Vojenské rozhledy 3/2011
PERSONÁLIE
Životní osud jednoho z posledních obráncĤ Czajánkových kasáren:
VČzeĖ þíslo 89821 Miroslav Šolc * 12. února 1918
Motto: Nebránil jsem kasárna, bránil jsem svou vlast. Miroslav Šolc se narodil v r. 1918, tj. v letošním roce mu bylo již 93 let. Je to jeden z posledních žijících úþastníkĤ jediného ozbrojeného odporu proti nČmeckým okupantĤm v r. 1939 v tzv. Czajánkových kasárnách na TČšínsku. Pochází z obce ěepištČ, v polovinČ cesty mezi Ostravou a Frýdkem-Místkem, na pravém, vyvýšeném bĜehu Ĝeky Ostravice. Jeho otec byl úĜedníkem u ýs. státní dráhy v OstravČ, maminka pracovala v obchodČ se zeleninou. MČl dva sourozence, staršího bratra Josefa a mladší sestru Libuši. Od roku 1929 bydleli ve vlastním rodinném domku, který rodiþe v ěepišti postavili. Miroslav Šolc ve Frýdku Místku dne 14. bĜezna 2011 Foto: Petr Majer Po absolvování obecné a mČšĢanské školy pokraþoval ve studiu VeĜejné obchodní školy ve FrenštátČ pod RadhoštČm, kterou ukonþil v roce 1936. V roce 1937 obdržel povolávací rozkaz a nastoupil jako voják prezenþní služby do þeskoslovenské
V roce 1943 v OsvČtimi. Foto: soukromý archiv Miroslava Šolce
172
Vojenské rozhledy 3/2011
armády k 8. pČšímu pluku Slezskému v Místku. Velitelem pluku byl plk. pČch. Florián Eliáš s III. praporem, náhradním praporem, rotou doprovodných zbraní v Místku, I. praporem ve Slezské OstravČ a II. praporem v Novém BohumínČ. PĜi kvČtnové mobilizaci v roce 1938 zajišĢoval pluk ostrahu Rok 1922: zleva otec Josef, Miroslav Šolc (4r), bratr Josef (6r), hranic na Hluþínsku a Bohusestra Libuše(3r) a matka Anežka mínsku. Vojín Miroslav Šolc Foto: soukromý archiv M.Šolce byl po pĜísaze a jednomČsíþním základním výcviku zaĜazen do pČtimČsíþního výcviku v poddĤstojnické škole 8. pČšího pluku v Místku, který se konal v dobČ od 1. 11. 1937 do 15. 5. 1938, vþetnČ kurzu „bojové plyny“. Dne 15. 4. 1938 byl povýšen do hodnosti svobodníka a 20. kvČtna 1938 byl pĜevelen k II. praporu do Bohumína, kde nastoupil na jednu z menších pevností jako velitel družstva v KopytovČ u Bohumína. Po mČsíþní službČ na polských hranicích byl odveden 30. 6. 1938 na jižní Moravu do Jemnice, kde stĜežil státní hranici kolem Ĝeky Dyje-Županovice, Píseþná, ve funkci velitele pevnĤstek. Na rakouských hranicích zažil v druhé mobilizaci 23. záĜí 1938 rovnČž nČkolik pĜestĜelek ze strany nČmeckých ordnerĤ. Po Mnichovu, 30. záĜí 1938, vyšel rozkaz opustit opevnČní a svobodník Šolc byl zaþátkem listopadu 1938 znovu pĜemístČn na hranici s Polskem, tentokrát do Nošovic, kde plnil funkci velitele družstva pĜi stĜežení hranic, ale ne již na pevnĤstkách, ale jen se zbraní v ruce na hlídkách. Koncem listopadu 1938 byl zaĜazen u 8. pČšího pluku k náhradnímu praporu na funkci proviantního poddĤstojníka. K jeho povinnostem mimo jiné patĜilo nakupování