ŘÍZENÁ PÉČE ZAMĚŘENÁ NA PŘÍJEMCE PÉČE: „OSOBNÍ NEMOCENSKÉ ÚČTY“
MUDr. Jan Šťastný
srpen 2005
Úvodní informace - tabulky (zdroje: ČSÚ, ČSSZ, MPSV) Tabulka: průměrný počet nemocensky pojištěných: ROK 2000 2001 2002
Muži 2 389 680 2 373 440 2 364 642
Ženy 2 127 866 2 110 015 2 102 057
Celkem 4 517 546 4 483 455 4 466 699
Ženy počet 88289 89517 83945
index 100 101,4 95,1
Celkem počet 84428 84982 79980
index 100 100,7 94,7
Ženy počet 28,7 29,4 31,8
index 100 102,4 110,8
Celkem počet 28,4 28,9 31,3
index 100 101,8 110,2
Tabulka: Počty případů PN ROK 2000 2001 2002
Muži počet 80991 80949 76457
index 100 99,9 94,4
Tabulka: Trvání 1 případu PN ROK 2000 2001 2002
Muži počet 28,0 28,5 30,8
index 100 101,8 110,0
Pozn.: V letech 1975 – 1990 nikdy nepřekročila průměrná délka PN 20 dnů ! Tabulka: Základní ukazatelé nemocenského pojištění v roce 2001 Ukazatel
PN pro nemoc 3 607 038
PN pro pracovní úraz 93 280
PN pro ostatní Celkem úrazy 162 713 3 863 031
Počet nově hlášených případů PN Počet kalendářních dnů PN Počet případů na 100 pracovníků Počet kalendářních dnů PN na 1 případ Průměrný denní stav práce neschopných
100 365 924
3 787 692
6 277 519
110 431 135
80,45
2,08
3,63
86,16
27,83
40,61
38,58
28,59
274 975
10 377
17 199
302 551
Doprovodné úvodní informace 1. Průměrný počet nemocensky pojištěných osob (dále jen pojištěnců ) se v roce 2002 proti roku 2001 snížil o 16 756 osob na 4 466 699 osob. 2. Počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti (v úhrnu) poklesl proti předcházejícímu roku o 273 351 případů , tj. o 7,1 %, na 3 589 680, snížil se i počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti o 20 296 dnů na 110 410 839 dnů v roce 2002. 3. V roce 2002 připadalo na 100 pojištěnců 80,37 nově hlášených případů PN, tj. cca o 6 případů méně než v roce 2001, z toho pro nemoc to bylo 74,63 případů , pro pracovní úrazy 2,03 a pro ostatní úrazy 3,70 případů pracovní neschopnosti.
4. Délka trvání 1 případu pracovní neschopnosti se v úhrnu proti předchozímu roku prodloužila o 2,17 dne a dosáhla hodnoty 30,76 dnů , z toho pro nemoc 30,00 dnů , pro pracovní úrazy 41,69 dnů a pro ostatní úrazy 40,05 dnů. 5. V úhrnu se též mírně zvýšilo průměrné procento pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz z 6,748 v roce 2001 na 6,772 v roce 2002. U mužů to bylo z 6,258 na 6,323, u žen došlo k mírnému poklesu průměrného procenta PN ze 7,300 na 7,277. Průměrné procento pracovní neschopnosti pro nemoc je dlouhodobě vyšší u žen, u mužů je naopak vyšší jak pro pracovní, tak i pro ostatní úrazy. 6. V členění podle institucionálních sektorů byl nejvyšší počet případů pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců v zahraničním sektoru 97,96 případů, nejvyšší hodnoty dosáhlo průměrné procento PN v soukromém sektoru a u osob samostatně výdělečně činných bylo nejdelší trvání 1 případu PN s hodnotou 45,96 dnů. 7. Podle odvětvové klasifikace ekonomických činností byl v roce 2002 nejvyšší počet případů PN na 100 pojištěnců (106,97 případů) a průměrné procento pracovní neschopnosti (9,376) ve stavebnictví, nejdelší trvání 1 případu PN bylo v odvětví zemědělství, myslivost, lesní hospodářství, rybolov s délkou trvání 37,20 dnů. 8. Celkový počet ukončených případů pracovní neschopnosti (PN) se snížil v roce 2002 o 237 621 případů , tj. o 6,2 %, z 3 810 108 v roce 2001 na 3 572 487 případů. U celkového počtu prostonaných (kalendářních) dnů PN došlo ke zvýšení ze 110 219 615 na 111 838 979 dnů (tj. o 1 619 364 dnů , tj. o 1,5 %). V roce 2002 došlo i ke snížení počtu případů na 100 000 pojištěnců, a to z 84 982 na 79 980, tj. o 5,9 %. 