letech přijaly a začaly přijímat zvláštní prostředky z rozpočtu spolkového ministerstva pro hospodářskou spolupráci. Stejně jako nadace při politických stranách i ony přijímají a podněcují státní rozvojovou iniciativu.47 Mezi očekávání politiků patřilo také to, ţe církve budou podněcovat občany k pocitu spoluzodpovědnosti za svět, a tak to zůstalo do dnešních dnů. Kdyţ například před spolkovými volbami představitelé církví diskutují se zástupci politických stran a frakcí, stěţují si politikové na to, ţe v dobách těsného státního rozpočtu nemají jejich voliči aţ tak velký zájem o problémy svých „vzdálených bliţních“ v zemích třetího světa. Církve naproti tomu poţadují od vlád a politických stran větší aktivitu například v oblasti oddluţení, usnadnění agrárního dovozu nebo státní pomoci. Realizovat světovou sociální politiku je pro církve velice obtíţné. Někdy má člověk dojem, ţe političtí aktéři hledají u církví pouze ramena, na nichţ by se mohli vyplakat. Přesto ale zaznamenává rozvojová politika pokrok, i kdyţ se někdy proto, aby se ukázalo, kolik solidarity se dá v naší zemi najít, musí stát nějaká katastrofa.48

2.6.2

Spolupráce a pojetí sebe sama

Německá rozvojová politika přijímala impulsy z církevních kruhů od samého počátku. Uţ první ministři pro hospodářskou spolupráci jsou toho příkladem. Tak třeba první ministr tohoto resortu, liberál Walter Scheel, byl jistě ovlivněn církevními vlivy, konkrétně konceptem svého pozdějšího blízkého spolupracovníka Karla Osnera, kdyţ označil rozvojovou politiku za „druh sociální politiky s celosvětovým rozsahem“ a za „řešení mezinárodní sociální otázky“. Po Hansi-Jürgenu Wischnewskem, který se vyznamenal především v boji proti kolonialismu a ukázal tak BMZ jasnou politickou linii, to byl dále třetí ministr pro hospodářskou spolupráci, angaţovaný protestant, Eduard Eppler, který vtiskl resortu jeho tvář. Nikdo jiný neformoval německou rozvojovou politiku tak silně jako on. Od

47 48

KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci

26

církví Eppler čekal, ţe se budou obzvláště zasazovat za nezbytnou společenskou změnu důrazem na pomoc slabým.49 To přesně korespondovalo s novým pojetím sebe sama, které se uvnitř církví utvářelo. Mezi církevními dokumenty zdůvodňujícími zodpovědnost za svět vyniká encyklika „Populorum progressio“ (O pokroku národů) z roku 1967 a závěry valného shromáţdění Světové rady církví v Uppsale z roku 1968. Pojem rozvoje zde nabývá jednoznačně pozitivního obsahu, kdyţ například v encyklice je rozvoj označen jako „nové jméno pro mír“. Četba těchto textů je i v dnešní době fascinující a v mnoha směrech obohacující; v Německu byly po svém vydání horlivě interpretovány. Rozvojová sluţba se stala jedním z nejdůleţitějších témat církevní práce. 50

2.6.3

Církevní partnerství

Církve jsou součástí celosvětového ekumenického společenství celého křesťanstva. Tato idea sice byla historickým vývojem do jisté míry redukována, nadále ale je ideálem opakovaným při vyznání víry. Jejími nejrozhodnějšími zastánci jsou katolická církev, spolky protestantských církví a Světová rada církví. Zainteresovaným společenstvím nemůţe být jedno, pokud jejich partnerské církve trpí nebo se musí potýkat s četnými obtíţemi. Vznikají proto programy vzájemné církevní pomoci, jejichţ cílem je podporovat partnerská společenství v jejich činnosti, ať uţ je to obnova kostelů, další vzdělávání církevních pracovníků nebo materiální zajištění jejich potřeb, coţ by jinak z prostředků běţné humanitární pomoci nebylo moţné.51 V letech studené války poskytly církve Spolkové republiky významnou pomoc sesterským církvím ve východní Evropě, stejně jako zemským církvím a diecézím v NDR. Konkrétně jmenujme dopravní prostředky věnované Západem, které umoţnily spravovat rozsáhlé farnosti ve východním Německu. Významná byla také pomoc zemím pobaltským, dalekému Baku nebo při rekonstrukci dómu v Kaliningradu-Královci.52 Stejně jako při jiných formách ekumenické spolupráce a pomoci, také v této oblasti vyvstává otázka po přiměřeném rozsahu decentralizace. Sice mnoho politických a logistických důvodů mluví pro centrální správu, přeci jen je ale trendem vytvořit aktivní spoluúčast jednotlivých společenství jakoţto dárců. Celková pomoc nesmí zůstat aktivitou

