Řízení a správa systémů pomocí matic DSM

Řízení a správa systémů pomocí matic DSM Drahomír Chocholatý Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Katedra informačních technologií nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3, Česká republika e-mail: [email protected] Abstrakt: Článek je zaměřen na problematiku využití matic DSM (Dependence structure matrix) a DMM (Domain Mapping Matrix) při analýze a správě složitých systémů. Jedná se o nástroje a postupy, které nebyly zatím v české literatuře příliš zmiňované a ani povědomí o jejich využitelnosti a výhodách není příliš veliké. Článek vysvětluje způsob jejich použití při rozkrývání struktur systémů, identifikaci vzájemných vazeb mezi jejich jednotlivými prvky a postup při rozkrývaní nepřímých (neviditelných) závislostí. Na názorném příkladu z oblasti řízení projektů článek ukazuje konkrétní způsob jejich sofistikovaného použití s využitím matematického aparátu prostředí MS Excel. Klíčová slova: matice DSM, matice DMM, systémy, složité systémy, modely, mapovaní Abstract: The aim of the article is to deal with the Depence Structure Matrix and Domain Mapping Matrix application for the purpose of complex system structure analysis and management. The article deals with tools and methods that are not so much mentioned in czech literature sources and their usage and knowledge of its advantages is not so much mentioned either. The paper explains the way of their usage during the systems structure analysis and identification of important dependencies within the matrix and their particular elements. The article gives an example of the specific application of its sophisticated usage with the aid of the mathematic tools in the MS Excel environment. Keywords: DSM Matrix, DMM Matrix, Systems, Complex Systems, Models, Mapping

1. Úvod Informační systémy a informační technologie se již dávno staly nedílnou součástí života všech organizací a společností. Dříve informatika byla chápána jako vhodný nástroj – občas dobrý pomocník, který ale příliš nezasahoval (nenarušoval) do struktury systému organizace. Až s rozvojem složitosti informačních systémů a jejich možností ovlivňovat téměř každou oblast organizace, začala do popředí vystupovat otázka jejich vzájemné provázanosti a také jejich integrace do jediného celistvého systému dotvářející organizaci. Řízení a správa takových systémů (a to nejen v oblasti informatiky) se stává poměrně složitým a sofistikovaným oborem. Předmětem výzkumu a rozvoje se tak stávají nejen samotné jednotlivé oblasti a části systémů, ale také celá řada disciplín, přístupů a nástrojů zaměřených na jejich zvládnutí a „uřízení“. Obecně navíc platí přesvědčení, že složité systémy nelze řídit jednoduše, ale že naopak vyžadují složité řízení založené na složitých principech a tak výsledkem není jednodušší řízení a správa systémů, ale naopak jeho neustále narůstající složitost. SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 4/2012

145

Drahomír Chocholatý

V duchu historicky zažitých přístupů a často i zjednodušujících praktik (např. redukcionismus, nebo dělení celku na části, …) bylo a do značné míry i stále je na tyto celistvé systémy pohlíženo technicko - inženýrským způsobem. Co to znamená? V oblasti techniky jsme zvyklí na to, že technické systémy se skládají z prvků, mezi kterými platí (nebo mezi jejich atributy) jasné, dobře definované a snadno rozeznatelné vztahy. Tyto vztahy se v čase příliš nemění, jejich působení je přímé, lehce rozeznatelné a bezprostřední. Kdyby tomu tak nebylo, tak by naše technické výtvory nemohly zaujmout jednoznačně definovaný stav a tedy ani uspokojivě plnit své poslání. Z toho i vyplývá hluboce zažité přesvědčení, že určující pro systém je jeho struktura a ne vztahy mezi jeho jednotlivými prvky. Je zcela logické, že předmětem našich zájmů a studií se stávají struktury jednotlivých (pod)systémů, které ztvárňujeme pomocí nejrozmanitějších architektur a jasně definovaných předpokládaných lineárních vazeb. Typickým představitelem takového přístupu je často používaná analogie s plány, konstrukcí a výstavbou domu, na kterém se snažíme usnadnit pochopení provázanosti jednotlivých pohledů na vznikající dílo. Zde (v případě domu), je tento přístup plně dostačující, neboť se skutečně jedná o ryze technický systém s propracovanými a ověřenými technologickými postupy a normami, u kterého je také každá vazba mezi jednotlivými prvky stavby jednoznačně definovaná a neměnná – jinak by dům neexistoval nebo neplnil požadované funkce. Podobné charakteristiky vykazují i samotné informační systémy a technologie, pokud je abstrahujeme od lidského vlivu. Pokud navíc přistoupíme k ICT jako k uzavřenému systému, který je definovaný čistě na technické bázi, pak platí vše uvedené jako u příkladu domu. Jenže informační systém je vnořen do organizace, která je především tvořena lidmi a jejich vzájemnými vztahy. Tento fakt má za následek, že atributy lidských vztahů a lidského chování (prvky nelinearity) se přenáší do původně čistě „mechanistických“ vazeb v ICT a ve výsledku vytváří složitý (komplexní) dynamický systém. Převážná část metodik zaměřených na budování a řízení informačních systémů ale tento dynamický aspekt způsobený nelinearitou lidského prvku neřeší a stále převažuje „technicko-inženýrský“ přístup s cílem především co nejpřesněji rozpoznat, případně navrhnout strukturu systémů a definovat jejich vzájemné lineární vazby. Bohužel i navzdory tomuto zjednodušenému přístupu některé postupy i nástroje jsou až příliš komplexní a složité, což opět vyplývá ze složitosti dnešních (informačních) systémů a z obecného přesvědčení, že složité systémy vyžadují složité nástroje pro jejich analýzu, návrh i jejich správu. Řízení a správa systémů pomocí matic DSM je zaměřena opačným směrem – tedy směrem k zjednodušování, a na základě jednoduchých principů poskytuje praktické a snadno použitelné postupy a nástroje pro rozkrývání složitosti a vzájemné provázanosti jak jednotlivých prvků systému a jejich architektur, tak i vzájemných provázaností mezi celými systémy. Výchozí princip je velmi jednoduchý a často využívaný v řadě metodik - vychází z multidimenzionality a z multidimenzionálních pohledů na systém i na uskupení systémů, pouze pro zachycení jednotlivých pohledů a jejich reprezentaci používá odlišné a jednodušší nástroje, které nejsou omezeny jen na grafické možnosti, ale využívají také matematický aparát z oblasti „maticového počtu“. Problematika DSM a DMM matic není v české literatuře přímo nijak rozpracována, ani přímo zmiňována. Nalézt nějaké použitelné zdroje je problematické a jediný možný způsob jak získat nějaké relevantní informace je využití zahraničních zdrojů. I zde je ale možnost výběru omezená, neboť tato oblast je stále ještě v počátečním stádiu 146

SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 4/2012

Řízení a správa systémů pomocí matic DSM

rozvoje, třebaže již existuje i řada komerčních aplikací. V naprosté většině dostupné literatury se jedná o příspěvky z konferencí, které jsou částečně zpřístupněné na webu, v některých případech jsou i publikované v některých vybraných časopisech (např. International Journal of Project Management).

2. Základní nástroj Základním nástrojem pro zachycení a vizualizaci závislostí mezi jednotlivými prvky systému je využití matematického aparátu z oblasti teorie grafů matice DSM (Dependence structure matrix). Jedná se o matici, ve které prvky systému jsou reprezentovány jednotlivými řádky a sloupci matice a jejich vzájemný vztah je vždy zachycen v buňce dané odpovídajícími souřadnicemi (řádek – sloupec). Hodnota buňky může zaznamenávat pouhou existenci vzájemného vztahu (binární vyjádření vztahu), může ale také zachycovat sílu vztahu (prostřednictvím numerického vyjádření, nebo formátováním buňky), směr vztahu (každý vztah je zachycen ve dvou buňkách matice - první směr: řádek –> sloupec, druhý směr: sloupec –> řádek), případně jakýkoliv jiný jeho atribut. Výsledná matice může být reprezentována grafickou formou ve formě tabulky, nebo vyjádřena klasickým matematickým způsobem, který následně nabízí možnosti aplikace matematických operací nad maticí.

Uvedená čtvercová matice popisuje systém s „n“ prvky, jednotlivé buňky „ “ zachycují stav, případně jiný atribut vztahu mezi jednotlivými prvky systému určenými indexy „j“ a „k“. V odborné literatuře je možné se setkat s dalšími názvy popisovaného nástroje, ve kterých je obvykle nějak zachycen účel použití, mezi nejznámější patří: The Dependency Structure Matrix - název využitý pro účel předkládané metodiky, The Design Structure Matrix (DSM) – pravděpodobně nejznámější název, The Problem Solving Matrix (PSM), Design Precedence Matrix Uzly (představované jednotlivými prvky matice) a vztahy (zachycené v odpovídajících buňkách) určují různé typy DSM matic. V zásadě lze rozlišit dvě základní kategorie DSM matic statické a časové. Statické matice jsou tvořeny uzly, které jsou časově nezávislé, či-li existují paralelně a uspořádání sloupců a řádků vypovídá o jejich seskupení, ne o časovém toku. Uzly statické matice většinou reprezentují jednotlivé komponenty systému nebo pracovníky (týmy) v organizaci. Komponentové matice se obvykle používají k modelování architektur systémů a k zachycení vzájemných vztahů mezi nimi. Matice využívající v uzlech pracovníky jsou vhodné pro analýzu SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 4/2012

147


organizačních struktur a jejich případný návrh, který je založen na zmapovaných informačních tocích mezi jednotlivými prvky (pracovníky, odděleními, týmy) organizace. Uzly následně reprezentují jednotlivé členy týmů nebo týmy a vazby reprezentují požadované informační toky. Možné vztahy mezi jednotlivými prvky systému a jejich zachycení v matici DSM přibližuje obrázek 1. „B“ je závislý na „A“

A B A B

A B A B

1

1

„A“ je závislý na „B“

„A“ i „B“ jsou navzájem závislé

A B A 1 B

A B A 1 B 1

Závislosti mezi prvky

Zachyce ní v DSM matici

Prvky jsou vzájemně nezávislé

Obrázek 1: Možnosti zachycení „statických“ závislostí mezi prvky systému Matice založené na čase se skládají s uzlů, které jsou časově závislé. Uspořádání řádků a sloupců reprezentuje časové řazení nebo tok času. Interakce mezi uzly reprezentují dopřednou nebo zpětnou vazbu a matice lze zobrazit také pomocí orientovaných grafů. Typickou aplikací je jejich využití v procesním a projektovém řízení pro zachycení vzájemných závislostí mezi jednotlivými aktivitami. Příklad matice DSM zachycující časové závislosti mezi prvky sytému a jeji odpovídající grafická interpretace je zachycena na obrázku 2. Reprezentace toku informací prostřednictvím matice DSM

A A B C D E F

B

C

1 1

1

D

E

1

1

Odpovídající grafická reprezentace toku informací

F

1 1

Obrázek 2: Příklad zachycení časových závislostí v systému Při analýze složitých systémů je důležitý jak statický pohled na strukturu systému a vzájemné vazby (závislosti) mezi jejich prvky, tak i časový aspekt systémů z pohledu časových návazností a vzájemných interakcí. V konečném důsledku to znamená 148



možnost konstrukce celkem čtyř typů matic DSM a v praxi se také jedná obvykle o použití kombinací všech možných typů matic.

Obrázek 3: Rozdělení jednotlivých typů DSM matic

3. Základní princip a doplňující nástroje Základním principem popisovaného přístupu je aplikace multidimenzionality na zkoumaný systém, přičemž jednotlivé dimenze zkoumaného systému jsou reprezentovány tzv doménami. Překlad a využití pojmu doména v českém jazyce jsou poměrně různorodé, žádný způsob ale přesně nevystihuje význam používaný v angličtině v souvislosti s problematikou DSM matic. Pro účely přiblížení popisovaného přístupu bude pojem „doména“ proto používán ve smyslu oblasti/pohledu/dimenze („A sphere of activity, concern, or function“ www.thefreedictionary.com), týkající se jednoho aspektu zkoumaného systému. Systém je následně pomocí principu multidimenzionality zkoumán pomocí více pohledů (domén), přičemž každá doména je nejprve zachycena ve své struktuře pomocí identifikace jednotlivých prvků a jejich vzájemých vazeb, a následně jsou zachyceny vztahy také mezi jednotlivými doménami. Charakter matic a jejich jednotlivých prvků je závislý na typu konstruované matice – viz obr. 3. Pro analýzu a zachycení jednotlivých domén jsou využívány matice DSM, pro zachycení vazeb mezi jednotlivými doménami jsou navrženy matice DMM (Domain Mapping Matrix). Matice DSM jsou matice čtvercového typu, neboť se jedná o zachycení struktury (prvků) a vzájemných vztahů v rámci jedné domény (rozměr čtvercové matice odpovídá počtu prvků zkoumané domény). Matice DMM (obrázek č. 4) jsou matice s různým počtem řádků a různým počtem sloupců z důvodu rozdílnosti struktur zkoumaných domén a slouží k zachycení vazeb mezi jednotlivými prvky různých domén. Cílem matice DMM je tedy propojení obou dimenzí (domén) pomocí matice, u které řádky matice odpovídají počtu prvků první dimenze a sloupce matice počtu prvků druhé dimenze. Zachycení vzájemné vazby je realizováno v odpovídajících buňkách stejným způsobem jako v případě matic DSM (hodnota zachycená v buňce), pouze s tím rozdílem, že jednotlivé směry vzájemných vazeb nejsou zachyceny v rámci jedné matice, ale každý směr má svou samostatnou matici SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 4/2012

149


(obrázek č. 5). Vztah mezi oběma dimenzemi může být i velmi komplikovaný, neboť kromě jeho možné obousměrnosti také platí, že každý prvek kterékoliv dimenze může být propojen s více prvky jiné dimenze (vztah m: n). Prvky domény 2

Prvky domény 1

B1 B2 B3 B4 B5 B6 B7 A1 A2 A3 A4 A5 A6 A7 A8

1

1

Obrázek 4: Matice DMM (Domain Mapping Matrix) Pomocí kombinací matic DSM a DMM lze identifikovat a vizualizovat i nepřímé závislosti mezi jednotlivými doménami zkoumaného systému, případně s využitím maticového počtu lze provádět i poměrně sofistikované analýzy systému. Obrázek č. 5 zachycuje výsledné zobrazení kompletního modelu systému pomocí dvou domén – toto uspořádání a zobrazení obou typů matic je označováno jako matice MDM (Multiple – Domain Matrix).

Obrázek 5: Zachycení systému ve dvou doménách Počet zkoumaných domén není ničím omezen, pouze cílem a účelem zkoumání systému, případně únosnou mírou složitosti výsledného popisu. Výslednou sestavu matic ovlivňuje potřeba (případně smysluplnost) zachycení obou směrů vzájemných 150



vazeb mezi doménami. V případě dostatečnosti zachycení pouhé existence vzájemné vazby, se může výsledná sestava matic zredukovat do tvaru trojúhelníku, ve kterém vazba mezi doménami je reprezentována vždy jenom jednou maticí DMM. Příklad je uveden na obrázku č. 6, na kterém je zachycen popis systému s využitím sedmi domén.

Obrázek 6: Zachycení systému v sedmi doménách Počet využitelných domén je teoreticky neomezený, v praxi jsou omezení ale dána únosnou mírou složitosti výsledných matic (důležitou omezující roli zde sehrávají použité prostředky a aplikace pro zachycení a vizualizaci matic) a také cílem a účelem SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 4/2012

151


mapování v konkrétní organizaci. Pro stanovení cíle mapování (analýzy) je vhodné nejprve definovat kritické faktory (slabá místa) stávajícího způsobu řízení a správy systémů, odvodit klíčové oblasti zájmu sledování (domény) a následně navrhnout počet a rozsah použitých domén.

4. Možnosti analýzy Se shromážděnými a zachycenými informacemi a jejich reprezentacemi ve formě matic (tabulek) lze pracovat v zásadě třemi způsoby.

Vizualizace zachycených vazeb. Použití multimatic pro zachycení struktury systému a vzájemných vazeb jak uvnitř každé domény, tak i mezi jednotlivými doménami, poskytuje celistvý integrovaný pohled na mapovaný (komplexní) systém se zachováním všech vnitřních vzájemných závislostí. V případě použití vhodného nástroje pro tvorbu matic (plně vyhovuje použití prostředí MS Excel) je prezentace i práce s maticemi funkčně bohatá a snadná, zachovává a podporuje všechny „on-line“ vnitřní provázanosti a tím se výsledný model systému stává „živým modelem“, který nabízí možnosti simulací a tvorby scénářů. Pro jednoduchou vizualizaci lze využít již samotnou grafickou podobu vytvořených matic, u kterých lze například v případě využití MS Excel využít všechny standardní nástroje a funkce, podmíněné formátování buněk, filtry, sumarizační sloupce a uspořádání tabulek pomocí seskupování sloupců a řádků. Práce s daty je pak realizována kombinacemi všech možných nastavení a aplikování filtrů, pro složitější úlohy je vhodné využít dále uvedené postupy.

Základní analýzy Jednoduché analýzy lze provádět již s využitím samotných jednotlivých matic a to jak matic DSM, tak i matic DMM. Širší záběr a komplexnější informace lze ale získat kombinací všech matic ve všech doménách a s aplikací vhodného matematického aparátu (např. využití funkcí obsažených v prostředí MS Excel) se z modelu systému stane skutečně velmi sofistikovaný nástroj. Základní princip analýzy modelu systému je založen na využití jednotlivých matic DSM a DMM v maticovém počtu a pomocí jednoduchých operací (součin matic a transpozice matice) lze dohledávat, definovat a zobrazovat nepřímé závislosti mezi prvky systému v různých doménách, které jsou běžnými postupy jen velmi obtížně dohledatelné (nepřímá závislost může být skrytá přes několik domén). Ukázka jednoho možného analytického přístupu je uvedena v následujícím hypotetickém příkladu z oblasti řízení projektů (portfolia projektů) ve státní správě. Popis situace: Výstupem některých probíhajících projektů ve státní správě mohou být přímo změny ve stávající legislativě, nebo požadavky na úpravy některých legislativních zdrojů. Většina projektů realizovaných ve státní správě ale vychází, nebo se minimálně opírá o stávající legislativu, což znamená, že v případě změny legislativy bude nutné tyto změny promítnout do dotčených projektů. Situaci dále komplikuje skutečnost, že požadované změny v legislativě bohužel nepřímo ovlivní i jiné legislativní zdroje (v důsledku vnitřní provázanosti legislativních zdrojů), které jsou na příslušnou legislativu navázané. Tato navázaná a sekundárně ovlivněná legislativa slouží ovšem také jako vstup do projektů, takže počet ovlivněných projektů se významně rozšíří. A aby to nebylo příliš jednoduché, tak projekty jsou samozřejmě provázané věcnými výstupy mezi sebou (projekty se týkají jedné velké oblasti státní 152



správy), takže případné změny v dotčených projektech se nepřímo přenesou dále na další ovlivněné projekty – tentokrát prostřednictvím věcné vzájemné provázanosti projektů. Konečným výsledkem popsané složitosti realizovaných projektů je situace, že v případě nějakých změn (problémů) v projektu, jehož výstupem jsou úpravy jednoho nebo více legislativních zdrojů se tento problém lavinovým způsobem přenese do všech dotčených projektů (nastane dominový efekt). Počet ovlivněných projektů významně naroste a základním úkolem řízení a správy realizovaných projektů je rozkrytí této složitosti a správná koordinace všech vynucených změn. Řešení: K zachycení poměrně velké složitosti popsané situace stačí vytvoření modelu systému „portfolia řízených projektů“ s využitím pouhých dvou domén (obr. č. 7). Jedna doména je vyhrazena pro zachycení vzájemné věcné provázanosti realizovaných projektů (matice „projekt-projekt“), druhá doména je zaměřena na zmapování vzájemné provázanosti „využívané“ legislativy (matice „legislativalegislativa“). K vytvoření modelů vnitřní struktury jednotlivých domén stačí pouhé dvě DSM matice. Pro zachycení vazeb mezi doménami využijeme dvě matice DMM. Jednu pro rozkrytí vstupující legislativy do projektů (matice „legislativa-projekt“), druhou pro zachycení výstupních požadavků na změny legislativy (matice „projektlegislativa“). Pro rozkrytí dopadů je dostačující všechny vazby zachytit v odpovídajících buňkách matic binárním způsobem („1“ – vazba existuje, „0“ – vazba neexistuje), v případě potřeby zachytit i míru dopadu, nebo určit míru pravděpodobnosti ovlivnění, nabízí se použití numerického nebo pravděpodobnostního vyjádření hodnoty vztahu.

Obrázek 7: Model řízených projektů v příkladu Vlastní algoritmus řešení je zobrazen na obrázku č. 8 a spočívá v následujících krocích: 1. Konstrukce (výpočet) matice, která promítá dopad změn v realizovaných projektech na všechny přímo i nepřímo ovlivněné legislativní zdroje. Jedná se o součin matic „projekt-legislativa“ a „legislativa-legislativa“. V případě matice „legislativa – legislativa“ je nutné mít na paměti, že matice obsahuje oba směry vlivu (čím je příslušný legislativní zdroj ovlivňován a také co on sám ovlivňuje). V případě potřeby je nutné provést transpozici matice, aby se SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 4/2012

153


2.

3.

v součinu správně uplatnil žádoucí vzájemný vztah. Výsledná pracovní matice bude typu DMM a bude zachycovat vztah „projekty-ovlivněná legislativa“. Druhým krokem je zjištění všech přímo i nepřímo dotčených projektů na základě vstupující ovlivněné legislativy získané v kroku 1, což se provede součinem pracovní matice „projekty-ovlivněná legislativa“ a matice „legislativa – projekt“ (vstup legislativy do projektů). Výsledná pracovní matice bude typu DSM a bude zachycovat vztah „projekty – přímo ovlivněné projekty přes legislativu“. Posledním krokem je odvození dalších dotčených projektů promítnutím vzájemné věcné provázanosti projektů na výstup kroku 2. Jedná se o provedení součinu matice vzniklé v kroku 2 s maticí „projekt-projekt“ a výsledná matice bude typu DSM a bude obsahovat vztah „“projekty – ovlivněné projekty přes legislativu i věcné vazby“. Finální matice bude zachycovat velmi složitou provázanost mezi projekty, kterou by bylo velmi obtížné jinak rozpoznat.

Obrázek 8: Algoritmus řešení příkladu Uvedený příklad lze považovat za pouhou ukázku sofistikovanějších analytických možností vyplývajících z použití matic DSM a DMM s pomocí nástroje MS Excel. Pro demonstraci byly využity pouze dvě domény, je ale zřejmé, že počet zahrnutých domén lze libovolně zvyšovat a tak získávat mnohem sofistikovanější informace a dohledávat i velmi obtížně rozpoznatelné závislosti přes několik domén. Výsledné zkonstruované (vypočtené) matice lze využít pro simulaci a predikci dopadů zamýšlených změn v kterékoliv oblasti (doméně), neboť on-line povaha všech vypočtených vztahů zůstává trvale „živá“. Úpravy matic a vytěžení dalších informací Další rozšíření možností využití vytvořených nebo vypočtených matic souvisí s následnými úpravami rozložení a uspořádání buněk matic (řádků a sloupců), jako jsou např. setřídění řádků a sloupců (podle diagonály, pod diagonálu, nad diagonálu), přesun prázdných sloupců nebo řádků na konec matic, clustrování matice, …. Úpravy lze provádět ručním způsobem (v případě malých matic), nebo využít obecně vhodných nástrojů (MS Excel, Matlab, …), případně využít i komerční nástroje specializované pro práci s maticemi DSM. Získané výstupy jsou velmi hodnotné, neboť umožňují převzít plnou kontrolu nad mapovanými systémy prostřednictvím: jejich uspořádaním do přesně definovaných řiditelných celků s jasně definovanými externími rozhraními (v oblasti řízení projektů lze tímto způsobem například přesně vydefinovat programy a jejich struktury vymezením jednotlivých projektů),

154



časovým seřazením a zajištěním vzájemné návazností jednotlivých prvků, identifikací zpětnovazebních smyček a jejich eliminací snížení složitosti systému, … Příklad použití techniky clustrování demonstruje obrázek č. 9.

Obrázek 9 Příklad uspořádaní prvků systému v matici do clusterů

5. Závěr Matice DSM a DMM představují zajímavý a velmi efektivní nástroj pro práci se složitými systémy a nabízejí nejen prostředky pro zmapování, rozkrytí a vizualizaci struktur systému a jejich vzájemných provázaností, ale ve spojení s matematickým aparátem představují poměrně hodně sofistikované řešení s možnostmi pokročilých analýz systému. Přidanou hodnotnou vlastností uskupení matic DSM a DMM je propojení (zcela) různých oblastí (domén) zkoumaného systému (může se například jednat o zcela odlišné pohledy zainteresovaných stran na systém) a vytvořené matice tak sehrávají další roli – prostředníka a překladatele různých pohledů a „jazyků“. Názorným příkladem je využití obou matic v oblasti řízení kvality v nástroji QFD (Quality function deployment), který slouží k transformaci a zapracování požadavků koncových zákazníků do návrhu finálního výrobku. Jsou zde použity matice DSM i DMM, ale příslušná literatura tento „detail“ nezmiňuje a věnuje se pouze používání celé aplikace známé v českém překladu také jako „Dům kvality“. Jiným příkladem použití matic DSM lze nalézt v oblasti tvorby informačních systémů, kde se DSM matice používají např. ve vývojovém prostředí „IntelliJ Idea“ pro jazyky Java a Groovy a slouží k vizualizaci architektury větších vytvářených systémů, nebo „Coverity Architecture Analyzer“ sloužící ke stejnému účelu.


155


Literatura C.König, M.Kreimeyer, T.Braun, 2008: Multiple-Domain Matrix as a Framework for Systematic Process Analysis, International Design Structure Matrix Conference, http://www.pe.mw.tum.de/forschung/publikationen/publikationen/pdfs/KnigKreimeyerBr aun2008.pdf M.Danilovic, B.Sandkull, 2005: The use of dependence structure matrix and domain mapping matrix in managing uncertainty in multiple project situations, International Journal of Project Management, 23, page 93–203, ISSN 0263-7863 M.Danilovic, B.Sandkull, 2006: Managing complex product development projects with design structure matrices and domain mapping matrices, International Journal of Project Management, 25, page 300–314, ISSN 0263-7863 D.Hellenbrandm, U.Lindemann, 2011: A Framework for Integrated Process Modeling and Planning of Mechatronic Products, International Conference On Engineering Design, http://www.pe.mw.tum.de/forschung/publikationen/publikationen/pdfs/ HellenbrandLindemann2011.pdf

M.Eichinger, M. Maurer, U. Lindemann, 2006: Using Multiple Design Structures Matrices, International Design Conference - Design, http://www.pe.mw.tum.de/forschung/publikationen/publikationen/pdfs/EichingerMaurer Lindemann2006.pdf J.E.Bartolomei, D.E.Hastings, R.Neufville, D.H.Rhodes, 2009: Engineering Systems Multiple-Domain Matrix: An Organizing Framework for Modeling Large-Scale Complex Systems, Wiley Online Library, http://onlinelibrary.wiley.com/ A.A.Yassine, An Introduction to Modeling and Analyzing Complex Product Development Processes Using the Design Structure Matrix (DSM) Method, http://ie406.cankaya.edu.tr/uploads/files/Modeling%20and%20Analyzing%20Complex %20Product%20Development%20Processes%20Using%20the%20Design%20Structu re%20Matrix.pdf

JEL: C00, O22

156


Řízení a správa systémů pomocí matic DSM

Recommend Documents