ŽIVOTNÍ CYKLUS SOCIOLOGICKÉ A DEMOGRAFICKÉ PERSPEKTIVY

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 1

ŽIVOTNÍ CYKLUS SOCIOLOGICKÉ A DEMOGRAFICKÉ PERSPEKTIVY

DANA HAMPLOVÁ • PETRA ŠALAMOUNOVÁ GABRIELA ŠAMANOVÁ • (EDS.)

SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY, 2006

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 2

Analytické práce, pfiíprava a publikace knihy byla podpofiena v˘zkumn˘m zámûrem Sociologického ústavu Akademie vûd âeské republiky, ã. AV0Z70280505.

Recenzentky knihy: RNDr. Kvûta Kalibová, CSc. PhDr. Vûra Kuchafiová, CSc.

© Sociologick˘ ústav AV âR, Praha 2006 ISBN 80-7330-082-6

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 3

OBSAH Editorial • Dana Hamplová, Petra ·alamounová, Gabriela ·amanová ...................... 5 Rodinné vzÈahy, väzby a perspektívy na pozadí procesu modernizácie • Ivan Chorvát ...................................................................................... 8 Rodina, dÛvûra a demokratická spoleãnost • Markéta Sedláãková ...................... 22 Láska, evoluce nebo neviditelná ruka sÀatkového trhu? • Dana Hamplová .... 38 Odchod Ïen od rodiãÛ v âeské republice • Michal ·kop .................................... 46 Bezdûtnost v âeské republice • Tomá‰ Sobotka ...................................................... 60 Rozhodovací procesy -náctilet˘ch tûhotn˘ch dívek vedoucí k volbû ãasného rodiãovství • Renáta Va‰ková .................................................................... 79 MimomanÏelská plodnost – souãasné trendy v Evropû a v âeské republice • Petra ·alamounová, Ondfiej N˘vlt ...................................... 118 Genderov˘ aspekt rodiãovství • Hana Mafiíková ................................................ 141 Otcovství v pohybu • Radka Dudová .................................................................... 160 Rozvody a dûti: vliv rozvodu rodiãÛ na Ïivotní dráhu dûtí • Anna ·Èastná 175 Neúplné rodiny v âeské republice • Jana Vobecká .............................................. 191 Kontakty s pfiíbuzn˘mi a jejich místo v osobní sociální síti • Blanka ¤eháková ................................................................................ 204 Zmûny v poãtu a struktufie dÛchodcÛ a jejich dÛchodov˘ch pfiíjmÛ po roce 1989 • ·tûpánka Pollnerová ........................................................................ 226 Pracovní trh v dÛchodovém a pfieddÛchodovém vûku • Dana Hamplová, ·tûpánka Pollnerová.......................................................... 239 Úmrtnost seniorÛ v âeské republice: trendy a perspektivy • Markéta Pechholdová, Gabriela ·amanová.................................... 247 Rodina a Ïivotní úroveÀ v âR • Jan âervenka...................................................... 267 Socio-ekonomická situácia rodín a domácností na Slovensku z pohºadu sociologick˘ch v˘skumov • Roman DÏambazoviã................................................ 280

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 5

Dana Hamplová, Petra ·alamounová, Gabriela ·amanová

5

EDITORIAL Dana Hamplová, Petra ·alamounová, Gabriela ·amanová Îivotní cyklus a Ïivotní dráha patfií mezi nejroz‰ífienûj‰í pojmy sociálních vûd, jejichÏ pfiitaÏlivost spoãívá pfiedev‰ím ve schopnosti postihnout vztahy mezi biologick˘mi, psychologick˘mi a sociálními aspekty lidského Ïivota. Îivotní cyklus a jeho prÛbûh totiÏ na jednu stranu odkazuje k individuálními Ïivotu, na druhou stranu se v nûm odráÏí institucionální struktura dané spoleãnosti, právní fiád nebo normativní pfiedstavy o tom, jak by mûl vypadat správn˘ Ïivot a jaké by mûlo b˘t ãasování a pofiadí Ïivotních událostí v jeho prÛbûhu. I kdyÏ koncept Ïivotního cyklu evokuje biologické stárnutí ãlovûka, nelze tyto pojmy ztotoÏÀovat. Biologick˘ vûk je do urãité míry prázdná kategorie, která sama o sobû dovede jen velmi omezenû vysvûtlit Ïivotní situaci nebo chování ãlovûka. Teprve sociální normy dovedou objasnit, proã se lidé v urãitém vûku chovají tak, jak se chovají. Sociální oãekávání typická pro rÛzn˘ vûk pfiitom mohou b˘t formálního i neformálního charakteru, napfi. minimální sÀatkov˘ vûk je stanoven zákonem (formální omezení), ale zároveÀ spoleãnost oãekává, Ïe jedinec by nemûl uzavírat manÏelství dfiív, neÏ skonãí ‰kolu (neformální definice „sociální dospûlosti“). Studium Ïivotního cyklu a Ïivotní dráhy pohlíÏí na lidsk˘ Ïivot jako na soubor paralelních i po sobû následujících Ïivotních situací, které vytváfiejí sloÏité pfiedivo Ïití, ale z nûhoÏ je tfieba vybrat ty sociální vztahy a Ïivotní události, které v˘znamn˘m zpÛsobem definují prÛbûh lidského Ïivota. Empirick˘ v˘zkum se proto tradiãnû soustfieìuje na ãasování klíãov˘ch událostí lidského Ïivota, jako je odchod z domova rodiãÛ, vstup do manÏelství (pfiípadnû jeho konec), zaloÏení rodiny, nástup a odchod do zamûstnání nebo pfiechod do dÛchodu. DÛleÏité pfiitom není jen to, jak vypadá standardní Ïivotní dráha, zda ji lidé dodrÏují, ale i to, jaké skupiny a proã se od ní odchylují a zda za to ãelí sociálním sankcím. Problematice Ïivotního cyklu se zvlá‰tním dÛrazem na rodinu a její postavení v rÛzn˘ch fázích lidského Ïivota se vûnuje i tato publikace. Téma Ïivotní dráhy, reprodukãní kariéry, rodiny a stárnutí se dostalo v 90. letech 20. století do popfiedí zájmu odborné i laické vefiejnosti. Zájem vyvolala pfiedev‰ím zfiejmá skuteãnost, Ïe v âeské republice – podobnû jako ve v‰ech moderních spoleãnostech – dochází k rozvolÀování jasnû definovan˘ch norem o tom, co je patfiiãné chování a správná Ïivotní situace v urãitém vûku. ¤ada prací na toto téma vznikla jak v Praze, tak na vûdeck˘ch pracovi‰tích v Brnû, tato kniha se v‰ak od pfiedchozích prací li‰í dÛrazem na demografick˘ a ekonomick˘ aspekt, kombinací kvantitativní a kvalitativní metodologie a zahrnutím témat, která dosud nebyla v popfiedí zájmu. Zv˘‰ená pozornost patfií i „nestandardním“ Ïivotním

Zlom-final

6

2.2.2006

13:06

Stránka 6

Editorial

drahám (napfi. nemanÏelské plodnosti, bezdûtnosti, matefiství -náctilet˘ch dívek ãi otcÛm na matefiské dovolené). Monografie se v‰ak nevzdává ani snahy postihnout v˘voj moderní rodiny a její funkci pro moderního ãlovûka v ‰ir‰ím teoretickém rámci. Kniha je rozdûlena do nûkolika celkÛ a pokr˘vá Ïivotní cyklus od hledání partnera a odchodu od rodiãÛ, formování vlastní rodiny, popfiípadû rozpadÛ manÏelsk˘ch ãi partnersk˘ch svazkÛ aÏ po stáfií a s ním spojené otázky. V úvodní ãásti se Ivan Chorvát vûnuje sociologick˘m teoriím, jeÏ vysvûtlují promûny Ïivotních drah a rodiny v moderní spoleãnosti. Nastoluje pfiitom téma budoucnosti rodinn˘ch forem, socializace dûtí a dopady nûkdy aÏ krajní individualizace a fragmentalizace spoleãnosti. Na jeho pfiíspûvek navazuje Markéta Sedláãková úvahou o dÛvûfie v rodinu v kontextu sociologick˘ch teorií demokracie. Klade si otázku, zda vysoká loajalita k vlastní rodinû konkuruje rozvoji demokratick˘ch institucí, nebo zda ho naopak podporuje. Za teoretickou ãástí následuje blok vûnovan˘ osamostatÀování se mlad˘ch lidí a hledání partnera. Dana Hamplová na úvod pfiedstavuje základní sociologické a sociobiologické teorie o strategiích v˘bûru partnera a zdÛrazÀuje, Ïe jejich ãasto protikladné pfiístupy se nemusejí nutnû vyluãovat, ale spí‰e popisují rÛzné stránky tak sloÏitého procesu, jímÏ hledání a volba Ïivotního druha je. Pfiíspûvek Michala ·kopa má naopak velice empirick˘ charakter. Na datech ‰etfiení Fertility and Family Survey dokumentuje, kdy mladé Ïeny v âeské republice odcházejí od rodiãÛ a zakládají rodinu a v jakém sledu k tûmto událostem dochází. Tomá‰ Sobotka se vûnuje aktuálnímu, ale dosud málo probádanému tématu bezdûtnosti. Poukazuje pfiitom, Ïe aãkoliv lze oãekávat, Ïe se podíly Ïen, které nikdy neporodí dítû, budou zvy‰ovat, je pomûrnû sloÏité odhadnout, jak velká ãást Ïen to bude. Jeho pfiíspûvek nepfiiná‰í jen zajímavá data, ale pfiibliÏuje ãtenáfii i teoretická hlediska ãasování, odkladu a pfiípadnû i odmítnutí matefiství. Renata Va‰ková pouÏívá kvalitativní anal˘zu pro popis rozhodovacího procesu o dal‰ím osudu tûhotenství -nácletilet˘ch dívek, konkrétnû jaké faktory vedly mladou matku k tomu, Ïe se rozhodla dítû si ponechat. S tématem mlad˘ch matek souvisí úzce i rození dûtí mimo manÏelství, kterému se v na‰í knize vûnují Petra ·alamounová a Ondfiej N˘vlt. Hana Mafiíková rozebírá typy rodiãovské péãe a jejich v˘voj a tuto teoretickou ãást doplÀuje v˘sledky kvalitativního v˘zkumu muÏÛ na rodiãovské dovolené. Radka Dudová se podrobnûji zamûfiuje na otcovství a promûnu role muÏe v rodinû a jak ji ovlivÀuje rozpad rodiny po rozvodu. Téma rozvodovosti reprezentuje také pfiíspûvek Anny ·Èastné, která nabízí dal‰í úhel pohledu, tentokrát z perspektivy dûtí. Dokazuje, Ïe rozvod rodiãÛ dlouhodobû ovlivÀuje Ïivotní dráhu dcer a zvy‰uje riziko, Ïe ony samy zaÏijí rozpad své rodiny. Na téma rozvodÛ navazuje Jana Vobecká s problematikou neúpln˘ch rodin a jejich zastoupení v regionech âeské republiky. Blanka ¤eháková analyzuje sociální podporu, sociální sítû a kontakty s pfiíbuz-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 7

Dana Hamplová, Petra ·alamounová, Gabriela ·amanová

7

n˘mi v ãeské spoleãnosti na poãátku tfietího tisíciletí. ZmiÀuje vût‰í riziko izolace star‰ích lidí. Nejstar‰ím generacím se vûnují i následující tfii pfiíspûvky. ·tûpánka Pollnerová a Dana Hamplová rozebírají ãesk˘ dÛchodov˘ systém a jeho vliv na pracovní dráhu a odchod ze zamûstnání. Markéta Pechholdová a Gabriela ·amanová téma Ïivotní dráhy zavr‰ují pfiíspûvkem o zmûnách v reÏimu úmrtnosti seniorÛ. Demografickou a sociologickou perspektivu doplÀuje rozbor ekonomické situace ãesk˘ch a slovensk˘ch domácností v jednotliv˘ch fázích rodinného cyklu od Jana âervenky a Romana DÏambazoviãe.

Zlom-final

2.2.2006

8

13:06

Stránka 8

Rodinné vzÈahy, väzby a perspektívy na pozadí procesu modernizácie

RODINNÉ VZËAHY, VÄZBY A PERSPEKTÍVY NA POZADÍ PROCESU MODERNIZÁCIE Ivan Chorvát 1. Úvod Pojem modernizácia sa väã‰inou pouÏíva v spojitosti s charakteristikou zmien veºk˘ch a komplexn˘ch sociálnych systémov, takpovediac na makroúrovni – väã‰inou sa hovorí o modernizácií spoloãnosti alebo ‰tátu. V ‰ir‰om sociologickom chápaní v‰ak modernizácia oznaãuje ‰pecifick˘ smer zmien hodnôt, ‰truktúr a správania, t.j. „urãit˘ smer ‰trukturálnej zmeny v kultúre, zah⁄Àajúci ov‰em i zmeny v in‰titúciách a v zodpovedajúcich formách ºudského správania a hodnotov˘ch orientáciách“ (Machonin 1996: 6). Tento príspevok by chcel poukázaÈ na niektoré zmeny hodnôt, ‰truktúr i správania v oblasti in‰titúcie rodiny. Sociológovia rodiny identifikujú vo v˘voji rodinn˘ch vzÈahov a ‰truktúr v priebehu posledn˘ch desaÈroãí v Európe ‰tyri základné procesy: demokratizáciu rodinn˘ch vzÈahov, ktorú definujú ako premenu tradiãn˘ch rodinn˘ch vzÈahov zaloÏen˘ch predov‰etk˘m na autorite muÏa na vzÈahy charakterizované rovnoprávnosÈou; individualizáciu rodinn˘ch vzÈahov chápanú ako prechod od vzÈahov urãen˘ch pôvodom k vzÈahom volen˘m, zaloÏen˘m na slobodnom v˘bere; dynamizáciu rodiny v zmysle jej väã‰ej otvorenosti a adaptability na spoloãenské zmeny i zmeny v individuálnom v˘voji jedincov; a pluralizáciu rodinn˘ch ‰truktúr a foriem (GuráÀ et al. 1997). Domnievam sa, Ïe zmeny, ktoré sú charakterizované t˘mito ‰tyrmi procesmi, je moÏné oznaãiÈ pojmom modernizácia, pretoÏe v nich ide o zmeny ‰trukturálne, in‰titucionálne, hodnotové, ktoré sa prejavujú v konkrétnych formách správania, a ich v˘sledkom je, hlavne od 70-tych rokov v západnej Európe, pokles sobá‰nosti, pokles plodnosti, men‰í poãet detí v rodine, zvy‰ovanie veku rodiãov pri narodení prvého dieÈaÈa, uzatváranie manÏelstiev v neskor‰om veku, rast úrovne rozvodovosti, rast poãtu neformálnych súÏití, zvy‰ovanie poãtu detí naroden˘ch mimo manÏelstva, nárast podielu opakovan˘ch manÏelstiev a zvy‰ovanie poãtu slobodn˘ch matiek a osamel˘ch rodiãov v‰eobecne.

2. Individualizácia, intimita, láska… V ‰ir‰ej sociologickej perspektíve môÏeme modernizáciu rodiny povaÏovaÈ za sprievodn˘ jav v sociológii chronicky známeho prechodu od spoloãnosti tradiãného typu k spoloãnosti modernej. Tento prechod je potom primárne urãovan˘ procesom individualizácie. Posun od kolektívneho chápania rodinn˘ch hodnôt v tradiãnej spoloãnosti k hodnotám individualizmu a sentimentu v spoloãnosti

Zlom-final

2.2.2006

Ivan Chorvát

13:06

Stránka 9

9

modernej viedol k zdôrazÀovaniu individuálnych priorít a zv˘‰ené poÏiadavky na emocionálnu stránku, intimitu a súkromie sa stali hlavn˘mi aspektmi rodinn˘ch vzÈahov. Jednou z príãin boli zmeny v ‰truktúre rodiny: zvy‰ujúca sa dæÏka Ïivota a znaãná redukcia detskej úmrtnosti spôsobili, Ïe moderná rodina je vo svojej ‰truktúre oveºa stabilnej‰ia neÏ rodina v minulosti, kedy takmer kaÏd˘ rok priniesol príchod ãi odchod niektorého z ãlenov rodiny. Väã‰ia kontinuita rodinnej ‰truktúry prispieva k intenzívnej‰ej a emociálnej‰ej interakci medzi ãlenmi rodiny (Mitterauer, Sieder 1982). Individualizácia ako proces modernej spoloãnosti zaloÏen˘ na my‰lienke, Ïe úspech a postavenie ãloveka závisia na individuálnom úsilí, snaÏení a schopnostiach a nie na parametroch vroden˘ch, bola od poãiatku spätá predov‰etk˘m so svetom práce. Jedinci si postupne osvojovali kultúrny model individuálnej voºby a aktívneho vytvárania svojho osudu na základe svojich preferencií i vo sférach tradiãnej‰ích, napr. v rodine, resp. nov˘ kultúrny model zasiahol aj sféru rodiny t˘m, Ïe snaha po sebarealizácii a osobnom rozvoji viedla k demokratizácii rodinn˘ch vzÈahov v smere väã‰ej rovnoprávnosti plnenia viacer˘ch rodinn˘ch rolí (napr. zároveÀ roly matky a Ïeny v platenom zamestnaní). U. Beck a E. Beck-Gernsheimová (1995) v‰ak uvádzajú, Ïe hoci sa muÏi aj Ïeny v súãasnosti odpútavajú od tradiãn˘ch noriem, ktoré sú späté s ich rolami v rodine a orientujú sa v porovnaní s minulosÈou v˘raznej‰ie na vlastnú sebarealizáciu a sebauplatnenie, „na svoj vlastn˘ Ïivot“, stále hºadajú ‰Èastie v blízkom vzÈahu, pretoÏe zisÈujú, Ïe iné sociálne väzby sú príli‰ labilné a nespoºahlivé. Na‰a potreba deliÈ sa o svoje pocity s niekym blízkym rastie t˘m viac, ãím sa stávame viac individualistickí a uvedomujeme si straty, ktoré idú ruka v ruke so ziskami vypl˘vajúcimi z procesu individualizácie. V˘sledkom je, Ïe tendencia úniku jedinca od manÏelstva a rodiny zvyãajne skôr ãi neskôr vedie naspäÈ k návratu, ão dokumentuje i vysoké percento rozveden˘ch, ktorí vstupujú opakovane do manÏelstva. Oslabenie tradiãn˘ch väzieb, na ktor˘ch spoãívala rodina v minulosti spolu s procesom inividualizácie priná‰a nárast príÈaÏlivosti blízkeho vzÈahu. BohatosÈ a rôznorodosÈ spoloãensk˘ch vzÈahov nemôÏe nahradiÈ stabilnú primárnu väzbu, na ktorej spoãíva znaãná ãasÈ identitiy jedinca. Ideálna je prítomnosÈ a dostupnosÈ oboch – tak rôznorodosti kontaktov ako aj pretrvávajúcej väzby intimity. Potvrdzuje sa, Ïe aj tie Ïeny v domácnosti, ktoré celkovo vyjadrujú spokojnosÈ v manÏelstve, ãasto trpia pocitmi neistoty a izolácie. Na druhej strane mnohí rozvedení muÏi aj napriek veºkému poãtu spoloãensk˘ch kontaktov sa ÈaÏko vyrovnávajú so svojou osamelosÈou. To vedie k urãitej glorifikácii a idealizácii lásky v súãasnej modernej spoloãnosti. Láska slúÏi ako náhrada za predchádzajúceho Boha, cirkevné autority, vedomie triednej príslu‰nosti, atì., teda za väzby, ktoré na jednej strane znaãne obmedzovali individuálnu voºbu, na druhej strane ale poskytovali ochranu, stabilitu a identitu. Tam, kde existovali, ãlovek nebol nikdy sám, bol integrálnou súãasÈou väã‰ieho

Zlom-final

10

2.2.2006

13:06

Stránka 10


celku. Prechod k modernej spoloãnosti bol sprevádzan˘ procesom individualizácie, ktorého v˘sledkom je oãakávanie, Ïe kaÏd˘ bude viesÈ svoj vlastn˘ Ïivot nezávisl˘ na väzbách k nejakej ‰peciálnej skupine ãi komunite. Na úrovni rodiny to znamená, Ïe „ão bolo predt˘m tímom deliacim sa o prácu, zmenilo sa na pár deliaci sa o emócie“ (Beck, Beck-Gernsheim 1995: 48) a súvisí to s privátnosÈou, intimitou, ão je neoddeliteºnou charakteristikou modernej predstavy rodiny. So vzrastajúcou individualizáciou Ïivota a uvoºÀovaním jedinca z tradiãn˘ch väzieb sa manÏelstvo stáva i záleÏitosÈou identity, láska a identita sa stále viac prelínajú (Beck, Beck-Gernsheim 1995: 26–51). Privátna sféra, ktorej ústredn˘m vzÈahom je vzÈah manÏelsk˘, je vnímaná ako oblasÈ individuálnej voºby a autonómie, ão má závaÏné dôsledky na formovanie identity v modernej spoloãnosti, re‰pektujúcej ºudskú individualitu (Berger, Kellner 1982). Láska sa stáva symbolick˘m svetom súãasnej kultúry, so vzrastajúcou prosperitou sa Ïivoty ºudí riadia stále menej triednymi hºadiskami ãi ohºadmi na uznávané autority a ich pozornosÈ sa obracia k hºadaniu emocionálneho uspokojenia. U. Beck a B. Beck-Gernsheimová vyjadrujú hypotézu, Ïe vo v˘voji spoloãnosti existuje historická následnosÈ od náboÏenstva cez triedu aÏ po lásku (nie v zmysle lineárneho v˘voja pokroku) ako, povedané slovami M. Webera, riadiacich hodnôt spoloãnosti (guiding values). V súãasnej fáze sa práve láska javí ako veºmi príÈaÏlivou, pretoÏe okrem povzbudenia sexuálneho apetítu ponúka aj novú formu slobody. OdváÏne my‰lienky, na ktor˘ch bolo zaloÏené obdobie romantizmu (aby bol kaÏd˘ strojcom svojho osudu, ‰iel za svojím ‰Èastím a ãelil problémom vzbúrením sa voãi spoloãensk˘m normám) – ktoré boli doménou excentrikov a dobrodruhov – sa stali v‰eobecne príjmanou kultúrnou hodnotou, normou. Láska bez obmedzujúcich zábran sa stala masov˘m javom, sekulárnym náboÏenstvom (Beck, Beck-Gernsheim 1995: 182–184)1. I. MoÏn˘ (1990) v podobnom duchu hovorí o sekularizovanom chápaní manÏelskej lásky, ktoré uÏ nie je zaloÏené na transcendencii sºubu, ale na racionalite „pozitívnej spätnej väzby v˘meny slastí“ (ibid: 78), ão ju v‰ak ãiní znaãne krehkou. Pre ná‰ v˘klad je v tejto súvislosti podstatn˘ fakt, Ïe k˘m tradiãná spoloãnosÈ umoÏÀovala objektívnej‰ie stanoviÈ, ãi je muÏ dobr˘m Ïiviteºom svojej rodiny (ão bolo jeho hlavnou funkciou) a ãi si Ïena adekvátne plní svoje funkcie v domácnosti, v súãasnosti je oveºa ÈaÏ‰ie povedaÈ, ãi je jedinec schopn˘ uspokojovaÈ emocionálne potreby toho druhého, zvlá‰È keì vieme, Ïe ºudia sú si nie-

1

Autori súãasne poznamenávajú, Ïe osud lásky ako sekulárneho náboÏenstva sa nelí‰i od osudu in˘ch náboÏenstiev, keì stráca svoju m˘tickosÈ a naberá znaky racionálneho systému. Vzniká tak sociálny hybrid trhov˘ch síl (ktoré riadia Ïivot v modernej spoloãnosti a ktoré sú vo svojej podstate v rozpore s rodinou, manÏelstvom a emocionálnymi vzÈahmi) a personálnych impulzov, ideál lásky, ktor˘ je bezpeãn˘ a vypoãítateºn˘. Preto láska ako nová viera riadiaca Ïivoty ºudí, ktorí kvôli nej ãasto obetujú manÏelstvo, rodinu, deti, musí byÈ odlí‰ená od toho, ako sa ºudia v skutoãnosti správajú.

Zlom-final

2.2.2006

Ivan Chorvát

13:06

Stránka 11

11

úplne vedomí svojich emocionálnych potrieb. Emócie sú oveºa nekonzistentnej‰ie neÏ ekonomické vzÈahy. V˘voj spoloãnosti v 20. storoãí preto vyústil do zv˘‰enej zraniteºnosti t˘m, Ïe zamenil poradie dôleÏitosti rodinn˘ch funkcií: primárnosÈ tradiãn˘ch ekonomick˘ch funkcií bola nahradená emocionálnymi funkciami, u ktor˘ch je men‰ia istota, Ïe budú uspokojené (The Role… 1986)2. M. Anderson poznamenáva, Ïe ãi uÏ v individuálnych prípadoch v minulosti láska bola povaÏovaná za dôleÏitú alebo nie, nebolo jej dovolené, aby zasahovala do primárnych ekonomick˘ch funkcií manÏelstva (Anderson 1982). To, ão spája dvoch partnerov v manÏelstve dohromady dnes, je náklonnosÈ jedného voãi druhému; základ vzÈahu je emocionálny. Vo chvíli, keì náklonnosÈ pominie, je to zaãiatok konca manÏelstva. F. Furstenberg v˘stiÏne sumarizuje: „âo zvyklo byÈ doÏivotn˘m zväzkom, premenilo sa na záväzok, ktor˘ je udrÏiavan˘ len za urãit˘ch podmienok“ (cit. podºa Beck, Beck-Gernsheim 1995: 98). Podobnú my‰lienku nachádzame i v slovenskej etnografii, keì pri porovnávaní manÏelského Ïivota v minulosti a dnes S. ·vecová pí‰e: „Súãasná individualizácia manÏelsk˘ch vzÈahov, v nemãine priliehavo oznaãovaná ako zviazanosÈ dvojice (Zweisamkeit) nedospela v star‰ej generácii dedinãanov k dne‰n˘m predstavám o citov˘ch putách osloboden˘ch od spoloãenskej kontroly, ale ani k ich vratk˘m koncom, pre ktoré by sa malo manÏelstvo rozpadnúÈ“ (Botíková et al. 1997: 57). Historici rodiny zdôrazÀujú, Ïe vzrastajúca intimita a individualizácia vedie k izolácii modernej rodiny od ‰ir‰ieho okolia, ão zväã‰uje oddelenie privátnej sféry od verejnej. Väã‰ia permanencia zloÏenia rodiny, statickosÈ rodinnej ‰truktúry, má vplyv na väã‰iu citovosÈ vzÈahov medzi ãlenmi rodiny, ale zároveÀ im spôsobuje potiaÏe vo chvíli, keì sa musia vyrovnávaÈ s dynamikou verejného Ïivota (napr. v prípade detí, ktoré vyrastajú v úzkom rodinnom kruhu a po odchode z domu musia ãeliÈ problémom adaptácie na odli‰né vzory správania v inom prostredí). H. Schelsky v tejto súvislosti hovorí o ‰trukturálnom protiklade rodiny a modernej spoloãnosti (cit. podºa Miterauer, Sieder 1982). Tak˘to protiklad v minulosti neexistoval, ão si opäÈ v‰ímajú slovenskí etnografi, keì pí‰u o dvoch modeloch vzÈahov – dedinskom (ktor˘ sa vzÈahoval na slovenské dediny v minulosti) a mestskom (charakteristickom pre mestské prostredie od 19. storoãia a prevaÏujúcom uÏ i na súãasnom slovenskom vidieku). Dedinsk˘

2

Nechceme tu samozrejme vyvolaÈ dojem o druhoradosti vplyvu ekonomického zabezpeãenia rodiny na jej fungovanie, v˘skumy v‰ak potvrdzujú, Ïe hmotn˘ dostatok je síce povaÏovan˘ za podstatn˘, ale nie dostatoãn˘ faktor manÏelského ‰Èastia. Napr. rozbor Ïalôb na rozvod podan˘ch Ïenami v âeskej republike po roku 1989 vedie k uzáveru, Ïe Ïeny preferujú t˘ch muÏov, ktorí sú v rodine fyzicky prítomní a starajú sa o jej ãlenov v zmysle naplnenia emocionálnych potrieb pred muÏmi, ktorí rodinu hmotne síce zabezpeãujú, ale väã‰inu ãasu strávia mimo domova. „Îeny, ktoré oãakávajú od manÏelstva (a rodiny) vytvorenie priestoru dôvernosti a vzájomnosti, b˘vajú nedostatkom porozumenia sklamané a tento ‘nedostatok’ nie je z ich pohºadu vykompenzovateºn˘ peniazmi“ (Mafiíková 1998: 5).

Zlom-final

12

2.2.2006

13:06

Stránka 12


model charakterizujú ako spoloãenstvo s pomerne uzavret˘mi sebestaãn˘mi lokálnymi vzÈahmi, voãi ktor˘m je rodina otvorená, v˘vojovo mlad‰í mestsk˘ model ako lokálne spoloãenstvo otvorené ‰ir‰iemu okoliu, voãi ktorému sa v‰ak rodiny uzatvárajú, ão vedie k ich väã‰ej spoloãenskej separácii a individualizácii. V tradiãnom dedinskom spoloãenstve bola rodina pod spoloãenskou kontrolou a dedina pod kontrolou rodín, ão sa zaobi‰lo bez zásahov in‰titúcií zákonného práva – na rozdiel od mestskej otvorenej spoloãnosti, ktorá bez tak˘chto udrÏiavateºov nefunguje. Zväã‰ovanie uzavretosti rodiny je dávané do vzÈahu s jej klesajúcou sociabilitou, ãím dochádza k zmen‰ovaniu kontrolného a ochranného vplyvu lokálneho spoloãenstva vo vzÈahu k rodine (Botíková et al. 1997). J. Matulník a K. Pastor v úvahách nad staÈou P. L. Bergera a H. Kellnera v‰ak zdôrazÀujú, Ïe „táto segregovanosÈ mal˘ch svetov nukleárnych rodín je na druhej strane funkãná pre spoloãnosÈ, ktorá zdôrazÀuje geografickú a sociálnu mobilitu a v ktorej veºké in‰titúcie (vo sfére hospodárskej a politickej) kladú veºk˘ dôraz na kontrolu správania ãloveka“ (Matulník, Pastor 1997: 557).

3. AmbivalentnosÈ modernizácie rodiny: privatizácia, in‰titucionalizácia… T˘m sa dostávame k ìal‰iemu v˘znamnému procesu modernizácie, ktor˘ v˘znamne zasiahol in‰titúciu rodiny a modifikoval jej funkcie. DôleÏit˘m prejavom individualizácie je, Ïe síce jedinec prestáva byÈ závisl˘ na tradiãn˘ch väzbách, jeho osud je nie uÏ natoºko urãovan˘ príslu‰nosÈou k nejakej sociálnej skupine, na druhej strane sa v‰ak stáva viac závisl˘m na sociálnych in‰titúciách. Hovoríme síce o väã‰ej individualizácii rodinného Ïivota, paradoxne to v‰ak priná‰a so sebou in‰titucionalizáciu urãit˘ch oblastí rodinného Ïivota. Podºa U. Björnbergovej (1992) je to zvlá‰È markantné hlavne v stále väã‰om vplyve in‰titúcií na formy starostlivosti o deti, na spôsob, ak˘m sú deti socializované, vzdelávané, vychovávané. „Rodiãovstvo sa stáva verejn˘m, k˘m partnerstvo je privatizované“ (ibid: 28). In‰titúcie majú právo a povinnosÈ zasahovaÈ do predt˘m v˘hradne rodiãovsk˘ch záleÏitostí s cieºom ochrany dieÈaÈa pred rodiãmi. DvojznaãnosÈ vzÈahu ‰tátu a rodiãov spoãíva aj v tom, Ïe ‰tát nie je len vykonávateºom dohºadu, ale aj tvorcom podmienok (zákonov o sociálnych dávkach, regulácií pracovného trhu), ktoré ovplyvÀujú vykonávanie rodiãovsk˘ch rolí a ktoré vlastne slúÏia ako nástroje verejnej kon‰trukcie dne‰ného rodiãovstva (Björnberg 1992: 12, 28). Ch. Saraceno hovorí o dvoch paraleln˘ch, vzájomne protikladn˘ch procesoch. Prv˘m je vzrastajúca ‰pecifikácia, legitimizácia a artikulácia rodinného priestoru, vzÈahov a aktivít ako privátnych, druh˘m je rastúce zasahovanie in˘ch subjektov, in‰titúcií a najmä ‰tátnych orgánov do rodinn˘ch aktivít a vzÈahov, a to jednak priamou intervenciou (reguláciou vzÈahov medzi partnermi, práv a povinností jednotliv˘ch generácií, kritérií formovania

Zlom-final

2.2.2006

Ivan Chorvát

13:06

Stránka 13

13

a rozpadu manÏelstva a rodiny) a jednak intervenciou nepriamou, prostredníctvom sociálnej politiky, ktorá ovplyvÀuje materiálne podmienky kaÏdodenného Ïivota rodiny (Saraceno 1991)3. ëal‰ím zdanliv˘m paradoxom procesu individualizácie je skutoãnosÈ, Ïe na rozdiel od minulosti, kedy uzavretie manÏelstva bolo symbolom vstupu do sveta dospel˘ch – pre muÏa znamenalo zmenu statusu zo závislého na otcovskej autorite podriadeného syna na nezávislého manÏela a otca4, pre Ïenu od závislej dcéry na závislú manÏelku s autoritou v urãit˘ch oblastiach – dnes sa tento symbolick˘ v˘znam manÏelstva oslabuje. DospelosÈ je viac záleÏitosÈou osobného pocitu, nie symbolick˘ch znakov a veku, formovanie identity je u mnoh˘ch jedincov neukonãen˘ proces. Socializácia nie je viac jednosmern˘m procesom medzi dospel˘mi a deÈmi, rodiãia nielen pomáhajú svojim deÈom nájsÈ správne kroky do dospelého Ïivota, ale sami sa zúãastÀujú na podobnom procese (Björnberg 1992). Problematika rodiny, v˘voja rodin˘ch foriem a vzÈahov medzi ãlenmi rodiny v‰ak môÏe byÈ zaujímavá a podnetná aj pre pochopenie procesu modernizácie v‰eobecne. Mnoho autorov, ktorí sa venujú histórii rodinného Ïivota, dochádza k záveru, Ïe tzv. burÏoázna nukleárna rodina5 a proces modernizácie, ktor˘ mal za následok rozvoj kapitalizmu, nerozluãne spolu súvisia. Klasick˘ pohºad na tento problém podávajú napríklad Dizard a Gadlin (1990), keì tvrdia, Ïe to bol práve rozvoj kapitalistickej trhovej ekonomiky, ktor˘ podmienil vznik modernej rodiny. Bez trhu, ktor˘ poskytuje prostriedky v˘meny tovaru a sluÏieb nezávisle na ‰ir‰ích rodinn˘ch ãi komunálnych vzÈahoch, by citové väzby nevyhnutne zostali obmedzené potrebou udrÏaÈ súdrÏnosÈ príbuzenskej siete. Takisto oddelenie nukleárnej rodiny, ktorá mohla zabezpeãiÈ svojim ãlenom nezávislé citové väzby, od ‰ir‰ej príbuzenskej skupiny, záviselo na raste tak˘ch ‰truktúr, ktoré mohli zaruãiÈ takéto odpútanie. âíry sentiment jednoducho nemôÏe byÈ zákla-

3

4

5

Aj keì v inej súvislosti, podobnú my‰lienku vyjadruje aj J. Keller bonmotom o tom, Ïe organizovaná modernita vytvorila závislosÈ ako Ïivotn˘ ‰t˘l a cituje B. Lempena, ktor˘ tvrdí: „(E)xcesy individualizmu vedú k dirigizmu, ktor˘ tento individualizmus spochybÀuje. V˘voj liberalizmu takto oslabil nevyhnutnú sociálnu kohéziu, ão spätne podporilo sformovanie centralizovaného techno-byrokratického aparátu, ktor˘ nahrádza väzby horizontálne donucujúcimi väzbami vertikálnymi“ (Keller 2000: 102, pozn. 16). Pre Slovensko nemá toto kon‰tatovanie univerzálnu platnosÈ, ão súvisí (okrem in˘ch faktorov) aj so spôsobom delenia a dedenia rodinného majetku. Na Slovensku vychádzali zo zásad tzv. nedielu, t.j. majetkového kolektivizmu, ktor˘ urãoval, Ïe majetok je vlastníctvom celej rodiny a prechádza z predkov na potomkov. Majetok sa v zásade nededil, ale delil, a to obvykle aÏ po otcovej smrti (viì Botíková et al. 1997). Pojem burÏoázna nukleárna rodina pouÏíva B. Bergerová a P. Berger (1984) pre rodin˘ typ, ktor˘ sa zaãína presadzovaÈ v stredn˘ch vrstvách na zaãiatku 19. storoãia v Európe, a to hlavne v Nemecku a vo viktoriánskom Anglicku a postupne zaãína dominovaÈ v celej západnej Európe. Základné znaky tohoto rodinného typu sa v podstate zhodujú s povojnovou modernou nukleárnou rodinou 20. storoãia, ktorá sa vyznaãuje vy‰‰ie zmienen˘mi procesmi individualizácie, demokratizácie atì.

Zlom-final

14

2.2.2006

13:06

Stránka 14


dom rodinného Ïivota. Dochádza teda ku transformácii vzÈahov medzi nukleárnou rodinou a ‰ir‰ím príbuzenstvom ãi komunitou, a to tak, Ïe sa postupne redukujú citové väzby v rámci ‰ir‰ích zväzkov príbuzenstva a vzrastá intenzita citov˘ch väzieb v rámci nukleárnej rodiny. Po druhé, ekonomika musí byÈ natoºko pevná a spoºahlivá, aby bola manÏelskému páru umoÏnená väã‰ia nezávislosÈ a autonómia. Ako stále viac a viac populácie vstupovalo do rozvíjajúcej sa trhovej ekonomiky, ãi uÏ ako producenti alebo ako konzumenti, vzrastal poãet ºudí, ktor˘ si mohli dovoliÈ oslabiÈ svoju závislosÈ na príbuzenstve a to umoÏnilo, aby nukleárna rodina vystupovala ãoraz viacej do popredia (Dizard, Gadlin 1990). Oproti tomuto klasickému argumentu, Ïe proces industrializácie ako jeden z hlavn˘ch prejavov modernizaãného procesu viedol k vytvoreniu nukleárnej rodiny, stojí názor P. Lasletta, Ïe to bola práve prevaha nukleárneho typu rodiny, ktorá spôsobila, Ïe západná Európa sa stala kolískou industrializácie. Industrializácia bola vyvolaná sociálnymi, ekonomick˘mi a politick˘mi dôsledkami existencie nukleárnej rodiny (citované podºa Haralambos, Holborn 1990). Tento argument podrobnej‰ie rozvíjajú B. Bergerová a P. Berger (1984). Ukazujú, Ïe nukleárna rodina nie je v˘sledkom modernizácie (a teda tak˘ch procesov ako je urbanizácia a industrializácia), ale práve naopak, predchádza tento v˘voj o storoãia. Ich hypotéza teda znie: Existencia nukleárnej rodiny je podmienkou, predpokladom modernizácie a nie jej v˘sledkom. Nukleárna rodina podporuje rozvoj tak˘ch vlastností ako je samostatnosÈ a nezávislosÈ, teda vlastností, ktor˘mi sa vyznaãovali raní podnikatelia. Weberova porovnávacia sociológia náboÏenstva ukazuje rozbitie a oslabenie roz‰írenej rodiny, ktoré bolo spôsobované kresÈansk˘mi pospolitosÈami. V kresÈansk˘ch pospolitostiach je kaÏdá pokrstená osoba rovná in˘m, vzniká tu teda idea urãitej rovnosti ºudí, aj keì len vo vzÈahu k Bohu. Av‰ak táto náboÏenská in‰titucionalizácia rovnosti bola predpokladom vzniku burÏoáznej etiky (Weber 1963). Sloboda pri uzatváraní pracovn˘ch zmlúv, voºné prelievanie kapitálu, mobilita pracovn˘ch síl a cel˘ továrensk˘ systém mohli prekvitaÈ a udrÏiavaÈ si vnútornú stabilitu len vìaka existencii urãit˘ch in‰titucionálne a kultúrne zakotven˘ch kvalít ako je lojalita a disciplína, ktoré boli v kaÏdom smere predkapitalistické. Napriek racionalistickej viere v prirodzenú ekonomickú harmóniu, skutoãné korene ekonomickej stability prirodzene vyvierajú z in‰titúcií a zdruÏení naskrze neekonomick˘ch, hlavne z rodiny a lokálnej komunity (Nisbet 1990). Západná nukleárna rodina bola natoºko malá a mobilná, Ïe umoÏÀovala jedincom úãasÈ na modernizaãn˘ch procesoch. ZároveÀ boli medzi jej ãlenmi dostatoãne tesné väzby a súdrÏnosÈ, ktoré túto participáciu poºud‰Èovali a ãinili ju znesiteºnou. Je pochopiteºné, Ïe modernizácia spoloãnosti bola urãit˘m spôsobom obmedzovaná tradiãn˘m Ïivotn˘m spôsobom rodín, ktor˘ sa sformoval dávno predt˘m a za in˘ch podmienok. Do‰lo teda (a v krajinách tzv. tre-

Zlom-final

2.2.2006

Ivan Chorvát

13:06

Stránka 15

15

tieho sveta dnes dochádza) k nieãomu, ão Berger a Bergerová naz˘vajú „kreatívna schizofrénia“. Indivíduum v modernej situácii charakterizovanej rozvojom urbanizácie a industrializácie sa môÏe správaÈ „moderne“ v práci a „tradiãne“ doma, striedajúc tieto dva svety svojho Ïivota spôsobom, ktor˘ je nielen celkom pohodln˘, ale i skutoãne produktívny. B. Bergerová a P. Berger samozrejme priznávajú, Ïe toto striedanie dvoch svetov priná‰a tieÏ napätie. Av‰ak vedci v spoloãensk˘ch vedách obyãajne preceÀujú negatívne aspekty tohoto napätia a prehliadajú jeho tvoriv˘ potenciál. Najpresvedãivej‰ím príkladom tohoto druhu je asi moderné Japonsko, kde bol úspe‰ne udrÏiavan˘ stav „kreatívnej schizofrénie“ medzi modernou a tradiãnou sférou Ïivota dlhú dobu. Ale i veºa in˘ch vedcov, a to uÏ od 19. storoãia, kedy sa zaãali naplno prejavovaÈ vplyvy industrializácie a urbanizácie, skúmalo dôsledky industrializácie na rodinu. Mnohí z nich boli presvedãení, Ïe rodina uÏ viac nemôÏe byÈ prínosom. Prv˘krát v histórii muÏi i Ïeny mohli nájsÈ prácu a uspokojiÈ základné potreby mimo hraníc pokrvného ãi manÏelského zväzku. Preto sa títo vedci domnievali, Ïe rodina sa rozpadne. Iní sociológovia zastávali opaãn˘ názor. Rodina podºa nich nadobudla na dôleÏitosti. Oslobodila sa od mnoh˘ch funkcií a aÏ teraz sa mohla plne venovaÈ v˘chove a starostlivosti o dieÈa a poskytovaÈ útoãisko dospel˘m pred neosobnosÈou a konkurenciou verejného a industriálneho Ïivota. Skolnick a Skolnick (1992) súdia, Ïe v obidvoch názoroch sa skr˘va kus pravdy. Tí, ktorí si mysleli, Ïe Ïivot v masovej spoloãnosti bude rozru‰ovaÈ rodinn˘ Ïivot, mali pravdu. Av‰ak ich predpoklad, Ïe väã‰ina ºudí bude chcieÈ stráviÈ svoje Ïivoty ako izolované bytosti, sa ukázal myln˘. Tí, ktorí argumentovali, Ïe podmienky v industriálnej spoloãnosti vytvárajú mimoriadnu potrebu pre láskavé a dôveryplné vzÈahy, mali tieÏ pravdu. Ale nepochopili, Ïe tie isté podmienky zároveÀ sÈaÏujú rodine úlohu uspokojiÈ tieto potreby. Rodinné vzÈahy sa stali intenzívnej‰ími neÏ kedykoºvek predt˘m v minulosti a preto zároveÀ i krehkej‰ími. Modernizácia teda otriasla tradiãnou závislosÈou väzieb i tradiãn˘mi skúsenosÈami a autoritou. Podstata vzájomnosti vzÈahov rodiãia – deti sa posunula od materiálnej a generaãnej závislosti ku psychologickej kvalite t˘chto vzÈahov. Dôsledkom redukcie tradiãnej rodiãovskej autority a oklie‰tenia vzÈahov vzájomnej závislosti bolo to, Ïe autoritatívnosÈ ako primárny zdroj rodiãovského vplyvu na deti i ako základ rodinn˘ch vzÈahov bola nahradená citovou intenzitou t˘chto vzÈahov (Dizard, Gadlin 1990).6 Dominancia emocionálnej stránky 6

Pred 2 rokmi sme uskutoãnili v˘skum t˘kajúci sa premien rodiny na vzorke mestsk˘ch rodín na Slovensku. Zmenu vo vzÈahoch v rodine s dôrazom na postavenie dieÈaÈa v nej v jednom z rozhovorov veºmi v˘stiÏne a takpovediac celostne formuloval respondent, muÏ, vo veku 45 rokov: „Rodiãia uÏ nie sú len vychovávateºmi, ktorí si chcú za kaÏdú cenu udrÏaÈ re‰pekt u svojich detí. Dnes je ich vzÈah zaloÏen˘ na vzájomnom priateºstve, láske, ochote vÏdy poradiÈ a podrÏaÈ. Mám pocit, Ïe je to tak lep‰ie, deti sa skôr zveria rodiãom, keì vedia, Ïe ich za kaÏdú cenu neãaká trest.

Zlom-final

16

2.2.2006

13:06

Stránka 16


rodinn˘ch vzÈahov v‰ak zároveÀ vná‰a do rodiny znaãnú krehkosÈ a vedie k oslabeniu autonómie rodiny voãi ‰tátu, vzdelávaciemu systému a expertom pracujúcim v oblasti rodinného poradenstva. Ambivalencia modernizácie rodiny tak poukazuje na nejednoznaãn˘ charakter modernizaãného procesu ako takého. Základnou esenciou Ïivota ãloveka v spoloãnosti, ktorá pre‰la modernizaãn˘m procesom, je imperatív slobody; ºudia si v nej slobodne volia svoj Ïivotn˘ osud, pretoÏe moÏnosti ostatn˘ch jedincov im do toho zasahovaÈ je minimalizovaná. KeìÏe v‰ak títo jedinci Ïijú v komplexn˘ch spoloãnostiach – spoloãnostiach, v ktor˘ch sú dominantn˘mi siln˘ ‰tát a v‰etko prenikajúca ekonomická sféra – sú obmotaní pradivom in‰titucionálnych závislostí. Napriek tomu, ãi práve preto, po väã‰inu ãasu túÏia po väã‰ej slobode. Zmeny v in‰titúcii rodiny sú snáì dostatoãne ilustratívnym príkladom vyjadrujúcim protireãivosÈ modernizaãného procesu.

4. (Ne)Bude budúcnosÈ bez detí? Jedn˘mi z najdiskutovanej‰ích zmien, ktoré sú predmetom rozliãn˘ch hodnotení a stelesnením zmieÀovanej protireãivosti modernizaãného procesu (so svojím imperatívom slobodnej voºby vlastného Ïivotného osudu), sú zmeny v reprodukãnom správaní obyvateºstva, ktoré vyvrcholili v˘raznej‰ím poklesom poãtu naroden˘ch detí a úrovne plodnosti za posledn˘ch zhruba 40 rokov v Európe a od zaãiatku 90. rokov 20. storoãia aj na Slovensku a v âeskej republike. Chceme tu v‰ak upozorniÈ na jednu dôleÏitú skutoãnosÈ, a síce na fakt, Ïe hoci – v dlhodobej‰ej historickej perspektíve – existuje súvislosÈ medzi procesom modernizácie (zah⁄Àajúcim ‰trukturálne, in‰titucionálne i hodnotové zmeny) a zmenami v demografickom v˘voji, neznamená to, Ïe by proces modernizácie musel nevyhnutne viesÈ k dlhodobému poklesu pôrodnosti pod sebazáchovnú hranicu a k vymieraniu obyvateºstva. Z teórie modernizácie naozaj „nevypl˘va, Ïe by vo

7

Myslím, Ïe na t˘chto zmenách má veºkú zásluhu dne‰n˘ uponáhºan˘ svet, pln˘ neistoty, konkurencie, kaÏd˘ sa snaÏí uspieÈ aj na úkor druhého a láska a priateºstvo niekoho blízkeho vytvára ak˘si pocit bezpeãia, istoty, Ïe ãlovek patrí niekam, kde ho majú radi.“ (Chorvát 2002a: 14–15) Nevypl˘va v‰ak z toho ani to, Ïe by sme mali pojem modernizácie ako tak˘ úplne zavrhnúÈ. Je pravdou, Ïe teória druhej demografickej revolúcie Dirka van de Kaa veºmi v˘stiÏne vysvetºuje, preão dochádza k hlbokému poklesu úhrnnej plodnosti pod úroveÀ potrebnú na zachovanie jednoduchej reprodukcie obyvateºstva a preão má tento pokles trvalej‰í charakter. Van de Kaa rozli‰uje moderné demografické správanie a postmoderné demografické správanie. Nedomnievame sa v‰ak, Ïe by postmoderné malo nutne znamenaÈ opak moderného, ãi ak˘si zlom, ktor˘ znamená násilné preru‰enie istého procesu a pokraãovanie „úplne inak“. Postmoderné v prípade demografického správania vnímame v pojmov˘ch (aj keì nie nutne v˘znamov˘ch) intenciách Giddensov˘ch, ktor˘ postmoderné chápe ako situáciu, v ktorej sú dôsledky modernity radikalizované (Giddens 1998). Radikalizované v na‰om chápaní môÏe znamenaÈ i to, Ïe po istej dobe sa situácia aspoÀ ãiastoãne vráti do stavu menej radikálneho, nie nutne totoÏného z v˘chodiskov˘m stavom, ale ako-tak stabilného.

Zlom-final

2.2.2006

Ivan Chorvát

13:06

Stránka 17

17

vyspel˘ch krajinách mala nastaÈ v tak krátkom ãase v˘razná zmena demografického správania obyvateºstva, ktorá sa uskutoãnila od polovice 60. rokov“ (Matulník 1998: 48)7. Na‰ou úlohou v tejto ãasti príspevku v‰ak nie je diskusia o tom, ktorá z teoretick˘ch koncepcií najlep‰ie vystihuje v˘razn˘ pokles pôrodnosti, chceme tu len poukázaÈ na niektoré súvislosti s t˘mto javom spojené. Budú to hlavne, ale nielen, súvislosti ekonomické. Existuje totiÏ veºmi silné povedomie (vo verejnosti laickej i veºkej ãasti verejnosti odbornej) o znaãnej súvislosti medzi ekonomick˘mi faktormi a populaãnou klímou. Ekonomika a financie h˘bu svetom, sú v mnoh˘ch ohºadoch hybnou silou aj rodinn˘ch mikrosvetov. Uvedomoval si to uÏ Gary Becker, keì na zaãiatku 60. rokov 20. storoãia aplikoval ekonomickú anal˘zu na oblasÈ reprodukãného správania. Domnieval sa, Ïe vzÈah medzi plánovan˘m poãtom detí a príjmom je pozitívny, vy‰‰ia kúpna sila rodiny by mala viesÈ k jej väã‰ej poãetnosti (podobne ako je to u áut, domov ãi chladniãiek)8. A hoci jeho teória bola istú dobu populárna predov‰etk˘m v ekonomick˘ch kruhoch, ãoskoro bola podrobená znaãnej kritke zo strany sociológov i demografov (pozri napr. Blake, 1968). Nie je dôvod sa domnievaÈ, Ïe dopyt po spotrebnom tovare by mal byÈ teoreticky vhodn˘m modelom pre preferencie v záleÏitostiach rodenia detí – a málokto si v súãasnosti myslí, Ïe väã‰ie bohatstvo by malo viesÈ k vy‰‰ej pôrodnosti. V tejto súvislosti môÏe tak trochu prekvapiÈ, Ïe logicky rovnak˘ argument, zdôvodÀovanie nízkej pôrodnosti nepriazniv˘mi ekonomick˘mi podmienkami, je ãasto jedn˘m z hlavn˘ch pri vysvetºovaní nízkej pôrodnosti v postkomunistick˘ch krajinách, napr. i na Slovensku. Pravdou je, Ïe tento názor je väã‰inou odrazom v˘povedí samotn˘ch respondentov, ktor˘ zdôvodÀujú svoju bezdetnosÈ ãi jednodetnosÈ t˘m, Ïe si vo svojej súãasnej situácii nemôÏu deti „dovoliÈ“ – podobne, ako hovoríme, Ïe si nemôÏeme dovoliÈ kúpu chaty ãi zahraniãnej dovolenky. T˘mto argumentom sa deti dostávajú na úroveÀ spotrebného tovaru. Pocit, Ïe deti sú „luxusom“, na ktor˘ nemajú, nie je pritom dominantn˘ u t˘ch najniÏ‰ích vrstiev9; podstatn˘m 8

9

Toto je samozrejme dosÈ zjednodu‰ené tvrdenie, ktoré ãasto nachádzame v literatúre pri kritike Beckera. Becker tvrdil, Ïe civilizaãn˘ rozvoj a hospodársky rast majú za následok, Ïe v historicky krátkom ãase je hºadisko kvantity v dopyte po deÈoch vystriedané aspektom kvality, ão vedie k zniÏovaniu poãtu detí v rodine. ëal‰í hospodársky rast a rozvoj civilizácie v regióne v‰ak budú maÈ za následok zvy‰ovanie poãtu kritérií ovplyvÀujúcich veºkosÈ rodiny, takÏe pri miernom zvy‰ovaní investícií do ºudského kapitálu sa môÏe zvy‰ovaÈ i priemern˘ poãet detí v rodine (citované podºa Kameníãek 2003). Na vy‰‰í poãet detí u niÏ‰ích príjmov˘ch skupín ponúka Rabu‰ic (2001) ekonomické (a na prv˘ pohºad tak trochu cynické) vysvetlenie, citujúc pritom aj Robinsona: „…dnes je moÏné snáì takmer kaÏdú sluÏbu, ktorú poskytujú deti, zakúpiÈ na trhu: zábavu a pote‰enie z detí je moÏné nahradiÈ in˘mi trhov˘mi produktami; sluÏby z detskej práce sa dajú nahradiÈ sluÏbami zakúpen˘mi na trhu sluÏieb; deti ako poistka na starobu alebo v chorobe sú nahrádzané nemocensk˘m a penzijn˘m poistením; rovnakú sluÏbu môÏu poskytnúÈ tieÏ tuãné v˘nosy z usporen˘ch peÀazí, ktoré by inak museli byÈ vynaloÏené na v˘chovu detí. A tak jedinou unikátnosÈou na deÈoch je to…, Ïe obvykle môÏu byÈ obstarané aj rodiãmi, ktorí si nie sú schopní Ïiadny z uveden˘ch statkov zakúpiÈ… A to ich môÏe uãiniÈ atraktívnymi práve v domácnostiach, ktoré majú nízke príjmy“ (ibid: 126).

Zlom-final

18

2.2.2006

13:06

Stránka 18


faktorom tak nie je úroveÀ absolútneho príjmu, ale skôr príjem relatívny. Referenãn˘m rámcom, ktor˘m ºudia hodnotia svoju Ïivotnú úroveÀ, je úroveÀ príjmov a spotreby ºudí, ktorí sa nachádzajú o jeden stupeÀ vy‰‰ie na pomyselnom „rebríãku blahobytu“10. Domnievame sa, Ïe v pozadí v˘razného zníÏenia pôrodnosti v postkomunistick˘ch krajinách11 môÏe byÈ i skutoãnosÈ, Ïe sa v t˘chto spoloãnostiach otvorili ºuìom moÏnosti na vzostup, v˘raznej‰iu profesijnú realizáciu a zv˘‰enie Ïivotnej úrovne. U mnoh˘ch z nich to samozrejme nikdy nebola v krátkodobom horizonte moÏnosÈ obzvlá‰È reálna, ale t˘m, Ïe mali príleÏitosÈ v oveºa väã‰ej miere neÏ do roku 1990 vnímaÈ vo svojom okolí ºudí, ktorí zaznamenali viac ãi menej v˘razn˘ mobilitn˘ vzostup, vnímali tak˘to posun smerom hore ako moÏnosÈ potenciálnu, nie aÏ tak abstraktnú a absolútne vylúãenú ako predt˘m, pri troche ‰Èastia a úsilia dosiahnuteºnú. ZaobstaraÈ si deti hneì a teraz nebolo pri takomto snaÏení produktívnou stratégiou, navy‰e, ako si v‰imla Judith Blake (1968), bohat‰í rodiãia (alebo, dodajme, tí, ktorí a‰pirujú na takúto pozíciu), sú vystavení väã‰iemu sociálnemu tlaku na to, aby mali „drahé“ deti, t.j. deti, na ktoré budú musieÈ vynakladaÈ väã‰ie prostriedky. Nechceme tieÏ úplne ignorovaÈ vplyv nepriazniv˘ch ekonomick˘ch podmienok na pôrodnosÈ, je v‰ak moÏné predpokladaÈ (podobne, ako to ãinia s istou dávkou optimizmu ãeské autorky), Ïe negatívne faktory (nedostupnosÈ bytov, hrozba nezamestnanosti, atì.), ktoré boli v˘raznou a neãakanou zmenou Ïivotn˘ch podmienok pre generáciu mlad˘ch ºudí v 90. rokoch, budú pôsobiÈ inak na ìal‰ie generácie, ktoré uÏ budú rozhodovaÈ o usporiadaní svojho rodinného Ïivota s vedomím zv˘‰en˘ch Ïivotn˘ch rizík (Fialová a kol. 2000). Skrátka ºudia majú dnes menej detí, pretoÏe sa neustále roz‰irujú moÏnosti alternatívnych spôsobov trávenia ãasu a vynakladania finanãn˘ch prostriedkov, roz‰irujú sa moÏnosti voºby (napríklad aj v tom, ako ão najefektívnej‰ie dosa10

11

Túto skutoãnosÈ, potvrdenú empirick˘m v˘skumom, opísal pred 40 rokmi Jean Fourastié: „Ak sa sp˘tame hlavy domácnosti, ktorá má urãit˘ príjem (jeho v˘‰ka môÏe byÈ akákoºvek), ktor˘ oznaãím ako 100, ão nevyhnutne potrebuje na uspokojenie potrieb svojej domácnosti, udá ãíslo vy‰‰ie neÏ 100, ale nie príli‰ vy‰‰ie, ktoré osciluje medzi 110... a 150..., s priemerom pohybujúcim sa okolo 125 alebo 130. âlovek by mohol maÈ dojem, Ïe by staãilo zväã‰iÈ kúpyschopnosÈ domácnosti o 30%, ...aby nastala situácia dostatku. BohuÏiaº, nie je to tak, lebo v˘sledky zostávajú rovnaké, nech sa obrátime na domácnosti, ktor˘ch úroveÀ príjmu je 130, 160 ãi 300 aÏ 500. Bolo hlavne zistené, Ïe staãilo obdobie v priemere 2 rokov na to, aby rodinná bunka, ktorá si zv˘‰ila Ïivotné nivó z veºmi nízkej úrovne, prijala za svoje normy svojho nového nivó a oznaãila ich ak uÏ nie za nedostaãujúce, tak prinajmen‰om za niÏ‰ie neÏ svoje normálne nároky na spotrebu“ (citované podºa Filipcová 1966: 16–17). V priebehu jednej dekády (od konca 80. do konca 90. rokov 20. storoãia) pôrodnosÈ v postkomunistick˘ch krajinách klesla na poloviãné hodnoty, okrem Maìarska, kde k jej prepadu do‰lo uÏ skôr. Do roku 2003 sa úhrnná plodnosÈ v t˘chto spoloãnostiach (okrem Albánska) pohybovala v rozmedzí od 1,1 do 1,3, tj. medzi úplne najniÏ‰ími na svete (Caldwell 2004). V roku 2001 boli tieto hodnoty spomedzi 28 európskych ‰tátov (v‰etk˘ch ãlensk˘ch a kandidátskych krajín EÚ) najniÏ‰ie v âeskej republike – 1,14 a na Slovensku – 1,20 (Fertility and family issues in an enlarged Europe, 2004).

Zlom-final

2.2.2006

Ivan Chorvát

13:06

Stránka 19

19

hovaÈ súkromné konzumné úspechy tu a teraz), rodinn˘ cyklus sa individualizuje a heterogenizuje. Preberanie kultúrnych vzorov zo západu, otvorenie moÏností realizácie v profesionálnom Ïivote i individuálnej sebarealizácie a sebarozvíjania – od poslednej dekády 20. storoãia v miere oveºa v˘raznej‰ej neÏ tomu bolo predt˘m – moÏnosti ‰túdia, cestovania i práce neobmedzené hranicami ‰tátu majú nepochybne vplyv aj na rodinn˘ Ïivot, o ãom svedãia posuny v demografii slovenskej rodiny (podobnû jako u ãeské rodiny (pozn. ed.)), ktoré sa zaãali v˘razne prejavovaÈ od polovice 90-tych rokov (Chorvát 2002b). Vo svojom pravdepodobne poslednom publikovanom ãlánku William J. Goode12 predpokladá, Ïe ak budú súãasné rodinné trendy pokraãovaÈ, bude to maÈ nepriazniv˘ vplyv na ãinnosÈ a fungovanie ostatn˘ch sociálnych in‰titúcií. ZároveÀ je podºa neho ÈaÏké identifikovaÈ nejaké súãasné trendy, ktoré by mali naznaãovaÈ zvrátenie smerovania t˘chto trendov. Napriek tomu verí, Ïe sa mnohé z t˘chto trendov spomalia alebo zastavia (Goode 2003). V ãom spoãíva táto jeho viera? Na to Goode v ãlánku priamu odpoveì nedáva. MoÏno vychádza z rozsiahlych zástupov Ïien i muÏov, ktorí vynakladajú moÏné a ãasto i nemoÏné úsilie na to, aby prekonali svoju neplodnosÈ. Vzhºadom na nich by bolo nekorektné tvrdiÈ, Ïe maÈ deti a byÈ rodiãmi stráca svoju kultúrnu hodnotu. MoÏno ho ovplyvnila zmenená Ïivotná skúsenosÈ t˘ch, ão dobrovoºne ostali bezdetní a po preÏití svojho produktívneho obdobia zistili, Ïe svoj Ïivot nepreÏili zmysluplne, Ïe ich individuálna existencia bez úspe‰ného rodinného Ïivota stráca svoju hodnotu.13 A vie asi aj to, ão Zygmunt Bauman (2003), Ïe história sociológie poskytuje dôkazy o nerozumnosti podceÀovania ak˘chkoºvek javov a tendencií len preto, Ïe sú momentálne slabé a málo v˘znamné.

12

13

W. J. Goode (1917–2003) je povaÏovan˘ za nestora v˘skumu rodiny a sledovania dlhodob˘ch rodinn˘ch trendov v modernej spoloãnosti. Svoje najznámej‰ie dielo World Revolution and Family Patterns publikoval v roku 1963. Poãas nasledujúcich troch dekád bolo toto dielo najcitovanej‰ou prácou v oblasti v˘skumu rodiny. Dokonca aj západné feministické hnutie, v období svojho boomu v 60. a 70. rokoch 20. storoãia veºmi protirodinne zamerané, v znaãnej miere revidovalo svoju pozíciu k rodine a materstvu. Ako pripú‰Èa v liste Jifiine ·iklovej americká feministka Ruth Rosenová, „ostrá kritika tradiãnej rodiny hnutie veºmi váÏne po‰kodila... mnohé Ïeny mimo hnutia sa obávali, Ïe ak sa stanú feministkami, budú sa musieÈ vzdaÈ materstva a manÏelstva“ (Rosen 1991: 29–30). Ako Rosenová ìalej pí‰e, aj mnohé radikálne feministky neskôr, keì im pribudli roky, prehodnotili svoje predchádzajúce názory a zaãali znovu v materstve nachádzaÈ mnohé pozitívne hodnoty, pomocou ktor˘ch by bolo moÏné zmeniÈ spoloãnosÈ. Typick˘m príkladom môÏe byÈ Betty Friedanová, jedna z najprominentnej‰ích feministiek a duchovn˘ch matiek Ïenského hnutia v 60-tych rokoch. Je známy jej odsudzujúci a neºútostn˘ postoj k Ïenám 50. rokov 20. storoãia citovo viazan˘ch na svoje deti. O 20 rokov neskôr je jej názor na deti a rodinu úplne in˘, keì pí‰e, Ïe „príãinou neúspechu Ïenského hnutia bola jeho zaslepenosÈ voãi rodine. Bola to na‰a extrémna reakcia voãi role manÏelky a matky“ (Friedan 1982).

Zlom-final

2.2.2006

20

13:06

Stránka 20


Literatúra: Anderson, M. 1982. „The Relevance of Family History.“ Pp. 33–63 in M. Anderson (ed.). Sociology of the Family: Selected Readings (Second Edition). Penguin Books. Bauman, Z. 2003. Svoboda. Praha: Argo. Beck, U., E. Beck-Gernsheim. 1995. The Normal Chaos of Love., Cambridge and Oxford: Polity Press. Berger, B., P. Berger. 1984. The War over the Family: Capturing the Middle Ground. New York: Anchor Books. Berger, P. L., H. Kellner. 1982. „Marriage and the Constructions of Reality.“ Pp 302–323 in M. Anderson (ed.). Sociology of the Family: Selected Readings (Second Edition). Penguin Books. Björnberg, U. 1992. „Parenting in Transition: An Introduction and Summary.“ Pp. 1–41 in U. Björnberg (ed.) European Parents in the 1990’s. Contradictions and Comparisons. New Brunswick and London: Transaction Publishers. Blake, J. 1968. „Are Babies Consumer Durables?: A Critique of the Economic Theory of Reproductive Motivation.“ Population Studies 22 (1): 5–25. Botíková, M., S. ·vecová, K. Jakubíková. 1997. Tradície slovenskej rodiny. Bratislava: Veda. Caldwell, J. C. 2004. „Social Upheaval and Fertility Decline.“ Journal of Family History 29 (4): 382–406. Dizard, J., H. Gadlin. 1990. The Minimal Family. Amherst: The University of Massachusetts Press. Fertility and family issues in an enlarged Europe. 2004. European Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions, Luxembourg, Office for Official Publications of the European Communities. Fialová, L., D. Hamplová, M. Kuãera, S. Vymûtalová. 2000. Pfiedstavy mlad˘ch lidí o manÏelství a rodiãovství. Praha: SLON. Filipcová, B. 1966. âlovûk, práce, voln˘ ãas. Praha: Nakladatelství Svoboda. Friedan, B., 1982. The Second Stage. New York. Giddens, A. 1998. DÛsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství Goode, W. J. 2003. „Family Changes over the Long Term: A Sociological Commentary.“ Journal of Family History 28 (1): 15–30. GuráÀ, P., J. Filadelfiová, A. Ritomsk˘. 1997. „Tradiãné verzus moderné: Zmeny a Ïivot súãasn˘ch rodín.“ Sociológia 29 (1): 5–20. Haralambos, M., M. Holborn. 1990. Sociology – Themes and Perspectives (Third Edition). London: Unwin Hyman Limited. Chorvát, I. 2002a. „K charakteru rodinn˘ch vzÈahov v mestskom prostredí na Slovensku.“ In I. Chorvát (ed.). Premeny rodiny v urbánnom prostredí. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela.

Zlom-final

2.2.2006

Ivan Chorvát

13:06

Stránka 21

21

Chorvát, I. 2002b. „Mestská rodina v meniacej sa spoloãnosti (úvodné slovo).“ In I. Chorvát (ed.). Premeny rodiny v urbánnom prostredí. In. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela. Kameníãek, J. 2003. Lidsk˘ kapitál: úvod do ekonomie chování. Praha: Nakladatelství Karolinum. Keller, J. 2000. Vzestup a pád stfiedních vrstev., Praha: SLON. Machonin, P. 1996. „Postkomunistická sociální transformace a modernizace.“ Sociológia 28 (1): 5–12. Mafiíková, H. 1998. „MuÏ v rodinû.“ Seminár na Sociologickom ústave AV âR, 14. máj 1998. Matulník, J. 1998. Pokles pôrodnosti na Slovensku: sociologická perspektíva. Trnava: Fakulta humanistiky Trnavskej univerzity. Matulník, J., K. Pastor. 1997. „Pokles pôrodnosti na Slovensku ako deviácia a ako v˘skumn˘ problém.“ Sociológia 29 (5): 549–562. Mitterauer, M., R. Sieder. 1983. The European Family. Patriarchy to Partnership from the Middle Ages to the Present. Oxford: Basil Blackwall. MoÏn˘, I. 1990. Moderní rodina: M˘ty a skuteãnosti., Brno: Blok. Nisbet, R. 1990. The Quest for Community: A Study in the Ethics of Order and Freedom. San Francisco: ICS Press. Rabu‰ic, L. 2001. Kde ty v‰echny dûti jsou? Porodnost v sociologické perspektivû. Praha: Sociologické nakladatelství. Rosen, R. 1991. „O americkom feminizme a rodovej demokracii.“ Slovenské pohºady 11: 23–32. Saraceno, Ch. 1991. „The Italian Family: Paradoxes of Privacy.“ Pp. 451–501 in P. Ariçs and G. Duby (eds.) A History of Private Life, V, Riddles of Identity in Modern Times. Cambridge: Harvard University Press. Skolnick, A., J. Skolnick. (eds.) 1992. Family in Transition (Seventh Edition). New York: Harper Collins. The Role of the Family in the Development Process. 1986. New York: Department of International Economy and Social Affairs, United Nations. Weber, M. 1963. The Sociology of Religion. Boston: Beacon Press.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 22

22

Rodina, dÛvûra a demokratická spoleãnost

RODINA, DÒVùRA A DEMOKRATICKÁ SPOLEâNOST Markéta Sedláãková 1. Úvod „Rodina je kolébkou dÛvûry a základním pilífiem spoleãnosti“. Toto heslo platilo v tradiãní spoleãnosti – otázkou je, zda platí i ve spoleãnosti dne‰ní. Funkce, které tradiãnû plnila rodina, pfievzaly do velké míry formální organizace, potaÏmo stát. Také princip dÛvûry, kter˘ se tradiãnû omezoval právû na vztahy pfiíbuzenské a komunitní, se podle v‰eho v souãasnosti roz‰ifiuje do ãím dál ‰ir‰ích okruhÛ celé spoleãnosti. V tradiãní spoleãnosti byla osobní dÛvûra zaloÏena ve familiárním prostfiedí rodiny, tvofiila hájemství soukromé sféry. Naproti tomu moderní demokratická spoleãnost vyÏaduje kromû rodinné dÛvûry i dÛvûru jak v neznámé lidi, ostatní obãany, tak neosobní dÛvûru napfi. ve státní instituce. Jak spolu jednotlivé typy dÛvûr souvisí? Podporují a budují se vzájemnû, nebo jde jedna na úkor druhé? VyrÛstají ze stejn˘ch kofienÛ základní dÛvûry osvojované v prostfiedí rodiny? A koneãnû je vÛbec dne‰ní rodina prostfiedím, v nûmÏ se dÛvûra mÛÏe utváfiet? K tomu, abychom mohli kvalifikovanû zodpovûdût v˘‰e uvedené otázky, je tfieba se nejprve zamyslet nad tím, kde v‰ude se ve spoleãnosti mÛÏeme s principem dÛvûry setkat.

2. Hájemství dÛvûry Sociologická literatura konceptualizuje dÛvûru za prvé jako vlastnost jedincÛ, za druhé jako vlastnost sociálních vztahÛ nebo za tfietí jako vlastnost sociálních systémÛ (Mistzal 1998: 14). Podle typu objektu, ke kterému se dÛvûra vztahuje, mÛÏeme odli‰it tfii základní typy dÛvûry: sebedÛvûru, interpersonální dÛvûru a dÛvûru systémovou. Budeme-li objekty dÛvûry více konkretizovat, mÛÏeme dÛvûru ãlenit do dal‰ích následujících okruhÛ. První, nejuÏ‰í okruh dÛvûry pfiedstavuje rodina a nejbliÏ‰í známí, mezi nimiÏ se dÛvûra utváfií ve velmi intimním a uzavfieném prostfiedí. Druh˘m okruhem je nejbliÏ‰í komunita, napfi. sousedská, která zahrnuje lidi, se kter˘mi se osobnû známe. V moderním svûtû se vedle této reálné komunity vytváfií i tfietí okruh, jakási virtuální komunita zprostfiedkovaná pfiedev‰ím médii, kterou tvofií celebrity ze v‰ech oblastí. Vzhledem k na‰í vysoké informovanosti o jejich Ïivotû a ãastému nepfiímému mediálnímu „setkávání“ s nimi si vÛãi nim mÛÏeme vytvofiit jak˘si pocit virtuální osobní dÛvûry (Sztompka 1999: 42). âtvrt˘ okruh tvofií rÛzné skupiny lidí, ktefií jsou nám urãit˘m zpÛsobem blízcí (skupiny

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Markéta Sedláãková

Stránka 23

23

národnostní, etnické, profesionální atd.). Tento okruh tvofií jistou hranici mezi interpersonální a sociální dÛvûrou, neboÈ dÛvûra v konkrétní lidi se pfiemûÀuje v dÛvûru v abstraktnûj‰í objekty, v tomto pfiípadû v dÛvûru v rámci sociálních kategorií1. Pát˘m, a tedy je‰tû abstraktnûj‰ím objektem dÛvûry jsou sociální role. DÛvûra ãi nedÛvûra spojovaná s urãit˘mi typy rolí se vût‰inou rÛzní spoleãnost od spoleãnosti, kultura od kultury a také je vázána na specifické historické období (role knûze, uãitele, lékafie atd.). Následuje dÛvûra v sociální skupiny (napfiíklad politici) a dále dÛvûra v instituce a organizace (soudy, odbory atd). Na pfiedposledním stupínku abstrakce stojí dÛvûra v technologické systémy (napfi. telefonní sítû, vodovodní systém)2, které vût‰inou povaÏujeme za jisté a jejichÏ pfiítomnost v na‰em Ïivotû si více uvûdomujeme právû v situaci selhání, tedy zklamání této technologické dÛvûry. Nejabstraktnûj‰í objekt dÛvûry pfiedstavuje sociální systém, fiád ãi reÏim. DÛvûra na této úrovni obecnosti souvisí se základní dÛvûrou ãlovûka v pokraãování ustaven˘ch fiádÛ, v kontinuitu spoleãnosti, tedy se sam˘m pocitem existenciálního bezpeãí, které znamená „dÛvûfiivost v pokraãování vlastní identity a ve stálost sociálního a materiálního prostfiedí jednání“ (Giddens 1998: 85). Otázkou ov‰em zÛstává, zda v‰echny tyto typy dÛvûry mají ve svém základu dÛvûru osobní a zda tedy nejsou pouze jejím sofistikovanûj‰ím a komplexnûj‰ím projevem. Polsk˘ sociolog Piotr Sztompka se domnívá, Ïe za v‰emi typy dÛvûry stojí primárnû dÛvûra v konkrétní osoby, které se uãíme v prostfiedí rodiny. Napfiíklad i za dÛvûrou ve státní instituce se tak skr˘vá do jisté míry dÛvûra v osoby, s nimiÏ pfiicházíme do kontaktu pfii jednání s urãitou institucí nebo ktefií tuto instituci zosobÀují (premiér, ministfii, úfiedníci). Sociální dÛvûra pro Sztompku pfiedstavuje plynule se roz‰ifiující kontinuum dÛvûry osobní. Oblasti dÛvûry chápe tedy jako spojité, rodinou poãínaje a dÛvûrou v abstraktní celospoleãenské instituce konãe3. Na druhé stranû se nûktefií sociologové domnívají, Ïe pfiestoÏe rodina nespornû patfií k základÛm utváfiení osobní dÛvûry, neznamená to, Ïe se tato dÛvûra automaticky roz‰ifiuje i v dÛvûru sociální. Typ familiární dÛvûry neimplikuje tedy je‰tû dÛvûru v druhé lidi obecnû. UÏ v padesát˘ch letech pfiichází italsk˘

1

2 3

Sztompka upozorÀuje, Ïe zejména na této úrovni sociálních kategorií (gender, vûk, rasa, etnicita, náboÏenská pfiíslu‰nost, bohatství) je dÛvûra velmi ovlivnûna pfiedsudky a stereotypy (Sztompka 1999: 42). Domnívám se, Ïe velkou roli zde sehrává právû hraniãnost této úrovnû mezi osobním a abstraktním. JestliÏe se na jedné stranû jedná o dosti abstraktní skupinu lidí, kterou nemÛÏeme nikdy jako celek reálnû pozorovat, zku‰enosti s jejími jednotliv˘mi zástupci jsou naopak kaÏdodenní záleÏitostí. Pro zjednodu‰ení interakce s lidmi, o nichÏ ãasto nemáme Ïádné jinak dostupné informace, si vypomáháme právû ustaven˘mi stereotypy. Tento postup se pak pfiená‰í i na úroveÀ námi studované dÛvûry. Britsk˘ sociolog Anthony Giddens v této souvislosti mluví o tzv. dÛvûfie v abstraktní expertní systémy. Více k teorii dÛvûry Piotra Sztompky viz Sedláãková (2003).

Zlom-final

24

2.2.2006

13:06

Stránka 24


sociolog Banfield s termínem amorální familiarismus. Tímto termínem charakterizuje situaci, kdy jsou lidé velmi úzce vázáni na svou rodinu, které dÛvûfiují, ale pocit morálních závazkÛ ãi dÛvûry vÛãi ostatním vnû rodiny zde zcela chybí (Banfield 1958). Takovéto vnímání diskontinuity rodinné a ‰ir‰í sociální dÛvûry lze nalézt ãasto právû v teoriích zab˘vajících se rolí dÛvûry v demokracii. Tûmto teoriím se budeme vûnovat v následující kapitole.

3. Rodina versus sociální dÛvûra (Robert D. Putnam) Vedle teorií zdÛrazÀujících dÛleÏitost dÛvûry pro moderní spoleãnost obecnû se dÛvûra stala také jedním z ústfiedních pojmÛ teorií demokracie a obãanské spoleãnosti. Je‰tû v ‰edesát˘ch letech byla v teorii demokracie zaklínacím slÛvkem, kolem kterého se ve‰keré teoretizování toãilo, obãanská kultura. Vlivem nov˘ch poznatkÛ s transformaãním a demokratizaãním procesem v JiÏní Americe a ve stfiední a v˘chodní Evropû v osmdesát˘ch a devadesát˘ch letech se staly klíãov˘mi pojmy právû dÛvûra a sociální kapitál (tyto termíny se nûkdy pouÏívají jako ekvivalenty)4. Za pfiemostûní mezi pojmy obãanské kultury a sociálního kapitálu lze povaÏovat práci amerického politologa Roberta Putnama. V knize Making Democracy Work. Civic Traditions in Modern Italy (1993) vy‰el Putnam z konceptu obãanské spoleãnosti politologÛ Almonda a Verby (1963) a na jeho základû zkoumal reformu institucionální demokratické správy v Itálii. Do‰el k závûru, Ïe sociální kapitál (pod kter˘m Putnam míní dÛvûru, normy vzájemnosti a síÈ obãanské angaÏovanosti) má tendenci se vyvíjet dvûma smûry. V regionech, zejména na jihu Itálie, kde byla dÛvûra tradiãnû omezena pouze na ãleny rodiny ãi pfiíbuzenstva, se rozvíjel spí‰e klientelismus, nemorální protekcionismus a bezzákonnost – tedy jevy nepfiispívající k demokratizaci spoleãnosti. Naopak tam, kde dÛvûra vznikala v prostfiedí ‰ir‰ích komunit, napomáhala k formování nov˘ch uskupení a spolu s normami reciprocity, obãanskou angaÏovaností a kooperací se navzájem posilovala a pfiispívala k prosperitû spoleãnosti. Putnam kladl velk˘ dÛraz na historické dûdictví spoleãnosti, tedy na v˘chozí stav dÛvûry ve spoleãnosti. Na empirickém materiálu dokládá, Ïe tam, „kde existovaly úspû‰né formy spolupráce v komunitû, je na co navázat, semínka dÛvûry jsou zaseta“ (Putnam 1993: 173, srov. Vajdová 1996: 344). Tato tvrzení platná pro italskou spoleãnost generalizoval Putnam ve sv˘ch pozdûj‰ích pracích a v roce 2000 vydal svou zlomovou knihu Bowling Alone: America’s Declining Social Capital, v níÏ popisuje úbytek sociálního kapitálu a dÛvûry v americké spoleãnosti v druhé polovinû 20. století. Kromû zkoumání pfiíãin poklesu sociálního kapitálu se Putnam zab˘vá i vlivem sítí obãanské angaÏovanosti na obecnûj‰í sociální jevy, jako je chudoba, zdraví, efektivita 4

Více ke konceptu sociálního kapitálu napfi. ·afr, Sedláãková (2004) ãi Sedláãková, ·afr (2005).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 25


25

demokratick˘ch institucí, nezamûstnanost ãi ekonomick˘ v˘voj. Zavádí také rozli‰ení mezi svazujícím (bonding) a pfiemosÈujícím (bridging) sociálním kapitálem. Svazující sociální kapitál pfiedstavuje jakési sociologické „superlepidlo“, které udrÏuje homogenitu, upevÀuje identitu, slouÏí k vytváfiení specifické reciprocity, vnitfiní skupinové loajality a mobilizuje solidaritu. PfiemosÈující sociální kapitál pak spojuje lidi napfiíã sociálními rozdílnostmi, vytváfií ‰ir‰í identity a reciprocitu a pfiispívá ke celospoleãenské kohezi (Putnam 2000: 22–23). PfiestoÏe Putnam uznává vliv prvotní socializace v rodinû na utváfiení sociální dÛvûry, není pro nûj osvojení si interpersonální dÛvûry v kruhu rodiny zárukou roz‰ífiení této dÛvûry i na dal‰í ãleny spoleãnosti. ·ir‰í sociální dÛvûru si podle Putnama jedinec osvojuje teprve v rozvûtven˘ch sítích angaÏovanosti obãansk˘ch sdruÏení, které se stávají vzorem pro dal‰í spolupráci, znesnadÀují oportunistická fie‰ení a usnadÀují tak zvládání rozporÛ v kolektivním jednání.