49

KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci 51 KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci 52 KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci 50

27

malé skupinky funkcionářů. Protoţe na straně příjemců stojí také jednotlivá církevní společenství, nabízí se forma „kmotrovství“. Paralela k státním a městským partnerstvím je zjevná a někdy je přímé spojení s nimi nejen moţné, ale také opodstatněné53.

2.6.4

Rozvojová spolupráce

Základní myšlenkou církevní rozvojové sluţby byl od počátku biblický pojem spravedlnosti. Němci zakusili po válce nejen bídu, ale také pomoc, a byli nyní, v letech hospodářského zázraku, připraveni pomoci ostatním, kteří byli v nouzi. Nechtěli pouze přinést oběť, ale také aktivně se zasadit za ţivot ve spravedlnosti. V průběhu dějin a v důsledku obecné rozvojově politické diskuse se pak akcentovaly další aspekty, především oblast ţivotního prostředí, míru, lidských práv.54 V tradici, která je do značné míry poznamenána misiemi, sehrály jako jádra rozvojové činnosti důleţitou roli vzdělání, zdravotnictví a zemědělství. Církve současné doby mají vypracované projekty, týkající se ţivota ve městech i na vesnicích, lidských práv, demokracie a posilování občanské společnosti. Vedle toho jsou podporovány i projekty související s řemesly, sociálními zařízeními, ţivotním prostředím a infrastrukturou.55 Mimo to se v rámci církví vytvořilo mnoţství odborných organizací, které se rozvojovou spoluprácí zabývají. K těm patří mimo jiné: Pomoc dětem v nouzi (Kindernothilfe), Pomoc nemocným leprou a tuberkulosou (Deutsche Lepra-und Tuberkulosehilfe, dříve Deutsches Aussatzigen-Hilfswerk), Německý institut lékařských misií (Deutsche Institut für ärztliche Mission), Světlo pro svět - Christoffel-Blindemission, Ekumenické studijní dílo (Ökumenisches Studienwerk) poskytující stipendia a Pracovní sdruţení rozvojové pomoci (Arbeitsgemeinschaft Entwicklungshilfe) zabývající se personalistikou. Řádová společenství, jako například salesiáni a jezuité, Kolpingswerk nebo Maltézská pomocná sluţba se také specializují na různé sféry rozvojové spolupráce.56 Manfred Kulessa ve svém příspěvku zdůrazňuje, ţe: „Ptáme-li se představitelů církevní rozvojové pomoci, v čem se tyto služby vykonávané církvemi liší od těch, které vykonávají státy nebo sekulární neziskové organizace, setkáme se nejen s argumenty opírajícími se o ekumenické partnerství, ale také s argumenty hovořícími o

53

KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci 55 KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci 56 KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci 54

28

motivaci plynoucí z víry nebo z přikázání křesťanské etiky. Z toho následně plynou požadavky na životní styl a pracovní morálku. Nerealistickému zidealizování situace bude zabráněno výběrem zodpovědných spolupracovníků, kteří ostatně mají dostatek příležitostí zakusit, že jejich plánům se často staví do cesty slabosti a pokušení tohoto světa.“

