je dno svě tlo
je dno svě tlo
SPOLEČNÁ VÝSTAVA FOTOGRAFIÍ JINDŘICHA ŠTREITA A KERAMICKÝCH KACHLŮ VYTVOŘENÝCH LIDMI S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM
Tvorba kachle Oheň I.
„Blázen”
č
Když si někdo myslí, že je blázen, často mu to lidé okolo něj přívětivě rozmlouvají. To pak ti „blázni” neví, co je vlastně pravda. Mají věřit sobě nebo spíš jiným? Jsou „blázni” nebo ne? Pak jsou lidé, o nichž všichni říkají, že jsou blázni. A nikdo jim to nerozmlouvá. Většinou ani ti blázni ne, protože ti mají zcela jiné definice reality a pravdy, než my – obyčejní „blázni”. A někde mezitím je všechno ostatní. Naše životy plné překvapení. Překvapení naplněná nadějí. Naděje skrytá v bolesti. Bolest prahnoucí po lásce. Láska v úsměvech bláznů. Všichni jsme jedno světlo. Jan Budař Když jsem byl osloven Ilonou Kulíkovou, abych se svými fotenkami zúčastnil společné výstavy s keramikou vytvořenou klienty Denního stacionáře Gaudium, ani na chvíli jsem nezaváhal. Je pro mě velikou radostí a poctou vystavovat s umělci, kteří úžasně vnímají svět kolem sebe a dokáží ho ztvárnit tak neobyčejným způsobem. Když jsem poprvé viděl jejich výtvory, byl jsem okouzlen a dojat. Co může být krásnějšího, než vidět svět bezelstnýma očima a čistým srdcem? Kéž bychom toho byli schopni. Jindra ze Sovince Červenec 2010. Mikulov, Synagoga. Velkoformátové fotografie Jindřicha Štreita z Čečenska a promítání dokumentu o vyhnání Němců z Brna po 2. světové válce. Domov. Jeden zážitek umocňuje druhý. Je to silné. Při zpáteční cestě do Brna mě přepadne myšlenka vytvořit s našimi dlouhodobými klienty s mentálním postižením veliké keramické objekty a vystavit je společně s fotografiemi mentálně postižených lidí Jindřicha Štreita. Bude to silné. Jeden zážitek umocní druhý. Jindřich Štreit souhlasí. Do paměti se mi navždy vryla věta, kterou jsem si přečetla v 80. letech na zdi Johna Lennona na Kampě v Praze: „Jediná spravedlnost na světě je ta, že slunce svítí pro všechny stejně.“ Toto byla cesta k projektu JEDNO SVĚTLO. Ilona Kulíková
Při práci na projektu Jedno světlo mě zaujalo, že je to běh na dlouhou trať, kdy účastníci zpracovávají témata po celý rok, a že kurz má jednotnou myšlenku – nejsou to jednotlivé akce, ale všemi se prolíná jedno téma – živly. Lákala mě práce s lidmi s mentálním postižením, protože v tom vidím smysl. Chtěla jsem jim zprostředkovat zážitek z tvorby výtvarného díla, které se daří, i pocit úspěchu při závěrečné vernisáži. Při práci jsem nevnímala jejich postižení, byli to tvůrci se srdcem na dlani. Obohacující pro mě bylo, že jsem musela pracovat jinak než při běžných kurzech, protože moji milí milovaní blázni pracují s obrovskou chutí a naplno, pokud je zaujmete, jsou jiní – děti na pořád, ke tvorbě přistupují bez klišé, bez předsudků, a taková práce byla pro mě výzva. Pracovat s postiženými pravidelně a v delším časovém úseku má podle mě velký význam pro jejich duševní pohodu a pravdou je, že tato pohoda byla naprosto nakažlivá. Marie Krajná
VÝTVARNÍCI GAUDIA V PROJEKTU JEDNO SVĚTLO – JEJICH SVĚTLO V DUŠI A SRDCI Projekt „Jedno světlo“, za jehož realizaci patří velký dík všem zúčastěným, zejména pak Mgr. Iloně Kulíkové ze Střediska volného času Lužánky, má pro klienty Gaudia velký význam v několika rovinách. Denní stacionář Gaudium je jedním ze zařízení Centra sociálních služeb, příspěvkové organizace a jsme více jak potěšeni, že právě naše sociální služba má možnost dlouhodobě spolupracovat se SVČ Lužánky a jejich skvělými pedagogy – výtvarníky. Jednou z nich je rovina integrační. Dospělé osoby s mentálním postižením využívající sociální službu dochází do SVČ Lužánky, které je primárně určeno pro společnost „nás zdravých“. Prolínání se obou světů je nezbytnou součástí zvyšování kvality života lidí se zdravotním postižením. Ruku v ruce s tím se posilují také jejich sociální kompetence. Ono vědomí, že „já chodím do keramického kroužku do Lužánek“ představuje pro klienty Gaudia určitou prestiž, zvyšuje to jejich sebevědomí a kromě rozvoje tvůrčích dovedností také dochází k upevňování dovedností sociálních, které jsou pro běžný život tolik nezbytné. Další rovinou je aspekt terapeutický, resp. arteterapeutický. Hlína je pro lidi s mentálním postižením velmi vhodný, zajímavý a inspirativní výtvarný materiál. Mentální věk našich klientů Gaudia se blíží od předškolního k mladšímu školnímu věku a pro tuto věkovou kategorii představuje hlína jistotu. Hlína uzemňuje, dává pocit jistoty a bezpečí, každý si s ní ví rady. Uživatelé Gaudia dostali v rámci projektu prostor k velmi tvůrčí práci s tématy obecně známými a také bezpečnými a fantazii rozvíjejícími. Námět přírodních živlů představuje prostředí a situace všem známé, tyto živly vyjadřují určitý běh života a jejich rozsah, časový prostor a intenzita jsou natolik variabilní, že si v tomto tématu pod odborným vedením každý výtvarník našel svůj způsob vyjádření. V průběhu několika měsíců se odkrývaly netušené možnosti uživatelů Gaudia, jejich dosud víceméně skryté výtvarné schopnosti měly možnost vyplout na povrch v plném světle. Zpracovávaná témata byla také náplní aktivizačních a terapeutických činností vedených speciálními pedagogy Gaudia. Přírodní živly provázely klienty při nejedné aktivitě a snahou pedagogů bylo zapojit všechny smysly klientů a daná témata si prožít se vším všudy. A právě díky propojení uvedených aspektů, vzájemné spolupráce všech zúčastněných, pozitivního naladění a silné a citlivé motivace mohly být vytvořeny krásné jedinečné keramické kachle nesoucí odraz duše a momentálního rozpoložení každého autora. Mgr. Pavlína Březinová, vedoucí Denního stacionáře Gaudium
“Loony“
e
If somebody considers himself to be loony, people around him try to talk him out of it in a friendly way. Then such “loonies“ do not know what is actually true. Are they to believe themselves or rather those others? Are they “loonies” or not? And then there are people everyone calls loonies, and nobody tries to talk them out of it. Mostly even the loonies do not try to, for their definitions of reality and truth differ from ours – from the usual “loonies” – completely. And all the rest is somewhere between. Our life is full of surprises; surprises filled with hope. Hope hidden in pain. Pain yearning for love. Love is in fool´s smile. We are all one light. Jan Budař When Ilona Kulíkova approached me about participating with my photos in an exhibition together with ceramics made by mentally handicapped clients of the day care centre Gaudium, I did not hesitate for an instant. I am very pleased and honoured to exhibit with artists who have an amazing perception of the world and are able to depict it in such unusual way. When I saw their work for the first time, I was fascinated and moved. What can be more beautiful than to see the world with ingenuous eyes and a good heart? I wish we were able to be like that. Jindra from Sovinec July 2010. Mikulov, synagogue. Large size photos from Chechnya by Jinřich Štreit and screening of a documentary film about expulsion of Germans from Brno after World War II. Home. One experience intensifies the other. It is strong. On the way back to Brno an idea came into my mind about making large ceramic objects with our long-term clients who are mentally handicapped, and exhibiting them together with photos of mentally handicapped people taken by Jindřich Štreit. It will be powerful. One experience will intensify the other one. Jindřich Štreit agrees with it. A sentence that I read on the Lennon Wall at Kampa, Prague, in the 1980s impressed itself on my mind: “The only justice in the world is that the sun shines for everyone equally.” This was the way to the project ONE LIGHT. Ilona Kulíková
While working on the project One Light I found intertesting that it was a long-distance run where the participants were working on topics through the whole year and the course had a single idea – it did not consist of individual events but there was a theme which appeared in all of them – elements. I was attracted by working with mentally disturbed clients because I find it purposeful. I wanted to enable them to experience creating a piece of fine art that goes well as well as feeling of success at the final vernissage. During the work I did not perceive their disabilities, they were open-hearted creators. I had to work differently than in common courses, because my beloved fools worked with great enthusiasm and full out. If you manage to attract them, they are different – children for ever – they approach creation without cliché and predjudice and such work was challanging and enriching. In my opinion working with disabled regularly and long-term is really significant for their well-being and I must admit that such well-being was totally contagious. Marie Krajná ARTISTS OF GAUDIUM IN THE PROJEKT ONE LIGHT – THEIR LIGHT IN SOUL AND HEART For clients of Gaudium the project “One Light“ is of great importance on several levels and we give many thanks for its taking place to all those participating and particularly to Mgr. Ilona Kulíkova from Středisko volného času Lužánky. The day care centre Gaudium comes under the competence of Centrum sociálních služeb, a state-founded institution, and we are very pleased with the fact that our social service has got the possibility of a long-time cooperation with SVČ Lužánky and their great pedagogues – artists. One of the levels is the integration one. Mentally handicapped adults using the social service attend SVČ Lužánky designated for the society of us “the healthy ones”. Mixing of both worlds is a necessary part of improving the quality of life of the disabled people. Hand-in-hand with it their social competencies are strengthened. Such awareness of “I attend ceramics workshops at Lužánky” is prestigious for the residents of Gaudium, it increases their self-confidence and additionally the development of creative skills; social skills that are so important for daily life are strengthened. The other level is the therapeutic, and/or art-therapeutic one. The clay is a very suitable, interesting and inspiring art medium for mentally disabled people. The mental age of the clients of Gaudium varies between
pre-school and younger school age; in respect of this age group clay represents safety. The clay provides contact with the ground, and it gives a sense of safety and sureness; everybody knows how to handle it. Within the project the clients of Gaudium have enough space for highly creative work, with themes that are generally known, are safe and develop the imagination. The theme of the elements represents environment and a situation known to everybody; the elements express a certain course of life and their range, time space and intensity and they are so variable that under the guidance of experts; each artist has found his way of expression. During several months unexpected abilities of the clients of Gaudium have revealed themselves, and their hitherto more or less hidden artistic abilities have been given a chance to come lucidly to the surface. The handled themes were also a content of acquisition and therapeutic activities managed by special pedagogues from Gaudium. The elements accompanied the clients during many activities and the pedagogues strove to engage all the client´s senses and to experience the themes fully. Thanks to the combination of the aforesaid aspects, mutual cooperation of all involved persons, positive mood and strong and emotional motivation, the beautiful, unique ceramic tiles reflecting the soul and current mood of each author could have been created. Mgr. Pavlína Březinová, Manager of Day Care Centre Gaudium
jindřich štre it
Topolany, 1994
Mariánské Lázně, 2000
Olomouc, 2002
Drahotěšice, 2003
Dobrš, 1999
Bílsko, 1998
Olomouc, 2002
Olomouc, 2002
Šternberk, 1998
Zlín, 1998
živ ly
KAMENINOVÉ KACHLE VYTVOŘENÉ LIDMI S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM
Vzduch I.
Voda I.
Vzduch II.
Oheň II.
Země I.
Vzduch III.
Oheň I.
Voda II.
Země II.
au to ři
TVŮRCI KAMENINOVÝCH KACHLŮ NA TÉMA ŽIVLY
Igor Záděra
Petr Kachlík
Marek Kratochvíl
Saša Pličková
Vladko Kozák
Martin Ambros
Radovan Střecha
Petr Novotný
Pavel Chromý
Jiřina Kvapilová
Renata Hniličková
Iva Zavadilová
Simona Lazárková
Ivana Sypěnová
Hana Langová
Dana Rybárová
Monika Grycová
Marie Škarková
Jiří Rada
Petra Horáková
JINDŘICH ŠTREIT
č
Narozen 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku (Morava). V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků (Těchanov). Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova (1967). Ženatý od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika. Po absolvování univerzity začal vyučovat na Základní devítileté škole v Rýmařově, následujícího roku se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, od roku 1997 v Bruntále. Od roku 1981 úzce spolupracuje s progresivními umělci v Praze, Brně, Bratislavě a v dalších kulturních centrech České republiky i v zahraničí. První impulz k fotografování dostal od otce. V roce 1964, v době studií, ho podnítil k fotografování prof. Jan Bukovjan. Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil první samostatnou výstavou (1967). Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. V letech 1974–1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie, jeho závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí. V roce 1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie. Byl vzat do vyšetřovací vazby a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky. Důvodem stanovení trestu podle dvou paragrafů trestního zákona (hanobení republiky a jejího představitele) byla interpretace vystavených i nikdy nezveřejněných fotografií (po úřední prohlídce celého archivu fotografa). Součástí trestu bylo zabavení části negativů a pozitivů a fotoaparátu (coby nástroje trestných skutků). Jindřich Štreit měl zakázáno pokračovat ve své trestné činnosti fotografování a byl sledován. V dějinách fotografie je tento případ pravděpodobně unikátní. Po propuštění z vězení nesměl Štreit učit. Nejprve pracoval jeden rok v knihovně a po uzavření soudního jednání si musel najít zaměstnání jako dispečer Státního statku Ryžoviště. Ještě intenzivněji se věnoval kulturní činnosti a fotografování. Po státním převratu v listopadu 1989 se Štreitova situace změnila. V letech 1991–1994 byl zaměstnancem okresního úřadu a posléze muzea v Bruntále. Od roku 1994 je samostatný fotograf. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde pedagogicky působil v letech 1991–2003, se v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku (Burjatsko, Krasnodarský kraj, Ingušsko, Čečensko), ale také v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje– Bruntálsko, Ocelový svět, Tichá nemoc, Vítkovice, Hledat anděla, Lidé Vítkovska). Na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity se podílí na vedení několika studentských projektů (Lidé Hlučínska, Náš svět, Zlín a jeho lidé, Dobrovolně, Opava na prahu 3. tisíciletí, Dopravní podnik Olomouc). Je členem Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Aktivu volné fotografie při Pražském domě fotografie a Umělecké besedy v Praze. Jindřich Štreit připravil více než 900 autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil. Vydal 29 knih, je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik filmů.
JINDŘICH ŠTREIT
e
He was born on 5 September 1946 in Vsetín in the Wallachian region (Moravia). In 1956 the family moved to Těchanov, a village beneath the Jeseníky Mountains. After graduating from the grammar school in Rýmařov (1963), he completed his studies of visual art education at the Faculty of Education at Palacký University in Olomouc. He was married in 1971. He and his wife Agnes have one daughter, Monika. After graduating in 1967 he taught at a primary school in Rýmařov, and the following year he became headmaster of the village school in Sovinec and later on in Jiříkov. Besides teaching photography, he busied himself with various communal activities. Since 1974 he has directed a gallery at Sovinec; since 1997 he has been in charge of a gallery in Bruntál. Since 1981, he has closely cooperated with avant-garde artists from Prague, Brno, Bratislava and other cultural centres in the Czech Republic and abroad. He was first encouraged to take pictures by his father. In 1964, during his studies, it was Professor Jan Bukovjan who stimulated his interest in photography. As a student, Štreit took part in faculty exhibitions, and in 1967 he had his first one-man show. Since 1972 he has systematically devoted himself to documenting country life, focusing on portrait photography and the Gypsy community. From 1974 - 1977 he studied at the Institute of Art Photography; his graduation piece in 1977 was a set of backstage theatre photographs. In 1982 he was the only photographer to participate in an unofficial exhibition of alternative art, which took place on tennis courts in Prague. His prints provoked the interest of the secret police. He was taken into custody, finally being sentenced to ten months’ imprisonment suspended for two years. The sentence, passed under two articles of the Criminal Code (defamation of the republic and the head of state), was based on an interpretation of photographs, both those exhibited and those never made public (after an official examination of his whole photographic archive). The penalty included confiscation of some of the artist’s prints and negatives and his camera as the “instrument of the crime”. Štreit was forbidden to continue his criminal photographic activities and was kept under surveillance. This case is probably unique in the history of photography. When released from prison, he was not allowed to go back to teaching. First he found a job in a library but after his case was closed, he was forced to look for employment in agriculture. But even as a foreman on a state farm he could not be kept from his cultural and artistic activities, which now be-
came even more intensive. After the Velvet Revolution of November 1989, Štreit’s life changed. Between 1991 and 1994 Štreit was first an employee of the local authority and later of the Bruntál museum. In 1994 he became a freelance photographer. He teaches at the Institute of Creative Photography of the Faculty of Philosophy and Science in Opava. At the Film and Television Faculty of the Academy of Music and Drama in Prague, where he taught between the years 1991-2003, he took a higher doctorate and in 2000 he was appointed senior lecturer in the field of photography. In the year 2009 he was appointed Professor at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. Since 1991 he has worked on documentary projects in France, England, Brasil, Moldova, Austria, Germany, Japan, China, Hungary, Russia (Buryatia, the Krasnodar Region, Ingushetia, Chechnya), but also in the Czech Republic (The Women’s Prison, the Břevnov Monastery, People of the Olomouc Region, People of the Mikulov Region, The Road Towards Freedom, People from the Třinec Steelworks, Among Us, Behind the Curtain, Together, Ways of Life, People of my Region – Bruntálsko, World of Steel, Silent Disease, Vítkovice, Looking for an Angel, People of the Vítkov Region). At the Institute of Creative Photography of the Silesian University he has been involved in supervising several students’ projects (People of the Hlučín Region, Voluntarily, Opava on the Threshold of the 3rd Millennium, Olomouc Public Transportation Services). He is a member of the Association Q in Brno, the Association of Olomouc Artists, the creative photography action group at the Prague House of Photography and the Artistic Community in Prague. Jindřich Štreit has prepared over 900 solo exhibitions and taken part in numerous joint ones. He has published 29 books, and his photographs are housed in the most prominent public collections. Several films have been made about him.
ZASTOUPENÍ VE VEŘEJNÝCH SBÍRKÁCH V ČESKÉ REPUBLICE Národní galerie v Praze – Sbírka moderního a současného umění, Praha Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Praha Nadace Jana a Medy Mládkových – Museum Kampa, Praha Galerie hlavního města Prahy, Praha Nadace pro současné umění, Praha Státní ústřední archiv v Praze – Sbírka Svazu českých fotografů v Praze, Praha Památník národního písemnictví v Praze (plakáty), Praha Sbírka Univerzity Karlovy v Praze, Praha Vysoká škola veřejné správy a mezilidských vztahů, Praha
Sbírka Pražského domu fotografie, Praha Sbírka benediktinského kláštera v Břevnově Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha Galerie Zdeněk Sklenář, Praha Národní muzeum fotografie o.p.s. v Jindřichově Hradci, Jindřichův Hradec Muzeum umění Benešov, Benešov Chebské muzeum v Chebu, Cheb Sbírka Galerie 4, Cheb Muzeum a Pojizerská galerie v Semilech, Semily Galerie výtvarného umění v Náchodě, Náchod
Moravská galerie v Brně, Brno Moravské zemské muzeum v Brně, Brno Muzeum romské kultury, Brno Městské muzeum a galerie ve Svitavách, Svitavy Muzeum Mohelnice, Mohelnice Nadace Respekt a tolerance, Mohelnice Galerie umělecké fotografie, Moravská Třebová Muzeum umění Olomouc, Olomouc Vlastivědné muzeum v Olomouci, Olomouc Státní okresní archiv Olomouc Galerie výtvarného umění v Ostravě, Ostrava Výtvarné centrum Chagall, Ostrava Slezské zemské muzeum v Opavě, Opava Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku, Frýdek-Místek Městské muzeum v Rýmařově, Rýmařov Muzeum v Bruntále, Bruntál Gymnázium v Krnově, Krnov Městské a obecní úřady: Šternberk, Uničov, Litovel, Paseka, Újezd, Pňovice, Medlov, Mladeč, Horní Loděnice, Dolany Městské muzeum Ostrava
ZASTOUPENÍ V ZAHRANIČNÍCH VEŘEJNÝCH SBÍRKÁCH Slovenská národná galéria v Bratislave, Bratislava, Slovenská republika Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave, Bratislava, Slovenská republika Považská galéria umenia v Žiline, Žilina, Slovenská republika Fotogaléria Nova, Košice, Slovenská republika Galeria pf - zamek, Poznań, Polsko Muzeum Sztuki, Łódz, Polsko, Polsko Magyar Fotográfiai Múzeum, Kecszkemét, Maďarsko Foto Galerije, Novi Sad, Jugoslávie Niederösterreichisches Landesmuseum, Wien, Rakousko Tiroler Landesmuseum Ferndinandeum – Sammlung Fotokunst,
Innsbruck, Rakousko Galerie der Stadt Esslingen am Neckar, Německo Museum Ludwig, Köln am Rhein, Německo Städtische Galerie Wertingen,, Wertingen, Německo Galerie Kreisauschuss des Wetteraukreises, Friedberg / H., Německo Side Gallery, Newcastle upon Tyne, Anglie Victoria and Albert Museum, London, Anglie Musée de l´Elysée, Lausanne, Švýcarsko Bibliothéque Nationale, Paris, Francie Musée Nicéphore Niepce, Chalon-sur-Saône, Francie District Saint-Quentin, Francie L´imagerie, Lannion, Francie Galerie Lelieu, Lorient, Francie Ville, Lorient, Francie Le Château d´Eau Toulouse, Francie MJS Wittelsheim, Francie, Musée du Chateau Montbéliard, Francie Musée d´art et d´historie Belfort, Francie Ecomusée d´Alsace Ungersheim, Francie Gemeentehius Veenendaal, Nizozemí Union of Lithuanian Art Photography, Vilnius, Litva The National Gallery of Art, Washington, USA International Center of Photography, New York, USA The Museum of Modern Art, New York, USA The Museum of Fine Arts, Houston, USA Gernsheim Collection, The University of Texas, Austin, USA Harvard University Museum of Art, Cambridge, USA Stanford University Museum of Art, Stanford, USA The Anne and Jacques Baruch Collection Ltd., Chicago, USA The Art Institute of Chicago, Chicago, USA Portland Art Museum, Portland, USA Fine Nindeenth and Twentieth Century Photography Seattle, Seattle, USA Tokyo Metropolitan Museum of Photography, Tokyo, Japonsko Generalny Konsulat Republiki Czeskiej w Katowicach, Polsko Galerią Bielską BWA w Bielsku-Białej, Polsko Museum Moderner Kunst Wörlen, Wörlen-Passau, Německo
LUŽÁNKY STŘEDISKO VOLNÉHO ČASU
JEDNO SVĚTLO Jindřich Štreit – fotografie Kolektiv autorů s mentálním postižením – keramické kachle ŽIVLY Výstavu pořádají: Lužánky – středisko volného času, Brno Záštitu nad akcí převzal primátor statutárního města Brna Roman Onderka Akce se koná za podpory statutárního města Brna Patronem projektu se stal Jan Budař Autor projektu, výuka: Ilona Kulíková Spolupráce při přípravě projektu a vedení výuky: Marie Krajná Zvláštní poděkování patří Ing. Petru Samohýlovi, Petru Šobotníkovi, Ministerstvu kultury, firmě Delikomat, Spolku Josefa Šímy, Chajovně, Pavlu Křepelovi a všem, kteří pomáhali projekt uskutečnit Anglický překlad: Michaela Kořistová, Kenneth Jacob, Dita Skřivanová Grafická úprava: Ondřej Navrátil Foto Jindřicha Štreita: Jan Zátorský Foto z vytváření a autorů kachlů: archívy SVČ Lužánky a CSS Gaudium Foto kachlů: Michal Czanderle Zpracování životopisu Jindřicha Štreita: Antonín Dufek Zpracování zastoupení ve sbírkách: Ladislav Daněk Videodokumentace a její zpracování: Petr Herzan Výroba velkoformátových fotografií: FOTOGRAFIKS s. r. o., Brno Tisk: PROFI-TISK GROUP s.r.o., Krakovská 14, Olomouc V roce 2011 vydalo Středisko volného času Lužánky v Nakladatelství Pavel Křepela, Dvořákova 635/4, 602 00 Brno 1. vydání Náklad: 700 ks výtisků Speciální edice 30 ks výtisků číslovaných a signovaných Jindřichem Štreitem a Janem Budařem ISBN 978-80-86669-21-2
Jediná spravedlnost n a s v ě t ě j e t a, že slunce svítí pro všechny s t e j n ě.