4. Pfiíbuzenské vztahy versus demokracie (Francis Fukuyama)5 DÛvûra v rámci rodiny tedy nemusí za v‰ech okolností pfiispívat k obecné dÛvûfie vÛãi druh˘m lidem. Americk˘ ekonom Francis Fukuyama jde v tomto tvrzení dokonce je‰tû dál a tvrdí, Ïe pfiíli‰ silná vazba na rodinu a na pfiíbuzenské sítû se mÛÏe naopak stát pfiekáÏkou roz‰ífiení sociální dÛvûry. Podle Fukuyamy je základním kulturním prostfiedím, v nûmÏ se rodí demokracie, tzv. morální komunita. Morální komunitou Fukuyama chápe uskupení lidí zaloÏené nikoli na vnûj‰ích pravidlech, ale na internalizovan˘ch etick˘ch zásadách a vzájemn˘ch morálních závazcích. Tato pravidla a závazky vytváfiejí základ pro vzájemnou dÛvûru, kterou je moÏno chápat jako „oãekávání vyrÛstající z opakujícího se poctivého kooperativního jednání, zaloÏeného na spoleãnû sdílen˘ch hodnotách komunity“ (Fukuyama 1995: 26). Morální komunita je tedy zároveÀ prostfiedím, kde se rodí tzv. spontánní sociabilita, kterou Fukuyama chápe jako podmnoÏinu sociálního kapitálu. PfiestoÏe sociální kapitál vyrÛstá podle Fukuyamy uÏ z dÛvûry na úrovni jednotliv˘ch rodin, zásadní je právû pfiekroãení rodinné soudrÏnosti a roz‰ífiení dÛvûry na oblast nepfiíbuzensk˘ch vztahÛ. Ve své knize Trust: The Social Virtues and the Creation of Prosperity (1995) rozli‰uje Fukuyama mezi spoleãnostmi s vysokou a nízkou hladinou dÛvûry (highttrust a low-trust societies). DÛvûra v rámci rodiny, ani dÛvûra omezená na instituci státu (spoleãnosti s nízkou hladinou dÛvûry) nevedou k vytvofiení spontánní soudrÏnosti, neboÈ ta vyrÛstá zejména ze vzájemné dÛvûry mezi ãleny spoleãnosti (spoleãnosti s vysokou dÛvûrou), zaloÏené na spoleãnû sdílen˘ch a respektovan˘ch kulturních normách. Zásadní je právû pfiekroãení rodinné 5

Podrobnûji k celé Fukuyamovû teorii viz Sedláãková, M. (2005b).

Zlom-final

26

2.2.2006

13:06

Stránka 26


soudrÏnosti a roz‰ífiení dÛvûry na oblast nepfiíbuzensk˘ch vztahÛ. Fukuyama demonstruje svá tvrzení na pfiíkladu kulturnû rozdíln˘ch rodinn˘ch tradic a z typÛ soudrÏnosti vyvozuje dále závûry pro ekonomickou prosperitu zemû. Vy‰‰í míra interpersonální dÛvûry ve spoleãnosti podle nûj podporuje spontánní soudrÏnost a vede k utváfiení efektivních ekonomick˘ch struktur6. Podobnû jako Fukuyama i americk˘ sociolog Ronald Inglehart sleduje v mezinárodní perspektivû souvislost kultury, zahrnující i rodinné hodnoty a vzájemnou dÛvûru, s ekonomickou a politickou situací zemû. Na základû empirick˘ch zkoumání 7 dochází k závûru, Ïe zemû s protestantskou tradicí jsou ekonomicky v˘konnûj‰í a demokratiãtûj‰í neÏ zemû s katolickou tradicí. Také míra obecné dÛvûry mezi lidmi, tedy dÛvûra pfiekraãující rodinné a pfiíbuzenské kruhy, je v zemích s protestantskou tradicí vy‰‰í neÏ v zemích s tradicí katolickou, v nichÏ je dÛvûra více omezena na rodinné a pfiíbuzenské vztahy. Lze tedy na základû v˘‰e uveden˘ch teorií tvrdit, Ïe dÛvûra vytvofiená v prostfiedí rodiny nepfiispívá k budování otevfiené spoleãnosti a Ïe k ní mÛÏe pfiispût pouze tehdy, je-li transformována v obecnou dÛvûru k druh˘m lidem? Pro zodpovûzení této otázky je nutné si nejprve ujasnit promûny jak instituce rodiny, tak i prostfiedí dÛvûry v pfiechodu z tradiãní do moderní spoleãnosti.

5. Promûny dÛvûry v pfiechodu z tradiãní do moderní spoleãnosti: rodina jako zdroj ontologického bezpeãí (Anthony Giddens)8 V pfiedmoderní spoleãnosti bylo prostfiedí dÛvûry tvofieno ãtyfimi základními pilífii. V prvé fiadû se jednalo o pfiíbuzenské vztahy, které umoÏÀovaly stabilizaci sociálních svazkÛ v ãase a prostoru. Dal‰ím prvkem byla místní komunita (sousedství, farnost atd.) vytváfiející pro dÛvûru klíãové, známé prostfiedí. Tfietím prvkem byl náboÏensk˘ systém, kter˘ skrze víru a rituály poskytoval interpretaãní rámec celého lidského Ïivota i pfiírody. Poslední prvek dotváfiející prostfiedí dÛvûry tvofiila tradice, která se obrací do minulosti, ale zároveÀ umoÏÀuje spojení pfiítomnosti a budoucnosti. V tradiãní spoleãnosti tedy pfievaÏoval v˘znam lokalizované dÛvûry (Giddens 1998: 93). V moderní spoleãnosti dochází podle Giddense k nûkolika zásadním zmûnám prostfiedí dÛvûry. Zaprvé, dÛvûra „tváfií v tváfi“ je nahrazována dÛvûrou ve 6

7

8

Za spoleãnosti s vysokou mírou obecné dÛvûry a vcelku silnou spontánní soudrÏností povaÏuje Fukuyama napfiíklad Spojené státy americké, Japonsko a Nûmecko. Mezi spoleãnosti s nízkou vzájemnou dÛvûrou, nepfiekraãující hranice rodin a zároveÀ silnou tradicí státní centralistické moci, fiadí napfiíklad âínu, Francii, jiÏní Itálii ãi postkomunistické zemû stfiední a v˘chodní Evropy. Jedná se zejména o data z World Value Survey, tedy mezinárodního v˘zkumu sociokulturních a politick˘ch zmûn, kter˘ navázal na v˘zkum European Values Survey (EVS) z roku 1981. V dal‰ích vlnách (1990–91, 1995–96, 1999–2000) byl roz‰ífien o vyspûlé i rozvíjející se mimoevropské státy a postkomunistické zemû. Informace k WVS viz http://wvs.isr.umich.edu. Více ke Giddensovû teorii dÛvûry viz Sedláãková (2005b).

Zlom-final

2.2.2006

13:06


Stránka 27

27

vyvázané abstraktní systémy. Zadruhé, za hlavní prostfiedek stabilizace sociálních svazkÛ neslouÏí jiÏ tolik pfiíbuzenské vztahy, ale zaji‰Èují ji zejména svobodnû volené vztahy osobního pfiátelství ãi sexuální intimity. Dal‰í zmûnou je promûna místní komunity, která prochází anonymizací, ztrácí ryze lokální charakter a je postupnû globalizována (pronikají do ní prvky z okolního svûta a stávají se její neoddûlitelnou souãástí). V dÛsledku tûchto zmûn se mûní dÛvûra, která ztrácí tradiãní „domácí“ prostfiedí pospolitosti, a je nucena obrátit se k ‰ir‰ím a abstraktnûj‰ím systémÛm. NáboÏenství a tradice sice do jisté míry pfietrvávají i v moderní spoleãnosti, ale jejich postavení je jiné. JestliÏe v tradiãní spoleãnosti hrály roli univerzálního v˘kladu svûta a spoleãnosti, staly se v moderní spoleãnosti pouze dílãími pohledy na realitu a jejich univerzalistická funkce byla – dle Giddense – nahrazena exaktním vûdeck˘m my‰lením, zaloÏen˘m na empirické zku‰enosti, logickém my‰lení a reflexivitû (Giddens 1998: 98–99). I v pozdnû moderní spoleãnosti v‰ak pfietrvává potfieba tzv. ontologického bezpeãí, tedy jakési základní dÛvûry (basic trust) v existenciální smysl na‰eho bytí. V tradiãní spoleãnosti pfiedstavovala jakousi kotvu pro tuto základní dÛvûru tradice, která se utváfiela v rámci socializace a zároveÀ pfiispívala k zaji‰tûní ontologického bezpeãí tím, Ïe vytváfiela dÛvûru v kontinuitu minulosti, souãasnosti a budoucnosti a vÛbec v celkové dal‰í trvání svûta (Giddens 1998: 96). Pocit ontologického bezpeãí byl navíc umocÀován rutinizací bûÏného Ïivota, neboÈ kaÏdodenní ãinnosti a sociální styky vût‰inou neskr˘valy nic pfiekvapujícího, nic radikálnû nového. Ontologické bezpeãí je podle Giddense také v úzkém sepûtí s identitou, a to jak na makro úrovni, tedy úrovni spoleãnosti, tak na úrovni psychologické, úrovni jedince. Naru‰ení Ïivotní rutiny b˘vá pociÈováno nejen jako ohroÏení tradiãních zvykÛ spoleãnosti, ale pfiímo jako zásah do identity jedince, neboÈ ten vyÏaduje od svého okolí neustálé potvrzování stálosti sociálního a materiálního prostfiedí9. Právû stálost a opakování znám˘ch jevÛ patfií mezi v˘raznû „nedostatkové zboÏí“ pozdnû moderních spoleãností, které se naopak vyznaãují velkou dynamiãností zmûn. Tradiãní podmínky pro pocit ontologického bezpeãí, zejména proces socializace a dále rutinizace Ïivota, se promûÀují. Jedinci i celá spoleãnost se musí vyrovnávat s otevfieností svûta, s mnohostí a novostí budoucího v˘voje. Tato situace nejistoty logicky plodí více stresu a úzkosti. Pocit úzkosti a strachu v moderních spoleãnostech je podle Giddense opaãn˘m pólem dÛvûry. Vyrovnání se s nov˘m stavem Ïití v modernitû je skryto právû ve fenoménu dÛvûry, která musí b˘t zaloÏena rozdílnû od dÛvûry existující v tradiãních spoleãnostech.

9

Giddens vychází z etnometodologick˘ch zkoumání Goffmana a Garfinkela, ktefií se mimo jiné vûnovali rutinizaci ãinností. Poukazuje na v˘znam schopnosti rutinizace kaÏdodenních ãinností pro samotné pfieÏití jedince v moderních spoleãnostech (·ubrt 2000: 41).

Zlom-final

28

2.2.2006

13:06

Stránka 28


V tradiãní komunitû docházelo k pfiirozenému vytváfiení osobní dÛvûry. V dÛsledku rozpadu tradiãní pospolitosti, kde bylo prostfiedí dÛvûry umocnûno pevn˘mi normativními a hodnotov˘mi kodexy, se osobní dÛvûra ocitá v jakémsi vzduchoprázdnu, bez opory. Vzhledem k tomu, Ïe uÏ víceménû pfiirozenû nevyvûrá ze spoleãenského prostfiedí, je tfieba ji aktivnû budovat. Tím se dostáváme k dal‰í klíãové otázce: na ãem je moÏné budovat dÛvûru v moderní spoleãnosti? Giddens se domnívá, Ïe klíãem ke znovunavázání vztahÛ osobní dÛvûry je vfielost a otevfienost. Je to na jedné stranû odhodlání se k otevfiení druhému, ale i k otevfiení se sobû samému ve smyslu sebezkoumání. Demokratizaãní procesy probíhají podle Giddense na v‰ech úrovních spoleãnosti, a zasahují tedy i rodinu. Na nejniÏ‰í úrovni se jedná o oblast intimních vztahÛ – rodinn˘ch, pfiátelsk˘ch i sexuálních, kde probíhá proces tzv. emocionální demokracie, která znamená komunikaci v rámci rovnoprávn˘ch vztahÛ mezi „se sebou vyrovnan˘mi“ individui. Giddens v tomto smyslu hovofií o novém prototypu vztahu jako o „ãistém vztahu“ (pure relationship). V tomto vztahu uÏ dÛvûra nemÛÏe b˘t postavena na vnûj‰ích kritériích, jako napfiíklad pfiíbuzenství, sociálních povinnostech ãi tradiãních závazcích (Giddens 1991: 6–7). Také rodina uÏ dnes pfiestává b˘t zaloÏena ãistû na pfiíbuzensk˘ch vazbách, rodiã je ãasto chápán spí‰e jako pfiítel, je oslovován kfiestním jménem, nikoli tati ãi mami. Dítû si do urãité míry volí, zda nového partnera svého rodiãe pfiijme, ãi ne. Demokratick˘ princip svobody a volby se tu tedy projevuje na té nejzákladnûj‰í úrovni spoleãenské struktury (Giddens 1991: 176–177)10. Na rozdíl od Putnama i Fukuyamy se tedy Giddens domnívá, Ïe rodina není pouze prostfiedím, kde se utváfií základní dÛvûra, ale souãasná podoba rodinn˘ch vztahÛ vede k utváfiení pfiedpokladÛ aktivní dÛvûry vÛãi druh˘m lidem. Takové rodinné prostfiedí je podle Giddense pfiíslibem rekonstrukce obãanské etiky v rámci celé spoleãnosti. Rozvoj sociálních hnutí a obãansk˘ch sdruÏení je podle nûj jistû dÛleÏit˘m kontextem demokratizace, není v‰ak pramenem, z nûhoÏ vyvûrá obecná dÛvûra k druh˘m lidem. Tuto teoretickou Giddensovu argumentaci podporují i nûkterá empirická ‰etfiení. Nûmeck˘ politolog Dietlind Stolle (2001) dochází na základû komparativní anal˘zy dat (Nûmecko, ·védsko, Spojené státy americké) k závûru, Ïe ãlenové dobrovolnick˘ch organizací sice do urãité míry vykazují vy‰‰í obecnou dÛvûru, ale tuto vy‰‰í míru dÛvûry nezískávají díky ãlenství v organizacích. Podle Stollova prÛzkumu se zdá, Ïe do tûchto organizací vstupují ãastûji lidé s vy‰‰í mírou obecné dÛvûry, kterou získali v procesu v˘chovy v rodinû a pozdûji ve vzdûlávacím systému. Ameriãtí v˘zkumníci Mondak a Mutz (1997) zase zkou10

Podrobnûji se vûnuje Giddens demokratizaci interpersonálních vztahÛ ve své knize The Transformation of Intimacy (1992).

Zlom-final

2.2.2006

13:06


Stránka 29

29

mali ve Spojen˘ch státech ve státû Indiana vliv ãlenství v dobrovolnick˘ch organizacích na otevfienost, pluralitu názorÛ a politické postoje lidí. Nepodafiilo se jim prokázat, Ïe ãlenství by mûlo vliv na utváfiení „dobr˘ch obãanÛ“. Do‰li naopak k závûru, Ïe zájem o politiku a pluralita názorÛ vychází z diskuzí v rodinn˘ch ãi pracovních kruzích (Jackman, Miller 1998: 65).

6. Konflikt mezi rodinou a institucemi pozdnû moderní spoleãnosti (J. S. Coleman) Obdobnû jako Giddens, také americk˘ sociolog J. S. Coleman uvaÏuje o promûnû rodiny v souvislosti s procesem modernizace, pfiiãemÏ se zamûfiuje zejména na zmûny sociální struktury. V tradiãní spoleãnosti pfiedstavovala rodina základní stavební kámen sociální struktury. Rodina tvofiila prostfiedí, v nûmÏ se odehrávala vût‰ina aktivit lidského Ïivota, a skrze rodinu byla uspokojována i vût‰ina potfieb spoleãnosti: ekonomická, reprodukãní, socializaãní i volnoãasová. PfiestoÏe rodina pfiedstavovala základní socializaãní jednotku, nebyla v tradiãní spoleãnosti v˘chova dûtí vnímána jako specifická oblast Ïivota rodiny, ale podle Colemana byla v˘chova dûtí pouze vedlej‰ím produktem ostatních aktivit tradiãní rodiny (Coleman 1990: 580). Industriální revoluce nastartovala proces promûny tradiãní sociální struktury. V dÛsledku nového zpÛsobu ekonomické produkce se promûnila i pozice rodiny jako autonomní jednotky, coÏ ovlivnilo i její socializaãní funkci. Odchod muÏe za prací vykonávanou mimo prostfiedí rodiny znamenal naru‰ení pfiirozeného procesu v˘chovy, která probíhala mezi otcem a dûtmi pfii spoleãné ãinnosti. Toto oddûlení prostfiedí práce a rodiny se odrazilo zejména v pfiedávání profesních znalostí mezi otcem a synem (Coleman 1990: 581). Ve stejném historickém období do‰lo k rozvoji institucionalizace vzdûlávání, a stát tak pfievzal jednu z rolí, které dfiíve plnila rodina. S pokraãující urbanizací a stále narÛstající prostorovou i psychickou vzdáleností mezi rodinou a prací také narostl generaãní rozdíl ve zpÛsobu trávení volného ãasu. V˘znamnou úlohu zde hrál i vznik komerãnû produkované zábavy specializující se na odli‰né vûkové skupiny, která podle Colemana dále pfiispûla k naru‰ení spoleãn˘ch mezigeneraãních aktivit, a tím ke ztíÏení moÏnosti pfiirozeného mezigeneraãního pfiedávání hodnot, znalostí a dovedností (Coleman 1990: 585). K dal‰ímu v˘znamnému posunu v pfiebírání rodinn˘ch aktivit spoleãensk˘mi institucemi do‰lo podle Colemana v souvislosti s narÛstajícím nástupem Ïen do zamûstnání v druhé polovinû 20. století. Odchodem Ïeny z rodiny za prací se dále umen‰uje sociální kapitál rodiny. Tímto termínem Coleman rozumí takov˘ druh sociálního kapitálu, kter˘ se utváfií na základû intenzity vztahu mezi dospûl˘m a dítûtem, dvou dospûl˘ch, ktefií jsou v blízkém vztahu k dítûti, a také závisí na kontinuitû tûchto vztahÛ v ãase (Coleman 1990: 590). Podle Colemana

Zlom-final

30

2.2.2006

13:06

Stránka 30


znamenal sociální kapitál rodiny pro dûti i dospívající nezbytnou sociální i psychickou oporu. V moderní spoleãnosti se tedy v˘chova stává z vedlej‰ího produktu fungování tradiãní rodiny specifickou oblastí per se – vlastnû samostatnou institucí – jak Ïivota rodiny, tak spoleãnosti. To mÛÏe na první pohled znít velmi slibnû. Coleman ale poukazuje na dva základní problémy. V prvé fiadû jsou rodinné vztahy v moderní dobû ménû stabilní, a rodina tedy není schopná zajistit takové prostfiedí bezpeãí a dÛvûry jako v tradiãní spoleãnosti. V druhé fiadû je to problém mnohosti rolí, které jedinec v moderní spoleãnosti zastává. Spoleãenské instituce se tak vÏdy obracejí k urãité specifické potfiebû nebo schopnosti jedince, ale nikdy jej nepojímají jako celistvou osobnost (Coleman 1990: 598). Tento problém „rozkouskování ãlovûka“ se podle Colemana promítá v˘znamnû právû do oblasti v˘chovy a vzdûlávání, neboÈ v souãasné spoleãnosti neexistuje Ïádn˘ ãinitel, kter˘ by se obracel k dítûti jako celistvé osobnosti. To má za následek nejen nedostatek sociálního i psychického zázemí pro dítû, ale vede i k tomu, Ïe nikdo není nucen pfiebrat odpovûdnost za jeho komplexní v˘chovu. Coleman se zam˘‰lí i nad moÏn˘mi fie‰eními této situace pomocí sociální politiky státu. „Má se sociální politika zamûfiit na znovuvytvofiení takov˘ch podmínek, které by posílily pfiirozen˘ zájem rodiãÛ pfiebírat zodpovûdnost za v˘chovu sv˘ch dûtí? Nebo se má stát pokusit o to, aby instituce, jimÏ je svûfiena v˘chova dûtí, mûly zájem na v˘voji celé osobnosti dítûte v dlouhodobé perspektivû?“ (Coleman 1990: 608) JestliÏe nám tyto návrhy zaznívají jako sociální inÏen˘rství, je tfieba fiíci, Ïe sám Coleman poukazuje na jejich problematiãnost a utopiãnost: „První alternativa by znamenala zvrátit urãité individualizaãní a racionalizaãní procesy ve spoleãnosti. Druhá vyÏaduje sociální politiku, jakou je‰tû Ïádn˘ stát nebyl schopen ani vymyslet natoÏ zavést do praxe: tedy politiku, skrze níÏ by rodiãovskou péãi dokázali zastat pracovníci nûjaké instituce.“ (Coleman 1990: 608) Coleman tedy uzavírá svou anal˘zu souãasné spoleãnosti z pohledu péãe o dûti a jejich v˘chovy dosti pesimisticky. Dochází ke zcela odli‰nému závûru neÏ Giddens, kter˘ se domnívá, Ïe skrze nestabilitu a sloÏitost souãasn˘ch rodinn˘ch vztahÛ si dítû osvojuje hodnoty, které mu pomohou se orientovat a obstát v dne‰ní komplexní spoleãnosti. Coleman se naopak domnívá, Ïe k osvojení si základní dÛvûry k druh˘m a k socializaci do jakékoli spoleãnosti potfiebuje dítû pfiedev‰ím pevné zázemí, vyvûrající ze stabilních a jasnû definovan˘ch rodinn˘ch vztahÛ jak mezi rodiãi, tak mezi rodiãi a dûtmi. Tato funkce rodiny pfiitom podle Colemana nemÛÏe b˘t adekvátnû pfievzata Ïádnou jinou spoleãenskou institucí. Podobnû pesimistick˘ pohled na souãasnou konstelaci rodinn˘ch vztahÛ a na její schopnost vytváfiet zázemí pro v˘voj autonomního jedince najdeme i u dal‰ích autorÛ. Napfiíklad Cushman se domnívá, Ïe nejistota a nestabilita

Zlom-final

2.2.2006

13:06


Stránka 31

31

v rodinném prostfiedí nevede ke zbudování flexibilního a samostatného jedince, ale Ïe nejasnost signálÛ vyvolává v dítûti spí‰e pocity nejistoty a vede k vytvofiení tzv. prázdného já (empty self) (Cushman 1990, srovnej Mistzal 1996: 174). Také americk˘ historik a politolog Christopher Lasch kritizuje pozdnû moderní spoleãnost za invazi rodiny duchem ekonomické racionality, konzumerismu, ale i za zasahování státu do rodinn˘ch záleÏitostí. Ekonom Amitai Etzioni zase na pfiíkladu americké spoleãnosti upozorÀuje na negativní efekty pfiíli‰ného zdÛrazÀování práv a nedostatek dÛrazu na povinnosti, posilování sobeckosti a sebestfiednosti oproti dÛrazu na potfieby druh˘ch (Mistzal 1996: 174–175). Tím, Ïe se jedná o hodnoty protikladné tûm, na nichÏ vyrostla americká demokracie, tyto vefiejnû protûÏované hodnoty mohou mít nejen destruktivní vliv na rodinné vztahy, ale mohou ohroÏovat samotné základy demokratické spoleãnosti. Které stranû tedy vûfiit? Mají pravdu optimisté jako Giddens, ktefií se domnívají, Ïe proces individualizace zasahuje aÏ tak daleko, Ïe mizí základní rodinné vztahy, coÏ je ve své podstatû prospû‰né socializaci lidí do otevfiené demokratické spoleãnosti? Nebo je tfieba naslouchat spí‰e varovnému hlasu pesimistÛ, ktefií upozorÀují na negativní dÛsledky pfiehnaného individualismu, kter˘ vede nejen k rozpadu rodiny jako primárního prostfiedí dÛvûry, a tím i k naru‰ení samotn˘ch principÛ demokratické spoleãnosti?

7. Paradox souãasné spoleãnosti: Svoboda a individualismus versus jistota a zázemí (Francois de Singly) Za urãit˘ kompromis mezi obûma extrémy lze povaÏovat pohled francouzského sociologa rodiny Francois de Singly. De Singly se domnívá, Ïe souãasná spoleãnost Ïije v urãitém paradoxu. „Lidé sice touÏí po pevn˘ch vazbách, nicménû nejsou ochotni za to zaplatit cenu, spoãívající v omezení jejich svobody.“ (Singly 2003: 15). PfiestoÏe lidé touÏí po urãité stabilitû a pocitu bezpeãí, svoboda individua se stala v dne‰ní spoleãnosti hodnotou pfievy‰ující v‰echny ostatní. Je to v‰ak ten stejn˘ druh svobody, kter˘ vytváfií otevfienou demokratickou spoleãnost? De Singly se domnívá, Ïe tento proces individualizace nemusí b˘t chápán v extrémním smyslu jako opro‰tûní se ode v‰ech vazeb, ale spí‰e jako nahrazení malého poãtu pevn˘ch (napfi. rodinn˘ch) vazeb vût‰ím mnoÏstvím vazeb volnûj‰ích. V tomto smyslu tedy do urãité míry souhlasí s Giddensem, kter˘ povaÏuje souãasné rozvolnûné rodinné vazby za vcelku pozitivní pro socializaci jedince do pozdnû moderní individualizované spoleãnosti. Socializace v tradiãní spoleãnosti spoãívala pfiedev‰ím v tom, Ïe jedinec pfievzal stávajících hodnoty komunity, coÏ zaruãovalo jeho zaãlenûní do spoleãnosti. V dne‰ní spoleãnosti je v‰ak zaãlenûní zaloÏeno více na reflexivitû neÏ na pouhé imitaci minulého (Singly 2003: 30).

Zlom-final

32

2.2.2006

13:06

Stránka 32


Co znamená tato reflexivita? De Singly, podobnû jako Giddens, reflexivitou rozumí proces, ve kterém je jedinec v rámci socializace nejen spoleãností utváfien, ale zároveÀ se sám aktivnû utváfií a utváfií i okolní spoleãnost (Singly 2003: 27). Toto sebeutváfiení ale neznamená svévoln˘ v˘bûr jak˘chkoli nov˘ch hodnot, ale jeho podmínkou je vypofiádání se s hodnotami minul˘mi – buì jejich vûdom˘m pfievzetím, ãi zamítnutím. Individualita se tak neutváfií pasivnû pouze na základû jednosmûrného sociálního tlaku, ale definuje se vymezením vÛãi urãité pozici, statutu, pfiíslu‰nosti. I v˘voj autonomního svobodného jedince tedy pfiedpokládá apriorní existenci urãitého nabízeného systému hodnot, vÛãi nimÏ jedinec svou osobnost vymezuje (Singly 2003: 46–47). Jako dÛleÏité pro v˘voj jedince v moderní spoleãnosti vidí de Singly spojení procesu vymezení se ãi odlouãení se od urãité tradice, s procesem konfirmace nového.

8. Tradiãní rodina versus „ãist˘ vztah“ V tradiãní spoleãnosti poskytovala základní pocit ontologické jistoty rodina. Po rozpadu tradiãní rodiny vyvstává otázka, zda existuje vztah, kter˘ dokáÏe tuto jistotu nahradit. Giddens vidí odpovûì v instituci „ãistého vztahu“. Termínem „ãist˘ vztah“ rozumí Giddens vztah zaloÏen˘ nikoli na nutnosti, ale na volbû. V tradiãní spoleãnosti stál vztah na vzájemn˘ch (zdûdûn˘ch, exogenních) závazcích, dnes je vztah zaloÏen na svobodû. V tradiãní spoleãnosti byly vztahy urãovány zejména partnersk˘mi a rodiãovsk˘mi povinnostmi, jakoÏ i dal‰ími sociálními závazky. Oproti tomu jedin˘m kritériem ãistého vztahu je vztah sám. V okamÏiku, kdy pfiestane jednoho z partnerÛ uspokojovat, pozb˘vá smyslu a mÛÏe b˘t ukonãen (Giddens 1992: 63). Interpersonální vztahy tohoto typu jsou podle Giddense privilegovan˘m místem zakou‰ení ontologické bezpeãnosti a uãení se vzájemné dÛvûfie. MÛÏe v‰ak vztah zaloÏen˘ pouze na momentální individuální spokojenosti partnerÛ tuto jistotu opravdu poskytnout? De Singly se domnívá, Ïe ne. Ptá se, jak je moÏné zakou‰et pocit dÛvûry a bezpeãí, je-li vztah neustále vystaven moÏnosti ukonãení ze strany jednoho z partnerÛ. Podle de Singlyho takov˘to vztah mÛÏe moÏná slouÏit k reflexivnímu budování vlastní osobnosti, coÏ hodnotí jako dosti sobeckou motivaci, ménû v‰ak mÛÏe uspokojit pocit ontologického bezpeãí (Singly, Chaland 2001: 294). Na základû v˘zkumÛ de Singly ukazuje, Ïe vûrnost je v dne‰ní spoleãnosti stále vysoce cenûna, pfiiãemÏ její hodnota spoãívá právû v potvrzení trvalosti vztahu do budoucna, a tedy ve sníÏení pocitu nejistoty11. Je tomu tak dokonce i u homosexuálních párÛ, které Giddens povaÏuje za prÛkopníky ãistého vztahu (Singly, Chaland 2001: 297). Podle de Singlyho tedy „ãist˘ vztah“ opro‰tûn˘ od ve‰ker˘ch vnûj‰ích záruk vná‰í do Ïivota jedincÛ pouze nejistotu a chaos. Vztah, kter˘ má vytváfiet prostfiedí dÛvûry a bezpeãí, potfiebuje urãité „tradiãní záruky“: vefiejné uznání svazku, vzájemnou konverzaci a spoleãné kaÏdodenní rituály. „KaÏd˘ je

Zlom-final

2.2.2006

13:06


Stránka 33

33

tedy odsouzen k hledání forem vztahÛ mezi svobodou a bezpeãím, závislostí a nezávislostí. Model ‚ãistého vztahu‘ tedy není modelem budoucnosti“ (Singly, Chaland 2001: 300)12. O to více, jak také poznamenává de Singly, Ïe nefie‰í pfiíli‰ otázku dûtí a zpÛsob jejich v˘chovy v takovémto volném typu svazku. Hledání rovnováhy mezi nezávislostí a jistotou se neodehrává podle Singlyho pouze v soukromé sféfie partnersk˘ch a rodinn˘ch vztahÛ, ale jedná se o problém makrostrukturální, dot˘kající se samotn˘ch principÛ demokratické spoleãnosti. Demokratická spoleãnost totiÏ nemÛÏe b˘t zaloÏena buì na principu svobody a rovnosti, ãi jen na principu uznání odli‰nosti a pluralismu. Diferenciace mÛÏe pfiispívat k demokracii jen za podmínky pfiedchozího procesu emancipace (Singly 2003: 236). Rozdílnost tedy musí b˘t zvolená a svobodnû pfiijatá, ne pfiipsaná ãi vnucená. V tomto kontextu je nutné si uvûdomit, Ïe proces modernizace probíhal ve dvou fázích. V první fázi moderní doby (od poloviny 19. století do poloviny 20. století) probíhalo tzv. tranzitivní období, v nûmÏ mûli k individualizaci pfiístup pouze nûktefií jedinci, zejména muÏi. Individualizace se odehrávala pfiedev‰ím ve vefiejném prostoru, prostfiednictvím profese a dále instituce ‰koly, a rodiny si stále zachovávaly siln˘ socializaãní vliv. Toto období oznaãuje de Singly za emancipaãní. Pfiíchod druhé fáze modernity, fáze osobní diferenciace, znamenal individualizaci i pro Ïeny, zejména skrze vzdûlání. Vstupem Ïen do vefiejného prostoru do‰lo podle de Singlyho k ovlivnûní spoleãnosti Ïensk˘m vidûním svûta a zároveÀ k urãité psychologizaci spoleãnosti (Singly 2003: 234–35). Podobnû jako Coleman poukazuje de Singly na to, Ïe modernizaci provázel pocit odosobnûní, kdy vefiejné instituce pfiebraly tradiãní role ãlenÛ rodiny. De Singly ale nesouhlasí s obavou nad stavem souãasné spoleãnosti, kterou najdeme napfiíklad u Putnama, která vychází ze srovnání s minulostí. Sociální vazba byla v pfiedmoderní spoleãnosti stabilní díky hierarchizovanému systému komunit (rodina, vesnice, církev, království). Tento princip nerovnosti ale nemÛÏe b˘t základem otevfiené demokratické spoleãnosti, která je postavena na ideálu rovnosti v˘chozích podmínek a svobodû jedincÛ. Jak bylo zmínûno v˘‰e, tolerance k odli‰nosti má v˘znam pouze tehdy, je-li tato odli‰nost svobodnû zvolena13.

11 12 13

Rozdíl mezi hodnotov˘mi orientacemi lidí Ïijících v manÏelství a v nesezdaném souÏití potvrzují také empirická ‰etfiení v ãeské spoleãnosti. Viz Hamplová, Pikálková (2002). K rozdílnému pojetí moderních partnersk˘ch vztahÛ v teoriích de Singlyho a Giddense viz také Radimská 2003. Pfiíkladem mohou b˘t i imigranti pfiicházející z tradiãnû zaloÏen˘ch spoleãností, ktefií se v moderních demokratick˘ch spoleãnostech setkají s uznáním své odli‰nosti bez toho, aby se vÛãi své pfiifiãené identitû mohli nejprve sami vymezit – pfiihlásit se k ní ãi ji odmítnout.

Zlom-final

34

2.2.2006

13:06

Stránka 34


9. Rozpad rodiny a role sociálního státu Na druhou stranu ale de Singly nesouhlasí s bezmezn˘m opûvováním svobody a nezávislosti. Extrémní ekonomick˘ liberalismus podle nûj vede paradoxnû k závislosti jedincÛ na tradiãních pfiíbuzensk˘ch vazbách a k upevÀování komunitarismu, které mohou pÛsobit spí‰e proti vytvofiení demokratick˘ch podmínek ve spoleãnosti. Obdobnû také britsk˘ politolog Adam Seligman dokonce upozorÀuje na to, Ïe v dne‰ní spoleãnosti se znovu objevují vedle individuálních identit v hojné mífie i identity skupinové. Tyto skupiny se pokou‰ejí o obnovení dÛvûrn˘ch pout, ale dÛvûra je zde nahrazována pfiedmoderními formami solidarity a pojetím Já, které se neorientují na jednajícího a uvaÏujícího ãlovûka, ale na skupinovou loajalitu (Seligman 1997: 167–168). De Singly vidí urãité fie‰ení v instituci sociálního státu, kter˘ mÛÏe podpofiit jedince v jejich individualizaci poskytnutím potfiebné materiální opory a vytvofiit tak zázemí k jejich osamostatnûní (Singly 2003: 239–240). Urãit˘m vzorov˘m pfiíkladem mohou b˘t severské státy (Dánsko, ·védsko, Norsko), které patfií mezi vysoce individualizované spoleãnosti s velmi siln˘m sociálním systémem podporujícím materiální osamostatnûní jedincÛ. Je v‰ak nutno zdÛraznit, Ïe tyto spoleãnosti jsou zároveÀ zaloÏeny na vysoké mífie vzájemné dÛvûry mezi lidmi, vyspûlé obãanské spoleãnosti a respektu ke státním institucím (Inglehart 1999). Tyto tfii pilífie demokracie vytváfiejí urãitou pojistku proti zneuÏití sociálního systému jedinci ãi cel˘mi rodinami.

10. DÛvûra ze zorného úhlu postkomunistick˘ch zemí: rodina proti státu V tomto kontextu je pro nás zajímavá Fukuyamova úvaha o vztahu rodiny, dÛvûry a demokracie v postkomunistick˘ch zemích (Fukuyama 1995: 360–361). PfiestoÏe tyto zemû témûfi pfies noc a vcelku s nad‰ením pfiejaly západní modely trÏního hospodáfiství a demokratického politického systému, je jasné, Ïe jejich identita se tímto zmûnila jen povrchnû. Fukuyama upozorÀuje na kulturní vzorce zdûdûné z období komunismu, kdy do‰lo k v˘razné destrukci obãanské spoleãnosti, lidé se odnauãili samostatnosti a odpovûdnosti a nauãili se spoléhat na stát. Do‰lo také ke ztrátû vzájemné dÛvûry a moÏnost spontánního sdruÏování byla omezena. To v‰e jsou podmínky, jak bylo dfiíve ukázáno, krajnû nepfiíznivé pro rozvoj demokracie a pro ekonomickou prosperitu. Minulost fiadí postkomunistické zemû jednoznaãnû mezi zemû s velmi nízkou hladinou vzájemné dÛvûry, coÏ potvrzují i data z mezinárodních prÛzkumÛ14. „Sociální kapitál mÛÏe b˘t zásahy vlády velmi jednodu‰e rozbit, ale mnohem sloÏitûj‰í je ho

14

World Value Survey, viz http://wvs.isr.umich.edu.

Zlom-final

2.2.2006

13:06


Stránka 35

35

znovu vystavût“ (Fukuyama 1995: 362), coÏ samotná vláda ani uãinit nemÛÏe. ZáleÏí pak na v‰ech ãlenech spoleãnosti, aby si uvûdomili, Ïe nestaãí jednodu‰e vytrhnout a pfienést demokratické a trÏní instituce za Západu na V˘chod (tzv. institucionální xerox), ale Ïe je tfieba je také zasadit do odpovídajících podmínek vzájemné dÛvûry a demokratick˘ch hodnot pro to, aby mohla b˘t vytvofiena fungující obãanská spoleãnost a zároveÀ podpofien rÛst ekonomické prosperity a sociálního blaha. Na tuto Fukuyamovu úvahu se odkazuje také ãesk˘ sociolog rodiny Ivo MoÏn˘ ve své knize Proã tak snadno… (1999). Také on zdÛrazÀuje, Ïe demokratická spoleãnost není zaloÏena pouze na individualismu, ale na úspû‰ném spojení individualismu s odpovûdností (MoÏn˘ 1999: 14). Socialistick˘ zpÛsob Ïivota byl pfiitom zaloÏen zejména na hodnotách kolektivismu, egalitarismu a paternalismu, které znamenaly zaji‰tûní bezpeãí a jistot shora státem a odnauãovaly jak jedince, tak rodiny odpovûdnosti. Tato „státní péãe“ ale nebyla definována jako pomoc jedincÛm ãi rodinám v jejich osamostatnûní, ale jednalo se spí‰e o vyvlastnûní rodiny, neboÈ „pro upevnûní… moci bylo nezbytné rozbít starou strukturu rodinn˘ch sítí a postavit se do ãela populace homogenizované jednotn˘m statusem zamûstnance“ (MoÏn˘ 1999: 40). MoÏn˘ zároveÀ poznamenává, Ïe ve‰keré ideologie jsou nepfiátelské rodinû v tom smyslu, Ïe ji interpretují a vyuÏívají pro vlastní cíle. Vzhledem k tomu, Ïe ale stát neplnil slíbené funkce, které rodinû odebral, do‰lo k pfiirozené revitalizaci tradiãních velk˘ch rodinn˘ch sítí. Rodina v dal‰í fázi do urãité míry kolonizovala stát tím, Ïe pouÏila státní sítû pro vlastní prospûch. Vznikla tu filozofie familiarismu, která „ve své krajní poloze staví loajalitu k rodinû do ostré kontrapozice vÛãi loajalitû k vy‰‰ím celkÛm“ (MoÏn˘ 1999: 48). V dÛsledku toho i dodnes v postkomunistick˘ch spoleãnostech do urãité míry pfietrvává vnímání instituce státu a rodiny jako soupefiÛ. V pfiípadû, Ïe rodina pfiedstavuje skuteãnû i nadále v˘znamnou socializaãní instituci, v níÏ se dítû uãí dÛvûfie v druhé i dÛvûfie k okolní spoleãnosti, je zfiejmé, Ïe vnímání státu a rodiny jako konkurentÛ nepfiispívá k osvojení si demokratick˘ch postojÛ. Spatfiují-li tedy napfiíklad Fukuyama ãi Putnam zásadní dÛleÏitost pro upevnûní demokracie v postkomunistick˘ch zemích ve vybudování silné obãanské spoleãnosti, díky níÏ bude narÛstat i dÛvûra mezi lidmi, není to pravda celá. Kofien problému vzájemné dÛvûry a demokracie leÏí pravdûpodobnû je‰tû o patro níÏe ve struktufie spoleãnosti – v instituci rodiny.

11. Závûr Tento ãlánek se pokusil ukázat, Ïe v tradiãní spoleãnosti uspokojovala instituce rodiny základní Ïivotní potfieby ãlovûka, pfiiãemÏ v˘chova, vãetnû pfiedávání základních hodnot a uãení se dÛvûfie, byla pouze jak˘msi vedlej‰ím efektem.

Zlom-final

2.2.2006

36

13:06

Stránka 36


V procesu modernizace do‰lo k pfievzetí tûchto funkcí rodiny institucemi moderního státu. Na dÛvûru se pfiitom ale jaksi pozapomnûlo. Pozdnû moderní spoleãnost charakterizovaná komplexitou, nejistotou a rizikem, pfiitom – zdá se – potfiebuje tohoto neviditelného tmelu moÏná více neÏ jakákoli pfiedchozí spoleãnost. Také demokracie, která je dnes vzorem politického systému, je postavena na principu dÛvûry jak v druhé lidi, tak i v politické instituce. V nûkolika posledních desetiletích zaãali sociální vûdci poukazovat právû na nedostatek pfiediva dÛvûry v souãasné spoleãnosti a pfiem˘‰let o tom, jak a odkud tuto dÛvûru znovu vykfiesat. Nûktefií se domnívají, Ïe dne‰ní spoleãnost potfiebuje pro své fungování zejména obecnou dÛvûru v druhé (neznámé) lidi a dÛvûru institucionální. ¤e‰ení tak vidí v posílení obãanské spoleãnosti, která by mohla pfiedstavovat moÏné prostfiedí pro utváfiení dÛvûry. Jak jsme ale ukázali v˘‰e, zdá se, Ïe i souãasn˘ ãlovûk potfiebuje pro vybudování pocitu vnitfiního bezpeãí a upevnûní identity nejprve pevné zázemí, z kterého pak mÛÏe vyrÛstat dÛvûra vÛãi druh˘m a k okolnímu svûtu. DokáÏí-li souãasné rodinné vztahy takovéto prostfiedí vytvofiit, zÛstává otevfienou otázkou.

Literatura: Almond, G. A., S. Verba. 1963. The Civic Culture. Princeton: Princeton University Press. Banfield, E. C. 1958. The Moral Basis of a Backward Society. New York: Free Press. Coleman, J. C. 1990. Foundations of Social Theory. Cambridge, Mass: Harvard University Press. Cushman, P. 1990. „Why the self is empty.“ American Psychologist 45: 599–611. Fukuyama, F. 1995. Trust: The Social Virtues and The Creation of Prosperity. New York: Free Press Paperbacks. Giddens, A. 1991. Modernity and Self-Identity: Self and Society in the Late Modern Age. Cambridge: Polity Press. Giddens, A. 1992. The Transformation of Intimacy. Cambridge: Polity Press. Giddens, A. 1998. DÛsledky modernity. Praha: SLON. Hamplová, D., S. Pikálková. 2002. „ManÏelství, nesezdané souÏití a partnersk˘ vztah.“ Pp. 127–147 in Z. Mansfeldová, M. Tuãek (eds.). Souãasná ãeská spoleãnost. Sociologické studie. Praha: Sociologick˘ ústav. Inglehart, R. 1999. “Trust, Well-being and Democracy”. Pp. 88–120 in Democracy and Trust. Ed. by Warren M. E. Cambridge: Cambridge University Press. Jackman, R. W., R. A. Miller. 1998. „Social Capital and Politics.“ Annual Review of Political Science 1: 47–73. Mistzal, B. A. 1996. Trust in Modern Societies. Cambridge: Polity Press.

Zlom-final

2.2.2006

13:06


Stránka 37

37

Mondak, J. J., D. C. Mutz. 1997. What’s so great about league bowling? Presented at Annu. Meet.Midwest Political Science Association., 55th, Chicago. MoÏn˘, I. 1999. Proã tak snadno…. Praha: SLON. (první vydání 1991). Putnam, R. D., R. Leonardi, R. Y. Nanetti. 1993. Making Democracy Work. Civic Traditions in Modern Italy. Princeton: Princeton University Press. Putnam, R. D. 2000. Bowling Alone: The Collapse and Revival of American Community. New York: Simon and Schuster. Radimská, R. 2003. „Slaìování soukromé a vefiejné sféry: partnerské vztahy a pracovní uplatnûní muÏÛ a Ïen“. Pp. 89–101 in Rovné pfiíleÏitosti muÏÛ a Ïen pfii slaìování práce a rodiny? Praha: SOÚ AV âR. Sedláãková, M. 2003. „Sociologická teorie dÛvûry Piotra Sztompky“. Pp. 73–102 in AUC, Ph. et Hist. 1/2001, Stud. Socg. XIII –Aktér, instituce, spoleãnost. Praha: Karolinum.. Sedláãková, M. 2005a. „DÛvûra v demokratické spoleãnosti.“ Pp. 135–150 in Kabele J. et al. (ed.) Rozvoj ãeské spoleãnosti v Evropské unii I. Sociologie-prognostika a správa. (pfiíspûvky z konference pofiádané UK FSV, UK FF a COÎP UK v Praze ve dnech 21.–23. fiíjna 2004). Praha: MATFYZ Press. Sedláãková, M. 2005b. „Sociologické teorie dÛvûry ve spoleãnosti.“ Pp 9–30 in AUC, Ph. et Hist. 3/2002, Stud. Socg. XIV – Organizace, aktér a rozhodování. Praha: Karolinum. Sedláãková, M., J. ·afr. 2005. „Mûfiení sociálního kapitálu.“ SDA Info 1: 4–11. Seligman, A. 1997. The Problem of Trust. Princeton: Princeton University Press. Singly, F. de. 2000. Libres ensemble. Paris: Nathan. Singly, F. de, K. Chakane. 2001. „Quel modèle pour la vie à deux dans les sociétés modernes avancées?“. Comprendre (Le lien familial) 2: 283–300. Singly, F. de 2003. Les uns avec les autres. Paris: Armand Colin. Stolle, D. 2001. „Getting to trust“. Pp. 118–133 in P. Dekker, E. M. Uslaner (eds.). Social Capital and Participation in Everyday Life. London: Routledge. Sztompka, P. 1999. Trust. A Sociological Theory. Cambridge: Cambridge University Press. ·afr, J., M. Sedláãková. 2004. „Koncepty a indikátory sociální koheze – v˘chodiska empirick˘ch v˘zkumÛ.“ Pp. 17–35 in Studie CESES 9 (Pojetí sociální soudrÏnosti v soudobé sociologii a politologii). Praha: UK FSV CESES. ·ubrt, J. 2000. „V˘chodiska Giddensova pfiístupu k rekonstrukci sociální teorie“. Pp. 35–49 in AUC, Ph. et Hist. 4/1997, Stud. Socg. XII – Spoleãenské procesy a jejich aktéfii. Praha: Karolinum. Vajdová, Z. 1996. „Politická kultura – teoretick˘ koncept a v˘zkum“. Sociologick˘ ãasopis 3: 339–351. World Value Survey – viz http://wvs.isr.umich.edu

Zlom-final

2.2.2006

13:06

38

Stránka 38

Láska, evoluce nebo neviditelná ruka sÀatkového trhu?

LÁSKA, EVOLUCE NEBO NEVIDITELNÁ RUKA S≈ATKOVÉHO TRHU?1 Dana Hamplová 1. Úvod Mnozí muÏi i Ïeny vûdí, Ïe v˘bûr Ïivotního partnera pfiedstavuje sloÏit˘ proces. Nepfiekvapuje proto, Ïe i v sociálních a biosociálních vûdách existuje nepfieberné mnoÏství teorií a vysvûtlení, proã a jak se lidé zamilovávají, s k˘m vstupují do manÏelství nebo naopak proã se rozvádûjí a hledají nového partnera. Zatímco sociální a psychologické vûdy zdÛrazÀují vliv norem, rodinn˘ch vzorÛ a bariér mezi spoleãensk˘mi skupinami nebo úlohu rozumu a racionální kalkulace pfii volbû partnera, etologické a biosociální vûdy naopak vyzdvihují biologickou stránku lidského chování a v˘bûr Ïivotního partnera chápou jako souãást ‰ir‰í reprodukãní strategie. Mezi tûmito dvûma pfiístupy panuje ãasto nezdravá fievnivost a jiÏ více neÏ století se marnû diskutuje o tom, zda lidské chování urãuje prostfiedí a v˘chova nebo zda a nakolik je naopak dûdiãné (v angliãtinû lze tuto diskusi shrnout do tûÏko pfieloÏitelného sousloví Nature versus Nurture – Pfiíroda versus V˘chova). I kdyÏ zástupci obou táborÛ ãasto brání svá stanoviska velmi vehementnû a tvrdí, Ïe dÛkazy o sociální nebo naopak genetické podmínûnosti lidského chování vyvracejí stanovisko jejich odpÛrcÛ, znám˘ biolog Matt Ridley (2003) konstatuje, Ïe „kaÏd˘ se ‰petkou zdravého rozumu ví, Ïe se v lidech mísí obojí“. Následující pfiíspûvek shrnuje základní teorie, jak si lidé hledají a vybírají svého Ïivotního partnera, a nesnaÏí se rozhodnout, kter˘ z táborÛ v diskusi „Pfiíroda versus V˘chova“ má pravdu. Spí‰ vychází z toho, Ïe „kaÏd˘ se ‰petkou zdravého rozumu ví“, Ïe na lidské jednání pÛsobí mnoho vlivÛ a Ïe se protikladné teorie nemusejí nutnû vyvracet, ale ãasto jen popisují rÛzné stránky téÏe vûci. První ãást tohoto textu proto patfií biologicky a evoluãnû zamûfien˘m v˘zkumÛm a teoriím a tomu, jak tyto pfiístupy vysvûtlují rozdíly mezi muÏi a Ïenami nejen ve v˘bûru partnera, ale i v rodinném chování obecnû. Druhá ãást se vûnuje sociologicky a psychologicky orientovan˘m teoriím, tomu, jak funguje „sÀatkov˘ trh a jeho neviditelná ruka“ nebo jak moc je vkus muÏÛ i Ïen ovlivnûn jejich sociálním prostfiedím a rodinou, ve které vyrostli.

1

Tato staÈ vznikla za podpory projektu cíleného v˘zkumu AVâR „Sociální a ekonomické charakteristiky mimomanÏelské plodnosti“, ã. 1QS 700280552

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 39

Dana Hamplová

39

2. Proã se muÏÛm líbí krásné Ïeny a Ïenám bohatí muÏi Sociobiologické, etologické ãi evoluãnû psychologické pfiístupy zdÛrazÀují, Ïe ãlovûk je bytostí s vrozen˘mi instinkty. ManÏelství a partnerské chování jsou úzce spjaty s rozením dûtí a reprodukcí, a patfií proto podle biosociologÛ a etologÛ mezi základní domény, ve kter˘ch se tato lidská genetická a instinktivní v˘bava projevuje. Instinkty a genetická v˘bava ãlovûka podle nich mimo jiné vysvûtlují, proã se témûfi univerzálnû muÏÛm líbí krásné Ïeny a proã jsou Ïeny pfiitahovány bohat˘mi muÏi. To, Ïe muÏi zdÛrazÀují u sv˘ch partnerek fyzickou pfiitaÏlivost, zatímco na Ïeny víc zapÛsobí úspûch a bohatství neÏ vzhled, není jen lidová moudrost, ale i skuteãnost potvrzovaná sociologick˘mi, psychologick˘mi nebo antropologick˘mi v˘zkumy jiÏ od tfiicát˘ch let 20. století (Ridley 2003; Etcoff 2000; Buss a kol. 2001). To, Ïe muÏi hledají mladé krásné Ïeny a Ïeny hledají bohaté muÏe, bylo navíc potvrzeno ve v‰ech kulturách, které se dosud zkoumaly. Napfi. David Buss tuto tendenci objevil ve více neÏ 50 v˘zkumech v 37 kulturách na 6 kontinentech (viz Buss 1994), Ford a Beach (1951) dospûli ke stejn˘m v˘sledkÛm pfii studiu 200 kmenov˘ch kultur (cit. dle Etcoff 2002). Neznamená to samozfiejmû, Ïe muÏÛm jde jen o to, jak Ïena vypadá, a Ïenám jen o peníze a Ïe ostatní charakteristiky partnera jsou zcela nedÛleÏité. MuÏi i Ïeny chtûjí rovnûÏ inteligentního, zodpovûdného, dÛvûryhodného a loajálního partnera, Ïeny ale navíc oãekávají, Ïe správn˘ muÏ je souãasnû dobfie situovan˘ a pracovit˘, a muÏi si pfiejí, aby jejich partnerka nebyla jen vtipná, charakterní a inteligentní, ale aby byla je‰tû navíc krásná. Relativní univerzalita této skuteãnosti rovnûÏ neznamená, Ïe by v˘znam vzhledu a bohatství byl dÛleÏit˘ ve v‰ech kulturách stejnû nebo Ïe by se v jednotliv˘ch dobách nemûnil. Napfi. podle americk˘ch psychologick˘ch v˘zkumÛ dÛleÏitost fyzické pfiitaÏlivosti pfii v˘bûru partnera bûhem 20. století vzrostla, a to nejen u muÏÛ, ale také u Ïen (Buss a kol. 2001). Jiné v˘zkumy naznaãují, Ïe relativní rozdíly mezi muÏi a Ïenami jsou v odli‰n˘ch spoleãnostech rÛznû velké (Ridley 2003: 54). Evoluãní psychologové a sociobiologové tvrdí, Ïe základní orientace muÏÛ na fyzickou krásu a Ïen na bezpeãí a materiální zabezpeãení je biologicky podmínûná, a odmítají tvrzení nûkter˘ch sociálních vûdcÛ (napfi. Wolf 1992, cit. dle Etcoff 2000), Ïe Ïeny se zajímají o muÏovu penûÏenku jen proto, Ïe jim patriarchální spoleãnost odpírá pfiístup k dostateãn˘m zdrojÛm a neposkytuje jim dostateãnou ochranu. Evoluãní psychologové se naopak ptají, jestli muÏi spí‰ nehledají moc a bohatství, protoÏe ví, Ïe si tak získají krásné Ïeny, po kter˘ch touÏí (Ridley 2003). Sociální a strukturní vysvûtlení totiÏ podle nich nedovedou vysvûtlit napfi. fakt, Ïe vysoce úspû‰né americké Ïeny s nadprÛmûrn˘mi pfiíjmy zdÛrazÀují úspûch a pfiíjmy sv˘ch partnerÛ je‰tû víc neÏ Ïeny s nízk˘mi pfiíjmy (Buss 1994). Proã jsou tedy krása Ïen a bohatství muÏÛ podle sociobiologick˘ch teorií tak dÛleÏité pfii v˘bûru partnera? Sociobiologové to vysvûtlují rozdíln˘mi repro-

Zlom-final

40

2.2.2006

13:06

Stránka 40


dukãními charakteristikami a investicemi muÏÛ a Ïen (Daly, Wilson 2000; Buss et. al. 2001; Buss 1994; Etcoff 2000). Matefiství vyÏaduje z biologického hlediska víc investic neÏ otcovství, protoÏe Ïena musí nést rizika spojená s tûhotenstvím a nároky laktace, a to ãasto v rozpûtí nûkolika let u kaÏdého dítûte. Îena se proto snaÏí najít takového partnera, kter˘ jí a jejím potomkÛm zajistí materiální dostatek a fyzické bezpeãí a postará se o to, Ïe Ïenina dlouhodobá a riziková investice do potomstva nepfiijde vniveã. A právû bohatství, sociální status a moc naznaãují, Ïe muÏ má patfiiãné ekonomické zdroje a je schopn˘ je kontrolovat. Stejnû jako je pro Ïeninu reprodukãní strategii dÛleÏité, aby muÏ jí a jejím dûtem zajistil dlouhodobé materiální zázemí a ochranu, je – podle sociobiologÛ – pro muÏovu reprodukãní strategii podstatné, aby Ïena, jíÏ svoji ochranu poskytne, byla schopná snadno otûhotnût a dítû donosit. Mládí a i základní atributy krásy pfiitom patfií ke klíãov˘m znakÛm, které o reprodukãních schopnostech Ïeny vypovídají (Buss 1994, Etcoff 2000). I kdyÏ barokní ideál kypré Ïeny se snûhobílou pletí a soudob˘ ideál témûfi anorektick˘ch do ãerna opálen˘ch modelek vyvolává skepsi, zda mÛÏe tak promûnliv˘ ideál fyzické krásy napovídat o reprodukãních schopnostech Ïeny, zdá se, Ïe nûkteré znaky krásy jsou pfieci jen univerzální. Otázka krásy a jejího vnímání zaãala pfiitahovat pozornost psychologÛ v druhé polovinû 20. století a v posledních letech vedla k celé fiadû empirick˘ch v˘zkumÛ. Jejich v˘sledky poukazují na skuteãnost, Ïe v‰echny dosud studované kultury se na základních prvcích Ïenské krásy shodovaly a Ïe tyto klasické znaky Ïenské krásy velmi dobfie vypovídají o plodnosti dané Ïeny. Jaké atributy tedy má krásná Ïena? Pfiedev‰ím by mûla mít ãistou pleÈ, kvalitní vlasy, zdravé zuby, symetrick˘ vzhled a správn˘ tvar tûla (dobr˘ pfiehled v˘zkumÛ viz Fisher 2004 nebo Etcoff 2000). To, Ïe stav pleti, vlasÛ a zubÛ odráÏí fyzické zdraví a následnû i reprodukãní schopnosti Ïeny, vût‰ina lidí chápe bez vût‰ích problémÛ, ménû pfiímoãar˘ se v‰ak mÛÏe jevit vztah mezi tvarem tûla a reprodukãními schopnostmi. Je totiÏ zfiejmé, Ïe ideál ‰tíhl˘ch nebo baculat˘ch Ïen je silnû kulturnû podmínûn˘: chudé spoleãnosti, kde není dostatek jídla samozfiejmostí, oceÀují Ïeny kypr˘ch tvarÛ, zatímco v bohat˘ch spoleãnostech se klade ãastûji dÛraz na extrémní ‰tíhlost (Buss 1994). Pfiesto v‰ak pÛvabné baculky i ‰tíhlé krásky mají nûco spoleãného: relativní pomûr mezi pasem a boky (v angliãtinû tzv. Waist-to-Hip Ratio). Napfi. Singh (1993, 2002, cit. dle Fisher 2004) analyzovala umûlecká díla z Evropy, Asie, Ameriky a Afriky od doby kamenné po souãasnost a dospûla k závûru, Ïe ideální pomûr mezi pasem a boky zÛstal po celá tisíciletí nemûnn˘ (cca 0,70). Barokní Ïeny i „Twiggy“ se sice li‰ily v celkové váze, nikoliv ale v relativních proporcích. Proã tomu tak je? Pomûr mezi boky a pasem je jedním z nejlep‰ích ukazatelÛ hormonálních funkcí a u zdravé (a reprodukãnû zdatné) Ïeny se pomûr mezi boky a pasem pohybuje v rozmezí od 0,67 do 0,80. Îeny, které mají pomûr vy‰‰í, mají pfiibliÏnû poloviãní ‰anci otûhotnût (více viz Etcoff 2000).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 41

Dana Hamplová

41

3. Dá se zamilovanost mûfiit? Sociobiologové se v‰ak nevûnují jen otázce, proã se muÏÛm líbí krásné Ïeny a proã jsou Ïeny pfiitahovány bohat˘mi muÏi, ale i tomu, co se s muÏi a Ïenami stane, pokud se zamilují. Vycházejí pfiitom z pfiedpokladu, Ïe zamilovanost je prapÛvodní mozková funkce, jejímÏ cílem je napomoci reprodukci lidského rodu. Co se tedy dûje s mozkem zamilovaného ãlovûka? Helen Fisherová (2004) dospûla k závûru, Ïe pocit zamilovanosti má jednoznaãnû fyziologickou pfiíãinu. Scanovala totiÏ mozky lidí, ktefií se cítili bláznivû zamilovaní, porovnávala je s mozkem muÏÛ a Ïen, ktefií zamilovaní nebyli, a objevila, Ïe mozek zamilovaného ãlovûka produkuje zv˘‰ené mnoÏství nûkolika hormonÛ: dopaminu, norepinefrinu a serotoninu. Tyto hormony pfiitom úzce souvisí s typick˘mi pocity zamilovanosti, napfi. vysoké hladiny dopaminu vedou k velmi soustfiedûnému a cílevûdomému my‰lení, norepinefrin vyvolává pocity extáze a zpÛsobuje nespavost a zv˘‰en˘ serotonin vyvolává nepfietrÏité aÏ obsesní my‰lenky na objekt zájmu. Pokud je v‰ak ãlovûk zamilován jiÏ del‰í dobu, zaãnou pfievaÏovat dal‰í hormony (napfi. oxytocin nebo vazopresin), které zpÛsobují, Ïe se poãáteãní extáze postupnû mûní v dlouhodob˘ monogamní vztah (Fisher 2004, rovnûÏ Ridley 2003). Helen Fisherová rovnûÏ objevila zásadní rozdíly mezi mozkem zamilovaného muÏe a zamilované Ïeny. U muÏského mozku se zv˘‰ila aktivita v místech, kde se zpracovávají vizuální podnûty, coÏ autorka interpretuje jako biologicky podmínûnou vlastnost, jeÏ umoÏÀuje muÏÛm rychle se zamilovat do mladé, krásné, symetrické a reprodukãnû zdatné Ïeny. V Ïenském mozku se naopak projevila vût‰í aktivita v tûch ãástech mozku, které jsou spojeny s pamûtí, pozorností a emocemi. Fisherová tuto Ïenskou tendenci vysvûtluje tím, Ïe zatímco muÏi jsou schopní vyhodnotit cenu „reprodukãního partnera“ na první pohled, Ïeny musejí b˘t opatrnûj‰í a musejí vyhodnotit dlouhodobûj‰í chování muÏe. Tímto rozdílem lze podle ní vysvûtlit, Ïe muÏi se obvykle zamilovávají mnohem rychleji neÏ Ïeny a Ïe u Ïen b˘vají pocity zamilovanosti dlouhodobûj‰í (Fisher 2004).

4. MÛÏe za to neviditelná ruka sÀatkového trhu? Biologické vysvûtlení partnerského a rodinného chování má nepochybnû svoje limity. âlovûk je sociální bytost a mnohé z jeho chování je nauãené a ovlivnûné normami spoleãnosti, ve které vyrÛstá a Ïije. To platí i o partnerském, sÀatkovém a rodinném chování. Sociologické pfiístupy vût‰inou zdÛrazÀují dva aspekty partnerského chování: normativní podmínûnost v˘bûru partnera a racionalitu chování na sÀatkovém trhu. Pfiedpokládají pfiitom, Ïe jak normy, tak to, co je v˘hodné a racionální, se mûní nejen v jednotliv˘ch dobách, ale i v rozdíln˘ch spoleãnostech.

Zlom-final

42

2.2.2006

13:06

Stránka 42


Jedním z nejv˘znamnûj‰ích nebiologick˘ch pfiístupÛ je tzv. teorie racionální volby, která se pÛvodnû rozvíjela na poli ekonomie, ale pozdûji pronikla i do sociologie. Jejím prÛkopníkem je nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary S. Becker (1981, resp. 1996). Jako ekonom Becker vysvûtluje ve‰keré lidské jednání pomocí uÏitku a ceny a pfiedpokládá, Ïe v˘hodnost ãi nev˘hodnost urãitého chování a Ïivotních alternativ urãuje trh. Lidé se podle této teorie chovají racionálnû, a tedy jednají zpÛsobem, kter˘ maximalizuje uÏitek (a minimalizuje náklady). Beckerova teorie sÀatkového trhu vychází ze tfií principÛ (Becker 1972, 1973). Zaprvé, manÏelství je témûfi vÏdy dobrovolné, coÏ naznaãuje, Ïe manÏelství pfiiná‰í lidem, ktefií do nûj vstupují, uÏitek ve srovnání se svobodn˘m stavem. Zadruhé, pfii hledání partnera muÏi soutûÏí s dal‰ími muÏi a Ïeny s jin˘mi Ïenami, takÏe mÛÏeme hovofiit o sÀatkové trhu. Zatfietí, sÀatkov˘ trh je v rovnováze, coÏ podle Beckera zaji‰Èuje „neviditelná ruka sÀatkového trhu“ (Becker 1981, resp. 1996). UÏitek, kter˘ manÏelství muÏÛm a Ïenám pfiiná‰í, závisí na sluÏbách a zboÏí dvojího druhu: tûch, které si domácnost mÛÏe koupit na trhu, a tûch, které sama produkuje. Vlastní „produkce“ domácnosti pfiitom zahrnuje celou ‰kálu ãinností a sluÏeb: jídlo, prestiÏ, lásku, zdraví, Ïivotní styl, ale pfiedev‰ím dûti a jejich kvalitu, protoÏe vlastní potomci jsou podle Beckera jedinou komoditou, kterou si nelze koupit. A právû snaha mít co nejkvalitnûj‰í dûti je klíãová pfii v˘bûru partnera. Z hlediska tohoto cíle je pak podle Beckera vÏdy v˘hodná dûlba práce, a to, aby kaÏd˘ z partnerÛ rozvíjel jin˘ typ lidského kapitálu. Vysvûtluje to na pfiíkladu dvou lidí, ktefií mají stejné pfiedpoklady pracovat v domácnosti a stejné pfiedpoklady uspût na trhu placené práce. Pokud se tito dva lidé budou vûnovat placenému zamûstnání x hodin, bude v˘sledek stejn˘, jako kdyÏ jeden z nich stráví v placeném zamûstnání 2x hodin a druh˘ se bude plnû vûnovat domácnosti. Pokud ov‰em kaÏd˘ z nich zaãne investovat do specializovaného kapitálu, zv˘‰í se efektivita obou a vzroste i celkov˘ „produkt“ domácnosti, tedy kvalita dûtí. ProtoÏe Ïeny jsou tradiãnû vychovávané k tomu, aby peãovaly o domácnost a dûti, a muÏi k tomu, aby vydûlávali peníze, zvy‰uje to jejich efektivitu a komparativní v˘hodu v dané oblasti. Racionalita tak vede Ïeny k tomu, aby vyhledávaly schopné a vysokopfiíjmové muÏe, a muÏe k tomu, aby hledali mladé, zdravé a plodné Ïeny, které se vyznají v domácnosti a v˘chovû dûtí. Beckerova teorie byla dále rozvíjena, upravována a kritizována. Jedním z jejích hlavních kritikÛ je Valerie K. Oppenheimerová (1988, 1994), která sice také hovofií o sÀatkovém trhu, odmítá v‰ak, Ïe by v moderní nukleární rodinû byla dûlba rolí v rodinû v˘hodná. Pokud totiÏ jeden z partnerÛ onemocní, zemfie nebo není schopen ãi ochoten svoji roli plnit, je ohroÏeno samotné pfieÏití rodiny. Navíc specializace rolí je podle Oppenheimerové nev˘hodná, i kdyÏ k Ïádné

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 43

Dana Hamplová

43

tragické události nedojde, protoÏe nedovoluje, aby se domácnost pfiizpÛsobovala rozdíln˘m ekonomick˘m nárokÛm v rÛzn˘ch fázích rodinného cyklu. Nástup Ïen do placeného zamûstnání a vyrovnávání ekonomick˘ch rolí muÏÛ a Ïen zmûnil kritéria v˘konu v moderní spoleãnosti, podle nichÏ muÏi hodnotí své potenciální partnerky, protoÏe i u Ïen zaãalo b˘t dÛleÏité, jak uspûjí na pracovním trhu a jakou ekonomickou perspektivu muÏi nabídnou. Podle Oppenheimerové dnes tedy uÏ neplatí, Ïe by bohatí muÏi vyhledávali zdravé a plodné Ïeny, ale Ïe se navzájem vyhledávají bohatí muÏi a bohaté Ïeny.

5. Co nás uãí spoleãnost Teorie racionální volby ve své základní podobû mají dva klíãové problémy. Zaprvé, aby lidé mohli jednat racionálnû, museli by mít k dispozici velké mnoÏství informací a museli by b˘t schopní realisticky zváÏit v‰echny alternativy, stanovit jejich hodnotu, pravdûpodobnost, Ïe nastanou, a dÛsledky, které budou mít. Takov˘ proces by vyÏadoval znaãné du‰evní a v˘poãetní schopnosti, zvlá‰tû v pfiípadech, kdy jedinec musí zvaÏovat i kombinace a vzájemn˘ vliv rÛzn˘ch rozhodnutí (Blossfeld, Prein 1998; Marini 1992). Druh˘ problém spoãívá v tom, Ïe lidé v reálném Ïivotû nezvaÏují v‰echny alternativy najednou a pfii rozhodování o konkrétním muÏi ãi Ïenû napfi. nevûdí, zda v budoucnosti potkají nûjakou lep‰í partii (Blossfeld, Timm 2003; Todd, Miller 1999). Jak tedy lidé nedostatek informací a neschopnost racionálnû ocenit hodnotu potenciálních partnerÛ fie‰í? Existuje celá fiada teorií, které se snaÏí klasickou teorii racionální volby více pfiiblíÏit realitû. Statistikové napfi. vytvofiili tzv. teorém sekretáfiky. Pokud by ãlovûk vûdûl, kolik potenciálních partnerÛ za Ïivot potká, mûl by si je rozdûlit na dvû ãásti. Prvních 37 procent by slouÏilo k tomu, aby si vytvofiil kvalifikovan˘ odhad situace na sÀatkovém trhu, nevybíral by v‰ak z nich svého partnera. Konkrétnû by to vypadalo tak, Ïe by zjistil, jak vypadají „nejkvalitnûj‰í“ kandidáti z první skupiny a stanovily by si je jako standard, poté by se rozhodnul pro prvního partnera ze druhé skupiny, kter˘ pfiesáhne takto stanovené mûfiítko (Todd, Miller 1999). Sociologové naproti tomu poukazují na skuteãnost, Ïe v situaci, kdy lidé nemají kognitivní schopnosti ani informace, kdo je nejlep‰í nebo alespoÀ pfiijateln˘ partner, pouÏívají pro základní orientaci sociální a kulturní normy (Blossfeld, Timm 2003). Ty jim napovídají, kdo je vhodn˘ partner napfi. z hlediska vzdûlání, pfiíjmu, prestiÏe povolání nebo sociálního statusu a z jakého okruhu lidí si mají svého potenciálního Ïivotního partnera vybírat, jaká forma dvofiení je pfiijatelná, jakou posloupnost by mûly mít jednotlivé Ïivotní fáze (napfi. nejprve ukonãení ‰koly, poté sÀatek), jak se definuje sociální dospûlost nebo co je podmínkou pro uzavfiení sÀatku (napfi. v nûkter˘ch spoleãnostech ekonomická samostatnost a samostatná domácnost).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 44

44


6. Láska a sociální bariéry A právû proto, Ïe v˘bûr Ïivotního partnera je sociálnû strukturovan˘, vypovídá tato volba o bariérách nebo naopak prostupnosti jednotliv˘ch sociálních skupin. Obvykle se pfiedpokládá, Ïe míra, v níÏ dochází v jednotliv˘ch spoleãnostech ke sÀatkÛm mezi jednotlivci z rÛzn˘ch skupin, svûdãí o otevfienosti spoleãnosti (Mare 1991; Kalmijn 1998; Smits et. al 1998). Mezi tradiãní sociologická témata proto patfií otázka homogamie jak z hlediska vzdûlání nebo povolání, tak z hlediska sociálního pÛvodu, rasy nebo náboÏenského pfiesvûdãení. Empirick˘ v˘zkum pfiitom ukazuje zajímavé kulturní rozdíly mezi zemûmi. Napfi. Smits a jeho kolegové (1998) analyzovali vzdûlanostní homogamii v 65 zemích svûta a dospûli k závûru, Ïe v protestantsk˘ch zemích jsou sÀatky mezi lidmi z rÛzn˘ch sociálních skupin ãastûj‰í neÏ v zemích katolick˘ch, muslimsk˘m, konfuciánsk˘ch nebo smí‰en˘ch katolicko-protestantsk˘ch.

7. Závûr Tento text shrnul pouze základní sociologické a sociobiologické teorie, jak si lidé vybírají Ïivotního partnera, a nekladl si za cíl vytvofiit vyãerpávající pfiehled v‰ech existujících pfiístupÛ ani se nevûnoval psychologick˘m a psychoanalytick˘m koncepcím. V˘bûr Ïivotního partnera je sloÏitá záleÏitost, v níÏ hrají roli emoce, sociální normy, oãekávání, zku‰enosti z rodiny, ale i na‰e genetické pfiedpoklady a vrozené sklony. KaÏdá z pfiedkládan˘ch teorií poukazuje na jednu ãást sloÏitého procesu a je potfieba ji vnímat ne jako izolovanou pravdu, ale jako souãást vût‰ího celku.

Literatura: Becker, G. S. 1972. „A Theory of Marriage: Part I.“ Journal of Political Economy 81: 813–846. Becker, G. S. 1973. „A Theory of Marriage: Part II.“ Journal of Political Economy 82: S11–S26. Becker, G. S. 1996 [1981]. A Treatise on the Family. Cambridge, Massachusetts, London, England: Harvard University Press. Blossfeld, H. P., G. Prein. 1998. „The Relationship Between Rational Choice Theory and Large-Scale Data Analysis – Past Developments and Future Perspectives.“ Pp: 3–27 in Blossfeld, H. P., G. Prein. Rational Choice Theory and LargeScale Data Analysis. Boulder: WestviewPress. Blossfeld, H.-P., A. Timm. 2003. „Educational Systems as marriage Markets in Modern Societies: A Conceptual Framework.“ Pp: 1–18 in Blossfeld, H-P,

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Dana Hamplová

Stránka 45

45

Timm A. (eds.). Who Marries Whom? Educational Systems as Marriage Markets in Modern Societies. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers. Buss, D. M. 1994. The Evolution of Desire. New York: Basic Books. Buss, D. M., T. K., Shackelford, L.A. Kirkpatrick, R. J. Larsen. 2001. „A Half Century of Mate Preferences: The Cultural Evolution of Values.“ Journal of Marriage and Family 63: 491–503. Coleman, J.S., TJ. Fararo. (eds). 1992. Rational Choice Theory. Advocacy and Critique. Newbury Park: Sage Publications. Daly M., M. I. Wilson. 2000. „The Evolutionary Psychology of Marriage and Divorce.“ In: Waite, L. (ed.). The Ties That Bind. Perspective on Marriage and Cohabitation. New York: Aldine de Gruyter. Etcoff, N. 2000. Survival of the Prettiest. London: Abacus. Fisher, H. 2004. Why we love. New York: Henry Hold and Company. Ford, C. S., F. A. Beach. 1951. Patterns of Sexual Behavior. New York: Harper and Row. Kalmijn, M. 1998. „Intermarriage and Homogamy: Causes, Patterns, Trends.“ Annual Review of Sociology 24: 395–421. Mare, R. D. 1991. „Five Decades of Educational Assortative Mating.“ American Sociological Review 56: 15–32. Marini, M. M. 1992. „The Role of Models of Purposive Action in Sociology.“ Pp 21– 48 in Coleman, J. S., T. J. Fararo (eds.). Rational Choice Theory. Advocacy and Critique. Newbury Park: Sage Publications. Oppenheimer, V. K. 1988. „The Theory of Marriage Timing.“ American Journal of Sociology 94: 563–591. Oppenheimer, V. K. 1994. „Women’s Rising Employment and the Future of the Family in Industrial Societies.“ Population and Development Review 20 (2): 293–342. Ridley, M. 2003. Nature versus Nurture. Toronto: HarperCollins. Singh, D. 1993. „Adaptive significance of waist-to-hip ratio and female physical attractiveness.“ Journal of Personality and Social Psychology 65: 665–69. Singh, D. 2002. „Female mate value at a glance: Relationship of waist-to-hit ratio to health, fecundity and attractiveness.“ Neuroendocrinology letters 23 (suppl. 4): 81–91. Smits, J., W. Ultee, J. Lammers. 1998. „Educational Homogamy in 65 Countries: An Explanation of Differences in Openness Using Country-Level Explanatory Variables.“American Sociological Review 63: 264–285. Todd, P. M., G. F. Miller. 1999. „From Pride and Prejudice to Persuasion.“ Pp 287–308 in Gigenzer, G., P. M. Todd. (eds.). Simple Heuristics that Make us Smart. Oxford: Oxford University Press. Wolf, N. 1992. The Beauty Myth: How Images of Beauty Are Used Against Women. New York: Anchor.

Zlom-final

2.2.2006

46

13:06

Stránka 46

Odchod Ïen od rodiãÛ v âeské republice

ODCHOD ÎEN OD RODIâÒ V âESKÉ REPUBLICE Michal ·kop 1. Odchod od rodiãÛ jako souãást pfiechodu do dospûlosti Odchod od rodiãÛ je povaÏován za jeden ze znakÛ pfiechodu do dospûlosti, a patfií proto mezi dÛleÏité oblasti demografického zkoumání. V literatufie mÛÏeme najít rÛzné pfiedstavy o tom, které dal‰í klíãové události znaãí pfiechod do dospûlosti. Billari (2001) sem zahrnuje konec denního studia, získání prvního zamûstnání, odchod od rodiãÛ, první souÏití s partnerem a narození prvního dítûte. Corijn (1996) pfiidává je‰tû dal‰í tfii procesy – první sexuální styk, první partnerství a první sÀatek. Naopak Liefbroer a de Jong Gierveld (1995) v této souvislosti studují pouze odchod od rodiãÛ, první souÏití s partnerem a narození prvního dítûte. Iacovou a Berthoud (2001) rozdûlují proces pfiechodu do dospûlosti na dvû oblasti: První oblast zahrnuje pfiechod z denního studia na pracovní trh. Druhou oblast pfiedstavuje odchod od rodiãÛ a zaloÏení vlastní rodiny. Furstenberg et al. (2003) konstatují na základû amerického v˘zkumu, Ïe manÏelství a narození prvního dítûte jiÏ ztrácí na v˘znamu pro definování dospûlosti, a uvádûjí jako urãující procesy získání finanãní nezávislosti, odchod od rodiãÛ, dokonãení denního studia a zaãátek zamûstnání. Arnett (2003) uskuteãnil ve Spojen˘ch státech (konkrétnû v oblasti San Francisca) v˘zkum, ve kterém se dotazoval mlad˘ch lidí, co oni sami povaÏují za indikátor dospûlosti. V závûrech uvádí, Ïe získání zamûstnání na pln˘ úvazek bylo dÛleÏité pro sebehodnocení jako dospûlého pro pfiibliÏnû jednu tfietinu dotazovan˘ch, zatímco uzavfiení manÏelství bylo dÛleÏité jen asi pro 15 % dotazovan˘ch. Pfies polovinu z nich v‰ak povaÏovalo za dÛleÏit˘ odchod od rodiãÛ. Iacovou a Berthoud (2001) na pfiíkladû zemí EU (15) i Furstenberg et al. (2003) nebo Rumbaut (2003) na pfiíkladû USA konstatují, Ïe zatímco pfied nûkolika desetiletími se pfiechod do dospûlosti sestával u vût‰iny lidí z pomûrnû dobfie definovan˘ch a rychle po sobû jdoudích fází (první zamûstnání, odchod od rodiãÛ, uzavfiení manÏelství, narození prvního dítûte a stabilní zamûstnání pro muÏe), v souãasném „severním“ svûtû je tomu jiÏ jinak. Pfiechod do dospûlosti trvá déle a hÛfie se pfiedpovídá. Rozdûlily se procesy odchodu od rodiãÛ (poãátek samostatného hospodafiení), poãátek souÏití s partnerem, vstup do manÏelství a narození prvního dítûte. Zmûny na pracovním trhu vedly mladé lidi k del‰ímu setrvání ve ‰kole a na dÛleÏitosti nabral faktor nezamûstnanosti a krátkodobého zamûstnání. Podobnû Morrow a Richards (1996) konstatují, Ïe pfiestoÏe definice dospûlosti je komplexní, hranice mezi dûtstvím a rÛzn˘mi aspekty dospûlosti jsou stále více rozmazané. Rozdûlují rÛzné typy pfiechodu do dospûlosti. První oblast

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Michal ·kop

Stránka 47

47

naz˘vají legální nebo politickou, pro kterou je urãující vûk 18 let. Druhou je finanãní ãi ekonomická oblast, kde mÛÏe dojít k osamostatnûní jiÏ v 15 letech, ale také pozdûji, napfi. aÏ ve 25 letech. Jako tfietí udávají sexuální a sociální oblast, o níÏ konstatují, Ïe doba mezi prvním sexuálním stykem a uzavfiením manÏelství se neustále prodluÏuje. I na základû v˘‰e uvedeného se odchod od rodiãÛ projevuje jako jeden z klíãov˘ch indikátorÛ pfiechodu do dospûlosti. Zásadní otázkou je zde ãasování odchodu od rodiãÛ a závislost (ãi souvislost) tohoto ãasování na psychologick˘ch a socio-ekonomick˘ch faktorech prostfiedí dané osoby, jedná se tedy jak o socio-ekonomické, tak o psychologické faktory. Stfiedem zájmu je také souvislost odchodu od rodiãÛ s ostatními procesy pfiechodu do dospûlosti. V˘zkum odchodu od rodiãÛ v sobû zahrnuje jisté konceptuální problémy. Zatímco datum narození prvního dítûte nebo sÀatku mohou b˘t urãeny naprosto pfiesnû, odchod od rodiãÛ není vÏdy tak jednoznaãn˘. MÛÏe se jednat o postupn˘ odchod, kdy mlad˘ ãlovûk jiÏ mÛÏe Ïít oddûlenû od sv˘ch rodiãÛ, ale ubytování mohou platit oni. Pfiípadnû – typicky v pfiípadû vysoko‰kolákÛ studujících v jiném mûstû neÏ Ïijí rodiãe – mohou mít mladí lidé dvû bydli‰tû. Podobnû mohou mladí lidé nûjakou dobu Ïít sami a potom se opût navrátit k rodiãÛm, coÏ lze vyfie‰it tím, Ïe do v˘zkumu je zahrnut první odchod od rodiãÛ. SloÏitûj‰í je problém postupného odchodu. V takovém pfiípadû je moÏné se zamûfiit napfi. na dal‰í indikátory, které mohou poskytnout detailnûj‰í náhled – napfi. otázku finanãní v˘pomoci, otázku praní atd. (viz napfi. Iacovou, Berthoud 2001). V pfiípadû této studie byl uvaÏován první odchod od rodiãÛ a byl zji‰Èován subjektivní deklarací. To bylo v tomto pfiípadû dostateãné mj. proto, Ïe jednak v souboru bylo malé zastoupení „problematick˘ch“ skupin (studenti V·, vÛbec nebyli zahrnuti vojáci základní sluÏby) a také z velké ãásti odchod od rodiãÛ ãasovû blízce souvisel s jin˘mi snáze urãiteln˘mi událostmi (sÀatek, poãátek souÏití s partnerem).

2. PouÏitá data Data pouÏitá pfii studiu odchodu od rodiãÛ v âR byla získána z ·etfiení rodiny a reprodukce (Fertility and Family Survey – FFS, viz UNECE 2003). V˘zkum probíhal v 80. a 90. letech minulého století v 21 evropsk˘ch zemích, na Novém Zélandû, v Kanadû a v USA. V âeské republice v˘zkum probíhal formou dotazníkového ‰etfiení a vzorek byl získáván náhodn˘m v˘bûrem z Ïenské populace v posledním ãtvrtlení roku 1997. Pokud dotazovné Ïeny Ïily s partnerem, byl osloven i jejich partner. MuÏská ãást vzorku tedy není reprezentativním v˘bûrem ãeské populace. Ústfiední otázka, na jejíchÏ odpovûdích je tato studie zaloÏena, znûla: „Ve kterém mûsíci a roce jste ode‰la od rodiãÛ (rodiãe) nebo pûstounÛ (pûstouna), abys-

Zlom-final

48

2.2.2006

13:06

Stránka 48


te zaãala Ïít samostatnû?“ Na tuto otázku bylo získáno 1190 odpovûdí s uvedením data odchodu, zbyl˘ch 545 pozorování bylo censorováno datem interview. U vût‰iny promûnn˘ch byla pfiesnost dat na cel˘ mûsíc. V takovém pfiípadû se uvaÏovalo, Ïe daná událost nastala v polovinû mûsíce. Prakticky byla data potom modelována jako spojitá.