2.6.5

Misie

Kolonialismus a misie mají své, do značné míry napětím poznamenané dějiny. V době dekolonizace se vlivem emancipačního procesu změnil tradiční patriarchální vztah mezi misionářem a místní, domorodou církví. Ačkoli právě misionáři měli ze všech církevních institucí největší zkušenosti při výstavbě školství a zdravotnictví v zámoří, nebylo mnoho vůle přenechat jim rozvojovou pomoc, místo toho byly spíše zakládány nové organizace této činnosti se věnující. Současně bylo také rozhodnuto o větší integraci misií do církevních struktur. Mezitím se ovšem kolečko dějin zase trochu pootočilo a misie svůj vliv znovu získávají zpět. Současně se také pozměnila misionářská teologie. V popředí jiţ nestojí obrácení pohanů na víru, ale křesťanské svědectví uvnitř ekumenického společenství a v mezináboţenském dialogu.57

2.6.6

Advocacy

Křesťanské chování se orientuje na spravedlnost, a mělo by se proto zasazovat i o vznik spravedlivé společnosti. Musí být spojeno i s přehodnocením vlastního chování a hospodaření. V případě bohatých zemí to znamená především lobování ve prospěch zemí chudých, ve prospěch našich chudých a znevýhodněných bliţních. Tato lobby se můţe orientovat jak na spotřebitele, aby je získala pro zodpovědnější konzum, ale také na hospodářská sdruţení a politické představitele, kterým by měla připomínat jejich zodpovědnost. Ve společném dialogu církví a státu by měla být tato nezbytnost znova a znova připomínána.58 Církve svou úlohu plní uţ téměř půl století. Za takové poţadavky jako oddluţení nejchudších zemí, „fair trade“, boj s mezinárodní korupcí a omezení vývozu zbraní se zasazovaly ještě v době, kdy byly tyto vnímány pouze jako iluze snílků. Jejich moţnosti pomoci chudým působí důvěryhodně tehdy, pokud se současně zasazují také za změnu konzumních a výrobních návyků naší společnosti. Jen pokud bude dávat křesťanské

57 58

KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci

29

společenství ze své kasy na tyto účely dostatečné mnoţství prostředků, bude se moci dávat sekulární společnosti za vzor a bude mít morální sílu k tomu, aby ji upomínalo na její závazky.59

2.6.7

Rozvojově politické vzdělávání

Dvě třetiny německého obyvatelstva patří nominálně nebo aktivně k nějaké církvi. Tyto církve mají moţnost a také povinnost ovlivnit své členy svým poselstvím a přivést je k aktivitě v rámci ekumenické spoluzodpovědnosti za svět. V důsledku toho mohou církve vykázat takovou vzdělávací a osvětovou činnost v oblasti rozvojové práce jako ţádná jiná společenská instituce, případně stát.60

2.7 Křesťanská rozvojová spolupráce v České republice V České republice funguje křesťanská rozvojová spolupráce na podobné bázi jako v Německu. Církevními organizacemi zabývajícími se rozvojovou spoluprácí jsou například Charita, Diakonie či ADRA.

2.7.1

Aktivity Charity

Dlouhodobé projekty Charity ČR navazují obvykle na humanitární pomoc s cílem dlouhodobě zvýšit schopnosti a znalosti nejchudších rodin, a zlepšit tak jejich ţivotní situaci.61 2.7.1.1 Obnova zdrojů obživy

Zaměřujeme se především na zlepšování technik pěstování místních plodin, chov domácích zvířat, rybolov, formování druţstev na místní úrovni a zavádění mikro-finančních spořících a půjčkových mechanismů, které místním obyvatelům umoţňují dlouhodobě zajišťovat svou ţivotní situaci.Charita ČR klade důraz na efektivní a udrţitelné vyuţití místních přírodních zdrojů a na maximální šetrnost k ţivotnímu prostředí. Aktivity tohoto druhu pomoci provádí například na Haiti nebo v Indonésii.62

59

KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci 61 http://svet.charita.cz/jak-pomahame/obnova-zdroju-obzivy/ 62 http://svet.charita.cz/jak-pomahame/obnova-zdroju-obzivy/ 60