masa do kuchynČ nebo odpovídal za kontrolu masa veterináĜem. Další vývoj situace v okleštČném ýeskoslovensku po Mnichovu nebyl optimistický. Dne 12. prosince 1938 dostalo velení pluku rozkaz ponechat u jednotek pouze „mírovou zásobu stĜeliva“ (16 nábojĤ pro pistoli, 30 pro pušku, 100 pro lehký a 250 pro tČžký kulomet). Dne 19. prosince 1938 byla zrušena pohotovost a v únoru 1939 pĜišel rozkaz odevzdat do divizního skladu tČžké kulomety a prĤbojné stĜelivo. Dne 14. 3. 1939 dostal velitel plk. pČch. Florián Eliáš ze štábu sboru rozkaz spálit tajné a mobilizaþní spisy. V 11 hod. vydal hlavní štáb v Praze rozkaz držet jednotky v kasárnách a zabránit jejich stĜetu s NČmci (o možnostech obrany se mČlo jednat až podle výsledkĤ Háchovy cesty do Berlína). V 16 hodin odjel prezident Hácha vlakem do Berlína. V 17 hodin odlétli þs. zpravodajci do Londýna a místecký hejtman Cidlík byl informován o „prĤjezdu nČmeckých vojsk“ smČrem od PĜíbora na Slovensko. V 17:30 pĜekroþily nČmecké jednotky hranice u PĜíbora. Kolem 18. hodiny v Místku za pomoci místních henleinovcĤ obsadily okresní úĜad a policejní stanici. V Czajánkových kasárnách byl ubytován III. prapor 8. pluku. V pĜízemí byla umístČna IX. rota, v prvním patĜe X. rota a ve druhém patĜe XII. rota. Kolem kasáren vedla 173
Vojenské rozhledy 3/2011
cesta na Frýdek. Velký poþet z místních vojákĤ byli nováþci, kteĜí narukovali teprve 1. bĜezna a neabsolvovali prozatím ani základní výcvik. KromČ nich zde bylo pĜibližnČ tĜicet aspirantĤ a délesloužících. Zhruba v jednu hodinu po poledni nastoupil do stráže u brány svobodník Bohuslav PĜibyla, který ještČ netušil, že právČ on bude prvním svČdkem pĜíjezdu okupantĤ. Po 18. hodinČ zavedl velitel stráže svob. PĜibyla do stráže u brány Czajánkových kasáren vojína Sagana. Oba slyšeli projíždČt motocykly, ale ve tmČ je nerozeznali. Informovali velitele praporu pplk. ŠtČpinu a ten se domníval, že jde o nČjaký povolený prĤjezd. Asi v 18:20 hod. pĜijely ke kasárnám další nČmecké jednotky, nČmecký dĤstojník vyzval stráž, aby se vzdala, ozval se první výstĜel. Stráž se stáhla za bránu a zaþal boj o kasárna. PĜi prvních výstĜelech vybČhli úþastníci kurzu vedení kapitánem Karlem Pavlíkem, který okamžitČ zaþal organizovat obranu a rozdČlil rotní zbranČ. Posádkový dozorþí poruþík Karel Martínek vyhlašuje poplach a kpt. Pavlík vypíná hlavní uzávČr svČtla. Obránci mČli pouze pušky a lehké kulomety, stĜeliva rychle ubývalo. NČmci mČli obrnČný automobil a dČlo. Z velitelství pluku pak velitel praporu pplk. Karel ŠtČpina obdržel rozkaz k zastavení palby a ke kapitulaci. Po vystĜelení posledních nábojĤ vyšel por. Karel Martínek s improvizovaným bílým praporem pĜed bránu kasáren. Samotný boj probíhal pĜibližnČ od 18.15 do 18.45 hodin. Obránci byli odvedeni k nedalekému Štursovu Pomníku padlých z první svČtové války a NČmci vtrhli dovnitĜ. ýeskoslovenští vojáci nemČli žádné ztráty. Oficiální þísla padlých NČmci utajovali, ale odhadovalo se dvanáct až osmnáct mrtvých a nČkolik zranČných vojákĤ wehrmachtu. Miroslav Šolc si na události tohoto dne živČ vzpomíná: „Dne 14. 