3. Pfiechod do dospûlosti – srovnání evropsk˘ch státÛ Pro získání náhledu na proces pfiechodu do dospûlosti zde mÛÏeme porovnat ãasování událostí souvisejících s dospûlostí v Evropû. Graf 1 znázorÀuje 12 evropsk˘ch zemí, jeÏ se zúãastnily prÛzkumu FFS. Byly vybrány ty zemû, v nichÏ se u Ïen zji‰Èovalo ãasování ‰esti zde zvolen˘ch událostí pfiechodu do dospûlosti. Data se vztahují pfiibliÏnû k dobû od poloviny 60. let do poloviny 90. let minulého století. U jednotliv˘ch procesÛ je vÏdy na ose x zobrazen mediánov˘ vûk a na ose y mezikvartilové rozpûtí, jeÏ je ukazatelem heterogenity daného procesu v populaci. V‰echny hodnoty jsou odhadnuty pomocí Kaplan-Meierovy metody. Pro snaz‰í orientaci byly procesy sefiazeny tak, jak odpovídají vût‰inovému pofiadí (dle mediánÛ) – tj. nejprve dokonãení celodenního vzdûlávání, potom poãátek zamûstnání, odchod od rodiãÛ, poãátek souÏití s partnerem, uzavfiení manÏelství a nakonec narození prvního dítûte. Na grafu 1, kter˘ zahrnuje pouze Ïeny, je dobfie patrná velká ãasová koncentrace v‰ech událostí v zemích dfiíve patfiících do „v˘chodního bloku“ (âeská republika, Maìarsko, Litva, Polsko a Slovinsko). V tûchto zemích jednak obecnû v‰echny události pfiechodu do dospûlosti probûhly brzy po sobû, ale i heterogenita v celé populaci byla malá. Tyto zemû mÛÏeme srovnat s druhou skupinou, kam lze zafiadit Belgii, Finsko, Norsko, ·v˘carsko a ãásteãnû i ·panûlsko. K dokonãení studia, nástupu do prvního zamûstnání, odchodu od rodiãÛ a poãátku souÏití s partnerem zde docházelo v pfiibliÏnû stejném vûku a podobná byla i míra heterogenity v populacích. Ov‰em uÏ obecnû pozdûji zde docházelo k uzavfiení manÏelství a narození prvního dítûte. Extrémní je v tomto pohledu Itálie, kde byla populace vysoce heterogenní v tom, kdy lidé konãili ‰kolu a zaãínali pracovat, a ·védsko s vysok˘m vûkem a velkou heterogenitou v populaci pfii uzavfiení sÀatku.

2.2.2006

13:06

Stránka 49

Michal ·kop

49

Graf 1: Porovnání mediánov˘ch vûkÛ základních událostí pfiechodu do dospûlosti ve 12 zemích Evropy Pozn.: Odhady hodnot jsou vypoãteny Kaplan-Meierovou metodou.

BELGIE

âESKÁ REPUBLIKA

FINSKO

ITÁLIE

LITVA

NORSKO

SLOVINSKO

·VÉDSKO

·V¯CARSKO

MAëARSKO

POLSKO

·PANùLSKO

Pozn. 2: Mediánové vûky a mezikvartilová rozpûtí v populaci postupnû u dokonãení celodenního vzdûlávání, poãátku zamûstnání, odchodu od rodiãÛ, poãátku souÏití s partnerem, uzavfiení manÏelství a narození prvního dítûte u Ïen.

16

0

Graf 2 je detailním v˘fiezem pfiedchozího grafu pro âeskou republiku. Je na nûm dobfie patrné, Ïe spolu bylo úzce propojeno dokonãení denního studia a nástup do prvního zamûstnání, stejnû jako spolu úzce souvisel poãátek souÏití s partnerem, odchod od rodiãÛ a uzavfiení manÏelství. Dále je také vidût „anomálie“ pofiadí událostí, kdy mediánov˘ vûk pfii odchodu od rodiãÛ je mírnû vy‰‰í neÏ u poãátku Ïití s partnerem (ve velké vût‰inû zemí bylo pofiadí opaãné). Graf 2: Porovnání mediánov˘ch vûkÛ a mezikvartilov˘ch rozpûtí základních událostí pfiechodu do dospûlosti u Ïen v âeské republice Pozn.: Odhady jsou vypoãteny Kaplan-Meierovou metodou.

MEZIKVARTILOVÉ ROZPùTÍ

Zlom-final

Pozn. 2: Mediánové vûky a mezikvartilová rozpûtí v populaci postupnû u dokonãení celodenního Vzdûlávání, poãátku Zamûstnání, Odchodu od rodiãÛ, poãátku souÏití s Partnerem, uzavfiení ManÏelství a narození prvního Dítûte.

MEDIÁNOV¯ VùK

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 50

50


âesk˘ vzorek se omezoval jen na Ïeny (viz sekce 2. PouÏitá data), a proto není moÏné provést pro âeskou republiku porovnání muÏÛ a Ïen. ProtoÏe v‰ak bylo dokumentováno, Ïe v pfiípadû zemí dfiíve patfiících do „v˘chodního bloku“ byly v˘sledky za Ïeny a muÏe velmi podobné, lze podle tûchto zemí získat alespoÀ hrubou pfiedstavu, jak by asi vypadaly v˘sledky pro muÏe v âeské republice. Z grafu 3 je patrné, Ïe procesy ukonãení vzdûlávání a poãátek zamûstnání se u muÏÛ v ostatních zemích „v˘chodního bloku“ prakticky kryjí s naãasováním tûchto procesÛ u Ïen (na grafu jsou znaãky ukonãení vzdûlávání zakryty znaãkami poãátku zamûstnání, hodnoty jsou prakticky shodné). Naopak poãátek souÏití s partnerem, uzavfiení manÏelství a narození prvního dítûte jsou asi o dva aÏ ãtyfii roky opoÏdûné. Podobné hodnoty lze oãekávat i pro âeskou republiku. O vûkovém posunu vybran˘ch demografick˘ch ukazatelÛ ãesk˘ch muÏÛ svûdãí i data z kaÏdoroãní statistiky. PrÛmûrn˘ vûk muÏÛ pfii prvním sÀatku v roce 2000 byl 28,9 let, u Ïen ukazatel dosahoval hodnot 26,5 let (Pavlík, Kuãera 2002). V poslední dekádû se rozdíly mezi obûma pohlavími zmen‰ují jen nepatrnû. Nejvût‰í rozdíly mezi zemûmi „v˘chodního bloku“ byly zaznamenány v pfiípadû odchodu od rodiãÛ, kter˘ byl u muÏÛ oproti Ïenám opoÏdûn v rozmezí od nûkolika mûsícÛ (v pfiípadû Litvy) aÏ do více neÏ tfiech let (v pfiípadû Maìarska).

MEZIKVARTÁLOVÉ ROZPùTÍ

Graf 3: Porovnání mediánov˘ch vûkÛ a mezikvartilov˘ch rozpûtí základních událostí pfiechodu do dospûlosti v Maìarsku, Litvû, Polsku a Slovinsku Pozn.: Odhady jsou vypoãteny Kaplan-Meierovou metodou.

MAëARSKO

LITVA

POLSKO

SLOVINSKO MEDIÁNOV¯ VùK

Pozn. 2: Mediánové vûky a mezikvartilová rozpûtí v populaci postupnû u dokonãení denního vzdûlávání a poãátku zamûstnání (znaãka koleãko), odchodu od rodiãÛ (znaãka trojúhelník), poãátku souÏití s partnerem (znaãka ãtverec), uzavfiení manÏelství (znaãka kosoãtverec) a narození prvního dítûte (znaãka kfiíÏek), u Ïen (prázdné symboly) a u muÏÛ (plné symboly).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 51

Michal ·kop

51

4. Situace v âeské republice 4.1.PouÏit˘ model Pro podrobnûj‰í studium procesu odchodu od rodiãÛ byl pouÏit log-lineární model intenzity, resp. jemu limitnû se blíÏící logit-lineární model pravdûpodobnosti (·kop 2005) odchodu od rodiãÛ, parametry byly odhadnuty pomocí software aML verze 2.00 (EconWare 2003) a STATISTICA Data Miner verze 6.1 a 7 (StatSoft 2003, StatSoft 2004). Pomocí modelu je odhadována intenzita odchodu od rodiãÛ (hazard, riziko Ïe Ïena odejde od rodiãÛ) v závislosti na dal‰ích faktorech ãi událostech. O tûchto vysvûtlujících faktorech se pfiepokládá, Ïe na riziko odchodu od rodiãÛ pÛsobí multiplikativnû. Do anal˘zy vstupovaly pouze události a dal‰í faktory z doby pfied odchodem od rodiãÛ, nikoli ty, co nastaly po nûm, ani události souãasnû se dûjící. Tedy pokud nûkteré události byly deklarovány, Ïe nastaly ve stejn˘ mûsíc nebo pozdûji neÏ odchod od rodiãÛ, do anal˘zy jiÏ tato informace vÛbec nevstoupila (vylouãení anticipatorních vlivÛ). Zkoumán byl vût‰í poãet moÏn˘ch vlivÛ a jejich interakcí vãetnû tûch, u nichÏ bylo pfiedpokládáno, Ïe nebudou mít Ïádn˘ vliv na zkouman˘ proces odchodu od rodiãÛ v pfiípadû âR (napfi. pohlaví prvního dítûte). Jako statisticky v˘znamné byly nalezeny následující promûnné: a) reprezentované pomocí D-funkcí (duration function, promûnná promûnlivá v ãase): - Vûk; tato promûnná byla v této studii zvolena jako základní. - âas od prvního poãetí (poãetí bylo urãeno jako 9 mûsícÛ pfied okamÏikem, kdy se dítû narodilo) (podmínûná funkce). - âas od prvního sexuálního styku (podmínûná funkce). - âas od prvního sÀatku (podmínûná funkce). - âas od poãátku souÏití s prvním partnerem (podmínûná funkce). - Kalendáfiní ãas (období). - âas od rozvodu rodiãÛ (podmínûná funkce). - Aktuální úroveÀ vzdûlání (podmínûné funkce). b) reprezentovaná pomocí R-funkcí (regression function, promûnná nepromûnlivá v ãase): - Poãet sourozencÛ v pÛvodní rodinû (poãet dûtí narozen˘ch stejné matce). Nepodafiilo se zjistit vliv následujících promûnn˘ch, které byly také zkoumány: • Kohorta (coÏ by mohlo b˘t pfiekvapivé, ale zde je v‰ak na místû uvést, Ïe informace z promûnné kohorta je jiÏ také obsaÏena v kombinaci promûnn˘ch vûk a kalendáfiní ãas). • âas od narození prvního dítûte (lépe vypovídající byla promûnná reprezentující ãas od poãátku poãetí). • âas od ukonãení souÏití s prvním partnerem.

Zlom-final

52

• • • • •

2.2.2006

13:06

Stránka 52


Pohlaví prvního dítûte. Velikost místa pobytu ve vûku 15 let. Rozdíl mezi vûkem partnerÛ (s prvním partnerem). Vûk prvního partnera v okamÏiku, kdy daná Ïena odcházela od rodiãÛ. Typ pÛvodní rodiny (v 15 letech respondentky).

4.2. V˘sledky Anal˘za ukázala, Ïe promûnné, které mají vliv na odchod od rodiãÛ, lze rozdûlit do dvou základních skupin podle velikosti tohoto vlivu (detailnûji o zpÛsobu urãení v˘znamnosti viz ·kop 2005). Nejv˘znamnûj‰í faktor, kter˘ ovlivÀoval odchod od rodiãÛ, bylo poãetí prvního dítûte, poté následoval první sexuální styk, vûk a to, Ïe Ïena zaãala se sv˘m partnerem Ïít dfiíve, neÏ ode‰la od rodiãÛ (tj. zpoãátku s partnerem Ïili v domácnosti jejích rodiãÛ). Druhá skupina faktorÛ obsahuje v‰echny zbylé promûnné, které sice mûly niÏ‰í vliv, ale byly statisticky v˘znamné. Patfií do ní vzdûlání a denní studium, rozvod rodiãÛ a doba, kdy k nûmu do‰lo, a poãet sourozencÛ (opût v pofiadí v˘znamnosti). Obecnû bylo moÏno konstatovat, Ïe se dafiilo snáze identifikovat rÛzné vlivy u mlad‰ích Ïen, s rostoucím vûkem potom jiÏ dÛvody k odchodu od rodiãÛ nebyly tak snadno urãitelné. První koncepce, poãátek souÏití s partnerem, uzavfiení manÏelství a vûk Anal˘za odhalila pomûrnû sloÏitou závislost ãasování odchodu od rodiãÛ na tom, zda Ïeny Ïily s partnerem, zda jiÏ uzavfiely sÀatek a zda jiÏ mûly první dítû nebo oãekávaly jeho narození. Tato závislost se je‰tû v˘raznû mûnila s vûkem. Nejprve trochu odboãme od pouÏitého modelu a uveìme nûkteré jednoduché deskriptivní poznatky, abychom dokreslili dÛleÏitost tûchto událostí na odchod od rodiãÛ ãi pro jejich souvislost s ním. • PfiibliÏnû 2/3 Ïen odcházely od rodiãÛ v prakticky stejnou dobu, jako zaãaly Ïít s partnerem, u jedné poloviny se jednalo o období kolem sÀatku. • Necel˘ch 30 % Ïen odcházelo od rodiãÛ v situaci, kdy jiÏ (i kdyÏ tfieba jen velmi krátce) Ïily s partnerem v uzavfieném manÏelství u sv˘ch rodiãÛ, mûly dítû nebo oãekávaly jeho narození. • Dal‰í ãasté pfiípady reprezentovaly Ïeny, které odcházely z domova teprve poté, co se vdaly, ale nemûly ani neãekaly první dítû, dále skupina tûch, které jiÏ nûjakou dobu Ïily s partnerem v nesezdaném souÏití u sv˘ch rodiãÛ a také neãekaly první dítû, a koneãnû skupina tûch, jeÏ ãekaly první dítû (ãi se jim jiÏ narodilo), ale neÏily se sv˘m partnerem u rodiãÛ ani se pfied odchodem od rodiãÛ nevdaly. • Jen o málo ménû ãast˘ byl pfiípad, kdy Ïena byla v dobû odchodu od rodiãÛ svobodná, nemûla dítû, nebyla tûhotná a ani s ní u jejích rodiãÛ neÏil její partner.

Zlom-final

2.2.2006

Michal ·kop

13:06

Stránka 53

53

PrÛbûh intenzity odchodu od rodiãÛ je v tomto pfiípadû demonstrován v grafu 4 pro vybrané srovnatelné typické scénáfie. BohuÏel zde z dÛvodu komplexity ani teoreticky není moÏné zobrazit kompletní grafy (jednalo by se aÏ o 4D grafy). Nejvût‰í poãet Ïen (z pohledu tûchto promûnn˘ch) ode‰el ve stavu, kdy Ïily s partnerem v sezdaném souÏití a minimálnû oãekávaly narození prvního dítûte. V tomto pfiípadû bylo velmi ãasté, Ïe ke sÀatku do‰lo v dobû kolem prvního poãetí nebo velmi brzo po nûm (je‰tû pfied narozením dítûte). Intenzita odchodu od rodiãÛ v takovém pfiípadû velmi vzrostla a maximum bylo pfiibliÏnû kolem doby porodu, kdy byla intenzita asi 3–4krát vy‰‰í v porovnání s referenãní skupinou (viz následující odstavec). Ale asi do dvou let se opût sníÏila a byla jiÏ obdobná jako v pfiípadû referenãní skupiny (moÏná i niÏ‰í). Druhou nejãastûj‰í skupinu pfii odchodu od rodiãÛ pfiedstavovaly Ïeny, které odcházely od rodiãÛ, aniÏ by byly tûhotné, vdané nebo jiÏ nûjakou dobu Ïily partnerem u sv˘ch rodiãÛ. V jejich pfiípadû intenzita odchodu od rodiãÛ závisela hlavnû na vûku, a to tak, Ïe po 15. roce vûku zaãala prudce rÛst s maximem mezi 20. a 25. rokem (v té dobû byla skoro 10x vy‰‰í neÏ v 15 letech), poté jiÏ jen mírnû klesala. Tato skupina je uvaÏována jako referenãní. Tfietí skupina dle poãtu odchodÛ byly Ïeny Ïijící s partnerem v manÏelství, ale je‰tû neoãekávající první dítû. Ty mûly obecnû nejvy‰‰í tendenci odejít od rodiãÛ. Intenzita zde v˘raznû vzrostla (asi 5krát) uzavfiením sÀatku a pfiesto, Ïe po nûjaké dobû se vliv trochu sníÏil, byl stále velmi vysok˘. Zde ale Ïeny v drtivé vût‰inû ode‰ly bûhem prvních dvou let po sÀatku. PfiibliÏnû 10 % Ïen nejprve zaãalo Ïít s partnerem u sv˘ch rodiãÛ a teprve poté ode‰lo od rodiãÛ a je‰tû pfied odchodem od rodiãÛ pfii‰lo do jiného stavu. To, Ïe Ïena uÏ nûjakou dobu Ïila s partnerem v domácnosti sv˘ch rodiãÛ, ovlivÀovalo odchod od rodiãÛ nejsilnûji v mlad‰ím vûku (napfi. v 18 letech asi 3násobná intenzita odchodu od rodiãÛ ve srovnání s referenãní skupinou) a tento vliv postupnû s vûkem slábl. Podobnû velká skupina (tedy opût asi 10 %) byla tûch, jeÏ v dobû odchodu neÏily s partnerem ani je‰tû neuzavfiely manÏelství, ale jiÏ oãekávaly narození prvního dítûte (ãi se jiÏ dokonce dítû narodilo). V takovém pfiípadû dochází k v˘raznému nárÛstu intenzity odchodÛ po poãetí s vrcholem v dobû kolem porodu (asi 5násobná vÛãi referenãní skupinû) s opûtovn˘m poklesem do dvou let po poãetí takfika na úroveÀ referenãní skupiny. Zde je moÏné zdÛraznit minimálnû jeden zajímav˘ fakt. Jak je vidût na grafu 4, u Ïen, které poãaly Ïít v sezdaném souÏití, nebo poãaly první dítû, ale nikoliv souãasnû, byla intenzita odchodu od rodiãÛ v dobû brzy po jedné z tûchto událostí v˘raznû vy‰‰í (aÏ 2krát) neÏ u Ïen, u nichÏ do‰lo jak ke sÀatku, tak k prvnímu poãetí.

Zlom-final

54

2.2.2006

13:06

Stránka 54


Graf 4: Porovnání vlivu souÏití s partnerem, uzavfiení sÀatku a první koncepce na odchod od rodiãÛ ve vûku 18 aÏ 23 let Pozn.: Pro nûkteré skupiny jsou pouÏity vybrané typické scénáfie. PÛsobení ostatních promûnn˘ch bylo odstranûno, coÏ má vliv na absolutní hodnoty na ose y – dÛleÏité jsou zde pomûry mezi jednotliv˘mi hodnotami. Referenãní skupina zahrnuje osoby, které neÏijí s partnerem, nejsou vdané a nemají ani neãekají první dítû. Na ose y je pouÏito logaritmické mûfiítko.

První pohlavní styk Anal˘zou bylo moÏné identifikovat velmi siln˘ vliv vûku pfii prvním sexuálním styku. Zde se jedná o pfiípad, kdy je nanejv˘‰ sporné, zda se jedná o skuteãnou kauzální závislost ãi spí‰e o indikátor faktoru, kter˘ je „v pozadí“, napfi. poãátek váÏné známosti nebo vzdûlání Ïeny. Za nejdÛleÏitûj‰í v˘sledek lze oznaãit samotnou v˘‰i odhadnut˘ch funkcí. Na základû této anal˘zy se ukazuje, Ïe u Ïen, které jiÏ mûly první sexuální styk, je intenzita odchodu od rodiãÛ obecnû nûkolikanásobnû vy‰‰í neÏ u Ïen, které je‰tû první sexuální styk nemûly. Tento vliv je nejv˘raznûj‰í v mlad‰ím vûku a s rostoucím vûkem klesá. „Riziko” odchodu od rodiãÛ mírnû vzrÛstá bûhem prvního roku po prvním sexuálním styku a potom je jeho prÛbûh spí‰e nemûnn˘ nebo mírnû klesá. Tento prÛbûh rozdílu intenzity oproti referenãní skupinû, kterou tvofií osoby, které je‰tû nemûly první sexuální styk (kontrolováno pro v‰echny ostatní promûnné), je zobrazen v grafu 5. Graf 5: Odhadnutá funkce vlivu prvního sexuálního styku v závislosti na vûku a dobû od tohoto styku na intenzitu odchodu od rodiãÛ Pozn.: Na ose y je pouÏito logaritmické mûfiítko.

Zlom-final

2.2.2006

Michal ·kop

13:06

Stránka 55

55

Vzdûlání V pfiípadû anal˘zy vlivu vzdûlání na odchod od rodiãÛ bylo z dat moÏné rozli‰it nûkolik vzdûlanostních skupin – nedokonãen˘ první stupeÀ, dokonãen˘ první stupeÀ vzdûlání – základní vzdûlání (jako nejvy‰‰í v daném ãase), dokonãen˘ druh˘ stupeÀ – stfiedo‰kolské vzdûlání (jako nejvy‰‰í v daném ãase) a dokonãen˘ tfietí stupeÀ – vysoko‰kolské vzdûlání (jako nejvy‰‰í v daném ãase). Také bylo moÏno rozli‰it období, kdy daná Ïena stále je‰tû studovala a kdy jiÏ studium ukonãila. Principiálnû tedy bylo moÏné odli‰it 4krát 2 skupiny. Prakticky se v‰ak ukázalo, Ïe není moÏné nalézt statistickou podporu pro vy‰‰í rozli‰ení neÏ na 5 stavÛ (aktuálnû studující, bez vzdûlání, dokonãen˘ 1. stupeÀ – základní vzdûlání – jako nejvy‰‰í v daném ãase, dokonãen˘ 2. stupeÀ – stfiedo‰kolské vzdûlání – jako nejvy‰‰í v daném ãase, dokonãen˘ 3. stupeÀ – vysoko‰kolské vzdûlání – jako nejvy‰‰í v daném ãase). Vliv vzdûlání je shrnut v grafu 6, kde je základní úrovní nejvût‰í skupina s ukonãen˘m prvním stupnûm vzdûlání. Je zfietelnû vidût, Ïe konec denního studia v˘znamnû zvy‰uje pravdûpodobnost odchodu od rodiãÛ. Graf 6: Odhadnutá funkce efektu aktuálního vzdûlání na intenzitu odchodu od rodiãÛ Pozn.: Na ose y je pouÏito logaritmické mûfiítko.

Rozvod rodiãÛ Anal˘za ukázala, Ïe se vliv rozvodu rodiãÛ na odchod z domova v˘raznû mûní s vûkem. V˘sledky ukazují (viz graf 7), Ïe nejvût‰í vliv má prostfiedí rozvedené rodiny na to, zda Ïeny odcházejí z domova velmi mladé – kolem 15. roku je tento vliv pomûrnû vysok˘ (zvy‰uje danou intenzitu více jak 2krát), ale pfiibliÏnû po dvacátém roce vûku uÏ je tento vliv prakticky nezfieteln˘.

Zlom-final

56

2.2.2006

13:06

Stránka 56


Graf 7: Odhadnutá funkce efektu rozvodu rodiãÛ v závislosti na vûku na intenzitu odchodu od rodiãÛ Pozn.: Zobrazeny jsou 95% intervaly spolehlivosti (UCL – Upper Confidence Limit, LCL – Lower Confidence Limit) pro kaÏd˘ bod funkce. Referenãní skupinu, které odpovídá hodnota 1, pfiedstavují osoby, jejichÏ rodiãe se (zatím) nerozvedli. Na ose y je pouÏito logaritmické mûfiítko.

Období V analyzovan˘ch datech (polovina 60. aÏ polovina 90. let 20. století) nebylo moÏné nalézt v˘razn˘ efekt období, odchod od rodiãÛ po celou dobu probíhal obdobnû. V období pfiibliÏnû po roce 1980 se odchod od rodiãÛ obecnû zaãíná zpoÏìovat, dochází k poklesu intenzity. V této souvislosti mÛÏe b˘t zajímavé, Ïe byla zkoumána hypotéza o zmûnû po roce 1990. Odhadnut˘ prÛbûh funkce naznaãoval, Ïe mohlo dojít k je‰tû vût‰ímu poklesu sledované intenzity, ale tento pokles nebyl statisticky v˘znamn˘ (nebyl k dispozici dostatek dat z období po roce 1990). Graf 8: Odhadnutá funkce vlivu období na intenzitu odchodu od rodiãÛ Pozn.: Zobrazeny jsou 95% intervaly spolehlivosti (UCL – Upper Confidence Limit, LCL – Lower Confidence Limit) pro kaÏd˘ bod funkce. Funkce byla standardizována tak, aby její maximum bylo 1. Na ose y je pouÏito logaritmické mûfiítko.

Poãet sourozencÛ V pfiípadû této studie byl vliv poãtu sourozencÛ zkoumán tak, Ïe pozorování byla rozdûlena podle poãtu sourozencÛ v pÛvodní rodinû. Jako ukazatel byl

Zlom-final

2.2.2006

Michal ·kop

13:06

Stránka 57

57

vzat poãet dûtí narozen˘ch stejné matce. Data nedovolovala vzít jako ukazatel poãet dûtí v rodinû v okamÏiku odchodu od rodiãÛ, coÏ by mohl b˘t dal‰í ukazatel. V˘sledky ukazují na jednoduch˘ vliv, kdy intenzita odchodu od rodiãÛ roste s poãtem sourozencÛ (viz graf 9). Graf 9: Odhadnutá funkce efektu poãtu sourozencÛ na intenzitu odchodu od rodiãÛ Pozn.: Na ose y je pouÏito logaritmické mûfiítko.

5. Závûr Tato studie se zab˘vala odchodem od rodiãÛ v âeské republice. Pfii studiu byla pouÏita data získaná z v˘zkumu Fertility and Family Survey (FFS), kter˘ v âR probûhl v roce 1997. Studie se zab˘vala obdobím od konce 60. let po polovinu 90. let 20. století. To je dÛleÏité vzít v potaz, neboÈ se je‰tû nestaãily v˘raznû projevit obecnû v˘znamné zmûny v demografickém chování po pádu „komunistického“ reÏimu v roce 1989. Ukázalo se, Ïe odchodu od rodiãÛ ve sledovaném období vût‰inou pfiedcházelo ukonãení celodenního vzdûlávání a nástup do prvního zamûstnání. V pfiípadû vzdûlání se projevil vliv dosaÏeného stupnû, kdy ãím vy‰‰í bylo aktuální vzdûlání, tím vy‰‰í byla obecnû i tendence k odchodu (kontrolováno pro v‰echny ostatní promûnné, vãetnû napfi. vûku). Naopak v dobû studia byla tato tendence v˘raznû niÏ‰í. Pro Ïeny v âeské republice platilo, Ïe se odchod od rodiãÛ ãasto kryl s uzavfiením manÏelství a poãátkem Ïití s partnerem. Situace, kdy Ïena uzavfiela sÀatek nebo alespoÀ zaãala Ïít s partnerem je‰tû u sv˘ch rodiãÛ, v˘znamnû posilovala tendenci odejít z domova a zaloÏit vlastní domácnost. U sÀatku byla tato tendence nejvy‰‰í v dobû brzy po uzavfiení manÏelství a poté aÏ za nûkolik let. Naopak se ukázalo, Ïe pokud se mladé Ïeny neodstûhovaly brzy po sÀatku, ale

Zlom-final

58

2.2.2006

13:06

Stránka 58


naopak zÛstávaly Ïít u rodiãÛ i nûkolik let po svatbû, jiÏ mûly men‰í tendenci od rodiãÛ odejít neÏ jejich nevdané vrstevnice, jeÏ neÏily s partnerem. Tento v˘sledek lze vysvûtlit souÏitím ve vícegeneraãním rodinném domû. Proces narození prvního dítûte byl u této studie nahrazen v tomto pfiípadû lépe vypovídajícím procesem první koncepce. Samotné narození prvního dítûte vût‰inou pfiicházelo aÏ po odchodu od rodiãÛ, k první koncepci v‰ak v polovinû pfiípadÛ. Ov‰em právû první koncepce obecnû velmi uspí‰ila odchod od rodiãÛ ve skupinû Ïen, které do té doby od rodiãÛ neode‰ly. Pomûrnû krátké období kolem porodu bylo ãasem odchodu od rodiãÛ pro mnoho Ïen. S procesem pfiechodu do dospûlosti souvisí (a v˘jimeãnû je i povaÏován za jeden z dÛleÏit˘ch indikátorÛ) také zji‰tûn˘ v˘razn˘ vliv prvního sexuálního styku. Ten se projevil pfieváÏnû u Ïen mlad‰ího vûku, kdy v˘raznû urychloval odchod od rodiãÛ. V této souvislosti se nabízí hypotéza, Ïe jde o indikátor jiného procesu, napfi. poãátku navázaní dlouhodobého partnerského vztahu. Nabízí se tedy otázka, zda by tedy i jeden z tûchto faktÛ (první sexuální styk nebo navázání dlouhodobého partnerského vztahu) nemûl b˘t fiazen mezi klíãové procesy pfiechodu do dospûlosti. Byl dokumentován i vliv pÛvodní rodiny, kdy vy‰‰í poãet sourozencÛ nebo rozvod rodiãÛ obecnû mírnû urychlovaly odchod od rodiãÛ. Projevila se také mírná tendence oddalování odchodu od rodiãÛ bûhem sledovaného období, pfii odstranûní vlivu ostatních promûnn˘ch. Naopak se zde nepotvrdil nûkdy uvádûn˘ rozdíl mezi obyvateli velk˘ch mûst a venkova (jako dva extrémy). To mÛÏe b˘t dáno i metodou, která byla pouÏita. V pfiípadû této studie se hledaly takové okolnosti, které pÛsobily na odchod od rodiãÛ pfiímo, nikoliv nepfiímo (hypoteticky napfi. obyvatelé velk˘ch mûst mohou odcházet pozdûji, ale proto, Ïe téÏ uzavírají manÏelství pozdûji apod.).

Zlom-final

2.2.2006

Michal ·kop

13:06

Stránka 59

59

Literatura Arnett, J. J. 2003. „Conceptions of the Transition to Adulthood Among Emerging Adults in American Ethnic Groups.“ New Directions for Child and Adolescent Development 100: 63–75. Billari, F. C. 2001. „The analysis of early life courses: complex description of the transition to adulthood.“ Journal of Population Research 18 (2): 119–142. Corijn, M. 1996. Transition into adulthood in Flanders: Results from fertility and family survey 1991–92. The Hague, Brussels: NIDI-CBGS. EconWare 2003. aML, verze 2.00. www.applied-ml.com. Furstenberg Jr. F. F., S. Kennedy, V. C. McCloyd, R. G. Rumbaut, Jr. R. A. Settersten 2003. Between Adolescence and Adulthood: Expectation about the Timing of Adulthood. Research Network Working Paper No.1. The Network on Transitions to Adulthood. Iacovou, M., R. Berthoud 2001. Young People’s Lives: A Map of Europe. Colchester: University of Essen, Institute for Social and Economic Research. Liefbroer, A. C., J. de Jong Gierveld 1995. „Standardization and individualization: The transition from youth to adulthood among cohorts born between 1903 and 1965.“ Pp. 57–80 in J.C. van den Brekel, F. Deven. Population and family in the Low Countries 1994. Dordrecht: Kluwer Academic Publisher. Morrow, V., M. Richards. 1996. Transitions to Adulthood: a family matter? York: Joseph Rowntree Foundation. Pavlík, Z., M. Kuãera. (eds.) 2002. Populaãní v˘voj âeské republiky 2001. Praha: Katedra demografie a geodemografie, Pfiírodovûdecká fakulta UK. Rumbaut, R. G. 2003. Young Adults in the United States: A Profile. Research Network Working Paper No. 4. The Network on Transitions to Adulthood. Sienkiewicz, K. 2003. Leaving Parental Home in Poland. Internal Report. Rostock: Max Planck Institute for Demographic Research. StatSoft, Inc. 2003. STATISTICA (data analysis software system), version 6. www.statsoft.com. StatSoft, Inc. 2004. STATISTICA Cz (softwarov˘ systém na anal˘zu dat), verze 7. www.StatSoft.cz ·kop, M. 2005. Statistická anal˘za pfieÏívání s aplikací na proces odchodu od rodiãÛ v âeské republice. Disertaãní práce. Praha: Katedra demografie a geodemografie, Pfiírodovûdecká fakulta UK. (ke staÏení na www.Skop.cz)

Zlom-final

2.2.2006

13:06

60

Stránka 60

Bezdûtnost v âeské republice

BEZDùTNOST V âESKÉ REPUBLICE Tomá‰ Sobotka 1. Úvod Jedním z paradoxÛ socialistického systému bylo zakonzervování role tradiãní rodiny, která odolávala rozmanit˘m erozním tlakÛm mnohem lépe neÏ v individualizujících se spoleãnostech severní a západní Evropy. Podle MoÏného (1999: 200) socialismus „pfiinesl v‰ude nikoliv Ïivot ve velké kolektivitû, n˘brÏ návrat ke stavu blízkému spoleãnosti opevnûn˘ch domácností“. Tento „útûk do rodiny“ souvisel s roz‰ífienou funkcí rodiny: vzájemná v˘pomoc ãlenÛ ‰ir‰í rodiny nahrazovala nefungující sluÏby a usnadÀovala shánûní nedostatkového zboÏí. Rodinn˘ Ïivot pfiedstavoval pozitivní protipól k pracovní „kariéfie“ a okle‰tûnému vefiejnému Ïivotu, jeÏ nenabízely vût‰inû populace smysluplnou seberealizaci. ZaloÏení rodiny bylo navíc podporováno systémem novomanÏelsk˘ch pÛjãek a centralizované distribuce bytÛ. V dÛsledku toho se rodina, ‰ir‰í rodinné sítû a konexe staly klíãov˘mi v Ïivotû jednotlivce (Rabu‰ic 2001a: 214). V protikladu k západoevropsk˘m zemím, kde stále více mlad˘ch lidí váhalo se vstupem do manÏelství a rodiãovství, v socialistickém âeskoslovensku pfiedstavovalo zaloÏení rodiny pro mnoho sotva dospûl˘ch muÏÛ a Ïen jedinou cestu k osamostanûní se od rodiãÛ a k získání pocitu relativní nezávislosti. Pro generace narozené po roce 1930 se uzavfiení sÀatku a vstup do rodiãovství, vût‰inou krátce po dosaÏení dospûlosti, staly prakticky univerzálními. I díky ãasnému rození dûtí, kdy prÛmûrn˘ vûk Ïen pfii narození prvního dítûte dlouhodobû dosahoval 22–23 let, se bezdûtnost mezi Ïenami narozen˘mi po roce 1935 sníÏila na rekordnû nízkou úroveÀ kolem 6 %. Velká vût‰ina populace spatfiovala v rodiãovství a ve ‰tastném rodinném Ïivotû nejdÛleÏitûj‰í pfiedpoklady k naplnûní Ïivota a celkové spokojenosti; dobrovolná bezdûtnost byla témûfi neznám˘m jevem. Situace se radikálnû zmûnila v souvislosti se spoleãenskou transformací po roce 1989. Do âeska pronikl konzumní Ïivotní styl, zároveÀ téÏ dosud nepoznaná existenãní nejistota, nezamûstnanost a postupné pfiíjmové a sociální rozvrstvení pÛvodnû extrémnû rovnostáfiské spoleãnosti. Neb˘vale se zv˘‰ily moÏnosti seberealizace mimo rodinu, pfiedev‰ím pro mladé a vzdûlané lidi na poãátku kariéry. V˘raznû vzrostla hodnota vzdûlání (Veãerník 1998) a pfies nedostateãné kapacity postupnû narÛstal i poãet studentÛ vysok˘ch ‰kol a zvy‰oval se pÛvodnû velmi nízk˘ podíl studujících ve vûku 20–25 let1. Îivotní dráhy mlad1

Podle studie OECD (Education… 2004) se v âesku mezi roky 1995 a 2002 zdvojnásobil podíl mlad˘ch lidí studujících ve vûku 20–24 let z 13,1 % na 25,7 %; procento studujících ve vûku 25–29 let se témûfi ztrojnásobilo z velmi nízké hodnoty 1,1 % na 2,9 %

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Tomá‰ Sobotka

Stránka 61

61

‰í populace se zaãaly rozrÛzÀovat, do‰lo k intenzivnímu posunu v ãasování vstupu do manÏelství a rodiãovství do pozdûj‰ího vûku. Zmûnilo se i partnerské chování: ãasné sÀatky se staly neobvykl˘mi, roz‰ífiilo se nesezdané souÏití, tûhotenství partnerky pfiestalo b˘t vnímáno jako váÏn˘ dÛvod ke sÀatku. K posunu do‰lo i v hodnotové orientaci vût‰iny populace; ménû tradiãní rodinné formy, pfiedev‰ím nesezdané souÏití, stejnû jako samostatné bydlení a doãasné partnerství bez spoleãného bydlení (living apart together) nabyly na popularitû a byly v‰eobecnû akceptovány. Role matefiství a reprodukce pfiestala b˘t pro mnohé dominantním mûfiítkem v posuzování úspû‰nosti a celkového naplnûní Ïivota Ïen (Rabu‰ic 2001b). Transformace v demografickém chování ãeské populace v 90. letech byla demografy hodnocena pomûrnû rozporuplnû. Zatímco Rychtafiíková (1997) zdÛrazÀovala negativní vliv zhor‰en˘ch ekonomick˘ch podmínek, nezamûstnanosti, inflace a nejistoty na vstup do manÏelství a rodiãovství, Rabu‰ic (1997, 2001b) vyzdvihoval vliv kulturních a hodnotov˘ch zmûn, které zasáhly nejsilnûji generace narozené na poãátku 70. let. Fialová a Kuãera (1997) vnímali zmûny charakteru sÀateãnosti a plodnosti jako dÛsledek vzájemného pÛsobení rychlé adaptace mladé generace na Ïivotní styl typick˘ pro západoevropské zemû a tlaku nov˘ch sociálních a ekonomick˘ch podmínek. Demografické i hodnotové posuny nicménû ukazují, Ïe pfies v˘raznû odli‰né pÛvodní podmínky do‰lo v âesku ke zmûnám chování a hodnot, jeÏ jsou srovnatelné se zmûnami, které zapoãaly koncem 60. let v západní a severní Evropû (Rabu‰ic 2001b; Sobotka, Zeman a Kantorová 2003). Tyto zmûny mají dlouhodob˘ charakter a jsou ãasto souhrnnû oznaãovány jako druh˘ demografick˘ pfiechod (napfi. Lesthaeghe 1995). S odkládáním matefiství do vy‰‰ího vûku a postupn˘m rozrÛzÀovaním Ïivotních drah a forem souÏití mezi „mlad˘mi dospûl˘mi“ (young adults), ale i mezi ãerstv˘mi tfiicátníky, souvisí rÛst bezdûtnosti, kter˘ je obzvlá‰È v˘razn˘ ve vûku 18–25 let. S v˘jimkou anal˘z kohortních dat ze sãítání v roce 2001 (napfi. Rychtafiíková 2004) je v âesku téma bezdûtnosti z demografického hlediska málo prozkoumané. Pfiitom souãasné trendy pfiedstavují radikální odklon od pfiedchozí univerzálnosti rodiãovství a vybízejí k podrobnûj‰í anal˘ze fenoménu bezdûtnosti. Kolik Ïen, které jsou dnes uprostfied svého reprodukãního období, zÛstane celoÏivotnû bezdûtn˘ch? Bude jejich bezdûtnost spí‰e v˘sledkem souhry nepfiízniv˘ch okolností, ãi se bude jednat spí‰e o dobrovolnou „svobodu od dûtí“? Stala se pro muÏe a Ïeny bezdûtnost v‰eobecnû pfiijatelnou Ïivotní volbou, nebo pfietrvává spí‰e negativní postoj vÛãi tomuto Ïivotnímu stylu? Nastolené otázky vymezují zamûfiení tohoto pfiíspûvku. Následující ãást pfiedstaví dlouhodob˘ v˘voj bezdûtnosti Ïen ve stfiedoevropském kontextu. Poté se ãlánek zamûfií na projekci koneãné bezdûtnosti mezi Ïenami, které jsou v souãasnosti na vrcholu plodnosti, ãi se blíÏí ke konci své reprodukãní „kariéry“, tj.

Zlom-final

62

2.2.2006

13:06

Stránka 62


kohortami narozen˘mi ve druhé polovinû 60. let a v 70. letech. Dal‰í ãásti ãlánku analyzují postoje Ïen a muÏÛ k bezdûtnosti a oãekávanou bezdûtnost zaznamenanou ‰etfiením postojÛ a názorÛ na reprodukãní chování. Pfiíspûvek je uzavfien diskusí o hlavních dÛvodech oãekávaného vzestupu úrovnû bezdûtnosti v âesku.

2. Dlouhodob˘ v˘voj koneãné bezdûtnosti v âeské republice a v sousedních zemích Z dlouhodobého pohledu jsou míry koneãné bezdûtnosti dosaÏené Ïenami rodícími dûti v období „reálného socialismu“ neobvykle nízké2. S v˘jimkou v˘chodní a jihov˘chodní Evropy mûla vût‰ina evropsk˘ch regionÛ pomûrnû vysokou hladinu bezdûtnosti jiÏ pfied poãátkem demografického pfiechodu ve 2. polovinû 19. století, kdy byla bezdûtnost silnû spjata s vysok˘m podílem celoÏivotnû svobodn˘ch Ïen a muÏÛ. Pomûrnû vysok˘ vûk pfii sÀatku a postupnû se ‰ífiící znalost metod zabraÀujících poãetí pozdûji pfiispûly k rostoucímu podílu bezdûtn˘ch manÏelství. Nejvy‰‰ích hodnot dosáhla bezdûtnost mezi generacemi Ïen narozen˘ch na konci 19. a na poãátku 20. století, které byly citelnû zasaÏeny první svûtovou válkou a hospodáfiskou krizí 30. let. Podle sãítání z roku 1961 (Sãítání lidu… 1965) zÛstala celoÏivotnû bezdûtná více neÏ pûtina Ïen narozen˘ch v letech 1888–1904 (graf 1); mezi vdan˘mi Ïenami se jednalo o 12–15 %. Nejvy‰‰í hladina bezdûtnosti, 23 % z celkového poãtu a 15 % mezi vdan˘mi, byla zaznamenána u Ïen narozen˘ch v roce 1894. Podobná situace byla i v sousedních zemích. V Rakousku dokonce zÛstala bez potomkÛ tfietina Ïen narozen˘ch na poãátku 20. století a bezdûtnost klesla pod 25 % aÏ u generací narozen˘ch po roce 1912 (Volkszählung… 1989), rovnûÏ v Nûmecku dosáhla bezdûtnost nejvy‰‰í hladiny – 26 % – mezi Ïenami narozen˘mi v letech 1901–1905 (Schwarz 1996). Na Slovensku, které bylo dlouhodobû charakterizováno pomûrnû vysokou mírou sÀateãnosti a niÏ‰ím vûkem pfii sÀatku, nedosáhla koneãná bezdûtnost úrovnû zaznamenané v âesk˘ch zemích; pfiesto i zde do‰lo k v˘raznému zv˘‰ení celoÏivotní bezdûtnosti z 12 % mezi Ïenami narozen˘mi v roce 1885 aÏ na 18 % u kohorty 1896 (Sãítání lidu… 1965). Pro generace narozené po roce 1910 byl ve vût‰inû evropsk˘ch zemí zfieteln˘ dlouhodob˘ trend ke sniÏování bezdûtnosti. K tomu v˘raznû pfiispûla plná zamûstnanost, extenzivní sociální zaji‰tûní a pfiíjmová nivelizace ve v˘chodním bloku a ekonomická prosperita, postupné budování sociálního státu stejnû jako neb˘valá popularita „mû‰Èanské rodiny“ s jedním pfiíjmem a Ïenou v domác-

2

Pro nedostatek spolehliv˘ch dat o bezdûtnosti muÏÛ se tato a následující ãásti pfiíspûvku zab˘vají pouze anal˘zou bezdûtnosti Ïen. Celkové trendy jsou u muÏské populace obdobné jako u Ïen, nicménû hladina bezdûtnosti vût‰inou dosahuje u muÏÛ vy‰‰ích hodnot.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Tomá‰ Sobotka

Stránka 63

63

nosti v ostatních ãástech Evropy. Ve vût‰inû zemí vyspûlého svûta dosáhla bezdûtnost nejniÏ‰ích hodnot u Ïen narozen˘ch ve 40. letech 20. století (Rowland 1998), pfiiãemÏ ve stfiední a v˘chodní Evropû byl tento pokles v˘raznûj‰í a dlouhodobûj‰í (Sobotka 2005). V âeské republice se bezdûtnost Ïen sníÏila na pouh˘ch 6–7 % u kohort narozen˘ch od roku 1930 a zÛstala na této hladinû i mezi Ïenami narozen˘mi v první polovinû 60. let, které se vût‰inou stávaly matkami je‰tû v období socialismu3. Tím se âesko ponûkud odli‰uje od Polska, kde lze vystopovat pozvoln˘ nárÛst koneãné bezdûtnosti Ïen jiÏ u generací vstupujících do matefiství v 80. letech z minimální hodnoty 7 % u kohort narozen˘ch kolem roku 1940 aÏ na 13 % u kohorty 19644. Velmi pozvoln˘ rÛst bezdûtnosti lze pozorovat i na Slovensku, ze 7 % mezi Ïenami narozen˘mi v období 1931–1944 na 10 % u kohort 1955–1964. Naopak v˘razn˘ rÛst bezdûtnosti, typick˘ pro mnohé zemû západní Evropy, nastal v západní ãásti Nûmecka (b˘valá SRN) jiÏ u Ïen narozen˘ch po roce 1946 a v Rakousku u Ïen narozen˘ch po roce 1950: 17 % Raku‰anek narozen˘ch v letech 1963–65 a 20 % západonûmeck˘ch Ïen narozen˘ch v roce 1960 zÛstane celoÏivotnû bezdûtn˘ch. Graf 1: Koneãná bezdûtnost mezi Ïenami v âesku, Polsku, Slovensku, Rakousku a Nûmecku; kohorty 1885–1965 Zdroj: vypoãty autora z dat Eurostatu (New Cronos database 2005), Boles∏awského (1993), âSÚ (Pohyb obyvatelstva 1991–1994), FSÚ (Pohyb obyvatelstva 1980–1990), Österreichisches Statistisches Zentralamt (Volkszählung… 1981) a Ústfiední komise (Sãítání lidu… 1961).

3

4

Údaje o bezdûtnosti Ïen v âeské republice jsou odvozené ze Sãítání lidu z roku 1961 pro kohorty Ïen narozené v letech 1885–1916 (Sãítání lidu… 1965), ze Sãítání lidu z roku 1980 a dat o narozen˘ch z bûÏné evidence pohybu obyvatelstva v letech 1961–2004 pro kohorty narozené po roce 1916. Údaje z posledního sãítání lidu v roce 2001 nebyly pouÏity, protoÏe obsahovaly pfiedev‰ím u mlad‰ích Ïen vysok˘ podíl s nezji‰tûn˘m poãtem narozen˘ch dûtí. Z porovnání s údaji odvozen˘mi z dlouhodob˘ch sérií dat pohybu obyvatelstva vypl˘vá, Ïe pfieváÏná ãást tûchto Ïen byla bezdûtn˘ch. PfiestoÏe Ïeny narozené na poãátku 60. let je‰tû zcela neukonãily svoji reprodukci, pouh˘ch 0,4 % (âeská republika) – 1,3 % (Rakousko) mûr plodnosti prvního pofiadí je realizováno mezi Ïenami ve vûku 40 a více let (v˘poãty z dat EUROSTATU New Cronos database 2005). Koneãnou bezdûtnost lze tudíÏ velmi pfiesnû vypoãítat jiÏ u Ïen ve vûku 40 let.

Zlom-final

64

2.2.2006

13:06

Stránka 64


3. Projekce koneãné bezdûtnosti u Ïen narozen˘ch v letech 1965–1978 Jak naznaãují trendy zapoãaté po roce 1989, dosavadní model velmi nízké bezdûtnosti se postupnû stává minulostí. Bezdûtnost v˘raznû vzrostla pfiedev‰ím u Ïen ve vûku 20–26 let, pfiiãemÏ k nejsilnûj‰ím zmûnám do‰lo u generací, které dosáhly dospûlosti v období rychlé transformace do poloviny 90. let, tedy u kohort 1970–78. Ménû neÏ tfietina Ïen z kohorty 1965, která se je‰tû vyznaãovala ãasn˘m a témûfi univerzálním rodiãovstvím, zÛstala bezdûtn˘ch ve vûku 24 let. Tento podíl pfiesáhl polovinu u kohorty 1973 a dosáhl tfií ãtvrtin u kohorty 1980 (graf 2). S trochou nadsázky lze fiíci, Ïe pro Ïeny narozené do konce 60. let bylo v‰eobecnou normou mít dítû do 25 let, zatímco u jejich mlad‰ích vrstevnic narozen˘ch na konci 70. let se stalo normou nemít dítû pfied dosaÏením 25 let. Míry bezdûtnosti v˘raznû vzrostly i ve vy‰‰ím vûku. Napfiíklad po dosaÏení tfiiceti let zÛstalo pouh˘ch 12 % Ïen narozen˘ch v roce 1965 bez dítûte, zatímco u kohorty 1975 pfiesáhne tento podíl 30 %. Intenzita zmûn bezdûtnosti podle vûku vynikne pfii srovnání s Rakouskem: zatímco kohorta Ïen narozen˘ch v roce 1976 má aÏ do vûku 28 velmi podobn˘ vûkov˘ profil bezdûtnosti (a tedy i rození prvních dûtí) jako rakouské Ïeny narozené v roce 1965, kohorta ãesk˘ch Ïen narozená o pouhé dva roky pozdûji (1978) prakticky kopíruje trajektorii rakousk˘ch Ïen narozen˘ch v roce 1976. Graf 2: Podíl bezdûtn˘ch Ïen podle vûku, kohorty 1965–1984 ve srovnání s Rakouskem (1966 a 1976) a Polskem (1974) Zdroj: v˘poãty autora z dat Eurostatu (New Cronos database 2005), Boles∏awského (1993), âSÚ (Pohyb obyvatelstva 1991–1994) a FSÚ (Pohyb obyvatelstva 1980–1990).

Kolik Ïen z „pfielomov˘ch kohort“ narozen˘ch v 70. letech zÛstane celoÏivotnû bezdûtn˘ch? Dosáhne bezdûtnost v âesku vysok˘ch hodnot pfies 20 % jako u Ïen narozen˘ch na poãátku 20. století ãi u kohort narozen˘ch poãátkem 60. let v západní ãasti Nûmecka? PfiestoÏe prudk˘ pokles plodnosti v 90. letech zdánlivû naznaãuje, Ïe bezdûtnost bude rychle narÛstat, obvykle pouÏívané kalendáfi-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Tomá‰ Sobotka

Stránka 65

65

ní ukazatele plodnosti byly negativnû ovlivnûny v˘razn˘m posunem rození dûtí do pozdûj‰ího vûku, a nelze je tudíÏ pouÏít k extrapolaci kohortních trendÛ. To platí pfiedev‰ím pro redukované míry plodnosti (tj. míry vztaÏené na v‰echny Ïeny bez ohledu na poãet jejich dûtí), jejichÏ interpretace je obzvlá‰È problematická, pokud jsou vypoãítány podle pofiadí. Nadávno dosaÏené hodnoty úhrnné plodnosti prvního pofiadí pohybující se v rozmezí 0,52–0,57 dítûte na Ïenu v letech 1995–2003 tudíÏ neznamenají, Ïe koneãná bezdûtnost Ïen mÛÏe pfiesáhnout 40 %, ale spí‰e svûdãí o nedostatcích tohoto ukazatele (Sobotka 2003). Slibnûj‰í metodu odhadu koneãné bezdûtnosti pfiedstavuje kombinace nejnovûj‰ích dat o kohortní bezdûtnosti podle vûku a aktuálních mûr plodnosti prvního pofiadí vypoãítan˘ch pro bezdûtné Ïeny. Takto vypoãítan˘ scénáfi obsahuje zjednodu‰ující pfiedpoklad, Ïe míry plodnosti prvního pofiadí zÛstanou nemûnné, nicménû díky pomûrnû nízké citlivosti specifick˘ch mûr plodnosti prvního pofiadí (pfiípadnû pravdûpodobností narození prvního dítûte) poskytuje mnohem vûrohodnûj‰í v˘sledky neÏ projekce zaloÏená na redukovan˘ch mírách. V návaznosti na tento scénáfi je moÏné formulovat dal‰í alternativní scénáfie, které mohou obsáhnout rÛzné varianty budoucího v˘voje plodnosti prvního pofiadí podle vûku v kohortním nebo transverzálním pohledu. Tento pfiíspûvek pfiedstaví dva scénáfie v˘voje bezdûtnosti mezi Ïenami narozen˘mi v letech 1966–78, tedy mezi kohortami, které se v souãasnosti nacházejí uprostfied svého reprodukãního období, a tûmi, které se blíÏí jeho konci. Pro mlad‰í Ïeny narozené po roce 1978 nelze zatím vûrohodnû odhadnout budoucí trajektorii vstupu do matefiství. Prezentovaná projekce vychází z odhadÛ bezdûtnosti Ïen podle vûku na poãátku roku 2005 a z vûkovû specifick˘ch pravdûpodobností narození dítûte prvního pofiadí v roce 2004. První scénáfi reprezentující vysokou variantu odhadu koneãné bezdûtnosti pfiedpokládá, Ïe intenzita rození dûtí 1. pofiadí zÛstane na úrovni roku 2004. Druh˘ scénáfi pfiedstavující nízkou variantu projekce pfiedpokládá, Ïe dojde k urãitému zv˘‰ení pravdûpodobností narození prvního dítûte mezi bezdûtn˘mi Ïenami v pokroãilej‰í fázi jejich reprodukãního vûku. Tento scénáfi pouÏívá metodu navrÏenou Kohlerem a Ortegou (2002) k modifikaci mûr plodnosti za rok 2003, které jsou oãi‰tûny od vlivu zmûn v ãasování plodnosti a zmûn ve tvaru kfiivky plodnosti podle vûku5. Vzhledem k v˘raznému zvy‰ování intenzity plodnosti prvního pofiadí, ke kterému dochází od konce 90. let mezi Ïenami ve vûku nad 28 let, je scénáfi niÏ‰í bezdûtnosti realistiãtûj‰í; to potvrdily i retrospektivní projekce za vybrané zemû (Sobotka 2004). V˘sledek projekce je prezentován v grafu 3a, kter˘ pro srovnání zahrnuje data o bezdûtnosti Ïen narozen˘ch v letech 1950–64. Z grafu je vidût nárÛst koneãné 5

Pro nedostatek místa zde dále podrobnûji nerozvádím zpÛsob v˘poãtu jednotliv˘ch ukazatelÛ a konstrukce scénáfiÛ bezdûtnosti. Podrobnûj‰í popis je moÏno najít v následujících publikacích: Sobotka 2005 a Sobotka 2004 (kapitola 5).

Zlom-final

66

2.2.2006

13:06

Stránka 66


bezdûtnosti u Ïen narozen˘ch po roce 1965, kter˘ se bude s velkou pravdûpodobností dále zrychlovat mezi Ïenami narozen˘mi po roce 1970. Podle nízké varianty by 13–14 % Ïen narozen˘ch v letech 1975–78 zÛstalo bezdûtn˘ch, zatímco vysoká varianta pfiedpokládá v˘raznûj‰í nárÛst bezdûtnosti na 15,5 % u kohorty 1975 a dokonce 19,5 % u kohorty 1978. PfiestoÏe se jedná o v˘raznou transformaci pfiedchozího modelu velmi nízké bezdûtnosti, srovnání nízké varianty projekce s Polskem, Rakouskem a Slovenskem (graf 3b) naznaãuje, Ïe koneãná bezdûtnost ãesk˘ch Ïen narozen˘ch v 70. letech nejspí‰e zÛstane nejen pod úrovní bezdûtnosti rakousk˘ch Ïen, ale i pod hladinou bezdûtnosti v Polsku a na Slovensku, kde rovnûÏ dojde k jejímu prudkému vzestupu. Pfiedev‰ím v Polsku mÛÏe b˘t tento nárÛst natolik rychl˘, Ïe polské Ïeny narozené ve druhé polovinû 70. let mohou pfiedstihnout rakouské Ïeny v hladinû bezdûtnosti: nízká varianta projekce pfiedpokládá, Ïe v kohortû 1975 zÛstane 22 % polsk˘ch a 21 % rakousk˘ch Ïen bez dûtí, zatímco na Slovensku bude jejich podíl 17 % a v âesku „pouze“ 13 %. Graf 3a: Koneãná bezdûtnost Ïen v âeské republice, zaznamenané (kohorty 1950–1964) a projektované údaje (kohorty 1965–1978) Zdroj: V˘poãty autora z dat EUROSTATU (New Cronos database 2005), Boles∏awského (1993), âSÚ (Pohyb obyvatelstva 1991–1994), FSÚ (Pohyb obyvatelstva 1980–1990) a Österreichisches Statistisches Zentralamt (Volkszählung… 1981).

Graf 3b: Trendy a projekce (nízká varianta) koneãné bezdûtnosti Ïen v âeské republice, Polsku, Slovensku a Rakousku; kohorty 1950–1978 Zdroj: V˘poãty autora z dat EUROSTATU (New Cronos database 2005), Boles∏awského (1993), âSÚ (Pohyb obyvatelstva 1991–1994), FSÚ (Pohyb obyvatelstva 1980–1990) a Österreichisches Statistisches Zentralamt (Volkszählung… 1981).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 67

Tomá‰ Sobotka

67

4. Postoje ãeské populace k bezdûtnosti Pfies velmi silnou sekularizaci a v‰eobecnou akceptaci rozvodÛ ãi pfiedmanÏelského sexu zÛstaly do konce socialistické éry postoje ãeské populace vÛãi rodiãovství velmi tradiãní. Vût‰ina obyvatel spatfiovala v matefiství a péãi o dûti hlavní poslání Ïeny, pfiiãemÏ dobrovolná bezdûtnost se setkávala s v‰eobecn˘m nepochopením ãi dokonce nesouhlasem. Silná hodnotová vazba na rodiãovství a rodinn˘ Ïivot se potvrdila i ve v˘zkumech proveden˘ch na poãátku 90. let, napfiíklad v Evropské studii hodnot (European Value Study, EVS) z roku 1991 (napfi. Rabu‰ic 2001a a 2001b) nebo v prÛzkumu nazvaném Srovnávací ‰etfiení postojÛ a názorÛ na reprodukãní chování a opatfiení populaãní politiky (Population-related Policy Acceptance and Attitudes Surveys, PPA 1), rovnûÏ z roku 1991 (Kolorosová 1995). Rapidní transformace rodinného chování v prÛbûhu 90. let byla provázána se zmûnami hodnotové orientace, které se dotkly i akceptace bezdûtnosti. Evropská studie hodnot z roku 1999 napfiíklad zaznamenala ve srovnání s rokem 1991 v˘razné sníÏení podílu respondentÛ, ktefií se domnívají, Ïe „Ïena musí mít dûti, aby se naplnilo její poslání“. Tento posun byl stejnû siln˘ u muÏÛ i u Ïen a projevil se napfiíã vûkov˘mi kategoriemi (Rabu‰ic 2001b; Sobotka, Zeman, Kantorová 2003). ZároveÀ v‰ak vût‰ina respondentÛ ve vûku nad 30 let souhlasila s tvrzením, Ïe „ãlovûk musí mít dûti, aby byl jeho Ïivot naplnûn“ (Rabu‰ic 2001a)6. Sondu do souãasn˘ch postojÛ ãeské populace k rodiãovství nabízí druhá vlna prÛzkumu Srovnávací ‰etfiení postojÛ a názorÛ na reprodukãní chování a opatfiení populaãní politiky (Population Policy Acceptance Survey, PPA 2), která probûhla v âeské republice v roce 2001. Anal˘za nûkolika otázek ukazuje, Ïe pfies prudké zmûny v demografickém chování pfietrvává v ãeské populaci velmi pozitivní vnímání rodiãovství a stále zÛstává pomûrnû ãastá pfiedstava, Ïe bezdûtní lidé nemohou b˘t skuteãnû ‰Èastní. Tabulka 1 shrnuje podíl respondentÛ, ktefií souhlasili s vybran˘mi v˘roky t˘kajícími se rodiãovství; tabulka ukazuje v˘sledky zvlá‰È za muÏe a Ïeny, vybrané vûkové skupiny a také za bezdûtné ve vûku 18–39 let. Pro vût‰inu ãeské populace stále pfiedstavují domov a dûti podmínku úplného ‰tûstí a spokojenosti, pfiiãemÏ u mlad‰ích generací je tento pocit silnûj‰í u Ïen neÏ u muÏÛ. Paradoxnû téÏ vût‰ina respondentÛ ve vûku 18–29 let (67 % a 56 % muÏÛ), tedy v období, kdy znaãná ãást populace neÏije v rodinû s dûtmi, souhlasí s tvrzením, Ïe „…jediné místo, kde se ãlovûk cítí úplnû ‰Èasten 6

Zdá se ponûkud paradoxní, Ïe mnozí respondenti nesouhlasili s tvrzením, Ïe „Ïena musí mít dûti, aby se naplnilo její poslání“, pfiiãemÏ v‰ak souhlasili, Ïe „ãlovûk musí mít dûti, aby byl jeho Ïivot naplnûn“. Snad se u tûchto respondentÛ jedná o snahu uznat, Ïe Ïeny se mohou úspû‰nû vûnovat i jin˘m „posláním“ neÏ matefiství a zároveÀ o vyjádfiení pfiesvûdãení, Ïe dûti jsou podmínkou naplnûní Ïivota kaÏdého jednotlivce. Pfiípadnû lze spekulovat o rozdílech mezi „naplnûním poslání“ a „naplnûním Ïivota“, pfiiãemÏ druhá moÏnost u dotázan˘ch nejspí‰e silnûji evokuje pocit, Ïe bezdûtní lidé vedou prázdn˘ Ïivot (viz téÏ Rabu‰ic 2001a: 162, poznámka 25).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 68

68


a spokojen“, je „doma se sv˘mi dûtmi“. Naopak ménû ãast˘ byl souhlas s v˘rokem „Nevûfiím, Ïe ãlovûk mÛÏe b˘t opravdu ‰Èasten, kdyÏ nemá dûti“. Zde byl podíl souhlasících respondentÛ pfiedev‰ím u muÏÛ silnûji podmínûn vûkem a rodinn˘m stavem: ve vûku 18–29 let s ním vyjádfiilo souhlas 30 % muÏÛ a 44 % Ïen, ve vûku nad 60 let jiÏ 59 % muÏÛ a 61 % Ïen. Tyto v˘sledky jsou v souladu s v˘‰e zmínûn˘mi v˘sledky Evropské studie hodnot a lze je interpretovat jako známku toho, Ïe celoÏivotní bezdûtnost u druh˘ch lidí pfiestává b˘t pfiedev‰ím mlad‰ími kohortami nezbytnû vnímána jako urãit˘ handicap, kter˘ neumoÏÀuje dosaÏení osobního ‰tûstí. Tabulka 1: Podíl respondentÛ, ktefií souhlasí s vybran˘mi v˘roky (v procentech) (1) „Úplnû ‰Èasten a spokojen doma s dûtmi“. Îeny Î 18–29 Î 30–44 Î 45–59 Î 60+ Î Celkem MuÏi M 18–29 M 30–44 M 45–59 M 60+ M Celkem Bezdûtní: Î 18–39 M 18–39

(2) „âlovûk nemÛÏe b˘t ‰Èasten, kdyÏ nemá dûti“.

(3) „Mít dûti je zodpovûdnost vÛãi spoleãnosti“.

(4) „Kdo chce mít dûti, mûl by se oÏenit (vdát)“.

67,4 75,8 79,0 87,0 76,4

43,9 50,3 51,9 60,7 50,8

57,9 55,6 69,4 80,9 64,3

52,1 64,0 67,7 91,1 66,5

55,6 67,7 76,2 77,2 69,1

30,2 46,1 46,3 59,4 44,8

51,6 50,4 58,6 73,3 57,7

56,3 66,7 71,2 83,0 68,6

60,0 50,9

46,1 28,9

59,5 50,0

59,1 51,7

Zdroj: PPA 2 (Population Policy Acceptance Survey, 2001). Poznámky: Údaje v tabulce jsou získány z váÏeného souboru respondentÛ. Tabulka zahrnuje respondenty, ktefií odpovûdûli, Ïe „zcela souhlasí“ nebo „souhlasí“. Pfiesné znûní v˘rokÛ je následující: (1) „Vûfiím, Ïe v na‰em moderním svûtû existuje jediné místo kde se ãlovûk cítí úplnû ‰Èasten a spokojen – doma se sv˘mi dûtmi“. (2) „Nevûfiím, Ïe ãlovûk mÛÏe b˘t opravdu ‰Èasten, kdyÏ nemá dûti“. (3) „Vûfiím, Ïe mít dûti je zodpovûdnost vÛãi spoleãnosti“. (4) „Lidé, ktefií chtûjí mít dûti, by se mûli oÏenit (vdát)“.

Pomûrnû pfiekvapiv˘ je ‰irok˘ souhlas s tvrzením, Ïe „mít dûti je zodpovûdnost vÛãi spoleãnosti“, kter˘ je do urãité míry v rozporu s rostoucí individualizací. Celkovû s ním souhlasí nadpoloviãní vût‰ina respondentÛ ve v‰ech zkouma-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Tomá‰ Sobotka

Stránka 69

69

n˘ch vûkov˘ch kategoriích, stejnû tak jako 60 % bezdûtn˘ch Ïen a polovina bezdûtn˘ch muÏÛ ve vûku do 39 let. Toto zji‰tûní nejspí‰e neznamená, Ïe by pro mnoho lidí byl pocit zodpovûdnosti vÛãi spoleãnosti dostateãnou motivací k rodiãovství. Odpovûdi lze zãásti interpretovat jako známku pfietrvávajícího negativního stereotypu o dobrovolnû bezdûtn˘ch jako nezodpovûdn˘ch a sobeck˘ch jedincích, zãásti se pravdûpodobnû jedná o pozÛstatek vlivu státního paternalismu a autoritáfiské ideologie v období socialismu, kdy zájmy jednotlivcÛ musely ãasto ustoupit deklarovan˘m zájmÛm spoleãnosti. Pro tuto interpretaci svûdãí jednak zji‰tûní, Ïe v b˘val˘ch socialistick˘ch zemích pfietrval i po zmûnû reÏimu pomûrnû siln˘ dÛraz na autoritu státu (Inglehart 1995), ale také v‰eobecn˘ souhlas s analyzovan˘m v˘rokem mezi respondenty ve vûku nad 60 let (73 % muÏÛ a 81 % Ïen)7. Poslední otázka analyzovaná v tabulce 1 se net˘ká hodnoty ãi v˘znamu dítûte, ale kontextu rození dûtí. Z odpovûdí vypl˘vá, Ïe pfies rychl˘ rÛst podílu dûtí narozen˘ch mimo manÏelství vût‰ina dotázan˘ch muÏÛ i Ïen v‰ech vûkov˘ch kategorií souhlasí s tvrzením, Ïe „lidé, ktefií chtûjí mít dûti, by se mûli oÏenit (vdát)“. Uzavfiení sÀatku je tedy stále obecnû vnímáno jako podmínka ke vstupu do rodiãovství, a to i mezi bezdûtn˘mi jednotlivci, pfiiãemÏ v˘znamnou roli zde nejspí‰e hraje snaha o ‚legitimizaci‘ postavení dítûte. Odpovûdi se li‰í podle vûku, tradiãní postoje v˘raznû pfievaÏují u star‰ích lidí (s v˘rokem souhlasí 83 % muÏÛ a 91 % Ïen nad 60 let). Pfies celkov˘ posun v pohledu na bezdûtnost lze fiíci, Ïe ãeská spoleãnost zÛstává v postojích k rodiãovství a hodnotû dítûte pomûrnû konzervativní. Z mezinárodního hlediska vyniká pfiedev‰ím vysok˘ podíl bezdûtn˘ch, ktefií se domnívají, Ïe ãlovûk mÛÏe b˘t zcela ‰Èastn˘ a spokojen˘ pouze doma s dûtmi; ze 14 analyzovan˘ch zemí dosáhla podobn˘ch hodnot je‰tû Litva, Polsko, Slovinsko a „familistická“ Itálie. Velmi pozitivní vnímání rodiãovství je ãastûj‰í u Ïen a je velmi typické pfiedev‰ím pro star‰í populaci. Je otázkou, nakolik se jedná o kohortní efekt (mlad‰í generace byly více ovlivnûny zmûnami v období transformace po roce 1989), efekt vûku (pfietrvávání tradiãních hodnot u lidí nad 60 let), nebo se z ãásti jedná o vliv rodinného stavu (lidé s dûtmi vnímají rodiãovství jako poslání a záruku Ïivotního ‰tûstí a spokojenosti). Nicménû i znaãná ãást bezdûtn˘ch mlad‰ích muÏÛ a Ïen vnímá rodiãovství ve spojitosti s manÏelstvím jako podmínku osobního ‰tûstí a splnûní zodpovûdnosti vÛãi spoleãnosti. Na tfii ze ãtyfiech analyzovan˘ch v˘rokÛ odpovûdûla kladnû polovina bezdût7

Vyhranûnûj‰í formulace analyzovaného v˘roku v prÛzkumu PPA 2 v dal‰ích evropsk˘ch zemích („mít dûti je Va‰e povinnost vÛãi spoleãnosti“) bohuÏel znemoÏÀuje mezinárodní srovnání. Z v˘sledkÛ nicménû vypl˘vá znaãné ztotoÏnûní se s tímto v˘rokem v b˘val˘ch socialistick˘ch zemích. Kontrastujícím pfiípadem individualizované spoleãnosti, kde je rodiãovství vnímáno striktnû jako záleÏitost osobní volby, je Nizozemsko, kde rodiãovství povaÏuje za povinnost vÛãi spoleãnosti pouze 7 % muÏÛ a 5 % Ïen.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 70

70


n˘ch muÏÛ a kolem 60 % bezdûtn˘ch Ïen do 39 let. S trochou zjednodu‰ení lze tyto hodnoty vnímat jako podíl pomûrnû tradiãnû a pro-rodinû orientovan˘ch bezdûtn˘ch respondentÛ.

5. Oãekávaná bezdûtnost Dosavadní anal˘za ukázala, Ïe v posledních 15 letech bezdûtnost v âesku strmû narÛstá pfiedev‰ím ve vûku 20–30 let a postupnû se bude zvy‰ovat i v kohortním pohledu, zároveÀ si v‰ak vût‰ina populace vãetnû bezdûtn˘ch zachovává velmi pozitivní vztah k rodiãovství. Jak velk˘ je podíl muÏÛ a Ïen, ktefií oãekávají, Ïe zÛstanou bez dûtí? Roz‰ifiuje se postupnû dobrovolná a zámûrná bezdûtnost, nebo se jedná spí‰e o nepfiíznivé Ïivotní okolnosti? Data v˘zkumu PPA 2 umoÏÀují hrubou anal˘zu oãekávané bezdûtnosti; tento v˘zkum je hodnotn˘ i díky zahrnutí nejistoty ohlednû pfiípadného rozhodnutí o rodiãovství. Velkou nev˘hodou ãeského v˘zkumu PPA 2 je mal˘ vzorek respondentÛ, kter˘ v pfiípadû bezdûtn˘ch ve vûku 18–39 obsahuje pouze 84 Ïen a 98 muÏÛ. Proto je nezbytné interpretovat v‰echny v˘sledky velmi opatrnû. Tabulka 2 shrnuje oãekávání bezdûtn˘ch muÏÛ a Ïen do 39 let v âeské republice a dal‰ích stfiedoevropsk˘ch zemích, které se zúãastnily v˘zkumu PPA 2 (Nûmecko, Polsko, Rakousko, a Slovinsko). V˘znamná ãást bezdûtn˘ch respondentÛ uvedla, Ïe nezam˘‰lí mít dítû; v âesku se jednalo o 19 % Ïen a 9 % muÏÛ. V ostatních zemích pfievaÏoval naopak podíl muÏÛ, pfiiãemÏ nejvy‰‰ích hodnot dosáhla u obou pohlaví západní ãást Nûmecka, kde ãtvrtina bezdûtn˘ch Ïen a 30 % bezdûtn˘ch muÏÛ neoãekávalo v budoucnu dûti. Mnoho bezdûtn˘ch, pfiedev‰ím muÏÛ, vyjádfiilo nejistotu ohlednû pfiípadného zaloÏení rodiny; ve vût‰inû zemí pfiev˘‰il poãet nerozhodnut˘ch nad poãtem tûch, ktefií nezam˘‰lí mít v budoucnu dítû. V âesku vyjádfiilo nejistotu 24 % bezdûtn˘ch muÏÛ a pouze 12 % bezdûtn˘ch Ïen. Velmi vysok˘ podíl nejist˘ch respondentÛ byl v Polsku, kde tuto kategorii zvolila tfietina bezdûtn˘ch Ïen a 40 % bezdûtn˘ch muÏÛ8.

8

Neb˘vale vysok˘ podíl bezdûtn˘ch, ktefií vyjádfiili nejistotu ohlednû pfiípadnûho vstupu do rodiãovství v Polsku, je pfiekvapiv˘ vzhledem k dlouhodobû konzervativnûj‰í hodnotové orientaci polské spoleãnosti a pfietrvávajícímu vlivu katolicismu, kter˘ se vyznaãuje silnou podporou tradiãní rodiny. Zaznamenaná nejistota nejspí‰e souvisí s nepfiíznivou hospodáfiskou situací v letech 2000–2003.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 71

Tomá‰ Sobotka

71

Tabulka 2: Podíl bezdûtn˘ch ve vûku 18–39 let, ktefií nezam˘‰lejí mít v budoucnu dítû, nebo si nejsou jisti âesko Bezdûtné Ïeny ve vûku 18–39 let Nezam˘‰lí v budoucnu mít dítû Není si jistá Celkem Celkem z úhrnu v‰ech Ïen (18–39 let) N (bezdûtné /celkem) Bezdûtní muÏi ve vûku 18–39 let Nezam˘‰lí mít v budoucnu dítû Není si jist˘ Celkem Celkem z úhrnu v‰ech muÏÛ (18–39 let) N (bezdûtní / celkem)

Nûmecko Nûmecko (v˘chod) (západ)

Polsko

Rakousko Slovinsko

19,3 %

10,6 %

24,9 %

8,5 %

21,2 %

5,7 %

12,0 % 31,3 %

22,5 % 33,1 %

21,0 % 45,9 %

32,7 % 41,2 %

– 21,2 %

14,9 % 20,6 %

10,6 % 83/245

13,9 % 160/382

23,1 % 233/464

15,8 % 447/1165

6,8 % 156/482

8,0 % 141/362

9,4 %

24,9 %

29,5 %

13,5 %

22,6 %

8,2 %

24,4 % 33,9 %

26,2 % 51,1 %

29,8 % 59,3 %

40,3 % 53,8 %

— 22,6 %

12,1 % 20,3 %

21,2 % 127/203

33,6 % 237/360

39,8 % 305/455

29,5 % 593/1083

11,7 % 252/486

11,0 % 207/382

Zdroj: PPA 2 (Population Policy Acceptance Survey, 2001). Poznámky: Údaje v tabulce jsou získány z váÏeného souboru respondentÛ. V Rakousku nebyla umoÏnûna odpovûì „nejsem si jist˘ / jistá“.

Pokud zapoãteme dohromady bezdûtné respondenty, ktefií nezam˘‰lejí mít potomka, a ty, ktefií nejsou rozhodnutí, zjistíme, Ïe pfiedev‰ím u muÏÛ není zaloÏení rodiny samozfiejmou souãástí jejich Ïivotních plánÛ. Zatímco podíl bezdûtn˘ch Ïen, které nezam˘‰lí mít dítû ãi jsou nerozhodnuté, dosahuje jedné pûtiny ve Slovinsku, jedné tfietiny v âesku a na v˘chodû Nûmecka a více neÏ 40 % v Polsku a na západû Nûmecka (46 %), u bezdûtn˘ch muÏÛ v Polsku a v Nûmecku pfiesahuje tento podíl dokonce polovinu (59 % na západû Nûmecka). Tak vysok˘ podíl mÛÏe b˘t ovlivnûn obtíÏnou sociální ãi ekonomickou situací ãásti mladé populace (Mills, Blossfeld 2005), stejnû tak jako ztíÏenou moÏností skloubení kariéry a rodinného Ïivota. ZároveÀ ale zfietelnû souvisí se sníÏen˘m normativním tlakem na to stát se rodiãem, kter˘ zpÛsobuje, Ïe se pro mnoho mlad˘ch Ïen a pro je‰tû více muÏÛ bezdûtnost stala dlouhodob˘m a ãasto permanentním Ïivotním stylem. Pfii zahrnutí v‰ech respondentÛ do 39 let, tedy i tûch, ktefií jiÏ mají dûti, není míra oãekávané bezdûtnosti ãi nejistoty u ãesk˘ch Ïen pfiíli‰ vysoká, zároveÀ v‰ak pomûrnû kontrastuje s oãekáváním muÏÛ. Zatímco více neÏ

Zlom-final

72

2.2.2006

13:06

Stránka 72


desetina Ïen ve vûku 18–39 let neoãekává dûti, pfiípadnû vyjádfiila nejistotu ohlednû svého rodiãovství, u muÏÛ se díky mnohem nejistûj‰ím plánÛm t˘kajících se pfiípadného zaloÏení rodiny jedná o dvojnásobn˘ podíl (21 %). PrÛzkum PPA 2 obsahoval celkem 11 otázek poloÏen˘ch respondentÛm, ktefií nezam˘‰lí mít v budoucnu dítû, pfiípadnû nejsou rozhodnutí. Otázky se dotkly v‰ech dÛleÏit˘ch dÛvodÛ a motivací, které mohou negativnû ovlivnit pfiání mít (dal‰í) dítû9. V pfiípadû bezdûtn˘ch brání jejich smysluplné interpretaci nejenom mal˘ poãet bezdûtn˘ch respondentÛ (38 muÏÛ a 19 Ïen v neváÏeném vzorku), ale i skuteãnost, Ïe témûfi polovina z nich (28) zvolila pût ãi více rozdíln˘ch dÛvodÛ jako „dÛleÏité“ ãi „spí‰e dÛleÏité“. Tento v˘sledek naznaãuje, Ïe oãekávaná bezdûtnost ãi nejistota ohlednû budoucího rodiãovství je u velké ãásti jednotlivcÛ dÛsledkem kombinace nûkolika rÛzn˘ch faktorÛ. Pfiekvapivû se u ãesk˘ch respondentÛ, a to pfiedev‰ím u Ïen, projevily jako ménû dÛleÏité faktory související s kariérou a pfiípadn˘m ohroÏením souãasné Ïivotní úrovnû. NejdÛleÏitûj‰í dÛvody se li‰ily podle pohlaví respondentÛ – Ïeny nejãastûji zmiÀovaly neuspokojiv˘ zdravotní stav (14 z 18 respondentek), zatímco u muÏÛ se jednalo nejãastûji o faktory související s jejich souãasnou partnerskou situací: Ïivot bez stálého partnera stejnû jako nezájem partnerky o dal‰í dítû uvedly jako dÛleÏité dÛvody dvû tfietiny muÏsk˘ch respondentÛ10. Polovina v‰ech respondentÛ, ktefií nezam˘‰lejí mít dítû, pfiípadnû zÛstávají nerozhodnutí, navíc vyjádfiila explicitní preferenci pro bezdûtnost a souhlasila s tvrzením, Ïe jiÏ „mají tolik dûtí, kolik chtûjí“11. Pomûrnû zfietelné rozdíly v odpovûdích muÏÛ a Ïen dosvûdãují, Ïe k porozumûní dÛvodÛm zvy‰ující se bezdûtnosti je dÛleÏité brát v potaz rozhodování Ïen i muÏÛ v kontextu jejich partnerské situace. Zdá se, Ïe muÏi v âesku, ale i v jin˘ch evropsk˘ch zemích, mají celkovû niÏ‰í motivaci k zaloÏení rodiny a jejich oãekávání silnûji neÏ u Ïen souvisí s jejich souãasnou partnerskou situací. K tomuto tématu se krátce vrátí závûreãná diskuse.

9

10

11

RespondentÛm byl pfiedloÏen následující seznam dÛvodÛ: (a) UÏ mám tolik dûtí, kolik jsem chtûl(a); (b) Nedovoluje to mÛj zdravotní stav; (c) Îiji sám(a) a nemám stálého partnera; (d) Moje práce a profesní aktivity to neumoÏÀují; (e) Musel(a) bych obûtovat ãas, kter˘ vûnuji sv˘m zájmÛm; (f) Chci si udrÏet svÛj souãasn˘ Ïivotní standard; (g) (Dal‰í) dítû by stálo pfiíli‰ mnoho; (h) Pfiíli‰ se obávám toho, jaká budoucnost by moje dûti ãekala; (i) Nemohl(a) bych si uÏívat Ïivota tak jako dosud; (j) Já nebo mÛj partner (moje partnerka) jsme pfiíli‰ stafií; (k) MÛj partner (má partnerka) nechce mít (dal‰í) dítû. BohuÏel tyto v˘sledky svûdãí o urãité nelogiãnosti odpovûdí – celkem polovina (17 ze 34) muÏsk˘ch respondentÛ vybrala zároveÀ Ïivot bez stálé partnerky a nezájem partnerky o (dal‰í) dítû jako dÛleÏité dÛvody. Podrobnûj‰í v˘sledky budou na poÏádání poskytnuty autorem.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 73

Tomá‰ Sobotka

73

6. Diskuse: DÛvody pro budoucí rÛst bezdûtnosti Anal˘za trendÛ bezdûtnosti Ïen v generaãním pohledu ukázala, Ïe éra neobvykle nízké bezdûtnosti skonãila. Mezi kohortami narozen˘mi po roce 1970 dojde ke zfietelnému nárÛstu celoÏivotní bezdûtnosti; pfiedstavené scénáfie pfiedpokládají zv˘‰ení koneãné bezdûtnosti Ïen narozen˘ch v roce 1975 na 12–16 % ve srovnání se 7,5 % zaznamenan˘mi u Ïen narozen˘ch o deset let dfiíve. Projektovan˘ rÛst kopíruje trendy zaznamenané v západoevropsk˘ch zemích jiÏ u generací Ïen narozen˘ch v 50. letech. Ve srovnání s hladinou bezdûtnosti Ïen narozen˘ch na poãátku 20. století nejspí‰e nedosáhne bezdûtnost narozen˘ch v 70. letech extrémnû vysok˘ch hodnot – naopak se zdá, Ïe celoÏivotní bezdûtnost zÛstane v âesku niÏ‰í neÏ v sousedních zemích. Data prÛzkumu PPA 2 potvrzují, Ïe obyvatelé âeska zaãali více akceptovat bezdûtnost jako záleÏitost Ïivotní volby, ale vût‰ina populace, vãetnû bezdûtn˘ch respondentÛ, stále spatfiuje v rodiãovství nezbytnou podmínku naplnûní Ïivota jednotlivce. O rostoucí akceptaci celoÏivotní bezdûtnosti svûdãí i zji‰tûn˘ rozsah oãekávané bezdûtnosti: pfies 30 % bezdûtn˘ch muÏÛ i Ïen do 39 let nezam˘‰lí mít v budoucnu dítû, pfiípadnû vyjádfiili nejistotu ohlednû budoucího rodiãovství. Zatímco polovina tûchto bezdûtn˘ch respondentÛ vyjádfiila preferenci pro bezdûtnost, oãekávaná bezdûtnost se vût‰inou zdá b˘t v˘sledkem kombinace rÛzn˘ch faktorÛ. Nelze tedy jednoznaãnû urãit, nakolik se jedná o dobrovolnou volbu a nakolik o nechtûnou bezdûtnost v dÛsledku nepfiíznivé Ïivotní situace. V˘zkum bezdûtnosti v mnoha vyspûl˘ch zemích ukázal Ïe pfiesné rozli‰ení mezi zámûrnou a nechtûnou bezdûtností je témûfi nemoÏné (McAllister, Clarke 2000). Pfietrvávající velmi pozitivní postoj k rodiãovství zdánlivû naznaãuje, Ïe rÛst celoÏivotní bezdûtnosti mezi kohortami narozen˘mi v 70. letech mÛÏe b˘t doãasn˘m jevem souvisejícím se zv˘‰enou ekonomickou nejistotou a zásadními spoleãensk˘mi pfiemûnami v 90. letech. Je tedy moÏné oãekávat, Ïe se projektovan˘ nárÛst bezdûtnosti zastaví ãi dokonce zvrátí u generací Ïen, které v souãasnosti vstupují do reprodukãního období? Nejenom dlouhodobé trendy, ale i zku‰enosti z ostatních zemí ukazují, Ïe pfiípadné obrácení trendu rostoucí bezdûtnosti je nepravdûpodobné. Zapoãat˘ nárÛst je dÛsledkem hluboké transformace rodinného a partnerského chování, které má dlouhodob˘ charakter. Zbylá ãást pfiíspûvku shrne hlavní dÛvody, proã lze v dlouhodobûj‰ím horizontu oãekávat spí‰e dal‰í zvy‰ování hladiny bezdûtnosti neÏ její opûtovné sníÏení. Nízká hladina bezdûtnosti typická pro období socialismu byla nedílnû spojena s modelem ãasného zakládání rodiny. Pfies 95 % dûtí prvního pofiadí se narodilo Ïenám ve vûku do 30 let, tedy v období, kdy fyziologická neplodnost dosahuje minima, kolem 2–3 %. Probíhající posun v ãasování vstupu do rodiãovství bude mít za následek zv˘‰ení vlivu fyziologické neplodnosti na bezdûtnost. V roce 2004 jiÏ byla témûfi pûtina mûr plodnosti prvního pofiadí realizována

Zlom-final

74

2.2.2006

13:06

Stránka 74


Ïenami po dosaÏení vûku 30 let. PfiestoÏe zakládání rodiny ve vûku nad 35 let, kdy teprve dochází k v˘raznému nárÛstu neplodnosti (Menken 1985), je zatím pomûrnû neobvyklé, dlouhodobûj‰í trendy naznaãují, Ïe pfiávû v této vûkové skupinû lze oãekávat relativnû nejrychlej‰í nárÛst mûr plodnosti. Dlouhodob˘ „odklad“ rodiãovství navíc souvisí s vût‰í mírou nerozhodnosti a nejistoty ohlednû zaloÏení rodiny (Rowland 1998). Je tedy pravdûpodobné, Ïe mnoho Ïen a muÏÛ si natolik zvykne na svÛj bezdûtn˘ status, Ïe se nakonec k zaloÏení rodiny nikdy neodhodlají. Dal‰ím v˘znamn˘m faktorem je zvy‰ující se podíl mladé populace s vysoko‰kolsk˘m vzdûláním. Pfiedev‰ím u Ïen je vysoko‰kolské vzdûlání ãasto spojeno s vysokou mírou bezdûtnosti. Tento efekt mÛÏe b˘t v˘razn˘ v zemích, kde je pro Ïeny velmi obtíÏné skloubit kariéru s rodiãovstvím. Napfiíklad v západní ãásti Nûmecka, kde je dlouhodob˘ nedostatek zafiízení pfied‰kolní péãe o dûti a sociální politika tradiãnû upfiednostÀovala Ïeny v domácnosti pfied pracujícími matkami, dosáhla bezdûtnost vysoko‰kolsky vzdûlan˘ch Ïen obzvlá‰È vysok˘ch hodnot. Podle ‰etfiení uskuteãnûného v roce 2004 zÛstalo v kohortách 1964–1967 (tedy ve vûku 36–40 let) 43 % vysoko‰kolsky vzdûlan˘ch Ïen bez dûtí (Deutliche Ost-West … 2005). V ãeské populaci zatím nebyly zaznamenány tak v˘razné rozdíly v bezdûtnosti podle vzdûlání jako ve vût‰inû jin˘ch vyspûl˘ch zemí; podle dat ze sãítání 2001 poklesla bezdûtnost u Ïen s vysoko‰kolsk˘m vzdûláním narozen˘ch v 50. letech pod 10 % (Rychtafiíková 2004). V budoucnosti je v‰ak moÏné oãekávat nejv˘raznûj‰í nárÛst bezdûtnosti u pomûrnû rychle rostoucí skupiny vysoko‰kolsky vzdûlan˘ch Ïen, obzvlá‰tû u absolventek humanitních oborÛ (Hoem, Neyer, Anderson 2005). Vysoko‰kolsky vzdûlaní lidé si témûfi v˘hradnû hledají partnery se stejn˘m vzdûláním (KatrÀák, Kreidl, Fónadová 2003). Tato silná partnerská homoganie je v˘raznûj‰í u Ïen a v dÛsledku omezuje jejich v˘bûr partnera pro zaloÏení rodiny. Vzdûlaní lidé jsou navíc ãastûji orientováni na kariéru a nerodinné aktivity a mnohdy vykazují vût‰í odolnost vÛãi normativnímu tlaku okolí (Liefbroer 1998). Zatímco v období „reálného socialismu“ nepfiedstavovalo zamûstnání v˘raznou pfiekáÏku zaloÏení rodiny, v souãasnosti znamená zaloÏení rodiny pro mnoho Ïen nejenom v˘razné sníÏení pfiíjmu, ale i nejistotu ohlednû budoucí kariéry a sníÏené ‰ance na nalezení zamûstnání odpovídajícího jejich vzdûlání. Není proto velk˘m pfiekvapením, Ïe po roce 1990 do‰lo k nejrychlej‰ímu posunu v ãasování zakládání rodiny u vysoko‰kolsky vzdûlan˘ch Ïen (Kantorová 2004). Dvojí efekt rÛstu vysoko‰kolsky vzdûlané populace a zvy‰ování bezdûtnosti mezi vysoko‰kolsky vzdûlan˘mi Ïenami tak v˘znamnû pfiispûje k celkovému nárÛstu celoÏivotní bezdûtnosti Ïen narozen˘ch po roce 1970. Urãit˘ vliv mÛÏe mít i postupná legitimizace dobrovolné bezdûtnosti, která jde ruku v ruce s rostoucím podílem bezdûtn˘ch v mlad‰ích vûkov˘ch skupinách. PrÛzkum PPA 2 ukázal, Ïe postoje k bezdûtnosti jsou pomûrnû silnû stra-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Tomá‰ Sobotka

Stránka 75

75

tifikovány podle vûku: mlad‰í, pfiedev‰ím bezdûtní lidé se vût‰inou nedomnívají, Ïe bezdûtní lidé nemohou b˘t ‰Èastní, a ménû ãasto souhlasí s tvrzením, Ïe „mít dûti je zodpovûdnost vÛãi spoleãnosti“. ProtoÏe se bezdûtnost i ve vûku kolem 30 let stala z pomûrnû okrajového jevu bûÏnou záleÏitostí, lze pfiedpokládat, Ïe se pozitivnûj‰í vnímání dobrovolné bezdûtnosti bude dále roz‰ifiovat a v dÛsledku povede k dal‰ímu sníÏení normativního tlaku na zakládání rodiny, coÏ mÛÏe vyvolat dal‰í nárÛst bezdûtnosti. Podobn˘ mechanismus postupné zmûny rodinného chování byl popsán v pfiípadû Japonska (Rindfuss et. al. 2004). RÛst bezdûtnosti zároveÀ souvisí s transformací charakteru partnerského chování. Stejnû jako dfiíve v západních spoleãnostech ustoupila v âesku do pozadí prokreativní role intimních vztahÛ a do popfiedí se dostala jejich „reflexivita“ zosobnûná pfiedev‰ím sexuální pfiitaÏlivostí, sdílenou intimitou a emotivní komunikací (Giddens 1992). Tyto zmûny se také projevují rozrÛznûním rodinn˘ch forem a Ïivotních stylÛ; roz‰ífiení samostatného bydlení, kohabitace a dal‰ích ménû tradiãních, vesmûs nestabilních forem souÏití rovnûÏ podporuje bezdûtn˘ Ïivotní styl. Kromû toho dále narostla nestabilita manÏelství a ponûkud se sníÏilo silné propojení sÀatku a rodiãovství – stále více novomanÏelÛ realizuje rodiãovství aÏ nûkolik let po sÀatku. PfiestoÏe se rychle zv˘‰il podíl dûtí narozen˘ch mimo manÏelství na 38 % narozen˘ch 1. pofiadí (2004), z prÛzkumu PPA 2 vypl˘vá, Ïe vût‰ina populace stále povaÏuje uzavfiení sÀatku za pfiedpoklad ke vstupu do rodiãovství. To se odráÏí i v individuálních preferencích respondentÛ: bezdûtní respondenti, ktefií preferují pfiím˘ sÀatek bez pfiedchozí kohabitace, v drtivé vût‰inû preferují manÏelství s dûtmi (97 %), zatímco respondenti, ktefií osobnû preferují kohabitaci, vût‰inou preferují souÏití bez dûtí (54 %). Zmûnûn˘ charakter partnerského souÏití a skuteãnost, Ïe rodiãovství pfiestalo b˘t jeho samozfiejmou souãástí, také znamená, Ïe pro oba partnery je pfiípadné zaloÏení rodiny záleÏitostí oboustranné shody. Tím nab˘vá na v˘znamu v rozhodování o rodiãovství role muÏÛ. Z v˘zkumÛ vypl˘vá, Ïe muÏi mají v prÛmûru men‰í zájem o vstup do rodiãovství, a tudíÏ mohou pfiedstavovat v˘znamn˘ faktor v rostoucí bezdûtnosti. Moderní spoleãnosti pfiisuzují vût‰í dÛleÏitost osobní autonomii neÏ rození dûtí a v pfiípadû neshody partnerÛ ãastûji zvítûzí rozhodnutí pro dal‰í odklad rodiãovství ãi pro dlouhodobou bezdûtnost (Voas 2003). Vût‰ina argumentÛ tedy svûdãí spí‰e pro dlouhodob˘ rÛst hladiny bezdûtnosti. Tento nárÛst bude z hlediska spoleãnosti vnímán negativnû, protoÏe se mÛÏe stát v˘znamn˘m faktorem nízké úrovnû plodnosti a dlouhodobû i pfiípadného poklesu poãtu obyvatelstva. Z hlediska jednotlivcÛ v‰ak pÛjde o rÛznorod˘ jev – pro mnohé se bude jednat o nechtûnou a nevítanou bezdûtnost, zároveÀ v‰ak pfiibude i lidí, pro nûÏ pÛjde o zámûrnou „svobodu od dûtí“.

Zlom-final

2.2.2006

76

13:06

Stránka 76


Literatura: Boles∏awski, L. 1993. Polskie tablice dzietnoÊci kobiet 1971–1992. Polish fertility tables 1971–1992. Warsaw: G∏ówny urzàd statystyczny. Deutliche Ost-West Unterschiede im Ausmass der Kinderlosigkeit. Tisková zpráva 6. záfií 2005. Statistisches Bundesamt. Wiesbaden. Pfiístupné na www.destatis.de. Education at glance. OECD indicators 2004. Organisation for Economic Co-operation and Development, Paris. Pfiístupné na [www.oecd.org/edu/eag2004]. Fialová, L., M. Kuãera. 1997. „The main features of population development in the Czech Republic during the transformation of society.“ Czech Sociological Review 5 (1): 93–111. Giddens, A. 1992. The transformation of intimacy. Sexuality, love & eroticism in modern societies. Cambridge: Polity Press. Hoem, J., G. Neyer, G. Anderson. 2005. „Childlessness and educational attainment among Swedish women born in 1955–59.“ MPIDR Working Paper WP 2005–014, Max Planck Institute for Demographic Research, Rostock. Pfiístupné na [http://www.demogr.mpg.de/Papers/Working/wp-2005-014.pdf] Inglehart, R. 1995. „Changing values, economic development and political change.“ International Social Science Journal 145: 379–404. Kantorová, V. 2004. „Education and entry into motherhood: The Czech Republic during the state socialism and the transition period (1970–1997).“ Demographic Research. Special Collection 3, Article 10: 245–274. [www.demographicresearch.org]. KatrÀák, T., M. Kreidl, L. Fónadová. 2003. „Promûna manÏelské volby v novém sociálním kontextu? V˘voj vzdûlanostní homogamie v ãeské spoleãnosti v letech 1988–2000.“ Pp. 97–123 in P. Mare‰, T. Potoãn˘ (eds.). Modernizace a ãeská rodina. Brno: Barrister & Principal. Kolorosová, J. 1995. „Czechoslovakia: One culture in two states.“ Pp. 102–121 in H. Moors, R. Palomba (eds.). Population, Family, and Welfare. A Comparative Survey of European Attitudes. Vol. 1. Oxford: Clarendon Press. Kohler, H.-P., J. A. Ortega. 2002a. „Tempo-adjusted period parity progression measures, fertility postponement and completed cohort fertility“. Demographic Research 6. Article 6: 92–144. [www.demographic-research.org]. Lesthaeghe, R. 1995. „The second demographic transition in Western countries: An interpretation”. Pp. 17–62 in K. O. Mason, A.-M. Jensen (eds). Gender and family change in industrialized countries. Oxford. Clarendon Press. Liefbroer, A. C. 1998. „Understanding the motivations behind the postponement of fertility decisions: Evidence from a panel study.“ âlánek prezentovan˘ na semináfii „Lowest-low fertility“. Max-Planck Institute for Demographic Research. Rostock. 10.–11. prosince 1998. McAllister, F., L. Clarke. 2000. „Voluntary childlessness: Trends and implicati-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Tomá‰ Sobotka

Stránka 77

77

ons”. Pp. 189–237 in G. R. Bentley. C. G. N. Mascie-Taylor (eds.). Infertility in the modern world. Present and future prospects. Cambridge: Cambridge University Press. Menken, J. 1985. „Age and fertility. How late can you wait?“ Demography 22 (4): 469–483. Mills, M., H.-P. Blossfeld. 2005. „Globalization, uncertainty and the early life course: A theoretical framework.“ Pp. 1–24 in H.-P. Blossfeld et al. (eds.). Globalization, uncertainty and youth in society. London: Routledge. MoÏn˘, I. 1999. Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). New Cronos database. Theme 3: Population and social conditions. 2005. EUROSTAT. Pohyb obyvatelstva v âSFR 1991. Pohyb obyvatelstva v âeské republice za rok 1992, 1993, 1994. Praha: âesk˘ statistick˘ úfiad. Pohyb obyvatelstva v âSR 1980, 1981,…,1988. Pohyb obyvatelstva v âSFR 1989, 1990. Praha: Federální statistick˘ úfiad. Rabu‰ic, L. 2001a. Kde ty v‰echny dûti jsou? Porodnost v sociologické perspektivû. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Edice Studie. Rabu‰ic, L. 2001b. “Value change and demographic behaviour in the Czech Republic.“ Czech Sociological Review 9 (1): 99–122. Rabu‰ic, L. 1997. „Polemicky k souãasn˘m zmûnám charakteru reprodukce v âR (sociologická perspektiva v demografii).“ Demografie 39 (2): 114–119. Rindfuss, R. et al. 2004. „Social networks and family change in Japan.“ American Sociological Review 69: 838–861. Rowland, D. T. 1998. „Cross-national trends in childlessness.“ Working Papers in Demography. No. 73. Canberra: Demography and sociology program. Research School of Social Science. The Australian National University. Pfiístupné na [http://demography.anu.edu.au/Publications/WorkingPapers/73.pdf] Rychtafiíková, J. 2004. „Zmûny generaãní plodnosti v âeské republice se zamûfiením na vzdûlání Ïen.“ Demografie 46 (2): 77–90. Rychtafiíková, J. 1997. „Nechci této spoleãnosti namlouvat, Ïe se nic nedûje.“ Demografie 39 (4): 267–268. Sãítání lidu, domÛ a bytÛ v âeskoslovenské socialistické republice k 1. bfieznu 1961. 1965. Díl 1. Praha: Ústfiední komise lidové kontroly a statistiky. Schwarz, K. 1996. „Zur Debatte über die Kinderzahl der Ehen und die Bedeutung der Kinderlosigkeit für die Geburtenentwicklung in den alten Bundesländern.“ BiB-Mitteilungen 17 (2/96): 10–13. Sobotka, T. 2005. „Childless societies? Trends and projections of childlessness in Europe and the United States.“ âlánek prezentovan˘ na konferenci Americké Populaãní Asociace (Population Association of America). Philadelphia. 31. bfiezna–2. dubna 2005. Sobotka, T. 2004. Postponement of childbearing and low fertility in Europe. Amsterdam: Dutch University Press. Pfiístupné na [http://dissertations.ub.rug.nl/faculties/rw/2004/t.sobotka/]. Sobotka, T. 2003. „Zmûny v ãasování matefiství a pokles plodnosti v âeské

Zlom-final

78

2.2.2006

13:06

Stránka 78


republice v 90. letech.“ Demografie 45 (2): 77–87. Sobotka T., K. Zeman, V. Kantorová. 2003. „Demographic shifts in the Czech Republic after 1989: A second demographic transition view.“ European Journal of Population 19 (3): 249–277. Veãerník, J. 1998. „Nerovnosti ve v˘dûlcích, v pfiíjmech a majetku domácností.“ Pp. 113–134 in J. Veãerník a P. MatûjÛ (eds.). Zpráva o v˘voji ãeské spoleãnosti 1989–1998. Praha: Academia. Voas, D. 2003. „Conflicting Preferences: A reason fertility tends to be too high or too low.“ Population and Development Review 29 (4): 627–646. Volkszählung 1981. Eheschließungs- und Geburtenstatistik. 1989. Herausgegeben vom Österreichischen Statistischen Zentralamt. Beiträge zur österreichische Statistik. Volume 630/27. VídeÀ: Österreichisches Statistisches Zentralamt.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 79

Renáta Va‰ková

79

ROZHODOVACÍ PROCESY -NÁCTILET¯CH TùHOTN¯CH DÍVEK VEDOUCÍ K VOLBù âASNÉHO RODIâOVSTVÍ 1 Renáta Va‰ková 1. Demografick˘ úvod: v˘vojové trendy plodnosti a potratovosti adolescentÛ v kontextu reprodukãních strategií âeské republiky Reprodukãní chování obyvatel âeské republiky pro‰lo od pádu Ïelezné opony velmi v˘znamnou zmûnou, která se projevila pfiedev‰ím poklesem celkového poãtu narozen˘ch dûtí, zv˘‰ením podílu dûtí narozen˘ch mimo manÏelství, poklesem intenzity sÀateãnosti a zvy‰ováním prÛmûrného vûku pfii narození dítûte. Ohlédneme-li se zpût do minulosti a zváÏíme-li vliv totalitního politického reÏimu, bylo reprodukãní chování v b˘valém âeskoslovensku ovlivnûno ãast˘mi pronatalitními opatfieními krátkodobého charakteru a díky specifick˘m ekonomick˘m a sociálním podmínkám se demografick˘ v˘voj ubíral jin˘m smûrem, neÏ tomu bylo ve vyspûl˘ch západních zemích. Charakteristick˘m rysem odli‰n˘m od západoevropského modelu byl velmi nízk˘ prÛmûrn˘ vûk matek pfii porodu (22,5 let pfii narození prvního dítûte v roce 1990). Realizace plodnosti byla koncentrována do mlad‰ích vûkov˘ch skupin s nejvy‰‰ími hodnotami plodnosti zaznamenan˘mi u Ïen ve vûku 20–24 let. Ani rodiãovství 18 a 19let˘ch dívek (tzv. star‰ích adolescentÛ) nebylo v˘jimkou. Je‰tû v roce 1990 byla intenzita plodnosti dívek ve vûku 18 a 19 let vy‰‰í neÏ intenzita plodnosti Ïen star‰ích 29 let. ZaloÏení rodiny v ãasném vûku bylo vût‰inou jedinou moÏnou formou seberealizace a cestou k samostatnému Ïivotu. âasto v‰ak byla samostatnost znaãnû omezena skuteãností, Ïe mladé rodiny zÛstávaly závislé na pomoci sv˘ch rodiãÛ. Nepfiíznivá bytová situace a nedostateãné finanãní prostfiedky mlad˘ch rodin zpÛsobily, Ïe se v dobû socialistické éry stalo bydlení tfií generací v jednom bytû ãi rodinném domû témûfi pravidlem. Formování rodiny v období pfied politick˘m pfievratem tedy nepfiedpokládalo tradiãní posloupnost vzorcÛ chování vedoucích ke sÀatku, kter˘mi jsou pfiedev‰ím získání ekonomické autonomie a vlastního bydlení. Posloupnost tûchto vzorcÛ byla v socialistickém státû opaãná, sÀatek mlad˘ch lidí se stal podmínkou pro získání vlastního bydlení (státní a obecní byty se pfiidûlovaly podle uváÏení úfiedníkÛ na pfiíslu‰ném úfiadû, jejichÏ agendou byly dlouhé pofiadníky ãekajících na vlastní bydlení).

1

Pfiíspûvek vychází z pfiipravované disertaãní práce autorky na katedfie demografie Pfiírodovûdecké fakulty Univerzity Karlovy. Finanãnû byl v˘zkum podporován V˘zkumn˘m ústavem práce a sociálních vûcí, Praha.

Zlom-final

80

2.2.2006

13:06

Stránka 80

Rozhodovací procesy -náctilet˘ch tûhotn˘ch dívek vedoucí k volbû ãasného rodiãovství

SÀatek a tûhotenství partnerky také ãasto pfiedcházely vlastnímu etablování se v profesi. Îeny tak svou kariéru zaãínaly ve vût‰inû pfiípadÛ aÏ po narození prvního, pfiípadnû druhého dítûte. Pokud tedy dívka neplánovanû otûhotnûla v 18 ãi 19 letech, pouze se o málo uspí‰ilo to, co by ji ãekalo o dva nebo tfii roky pozdûji. Dal‰ími faktory ovlivÀujícími raná tûhotenství byly omezen˘ pfiístup ke kontracepãním prostfiedkÛm, jejich nedostateãná propagace a témûfi neexistující sexuální v˘chova o zdravém reprodukãním chování. Po politickém pfievratu jsme svûdky v˘razné zmûny demografického chování ãeské populace. Hodnotové systémy mladé generace se díky rozrÛznûní a rÛstu pfiíleÏitostí odli‰ují od hodnotov˘ch systémÛ lidí o generaci star‰ích; v Ïivotním stylu dominuje snaha o seberealizaci, kariérní ambice a celkov˘ pfiístup k Ïivotu ãasto ovládají individualistické hodnoty s urãitou dávkou hédonismu. Rodinn˘ Ïivot se tak dostává do pozadí a v âeské republice dochází k prudkému poklesu úhrnné plodnosti (úp) aÏ na hodnoty 1,13 dítûte na matku v roce 1999 (je‰tû v roce 1990 dosahoval tento ukazatel hodnot 1,87), roste poãet dûtí narozen˘ch mimo manÏelství a zvy‰uje se prÛmûrn˘ vûk snoubencÛ pfii sÀatku. V kontextu anal˘zy zmûn plodnosti od poãátku 90. let do souãasnosti se právû vûková skupina adolescentních dívek v porovnání s ostatními vûkov˘mi kategoriemi vyznaãuje nejv˘znamnûj‰í zmûnou pomûru legitimnû narozen˘ch dûtí a dûtí narozen˘ch nevdan˘m matkám. V roce 1990 tvofiily nevdané Ïeny ve vûku 14–19 let mezi matkami v tomto vûku pouze 18 %, oproti roku 2000, kdy to bylo jiÏ 66 % (Pavlík 2003). Spoleãenské klima sedmdesát˘ch a osmdesát˘ch let tedy nebylo naklonûno svobodn˘m matkám, které se ãasto setkávaly se stigmatizací ze strany vefiejnosti. Z tohoto dÛvodu bylo poãetí dítûte provázeno snahou tûhotn˘ch dívek samotn˘ch, a ãasto i celé jejich rodiny, co nejdfiíve oãekávané dítû legitimizovat. ¤ada zmûn v reprodukãním chování, které sledujeme u celé populace Ïen v reprodukãním vûku, je patrná i u vûkové skupiny 15–19let˘ch dívek, av‰ak s jednou podstatnou v˘jimkou, a tou je vûk matky pfii narození prvního dítûte. V tomto ohledu jde námi studovaná populace v˘raznû proti hlavnímu proudu, kde pfievaÏuje neustálé oddalování narození prvního dítûte v Ïivotû Ïeny.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 81

Renáta Va‰ková

81

Graf 1: V˘voj úhrnné plodnosti âR a úhrnné plodnosti adolescentÛ (14–19 let) v âeské republice 1970–2003. Zdroj: Vlastní v˘poãty (Pohyby obyvatelstva âR 1970–2003, âSÚ) a http://popin.natur.cuni.cz/html 2/index.php

Z podrobnûj‰í anal˘zy plodnosti cílové skupiny Ïen do 20 let je zfiejmé, Ïe kfiivka trendu plodnosti tûchto Ïen sleduje trend v˘voje úhrnné plodnosti celé Ïenské populace aÏ do poloviny devadesát˘ch let (viz graf 1). V roce 1994 nastává zlom a intenzita plodnosti adolescentÛ klesá strmûji neÏ úhrnná plodnost v‰ech Ïen, která se od roku 1996 stabilizovala tûsnû pod hodnotou 1,2 dítûte na 1 Ïenu. Diskrepance rychlosti poklesu úp (14–19) a úp v druhé polovinû 90. let je patrná i z anal˘zy podílu plodnosti nejmlad‰í vûkové skupiny na úhrnné plodnosti (viz graf 2). Poãátkem devadesát˘ch let tvofiila nejmlad‰í vûková skupina témûfi ãtrnáctiprocentní podíl na úhrnné plodnosti âR. V roce 2003 tvofií tento podíl pouze necel˘ch 5 %. Graf 2: Podíl Ïen ve vûku do 20 let na úhrnné plodnosti âeské republiky 1990–2002. Zdroj: âSÚ a vlastní v˘poãty.

Zlom-final

82

2.2.2006

13:06

Stránka 82


Graf 3: Specifické míry plodnosti mlad‰ích a star‰ích adolescentÛ v âeské republice 1970–2003. Zdroj: Vlastní v˘poãty (Pohyby obyvatelstva âR 1970–2003, âSÚ).

Na poãátku devadesát˘ch let se zapoãal prudk˘ pokles intenzity plodnosti jak star‰ích, tak mlad‰ích adolescentÛ. U 15–17let˘ch Ïen v‰ak byl tento pokles ménû v˘razn˘ a nebyl schopen vyváÏit sníÏení intenzity plodnosti u star‰í vûkové kategorie. Proto od poãátku devadesát˘ch let zaznamenáváme pravidelné zvy‰ování podílu 15–17let˘ch Ïen na plodnosti vûkové skupiny 15–19let˘ch kulminujícího na úrovni 40 % v roce 2003 (viz graf 4). Graf 4: Podíl plodnosti mlad‰ích adolescentÛ (15–17 let) na mífie plodnosti Ïen ve vûku 15–19 let, v âeské republice 1970–2003. Zdroj: Vlastní v˘poãty (Pohyby obyvatelstva âR 1970–2003, âSÚ).

let

Zatímco tûhotenství 15–17leté dívky mÛÏe b˘t pokládáno za víceménû náhodnou událost a bylo spoleãensky nepfiijatelné i za dob totalitního reÏimu, tûhotenství 18–19let˘ch Ïen bylo zpravidla spoleãensky akceptovatelné a bûÏné. Politická zmûna a s ní zmûna celospoleãenská tedy ovlivnily pfiístup k plánovanému rodiãovství u 18–19let˘ch dívek, av‰ak jejich dopad byl jiÏ niÏ‰í u 15–17let˘ch, kde vliv osvûty a informovanosti o zdravém reprodukãním chování zklamal.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Renáta Va‰ková

Stránka 83

83

Rozhodnutí tûhotné dívky, zda si dítû ponechat, je pfiímo ovlivnûno legislativou, která jí umoÏÀuje volit v pfiípadû neplánovaného tûhotenství alternativní moÏnosti k matefiství. Liberálnost legislativy ve vztahu k interrupcím je pfiedpokladem pro svobodnou moÏnost volby nezletilé dívky. V˘vojové trendy indukované potratovosti jsou v kontextu âeské republiky úzce vázány na dostupnost a roz‰ífiení vhodn˘ch druhÛ antikoncepce a nepochybnû pak také na povûdomí populace o moÏnostech jejich vyuÏití. S koncem totalitního reÏimu se objevuje více moÏností kvalitní, bezpeãné a snadno dostupné antikoncepce, která umoÏnila nejen omezit porodnost, ale i plánovat rodinu. Vliv ‰iroce dostupné antikoncepce mûl v âR za následek prudk˘ pokles poãtu proveden˘ch interrupcí, které se pfied rokem 1989 díky velmi liberální legislativû ãasto pouÏívaly jako antikoncepce ex-post. Tento problém byl aktuální pfiedev‰ím po roce 86, kdy byla pfiijata liberální potratová legislativa (zákon ã. 66/1986 Sb.), která v˘znamnou mûrou sníÏila míry plodnosti nejmlad‰ích dívek ve vûku 15–17 let. Intenzita plodnosti Ïen ve vûku 18–19 let nebyla pfiijetím nového potratového zákona v˘raznû ovlivnûna. Zákon pfiispûl spí‰e k uvolnûnûj‰ímu sexuálnímu chování, které se projevilo zv˘‰en˘mi hodnotami úhrnu tûhotenství, tj. zv˘‰enou intenzitou indukované potratovosti, a to nejen v této vûkové skupinû. Po roce 1990 jsme svûdky jak prudkého poklesu intenzity plodnosti adolescentÛ, tak intenzity potratovosti. V druhé polovinû devadesát˘ch let se obû hodnoty úhrnn˘ch ukazatelÛ k sobû zaãaly pfiibliÏovat a v souãasnosti zaznamenáváme podobn˘ poãet umûl˘ch pfieru‰ení tûhotenství a Ïivû narozen˘ch dûtí na 1 Ïenu (viz graf 5). Konkrétní hodnoty v roce 2003 byly 0,04 UPT na jednu Ïen ve vûku 15–19 let, respektive 0,06 dítûte na 1 Ïenu v této vûkové kategorii. Propad poãtu interrupcí v nejmlad‰í vûkové skupinû Ïen byl opravdu strm˘, jelikoÏ se poãet proveden˘ch UPT sníÏil oproti roku 1990 o celé dvû tfietiny. Graf 5: Vztah indukované potratovosti a úhrnné plodnosti adolescentÛ v âeské republice 1971–2003 Zdroj: Vlastní v˘poãty (Pohyby obyvatelstva âR 1971–2003, âSÚ).

Zlom-final

84

2.2.2006

13:06

Stránka 84


Graf 6: Struktura ukonãen˘ch tûhotenství v âeské republice u Ïen ve vûku 14–19 let ve vybran˘ch letech

Zdroj: Vlastní v˘poãty (Pohyby obyvatelstva âR 1970–2003, âSÚ). Pozn: ZpÛsob ukonãení tûhotenství podle rodinného stavu: „samov nevd“ – samovoln˘ potrat nevdané Ïeny; „samov vd“ – samovoln˘ potrat vdané Ïeny; „UPT nevd“ – umûlé pfieru‰ení tûhotenství nevdané Ïeny; „UPT vd“ – umûlé pfieru‰ení tûhotenství vdané Ïeny; „nar nevd“– narození dítûte nevdané Ïenû; „nar vd“– narození dítûte vdané Ïenû.

Kvantitativní zhodnocení rozhodovacího procesu mladé tûhotné Ïeny lze sledovat i ze struktury ukonãen˘ch tûhotenství podle rodinného stavu Ïeny. Z grafu 6 je zfiejmé, Ïe je preference zpÛsobu ukonãení tûhotenství diferencova-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 85

Renáta Va‰ková

85

ná jak podle vûku, tak podle jednotliv˘ch ãasov˘ch období. Zatímco v polovinû sedmdesát˘ch let je‰tû u ‰estnáctilet˘ch dívek pfievaÏovalo rozhodnutí si dítû ponechat a témûfi polovina z nich se rodila do manÏelství, o tfii dekády pozdûji volí takto staré dívky pfiedev‰ím interrupci. Pokud se tato dívka rozhodne pro matefiství, dítû se rodí témûfi vÏdy svobodné matce. U star‰ích dívek (18–19 let) pfietrvává aÏ do souãasnosti preference volby narození dítûte, pfiestoÏe se podíl Ïivû narozen˘ch dûtí z celkového úhrnu tûhotenství stále sniÏuje. V˘raznou zmûnou, která nastala u tûchto vûkov˘ch kategorií po roce 1990, je prudk˘ pokles podílu legitimnû narozen˘ch dûtí. Je‰tû v roce 1990 ãinil u 18let˘ch matek podíl Ïivû narozen˘ch dûtí v manÏelství 83,4 % z celkového poãtu v‰ech Ïivû narozen˘ch dûtí; u 19let˘ch dokonce tento podíl dosahoval 90 %. V roce 2003 se podíl manÏelsky narozen˘ch dûtí sníÏil aÏ na pouh˘ch 16 % u 18let˘ch Ïen, respektive 27 % u Ïen devatenáctilet˘ch. DÛvody tohoto sníÏení lze hledat v celospoleãenské zmûnû pfiístupu ke svobodn˘m matkám, kde si jiÏ dívka i její okolí uvûdomují, Ïe není tfieba uzavírat vynucen˘ nestabilní sÀatek jen proto, aby dívka nebyla v oãích vefiejnosti stigmatizována. Dále se jeví jako podstatn˘ vliv zmûny postavení Ïeny ve spoleãnosti. Lep‰í postavení Ïeny ve spoleãnosti je v˘znamn˘m pfiedpokladem pro nezávislé rozhodování o osudu svém i o osudu svého dítûte. Mladá Ïena radûji volí Ïivot bez závazkÛ k muÏi, kterého ãasto nemiluje a kter˘ má ‰patné postavení na trhu práce.

2. Metodologie a teoretická v˘chodiska anal˘zy rozhodovacího procesu tûhotné -náctileté dívky âasná tûhotenství jsou povaÏována za palãiv˘ sociální problém pfiedev‰ím v USA a u nûkter˘ch industriálnû vyspûl˘ch ãlenÛ Commonwealthu, jak˘mi jsou Velká Británie a Nov˘ Zéland s nadprÛmûrnû vysok˘mi mûrami plodnosti adolescentÛ. Vût‰inu odborn˘ch statí a publikací zab˘vajících se touto tematikou tedy nalézáme v anglosaské literatufie. Klasikem na tomto poli je Frank Furstenberg, kter˘ zastává názor, Ïe se situace, kdy se nezletilá dívka stává matkou, nevyskytuje náhodnû, ale je v˘sledkem dan˘ch predispozic a sledu dÛleÏit˘ch Ïivotních rozhodnutí. Náctileté matky totiÏ vût‰inou zaãínají svÛj vlastní Ïivot jiÏ s urãitou nev˘hodou buì ekonomického, sociálního, nebo psychického charakteru. Aby se dívka stala matkou, musí zaãít ãasnû sexuálnû Ïít, neefektivnû vyuÏívat antikoncepci a donosit dítû do termínu porodu. Pfiehlednû je cel˘ proces znázornûn schématem 1. Z dÛvodu specifické povahy v˘zkumného vzorku mlad˘ch tûhotn˘ch dívek se v této studii budeme vûnovat pouze procesu vedoucímu k rozhodnutí, Ïe se nezletilá dívka stane matkou; ve schématu vyznaãeno rámeãkem.

Zlom-final

2.2.2006

86

13:06

Stránka 86


Schéma 1: Kritické body a v˘chodiska tûhotenství adolescentÛ 1. Otázka sexu

MÍT POHLAVNÍ STYK ?

NE Abstinence

ANO 2. Otázka antikoncepce

POUÎÍVAT OCHRANU ?

ANO

Chránûn˘ sexuální styk

NE Samovoln˘ potrat

TùHOTENSTVÍ

3. Otázka tûhotenství

MÍT DÍTù ?

NE UPT Mrtvé narozené dítû

ANO 4. Otázka rodiãovství

PONECHAT SI DÍTù ?

NE

Adopce

ANO RODIâOVSTVÍ

Zdroj: Miller, 1993

UvaÏujeme-li v kontextu reprodukãních strategií, ubírá se tûhotenství a následnû pak rodiãovství nezletil˘ch dívek proti dominantnímu celospoleãenskému proudu. Nabízí se tedy otázka, jaké okolnosti a vlivy vedou mladou tûhotnou dívku k volbû matefiství v prostfiedí, které je charakteristické odkládáním narození dítûte aÏ do pozdûj‰ího vûku? Navíc je období adolescence v dne‰ním industrializovaném svûtû v‰eobecnû povaÏováno za svébytnou etapu

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 87

Renáta Va‰ková

87

v Ïivotû ãlovûka, kam podle pfievaÏujícího diskurzu zakládání vlastní rodiny nepatfií. V této Ïivotní etapû zdaleka není dokonãen v˘voj jednotlivce a jeho identita je‰tû není zcela zformována a zakofienûna (Nath et al. 1991). Z tohoto dÛvodu adolescence, jako období velké v˘vojové zmûny, spolu s tûhotenstvím pfiedstavuje mnohdy neúnosnou zátûÏ, se kterou se nezletilá dívka, která je‰tû nedosáhla ani fyzické ani psychické zralosti, musí vyrovnat. Potfieba stability a jistoty pro dítû se stûÏí naplÀuje, kdyÏ tyto potfieby nejsou naplnûny je‰tû ani u samotné matky. JiÏ bylo nûkolikrát zmínûno, Ïe tûhotenství a následnû i matefiství mladé dívky je více rizikové neÏ tûhotenství a matefiství dospûlé Ïeny. Spoleãnost vnímá -náctileté matky jako nezralé a kognitivnû nepfiipravené poskytnout dítûti odpovídající péãi. L. SmithBattle (2000) v‰ak zdÛrazÀuje, Ïe dívky své matefiství ãasto nevnímají jako selhání a berou ho jako jedinou vûc, která dává smysl sociálnímu svûtu, ve kterém Ïijí. âetné studie prokázaly, Ïe matky v adolescentním vûku pocházejí pfieváÏnû z neutû‰en˘ch sociálních pomûrÛ, konfliktního rodinného prostfiedí, rozvrácen˘ch rodin a jsou vystaveny demotivujícímu pfiístupu ke vzdûlání a pfiípadné profesní kariéfie ze strany rodiny (Nagin et. al. 1997; Manlove 1997; Furstenberg 1996; Narring 1996; Woodward, Ferguson 1999). Zodpovûdnost za dítû a Ïivotní styl svázan˘ s rodiãovskou rolí se tak pro nû stává jedinou jistotou v jejich strastiplném a neukotveném Ïivotû. Památn˘ a ãasto citovan˘ CampbellÛv (1968) v˘rok „Má-li dívka ve sv˘ch ‰estnácti letech dítû, aniÏ je provdána, 90 % jejího budoucího Ïivota je tím náhle napsáno. Pravdûpodobnû nedokonãí ‰kolu. A i kdyÏ bude mít ve svém okolí nûkoho z pfiíbuzn˘ch, ktefií jí s dítûtem pomohou, nebude schopna si najít stabilní zamûstnání, ve kterém bude vydûlávat takové peníze, aby uÏivila sebe i své dítû. Tento fakt pfiispûje k tom, Ïe se vdá za nûkoho, koho by si jinak nevzala. Má velmi málo Ïivotních voleb a vût‰ina z nich jsou volby ‰patné.“ sice poukazuje na negativní perspektivy mladé matky, ale nabízí i otázku, zda by se Ïivot dívky, která by otûhotnûla o pár let pozdûji, neubíral podobn˘m smûrem. Dítû jako Ïivotní náplÀ spolu s pocitem vlastní ceny a uÏiteãnosti je pro mladou maminku uspokojivou kompenzací nedostatku Ïivotních ‰ancí, o které se matefistvím pravdûpodobnû pfiipraví. Teoreticky je tento koncept zastfie‰en studií „An Uncertainty Theory of Parenthood (UTP)“ pfiedstavenou v roce 1994 Debrou Friedman, Michaelem Hechterem a Satoshi Kanazawou, ktefií se zab˘vají hodnotou dítûte v Ïivotû ãlovûka, a snaÏí se doplnit nûkteré sporné aspekty teorie racionální volby (Becker 1960) o fenomén redukce nejistoty v Ïivotû ãlovûka. Snaha o redukci nejistoty ve svém Ïivotû je zde povaÏována za univerzální vnitfiní hodnotu. DÛvody k rodiãovství jsou dÛraznûj‰í, pokud jedinec nemá

Zlom-final

88

2.2.2006

13:06

Stránka 88


pfiístup k alternativním zdrojÛm redukce nejistoty, které podle autorÛ pfiedstavují stabilní zamûstnání nebo manÏelsk˘ svazek. Nezletilá tûhotná dívka ãasto neplánuje kariéru, ale ani manÏelství, a tak podle v˘‰e zmínûné teorie je nejpfiijatelnûj‰ím zdrojem redukce nejistoty rodiãovství, které vná‰í do jejího Ïivota urãitá daná a opakující se sociální schémata. Vedle v˘‰e uvedené teorie omezen˘ch alternativních moÏností nezletilé matky redukujících nejistotu jejího Ïivota se setkáváme i s fiadou jin˘ch vysvûtlení a dÛvodÛ pro volbu rodiãovství -náctilet˘ch. Rozhodnutí adolescentÛ, jak˘m zpÛsobem fie‰it tûhotenství, jsou ãinûna ve spoleãenském a rodinném kontextu. Dal‰ím z motivÛ je tedy napfiíklad zmûna postavení dívky v oãích jejích v˘znamn˘ch druh˘ch. Jakmile se zjistí, Ïe je dívka tûhotná, zaãíná b˘t stfiedem pozornosti a pfiedmûtem zájmu rodinn˘ch pfiíslu‰níkÛ, vrstevníkÛ, doktorÛ, úfiadÛ a jin˘ch pro dívku v˘znamn˘ch osob. Pro mnohé dívky je tak tûhotenství prvním zábleskem jejich identity a statusu ve spoleãnosti (Hudson, Ineichen 1991). Lee SmithBattle (2000) zase oznaãuje matefiství -náctilet˘ch jako urãit˘ katalyzátor k tomu, aby se ãlovûk stal dospûl˘m, a kter˘ orientuje jejich Ïivoty více pozitivnû. Citová deprivace mnoh˘ch tûhotn˘ch dívek je dal‰ím dÛvodem rodiãovství -náctilet˘ch. Komplexní emocionální potfieba je patrná pfiedev‰ím u dívek vyrÛstajících v ústavních zafiízeních. Pro tyto dívky pfiedstavuje dítû objekt uspokojení citové potfieby. Jedná se zde o lásku bez jak˘chkoliv podmínek ãi v˘hrad (Pawlby et al. 1997). Motiv podobn˘ zmínûn˘m citov˘m vazbám nalézáme ve studii Paula Trada (1999), kter˘ rozvíjí úvahy o potfiebû tûhotné dívky b˘t na nûkom závislá, pokud tuto funkci neplní vlastní rodiãe. V˘‰e uvedené teorie a názory na motivy skr˘vající se za rozhodnutím tûhotné nezletilé dívky jsou pouze urãit˘m pozadím celého kolobûhu rozhodovacího procesu. Je dÛleÏité zmínit, Ïe se uvedené koncepce t˘kají pfiedev‰ím situace, kdy dívka, aÈ se jedná o tûhotenství plánované nebo neplánované, projevuje pfiání stát se matkou. Vût‰ina dívek v‰ak dospívá k tomuto pfiání aÏ v pozdní fázi svého tûhotenství nebo dokonce aÏ po porodu a dÛvody, proã nakonec volí variantu matefiství, mohou b˘t do jisté míry prozaické – napfi. striktní odmítání interrupce. Hovofiíme-li o rozhodovacím procesu dívky, byl by cel˘ koncept neúpln˘, kdybychom nezmínili zásadní vliv sociální opory, které se matce v rÛzné mífie dostává od pÛvodní rodiny, partnera, partnerov˘ch rodiãÛ, vrstevníkÛ a reprezentantÛ vzdûlávacích ãi jin˘ch sociálních institucí. Pokud nezletilá dívka otûhotní, konzultuje vût‰inou svÛj stav a moÏné cesty fie‰ení nastalé situace se svou rodinou a partnerem. Mnohdy je matka dívky prvním ãlovûkem, kterému se se sv˘m problémem svûfiuje. Nabídnutá pomoc a opora ze strany rodiny je siln˘m argumentem, kter˘ dívka pfii sv˘ch plánech do budoucna bere v úvahu. âasto se setkáváme se v‰eobecnû zakofienûnou pfiedstavou, Ïe tûhotenství nezletilé

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Renáta Va‰ková

Stránka 89

89

dívky zpÛsobuje rozvrat v pÛvodní rodinû a naru‰uje vzájemné rodinné vztahy. Tuto domnûnku vyvrací fiada v˘zkumÛ, které uvádûjí, Ïe se dostalo pomoci ze strany rodiny asi 85 % mlad˘ch matek (Bergman 1989; Carvera 1991; Moore 1990; Furstenberg, Crawford 1978). Dochází i k pfiípadÛm, kdy pfiíchod dítûte do rodiny zmûní vzájemné vztahy jejích ãlenÛ k lep‰ímu. Tûhotenství a matefiství mlad˘ch dívek s sebou mÛÏe pfiiná‰et jako vedlej‰í produkt vût‰í emocionální blízkost mezi matkou a dcerou a urãité vyhlazení jejich pfiípadného pfiedchozího nepfiátelského vztahu (Carvera 1994). Vliv v˘znamn˘ch druh˘ch na rozhodnutí tûhotné dívky mÛÏe b˘t buì pfiím˘ skrze pfiímo mífiená slova, rady ãi akce, nebo nepfiím˘ vycházející ze socializaãního procesu a odpozorovan˘ch vzorcÛ chování. Ann Evans (2001) ve svém v˘zkumu do‰la k závûrÛm, Ïe pfiím˘ vliv rodiãÛ na rozhodování, zda zvolit interrupci nebo narození dítûte, nemûl s koneãn˘m rozhodnutím souvislost. Vliv rodiãÛ, a to zejména matek, se projevuje spí‰e nepfiímo neÏ pfiímo. Pokud mûla matka dívky své dûti také jako teenager, dívka se s vût‰í pravdûpodobností rozhodne dítû donosit. Pokud ale má nûkdo z rodiny, vût‰inou matka nebo sestra, zku‰enost s interrupcí, dcera inklinuje ke stejnému chování. Naopak jako v˘znamn˘ se jeví pfiím˘ vliv partnera. Dívky, jejichÏ partner je pfiesvûdãoval, aby zvolily interrupci, nakonec s vût‰í pravdûpodobností podstoupily UPT neÏ dívky, jejichÏ partner se stavûl k nastalé situaci indiferentnû nebo byl pro variantu si dítû ponechat. Specifick˘m, av‰ak ne ojedinûl˘m pfiípadem jsou tûhotné dívky, za které rozhodnutí o tom, zda jít na interrupci nebo si dítû ponechat, zcela uãiní jejich rodiãe, pfiípadnû partner. Problematika adolescentních matek není v âeské republice témûfi vÛbec zmapována. I to byl jeden z hlavních dÛvodÛ, proã jsme zamûfiili svoji pozornost na tuto skupinu, i kdyÏ by se o ní dalo hovofiit jako o marginální. Pro anal˘zu rozhodovacího procesu tûhotn˘ch -náctilet˘ch dívek, kter˘ vede k jejich rodiãovství, byla zvolena kombinace kvantitativních a kvalitativních metod. Kvantitativní anal˘za demografick˘ch údajÛ o plodnosti a potratovosti -náctilet˘ch matek byla provedena na základû vlastních v˘poãtÛ z agregovan˘ch dat publikovan˘ch âesk˘m statistick˘m úfiadem mezi lety 1970–2003. Popsané trendy prostfiednictvím demografické anal˘zy byly roz‰ífieny o zji‰tûní z kvalitativního v˘zkumu na populaci tûhotn˘ch Ïen a matek do dvaceti let2, kter˘ je zároveÀ tûÏi‰tûm celého pfiíspûvku. V období od bfiezna do ãervna roku 2004 bylo provedeno 58 hloubkov˘ch polostandardizovan˘ch interview. Kvalitativní pfiístup byl zvolen pro podrobnûj‰í deskripci a pochopení jevÛ aso2

Abychom naplnili pfiedeslan˘ v˘zkumn˘ zámûr, bylo v období od bfiezna do ãervna roku 2004 provedeno 58 hloubkov˘ch polostandardizovan˘ch rozhovorÛ s Ïenami, které byly tûhotné nebo porodily své první dítû do pfiesného vûku 20 let. Aby data byla aktuální a reflektovala souãasnou situaci, byla urãena hranice stáfií prvního dítûte 3 roky; respondentky tak nemûly b˘t star‰í neÏ 23 let.

Zlom-final

90

2.2.2006

13:06

Stránka 90


ciovan˘ch s ãasn˘m rodiãovstvím. Zvolená metodologie celého kvalitativního ‰etfiení sleduje s ohledem na danou problematiku interpretativní pfiístup s cílem popsat skuteãnost skrze slova samotn˘ch -náctilet˘ch matek a zohlednit tak jejich vlastní perspektivu problému. Screening -náctilet˘ch tûhotn˘ch dívek a matek byl provádûn osloven˘mi pracovníky3 ve zdravotnick˘ch zafiízeních, pracovníky v rÛzn˘ch sociálních centrech, obãansk˘ch sdruÏeních a charitách. Za v˘znamn˘ byl povaÏován krok oslovit zdravotnická zafiízení, jelikoÏ lze celkem snadno dohledat -náctileté matky v ústavních zafiízeních a jin˘ch domovech pro matku a dítû. Zajímaly nás v‰ak i pfiípady, kdy se mladé mamince dostane plné opory ze strany rodiny ãi partnera a dívka není odkázána na pomoc v˘chovn˘ch zafiízení a jin˘ch sociálních institucí. Rozhovory probûhly po celé âeské republice a doba trvání se pohybovala od 35 min do 1 hod 30 min. V˘zkumn˘ vzorek v‰ak s ohledem na svou podstatu není a ani nemÛÏe b˘t reprezentativní. âtenáfi pfiíspûvku si tedy musí b˘t vûdom moÏností urãitého zkreslení, pokud napfiíklad uvádíme nûkteré kvantitativní informace t˘kající se zkoumaného vzorku.

3. Dimenze rozhodovacího procesu vedoucího k rodiãovství adolescentÛ „ProtoÏe je to (dítû) jako sice nevím s k˘m, ale je to moje dítû prostû, má to i prostû v Ïilách mojí krev a prostû se to ve mnû hejbe, cejtím teìko jeho pohyby a v‰echno a prostû, kdyÏ uÏ vím, Ïe se to má jednou narodit, tak jako je to moje a já si to chci nechat prostû. Jen kvÛli tomu, Ïe prostû uÏ mám i toho pfiítele a fiekli jsme si to, Ïe to miminko takhle chceme spolu jako mít do budoucna. Îe uÏ jako jsem udûlala ostudu mámû i tátovi, Ïe jsem je uÏ jako zklamala, a v‰echno, kdyÏ uÏ to ví v‰ichni, ví to celá ‰kola, ví to skoro celej Most, a v partû uÏ to skoro v‰ichni ví, tak proã bych jako uÏ si to nemohla nechat, kdyÏ jsem podstoupila v‰ím tady tím.“ (Erika, 15 let, 6. mûsíc tûhotenství)4 Na základû dat pofiízen˘ch z rozhovorÛ s -náctilet˘mi gravidními dívkami a matkami bylo vytvofieno schéma (schéma 2), které se pokou‰í o co nejpodrobnûj‰í v˘ãet motivÛ vedoucích k rozhodnutí, Ïe si mladá tûhotná dívka dítû ponechá. V nûkter˘ch pfiípadech se jedná i o dÛvody, které samostatné rozhodnutí 3

4

Kontaktní osoba tedy tûhotnou dívku nebo mladou maminku nejprve informovala o podmínkách v˘zkumu a zeptala se jí, zda by byla ochotna na v˘zkumu spolupracovat. Pokud pacientka s rozhovorem souhlasila, lékafi ji poÏádal o kontaktní údaje, které nám následnû pfiedal. V nûkter˘ch pfiípadech jsme byli kontaktováni pfiímo samotn˘mi dívkami. Místo a ãas si urãila sama -náctiletá dívka. S ohledem na anonymitu údajÛ byla v‰echna jména dívek v pfiíspûvku zmûnûna.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 91

Renáta Va‰ková

91

dívky vyluãují. Klasick˘m pfiípadem je zji‰tûní, Ïe dívka otûhotnûla, aÏ po vypr‰ení zákonné lhÛty pro provedení interrupce. ZároveÀ nelze posuzovat jednotlivé dÛvody jako v˘luãné a samostatnû pÛsobící. Vût‰inou totiÏ pfii rozhodování koexistuje a pÛsobí více faktorÛ najednou. Rozhodovací proces t˘kající se tûhotenství adolescentÛ je tedy mnohorozmûrnou problematikou s kulturními, sociálními, osobnostními a kognitivními komponenty. Je dÛleÏité si uvûdomit, Ïe v období adolescence jedinec jen zfiídka fie‰í pohotovû problematické situace (Trad 1999), jelikoÏ mu chybí Ïivotní zku‰enosti. Rozhodování tûhotné nezletilé dívky je provázeno vysokou mírou nejistoty, ponûvadÏ ani v jednom pfiípadû si dívka nedokáÏe pfiesnû pfiedstavit, co ji ãeká. Jak její tûlo a psychika zareaguje na takov˘ zásah do organismu, jak˘m je potrat? A jak˘m smûrem se bude ubírat její Ïivot, kdyÏ se rozhodne si dítû ponechat? DokáÏe se o své dítû svûdomitû postarat a fiádnû ho vychovat? A bude k tomu mít vÛbec podmínky? Schéma 2: Volba matefiství – determinanty figurující v rozhodovacím procesu tûhotné -náctileté dívky zji‰tûné na základû proveden˘ch hloubkov˘ch rozhovorÛ. Zdroj: Vlastní nákres.

Zlom-final

92

2.2.2006

13:06

Stránka 92


Je nesprávné pfiedpokládat, Ïe v‰echna tûhotenství teenagerÛ jsou neplánovaná, viz schéma 3. Dívky si buì pfiejí mít dítû a tûhotenství je pro nû radostnou událostí, nebo dochází k bilanci v‰ech negativ a pozitiv matefiství ve vztahu k moÏnostem a konkrétní ekonomické a sociální situaci nezletilé tûhotné dívky. V nûkter˘ch pfiípadech tento proces probíhá dokonce velmi systematicky, vût‰inou v‰ak, a to zejména u mlad‰ích adolescentÛ, nejsou dívky schopny objektivnû posoudit svou situaci, neboÈ mají jen mlhavé povûdomí o tom, jak by se jejich budoucnost mûla nebo mohla vyvíjet. V tûchto pfiípadech je pfii rozhodování klíãová podpora a pomoc rodiny, která dívkám s problémem pomÛÏe a poukáÏe na moÏné strategie fie‰ení. Jiné dívky se zase snaÏí pfied velmi obtíÏn˘m rozhodováním uniknout a ignorují svÛj stav aÏ do té doby, neÏ jsou na nûj upozornûny lékafiem nebo okolím. Schéma 3: Plánování rodiãovství a pfiijetí neplánovaného dítûte Plánované

Těhotenství

Chtěné

Chtěné

Narození dítěte

Neplánované

Nechtěné

3.1. MoÏnost volby dítû/adopce Rozhodování tûhotné -náctileté dívky závisí na okamÏiku, kdy své tûhotenství zjistí. V na‰em v˘zkumu jsme se setkali s nemal˘m poãtem dívek (25 %), které zjistily nebo si plnû uvûdomily své tûhotenství aÏ po uplynutí zákonné lhÛty pro provedení interrupce. MoÏnosti fie‰ení jejich gravidity se tak v˘znamnû zúÏily. V âR jsou dány zákonem o umûlém pfieru‰ení tûhotenství (66/1986 Sb.) podmínky, za kter˘ch je moÏné provést interrupci u nezletilé dívky. Îenû se umûle pfieru‰í tûhotenství, jestliÏe o to písemnû poÏádá, nepfiesahuje-li tûhotenství dvanáct t˘dnÛ a nebrání-li tomu její zdravotní dÛvody. Îenû, která nedovr‰ila ‰estnáct let, lze umûle pfieru‰it tûhotenství pouze se souhlasem zákonného zástupce, popfiípadû toho, jemuÏ byla svûfiena do v˘chovy. JestliÏe bylo umûle pfieru‰eno tûhotenství Ïenû ve vûku od ‰estnácti do osmnácti let, vyrozumí o tom zdravotnické zafiízení jejího zákonného zástupce.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 93

Renáta Va‰ková

93

Vycházejme nyní z kazuistik dívek, které svou graviditu jiÏ nemohly fie‰it interrupcí a rozhodly se pro rodiãovskou roli. V na‰em v˘zkumném vzorku nefigurovaly dívky, jeÏ by se vzdaly svého dítûte a poskytly ho k osvojení. Adopce jako volba je mezi -náctilet˘mi dívkami jen málo pfiijatelnou variantou. V rozhovorech stále zfietelnû vystupovala zakofienûná pfiedstava, Ïe donosit dítû a pak se ho následnû vzdát ve prospûch adoptivní rodiny, je nûco patologického a nenormálního. Aãkoliv vût‰ina z 58 dívek zvaÏovala nebo je alespoÀ napadla varianta interrupce, o adopci váÏnû uvaÏovaly pouze 3 dívky, a to hlavnû na nátlak rodiãÛ. KdyÏ byly dívky bûhem interview dotázány na tuto variantu fie‰ení svého tûhotenství, následovala vût‰inou rychlá zamítavá odpovûì. Dívky jsou vût‰inou na moÏnost dát dítû do osvojení upozornûny sv˘m lékafiem pfii odhalení gravidity a nebo v pfiípadû sociálnû slab‰ích rodin sociální pracovnicí. Zajímavé je, Ïe dívky k tomu, aby daly dítû k adopci, pfiesvûdãují zejména jejich otcové, a to i pfies rozdíln˘ názor matky tûhotné dívky. Nesetkali jsme se ani s jedním pfiípadem, kde by na tûhotnou dívku naléhala v této vûci její matka. Tento jev se zdá b˘t vysvûtliteln˘ z perspektivy spoleãné zku‰enosti, kdy mají bûhem tûhotenství matky se sv˘mi tûhotn˘mi dcerami mnohem více spoleãného neÏ dcery s otci. Rozcházející se názory rodiãÛ, jak˘m zpÛsobem tûhotenství fie‰it, jsou nepochybnû pro tûhotnou dívku v˘znamn˘m stresujícím faktorem a zdrojem napûtí a nepfiispívají tak ke klidnému prÛbûhu tûhotenství. „Ten (otec) to doteìka rozchází, byl to teda krutej boj, a hlavnû kdyÏ jsem mu telefonovala, Ïe jsem v tolikátém mûsíci, tak stra‰nû nadával, Ïe jsem to nemohla zjistit dfiív, ten by byl pro tu interrupci, ten mû teìka tlaãí, aÈ to dám k adopci. To nehrozí teda. Tlaãil mû, ale teì ví, Ïe mám pfied porodem, tak mû nechává, ale pfied tím jo. To fiíkal, Ïe to je jedin˘ v˘chodisko.“ (Pavla, 19 let, 9. mûsíc tûhotenství) Jak vidíme na pfiípadu Pavly, dívka bojuje proti názoru sv˘ch blízk˘ch s pocitem, Ïe nikdo nemÛÏe zvrátit její svobodné rozhodnutí. Je ale zfiejmé, Ïe pro Pavlu bude naplnit její rozhodnutí dítû vychovat i proti vÛli otce velice obtíÏné. Pavla Ïije s otcem v bytû sama a bez partnera. S pomocí matky nemÛÏe poãítat, jelikoÏ to její zdravotní stav nedovoluje. âeká ji tedy období bez v˘razné podpory ostatních, kdy se bude moci spolehnout pouze sama na sebe. Dal‰í rodinou, kde otec nechtûl sly‰et o jiné variantû pro svou tûhotnou dceru neÏ o adopci, je rodina Vlasty (17letá matka). Zde do‰lo ke stfietu rodiãÛ, ve kterém se matka Vlasty postavila proti svému manÏelovi a chtûla, aby si Vlasta dítû nechala. Vlasta nemohla zÛstat s dítûtem u sv˘ch rodiãÛ, jelikoÏ Ïivotní podmínky nebyly pro novorozence hygienicky vyhovující, a tak o variantû adopce opravdu uvaÏovala aÏ do 9. mûsíce tûhotenství. Vlasta si dokonce zjistila i v‰e-

Zlom-final

94

2.2.2006

13:06

Stránka 94


chny podrobnosti t˘kající administrativy pro osvojení. Její dilema nakonec vyfie‰ila babiãka, která jí nabídla bydlení u sebe a sdílení spoleãné domácnosti. „Já jsem se rozhodla aÏ v tom poslednim v tom devátym. KdyÏ uÏ jsem mûla prostû v‰echno, kdyÏ uÏ jsem mûla skoro v‰echny vûci, tak jsem se rozhodla, Ïe pfieci je to jen moje dítû a já to prostû uÏ nûjak zvládnu, uÏ jsem vûdûla, Ïe vlastnû mi babiãka bude pomáhat, Ïe budu s nim mít kde bejt. Já jsem se je‰tû pofiád rozhodovala, kvÛli tomu, Ïe jsem nevûdûla, jestli s nim budu v azyláku, protoÏe kdybych byla v azylovym domû, tak bych byla aÏ nûkde u Nymburka.“ (Vlasta, 17 let, 7denní chlapeãek) Otec se s rozhodnutím Vlasty nakonec smífiil a v souãasnosti spolu komunikují. Neshody v rodinû, jak fie‰it tûhotenství, naopak zpÛsobily trvalé odcizení dcery a otce v pfiípadû devatenáctileté Kamily. Kamila otûhotnûla v 16 letech s násilnick˘m pfiítelem, v období, kdy trpûla mentální anorexií. I kvÛli jejím zdravotním problémÛm se pfii‰lo na tûhotenství aÏ ve 4. mûsíci a na potrat bylo jiÏ pozdû. Kamila pfied otûhotnûním zrovna nastoupila do prvního roãníku stfiední ‰koly a zaãala se pomalu zbavovat závislosti na svém agresivním pfiíteli. Dítû v této Ïivotní situaci nepfiicházelo v úvahu. Dohodla se proto se sv˘m otcem a jeho druhou Ïenou, Ïe jim dítû pfienechá do pûstounské péãe tfietí mûsíc po porodu, aby dítû je‰tû bylo kojeno. KdyÏ se dítû narodilo, nedokázala je Kamila otci pfiedat a svÛj slib si rozmyslela. Od té doby s ní otec pfieru‰il ve‰keré kontakty a Kamila Ïije se sv˘m synem v azylovém domû. „Táta za náma jezdil cel˘ ty tfii mûsíce. A pak jsem mu fiekla, Ïe jim ho prostû nedám, Ïe si ho chci nechat, Ïe ho miluju, a Ïe vím, Ïe jsem sice mladá, ale Ïe i mlad‰í matky to zvládaj, tak proã to nemÛÏu zvládnou já. Tak táta zase zaãal breãet, teta zaãala breãet taky a od t˘ doby se spolu nebavíme.“ (Kamila, 19let, 2let˘ chlapeãek) Pfiejdûme nyní k jiné problematice, a sice k otázce, z jakého dÛvodu dívka nezjistila tûhotenství vãas, aby pfiípadnû mohla vyuÏít v‰echny moÏné cesty fie‰ení svého tûhotenství. DÛvodÛ je mnoho a dûlíme je na dvû hlavní skupiny: na dÛvody zdravotního charakteru a dÛvody psychologické. Nezfiídka jsou ale tyto dÛvody vzájemnû provázány. Jednou z nejãastûj‰ích pfiíãin pozdního urãení gravidity byl nepravideln˘ menstruaãní cyklus dívky je‰tû pfied otûhotnûním. Dívky tak nepfiikládaly vût‰í pozornost tomu, kdyÏ se jim menstruace zpozdila. Fakt, Ïe dívka svÛj nepravideln˘ menstruaãní cyklus nekonzultovala s lékafiem, je úzce spojen s nedostateãnou komunikací o intimních záleÏitostech s matkou, pfiípadnû jin˘m ãlenem rodiny, kter˘ by dívce doporuãil náv‰tûvu gynekologické ordinace. Zji‰tûní

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 95

Renáta Va‰ková

95

tûhotenství je pro skupinu mlad˘ch matek vût‰inou první zku‰eností s náv‰tûvou gynekologa. „Já jsem nemûla ranní nevolnosti, vÛbec nic, takÏe jsem si fiíkala, Ïe zase to blbne, aÏ kdyÏ jsem to nedostala potfietí, tak fiíkám, Ïe bude nûjakej problém. TakÏe jsem to zjistila aÏ ve tfietím mûsíci.“ (Marie, 18 let, 8. mûsíc tûhotenství) Dívky provází ãasto strach a stud pfii náv‰tûvách lékafiského zafiízení, kter˘ se pak odráÏí i v nezdravém reprodukãním chování, protoÏe dívka nechce absolvovat nepfiíjemnou cestu k lékafii pro hormonální antikoncepci5. Tento fenomén ilustruje v˘rok 15leté tûhotné Lucie. „Mnû by to bylo takov˘ blb˘ jít si pro tu antikoncepci, to by mi tam rad‰i do‰la asi mamka. To bych se stydûla, prostû.“ (Lucie, 15 let, 8. mûsíc tûhotenství) V na‰í studii se vyskytl i pfiípad, kdy dívka mûla podle svého tvrzení menstruaci bûhem tûhotenství aÏ do 7. mûsíce. Tato maminka si pfiiznala, Ïe je tûhotná v 7. mûsíci, aÏ kdyÏ ji o tom zaãalo pfiesvûdãovat okolí, které si v‰imlo navenek patrn˘ch fyziognomick˘ch zmûn. „Já jsem mûla menstruaci do sedmého mûsíce tûhotenství, takÏe to na mû bylo vidût a uÏ to vlastnû poznali v‰ichni. Nedûlala jsem si ani testy a ‰la jsem rovnou na gynekologii.“ (Katka, 19 let, chlapeãek 1 rok) Dostáváme se tak k velmi ãastému jevu tûhotenství nezletil˘ch dívek souvisejícím s nezralou psychikou adolescentÛ, a sice k ignorování vyvstalého problému. Dívka si nedokáÏe pfiedstavit, Ïe by se jí otûhotnûní také mohlo t˘kat. Ve‰keré pfiíznaky tûhotenství tak úspû‰nû ignoruje, ãasto s pocitem, Ïe problém sám od sebe zmizí. „Já jsem právû nic nemûla. A právû kdyÏ jsem fiíkala i holkám, Ïe se mi jako tfieba hejbe trochu bfiicho, tak oni fiekly, Ïe mi bu‰í srdce a Ïe takhle se mi hejbe

5

Stud a strach z lékafie samozfiejmû není jedin˘m dÛvodem, proã dívky nepouÏívají hormonální antikoncepci. Jedním z tûch hlavních je napfiíklad fakt, Ïe si dívky hormonální antikoncepci nemohou finanãnû dovolit. Podrobná anal˘zy tohoto tématu by si v‰ak vyÏádala dal‰í samostatnou kapitolu, pro kterou není v tomto pfiíspûvku prostor.

Zlom-final

96

2.2.2006

13:06

Stránka 96


bfiicho, já fiíkám tak aha. Jsem myslela, Ïe je to z toho. Já jsem si vÛbec nepfiipustila, Ïe bych mohla b˘t tûhotná.“ (Erika, 15 let, 6. mûsíc tûhotenství) „Já jsem si to nechtûla vÛbec pfiipou‰tût. Já jsem byla asi ta, která nejd˘l tvrdila, Ïe tloustnu. Já jsem vÏdycky byla na sladk˘, takÏe ãokoládiãky to nikdy nechodilo daleko ode mne. TakÏe jsem v‰ude tvrdila, Ïe tloustnu a to…“ (Katka, 19 let, chlapeãek 1 rok) Nûkdy dívky opravdu svÛj stav zcela ignorují, jindy ale mají pochybnosti a o problému pfiem˘‰lí. Strach z oficiálního potvrzujícího verdiktu v‰ak zpÛsobí, Ïe se svÛj problém snaÏí vytûsnit a nijak ho nefie‰í. Hlavním dÛvodem ignorace problému a snahy co nejdéle oddalovat pfiiznání sobû samé i svému okolí zatajováním pfiíznakÛ tûhotenství je strach z reakce rodiãÛ, partnera a vefiejnosti. Dívky mají obavu, Ïe ztratí dÛvûru sv˘ch rodiãÛ a zklamou jejich pfiedstavu o nich samotn˘ch. Jindy jsou tyto obavy také dÛsledkem pfiepokládaného nátlaku ze strany rodiny, aby dívka podstoupila interrupci. Zajímavou skuteãností je, Ïe se dívkám opravdu, pokud si tak usmyslely, dafiilo tûhotenství maskovat a tajit aÏ do pokroãilého stádia. Lenka, 15letá matka, uvedla, Ïe vÏdy mûla nûjaká kila navíc a nosila volné obleãení, takÏe se nikdo nad niãím nepozastavoval. Naopak ostatní dívky byly tak drobné tûlesné konstituce, Ïe na nich byly patrné známky tûhotenství skuteãnû aÏ ke konci druhého trimestru. „Mamce jsem se to bála fiíct, protoÏe mamka mû vÏdycky mûla jako takovou hodnou. Myslela jsem si, Ïe bych jí i tim zklamala nebo to… tak jsem do osm˘ho mûsíce tvrdila, Ïe jsem s nikym nespala. Ve ãtvrt˘m mûsíci mû vzala mamka na gynekologii a zjistila, Ïe jsem tûhotná.“ (Lenka, 18 let, 3let˘ chlapeãek) „Máma to nevûdûla, Ïe jsem tûhotná, já jsem se jí to stydûla fiíct, já jsem se nebála, ale stydûla. Já jsem jí to fiekla 5 minut pfied dvanáctou. Termín na potrat byl v úter˘ a já jsem jí to fiekla v pátek.“ (Bára, 15 let, 6. mûsíc tûhotenství) V na‰em v˘zkumném souboru byly zaznamenány tfii pfiípady, kdy se dívky rozhodly svÛj problém nikomu nesdûlit, jelikoÏ mûly obavu, Ïe je bude okolí pfiemlouvat, aby ‰ly na potrat. Extrémním pfiípadem je 15letá Lucie, která otûhotnûla ve 14 letech na útûku z dûtského domova. Lucie se dá povaÏovat za silnû citovû strádající dítû se sklony k rizikovému chování. KdyÏ zjistila, Ïe je tûhotná, byla ‰Èastná a uvedla, Ïe si miminko velmi pfiála. Polemiky, nakolik je pfiání mít dítû u adolescentních matek vyvoláno romantickou pfiedstavou a prostfied-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 97

Renáta Va‰ková

97

kem vstupu do dospûlého Ïivota bez jakéhokoliv objektivního posouzení reality, budeme rozebírat pozdûji. Po návratu do dûtského domova byl pro vedení instituce potrat jasnou záleÏitostí. Lucie se v‰ak s touto variantou nechtûla smífiit a znovu z ústavu utekla na dobu, kdy bylo je‰tû moÏné interrupci provést. Lucie nyní Ïije se sv˘m synem ve v˘chovném ústavu pro nezletilé matky s dûtmi. „Oni mi fiíkali, Ïe aÈ máma podepí‰e papír, Ïe záleÏí na mnû, ale Ïe bych to mûla udûlat, to mi fiíkala psycholoÏka, Ïe to bude pro mû lep‰í, Ïe si dodûlám ‰kolu, a Ïe budu mít je‰tû hodnû dûtí, pak dûlali v‰elijak˘ vy‰etfiení, pak jestli jsem si to nerozmyslela, no a uÏ zb˘valy jenom tfii dny, furt do mnû huãeli, ale já jsem to nechtûla dát pryã, mû to uÏ lezlo na nervy, jak na mû pofiád tlaãili dej to pryã, dej to pryã. Tak jsem odtamtud utekla zase, pak jsem se tam vrátila asi za t˘den, a to uÏ jsem to nemohla dát pryã.“ (Lucie, 15 let, 7denní chlapeãek) Jak jiÏ bylo zmínûno, blízké okolí mnohdy rozezná jin˘ stav dívky dfiíve, neÏ dívka samotná. âast˘mi pfiípady jsou i zji‰tûní tûhotenství u lékafie, za kter˘m jde dívka s jin˘mi problémy, neÏ je gravidita. Sedmnáctileté Svatce, která pravidelnû uÏívala drogu a domnívala se, Ïe vynechání menstruace je její pfiíãinou, bylo zji‰tûno tûhotenství pfii preventivní 17leté prohlídce. Patnáctiletá Erika zjistila, Ïe je gravidní, aÏ v 5. mûsíci tûhotenství, kdy ‰la k lékafii s bolestí hlavy a opakovan˘mi závratûmi. Pfii pohmatu bfiicha zjistil lékafi abnormalitu a následnû ultrazvukem diagnostikoval graviditu. Tûhotenství ‰estnáctileté Petry bylo zji‰tûno v souvislosti s lékafiskou prohlídkou iniciovanou v prÛbûhu vy‰etfiování sexuálního zneuÏívání Petry nevlastním otcem. Pozdní zji‰tûní tûhotenství s sebou pfiiná‰í jak psychickou zátûÏ, tak, a to pfiedev‰ím, zdravotní rizika pro matku i její plod. Prenatální péãe je ãasto oddalována nebo je nedostateãná. ZároveÀ je velmi pravdûpodobné, Ïe dívka nezmûní svÛj pfiípadn˘ rizikov˘ Ïivotní styl a dále bude konzumovat napfi. alkohol nebo drogy. Dívka mÛÏe zjistit své tûhotenství relativnû brzy, ale z dÛvodÛ utajení pfied rodiãi nav‰tûvuje pravidelné prohlídky pouze sporadicky. Lékafiská péãe je dívce zaruãena vût‰inou po tom, co jí tûhotenství zjistí lékafi. Tfii ãtvrtiny dívek (N=44) z na‰í studie zjistily svou graviditu v prvním trimestru tûhotenství. V druhém trimestru pfii‰lo na své tûhotenství 22,5 % dívek (N=13), z nichÏ tfiem byla diagnostikována gravidita aÏ v poslední fázi druhého trimestru, tj. v 6. mûsíci tûhotenství. Pouze jedna dívka nav‰tívila lékafie s podezfiením na graviditu aÏ ve tfietím trimestru. Dívce se na‰tûstí i pfies zanedbání prenatální lékafiské péãe narodil zdrav˘ chlapec. Dal‰ím pfiípadem, kdy dívka zaãne fie‰it své tûhotenství aÏ po 12t˘denní lhÛtû, je neznalost moÏností, které se jí nask˘tají, a celkovû ‰patné povûdomí

Zlom-final

98

2.2.2006

13:06

Stránka 98


o pravidlech v˘konu umûlého pfieru‰ení tûhotenství. Tato neznalost souvisí se strachem a nedÛvûrou ve zdravotnická zafiízení. ·estnáctiletá Denisa zjistila po vynechání menstruace pomocí tûhotenského testu, Ïe je tûhotná. Dûsila ji v‰ak pfiedstava, Ïe se o jejím stavu dozví matka. Denisa, která pom˘‰lela na pûveckou kariéru, by si nejradûji nechala dítû vzít, ale nikdo jí nebyl schopen zodpovûdût otázky, zda lze provést interrupci bez souhlasu a vûdomí rodiãÛ. „A já jsem se hroznû bála gynekologÛ navíc, já nevím proã. Ne a teì jsem nevûdûla, jako co mû tam ãeká a jestli se mÛÏu rozhodnout sama prostû o tom potratu nebo jestli to musím fiíct doma. A kaÏdej mi fiíkal nûco jiného…“ (Denisa, 16 let, 9. mûsíc tûhotenství) Prozatím byly diskutovány pouze pfiípady, kdy bylo tûhotenství oficiálnû potvrzeno, aÏ kdyÏ nebylo moÏné provést interrupci. Varianta potratu v‰ak nepfiipadá v úvahu, i kdyÏ se zjistí tûhotenství vãas, a to v pfiípadû ohroÏení zdraví matky. U dotazovan˘ch dívek byly zaznamenány ãtyfii pfiípady, kdy dívka znovu otûhotnûla bezprostfiednû (do pÛl roku) po provedení interrupce ãi po samovolném potratu. Znovu umûle pfieru‰it tûhotenství by znamenalo vysoké zdravotní riziko.

3.2. MoÏnost volby dítû/interrupce/adopce P¤ÁNÍ MÍT DÍTù PfiestoÏe jsou nezletilé matky vnímány jako Ïeny, které se vzpírají spoleãensk˘m normám, vût‰ina z nich bere své matefiství jako Ïivotní v˘zvu. Role matky se pro nû stala tou nejdÛleÏitûj‰í rolí v Ïivotû. Setkáváme se tak s fenoménem, kdy si nezletilá dívka v˘slovnû pfieje mít dûÈátko a své tûhotenství nevnímá v˘luãnû jako ne‰Èastnou událost. S nûkter˘mi faktory ovlivÀujícími pfiání mít dítû v tak raném vûku jsme se setkali jiÏ v teoretickém úvodu, viz kapitola 3. RÛzné motivy vedoucí u -náctilet˘ch dívek k pfiání stát se matkou byly zaznamenány i v na‰ich pfiípadov˘ch studiích a jsou souhrnnû prezentovány schématem 2. V souvislosti s touhou mladé dívky po vlastním dítûti a rodinû je nutné konstatovat, Ïe vût‰ina z nich pfiímo zakládání rodiny neplánuje, a nejde tedy o chtûn˘, rozmy‰len˘ a uváÏen˘ krok. Dívky, které uvedly, Ïe si pfiály mít dítû, se totiÏ zpravidla aktivnû nesnaÏily otûhotnût. Tyto dívky jen nepokládaly prevenci proti otûhotnûní za dÛleÏitou a jejich kontracepãní chování bylo ovlivnûno postojem, kter˘ nepokládá tûhotenství a matefiství za závaÏnou Ïivotní pfiekáÏku. Dívky jsou tedy, pokud taková situace nastane, ochotné své matefiství akceptovat. S plánovan˘m poãetím, kdy dívka cílenû vysadila hormonální antikoncepci, aby otûhotnûla, jsme se setkali pouze u tfií pfiípadÛ jiÏ star‰ích dívek, osmnáctileté Hany, devatenáctileté Stáni a stejnû staré Jany.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 99

Renáta Va‰ková

99

Pfiání mít dítû bylo zji‰tûno pfiedev‰ím u dívek ze silnû dysfunkãních, vût‰inou rozvrácen˘ch rodin, kde byla objektivnû zanedbávána rodiãovská péãe a kde dívky alespoÀ ãást Ïivota strávily v ústavních zafiízeních. Citová deprivace vze‰lá z nezájmu rodiãÛ je pfiíãinou zv˘‰ené potfieby dívek vlastnit alespoÀ nûjak˘ objekt lásky. ·estnáctiletá Markéta se po smrti obou rodiãÛ dostala do péãe nevlastní sestry, se kterou nevycházela. Bûhem rozhovoru uvedla, Ïe si ji sestra stejnû vzala k sobû jen pro peníze a nikdy ji nemûla ráda. Markéta kvÛli problematickému chování a ãast˘m útûkÛm z domova skonãila v diagnostickém ústavu, kde také byla zji‰tûna její gravidita. T: „No a tys tfieba vÛbec neuvaÏovala o interrupci?“ R: „Ne. Napadlo mû to, ale nechtûla jsem to. ProtoÏe kdyÏ uÏ mû ségra nechce, tak budu alespoÀ s nûk˘m.“ (Markéta, 16 let, 4. mûsíc tûhotenství) U sledované skupiny se dále vyskytuje naléhavá potfieba b˘t pro nûkoho dÛleÏitou a dokázat tak sobû i ostatním, Ïe jsou schopné úspû‰nû ãelit v˘zvám. „Já prostû, kdyÏ uÏ se to stalo, tak se chci o to dítû postarat. V tom mi nikdo nezabrání.“ (Romana, 17 let, dítû 1 mûsíc. Fyzicky i psychicky t˘rána vlastní matkou a nevlastním otcem. Vlastní otec, se kter˘m mûla hezk˘ vztah, zemfiel. Romana nyní Ïije i se sv˘m dítûtem v azylovém domû.) âasto si dívky, u kter˘ch jsou silnû naru‰eny citové vazby, i po neplánovaném otûhotnûní doslova vysní idylick˘ rodinn˘ Ïivot s partnerem a dítûtem. Mnohdy ale pod vlivem romantick˘ch pfiedstav o rodinném Ïivotû zÛstávají s partnery, ktefií uÏívají drogy, alkohol, mají agresivní sklony a partnerku pouze vyuÏívají. Dívky se brání napodobovat rozvrácené partnerské vztahy sv˘ch rodiãÛ a rády by zajistily svému potomkovi Ïivot v úplné rodinû i za cenu vlastních útrap. JiÏ zmiÀovaná Lucka, která otûhotnûla ve 14 letech, na dotaz, co se jí honilo hlavou, kdyÏ zjistila své tûhotenství, odpovûdûla: „Nic, já jsem chtûla miminko.“ Vzhledem k tomu, Ïe byla na útûku z v˘chovného ústavu, zcela bez finanãních prostfiedkÛ a partnerovi hrozilo trestní stíhání za zneuÏití nezletilé, jde o naprostou neschopnost objektivnû posoudit dopady svého tûhotenství na Ïivot svÛj i dítûte. Kromû citovû deprivovan˘ch dûtí se objevuje pfiání mít dítû u dívek, v jejichÏ rodinách je silnû ztotoÏÀována role Ïeny s rolí matky. S tímto jevem se setkáváme pfiedev‰ím v romsk˘ch rodinách, kde je Ïena ãasto urãena pouze k plození dûtí a pfievaÏuje stereotypní názor, Ïe „Romka je jako strom a rodí kaÏd˘ rok“. S matefiskou rolí se identifikují jiÏ malé holãiãky, které se starají o své mlad‰í sourozence a pfiebírají za nû ve‰kerou zodpovûdnost.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 100

100 Rozhodovací procesy -náctilet˘ch tûhotn˘ch dívek vedoucí k volbû ãasného rodiãovství

Socializace do matefiské role byla patrná i u ostatních dívek Ïijících vût‰inou v neúplné rodinû osamûlé matky s nûkolika sourozenci. Matka samoÏivitelka, která je nucena finanãnû rodinu zajistit, deleguje fiadu povinností na nejstar‰í dívku v rodinû, která ãasto pfiebírá zodpovûdnost za chod celé domácnosti a mnohdy i péãi o sourozence. Stát se rodiãem je rovnûÏ jednou z cest jak revoltovat proti autoritû, zpravidla pak proti sv˘m rodiãÛm. Lenka otûhotnûla jiÏ jednou pfied tím, neÏ se jí v 17 letech narodil chlapec. Matka Lenky v‰ak s prvním tûhotenstvím nesouhlasila a ze své pozice zdravotní sestry jí zafiídila a nátlakem donutila jít na potrat. Lenka celou situaci ‰patnû psychicky sná‰ela, pfiiãemÏ nejv˘znamnûj‰ím zdrojem psychick˘ch problémÛ byl negativní vztah matky vÛãi jejímu pfiíteli. Lenka se ve sv˘ch 16 letech po dohodû s partnerem tedy rozhodla, Ïe znovu otûhotní, jelikoÏ byla pfiesvûdãena, Ïe to je jedin˘ zpÛsob, jak pfiinutit matku, aby akceptovala její partnerství se star‰ím muÏem jiné národnosti. Otûhotnûla tedy znovu v pÛlroãní ochranné lhÛtû, kdy nelze znovu opakovat interrupci. Tûhotenství a následnû matefiství bylo klasick˘m pfiíkladem revolty vÛãi nepfiimûfienû autoritativnímu chování matky a snahou o potvrzení partnerského vztahu. Základní princip dal‰ího motivu, kdy si -náctiletá dívka pfieje mít dítû, nalézáme v jiÏ zmínûné „Uncertainty reduction theory“. Edukaãní ambice a profesní aspirace nejsou vût‰inou u nezletil˘ch matek pfiíli‰ vysoké. Jak ale prokazují ãetné v˘zkumy, tûhotenství samotné není hlavní pfiíãinou niÏ‰ího prÛmûrného dosaÏeného vzdûlání -náctilet˘ch matek. ·kolní neúspûchy a selhání se objevují u této cílové skupiny jiÏ mnohem dfiíve. „Já jsem vûdûla, Ïe to neudûlám. Prostû podle známek, podle toho, Ïe mû to nebavilo… No. Já jsem vûdûla, Ïe prostû nechci dodûlat ‰kolu a potfiebovala jsem vlastnû nûjakej dÛvod.“ (Hana, 18 let, holãiãka 1 mûsíc) Nezájem o uãivo a ‰kolní povinnosti, neschopnost dostát pravidlÛm a dodrÏovat urãit˘ fiád vedoucí ke kázeÀsk˘m problémÛm a lhostejnosti vÛãi sebevzdûlávání se objevovaly jako typické atributy chování námi ‰etfieného souboru. Matefiství je pro takové dívky vhodn˘m argumentem pro únik ze vzdûlávacího systému. Dívka tak novû nabytou rolí matky ospravedlÀuje sobû i svému okolí vlastní selhání ve vzdûlávacím procesu. „V‰ichni se ve mû vidûli, Ïe pÛjdu támhle studovat, támhle pracovat, a Ïe pojedu do Ameriky, ale nikdo se mû neptal na mÛj názor, jestli to chci nebo ne. A já to nechci.“ (Linda, 18 let, 3. mûsíc tûhotenství)

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 101

Renáta Va‰ková

101

Dívky, které si nedokáÏí pfiedstavit, Ïe by jejich identita byla zaloÏena na dosaÏeném vzdûlání a urãitém postavení v zamûstnání, volí jako svou Ïivotní náplÀ v˘chovu dítûte6. Podstatnou se stává realizace v roli matky a alternativní varianty jsou vnímány jako tabu. „Ale já bych to nedala pryã. Stejnû jsem si fiíkala, co bych dûlala. Prostû jsem chtûla miminko. Mûla jsem si s ãím hrát. O co se starat.“ (Bára, 19 let, 3let˘ chlapec) Náctileté matky ãasto nemají dostateãné sebevûdomí a kognitivní pfiipravenost pro uplatnûní se na trhu práce. Subjektivní i objektivní nedostatek Ïivotních ‰ancí zpÛsoben˘ pfieváÏnû vyrÛstáním v dysfunkãní rodinû, která není schopna pfiedat dítûti hodnoty související s v˘znamem práce v Ïivotû ãlovûka, je základním motivem pro rozhodnutí dívky zaloÏit vlastní rodinu, prostfiednictvím které je moÏné se realizovat. ODMÍTAV¯ POSTOJ K INTERRUPCÍM V souãasné dobû pfiipadá v âeské republice na 100 narozen˘ch dûtí Ïenám ve vûku 15–19 let 71 umûl˘ch pfieru‰ení tûhotenství Ïenám stejné vûkové skupiny. Nejednou uãiní -náctiletá dívka rozhodnutí si dítû ponechat pouze pod vlivem svého definitivního postoje vÛãi interrupcím. Striktní odmítnutí interrupce jako rizikového zákroku s moÏností po‰kození fyzického i psychického zdraví bylo uvádûno u 24 dívek, tj. u více neÏ 40 % sledovaného v˘zkumného souboru. Zb˘vající dívky (34) by byly ochotné na potrat pfiistoupit, kdyby se v˘raznû zhor‰ily stávající podmínky pro v˘chovu dítûte. Kazuistiky ukazují pût hlavních dÛvodÛ vedoucích k zásadnímu odmítání interrupcí. • NáboÏenské dÛvody • Interrupce je povaÏována za zabití i bez náboÏenského pfiesvûdãení • Strach ze zdravotních rizik – neplodnost • Strach z fyzické i psychické bolesti • Pozitivní emocionální nápor ¤ada dívek povaÏuje interrupci za morálnû nepfiijatelnou vûc. Nûkteré z nich dokonce projevily po zváÏení v‰ech okolností velmi vyspûlou rozumovou argu6

Vliv aspirací ve vzdûlávání byl zaznamenán jako signifikantní i v nûkolika star‰ích studiích. Napfiíklad Hanson (1987) zjistil, Ïe aspirace ve vzdûlávání a dobr˘ ‰kolní prospûch a chování jsou do jisté míry ochrann˘mi faktory proti neplánovanému rodiãovství. Landry (1986) zase podot˘ká, Ïe tûhotné dívky, které se rozhodly dítû donosit, mûly prÛmûrnû niÏ‰í vzdûlání neÏ ty dívky, které volily UPT. Rozhodnutí pro interrupci bylo také ãastûj‰í u dívek majících více ‰kolních plánÛ do budoucnosti.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 102


mentaci, kdy je pro nû umûlé pfieru‰ení tûhotenství morálnû pfiijatelné. Vût‰inou v‰ak odmítnutí interrupce pramenilo ze strachu o po‰kození reprodukãních orgánÛ a obav z následné neplodnosti. Osmnáctiletá Linda uvedla, Ïe by na interrupci ne‰la, ani kdyby otûhotnûla o dva roky dfiíve. „JenÏe já bych na potrat v Ïivotû ne‰la, ani kdybych teì ãekala dvojãata, tak já nejdu. Já jsem nûjak proti tomu. Mnû to pfiijde jako zabít ãlovûka a tak. Byla jsem hodnû ne‰Èastná z toho, ale ne.“ (Lenka, 18 let, 3let˘ chlapeãek) „Nenechám si to vzít, protoÏe pak nechci mít pocit a celej Ïivot Ïít s tím, Ïe pak nemÛÏu mít dítû.“ (Linda, 18 let, 3. mûsíc tûhotenství) Dívky ãasto nepovaÏují svÛj vûk za handicap pfii v˘chovû dítûte. Pokud je tûhotné dívce zaji‰tûna dostateãná opora ze strany pfiíbuzn˘ch ãi partnera, dívka se snáze rozhoduje, Ïe si dítû ponechá. ·estnáctiletá Jana si po tom, co ji sice opustil partner, ale pomoc jí nabídla matka i babiãka, nepfiipadá, Ïe by byla v extrémní Ïivotní situaci, ve které je nevyhnutelné jít na potrat. „No já jsem vûdûla, Ïe to je taky jedna moÏnost, ale kdyÏ vím, Ïe mi tfieba mamka pomÛÏe, tak Ïe se to dá zvládnout, já nevim, interrupce mi tfieba nevadí, Ïe nejsem nûjaká to, Ïe by to nemûlo bejt, ale jako nechtûla bych to u sebe, protoÏe kdyÏ to není nûjak v krajní nouzi, Ïe bych byla nemocná nûjak váÏnû, nebo to miminko, tak urãitû bych to nechtûla udûlat.“ (Jana, 16 let, 3. mûsíc tûhotenství) Strach z fyzické i psychické bolesti a strach z neznámého je dal‰ím dÛvodem, proã dívky interrupci odmítnou. Nûkdy se samozfiejmû vyskytuje více dÛvodÛ, najednou jako napfiíklad u sedmnáctileté Anny. „Já jsem nevûdûla, co to je. A oni mi fiekli, Ïe poprv˘ mi dají injekci, jenÏe já jsem to pofiád odkládala, potom jsem jednou fiekla, co kdybych ‰la, a ono to uÏ stálo pfies dva tisíce, to uÏ bylo nûkde na 3. mûsíc, a fiekli, Ïe uÏ to je riziko. Îe uÏ bych nemusela mít dûti, mûla jsem strach, a tak jsem si to rad‰i nechala.“ (Anna, 17 let, 8. mûsíc tûhotenství) Uvûdomûní si faktu, Ïe tûhotenství neznamená pouze fyziognomické a hormonální zmûny, které na sobû dívka pozoruje, ale také moÏnost existence nového Ïivota, není pro -náctileté dívky úplnou samozfiejmostí. Dívky si nûkdy plnû uvûdomí, Ïe v nich roste nov˘ Ïivot aÏ poté, kdyÏ ho vidí na vlastní oãi pomocí

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 103

Renáta Va‰ková

103

ultrazvuku. Obãas tento vizuální styk s realitou vyvolá tak silné emoce, Ïe dívka, která byla rozhodnutá podstoupit interrupci, si nakonec dítû ponechá. „No, Ïe pÛjdu na potrat a dodûlám ‰kolu. Pak jsem pfii‰la na gynekologii a kdyÏ mi tam ukázali tou vnitfiní kamerou ten váãek, tak jsem se rozbreãela a fiekla jsem si, Ïe na ten potrat nepÛjdu. Mnû to pfiijde, Ïe ten potrat je vraÏda.“ (Romana, 17 let, dítû 1 mûsíc) Volba si dítû ponechat je nûkdy i paradoxnû v˘sledkem neutû‰ené ekonomické situace dívky, která nedokáÏe sehnat dostateãn˘ obnos penûz na provedení interrupce, kter˘ je v‰ak v porovnání s budoucími náklady na dítû velmi nízk˘ (cca 3 500,– Kã). SILN¯ VLIV PARTNERA Siln˘ pozitivní vliv partnera je dal‰í pfiíãinou, která vede k rozhodnutí tûhotné -náctileté dívky si dítû ponechat. V˘zkum ukázal, Ïe vliv partnera na rozhodnutí tûhotné -náctileté dívky byl stûÏejní v porovnání s vlivem rodiny, vrstevníkÛ ãi ostatních institucí v pfiípadû, Ïe se jednalo o dlouhodobûj‰í relativnû stabilní partnersk˘ vztah. Bûhem rozhovorÛ byly takové tendence zaznamenány, kdyÏ dívky uvádûly, Ïe mûly nejvût‰í strach z toho, jak na tûhotenství zareaguje jejich partner. Graf 7: Vûk partnerÛ -náctilet˘ch dívek pfii jejich otûhotnûní Zdroj: kvalitativní v˘zkum – 58 polostandardizovan˘ch rozhovorÛ s -náctilet˘mi matkami.

„Nejdfiív jsem byla úplnû hotová, kdyÏ jsem ‰la od doktora, a pak jsme ‰li s Tomá‰em do hospody pokecat kvÛli tomu, a tak nûjak to ze mû spadlo, hlavnû kdyÏ jsem potom vûdûla, Ïe Tomá‰ to bere v pohodû. Îe vlastnû jsem mûla nejvût‰í strach, jak to vezme Tomá‰.“ (Katka, 19 let, chlapeãek 1 rok)

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 104


Dal‰í promûnnou hrající klíãovou roli v rozhodovacím procesu a samotném postoji partnera k tûhotenství -náctileté dívky je jeho vûk. Lze usuzovat, Ïe pozitivní vliv partnera na ponechání si dítûte najdeme u star‰ích muÏÛ, u kter˘ch mÛÏeme pfiedpokládat vût‰í sklony k zaloÏení rodiny. Tabulka 1: Vûkov˘ rozdíl partnerÛ v okamÏiku otûhotnûní -náctileté dívky Vûkov˘ rozdíl Mlad‰í partner 0–1 let 2–3 roky 4–5 let 6 a více let Celkem

N 1 14 10 13 14 52

% 1,9 26,9 19,2 25,0 26,9 100,0

Zdroj: kvalitativní v˘zkum – 58 polostandardizovan˘ch rozhovorÛ s -náctilet˘mi matkami.

Realizované ‰etfiení ukazuje, Ïe mezi otci dûtí -náctilet˘ch matek pfievaÏují spí‰e star‰í muÏi7. Pouze 36,5 % otcÛ patfiilo do kategorie -náctilet˘ch a zb˘vajících 63,5 % bylo star‰ích 19 let. Modální vûkovou kategorií byl vûk 20 let. Modální kategorií rozdílu vûku obou partnerÛ byl 1 rok, kam spadalo 11 ‰etfien˘ch pfiípadÛ. Pokud se v‰ak zamûfiíme na strukturu rozdílu vûku partnerÛ, z tabulky 1 je zfiejmé, Ïe u 52 % párÛ ãiní vûkov˘ rozdíl více neÏ 4 roky a celá ãtvrtina párÛ, kde dívka poãala dítû jako -náctiletá, je od sebe vûkovû vzdálen˘ch 6 let a více. Z toho lze usuzovat, Ïe otcové dûtí -náctilet˘ch matek vût‰inou nepatfií do kategorie adolescentních otcÛ. Zamûfiíme-li se na celkovou stabilitu partnerství tûhotn˘ch nezletil˘ch dívek, pfievaÏují ty, které partner v jejich rozhodnutí podpofiil a nabídl dívce svou pomoc. Tuto zku‰enost jsme zaznamenali u 62 % (N=36) respondentek. Otcové vût‰inou nechávají rozhodnutí ohlednû tûhotenství pouze na své partnerce. Role otcÛ je tedy na pozadí problematiky tûhotenství -náctilet˘ch ponûkud ambivalentní. Spoleãností jsou totiÏ muÏi ãasto pokládáni za viníky celé situace. Jsou to ti, ktefií jsou jedin˘mi zodpovûdn˘mi aktéry za jin˘ stav dívky i pfies to, Ïe by mûla b˘t ochrana pfii pohlavním styku a komunikace o kontracepãním chování záleÏitostí obou partnerÛ8. Druhou stranou této ambivalentní role je vytûsnûní otcÛ z rozhodovacího procesu, kdy má partner

7

8

Nûkolik v˘zkumÛ z americké odborné literatury dochází k podobn˘m zji‰tûním, Ïe za rodiãovství -náctilet˘ch matek jsou zodpovûdní hlavnû dospûlí muÏi ve vûku 20 let a více. Polovinû otcÛ dûtí narozen˘ch 15–17let˘m matkám bylo více neÏ 20 let. Vûkov˘ rozdíl 6 let a více mezi otcem dítûte a matkou byl prokázán u jedné pûtiny párÛ (Elo 1999). Tato problematika souvisí s pasivní rolí Ïeny bûhem komunikace o sexuálním Ïivotû a v sexuálním Ïivotû vÛbec. Celospoleãensk˘ trend posunu sexuální aktivity do mlad‰ího vûku je spojen s fyzickou a psychickou nevyzrálostí, která ãasto brání zodpovûdnému vyrovnání se se svou sexualitou.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 105

Renáta Va‰ková

105

jen velmi malé ‰ance rozhodnout o osudu dítûte. Situace je o to vyhrocenûj‰í, pokud je partner podobnû star˘ jako dívka a nedokáÏe si svou roli otce obhájit. Mnohdy se ho tedy na názor nikdo neptá a dívka rozhoduje sama nebo pod vlivem své rodiny. „Já nevím, mûla jsem v tom hroznej zmatek. Já jsem se hroznû bála, Ïe ji Petr nebude chtít, a pak jsem zas nevûdûla, jestli ji budu chtít já, ale nemohla jsem ji dát pryã, prostû to ne‰lo. On fiekl, Ïe to nechává na mnû.“ (Iveta, 18 let, holãiãka 3 mûsíce) Pfiesvûdãivost partnera a prosazení jeho názoru je snaz‰í, pokud je do nûj dívka zamilovaná a je pro ni zásadním zdrojem sociální opory9. Osmnáctiletá matka tfiímûsíãní holãiãky uvedla, Ïe hlavním zdrojem jejího rozhodnutí si dítû ponechat byla láska k partnerovi, kter˘ jí poskytoval urãit˘ druh Ïivotní jistoty. Maximální oporu ve svém partnerovi nalezla i devatenáctiletá Dana, která zpfietrhala ve‰keré kontakty s pÛvodní rodinou, kde byla sexuálnû zneuÏívána otcem, a partner se tedy stal jedinou a nejv˘znamnûj‰í osobou v jejím Ïivotû. „Pofiád fiíká, jsou lidi, ktefií nepracujou, jsou na podpofie a ty dûti uÏivûjí, proã bysme to neuÏivili my. To uÏ jsme se o tom bavili, je‰tû kdyÏ to nebylo, a on fiíkal, Ïe by se mnou nebyl, protoÏe bych zabila jeho dítû.“ (Dana, 19 let, 9. mûsíc tûhotenství) Zesílen˘ tlak na tûhotné -náctileté dívky byl zaznamenán u romsk˘ch muÏÛ, ktefií berou své první dítû do jisté míry materiálnû, jako prestiÏní záleÏitost. Zajímav˘ je poznatek, Ïe rom‰tí otcové si zakládají pfiedev‰ím na ponechání prvního dítûte a brání své partnerce jít na potrat i pfies to, Ïe finanãní a bytové podmínky nebo ostatní okolnosti nejsou pro narození dítûte právû vhodné. Následky pak mohou b˘t tragické. „On nechtûl, abych ‰la na potrat. On Ïe nemá je‰tû svoje dítû, tak chtûl mít první svoje.“ (Marie, 19 let, 3let˘ chlapec, v souãasné dobû tûhotná) Ponûkud netradiãní byla i reakce osmnáctiletého pfiítele romské národnosti patnáctileté Sylvy, která v dobû rozhovoru ãekala dvojãata.

9

Kvantitativnû byla intenzita vlivu partnerÛ a dal‰ích v˘znamn˘ch druh˘ch sledována v australské studii Ann Evans (2001) a Madeline Zavodny (2001).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 106


„A pfiítel zase fiek, Ïe jestli to udûlám, Ïe jestli si je prej dám pryã tak, Ïe prostû se mnou nepromluví, Ïe on …uÏ na to má taky vûk, aby nûco vychovával.“ (Sylva, 15 let, 6. mûsíc tûhotenství) VLIV KULTURNÍCH ROZDÍLÒ A TRADICE Problematika ãasn˘ch tûhotenství vyÏaduje reflexi kulturních diferencí, jelikoÏ hodnota rodiny je vnímána rozdílnû v rÛzn˘ch etnick˘ch skupinách. Stejnû jako se setkáváme v americké odborné literatufie s oddûlenou anal˘zou pro afro-americkou populaci a populaci „bíl˘ch“, je vhodné sledovat v kontextu âR fenomén ãasn˘ch tûhotenství z pohledu romské národnostní men‰iny. Hodnota dítûte v Ïivotû romské populace je obecnû velmi vysoká. Dle v˘‰e uvedeného jsou romské dûti zpravidla vítané, i pfies nevhodné socio-ekonomické zázemí obou partnerÛ. V romské populaci v‰ak není narození dítûte vázáno na zaloÏení nové rodiny jako samostatné jednotky. Pro Romy tak typická velká rodina sestávající se ãasto z párÛ více generací je základem pro vy‰‰í mezigeneraãní solidaritu, charakteristickou vzájemnou v˘pomocí Ïen pfii v˘chovû dítûte. Mladá matka tak nemusí fie‰it problém, zda bude schopna se o dítû postarat, jelikoÏ se mÛÏe spolehnout na pfiítomnost své matky, která se vût‰inou jiÏ stará o jiné dûti v rodinû, aÈ své nebo dûti sv˘ch dûtí10. Z perspektivy socializace jedince se zvy‰uje pravdûpodobnost ãasného tûhotenství dívek dospívajících ve velk˘ch rodinách pln˘ch dûtí. âasné tûhotenství je v romské komunitû vnímáno více jako norma a je víceménû povaÏováno za zcela pfiirozenou vûc v porovnání s majoritní populací, kde je tûhotenství -náctilet˘ch chápáno spí‰e jako deviace. U v‰ech Romek, se kter˘mi byl proveden rozhovor, jsme se setkali s v˘povûìmi, Ïe se „u nich“, u RomÛ, první dítû nikdy „pryã“ nedává. Tolerance interrupcí v romské komunitû je vût‰í v pfiípadû dûtí vy‰‰ích pofiadí. „KdyÏ jsem byla mûsíc a dva t˘dny, takÏe je‰tû jsem mûla ãas, ale máma mnû fiíkala, Ïe mÛÏu jít na interrupci, ale já jsem jí fiekla, Ïe ne. ProtoÏe u nás není zvykem první dítû dávat pryã.“ (Marie, 18 let, 4. mûsíc tûhotenství) „Stalo se, tak co. KdyÏ jsem o tom pfiem˘‰lela, jestli bych to dala pryã, tak první miminko bych nedala nikdy pryã. U nás se fiíká, Ïe kdyÏ se dá první miminko pryã, Ïe byste potom nemusela b˘t znovu tûhotná, a je to takov˘, Ïe první miminko, na nûj byste se mûla tû‰it neÏ ho dávat pryã.“ (Sylva, 15 let, 8. mûsíc tûhotenství) 10

Dokladem vzájemné v˘pomoci v romsk˘ch rodinách je vysvûtlení Jany, která na mÛj dotaz, zda se nebude cítit s dítûtem izolována od sv˘ch vrstevníkÛ, odpovûdûla, Ïe mÛÏe chodit kamkoliv, jelikoÏ její ‰vagrová rovnûÏ kojí, a kdyby mûla dcera hlad, není problém, aby ji v kojení zastoupila.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 107

Renáta Va‰ková

107

MEZIGENERAâNÍ / VRSTEVNICKÉ VZORY V návaznosti na pfiedchozí subkapitolu je nemoÏné vyhnout se problematice mezigeneraãní reprodukce ãasného rodiãovství. Tento jev pfiímo souvisí s v˘‰e uveden˘mi poznatky, av‰ak není vázán pouze na chování romské men‰iny. Rodinné hodnoty a v˘znam matefiství jsou totiÏ ãasto pfiená‰eny z generace na generaci u celé populace. Pokud matka tûhotné -náctileté dívky zaãala svou reprodukci rovnûÏ jako teenager, dívka se s vût‰í pravdûpodobností rozhodne si dítû ponechat neÏ jít na interrupci. Pozitivní postoj k ãasnému rodiãovství u dcer -náctilet˘ch matek byl potvrzen napfiíklad v˘zkumem Jennifer Manlove z roku 1997, která zjistila vy‰‰í riziko stát se rodiãem v mladém vûku u dívek, jejichÏ matky zaãaly svou reprodukci ve velmi mladém vûku11. Tabulka 2: Mezigeneraãní závislost ãasn˘ch tûhotenství vûk matky pfii porodu 1. dítûte 13–19 20–24 25–29 30 a více

(N=58)

%

21 30 5 2

36,2 51,7 8,6 3,4

poãet sourozencÛ, ktefií se stali rodiãi pfied 20. rokem vûku 0 1 2 3 Mezisouãet (poãet respondentek, jejichÏ alespoÀ jeden sourozenec se stal rodiãem pfied 20. rokem vûku)

Celkem

58

100,0

Celkem

(N=58)

%

45 9 3 1 13

77,6 15,5 5,2 1,7 22,4

58

100,0

Zdroj: kvalitativní v˘zkum – 58 polostandardizovan˘ch rozhovorÛ s -náctilet˘mi matkami.

Deskriptivní charakteristiky v‰ech 58 respondentek a jejich matek z na‰eho v˘zkumného souboru odpovídají v˘‰e uveden˘m zji‰tûním, jelikoÏ kaÏdá tfietí dívka pocházela z rodiny, kde mûla matka své první dítû do 20 let. Je zfiejmé, Ïe tento podíl se dot˘ká matek pfiíslu‰ejících k rÛzn˘m kohortám. Pokud v‰ak srovnáme trendy celé populace za minulé tfii dekády, nikde nedosahoval podíl dûtí narozen˘ch matkám do 20 let na celkovém poãtu Ïivû narozen˘ch dûtí hodnot 36 %. Populace -náctilet˘ch tûhotn˘ch dívek se tedy nachází v tomto smûru nad celorepublikov˘m prÛmûrem. I kdyÏ jde pouze o ilustrativní, metodologicky neporovnatelné údaje, v˘‰e zmínûná fakta alespoÀ poukazují na pravdûpodobnou existenci vzájemné mezigeneraãní závislosti ãasn˘ch tûhotenství v âeské republice. 11

Mezigeneraãní dûdiãnost ãasného rodiãovství byla zkoumána i v dal‰ích studiích, napfi. Kahn a Anderson (1992) uvádûjí, Ïe mezigeneraãní reprodukce ãasného rodiãovství není zakódována biologicky, ale pramení z celkového socioekonomického a rodinného kontextu, ve kterém dívky vyrÛstají.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 108


„Jí (matce) se to taky narodilo, brácha se jí narodil nûjak 16, maximálnû 17 jí mohlo bejt. TakÏe to vlastnû máme do rodiny.“ (Marie, 19 let, 3let˘ chlapec, v souãasné dobû tûhotná) T: „Co va‰e mamka, jak na to reagovala, kdyÏ jste pfii‰la s tím, Ïe jste tûhotná?“ R: „No mamka nejdfiív kfiiãela, protoÏe to bylo, tady pfied tim mû varovala pofiád, jenÏe ona mû mûla taky v 18, tak potom to jako pochopila, co jin˘ho jí zb˘valo. (Jana, 23 let, dûti 5 let a 4 roky) Jako zajímavá se jeví skuteãnost, Ïe dcery -náctilet˘ch matek reprodukují jejich chování i v pfiípadû, Ïe si matky po vût‰inu svého Ïivota byly vûdomy urãitého znev˘hodnûní a sociální exkluze zpÛsobené ãasn˘m rodiãovstvím. „Ona (matka) první dítû mûla v 18, takÏe svoje mládí trávila u plotny, protoÏe jenom vafiila, uklízela a starala se o dûti. To byly tfii vûci, kter˘ ona dûlala. Opravdu Ïít zaãala aÏ teì, aÏ odjela pryã (zpívat do Nûmecka). A fiekla, Ïe to je pozdû, aÈ takovou blbost neudûlám, Ïe ona v tom Ïivotû nemûla nic. (Helena, 17 let, 8. mûsíc tûhotenství) Na dotaz, zda pro nû ve vztahu k okolí znamená b˘t -náctiletou matkou nûco v˘jimeãného, jsme zaznamenali protikladné odpovûdi. Zpravidla bylo ale matefiství nezletil˘ch hodnoceno samotn˘mi nezletil˘mi matkami jako vcelku bûÏná událost. Témûfi kaÏdá zná ve svém okolí stejnû staré dívky, které jsou buì tûhotné, nebo mají dítû. Znamená to, Ïe hranice, kde se nachází norma, je u námi sledované populace ponûkud rozvolnûna. Charakteristiku vrstevnické referenãní skupiny je tedy nutné brát jako siln˘ indikátor, kter˘ pfiispívá k mífie akceptování ãasného rodiãovství. „No tak já tam nejsem jediná. U nás v prváku bylo 6 holek tûhotnejch. Ty ‰ly na potrat, já jediná jsem zÛstala a v druháku celá tfiída tûhotná. Uãitelé fiíkali, Ïe nás tady napadla nûjaká epidemie.“ (Bára, 15 let, 6. mûsíc tûhotenství) SILN¯ POZITIVNÍ VLIV RODINY Opora, která se dívce dostane ze strany rodiãÛ v prÛbûhu tûhotenství, je klíãová, pokud jde o celkovou kvalitu Ïivota -náctileté matky a jejího dítûte. Dívky se ãasto tím, Ïe otûhotní, dostávají ve vztahu ke své rodinû do velmi tûsné závislosti. Dospívání je dÛleÏitou Ïivotní etapou, bûhem které se formuje sebevûdomí jedince skrze prezentaci vlastních názorÛ a postojÛ. Tûhotenství mÛÏe cel˘ tento kfiehk˘ proces získávání vlastní identity zvrátit, jelikoÏ se teenager opût

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 109

Renáta Va‰ková

109

musí ve vût‰inû pfiípadÛ spolehnout na názor a rozhodnutí sv˘ch rodiãÛ. Je tedy velmi dÛleÏité, jak se rodina k celému problému postaví a jak˘m zpÛsobem bude intervenovat. Problematika sociální opory -náctilet˘ch matek je velmi ‰iroká. Proto se z dÛvodu povahy této studie zamûfiíme pouze na kazuistiky dívek, u nichÏ byl rodinn˘ vliv jedním z nejdÛleÏitûj‰ích motivÛ pro rozhodnutí dívky si dítû ponechat. Budou zde zmínûny jednak pfiípady dívek podporovan˘ch a pfiesvûdãovan˘ch rodiãi, Ïe jsou schopné a kompetentní se samy o dítû postarat. V tûchto pfiípadech je matefiství dívce prezentováno jako rozumná a dÛstojná volba, se kterou se sice bude tûÏké vyrovnat, ale pomocí rodiny, pfiípadnû pomocí partnera se dívka bude moci plnohodnotnû zhostit role matky. Dále bude pfiedstaven druh˘ typ pfiístupu rodiãÛ k tûhotenství dcer, postaven˘ na autoritativním zacházení, kdy se dívka pouze podvolí rodiãovské direktivû. Nátlak rodiãÛ, aby si dívka dítû ponechala, je pro vût‰inu dívek spí‰e ulehãením, a tudíÏ ho pfiijímají, i kdyÏ si nejsou schopny pfiedstavit sebe samy v roli matky a povinnosti s tím související. Nebezpeãí tohoto pfiístupu spoãívá v nedostateãnû rozvinuté matefiské afiliaci12, jejímÏ extrémním dopadem mÛÏe b˘t zanedbávání povinností vÛãi dítûti a jeho postupné pfienechání do péãe prarodiãe dítûte, kter˘ za jeho narození intervenoval. Îádná z dívek, aã za nû byla na rodiãovské dovolené jejich matka, nepfiiznala, Ïe by dominantní kontrola nad dítûtem byla v rukou prarodiãe. Pfiivlastnûní dítûte byla zaznamenáno pouze v jednom pfiípadû romské dívky Adély, která otûhotnûla v osmnácti letech s partnerem nezdravû závisl˘m na své matce, jeÏ od poãátku nepfiála jejich partnerskému vztahu. Adéla se rozhodla si dítû ponechat, i kdyÏ jediné místo, kde mohli Ïít, byl byt partnerovi matky13. Tchynû si postupnû zaãala dítû pfiivlastÀovat a zaãala ho vychovávat. Adéla uvedla, Ïe kdyÏ necítila Ïádnou podporu pfiítele, o kterém hovofií jako o „maminãákovi“, nedokázala se tch˘ni vzepfiít, jelikoÏ nemûla kam jít. Adéla byla neustále vyhazována z domu a jak uvádí, nemohla pfieci jít s dítûtem na ulici. Nad dítûtem tedy pfievzala absolutní kontrolu tch˘nû. Celková Ïivotní nejistota a podlomené sebevûdomí z neustál˘ch naráÏek ze strany tch˘nû, Ïe o dítû nedokáÏe správnû peãovat, zpÛsobily, Ïe Adéla nebyla schopná za své dítû bojovat. Adéla otûhotnûla podruhé o rok pozdûji tûsnû pfied tím, neÏ ‰el partner za loupeÏné pfiepadení do vûzení. V souãasnosti Ïije se sv˘m druh˘m synem v azylovém domû, kde si prostfiednictvím zpûtn˘ch vazeb ze strany vedení azylového domu ovûfiuje, Ïe je schopná dát dítûti dostateãnou péãi a lásku. âeká na svého pfiítele, aÏ se vrátí z vûzení, a plánuje vymoci první dítû zpût do své péãe. Prvorozen˘ chlapec oslovuje v souãasnosti svou matku pouze kfiestním jménem.

12 13

Matefiská afiliace je chápána jako citové pouto mezi matkou a jejím dítûtem. Adéla vyrÛstala od 3 do 18 let v dûtském domovû.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 110


V pfiípadû na‰eho v˘zkumného vzorku tûhotn˘ch Ïen a matek do 20 let pouze necelá pûtina (10 dívek) vyuÏila nabídku matky, Ïe za ni pÛjde na matefiskou, respektive rodiãovskou dovolenou. Jednalo se pfiedev‰ím o velmi mladé dívky, jejichÏ vûk byl pfii narození dítûte 15–17 let. Pokud máme na zfieteli pouze tuto vûkovou kategorii mlad‰ích adolescentÛ, nastoupil prarodiã na matefiskou dovolenou v pfiípadû kaÏdého tfietího narozeného dítûte matkám ve vûku 15–17 let. Lze tvrdit, Ïe v‰eobecnû bylo dÛvodem zastoupení na rodiãovské dovolené, pokud pomineme velmi mladé dívky do 16 let, které nemají nárok na rodiãovsk˘ pfiíspûvek, dát dívce prostor pro dokonãení ‰koly. DÛleÏit˘m souvisejícím faktorem byl, mezi jin˘mi, také charakter zamûstnání matky nezletilé dívky. Mnohdy byla matka nezamûstnaná nebo pracovala doma a nástup na matefiskou dovolenou pro ni nebyl závaÏnou pfiekáÏkou. JelikoÏ -náctileté tûhotné dívky ãasto nenacházejí oporu v osobû partnera, prvním, na koho se vût‰ina z nich obrací, je jejich rodina, od které oãekávají pomoc jak finanãní, tak emoãní14. Pokud je jim taková podpora pfiislíbena, rozhodování, zda si dítû ponechat nebo jít na interrupci, je v mnohém usnadnûno. Dívka nemusí fie‰it existenciální problémy a mÛÏe poãítat s tím, Ïe její základní potfieby a potfieby dítûte budou pravdûpodobnû naplnûny. Urãitá jistota je v‰ak vykoupena ne vÏdy pfiíjemnou závislostí na rodiãích. Dívka se totiÏ jen stûÏí, pokud zÛstává v pÛvodní rodinû, vydûluje jako samostatná rodinná jednotka a hÛfie získává status dospûlého, za sebe zodpovûdného jedince. I kdyÏ matefiství posouvá dívku jin˘m smûrem a vÛãi partnerovi i vrstevníkÛm se mÛÏe cítit dospûlej‰í, v prostfiedí rodiny, na kterou je vázána, je stále povaÏována za dítû. Matefiství tedy neznamená automaticky vstup do dospûlosti. Povinnost poslechnout rodinu objevujeme i na pozadí problematiky rozhodovacího procesu v pfiípadû tûhotenství -náctilet˘ch. Osmnáctiletá tûhotná Aneta si dítû ponechala na nátlak matky a sestry, které demonstrovaly svou kontrolu nad Anetou a jejím rozhodnutím tím, Ïe jí vyhroÏovaly vyhozením z bytu. Pfies poãáteãní nesouhlas s názorem rodiny se dnes Aneta jiÏ na miminko tû‰í. „No tak vlastnû pak jsem si udûlala ten test, zjistila jsem, Ïe jsem. Byli jsme nûjak rozhádan˘, já jsem si to nechtûla nechat. ProtoÏe hlavnû tady v t˘ dobû to je hroznû drahá záleÏitost. Ale máma to chtûla a ségra taky. Ta fiekla, Ïe pokud si to nenechám, tak pÛjdu z bytu prostû, jo. ¤íkám: ‘Ale já to prostû nechci, chápe‰ to, já nejsem pfiipravená prostû bejt mámou.‘ Teì uÏ tro‰ku jo,

14

Zde je nutné poznamenat, Ïe naprostá vût‰ina dívek pochází z rozvrácen˘ch a dysfunkãních rodin, kde mají rodiãe ãasto problémy sami se sebou, a nejsou tedy schopni podat pomocnou ruku dcefii, která v dobû tûhotenství a rané fáze matefiství pomoc potfiebuje. Nezfiídka se stává, Ïe je situace obrácená a dcera se musí nejen sama vyrovnat se sv˘m tûhotenstvím a matefistvím, ale i fie‰it problémy sv˘ch rodiãÛ.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 111

Renáta Va‰ková

111

uÏ se na to tû‰im, ale zase nevim jako, co mám dûlat, prostû kdyÏ nûco jako. Na‰tûstí mám tfieba mámu, ale bejt sama, tak jako si to nenechám za Ïádnou cenu.“ (Aneta, 18 let, 5. mûsíc tûhotenství) Jiné fie‰ení svého tûhotenství by volila i osmnáctiletá Jana, která tûsnû pfied otûhotnûním získala zamûstnání a mûla perspektivu pravidelného pfiíjmu. Partner Janu po tom, co mu oznámila tûhotenství, opustil. Na nátlak autoritativní matky si dítû nechala. JelikoÏ jde o romskou rodinu, dítû je pozitivnû vnímáno jako pfiírÛstek do rodiny s tím, Ïe se na jeho v˘chovû bude podílet vût‰ina Ïen Ïijících ve spoleãné domácnosti15. Klasick˘m pfiípadem, kdy rodiãe uãinili rozhodnutí za tûhotnou dívku, je pfiípad patnáctileté Eriky. Erika nezjistila své tûhotenství vãas a rodina tedy rozhodovala mezi variantou adopce a variantou dítû si ponechat. Bezmeznou odevzdanost a vÛli podfiídit se názoru rodiãÛ dokresluje v˘Àatek z rozhovoru, kde Erika fiíká: „Ale jak pak vidûli (rodiãe), Ïe se to ve mnû hejbe a takov˘hle vûci, tak jako fiekli, Ïe jako ne, Ïe ne, Ïe mi to nechaj.“ (Erika, 15 let, 6. mûsíc tûhotenství) ÚNIK/ZMùNA ÎIVOTNÍHO STYLU Zmûna Ïivotního stylu, která se stala apriori dÛvodem matefiství, byla jiÏ popisována v pfiípadû matek, které otûhotnûly s cílem vyvázat se ze ‰kolních povinností. Na základû zji‰tûní z proveden˘ch rozhovorÛ se v tomto pfiípadû jednalo o plánovaná rodiãovství. Matefiství jako cesta k lep‰ímu Ïivotu a dÛvod ke zmûnû Ïivotního stylu v‰ak bylo pfiijato i u nûkter˘ch dívek, které otûhotnûly neplánovanû a dítû si pÛvodnû nepfiály. Hlavním motivem pro rozhodnutí si dítû ponechat a vychovávat se stal únik ze Ïivota naplnûného rizikov˘m chováním, kde bylo matefiství pfiíleÏitostí pro nápravu a moÏnost usadit se prostfiednictvím zaloÏení rodiny. Dítû dalo tûmto dívkám pfiíleÏitost se nad sebou zamyslet a zmûnit tak rizikov˘ Ïivotní styl. Explicitnû tento dÛvod pojmenovala osmnáctiletá Aneta, která pochází z dysfunkãní rodiny plné násilí a agresivity. Aneta zaãala ke konci základní ‰koly fetovat. Její pfiítel, se kter˘m ãeká dítû, byl na drogách rovnûÏ závisl˘. Aby mûl peníze na zakoupení drogy pro sebe i Anetu, podílel se na trestné ãinnosti, za kterou se dostal na del‰í dobu ve vûzení. V té dobû zaãala Aneta odvykací kÛru, která byla údajnû úspû‰ná, a v souãasnosti jiÏ drogy nebere. Dítû se stalo dobr˘m dÛvodem proã se závislostí skoncovat. 15

V jedné domácnosti Ïije asi 6 dospûl˘ch Ïen 3 generací. Jana nemá svÛj vlastní pokoj.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 112


„No já nevim, já jsem si zase na jednu stránku fiíkala, kdyÏ budu mít dítû, tak budu zase daleko od drog, budu se vûnovat tomu dítûti.“ (Aneta, 18 let, 5. mûsíc tûhotenství) ZDRAVOTNÍ DÒVODY Zdravotní problémy a pozitivní postoj k dûtem obecnû jsou ãasto koexistujícími faktory pro rozhodnutí -náctileté dívky si pfii neplánovaném tûhotenství dítû ponechat. Hovofiíme zde o situaci, kdy jsou dívky lékafiem v˘slovnû upozornûny na riziko neplodnosti, aÈ jiÏ v souvislosti s gynekologickou ãi jinou chorobou. Dívka si tedy radûji dítû ponechá, neÏ aby do budoucna riskovala, Ïe nebude moci mít dûti. Zdravotní problémy s ledvinami jsou pfiíãinou traumatizujícího záÏitku ze samovolného potratu tehdy sedmnáctileté Katefiiny. S vûdomím, Ïe pro ni bude velmi tûÏké otûhotnût a dítû donosit, se Katefiina podruhé rozhodla pro matefiství i pfiesto, Ïe ji partner pfiestal bûhem tûhotenství podporovat a zaãali se u nûho projevovat násilnické sklony. Katefiina kvÛli dítûti také opustila relativnû stabilní a finanãnû uspokojivé zamûstnání. R: „Já uÏ jsem potratila jednou kdyÏ mnû bylo 17.“ T: „To jste ‰la na miniinterrupci?“ R: „Ne, to bylo samovolnû. Oni fiíkají, Ïe to bylo kvÛli tûm ledvinám. Tak jsem mûla strach, Ïe bych nemusela mít dûti, protoÏe mám jednu vadnou ledvinu a s tou druhou to taky není Ïádn˘ valn˘.“ (Katefiina, 19 let, 4 t˘denní holãiãka) SEBENAPL≈UJÍCÍ SE PROROCTVÍ Jako dal‰í dÛvod, proã se dívka rozhodne stát matkou, si pfiedstavme dobfie znám˘ sociologick˘ fenomén, o kterém se zmiÀuje na konci ãtyfiicát˘ch let minulého století R. K. Merton, a sice fenomén sebenaplÀujícího se proroctví, jeÏ lze parafrázovat asi takto: „Lidé nejednají dle toho, jak˘ svût je, ale jak si ho vykládají. Je-li urãitá situace definovaná jako reálná, stává se reálnou ve sv˘ch dÛsledcích.“ (Merton 2000). Spolu s interakcionistick˘m pojetím teorie deviace tzv. labelling theory lze vyvodit, Ïe dívky jednají na základû vlivu prostfiedí s rÛznû stanoven˘mi kritérii, kdy a kterému jedinci je dána „nálepka“ deviantního chování. Dívka, které je po vût‰inu Ïivota zdÛrazÀováno její rizikové chování a která je povaÏována za bezcharakterní osobu s chováním mimo celospoleãensky uznávané normy, se do tohoto obrazu (proroctví) bude aÈ jiÏ vûdomû ãi nevûdomû stylizovat. V tomto pfiípadû se nejedná pouze o ‰patné chování, ale i o stylizaci napfi. do matefiské role, která je dívce neustále pfiedhazována. Tento jev je charakteristick˘ pro jiÏ diskutovanou romskou populaci.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 113

Renáta Va‰ková

113

„Já mám moc hodnou uãitelku, ta byla ráda, ona mi to uÏ fiíkala pfied rokem, Ïe ani nedochodím ‰kolu a budu tûhotná. Pfiesnû se to stalo.“ (Johana, 15 let, holãiãka 4 dny)

4. Závûr a diskuse V této studii byly pojmenovány hlavní determinanty vlivu na rozhodnutí -náctileté tûhotné dívky si své dítû ponechat. Je v‰ak nutné poznamenat, Ïe závûry zde pfiednesené mají svá urãitá omezení zpÛsobená konstrukcí dotazovaného vzorku populace -náctilet˘ch matek. Téma, kter˘m jsme se zab˘vali, je retrospektivní povahy, coÏ znamená, Ïe dívky musely vzpomínat na okolnosti vedoucí k jejich rozhodování. Mezi dotazovan˘mi se v‰ak nacházely jak dívky, pro které bylo rozhodování ãerstvou záleÏitostí a emoce byly v tomto smûru stále rozjitfieny, tak matky se star‰ími dûtmi, které se jiÏ ve velké mífie vyrovnaly s dÛsledky svého rozhodnutí. Cílem pfiíspûvku nebylo pouze postihnout kauzalitu nûkter˘ch vztahÛ, ale pfiedev‰ím poukázat na variabilitu a propojenost jednotliv˘ch determinant vedoucích k rozhodnutí stát se matkou v adolescentním vûku. Jako zásadní se v celém rozhodovacím procesu jeví okamÏik, kdy zaãne dívka spolu se sv˘m blízk˘m okolím své tûhotenství reflektovat. âtvrtina dotazovan˘ch zjistila ãi si pfiiznala své tûhotenství aÏ po uplynutí prvního trimestru. JelikoÏ adopce nebyla témûfi pro Ïádnou z respondentek pfiijatelnou volbou a vzdát se svého vlastního dítûte ve prospûch jiné rodiny bylo povaÏováno za patologické, ocitá se znaãná ãást (25 %) tûhotn˘ch -náctilet˘ch dívek v situaci, kdy je nutné, aby své matefiství akceptovaly a sÏily se s novou rolí matky. Hlavními dÛvody pro pozdní zji‰tûní tûhotenství byly vûdomá i nevûdomá ignorace nastalé situace ãasto pramenící z neznalosti (dívka se mylnû domnívá, Ïe ve svém vûku a se sv˘mi ãasto sporadick˘mi sexuálními zku‰enostmi otûhotnût nemÛÏe), dále ze strachu z podlomení rodiãovské dÛvûry a v neposlední fiadû také z obav ze stigmatizace ze strany blízkého i ‰ir‰ího okolí. Nepravideln˘ menstruaãní cyklus pfied otûhotnûním mnohdy svázan˘ s rizikov˘m Ïivotním stylem (napfi. uÏívání drog) byl také jedním z v˘znamn˘ch dÛvodÛ, proã dívky nepfiikládaly vynechání menses vût‰í váhu. Dívky, jeÏ se mûly moÏnost skrze umûlé pfieru‰ení tûhotenství vyhnout ãasnému rodiãovství, ale neuãinily tak, byly ve svém rozhodnutí ãasto ovlivnûny pÛvodním rodinn˘m prostfiedím, a to jak pfiímo, tak nepfiímo. Za pfiím˘ vliv objevující se pfieváÏnû u mlad‰ích dívek (15–17 let) povaÏujeme, pokud rodina dívku explicitnû pfiesvûdãovala, aby si dítû ponechala. V nûkolika pfiípadech jsme se setkali s pfiístupem rodiãÛ k tûhotenství dcer postaven˘m na autoritativním zacházení, kdy se dívka pouze podvolila rodiãovské direktivû. Nátlak rodiãÛ, aby si dívka dítû ponechala, byl pro vût‰inu dívek spí‰e ulehãením,

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 114


a tudíÏ ho pfiijímaly, i kdyÏ si nebyly schopny sebe samu v roli matky pfiedstavit. Neschopnost se rozhodnout podle svého uváÏení pak mÛÏe ovlivnit vzájemn˘ vztah -náctileté matky se sv˘m dítûtem a potvrdit její stále pfietrvávající pozici nedospûlého jedince v rámci okruhu v˘znamn˘ch druh˘ch. Naléhání, aby si dívka dítû nechala, bylo zaznamenáno ve vût‰inû pfiípadÛ ze strany matky, nikoli otce. Jako nepfiím˘ vliv se prokázal mezigeneraãní pfienos ran˘ch rodiãovství, kde 36 % respondentek mûlo matku, která své první dítû porodila do 20 let. Silné prorodinné hodnoty a nutnost postarat se o domácnost a sourozence byly dal‰ími nepfiím˘mi faktory ovlivÀující motivaci dívek si dítû ponechat. Vût‰ina dotazovan˘ch dívek nebyla vedena ke vzdûlávání a zázemí pÛvodní rodiny nepfiispívalo k posílení vzdûlávacích ãi kariérních ambic. Tfii ãtvrtiny matek dotazovan˘ch dívek mûly pouze základní vzdûlání nebo byly vyuãeny bez maturity. Nedostateãné sebevûdomí a kognitivní nepfiipravenost pro uplatnûní se na trhu práce vedoucí k subjektivnímu i objektivnímu nedostatku Ïivotních ‰ancí jsou v˘sledkem neschopnosti rodiny pfiedat dítûti hodnoty související s v˘znamem práce v Ïivotû ãlovûka, a tak se dívka realizuje a upevÀuje své sebevûdomí prostfiednictvím zaloÏení rodiny. Pokud ‰lo o stabilní a dlouhodobûj‰í partnersk˘ vztah, byl vliv partnerÛ na rozhodnutí tûhotné dívky zásadní a ve vût‰inû pfiípadÛ i silnûj‰í neÏ vliv pÛvodní rodiny. Zesílen˘ tlak na ponechání si dítûte byl zaznamenán u romsk˘ch otcÛ, a to zejména pokud se jednalo o jejich první dítû. V odborné literatufie jsme se setkali s dÛvody, kdy nezletilá dívka otûhotnûla a rozhodla se ponechat si dítû, jen aby si zachovala vzpomínku na partnera, do kterého byla zamilována a na nûmÏ byla do jisté míry závislá (Crockenburg 1989) nebo kdy vedoucím motivem jednání byla snaha udrÏet si partnera v rámci nestabilního partnerského svazku (Hudson, Ineichen 1991). Ani jedena z tûchto variant se v‰ak v na‰em v˘zkumu neprokázala. Aãkoliv byly osudy v‰ech dotázan˘ch dívek velmi specifické, bylo pfiesto moÏné najít jednotné linky vedoucí k jejich Ïivotnímu rozhodnutí stát se matkou v takové Ïivotní etapû, kterou souãasná spoleãnost povaÏuje sice za pfiíznaãnou pro osobnostní zrání jedince, ale jiÏ ne pro takov˘ úkol, jak˘m je rodiãovství. Vefiejné mínûní a hodnoty spoleãnosti se vyvíjejíí a mûní. Bûhem devadesát˘ch let se ãeské populaci otevfiely moÏnosti seberealizace, které za dob komunistického reÏimu byly tabu. Tento proces vedl k rozrÛznûnosti Ïivotních stylÛ a obecnû vy‰‰í toleranci a rozvolnûní normativních hranic, coÏ se projevilo napfi. vût‰í akceptací osamûlého rodiãovství a souÏití partnerÛ v kohabitaci. ZároveÀ v‰ak dochází k posunu vnímání role mladého ãlovûka. Existuje urãitá pfiedstava, ãemu se má mlad˘ ãlovûk vûnovat, a oãekává se od nûj tedy do jisté míry racionální chování zahrnující vzdûlávání, cestování a budování pozice na pracovním trhu. Pfied rokem 1989 nebylo tûhotenství 18 a 19let˘ch Ïen z dÛvodu omezen˘ch moÏností seberealizace nikterak v˘jimeãné, dnes, jelikoÏ neodpovídá v‰eobec-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Renáta Va‰ková

Stránka 115

115

nému oãekávání o rolích mladého ãlovûka, je vnímáno spí‰e jako podivínství. Zmínûné celospoleãenské hodnotové orientace pak ovlivÀují rozhodnutí mladé tûhotné dívky, jak se sv˘m Ïivotem naloÏí. Mnohé z nich musí bojovat se svou rodinou, se svou ekonomickou závislostí a vyrovnat se se ztrátou opory ze strany pfiítele. DÛleÏité ale je, Ïe ani jedna dívka svého rozhodnutí si dítû ponechat nelitovala a u v˘znamné vût‰iny byla jasnû patrná snaha dokázat okolí, Ïe jsou schopné se o dítû postarat pfiinejmen‰ím stejnû dobfie jako star‰í matky.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 116


Literatura Becker, G. S. 1960. „An Economic Analysis of Fertility.“ Pp. 29–31 in Universities-National Burelu Committee for Economic Research. Demographic and Economic Change in Developed Countries. Princeton: Princeton University Press. Bergman, A. G. 1989 „Informal Support Systems for Pregnant Teens.“ Social Case 70: 523–524. Carvera, N. 1991. „Unwed teenage pregnancy: Family Relationships with the Father of the Baby.“ Families in Society 72: 29–37. Carvera, N. 1994. „Family Change During Unwed Teenage Pregnancy.“ Journal of Youth and Adolescence 23 (1): 119–140. Crockenburg, S., B. Soby. 1989. „Self-esteem and Teenage Pregnancy. In A. Mecca, N. J. Smelser, J. Vasconcellos. The Social Importance of Self-esteem. Berkeley and Los Angeles: University of California Press. Elo, I. T., K. R. Berkowitz, F. F. Furstenberg. 1999. „Adolescent Females: Their Sexual Partners and the Fathers of their Children.“ Journal of Marriage and the Family 61 (1): 74–84. Evans, A. 2001. „The Influence of Significant Others on Australian Teenagers Decisions About Pregnancy Resolution.“ Family Planning Perspectives 33 (5): 224–230. Friedman, D., M. Hechter, S. Kanazawa. 1994. „A Theory of the Value of Children.“ Demography 31 (3): 375–397. Furstenberg, F. F., A. Crawford. 1978. „Family Support: Helping Teenage Mothers to Cope.“ Family Planning Perspectives 10: 322–333. Hanson, S. L., D. E. Myers,. A. L. Ginsberg. 1987. „The Role of Responsibility and Knowledge in Reducing Teenage Out-of-wedlock Childbearing.“ Journal of Marriage and the Family 49: 241-256. Hudson, F., B. Ineichen. 1991. Taking it Lying Down: Sexuality and Teenage Motherhood. London: Macmillian Education LTD. Kahn, J. R., K. E. Anderson. 1992. „Intergenerational Patterns of Teenage Fertility.“ Demography 29 (1): 39–57. Landry, E., J. T. Bertrand, F. Cherry, J. Rice. 1986. „Teen Pregnancy in New Orleans: Factors that Differentiate Teens who Deliver, Abort, and Successfully Contracept.“ Journal of Youth and Adolescence 15: 259–274. Manlove, J. 1997. „Early Motherhood in an Intergenerational Perspective: The Experiences of a British Cohort.“ Journal of Marriage and the Family 59: 263–279. Merton, R. K. 2000. Studie ze sociologické teorie. Praha Sociologické nakladatelství. Moore, K. A.1990. „Facts at glance.“ Pp. 1–9 in Child Trends. Washington, DC.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Renáta Va‰ková

Stránka 117

117

Nagin, D. S., G. Pogarsky, D. P. Farrington. 1997. „Adolescent Mothers and the Criminal Behavior of their Children.“ Law and Society Review 31:137–162. Narring, F., P. A. Michaud, V. Sharma. 1996. „Demographic and Behavioral Factors Associated With Adolescent Pregnancy in Switzerland.“ FPP 28 (5): 232–236. Nath, P. N., J. G. Borkowski, T. L. Whitman, C. J. Schellenbach. 1991. „Understanding Adolescent Parenting: The Dimensions and Functions of Social Support.“ Family Relations 40: 411–420. Pavlík, Z., M. Kuãera (eds.) 2003. Population Development in the Czech Republic 1990–2002. [http://popin.natur.cuni.cz/html2/index.php] Pawlby, S. J., A. Mills, D.Quinton. 1997. „Vulnerable Adolescent Girls: Opposite Sex Relationships.“ Journal of Child Psychology and Psychiatry. In Press. SmithBattle, L. 2000. „The Vulnerabilities of Teenager Mothers: Challenging Prevailing Assumptions.“ Advances in Nursing Science 23 (1): 29–40. Woodward, L. J., D. M. Fergusson. 1999. „Early Conduct Problems and Later Risk of Teenager Pregnancy in Girls.“ Development and Psychopatology 11: 127–141. Zavodny, M. 2001. „The Effect of Partner’s Characteristics on Teenage Pregnancy and Its Resolution.“ Family Planning Perspectives 33 (5): 192–199.

Zlom-final

2.2.2006

118

13:06

Stránka 118

MimomanÏelská plodnost – souãasné trendy v Evropû a v âeské republice

MIMOMANÎELSKÁ PLODNOST – SOUâASNÉ TRENDY V EVROPù A V âESKÉ REPUBLICE1 Petra ·alamounová, Ondfiej N˘vlt 1. Úvod Podle pfiedbûÏn˘ch údajÛ za rok 2004 jiÏ témûfi tfietina narozen˘ch dûtí v âeské republice mûla neprovdanou matku2. Tento podíl by se je‰tû zv˘‰il, kdybychom uvaÏovali jen dûti prvního pofiadí. Pokud matka neÏila v dobû porodu v manÏelství, nemuselo to nutnû znamenat, Ïe Ïila bez otce dítûte. Podíl dûtí narozen˘ch mimo manÏelství roste v naprosté vût‰inû evropsk˘ch zemí a nárÛst b˘vá nejãastûji vysvûtlován roz‰ifiováním nesezdan˘ch svazkÛ (napfi. Leridon 1990, Sobotka 2002, Kiernan 1999a). BohuÏel bûÏnû dostupné statistiky evropsk˘ch zemí neumoÏÀují rozli‰it mezi dûtmi narozen˘mi nesezdan˘m rodiãÛm a tûmi, jejichÏ matka Ïila v dobû porodu sama. V fiadû zemí chybí i údaje o tom, zda dítû bylo otcem uznáno. Munoz-Pérez a Prioux (2000) se zab˘vali tímto problémem ve Francii v generacích narozen˘ch v letech 1965 aÏ 1994. Podíl dûtí, jejichÏ otcové uznali otcovství, v ãase rostl (odhad pro nejmlad‰í skupinu byl, Ïe bude do vûku dospûlosti otcem uznáno pfies devadesát procent dûtí) a stále ãastûji se muÏi k otcovství hlásili je‰tû pfied narozením potomka nebo nejpozdûji v dobû porodu. ProtoÏe ale souãasnû ve sledovaném období rostl v populaci podíl dûtí narozen˘ch mimo manÏelství, celkov˘ poãet dûtí, jejichÏ otec je neznám˘ ãi neuveden˘ v dokumentech, stále roste. Dále bylo v tomto v˘zkumu zji‰tûno, Ïe dfiíve bylo uznání otcovství více spojováno s legitimizací (sÀatkem rodiãÛ) neÏ v devadesát˘ch letech. Kiernan (2004) pro dûti narozené ve Velké Británii v letech 2000–2001 uvádí, Ïe otce mûlo v rodném listû 97 % tûch dûtí, jejichÏ rodiãe Ïili ve faktickém manÏelství, a 63 % tûch, jejichÏ matka Ïila sama. Dûti narozené mimo manÏelství nemûly dlouhou dobu stejná práva jako dûti narozené manÏelÛm. Je‰tû zaãátkem sedmdesát˘ch let dvacátého století nemûly právo dûdit po otci napfi. ve Francii a ·védsku. PrÛkopníkem v této oblasti bylo Norsko, kde bylo dûdické právo pro v‰echny potomky zaruãované od roku 1916 (Kiernan 2004). RovnûÏ práva otcÛ, ktefií nebyli manÏeli matek, se odli‰ují. Otcové nemanÏelsk˘ch dûtí mají vÏdy vyÏivovací povinnost vÛãi sv˘m dûtem, ale ne vÏdy je toto automaticky spojeno s rodiãovsk˘mi právy (ibid). Rodiãovství v neformálních svazcích tak není vÏdy zcela srovnatelné s rodiãi-manÏeli. Otázkou tedy je, zda jsou nesezdané svazky skuteãnou alternativou k manÏelství 1 2

Tato staÈ vznikla za podpory projektu Grantové agentury Akademie vûd âR „Sociální a ekomické charakteristiky mimomanÏelské plodnosti.“ ã. 1QS 700280552 To, zda je dítû manÏelské ãi mimomanÏelské, závisí na rodinném stavu matky v den porodu dítûte. Dal‰í zmûny v jejím rodinném stavu nejsou ãeskou statistikou zji‰Èovány.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 119

Petra ·alamounová, Ondfiej N˘vlt

119

nebo jestli dûti narozené v tûchto svazcích nejsou nûjak˘m zpÛsobem znev˘hodÀovány. ¤ada statí dokládá, Ïe ve faktick˘ch manÏelstvích Ïijí spí‰e lidé s niÏ‰ím vzdûláním a niÏ‰ími pfiíjmy (napfi. Berrington 2001 (Velká Británie); Kiernan 2004 (Velká Británie); Bjornberg 2001 (·védsko); Finnas 1995 (Finsko)). Pokud pár neuzavfie sÀatek, je také v˘raznû vût‰í pravdûpodobnost, Ïe se partnefii rozejdou (napfi. Kiernan 1999b; Popenoe 1987), a to i v pfiípadû, Ïe v domácnosti Ïijí dûti (LeBourdais 2003). V pfiípadû rozchodu navíc na rozdíl od rozvodu mÛÏe b˘t slab‰í partner znev˘hodnûn, protoÏe majetek nabyt˘ bûhem vztahu nemusí b˘t povaÏován za spoleãn˘. Kiernan (1999a) dále dokumentuje na evropsk˘ch datech, Ïe Ïeny Ïijící v neformálním svazku se staly matkami v prÛmûru dfiíve neÏ ty v manÏelství (nejmlad‰í matky byly mezi tûmi, které mûly potomka pfied prvním partnerstvím). NiÏ‰í vûk nevdan˘ch matek dokládají i dal‰í práce, napfi. ve Francii toto zjistili Munoz-Pérez a Prioux (2000). V âeské republice za posledních dvacet let nevznikl Ïádn˘ podrobnûj‰í v˘zkum, kter˘ by se mimomanÏelskou plodností zab˘val. Proto není ani moÏné odpovûdût na otázku, do jaké míry je nárÛst poãtu i podílu dûtí narozen˘ch neprovdané matce moÏné zdÛvodnit plodností lidí v nesezdan˘ch svazcích. Smyslem této studie je shrnout dostupné informace o neprovdan˘ch rodiãkách a dokumentovat, jestli se vdané a nevdané matky v nûkter˘ch charakteristikách odli‰ují, pfiípadnû jestli dochází bûhem posledních 15 let k nûjak˘m zmûnám. První ãást pfiíspûvku je zamûfiena na mezinárodní srovnání. ¤ada odborníkÛ se domnívá, Ïe souãasné zmûny reprodukãního chování probíhající v âeské republice do jisté míry kopírují trendy vyspûlej‰í ãásti Evropy. Srovnání má tedy ukázat, jaká je situace v souãasné dobû v evropsk˘ch zemí a kam se fiadí ná‰ stát. Druhá ãást je zamûfiena konkrétnû na âeskou republiku. Anal˘zy vycházejí pfiedev‰ím z dat prÛbûÏné statistiky, z kter˘ch je moÏné zjistit fiadu informací o neprovdan˘ch matkách, údaje o otcích v‰ak zcela chybí. Dal‰ím pouÏit˘m zdrojem informací jsou sãítání lidu. V tomto pfiípadû nelze odli‰it v‰echny dûti, jejichÏ matka nebyla v dobû porodu provdána, sãítání ale poskytuje zajímavé údaje o faktick˘ch manÏelstvích a neúpln˘ch rodinách. Poslední zdroj informací jsou v˘bûrová ‰etfiení. Otázka na to, zda byl respondent v dobû narození svého dítûte v manÏelství a zda tehdy Ïil s partnerem, byla poloÏena ve v˘zkumu ISSP Rodina a gender role 2002 a v ·etfiení rodiny a reprodukce (Fertility and Family Survey) 1997. Na‰e anal˘zy vycházejí pfiedev‰ím z prvnû jmenovaného, protoÏe zachycuje vût‰í ãást zrealizované plodnosti nejmlad‰ích generací, které jsou nositelem souãasn˘ch zmûn.

2. Evropské srovnání mimomanÏelské plodnosti NárÛst podílu dûtí narozen˘ch mimo manÏelství b˘vá spojován se zmûnami reprodukãního chování, které jsou oznaãovány jako druh˘ demografick˘ pfie-

Zlom-final

120

2.2.2006

13:06

Stránka 120


chod (van de Kaa 1987). Jednotlivé evropské státy se v‰ak velmi odli‰ují jak v podílu narozen˘ch mimo manÏelství, tak i v podílu nevdan˘ch matek, které Ïijí s otcem svého dítûte. V pfiípadû mimomanÏelské plodnosti nelze ani mluvit o postupném ‰ífiení zmûn3, protoÏe v nûkter˘ch státech, kde zaãalo docházet k promûnû demografického chování jiÏ v sedmdesát˘ch letech, zÛstává podíl nemanÏelsky narozen˘ch relativnû nízk˘ a naopak v fiadû zemí b˘valého socialistického bloku, které se sv˘m demografick˘m v˘vojem velmi odli‰ovaly od zbytku Evropy, se stává rození dûtí nevdan˘m Ïenám stále bûÏnûj‰í.

2.1. Evropská data z prÛbûÏné statistiky Je‰tû na zaãátku ‰edesát˘ch let se podíl mimomanÏelsky narozen˘ch dûtí v evropsk˘ch státech pohyboval na velmi nízk˘ch hodnotách. V polovinû zemí bylo ménû neÏ pût dûtí ze sta narozen˘ch svobodné, rozvedené ãi ovdovûlé Ïenû. Jen v devíti zemích byl tento podíl vy‰‰í neÏ 10 %. Patfiily k nim i v˘chodoevropské státy a ani tehdy nebylo moÏné odli‰it nûjaké jasné geografické nebo kulturní regiony, kde by se nemanÏelská plodnost v˘hradnû koncentrovala. V˘jimeãná byla v této dobû plodnost na Islandu, zde se kaÏdé ãtvrté dítû narodilo neprovdané matce. Toto období b˘vá oznaãováno jako zlatá éra rodiny. Od sedmdesát˘ch let zaãalo docházet k postupnému nárÛstu podílÛ dûtí narozen˘ch nevdan˘m Ïenám, nejprve na severu Evropy. Nyní jiÏ je postupné zvy‰ování tohoto ukazatele moÏné pozorovat ve v‰ech státech Evropy. V souãasné dobû jsou hodnoty nemanÏelské plodnosti niÏ‰í neÏ deset procent jen ve tfiech evropsk˘ch zemích – v ¤ecku (jen 4 dûti narozené mimo manÏelství ze sta narozen˘ch), v Itálii a v Chorvatsku (viz graf 1). První dva státy patfiily k oblastem s nejvy‰‰ím podílem dûtí narozen˘ch do manÏelství v Evropû po celé pováleãné období, zatímco v Chorvatsku je patrná spí‰e dlouhodobá stagnace tohoto ukazatele, a proto se ocitlo mezi státy s nejniÏ‰ím podílem mimomanÏelské plodnosti.

3

Tûmito zmûnami je my‰len pfiedev‰ím nárÛst prÛmûrného vûku matky, pokles plodnosti dûtí vy‰‰ího pofiadí, zvy‰ující se vûk pfii vstupu do manÏelství a dal‰í.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 121


121

Graf 1: Podíl dûtí narozen˘ch mimo manÏelství v Evropû v roce 2002

Zdroj: Recent Demographic Development in Europe. Pozn. V‰echny evropské zemû, za které byly dostupná data minimálnû za rok 2000. Francie, Malta, Nûmecko, ¤ecko, Srbsko a âerná Hora – údaje z roku 2001. Itálie, Moldávie, ·panûlsko – údaje z roku 2000.

Nejvy‰‰í podíly dûtí narozen˘ch nevdané matce jsou na severu Evropy. V nûkter˘ch státech pfiesahuje podíl nemanÏelsky narozen˘ch dokonce 50 %, je tedy bûÏnûj‰í, Ïe se dítû narodí do neformálního svazku nebo svobodné matce neÏ manÏelskému páru. Kromû Islandu, kde má mimomanÏelská plodnost nejdlouhodobûj‰í tradici, patfií do této kategorie i Estonsko, ·védsko, Norsko a dále území b˘valého v˘chodního Nûmecka (54 % narozen˘ch dûtí nemûlo provdanou matku). V Dánsku jiÏ od devadesát˘ch let ukazatel nemanÏelské plodnosti neroste, udrÏuje se na hranici okolo 45 %. Za severské státy se fiadí ze zemí západní Evropy Francie a Velká Británie, z v˘chodoevropsk˘ch zemí je mimomanÏelská plodností vût‰í neÏ 40 % v Bulharsku a Slovinsku. Zajímav˘ je relativnû vysok˘ podíl dûtí narozen˘ch neprovdané matce v Irsku (témûfi tfietina porodÛ). Tuto zemi je moÏné zafiadit mezi státy se siln˘m vlivem katolické církve, ve kter˘ch jsou v‰ak zpravidla hodnoty nemanÏelské plodnosti velmi nízké (napfi. Polsko, Itálie). Je tedy patrné, Ïe katolická kultura je jen jedním z faktorÛ, které ovlivÀují chování Ïen v otázce poãetí a následné legitimizaci dítûte. V˘znamn˘ je pfiedev‰ím vliv sociální politiky (napfi. zv˘hodÀování svobodn˘ch matek, uznaná práva partnerÛ v neformálních svazcích a dal‰í), dále i dostupnost rozvodu, roz‰ífienost moderní antikoncepce a v neposlední fiadû urãitá tradice, dûdící se po generace.

Zlom-final

122

2.2.2006

13:06

Stránka 122


2.2. Plodnost nesezdan˘ch párÛ a osamûl˘ch matek – v˘sledek ‰etfiení FFS Pfiedchozí ãást se vûnovala podílu dûtí narozen˘ch mimo manÏelství, ale tyto údaje nevypovídají o tom, nakolik je v jednotliv˘ch spoleãnostech roz‰ífiené rození dûtí nesezdan˘m párÛm a z jaké ãásti je nárÛst zpÛsobován tím, Ïe Ïeny zÛstávají Ïít po narození potomka bez partnera. Otázka, která by tuto strukturu v dobû porodu zji‰Èovala (t˘kalo se narození prvního dítûte), byla poloÏena v mezinárodním v˘zkumu Fertility and Family Survey (FFS). Urãitou nev˘hodou je, Ïe ‰etfiení probíhalo bûhem dlouhého ãasového období (1988–1997). ¤ada zemí pfiedev‰ím z b˘valého socialistického bloku byla v dobû sbûru dat teprve na poãátku demografick˘ch zmûn, a proto nejsou zachyceny nové typy reprodukãního chování. BohuÏel nejsou dostupná Ïádná novûj‰í data t˘kající se nemanÏelské plodnosti, která by umoÏÀovala evropské srovnání. Anal˘za je zamûfiena na vûkové skupiny 25–29 let a 30–34 let4. Jedná se o vûk v dobû ‰etfiení, nikoli pfii narození prvního dítûte. Mezi nejmlad‰ími Ïenami do 25 let zÛstával vysok˘ podíl dívek, které se dosud nestaly matkami. Ty, které porodily v mladém vûku, se sv˘m demografick˘m chováním odli‰ují od majority, a jedná se tedy o specifickou skupinu5. Ve v‰ech zkouman˘ch státech byl právû ve vûkové skupinû 20–24 let nejniÏ‰í podíl dûtí narozen˘ch v manÏelství. Naopak Ïeny 35leté a star‰í pfieváÏnû rodily své první dûti jiÏ pfied del‰í dobou a jejich chování tedy nebylo ovlivnûno souãasn˘mi trendy. Proto nebyla ani jedna z tûchto skupin zafiazena do srovnání. Podíl dûtí narozen˘ch neprovdané matce ve vûkové skupinû 25–29 let se podle ‰etfiení FFS pohyboval mezi 9 % v Belgii a 69 % ve ·védsku. U star‰ích Ïen (30–34 let) bylo rozpûtí podobné – v jejich pfiípadû bylo v dobû porodu prvorozeného potomka vdan˘ch 95 ze 100 obyvatelek Belgie, ve ·védsku byla mimomanÏelská plodnost mlad‰ích a star‰ích kohort totoÏná. Situace v tomto severském království byla ale specifická. V pfiípadû v‰ech ostatních státÛ nepfiekroãil podíl neprovdan˘ch matek 50 % ve vûkové skupinû 25–29 let, respektive 40 % u star‰ích respondentek. RozloÏení státÛ podle toho, zda se dítû narodilo v manÏelství ãi neprovdané matce, se pfieváÏnû shodovalo s v˘‰e popsan˘mi reáln˘mi daty, pfiestoÏe se v tomto pfiípadû jednalo o plodnost dûtí prvního pofiadí. NiÏ‰í podíly dûtí narozen˘ch v manÏelství se vyskytovaly ve skandinávsk˘ch státech, v pobaltsk˘ch protestantsk˘ch zemích, ve Francii, v Rakousku a Nûmecku (v obou ãástech). Ve zkouman˘ch státech jiÏní Evropy, Beneluxu, v Litvû a ve státech stfiední Evropy (s v˘jimkou Rakouska) pfiesahoval podíl prvorozen˘ch dûtí narozen˘ch manÏelskému páru 80 % u Ïen ve vûku 25–29 let. U zkouman˘ch tfiicátnic zÛstávalo rozloÏení velmi podobné, ale podíly dûtí narozen˘ch v manÏelství byly ve v‰ech státech vÏdy vy‰‰í. Nejvût‰í nárÛst podílu nevda4 5

V˘jimkou je Norsko a ·védsko. V jejich pfiípadû se jedná o Ïeny ve vûku 28 a 33 let. V˘jimkou jsou ty státy v˘chodní Evropy, ve kter˘ch probíhal v˘zkum na poãátku devadesát˘ch let. Zde se zrealizovaná plodnost prvního dítûte t˘kala vût‰ího podílu Ïen.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 123


123

n˘ch matek mezi zkouman˘mi vûkov˘mi skupinami se projevil v Norsku, ve Francii a v b˘valém západním Nûmecku (ve v‰ech pfiípadech o více neÏ 10 %). Zjednodu‰enû lze konstatovat, Ïe v tûch státech, kde byla mimomanÏelská plodnost nejroz‰ífienûj‰í (více neÏ 20 % dûtí se ve vûkové skupinû 25–29 let narodilo nevdan˘m matkám), se více neÏ polovina nemanÏelsk˘ch dûtí narodila nesezdan˘m párÛm, nikoli Ïenám Ïijícím bez partnera. Naopak tam, kde se vût‰ina dûtí rodila v manÏelství, byla v pfiípadû, Ïe matka není vdaná, ãastûj‰í varianta, Ïe se jednalo o svobodnou matku v pravém slova smyslu. Od tohoto modelu se na jedné stranû odli‰ovaly státy Beneluxu a ·v˘carsko, ve kter˘ch pfievládaly i mezi dûtmi narozen˘mi nevdané matce ty, co od poãátku Ïily s obûma rodiãi. Naopak v nûmecky mluvících oblastech (b˘valá NDR a NSR, Rakousko) a v Litvû Ïeny v˘raznû ãastûji deklarovaly, Ïe v dobû prvního porodu Ïily samy, neÏ by odpovídalo hodnotám nemanÏelsky narozen˘ch dûtí. Ani v tomto pfiípadû se vybrané generace v˘raznû neodli‰ují. Podíly matek Ïijících v dobû porodu prvního potomka s partnerem ze v‰ech Ïen, které neÏily v dobû porodu v manÏelství, mûly je‰tû v˘raznûj‰í rozpûtí neÏ podíly mimomanÏelsky narozen˘ch dûtí. V Polsku Ïila s partnerem jen zhruba jedna nevdaná matka z deseti. Podobnû nízké hodnoty se t˘kaly i obyvatelek Litvy. Tak tomu bylo u obou kohort. Na druhém konci pomyslného Ïebfiíãku byla v pfiípadû Ïen ve vûku 25–29 let Francie, zde se do faktického manÏelství narodilo pfiibliÏnû devût z deseti prvorozen˘ch potomkÛ nevdan˘ch matek. Obdobnû vysoké hodnoty jako ve Francii byly zji‰tûny je‰tû ve ·védsku a Finsku. Mezi dotázan˘mi ze star‰í vûkové skupiny Ïil takto velk˘ podíl neprovdan˘ch matek ve faktickém manÏelství jen u ·védek. Následovaly obyvatelky Francie, Holandska a Finska, kde Ïivot v neformálním svazku zmínilo sedm respondentek z deseti.

Zlom-final

2.2.2006

124

13:06

Stránka 124


Graf 2: Podíl respondentek, které uvedly, Ïe v dobû narození prvního dítûte Ïily bez partnera, vûková skupina 25–29 let

Zdroj: V˘zkum Fertility and Family Survey. Pozn: ·védsko a Norsko – vûk 28 let.

Graf 2 ukazuje dÛleÏité zji‰tûní, a to kolik Ïen deklarovalo, Ïe v dobû porodu Ïilo bez partnera. V tomto pfiípadû byla zcela specifická situace v b˘valém v˘chodním Nûmecku. Tfietina dotázan˘ch v obou generacích uvedla, Ïe v této dobû Ïila sama (bez partnera). Tûmto hodnotám se pfiibliÏovaly jen odpovûdi ve zbyl˘ch dvou nûmecky mluvících oblastech – v druhé ãásti Nûmecka a v Rakousku. U mlad‰ích kohort pfiesahoval ukazatel 25 %, u star‰í vûkové skupiny byla situace pfiíznivûj‰í. Ve v‰ech sledovan˘ch zemích jsou u tfiicátnic niÏ‰í podíly svobodn˘ch matek v tradiãním smyslu neÏ u mlad‰ích respondentek. To patrnû neznamená zmûnu chování, posun se dá vysvûtlit tím, Ïe mezi star‰ími Ïenami je v˘raznû více tûch, které jiÏ porodily svého prvního potomka, zatímco ãást mlad‰ích je‰tû narození prvního dítûte odkládala, a vzorek je tímto zkreslen. Nejménû je fenomén osamoceného matefiství roz‰ífien na jihu Evropy, v Beneluxu a ve ·v˘carsku. Ve Skandinávii a ve Francii pfies roz‰ífienost faktick˘ch manÏelství Ïila bez otce dítûte více neÏ kaÏdá desátá respondentka. Z v˘zkumu FFS vychází, Ïe nárÛst podílu dûtí narozen˘ch nevdan˘m matkám lze obecnû vysvûtlit rostoucí oblibou Ïivota v neformálních svazcích jen ãásteãnû. Nezanedbatelnou ãást nemanÏelské plodnosti pfiedstavují v nûkter˘ch spoleãnostech svobodné matky v tradiãním slova smyslu.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 125


125

3. V˘voj mimomanÏelské plodnosti v âeské republice âeská republika se v mezinárodním srovnání zafiadila k zemím s relativnû nízk˘mi podíly nemanÏelsky narozen˘ch dûtí. Po témûfi celé období komunistického reÏimu hodnoty oscilovaly okolo pûti procent. Teprve od poloviny osmdesát˘ch let se zaãala úroveÀ nemanÏelské plodnosti pozvolna zvy‰ovat. Pováleãné období se ale i v tomto ohledu odli‰ovalo od pfiedchozích dob. Mezi svûtov˘mi válkami mûlo v ãesk˘ch zemích nevdanou matku více neÏ kaÏdé desáté narozené dítû a v polovinû 19. století se pfied narozením dítûte neprovdalo aÏ 15 Ïen ze sta. Pokles po druhé svûtové válce byl zpÛsoben jak odchodem nûmecké men‰iny, mezi kterou se nemanÏelská plodnost koncentrovala, tak i zv˘‰ením dÛrazu na manÏelství a rodinu. Souãasnû do‰lo ke zmûnû podmínek, kdy mohli vstupovat do manÏelství a zakládat rodiny i mladí lidé bez majetku, protoÏe jim pomoc garantoval stát. Je‰tû koncem osmdesát˘ch let nelegitimizovalo narozeného potomka jen zhruba 10 tisíc matek. S pfiechodem k novému spoleãenskému uspofiádání na poãátku devadesát˘ch let zaãalo docházet k prudkému nárÛstu poãtu i podílu dûtí narozen˘ch mimo manÏelství. V roce 2003 jiÏ témûfi 27 tisíc matek nebylo v dobû porodu provdáno, coÏ bylo témûfi 30 % ze v‰ech Ïen, které v tomto roce rodily.

3.1 V˘zkumy zamûfiené na dûti nevdan˘ch matek v 70. a 80. letech PfiestoÏe rození dûtí mimo manÏelství bylo v 70. i 80. letech minulého století marginální záleÏitostí, vznikly v této dobû dvû longitudinální ‰etfiení zamûfiené na tuto problematiku. První v˘zkum probûhl v Praze v roce 1970 a data byla sesbírána za témûfi v‰echny narozené nevdané matce (94 %) bûhem roku v hlavním mûstû (Dunovsk˘, Kuãera, Zelenková 1974; Dunovsk˘, Zelenková 1977). Dûti byly postupnû sledovány v nûkolika fázích aÏ do vûku tfií let. Bûhem této doby se témûfi 30 % matek provdalo za biologického otce potomka a dal‰ích 16 % s ním Ïilo bez sÀatku (u ãásti z nich sÀatku bránily objektivní pfiíãiny – napfi. Ïenat˘ otec). Více neÏ tfietina z nich zÛstávala s dítûtem sama. KaÏdá desátá Ïena si na‰la nového partnera6. V prÛbûhu jednotliv˘ch rozhovorÛ byly zji‰Èovány zmûny a pomûfiovány s kontrolní skupinou (dûti narozené v manÏelství). Na závûr byla u neprovdan˘ch matek potvrzena celkovû hor‰í sociální i ekonomická situace. Obdobnû koncipované ‰etfiení probûhlo o 16 let pozdûji v Brnû (Gbelcová, Koncerová, MoÏn˘ 1990). KdyÏ byl dítûti jeden rok, 77 % svobodn˘ch matek Ïilo bez partnera a jen 16 % bydlelo s otcem dítûte, vût‰ina bez uzavfiení manÏelství. U Ïen, které jiÏ pfied narozením dítûte manÏelstvím pro‰ly, byla situace pfiíznivûj‰í, témûfi tfietina Ïila s otcem dítûte. Ale i v jejich pfiípadû vût‰ina zÛstávala 6

Dopoãet do 100 % jsou ostatní kategorie, napfi. dítû Ïilo u prarodiãÛ, bylo dáno k adopci a dal‰í.

Zlom-final

2.2.2006

126

13:06

Stránka 126


sama. V tomto v˘zkumu byla zji‰Èována i „dobrovolnost“ neprovdaného matefiství. Jen 15 % dívek se pro toto fie‰ení pfiedem rozhodlo. Témûfi polovina v dobû porodu je‰tû doufala ve sÀatek s otcem dítûte. U zbyl˘ch Ïen byla situace dÛsledkem pozdního zji‰tûní tûhotenství, a tak nepfiicházela v úvahu jiná varianta neÏ porod. Z obou v˘zkumÛ tedy vypl˘vá, Ïe i v období pfied rokem 1989 lze ãást porodÛ mimo manÏelství vysvûtlit souÏitím v nesezdan˘ch svazcích, ty byly ãastûj‰í u rozveden˘ch Ïen a u romské men‰iny. Znaãn˘ podíl matek, v brnûnském v˘zkumu to byla dokonce vût‰ina, v‰ak zÛstával s nemanÏelsk˘m dítûtem sám. BohuÏel po roce 1989 neprobûhl Ïádn˘ rozsáhlej‰í v˘zkum t˘kající se nemanÏelské plodnosti, a proto se dá na souãasnou situaci usuzovat pfieváÏnû nepfiímo, na základû fiady demografick˘ch ukazatelÛ, v˘sledkÛ sãítání lidu a z nûkter˘ch v˘zkumÛ, kde byl zji‰Èován stav pfii narození, dal‰í zmûny ale nebylo moÏné pozorovat.

4. Podrobnûj‰í ukazatele mimomanÏelské plodnosti v âeské republice v souãasnosti 4.1. Ukazatele mimomanÏelské plodnosti z dat prÛbûÏné statistiky Poslední uvefiejnûné údaje o kaÏdoroãních demografick˘ch událostech jsou za rok 2003. Na celkovém zvy‰ování mimomanÏelské plodnosti se podílejí zejména svobodné Ïeny, ze v‰ech porodÛ se 22 % t˘kalo právû jich. Tento podíl je ãtyfinásobn˘ oproti zaãátku devadesát˘ch let. Rozvedené a ovdovûlé Ïeny se na celkové plodnosti podílejí v˘raznû ménû. Jen ‰est procent narozen˘ch dûtí mûlo matku, která jiÏ pfiedtím Ïila v manÏelství. Tabulka 1: Struktura narozen˘ch dûtí jednotliv˘ch pofiadí podle rodinného stavu matky v roce 2003 1 2 3 4 celkem

vdaná 64,6 81,2 72,8 63,5 71,5

svobodná 33,2 11,5 10,2 15,6 22,2

rozv. + ovdov. 2,2 7,4 17,0 20,9 6,4

Zdroj: vlastní v˘poãty podle Pohybu obyvatelstva 2003.

Ze v‰ech dûtí prvního pofiadí mûla svobodnou matku témûfi tfietina z nich. Nejvût‰í podíl dûtí v manÏelství se vyskytoval u druh˘ch dûtí. S rostoucím pofiadím se opût zvy‰oval podíl nemanÏelsky narozen˘ch. To patrnû souviselo s dlouhodobû zaÏit˘m modelem dvoudûtné rodiny. Tfietí dítû (ãi pfiípadnû je‰tû vy‰‰ích

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 127


127

pofiadí) mûly ãastûji Ïeny, které zaãaly Ïít s nov˘m partnerem. PfiibliÏnû 17 % matek tfietího dítûte bylo rozveden˘ch anebo ovdovûl˘ch a zku‰enost s manÏelstvím jiÏ za sebou mûla i kaÏdá pátá matka dítûte ãtvrtého pofiadí. KaÏdá desátá matka tfietího dítûte byla svobodná a v pfiípadû dûtí ãtvrtého pofiadí bylo svobodn˘ch 16 % rodiãek. Prvním pohledem je tedy struktura narozen˘ch dûtí podle jednotliv˘ch pofiadí. Druhou moÏnou variantou je struktura narozen˘ch podle rodinného stavu matky. U svobodn˘ch Ïen pfievládaly porody prvních potomkÛ. Zaãátkem devadesát˘ch let podíl dûtí prvního pofiadí ze v‰ech potomkÛ svobodn˘ch Ïen klesal, od roku 1995 se v‰ak tento podíl stabilnû drÏí okolo 72 %. K Ïádn˘m promûnám nedochází ani u dûtí vy‰‰ích pofiadí. Zhruba dvû dûti z deseti narozen˘ch svobodné matce jsou druhého pofiadí. Rozvedené a ovdovûlé Ïeny nejãastûji rodily dûti druhého pofiadí, více neÏ 40 % z porodÛ rozveden˘ch ãi ovdovûl˘ch Ïen. Podíl dûtí vy‰‰ích pofiadí tûchto Ïen dlouhodobû pozvolna klesá. ProtoÏe je v souãasné dobû vstup do manÏelství a narození prvního dítûte ménû propojen˘ a rozvod bezdûtn˘ch manÏelství v˘raznû jednodu‰‰í, nabízí se my‰lenka, Ïe bude rÛst podíl dûtí prvního pofiadí narozen˘ch Ïenám aÏ po rozvodu. To se ale na datech nepotvrzuje, jen 17 dûtí ze sta narozen˘ch rozvedené a nebo ovdovûlé matce jsou dûti prvního pofiadí, coÏ není oproti devadesát˘m letÛm Ïádn˘ rozdíl. Tabulka 2: Struktura narozen˘ch dûtí podle pofiadí a rodinného stavu matky, 1992, 1995, 1998, 2001, 2003 svobodná 1 2 3 4+ rozvedená/ovdovûlá 1 2 3 4+

1992 78,6 14,1 4,3 3,0 1992 15,7 35,3 30,1 18,9

1995 73,1 17,6 5,1 4,1 1995 16,5 37,1 28,2 18,2

1998 71,6 18,5 5,6 4,3 1998 14,1 41,0 28,2 16,7

2001 71,5 19,1 5,2 4,1 2001 15,6 41,9 28,2 14,3

2003 72,6 19,2 4,7 3,5 2003 16,9 43,1 27,3 12,7

Zdroj: vlastní v˘poãty podle Pohybu obyvatelstva 1992, 1995, 1998, 2001, 2003.

Dal‰ími charakteristikami, které vypovídají o zmûnách plodnosti, jsou ukazatele vûku. Z bûÏnû dostupn˘ch dat bohuÏel nelze oddûlit vûk matky podle rodinného stavu bez ohledu na pofiadí dítûte. To znemoÏÀuje podrobné srovnání jednotliv˘ch kategorií mezi sebou. U svobodn˘ch Ïen pfievládají narození prvního pofiadí a naopak u Ïen rozveden˘ch se v˘znamnû ãastûji jedná o dûti vy‰‰ích

Zlom-final

128

2.2.2006

13:06

Stránka 128


pofiadí. Je‰tû poãátkem devadesát˘ch let byla témûfi polovina svobodn˘ch Ïen, které porodily, mlad‰í neÏ 20 let. Nyní v˘raznû pfievládají star‰í Ïeny, -náctilet˘ch se t˘ká jen 15 % ze v‰ech porodÛ svobodn˘ch Ïen. PrÛmûrn˘ vûk svobodné matky roste v‰ak v˘raznû pomaleji neÏ u Ïen v manÏelství. V roce 2003 byl o nûco málo niÏ‰í neÏ 25 let. PrÛmûrn˘ vûk matky prvního dítûte pfiitom dosahoval hodnoty témûfi 26 let. Je tedy patrné, Ïe svobodné matky jsou v prÛmûru mlad‰í neÏ ty, co uzavfiely sÀatek. U rozveden˘ch a ovdovûl˘ch Ïen roste prÛmûrn˘ vûk zhruba stejnou rychlostí jako u nikdy vdan˘ch matek, na souãasn˘ch 32,4 let. Stále ãastûji ale rodí druhé dítû, zatímco dfiíve bylo vût‰í zastoupení porodÛ tfietích a vy‰‰ího pofiadí. I v pfiípadû mediánu a obou kvartilÛ byl nárÛst v posledních letech nejvût‰í v pfiípadû provdan˘ch Ïen. âtvrtina svobodn˘ch matek byla mlad‰í neÏ 21 let a naopak ãtvrtina byla star‰í neÏ 27 let. Polovina z nich byla star‰í neÏ 23 roky. Je‰tû v polovinû devadesát˘ch let dosahoval dolní kvartil svobodn˘ch matek hodnot okolo 18 let. Medián v této dobû se pohyboval okolo 20 let a jen ãtvrtina matek, které nikdy neuzavfiely sÀatek, byla v této dobû star‰í neÏ 24 let. U rozveden˘ch a ovdovûl˘ch Ïen se logicky nejpomaleji zvy‰uje horní kvartil. âtvrtina z nich je nyní star‰í neÏ 35 let. Graf 3: PrÛmûrn˘ vûk matek podle rodinného stavu, 1989–2003 Zdroj: vlastní v˘poãty podle Pohybu obyvatelstva 1989–2003.

Rodinn˘ stav matky se v˘raznû odli‰uje podle stupnû vzdûlání, kterého do té doby Ïena dosáhla. Ze sta matek, které dokonãily jen základní ‰kolu, jich 65 nebylo v dobû porodu provdáno. Pokud uvaÏujeme jen dítû prvního pofiadí, neuzavfielo sÀatek 77 % Ïen s nejniÏ‰ím stupnûm vzdûlání. Neprovdan˘ch zÛstávalo 44 % prvorodiãek, které absolvovaly stfiední ‰kolu bez maturity, kaÏdá ãtvrtá Ïena s maturitou a jen 14 ze sta matek prvního dítûte, které mûly vysoko‰kolsk˘ diplom. Toto rozloÏení se také od devadesát˘ch let nemûní. U vysoko‰kolaãek je nárÛst nejpomalej‰í, a tak se stále více prohlubují rozdíly mezi nimi a rodiãkami s maturitou.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 129


129

Tabulka 3: Podíl nemanÏelsky narozen˘ch dûtí 1. pofiadí Ïenám podle vzdûlání ze 100 narozen˘ch Ïenám daného vzdûlání, 1992, 1995, 1998, 2001, 2003 základní stfiední bez maturity stfiední s maturitou vysoko‰kolské

1992 42,7 12,5 7,1 6,5

1995 55,5 18,4 10,3 9,1

1998 63,7 24,3 13,0 9,4

2001 71,1 32,9 19,4 12,2

2003 77,4 44,2 25,9 14,3

Zdroj: vlastní v˘poãty podle Pohybu obyvatelstva 1992, 1995, 1998, 2001, 2003.

Pro období komunismu bylo charakteristické, Ïe vût‰ina Ïen a i ty, u kter˘ch se jednalo o neplánované tûhotenství, uzavfiely manÏelství je‰tû pfied porodem. To bylo moÏné dokumentovat na podílu dûtí prvního pofiadí v manÏelství, které se narodily do osmi mûsícÛ po svatbû. V jejich pfiípadû bylo jasné, Ïe k poãetí do‰lo je‰tû pfied sÀatkem. Tento podíl trvale rostl a vrcholu bylo dosaÏeno na konci osmdesát˘ch let, 55 % dûtí bylo poãato pfied svatbou. S nov˘mi podmínkami hodnoty trvale klesají a nyní se tak krátce po svatbû rodí jen tfietina dûtí. Z partnerÛ, ktefií se rozhodnou poãaté dítû legitimizovat sÀatkem, jich ale stále více uzavírá manÏelství tûsnû pfied porodem. âtvrtina párÛ, které poãaly dítû mimo manÏelství, ale je‰tû pfied narozením dítûte se vzaly, mûla svatbu aÏ bûhem posledních pûti mûsícÛ pfied porodem. Dfiíve se lidé, ktefií se rozhodli pro sÀatek, vzali obvykle záhy po zji‰tûní tûhotenství. Bûhem posledních 5 mûsícÛ tûhotenství vstoupilo do manÏelství jen zhruba 15 % tûhotn˘ch matek. Ale i u prvních dûtí v manÏelství, které byly poãaty v manÏelství, dochází ke zmûnám. Stále se prodluÏuje interval mezi uzavfiením sÀatku a narozením prvního dítûte v tomto manÏelství. Podle posledních údajÛ se více neÏ kaÏdé druhé manÏelské dítû prvního pofiadí narodí za dobu del‰í neÏ jeden rok od svatby. Je dÛleÏité si uvûdomit, Ïe první dítû v manÏelství nemusí b˘t první dítû matky. Îena mohla porodit star‰ího sourozence jako svobodná, v jiném manÏelství, nebo po rozvodu ãi ovdovûní. Zmûna ukazatele tedy nemusí nutnû jen znamenat, Ïe lidé Ïijí v prÛmûru déle v bezdûtném manÏelství. MÛÏe to b˘t zapfiíãinûno i tím, Ïe ãást dûtí se narodí pfied sÀatkem a je legitimizována aÏ dodateãnû. BohuÏel publikovaná data nedovolují oddûlit tyto dvû odli‰né situace. Plodnost vdan˘ch a nevdan˘ch matek se odli‰ovala i v meziporodních intervalech mezi sourozenci7. Rodinn˘ stav matky se v tomto pfiípadû vztahuje jen k narozenému dítûti, v dobû narození star‰ího sourozence matka mohla mít jin˘ rodinn˘ stav, svobodná Ïena se mohla pozdûji vdát, naopak vdané Ïeny se mohly pozdûji rozvést. Data jsou tfiídûna jen za Ïeny vdané a nevdané, nelze 7

V‰echny víceãetné porody byly z anal˘zy vyfiazeny.

Zlom-final

130

2.2.2006

13:06

Stránka 130


tedy oddûlit chování nikdy vdan˘ch Ïen od tûch, které jiÏ za sebou zku‰enost s manÏelstvím mají. První zkoumanou variantou je doba uplynuv‰í mezi prvním a druh˘m porodem Ïeny. Meziporodní interval se v˘raznû prodluÏuje jak u Ïen v manÏelství, tak u neprovdan˘ch matek. Mezi nevdan˘mi Ïenami je více Ïen, které porodily druhé dítû záhy po prvním porodu (14 % z tûch, co porodily druhé dítû, mûly jiÏ potomka, kterému byly maximálnû dva roky). Zhruba ãtvrtina dûtí druhého pofiadí se narodila do tfií let od prvního porodu, to platí jak pro Ïeny vdané, tak nevdané. V ostatních pfiípadech nevdané Ïeny odkládaly narození druhého dítûte v˘raznû déle. Za dobu del‰í neÏ pût let od prvního porodu se narodily 4 z 10 druhorozen˘ch dûtí, jejichÏ matka byla vdaná, a pfies polovinu z tûch, jejichÏ matka neÏila v sezdaném svazku. Zhruba kaÏdá pátá nevdaná matka dítûte druhého pofiadí narozeného v roce 2003 rodila prvního potomka pfied více neÏ deseti lety. U Ïen v manÏelství to byla jen kaÏdá desátá. Celkovû lze ale fiíci, Ïe mezi obûma skupinami Ïen dochází ke zmen‰ování rozdílu oproti poãátku devadesát˘ch let. Druhou skupinou jsou dûti tfietího pofiadí, v tomto pfiípadû se vztahuje interval k porodu druhorozeného potomka Ïeny. Tfietí dûti se nerodí tak ãasto jako dûti niÏ‰ího pofiadí. V posledním sledovaném roce se narodilo jen 10 % dûtí tfietího pofiadí. Îeny, které mají více dûtí, jsou tedy specifiãtûj‰í skupina. Chování Ïen mimo manÏelství se za posledních deset let pfiíli‰ nezmûnilo, ãtvrtina Ïen mûla a má tfietí dítû do tfií let od druhého porodu. Dfiíve mûla ãtvrtina Ïen tfietí dítû v dobû, kdy uÏ druhorozen˘ potomek byl star‰í neÏ deset let, nyní odkládalo narození tfietího potomka deset a více let od pfiedchozího porodu 30 % neprovdan˘ch matek. âastûji neÏ u Ïen vdan˘ch se tfietí dítû narodilo do dvou let od druhého porodu – t˘kalo se to 14 dûtí ze sta. Vût‰í podíl vdan˘ch Ïen oproti nim sice odkládal narození tfietího dítûte i na dobu del‰í neÏ tfii roky, celkovû se ale chování vdan˘ch matek stále více pfiipodobÀuje Ïenám neÏijícím v sezdaném svazku. V âeské republice mÛÏeme sledovat obrovské rozdíly mezi jednotliv˘mi regiony. Vysoké podíly nemanÏelsky narozen˘ch se koncentrují na severozápadû âech, na Mostecku a Sokolovsku dokonce dûti narozené nevdan˘m matkám pfievládají. Dal‰í okresy, kde je relativnû vysok˘ podíl neprovdan˘ch matek, jsou na severní Moravû (nejvíce okresy Bruntál, Ostrava-mûsto, Jeseník a Karviná). V této oblasti ale leÏí i okresy s relativnû nízkou úrovní nemanÏelské plodnosti – Fr˘dek-Místek, Vsetín. Úplnû nejménû dûtí mimo manÏelství se narodilo ve Îìáru nad Sázavou – 15 dûtí ze sta. I v ostatních okresech na âeskomoravské vrchovinû v˘raznû dominovaly dûti narozené v manÏelství. Nízká mimomanÏelská plodnost je i na jiÏní Moravû. Toto geografické rozmístûní pfietrvává jiÏ od ukonãení druhé svûtové války. Pfied ní byla vysoká koncentrace tohoto jevu tam, kde pfievládala nûmecká men‰ina. V dne‰ní dobû mohou regionální odli‰nosti souviset i s podílem romského obyvatelstva. V této skupinû byl vÏdy pfiikládán men‰í dÛraz na formální uspofiádání rodiny. Podle Iva MoÏné-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 131


131

ho (2003) je pro regiony s vysok˘mi podíly nemanÏelsky narozen˘ch dûtí pfiíznaãn˘ i vy‰‰í v˘skyt ostatních patologick˘ch jevÛ. Nejvût‰í zmûnou oproti poãátku devadesát˘ch let je situace v Praze a Brnû. Obû nejvût‰í ãeská mûsta patfiila k oblastem s nadprÛmûrn˘mi hodnotami zkoumaného ukazatele. Bûhem poslední dekády zde v‰ak nárÛst nebyl tak v˘znamn˘ a v souãasné dobû je podíl brnûnsk˘ch nevdan˘ch matek zhruba stejn˘ jako prÛmûr celé republiky a v hlavním mûstû jich je je‰tû o nûco málo ménû – kaÏdá ãtvrtá obyvatelka Prahy nebyla v dobû porodu v sezdaném svazku. Zatímco v roce 1989 je‰tû platila úmûra, ãím vût‰í obec, tím více dûtí narozen˘ch mimo manÏelství, nyní se ve mûstech nad 100 tisíc obyvatel rodí ménû nemanÏelsk˘ch dûtí neÏ v obcích, které mají mezi 10 tisíci aÏ 100 tisíci obyvatel.

4.2 SloÏení domácností s dûtmi podle v˘sledkÛ sãítání lidu, domÛ, bytÛ 2001 Ani ze sãítání lidu, domÛ a bytÛ není moÏné zjistit, jak velk˘ podíl nevdan˘ch Ïen ve skuteãnosti Ïije s otcem dítûte. V˘sledek sãítání v‰ak mÛÏe dobfie dokreslovat sloÏení domácností s dûtmi, zejména Ïivot párÛ v nesezdan˘ch svazcích. ProtoÏe dítû nejãastûji zÛstává Ïít s matkou, zkoumáme sloÏení domácností za Ïeny. Analyzujeme jen matky ve vûku 18–34 let, protoÏe vût‰ina tûchto Ïen rodila své dûti aÏ v nov˘ch spoleãensk˘ch podmínkách. V˘hodou sãítání je, Ïe se t˘ká celé populace, nedochází tedy ke zkreslení vinou malého vzorku. BohuÏel ve sãítání je zji‰Èováno trvalé bydli‰tû, nikoli místo, kde jedinec skuteãnû bydlí. V dÛsledku ‰patné bytové politiky se u fiady lidí toto neshoduje, zejména v nejvût‰ích mûstech. Dal‰ím problémem mÛÏe b˘t pfietrvávající oznaãení neformálních vztahÛ termíny druh a druÏka, které mohou b˘t vnímány jako ponûkud pejorativní. V první fiadû jsme se zamûfiili na sloÏení domácností s dûtmi bez ohledu na rodinn˘ stav Ïeny. Neúplné rodiny jsou dÛsledkem nejen svobodného matefiství, ale i rozvodu rodiãÛ. Domácnosti jsme rozdûlili na manÏelské páry, dvojice v nesezdan˘ch svazcích a matky Ïijící bez partnera. Tfietina Ïen s jedním dítûtem Ïila sama, nejvíce jich bylo ve vûkové skupinû 18–19 let, mezi takto star˘mi dívkami pfiiznaly souÏití s partnerem, manÏelem ãi druhem jen ãtyfii z deseti. S rostoucím vûkem rostl podíl Ïen v manÏelství. Jen zhruba kaÏdá dvacátá Ïena ve vûku 18–34 let s jedním potomkem uvedla souÏití s partnerem bez oddacího listu – ãastûji to deklarovaly opût Ïeny v mlad‰ím vûku. Nejvût‰í podíl Ïen Ïijících v neformálních svazcích byl v domácnostech se tfiemi dûtmi. Rodiny se tfiemi dûtmi jsou v ãeské spoleãnosti ménû obvyklé a zejména tehdy, kdyÏ byla Ïena mlad‰í neÏ 25 let. Îeny vychovávající dvû dûti Ïily nejãastûji v manÏelství – pfies 80 % rodin se dvûma dûtmi. Jen tfii Ïeny se dvûma dûtmi ze sta uvedly, Ïe s partnerem Ïijí, ale nejsou manÏelé. 15 % domácností se dvûma dûtmi tvofiily neúplné rodiny. I v pfiípadû matek dvou dûtí bylo mezi mlad‰ími Ïenami více tûch, které byly v ãele neúplné rodiny, a i tûch, které bydlely s druhem.

Zlom-final

2.2.2006

132

13:06

Stránka 132


Tabulka 4: SloÏení domácností s dûtmi podle rodinného uspofiádání a vûku Ïeny, 2001 1 dítû 18–19 20–24 25–29 30–34 18–34

manÏelka 25,2 56,2 63,8 60,3 60,6

nesezdané souÏití 14,2 7,2 4,7 5,1 5,5

sama 60,5 36,6 31,5 34,6 33,9

2 dûti 18–19 20–24 25–29 30–34 18–34

manÏelka 21,0 68,4 82,5 83,3 82,2

nesezdané souÏití 27,8 9,4 3,5 2,7 3,3

sama 51,1 22,2 14,0 14,0 14,5

3 dûti 25–29 30–34 18–34

manÏelka 71,3 78,9 75,9

nesezdané souÏití 12,1 6,5 8,5

sama 16,5 14,6 15,6

Zdroj: vlastní v˘poãty podle Sãítání lidu, domÛ a bytÛ 2001.

Stejnû jako podíly dûtí narozen˘ch mimo manÏelství, je i sloÏení domácností velmi závislé na dokonãeném vzdûlání Ïen. V manÏelství Ïily nejãastûji vysoko‰kolaãky a Ïeny s maturitou se dvûma dûtmi. U Ïen s jedináãkem bylo mezi matkami s maturitou oproti Ïenám s vysoko‰kolsk˘m diplomem více tûch, které Ïily samy nebo nebyly za partnera provdány. Chování mezi Ïenami s nejniÏ‰ím stupnûm vzdûlání se zcela odli‰ovalo od zbyl˘ch tfiech skupin. Jen tfietina Ïen se základním vzdûláním s jedním potomkem Ïila v manÏelství, mezi tûmi se dvûma potomky bydlela s manÏelem pfiibliÏnû kaÏdá druhá. V˘raznû více Ïen se základním vzdûláním s dûtmi tedy Ïilo jak samo, tak ve faktickém manÏelství.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 133


133

Tabulka 5: SloÏení domácností s dûtmi podle rodinného uspofiádání a vzdûlání Ïeny poãet dûtí 1

2

vzdûlání základní vyuãena maturita V·

vdaná 31,0 54,7 62,3 68,8

nesezdané souÏití 12,0 6,4 4,0 2,3

sama 57,0 39,0 33,7 28,9

základní vyuãena maturita V·

56,3 80,0 84,0 84,8

11,6 3,6 1,8 1,0

32,1 16,4 14,2 14,2


Ze sãítání není moÏné zjistit, zda se dítû narodilo v manÏelství ãi nikoliv. Jedinou skupinou, kde je jisté, Ïe matka nebyla v dobû porodu vdaná, jsou svobodné Ïeny. V censu byla sice poloÏena otázka, kolik dûtí se narodilo v posledním manÏelství, a tak by teoreticky mûlo b˘t moÏné oddûlit ty dûti z prvního manÏelství, které se narodily pfied svatbou. Tato data ale nakonec nebylo dovoleno zvefiejÀovat. V pfiípadû nikdy vdan˘ch Ïen jsme se zamûfiili pfiedev‰ím na to, jak velk˘ podíl z nich uvedl, Ïe Ïije s partnerem. Ten nemusel b˘t otcem jejich dûtí. âím více dûtí svobodná Ïena mûla, tím ãastûji deklarovala souÏití s pfiítelem. U Ïen se tfiemi dûtmi jich ménû neÏ polovina neuvedla, Ïe by Ïila s druhem. Nejvíce svobodn˘ch Ïen bez druha bylo mezi matkami jedináãkÛ. Nejmen‰í podíl z nich pfiiznal souÏití v neformálním svazku mezi analyzovan˘mi tfiicátnicemi a náctilet˘mi matkami, v obou dvou pfiípadech Ïila s pfiítelem jen kaÏdá pátá. Vztah druh a druÏka uvedlo 40 % nikdy vdan˘ch Ïen s dvûma potomky, nejménû jich opût bylo mezi dívkami na poãátku zletilosti. Tabulka 6: Podíl svobodn˘ch Ïen, které se oznaãily jako druÏky, podle vûku a poãtu dûtí 18–19 20–24 25–29 30–34

1 dítû 19,1 23,4 23,3 19,7

2 dûti 31,4 40,0 42,9 41,2

3+ dûti – 45,8 56,8 54,4


V pfiípadû deklarování souÏití s partnerem se svobodné Ïeny nijak neodli‰ovaly podle vzdûlání. Zji‰tûny byly ale regionální rozdíly. V regionech na severozápa-

Zlom-final

134

2.2.2006

13:06

Stránka 134


dû âech, pro které jsou pfiíznaãné i vysoké podíly nemanÏelské plodnosti, vût‰í podíl svobodn˘ch Ïen uvedl, Ïe Ïije s partnerem. Nejvíce to bylo v Ústeckém kraji, 29 % matek jednoho potomka a témûfi polovina matek se dvûma dûtmi. Naopak v oblastech, kde se mimomanÏelská plodnost udrÏuje na niÏ‰í hladinû, více svobodn˘ch matek neuvedlo souÏití s druhem v jedné domácnosti. Nejmen‰í podíl svobodn˘ch matek, které se pfiihlásily jako druÏky, byl v Praze. Pokud svobodná Ïena neÏila s partnerem, mûla v˘raznû vût‰í pravdûpodobnost, Ïe domácnost, ve které Ïije, bude mít více ãlenÛ (napfi. rodiãe, prarodiãe, sourozence). Zhruba 18 % svobodn˘ch Ïen s jedním dítûtem ve vûku 20–24 let, které neuvedly souÏití s partnerem, bydlelo jen samo s dítûtem. V pfiípadû stejnû star˘ch Ïen s jedním dítûtem, které se ale oznaãily za druÏky, jich 64 % Ïilo v domácnosti jen s partnerem a potomkem, bez dal‰ích ãlenÛ. S rostoucím vûkem rostl podíl Ïen, které nesdílely domácnost s dal‰ími ãleny kromû nukleární rodiny. I tak byly v˘razné rozdíly mezi Ïenami v nesezdan˘ch svazcích a svobodn˘mi matkami.

4.3. Plodnost nesezdan˘ch párÛ a osamûl˘ch matek v âR – v˘sledky v˘zkumu ISSP 2002 Jak velk˘ podíl matek v ãeské spoleãnosti ve skuteãnosti Ïil v dobû porodu s otcem sv˘ch dûtí, zji‰Èovala v souãasné dobû dvû ‰etfiení. V obou pfiípadech byl zji‰Èován jen stav pfii narození dítûte, tedy jestli nevdaná matka Ïila s partnerem. Není z nich ale moÏné zjistit, jestli se nepfiítomn˘ otec s dítûtem st˘kal, jestli byl uveden v rodném listû, jestli se situace od narození dítûte nûjak vyvinula (napfi. sÀatek rodiãÛ, rozchod) a dal‰í. Prvnímu v˘zkumu (FFS) se vûnujeme podrobnûji v ãásti o mezinárodním srovnání nemanÏelské plodnosti. V âeské republice byl tento v˘zkum proveden v roce 1997, a zachycuje tak relativnû malou ãást mlad˘ch Ïen, které se odli‰ovaly sv˘m chováním od pfiedchozích generací. Druh˘m ‰etfiením, kde byl dotaz na situaci nevdan˘ch Ïen poloÏen, je rovnûÏ mezinárodní v˘zkum ISSP – Rodina, kter˘ probûhl v roce 2002. Tato otázka byla ale jen v ãeské verzi dotazníku, není tedy moÏné celoevropské srovnání. ProtoÏe je tento pfiíspûvek zamûfien pfiedev‰ím na souãasné trendy, vûnujeme se pouze vûkové skupinû 18–35 let. V âeské republice byl proveden nadv˘bûr mezi respondenty ve vûku do 35 let, protoÏe právû jich se souãasné zmûny reprodukãního chování t˘kají pfiedev‰ím. V tomto pfiípadû se anal˘za t˘ká i muÏÛ. U respondentÛ muÏského pohlaví lze samozfiejmû oãekávat urãité podhodnocení, ãást z nich se nemusí o narození dítûte nikdy dovûdût, jiní zase nemusejí b˘t ochotní tuto skuteãnost uvádût ve v˘zkumu, zvlá‰tû pokud se s ním nest˘kají. RespondentÛm byly poloÏeny dvû otázky t˘kající se kaÏdého jejich potomka. První z nich byla na rodinn˘ stav dotázaného v dobû porodu dítûte a druhá, zda v této dobû Ïili s partnerem (part-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 135


135

nerkou). Velkou nev˘hodou je, Ïe v této mladé vûkové skupinû se více neÏ polovina dotázan˘ch dosud nestala rodiãem, a proto jsou poãty mlad˘ch respondenÛ-rodiãÛ malé. âetnosti dûtí narozen˘ch mimo manÏelství jsou ve vzorku velmi nízké a nelze tedy na nich provádût Ïádné sloÏitûj‰í anal˘zy. V manÏelství Ïilo 83 % respondentÛ v dobû narození prvního potomka a devût z deseti rodiãÛ v období porodu druhorozeného dítûte. Na to, zda Ïili s pfiítelem (pfiítelkyní), byli dotázáni v‰ichni respondenti, tedy i ti v manÏelství. Ménû neÏ 1 % Ïenat˘ch ãi vdan˘ch respondentÛ s jedním dítûtem v‰ak ve skuteãnosti Ïilo bez partnera. Celkem kaÏd˘ desát˘ dotázan˘ uvedl, Ïe v dobû narození prvního dítûte neÏil s partnerem, coÏ bylo 57 % ze v‰ech lidí, ktefií nebyli Ïenatí nebo vdané. V dobû porodu druhého potomka jen tfii dotázaní ze sta uvedli, Ïe neÏili s druh˘m rodiãem, pfiibliÏnû jedna tfietina z tûch, co nebyli v dobû porodu v manÏelství. Dále nás zajímalo, jestli existují rozdíly mezi dotázan˘mi podle rÛzn˘ch socio-demografick˘ch charakteristik. ProtoÏe pozorovan˘ch pfiípadÛ bylo v souboru velmi málo, zkoumali jsme jen situaci pfii prvním porodu. Anal˘za byla provádûna zvlá‰È podle rodinného stavu pfii narození prvního dítûte (vdané/Ïenatí a nevdané/neÏenatí) a podle toho, zda jedinec Ïil v dobû narození potomka s partnerem. Jako závislá se projevila pfiedev‰ím promûnná sebezafiazení se do spoleãenské tfiídy. Lidé, ktefií se zafiadili do nízké aÏ niÏ‰í stfiední tfiídy, mûli ãastûji první dítû mimo manÏelství a také ãastûji neÏ respondenti z vy‰‰í spoleãenské tfiídy neÏili s partnerem. Vzhledem k tomu, Ïe v˘zkum se t˘kal i muÏÛ, nelze toto vysvûtlit jen jako dÛsledek Ïivota v neúplné rodinû. Z toho lze vyvodit, Ïe k tomuto zpÛsobu reprodukce inklinují zejména lidé z niÏ‰ích tfiíd. Statisticky v˘znamn˘ vliv na to, Ïe respondent nevstoupil pfied narozením dítûte do manÏelství, mûl i vûk v dobû porodu. V˘raznû více -náctilet˘ch rodiãÛ neÏilo v manÏelství. Rozdíly v tom, zda dotázan˘ ve skuteãnosti s nûk˘m Ïil, nebyly statisticky v˘znamné. Respondentovo reprodukãní chování neovlivÀovala víra (úãast na bohosluÏbách), velikost místa bydli‰tû, vzdûlání (lidé s maturitou a ti bez ní) a pfiekvapivû ani pohlaví. Tabulka 7: Podíl respondentÛ podle rodinného stavu v dobû narození dítûte a podle toho, zda v této dobû Ïili s partnerem

1. dítû 2. dítû

rodinn˘ stav vdaná/Ïenat˘ nevdaná/neÏenat˘ 82,5 17,5 90,3 9,7

Ïil s partnerem/partnerkou absolutní ano ne poãet 89,3 10,7 339 97,1 2,9 178

Zdroj: ISSP Rodina a Gender role 2002, nadv˘bûr osob do 35 let.

Zlom-final

136

2.2.2006

13:06

Stránka 136


ProtoÏe ve v˘zkumu je vût‰í pravdûpodobnost, Ïe lidé budou uvádût skuteãnou situaci, tedy napfi. souÏití s partnerem, pfiestoÏe mají odli‰né trvalé bydli‰tû, zajímalo nás i sloÏení domácností s dûtmi. Tfii ze ãtyfi domácností s alespoÀ jedním potomkem do 7 let jsou tvofieny manÏelsk˘m párem. PfiibliÏnû polovina lidí, ktefií neÏijí v manÏelství, Ïije s partnerem v neformálním svazku – 12 % z domácností s alespoÀ jedním maximálnû sedmilet˘m dítûtem. Situace zji‰tûná ve v˘zkumu se zdá mnohem pfiíznivûj‰í, neÏ nasvûdãují v˘sledky posledního sãítání. BohuÏel není moÏné provést Ïádné srovnání rodinné situace za dûti narozené v manÏelství a mimo nûj. Zatímco u respondentek se dá oãekávat, Ïe dítû s nimi Ïije ve stejné domácnosti (dûtská úmrtnost je nízká, adopce je velmi málo roz‰ífiená, po rozvodu ãi rozchodu pfiipadne ve vût‰inû pfiípadÛ dítû matce), u respondentÛ-muÏÛ je situace v˘raznû komplikovanûj‰í. Napfi. fakt, Ïe muÏ, kter˘ mûl nemanÏelské dítû, Ïije nyní v sezdaném svazku s dûtmi, nemusí znamenat, Ïe do‰lo k dodateãné legitimizaci. Otec si mohl vzít jinou partnerku a mít s ní dûti nebo vychovávat její potomky. Vzhledem k nízké ãetnosti dûtí narozen˘ch mimo manÏelství není moÏné ani pracovat jen se souborem Ïen. V ‰etfiení ISSP – Rodina byla poloÏena i baterie otázek t˘kající se postojÛ k manÏelství, nov˘m formám partnerství a rodiãovství a dále i dvû otázky obecnû na hodnotu dítûte. Z anal˘zy vy‰lo, Ïe tolerantnûj‰í postoje zastávali lidé s nejvy‰‰ím vzdûláním a respondenti z vy‰‰ích spoleãensk˘ch vrstev (Chaloupková, ·alamounová, 2004). Je tedy patrné, Ïe chování a postoje urãit˘ch skupin nejsou zcela v souladu. Tyto závûry byly dokázány za soubor t˘kající se reprezentativního vzorku celé populace. V tomto pfiípadû jsme se zamûfiili jen na mladé lidí do 35 let. Provedli jsme anal˘zu postojov˘ch otázek podle toho, zda jedinec mûl jiÏ alespoÀ jedno dítû, a pokud ano, zda byl první potomek narozen v manÏelství ãi mimo nûj, a druhá varianta byla, zda Ïil respondent v dobû narození s partnerem ãi nikoliv. Cílem bylo zjistit, zda respondenti, ktefií zvolili narození dítûte v ménû tradiãní formû rodiny, mají zároveÀ i otevfienûj‰í postoje k novûj‰ím formám rodinného souÏití8. Pokud ano, dá se jejich chování do urãité míry vysvûtlit zmûnou hodnot. Nûkteré studie ale nasvûdãují tomu, Ïe postoje lidí se pfiizpÛsobují reálné situaci, tedy lidé Ïijící del‰í dobu v manÏel8

Testovány byly tyto v˘roky: 1. Îenatí muÏi a vdané Ïeny jsou obecnû spokojenûj‰í neÏ svobodní. 2. ·patné manÏelství je lep‰í neÏ Ïádné. 3. Lidé, ktefií chtûjí mít dûti, by mûli uzavfiít sÀatek. 4. Jeden rodiã mÛÏe vychovat dítû stejnû dobfie jako oba rodiãe spoleãnû. 5. Je v pofiádku, kdyÏ lidé spolu Ïijí, aniÏ by plánovali sÀatek. 6. Je dobré, kdyÏ lidé, ktefií hodlají uzavfiít sÀatek, spolu nejdfiíve Ïijí. 7. Rozvod je zpravidla nejlep‰ím fie‰ením situace, kdy pár není schopen fie‰it manÏelské problémy. 8. Sledovat, jak dûti rostou, je nejvût‰í radost v Ïivotû. 9. Lidé, ktefií nikdy nemûli dûti, vedou prázdn˘ Ïivot.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 137


137

ství se stávají stále více konzervativní, a naopak lidé v neformálních svazcích jsou s rostoucí dobou v tomto vztahu stále více nonkonformní (Moors 2000). Dotázaní, ktefií mûli první dítû mimo manÏelství, v˘raznû ãastûji neÏ bezdûtní i lidé mající první dítû v manÏelství, souhlasili s v˘rokem, Ïe je v pofiádku, kdyÏ spolu lidé Ïijí, aniÏ by plánovali sÀatek, a naopak v nejmen‰í mífie podporovali v˘rok, Ïe by lidé, ktefií chtûjí mít dítû, mûli uzavfiít sÀatek. Stejnû jako u lidí, jejichÏ první potomek byl manÏelsk˘, jich více podpofiilo v˘rok, Ïe Ïenatí muÏi a vdané Ïeny jsou obecnû spokojenûj‰í neÏ svobodní, Ïe sledovat, jak dûti rostou, je nejvût‰í radost v Ïivotû a Ïe lidé, ktefií nikdy nemûli dûti, vedou prázdn˘ Ïivot. Respondenti, ktefií Ïili v dobû porodu prvního dítûte sami, si ãastûji neÏ lidé, ktefií v dobû narození dítûte Ïili s partnerem, a neÏ bezdûtní, myslí, Ïe lidé v manÏelství jsou obecnû ‰Èastnûj‰í a Ïe je v pofiádku, kdyÏ spolu lidé Ïijí, aniÏ by plánovali sÀatek. Nejménû ze v‰ech tfií sledovan˘ch skupin si dotázaní, ktefií neÏili v dobû porodu s partnerem, myslí, Ïe by lidé, ktefií chtûjí mít dítû, mûli uzavfiít sÀatek. Rozdíl byl i v souhlasu s v˘rokem „sledovat, jak dûti rostou, je nejvût‰í radost v Ïivotû“, lidé, ktefií nemûli v dobû narození dítûte partnera, jej podporují v˘raznû ménû neÏ lidé, ktefií s partnerem Ïili. Nejmen‰í souhlas byl pochopitelnû u bezdûtn˘ch respondentÛ. I v pfiípadû této anal˘zy je dÛleÏité si uvûdomit, Ïe pracujeme s mal˘mi ãísly. Celkovû se zdá, Ïe lidé, ktefií mûli dítû mimo manÏelství, i ti, co neÏili v dobû porodu s druh˘m rodiãem, jsou v otázkách dlouhodobého neformálního souÏití i rození dûtí mimo manÏelství otevfienûj‰í neÏ ostatní respondenti, souãasnû se ale ãastûji ztotoÏÀují s tvrzením, Ïe lidé v manÏelství jsou ‰Èastnûj‰í. Situace respondentÛ v dobû v˘zkumu nebyla do tûchto anal˘z zahrnuta, takÏe ãást lidí, ktefií mûli nemanÏelské dítû, uÏ ve skuteãnosti mohla Ïít v manÏelství, a naopak nûkterá manÏelství se mohla rozpadnout.

Závûr Z analyzovan˘ch dat vyplynulo, Ïe nevdané matky mûly dûti v prÛmûru v niÏ‰ím vûku neÏ vdané Ïeny. Data ze sãítání sice neposkytují informace o nemanÏelské plodnosti, údaje z roku 2001 v‰ak ukazují, Ïe mezi nejmlad‰ími Ïenami bylo více jak tûch, které Ïily samy, tak i tûch, které uvedly souÏití s partnerem, ale nebyli spolu sezdáni. NemanÏelské dûti se ãastûji rodily Ïenám s niÏ‰ím vzdûláním, nejménû jich bylo v pfiípadû matek s vysoko‰kolsk˘m diplomem. Data ze sãítání o struktufie domácností Ïen s dûtmi taktéÏ dokumentují, Ïe s rostoucím vzdûláním rostl podíl Ïen Ïijících v manÏelství. Ze ‰etfiení ISSP 2002 vyplynulo, Ïe statisticky v˘znamnû více respondentÛ mûlo první dítû mimo manÏelství, pokud se subjektivnû zafiadili do nejniÏ‰í spoleãenské tfiídy. Dotázaní z této skupiny mûli i vût‰í pravdûpodobnost, Ïe v dobû porodu prvního po-

Zlom-final

138

2.2.2006

13:06

Stránka 138


tomka nebudou Ïít s partnerem. NemanÏelská plodnost není ani prostorovû rovnomûrnû rozloÏena – nejvíce dûtí v manÏelství se rodí na âeskomoravské vrchovinû, nejménû naopak na severozápadû âech a v nûkter˘ch oblastech severní Moravy. Pro Ïeny, patrnû zejména pocházející z tûchto zmínûn˘ch kategorií, jiÏ tedy tûhotenství nebylo tak siln˘m impulsem k uzavfiení sÀatku, coÏ je moÏné pozorovat i na trvale klesajícím podílu pfiedmanÏelsk˘ch koncepcí. Dal‰í poloÏenou otázkou bylo, nakolik lze souãasn˘ nárÛst mimomanÏelské plodnosti vysvûtlit upfiednostÀováním Ïivota v neformálních svazcích. Ve v˘zkumu ISSP bylo relativnû málo respondentÛ do 35 let, ktefií mûli alespoÀ jedno dítû, proto data mohou b˘t zatíÏena velkou chybou. Zhruba 18 % mlad˘ch lidí uvedlo, Ïe mûlo první dítû mimo manÏelství a témûfi 60 % z nich neÏilo v dobû porodu s partnerem. SouÏití v neformálních svazcích je moÏné zkoumat i ze sãítání, nelze v‰ak odli‰it rodinn˘ stav Ïeny v dobû porodu. Z údajÛ za rok 2001 vyplynulo, Ïe pokud Ïena s dûtmi neÏije v manÏelství, je jen malá pravdûpodobnost, Ïe se pfiihlásí jako druÏka. âást nesezdan˘ch svazkÛ ale vypadla ze statistik v dÛsledku zpÛsobu sbûru dat – zji‰Èoval se trval˘ pobyt, ne místo, kde jedinec ve skuteãnosti Ïije. S rostoucím poãtem dûtí ale podíl deklarovan˘ch faktick˘ch manÏelství rostl. Podle dat ISSP Ïili v manÏelství tfii ze ãtyfi respondentÛ, ktefií Ïili v domácnosti s alespoÀ jedním dítûtem do sedmi let. Zbylé kategorie tvofiily rovn˘m dílem domácnosti nesezdan˘ch párÛ a neúplné rodiny. V celoevropském srovnání se âeská republika umístila zhruba uprostfied pomyslného pofiadí. Nejvíce dûtí mimo manÏelství se rodilo na severu Evropy (Island pfies 60 %), naopak jen ãtyfii ¤ekynû ze sta nebyly v dobû porodu vdané. Jak ukazuje v˘zkum FFS, státy se odli‰ovaly i podle toho, jak vysok˘ podíl matek prvního dítûte zÛstával skuteãnû bez otce dítûte. âeskou republiku zachycoval v˘zkum na poãátku zmûn reprodukãního chování. Ze srovnávan˘ch zemí se fiadila spí‰e k tûm s niÏ‰ími podíly dûtí narozen˘ch mimo manÏelství, mezi matkami nemanÏelsk˘ch potomkÛ v‰ak pfievaÏovaly spí‰e ty svobodné v pravém slova smyslu. Jak naznaãují v‰echny tyto informace, v˘razn˘ nárÛst poãtu i podílu dûtí narozen˘ch mimo manÏelství v âeské republice patrnû není moÏné vysvûtlit jen roz‰ífiením souÏití v neformálních svazcích. Jisté je, Ïe se matky nemanÏelsk˘ch dûtí v˘raznû odli‰ují od tûch, které porodily dítû v manÏelství. Dostupná data ukazují, Ïe typická nevdaná matka je v prÛmûru mlad‰í, má niÏ‰í vzdûlání a pochází ãasto z problematického regionu.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 139


139

Literatura: Berrington, A. 2001. „Entry Into Parenthood and the Outcome of Cohabiting

Partnership in Britain.“ Journal of Marriage and Family 63: 80–96. Bjonberg, U. 2001. „Cohabitation and Marriage in Sweden – Does Family Form Matter?“ International Journal of Law, Policy and the Family 15: 350–362 Dunovsk˘, J., M. Kuãera, M. Zelenková. 1974. Dûti narozené mimo manÏelství. Praha: Ministerstvo práce a sociálních vûcí. Dunovsk˘, J., M. Zelenková. 1977. Dûti narozené mimo manÏelství po tfiech letech. Praha: Ministerstvo práce a sociálních vûcí. Gbelcová, E., J. Koncernová. I. MoÏn˘.1990. „Matky dûtí narozen˘ch mimo manÏelství v Brnû.“ Demografie 32 (1): 27–32. Finnas, F. 1995. „Entry into Consensual Unions and Marriages Aminy Finnish Women Born between 1938 and 1967.“ Population Studies 49: 57–70. Chaloupková, J., P. ·alamounová, 2004. Postoje k manÏelství, rodiãovství a k rolím v rodinû v âeské republice a v Evropû. Sociologické studie 04: 7. Praha: Sociologick˘ ústav AV âR. van de Kaa, D.J. 1987. „Europe‘s Second Demographic Transition.“ Population Bulletin 42 (1): 3–57. Kiernan, K. 2004. „Unmaried Cohabitation and Parenthood in Britain and Europe“. Law and Policy 26 (1): 33–55. Kiernan, K. 2003. „Unmaried Parenthood: New Insights from the Millenium Cohort Study.“ Population Trends 114: 26–33. Kiernan, K. 1999a. „Childbearing Outside Marriage in Western Europe.“ Population Trends 98: 11–20. Kiernan, K. 1999b. „Cohabitation in Western Europe.“ Population Trends 96: 25–32. LeBourdais, C. 2003. „Cohabitation and Marriage in Western Countries.“ Pfiíspûvek na 65. v˘roãním zasedání NCFR, Vancouver, Canada 19.–22. 11. 2003. Leridon, H. 1990. „Extra-marital Cohabitation and Fertility.“ Population Studies 44 (3): 469–487. Moors, G. 2000. „The Values and Living Arrangements: A Recursive Relationship.“ Pp. 212–226 in The Ties That Bind. Perspectives on Marriage and Cohabitation. New York: Aldine de Gruyter. MoÏn˘, I. 2003. „Vzdûlanostnû diferencovaná ilegitimita jako symptom pozdní moderny.“ Pp. 60–65. in I. PlaÀava, M. Pilát (eds.) Dûti, mládeÏ a rodiny v období transformace. Brno: Barrister & Principal. Munoz-Perez, F., F. Prioux. 2000. „Children Born Outside Marriage in France and Their Parents. Recognations and Legitimations since 1965.“ Population: An English Selection 12: 139–195.

Zlom-final

2.2.2006

140

13:06

Stránka 140


Popenoe, D. 1987. „Beyond the Nuclear Family: Statistical Portrait of the Changing Family in Sweden. “Journal of Marriage and Family 49 (1):173–178. Sobotka, T. 2002. Ten Years of Rapid Fertility Changes in the European Post-communist Countries. Working Paper 02-1. Groningen: Population Research Centre. (http://www.rug.nl/prc/publications/workingpapers)

Zdroje dat Pohyb obyvatelstva v âeské republice za rok 1989–2003. âesk˘ statistick˘ úfiad. www.czso.cz a ti‰tûné publikace. Sãítání lidu, domÛ, bytÛ. 2001. âesk˘ statistick˘ úfiad. Interní data. Recent Demographic Development in Europe (2002). Council of Europe. http://www.coe.int/t/e/social_cohesion/population/demographic_year_book Fertility and Family Survey. UNECE. Dostupné na http://www.unece.org/ead/pau/ffs/Welcome.html ISSP Rodina a Gender role 2002. http://archiv.soc.cas.cz/czindex.phtml ISSP Rodina a Gender role 2002. http://archiv.soc.cas.cz/czindex.phtml

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 141

Hana Mafiíková

141

GENDEROV¯ ASPEKT RODIâOVSTVÍ Hana Mafiíková 1. Rodiãe a rodiãovství O rodiãi ãi rodiãích hovofiíme zcela bûÏnû. V˘raz rodiãovství nám v‰ak mÛÏe znít ponûkud nezvykle. Je‰tû v na‰em jazyce (zcela) nezdomácnûl. Co vlastnû vyjadfiuje?

1.1. Rodiãovství – co to je? Aneb nûkolik poznámek namísto teoretického úvodu Nancy Chodorow ve svém díle The Reproduction of Mothering: Psychoanalysis and the Sociology of Gender (1978) zavedla pro vyrovnanou participaci rodiãÛ v péãi o dítû termín equal parenting. Na rozdíl od v˘razu parenthood1 vyjadfiujícího prostou skuteãnost, Ïe nûkdo je rodiãem, pouÏila v˘raz parenting vyjadfiující, Ïe rodiãem se lidé stávají aÏ na základû své aktivity, svého vztahu a aktivního pfiístupu k dítûti (pfii péãi o nûj a jeho v˘chovû). V˘razu parenting navíc pfiedfiadila v˘raz equal, ãímÏ podtrhla vyrovnanost v participaci obou rodiãÛ na péãi a v˘chovû dítûte. Toto „rovné aktivní rodiãovství“ (ãesky moÏná spí‰ rovnost v aktivním rodiãovství) by podle ní mûlo prolomit nekoneãn˘ kolobûh, v nûmÏ jsou dal‰í generace Ïen definovány jako sebeobûtující se matky závislé na autonomních muÏích – otcích. Zapojením muÏÛ do péãe a v˘chovy dûtí ve stejné mífie jako u Ïen by se mûl smazat pfiíkr˘ rozdíl mezi sebeidenfikací obou pohlaví, stejnû tak jako by se mûl oslabit kontrast mezi Ïensk˘mi ctnostmi etiky péãe a muÏsk˘mi ctnostmi morálky a spravedlnosti tak, jak je ve svém stûÏejním díle In Different Voices (1982)2 vymezila Carol Gilligan (srov. Bar‰a 2002: 133). Tento zpÛsob péãe o dítû by tedy mûl mít dalekosáhlé praktické dÛsledky, jimiÏ je pfiekr˘vání se doposud relativnû striktnû vymezovan˘ch genderov˘ch rolí muÏÛ a Ïen. Samotn˘ v˘raz aktivní rodiãovství (neboli angl. parenting) je vníman˘ jako v˘raz genderovû neutrální (srov. Badinter 1999: 178), neboÈ neimplikuje „pohlaví“ primárního peãovatele, nenavozuje pfiedstavu rozdílného v˘konu rodiãovské role u Ïen a muÏÛ. Naopak by mûl vyjadfiovat novou moÏnou kvalitu ve v˘konu rodiãovské role, zaloÏené na jejím v˘konu a na jejím sdílení3 obûma rodiãi. 1

2 3

ProtoÏe ãe‰tina na rozdíl od angliãtiny nemá schopnost rozli‰it pouhou pfiíponou to, Ïe nûco je stav (viz angl. -hood) a nûco aktivita (viz -ing), pouÏívám dále v textu pro v˘raz parenting spojení „aktivní rodiãovství“. âesky vy‰lo dílo pod názvem Jin˘m hlasem v nakladatelství Portál roku 2001. V angliãtinû se uÏívá rovnûÏ v˘raz shared parenting.

Zlom-final

142

2.2.2006

13:06

Stránka 142

Genderov˘ aspekt rodiãovství

Termín parenting ale nebyl pfiijat zcela bez v˘hrad. Proti neutralitû tohoto termínu uplatnila námitky napfiíklad Susan Rae Peterson ve stati „Against Parenting“ (v Trebilcot 1983), kde polemizuje s tím, zda je pouÏívání tohoto genderovû neutrálního termínu skuteãnû vhodné (i kdyÏ v jin˘ch pfiípadech proti pouÏívání genderovû neutrálních pojmÛ nic nenamítá, naopak jí tento zpÛsob vyjadfiování pfiipadá smyslupln˘) a zda mÛÏe splnit svÛj cíl. Ve stati uplatÀuje následující hlavní v˘tky (srov. Trebilcot 1983: 62–69): • Termín podle ní postrádá historickou ãi praktickou bázi, neboÈ neexistuje mnoÏina sociálních aktivit, které by mohly b˘t oznaãeny obecn˘m termínem „rodiãovství“, na rozdíl od podle ní skuteãnû neutrálního termínu peãovatelství (nurtering). • Schopnost jazyka je podle ní relativnû omezená v tom, nakolik mÛÏe ovlivnit a navodit zmûny ve faktick˘ch Ïivotních podmínkách Ïen. PouÏívání zdánlivû neutrálního termínu rodiãovství mÛÏe podle ní naopak vytváfiet fale‰n˘ dojem, Ïe podmínky Ïen se zlep‰ily, aniÏ by to odpovídalo realitû. • PouÏívání tohoto termínu je podle ní i morálnû pochybené, neboÈ pfiipravuje o náleÏité uznání ty, ktefií vykonávají kaÏdodenní, namáhavou péãi o dûti a ktefií si toto uznání zasluhují bez ohledu na to, zda se jedná o Ïeny ãi muÏe. • Aktivní rodiãovství (parenting) je podle ní spí‰e jen intelektuálním pojmem, eufemismem, kter˘ mnohem více Ïenám fakticky ‰kodí, neÏ prospívá. I kdyÏ termín parenting nebyl zpoãátku v‰emi akceptován, nakonec se jeho pouÏívání v angliãtinû vÏilo, a to nejen v odborném jazyce, ale i v bûÏné fieãi. I kdyÏ v ãe‰tinû tento pojem není pfiíli‰ frekventovan˘, budu jej v textu pouÏívat, a to právû v onom genderovû neutrálním v˘znamu. Na rozdíl od americké autorky se domnívám, Ïe jazyk v tomto pfiípadû mÛÏe pfiedstavovat jednu z cest „moÏné nápravy“. Dan˘ novotvar mÛÏe buì vytváfiet „pfiedpolí“ pro Ïádoucí zmûnu (pro stírání genderové nerovnosti a rozdílu ve v˘konu rodiãovské role mezi muÏi a Ïenami), nebo ji mÛÏe soubûÏnû podporovat (a v koneãném dÛsledku zesilovat), pfiípadnû pojem mÛÏe probíhající zmûnu pouze potvrzovat a zpûtnû ji legitimizovat. Ve v‰ech uveden˘ch pfiípadech má jeho uÏití dle mého soudu smysl, neboÈ naru‰uje dominantní stereotypní pfiedstavu, Ïe péãe a v˘chova dítûte je povaÏovaná za v˘hradní ãi prvofiadou záleÏitost Ïeny-matky, kdy paralelnû s touto pfiedstavou koexistuje pfiedstava muÏe-otce, kter˘ je vníman˘ jako „druhofiad˘“, ménû kompetentní aÏ zcela nekompetentní rodiã bez ohledu na své faktické rodiãovské schopnosti, kvality a v˘kon rodiãovské role (srov. Gjuriãová 1996). UÏívání termínu rodiãovství4 tak mÛÏe umoÏnit nebo podpofiit realizace pfiípadné genderové zmûny v této oblasti. 4

Termín rodiãovství preferuji pfied pouÏíváním termínu peãovatelství, které je v ãe‰tinû termínem ‰ir‰ím a neevokuje pouze péãi a starost o dítû.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Hana Mafiíková

Stránka 143

143

1.2. Roviny rodiãovství a komponenty rodiãovsk˘ch rolí5 Soustfieìme nyní svou pozornost na konkretizaci obsahu termínu rodiãovství a na jeho moÏné vymezení. Budu se pfii tom opírat o anal˘zy, které byly provádûny v souvislosti s otcovstvím. LaRossa (1992) od sebe rozli‰il rovinu skuteãného chování otcÛ (conduct of fatherhood) a rovinu dominantních pfiedstav váÏících se k otcovství – neboli kulturu otcovství (culture of fatherhood). Toto rozli‰ení mÛÏeme aplikovat i na matku a její roli, resp. na oba rodiãe a jejich role. MÛÏeme tedy analogicky s LaRossou rozli‰ovat mezi „kulturou rodiãovství“ neboli rovinou ideovou, tj. mezi obsahem sdílen˘ch norem, hodnot, mínûní, názorÛ na chování rodiãÛ a mezi „chováním rodiãÛ“ neboli rovinou behaviorální, rovinou skuteãného rodiãovského chování. ProtoÏe samo vymezení rodiãovského chování, resp. chování v této roli mÛÏe pfiedstavovat specifick˘ problém, pfiidrÏím se pro potfieby tohoto textu vymezení, které provedl Lamb (1986) v souvislosti s v˘zkumem otcovství, kdy dospûl k následující moÏné strukturaci v˘konu rodiãovské role a rozli‰il následující komponenty: a) Pfiímou interakci (one-on-one interaction) rodiãe s dítûtem, tedy pfiím˘ kontakt s dítûtem po dobu, kdy se rodiã vûnuje svému dítûti bezprostfiednû, tváfií v tváfi (kdy jej napfiíklad krmí, koupe, hraje si s ním, povídá, uãí se s ním apod.), coÏ pfiedstavuje nejvíce ãasovû nároãné (a omezující) zapojení se do v˘konu rodiãovské role. b) Dostupnost ãi dosaÏitelnost (parental accessibility), která je oznaãením pro prostorovou blízkost – dosaÏitelnost rodiãe, jeÏ vytváfií potenciál pro pfiípadnou pfiímou interakci (rodiã je v tomto pfiípadû „na dosah“). Dostupnost reprezentuje ménû intezivní stupeÀ ve v˘konu rodiãovské role – rodiã se dítûti nevûnuje pfiímo, i kdyÏ napfiíklad vykonává nûkteré nezbytné ãinnosti váÏící se k péãi o potomka (napfi. vafiení, Ïehlení) ãi relaxuje (dívá se na TV apod.), je pfiitom „na dosah“ (v urãité pohotovosti). c) Zodpovûdnost, kterou nelze jednodu‰e a jednoznaãnû vymezit, i kdyÏ je podle Lamba nejdÛleÏitûj‰í. Pfii v˘konu rodiãovské role nejde jen o to, co kdo dûlá a v jakém rozsahu, neboÈ v˘kon mnoh˘ch ãinností mÛÏe b˘t delegovan˘ na jinou osobu, která vypomÛÏe buì dobrovolnû (v pfiípadû blízk˘ch osob), nebo ãinnost provede za úplatu. V pfiípadû rodiãovské odpovûdnosti tak jde primárnû o to, na koho je fakticky i morálnû delegována povinnost starat se o dítû (a jeho prospûch), vãetnû zátûÏí a omezení, která se s tímto poÏadavkem v reálném Ïivotû pojí (srov. napfi. Gerson 2002). Je totiÏ podstatn˘ rozdíl mezi tím, kdo fakticky pociÈuje tíhu povinnosti (potaÏmo zodpovûdnosti) a kdo je s tímto nárokem trvale identifikovan˘, a tím, kdo sice vykonává nûkteré potfiebné peão5

UÏití plurálu je pfiesnûj‰í neÏ singulár, neboÈ se jedná o komplex rolí a jim odpovídající komplex ãinností.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 144

144


vatelské aktivity, av‰ak bez této trvalé identifikace, pouze dobrovolnû a kdyÏ to jemu vyhovuje (coÏ b˘vá ãasto pfiípad otcÛ) (Srov. Lamb 1986: 8). Právû v dimenzi zodpovûdnosti spoãívá podle Lamba nejvût‰í diskrepance mezi matkami a otci, pfiestoÏe autor nedisponuje „pfiesn˘mi“ údaji, kter˘mi by mohl toto své tvrzení doloÏit.

2. Rodiãovství v sociologick˘ch v˘zkumech 2.1. Datové zdroje Pfii anal˘ze dat váÏících se k rodiãovství se budu snaÏit sledovat v‰echny právû uvedené roviny a zamûfiím se i na postiÏení vymezen˘ch komponent rodiãovsk˘ch rolí, bude-li to charakter dat umoÏÀovat. Cílem anal˘zy je identifikovat nejen to, zda dochází k posunÛm v postojích populace ohlednû rodiãovství, ale i to, zda dochází k genderovû vyrovnanûj‰í dûlbû rodiãovsk˘ch rolí a zda se v realitû formuje typ sdíleného rodiãovství (viz napfi. Ehrensaf 1987; Hochschild 1990; Segal 1990). Pro anal˘zu budu vyuÏívat oba základní typy v˘zkumÛ – kvantitativní i kvalitativní, aby získan˘ obraz o rodiãovství byl co moÏná nejkomplexnûj‰í i „nejvûrohodnûj‰í“. Zatímco první typ v˘zkumÛ, protoÏe zpravidla b˘vá provádûn na reprezentativním vzorku dospûlé populace, poskytuje „souhrnná data pfiedev‰ím o názorech, postojích, pfiedstavách – aÈ jiÏ populace jako celku, nebo jednotliv˘ch (zvolen˘ch) sociálních skupin – váÏících se k rodiãovství, ménû ãasto se pak snaÏí o mapování faktického chování respondentÛ (jejich vlastního chování ãi „tûch druh˘ch“), neboÈ „pfiesnost“ (resp. validita) mûfiení b˘vá v tomto pfiípadû sporná. Druh˘ typ v˘zkumÛ má vypovídací schopnost pouze za zcela konkrétní v˘bûr osob, jenÏ b˘vá zpravidla proveden podle urãitého znaku ãi znakÛ (charakteristik). Díky této „omezenosti“ je v‰ak získána „v˘hoda“ mapování skuteãnosti více do hloubky, coÏ do znaãné míry zvy‰uje vypovídací schopnost dat za dan˘ soubor a jejich validitu, i kdyÏ i v tomto pfiípadû je na místû zdravá skepse. I v kvalitativním v˘zkumu, je-li postaven na obvykle uÏívané technice rozhovoru, se o faktickém jednání aktérÛ dozvídáme rovnûÏ zprostfiedkovanû, a sice pfies jejich autentické v˘povûdi, které v‰ak i tentokrát odráÏejí realitu s vût‰í ãi men‰í platností (a tedy i pravdivostí). Pfii anal˘ze rodiãovství budu vyuÏívat data z obou typÛ v˘zkumÛ. 2.2. Postoje k rodiãovství Postoje na‰í populace k rodiãovství byly sledovány v mnoha v˘zkumech. Za v‰echny zmiÀme mezinárodní srovnávací ‰etfiení Rodina 1994 a Rodina a gender role z roku 2002, kde v‰ak bylo i nadále rozli‰ováno mezi muÏi a Ïenami, resp. mezi otci a matkami a v˘konem jejich rolí, coÏ je sice moÏné povaÏovat za jejich slabinu, na druhé stranû to umoÏÀuje sledovat zmûny, posuny v pojetí tra-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Hana Mafiíková

Stránka 145

145

diãnû i novû nadefinovan˘ch rodiãovsk˘ch rolích muÏÛ a Ïen. Pfii porovnání dat za populaci âeské republiky z tûchto dvou v˘zkumÛ jsem u otázek t˘kajících se v˘hradnû v˘konu rodiãovsk˘ch rolí Ïenami a muÏi dospûla k závûru, Ïe: Na jedné stranû dochází u na‰í populace k mírnému zeslabení akceptace „tradiãního“ genderového uspofiádání rodiãovsk˘ch rolí (viz odpovûdi na otázky typu: „muÏ má vydûlávat peníze a Ïena se starat o domácnost a rodinu“, „není správné, aby byl muÏ doma s dûtmi a Ïena chodila do práce“) a zesiluje akceptace „netradiãního“ rodinného uspofiádání (viz nárÛst souhlasu s tím, Ïe „jeden rodiã mÛÏe vychovat dítû stejnû dobfie jako oba rodiãe spoleãnû“)6. Na stranû druhé pfietrvává ãi dokonce se i zvy‰uje postojová inkonzistence u otázek, které jsou zamûfieny na v˘kon role matky ve spojitosti s její profesní seberealizací. I kdyÏ stále více lidí je toho názoru, Ïe „pracující matka mÛÏe se sv˘m dítûtem vytvofiit stejnû vfiel˘ a bezpeãn˘ vztah jako matka, která není zamûstnaná“7, pomûrnû znaãná ãást dotázan˘ch (vÏdy kolem poloviny v obou uveden˘ch rocích) spojuje v˘kon placené práce Ïenou se „strádáním“ aÈ jen dítûte (ãi dûtí), nebo dokonce rodiny jako celku (viz odpovûdi na otázky: „pfied‰kolní dítû pravdûpodobnû strádá, pokud jeho matka pracuje“ ãi „je-li Ïena zamûstnána na cel˘ úvazek, rodinn˘ Ïivot tím v zásadû trpí“). Ve v‰ech uveden˘ch pfiípadech je stále matka povaÏována za dÛleÏitou tvÛrkyni „citového zázemí“ v rodinû a osobu peãující, starající se o druhé. Sledujeme-li postoje populace k v˘konu role otce, pak mÛÏeme uzavfiít, Ïe podle vût‰iny dotázan˘ch by muÏi rodinu nemûli zanedbávat na úkor své práce, naopak by se v ní mûli více angaÏovat – zejména smûrem k dûtem8. Soudû podle vyjádfien˘ch postojÛ, je pro na‰i populaci pfiijatelnûj‰í posun k intenzivnûj‰ímu v˘konu otcovské role (k jeho vût‰ímu zapojení do rodiny) neÏ pfiípadné zmûny v identifikaci Ïen s jin˘mi neÏ rodiãovsk˘mi rolemi (viz odpovûdi na otázku: „nic proti zamûstnání, ale vût‰ina Ïen stejnû touÏí po domovû a dûtech“)9. „Progresivnûj‰í“ postoje ke zmínûn˘m otázkám zastávají Ïeny, lidé mladí (ve vûku 20 aÏ 30 let), vzdûlanûj‰í (s vysoko‰kolsk˘m vzdûláním), svobodní a bydlící ve vût‰ích mûstech (nad 100 tisíc obyvatel). 6

7

8

9

V roce 1994 souhlasilo s touto moÏností jen 31,3 % dotázan˘ch (tj. souãet „rozhodnû souhlasí“ a „spí‰e souhlasí“) a 58,7 % bylo proti („spí‰e nesouhlasí“ a „rozhodnû nesouhlasí“), v roce 2002 bylo pro 40,2 % dotázan˘ch a proti jen 35,2 % (N1994 = 998, N2002 = 1295). Dopoãet do 100 % tvofií v obou uveden˘ch letech odpovûdi neutrální – „ani souhlas, ani nesouhlas“. Otázka nebyla poloÏena zcela shodnû, v roce 1994 znûla: „pracující matka mÛÏe svému dítûti poskytovat stejnou lásku a jistotu jako matka, která není zamûstnaná“ a kladnû na ni odpovûdûlo (47,8 % dotázan˘ch). V roce 2002 se 71,0 % dotázan˘ch vyjádfiilo kladnû na otázku: „pracující matka mÛÏe se sv˘m dítûtem vytvofiit stejnû vfiel˘ a bezpeãn˘ vztah jako matka, která není zamûstnaná“. V roce 1994 bylo 59,3 % souhlasn˘ch odpovûdí na otázku: „rodina ãasto trpí tím, Ïe se muÏi pfiíli‰ zamûfiují na svou práci“), v roce 2002 88,1 % dotázan˘ch souhlasilo s tím, Ïe „muÏi by se mûli více neÏ doposud podílet na péãi o dûti“. V roce 1994 se k této otázce vyjádfiilo kladnû 59,7 % respondentÛ a v roce 2002 61 %.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 146

146


2.3. Pfiedstavy versus realita? V rozmezí let 1998 aÏ 2003 sledovalo CVVM v rámci v˘zkumu „Na‰e spoleãnost“ nejen postoje na‰í populace k genderov˘m rolím v rodinû, tedy i k rodiãovství, ale zamûfiilo se rovnûÏ na mapování „faktického stavu“, tedy na rovinu skuteãného v˘konu ãinnosti, konkrétnû na péãe o dítû – viz následující tabulku. Tabulka ã. 1: Péãe o dûti za období 1998 aÏ 2003 (v %) Sledovaná rovina/ Varianta odpovûdi Rok ‘98 Pfiedstavy o rozdûlení ãinnosti10 0 Skuteãné rozdûlení ãinnosti11 0 Rozdíl skuteãnost – pfiedstava 0

MuÏ ‘00 1 0 -1

Oba stejnû ‘03 1 1 0

‘98 51 27 -24

‘00 49 28 -21

Îena ‘03 59 36 -23

‘98 49 45 -4

‘00 50 50 0

‘03 40 57 +17

Pramen: Rozdûlení rolí v rodinû, tisková zpráva CVVM 2003. Pozn. 1: Dopoãet do 100 % v fiádcích „Pfiedstava o rozdûlení ãinnosti“ a „Skuteãné rozdûlení ãinnosti“ za kaÏd˘ rok tvofií odpovûdi „nevím“. Pozn. 2: Údaje o „Pfiedstavách o rozdûlení ãinnosti“ jsou za reprezentativní vzorek celé populace, data za „Skuteãné rozdûlení ãinnosti“ jsou pouze za skupinu osob vdan˘ch a Ïenat˘ch, dále Ïijících se stál˘m partnerem ãi partnerkou.

Z v˘‰e uvedené tabulky je zfiejmé, Ïe se pfiedstavy ne vÏdy kryjí s realitou (coÏ není nikterak pfiekvapující zji‰tûní), i to, Ïe na‰e populace se v deklaraci svého reálného chování ‰tûpí na dvû velké skupiny (v ãase se zvy‰uje jak podíl tûch, ktefií deklarují, Ïe oba se na péãi o dítû podílejí stejnû, tak tûch, ktefií uvádûjí, Ïe peãuje Ïena). Dá se v‰ak pfiedpokládat, Ïe nárÛst u obou skupin je zpÛsoben hlavnû tím, Ïe se stále více lidí zafiadilo (dokázalo zafiadit) k variantám reprezentujícím zcela konkrétní osoby (muÏe, Ïenu, pfiípadnû oba dva) na úkor volby únikové varianty „nevím“. Pro zapojení obou rodiãÛ do péãe o dítû je stále mnohem více lidí, neÏ je pak fakticky schopno (ãi ochotno) takové rovnomûrné zapojení realizovat12 – v dan˘ch letech pfietrvává víceménû „konstantní“ rozdíl, coÏ znamená, Ïe s nárÛstem pfiedstavy o rovnomûrnûj‰ím v˘konu rodiãovské role se úmûrnû tomu zvy‰uje i podíl odpovûdí, které tuto moÏnost odráÏejí jako faktick˘ stav. Zda ale opravdu, pfiípadnû u jak velkého podílu populace, dochází k rovnomûrnûj‰ímu aÏ shodnému zapojení obou rodiãÛ do péãe o dítû, se jen na zákla10 11 12

Otázka v tomto pfiípadû znûla: „Kdo by mûl podle Vás v rodinách peãovat o dûti?“ Variaty odpovûdí byly: rozhodnû/spí‰e muÏ, oba stejnû, spí‰e/rozhodnû Ïena. Otázka znûla: „Jak je tomu v rodinû, ve které Ïijete? Kdo peãuje o dûti?“ (Varianty odpovûdí byly shodné jako v pfiede‰lém pfiípadû). âást rozdílu je bezpochyby moÏné pfiiãíst na vrub tomu, Ïe vzorky odpovídajících nejsou identické, k pfiedstavám o roli se vyjadfiuje celá populace, reáln˘ stav je sledován u lidí Ïijících v páru.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Hana Mafiíková

Stránka 147

147

dû tûchto dat nedá stanovit. Dost moÏná, Ïe odpovûdi, které mají zachycovat faktick˘ stav, zrcadlí do znaãné míry právû onu pfiedstavu o rozdûlení genderov˘ch rolí. V kaÏdém pfiípadû tato data signalizují posun v my‰lení lidí, kter˘ je nutn˘m pfiedstupnûm zmûny faktického chování. I kdyÏ u ãásti populace zeslabuje pfiedstava, Ïe by o dítû mûla peãovat Ïena, stále více respondentÛ uvádí, Ïe je to právû ona, kdo o dûti peãuje pfieváÏnû (12% nav˘‰ení v roce 2003 oproti roku 1998). I v tomto pfiípadû mÛÏeme oprávnûnû pfiedpokládat, Ïe nárÛst v ãase mÛÏe b˘t zpÛsoben nárÛstem poãtu osob, které se pfiestaly uchylovat k variantû „nevím.

2.4. Zapojení rodiãÛ do péãe a v˘chovy Doposud uvedená data nám neposkytují detailnûj‰í pfiedstavu, kdo vykonává jaké peãovatelské a v˘chovné aktivity, kdo se jakou mûrou podílí na v˘konu rodiãovské role. Podívejme se proto nyní podrobnûji na nûkteré v˘sledky z v˘zkumu „Na‰e spoleãnost“13 z dubna 2003, kter˘ sledoval zapojení rodiãÛ do v˘konu vybran˘ch peãovatelsk˘ch a v˘chovn˘ch aktivit u respondentÛ se závisl˘mi dûtmi, a to jak v jejich orientaãní rodinû (neboli v rodinû jejich pÛvodu), tak v jejich souãasné – prokreaãní (neboli „vlastní“) rodinû, aby bylo moÏné postihnout, zda, pfiípadnû v jakém smûru dochází v souãasnosti vzhledem k minulosti k posunÛm. Ve v˘zkumu byla respondentÛm poloÏena otázka „Kdo si s vámi, kdyÏ jste byl/a mal˘/á vût‰inou…“ a „Kdo si ve va‰í vlastní rodinû s dítûtem vût‰inou…“ • hrál si s nimi / hraje si s dítûtem, pfiíp. dûtem • ãetl jim pohádky / ãte dítûti pohádky • povídal si s nimi / povídá si s dítûtem • uãil se s nimi / uãí se s dítûtem • mûl na nû ãas, kdyÏ potfiebovali / má na dítû ãas, kdyÏ potfiebuje • bral je na v˘lety, sportoval s nimi / bere dítû na v˘lety, sportuje s ním • chodil s nimi do kina, divadla / chodí s dítûtem do kina, divadla • vodil je na zájmové krouÏky / vodí dítû na zájmové krouÏky • chodil s nimi k lékafii / chodí s dítûtem k lékafii • byl s nimi doma bûhem nemoci / je s dítûtem doma bûhem nemoci • trestal je / trestá dítû • kupoval jim dárky / kupuje dítûti dárky • rozhodoval o jejich budoucím studiu, pfiípadnû povolání / rozhoduje o budoucím studiu, pfiípadnû povolání

13

V˘zkum byl proveden na populaci âR ve vûku od 15 let v˘‰e metodou kvótního v˘bûru na základû proporcionálních zastoupení kvótních znakÛ v populaci âR, kter˘mi byly: pohlaví, vûk, dosaÏené vzdûlání, velikost místa bydli‰tû a region, v˘zkumu se zúãastnilo 1067 respondentÛ (521 muÏÛ a 526 Ïen).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 148

148


Varianty odpovûdí byly následující: 1 = matka, 2 = otec, 3 = kdo z nich mûl ãas (kdo má ãas), 4 = oba spoleãnû, 5 = nûkdo jin˘, 6 = nikdo14. Porovnáním odpovûdí za souãasnost a minulost u tûch variant, kde byly zaznamenány nejvût‰í zmûny, dostáváme následující údaje: Tabulka ã. 2: Péãe o dûti v rodinû pÛvodu v %15 âinnost/Varianta odpovûdi Hraní si s dítûtem/dûtmi âtení pohádek dítûti Povídání si s dítûtem Uãení se s dítûtem âas na dítû, kdyÏ ono potfiebuje V˘lety, sport s dítûtem Chození do kina, divadla apod. s d. Vodûní/voÏení d. na zájm. krouÏky Chození s dítûtem k lékafii Doma s dítûtem bûhem nemoci Trestání dítûte Nákup dárkÛ dûtûm Rozhodování o studiu, povolání

Matka

Otec

Kdo ãas

Oba spol.

33,8 52,6 35,7 43,1 32,0 6,5 19,6 22,4 81,5 80,7 24,6 24,5 13,4

6,0 7,4 5,2 15,3 5,7 21,0 7,1 6,8 3,0 1,4 27,6 1,9 13,4

32,7 15,5 28,3 16,3 26,0 10,6 13,4 12,6 9,5 6,8 6,3 5,7 1,6

13,616 7,9 22,6 8,7 24,3 43,9 24,8 7,1 4,4 3,8 32,0 64,9 52,7

Matka

Otec

Kdo ãas

Oba spol.

34,6 55,9 28,9 48,4 35,4 10,4 4,7 24,7 70,6 75,2 14,4 19,3 9,6

7,4 6,0 4,4 8,5 1,9 15,0 14,5 6,3 3,5 2,5 15,8 2,2 2,7

36,8 18,5 33,2 20,5 32,2 12,8 14,5 14,2 14,7 11,2 9,8 8,4 3,0

16,918 33,0 22,6 10,4 28,6 55,5 29,0 8,8 7,1 3,0 43,1 69,2 63,8

Tabulka ã. 3: Péãe o dûti ve vlastní rodinû v %17 âinnost/Varianta odpovûdi Hraní si s dítûtem/dûtmi âtení pohádek dítûti Povídání si s dítûtem Uãení se s dítûtem âas na dítû, kdyÏ ono potfiebuje V˘lety, sport s dítûtem Chození do kina, divadla apod. s d. Vodûní/voÏení d. na zájm. krouÏky Chození s dítûtem k lékafii Doma s dítûtem bûhem nemoci Trestání dítûte Nákup dárkÛ dûtûm Rozhodování o studiu, povolání

14 15 16

Data byla spoãítána jen pro podsoubor osob se závisl˘mi dûtmi, a to jak pro jejich orientaãní rodinu neboli rodinu pÛvodu (N= 366-367), tak pro rodinu prokreaãní vlastní (N = 365-367). Otázka znûla: „Kdo si s Vámi, kdyÏ jste byl/a mal˘/á vût‰inou: hrál, ãetl Vám pohádky atd.?“ Varianty odpovûdí znûly: Matka, Otec, Kdo z nich ãas, Oba spoleãnû, Nûkdo jin˘, Nikdo. Dopoãet do 100 % tvofií odpovûdi „nûkdo jin˘“ a „nikdo“.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 149

Hana Mafiíková

149

Tabulka ã. 4: Porovnání variant odpovûdí (vlastní rodina – rodina pÛvodu) v %19 âinnost/Varianta odpovûdi

Matka

Hraní si s dítûtem/dûtmi âtení pohádek dítûti Povídání si s dítûtem Uãení se s dítûtem âas na dítû, kdyÏ ono potfiebuje V˘lety, sport s dítûtem Chození do kina, divadla apod. s d. Vodûní/voÏení d. na zájm. krouÏky Chození s dítûtem k lékafii Doma s dítûtem bûhem nemoci Trestání dítûte Nákup dárkÛ dûtem Rozhodování o studiu, povolání

0,8 3,3 -6,8 5,3 3,4 3,9 3,7 2,3 -10,9 -5,5 -10,2 -5,2 -3,8

Otec 1,4 -1,4 -0,8 -6,8 -3,8 -6,0 -2,4 -0,5 0,5 1,1 -11,8 0,3 -10,7

Kdo ãas

Oba spol.

4,1 3,0 4,9 4,2 6,2 2,2 1,1 1,6 5,7 4,4 3,5 2,7 1,4

3,3 1,4 10,4 1,7 4,3 11,6 4,2 1,7 2,7 -0,8 11,1 4,3 11,1

Zdroj: Na‰e spoleãnost 2003.

Porovnáváme-li mezi sebou rodinu v˘chozí, tj. rodinu orientaãní, s rodinou zaloÏenou respondentem ãi respondentkou, tj. s rodinou prokreaãní, pak dospíváme k následujícím zji‰tûním: Zvy‰uje se podíl rodin, kde se na v˘konu nûkter˘ch aktivit smûrem k dítûti podílejí oba rodiãe soubûÏnû, ãi rodin, kde se rodiãe dûtem vûnují „stfiídavû“ podle toho, kter˘ z rodiãÛ má právû ãas20. Dochází tedy k posunu od individuálního v˘konu role k jejímu sdílení. V˘raznû se pfiitom sniÏuje samostatná angaÏovanost otcÛ v rodinû (kdy nûkteré aktivity dûlá pfieváÏnû jen on), u matek se u nûkter˘ch aktivit sniÏuje, u jin˘ch (ãasovû znaãnû nároãn˘ch) se naopak zvy‰uje (viz uãení se s dûtmi, v˘lety, sport, divalo apod. i ãetba pohádek). Porovnáváme-li mezi sebou jen matky a jen otce, pak z doposud uvedeného vypl˘vá, Ïe matka je stále velice dÛleÏitou osobou v rodinû, neboÈ pfieváÏnû na ní spoãívají ãasovû nejpravidelnûj‰í (kaÏdodenní komunikace a základní péãe) a mnohdy i ãasovû nejnároãnûj‰í aktivity (jako péãe v dobû nemoci, uãení) ve vztahu k dítûti.

17 18 19 20

Otázka znûla: „Kdo si ve Va‰í vlastní rodinû s dítûtem vût‰inou: hraje, ãte jim pohádky atd.?“ Varianty odpovûdí znûly: Matka, Otec, Kdo z nich má ãas, Oba spoleãnû, Nûkdo jin˘, Nikdo. Dopoãet do 100 % tvofií odpovûdi „nûkdo jin˘“ a „nikdo“. âastûj‰í v˘skyt varianty v pfiípadû vlastní rodiny je vyjádfien plusovou hodnotou, opak hodnotou zápornou. Tento pfiípad je v‰ak nejednoznaãn˘, a tedy ponûkud záludn˘. I nadále se totiÏ doma zdrÏují pfieváÏnû Ïeny, a tak se fakticky dûtem vûnují stále více ony, i kdyÏ to nevyluãuje moÏnost, Ïe nûkdy (zpravidla na poÏádání, nebo kdyÏ není jiná moÏnost apod.) je zastoupí druh˘ rodiã.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 150

150


Pokud jsme data podrobili faktorové anal˘ze, pak jsme po uspofiádání variant odpovûdí a jejich pfiekódování (od 1 = oba spoleãnû, 2 = kdo z nich má/mûl ãas, 3 = matka, 4 = otec, 5 = nûkdo jin˘, 6 = nikdo) dospûli za prokreaãní rodinu k následujícím údajÛm: Faktorová anal˘za pro prokreaãní rodinu:21 Rotated Component Matrix(a) Komponent/Fakt. hraní si s dítûtem ãtení pohádek povídání si s ním uãení se ãas na dítû v˘lety, sport kino, divadlo apod. doprovod na zájmové krouÏky náv‰tûva u lékafie doma bûhem nemoci trestání nákup dárkÛ v˘bûr studia, povolání

1 ,733 ,724 ,616 ,541 ,277 ,029 ,156 ,070 ,208 ,099 ,118 ,130 ,108

2 -,028 ,190 -,085 ,421 ,420 ,045 ,082 ,744 ,591 ,742 ,055 ,052 ,141

3 ,050 ,084 ,360 ,157 ,190 ,152 ,113 -,082 ,154 ,062 ,748 ,762 ,676

4 ,142 -,014 ,230 ,002 ,315 ,767 ,784 ,346 -,098 ,002 ,052 ,077 ,190

1. faktor – komunikace tváfií v tváfi (face to face) byly zastoupeny poloÏkami: hraní, ãtení, povídání, uãení (viz nejãastûji „matka“, pfiípadnû „kdo má ãas“) 2. faktor – nutné péãe viz krouÏky, nemoc, lékafi, ãas (viz nejãastûji „matka“, pfiípadnû „kdo má ãas“) 3. faktor – obãasné pozornosti/zájmu viz dárky, trestání, studium (viz nejãastûji „oba spoleãnû“) 4. faktor – volného ãasu viz kultura, sport (viz nejãastûji „oba spoleãnû“). Faktorová anal˘za potvrzuje, Ïe je to pfiedev‰ím matka, kdo se v mnoha rodinách podílí na ãasovû nejnároãnûj‰ích a nepravidelnûj‰ích aktivitách (viz první a druh˘ faktor). ZároveÀ ale vzrÛstá participace obou rodiãÛ na v˘konu nûkter˘ch ãinností, a to tûch, které nejsou vykonávány s takovou pravidelností a takovou naléhavostí jako ãinnosti reprezentující prvé dva faktory, nejsou tedy tolik závazné. To jin˘mi slovy znamená, Ïe pfiestoÏe se otcové ãastûji podílejí na nûkter˘ch aktivitách, stále se pfiíli‰ nevûnují nejnároãnûj‰ím a nejpravidelnûj‰ím aktivitám, které se pojí se soustavnou kaÏdodenní péãí o dítû. PfiestoÏe kvantitativní data signalizují, Ïe dochází k posunÛm ve v˘konu rodiãovské role, nevedou (zatím?) tyto posuny k v˘raznûj‰ímu genderovému vyrovnání.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Hana Mafiíková

Stránka 151

151

2.5. Otcové v kaÏdodenní péãi o dûti Pfies zji‰tûní, která byla udûlána na základû kvantitativních dat, nás zajímá, zda pfiece jen neexistují muÏi, ktefií jsou ochotni a schopni se peãovatelské role zhostit, tzn. zda: • dokáÏí participovat i na tûch ãasovû nejnároãnûj‰ích, kaÏdodennû se opakujících aktivitách smûrem k dítûti, • dokáÏí projevovat srovnatelnou kompetenci v rozsahu a mífie praktikovan˘ch aktivit jako Ïeny, • dokáÏí chovat se jako více citliví a vnímaví k potfiebám druh˘ch, • jsou ochotni a schopni na sebe pfiebrat potfiebnou odpovûdnost související a vypl˘vající z tohoto druhu péãe o dítû. V této ãásti anal˘zy nás zajímá nejen to, zda se formuje „nov˘ typ otce“ neboli „peãující otec“ (srov. napfi. Lamb 1986; Badinter 1999; Hobson 2002), ale také, zda se formuje i nov˘ typ rodin, kde by docházelo k rovnomûrnûj‰í dûlbû povinností (i práv) obou rodiãÛ (viz napfi. Ehrensaf 1987; Hochschild 1990; Segal 1990). Chování otcÛ v kaÏdodenní péãi o dítû ãi dûti mÛÏeme nejzfietelnûji a nejsnadnûji sledovat u skupiny muÏÛ, ktefií jsou ãi byli doma s mal˘mi dûtmi a zaji‰Èují ãi zaji‰Èovali kaÏdodenní, bûÏnou péãi o nû. Skupinu peãujících otcÛ tak pro úãely na‰í anal˘zy reprezentují muÏi na „matefiské“ jak b˘vají v hovorovém jazyce oznaãovaní, i kdyÏ se právnû jedná o otce na rodiãovské dovolené22. Ti se také stali objektem kvalitativní sondy, jeÏ byla souãástí ‰ir‰ího v˘zkumného projektu MPSV „Podpora vyuÏívání rodiãovské dovolené muÏi“, jehoÏ cílem bylo identifikovat, k jak˘m pfiípadn˘m zmûnám dochází v typu rodin, kde otec o dítû (alespoÀ po urãitou dobu) peãuje jako primární peãovatel, zatímco Ïena pracuje a zastává roli Ïivitele, resp. Ïivitelky rodiny. V této souvislosti jsme se zamûfiili na to, jak˘mi zmûnami prochází nejen otcovská, ale i partnerská role muÏe (a Ïeny) v tomto typu rodin, jak je v nich organizována dûlba ãinností a povinností, jak˘ v˘znam pfiikládá muÏ dané situaci ve svém Ïivotû, i na to, zda tato situace podstatn˘m zpÛsobem ovlivÀuje jeho identitu, máme-li uvést nejdÛleÏitûj‰í sledovaná témata. Jak se peãující otcové zhostili své role? Z hlediska míry zapojení do peãovatelské role, mÛÏeme identifikovat otce, ktefií:

21 22

N = 167, první 4 faktory vyãerpaly 56,7 % variance. MuÏi na rodiãovské dovolené ale nejsou jedin˘mi reprezentanty tzv. peãujících otcÛ (srov. Kubíãková 2004). Mohou jimi b˘t i dal‰í muÏi, ktefií nemusejí nutnû zÛstávat doma s dûtmi na RD. ProtoÏe se v‰ak stále jedná o men‰inov˘ typ v rámci muÏské populace, je velice tûÏké dal‰í reprezentanty peãujících otcÛ v populaci nalézt a podrobit detailnûj‰ímu zkoumání. Zamûfiení se na podskupinu otcÛ na rodiãovské dovolené pfiedstavuje úãinn˘ zpÛsob, jak získat alespoÀ nûjaké informace o peãujících otcích, i kdyÏ podskupina otcÛ na RD má svá specifika.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 152

152


- pfiebírají vût‰inu ve‰keré péãe o dítû „Já to beru tak, Ïe kdyÏ jsem doma, tak dûlám to, co by dûlala doma Ïena… Zvykli jsme si na sebe stra‰nû moc a mnû ta práce se líbí a jsem spokojen˘… MÛÏu fiíct, Ïe víc je na mû malá fixovaná neÏ na manÏelku…“ (Oldfiich) - se o roli primárního peãovatele dûlí rovnomûrnû se svou partnerkou „… je ta rovnoprávnost mezi muÏem a Ïenou a jako na to, aby se narodilo dítû, tak musej bejt urãitû dva. A oba dva rodiãe by se o to dítû mûli starat rovn˘m dílem.“ (âenûk) „…oba dva jsme na to mûli stejnej náhled, tak jsme se o Danu zaãali stfiídat, no… My tady máme nûjakej model a já nevím, jak moc je roz‰ífienej, jestli je v nûãem úchylnej nebo jestli je bûÏnej, fakt nevím. Tady to tak jako funguje a my to nefie‰íme. TudíÏ my to nemáme rozdûlen˘ po nûjakejch jako ãinnostech, Ïe bysme si fiekli, tady to je objem ãinností, kter˘ je potfieba udûlat, a ty bude‰ dûlat tady ty, ty bude‰ luxovat, nakupovat, nosit tûÏk˘ vûci a zafiizovat v‰echno kolem bytu. A já budu pfiebalovat a starat se a chovat a uspávat. To podle m˘ho není Ïádn˘ dûlení péãe, Ïe jo. To je nesmysl. My to máme rozdûlen˘ tak, Ïe v‰ichni se starají o v‰echno. A já, kdyÏ jsem byl teda doma, ten dva a pÛl dne, tak jsem se teda staral o v‰echno, Ïe jo. Jsem uklízel, vafiil, pfiebaloval.“ (Luká‰) „Si vzpomínám, Ïe jednou byla nemocná mojí vinou… Ona tfieba i tfii nedûle ka‰le, to pak je blb˘. To si ãlovûk pak vyãítá, Ïe k tomu nemuselo dojít… Ale no co, tak jsem s ní pak doma, Ïe jo.“ (Luká‰) - se o roli primárního peãovatele, sice dûlí se svou partnerkou, ale role je jimi vykonávána v omezené mífie – zpravidla pouze po ãást dne „Dûlal jsem v‰e, co bylo tfieba okolo dûtí – pfiebalit, oblékat, uvafiit. Nûco jsem vafiil sám, nûco jsem pouze ohfiíval, co den pfiedem uvafiila manÏelka. Chodil jsem s dûtmi na vycházky ven a tak dále… ManÏelka po návratu z práce pfievzala ‰tafetu a já jsem dûlal i jiné práce jako zahrádku a tak.“ (Vláìa)

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 153

Hana Mafiíková

153

„Ono to totiÏ není vlastnû klasick˘ model, Ïe bych hlídal dítû cel˘ den… takÏe bych se mûl starat, ale Ïena je uãitelka, pfiijde po poledni domu, takÏe je schopná zase ve ‘volném ãase‘ hlídat dítû, Ïe se o to podûlíme, o tu péãi… není to ubíhaná.“ (Ota) „AÏ jenom pak, to si pamatuju dobfie, neÏ manÏelka do‰la, tak ta poslední pÛl hodina byla jako nejhor‰í. To oãekávání, kdy koneãnû pfiijde a vysvobodí mû z toho. Jinak do t˘ doby to ‰lo, ale aÏ pak kdyÏ se to spojilo to oãekávání, kdy pfiijde, aby mi pomohla.“ (Pavel) „… KdyÏ je matka dítûte doma, tak vût‰inou jí otec taky pomáhá. Tak se to vymûnilo, takÏe mi manÏelka pomáhá… Tak jsme se doplÀovali, ona se taky starala, samozfiejmû…“ (Tomá‰) „No tak nádobí moc neum˘vám, musíte malé jídlo ohfiát, nûkdy nûco uvafií ãlovûk a praní to taky dûlá manÏelka… Jak pfiijde manÏelka, tak si to pfiehodíme… ManÏelka chodí k doktorce a na ty procházky obãas…“ (Hugo)

- v˘kon role peãovatele kombinují s nûkter˘mi atributy tradiãní otcovské role23, tedy s urãitou pfiísností a autoritativností „…já jsem zase takovej pes na to dítû, a mu nic neodpustím. Pro pohlavek já nejdu daleko. Spí‰ to má tak jako striktnû nafiízen˘… já jsem spí‰ takovej ten pes, tady doma… spartánská v˘chova, si myslim, do urãit˘ míry není na ‰kodu.“ (Havel) MuÏi se od sebe navzájem odli‰ují nejen mírou zapojení do peãovatelské role, ale i rozsahem aktivit, které s dítûtem provádûjí, a prostorem, v nûmÏ se se sv˘m dítûtem pohybují. Jednu skupinu tvofií muÏi, ktefií jsou plnû soustfiedûni na své dítû, na péãi o nûj a jeho v˘chovu, ktefií s nim zpravidla tráví vût‰inu ãasu doma nebo v pfiilehlém okolí (na procházkách apod.). Pokud se pohybují mimo sféru 23

Zatímco pro tradiãní otcovskou roli je v moderní spoleãnosti charakteristická autoritativnost s pfiísností, tzv. nová role otcÛ je spojována s peãovatelstvím, laskavostí, empatií apod. (srov. napfi. Lamb 1986, Badinter 1998 aj.).

Zlom-final

154

2.2.2006

13:06

Stránka 154


domova, pak nav‰tûvují místa, která jsou speciálnû vyhrazena dûtem (jako dûtská hfii‰tû) nebo která jim jsou vyhrazena v souvislosti s provozováním urãité aktivity smûrované v˘hradnû na dûti – jako dûtská pfiedstavení v kinech ãi divadlech nebo speciální tûlov˘chovné aktivity v tûlocviãnách apod. „… kaÏd˘ den jdeme nakoupit, to znamená procházka – no, jak to dûlají ty matky – na pískovi‰tû…“ (Ota) „Já tfieba malého vezmu na kolo a jedu s ním na nákup a vezmu ho je‰tû chvilku do parãíku, strãím ho na pískovi‰tû…“ (Oldfiich) „Je to jednotvárn˘, no. Pofiád si v podstatû nûjak hrajeme nebo chodíme ven nebo jezdíme na kole…“ (Standa) Dal‰í skupina muÏÛ je sv˘m chováním pfii péãi o dítû orientována více ven, do vefiejné sféry. Tito muÏi obvykle dávají dûtem i více prostoru v porovnání s v˘‰e vymezenou skupinou a tolik se o nû nestrachují. Podnikají s nimi v˘lety, berou dûti více ven mimo domov ãasto v souvislosti s aktivitami, které nûkdy moÏná více zajímají otce neÏ samotné dítû – mÛÏe se jednat o urãit˘ typ v˘letÛ, urãit˘ typ sportÛ, kulturních akcí apod. Nûktefií muÏi byli schopni bûhem pobytu doma s dítûtem dokonce realizovat nûkteré své plány – napfiíklad studovali, dále se vzdûlávali (jazykovû), zaãali podnikat apod. „… já jsem spojil pfiíjemné s uÏiteãn˘m, abych tak mohl fiíct… No, pro mû to byla pfiíleÏitost, jak vlastnû zÛstat doma s dítûtem… a zároveÀ podnikat.“ (Ota) „Já jsem si fiíkal, Ïe tam to nemá smysl, takÏe si najdu nûco jin˘ho a vzhledem k tomu, Ïe dneska je nutná angliãtina v‰ude, tak jsem chtûl vyuÏít ten ãas, rad‰i 6 mûsícÛ dejme tomu studovat angliãtinu a pak si najít nûjakej novej job.“ (Pavel) Tato skupina muÏÛ sv˘m chováním dokládá, Ïe existují muÏi, ktefií zÛstávají bez ohledu na specifikum situace stále orientováni pfiedev‰ím na sféru vefiejnou, kam pak „berou“ své dûti s sebou (srov. Brandth, Evande 1998), i to, Ïe za dané specifické situace mohou sledovat (nûkdy dokonce hlavnû) své vlastní zájmy a cíle.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 155

Hana Mafiíková

155

A tak ani v pfiípadû, Ïe se muÏi starají kaÏd˘ den o své dítû, a to i tehdy, kdy jsou jedin˘mi peãovateli (v pfiípadû neexistence nebo úplné absence matky)24, se nemusejí vÏdy projevovat jako noví – peãující otcové. V˘kon kaÏdodenní péãe o dítû nemusí nutnû (automaticky) navodit pfiedpokládanou zmûnu v jejich chování. V˘kon peãovatelské role tedy nespoãívá jen v obsahu a rozsahu vykonávan˘ch aktivit, ale také v mífie identifikace s touto rolí, mífie pfiijaté odpovûdnosti za její v˘kon. I kdyÏ v˘kon peãovatelsk˘ch aktivit vytváfií nutn˘ pfiedpoklad pro identifikaci s touto rolí, jedná se o podmínku nutnou, nikoli v‰ak postaãující. MuÏi, ktefií se neidentifikují s rolí peãovatele (nebo jen v omezené mífie), projevují tendenci starat se o dítû „technicky“. Jsou sice schopni zajistit nejzákladnûj‰í a nejnutnûj‰í péãi o dítû, ale nejsou schopni se pfiíli‰ citovû angaÏovat a uspokojovat i jiné, nejen fyziologické potfieby dítûte. K pfiijetí peãovatelské role a rodiãovské odpovûdnosti byli nûktefií muÏi ve sledovaném souboru donuceni vnûj‰ími okolnostmi „… takÏe to bylo nakrmit – spát, nakrmit – spát…“ (Havel) Z hlediska míry identifikace s rolí peãovatele, míry a zpÛsobu pfiijaté odpovûdnosti, stejnû tak jako charakteru dûlby genderov˘ch rolí v rodinû mÛÏeme v zásadû rozli‰it následující hlavní (nikoli v‰ak jediné) typy rodin: a) Rodiny, kde se muÏi plnû identifikují s rolí peãovatele a kde v pfiípadû otcÛ na rodiãovské dovolené dochází k plné inverzi genderov˘ch rolí, které si v‰ak zachovávají svá specifika – mûní se jen obsazení rolí jednotliv˘mi aktéry (muÏi zastávají roli „peãovatelky“, Ïeny roli „Ïivitele“). Tato inverze b˘vá spojena s pfiijetím plné odpovûdnosti za péãi a v˘chovu dítûte ze strany muÏÛ25. b) Rodiny, kde muÏi, i kdyÏ vykonávají roli peãovatele, vykonávají ji v omezeném rozsahu (aÈ z hlediska obsahu ãinnosti, nebo z hlediska ãasu, pfiípadnû obou veliãin soubûÏnû). Míra identifikace s rolí peãující osoby je tedy spí‰e jen ãásteãná a je kdykoli delegovatelná na „druhou“ osobu, pfiesnûji matku dítûte. S tím souvisí i ne zcela plné pfiijetí odpovûdnosti a obvykle pfietrvávající nerovnováha v moÏnostech trávení volného ãasu muÏi a Ïenami ve prospûch muÏÛ, ktefií si dokáÏí uchránit prostor a ãas pro realizaci sv˘ch zájmÛ a koníãkÛ. 24 25

26

Tyto pfiípady mohou b˘t reprezentovány situacemi úmrtí partnerky, dlouhodobou hospitalizací matky apod. Tento inverzní model („muÏi jako matky“) b˘vá realizován obvykle v rodinách, kde je rozdíl mezi socio-profesním statusem partnerÛ nejvût‰í, a to ve prospûch Ïeny. Podmínkou dodrÏování a fungování inverzního modelu je (moÏná více neÏ v jin˘ch typech) partnerská dohoda. Po ukonãení pobytu muÏÛ na RD se uspofiádání genderov˘ch rolí v nûkter˘ch rodinách vrací k více tradiãnímu uspofiádání, kdy „v‰e ãi pfieváÏná vût‰ina“ v˘konu peãovatelsk˘ch ãinností i odpovûdnosti je opût na Ïenû.

Zlom-final

156

2.2.2006

13:06

Stránka 156


V tomto typu rodin se realizuje ãásteãná (a nûkdy dokonce jen doãasná)26 zámûna genderov˘ch rolí. Tento typ rodin pfiedstavuje jak˘si „mix“ – pfiechod mezi tradiãními rodinami, kde péãe o dítû a odpovûdnost za jejich v˘chovu spoãívá (v˘hradnû ãi v rozhodující mífie) na Ïenû27, a rodinami, které dokáÏí podíl zapojení rodiãÛ v rÛzn˘ch rovinách v˘konu rodiãovství vyrovnávat nejvíce a blíÏí se k ideálnímu paritnímu modelu, neboli modelu sdíleného rodiãovství propojeného s modelem sdíleného partnerství. c) Rodiny, kde je realizován model sdíleného rodiãovství, kter˘ je propojen s modelem sdíleného partnerství. V nûm se oba rodiãe podílejí rovnomûrnû nejen na péãi o dítû (a urãit˘ch povinnostech), ale dochází zde i k dûlbû odpovûdnosti a práv. Rodiãe si v tomto typu rodin vytváfiejí rovnûÏ prostor pro v˘kon profesní role a moÏnost trávit individuálnû i voln˘ ãas ãi jeho ãást. V‰echny doposud uvedené modely jsou zaloÏeny na relativnû svobodném rozhodnutí partnerÛ, tzn. Ïe rodiãe k danému uspofiádání genderov˘ch rolí nejsou v˘raznû donuceni „vnûj‰ími okolnostmi“ nebo podmínkami. Ve vymezení tedy chybí model, kter˘ se zpravidla objevuje: d) Za silné intervence vnûj‰ích faktorÛ, kdy muÏi jsou k peãovatelství donuceni zvnûj‰ku, nikoli na základû pfieváÏnû svého „svobodného“ rozhodnutí, o dûti tedy peãují „z donucení“. Tento model je moÏné oznaãit za model tzv. vynuceného peãovatelství ãi vynuceného rodiãovství (srov. Badinter 1999) a obvykle se vyskytuje v situacích nezamûstnanosti otce, absence matky v rodinû, která mÛÏe mít rÛzné pfiíãiny, apod28. Pokud se budeme zamûfiovat pouze na typ peãujícího otce, pak tento typ je nejzfietelnûji zastoupen v rodinách, kde dochází k inverzi genderov˘ch rolí, kde v‰ak ve své podstatû genderová nerovnost zÛstává zachována. Kromû toho vyvstává otázka, nakolik se v daném typu bude jednat o trvalou zmûnu v rodiãovském chování muÏÛ. Je totiÏ pravdûpodobné, Ïe promûna v peãujícího otce mÛÏe b˘t v tomto pfiípadû pouze doãasná a Ïe po návratu otcÛ zpût do sféry placené práce dojde spí‰e k posunu ke zcela tradiãnímu ãi pfiesnûji ke zcela klasickému uspofiádání genderov˘ch rolí neÏ k posunu k jejich více vyrovnanému uspofiádání charakteristickému pro následující typ (viz napfi. Russell 1986). Typ peãujícího otce se v˘raznû projevuje i v rodinách, kde je praktikováno sdílené rodiãovství. Naopak v tûchto rodinách, kde se partnefii jiÏ dokázali chovat nejvíce genderovû vyváÏenû, je velk˘ pfiedpoklad, Ïe tato rovnost zÛstane zachována i po té, co oba partnefii pfiípadnû zv˘‰í svou pracovní aktivitu.

27 28

Otcové jsou stále spí‰e jen pomocníky, nikoli rovnocenn˘mi partnery sv˘ch protûj‰kÛ. Více viz napfi. (Mafiíková, Radimská 2003).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 157

Hana Mafiíková

157

29

3. Promûna rodiãovství – závûreãné shrnutí

V postojové rovinû je na‰í populací akceptováno vût‰í zapojení muÏÛ do rodiny (jejich vût‰í angaÏovanost v rodinû), coÏ mÛÏe reálnû probíhat dvûma smûry: buì muÏi mohou (zcela) pfievzít v˘kon nûjaké ãinnosti, nebo mohou participovat na jejím v˘konu spolu se svou partnerkou. Podrobnûj‰í data ukazují, Ïe se realizuje spí‰e druhá moÏnost. Z odpovûdí respondentÛ vypl˘vá, Ïe v ãase dochází k posunu – v prokreaãních rodinách v porovnání s rodiãovskou generací (resp. rodinami orientaãními) jak u muÏÛ, tak u Ïen zeslabuje pouze individuální v˘kon urãité rodiãovské aktivity (kdy nûco dûlají jen ãi pfieváÏnû Ïeny-matky a nûco jen muÏi-otcové) a naopak dochází ke zv˘‰ení zapojení muÏÛ do v˘konu nûkter˘ch rodiãovsk˘ch aktivit, coÏ má buì charakter participace na nûkteré z nich (kdy ji provádûjí oba rodiãe spoleãnû), anebo prostfiídání se s partnerkou (podle toho, kdo má právû ãas), kdy se tak realizuje vzájemná zastupitelnost. I kdyÏ zeslabuje v˘luãnû individuální, resp. separovan˘ v˘kon rodiãovsk˘ch rolí u obou rodiãÛ, matky zÛstávají v porovnání s otci tûmi osobami, které stále, i kdyÏ v men‰í mífie neÏ dfiíve, vykonávají nejnároãnûj‰í ãasové aktivity a ãinnosti mající charakter kaÏdodenní péãe. Z toho mÛÏeme nepfiímo vyvodit, Ïe na Ïenách stále spoãívá i mnohem vût‰í díl odpovûdnosti, neÏ jak˘ fakticky v péãi o dítû a pfii jeho v˘chovû náleÏí muÏÛm. PfiestoÏe se muÏi více neÏ dfiíve zapojují do v˘konu nûkter˘ch aktivit, jejich zapojení vzrÛstá tam, kde není vyÏadována pravidelnost v˘konu, a dále u tûch ãinností, které nutnû nesouvisejí se základní péãí a starostí o dítû. Soudobá generace otcÛ se oproti generaci sv˘ch otcÛ (neboli dûdeãkÛ) více angaÏuje zejména u volnoãasov˘ aktivit a u aktivit, které nemusejí b˘t vykonávány soustavnû a pravidelnû. MuÏi jsou stále mnohem ménû neÏ Ïeny omezováni, a to jak ãasovû, tak mentálnû (nejsou zatûÏováni pravidelností a naléhavostí povinnosti). Pravdûpodobnû ani v tûch rodinách, kde muÏi participují více na kaÏdodenních peãovatelsk˘ch aktivitách, soudû podle souboru muÏÛ na rodiãovské dovolené, nedochází u muÏÛ vÏdy k plnému pfiijetí odpovûdnosti, resp. nedochází k pfiijetí odpovûdnosti v takové mífie, která by byla srovnatelná s mírou pfiijaté odpovûdnosti u Ïen (a tak i v mnoha tûchto pfiípadech muÏi nadále setrvávají pouze v roli pomocníka, nikoli rovnocenného partnera). Pouze v˘jimeãnû jsou muÏi identifikováni s rolí peãovatele do té míry, Ïe je moÏné je oznaãit za nové peãující otce, ktefií jsou nejen schopni participovat na v˘konu urãité rodiãovské aktivity, ale jsou schopni pfiijmout i odpovûdnost, které se s kaÏdodenní péãí o dítû pojí. 29

Jedná se tedy o jakousi „verbální rovnost“ – o rovnost proklamovanou ve verbální rovinû. StaÈ byla vypracována v rámci projektu GAAVâR ã. r. IAA 700280504.

Zlom-final

2.2.2006

158

13:06

Stránka 158


Z doposud uvedeného vypl˘vá, Ïe k realizaci modelu sdíleného rodiãovství, kde dochází nejen k participaci na dané aktivitû, ale právû i k onomu sdílení odpovûdnosti, dochází zatím jen velmi zfiídka. Model sdíleného rodiãovství je pak modelem, kter˘ je z genderového hlediska modelem paritním, a tudíÏ i nejspravedlivûj‰ím, neboÈ v nûm dochází nejen k rovnomûrné dûlbû práce, rovné dûlbû povinností a odpovûdnosti, ale rovnûÏ i k dûlbû práv (kdy si rodiãe sdílením rodiãovské role vytváfiejí prostor pro svou individuální seberealizaci ve sféfie placené práce i ve sféfie volného ãasu).

Literatura Badinter, E. 1998 (1980). Materská láska. Bratislava: Aspekt. Badinter, E. 1999 (1992). XY. Identita muÏa. Bratislava: Aspekt. Bar‰a, P. 2002. Panství ãlovûka a touha Ïeny: Feminismus mezi psychoanal˘zou a poststrukturalismem. Praha: SLON. Brandth, B, E. Evande. 1998. „Masculinity and Childcare: The Reconstruction of Fathering.“Sociological Review 46 (2): 293-313 Ehrensaf, D. 1987. Parenting Together. Illinois: University of Illinois Press. Gerson, K. 2002. „Moral Dilemmas, Moral Strategies, and the Transformation of Gender. Lessons from Two Generations of Work and Family Change.“ Gender&Society 16(1): 8-28. Gilliganová, C. 2001 (1982). Jin˘m hlasem: O rozdílné psychologii Ïen a muÏÛ. Praha: Portál. Gjuriãová, ·. 1996. „O spiknutí na‰í kultury proti otcÛm.“ Lidové noviny, 31. 10. 1996. Hobson, B. (ed.). 2002. Making Men into Fathers. Cambridge: Cambridge University Press. Hochschild, A., A. Machung. 1990. The Second Shift. Working Parents and the Revolution at Home. London: Piatkus. Chodorow, N. 1978. The Reproduction of Mothering: Psychoanalysis and the Sociology of Gender. Berkeley: University of California Press. Chudilová, I. 2003. „Rozdûlení rolí v rodinû.“ Na‰e spoleãnost 2003. Tisková zpráva CVVM. Kubíãková, K. 2004. „Peãující otcové.“ Aperio 1. Lamb, M. E. (ed.). 1986. The Father’s Role. Applied Perspectives. New York: John Wiley and Sons. LaRossa, R. 1992. „Fatherhood and social chance.“ Pp. 448-457 in Booth, A., Crouter. A. C. Men in Families. Mahnwah, N. J.: Lawrence Erlbaum Associates. Peterson, S. R. 1983. „Against Parenting“. In Trebilcot, J. (ed.). Mothering: essays in feminist theory. New Jersay: Rowman&Allanheld.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Hana Mafiíková

Stránka 159

159

Russel, G. 1987. „Problems in Role-reversed Families“. Pp. 161–179 in Ch. Lewis, O’Brien M. Reassessing Fatherhood: New Observations on Fathers and the Modern Family. London, Sage. Segal, L. 1994 (1991). Slow Motion. Changing Masculinities, Changing Men. London: Virago Press. Trebilcot, J. (ed.). 1983. Mothering: essays in feminist theory. New Jersay: Rowman&Allanheld.

Zdroje dat „Na‰e spoleãnost 2003“, duben 2003. V˘zkum CVVM. Reprezentativní v˘zkum 1067 respondentÛ podle pohlaví (521 muÏÛ a 526 Ïen), vûku, vzdûlání, rodinného stavu, kraje, velikosti bydli‰tû. Rodina 1994 (ISSP 1994) – reprezentativní v˘zkum 503 muÏÛ a 521 Ïen dle pohlaví, vûku, vzdûlání, rodinného stavu, velikosti bydli‰tû, kraje o zmûnách genderov˘ch rolí v rodinû. Rodina a gender role (ISSP 2000) – dtto, reprezentativní v˘zkum 1345 respondentÛ. Rozdûlení rolí v rodinû, tisková zpráva CVVM 2003. Rozhovory s otci na rodiãovské dovolené provedené v rámci projektu MPSV âR „Podpora vyuÏívání rodiãovské dovolené muÏi“. 2003.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 160

160

Otcovství v pohybu

OTCOVSTVÍ V POHYBU1 Radka Dudová 1. Úvod Vzhledem k tomu, Ïe zmûna postavení a role otce v rodinû je nedílnou souãástí velk˘ch transformací západní spoleãnosti probíhajících bûhem posledních století, problematika otcovství se dot˘ká velké ãásti sociální reality a není limitována jen na sféru rodiãovsk˘ch vztahÛ. V˘voj otcovství tak odráÏí v˘voj spoleãnosti jako celku a sociálních vztahÛ obecnû, nejen vztahÛ mezi rodiãi a dûtmi. Jak ukazují soudobí teoretikové sociologie rodiny (Beck, Beck-Gernsheim 1995; Berger, Kellner 1964; Kaufmann 2001a; Singly 1996, 2000a, 2000b), rodina pfiestala b˘t institucí slouÏící reprodukci spoleãnosti a pfienosu morálních hodnot a místo toho se stala hlavním prostorem odhalování a potvrzování sama sebe, konstrukce osobní identity individua. To klade na souãasné rodiãe nové poÏadavky. ZároveÀ ale stále více dûtí Ïije oddûlenû od jednoho ze sv˘ch rodiãÛ, ve vût‰inû pfiípadÛ od otce, z ãehoÏ je zfiejmé, Ïe otcovství se v souãasnosti stává nav˘sost problematick˘m. V‰ichni autofii zab˘vající se otcovstvím se shodují v poznání, Ïe normy spojované s „dobr˘m“ otcovstvím, stejnû jako samotné otcovské praktiky, se v prÛbûhu minulého století dramaticky zmûnily. Podle J. Plecka (1987) pro‰lo otcovství na Západû ãtyfimi etapami: nejprve byl otec autoritáfisk˘m uãitelem morálky a náboÏenství, posléze se stal vzdálen˘m otcem-Ïivitelem, poté pfiedstavoval zejména muÏsk˘ rolov˘ model, aby se nakonec mohl stát „nov˘m“ otcem, peãujícím a aktivním ve v˘chovû dûtí od jejich nejniÏ‰ího vûku. Fenomén „nového otcovství“ získal své privilegované místo v souãasném diskurzu o otcovství a objevil se i znaãn˘ poãet sociologick˘ch prací, které se jím zab˘vají. To vedlo aÏ k polarizaci reprezentací otcovství uÏívan˘ch ve vûdeck˘ch textech a ve vefiejném diskurzu – na jedné stranû stojí „nov˘ otec“, peãující a odpovûdn˘, a na stranû druhé nepfiítomn˘ otec, nezodpovûdn˘ a neplnící svou roli. Podle konzervativních kritikÛ pfiedstavuje nepfiítomnost otcÛ v rodinách jeden z nejv˘znamnûj‰ích sociálních problémÛ, jelikoÏ stojí u zrodu mnoha dal‰ích problémÛ. Aãkoli nûktefií teoretikové rodiny nepfiijímají tuto tezi bez v˘hrad, mnohé práce vycházejí z toho, Ïe dne‰ní otcové nenaplÀují dostateãnû svou úlohu, zejména v pfiípadech nemanÏelsk˘ch porodÛ a partnersk˘ch rozchodÛ, a Ïe dûti bez otce se nemohou vyvíjet stejnû zdárnû jako ostatní. 1

Tento text vznikl v rámci projektu „Rodiãovství po partnerském rozchodu – rodiãovské role a identity rozveden˘ch matek a otcÛ“ podpofieného grantem Grantové agentury Akademie vûd, id. kód KJB700280503 a byl podpofien projektem Národního programu v˘zkumu „Souvislosti promûn pracovního trhu a forem soukromého, rodinného a partnerského Ïivota v ãeské spoleãnosti“, reg. ã. 1J034/05-DP2.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 161

Radka Dudová

161

Abychom mohli zaujmout stanovisko k otázkám vyvolan˘m soudobou diskusí o otcovství a zejména o otcovství muÏÛ, neÏijících spoleãnû se sv˘mi dûtmi, vyjasníme si nejprve, jak je otcovství chápáno, jak˘ch nab˘vá forem a jak je uchopováno dne‰ní sociologií. V první ãásti tohoto textu si proto pfiedstavíme nûkteré hlavní souãasné teorie otcovství a podíváme se, jak˘m zpÛsobem se vyrovnávají s otázkami, které diskurz otcovství provázejí. Ve druhé ãásti se text teoreticky zamûfií na problematiku otcovství po rozchodu rodiãovského páru. Ve tfietí ãásti budou pfiedstaveny nûkteré dílãí v˘sledky kvalitativního v˘zkumu otcovství po rozchodu v âeské republice.

2. Teorie otcovství 2.1. Sociálnû konstruované otcovství Ve Spojen˘ch státech dominuje sociologickému uvaÏování o rodinû konstruktivistická perspektiva, vycházející ze symbolického interakcionismu Meada a Blumera, jejíÏ pfiedstavitelé naz˘vají svou ‰kolu identity theory. Tento smûr zdÛrazÀuje pfiedpoklad, Ïe otcovství stejnû jako matefiství není Ïádn˘m zpÛsobem pfiirozenû ãi biologicky dáno, n˘brÏ Ïe se jedná o fenomén sociálnû konstruovan˘ zku‰enostmi, interakcemi a sociálním vyjednáváním. Navíc je vût‰ina chování jedince spojena s vykonáváním urãité sociální role ãi sociálních rolí. Role jsou oãekávání sdílená ostatními a jsou spojené s v˘znamy, pfiikládan˘mi jednotliv˘m druhÛm jednání, a tyto v˘znamy jsou vytváfieny a komunikovány v prÛbûhu sociálních interakcí. Sociální identita je pak v˘znam, kter˘ individuum pfiikládá samo sobû jako objektu v rámci urãitého sociálního statusu ãi role. Tento pohled umoÏÀuje detailnû analyzovat fenomén otcovství. Podle Wiliama Marsiglia (1995; 2000) je otcovství mnohotvarou a heterogenní institucí. Bûhem posledních 50 let jsme byli svûdky objevení se mnoha nov˘ch permutací a pro nûkteré nové situace (napfiíklad b˘t otcem bez spoleãného bydli‰tû se sv˘mi dûtmi po partnerském rozchodu, b˘t nevlastním otcem anebo b˘t „nemanÏelsk˘m“ otcem) neexistují jasné a jednoznaãné normy. Podle Marsiglia a jeho identity theory otcovství zahrnuje zároveÀ otcovsk˘ status a identitu, se kter˘mi je asociováno vût‰í mnoÏství rolí (Ïivitel rodiny, partner pfii hfie, peãovatel, uãitel morálky, disciplináror…). Otcovská role stejnû jako otcovská identita jsou tak sloÏeny z více rozmûrÛ ãi rolí, hierarchicky uspofiádan˘ch podle dÛleÏitosti, kterou jim jedinec pfiikládá. Tato hierarchie odráÏí relativní pravdûpodobnost, se kterou jedinec vyuÏije konkrétní zpÛsoby jednání spojené s jednotliv˘mi dimenzemi. Této hierarchii rolí odpovídá také hierarchie dílãích identit, které dohromady tvofií otcovskou identitu (Marsiglio 1995: 80–81). Podle Marilyn Ihinger-Tallman (1995), dal‰í reprezentantky smûru identity theory, úãast otce na péãi a v˘chovû sv˘ch dûtí závisí na jeho identifikaci se statusem a rolemi spojen˘mi s rodiãovstvím. Otcovská identita je definována jako

Zlom-final

162

2.2.2006

13:06

Stránka 162

Otcovství v pohybu

soubor v˘znamÛ spojen˘ch s postavením a rolí otce. Otcovské praktiky a otcovská identita se navzájem posilují – otcovská identita podmiÀuje otcÛv podíl na péãi a v˘chovû dûtí, a otcovská aktivita následnû posiluje budoucí úroveÀ otcovské identity.

2.2. Otcovství jako nekonãící projekt Sebe Australské autorky D. Lupton a L. Barclay (1997) vycházejí ve své anal˘ze otcovství v souãasn˘ch západních spoleãnostech z poststrukturalistické teorie. Pozitivnû hodnotí dÛraz, kter˘ identity theory klade na sociálnû konstruovan˘ charakter otcovství, ale mají v˘hrady vÛãi prezentování otcovské identity jako celku nemûnn˘ch a nezávisl˘ch vlastností. Podle tûchto autorek vytváfií identity theory pfiíli‰ statick˘ model identity a bez dal‰ích dÛkazÛ se spoléhá na racionální volbu jako prostfiedek konstrukce subjektivity. Nepfiipou‰tí existenci ménû vûdomé úrovnû zku‰enosti, která také pfiispívá k chápání a pfiedstavování si sebe sama jako otce, a pfiedpokládá, Ïe jednotlivé identity jsou oddûlené a navzájem na sobû nezávislé. Oproti tomu podle Lupton a Barclay je otcovství ontologick˘m stavem, kter˘ se neustále mûní, je místem stfietu diskurzÛ a tuÏeb, které spolu soupefií, a nikdy nemÛÏe b˘t uchopeno jako jedna jediná „identita“. Spoleãnû se Zygmundem Baumanem (1995) hovofií o „nekonãícím projektu Sebe“, o stále pokraãujícím podniku konstrukce své vlastní identity (Lupton, Barclay 1995: 22). Lupton a Barclay, stejnû jako dal‰í autofii zab˘vající se otcovskou identitou, zdÛrazÀují fakt, Ïe otcovství je v na‰ich spoleãnostech silnû genderované: je úzce spjato s muÏstvím, s vlastnicvím penisu a spermatu. Otcovská identita tak nemÛÏe b˘t oddûlena od muÏské identity, stejnû jako matefiská identita od identity Ïenské. Ale zatímco Ïenské identity zÛstávají ve vût‰í mífie synonymem matefisk˘ch a rodinn˘ch aktivit, obecné definice maskulinity se odvíjejí spí‰e od muÏsk˘ch nerodinn˘ch rolí. Od muÏÛ je stále oãekávána plná úãast v ekonomické a profesionální sféfie, ãímÏ jsou povzbuzováni k budování identit muÏsk˘ch subjektÛ prostfiednictvím jejich profesionální role. Ve v˘sledku je pak ãasto nejsilnûj‰í dimenzí otcovské identity dimenze Ïivitele rodiny, coÏ umoÏÀuje sladit tradiãní definici maskulinity se zájmem rodiny a dûtí (viz také Singly 2000a: 170, 176). Navíc tradiãní definice maskulinity obsahuje charakteristiky, které jsou v protikladu k hodnotám péãe a sebeobûtování se pro druhého, a tudíÏ a priori vyluãuje peãující a citové otcovství. V konfrontaci s modelem „nového otce“ se otcovství a maskulinity samotné stávají nejasné a plné protikladÛ. 2.3. Otec jako v˘znamn˘ blízk˘ dítûte Francouzsk˘ sociolog rodiny François de Singly nabízí originální pohled na souãasné otcovství a definuje je v protikladu k pfiedchozímu období, kdy hlavním cílem v˘chovy bylo morální modelování dítûte a kde otec „byl definován a sám

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Radka Dudová

Stránka 163

163

sebe definoval svou rolí Ïivitele rodiny a pfiedstavitele autority“ (Singly 2000a: 155). V souãasnosti má v˘chova za cíl odhalování skryté osobnosti dítûte a rozvoj jeho vnitfiních zdrojÛ. Rodiã jako v˘znamn˘ blízk˘ dítûte by mûl objevit, rozvíjet a potvrzovat jeho identitu prostfiednictvím dialogu a pozornosti, kterou mu vûnuje. Dítû je nyní vnímáno jako individuum zasluhující respekt, „partner, se kter˘m je nutno vyjednávat“. Sociální normy obklopující otcovství docházejí zmûn v souladu s tûmito zmûnami v charakteru v˘chovy. Funkce Ïivitele rodiny a autority zÛstávají dÛleÏit˘mi sloÏkami otcovské role (tedy toho, o ãem se muÏ domnívá, Ïe je od nûj oãekáváno jako od otce). Singly dokazuje, Ïe ãas stráven˘ profesionální prací je vût‰inou muÏÛ chápán jako jedna z forem rodiãovského ãasu, tedy ãasu vûnovaného dûtem, i kdyÏ nepfiímo. Role autority také pfietrvává, ale mûní svÛj smysl: Singly hovofií o neautoritáfiské autoritû – otec urãuje dítûti hranice a vede ho k respektování pravidel, aniÏ by bral sám sebe pfiíli‰ váÏnû. ZároveÀ, navíc k tûmto dvûma tradiãním funkcím, otec musí dnes umût b˘t blízk˘, ukázat city, naslouchat, hrát si se sv˘m dítûtem. Aby toto dokázal, musí se umût ãas od ãasu k dítûti sníÏit, jednat s ním jako rovn˘ s rovn˘m a zapomenout na hierarchii dospûl˘/dítû. PfiestoÏe se otcovství stává pfiímûj‰ím a více vztahov˘m neÏ bylo dfiíve, nedochází k jeho zámûnû ãi ztotoÏnûní s matefiskou aktivitou. Funkce kaÏdodenní péãe je stále z vût‰iny zaji‰Èována pouze matkou. Podle Singlyho otec sice jiÏ není „hlavou rodiny“, ale zÛstává „zodpovûdn˘m za rodinu jako celek“ – má právo vyslovit poslední slovo, hraje roli rozhodãího uvnitfi rodiny. Navíc stále zaji‰Èuje funkce zprostfiedkování a otevfiení do vnûj‰ího svûta. Koneãnû, jako biologick˘ otec si uchovává dal‰í dÛleÏitou dimenzi otcovské role: funkci pfiedstavitele pÛvodu dítûte (Singly 2000a: 197–205). Otcova nepfiítomnost v domácnosti je‰tû nemusí nutnû znamenat, Ïe muÏ není angaÏovan˘m otcem. Singly ukazuje, jak bylo fieãeno, Ïe profesionální ãas je mnoha muÏi vnímán jako nepfiím˘ rodiãovsk˘ ãas, a v˘sledky v˘zkumu Lupton a Barclay ukazují, Ïe muÏi mají tendenci chápat a pfiistupovat ke svému profesionálnímu Ïivotu jin˘m zpÛsobem, jakmile se stávají otci a cítí se zodpovûdní za materiální podporu sv˘ch dûtí. F. de Singly hovofií o dvou typech rodiãovské angaÏovanosti: u muÏÛ pozoruje oddûlování a ochranu jednotliv˘ch ãasov˘ch období a vytváfiení identity „Já, sám, pro druhého“, zatímco u Ïen kontinuální disponibilitu a vytváfiení identity „Já, spoleãnû, pro druhého“ (Singly 1996: 186).

2.4. Biologické a sociální otcovství Odedávna vedle sebe stojí biologická a sociální definice otcovství a jejich vzájemn˘ vztah je fie‰en i v souãasném odborném diskurzu t˘kající se této problematiky. Hlavní rozdíl mezi matefistvím a otcovstvím tradiãnû spoãíval ve faktu, Ïe matefiství bylo jisté, zatímco otcovství bylo nevyhnutelnû nejisté. Díky nov˘m

Zlom-final

164

2.2.2006

13:06

Stránka 164

Otcovství v pohybu

medicínsk˘m technikám jiÏ ale otcovství nemusí nutnû b˘t nejisté a otec mÛÏe b˘t bez rizika omylu definován jako biologick˘ zploditel. Proto, aby se muÏ stal otcem, ov‰em nestaãí b˘t otcem biologick˘m. PfiestoÏe soudobé západní spoleãnosti stále více favorizují definici filiace prostfiednictvím pokrevních vazeb a pfiíbuzenské vztahy obecnû spoãívají na biologickém základu, sociální charakter otcovství stále vystupuje na povrch. To je zfiejmé právû na pfiíkladu rozvodu: muÏ v pozici biologického otce je ãasto drÏitelem legitimní autority a tato autorita drÏí pohromadû ostatní dimenze jeho otcovské role, nestaãí ale k tomu, aby jej udrÏela v postavení otce – v˘znamného blízkého sv˘ch dûtí, kteréÏto mÛÏe b˘t snadno obsazeno otcem nevlastním (Singly 2000a: 202). Zdá se, Ïe otcovství je v evropské legislativû a odborné diskusi stále je‰tû ãastûji chápáno spí‰e ve své sociální neÏli biologické dimenzi. To mÛÏe b˘t spojeno s dlouho pfievládajícím chápáním matefiství jako daného instinkty, zatímco otcovství bylo spojováno s udáváním pravidel a zákona. Toto rozdûlení se odráÏí také v praktikách svûfiování dûtí do v˘chovy po rozvodu rodiãÛ – dûti jsou ãastûji svûfiovány matkám, jelikoÏ jejich vzájemn˘ vztah je chápán v urãitém smyslu jako pfiirozen˘. V˘znam biologického pouta pfiesto pfietrvává. Biologick˘ vztah funguje totiÏ jako garant legitimity – legitimity vztahu a zejména legitimity autority. DÛleÏitost, jaká je biologickému pfiikládána, se manifestuje v roz‰ífieném hledání fyzick˘ch podobností mezi rodiãi a dûtmi. Podobnost „vytváfií blízkost, legitimní a nezávislou na niãí libovÛli, jelikoÏ svûdãí o urãité kontinuitû rodiny“. „Dfiíve zásadní pro urãení rodové linie kvÛli dûdictví, dnes mají fyzické podobnosti jinou funkci: jsou garantem rodiãovské lásky. Ukazují, Ïe tato láska je vepsána natrvalo v tûle ãi v charakteru, na rozdíl od manÏelské lásky, která je mnohem více nejistá“ (Singly 1996: 154). Mnoho psychologÛ a sociologÛ si klade otázku, zdali je pfiítomnost biologického otce v rodinû skuteãnû tolik dÛleÏitá. Pokud odpovíme, Ïe nikoli, mÛÏeme pfiedpokládat, Ïe problém neúpln˘ch rodin je vyfie‰en jednou provÏdy, jakmile je biologick˘ otec nahrazen nov˘m partnerem matky. Otázku je ale tfieba také poloÏit z jiné perspektivy. Diskurz otcovství, a konkrétnû porozvodového otcovství, je ãasto nesen otázkami na následky otcovské nepfiítomnosti pro zdrav˘ v˘voj dûtí. „Studie otcovství mají tendenci pohlíÏet na otce jako na pozitivní nebo negativní vliv na dûti a nesnaÏí se porozumût zku‰enostem tûchto muÏÛ samotn˘ch, nezávisle na potfiebách jejich dûtí“ (Lupton et Barclay 1997: 47). Jak fiíká Gérard Neyrand, „osoba otce nemÛÏe b˘t redukována na otcovskou funkci, na psychologickou uÏiteãnost, kterou jeho existence pfiiná‰í dítûti“ (Neyrand 2000: 247). Ve vût‰inû sociologick˘ch pracích je tématika otcovství studována z pohledu zájmu dítûte nebo z perspektivy matek a otcové pfiedstavují objekt kritiky – nûkdy jsou popisování jako „nepfiítomní otcové“, jindy jako obûti situace, na kterou se nedokáÏí adaptovat. Jen málo studií se ale zamûfiuje pfiímo na zku‰enosti a vyprávûní muÏÛ – otcÛ.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 165

Radka Dudová

165

3. Otcovství po rozchodu rodiãÛ Po rozchodu rodiãovského páru se otcové nacházejí v situaci, pro kterou neexistují jednoznaãné kulturní modely a scénáfie jednání. To je zdÛraznûno i tím, Ïe jiÏ v úplné rodinû jsou normy spojené s otcovstvím v souãasnosti nejasné a otcovství se stává „pluralitním“ (Castelain Meunier 2002: 16). Otcové zpravidla odmítají hrát tradiãní a dopfiedu pfiísnû urãenou otcovskou roli. Otcovství chápané jako performace urãité role stojí v protikladu ke svobodû, k poÏadavku autenticity a k individualizaci souãasné spoleãnosti. Tradiãní otcovská role navíc vzdaluje otce od jeho dûtí, jelikoÏ nepfiedpokládá blízk˘ a dÛvûrn˘ kontakt mezi otcem a dítûtem (Singly 2000: 156). To ov‰em neznamená, Ïe do‰lo ke zmizení sociálních rolí – zásadním zpÛsobem se ale zmûnil zpÛsob, jak˘m jsou zastávány, a do‰lo k transformaci jejich forem. Podle Francoise de Singlyho dnes dané sociální pozici neodpovídá pouze jedna jediná role, jak pfiedpokládá akademická tradice, ale existuje vût‰í poãet osobních rolí, konstruovan˘ch samotn˘mi individui na základû rÛzn˘ch registrÛ ãi sociálních repertoárÛ. Tyto repertoáry jsou „vyprávûní, v nichÏ figuruje pouze jedna z dimenzí, slouÏících pro obsazení dané pozice“ (Singly 2003: 100). Jsou to urãité vzory jednání, které mají k dispozici v‰ichni jedinci na dané sociální pozici a ze kter˘ch si vybírají a skládají tak své vlastní verze urãité role. Z toho vypl˘vá, Ïe mÛÏeme identifikovat více rÛzn˘ch repertoárÛ náleÏících k sociální pozici otce a spojen˘ch s urãitou dimenzí otcovství. Aktéfii si z tûchto repertoárÛ vybírají a skládají je dohromady, aby tak vytvofiili svou vlastní otcovskou roli. Takto si vybírají svÛj osobní zpÛsob, jak b˘t otcem, a tato osobní role se stává souãástí jejich identity. Vzhledem k tomu, Ïe normativní repertoáry t˘kající se otcovské role jsou relativnû poãetné a rozdílné a navíc nemohou b˘t realizovány v‰echny zároveÀ, dokonce se nûkdy vzájemnû vyluãují, souãasní otcové se musí rozhodovat, na základû kter˘ch z nich budou budovat svou osobní otcovskou roli. Otcovství je tak v souãasné dobû tvÛrãí a dobrodruÏn˘ podnik bez jasnû dan˘ch sociálních pravidel, ve kterém muÏ – otec podobnû jako kutil vybírá a skládá jednotlivé normy a zpÛsoby chování. V principu je moÏné rozdûlit repertoáry, které mají v souãasnosti muÏi k dispozici pfii konstruování své otcovské role, do dvou skupin norem: tradiãní a moderní, pfiiãemÏ tradiãní spoãívá kromû funkce mezigeneraãního pfienosu a autority zejména v povinnosti otce materiálnû zabezpeãit svou rodinu, zatímco nová moderní norma pfiedpokládá citovou blízkost a pfiítomnost otce spoleãnû s jeho zapojením do péãe o dítû, pfiípadnû o domácnost. Tradiãní norma otcovství silnû souvisí s pracovní sférou a s profesionálním rozmûrem otcovské identity. Moderní norma otcovství oproti tomu urãit˘m zpÛsobem pfiibliÏuje otcovství k matefiství: obsahuje nutnost fyzické blízkosti a péãe, dÛvûrného cito-

Zlom-final

166

2.2.2006

13:06

Stránka 166

Otcovství v pohybu

vého vztahu a osobní pfiítomnosti. Zatímco tradiãní otec byl otcem „v zastoupení“ – jeho rodiãovství bylo ve znaãné mífie zprostfiedkováno matkou, jednak tím, jak o otci hovofiila s dítûtem, a také tím, jak o dítûti vyprávûla otci, moderní otec by mûl mít s dítûtem pfiím˘, nezprostfiedkovan˘ a individualizovan˘ vztah. Tradiãní norma otcovství má v ãeské spoleãnosti stále znaãnou sílu. PfiestoÏe jiÏ nûkolik generací Ïen je aktivních na pracovním trhu, ideální pfiedstava celé poloviny ãesk˘ch muÏÛ a Ïen o uspofiádání rolí v rodinû má stále silnû tradiãní charakter: muÏ se má postarat o finanãní zaji‰tûní rodiny a Ïena nese hlavní zodpovûdnost za péãi o dûti a domácnost (Ha‰ková 2003: 39). PfiestoÏe pro udrÏení uspokojivé Ïivotní úrovnû rodinn˘ rozpoãet vût‰iny domácností vyÏaduje profesionální aktivitu obou rodiãÛ a Ïeny jsou oznaãovány jako „spoluÏivitelky“, hlavním úkolem otce je stále podle 90 % ãesk˘ch muÏÛ i Ïen co nejlépe finanãnû zabezpeãit svoji rodinu (Na‰e spoleãnost 2003). Co takovéto rozdûlení znamená pro v˘kon rodiãovství? Kromû své v˘dûleãné aktivity nemá otec Ïádnou specifickou sféru v˘chovy a péãe o dûti, ve které by se angaÏoval více neÏ matka. Na Ïenû leÏí zodpovûdnost za vût‰inu aktivit spojen˘ch s rodiãovstvím, a pokud se zvy‰uje otcovská angaÏovanost, pak jedinû tak, Ïe otec jedná po boku matky, spoleãnû s ní nebo místo ní, pokud ona zrovna není k dispozici. Otec si tak nerozvíjí vÏdy pfiím˘ individuální vztah se sv˘mi dûtmi. Matka oproti tomu jedná ve vztahu k dûtem nejen sama za sebe, ale v mnoha oblastech péãe a v˘chovy reprezentuje rodiãovsk˘ pár jako celek, tedy jedná v zastoupení i za svého manÏela (Singly 2000: 182). Dojde-li ale k rozchodu rodiãovského páru, matka pfiestává ve svém vztahu k dûtem reprezentovat rodiãovsk˘ pár a otcova nepfiítomnost tak získává nov˘ v˘znam. Dfiíve, pfiestoÏe nebyl v rodinû vût‰inu ãasu osobnû pfiítomn˘, jeho pfiítomnost byla zprostfiedkována matkou. Nyní zaãíná b˘t v této dobû nepfiítomn˘ skuteãnû, a to i tehdy, kdyÏ s dûtmi tráví stejn˘ objem ãasu jako pfied rozchodem.

4. Otcové po rozchodu rodiãovského páru v âeské republice 4.1. V˘zkumná metoda Metodologie pouÏitá ve v˘zkumu otcovství po rozchodu partnerÛ vychází ve svém základû z roz‰ífiené a v kvalitativním v˘zkumu populární metody grounded theory (zakotvené teorie), rozvíjené od roku 1967 Barneyem G. Glaserem a Anselmem L. Straussem a posléze A. Straussem spoleãnû s Juliette Corbinovou. Ve v˘zkumu se pfiikláním k pouÏití konstruktivistické verze grounded theory, tak jak ji pfiedkládá napfi. Kathy Charmazová (2003a) ãi Jean-Claude Kaufmann (2001b). Tato metodologie vychází z pfiedpokladu, Ïe realita, kterou objevuji, vyvstává z interpretativního procesu a z jeho ãasov˘ch a kulturních souvislostí. Nejde tedy o poznání jediné objektivní reality porozvodového otcov-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Radka Dudová

Stránka 167

167

ství, ale zpÛsobÛ, jak˘mi zkoumané subjekty konstruují a interpretují svou vlastní subjektivní realitu. V˘chozí otázkou v˘zkumu je, jak˘m zpÛsobem vnímají a chápou své otcovství muÏi, ktefií po manÏelském ãi partnerském rozchodu nemají dûti svûfieny do své v˘chovy, ktefií s nimi nesdílí spoleãn˘ domov a ktefií pfiestávají Ïít v rodinû, kterou zaloÏili, a mít kaÏdodenní a ritualizované kontakty se sv˘mi dûtmi. V˘zkum si dává za cíl porozumût tomu, jak tito otcové rekonstruují a udrÏují svou otcovskou a muÏskou identitu, jak˘m zpÛsobem si pfiizpÛsobují a vytváfiejí svou vlastní otcovskou roli, jak interpretují situaci, ve které se nacházejí a jaké racionalizaãní strategie v této nové situaci volí. Cílovou skupinou jsou muÏi, ktefií se roze‰li s matkou svého dítûte ãi sv˘ch dûtí v období od roku 1989 a jejichÏ dûti nebyly v dobû rozchodu star‰í tfiinácti let2. Poãet rozhovorÛ je stanoven metodou saturace vzorku a celkem bylo provedeno 35 rozhovorÛ.

4.2. Rozvedení otcové jako Ïivitelé Jako nejdÛleÏitûj‰í dimenze otcovství, která následnû ovlivÀuje i dal‰í otcovské repertoáry, se jednoznaãnû ukazuje dimenze otce jako Ïivitele. Tento repertoár je souãástí tradiãní normativní sféry otcovství, která si v pfiedstavû souãasné ãeské spoleãnosti o rodiãovství uchovala zásadní v˘znam. V‰ichni dotazovaní otcové cítí siln˘ spoleãensk˘ tlak naplÀovat tuto úlohu, a dojde-li k rozchodu rodiãovského páru, obecnû se pfiedpokládá, Ïe právû tato dimenze otcovství by mûla b˘t zachována, i pokud ostatní zaniknou. MuÏi ale nepfiijímají normu, podle které má b˘t otec Ïivitelem rodiny, jednoznaãnû a pau‰álnû. Podle v˘sledkÛ kvalitativního v˘zkumu existují tfii základní zpÛsoby, jak˘mi se otcové vztahují k tradiãní normû otcovství, podle které má otec b˘t v první fiadû Ïivitelem rodiny, a z kaÏd˘m z nich se váÏí specifické zmûny související s rozchodem otce s matkou jeho dûtí. Tyto tfii základní postoje k Ïivitelské dimenzi otcovské role se pohybují od jednoznaãného pfiijetí povinnosti b˘t v˘hradním Ïivitelem rodiny (skupina A), pfies akceptování zodpovûdnosti za materiální blaho dûtí, ov‰em s aktivní pomocí partnerky (skupina B), aÏ po zpochybÀování a odmítání obecnû roz‰ífieného pfiedpokladu, Ïe otcovou prvofiadou povinností je ekonomicky zajistit rodinu (skupina C). MuÏi ze skupiny B, která tvofií vût‰inu respondentÛ, sice chápou sama sebe jako Ïivitele, ale pfii hlub‰ím zkoumání se ukazuje, Ïe rodina ve skuteãnosti závisí na pfiíjmu obou manÏelÛ, takÏe muÏ je Ïivitelem jen v rovinû reprezenta-

2

Tak je splnûna podmínka, aby byla v celém vzorku zachována kontinuita jedné globální socio-ekonomické zku‰enosti,j a zároveÀ aby události, o kter˘ch respondenti hovofií, nezasahovaly pfiíli‰ daleko do minulosti. Vûk dítûte v dobû rozchodu je omezen˘ proto, aby se dotazovaní muÏi alespoÀ po urãitou dobu nacházeli v situaci rozvedeného otce prepubertálního dítûte, coÏ má zvlá‰tní implikace na konstrukci otcovské identity a role. U men‰ích dûtí je totiÏ aktuální otázka kaÏdodenní péãe, vzhledem k tomu, Ïe lze pfiedpokládat, Ïe jsou je‰tû v kaÏdodenním Ïivotû nesobûstaãné a vyÏadují vût‰í starostlivost a pozornost.

Zlom-final

168

2.2.2006

13:06

Stránka 168

Otcovství v pohybu

cí. PfiestoÏe rodinu prakticky neÏiví, alespoÀ ne jako v˘hradní Ïivitelé, vnímají její materiální zabezpeãení jako svou nejvût‰í otcovskou zodpovûdnost. Po rozchodu pak pfiedpokládají, Ïe matka dûtí se bude podílet na jejich materiálním zabezpeãení a svÛj pfiíspûvek vnímají skuteãnû jen jako pfiíspûvek. Pfiesto pfiijímají základní odpovûdnost za materiální blaho sv˘ch dûtí – jak fiíká Miroslav (fiidiã, dcera 10 let): jednou mám dítû, tak se musím starat. Stejnû jako pfied rozchodem ale pro tyto muÏe „Ïivit“ neznamená pfiinést maximum penûz, ale dítû „zajistit“, coÏ má pro rÛzné muÏe rÛzn˘ v˘znam. MuÏi patfiící do skupiny C normu Ïivitele pfiímo zpochybÀují ãi v˘slovnû odmítají a realizují se v jin˘ch repertoárech otcovství. Po rozchodu se obávají redukce své otcovské role právû jen na dimenzi Ïivitele. Pro tuto skupinu muÏÛ je rekonstrukce otcovské role po rozchodu velmi obtíÏná, zejména nacházejí-li se v situaci klasického a v âeské republice nejãastûji aplikovaného uspofiádání porozvodové v˘chovy, které pfiedpokládá jen omezené osobní kontakty otce s dítûtem a zachování jeho vyÏivovací povinnosti. Tito muÏi mají pocit, Ïe po rozvodu se od nich oãekává pouze naplÀování této dimenze otcovství, a vzhledem k tomu, Ïe pro nû pfied rozchodem nebyla podstatná a Ïe ji neakceptují, dostávají se nyní do zásadního konfliktu se spoleãensk˘mi oãekáváními. Tito otcové patfií k tûm, ktefií nejãastûji zpochybÀují povinnost platit soudem vymûfiené v˘Ïivné ãi jej skuteãnû neplatí. V jednodu‰‰í pozici se nacházejí otcové ze skupiny A, ktefií Ïivitelskou normu otcovství akceptují a je pro nû hlavní dimenzí otcovské role. Rozchod od nich totiÏ nevyÏaduje zásadní zmûnu v˘konu této role – otec mÛÏe pokraãovat ve svém repertoáru Ïivitele a absence v domácnosti pro nûj neznamená v˘raznou zmûnu praxe. Takov˘to postoj vyjadfiuje Vít (dcery 21 a 17 let, syn 5 let), kter˘ má jako úspû‰n˘ podnikatel nadprÛmûrné pfiíjmy: Ona je ãlovûk, kter˘ má normální plat, tak ona by nemohla nic. TakÏe o to se starat musíte. A ty holky tam bydlí. Ta jedna tam bydlí furt, ta druhá dneska uÏ jenom o víkendech. Ale jsem zavázan˘ dûtem a manÏelce za to, Ïe mi ty dûti dala taky. Podobnû i Josef (vûdeck˘ pracovník) nezpochybÀuje svou povinnost pfiispívat na svou nyní 17letou dceru vy‰‰í mûrou neÏ b˘valá manÏelka, vzhledem k tomu, Ïe i pfied rozvodem rozdûlení úloh v rodinû vypadalo stejn˘m zpÛsobem: Já si myslím, Ïe asi na to víc pfiispívám já, ale já tohle nefie‰im, protoÏe v podstatû i v tom manÏelsk˘m svazku, já jsem vydûlával peníze a ona byla doma. Na druhou stranu jsou tito otcové ale vystaveni nebezpeãí zneviditelnûní jejich otcovského pfiíspûvku, pokud dítûti jejich otcovské Ïivitelské praktiky nejsou dostateãnû zprostfiedkovány v rámci spoleãn˘ch aktivit anebo verbálnû jejich matkou. Z ãeské i celosvûtové zku‰enosti vypl˘vá, Ïe v˘Ïivné na dûti, tak jak bylo stanoveno rozsudkem nebo dohodou o rozvodu, mnoha otci není placeno fiádnû anebo není vypláceno vÛbec, pfiípadnû je vypláceno jen v prvním období po rozvodu. Dotazovaní v rozhovorech odhalili rÛzné dÛvody, kdy pokládají za legi-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Radka Dudová

Stránka 169

169

timní v˘Ïivné neplatit ãi omezit své finanãní pfiíspûvky, pfiípadnû co pokládají za nejvíce problematické ve své povinnosti po rozchodu materiálnû podporovat své dûti, s nimiÏ nesdílejí spoleãnou domácnost. Tyto dÛvody jsou ale rÛzné pro muÏe z rÛzn˘ch skupin, jelikoÏ závisí na jejich pfiístupu k tradiãní Ïivitelské normû. Otcové, ktefií jsou Ïiviteli pouze na úrovni reprezentací (skupina B), pfiestávají vnímat sami sebe jako „Ïivitele rodiny“ s tím, jak mizí jednota partnerského a rodiãovského páru a rodiny jako takové. Teoreticky by sice mûli nadále zÛstat Ïiviteli sv˘ch dûtí, jenÏe ty nyní patfií do domácnosti jejich b˘valé manÏelky. Vût‰ina z nich nerozli‰uje mezi osobními potfiebami b˘valé manÏelky, potfiebami její domácnosti jako celku a potfiebami jeho dûtí. Mnoho z nich se domnívá, Ïe povinnost pokraãovat v Ïivitelské roli by se mûla odvíjet od dÛvodÛ samotného rozchodu a od toho, kter˘ z manÏelÛ rozchod „zavinil“. Málokter˘ z nich si uvûdomuje, Ïe peníze jsou ve skuteãnosti pro dítû a nikoli pro b˘valou manÏelku a Ïe dítû samo nemá nic spoleãného s tím, proã k rozchodu do‰lo. Investice do dûtí, které dfiíve vnímali jako investice do rodiny a potaÏmo i do sebe sama, ztrácí svÛj pÛvodní smysl. Pro muÏe, ktefií normu Ïivitele v˘slovnû odmítají (skupina C), sniÏuje ochotu finanãnû podporovat své dûti zejména nerespektování dohod o náv‰tûvách dûtí u otce ze strany b˘valé manÏelky, stejnû jako pocit, Ïe ãas, kter˘ s dûtmi mohou po rozchodu trávit, není dostateãn˘. Odmítají redukovat své otcovství pouze na dimenzi Ïivitele a dávají pfiednost jin˘m repertoárÛm otcovství anebo radûji volí neb˘t aktivními otci vÛbec. Hlavním problémem pro otce ze skupiny A, tedy ty, ktefií jsou pro své dûti v první fiadû Ïiviteli, je ztráta kontroly nad vlastními pfiíjmy, kterou po rozvodu pociÈují. Nemohou rozhodovat ani kontrolovat, na co budou peníze vynaloÏeny. Nezanedbateln˘m faktorem je zároveÀ fakt, Ïe po rozchodu pfiestává b˘t otcova finanãní podpora pro dûti zfiejmá a viditelná, pokud není matkou dostateãnû zprostfiedkována ãi je pfiímo zamlãována. Akt placení v˘Ïivného pak ztrácí pro otce v˘znam otcovské praktiky a není jím vnímán jako validizace jeho otcovské identity. Tak mizí jeho motivace pfiíspûvek poskytovat. Dimenze Ïivitele je dimenzí otcovství, která se vyznaãuje siln˘m normativním pÛsobením ze strany sociálního okolí i spoleãensk˘ch institucí a zároveÀ velkou kontinuitou po rozchodu partnerského páru. Pfiesto s ní muÏi nakládají tvÛrãím zpÛsobem a rÛznû si ji reintrepretují pro své vlastní potfieby. Neochota vyplácet finanãní pfiíspûvek a dÛvody, které k ní vedou, ukazují, Ïe vztah rozveden˘ch otcÛ k této normû není jednoznaãn˘ a navíc obecné akceptování této normy neimplikuje její skuteãné následování v rovinû konkrétních praktik. Nyní se podívejme, jak˘m zpÛsobem jednotlivé skupiny respondentÛ slaìují nároky „tradiãní“ Ïivitelské normy s normou „moderní“, zahrnující oãekávání, Ïe otec bude pfiítomn˘, Ïe bude blízk˘ svému dítûti, bude mu vûnovat ãas, hrát si s ním a vûnovat se s ním spoleãn˘m aktivitám, bude o nûj peãovat a mít k nûmu siln˘ osobní citov˘ vztah.

Zlom-final

170

2.2.2006

13:06

Stránka 170

Otcovství v pohybu

4.3. Souvislost repertoáru Ïivitele a otcovy osobní angaÏovanosti na v˘chovû dûtí po rozchodu Postoj dotazovan˘ch muÏÛ k tradiãní normû lze lépe vysvûtlit, uvûdomíme-li si, Ïe v souãasné dobû jsou otcové vystaveni pÛsobení dvou odli‰n˘ch normativních oblastí, „tradiãní“ a „moderní“. Pro ãást dotazovan˘ch muÏÛ jsou tyto dvû normativní sféry protichÛdné, naplÀování jedné omezuje moÏnost naplnit druhou. To se t˘ká zejména tûch muÏÛ, ktefií pfiijímají úlohu v˘hradního Ïivitele. Jejich pracovní vytíÏení jim nedovoluje trávit mnoho ãasu v pfiítomnosti dûtí a jejich vztah k nim závisí na manÏelãinû zprostfiedkování. Po rozchodu rodiãÛ a tzv. bifokalizaci neboli rozdûlení místa bydli‰tû a domácnosti matky a otce, se nabízí následující otázka: jak souvisí ochota otce pfiispívat na materiální potfieby sv˘ch dûtí a b˘t pro nû nadále Ïivitelem s jeho pfiímou a osobní otcovskou angaÏovaností, tedy s ochotou udrÏovat s nimi kontakty, trávit s nimi ãas a budovat s nimi blízk˘ vztah? Znamená fakt, Ïe otec i po rozchodu plní svou úlohu Ïivitele, Ïe udrÏuje i dal‰í dimenze otcovské role, anebo naopak penûzi kompenzuje svou neúãast? Teoreticky jsou myslitelné obû protichÛdné moÏnosti. Otcové mohou chápat finanãní pfiíspûvek a ãas stráven˘ osobnû s dûtmi jako komplementární a vzájemnû nahraditelné a vy‰‰í pfiíspûvek pak znamená niÏ‰í frekvenci ãi krat‰í délku trvání vzájemn˘ch náv‰tûv a kontaktÛ. Naopak, více ãasu stráveného osobnû s dûtmi by znamenalo sníÏení finanãního pfiíspûvku. Na druhou stranu lze pfiedpokládat platnost opaãného modelu: vy‰‰í rozsah kontaktÛ znamená vy‰‰í ochotu otce finanãnû pfiispívat, jelikoÏ obojí je vyjádfiením otcova zájmu o dítû a silného citového vztahu k nûmu. âast˘ kontakt s dítûtem navíc otci poskytuje informace o jeho skuteãn˘ch materiálních potfiebách a zvy‰uje pro otce rozsah kontroly nad investovan˘mi prostfiedky, coÏ nadále posiluje jeho ochotu finanãnû dítûti pfiispívat. V americk˘ch kvantitativních v˘zkumech se potvrzuje spí‰e platnost této druhé hypotézy (Seltzer, Schaeffer, Charng 1989). Kvalitativní v˘zkum proveden˘ v âeské republice ukazuje na platnost obou dvou hypotéz. U jedné ãásti respondentÛ platí pfiímá úmûrnost mezi hustotou osobních kontaktÛ s dítûtem a ochotou pfiispívat na jeho materiální potfieby. Ochota platit a frekvence a délka trvání kontaktÛ závisí na intenzitû zájmu otce o své dûti a na blízkosti vztahu otce a dítûte. Jedná se o skupinu otcÛ, pro které je repertoár Ïivitele velmi podstatnou sloÏkou jejich osobní otcovské role, ta se pro nû ale skládá i z jin˘ch dimenzí ãi repertoárÛ, tedy i z tûch, které spadají do moderní normativní sféry otcovství. Tito otcové odmítají redukci otcovské role jen na jednu jedinou dimenzi. Pokud se nemohou realizovat i v jin˘ch dimenzích otcovství, odmítají nezfiídka i svou úlohu Ïivitele – pokud jim není umoÏnûno dítû pravidelnû vídat, odmítají povinnost platit v˘Ïivné. Stejn˘ pfiedpoklad nacházíme i v pfiístupu b˘val˘ch partnerek tûchto muÏÛ, které se ãasto domnívají, Ïe se smazáním jedné dimenze lze smazat i dimenze

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Radka Dudová

Stránka 171

171

ostatní. Nezanedbateln˘ poãet z nich nabídlo otci svého dítûte, Ïe po nûm nebude vyÏadovat placení v˘Ïivného v˘mûnou za to, Ïe otec rezignuje na kontakty s dûtmi a povolí zmûnu jejich jména na jméno nového manÏela své b˘valé partnerky. Miroslav (fiidiã, dcera 10 let) vypráví: Já kdybych teì souhlasil se zmûnou jména, tak jako bych se jí zbavil, jako bych nemusel na ní platit. Z toho je patrné, Ïe v nûkter˘ch pfiípadech je osobní kontakt otce s dítûtem chápán jako odmûna za jeho finanãní pfiíspûvky a absence jednoho generuje absenci druhého. Jisté je, Ïe mnoho rozveden˘ch otcÛ na takovéto uspofiádání pfiistoupí ãi jej dokonce uvítá. V na‰em v˘zkumném vzorku jsou ale zastoupeni pouze muÏi, u kter˘ch pfietrvává zájem o jejich dûti, a Ïádn˘ z nich tuto dohodu bezezbytku neakceptoval. U ãásti respondentÛ ale pozorujeme naopak vztah nepfiímé úmûrnosti mezi mírou finanãního pfiispívání a frekvencí a délkou trvání osobních kontaktÛ. To znamená, Ïe tito muÏi chápou tyto dvû otcovské praktiky jako komplementární a vzájemnû nahraditelné. Tato nepfiímá úmûrnost je dÛsledkem racionalizace, po které tito muÏi sahají, nedostává-li se jim ekonomick˘ch ãi ãasov˘ch zdrojÛ. Pokud mají pocit nedostatku ãasu, kter˘ by mohli s dítûtem osobnû trávit, staví svou osobní otcovskou roli v˘hradnû na repertoáru Ïivitele a splnûní této úlohy je klíãové a dostaãující pro validizaci jejich otcovské identity. Antonín (skladník, dcera 7 let) rozdûluje svÛj ãas mezi své pracovní a volnoãasové aktivity a nezb˘vá mu mnoho voln˘ch víkendÛ na pravidelné kontakty s dcerou. Pfiedpokládá ale, Ïe nedostatek ãasu stráveného spoleãnû s ní kompenzuje vy‰‰ím finanãním pfiíspûvkem: Tak si fiíkám, Ïe kdyÏ jí nemÛÏu mít tak ãasto, tak jí aspoÀ pfiispûju. Otcové, ktefií naopak nedisponují dostateãn˘mi materiálními zdroji pro naplÀování repertoáru Ïivitele, staví svou otcovskou identitu na ãase, kter˘ dítûti osobnû vûnují a na spoleãn˘ch aktivitách, které pro nû pfiipravují, podobnû jako Tomá‰ (akademick˘ malífi, 2 dcery 5 let): Tak to prostû tûm holkám takhle dávám, aby to bylo cel˘ hra, aby to bylo dobr˘. Zas jim tfieba nemÛÏu dát tolik penûz. U muÏÛ, ktefií staví svou otcovskou roli v˘hradnû na repertoáru Ïivitele a „nahrazují“ fyzickou pfiítomnost s dítûtem materiálními zdroji, hrozí nejvût‰í riziko zneviditelnûní otcovského pfiíspûvku, a tím i zneviditelnûní jejich otcovsk˘ch praktik. Na penûzích není vidût, odkud pocházejí, a objevuje se problém, jak malému dítûti vysvûtlit, co pro nû otec jako Ïivitel dûlá. To vyÏaduje spolupráci matky, která mÛÏe verbálnû a symbolicky dítûti zprostfiedkovat otcovské investice. Pokud není tak ochotna ãinit, tûmto muÏÛm hrozí, Ïe dítû je nebude vnímat a validizovat v pozici otce. Repertoár Ïivitele, tvofiící souãást „tradiãní“ normy otcovství, se tak ukazuje jako zatím stále nejdÛleÏitûj‰í dimenze, která by navíc podle oãekávání spoleãnosti i otcÛ samotn˘ch mûla zÛstat zachována i po rozchodu rodiãovského páru. Pfiístup souãasn˘ch otcÛ k této normû ale zdaleka není jednoznaãn˘ – zatímco nûktefií ji beze zbytku akceptují a plní, vût‰ina je ochotna b˘t a zÛstat Ïiviteli jen do urãité míry. Objevují se i takoví muÏi, ktefií odsuzují a odmítají pfiedstavu, Ïe

Zlom-final

2.2.2006

172

13:06

Stránka 172

Otcovství v pohybu

by mûla b˘t normou jedinou a rozhodující. Míra, v jaké je po rozchodu zachována kontinuita Ïivitelské role, má vliv i na kontinuitu naplÀování dal‰ích dimenzí otcovství, a tedy na to, zda se otec po rozvodu stane „nepfiítomn˘m“ otcem rezignujícím na své rodiãovské závazky. V˘sledky v˘zkumu ale ukazují, Ïe tento vliv mÛÏe paradoxnû nab˘vat charakteru jak pfiímé, tak i nepfiímé úmûrnosti. Kontinuita otcovského repertoáru Ïivitele tedy ovlivÀuje kontinuitu otcovství jako takového. Aãkoli je pokraãování v Ïivitelské úloze dané a sankcionované ãesk˘m zákonem o rodinû (otázka v˘Ïivného dokonce tvofií jeho samostatnou ãást), jeho konkrétní podoba závisí na moÏnostech a vÛli zúãastnûn˘ch muÏÛ. V tomto smyslu stojí v protikladu k repertoáru Ïivitele repertoár otce jako pfiedstavitele biologického pÛvodu – zatímco dimenze Ïivitele je hlavní sloÏkou sociálního otcovství, repertoár pfiedstavitele pÛvodu zakládá otcovství biologické. Stejná oscilace mezi pfiikládáním dÛrazu na biologické a na sociální otcovství jako v odborném a vefiejném diskursu se objevuje i ve zkoumaném vzorku. Na jedné stranû se sice vût‰ina dotázan˘ch domnívá, Ïe dítû potfiebuje znát svÛj biologick˘ pÛvod a oni tedy musí fungovat jako jeho pfiedstavitelé, na stranû druhé men‰í skupina otcÛ zdÛrazÀuje úlohu sociálního otcovství – pfiedpokládají, Ïe pokud se muÏ o dítû stará a odmaliãka se podílí na jeho v˘chovû, mÛÏe biologického otce plnû nahradit a dítû neutrpí újmu, kdyÏ svÛj prav˘ pÛvod nebude znát. Zatímco podle první skupiny muÏÛ se otec o své vlastní dítû stará jaksi „pfiirozenû“ a k dûtem cizího muÏe by si nikdy nebyl schopen vybudovat stejn˘ vztah, podle druhé skupiny je podstatn˘ spoleãn˘ Ïivot a zku‰enosti a na biologickém pÛvodu nezáleÏí. Tito muÏi ale tvofií mezi respondenty spí‰e v˘jimku. Pro vût‰inu dotazovan˘ch muÏÛ pfiedstavuje biologická vazba v souladu s pfievaÏující vefiejnou definicí cosi neodejmutelného a nezpochybnitelného a má aÏ posvátn˘ ãi transcendentální charakter. Vytváfií spojení mezi otcem a dítûtem, které existuje, i kdyÏ mezi nimi není Ïádn˘ jin˘ vztah, tedy i kdyÏ otec rezignuje na v‰echny ostatní dimenze otcovství vãetnû dimenze Ïivitelské.

5. Závûr Dfiíve jasnû definovaná otcovská role se v prÛbûhu 20. století stala nejasnou a vnitfinû protikladnou, status otce jiÏ není doprovázen jednoznaãn˘m a jasn˘m souborem poÏadavkÛ a práv. Z otce, kter˘ pfiedstavoval hlavního aktéra mezigeneraãního pfienosu a sociální reprodukce, se stal otec – v˘znamn˘ blízk˘ dítûte, otec vztahov˘ a „dobrovoln˘“. Otcovství se stalo pluralistick˘m a do‰lo k oddûlení jednotliv˘ch dimenzí otcovské role, coÏ je patrné zvlá‰tû v souvislosti s nestabilitou manÏelství a zvy‰ujícím se poãtem „nov˘ch“ rodin – tedy rodin neodpovídajících modelu úplné nukleární rodiny. Tento v˘voj se uskuteãnil ve v‰ech západních spoleãnostech a sv˘m specifick˘m zpÛsobem probíhá

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Radka Dudová

Stránka 173

173

i v âeské republice. Zv˘‰ení nestability manÏelství je nezvratné: nárÛst rozvodovosti, kter˘ provázel druhou demografickou tranzici od 60. let 20. století a kter˘ byl nesen hlubok˘mi zmûnami v charakteru manÏelství, z nûhoÏ se stalo místo konstrukce osobní identity, pfiedstavuje jednu z nejv˘znamnûj‰ích transformací rodinné instituce. Pravdûpodobnû nejvût‰ím z rizik, které tuto nestabilitu doprovází, jsou konflikty spojené s rozchodem rodiãovského páru, znev˘hodnûní neúpln˘ch rodin a odcizení, které vzniká mezi dûtmi a jejich otci poté, co pfiestanou Ïít ve spoleãné domácnosti. Aãkoli se rozchod stále více banalizuje a roste poãet individuí Ïijících v jiné neÏ úplné nukleární rodinû, tento pfiechod není v Ïádném pfiípadû automatick˘ a bezbolestn˘. Kvalitativní v˘zkum realizovan˘ mezi rozveden˘mi otci v âeské republice ukazuje, Ïe nejdÛleÏitûj‰í dimenzí otcovství, která se promítá do praxe otcovství po partnerském rozchodu, stále zÛstává úloha Ïivitele rodiny. Ne v‰ichni muÏi k ní ale pfiistupují stejn˘m zpÛsobem a po partnerském rozchodu se navíc mûní její v˘znam a zpÛsob, jak˘m je naplÀována. Ukazuje se také, Ïe ochota otce pokraãovat po rozchodu ve své Ïivitelské roli determinuje jeho dal‰í angaÏovanost na v˘chovû dítûte, tedy zejména ãetnost a délku vzájemn˘ch kontaktÛ. Nelze ale jednoznaãnû urãit, pro koho toto ovlivÀování bude nab˘vat charakteru pfiímé a pro koho naopak nepfiímé úmûrnosti. Závûrem lze konstatovat, Ïe sociálnû sdílené a vefiejnû dostupné návody, jak b˘t otcem, které se dnes muÏÛm nabízejí, mají ãasto více neÏ sporn˘ charakter. Vûdecká práce zab˘vající se otcovstvím by v první fiadû mûla pfiekroãit kritick˘ diskurs o nepfiítomn˘ch otcích, zanedbávajících své dûti, stejnû jako by nemûla jen prvoplánovû vycházet z pfiedpokladu diskriminace muÏÛ v jejich otcovsk˘ch právech. Mûla by na otce pohlíÏet jako na sociální aktéry, ktefií v dané situaci za pomoci vûdom˘ch i nevûdom˘ch strategií konstruují a rekonstruují svou vlastní verzi otcovské role a zároveÀ s ní svou osobní identitu, mají svou vlastní sociální realitu a nemohou b˘t redukováni jen na faktory vhodné ãi nevhodné pro blaho dûtí.