30 2.7.1.2 Sociální práce

Projekty Charity ČR se zaměřují na zlepšení sociální situace lidí chudých a/nebo ohroţených sociálním vyloučením, např. příslušníci nejrůznějších menšin. Přímo poskytujeme sociální sluţby a také budujeme kapacity (zvyšování kvalifikace, předávání zkušeností, zlepšování schopností) partnerských organizací, které v konkrétních zemích sociální sluţby zajišťují. Sociální sluţby poskytuje Charita ČR v Gruzii, Moldavsku, Kambodţi a na severním Kavkaze.63

2.7.1.3 Zdravotní péče

Přístup ke zdravotní péči, zahrnující mj. drobná ošetření, ambulantní léčbu či zajištění vyšetření v místě bydliště pacienta nebo v nemocnici, je v rozvojových zemích obtíţný, často zcela nemoţný. Vysoké náklady na zdravotní péči a špatná infrastruktura mnohdy neumoţňují převoz pacienta do nemocničního zařízení. V mnoha zemích situaci komplikuje nedostatek zdravotního personálu i jeho neodpovídající kvalifikace. Současnými projekty, uskutečňovanými ve spolupráci s místními partnery, Charita ČR reaguje na rozvoj zdravotního sektoru ve dvou oblastech. Jedná se o podporu základní zdravotní péče prostřednictvím šíření modelu domácí pečovatelské sluţby v Moldavsku a Gruzii či mobilních ošetřoven jako například v Mongolsku. Specializovanou oblast představuje podpora prevence a včasná diagnostika rakoviny v Gruzii či Srbsku a prevence cholery na Haiti.64

2.7.1.4 Vzdělávání

Zajištění vzdělání patří k prioritním aktivitám Charity ČR v zahraničí. Týká se jak dětí a mládeţe, tak i dospělých. Dětem pomáhá zpřístupnit školní výuku například v Kambodţi či Čečně. V rámci projektů zaměřených na zajištění ţivobytí, obnovu zdrojů obţivy či zdravotní a sociální péče se pořádají různá školení, semináře workshopy pro odborníky v dané oblasti, zemědělce ( projekty v Indonésii, na Haiti, v Mongolsku atd.), lékaři i zdravotní sestry (v Moldavsku, Gruzii, Zambii), učitelé (na Haiti, v Kambodţi).65

63

http://svet.charita.cz/jak-pomahame/socialni-prace/ http://svet.charita.cz/jak-pomahame/zdravotni-pece/ 65 http://svet.charita.cz/jak-pomahame/vzdelavani/ 64

31 2.7.2

Diakonie Českobratrské církve evangelické

V oblasti rozvojové spolupráce se specializujeme zejména na zemědělství, podporu zdrojů obţivy a sociální sluţby. V Moldavsku se od roku 2013 věnujeme poskytování domácí péče v severní části země a od roku 2014 také podpoře místních zemědělců. V Gruzii podporujeme místní organizaci, která se věnuje dospělým lidem s mentálním postiţením. V Etiopii jiţ několik let díky postní sbírce podporujeme ţeny-samoţivitelky, aby byly schopny dlouhodobě zabezpečit své rodiny. Kromě toho v jiţní části země pracujeme s chudými zemědělskými rodinami. Od začátku roku 2014 pracujeme také v Kambodţi, kde podporujeme a rozvíjíme zemědělské komunity v oblasti provincie Battambang.66

2.7.3

ADRA

Projekty rozvojové spolupráce dlouhodobě podporují lidi ţijící v chudobě tak, aby mohli převzít větší kontrolu nad svými ţivoty. Cílem těchto projektů je zlepšit ţivotní podmínky lidí podporou vzdělávání, zemědělství, zajištění obţivy, kvalitní zdravotní péče či rozvoje infrastruktury. Do jednotlivých aktivit jsou místní lidé vţdy zapojeni tak, aby se stali soběstačnými, nezávislými a uměli vyuţít své vlastní schopnosti. Probíhající projekty: Bangladéš

Program BanglaKids: adresná podpora vzdělávání

Bangladéš

Podpora vzdělávání dětí ve slumovém centru Čalantika

Etiopie

Podpora nemocnice a lékařské fakulty v Leku

Etiopie

Zlepšení dostupnosti a kvality zdravotní péče v městě Karat

Keňa

Zdravotnické středisko Itibo

Moldavsko

Rozšiřování úspěšného modelu inkluzívního předškolního vzdělávání

Mongolsko

Podpora hospodářského rozvoje venkova v provinciích Selenge a Zavkhan

Ukrajina

Letní tábor pro děti z dětského domova v Mukačevu67

66 67

http://hrp.diakonie.cz/projekty-v-zahranici/ http://adra.cz/pomoc-v-zahranici/rozvojove-projekty

32

3 Projekt v Etiopii Etiopie patří mezi nejchudší země světa. Země, která se nachází ve středu Afrického rohu, se ale potýká z řadou dalších problémů. Tím nejzřetelnějším jsou nakaţení HIV. Na pomoc Etiopii přicházejí pracovníci Diakonie Českobratrské církve evangelické. Oblasti, kde působí, jsou navíc silně přelidněné a jejich obyvatelé nemají potřebné zkušenosti ani dostatek kapitálu na počáteční investice do podnikání a tím na zlepšení své situace. V zemi pomáhají na dvou různých úrovních. Zaprvé podporují ţeny v tom, aby rozjely malou ţivnost a aby tak byly soběstačné a dokázaly se postarat nejen o sebe, ale také o svou rodinu. Dále pomáhají zemědělcům zdokonalit jejich techniky, aby tak vypěstovali více plodin a zároveň šetrněji k přírodě. Učí je, jak nejlépe zvládnout nepříznivé klimatické podmínky a jak myslet na

budoucnost. Za uplynulých 6 let pomohli téměř 200 rodinám na hranici přeţití. Projekt je zajištěn společně s Etiopskou evangelickou církví Mekane Yesus a ve spolupráci s místní samosprávou. V Etiopii se skutečně snaží stavět lidi na nohy, dát jim šanci, aby mohli sami dále pracovat, ţít důstojně a pečovat o své okolí.68

3.1 Postní sbírka

Tento projekt je s církví propojen především prostřednictvím postní sbírky, jejíţ výtěţek pokrývá většinu výdajů spojených s tímto projektem. Šanci začít s malou ţivností a postavit se na vlastní nohy dostanou etiopské ţeny letos jiţ šestým rokem díky postní sbírce Diakonie ČCE. Podpořené ţeny samoţivitelky tak budou moci svým dětem i sirotkům zajistit pravidelnou stravu a posílat je do školy. Další ročník postní sbírky, z jejíhoţ výtěţku bylo dosud podpořeno téměř 200 rodin na hranici přeţití, probíhal letos od 5. března do 17. dubna. V loňském roce činil výtěţek sbírky celkem 508 109 korun.69 3.1.1 Práce, důstojnost a naděje V Etiopii ţije 29 milionů lidí pod hranicí chudoby – za méně neţ 25 korun na den. Velmi rozšířený virus HIV zanechává mnoho rodin neúplných a ţijící rodiče jsou kvůli AIDS často velmi zesláblí. Řada muţů zahynula během etiopsko-eritrejské války, a zůstaly tak rodiny bez opory a finančních příjmů. Na HIV/AIDS často umírají oba rodiče, o sirotky se pak většinou starají jejich tety, babičky či jiní příbuzní. Středisko humanitární a rozvojové

68 69

http://hrp.diakonie.cz/projekty-v-zahranici/etiopie/ http://www.ceskybratr.cz/archives/5188#more-5188

33

pomoci Diakonie ČCE jiţ šestým rokem dává moţnost dlouhodobé obţivy těmto rodinám. „Díky projektu máme co jíst. Ale to není všechno. Důleţité je, ţe mám práci. Mám zpět svou důstojnost a neztrácím naději,“ říká Zerthun Wube, jedna z podpořených ţen.70 3.1.2 Využití prostředků Z podpory 6000 korun pro jednu ţenu jde první tisícovka na školení v rozvoji jejích podnikatelských dovedností. Zbytek je vyuţit jako investice do rozvoje ţivnosti. Většinou se jedná o chov ovcí a koz, provozování kavárny nebo pekárny na chleba, prodej ovoce, zeleniny a drobného zboţí na trhu.71