9. Podle měsíce ukončení pracovní neschopnosti byl v roce 2002 nejvyšší počet případů PN v měsíci dubnu (357 492 případů), říjnu a únoru, v roce 2001 byl nejvyšší počet případů PN v únoru, březnu a dubnu. Nejnižší počet případů PN, stejně jako v roce 2000 a 2001, byl v roce 2002 v měsíci srpnu 213 977 případů. 10. Od roku 1995 se průměrné trvání 1 případu pracovní neschopnosti neustále prodlužovalo (v úhrnu za všechny diagnózy) a v roce 2002, kdy nebyla žádná chřipková epidemie, svou délkou trvání 31,3 dnů přesáhlo dokonce i délku trvání jednoho měsíce. 11. Obecně platí, že s nárůstem počtu krátkodobých pracovních neschopností (např. při výskytu chřipkové epidemie) se zkracuje průměrná délka trvání 1 pracovní neschopnosti a naopak s pracovní neschopností vyžadující dlouhodobější léčení (např . nemoci svalové a kosterní soustavy) se délka trvání 1 případu PN prodlužuje. 12. Nejdelší trvání 1 případu pracovní neschopnosti podle kapitol MKN-10 v roce 2002 bylo pro diagnózy z kapitoly „těhotenství, porod a šestinedělí“ a to 90,5 dnů , nejkratší bylo,stejně jako v předchozích letech, pro nemoci dýchací soustavy 17,0 dnů. 13. Průměrný denní stav práce neschopných na 100 000 pojištěnců činil v roce 2002 celkem 6 860 osob, mužů 6 455 a 7 315 žen, a to nejvíce z důvodu nemocí svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 1 899 osob (r. 2001 = 1 723 osob), nemocí dýchací soustavy 1 571 osob (r. 2001 = 1 798 osob), dále pak pro poranění a otravy 961 osob (r. 2001 = 926 osob). 14. Pořadí nejčastějších onemocnění se dlouhodobě nemění: Na prvním místě v pořadí s nejvyšším počtem případů PN podle jednotlivých diagnóz byla v roce 2002 diagnóza M54 „bolesti zad“ s 370 267 případy, tj. 10,4 %, dále pak diagnóza J06 akutní infekce horních cest dýchacích na více místech a neurčených lokalizací (359 069 případů, tj. 10,1 %) a na třetím místě diagnóza J11 chřipka, virus neidentifikován s 273 090 případy. K výraznému poklesu počtu případů pracovní neschopnosti proti předchozímu roku došlo u diagnózy J11, a to o 137 007 případů, tj. o 33,4 % (r. 2001 = 410 097 případů). Pořadí diagnóz v roce 2001 bylo J06, J11, M54. 15. V roce 2002 bylo u 1 154 961 mužů zaznamenáno 1 807 925 případů PN, u 1 139 487 žen to bylo 1 764 562 případů PN. Na 1 muže připadalo ročně 1,6 případu pracovní neschopnosti, na 1 ženu 1,5 případu PN. S jednou
pracovní neschopností v roce bylo nemocných 63,4 % muž ů a 63,1 % žen (v roce 2001 muži 62,2 %, ženy 61,6 %). 16. Ve věkové skupině 20 - 24 let bylo v roce 2002 u mužů dosaženo nejvyššího počtu pracovních neschopností na osobu (1,8). U žen bylo dosaženo shodně od věkové skupiny „ – 19“ let až do věkové skupiny 40 – 44 let nejvyšší hodnoty 1,6 pracovních neschopností na osobu.