3. 1939 byl zákaz vycházek. V tento den jsem byl nakupovat maso na jatkách, a když jsem se vracel ze Sviadnova do Místku, slyšel jsem nČjaký hluk. Byla to obrnČné vozidla a auta NČmcĤ,
Rok 1937, 8. pČší pluk Slezský, 11. rota, 3. prapor, III. polní þeta, voj. Miroslav Šolc je ve druhé ĜadČ zprava pátý Foto: soukromý archiv M. Šolce
174
Vojenské rozhledy 3/2011
která smČĜovala do Místku. VidČl jsem nČmeckou motorizovanou jednotku, jak vjíždí do mČsta, vypadalo to na první pohled, jako by mČli v úmyslu jet podél Ĝeky Ostravice do TČšína. VidČl jsem také, jak NČmci šli k bránČ kasáren, ale to jsem už byl za bránou a mĤj kolega Standa Bolek, který byl délesloužící, mi Ĝíká – jsou tu NČmci! Na NČmce jsme zahájili palbu, byl jsem u kulometu v prvním poschodí, ale mČl jsem jen dvacet nábojĤ. Když poruþík Karel Martínek vyšel s bílou vlajkou, stĜelba ustala. Vše trvalo asi pĤl hodiny. NČmci obsadili kasárna, vyvedli nás ven a asi po tĜech hodinách jsem se s dalšími tĜemi vojáky z naší jednotky vrátil podél Ĝeky Ostravice k náhradnímu praporu do kuchynČ. MČli jsme tam šest pušek a náboje. Vše jsme schovali do prázdných beden, kde bylo maso s tím, že je z kasáren odvezou. To se podaĜilo až tĜetí den 17. bĜezna 1939. Byly to první pušky pro odboj.“ PĜi pĜevozu masa odvezl des. Miroslav Šolc pušky tajnČ domĤ, kde je peþlivČ uschoval a v záĜí 1939 þást zbraní pĜedal odbojové organizaci Lvice. PĜibližnČ po þtrnácti dnech od stĜetnutí s nČmeckými vojáky v Czajánkových kasárnách byl des. Miroslav Šolc propuštČn do civilu. Odešel zpátky do svého bydlištČ v ěepišti a zapojil se do odbojové skupiny Za vlast, která pĤsobila na Ostravsku. Podílel se na pĜevádČní pĜedevším þs. vojákĤ do Polska. Po navázání styku s Bohumilem Fürstem, pozdČjším velitelem 510. spojovací perutČ ve Velké Británii, pomohl v þervenci a srpnu 1939 pĜevést nČkolik letcĤ pĜes protektorátní hranice. „NevČdČl jsem, koho pĜevádím. Neznal jsem je, znal jsem pouze Bohumila Fürsta,“ vzpomíná Miroslav Šolc. To už pracoval na Severní dráze Ferdinandovy koksovny, jámy František, kde navázal pĜes Josefa Luzara a Jana Navrátila spolupráci s odbojovou organizací Lvice. ýlenové Lvice vyvíjeli na Ostravsku znaþnou aktivitu a mČli širokou síĢ odbojáĜĤ po celé MoravČ. Také Miroslav Šolc se zúþastnil nČkolika sabotážních akcí na vlakových soupravách. „Tipy nám dával mĤj otec, který pracoval na dráze v OstravČ na vleþkách anebo v PaskovČ na nádraží. NapĜíklad v roce 1941 jsme s bratrem Josefem rozĜezali tlakové hadice vojenského transportu pĜímo na