3.2 Rozhovor s Evou Grollovou

Chudoba, nízká úroveň vzdělání, nedostatek odborníků v řadě lidských oborů, zejména v zemědělství a vysoký počet nemocných AIDS. I taková je dnešní Etiopie. Eva Grollová z ústředí Diakonie ČCE vysvětluje, ţe Etiopie patří k té oblasti subsaharské Afriky, kde AIDS je skutečně tím základním problémem. Nemoc lidi všech věkových skupin. Tato nemoc znamená pro řadu lidí problém, který zcela zásadním způsobuje vstupuje do jejich ţivotů. Třeba tím, ţe zde mizí střední generace. Zůstávají senioři a děti, zejména sirotci. Dřív to bylo tak, ţe děti se postaraly o své rodiče. Dnes uţ i toto je velký problém. Zůstávají senioři, kteří se musejí starat o své děti. Nezbytná je tedy dobrá zdravotní péče, která i řadě nakaţených pomůţe ţít řadu let. HIV a AIDS ale nejsou jedinou starostí Etiopanů. Další starostí je chudoba, protoţe tam můţeme najít aţ 60% lidí, kteří ţijí v absolutní chudobě. A nesmíme taky zapomenout na války, protoţe Etiopie ještě před pár lety válčila. Eva Grollová sama Etiopii navštívila a tak ví, jak nutná je pomoc pro zemi, kde se teprve vytváří základy pro síť sociálních sluţeb. Měla moţnost se seznámit s prací Evangelické etiopské církve, coţ je vlastně taková partnerská organizace. Ta se pustila do pomoci lidem, obětem AIDS a hlavně sirotkům. Kdyţ se o tom bavila tady se svými kolegy, tak vznikl nápad podpořit začínající iniciativy v Etiopii, právě na tom místě, kde byla. S nadšením tam viděla, ţe uţ vznikají zárodky terénní sociální práce.

70 71

http://www.ceskybratr.cz/archives/5188#more-5188 http://www.ceskybratr.cz/archives/5188#more-5188

34

Pracovníci Diakonie se proto rozhodli, ţe vyberou peníze sami mezi sebou a výtěţek pošlou svým kolegům do Etiopie. A výsledek je tady. Téměř 45 tisíc mezi zaměstnanci a přidali se i další dárci. Celkem tedy putuje do Etiopie více neţ 100 tisíc korun. Tím ale pomoc nekončí. Diakonie se dál bude soustřeďovat zejména na ţeny, skrze které chce pomáhat celým rodinám. Zejména v části Amhary. Projekty jsou nejrůznější. Ţeny jsou tam klíčové právě v tom, jak se starají o domácnost o obţivu. Vyvstal zde pocit, ţe přes muţe cesta nejde. Ţe je skutečně nutné působit přes ţeny, aby dostaly vzdělání. Kromě vzdělávání se podpora zaměří třeba na vstupní kapitál pro podnikání, podporu v zemědělství nebo třeba šití. Mimo to bude pomoc systémová. Umoţní tak zlepšit ţivotní podmínky lidí, pro které je hlad, nemoci a chudoba denní realitou 21. století.72