Fakta podmiňující nutnost transformace: a) Dramaticky stoupá průměrná délka pracovní neschopnosti, a to prakticky přesně od roku 1990. Vzhledem k tomu, že souběžně docházelo ke zlepšování dostupnosti technologií zdravotní péče a kvalitních léčiv, je jediným vysvětlením tohoto jevu zneužívání dávek nemocenského pojištění. b) Největší procento PN tvoří nemoci dýchací soustavy, z toho akutní infekce dýchacích cest tvoří téměř 11% všech případů. V době epidemií respiračních chorob je z epidemiologického hlediska nevhodné, aby nemocní museli k lékaři pouze z důvodu vystavení neschopenky. c) Největší procento případů PN je ve stavebnictví a největší délka PN v zemědělství. Jedná se o sezónní zaměstnání a nelze vyloučit účelovost v čerpání nemocenských dávek. d) Denní stav PN je kolem 300 tis. osob, což je téměř 6% občanů v produktivním věku (15 – 65 let). Pozn.: přičteme-li počet invalidních důchodců v tomto věku, dostáváme se na hodnotu téměř 13% ! Jinými slovy řečeno: denně nepracuje ze zdravotních důvodů přibližně 800 tis občanů z 10 milionové populace. Pokud bychom přičetli i počet nezaměstnaných průměrnou hodnotou přibližně 10%, dostáváme se k číslu 23% obyvatelstva ČR v produktivním věku, tedy asi 1,5 mil obyvatel. Je nutno si uvědomit, že toto číslo neznamená pouze problém ekonomický, nýbrž i psychosociální ! Je vytvářeno prostředí pro kultivaci sociálně patologických jevů. c) Systém nemocenského pojištění s v posledních letech dostal do negativní bilance. d) Systém nemocenského pojištění je zastaralý a neodpovídá moderním potřebám; je nutné si uvědomit, že se jedná o principy „bismarkovského“ typu. Doba, ve které byly aktuální se vyznačovala: ♦ Potřebou sociálního zabezpečení v nemoci. ♦ Minimální cenou doprovodné zdravotní péče. V současné době je stav opačný: Nákladovost zdravotní péče geometricky stoupá a naopak: sociální situace obyvatelstva zdaleka není zbídačující a systém sociální pomoci, který je dosažitelný nejen pro sociálně potřebné.
Závěry: I.
II. III.
Nemocenské pojištění je v dnešní archaické podobě nepotřebné a vzhledem k jednoduchosti zneužívání nemocenských dávek i společensky nebezpečné. Způsob nemocenského pojištění vyčerpává fondy pojištění zdravotního. Radikální transformace nemocenského pojištění je nezbytná, neboť toto pojištění je v rozporu s požadavky dnešní doby.
Návrh zásad rekonstrukce nemocenského pojištění a) Částečné propojení nemocenského a zdravotního pojištění, a to na úrovni osobních nemocenských účtů (ONÚ). b) Výběr zdravotního pojištění navýšit ze současných 13,5% vyměřovacího základu na 16%. c) Výběr sociálního pojištění snížit o 3% z vyměřovacího základu. d) Povinnost nemocenského pojištění zavést pouze pro pojištěnce pokryté veřejným pojistným plánem. e) Umožnit nabídku komerčního nemocenského pojištění pojištěncům pokrytých volitelnými pojistnými plány. f) „Gategiving“ v povinném nemocenském pojištění (viz dále), g) Změna rozsahu dávek nemocenského pojištění, konkrétně: - zrušení „vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství“, tedy zrušení příspěvku na „ztráty“ způsobené přeřazením pracovnice z rizikového pracoviště z důvodu těhotenství; v platových relacích před rokem 1990 to možná mělo své opodstatnění a je otázkou, zda-li toto opodstatnění dosud přetrvává), - zkrácení doby poskytování „peněžité pomoci v mateřství“ a prodloužením rodičovské dovolené, která je již financována z fondu státní sociální podpory. Konkrétní postup při poskytování nemocenských dávek:
n Pro pojištěnce veřejného zdravotního pojištění by zdravotní pojišťovny povinně vytvářely vedle OZÚ též osobní nemocenský účet (ONÚ), oddělený od OZÚ.
n Z ONÚ by byly pojištěncům (pojištěným v oblasti veřejného pojištění) poskytovány nemocenské dávky v denní výši dané právní normou až do vyčerpání ONÚ; pojištěnci by ovšem měli volbu nemocenské dávky nečerpat – a se zbytky na ONÚ po určité době disponovat podobně, jako je to u OZÚ.
n Po vyčerpání ONÚ by nastal „gategiving“, kdy by pojištěnec neměl nárok na žádné nemocenské dávky po dobu X pracovních dnů.
n Po období „gategiving“ by pojištěnec začal čerpat nemocenské dávky ve výši dané zákonem ze solidárního fondu nemocenského spravovaného okresními správami sociálního zabezpečení.
pojištění
n GATEGIVING
by tedy motivoval pojištěnce ke snižování krátkodobé neschopnosti, např. formou samoléčby respiračních infekcí či jiných lehčích stavů a determinoval stav, kdy by solidarita v nemocenském pojištění byla uplatňována zejména pro dlouhodobě nemocné
n Poskytovatelé „volitelných“ pojistných plánů by však mohli nabízet rozličné typy ONÚ, připojištění na „gategiving“, translokaci finančních prostředků na OZÚ, důchodové připojištění a podobně.
Naplňování ONÚ:
Čerpání z ONÚ:
