ALEXANDRIN:
J6 s cézurou po šesté slabice
Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa, zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá, zda zatím neskončil váš nebezpečný věk. Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek... (Jiří Orten)
BLANKVERS:
J5 nerýmovaný
Však já k těm hravým kouskům nestvořen, a neudělán, bych se pitvořil před milovníků ladným zrcadlem, já, který ražen jsem tak nahrubo a majestátu lásky postrádám, bych před luznou se nymfou čepýřil, já, obrán o tu sličnou úměrnost a o vzhled ošizen lstnou přírodou, tak zhyzděn, zhudlán, poslán před časem na dýšící ten svět, jsa sotva jen tak zpola dodělán a nad to vše tak nejapně a nešvarně, že psi mne oštěkávají, když kulhám kol – nuž já v té chabé době šalmají čas nekrátím si jinou radostí, než na slunci že obhlížím svůj stín a brousím vtip o vlastní šerednost. A proto, nemoha být milovník, bych bavil se v těch krasořečných dnech, já umínil si býti zlosynem... (William Shakespeare; překlad J. V. Sládka)
Večer je, vařím si, v lihu to piští Z jara jak hladových písklátek druž. V komíně veselo, vítr v strništi Zapráskal bičem si studený juž. (Bohdan Jelínek)
Večer je, vařím si, v lihu to piští Z jara jak hladových písklátek druž. V komíně veselo, vítr v strništi Zapráskal bičem si studený juž. (Bohdan Jelínek)
Já viděl nad daleké, daleké ledy, jak vyšel kdys měsíc tak smutný a bledý A lhostejný – nad mojím lhostejným hledem A lhostejný v světle svém smutném a bledém, A lhostejný nad vším, i nad vlažným ledem, I lhostejný nad tím, že nasákl jedem. (Karel Hlaváček)
Já viděl nad daleké, daleké ledy, jak vyšel kdys měsíc tak smutný a bledý A lhostejný – nad mojím lhostejným hledem A lhostejný v světle svém smutném a bledém, A lhostejný nad vším, i nad vlažným ledem, I lhostejný nad tím, že nasákl jedem. (Karel Hlaváček)
Byl pozdní večer – první máj – večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. (Karel Hynek Mácha)
Byl pozdní večer – první máj – večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. (Karel Hynek Mácha)
Kol stráně zelené a lesy, sady, luh, Mé oko azurem se opají a v sluch Vln zaznívá mi hudba líná; Ve slunci hřeju se, jak hnu se v rákosí, Hned rosy kapkami, mne křoví porosí: Ó by to byly kapky vína! (Jaroslav Vrchlický) Vln zaznívá mi hudba krásná... Ó by to byly kapky vína Ve slunci hřeju se, jak hnu se v rákosí, Hned rosy kapkami já křoví pokropím Ve slunci hřeju se, jako by to byl sen, Hned rosy kapkami jsem křovím porosen
RÝM: Závazně se shodují hlásky počínaje vrcholem předposlední slabiky, krom případů, kdy se jedná o verše mužské a alespoň jeden z rýmujících se veršů je zakončen přízvučným monosylabem – v takovém případě se závazně shodují pouze hlásky počínaje vrcholem poslední slabiky. (kvantita vokálů není relevantní)
Kol stráně zelené a lesy, sady, luh, Mé oko azurem se opají a v sluch Vln zaznívá mi hudba líná; Ve slunci hřeju se, jak hnu se v rákosí, Hned rosy kapkami, mne křoví porosí: Ó by to byly kapky vína! (Jaroslav Vrchlický) Vln zaznívá mi hudba krásná... Ó by to byly kapky vína Ve slunci hřeju se, jak hnu se v rákosí, Hned rosy kapkami já křoví pokropím Ve slunci hřeju se, jako by to byl sen, Hned rosy kapkami jsem křovím porosen
Vatra nectila tě, bratranec ti latě vysušil.
EUFONICKÁ SLOŽKA RÝMU: RÝM CHUDÝ (NEKANONICKÝ)
RÝM PŘESNÝ (KANONICKÝ)
RÝM BOHATÝ
-stanovený rozsah shody není dodržen
-stanovený rozsah shody je dodržen
-stanovený rozsah shody je překročen
Mazurské bažiny podivných žab... bahnem se zalykat (ASONANCE)
Strž světla, jasu, paprsků a zoře... svých proudů vření utišilo moře
Kol stráně zelené a lesy, sady, luh, Mé oko azurem se opají a v sluch
Dvířka zapadlá křtitelničky vyschlé
Ó ticho slavné! Skalin strmých řad kol dumá v polkruhu, ni štěrku pád
Vatra nectila tě, bratranec ti latě
Leč sotva život překročil svůj práh ó matko, země, ve všech proměnách
SÉMANTICKÁ SLOŽKA RÝMU: RÝM PLANÝ (GRAMATICKÝ)
RÝM ŠTĚPNÝ
dělávala / nosívala
maska / páska
RYTMICKÁ SLOŽKA RÝMU: MUŽSKÝ ŽENSKÝ AKATALEKTICKÝ
STROFICKÁ \FUNKCE RÝMU: sdružený: AABB střídavý: ABAB obkročný: ABBA
PŘIROVNÁNÍ:
Jitro nádherné jak růže vzplálo (Vilém Bitnar)
Šla žitím matka má jak kajícnice smutná (Otokar Březina)
IN PRESENTIA:
Kláskem hubeným je tělo tvé (František Halas)
Ale mužovo srdce jsou ruce a mozoly (Jiří Wolker)
IN ABSENTIA:
Jemné růže v pleti sněhobílé (Svatopluk Čech)
Cituji si Nerudu (Jaroslav Kvapil)
METAFORA ikonický
METONYMIE indexikální
vztah metaforizujícího a metaforizovaného symbolický SYMBOL Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou / pospíchá ku cíli, než červánky pohynou? / Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj, jak zajde za onou v obzoru skalinou, / nikdy, ach nikdy! To budoucí život můj. / Kdo srdci takému útěchy jaké dá? / Bez konce láska je! - Zklamánať láska má! (K. H. Mácha) Úzkou stezkou k němu / poutník mladý vyšel ze tmy lesa / zabalený v plášti... (Antonín Klášterský) Básník sladkých zvuků / v kraj zašel daleký... (Jaroslav Kvapil) Zjev poutníka / s nímž jen nekonečný / jde smutek... (Jan Rokyta) Jdi poutníku, v sen nejtišší / spád vody uzpívá tě... (Josef Hora) „Obraz může být jednou vyvolán jako metafora, avšak jestliže se stále znovu a znovu navrací, /.../ stává se symbolem“ (Wellek – Warren)