3.3 Příběhy podpořených žen

Sefrash Semegn, vdova, 50 let, HIV pozitivní Po úmrtí manţela skončila na ulici. Ve velmi váţném stavu přespávala na rohu ulice u nemocnice. Modlila se uţ jen za to, aby mohla umřít. Má tři dcery, ale nemohla se o ně starat, takţe s ní zůstávala jen ta nejmenší. Jednoho dne se ale dostala do programu Diakonie ČCE a pracovník DASC ji doslova odvezl z chodníku, kde leţela. Domov je základ. Během přípravy na podnikání získala inspiraci a rozhodla se úplně změnit sama sebe a vytvořit domov pro děti. Poţádala obec, aby jí přidělili bydlení. Je velmi pracovitá a zároveň podnikavá, takţe se jí podařilo doslova dostat se z prachu na současnou úroveň. Zpátky se jí vrátily i zbývající dvě dcery, protoţe byla schopna pro ně vytvořit pěkný domov. Má čistý dům a sama říká, ţe ho má čistý proto, ţe uţ je teď silná a můţe pracovat. Dcera na otázku, co se jí na mamince líbí, odpovídá, ţe maminka je silná. Má kontejnerový obchůdek, kde vaří kávu, čaj a pečivo. Chodí tam lidé hlavně ráno na snídani. Dostala 3000 BIR, za které si koupila zboţí do obchodu. Teď uţ má další dvě pomocnice, které je schopna zaměstnávat. Šance na lepší budoucnost? Dcera se dobře učí, je na čtrnáctém místě z padesáti dětí ve třídě a chce být lékařkou, protoţe doktoři mamince pomáhají. Pani Sefrash říká, ţe má plány a ţije. Na svých padesát let vypadá velmi pěkně a je vzorem pro ostatní, ţe je moţné

72

http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/diakonie-cce-pomaha-etiopii--762626

35

ţivot změnit. Sama říká, ţe z etických důvodů uţ nechce dalšího partnera, aby ho nenakazila. Kaţdý den chválí Boha za změněný ţivot.73 Mulu měla šest dětí. Tři zemřely. Jedno na tuberkulózu, další dvě – nebylo jim ani pět let – na neidentifikovanou nemoc. Paní Mulu má nového partnera, šedesátníka, který má také AIDS. Navzdory svému velmi těţkému osudu začala Mulu podnikat. Koupila pět ovcí, kaţdou za 500 bir (asi 500 korun). Krmí je tím, co se jí podaří donést domů jako odpad z květinářství a pivovaru. Některé ovce uţ prodává po 800 birech, takţe má vlastně za sebou první úspěšné obchody. Ovcím se daří dobře, momentálně jich má devět. Mulu se svým partnerem chovají také slepice a kuřata. Luxus kurníku si nemohou dovolit a tak mají drůbeţ všude – na dvorku i doma v posteli. I kdyţ jsou to podmínky neutěšené, kdy v malé místnosti bez oken ţije pět lidí a spousta slepic, Mulu je ráda, ţe i z nich má zisk v podobě prodaného masa či vajec. Paní Mulu je velmi pracovitá. Je hrdá na svého syna, který úspěšně zvládá školu a při ní si ještě přivydělává čištěním bot. Dvě mladší děti jsou prý uţ trochu divočejší. Na otázku, jak její úspěch vnímají sousedé, odpovídá, ţe s ní měli soucit, protoţe zůstala sama úplně bez prostředků, nemocná a s dětmi. Teď se spolu s ní radují. Mulu si také pochvaluje církev Mekane Yesus a projekt, který ji umoţnil nový ţivot. Také díky Diakonii ČCE.74 Yengusie Kassahun, vdova, HIV pozitivní Yengusie bydlí se svou dvanáctiletou dcerou ve zrenovovaném obydlí. I tak je to chudičká chýše, ale uţ má alespoň normální vchod, dříve se do ní lezlo jen dírou. Yengusie se ţiví jako pradlena. Pere pro sousedy a lidi z vesnice. Kupuje 10 litrů vody za 20 centů a pokaţdé ji přináší v plechovém kbelíku. Oproti návštěvě v roce 2008 vypadá paní Yengusie o poznání lépe. Sama vzpomíná, ţe tehdy měla velké starosti, také proto, ţe její dcera trpí srdeční chorobou a tehdy byla váţně nemocná. To se naštěstí spravilo a ţije se jim o něco lépe. Důleţitou zásadou projektu je, ţe ţádný z podporovaných lidí nezískává luxus. Jejich ţivotní standard musí zůstat obvyklý podmínkám, kde bydlí. A tato ţena je velmi vděčná, ţe můţe bydlet právě takto.75

73

Český bratr: časopis Českobratrské církve evangelické, str. 40 Český bratr: časopis Českobratrské církve evangelické, str. 42 75 Český bratr: časopis Českobratrské církve evangelické, str. 43 74

36

Mare Getahun, 24 let Mare bydlí v malém domečku z rohoţí a plechu u hlavní cesty. Je rozvedená a má čtyřletou dceru. Kromě ní pečuje také o dceru své sestry, které jsou 2 roky. Kdyţ sestru opustil manţel, přenechala ji své dítě a odešla neznámo kam. Od té doby nemá Mare o sestře ţádné zprávy, ani neví, zda je ještě naţivu. Mare dříve prodávala chleba a čaj. Poté, co se dostala do našeho programu, začala také s prodejem indţery (tenká pečená placka nakyslé chuti, typická součást etiopské kuchyně). Díky tomu, ţe se její dům, který je zároveň jejím obchodem, nachází v rušné oblasti poblíţ nemocnice, nemá o zákazníky nouzi. Dokáţe uspořit aţ 300 birů měsíčně. V budoucnu by se Mare ráda přestěhovala na jiné místo, aby tak její současný domov mohl slouţit pouze k podnikání. Uţ dostala přidělenou půdu a pořídila si vlnitý plech, takţe bude moci brzo začít se stavbou. Velmi jí záleţí na vzdělání jí svěřených dětí, a tak obě dívky posílá do školky.76

76

http://hrp.diakonie.cz/projekty-v-zahranici/etiopie/

37

Závěr Cílem práce bylo popsat, jak se křesťanské církve přidávají k řešení situace v rozvojovém světě. Cíl se mi podařilo naplnit především tím, ţe jsem s pomocí myšlenek papeţe Jana VI. a Manfreda Kussely popsala důvody, které vedou církve k účasti na řešení těchto situací a zvláště způsoby, jak dosáhnout změny k lepšímu. Cíl jsem dále naplnila téţ popisem konkrétních aktivit a projektů, které jednotlivé církve a církevní organizace zaštiťují. Nejdůleţitějšími závěry plynoucími z přínosu křesťanství jsou důrazy na spravedlnost a solidaritu.

38

Seznam literatury Český bratr: časopis Českobratrské církve evangelické. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2014, roč. 2012, č. 5. ISSN 0009-0778. Diakonie ČCE pomáhá Etiopii. Rozhlas [online]. 2010 [cit. 2014-08-25]. Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/diakonie-cce-pomaha-etiopii--762626 KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci. Ekumakad.cz [online]. 2008 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.ekumakad.cz/cz/temata/role-nemeckychcirkvi-v-rozvojove-spolupraci Obnova zdrojů obţivy. Charita Česká republika [online]. 2014 [cit. 2014-08-23]. Dostupné z: http://svet.charita.cz/jak-pomahame/obnova-zdroju-obzivy/ POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN ISBN 80–7113– 154–7. Příliš vzdálené cíle: rozvojové cíle tisíciletí : manuál globálního rozvojového vzdělávání. Editor Tomáš Toţička. Praha: Educon, 2008, 64 s. ISBN 978-80-254-3279-2. Rozvojová spolupráce. Diakonie Českobratrské církve evangelické [online]. 2014 [cit. 201408-25]. Dostupné z:http://hrp.diakonie.cz/projekty-v-zahranici/ Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-06-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti Rozvojové projekty. ADRA [online]. 2014 [cit. 2014-08-25]. Dostupné z: http://adra.cz/pomoc-v-zahranici/rozvojove-projekty Sociální práce. Charita Česká republika [online]. 2014 [cit. 2014-08-25]. Dostupné z:http://svet.charita.cz/jak-pomahame/socialni-prace/ TOŢIČKA, Tomáš. Občanská odpovědnost ve světle globální chudoby. Praha: Educon, 2011, 83 s. ISBN 978-802-6003-526. Vzdělávání. Charita Česká republika [online]. 2014 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z http://svet.charita.cz/jak-pomahame/vzdelavani/ Zahraniční rozvojová spolupráce. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2014 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/pomoc Zdravotní péče. Charita Česká republika [online]. 2014 [cit. 2014-08-25]. Dostupné z http://svet.charita.cz/jak-pomahame/zdravotni-pece/

Jabok-Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Absolventská práce. Eva Skálová

Recommend Documents