nádraží v PaskovČ. Jak jsme šli ze šachty, tak nás gestapo prohlíželo a bratr mČl takový ostrý nĤž ještČ v botČ. NaštČstí na nČj nepĜišli,“ vzpomíná na úspČšné sabotáže. „Byl také zapojen do mnoha jiných akcí, rozšiĜoval þasopis „V boj“, na pracovišti odposlouchával zprávy gestapa, a tím získával dĤležité informace, které pĜedával dál. Jedním z dalších úkolĤ, které mČl, bylo pašování potravinových lístkĤ. V Ĝíjnu 1941 byl za odbojovou þinnost zatþen jeho bratr Josef a uvČznČn v koncentraþních táborech Sachsenhausen a Mauthausen. „Vtrhlo k nám gestapo a ptali se mČ, kde jsou zbranČ, že pĤjdeme do stodoly. Maminka je zastavila, že pĤjde ona, že to tam neznám. NaštČstí nenašli nic, i když ty zbranČ byly spuštČný na vlasci v komínČ. Gestapo vyslýchalo také mého otce, který byl pro nedostatek dĤkazĤ zakrátko propuštČn, ale až do konce války byl hlídán,“ Ĝíká Miroslav Šolc. Krátce nato došlo k zatýkání i v odbojové organizaci Lvice. Pomocí sítČ konfidentĤ se gestapo dostalo k jádru organizace. V listopadu 1942 zaþala hlavní vlna zatýkání. Dne 13. ledna 1943 si pĜímo do koksovny pĜišli NČmci i pro Miroslava Šolce a odvezli ho do vazební vČznice v OstravČ. Tam prošel sérií brutálních výslechĤ. Jedním z jeho trýznitelĤ byl zamČstnanec koksovny, který byl agentem gestapa. Již o nČkolik dnĤ pozdČji, 18 ledna 1943, byl spolu s dalšími nacpán do vagonu a následoval pĜesun do OsvČtimi. „Byl to osobní zabednČný vagon. Okna byla zadrátovaná ostnatým drátem 175
Vojenské rozhledy 3/2011
a z venku pĜibitá. Na záchod nikoho z nás nepustili. Jak jsme pĜijeli, tak nás první vrazili na tu rampu. Selekcí jsme však neprošli. Po pĤl hodinČ nás totiž všechny nahnali do tČsného sklepa pod jedním z barákĤ. Vzpomínám si na malá okénka, která byla moc vysoko. Bylo to tak dva metry padesát. V tom baráku jsme þekali až do druhého dne. To bylo nČco strašného. Na záchod jsme nemČli kam jít, tČlesnou potĜebu jsme vykonávali pĜímo v místnosti. Druhý den ráno jsme se museli svléknout do naha, byl poĜádný mráz. Pustili na nás horkou vodu, potom studenou a vyhnali nás ven. A potom nás zaþali oblékat, dostali jsme vČzeĖské šaty, byly to vyĜazené uniformy a boty. Nic svého jsme nesmČli mít, vše nám vzali. Po nČkolika dnech jsme byli tetováni. Stal jsem se vČznČm þíslo 89821.“ VČzeĖ Miroslav Šolc byl zaĜazen do komanda, které tČžilo Ĝíþní štČrk z ledové vody Ĝeky Sola. „Dostal jsem funkci pĜedáka, komandoführer mi dal mi patnáct chlapĤ a ukázal, kde budeme kopat. Naoko jsem vČznČ prohánČl, ale ve skuteþnosti jsem je nechal odpoþívat. Komandoführer si toho všiml, vše sledoval totiž dalekohledem. PĜišel, že jsme udČlali málo. ýekaly mČ pĜískoky, plížení v bahnČ až do úplného vyþerpání. Potom mi nohou dupal po páteĜi a ledvinách.