ŘÍZENÍ RIZIK VYBRANÉHO PODNIKATELSKÉHO SUBJEKTU

Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání

ŘÍZENÍ RIZIK VYBRANÉHO PODNIKATELSKÉHO SUBJEKTU Risk Management of selected Business Entity Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Svatopluk NEČAS

Autor: Bc. Kateřina PLÍHALOVÁ

Brno, 2010

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta

Katedra financí Akademický rok 2009/2010

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro:

P L Í H A L O V Á Kateřina, Bc.

Obor:

Finanční podnikání

Název tématu:

ŘÍZENÍ RIZIK VYBRANÉHO PODNIKATELSKÉHO SUBJEKTU Risk Management of selected Business Entity

Zásady pro vypracování Problémová oblast: Rizika podnikatelského subjektu.

Cíl práce: Cílem diplomové práce bude charakterizovat, zhodnotit a analyzovat rizika vybraného podnikatelského subjektu a navrhnout jejich ocenění, omezení a optimalizaci.

Postup a použité metody: 1. Studium literárních pramenů a teorie. 2. Zobrazení současného stavu teorie řízení rizika. 3. Posouzení rizika a riziková analýza vybraného podnikatelského subjektu. 4. Řízení rizik vybraného podnikatelského subjektu. 5. Návrh na ocenění, omezení a optimalizaci rizik vybraného podnikatelského subjektu. 6. Vyhodnocení plnění cílů v závěru práce. Použité metody: analýza, syntéza, indukce, dedukce, deskripce.

Rozsah grafických prací:

předpoklad cca 10 tabulek a grafů

Rozsah práce bez příloh:

60 – 70 stran

Seznam odborné literatury: Malá encyklopédia poistenia a pojisťovníctva s cudzojazyčnými ekvivalentmi. Edited by Pavel Chovan - Viktória Čejková. 1. vyd. Bratislava: Elita, 1995. 347 s. ISBN 80-85323-84-2. Ovládání rizika: analýza a management. Edited by Milík Tichý. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2006. xxvi, 396. ISBN 80-7179-415-5. KAFKOVÁ, EVA - KYSELOVÁ, V. Poisťovníctvo. 1. vyd. Košice: Royal Unicorn, 1999. 245 s. ISBN 80-968128-1-5. ČEJKOVÁ, VIKTÓRIA - NEČAS, SVATOPLUK - ŘEZÁČ, FRANTIŠEK. Pojistná ekonomika. 1.vyd. Brno: MU ESF, 2003. 145 s. ISBN 80-210-3288-X. Pojistná teorie. Edited by Jaroslav Daňhel. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2005. 332 s. ISBN 80-86419-84-3. ČEJKOVÁ, VIKTÓRIA - NEČAS, SVATOPLUK. Pojišťovnictví. 2., přepracované. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 131 s. ISBN 80-210-3990-6. Principy pojištění a pojišťovnictví. Edited by Eva Ducháčková. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2003. 178 s. ISBN 80-86119-67-X. Řízení rizik. Edited by Vladimír Smejkal - Karel Rais. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 270 s. ISBN 80-247-0198-7. Slovník bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálových trhů. Edited by Karel Půlpán. [Praha]: Public History, 1998. 328 s. ISBN 80-902193-2-2. Vybrané kapitoly z pojišťovnictví. 1. vyd. Praha : Česká asociace pojišťoven, 1996. 176 s.

Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, v platném znění Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě Vedoucí diplomové práce:

Ing. Svatopluk Nečas

Datum zadání diplomové práce:

6. 3. 2009

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 6. 3. 2009

………………………………………… děkan

J m én o a p ří j m en í au t o ra: Náz ev d i p l o m o v é p ráce: Náz ev p rác e v an gl i čt i n ě: Kat ed ra: Ved o u cí d i p l o m o v é p ráce: R o k o b h aj o b y:

Bc. Kateřina Plíhalová Řízení rizik vybraného podnikatelského subjektu Risk Management of selected Business Entity financí Ing. Svatopluk Nečas 2010

Anotace Předmětem diplomové práce Řízení rizik vybraného podnikatelského subjektu je charakterizovat a analyzovat rizika vybraného podnikatelského subjektu a navrhnout jejich ocenění a optimalizaci pomocí pojištění. První kapitola se zaměřuje na seznámení s teorií analýzy a řízení rizika a dále pak na specifikaci řízení rizik z pohledu pojišťovacího makléře. Druhá kapitola obsahuje charakteristiku vybraného podnikatelského subjektu, zhodnocení rizik ohrožujících jeho činnost, ocenění majetku a následný návrh optimálního pojistného krytí.

Annotation Object of diploma thesis Risk Management of selected Business Entity is to characterize and analyse selected business entity's risks and to propose risk assessment and optimization through the medium of insurance. The first chapter concentrates on theory of risk analysis and risk management and then specifics of risk management from the insurance broker point of view. The second chapter contains characteristics of particular subject, risks threatening the business, assessment of its property and then proposal of optimal insurance cover.

Klíčová slova Riziko, řízení rizik, analýza rizik, pojištění, pojišťovací makléř, optimalizace pojistného krytí.

Keywords Risk, risk management, analysis of risks, insurance, insurance broker, insurance cover optimization.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Řízení rizik vybraného podnikatelského subjektu vypracovala samostatně pod vedením Ing. Svatopluka Nečase a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 29. dubna 2010 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce Ing. Svatopluku Nečasovi za jeho čas věnovaný konzultacím a za poskytnuté rady a odborné připomínky, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji doc. Oldřichu Maškovi za jeho rady z pojistné praxe. Poděkování patří také firmě Satum Czech, s. r. o., se kterou jsem při vypracování diplomové práce spolupracovala.

Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 9 1

RIZIKO – JEHO ŘÍZENÍ A ANALÝZA ................................................................................................ 11 1.1

RIZIKO A JEHO MOŽNÉ DEFINICE ......................................................................................................... 11

1.2

KLASIFIKACE RIZIK ............................................................................................................................. 14

1.2.1

Klasifikace rizik dle jejich charakteristiky .................................................................................... 14

1.2.2

Klasifikace rizik podle jejich velikosti ........................................................................................... 15

1.2.3

Věcná klasifikace rizik podnikatelských subjektů .......................................................................... 16

1.3

DEFINICE A ZÁKLADNÍ POJMY V RÁMCI ŘÍZENÍ RIZIK .......................................................................... 17

1.4

ANALÝZA RIZIK .................................................................................................................................. 19

1.4.1

Obecný postup analýzy rizik ......................................................................................................... 20

1.4.2

Metody analýzy rizik...................................................................................................................... 22

1.5

ROZHODOVÁNÍ O RIZIKU ..................................................................................................................... 23

1.6

FINANČNÍ KRYTÍ RIZIKA ...................................................................................................................... 25

1.6.1

Samopojištění ................................................................................................................................ 26

1.6.2

Finanční krytí rizika úvěrem.......................................................................................................... 26

1.6.3

Finanční krytí rizika pojištěním..................................................................................................... 26

1.6.4

Zhodnocení jednotlivých metod finančního krytí........................................................................... 27

1.7

ŘÍZENÍ RIZIK Z POHLEDU POJIŠŤOVACÍHO MAKLÉŘE ........................................................................... 28

1.7.1

Činnost pojišťovacího makléře ..................................................................................................... 30

1.7.2

Tvorba rizikové zprávy ................................................................................................................. 32

1.7.3

Stanovení požárních komplexů ...................................................................................................... 33

1.7.4

Soupis majetku a jeho rozdělení do požárních komplexů .............................................................. 34

1.7.5

Způsoby stanovení pojistné částky majetku ................................................................................... 35

1.7.6

Způsoby oceňování nemovitostí v pojišťovnictví ........................................................................... 37

1.7.7

Způsoby oceňování movitých věcí v pojišťovnictví ....................................................................... 39

1.7.8

Tvorba pojistného programu ......................................................................................................... 41

1.8

POJISTITELNOST RIZIK A KLASIFIKACE POJIŠTĚNÍ ................................................................................ 41

1.9

SPECIFIKA ŘÍZENÍ RIZIK V RÁMCI POJIŠTĚNÍ MAJETKU ........................................................................ 42

1.9.1

Živelní pojištění ............................................................................................................................. 43

1.9.2

Pojištění přerušení provozu........................................................................................................... 44

1.9.3

Pojištění pro případ odcizení ........................................................................................................ 44

1.9.4

Pojištění strojů a strojních zařízení............................................................................................... 45

1.9.5

Pojištění elektronických zařízení ................................................................................................... 46

1.9.6

Havarijní pojištění......................................................................................................................... 46

1.9.7

Pojištění přepravy zboží ................................................................................................................ 47

1.10

SPECIFIKA ŘÍZENÍ RIZIK V RÁMCI POJIŠTĚNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU .............................................. 47

1.10.1

Obecná odpovědnost................................................................................................................. 48

1.10.2

Pojištění odpovědnosti silničního dopravce ............................................................................. 48

2

ŘÍZENÍ RIZIK PODNIKATELSKÉHO SUBJEKTU – BORS BŘECLAV A.S. ................................53 2.1

HISTORIE FIRMY ..................................................................................................................................53

2.2

ČINNOST FIRMY ...................................................................................................................................54

2.2.1

Divize osobní dopravy ...................................................................................................................55

2.2.2

Divize nákladní dopravy ...............................................................................................................56

2.3

ANALÝZA RIZIK FIRMY BORS BŘECLAV A.S. ......................................................................................56

2.3.1

Živelní rizika ..................................................................................................................................56

2.3.2

Riziko odcizení ...............................................................................................................................58

2.3.3

Rizika vyplývající z činnosti firmy..................................................................................................59

2.4

MAJETEK FIRMY A JEHO OCENĚNÍ ........................................................................................................62

2.4.1

Popis objektu..................................................................................................................................63

2.4.2

Stanovení požárních komplexů.......................................................................................................63

2.4.3

Ocenění majetku.............................................................................................................................65

2.4.4

Určení hodnoty požárního komplexu .............................................................................................69

2.5

POJISTNÝ PROGRAM.............................................................................................................................69

2.5.1

Živelní pojištění..............................................................................................................................69

2.5.2

Pojištění elektroniky.......................................................................................................................70

2.5.3

Pojištění pro případ odcizení.........................................................................................................71

2.5.4

Havarijní pojištění .........................................................................................................................72

2.5.5

Pojištění obecné odpovědnosti.......................................................................................................73

2.5.6

Pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce....................................................................74

ZÁVĚR .................................................................................................................................................................75 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................................................................................................................79 ODBORNÉ PUBLIKACE ........................................................................................................................................79 ODBORNÉ ČLÁNKY ............................................................................................................................................79 INTERNETOVÉ ZDROJE .......................................................................................................................................80 ZÁKONY ............................................................................................................................................................80 OSTATNÍ ZDROJE................................................................................................................................................80 SEZNAM GRAFICKÝCH ZOBRAZENÍ.........................................................................................................81 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................................................81 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................................................81 SEZNAM OBRÁZKŮ .............................................................................................................................................81 SEZNAM PŘÍLOH..............................................................................................................................................82

Úvod Všechny naše činnosti doprovázejí rizika a nejistoty. Žijeme v moderní době, ve které se intenzivně rozvíjí věda a technika a vznikají nové technologie. S tím jsou ovšem spojena také nová rizika, kterým dříve nebylo třeba čelit. Stejně jako je rizikům vystaven každý jedinec, jsou jim vystaveny i podnikatelské subjekty. Na obranu proti nebezpečím a rizikům vznikl rizikový management neboli řízení rizik. Jeho úkolem je případná rizika rozpoznat, analyzovat a ohodnotit, zjistit možné škody nebo ztráty, které mohou tato rizika způsobit. Po vyhodnocení rizik dále pak navrhnout opatření, která by rizika více eliminovala. Metod snižování rizika či jeho finančního krytí je několik. Firma se může riziku vyhnout, pokusit se zmírnit dopad rizika na společnost zavedením nějakého opatření nebo přenést riziko na jiný subjekt. Typickým příkladem přenosu rizika je pojištění. V tomto případě podnikatelský subjekt přesune svá rizika nebo jejich část na pojišťovnu. Pojišťovna mu poskytne finanční náhradu v případě vzniku škody odpovídající podmínkám v pojistné smlouvě.1 Pojištění je pro podnikatelské subjekty ekonomicky významné, neboť podcenění pojištění může firmě při vzniku škody způsobit značné ztráty a při větších škodách i krach firmy. Naopak správně navrhnuté pojištění firmě pomáhá optimalizovat náklady na existující rizika. Přístupů k řízení rizik je více – na rizika je možné se dívat z pohledu podnikatelského subjektu, pojišťovny či pojišťovacího makléře. Podnikatelský subjekt rizika sám řeší, dotýkají se jeho činnosti, mohou mu způsobit neočekávané náklady, škodu či ztrátu. Pojišťovna rizika naopak od podniku přebírá a plyne jí z toho příjem ve formě pojistného. Pojišťovací makléř se na rizika dívá z pohledu třetí osoby a přímo se ho nedotýkají. Může tedy podniku objektivně navrhnout, jak rizika řídit. Diplomová práce se bude zabývat právě řízením rizika podnikatelského subjektu z pohledu pojišťovacího makléře. Pokud si chce podnik sjednat pojištění průmyslových a podnikatelských rizik, obrací se většinou na pojišťovacího makléře. Úkolem pojišťovacího makléře není pouze navrhnout podnikatelskému subjektu pojištění, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jeho činnost zahrnuje velké množství úkolů. Makléř provádí analýzu rizik firmy, jejich kvalifikaci a kvantifikaci, sestavuje rizikovou zprávu. Provádí také oceňování majetku. Na základě

1

JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 9-11, s. 63.

-9-

zjištěných údajů pak teprve klientovi navrhuje pojistný program, tedy návrh doporučených pojištění. Po schválení pojistného programu klientem prezentuje výsledek několika pojistitelům, kteří mu poté předloží své nabídky. Následuje fáze výběru klienta z nabídky více pojišťoven. Tato část práce pojišťovacího makléře už se této diplomové práce netýká, zejména kvůli rozsahu (na trhu je velká nabídka pojistných produktů a nebylo by možné ji zde obsáhnout), ale také z důvodu obsahového přesahu vydefinovaného tématu. Cílem diplomové práce bude charakterizovat, zhodnotit a analyzovat rizika vybraného podnikatelského subjektu a navrhnout jejich ocenění, omezení a optimalizaci. Práce se člení na dvě kapitoly. První kapitola se zaměří na zobrazení současného stavu teorie řízení rizika. Charakterizuje základní pojmy a popíše postupy a metody analýzy rizik a následného rozhodování o riziku. Vzhledem k zaměření práce na řízení rizik z pohledu makléře bude značná část kapitoly věnována seznámení se s jeho činností a s pojištěním, jako jednou z metod finančního krytí rizika podnikatelských subjektů. Druhá kapitola diplomové práce se bude týkat již přímo vybraného podnikatelského subjektu a jeho rizikové analýzy, po které bude následovat ocenění rizik a návrh na jejich optimalizaci formou pojištění. Při vypracování diplomové práce budu spolupracovat s makléřskou pojišťovací společností Satum Czech, s.r.o., která mi poskytne potřebná data k vypracování praktické části zaměřené na konkrétní podnikatelský subjekt. Na přání společnosti bude část diplomové práce utajena, a to z důvodu obsahu důvěrných informací o zvoleném podniku. Při vypracování diplomové práce byly použity metody analýzy, syntézy, deskripce a metoda dotazníkového šetření. Vlastní názory a hodnocení autora jsou zvýrazněny kurzívou.

- 10 -

1 Riziko – jeho řízení a analýza Každý podnikatelský subjekt se v průběhu své činnosti setkává s různými nebezpečími či riziky.2 Projev rizika může firmám způsobit škody či značné ztráty, a je proto důležité umět se s rizikem vypořádat. K tomuto účelu vznikl obor „řízení rizik“, či jinými slovy „rizikový management.“ Řízení rizik se zabývá zkoumáním rizik ohrožujících podnikatelské subjekty, jejich analýzou a návrhem možných řešení, jak rizikům předcházet, nebo je snížit či eliminovat. V následujících podkapitolách budou definovány základní pojmy související s řízením rizik, vysvětlen postup analýzy a rozhodování o riziku a charakterizovány jednotlivé možnosti finančního krytí rizika.

1.1 Riziko a jeho možné definice3 Pojem riziko je definován různě, původně toto slovo pochází údajně ze 17. století, kdy se objevilo v souvislosti s lodní plavbou. Výraz „risico“ v italštině označoval úskalí, kterému se museli mořeplavci vyhnout. Dále se tím vyjadřovalo „vystavení nepříznivým okolnostem“. Starší encyklopedie vysvětlují tento pojem jako odvahu či nebezpečí, případně že „riskovat“ znamená odvážit se něčeho. Teprve později se objevuje i význam ve smyslu možné ztráty. Dnes se rizikem obecně rozumí nebezpečí vzniku škody, poškození, ztráty či zničení, případně nezdaru při podnikání.4 K pojmu riziko neexistuje pouze jedna obecně uznávaná definice, dá se definovat různě, např.:


„Pravděpodobnost či možnost vzniku ztráty, obecně nezdaru.




Variabilita možných výsledků nebo nejistota jejich dosažení.




Odchýlení skutečných a očekávaných výsledků.




Pravděpodobnost jakéhokoliv výsledku, odlišného od výsledku očekávaného.

2

V pojistné teorii se používá pojem „nebezpečí“, v teorii řízení rizika pojem „riziko“.

3

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 66-68.

4

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 90.

- 11 -




Situace, kdy kvantitativní rozsah určitého jevu podléhá jistému rozdělení pravděpodobnosti.




Nebezpečí negativní odchylky od cíle (tzv. čisté riziko).




Nebezpeční chybného rozhodnutí.




Možnost vzniku ztráty nebo zisku (tzv. spekulativní riziko).




Neurčitost spojená s vývojem hodnoty aktiva (tzv. investiční riziko).




Střední hodnota ztrátové funkce.




Možnost, že specifická hrozba využije specifickou zranitelnost systému.“ 5

S rizikem jsou spjaty dva pojmy: 1.

Pojem neurčitého výsledku, o němž se implicitně uvažuje ve všech definicích rizika: výsledek musí být nejistý. O riziku hovoříme, pokud existují alespoň dvě varianty řešení.

2.

Alespoň jeden z možných výsledků je nežádoucí.

V ekonomické a technické literatuře se nejčastěji setkáváme s definicí: „Riziko je pravděpodobná hodnota ztráty vzniklé nositeli, popř. příjemci rizika realizací scénáře nebezpečí, vyjádřená v peněžních nebo jiných jednotkách.“6 Riziko je tedy chápáno jako nebezpečí vzniku určité ztráty. Finanční teorie definuje riziko jako „volatilitu (kolísavost) finanční veličiny (hodnoty portfolia, zisku atd.) okolo očekávané hodnoty v důsledku změn řady parametrů.“7 Riziko je neodmyslitelně spjato také s podnikáním, neexistuje podnikatelský subjekt, který by nebyl vystaven riziku. Riziko podnikatelského subjektu je definováno jako „riziko, které představuje možnost vzniku určité škody v průběhu určité doby, u určitého podnikatelského subjektu (podniku), a to v důsledku anomálie (poruchy) v jeho běžném, normálním, bezporuchovém vývoji.“8

5

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 66.

6

TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 16.

7

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 68.

8

MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 12.

- 12 -

S rizikem v ekonomii je často spojen pojem změny veličiny v čase, která může nabývat oproti očekávaným hodnotám buď pozitivní, nebo negativní odchylky. Podnikatelské riziko má tedy dvě stránky: 

pozitivní – naděje vyššího zisku, úspěchu, uplatnění na trhu apod.,



negativní – nebezpečí horších hospodářských výsledků, ztráta či bankrot.

Každý člověk má k riziku jiný vztah a hodnocení rizika je do jisté míry ovlivněno subjektivním vnímání každého jedince. Zatímco někdo riziko vyhledává, jiný se mu bude snažit co nejvíce vyhnout. Co se týká vnímání rizika v podnikatelském subjektu, obecně se uvádějí tři přístupy podnikatele či manažera k riziku:9 Averze – podnikatel se sklonem k averzi se snaží vyhýbat rizikovým projektům a preferuje ty, které zaručují dobré výsledky bez rizika nebo pouze s minimálním rizikem, často i za cenu vyšších nákladů. Sklon k riziku – podnikatel se sklonem k riziku vyhledává nebezpečí, protože se tím snaží o využití spekulativních rizik. Vybírá tedy projekty s vyšším rizikem, u kterých se mu také nabízí vyšší zisk. Zároveň je tu ale nebezpečí, že nastane větší ztráta. Neutrální postoj – rovnováha mezi averzí a sklonem k riziku. Co se týká výše rizika, mají na ni vliv dvě vlastnosti rizik – četnost (frekvence) a závažnost. Pokud se tyto vlastnosti dají dohromady, převažují dvě situace: 1.

„Velký počet různých rizikových situací, v nichž existuje vysoká četnost a nízká závažnost rizika.

2.

Malý počet různých rizikových situací, v nichž existuje nízká četnost a vysoká závažnost rizika.“10

To v praxi znamená, že nejčastěji nastávají zanedbatelné a malé škody a k značným škodám obvykle dochází pouze zřídka.

9

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 93, TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 132.

10

MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 13.

- 13 -

1.2 Klasifikace rizik Stejně jako existuje mnoho definic rizika, existuje i mnoho způsobů, jak rizika třídit a kategorizovat. Třídění rizik je při řízení podnikatelského subjektu velmi důležité, protože tak subjekt může získat o riziku lepší představu a lépe se pak proti němu bránit. Rizika lze třídit podle jejich vlastností, velikosti či podle jejich věcné podstaty. Následující text se bude věnovat klasifikaci rizik podle různých hledisek a jejich charakteristice.

1.2.1 Klasifikace rizik dle jejich charakteristiky11 Rizik existuje velké množství a u každého z nich lze pozorovat odlišné vlastnosti a charakteristiky. Podle nich je možné rozdělit rizika do skupin na rizika:


Interní a externí

Členění rizik na interní a externí vychází z toho, jestli je riziko zapříčiněno podnikem samotným (interní riziko), či zda bylo zapříčiněno okolím podniku (externí riziko).


Ovlivnitelná a neovlivnitelná

Na ovlivnitelná rizika může podnikatel či management podnikatelského subjektu působit a pokusit se je ovlivnit ve svůj prospěch. Neovlivnitelná rizika se ovlivnit nedají a působí nezávisle na vůli podnikatele či managementu.


Předvídatelná a nepředvídatelná

V případě předvídatelného rizika je management schopen odhadnout, jestli riziko nastane a je možné ho předvídat (např. kolísání finančního trhu). Pokud je riziko nepředvídatelné, nelze určit, zda se projeví.


Hmotná a nehmotná

O hmotném riziku hovoříme tehdy, je-li nějak měřitelné. Nehmotná rizika souvisí s duševní činností nebo nečinností, označují se také jako psychologická rizika.

11

MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 14-26, TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 17-18.

- 14 -




Skutečná a spekulativní

Skutečné (neboli čisté) riziko je vázáno na události, jejichž výsledek je vždy nepříznivý. Spekulativní riziko je riziko podstupované s cíleným záměrem, motivem je zisk z rizika. Toto riziko je nepojistitelné.


Systematická a nesystematická

Systematická rizika jsou taková, která se mění v závislosti na vývoji ekonomiky a ohrožují všechny podnikatelské subjekty na trhu. Nesystematická rizika se vztahují na konkrétní podnik či podnikatelské projekty.


Pojistitelná a nepojistitelná

Pojistitelné riziko je riziko, které jsou pojišťovny ochotny přebírat, jedná se o úplatné přenesení rizika na třetí osoby. Nepojistitelné riziko není možné pojistit.

1.2.2 Klasifikace rizik podle jejich velikosti Klasifikaci rizik podle jejich velikosti může být provedena třístupňovým systémem nebo pětistupňovým systémem. Pro účel této diplomové práce postačí rozlišení rizik pomocí třístupňového systému na rizika malá, střední a velká. Tato klasifikace probíhá na základě jejich závažnosti a četnosti. Malá rizika neomezují fungování podniku, střední rizika představují větší ztráty, ale podnik se s nimi dokáže vyrovnat. Velká rizika jsou schopna způsobit takovou škodu, která podnik dlouhodobě ohrozí či může vést dokonce k jeho bankrotu. V následující tabulce je uvedeno členění rizik v závislosti na jejich četnosti a závažnosti. Členění rizik v závislosti na jejich četnosti a závažnosti

četnost

Tabulka 1

3 2 1

S M M 1

V S M 2 závažnost

V V S 3

Pramen: Vlastní konstrukce podle MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 19.

- 15 -

1.2.3 Věcná klasifikace rizik podnikatelských subjektů Z pohledu podnikatelského subjektu je třídění rizik podle jejich věcného obsahu nejdůležitější. Rizika jsou rozdělena podle toho, jakých stránek fungování podnikatelského subjektu se týkají. I v tomto případě existuje více způsobů třídění rizik, jedním z nich je třídění na:


„rizika výrobní vyplývající z možnosti poruch ve výrobních postupech a zařízeních, vstupních materiálech, energiích a výrobcích,




rizika ekonomická založená na poruchách v tocích a přeměnách aktiv a pasiv podniku,




rizika obchodní spočívající v poruchách zejména prodeje výrobků a služeb, a také jejich nákupu,




rizika informační uvažující poruchy v informačních souborech a operacích,




rizika sociální týkající se anomálních situací života pracovních kolektivů i jednotlivých pracovníků,




rizika technická navazující na možnost poruch v inovační činnosti podniku,




rizika logistická předpokládající poruchy v dopravě, skladování, třídění či balení materiálů, zboží, případně energií.“12

Jiným způsobem klasifikace rizik podle věcné podstaty je třídění rizik na:


„základní rizika, mezi které patří živelní rizika, riziko přerušení provozu a odpovědnosti za škody,




operační rizika, spojená s každodenní činností,




finanční rizika, související s platbami a příjmy v penězích,




strategická rizika, týkající se rozhodnutí, ovlivňujících obchodní politiku.“13

Je samozřejmé, že tyto klasifikace neplatí pro každý podnikatelský subjekt, upravují se podle konkrétní situace podniku a jeho zaměření.

12

MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 24-25.

13

JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 61.

- 16 -

1.3 Definice a základní pojmy v rámci řízení rizik14 „Řízení rizik je proces, při němž se subjekt snaží zamezit působení již existujících i budoucích faktorů a navrhuje řešení, která pomáhají eliminovat účinek nežádoucích vlivů a naopak umožňují využít příležitosti působení pozitivních vlivů.“15 Je to proces zkoumající rizika, kterým je podnikatelský subjekt vystavován, tato rizika analyzuje a kvantifikuje. Součástí procesu řízení rizik je rozhodovací proces, vycházející z analýzy rizika. Jeho cílem je navrhnout možná řešení, která pomohou eliminovat účinky nežádoucích vlivů a zabránit tak ztrátám. Řízení rizik zpravidla zahrnuje:16 1.

analýzu rizik,

2.

výběr strategie rozhodování o riziku,

3.

monitorování a dokumentace výsledků.

Před bližším seznámením s řízením rizik je nejprve nutné definovat základní pojmy, které se v teorii řízení rizik používají. Jedná se o pojmy aktivum, hrozba, zranitelnost, protiopatření a riziko.


Aktivum

Aktivem se nazývá vše, co má pro subjekt nějakou hodnotu, jiným slovem se dají aktiva označit jako majetek subjektu. Dělí se na hmotná (nemovitosti, stroje, cenné papíry, peníze apod.) a na nehmotná (informace, autorského práva apod.). Základní charakteristikou aktiva je hodnota aktiva. Tu je možné vyjádřit buď objektivně (např. pořizovací cenou) nebo subjektivně (podle důležitosti aktiva pro podnikatele). Hodnota aktiva se mění v závislosti na úhlu pohledu hodnocení a může být zmenšena působením hrozby.

14

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 70-73.

15

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 112.

16

JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 61-64.

- 17 -

„Při hodnocení aktiva se berou v úvahu především následující hlediska: 1.

pořizovací náklady či jiná hodnota aktiva,

2.

důležitost aktiva pro existenci či chování subjektu,

3.

náklady na překlenutí případné škody na aktivu,

4.

rychlost odstranění případné škody na aktivu,

5.

jiná hlediska (mohou být specifická případ od případu).“17

Další charakteristikou aktiva je zranitelnost, která bude charakterizována dále.


Hrozba

Hrozba (neboli nebezpečí) je síla, událost, aktivita nebo osoba, která může způsobit podnikatelskému subjektu škodu či ztrátu. Hrozbou může být například požár, přírodní katastrofa, krádež zařízení, změna kursu měny apod. Škoda, kterou způsobí hrozba při působení na aktivum, se nazývá dopad hrozby. Dopad hrozby je možné určit podle absolutní hodnoty ztrát, do které jsou zahrnuty náklady na znovuobnovení činnosti aktiva nebo náklady na odstranění následků dané škody. Základní charakteristikou hrozby je její úroveň. Ta se hodnotí podle následujících faktorů:






nebezpečnost – schopnost způsobit škodu,



přístup – pravděpodobnost působení hrozby na aktivum,



motivace - zájem ohrozit aktiva.

Zranitelnost

Zranitelnost je vlastnost aktiva, která umožňuje uplatnění hrozby. Vzniká všude tam, kde dochází k interakci mezi hrozbou a aktivem. Základní charakteristikou zranitelnosti je její úroveň. Úroveň zranitelnosti aktiva se hodnotí podle následujících faktorů:

17



citlivost - náchylnost aktiva na poškození danou hrozbou,



kritičnost - důležitost aktiva pro podnikatelský subjekt.

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 70.

- 18 -




Protiopatření

Jako protiopatření můžeme označit cokoliv, co bylo speciálně navrženo pro zmírnění působení hrozby, snížení zranitelnosti nebo dopadu hrozby. Cílem protiopatření je předejít vzniku škody nebo zmírnit následky vzniklé škody. Z hlediska analýzy rizik je protiopatření charakterizováno efektivitou a náklady. Efektivita protiopatření vyjadřuje, nakolik protiopatření sníží účinek hrozby. Mezi náklady na protiopatření je možné zařadit náklady na pořízení, zavedení a provozování protiopatření. Náklady i efektivita jsou důležitými parametry při výběru protiopatření. Optimálním řešením je protiopatření s vysokým účinkem a nízkými náklady.


Riziko

Ve smyslu předchozích definic riziko vyjadřuje míru ohrožení aktiva, míru nebezpečí, že se uplatní hrozba a dojde k nežádoucímu výsledku vedoucímu ke vzniku škody. Velikost rizika je vyjádřena jeho úrovní. Riziko vzniká vzájemným působením hrozby a aktiva. Úroveň rizika je určena hodnotou aktiva, zranitelností aktiva a úrovní hrozby a je snižována pomocí protiopatření. Při návrhu protiopatření je důležité, aby náklady vynaložené na snížení rizika byly přiměřené hodnotě chráněných aktiv (případně hodnotě škod vzniklých dopadem hrozby). To vede ke stanovení referenční úrovně rizika, tedy hranice míry rizika, která určuje, zda se bude rizikem podnik zabývat nebo ne. Měla by být stanovena na takové úrovni, aby byl dopad hrozby zanedbatelný. Riziko nižší než je referenční úroveň se prohlásí za zbytkové riziko a nepodnikají se proti němu žádná protiopatření.

1.4 Analýza rizik Analýza rizik je první krok v procesu řízení rizik. Jedná se o „proces definování hrozeb, pravděpodobnosti jejich uskutečnění a dopadu na aktiva, tedy stanovení rizik a jejich závažnosti.“18 Je to základní prvek rizikového inženýrství a je nutnou podmínkou rozhodování o riziku.

18

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 93.

- 19 -

Předmětem je projekt, cílem je minimalizace možných škod a snaha vyhnout se ztrátám. K tomu jsou ale potřebné patřičné podklady, které je nutné na základě analýzy rizik vytvořit a získat tak informace pro ovládání rizika a pro rozhodování o riziku. Na počátku analýzy je vhodné položit si následující otázky:19 -

Jaké nepříznivé události mohou nastat?

-

Jaká je pravděpodobnost jejich výskytu?

-

Pokud nastane nějaká nepříznivá událost, jaké může způsobit následky?

Pomocí těchto otázek lze následně stanovit okruhy, které analýza rizik zpravidla zahrnuje. Jedná se o: 1.

„identifikaci aktiv – vymezení posuzovaného subjektu a popis aktiv, které vlastní,

2.

stanovení hodnoty aktiv – určení hodnoty aktiv a jejich významu pro subjekt, ohodnocení možného dopadu jejich ztráty, změny či poškození na existenci či chování subjektu,

3.

identifikaci hrozeb a slabin – určení druhů událostí a akcí, které mohou ovlivnit negativně hodnotu aktiv, určení slabých míst subjektu, které mohou umožnit působení hrozeb,

4.

stanovení závažnosti hrozeb a míry zranitelnosti – určení pravděpodobnosti výskytu hrozby a míry zranitelnosti subjektu vůči dané hrozbě.“20

1.4.1 Obecný postup analýzy rizik 21 Podnikatelský subjekt většinou neřeší pouze jedno riziko, ale zabývá se obvykle větším počtem rizik. Ta představují pro daný subjekt hrozbu a je nutné provést jejich analýzu a následně navrhnout řešení. Nejdříve je ale nutné vysvětlení vztahů a souvislostí v analýze rizik.

19

TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 125.

20

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 70.

21

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 75-81, TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 127-161.

- 20 -

Mechanismus uplatnění rizika probíhá takto: 

Hrozba využije zranitelnosti, překoná protiopatření a způsobí škodu na aktivu.



Aktivum motivuje svou hodnotou útočníka k aktivaci hrozby. Před hrozbou jsou aktiva chráněna protiopatřeními. Pokud dojde k působení hrozby, vyznačuje se aktivum určitou zranitelností vůči hrozbě.



Protiopatření chrání aktiva, pomáhá odhalit hrozby, zmírňuje jejich následky působení hrozby na aktivum nebo brání jejich projevu.

Na počátku analýzy rizik je potřeba stanovit, jaká aktiva do analýzy zahrneme a jaká ne. K tomu slouží hranice analýzy rizik, která odděluje aktiva, která budou zahrnuta do analýzy, od aktiv ostatních. Při stanovení hranice analýzy se vychází zejména ze záměrů managementu. Dále následuje identifikace aktiv a stanovení jejich hodnoty. Identifikace spočívá v sepsání všech aktiv ležících uvnitř hranice analýzy rizik. Posuzování hodnoty aktiv je založeno na velikosti škody způsobené zničením či ztrátou aktiva. Hodnota aktiva se obvykle stanovuje podle nákladů, které byly vynaloženy na jeho pořízení (pořizovací cena, reprodukční pořizovací cena). Pokud aktivum přináší firmě zisky, vychází jeho hodnota z výnosů. Do hodnoty aktiva se také promítá to, zda je aktivum jedinečné nebo jednoduše nahraditelné. Aktiv je ve firmě velké množství, proto lze snížit jejich počet seskupením aktiv podle různých hledisek. Aktiva se mohou seskupit podle ceny, účelu, kvality apod. a vytvoří tak skupiny aktiv s podobnými vlastnostmi. Každá skupina potom vystupuje pouze jako jedno aktivum. Po identifikaci aktiv následuje identifikace hrozeb a jejich analýza. Mezi hrozby řadíme ty, které by mohly ohrozit alespoň jedno z aktiv podniku. Při identifikaci hrozeb se vychází z tzv. seznamu hrozeb. Tento seznam lze sestavit podle literatury, odvodit z vlastních zkušeností, z analýzy subjektu apod. Hrozby lze identifikovat například podle zdroje nebezpečí. Tím může být člověk, to znamená, že zdroj nebezpečí má původ v lidském jednání (např. technologická nebezpečí, nebezpečí odcizení aj.). Druhým zdrojem nebezpečí je příroda, sem spadají zejména živelní nebezpečí. Může dojít také ke kombinaci obou zdrojů nebezpečí.

- 21 -

Při analýze hrozeb se hodnotí každá hrozba vůči každému aktivu, případně skupině aktiv. Pokud se hrozba na dané aktivum vztahuje, je třeba určit úroveň hrozby vůči aktivu a úroveň zranitelnosti aktiva. Při stanovení úrovně se vychází z faktorů ovlivňujících úroveň hrozby (nebezpečnost, motivace a přístup). U úrovně zranitelnosti aktiva to jsou pak faktory citlivost a kritičnost. Na analýzu hrozeb mají vliv také používaná protiopatření, ta snižují úroveň hrozby i zranitelnosti. Výsledkem analýzy hrozeb je potom seznam dvojic „hrozba-aktivum“ se stanovenou úrovní hrozby a zranitelnosti. Může se stát, že nevíme, zda zkoumaný jev nastane. V takovém případě je třeba k popisu jevu doplnit, s jakou pravděpodobností tento jev může nastat. Abychom mohli počítat s pravděpodobnostmi, musíme určit, zda je analyzovaný jev náhodný či nikoliv, zda patří do určitého intervalu pravděpodobnosti či zda jej můžeme vyloučit, jaké jsou jeho pravděpodobnostní charakteristiky. Po určení pravděpodobnosti jevu následuje měření rizika. Riziko je v každé situaci jiné, někdy může být větší, jindy menší. Jak ho ale změřit? Výše rizika vyplývá z hodnoty aktiva, úrovně hrozby a zranitelnosti aktiva. Ovlivňuje ho také četnost a závažnost případných ztrát. Kvantifikaci rizika je možné provést dvěma způsoby, buď pomocí analytických odhadů na základě matematicko-statistických metod a pravděpodobnostní analýzy či pomocí empirických odhadů založených na zkušenosti. Empirických odhadů je využíváno zejména v případech, kdy nelze veličiny přesně změřit a jejich velikost se tedy určuje pouze odhadem vyjádřeným na základě zkušeností. Při charakteristice velikosti se v těchto případech užívají výrazy typu „riziko malé, střední nebo velké“, nebo vyjádření pomocí stupnice 1 až 10.

1.4.2 Metody analýzy rizik22 V analýze rizik existují dva základní přístupy - kvantitativní a kvalitativní metody vyjádření veličin analýzy rizik. Používá se buď jeden z těchto přístupů, nebo jejich kombinace. Přístupy se od sebe liší způsobem vyjádření veličin, s nimiž se v analýze rizik pracuje.

22

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010,

s. 108-111.

- 22 -

Kvalitativní metody se vyznačují tím, že rizika jsou vyjádřena v určitém rozsahu (např. pomocí bodové stupnice <1 až 10>, pomocí pravděpodobností <0; 1> nebo slovně <malé, střední, velké>). Úroveň je určována obvykle kvalifikovaným odhadem. Výhodou kvalitativních metod je především jednoduchost a rychlost, jsou ale více subjektivní. Nevýhodou jsou obvykle problémy v oblasti zvládání rizik. Tím, že chybí jednoznačné finanční vyjádření, nelze přesně posoudit přijatelnost finančních nákladů nutných k eliminaci hrozby. Z kvalitativních metod se nejčastěji používá metoda účelových interview. „Kvantitativní metody jsou založeny na matematickém výpočtu rizika z frekvence výskytu hrozby a jejího dopadu. Vyjadřují dopad obvykle ve finančních termínech (např. „tisíce Kč“). Nejčastěji

je

vyjádřeno

riziko

ve

formě

roční

předpokládané

AnnualizedLossExpectancy – ALE), která je vyjádřena finanční částkou.“

ztráty

(anglicky

23

Výhodou kvantitativních metod je větší přesnost oproti kvalitativním metodám. Nevýhodou je větší náročnost na čas a úsilí, dále pak vysoce formalizovaný postup, jenž může vést k tomu, že nebudou postihnuta specifika posuzovaného subjektu. Na rozdíl od kvalitativních metod však poskytují finanční vyjádření rizik, které je výhodnější pro jejich zvládání. Při provádění kvantitativní analýzy rizik se obvykle používají speciální programy, často disponující databází informací, ve kterých je metodika a postup provádění analýzy rizik již zapracován.

1.5 Rozhodování o riziku24 Po analýze rizik, zahrnující identifikaci nebezpečí a kvantifikaci rizika, přichází na řadu rozhodování o riziku spojené s výběrem vhodných protiopatření. Volba opatření závisí na více okolnostech, především však na finančních a lidských zdrojích a dále na proveditelnosti opatření. Některá rizika se totiž omezit ani odstranit nedají.

23

SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s.109.

24

TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 229-237, SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 130-139.

- 23 -

Podnikatelský subjekt může při řízení rizika využít následujících možností, případně jejich kombinaci:25


Vyhnutí se riziku neboli eliminace rizika znamená zbavit se jeho zdroje. Příkladem může být např. zrušení rizikového provozu a nakupování výrobků raději u cizí firmy, tím ale vzniká nové riziko závislosti na cizím subjektu. Eliminace rizika také není možná ve všech případech.




Zmírnění dopadu rizika na společnost neboli zavedení opatření, která budou riziko snižovat. Jedná se o nejčastější postup rozhodování o riziku. Je ale nutné provést kontrolu, zda vynaložené náklady na snížení rizika odpovídají výhodám, které z toho plynou. Je tedy třeba optimalizovat náklady na riziko.




Přenesení rizika na třetí subjekt, nejčastější formou je pojištění.

Po rozhodnutí o rizicích a zavedení příslušných opatření je nutné za nějaký čas prověřit, s jakými výsledky jsou tato opatření využívána v praxi. Důležitá je také opětovná kontrola, zda se nevyskytla další rizika. Jiným způsobem je rozdělení metod rozhodování o riziku do čtyř základních strategií – strategie „Take, Treat, Transfer, Terminate“, neboli „převezmi, ošetři, předej, ukonči“.


Strategie „Take“

Při strategii „Take“ si je subjekt vědom možných rizik a jejich následků, ale rozhodne se riziko převzít bez provedení protiopatření. Pokud nastanou důsledkem realizace nebezpečí nějaké škody, kryje je subjekt z vlastních rezerv. K této strategii se přistupuje, pokud neexistují žádné atraktivnější varianty řízení rizika či pokud subjekt nechce vynaložit značné náklady na zavedení protiopatření. Subjekt by však měl mít dost zdrojů k úhradě případných škod.


Strategie „Treat“

Strategie „Treat“, neboli ošetření rizik, má tři základní formy. Prevence, jejímž cílem je předcházet možným nebezpečím či být připraven na realizaci nebezpečí. Dále je to diverzifikace rizika, neboli přeskupení rizik v portfoliu tak, aby se celkové riziko portfolia

25

JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 63-64.

- 24 -

zmenšilo nebo aby se v portfoliu nenacházelo žádné extrémní riziko. Poslední formou je alokace rizik, což je účelné přidělení rizik osobám, které jsou schopny ho nejlépe ovládat. Cílem této strategie je buď odstranit příčiny rizika, nebo snížit jeho nepříznivé důsledky.


Strategie „Transfer“

Jedná se o přenesení rizika na třetí osobu, která za převzetí rizika požaduje nějakou úplatu, či má přímo zájem na převzetí rizika. Typickým příkladem této strategie je pojištění, neboli přenesení rizik na pojišťovnu. Ta za poskytovanou pojistnou ochranu požaduje úhradu pojistného. Dalšími příklady může být odkup pohledávek, faktoring a forfaiting, bankovní záruky, obchodní smlouvy mezi podnikatelskými subjekty stanovující přesné podmínky dodávek, leasing apod.


Strategie „Terminate“

Tato strategie se řadí mezi krajní opatření řízení rizika. Subjekt se s riziky nemůže vyrovnat jinými způsoby, a proto raději projekt ukončí. Tím ale na sebe bere riziko neúčasti na riziku a může se tak připravit o případný zisk z projektu.

1.6 Finanční krytí rizika26 „Finanční krytí rizika představuje vytvoření finančních zdrojů, které se použijí na odstranění ztrát způsobených neočekávanou událostí konkrétního rizika.“27 Jde tedy o další ze způsobů řízení rizika. Finanční krytí rizika je možné realizovat:


samopojištěním,




úvěrem,




rozložením rizika na více subjektů: 

dohodou o vzájemné pomoci,



vytvářením společných finančních zdrojů,

26

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F., Pojistná ekonomika, 2004, s. 49-53.

27

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F., Pojistná ekonomika, 2004, s. 49.

- 25 -



vytvořením spolků nebo družstev,



pojištěním v komerčních pojišťovnách.

Následující text podrobněji charakterizuje jednotlivé typy finančního krytí rizika.

1.6.1 Samopojištění Samopojištění představuje tvorbu vlastních rezerv menšími podnikatelskými subjekty, nebo fondů většími podniky, které slouží k finančnímu krytí rizika. Jedná se o způsob finančního krytí rizika vlastními zdroji, které slouží k úhradě případných ztrát. Pokud se podnikatelé rozhodnou pro samopojištění, předpokládají, že pro ně převod do fondu bude méně nákladný než komerční pojištění. Výhodou samopojištění je přímý zájem podnikatelského subjektu na snížení předpokladu vzniku škody formou preventivních opatření. Samopojištění lze kombinovat i s pojištěním, kdy si část rizika ponechá pojištěný na vlastní vrub. Jedná se o tzv. spoluúčast. Spoluúčast představuje dohodnutou výši škody, kterou si pojištěný hradí sám. Udává se buď konkrétní částkou, nebo jako procentní část pojistného plnění. Častá formulace v pojistné smlouvě je spoluúčast procentní, nejméně však uvedená částka. Do tohoto limitu pojišťovna neplní a malé škody si podnik hradí sám. Kombinace samopojištění s pojištěním představuje ve své formě rozložení rizika mezi více subjektů.

1.6.2 Finanční krytí rizika úvěrem Úvěr je metoda finančního krytí rizika, která se realizuje až po vzniku ztráty. Nevyžaduje tedy tvorbu rezervy z vlastních peněžních prostředků a je možné je použít na investiční účely. Tento přístup však nevede k systematickému řízení rizika. O riziko se začíná podnik zajímat až tehdy, když mu nastane škoda nebo ztráta a podceňuje se tak prevence. Problém, který může v tomto případě nastat je, že věřitel odmítne poskytnout úvěr nebo ho neposkytne v potřebné výši a podnik tak nezíská potřebné prostředky k úhradě ztráty. Čerpání úvěru je také nákladné, neboť žadatel musí kromě zapůjčené částky uhradit věřiteli i úroky, které částku podstatně navýší.

1.6.3 Finanční krytí rizika pojištěním „Pojištění je prostředek, pomocí kterého se ztráty několika pojištěných rozloží mezi všechny pojištěné. Jde o právní vztah, při kterém na sebe pojišťovna přebírá závazek, že pojištěnému poskytne pojistné plnění za událost, která odpovídá sjednaným pojistným podmínkám. Za - 26 -

poskytnutí pojistné ochrany požaduje pojišťovna od pojištěného odměnu v podobě pojistného. Z toho pojišťovna tvoří pojistné rezervy na vyplácení pojistných plnění.“28 Účelem pojištění je odstranit nebo alespoň zmírnit nepříznivé důsledky nahodilých událostí. Ty mohou vznikat působením přírodních sil (živelní události) nebo činností či chováním lidí a nelze určit, kdy a zdali vůbec nastanou. Pojištění má dvě roviny, ekonomickou a právní. Z ekonomického pohledu je možné pojištění charakterizovat jako „vytváření peněžní rezervy, sloužící k úhradě potřeb nebo škod, které vzniknou pojištěným subjektům z nahodilých událostí.“29 Tato rezerva se vytváří z pojistného, tedy z prostředků, které pojištění platí za poskytovanou pojistnou ochranu. Právní rovina tvoří souhrn práv a povinností všech účastníků. Pojištěný má právo na základě pojistné smlouvy na pojistné plnění, nastane-li pojistná událost a pojistitel má povinnost mu toto plnění poskytnout. Tím, že poskytuje pojištěnému pojistnou ochranu, vzniká pojistiteli právo na pojistné, které má pojistník povinnost platit v plné výši a včas. Pojištění je jedním z nejčastějších způsobů přenosu rizika na specializovanou osobu, v managementu rizik mu proto musí být věnována velká pozornost. Pojmy týkající se pojišťovnictví jsou uvedeny v příloze č. 1.

1.6.4 Zhodnocení jednotlivých metod finančního krytí Při výběru možnosti finančního krytí rizika je důležité zvážit, která z metod bude pro podnikatele nejefektivnější. Je třeba stanovit, jak velká ztráta může působením rizika vzniknout či jaká může být frekvence jednotlivých událostí. Samopojištění je vhodný způsob finančního krytí pro malá rizika s nízkou frekvencí. Rezervy vytvořené samopojištěním mohou krýt jednu vzniklou ztrátu, ale nebudou zřejmě dostatečné pro krytí větších či opakovaných ztrát. Podnikatel tedy může ušetřit na pojistném, ale pokud nastane větší škoda, může mu to způsobit značné ztráty. Při samopojištění nedochází k uplatnění jednoho ze základních principů pojištění, a to rozložení rizika.

28

CHOVAN, P., ČEJKOVÁ, V. Malá encyklopédia poistenia a poisťovníctva s cudzojazyčnými ekvivalentmi,

1995, s. 121. 29

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F., Pojistná ekonomika, 2004, s. 15.

- 27 -

Krytí rizik pomocí úvěrů sice nevyžaduje tvorbu rezerv, a je tedy možné využít tyto peněžní prostředky jinak, na druhou stranu jde o velmi nákladné finanční krytí rizika. Čerpání úvěru je spojeno s úroky, které značně navýší celkovou výši půjčené částky. Podnikatelský subjekt také vůbec neřeší prevenci a o krytí rizika se začne zajímat až po vzniku škody. Pokud mu z nějakého důvodu nebude poskytnut úvěr, bude se muset vyrovnávat se ztrátou. Pojištění přináší výhodu v přesunutí rizika na pojišťovnu, podnikatelský subjekt tedy nemusí tvořit vlastní zdroje na pokrytí možných ztrát. Představuje sice náklady ve formě pojistného, ale podnikatelskému subjektu přináší pocit jistoty, že v případě škody dostane vyplaceno pojistné plnění. Vyplacení pojistného plnění není závislé na dosud zaplaceném pojistném a je vyplaceno, kdykoliv nastane škoda (při splnění podmínek pojistné smlouvy). Je závislé pouze na stanoveném pojistném limitu ve smlouvě. Následující část diplomové práce bude zaměřena výhradně na krytí rizik pojištěním, neboť se jedná o nejefektivnější způsob finančního krytí rizik. Podnikatelský subjekt má kryta i velká rizika a nehrozí mu riziko nedostatku finančních prostředků v případě opakované škody. Práce je zaměřena na řízení rizik podnikatelských subjektů z pohledu pojišťovacího makléře. Následující podkapitola pojišťovacího makléře definuje a popíše jeho činnost a postup při analýze rizik klienta a následném návrhu pojištění.

1.7 Řízení rizik z pohledu pojišťovacího makléře Pokud se podnikatelský subjekt rozhodne krýt rizika pomocí pojištění, většinou využívá služeb pojišťovacího makléře. Jedná se o zprostředkovatele pojištění, který kromě zprostředkovatelské činnosti nabízí klientovi i provedení rizikově analýzy, poradenskou činnost týkající se oblasti řízení rizik apod. Zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví je v České republice upravena zákonem č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Zprostředkovatelskou činností se podle zákona č. 38/2004 Sb. rozumí odborná činnost spočívající v:


předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv nebo zajišťovacích smluv,




provádění přípravných prací směřujících k uzavření pojistných nebo zajišťovacích smluv,

- 28 -




uzavírání pojistných nebo zajišťovacích smluv jménem a na účet pojišťovny nebo zajišťovny, pro kterou je tato činnost vykonávána,




pomoci při správě pojištění a vyřizování nároků z pojistných nebo zajišťovacích smluv.

Prvním typem je zprostředkovatel závislý, to znamená, že vykonává zprostředkovatelskou činnost pro jednu konkrétní pojišťovnu a nabízí pouze její produkty. Druhým typem je nezávislý zprostředkovatel, který je samostatnou fyzickou nebo právnickou osobou nabízející pojištění. Zkoumá rizika klientů a podle toho jim nabízí pojištění pro ně nejvýhodnější. Kromě toho poskytuje klientům poradenské služby, oceňování rizik apod. Za svoji práci dostává provizi, která je obsažena v pojistném. Nezávislý zprostředkovatel se také označuje pojmem pojišťovací makléř. Následující text obsahuje stručnou charakteristiku pojišťovacího makléře. Pojišťovací makléř: -

je ve své činnosti vázán obsahem smlouvy uzavřené se zájemcem o pojištění nebo zajištění (dále jen "klient"),

-

v závislosti na obsahu smlouvy s klientem zpracovává komplexní analýzy pojistných rizik, návrhy pojistných nebo zajistných programů, poskytuje konzultační a poradenskou činnost, provádí správu uzavřených pojistných nebo zajišťovacích smluv, sleduje lhůty k jejich revizi, spolupracuje při likvidaci pojistných událostí,

-

musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a mít vyšší kvalifikační stupeň odborné způsobilosti dle zákona,

-

je odměňován pojišťovnou nebo zajišťovnou, nebylo-li s příslušnou pojišťovnou a pojistníkem dohodnuto jinak,

-

může vybírat pojistné nebo zprostředkovávat plnění z pojistných smluv je oprávněn přijímat pojistné nebo zprostředkovávat plnění z pojistných smluv,

-

30

musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem této činnosti.30

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., Pojišťovnictví, 2006, s. 95-98.

- 29 -

1.7.1 Činnost pojišťovacího makléře 31 V praxi makléři působí jako zprostředkovatelé a konzultanti při řešení otázek pojištění pro klienta a při přípravě plánů i praktické aplikaci rizikového managementu. Makléř kontaktuje, na rozdíl od jiných pojišťovacích zprostředkovatelů, široké spektrum pojistného trhu, a nabízí tak klientovi možnost výběru mezi produkty a pojistiteli. Pomáhá klientovi orientovat se v široké nabídce pojistných produktů a vzhledem k jeho zkušenostem a přehledu v této oblasti umožňuje navrhnout nabídku „na míru“ klientovi. Postup činnosti pojišťovacího makléře popisují následující body:


provedení analýzy rizika u podnikatelského subjektu, který má zájem o pojištění, vypracování rizikové zprávy pro pojišťovny;




stanovení požárních komplexů a ocenění majetku podnikatelského subjektu;




návrh pojistného programu, který probíhá v úzké spolupráci s klientem, řešení možných alternativních verzí pojistného programu;




získání nabídky od pojišťoven, pomoc klientovi s vyhodnocením nabídek a výběrem optimální varianty;




analýza a příprava pojistné smlouvy včetně pojistných podmínek a dodatků, vysvětlení jednotlivých pasáží klientovi;




diskutování s klientem, pokud je potřeba provést ještě nějaké změny, projednání případných návrhů změn s pojistiteli;




vypracování přehledu pojistek pro klienta a jeho pravidelná inovace;




provozování servisní činnosti, sledování změn v majetkové oblasti, sledování nových okolností týkajících se rizikové situace;




pravidelné schůzky s klientem, případně jeho zástupci, podávání informací o novinkách, zastupování klienta při jednáních s pojišťovnou;

31

JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 27-30.

- 30 -




sledování pojistného programu klienta, upozornění při blížícím se konci platnosti jednotlivých pojistek;




informování klienta o vývoji pojistného trhu;




poskytnutí pomoci klientovi, pokud dojde ke vzniku škody;




shromažďování údajů o škodách a kontrolování, zda pojistitel likviduje škody včas a platí pojistné plnění v stanovené výši, či zda vrací přeplatky pojistného;




příprava návrhů na úpravu pojistného programu a plány rizikového managementu, obnova pojištění s dostatečným předstihem.

Hlavním úkolem práce pojišťovacího makléře je sestavit pojistný program navazující na program rizikového managementu. Následuje jednání s klientem, kterou z nabídek pojistného programu zvolí. Důležitým kritériem je pro každou firmu samozřejmě cena, nemělo by to být ale jediné kritérium při výběru. Důležité je také posouzení rozsahu krytí, limitů plnění, výše spoluúčasti či kvality pojistitele. Informace o kvalitě pojistitele získá klient zejména od makléře, který ho informuje o finanční spolehlivosti pojistitele. Ví o tom, jak rychle pojistitel zvládá likvidaci škodních událostí, či zda včas poskytuje pojistná plnění a dokáže tedy klientovi s přihlédnutím k jeho potřebám poradit při výběru. Makléř sjedná po domluvě s klientem pojištění u zvoleného pojistitele, podpisem pojistných smluv však jeho práce nekončí. I poté poskytuje své služby, informuje klienta, sleduje aktuálnost pojistného programu. Pokud nastane klientovi pojistná událost, je povinen mu pomoci shromáždit všechny potřebné podklady a vést jednání s pojistiteli, aby mohlo dojít co nejdříve k likvidaci škody a výplatě pojistného plnění. Tato činnost makléře je velmi důležitá, protože klienti uzavírají pojištění právě z důvodu získání finanční náhrady v případě vzniku škody. Odměňování makléře probíhá zpravidla ve formě provizí ze zaplaceného pojistného, tyto provize mu poskytuje pojišťovna, je ale možná také přímá platba od klientů za jednotlivé úkony či za odpracovaný čas, případně kombinace obou způsobů odměny. Pojišťovací makléře v ČR sdružuje od roku 1994 Asociace českých pojišťovacích makléřů, která dbá na dodržování etických principů obchodu a korektního chování všech účastníků.

- 31 -

1.7.2 Tvorba rizikové zprávy 32 Při rizikové analýze podnikatelského subjektu zkoumá makléř rizika, která s činností subjektu souvisí. Pro podnikatelské subjekty patří mezi nejdůležitější rizika týkající se majetku (živelní rizika, riziko odcizení, apod.), případně odpovědnostní rizika. Při posuzování výše rizika se zpravidla zkoumá zejména: 

„hodnota majetku (movitého i nemovitého),



místo pojištěného majetku,



podnikatelské zaměření,



technické, technologické a provozní podmínky podnikání firmy,



konstrukční, požární, vodovodní odolnost budov, strojů, materiálů,



bezpečnost práce,



ekologie provozu firmy,



profesní specializace apod.“33

Výsledkem analýzy rizik je riziková zpráva. Jedná se o dokument zpracovaný většinou pojišťovacím makléřem, který slouží jako doklad prozkoumání nebezpečí a rizik objektu. Informace v ní použité získává makléř od klienta zejména formou interview nebo pomocí dotazníků. Tyto informace jsou poté roztříděny, zkontrolovány a případně doplněny a nakonec zpracovány do výsledného protokolu. Rizikové zprávy o stavu rizik klientů jsou obvykle zpracovávány pro potřeby pojišťoven, ale mohou je vyžadovat i jiné instituce. Mezi základní okruhy otázek analyzovaných v rizikové zprávě patří: -

popis objektu - hodnocení hlavních nemovitostí, prostorové rozmístění,

-

vlastnické vztahy,

-

vstupy do systému - důležitá média a energie, lidské zdroje,

32

JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 74-76, Interní materiály společnosti Satum Czech, s.r.o., TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 195,

33

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F., Pojistná ekonomika I, 2004, s. 32.

- 32 -

-

výroba a výrobní operace,

-

výstupy ze systému - suroviny, výrobky, služby,

-

zajištění provozu systémů – plány údržby a kontroly, skladování,

-

požární ochrana a ostraha – způsoby zabezpečení proti nebezpečím,

-

pojistné události v předchozím období,

-

místa možného ohrožení,

-

zmírnění přerušení provozu,

-

pravděpodobná maximální škoda.

Riziková zpráva je dále využita při tvorbě pojistného programu, který navrhuje makléř pro klienta. Tvorbě pojistného programu předchází řada úkonů, nutných pro získání všech potřebných informací o klientovi, jeho majetku a možných rizicích. Aby mohl makléř navrhnout klientovi vhodný způsob pojištění, je důležité provést přehled majetku klienta a ocenění rizik, která mohou daný podnikatelský subjekt postihnout. Makléř má pro rozbor těchto rizik stanoveny základní úkoly, jak postupovat. O konkrétních postupech makléře při oceňování rizik pojednávají následující podkapitoly.

1.7.3 Stanovení požárních komplexů34 Nejprve je třeba vyhodnotit protipožární zabezpečení a stanovit požární komplexy. Jedná se o rozsáhlou část přípravy pojištění. Makléř vychází z plánku daného podniku, pomocí kterého identifikuje místa s vyšší koncentrací budov. Podle účelu stavby lze určit, zda se v ní nachází movitý majetek, zásoby, stroje, elektronika apod. Lokalita je pak rozdělena do tzv. požárních komplexů. Jedná se o systém budov, které jsou navzájem propojeny a od ostatních prostorově odděleny. Minimální vzdálenost mezi stěnami dvou komplexů je 10 m, u vyšších budov je minimální vzdálenost rovna výšce vyššího objektu, ale vzdálenost 20 m je dostačující pro všechny případy. Tato vzdálenost se požaduje také pro sklady hořlavých kapalin. Většinou se do jednoho požárního komplexu zařazují budovy, které mají mezi sebou vzdálenost do 30 metrů.

34

JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 82-84, Interní materiály společnosti Satum Czech, s.r.o.

- 33 -

Zpravidla je možné určit hlavní požární komplex, který bývá většinou největší a ve kterém se soustřeďuje největší část majetku společnosti. Dále se makléř zabývá odolností budov v areálu, konstrukcí budov a jejich rozměry či materiály, které byly při stavbě použity. Vyhodnocuje, zda opatření a používané systémy proti živelnímu nebezpečí odpovídají místním podmínkám a zda jsou dostatečné. K hodnocením jsou přiloženy také fotodokumentace a tabulky s charakteristikou objektů. Hodnocení makléře je pro pojišťovnu důležité, protože jí pomůže udělat si přesnější obrázek o riziku, které má převzít do pojištění. Při stanovování požárního komplexu je třeba ještě určit maximální možnou škodu (Maximum Possible Loss – MPL) . Určuje se za předpokladu nejpříznivějších podmínek pro rozvoj požáru, předpokládaného selhání všech protipožárních zařízení a neuskutečněného zásahu požárních jednotek. Požár je zastaven pouze nepřekonatelnými překážkami nebo nedostatkem hořlavého materiálu. Maximální možná škoda vyčísluje hodnotu staveb, strojů, zařízení a zásob celého požárního komplexu. Dalším typem škody je pravděpodobná maximální škoda (Probable Maximum Loss – PML). „Je to ta, s níž se při nějaké události s přihlédnutím k daným rizikům musí při opatrném způsobu uvažování počítat. Zohledňuje již jistá opatření požární ochrany a rovněž zásah požárních sborů.“35 Třetím typem je odhadovaná maximální škoda (Estimated Maximum Loss - EML). „Je to škoda, která se může přihodit za normálních podmínek provozu, při funkčnosti všech instalovaných požárních systémů, přičemž mimořádné okolnosti, které by mohly podstatně změnit riziko, se neberou v úvahu.“36

1.7.4 Soupis majetku a jeho rozdělení do požárních komplexů37 Další částí přípravy pojištění je sestavení a vyhodnocení ekonomických podkladů. Na rozdíl od požárního vyhodnocení, které se mění jen minimálně, je toto vyhodnocení nutno vždy provést od začátku. Makléř již má zpracovanou požární zprávu a prohlídku areálu a ví, kde se

35

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F., Pojistná ekonomika I, 2004, s.47

36

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F., Pojistná ekonomika I, 2004, s.48

37

Interní materiály společnosti Satum Czech, s.r.o.

- 34 -

co nachází a jak je areál rozdělen na požární komplexy. Makléř obdrží od klienta seznam hmotného investičního majetku, který je ve vlastnictví klienta. Seznam musí obsahovat inventární čísla, pořizovací cenu, rok pořízení, členění dle středisek a dle míst pojištění. Tento seznam je důležitý pro výpočet pojistné hodnoty a pojistných částek. Pro lepší výpočet je vhodné majetek rozdělit do skupin dle roku pořízení a také podle zařazení do požárních komplexů. Pokud je stanoven pouze jeden požární komplex, je výpočet jednodušší. Je nutné zkonzultovat s klientem rozsah pojištění, tedy jaké věci si bude přát pojistit a jaké ne. Následuje oceňování movitého i nemovitého majetku. Pojišťovací makléř si může zvolit oceňování z více způsobů, o jednotlivých metodách oceňování pojednávají podrobně následující podkapitoly. Podnikatel může pojistit jednotlivé věci z majetku, či soubor věcí. V případě pojištění souboru věcí se pojištění vztahuje na všechny věci, které v okamžiku vzniku pojistné události náleží k danému souboru. V pojistné smlouvě musí být určena pojistná částka nebo limit pojistného plnění, na které je věc nebo soubor věcí pojištěn. Určení pojistné částky za soubor věcí spočívá ve stanovení hodnoty jednotlivých položek a jejich následném součtu.38 Pojistná částka za soubor věcí PČS je tedy:39 n

PČS = ∑ Pi = P1 + P2 + P3 + ... + Pn 1

Je-li pojištěno několik souborů, určí se pojistná částka pro každý soubor samostatně.

1.7.5 Způsoby stanovení pojistné částky majetku Základním typem pojištění je pojištění na plnou (pojistnou) hodnotu. Při stanovení pojistné částky se vychází z co nejpřesnějšího určení pojistné hodnoty majetku, což je dle zákona o pojistné smlouvě „nejvyšší možná majetková újma, která může v důsledku pojistné události nastat.“ Pojistné plnění se tedy poskytuje až do výše pojistné hodnoty majetku.

38

DOLEČEK, Marek . BusinessInfo.cz [online]. 3.8.2009 [cit. 2010-03-02]. Pojistné smlouvy - soukromé

pojištění věci a jiného majetku. Dostupné z WWW: . 39

NEMEČEK, A., JANATA, J., Oceňování majetku v pojišťovnictví, 2010, s. 8.

- 35 -

Při výpočtu pojistné hodnoty je důležité znát cenu majetku. U nových věcí se jedná o pořizovací cenu, u věcí starších je nutný přepočet na novou cenu, což je „cena, za kterou lze v daném místě a v daném čase věc stejnou nebo srovnatelnou znovu pořídit jako věc stejnou nebo novou, stejného druhu a účelu.“ Časovou cenou je pak „cena, kterou měla věc bezprostředně před pojistnou událostí; stanoví se z nové ceny věci, přičemž se přihlíží ke stupni opotřebení nebo jiného znehodnocení anebo k zhodnocení věci, k němuž došlo její opravou, modernizací nebo jiným způsobem.“40 Pojistnou částkou v pojištění majetku je tedy jeho pojistná hodnota. U věcí movitých se pojistná hodnota stanovuje podle nové ceny, za kterou lze danou věc pořídit na trhu. Nová cena movitých věcí je tedy tržní cena. Při pojištění věcí nemovitých (budov, staveb apod.) je jejich pojistnou hodnotou také nová cena. Nelze ale pořídit stejnou budovu na trhu, proto se nová cena budov a staveb uvádí jako „finanční částka, která umožní rovnocennou náhradu budovy v případě poškození nebo úplného zničení.“41 Pokud je hodnota movité či nemovité věci snížena pod určitou hodnotu (uvádějí pojistné podmínky), pojistnou hodnotou věci se stává časová cena. Může se stát, že je klientem stanovená hodnota majetku nebo pojištěné věci nižší než hodnota požadovaná k obnově věci, pojistné krytí tedy neodpovídá pojištěnému riziku. Tato skutečnost se označuje jako podpojištění. Základ pro výpočet a stanovení výšky pojistného byl nižší, než objektivní stanovení rizika. To má vliv na výpočet pojistného plnění v případě pojistné události. Pojišťovna sníží pojistné plnění v takovém poměru, v jakém bylo stanoveno nižší pojistné. Opakem je přepojištění, kdy je pojistná částka vyšší než pojistná hodnota.42 Kromě pojištění na plnou hodnotu je možné pojištění na první riziko. U tohoto pojištění je definovaná pojistná částka, která udává horní limit pojistného plnění. Tento typ pojištění se využívá v případech, kdy obvykle nastávají pouze malé škody, nebo pokud nelze přesně určit výši pojistné hodnoty (např. měnící se množství peněz). Pojištění na první riziko se využívá např. při pojištění proti odcizení, kdy pojištěný odhadne maximální škodu a nepojišťuje veškerý majetek.

40

Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů, § 3.

41

NEMEČEK, A., JANATA, J., Oceňování majetku v pojišťovnictví, 2010, s. 7.

42

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F., Pojistná ekonomika I, 2004, s. 34

- 36 -

1.7.6 Způsoby oceňování nemovitostí v pojišťovnictví Nemovitosti jsou v § 119 Občanského zákoníku definovány jako „pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.“ V pojišťovnictví se navíc rozlišuje mezi budovou a stavbou. „Budovami se rozumí stavby prostorově soustředěné a navenek převážně uzavřené obvodovými stěnami a střešními konstrukcemi, s jedním nebo více ohraničenými užitkovými prostory. Stavbami inženýrskými a speciálními pozemními jsou stavby dopravní, vodní, pro rozvod energií a vody, kanalizace, věže, stožáry, komíny, plochy a úpravy území, studny a další stavby speciálního charakteru.“43 Pro oceňování majetku podnikatelských subjektů je ještě důležitým pojmem „hala“. „Halou se rozumí stavba o jednom nebo více podlažích, ve kterých souhrn jednotlivých volných vnitřních prostorů, vymezených svislými konstrukcemi, podlahou a spodním lícem stropních nebo nosných střešních konstrukcí, činí více než dvě třetiny obestavěného prostoru stavby.“44 Stanovení nové ceny pro budovy a haly (oceňování staveb nákladovým způsobem)45 Vzorec pro výpočet nové ceny pro budovy pro pojištění je odvozen od vzorce uvedeného v § 3 vyhlášky o oceňování majetku č.3/2008 Sb. Výpočet nové ceny stavby jako pojistné hodnoty se provádí ze vztahu: ZCUP = ZC ⋅ K 1 ⋅ K 2 ⋅ K 3 ⋅ K 4 ⋅ K 5 ⋅ K ip ,

kde ZCUP je základní cena upravená pro pojištění (Kč/m3), ZC – základní cena podle účelu použití stavby (Kč/m3), K1 – koeficient přepočtu základní ceny podle druhu konstrukce, K2 – koeficient přepočtu základní ceny podle velikosti průměrné zastavěné plochy, K3 – koeficient přepočtu základní ceny podle průměrné výšky (počet podlaží), K4 – koeficient vybavení stavby,

43

NEMEČEK, A., JANATA, J., Oceňování majetku v pojišťovnictví, 2010, s. 66.

44

NEMEČEK, A., JANATA, J., Oceňování majetku v pojišťovnictví, 2010, s. 66.

45

NEMEČEK, A., JANATA, J., Oceňování majetku v pojišťovnictví, 2010, s. 67-78.

- 37 -

K5 – koeficient polohový, Kip – koeficient změny ceny staveb – aktuální cenový index ČSÚ. Pak nová cena stavby pro pojištění CNP bude: CNP = ZCUP ⋅ OP ,

kde OP je obestavěný prostor. V praxi se pro výpočet upravené základní ceny pro pojištění často používá zjednodušený vzorec ZCUP = ZC ⋅ K 1 ⋅ K i , kdy se ostatní koeficienty pokládají za rovny 1. Tento způsob výpočtu však může způsobit u hal přepojištění a u budov a nadstandardní vybavenosti podpojištění. Koeficienty uvedené ve vzorcích jsou uvedeny v přílohách oceňovací vyhlášky. Oceňování staveb indexovou metodou46 Oceňování pomocí indexové metody patří mezi nejjednodušší způsoby. Pro novou cenu platí vztah: CNP = PC ⋅ K i ,

kde PC je pořizovací cena stavby z rozvahy majetku pojišťovaného podnikatelského subjektu, Ki – cenový index stavebních děl – aktuální cenový index ČSÚ.

Hodnoty cenových indexů jsou uvedeny v příloze 2. Za pořizovací cenu se považuje hodnota prvního uvedení investice do užívání a její součástí jsou veškeré náklady související s pořízením nové stavby. Výpočet podle tohoto vzorce je možné provést pouze tehdy, pokud je pořizovací cena skutečně hodnota prvního uvedení investice do užívání. Pokud ne, může to vést ke špatnému výsledku a je nutné použít raději nákladovou metodu oceňování.

46

NEMEČEK, A., JANATA, J., Oceňování majetku v pojišťovnictví, 2010, s. 81-82.

- 38 -

Oceňování staveb kombinovanou metodou47 Kombinovaná metoda využívá výhod obou předchozích metod. Je pro ni důležitý podrobný záznam evidence majetku, neboť vychází z pořizovací ceny stavby a bere v úvahu i hodnoty stavebních úprav, které na stavbě proběhly (přístavby, nástavby a vestavby, rekonstrukce a další stavební úpravy). Nová cena stavby CNP je potom výsledkem součtu upravené pořizovací ceny a stavebních úprav, které byly vynásobeny příslušnými cenovými indexy. U staveb, u nichž nebyly provedeny stavební úpravy, se nová cena stavby vypočítá pomocí indexové metody.

1.7.7 Způsoby oceňování movitých věcí v pojišťovnictví 48 Při oceňování movitých věcí se nejčastěji jednotlivé položky majetku seskupují do souboru movitých věcí a pojistná částka pro soubor movitých věcí je dána součtem jednotlivých položek. Soubor zpravidla obsahuje velké množství prvků. Do movitých věcí se zařazuje dlouhodobý hmotný majetek. Jedná se o majetek, jehož cena je vyšší než 40 000 Kč a doba použitelnosti delší než 1 rok. Mezi hlavní části majetku podnikatelských subjektů patří stroje a technologické linky u výrobních podniků, vozový park u dopravních podniků. Dále pak tvoří značnou část hmotného majetku nábytek, výpočetní technika a ostatní vybavení budov. Při oceňování movitých věcí je možné použít jeden ze tří hlavních způsobů oceňování. Hodnota nové ceny může být: 

pořizovací cenou nové movité věci stejného typu, pokud je oceňovaná věc na trhu,



přepočtem pořizovací ceny,



přepočtem kurzu měn, je-li oceňovaná věc z dovozu.

První případ oceňování je použitelný pouze u omezeného počtu věcí, na zbytek majetku je nutné použít jednu z dalších metod.

47

NEMEČEK, A., JANATA, J., Oceňování majetku v pojišťovnictví, 2010, s. 83-88.

48

NEMEČEK, A., JANATA, J., Oceňování majetku v pojišťovnictví, 2010, s. 95-96.

- 39 -

Přepočet pořizovací ceny49 Nová hodnota se vypočítá obdobě jako pomocí indexové metody u nemovitostí. Nová cena je určena rovnicí: CN = PC ⋅ K i , kde PC je pořizovací cena stavby z rozvahy majetku pojišťovaného podnikatelského subjektu, Ki – cenový index inflace podle ČSÚ, tabulka s indexy je uvedena v příloze 2. Pokud je podnikatelský subjekt neplátce DPH, je nutné ještě celý vztah vynásobit příslušným koeficientem, tedy sazbou DPH. Tento vztah lze použít pro každou položku zvlášť, ale i pro soubor věcí s použitím globálního cenového indexu za průmysl ČR. Výpočet nových cen přepočtem pořizovací ceny je pokládán za nejlepší metodu výpočtu pojistné částky. Přepočet kurzu měn50 Metoda přepočtu kurzu měn se používá pro oceňování strojů z dovozu investičního charakteru. Cena dovezeného majetku závisí na poměru kurzu zahraniční měny k české koruně a také na koeficientu inflace v zemi výrobce. Obecně pro novou cenu dovezeného stroje platí:

CN = CT ⋅ K it +

KURZ H ⋅ K iz ⋅ (PC − CT ) , KURZ P

kde CT je úhrnná finanční částka nezávislá na dovozu; cena v tuzemsku obsahuje zejména dopravní náklady v tuzemsku, stavební práce spojené se zabudováním strojů, montážní práce spojené s instalací strojů a jiné náklady, Kit

– koeficient inflace v tuzemsku,

Kiz

– koeficient inflace v zemi výrobce,

49

NEMEČEK, A., JANATA, J., Oceňování majetku v pojišťovnictví, 2010, s. 96-97.

50

NEMEČEK, A., JANATA, J., Oceňování majetku v pojišťovnictví, 2010, s. 98.

- 40 -

PC

– pořizovací cena stroje při předání do užívání,

KURZH

– devizový kurz měny v čase oceňování stroje,

KURZP

– devizový kurz měny v čase předání stroje do užívání.

1.7.8 Tvorba pojistného programu Po analýze rizik a jejich ocenění může makléř navrhnout klientovi vhodný pojistný program. Makléř s klientem prodiskutuje, o jaké pojistné produkty by měl zájem, jaké zvolí pojistné částky, připojištění, výši spoluúčasti atd. Řeší se různé alternativy pojistného programu, makléř uzpůsobuje pojistné produkty konkrétním potřebám klienta. Po dohodě na konečné verzi pojistného programu následuje srovnání nabídek komerčních pojišťoven. Touto částí činnosti makléře se však už diplomová práce z důvodu rozsahu nezabývá.

1.8 Pojistitelnost rizik a klasifikace pojištění Jak již bylo uvedeno výše, rizika je možné dělit podle různých kritérií. V rámci pojišťovnictví je důležité především rozdělení rizik na pojistitelná a nepojistitelná. Všechna rizika nemusí nastat se stejnou pravděpodobností, proto si pojišťovna určuje, která rizika se jí vyplatí pojistit a která už ne. Pojistitelná rizika jsou taková, při kterých existuje možnost stanovení pravděpodobnosti škody a její ocenění rizikového vyrovnání v rámci dostatečně velkého pojistného kmene a musí splňovat následující kritéria:51


riziko musí být identifikovatelné – to znamená, že musí být určena příčina, která vedla ke vzniku pojistné události.




ztráta z realizace rizika musí být vyčíslitelná, k vyčíslení ztrát slouží pojišťovnám stanovená pravidla nebo oceňovací tabulky,




riziko musí být pro pojišťovnu ekonomicky přijatelné, riziko musí být dobře plošně a časově rozložené, aby pojištění bylo v rámci dostatečně velkého pojistného kmene ekonomicky vyrovnané.




projev rizika musí být náhodný – nelze předem zjistit, zda se riziko projeví a jakou způsobí ztrátu. Výjimkou je životní pojištění, kdy pojistná událost nastane vždy.

51

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., Pojišťovnictví, 2006, s. 16-18.

- 41 -

Rizika, která tato kritéria nesplňují, jsou nepojistitelná. Typickým příkladem nepojistitelných rizik jsou válečné události, terorismus, jaderná rizika apod. Stejně jako existuje velké množství rizik, existuje také velké množství druhů pojištění, které se vztahují k daným rizikům. Každá pojišťovna nabízí rozsáhlé portfolio produktů a klient si tak může vybrat produkt, který mu vyhovuje a který ho nejlépe ochrání před možnými škodami. Pro lepší orientaci v produktech a jednotlivých pojištěních je důležité jejich třídění a klasifikace. Pojištění můžeme členit podle více kritérií, jedním z nich je forma vzniku pojištění. Podle tohoto kritéria se pojištění dělí na smluvní a zákonné. Ve smluvním pojištění vzniká pojistný vztah na základě uzavření pojistné smlouvy. Můžeme jej dále rozdělit na dobrovolné (subjekt se sám rozhodne uzavřít pojištění a zabezpečit se tak proti riziku) a povinné (povinnost uzavřít pojistnou smlouvu je daná právním předpisem). U zákonného pojištění vzniká pojistný vztah pouze na základě právního předpisu a pojistná smlouva se neuzavírá. Zákon v tomto případě určuje všechny náležitosti pojištění a není tedy možné zvolit si pojišťovnu dle svého výběru, jako tomu je u smluvního povinného pojištění. Právě z tohoto důvodu však od těchto pojištění moderní ekonomiky upouští a nahrazují je pojištěními smluvně povinnými, které ponechávají pojištěnému i pojistiteli možnost volby. Nejčastěji používaným členěním je však členění podle předmětu pojištění, či podle pojistného odvětví. V tomto případě rozlišujeme pojištění majetku, pojištění odpovědnosti za škodu a pojištění osob. Tato pojistná odvětví se dále člení na skupiny pojištění a dále pak na jednotlivé pojistné produkty, členění probíhá podle pojištěných subjektů či podle stejných nebo podobných rizik. Následující podkapitoly diplomové práce se zaměří na specifika řízení rizik v rámci pojištění majetku a odpovědnosti za škodu a charakterizují základní pojistné produkty pojistného programu pro podnikatelské subjekty.

1.9 Specifika řízení rizik v rámci pojištění majetku Pojištění majetku patří k základním pojistným produktům. Specializuje se na rizika, která mohou způsobit škody na majetku fyzických i právnických osob. Dělí se na pojištění věcí (movitých a nemovitých), na pojištění zásob a na pojištění zájmů (pohledávek, úvěrů, vkladů, - 42 -

zisků apod.) Pojištění majetku se dělí na různá odvětví a pojistné produkty. Pro účel této diplomové práce jsou důležité především ty, které se zaměřují na pojišťování průmyslových a podnikatelských rizik. Mezi pojištění majetku pro podnikatelské subjekty se řadí: 

živelní pojištění,



pojištění přerušení provozu (šomážní pojištění),



pojištění pro případ odcizení,



pojištění strojů a strojních zařízení,



pojištění elektronických zařízení,



havarijní pojištění,



pojištění přepravy zboží aj.

Speciálním případem je pojištění All risk, které kryje veškerá rizika kromě rizik uvedených ve výlukách. Následující podkapitoly podrobně charakterizují jednotlivé typy pojistných produktů majetkového pojištění podnikatelských subjektů. Vzhledem k zaměření praktické části na podnikatelský subjekt provozující dopravní činnost, budou v následující podkapitole popsána zejména pojištění s tím související, případně další pojistné produkty důležité pro pojištění jiných podnikatelských subjektů.

1.9.1 Živelní pojištění52 Pojištění živelních rizik patří mezi nejzákladnější pojištění, neboť se jedná o rizika, která ohrožují majetek nejčastěji. Mezi živelní rizika patří požár, blesk, výbuch, vichřice, povodeň a záplava, krupobití, zemětřesení a další. Zpravidla se pojišťuje veškerý majetek, tedy movité věci i nemovitosti. Pojištění je možné sjednat na všechna rizika, nebo na vyjmenovaná rizika. Pojištění na vyjmenovaná rizika obsahuje základní skupinu rizik, která je možné pojistit, souhrnně se označuje jako sdružené riziko FLEXA (Fire, Lightning, EXplosion, fall of Aircraft – tedy požár, úder blesku, výbuch, pád letadla). K těmto rizikům je možné se pojistit

52

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., Pojišťovnictví, 2006, s. 32-33, JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 76-78.

- 43 -

i na další živelní nebezpečí, např. vichřici, povodeň, záplava, krupobití, zemětřesení, pád stromu, záplava vodou z vodovodního potrubí apod.

1.9.2 Pojištění přerušení provozu53 Pojištění přerušení provozu navazuje na majetkové pojištění a hradí ztráty, které vzniknou podnikatelskému subjektu při přerušení provozu v důsledku pojistné události. Vztahuje se na případy úplného nebo částečného přerušení provozu firmy nebo podnikatele. Toto přerušení činnosti může být způsobeno například živelnou událostí, případně poškozením stroje nebo elektronického zařízení. Podmínkou je sjednání pojištění věcné škody, na jejímž základě má být hrazena ztráta z přerušení provozu. Z pojištění je hrazen ušlý zisk a stálé náklady, které firma vynakládá i v případě zastaveného nebo omezeného provozu. Mezi tyto náklady patří mzdy zaměstnanců, poplatky za elektřinu, vodu, plyn, teplo, telefon apod. Jinými slovy lze říci, že účelem tohoto pojištění je uhradit pojištěnému ztrátu výrobního zisku a fixních nákladů, za sjednanou dobu ručení při jeho podnikání, a náklady vynaložené na obnovení provozu. Pojištění přerušení provozu je specifické tím, že si pojištěný určuje dobu vyplácení pojistného plnění. Většinou bývá tato doba jeden rok, ale může být i více. Je to doba potřebná k vzpamatování podniku ze škody, k postupnému obnovení plné kapacity a obratu podniku. Pomocí pojistného plnění se podnik snaží dostat do situace, v jaké by se nacházel, kdyby ke škodě nedošlo.

1.9.3 Pojištění pro případ odcizení54 Jedná se o pojištění movitých věcí, cenností a peněz proti odcizení nebo loupeži. Podmínkou je, že pachatel musí při odcizení věci překonat překážky nebo opatření, která chrání majetek před krádeží. Při loupeži navíc pachatel používá i násilí, aby mohl věc odcizit. Pojišťovny obvykle vyžadují určitý stupeň zabezpečení podle toho, na jaké předměty se vztahuje pojistná

53

ČEJKOVÁ, V., MARTINOVIČOVÁ, D., Pojišťovnictví, 2004, s. 38, PÁLENÍK, V., Základy pojišťování především průmyslových a podnikatelských rizik, 2007, s. 98, JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 80-81.

54

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., Pojišťovnictví, 2006, s. 36, PÁLENÍK, V., Základy pojišťování především průmyslových a podnikatelských rizik, 2007, s. 101-102, JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 79.

- 44 -

ochrana. Čím vyšší pojistná částka, tím je nutné lepší zabezpečení. Nejpřísnější bezpečnostní opatření si vyžadují cennosti a zejména hotovostní peníze. Způsob zabezpečení je stanoven v pojistné smlouvě, rozlišuje se zabezpečení mechanické, elektronické a fyzické. Mechanické zabezpečení představuje použití např. kvalitního oplocení, odolných dveří s bezpečnostními zámky, mříží nebo ochranných fólií na oknech apod. Elektronické zabezpečení spočívá v použití kamerových a poplašných systémů, magnetických kontaktů na okna a dveře, různých detektorů a čidel, tísňových tlačítek pro přivolání pomoci apod. Posledním stupněm zabezpečení je fyzická ostraha, kontrolující situaci přímo na místě formou pravidelných obchůzek areálu. Pojištění pro případ odcizení se často sjednává na menší částky, než je plná hodnota majetku, neboť pojištěný ví, že potenciální zloděj má šanci odnést jen omezené množství věcí. Jedná se o tzv. krytí „základní škody“ či „pojištění prvního rizika“. Toto pojištění se také často sjednává se spoluúčastí. Pojišťovny v těchto případech samozřejmě požadují nižší pojistné. K pojištění odcizení lze obvykle sjednat připojištění vandalismu. Vandalismem se rozumí úmyslné poškození či zničení majetku.

1.9.4 Pojištění strojů a strojních zařízení55 Strojní pojištění se vztahuje na poškození strojů a strojních zařízení, které bylo způsobeno jejich provozem, týká se zejména vnitřního mechanického poškození (např. lomem, deformací, zadřením, uvolněním, apod.) a elektrické poruchy. Do pojištění jsou zahrnuty i poškození způsobené nesprávnou obsluhou, údržbou nebo opravou, škody způsobené při přepravě stroje či při jeho montáži. V podstatě se pojišťuje poškození nebo zničení stroje a zařízení jakoukoli událostí, která omezuje nebo vylučuje jejich funkčnost, výjimky jsou uvedeny ve výlukách z pojištění. Z pojištění jsou vyřazeny stroje starší 10 let v době sjednání smlouvy. Pojištění strojů a strojních zařízení využívají především výrobní subjekty.

55

JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 78, ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., Pojišťovnictví, 2006, s. 33.

- 45 -

1.9.5 Pojištění elektronických zařízení56 Jedná se o specifický druh pojištění na bázi „all risk“. Pojištění elektroniky poskytuje pojistnou ochranu proti veškerým náhlým a nepředvídaným věcným škodám, které nejsou součástí výluk uvedených v pojistných podmínkách. Předmětem pojištění jsou jednotlivá elektronická zařízení nebo soubory elektroniky. Podnikatelské subjekty toto pojištění hojně využívají zejména pro pojištění počítačové techniky (PC, zálohovací zdroje, servery, atd.) a běžné kancelářské techniky (faxy, kopírky, atd.). Pojištění se vztahuje na škody způsobené živelními riziky, provozem, elektrickou energií, lidským faktorem atd.

1.9.6 Havarijní pojištění57 Jedná se o smluvní pojištění motorových vozidel a jejich částí pro případ poškození, zničení či odcizení. Obecně ho lze zařadit mezi pojištění majetku či dopravní pojištění. Jeho úkolem je poskytnutí pojistného plnění majiteli nebo držiteli vozidla, pokud nastane pojistná událost. Havarijní pojištění je možné sjednat jako plné pojištění, v takovém případě se jedná o pojištění typu „all risk“ a kryje škody způsobené živelní událostí, odcizením, vandalismem či dopravní nehodou. Druhým typem je omezené pojištění, které nekryje riziko odcizení, nebo naopak kryje pouze toto riziko. Mezi výluky, které se na toto pojištění obvykle vztahují, patří kromě obecných výluk například poškození motoru či pneumatik, škody vzniklé používání vozidla (přirozené opotřebení, koroze), řízení vozidla pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek, nebo řízení bez řidičského oprávnění. Pojištění lze sjednat pro území České republiky či pro celou Evropu.

56

Chartis - Czech Republic [online]. 2010 [cit. 2010-03-17]. Pojištění elektroniky. Dostupné z WWW:

. CZECH INSURANCE AGENCY s.r.o. [online]. 2004 [cit. 2010-03-17]. Pojištění elektroniky. Dostupné z WWW: . 57

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., Pojišťovnictví, 2006, s. 35-36,

SLEZÁK, Vít. Co vám pojišťovna při havárii (ne)zaplatí?. IDnes.cz : Finance [online]. 10. 2. 2005, [cit. 201005-03]. Dostupný z WWW: , ŠIKL, Petr. Havarijní pojištění: když budete bourat. FinExpert.cz [online]. 4. 1. 2006, [cit. 2010-05-03]. Dostupný z WWW: .

- 46 -

Pojišťovny využívají dvou způsobů pojištění motorových vozidel. Jde buď o pojištění na novou cenu vhodné pro nová vozidla, nebo o pojištění na časovou (obecnou) cenu vhodné pro starší vozidla. Do výpočtu obecné ceny vstupuje více parametrů (pořizovací cena, stáří vozidla, typ vozidla, počet najetých kilometrů, zabezpečení, mimořádná výbava apod.). Obecnou cenu zpravidla určuje soudní znalec. Pokud nastane pojistná událost, je nutný přepočet na cenu v době pojistné události. Vzhledem k tomu, že hodnota vozidel se velmi rychle snižuje, nevyplatí se pojišťovat starší ojeté vozidlo na novou cenu. Pojištěný by zbytečně platil vysoké pojistné. K havarijnímu pojištění nabízí pojišťovny možnost sjednání doplňkových připojištění, např. pojištění čelního skla, zavazadel, úrazové připojištění přepravovaných osob a jiné. Pojištění se obvykle sjednává se spoluúčastí.

1.9.7 Pojištění přepravy zboží58 Pojištění přepravy poskytuje dva druhy pojistného krytí – majetkové a odpovědnostní. Základní pojištění přepravy (kargo) se vztahuje na přepravované zboží, poskytuje se krytí „all risk“ proti všem nebezpečím (pojištění přepravovaných zásilek). Lze také sjednat pojištění věcí během silniční přepravy. V tomto případě může být škoda na zboží způsobena například požárem, odcizením nebo ztrátou věci při přepravě, nehodou apod. Pojištění se vztahuje na přepravu prováděnou vlastním jménem a na vlastní účet pojištěného, podrobnosti jsou uvedeny v pojistné smlouvě. Při přepravě zboží pro jiné osoby může podnikatelský subjekt využít pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce.

1.10 Specifika řízení rizik v rámci pojištění odpovědnosti za škodu Pojištění odpovědnosti za škodu se týká škod, které způsobí pojištěný na majetku, zdraví či zájmech jiných osob nebo organizací. Rozlišuje se obecná odpovědnost a speciální případy odpovědnosti týkající se např. různých druhů povolání, provozu vozidla apod. Vymezení jednotlivých druhů odpovědnosti vyplývá z Občanského zákoníku. Ze speciálních případů odpovědnosti bude v následujícím textu charakterizováno pojištění odpovědnosti silničního dopravce, vzhledem k zaměření na podnikatelský subjekt zabývající se dopravní činností.

58

PÁLENÍK, V., Základy pojišťování především průmyslových a podnikatelských rizik, 2007, s. 104, MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 133-134.

- 47 -

1.10.1 Obecná odpovědnost Obecnou odpovědnost upravuje Občanský zákoník. Jedná se o odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným protiprávním úkonem a odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností. Za obecnou odpovědnost ve vlastním slova smyslu lze označit pouze první úpravu odpovědnosti, která má povahu obecné odpovědnosti fyzických osob a právnických osob za škodu pro celou oblast soukromého práva. Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností se považuje za obecnou, pokud není v právním předpise stanoven zvláštní případ této odpovědnosti (např. odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků).59 „Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena: 

činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,



fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí,



oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.“60

Riziko vzniku odpovědnosti se týká každého podnikatelského subjektu a není možné ho odvrátit. Pojištění odpovědnosti umožňuje podnikatelskému subjektu podnikat s jistotou, a chrání tak podnikatele před nepříznivými následky, pokud způsobí škody třetí osobě.

1.10.2 Pojištění odpovědnosti silničního dopravce61 Pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce je určeno subjektům, které provozují vnitrostátní nebo mezinárodní silniční dopravu vlastním jménem pro cizí potřebu (na základě koncesní listiny, eurolicence, povolení dopravního úřadu). Pojištění se sjednává pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jinému na věci vyplývající z přepravních smluv v důsledku nahodilé události.

59

Účetnictví, daně, právo - Sagit [online]. 2004 [cit. 2010-04-16]. Obecná odpovědnost za škodu. Dostupné

z WWW: . 60

Občanský zákoník.eu [online]. [cit. 2010-04-16]. Obecná odpovědnost . Dostupné z WWW:
zakonik.eu/obecna-odpovednost/>. 61

Interní materiály společnosti Satum Czech, s.r.o.

- 48 -

Nejprve je nutné definovat pojem přepravní smlouva (smlouva o přepravě věci). Je to smlouva, kterou se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). Smlouvu o přepravě nákladu uzavírá dopravce a odesílatel. Pokud jsou oba účastníci podnikatelé a smlouva se týká jejich podnikatelské činnosti, řídí se jejich vztahy ustanovením Obchodního zákoníku. V ostatních případech se řídí občanským zákoníkem, nebo se mohou písemně dohodnout jinak. Občanský i Obchodní zákoník stanoví pouze rámec, který se vztahuje na všechny druhy dopravy. Podrobnější úpravu silniční nákladní dopravy obsahuje silniční přepravní řád a úpravu mezinárodní dopravy obsahuje Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (Úmluva CMR). Tato úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy (ČR je smluvním státem). Rozsah odpovědnosti vnitrostátního dopravce je upraven právními předpisy ČR: -

Dopravce odpovídá za škodu na zásilce, jež vznikla po jejím převzetí dopravcem až do jejího vydání příjemci, ledaže ji dopravce nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Dopravce také odpovídá za škody vzniklé překročením dodací lhůty.

-

Při škodě na zásilce je dopravce povinen vynaložit odbornou péči, aby škoda byla co nejmenší.

-

Dopravce se zprostí odpovědnosti (důkaz, že škoda vznikla z těchto příčin, přísluší dopravci), jestliže škoda byla způsobena:

-



okolností, kterou nemohl odvrátit,



odesílatelem nebo příjemcem,



vadností zásilky.

Dopravce se zprostí odpovědnosti (pokud přepravce neprokáže opak), jestliže škoda byla způsobena těmito okolnostmi: 

vadností obalu nebo balení,

- 49 -



zvláštní povahou zásilky, tj. škody vzniklé přirozenou povahou zásilky, zejména výbušností, samozápalností, hořlavostí, křehkostí, vypařováním, vysýcháním, rezivěním, zmrznutím, hnitím a u živých zvířat poraněním, uhynutím nebo vyhladověním,



vyložení zásilky na nebezpečí příjemce.

Rozsah odpovědnosti mezinárodního dopravce je v Úmluvě CMR upraven v článku 17. Podle tohoto článku: -

Dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky nebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.

-

Dopravce může být zproštěn odpovědnosti (důkaz, že škoda vznikla z těchto příčin, přísluší dopravci), jestliže ztráta nebo poškození zásilky nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno: 

oprávněným,



příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce,



vlastní vadou zásilky,



okolnostmi, které nemůže dopravce odvrátit a jejichž následky nemůže odstranit,

 -

neoznámením nebezpečné povahy zásilky dopravci.

Dopravce je zproštěn odpovědnosti (pokud přepravce neprokáže opak), vznikne-li ztráta nebo poškození ze zvláštního nebezpečí souvisejícího s některou z těchto skutečností: 

použití otevřených vozidel bez plachet, bylo-li to výslovně dohodnuto,



chybějící nebo vadný obal zásilky,



manipulace, naložení, uložení nebo vyložení zásilky odesílatelem nebo příjemcem,



přirozená povaha určitého zboží, pro kterou podléhá úplné nebo částečné ztrátě nebo poškození (zejména lom, rez, vysýchání, unikání, normální úbytek, působení hmyzu, hlodavců, apod.), - 50 -



nedostatečné nebo vadné značky nebo čísla jednotlivých kusů zásilky,



přeprava živých zvířat.

Co se týká výše náhrady, vyskytují se rozdíly mezi dopravcem vnitrostátním a mezinárodním. Vnitrostátní dopravce je povinen při ztrátě nebo zničení zásilky nahradit cenu, kterou měla zásilka v době převzetí dopravcem, při poškození nebo znehodnocení zásilky je dopravce povinen nahradit rozdíl mezi její cenou v době převzetí a cenou, kterou by v dané době měla znehodnocená či poškozená zásilka. Škodu vzniklou přepravci překročením dodací lhůty hradí dopravce jen do výše dovozného. Dopravce tedy ve vnitrostátní přepravě odpovídá za škody neomezeně, není stanoven limit horní hranice odpovědnosti. Oproti tomu v mezinárodní přepravě dopravce neodpovídá za škody neomezeně, ale je stanovena horní hranice odpovědnosti dopravce v čl. 23 Úmluvy CMR. Tento článek stanovuje, že „náhrada škody nesmí překročit 8,33 početní jednotky za kilogram chybějící hrubé váhy“. Touto početní jednotkou se rozumí SDR (angl. Special Drawing Right), což znamená v překladu zvláštní právo čerpání. Hodnotou 8,33 SDR se rozumí hodnota vypočtená podle aktuálního devizového kurzu ČNB, která ke dni 1. 3. 2009 byla 32,641 Kč za 1 SDR (tzn. cca 272 Kč za 8,33 SDR odpovídá jednomu kg hrubé hmotnosti zásilky). V praxi to znamená, že dopravce sice může mít pojistku odpovědnosti do 10 mil. Kč, ale pojišťovna proplatí maximální škodu do hodnoty 272 Kč za 1 kg. Pokud je tedy zásilka cenná a lehká, vyplatí se ji připojistit. Kromě toho se hradí také dovozné, clo a jiné výlohy, vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky. Nehradí se však jiné škody (např. ušlý zisk). Náhrada se vypočítává z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Dojde-li k celkové nebo částečné ztrátě zásilky, výše náhrady škody se určuje podle burzovní ceny, není-li možné zjistit burzovní cenu, určuje se hodnota zásilky podle běžné tržní ceny, případně podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti. Při překročení dodací lhůty se hradí jen do výše dovozného. Pojištění odpovědnosti silničního dopravce není v ČR smluvně povinné, přesto si ho většinou firmy sjednávají. Škoda na přepravovaném zboží může totiž dosáhnout značných částek. K sjednání pojistné smlouvy je nutné oprávnění, na základě kterého dopravce činnost provádí, např. koncesní listina. - 51 -

Na stanovení pojistné částky, tedy limitu pojistného plnění má vliv zejména druh přepravovaného zboží, zda klient provozuje vnitrostátní nebo mezinárodní dopravu, u mezinárodní přepravy je pak důležitá váha přepravovaného zboží, případně maximální možná hmotnost přepravovaného zboží návěsu či nákladního vozidla. Klient si může stanovit pojistnou částku, která je nižší než je výše jeho odpovědnosti, v tomto případě pojistitel vyplatí pojistné plnění jen do výše limitu sjednaného v pojistné smlouvě. Obvykle se u subjektů provozujících vnitrostátní i mezinárodní dopravu sjednává limit 10 milionů Kč. K pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce je možné sjednat následující připojištění: 

přeprava použitých nebo porouchaných strojů, strojních zařízení,



přeprava havarovaných nebo ojetých vozidel,



přeprava rychlokazitelného zboží,



přeprava v chladírenských vozidlech,



připojištění nakládky/vykládky (pokud se k ní dopravce zaváže),



připojištění odcizení,



kabotáž – vnitrostátní přeprava prováděná na území jiného státu,



zvýšená hodnota zboží apod.

- 52 -