“ Miroslav Šolc dostal zápal plic a byl umístČn v nemocniþním bloku þ. 28, kde byla ošetĜovna. Tam se setkal s Alexejem ýepiþkou. [1] „Alexej ýepiþka, který zde byl vČznČn, byl na ošetĜovnČ ,doktorem‘. Druhý den mi Ĝíkal: ,DozvČdČl jsem se, že je selekce, celý špitál jde v pátek do plynu. Musíš zmizet. Zítra ti pĜinesu lístek.‘ Dal mi nazpátek moje vČzeĖské hadry, tĜi dny jsem dostal tzv. blokschonung to znamenalo, že tĜi dny jsem nemusel nic dČlat, jen zametat kolem vČzeĖského bloku. Ten tĜetí den byla nedČle a dozvČdČl jsem se, že se budeme stČhovat na 23. blok. Byl jsem vybrán do kurzu geodézie a mČli jsme pracovat pĜi vysušování Pinských bažin, které se nacházely v dnešním BČlorusku. To mi zachránilo život.“ K tomu však již nedošlo a skupina byla 20. srpna 1943 transportována do koncentraþního tábora Buchenwald. Zde byl Miroslav Šolc pĜipravován pro tajné práce v podzemní továrnČ Dora, kde nČmeþtí inženýĜi vyvíjeli tajné zbranČ, k nimž patĜila raketa V2. Výroba tČchto raket byla zahájena v podzemní továrnČ Mittelwerk (též Dora Mittelbau) ukryté pod horou Kohnstein poblíž Nordhausenu v Durynsku. Jednalo se pĜitom o poboþku koncentraþního tábora Buchenwald, odkud pocházela vČtšina nasazených zajatcĤ. Zde pracoval Miroslav Šolc až do konce války. Do své vlasti se vrátil v prosinci 1945 po léþení v Lipsku. „V Novém JiþínČ mi pĜidČlili trafiku a bydlet jsem mČl u vdovy, která se jmenovala Benešová. Když se mi pĜi našem prvním 176
Vojenské rozhledy 3/2011
setkání svČĜila, že její manžel byl v OsvČtimi, uvČdomil jsem si, že jde o mého pĜítele, který mČ pĜed svou smrtí prosil, abych jeho ženČ, Libuši Benešové, vyĜídil pozdrav. Byla to neskuteþná náhoda, byli jsme spolu 51 let a vychovali dvČ dČti.“ Miroslav Šolc pozdČji pracoval na generálním Ĝeditelství Ostravsko-karvinských dolĤ v OstravČ. Do dĤchodu odešel v roce 1976 a dnes bydlí ve svém rodinném domku v ěepišti. „Co bych chtČl vzkázat mladé generaci? Nikdy ve svém životČ jsem neztrácel nadČji. Jde o to umČt se v pravou chvíli rozhodnout. Když jsem bral v Czajánkových kasárnách do ruky lehký kulomet a vČdČl jsem, že mám jen dvacet nábojĤ, mČl jsem moc stísnČné pocity. Ale strach to nebyl, bylo to pĜesvČdþení, že slova pĜísahy musím naplnit, i kdybych mČl položit svĤj život. A dnes, kdy je mi 93 let, bych se rozhodl stejnČ a šel bránit svou rodnou zem.“ Pozn.: [1] Pováleìný ministr vnitĥního obchodu, poúnorový ministr spravedlnosti a národní obrany. Se jménem Alexeje êepiìky je spojeno utrpení tisícĵ mladých mužĵ nucených sloužit v pomocných technických praporech (PTP). Zvláštní pracovní jednotky, tzv. ìerné barony, zĥídil êepiìka po vzoru Rudé armády v záĥí 1950. Navázal tím na svou kariéru na ministerstvu spravedlnosti, kde se jako ministr spravedlnosti podílel na zĥízení táborĵ nucených prací, kam režim umísıoval své skuteìné i domnülé politické nepĥátele.
plk. v.v. Petr Majer
177