Zlom-final

2.2.2006

174

13:06

Stránka 174

Otcovství v pohybu

Literatura Bauman Z. 1995. Úvahy o postmoderní dobû. Praha: Sociologické nakladatelství. Beck, U., E. Beck-Gernsheim. 1995. The Normal Chaos of Love. Cambridge: Polity Press. Berger, P., H. Kellner. 1964. „Marriage and the social construction of reality.” Diogenes 46. Delumeau J., D. Roche (ed.) 1990. Histoire des pères et de la paternité. Paris: Larousse. Glaser B. G. 1978. Theoretical Sensitivity. Mill Valley: Sociology Press. Charmaz, K. 2003. „Grounded Theory. Objectivist and Constructivist Methods.“ Pp. 249–285 in N. K. Denzin,Y. S. Lincoln (eds.). Strategies of Qualitative Inquiry. London: Sage. Ihinger-Tallman, M., K. Pasley, Ch. Buehler. 1995. „Developing a Middle-Range Theory of Father Involvement Postdivorce.“ Pp. 57–77 in W. Marsiglio (ed.). Fatherhood. Contemporary Theory, Research and Social Policy. London: Sage. Kaufmann J.-C. 2001a. Ego, pour une sociologie de l’individu. Paris: Nathan. Kaufmann, J.-C. 2001b. L’entretien compréhensif. Paris: Nathan. Lupton D, L. Barclay 1997. Constructing Fatherhood. Discourses and Experiences. London: Sage. Marsiglio W. 1995. „Fathers‘ Diverse Life Course Patterns and Roles: Theory and Social Interventions.“ Pp. 78–101 in Fatherhood. Contemporary Theory, Research and Social Policy. Ed by W. Marsiglio. London: Sage. Marsiglio W. 2000. „Scholarship on fatherhood in the 1990’s and beyond.“ Journal of Marriage and the Family 62 (4): 1173–1191. Pleck J. 1987. „American fatherhood in historical perspective.“ In Kimmel M. (ed.). Changing Men: New Directions in Research on men and Masculinity. Beverly Hills: Sage. Seltzer J. A., N. C. Schaeffer, H. Charng 1989. “Families ties after divorce: the relation between visiting and paying child support.” Journal of Marriage and the Family 51 (4): 1013–1031. Singly, F. de 1996. „Trois thèses sur la famille contemporaine.“ Pp. 57–68 in D. Le Gall, C. Martin (eds.). Familles et politiques sociales. Paris: L’Harmattan. Singly F. de 1999. Sociologie souãasné rodiny. Praha: Portál. Singly F. de 2000a. Le soi, le couple et la famille. Paris: Nathan. Singly F. de 2000b. „La place de l’enfant dans la famille contemporaine“. Pp. 67–83 in J. P. Pourtois, H. Desnet. Le parent éducateur. Paris: PUF. Singly F. de (ed.) 2001. Etre soi parmi les autres. Paris: L’Harmattan. Strauss A., J. Corbinová. 1999. Základy kvalitativního v˘zkumu. Boskovice: Albert.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 175

Anna ·Èastná

175

ROZVODY A DùTI: VLIV ROZVODU RODIâÒ NA ÎIVOTNÍ DRÁHU DùTÍ Anna ·Èastná 1. Úvod Stále vût‰í podíl dûtí v âeské republice proÏije ãást dûtství v neúpln˘ch ãi rekonstruovan˘ch rodinách, tzv. sociální osifiení je dnes mnohonásobnû ãastûj‰í neÏ faktické osifiení úmrtím jednoho z rodiãÛ. Následující pfiíspûvek se proto zamûfiuje na vliv rodinn˘ch zku‰eností dûtí získávan˘ch v dûtství a dospívání a spojen˘ch s rozvodem rodiãÛ na jejich rodinné chování v období dospûlosti, konkrétnû pak na otázku mezigeneraãního pfienosu rozvodového chování.

2. Rozvodovost v âeské republice a dûti v neúpln˘ch rodinách V evropském kontextu patfií âeská republika spolu se skandinávsk˘mi zemûmi, Belgií ãi Rakouskem k zemím s vysokou úrovní rozvodovosti. Od poãátku 60. do zaãátku 90. let se zde ukazatele úrovnû rozvodovosti zv˘‰ily témûfi na trojnásobek. Po roce 1989 se dlouhodob˘ rÛst poãtu rozvodÛ zastavil na vysoké úrovni okolo 30 tisíc rozvodÛ a tento poãet se ustálil prakticky po celá 90. léta. V roce 1999 byl pfieru‰en dlouhodob˘ trend mírného rÛstu úrovnû rozvodovosti, ve srovnání s pfiedchozími roky poãet rozvodÛ v˘raznû klesl, a to na úroveÀ z roku 1971, ale pouze krátkodobû. Tento náhl˘ úbytek byl zpÛsoben legislativní zmûnou, neboÈ novela zákona o rodinû ã. 91/1998 Sb. (mûnící a doplÀující zákon o rodinû ã. 94/1963 Sb.) s úãinností od 1. srpna 1998 novû upravila podmínky, za kter˘ch mÛÏe b˘t rozvod uskuteãnûn. V praxi v˘‰i rozvodovosti nejvíce ovlivnilo ustanovení paragrafu 25, jeÏ stanoví, Ïe: „ManÏelství nelze rozvést, pokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravû pomûrÛ nezletil˘ch dûtí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v fiízení podle § 176 obãanského soudního fiádu.“ (Zákon o rodinû, 2001, § 25). Postupnû s tím, jak rozvádûjící se manÏelé a pfiedev‰ím soudci zavádûli novou legislativu do praxe, se v‰ak mûsíãní poãty rozvodÛ nadále zvy‰ovaly. V roce 2004, coÏ je ‰est let po novelizaci zákona, dosáhl poãet rozvodÛ bezmála svého historického maxima z roku 1996 (33 113 rozvodÛ) – rozvedeno bylo 33 060 manÏelství.

Zlom-final

176

2.2.2006

13:06

Stránka 176

Rozvody a dûti: vliv rozvodu rodiãÛ na Ïivotní dráhu dûtí

Graf 1: V˘voj poãtu sÀatkÛ a rozvodÛ a úroveÀ úhrnné rozvodovosti v letech 1960–2003, âR Zdroj: âSÚ – Pohyb obyvatelstva, vlastní v˘poãty.

Vysoká úroveÀ rozvodovosti vede k neustálému rÛstu poãtu dûtí, které si do svého Ïivota odná‰ejí zku‰enost s rozvodem sv˘ch rodiãÛ. V prÛbûhu let 1960–1990 se v âeské republice podíl rozveden˘ch bezdûtn˘ch manÏelství, která pfiedstavují zhruba 30 % v‰ech rozveden˘ch manÏelství, témûfi nemûnil. VzrÛstalo naopak zastoupení rozveden˘ch manÏelství se dvûma dûtmi (podíl rozveden˘ch manÏelství se dvûma dûtmi byl v roce 1990 o 7 % vy‰‰í neÏ v roce 1960, poãetní nárÛst byl témûfi 3,6krát). Dûti se v âeské republice zpravidla rodily mlad˘m manÏelÛm velmi brzy po sÀatku a prÛmûrn˘ vûk matek pfii narození prvního dítûte byl v minulém období v porovnání se západními zemûmi extrémnû nízk˘. Vût‰ina mlad˘ch manÏelÛ mûla tedy dûti jiÏ v prvních letech svého manÏelství, kdy zároveÀ manÏelství prochází prvními krizemi. Rozvrat manÏelství a následující rozvod je proto bûÏnou záleÏitostí v rodinách s mal˘mi dûtmi. V 50. letech pfiipadalo na jedno rozvádûjící se manÏelství v prÛmûru jedno nezletilé dítû, na konci 80. let to bylo jiÏ 1,1–1,2 dûtí, respektive 1,5–1,6 dítûte v rodinách s dûtmi (Kuãera 1994: 100). Od poãátku 80. let tedy kaÏdoroãnû pfiicházelo o spoleãné souÏití s obûma rodiãi více neÏ 30 tisíc závisl˘ch dûtí, coÏ bylo v roce 1990 témûfi 1,5 % závisl˘ch dûtí Ïijících v úpln˘ch rodinách. V 90. letech se zastoupení rozvodÛ manÏelÛ s nezletil˘mi dûtmi mírnû sniÏovalo a naopak rostl podíl rozvodÛ bezdûtn˘ch manÏelství. Pfiesto v‰ak tvofiily rozvody manÏelÛ s dûtmi v roce 1998 témûfi 67 % z celkového poãtu rozvodÛ a od jednoho z rodiãÛ tak byly v tomto roce odlouãeny více neÏ 32 tisíce dûtí. V roce 1999 to bylo témûfi 60 % z celkového poãtu rozvodÛ a rozvod sv˘ch rodiãÛ proÏilo témûfi 21 tisíc dûtí. V roce následujícím jiÏ podíl opût stoupl nad 64 % a rozvod zasáhl více neÏ 28 tisíc dûtí. Celkovû pfii‰lo mezi lety 1990–2000 rozvodem o denní kontakt s jedním z rodiãÛ (vût‰inou s otcem) pfies 340 tisíc dûtí, coÏ pfiedstavuje témûfi ãtvrtinu z 1,4 milionu dûtí narozen˘ch vdan˘m matkám v osmdesát˘ch letech (v letech

Zlom-final

2.2.2006

Anna ·Èastná

13:06

Stránka 177

177

1980–1990) – deset let zároveÀ pfiedstavuje prÛmûrnou dobu trvání rozvádûného manÏelství v âeské republice v té dobû. V dÛsledku sniÏující se úrovnû plodnosti rostl podíl rozvádûjících se párÛ s jedním dítûtem: z celkového úhrnu rozvádûjících se manÏelství s dûtmi pfiedstavoval v roce 1990 rozvod s jedním dítûtem 55 %, v roce 2000 jiÏ 58 %. ZároveÀ klesal podíl rozvádûjících se rodin se dvûma a více dûtmi. Tato situace mÛÏe b˘t ovlivnûna faktem, Ïe vy‰‰í poãet dûtí mají v dne‰ní dobû nejãastûji lidé silnûji orientovaní na rodinu, napfi. lidé vûfiící, ktefií se rozvádûjí ménû ãasto. Tím, Ïe se v posledních letech sníÏil poãet mlad˘ch vdan˘ch Ïen, které navíc odkládají narození prvního dítûte, klesal od roku 1996 poãet i podíl rozvádûjících se manÏelství s nezletil˘mi dûtmi a pfiib˘valo rozvodÛ mlad˘ch i star‰ích manÏelství bez dûtí. Graf 2: Struktura rozvodÛ podle poãtu nezletil˘ch dûtí, âR 1960–2003, vybrané roky Zdroj: âSÚ - Pohyb obyvatelstva, vlastní v˘poãty.

Vznik neúplné rodiny s sebou pfiiná‰í otázky t˘kající se vlivu této nové situace na dûti, které v rodinû Ïijí. V rodinách tohoto typu se setkáváme s vût‰ím mnoÏstvím problémÛ (mezi nûÏ patfií zhor‰ení ekonomické a sociální situace rodiny) a fiada z nich se bezprostfiednû dot˘ká dûtí. V naprosté vût‰inû pfiípadÛ je neúplná rodina tvofiena pouze matkou s dûtmi, chybí zde socializaãní vliv otce. Tato situace je je‰tû posílena faktem feminizace ‰kolství, kdy je dítû od útlého dûtství obklopeno pfieváÏnû Ïenami. âasto také dochází ke zmûnû postoje matky i ‰ir‰ího sociálního okolí k dítûti a jeho chování i celkov˘ emoãnû sociální v˘voj se zaãíná odli‰ovat od v˘voje dûtí vyrÛstajících v úpln˘ch rodinách (Pavlík 1992). Navíc vzhledem k tomu, Ïe se v neúpln˘ch rodinách setkáváme pfieváÏnû s rozveden˘mi rodiãi, je druh˘ rodiã vût‰inou naÏivu a to ãiní situaci neúplné rodiny komplikovanûj‰í neÏ v minulosti, neboÈ dûti v prÛbûhu dûtství a dospívání procházejí sloÏitûj‰ími rodinn˘mi vztahy. Nové uspofiádání rodin po rozvodu klade zcela jiné poÏadavky na oba rodiãe, dûti i na kaÏdého dal‰ího dospûlého, kter˘

Zlom-final

178

2.2.2006

13:06

Stránka 178


do takovéto rodiny novû vstupuje. Opûtovn˘mi sÀatky rozveden˘ch rodiãÛ, ktefií mají dûti z pfiedchozího manÏelství a s nov˘m partnerem zakládají znovu rodinu, vznikají sloÏitûj‰í vazby v rámci rodinného systému.

3. Vliv rozvodu na Ïivotní strategie dûtí a mezigeneraãní pfienos rozvodového chování Ve vefiejném mínûní byly dlouhou dobu neúplné rodiny pokládány za ‰kodlivé pro v˘voj dûtí, které v nich vyrÛstají, a i v nedávné dobû se setkáváme s nejednotn˘mi reakcemi vztahujícími se k tomuto fenoménu. Dokládá to americk˘ sociolog Andrew J. Cherlin, kter˘ se zamûfiil na sociální v˘zkumy krátkodob˘ch a dlouhodob˘ch vlivÛ rodinného uspofiádání na dûti, jeÏ neÏijí a nevyrÛstají s obûma biologick˘mi rodiãi (Cherlin 1999). Bûhem posledních let pak zaznamenal dva krajní pfiístupy ke zkoumání tohoto tématu, z nichÏ kaÏd˘ dospûl k diametrálnû odli‰n˘m závûrÛm. Oba pfiístupy byly rozpracovány psychology, ale následnû se jimi zab˘vali také vûdci z jin˘ch vûdních oborÛ vãetnû sociologie a demografie. Jednu z teoretick˘ch koncepcí v této oblasti rozvinula klinická psycholoÏka Judith Wallerstein. Na základû dlouhodobého studia a hloubkov˘ch rozhovorÛ s více neÏ 6 000 dûtmi a jejich rodiãi1 dochází k závûru, Ïe rozvod podstatnû ovlivÀuje celou Ïivotní dráhu jedince. Po rozvodu je v‰echno jiné – dûtství, dospívání i dospûl˘ Ïivot. Dospûlí, ktefií v dûtství proÏili rozvod rodiãÛ, s sebou nesou v˘jimeãnou zku‰enost, která je v˘sledkem pÛsobení dvou odli‰n˘ch rodin a pfiechodu mezi nimi. Jejich Ïivot zaãal v úplné rodinû, jeÏ jednoho dne zmizela a byla nahrazena sérií zvratÛ. Dal‰í ãást Ïivota poté proÏili v rodinû po rozvodu, jejíÏ podoba mÛÏe nab˘vat fiady forem. Rozvod pfiedstavuje pro dítû kumulativní zku‰enost a hlavní vliv se neobjevuje bûhem dûtství nebo dospívání. ZintenzivÀuje se pfiedev‰ím v dospûlosti spolu s tím, jak se jednou z hlavních otázek stávají váÏné partnerské známosti. Vliv zku‰enosti s rozvodem rodiãÛ se zesiluje v dobû, kdy nastává ãas vybrat si Ïivotního partnera a vytvofiit vlastní rodinu. Wallerstein zdÛrazÀuje, Ïe dûti se neidentifikují pouze se svojí matkou a otcem jako samostatn˘mi jedinci, ale také se vztahem mezi nimi. Absence dobrého pfiíkladu tak negativnû ovlivÀuje hledání lásky a dÛvûrnosti. Úzkost vede u fiady z nich ke ‰patn˘m rozhodnutím ve vztazích, rychlému vzdávání se v situaci, kdy se objeví nûjaké problémy, nebo dokonce k vyh˘bání se partnersk˘m vztahÛm obecnû (Wallerstein a kol. 2002). 1

První skupinu rodin procházejících rozvodem, které Wallerstein sledovala po dobu 25 let od roku 1971, tvofií 131 dûtí a jejich rodin. Jejím centrem pak v prÛbûhu let pro‰lo více neÏ 6000 dûtí a jejich rodiãÛ. ZároveÀ vedla také rozhovory s kontrolní skupinou dospûl˘ch lidí, ktefií vyrÛstali v úpln˘ch rodinách, ale v jin˘ch ohledech mûli stejné ãi podobné charakteristiky jako skupina dlouhodobû sledovan˘ch dûtí – stejn˘ vûk, vyrÛstali v sousedství a nav‰tûvovali stejné ‰koly (Wallerstein 2002).

Zlom-final

2.2.2006

Anna ·Èastná

13:06

Stránka 179

179

Druhou, zcela protikladnou koncepci pfiedkládá psycholoÏka Judith Rich Harris (1998, cit. dle Cherlin 1999), která vychází z teorie behaviorismu a v˘vojové psychologie. Ta ve své práci uvádí, Ïe chování a jednání rodiãÛ má pouze mal˘ vliv na budoucí podobu uspofiádání Ïivota jejich dûtí. Polovina zmûn v chování a osobnosti dítûte je totiÏ podle autorky zpÛsobena genetickou dûdiãností a druhá polovina je pfiipisována pfiedev‰ím vlivu vrstevnické skupiny. VyrÛstání v neúplné rodinû tak ve skuteãnosti není pfiíãinou negativních jevÛ, které jsou u dûtí z tûchto rodin pozorovány. Pfiístup je silnû ovlivnûn aplikací genetiky ve v˘vojové psychologii, neboÈ právû zde se vyvozují vlivy dûdiãnosti na osobnost a chování pfieváÏnû ze studia dvojice geneticky pfiíbuzn˘ch jedincÛ. Nejãastûji se porovnávají páry jednovajeãn˘ch dvojãat, jejichÏ genetická v˘bava je totoÏná, s páry dvouvajeãn˘ch dvojãat, které mají stejnû jako vlastní sourozenci v prÛmûru 50 % shodn˘ch genÛ. V˘sledky jedné ze studií (McGue, Lykken 1992) uvádûjí, Ïe pravdûpodobnost rozvodu je pro dvouvajeãné dvojãe dvakrát vy‰‰í, je-li rozveden také jeho sourozenec, zatímco u jednovajeãn˘ch dvojãat tato pravdûpodobnost vzrÛstá aÏ na ‰estinásobek2. Na pozadí tûchto v˘sledkÛ Harris dochází k závûru, Ïe dûdiãnost, nikoli zku‰enost z dûtství, je faktorem, kter˘ ovlivÀuje manÏelské a potaÏmo rozvodové chování dûtí (Cherlin 1999). Vût‰ina studií dokládá relativnû vysokou úroveÀ heterogenity mezi dûtmi, které proÏily rozvod sv˘ch rodiãÛ. U nûkter˘ch dûtí se objevují problémy, napfiíklad v oblasti sexuálních rolí a rozvoje genderové identity, ‰kolních v˘sledkÛ, psychologického pfiizpÛsobení a v nûkter˘ch pfiípadech také obtíÏe s kontrolováním agresivity, zatímco jiné dûti takov˘mito negativními následky netrpí a po stránce psychické a emocionální se rozvíjejí zcela normálnû (Lamb 1995). Jak zdÛrazÀuje Amato (1993), dûti, jeÏ mají s obûma rodiãi dobré vztahy pfied a téÏ po rozvodu, mají tendenci lépe se pfiizpÛsobit nové rodinné situaci neÏ ty, jejichÏ vztah s rodiãi byl nebo je problematick˘. Vztah mezi dítûtem a rozveden˘mi rodiãi je do znaãné míry ovlivnûn typem péãe o dítû po rozvodu. V souvislosti se zkoumáním psychick˘ch dopadÛ nûktefií autofii (napfi. Cherlin 1999) dospûli k názoru, Ïe rozvod sice zvy‰uje riziko problémÛ, ale vût‰ina lidí, jejichÏ rodiãe se rozvedli, tyto problémy nepociÈuje. Mnoho dûtí vyrÛstajících v neúplné nebo nevlastní rodinû tak není rozpadem manÏelství sv˘ch rodiãÛ dlouhodobû váÏnû po‰kozeno. Jiní autofii naopak na základû sv˘ch v˘zkumÛ dokládají, Ïe rozvod rodiãÛ v˘raznû ovlivÀuje psychiku lidí, a to i v dospûlosti. Rozvod je zku‰eností, která transformuje cel˘ budoucí Ïivot dítûte. AÈ je koneãn˘ v˘sledek dobr˘ nebo ‰patn˘, celá Ïivotní dráha jedince je hluboce zmûnûna právû zku‰eností s rozvodem rodiãÛ (Wallerstein 2002). 2

Studie byla provedena na vzorku 1 516 dvojic dospûl˘ch dvojãat stejného pohlaví, z nichÏ v‰ichni nûkdy vstoupili do manÏelství.

Zlom-final

2.2.2006

180

13:06

Stránka 180


Studium sociální dûdiãnosti rozvodového chování se snaÏí postihnout, jak mÛÏe rozvod rodiãÛ souviset s vy‰‰í pravdûpodobností rozpadu vlastního manÏelství nebo partnerského souÏití jejich potomkÛ. ¤ada autorÛ publikovala studie dokládající, Ïe u dûtí majících zku‰enost s rozvodem rodiãÛ je vy‰‰í pravdûpodobnost rozpadu jejich vlastního manÏelství ãi partnerského vztahu (Bumpass, Sweet 1972; Kiernan 1986; McLanahan, Bumpass 1988). Nicménû uvedená zji‰tûní nebyla plnû objasnûna a objevují se pochybnosti, jedná-li se skuteãnû o pfiím˘ vztah mezi rozvodem rodiãÛ a rozvodem jejich dítûte, nebo zda je tento vliv pouze nepfiím˘ a zprostfiedkovan˘ jin˘mi faktory, mezi nûÏ mÛÏe patfiit niÏ‰í dosaÏené vzdûlání nebo tendence k uzavírání manÏelství v niÏ‰ím vûku. Podle Levingerova modelu manÏelské nestability potomkÛ vzrÛstá pravdûpodobnost rozvodu tehdy, kdyÏ rozliãné faktory sniÏují v˘hody plynoucí z manÏelství, oslabují bariéry opu‰tûní manÏelství a zvy‰ují mnoÏství a atraktivitu jin˘ch moÏností neÏ je manÏelství (dle Paul R. Amato 1996: 629). Levinger pfiedpokládá, Ïe rozvod rodiãÛ má pro potomky tfii typy dÛsledkÛ: (a) ovlivÀuje promûnné Ïivotní dráhy a socioekonomické promûnné (sniÏuje jejich sÀatkov˘ vûk, zvy‰uje frekvenci nesezdaného souÏití, vede k nízkému socioekonomickému postavení), (b) ovlivÀuje postoje k rozvodu (rozvod rodiãÛ liberalizuje postoje potomkÛ vÛãi rozvodu a oslabuje tak hlavní psychickou bariéru opu‰tûní manÏelství) a (c) zpÛsobuje problémy v interpersonálním chování (rozvod rodiãÛ pfiímo zvy‰uje pravdûpodobnost toho, Ïe interpersonální chování potomkÛ bude oslabovat vnitfiní vazby v manÏelství, a tím sniÏovat v˘hody plynoucí z manÏelství). Obr. 1: LevingerÛv model rozvodu rodiãÛ jako iniciaãního impulzu pro chování potomkÛ, zprostfiedkující promûnné Îivotní dráha a socioekonomické promûnné - vûk pfii sÀatku - nesezdané souÏití - vzdûlání - pfiíjem - zamûstnání Ïeny ROZVOD RODIâÒ

Postoje k rozvodu

Problémy v interpersonálním chování

ROZVOD DùTÍ

Zdroj: Amato, 1996, str. 629

Zlom-final

2.2.2006

Anna ·Èastná

13:06

Stránka 181

181

Zamûfime se nejprve podrobnûji na vliv promûnn˘ch Ïivotní dráhy a socioekonomickou situaci. Vûk pfii sÀatku souvisí s tím, Ïe mladí lidé, dûti rozveden˘ch rodiãÛ, ãastûji uzavírají sÀatek dfiív neÏ lidé vyrÛstající aÏ do dospûlosti v úplné rodinû (Glenn & Kramer 1987; Keith, Finlay 1988; McLanahan, Bumpass 1988; Thornton 1991). Tyto dûti mohou uzavírat sÀatek v niÏ‰ím vûku z nûkolika dÛvodÛ: mají vût‰í potfiebu citu, kter˘ v neúplné rodinû postrádají, spatfiují v manÏelství prostfiedek úniku z ekonomicky znev˘hodnûné domácnosti (Ïijí-li pouze s matkou) nebo nemají pfiíli‰ dobré vztahy s nevlastním rodiãem (v pfiípadû opûtovného sÀatku rodiãe, jemuÏ jsou svûfieny do v˘chovy). ZároveÀ je v‰ak nízk˘ sÀatkov˘ vûk jedním z nejlep‰ích pfiedznamenání rozpadu vlastního manÏelství (Bumpass a kol. 1991; Keith, Finlay 1988). Osoby uzavírající sÀatek v nízkém vûku mají ménû ãasu na hledání vhodného partnera, neb˘vají dostateãnû pfiipraveny k pfievzetí manÏelsk˘ch rolí a ãasto postrádají dostateãné ekonomické prostfiedky (Booth, Edwards 1985). Mladí lidé mohou také ãastûji zvolit rozvod, protoÏe mají vût‰í moÏnosti na sÀatkovém trhu neÏ lidé star‰í. Dûti z rozveden˘ch manÏelství ãastûji Ïijí v nesezdaném souÏití (Bumpass, Sweet, Cherlin 1989; Thornton 1991). To mÛÏe b˘t dÛsledkem ménû konvenãních postojÛ nebo vût‰ího váhání v otázce dlouhodob˘ch partnersk˘ch vztahÛ. ¤ada studií dokládá, Ïe nesezdané souÏití pfiedcházející sÀatku je spojeno se zv˘‰en˘m rizikem rozpadu manÏelství (Axinn, Thornton 1992; Bennett, Blanc, Bloom 1988). Vliv socioekonomické úrovnû souvisí s tím, Ïe mnoho matek, které mají po rozvodu svûfieny dûti do v˘chovy, zaÏívá znaãné ekonomické nesnáze (Duncan, Hoffman 1985; Bredshaw a kol. 1996). Samotné matky nejsou ãasto schopné poskytnout prostfiedky, které usnadÀují dítûti jeho úspû‰né vzdûlání, ale jsou pfiitom finanãnû nároãné (jako napfiíklad speciální v˘ukové programy, poãítaã, uãebnice ãi soukromé hodiny). Vinou tohoto znev˘hodnûní dosahují ãasto dûti z rozveden˘ch rodin ve srovnání s dûtmi z rodin úpln˘ch niÏ‰í úrovnû vzdûlání a zastávají práci s niÏ‰ím sociálním statusem, které odpovídá niÏ‰í pfiíjem (Astone, McLanahan 1991). Nízk˘ socioekonomick˘ status je dále spojován s ãastûj‰ími manÏelsk˘mi konflikty (Conger a kol. 1990) a s vy‰‰ím rizikem rozvodu (efektivnûj‰í komunikace vzdûlanûj‰ích párÛ, ve srovnání s páry s niÏ‰ím vzdûláním, usnadÀuje fie‰ení problémÛ, které se ve vztahu vyskytnou). Také stres vyvolan˘ ekonomick˘mi potíÏemi mÛÏe zvy‰ovat neshody v otázkách financí. V souhrnu tyto úvahy poukazují na vliv nízkého socioekonomického statusu na zv˘‰ení rizika rozvodu prostfiednictvím sniÏování v˘hod plynoucích z manÏelství. Zamûstnanost Ïen – po rozpadu manÏelství jsou matky ãasto nuceny více se orientovat na placené zamûstnání, a tudíÏ zastávají ménû tradiãní postoje vÛãi rodinnému Ïivotu. Pro dcery tak slouÏí jako netradiãní model rolí a ty mohou pozitivnû hodnotit sobûstaãnost, neboÈ z jejich pohledu nemusí Ïena poãítat se

Zlom-final

182

2.2.2006

13:06

Stránka 182


stálou ekonomickou podporou ze strany muÏe. Goldscheider a Waite (1991) do‰li k závûru, Ïe dívky z neúpln˘ch rodin jsou ve srovnání s dívkami z rodin úpln˘ch silnûji orientovány na zamûstnání, plánují ménû dûtí a ãastûji schvalují zamûstnání matek. ManÏelství tûchto Ïen mÛÏe ovlivnit zv˘‰ená vazba na pracovní trh. Aãkoli zamûstnání Ïeny sniÏuje ekonomické potíÏe rodiny, ãasto vytváfií mezi manÏely napûtí ohlednû domácích povinností. Zamûstnání také sniÏuje závislost Ïeny na manÏelovi (tím oslabuje zábrany opu‰tûní manÏelství) a zvy‰uje kontakty Ïen s ostatními muÏi (tím roz‰ifiuje jiné moÏnosti). Nûkteré studie tedy dokazují, Ïe zamûstnanost Ïeny zvy‰uje pravdûpodobnost rozvodu (Cherlin 1992) a uvaÏování Ïen o rozvodu (Booth a kol. 1985). Je v‰ak nutné doplnit, Ïe úvahy t˘kající se zamûstnanosti Ïen platí pfiedev‰ím pro zemû západní Evropy a USA. V socialistickém âeskoslovensku byla zcela bûÏná vysoká zamûstnanost Ïen, a to i matek mal˘ch dûtí. Vût‰ina vdan˘ch Ïen s dûtmi byla k nástupu do zamûstnání donucena sociální situací v rodinû, zvlá‰tû pfii pomalém rÛstu mezd a znaãné mzdové nivelizaci (napfiíklad pouze v rodinách horníkÛ s nadprÛmûrn˘mi v˘dûlky se udrÏovala niÏ‰í ekonomická aktivita jejich manÏelek). Ne‰lo tedy o realizaci práva na práci, ale o nutnost druhého pfiíjmu v rodinû. Druh˘mi uvaÏovan˘mi intervenujícími promûnn˘mi jsou postoje k rozvodu. Dospûlé dûti pocházející z rozveden˘ch manÏelství mohou mít vy‰‰í riziko rozvodu vlastního manÏelství, protoÏe zastávají relativnû liberální postoje k rozpadu manÏelství. Studie prokázaly, Ïe tito mladí lidé jsou pesimistiãtûj‰í ohlednû ‰ancí na dlouhé trvání manÏelství a hodnotí rozvod ménû negativnû neÏ ostatní mladí lidé (Amato 1987). Potomci z rozveden˘ch manÏelství mohou zastávat tyto postoje vlivem zku‰eností s nesezdan˘m souÏitím nebo s niÏ‰ím socioekonomick˘m statusem. Rozvod rodiãÛ v‰ak ovlivÀuje postoje dûtí také pfiímo – sledováním rozvodu rodiãÛ se dûti v první fiadû nauãí, Ïe tento zpÛsob mÛÏe b˘t fie‰ením manÏelsk˘ch problémÛ. Lidé s liberálnûj‰ími postoji vÛãi rozvodu mohou cítit men‰í smysluplnost setrvávat v ne‰Èastném manÏelství, ãímÏ se oslabuje psychická bariéra rozvodu. Longitudinální studie potvrdily, Ïe lidé zastávající vstfiícnûj‰í postoje k rozvodu konãí své vlastní manÏelství rozvodem s vy‰‰í pravdûpodobností neÏ lidé, ktefií rozvod neschvalují (Booth a kol. 1985). Tfietí sloÏkou zprostfiedkujících promûnn˘ch v modelu je problémové interpersonální chování. Rozvod rodiãÛ a naru‰ené mezilidské vztahy, které ãasto rozvodu pfiedcházejí a také ho doprovázejí, mohou zvy‰ovat pravdûpodobnost, Ïe se u dítûte rozvinou rysy a vzorce chování, které budou zasahovat a naru‰ovat intimní vztahy v dospûlosti. Dûti z rodin, ve kter˘ch je nesoulad mezi rodiãi, nemají zku‰enost s modelem úspû‰ného partnerského chování a nûkteré z nich se nemusejí nauãit dovednostem usnadÀujícím navazování dlouhodob˘ch pout s ostatními (jako je napfiíklad efektivní komunikace a umûní kompromisu). Naru‰en˘ manÏelsk˘ vztah a vztah rodiã-dítû pak u dûtí vede k roz-

Zlom-final

2.2.2006

Anna ·Èastná

13:06

Stránka 183

183

voji takov˘ch osobnostních rysÛ, které pramení z pocitu emocionální nejistoty, jako je nedostatek dÛvûry, Ïárlivost nebo neschopnost svûfiit se partnerovi (Davies, Cummings 1994). Dospûlé dûti rozveden˘ch rodiãÛ mají tedy vy‰‰í pravdûpodobnost neÏ ostatní, Ïe se u nich projeví chování, které naru‰uje kvalitu manÏelského vztahu, neboÈ sniÏuje v˘hody spojované s manÏelstvím a zvy‰uje riziko rozpadu manÏelství. Mohlo by se zdát, Ïe opûtovn˘ sÀatek rodiãe, kter˘ má svûfiené dûti do v˘chovy, mÛÏe zlep‰it dopady rozvodu, protoÏe dal‰í sÀatek poskytuje dûtem nov˘ model partnerského chování. Existující studie v‰ak pozitivní vliv opûtovného sÀatku rodiãe na pravdûpodobnost rozvodu pozdûj‰ích manÏelství dûtí nepotvrzují (Glenn, Kramer 1987; McLanahan, Bumpass 1988). Není to pfiekvapující vzhledem k tomu, Ïe úroveÀ rozvodovosti druh˘ch manÏelství je vy‰‰í neÏ úroveÀ rozvodovosti prvních manÏelství. Nûkteré studie naopak ukázaly, Ïe opakovaná manÏelství situaci dûtí spí‰ zhor‰ují. Ukazuje se napfi., Ïe dûti, jejichÏ rodiã vstupil do nového svazku, mají nejvy‰‰í riziko, Ïe se samy v dospûlosti rozvedou (Diekmann, Engelhardt 1999). N. Glenn a K. Kramerová (1987) se zamûfiili i na nûkteré z dal‰ích moÏn˘ch vysvûtlujících faktorÛ vlivu rozvodÛ na dûti: (a) absence modelu manÏelsk˘ch rolí. Podle tohoto vysvûtlení nemá jedinec Ïijící bûhem dûtství a dospívání v neúplné rodinû moÏnost pozorovat kaÏdodenní vykonávání manÏelsk˘ch rolí, nemÛÏe se je nauãit hrát a pak v nich sám selhává. Vysvûtlení, fieknûme z hlediska neznalosti hraní modelov˘ch rolí, je pravdûpodobnû nejãastûji uvádûn˘m vysvûtlením pro jak˘koli vliv rozvodu rodiãÛ na rozvod potomkÛ. Druhá ãást vysvûtlení z hlediska modelu rolí se t˘ká (b) nevhodného modelu manÏelsk˘ch rolí. Velká ãást z hrané role manÏela/manÏelky je u rodiãÛ, ktefií se rozvedli, pravdûpodobnû nevhodná a u potomkÛ, ktefií se socializací takto prezentovanou roli nauãí, mÛÏe smûfiovat k problémÛm ve vlastním manÏelství. Jin˘mi slovy, není pravdûpodobné, Ïe by se potomci mohli pozorováním rozpadu manÏelství sv˘ch rodiãÛ nauãit, jak vybudovat a udrÏet si dobré manÏelství (jakkoli mÛÏe manÏelství rodiãÛ slouÏit naopak jako negativní model). Teorie (c) neadekvátní sociální kontroly vychází z toho, Ïe rozvedení rodiãe nedostateãnû kontrolují kontaky s vrstevníky, v˘bûr partnera a mladá manÏelství sv˘ch dûtí, coÏ mÛÏe vést u osob, které strávily své dûtství a adolescenci v domovû bez jednoho nebo obou rodiãÛ, k problémÛm v manÏelství. Dal‰ím moÏn˘m vysvûtlením je (d) niÏ‰í vazba na manÏelství související s jiÏ zmínûn˘mi promûnn˘mi t˘kajícími se postoje k rozvodu. Aãkoli lidé pocházející z rozveden˘ch rodin neodmítají uzavfiít sÀatek, povaÏují ãasto siln˘ závazek k manÏelství za neobyãejnû obtíÏn˘. Zku‰enost z dûtství je nauãila, jak kfiehké mÛÏe manÏelství b˘t, proto také ãastûji mohou uzavírat sÀatek bez oãekávání úspû‰ného a stabilního manÏelství. Nízké oãekávání úspûchu v manÏelství mÛÏe u tûchto lidí sníÏit jejich „investice“ ãasu, energie a úsilí. Oãekávání neúspû‰ného manÏelství mÛÏe proto v tûchto pfiípadech b˘t sebenaplÀujícím se proroctvím. Z v˘zkumÛ

Zlom-final

184

2.2.2006

13:06

Stránka 184


dûtí rozveden˘ch rodiãÛ, t˘kajících se jejich schopnosti milovat a udrÏet dlouhodob˘ heterosexuální vztah, vypl˘vá, Ïe mezi adolescenty z neúpln˘ch rodin se mnoho z nich obává moÏnosti manÏelského a sexuálního neúspûchu ve svém vlastním Ïivotû. Nûktefií z dospívajících odpovídali, Ïe se nikdy neoÏení/nevdají, neboÈ byli pfiedem pfiesvûdãeni o neúspûchu vlastního manÏelství. Ze zb˘vajících vysvûtlení pak struãnû je‰tû dvû, která jsou vzájemnû velmi úzce propojena. Jsou to vysvûtlení z hlediska (e) rodinné subkultury a (f) osobnostních charakterov˘ch vlastností. Podle teorie rodinné subkultury souvisejí v obou generacích rozvody (ãi jejich absence) s hodnotami a vzorci chování charakteristick˘mi pro danou rodinnou subkulturu. Osobnostní vysvûtlení spoãívá v tom, Ïe osobnostní charakterové vlastnosti rodiãÛ zpÛsobují jak jejich vlastní manÏelské problémy, tak ovlivÀují a spoluvytváfiejí urãité vlastnosti dûtí, které následnû pÛsobí problémy v jejich vlastním manÏelství. Podobnosti osobností rodiãÛ a potomkÛ mohou b˘t zpÛsobeny z ãásti vlivem rodinné subkultury, z ãásti jin˘mi vlivy vãetnû genetiky. Nastínili jsme nûkteré teorie t˘kající se mezigeneraãního pfienosu rozvodového chování a vlivu rozvodu rodiãÛ na Ïivotní dráhu dûtí obecnû. Pokusme se nyní na konkrétním pfiípadû âeské republiky zkoumat vliv rodinn˘ch zku‰eností získávan˘ch v období dûtství a dospívání a spojen˘ch s rozvodem rodiãÛ na rodinné chování v dospûlosti. Základní otázkou je, jak˘m zpÛsobem a zda vÛbec ovlivÀuje rozvod rodiãÛ Ïivotní dráhu dítûte a ãasování nûkter˘ch dÛleÏit˘ch Ïivotních událostí v dospûlosti. Konkrétnû bude pozornost zamûfiena na otázky ãasování odchodu Ïen z domova rodiãÛ a ãasování vstupu do prvního partnerství, na otázku dûdiãnosti rozvodového chování, tedy na vliv rozvodu rodiãÛ na rozpad prvního partnerství obecnû a prvního rozvodu.

4. Vliv rozvodu rodiãÛ na Ïivotní dráhu ãesk˘ch Ïen Anal˘za dat ãeského v˘bûrového souboru3 prokázala vliv rodinného uspofiádání, ve kterém jedinci bûhem svého dûtství Ïijí, na jejich budoucí Ïivotní dráhu, demografické chování a zpÛsob rodinného uspofiádání (·Èastná 2004). Postup pfii anal˘ze byl zvolen tak, aby bylo moÏno pomocí tabulek Ïivota porovnat délku v˘znamn˘ch Ïivotních etap a ãasování dÛleÏit˘ch Ïivotních událostí u dvou skupin Ïen, jejichÏ diferencující charakteristikou byl rozvod rodiãÛ. Pomocí modelu proporcionálních rizik byl pak popsán vliv promûnn˘ch na riziko podstoupit konkrétní studovanou Ïivotní událost.

3

Pro anal˘zu byla pouÏita data ·etfiení reprodukce a rodiny (Fertility and Family Survey), které se v âeské republice uskuteãnilo v roce 1997. Analyzovan˘ soubor se skládal z 1 735 Ïen v dokonãeném vûku 15–44 let (generace narozené v letech 1952–1982).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 185

Anna ·Èastná

185

V grafu jsou znázornûny funkce pfieÏití, spolu s 95% intervalem spolehlivosti, vypoãítané metodou tabulek Ïivota. Funkce pfieÏití vyjadfiuje pravdûpodobnost nepodstoupení studované události, tedy podíl Ïen, které v daném vûku je‰tû Ïily spoleãnû s rodiãi. Stratifikující promûnnou byl rozvod rodiãÛ, do‰lo-li k nûmu pfied dvacát˘m rokem vûku Ïeny. Hranice dvaceti let byla stanovena na základû vûkov˘ch mediánÛ pfii odchodu od rodiãÛ a pfii zaãátku spoleãného souÏití s partnerem. JelikoÏ se pro vût‰inu vûkov˘ch skupin pohybuje jeho hodnota v rozmezí 20–21 let, nebyl rozvod rodiãÛ ve vûku dítûte vy‰‰ím neÏ dvacet let povaÏován za faktor, kter˘ pfiímo pÛsobil na ãasování odchodu z domova rodiãÛ a zaãátku partnerského Ïivota. V˘sledky ukazují, Ïe dcery rozveden˘ch rodiãÛ odcházejí z domova a zaãínají Ïít s partnerem dfiíve neÏ Ïeny, které vyrÛstaly v úpln˘ch rodinách. Graf 3: Vliv rozvodu rodiãÛ na ãasování odchodu z domova rodiãÛ, Ïeny, âR, FFS 1997 (anal˘za pfieÏití) Zdroj: ·Èastná 2004. Pozn.: Test rozdílnosti prÛbûhu kfiivek funkce pfieÏití je statisticky signifikantní, p < 0,0001 (WilcoxonÛv test).

Vliv rozvodu rodiãÛ zÛstal statisticky signifikantní i pfii kontrole dal‰ích intervenujících promûnn˘ch. Jako kontrolní promûnné, které sehrávají roli pfii rozhodování o naãasování odchodu od rodiãÛ a zaãátku spoleãného Ïivota s partnerem, byly zvoleny poãet dûtí v orientaãní rodinû, generace odpovídající dvûma vûkov˘m skupinám s odli‰n˘m prÛbûhem a ãasováním odchodu z domova a zaãátku souÏití s partnerem4, velikost místa bydli‰tû a vzdûlání. Pfii zohlednûní v‰ech zmínûn˘ch promûnn˘ch mûly Ïeny, jejichÏ rodiãe se rozvedli, o 44 % vy‰‰í pravdûpodobnost odchodu z domova neÏ Ïeny z úpln˘ch rodin a o 34 % vy‰‰í pravdûpodobnost vstupu do prvního partnerství. Rozvod rodiãÛ 4

Na základû dat lze fiíci, Ïe chování Ïen z generací 1952–1972 odpovídá socialistickému modelu formování rodiny v nízkém vûku. Îeny náleÏející ke generaci 1968–1972 pfiedstavují poslední generaci s tímto charakterem rodinného a reprodukãního chování, protoÏe v následujících vûkov˘ch skupinách je jiÏ zfietelnû patrné prodluÏování doby souÏití v domácnosti spoleãnû s rodiãi a zvy‰ování vûku pfii prvním partnerství.

Zlom-final

186

2.2.2006

13:06

Stránka 186


tedy sniÏuje vûk pfii odchodu z domova rodiãÛ a pfii zaãátku souÏití s prvním partnerem i pfii kontrole dal‰ích individuálních charakteristik. U ãesk˘ch Ïen byla dále zji‰tûna souvislost mezi rodinn˘m uspofiádáním, ve kterém vyrÛstaly, a typem jejich prvního partnerského svazku. V pfiípadû, Ïe se rodiãe Ïeny rozvedli do jejích dvaceti let vûku, zaãínala Ïivot ve spoleãné domácnosti s prvním partnerem spí‰e formou nesezdaného souÏití a naopak statisticky v˘znamnû niÏ‰í procento Ïen uzavíralo s partnerem pfiím˘ sÀatek. Obdobná tendence se objevila u partnerského souÏití obecnû. Mezi Ïenami, které nûkdy Ïily v nesezdaném souÏití, bylo statisticky v˘znamnû vy‰‰í zastoupení Ïen, jejichÏ rodiãe se rozvedli, neÏ zastoupení Ïen z úpln˘ch rodin. Potvrdily se tím v˘sledky zahraniãních v˘zkumÛ, podle kter˘ch mají Ïeny z neúpln˘ch rodin vznikl˘ch rozvodem manÏelství rodiãÛ vy‰‰í pravdûpodobnost zaãínat svÛj partnersk˘ Ïivot v nesezdaném souÏití neÏ Ïeny z úpln˘ch rodin (Kiernan 1992). V otázce dûdiãnosti rozvodového chování se ukázalo, Ïe rozvod rodiãÛ nepÛsobil na pravdûpodobnost rozpadu prvního partnerství Ïen ani na rozvod prvního manÏelství pfiímo, n˘brÏ zprostfiedkovanû pfies vûk pfii zaãátku prvního partnerství a pfies jeho zvolenou formu. Nízk˘ vûk pfii zaãátku partnerského Ïivota ãi pfii vstupu do manÏelství je jedním z v˘znamn˘ch pfiedznamenání jeho pozdûj‰ího rozpadu. Rozvod rodiãÛ sniÏoval u Ïen vûk pfii odchodu z domova a pfii zaãátku Ïivota s partnerem ve spoleãné domácnosti. Právû vûk pfii zaãátku prvního partnerství tedy z ãásti zprostfiedkovává pÛsobení rozvodu rodiãÛ na pravdûpodobnost rozpadu tohoto partnerství. Nízk˘ vûk pfii vstupu do prvního partnerství (14–18 let) zvy‰uje pravdûpodobnost jeho pozdûj‰ího rozpadu témûfi o 40 % ve srovnání s vûkem 19–22 let pfii zaãátku souÏití. Naopak zaãala-li Ïena Ïít s partnerem ve vy‰‰ím vûku (konkrétnû ve vûku 23–26 let), pravdûpodobnost rozpadu partnerství se tím pro Ïenu sníÏila o 52 %. Obdobné závûry platí v pfiípadû rozvodu prvního manÏelství5. Velmi nízk˘ vûk pfii sÀatku (16–18 let) zvy‰oval pravdûpodobnost rozvodu prvního manÏelství o 48 % ve srovnání se sÀatkov˘m vûkem 19–22 let. Uzavfiela-li Ïena sÀatek ve vy‰‰ím vûku (konkrétnû ve vûku 23–26 let), pravdûpodobnost rozvodu manÏelství se tím pro ni sníÏila o 36 %.

5

Jako první manÏelství byla chápána ta první partnerství, která buì jako manÏelství pfiímo zaãínala (Ïena zaãala Ïít s prvním partnerem ve spoleãné domácnosti aÏ po sÀatku), nebo která byla na poãátku spoleãného Ïivota nesezdan˘m souÏitím a aÏ po urãité dobû byl uzavfien sÀatek.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 187

Anna ·Èastná

187

Graf 4: Vliv rozvodu rodiãÛ na rozpad prvního partnerství, Ïeny, âR, FFS 1997 (anal˘za pfieÏití) Zdroj: ·Èastná 2004. Pozn.: Test rozdílnosti prÛbûhu kfiivek funkce pfieÏití je statisticky signifikantní, p 0,001 (WilcoxonÛv test).

Nejvût‰í vliv na rozpad prvního partnerství mûla jeho forma – zda se Ïena za prvního partnera provdala nebo s ním po celou dobu Ïila v nesezdaném souÏití. Nesezdaná souÏití mûla sedmkrát vy‰‰í pravdûpodobnost rozpadu neÏ manÏelství, a to jak manÏelství pfiímá, tak manÏelství uzavfiená po pfiedmanÏelském nesezdaném souÏití. Toto mÛÏe b˘t chápáno téÏ jako jeden ze zprostfiedkujících faktorÛ vlivu rozvodu manÏelství rodiãÛ na stabilitu partnerství dûtí, neboÈ mezi Ïenami z neúpln˘ch rodin je statisticky v˘znamnû vy‰‰í procento tûch, které Ïily se sv˘m prvním partnerem v kohabitaci a nikdy se za nûj neprovdaly. Obdobnû nesezdané souÏití pfiedcházející sÀatku bylo spojeno se zv˘‰en˘m rizikem rozpadu manÏelství. PfiedmanÏelská kohabitace (del‰í neÏ 3 mûsíce) zvy‰ovala pravdûpodobnost pozdûj‰ího rozvodu o 41 % ve srovnání s pfiím˘mi sÀatky6. V˘sledky vycházející z ãeského prostfiedí jsou v souladu s v˘sledky studií proveden˘ch ve Velké Británii, USA a Francii. V nich byl opakovanû prokázán vliv rodinného uspofiádání, ve kterém jedinci bûhem svého dûtství Ïijí, na budoucí Ïivotní dráhu, demografické chování a zpÛsob rodinného uspofiádání. Na Ïivotní strategie dûtí pÛsobí rozvodová situace a spolu se vznikem sloÏitûj‰ích pfiíbuzensk˘ch sítí pak spolupÛsobí na modifikaci vztahÛ v rodinném systému.

6

Hlediskem pro rozli‰ování pfiímého manÏelství a kohabitace pfiedcházející sÀatku byla zvolena doba, po kterou spolu partnefii Ïili pfied sÀatkem ve spoleãné domácnosti. Pokud uzavfieli manÏelství dfiíve, neÏ spolu zaãali bydlet, nebo bûhem prvních 3 mûsícÛ, jsou tyto svazky pokládány za pfiímá manÏelství. Pokud v‰ak Ïili ve spoleãné domácnosti déle neÏ 3 mûsíce a aÏ poté uzavfieli sÀatek, bereme tato partnerství jako kohabitace ve smyslu souÏití na zkou‰ku pfied uzavfiením sÀatku.

Zlom-final

2.2.2006

188

13:06

Stránka 188


5. Závûr âeská data potvrzují nûkteré z hypotéz a teoretick˘ch pfiístupÛ, které byly uvedeny v první ãásti tohoto textu. Dcery rozveden˘ch rodiãÛ odcházejí z domova v niÏ‰ím vûku neÏ Ïeny vyrÛstající v úpln˘ch rodinách a také v niÏ‰ím vûku vstupují do prvního partnerství, zároveÀ se u nich ãastûji vyskytuje nesezdané souÏití. Rozvod rodiãÛ v‰ak nepÛsobí na pravdûpodobnost rozpadu prvního partnerství/manÏelství dûtí pfiímo, n˘brÏ zprostfiedkovanû pfies vûk pfii zaãátku prvního partnerství a pfies zvolenou formu partnerství, neboÈ nízk˘ vûk pfii zaãátku partnerského Ïivota ãi pfii vstupu do manÏelství je jedním z v˘znamn˘ch pfiedznamenání jeho pozdûj‰ího rozpadu. Zmûny v rodinné struktufie, která se neustále vyvíjí, vyÏadují pro vûdecké uchopení více longitudinálních studií, které by poskytovaly informace t˘kající se interpersonálního chování, postojÛ ãi psychické pohody bûhem rÛzn˘ch stádií v˘voje (od dûtství pfies adolescenci aÏ do dospûlosti). Kvalita manÏelství je ovlivÀována jednotliv˘mi událostmi v rÛzn˘ch Ïivotních fázích a v prÛbûhu Ïivotní dráhy se dále mûní. Data z longitudinálních v˘zkumÛ by tak byla uÏiteãná pro zkoumání zprostfiedkující role jednotliv˘ch faktorÛ v rámci mezigeneraãního pfienosu kvality manÏelství. V rámci této problematiky by se nemûla opomíjet ani otázka genderu, neboÈ manÏelská nestabilita a kvalita manÏelství rodiãÛ mÛÏe b˘t pfiená‰ena na dcery a syny rÛzn˘m zpÛsobem. Stále vût‰í mnoÏství dûtí totiÏ bûhem svého v˘voje prochází rÛzn˘mi typy rodinného uspofiádání a mnoho dûtí Ïije v neúpln˘ch ãi rekonstruovan˘ch rodinách. Nejedná se tedy o marginální rys, n˘brÏ o ãasto se vyskytující fenomén, jehoÏ ãetnost se bude i nadále zvy‰ovat. Vyvstává zde tedy nutnost dal‰ího zkoumání rÛzn˘ch typÛ rodin, neboÈ nedochází pouze ke zmûnám v pÛsobení tûchto rodin na své ãleny, ale také k celospoleãensk˘m zmûnám v nazírání a akceptování takov˘ch rodinn˘ch konstelací. Lze pfiedpokládat, Ïe dÛsledky rozvodu mohou b˘t ponûkud odli‰né pro dûti vyrÛstající v posledních desetiletích, kdy se rozvod stal obvykl˘m a spoleãensky akceptovan˘m jevem, a pro dûti, jeÏ zaÏily rozvod rodiãÛ dfiíve. To otevírá ‰iroké moÏnosti pro dal‰í v˘zkum, neboÈ pouze ten mÛÏe potvrdit ãi vyvrátit názory t˘kající se zmûny spoleãensk˘ch podmínek jako intervenující promûnné do vztahu mezi rozvodem rodiãÛ a rodinn˘m chováním dûtí. ProtoÏe se jedná o sloÏité a komplexní téma, jehoÏ ve‰keré souvislosti není moÏno postihnout pouze v rámci jednoho vûdního oboru, je zároveÀ nutné jeho interdisciplinární zkoumání.

Zlom-final

2.2.2006

Anna ·Èastná

13:06

Stránka 189

189

Literatura Amato, P. R. 1987. „Parental divorce and attitudes toward family life.“ Journal of Marriage and the Family 50: 453–461. Amato, P. R. 1993. „Children’s adjustment to divorce: Theories, hypothesis, and empirical support.“ Journal of Marriage and the Family 55 (1): 23–28. Amato, P. R. 1996. „Explaining the intergenerational transmission of divorce.“ Journal of Marriage and the Family 58 (3): 628–640. Astone, N. M., S. S. McLanahan. 1991. „Family structure, parental practices, and high school completion.“ American Sociological Review 56: 309–320. Axinn, W. G., A.Thornton, 1992. „The relationship between cohabitation and divorce: Selectivity or causal influence?“ Demography 29: 357–374. Bennett, N. G., A. K. Blanc, D. E. Bloom. 1988. „Commitment and the modern union: Assessing the link between premarital cohabitation and subsequent marital Stability.“ American Sociological Rewiew 53: 127–138. Booth, A. a kol. 1985. „Predicting divorce and permanent separation.“ Journal of Family Issues 6: 331–346. Booth, A., J. N. Edwards. 1985. „Age at marriage and marital instability.“ Journal of Marriage and the Family 47: 67–75. Booth, A., J. N. Edwards. 1989. „Transmission of marital and family quality over the generations: The effect of parental dvorce and unhappiness.“ Journal of Divorce 13: 41–57. Bredshaw, J. a kol. 1996. The employment of lone parents: a comparison of policy in 20 countries. London: Family Policy Studies Centre. Bumpass, L. L., J. A. Sweet. 1972. „Differentials in marital instability.“ American Sociological Review 37(6): 754–755. Bumpass, L. L., M. T.Castro, J. A. Sweet, 1991. “The impact of family background and early marital factors on marital disruption.” Journal of Family Issues 12 (1): 22–42. Bumpass, L. L., J. A. Sweet, A. Cherlin. 1989. „The role of cohabitation in declining rates of marriage.“ Journal of Marriage and the Family 53: 913–927. Conger, R. a kol. 1990. „Linking economic hardship to marital quality and instability. “Journal of Marriage and the Family 52: 643–656. Davies, P. T., E. M. Cummings. 1994. „Marital conflict and child adjustement: An emotional security hypothesis.“ Psychological Bulletin 116: 387–411. Diekmann, A., H. Engelhardt. 1999. „The Social Inheritance of Divorce. Effects of Parent’s Family Type in Postwar Germany.“ American Sociological Review 64: 783–793. Duncan, G. J., D. Hoffman. 1985. „A reconsideration of economic consequences of marital disruption.“ Demography 22: 485–489.

Zlom-final

2.2.2006

190

13:06

Stránka 190


Glenn, N. D., K. B. Kamer. 1987. „The marriages and divorces of the children of divorce.“ Journal of Marriage and the Family 49 (4): 811–825. Goldscheider, F. K., L. J. Waite. 1991. New families, no families: The transformation of the American home. Berkeley: University of California Press. Harris, J. R. 1998. The Nurture Assumption: Why Children Turn Out the Way They Do. New York: Free Press. Cherlin, A. (ed.) 1992. Marriage, divorce, remarriage. Cambridge: Harvard University Press. Cherlin, A. J. 1999. „Going to extremes – family structure, children’s well–being, and social science.“ Demography 36 (4): 421–428. Keith, V. M., B. Finlay. 1988. „The impact of parental divorce on children’s educational attainment, marital timing, and likehood of divorce.“ Journal of Marriage and the Family 50: 797–809. Kiernan, K. A. 1986. „Teenage marriage and marital breakdown: a longitudinal study.“ Population Studies 40 (1): 35–54. Kiernan, K. E. 1992. „The impact of family disruption in childhood on transitions made in young adult life.“ Population Studies 46(2): 213–234. Kuãera, M. 1994. Populace âeské republiky 1918–1991. Praha: âeská demografická spoleãnost/Sociologick˘ ústav AV âR. Lamb, M. E. 1995. „Paternal influences on child development.“ Pp. 145–158 in van Dogen et al. (eds.). Changing Fatherhood: An Interdisciplinary Perspektive. Amsterdam: Thesis Publishers. McGue, M., D. T. Lykken. 1992. „Genetic influence on risk of divorce.“ Psychological Science 3: 368–373 McLanahan, S. S. Bumpass, L. 1988. „Intergenerational consequences of family Disruption.“ American Journal of Sociology 94(1): 130–152. Pavlík, Z. (ed.) 1992. SÀateãnost a rodina. Praha: Academia. ·Èastná, A. 2004. Vliv rozvodu rodiãÛ na partnerské vztahy dûtí na pfiíkladu âeské republiky. Magisterská práce. Praha: PfiF UK. ·Èastná, A. 2005. Studium Ïivotní dráhy na pfiíkladu partnerského chování dûtí rozveden˘ch rodiãÛ. Magisterská práce. Praha: FF UK. Thornton, A. 1991. „Influence of the marital history of parents on the marital and cohabitational experiences of children.“ American Journal of Sociology 96: 868–894. Wallerstein, J., J. Lewis, S. Blakeslee. 2002. The Unexpected Legacy of Divorce. A 25 year landmark study. London: Fusion Press. Zákon o rodinû a související pfiedpisy. 2001. Praha: Sagit.

Prameny: Pohyb obyvatelstva v âeské republice. Praha, âSÚ.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 191

Jana Vobecká

191

NEÚPLNÉ RODINY V âESKÉ REPUBLICE Jana Vobecká 1. Úvod Pfie samotnou anal˘zou je nezbytné zmínit pár metodologick˘ch poznámek. Poãetní stav neúpln˘ch rodin je pravidelnû zji‰Èován ve sãítání lidu, stejnû tak jako základní charakteristiky socioekonomického postavení domácností, jejich vybavenosti a zpÛsobu bydlení. DoplÀující údaje, napfi. o pfiíjmové a v˘dajové situaci rodin, se zji‰Èují zejména v mikrocensech pofiádan˘ch v mezidobích mezi sãítáními (naposledy Mikrocensus 2002). Rodiny v tûchto ‰etfieních tvofií základ tzv. cenzov˘ch domácností. Pro tuto anal˘zu budou relevantní zejména úplné a neúplné rodinné domácnosti a hlavnû rodinné domácnosti se závisl˘mi dûtmi. Definice rodinné domácnosti: • úplné – jsou-li partnefii sezdáni, nebo Ïijí-li ve faktickém manÏelství jako druh a druÏka a mají-li spoleãné trvalé bydli‰tû, mohou Ïít s dûtmi nebo bez dûtí • neúplné – má-li v bytû trvalé bydli‰tû pouze jeden z rodiãÛ a Ïije-li alespoÀ s jedním dítûtem (s ohledem na spoleãné hospodafiení) Tato definice rodinné domácnosti je uÏívaná od sãítání lidu 1961. Od roku 1970 do sãítání 1991 vãetnû se mezi rodinné domácnosti poãítali také prarodiãe s vnouãaty. Ve sãítání 2001 jiÏ tato úprava neplatila. Podmínka spoleãného trvalého bydli‰tû se jeví v mnoha pfiípadech jako problematická. Je v metodice sãítání lidu uÏívána z toho dÛvodu, aby nedo‰lo ke zdvojenému seãtení osob, jednou v místû bydli‰tû a podruhé v místû pfiítomnosti. Toto tfiídûní nás pravdûpodobnû pfiipravuje o ãást informace o situaci v partnerském souÏití. Osoby, které spolu fakticky Ïijí, ale mají „de iure“ oddûlená trvalá bydli‰tû, jsou automaticky seãteny jako osoby, které spolu neÏijí, a tak v pfiípadû, Ïe v rodinû figurují dûti, jsou tyto rodiny zafiazeny mezi neúplné, i kdyÏ fakticky neúpln˘mi rodinami nejsou. Závislé dítû bylo do sãítání 1991 vãetnû definováno jako osoba, která spoleãnû hospodafií s rodiãi (prarodiãi), má s nimi spoleãné trvalé bydli‰tû a nemá vlastní rodinnou domácnost. Závislé dûti se nerozli‰ovaly podle vûku. V tomto ohledu nastala zmûna ve sãítání 2001, kdy bylo závislé dítû definováno jako osoba, která Ïije s rodiãi (má k nim vztah jako syn nebo dcera), je ekonomicky neaktivní a je ve vûku 0–25 let. Vûkov˘ limit byl stanoven v souladu s mezinárodním doporuãením.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 192

192

Neúplné rodiny v âeské republice

2. V˘voj poãtu a struktury neúpln˘ch rodin V uplynul˘ch ãtyfiiceti letech docházelo ve v˘voji neúpln˘ch rodin k postupn˘m strukturálním i poãetním zmûnám. ·lo pfiedev‰ím o nárÛst poãtu neúpln˘ch rodin vznikl˘ch rozvodem a zvy‰ování absolutního poãtu neúpln˘ch rodin i jejich relativního zastoupení mezi rodinami se závisl˘mi dûtmi. Absolutní poãet neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi se mezi sãítáními 1970 a 2001 více neÏ zdvojnásobil a ze 157 tisíc vzrostl na 343 tisíc (viz tab. 1). Ve stejném období do‰lo k poklesu poãtu úpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi s doãasn˘m v˘kyvem, kter˘ se projevil ve sãítání lidu v roce 1980. DÛsledkem tûchto protichÛdn˘ch tendencí byl prudk˘ nárÛst podílu neúpln˘ch rodin na celkovém poãtu rodin se závisl˘mi dûtmi. V roce 2001 neúplné rodiny pfiedstavovaly 24 % z celkového poãtu rodin, zatímco v roce 1991 to bylo 15 %. V dÛsledku poklesu plodnosti se také sníÏil celkov˘ podíl domácností se závisl˘mi dûtmi mezi v‰emi rodinn˘mi domácnosti. V roce 2001 bylo z celkového poãtu rodinn˘ch domácností 49 % se závisl˘mi dûtmi, tj. o 7 % ménû neÏ v roce 1991. Tab. 1: V˘voj poãtu rodinn˘ch domácností v âR mezi lety 1970 a 2001 1970

1980

306 676 2 487 530 2 794 206 11,0

325 085 2 556 778 2 881 863 11,3

434 385 2 512 893 2 947 278 14,7

576 420 2 333 592 2 910 012 19,8

157 032 1 404 425 1 561 457

203 882 1 475 381 1 679 263

254 083 1 395 868 1 649 951

343 405 1 090 770 1 434 175

10,1

12,1

15,4

23,9

Podíl rodin se závisl˘mi dûtmi z celkového poãtu rodin Neúpln˘ch 51,2 62,7 Úpln˘ch 56,5 57,7 Celkem 55,9 58,3

58,5 55,5 56,0

59,6 46,7 49,3

Poãet rodin Neúpln˘ch Úpln˘ch Celkem Podíl neúpln˘ch rodin v % Poãet rodin se závisl˘mi dûtmi Neúpln˘ch Úpln˘ch Celkem Podíl neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi v %

1991

2001

Zdroj: Sãítání lidu 1970, 1980, 1991, 2001.

Tak, jak roste podíl neúpln˘ch rodin mezi rodinami se závisl˘mi dûtmi, roste také poãet dûtí Ïijících v neúpln˘ch rodinách. V roce 2001 Ïila v neúplné rodinû více neÏ jedna pûtina v‰ech závisl˘ch dûtí (21,0 %), coÏ znamená nárÛst o 8 % oproti roku 1991 (viz Tab. 2). Z tabulky 2 je také patrná odli‰ná dynamika rÛstu, respektive poklesu poãtu dûtí Ïijících v neúpln˘ch a úpln˘ch rodinách v období

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 193

Jana Vobecká

193

1980–2001. Zatímco poãet dûtí Ïijících v neúpln˘ch rodinách vzrostl mezi lety 1980 a 2001 o 68 %, ve stejném období do‰lo k poklesu poãtu dûtí Ïijících v úpln˘ch rodinách o 28 %. PrÛmûrn˘ poãet dûtí v neúpln˘ch rodinách rostl mezi sãítáními 1970 a 1980 a nadále zÛstal stabilní na úrovni 1,42 i ve sãítání 1991 a 2001. PrÛmûrn˘ poãet dûtí v úpln˘ch rodinách naopak zaãal klesat mezi sãítáními 1980 a 1991 a tato tendence dále pokraãovala, takÏe v roce 2001 Ïilo v úpln˘ch rodinách se závisl˘mi dûtmi v prÛmûru 1,68 dûtí. Tab. 2: V˘voj poãtu dûtí mezi lety 1980 a 2001 podle typu rodiny, ve které Ïijí Poãet dûtí neúplné rodiny úplné rodiny Celkem Podíl dûtí v % neúplné rodiny úplné rodiny Celkem PrÛmûrn˘ poãet dûtí neúplné rodiny úplné rodiny

1980

1991

2001

290 103 2 658 617 2 948 720

359 643 2 414 143 2 773 786

488 219 1 831 363 2 319 582

9,8 90,2 100,0 1,42 1,80

13,0 87,0 100,0 1,42 1,73

21,0 79,0 100,0 1,42 1,68

Soubor rodin se závisl˘mi dûtmi. Zdroj: Sãítání lidu 1980, 1991, 2001.

V neúpln˘ch rodinách se závisl˘mi dûtmi Ïilo v roce 2001 nejãastûji jedno dítû (v 65 % z nich), ve 30 % dvû dûti a v necel˘ch 6 % to bylo 3 a více dûtí. Tato distribuce nedoznala od roku 1970 vût‰ích zmûn. V˘znamnûji se mûnil poãet závisl˘ch dûtí v úpln˘ch rodinách. V nich od roku 1980 konstantnû klesal podíl rodin se tfiemi a více závisl˘m dûtmi, ale také rodin se dvûma dûtmi. V roce 2001 bylo mezi úpln˘mi rodinami se závisl˘mi dûtmi 43 % s jedním dítûtem, 47 % se dvûma dûtmi a 9 % se tfiemi a více dûtmi.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 194

194


Tab. 3: Struktura rodin se závisl˘mi dûtmi podle poãtu dûtí, v % 1970 1980 1991 2001 Rodiny Úplné Neúplné Úplné Neúplné Úplné Neúplné Úplné Neúplné Poãet závisl˘ch dûtí 1 47,5 70,9 36,9 65,5 40,5 65,3 43,4 64,6 2 39,6 22,8 49,1 28,3 48,1 28,9 47,4 29,8 3+ 12,8 6,3 14,0 6,2 11,4 5,8 9,2 5,6 Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 Soubor rodin se závisl˘mi dûtmi Pramen: Sãítání lidu 1970, 1991, 2001, Kalibová, K., Pavlík, Z. in One Parent Families in Europe, 1986

Struktura neúpln˘ch rodin podle rodinného stavu osoby v ãele neúplné rodiny odráÏí charakteristick˘ jev ãeského rodinného chování, kter˘m je vysoká rozvodovost jiÏ od padesát˘ch let 20. století. Mezi Ïenami a v posledních dvou desetiletích také mezi muÏi jsou v ãele neúpln˘ch rodin nejãastûji osoby rozvedené (viz Tab. 4). V˘raznû zastoupená je také kategorie Ïenat˘ch a vdan˘ch osob v ãele neúplné rodiny. Tato kategorie zahrnuje osoby sezdané, ale mající trvalé bydli‰tû jinde neÏ partner. Je pravdûpodobné, Ïe ãást párÛ zahrnut˘ch do této kategorie Ïije de facto spoleãnû a oddûlené trvalé bydli‰tû je jen formální záleÏitostí. Znaãnou ãást v‰ak pravdûpodobnû tvofií rozpadlé rodiny, tzv. mrtvá manÏelství. Tab. 4: Neúplné rodiny se závisl˘mi dûtmi dle pohlaví a rodinného stavu pfiednosty rodiny, v %1 1970

1980

1991

2001

Îeny Svobodné Vdané Ovdovûlé Rozvedené Celkem

9,5 24,3 26,2 40,0 100,0

7,4 24,7 21,5 46,3 100,0

9,1 22,6 15,5 52,7 100,0

16,1 26,1 7,5 49,4 100,0

MuÏi Svobodní Îenatí Ovdovûlí Rozvedení Celkem

3,8 27,6 40,1 28,6 100,0

2,5 37,7 30,5 29,2 100,0

5,5 31,8 22,8 39,5 100,0

6,3 28,5 12,4 51,8 100,0

Zdroj: Sãítání lidu 1970, 1980, 1991, 2001.

1

Kategorie nezji‰tûno tvofií dopoãet do 100 %.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 195

Jana Vobecká

195

V˘znamn˘ nárÛst mezi sãítáními 1991 a 2001 zaznamenal podíl svobodn˘ch matek. Tato kategorie nikdy nepatfiila k poãetnû dominantním mezi neúpln˘mi rodinami v ãesk˘ch zemích. V˘znamn˘ nárÛst neúpln˘ch rodin v ãele se svobodnou matkou je tûÏké jednoznaãnû interpretovat na základû dat ze sãítání lidu, protoÏe není jasné, jak˘ díl tvofií osamûlé matky a jak˘ díl Ïeny Ïijící v nesezdaném souÏití s otcem dítûte nebo jin˘m partnerem. Ten, jestliÏe má trvalé bydli‰tû na stejné adrese jako Ïena, ale není deklarován jako druh, nebo má odli‰né trvalé bydli‰tû neÏ Ïena, podle metodiky sãítání lidu netvofií se Ïenou a dûtmi úplnou rodinu. Historicky hlavní pfiíãina neúplnosti rodiny – ovdovûní, tvofií ãím dál ménû poãetnou skupinu mezi osobami v ãele neúpln˘ch rodin. Z ãásti je to dáno zlep‰ováním úmrtnostních pomûrÛ, z ãásti v‰ak také zmen‰ováním váhy ovdovûl˘ch mezi jin˘mi dÛvody neúplnosti rodiny. Není bez zajímavosti podívat se na zastoupení neúpln˘ch rodin mezi rodinami s dûtmi v závislosti na vzdûlání osoby v ãele rodiny. JelikoÏ se z oficiálnû publikovan˘ch statistik nedá zjistit vzdûlání osoby v ãele neúplné rodiny, pouÏili jsme k odhadu vzdûlání matek v ãele neúpln˘ch rodin údaje za Ïeny v manÏelství a mimo nûj podle nejvy‰‰ího ukonãeného vzdûlání (viz Tab. 5). Îeny se závisl˘mi dûtmi, které mají vy‰‰í vzdûlání, Ïijí ãastûji v manÏelství neÏ Ïeny s niÏ‰ím vzdûláním. Tradiãní model rodiny tak nejvíce zachovávají vysoko‰kolaãky; mezi nimi Ïije 85 % v manÏelství. Nejménû pak zachovávají tento model Ïeny se základním vzdûláním; u nich ãiní tento podíl 70 %. Tab. 5: Îeny se závisl˘mi dûtmi podle rodinného stavu a nejvy‰‰ího ukonãeného vzdûlání Z·, bez vzdûlání, nezji‰tûno

Stfiední

Úplné stfiední

Vysoko‰kolské a vy‰‰í

Celkem

328 476 85 606

378 834 811 55

114 614 19 945

904 683 222 186

12,7 9,0

100,0 100,0

Relativní zastoupení dle rodinného stavu – sloupcová procenta Vdané 70,0 79,3 82,4 85,2 Ostatní 30,0 20,7 17,6 14,8 Celem 100,0 100,0 100,0 100,0

80,3 19,7 100,0

Îeny se závisl˘mi dûtmi Vdané 82 759 Ostatní 35 480

Relativní zastoupení dle vzdûlání – fiádková procenta Vdané 9,1 36,3 41,9 Ostatní 16,0 38,5 36,5

Zdroj. Sãítání lidu 2001, vlastní v˘poãty.

Zlom-final

196

2.2.2006

13:06

Stránka 196


Z hlediska náboÏenského vyznání neexistoval v roce 2001 v˘znamnûj‰í rozdíl mezi úpln˘mi a neúpln˘mi rodinami se závisl˘mi dûtmi. V úpln˘ch rodinách se pfiihlásilo jako vûfiící 25,8 % osob v ãele domácnosti, u neúpln˘ch rodin to bylo 23,3 %2.

3. Sociální a ekonomická situace neúpln˘ch rodin v âeské republice Sociální a ekonomická situace rodin s dûtmi je v˘raznû diferencována, a to zejména ze dvou hledisek. Prvním je poãet dûtí v rodinû ( s rostoucím poãtem závisl˘ch dûtí roste podíl rodin pohybujících se kolem pfiíjmové hranice Ïivotního minima) a druh˘m je úplnost ãi neúplnost rodiny. Nejnovûj‰í data o pfiíjmové situaci domácností jsou z Mikrocensu 2002, kter˘ pracuje mj. se souborem ãist˘ch rodinn˘ch domácností (tj. domácnosti, ve kter˘ch Ïijí pouze dvû generace: rodiãe a jejich nezaopatfiené dûti). Z nûho vypl˘vá, Ïe pod hranicí Ïivotního minima se nachází 16 % neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi; ve stejném pásmu se pro srovnání nachází 11 % úpln˘ch rodin se tfiemi a více dûtmi, u úpln˘ch rodin s jedním závisl˘m dítûtem to byly 3 %. Na hranici Ïivotního minima a mírnû nad ní (1,0 aÏ 1,3-násobek) se pohybovalo dal‰ích 28 % neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi a 26 % úpln˘ch rodin se tfiemi a více dûtmi (u úpln˘ch rodin s jedním závisl˘m dítûtem to bylo 7 %)3. Závûry tohoto v˘zkumu tedy potvrzují, Ïe v rámci rodin se závisl˘mi dûtmi pfiedstavují neúplné rodiny dlouhodobû domácnosti koncentrované spí‰e do niÏ‰ích pfiíjmov˘ch pásem. Tento stav je dan˘ jak absencí dal‰í ekonomicky aktivní osoby v domácnosti, tak prÛmûrnû niÏ‰ím vzdûláním a potaÏmo niÏ‰ím pfiíjmem osob v ãele neúpln˘ch rodin. Podle v˘zkumu uskuteãnûného v roce 19954 je pfiíjmovû nejslab‰í skupina v rámci neúpln˘ch rodin skupina svobodn˘ch matek s dûtmi bez partnera. Ty mají nejãastûji malé dûti a jsou ãasto také na matefiské dovolené. Na druhou stranu v perspektivû hospodafiících domácností tyto Ïeny Ïijí ãasto se sv˘mi rodiãi, ktefií jsou ve vût‰inû pfiípadÛ stále ekonomicky aktivní a matku finanãnû podporují. Z v˘zkumu obecnû vypl˘vá, a potvrzují to i data z nejnovûj‰ího Mikrocensu 2002, Ïe v nejproblematiãtûj‰í finanãní situaci se nacházejí osoby v ãisté neúplné rodinné domácnosti (tzn. pouze rodiã se sv˘mi dûtmi). Nejlep‰í pfiíjmovou situaci vykazují pfiestavitelé neúpln˘ch rodin Ïijících fakticky s druhem, ale spadajících podle kriterií statistiky neúpln˘ch rodin do kategorie neúpln˘ch 2 3

4

Podíl vypoãítán ze souãtu osob, které odpovûdûly na otázku po náboÏenském vyznání ve sãítání lidu v roce 2001. Zdroj dat: Mikrocensus 2002: Tab. 11: Rodinné domácnosti podle druhu domácnosti a poãtu nezaopatfien˘ch dûtí v roce 2002 v âR. Publikováno na stránkách âSÚ 13. 7. 2005, http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/publ/3009-04-. V˘zkum je jiÏ bohuÏel star‰ího data. Novûj‰í analytická zpráva o neúpln˘ch rodinách nebyla ov‰em autorce známa (Lhotská, Petrová 1996).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 197

Jana Vobecká

197

rodin (viz metodika popsaná v˘‰e v textu). Tfii ãtvrtiny této skupiny tvofiily osoby rozvedené. Vedle pfiíjmÛ z v˘dûleãné ãinnosti tvofií ãást rodinného rozpoãtu také pfiíjem dávek státní sociální podpory a v˘Ïivného na dûti. Tyto zdroje v‰ak vût‰inou netvofií v˘znamn˘ finanãní pfiíspûvek5. Ze souboru neúpln˘ch rodin, kter˘ch se t˘ká platba v˘Ïivného, 43 % ve v˘zkumu z roku 1995 uvedlo spory s b˘val˘m partnerem o v˘‰i v˘Ïivného a tfietina dotázan˘ch mûla zku‰enost s nepravidelností plateb. Nezanedbateln˘m zdrojem pfiíjmÛ je pro neúplné rodiny finanãní v˘pomoc poskytovaná ‰ir‰í rodinou. Pravidelnou finanãní v˘pomoc ve v˘zkumu z roku 1995 uvedlo 18 % osob v ãele neúpln˘ch rodin a 37 % pomoc obãasnou, pfiiãemÏ bylo zji‰tûno, Ïe do vûku 3 let dítûte jsou takto finanãnû podporovány zhruba tfii ãtvrtiny neúpln˘ch rodin. Dal‰í formou v˘pomoci ze strany ‰ir‰í rodiny je provozní v˘pomoc (péãe o dûti, o domácnost). Co se t˘ãe majetkové situace neúpln˘ch rodin, její úroveÀ je mírnû niÏ‰í neÏ v úpln˘ch rodinách. Net˘ká se ani tak standardního vybavení domácnosti (praãka, ledniãka, televize), jako spí‰e nadstandardního vybavení (CD pfiehrávaã, videokamera, osobní poãítaã, automobil). Neúplné rodiny s dûtmi Ïijí ménû ãasto v rodinn˘ch domech (21 % oproti 42 % u úpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi v roce 2001), ménû ãasto jsou také vlastníky bytÛ ãi domÛ, ve kter˘ch bydlí6. Zde se projevuje jak absence dal‰í ekonomicky ãinné osoby v domácnosti, tak také pfiípadné dûlení majetku po rozvodu.

4. Regionální pohled na neúplné rodiny Pfiedtím neÏ se budeme zab˘vat regionálními rozdíly ve skladbû rodinn˘ch domácností, podíváme se na rozdíly v podílu neúpln˘ch rodin v závislosti na velikosti obce, ve které rodiny Ïijí (viz Tab. 6). Obecná tendence, která se projevuje jak v roce 1991, tak v roce 2001, je rostoucí podíl neúpln˘ch rodin s rostoucí velikostí obce. Zatímco v nejmen‰ích obcích do 2 tisíc obyvatel bylo v roce 2001 17 % neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi, u obcí nad 100 tisíc obyvatel ãinil tento podíl 32 %. Nejvût‰í intercensální nárÛst v podílu neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi mezi lety 1991 a 2001 je patrn˘ v obcích s 50 aÏ 100 tisíci obyvateli (nárÛst o 11 %).

5

6

Podle Mikrocensu 2002 tvofiily dávky státní sociální podpory u ãist˘ch úpln˘ch rodin s jedním dítûtem 3,3 % hrubého pfiíjmu na osobu a rok a u neúpln˘ch rodin s jedním dítûtem to bylo 3,6 % hrubého pfiíjmu na osobu a rok. Zdroj dat: Statistika …2005.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 198

198


Tab. 6: Podíl neúpln˘ch rodinn˘ch domácností se závisl˘mi dûtmi podle velikostních skupin obcí v letech 1991 a 2001 Rodinné domácnosti se závisl˘mi dûtmi Celkem

v tom v obcích s poãtem obyvatel

do 2 000

2 000–10 000

10–50 000

50–100 000 100 000 a více

1991 Neúplné rodiny

15,4

9,9

12,0

14,6

16,9

23,4

24,9

28,1

32,0

2001 Neúplné rodiny

23,9

17,3

20,6

Zdroj: Rodiny se závisl˘mi dûtmi 2005.

Podíl neúpln˘ch rodin ve velk˘ch mûstech, kter˘ ãinil v roce 1991 23,4 %, se stal za deset let prÛmûrnou hodnotou podílu neúpln˘ch rodin celé âeské republiky (viz Tab. 6). JestliÏe budeme pfiedpokládat, Ïe zastoupení neúpln˘ch rodin a v˘voj rodinného chování ve velk˘ch mûstech bude i nadále urãit˘m pfiedvojem situace v celé zemi, dá se pfiedpokládat, Ïe v desetiletém horizontu bude aÏ jedna tfietina v‰ech rodin se závisl˘mi dûtmi v âeské republice neúplná. Sociální a ekonomické dÛsledky takového v˘voje je obtíÏné odhadovat a jejich anal˘za sahá nad rámec této kapitoly7. Z hlediska regionálních odli‰ností v intenzitû v˘skytu neúpln˘ch rodin, je moÏné identifikovat regiony, resp. okresy, ve kter˘ch je podíl neúpln˘ch rodin dlouhodobû relativnû vysok˘. Mezi tyto oblasti patfií velká mûsta (Praha, Brno, PlzeÀ), dále pak pfiíhraniãní okresy severozápadních âech od Fr˘dlantu aÏ k okresu Cheb. Na opaãném konci spektra, s relativnû nejniÏ‰ím zastoupením neúpln˘ch rodin, stojí okresy na Moravû a na Vysoãinû. NejniÏ‰í podíl neúpln˘ch rodin v republice byl jak v roce 1991, tak v roce 2001 v okresech Tfiebíã, Îìár nad Sázavou, HavlíãkÛv Brod a Uherské Hradi‰tû. Mezi censy 1991 a 2001 zaznamenaly tyto okresy v nárÛstu neúpln˘ch rodin nejmen‰í dynamiku (nárÛst okolo 6 %). Nejvût‰í nárÛst (okolo 13 %) se projevil naopak v regionech s jiÏ dfiíve vysok˘m v˘skytem neúpln˘ch rodin (celá oblast severozápadního pohraniãí âech).

7

Z metodologického hlediska je nutné na tomto místû zdÛraznit, Ïe jedním z kritérií urãujících úplnost rodiny je shodné trvalé bydli‰tû partnerÛ (rodiãÛ). Zvlá‰tû u faktick˘ch manÏelství ãi svobodn˘ch matek je moÏné, Ïe osoby v ãele neúpln˘ch rodin s partnerem Ïijí, ale nesplÀují podmínku stejného trvalého bydli‰tû. Tak mÛÏe dojít ke zkreslení a nadhodnocení poãtu neúpln˘ch rodin.

Zlom-final

2.2.2006

Jana Vobecká

13:06

Stránka 199

199

Obr. 1: Podíl neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi z celkového poãtu rodin se závisl˘mi dûtmi v roce 1991 Zdroj: SLDB 1991, prÛmûrná hodnota âR: 15,4 %.

Obr. 2: Podíl neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi z celkového poãtu rodin se závisl˘mi dûtmi v roce 2001 Zdroj: SLDB 2001, prÛmûrná hodnota âR: 23,9 %.

Obr. 3: NárÛst podílu neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi z celkového poãtu rodin se závisl˘mi dûtmi mezi lety 1991 a 2001. Zdroj: SLDB 1991 a 2001, prÛmûrná hodnota âR: 8,5 %.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 200

200


Problémovost regionÛ z hlediska rodinného chování má tedy tendenci k reprodukci a k prohlubování. Regiony, kde byl jiÏ dfiíve nadprÛmûrn˘ v˘skyt neúpln˘ch rodin, zÛstávají v tomto ohledu nadprÛmûrn˘mi i o desetiletí pozdûji, jak ukazuji data ze sãítání lidu 2001. Navíc rostl v tûchto regionech podíl neúpln˘ch rodin rychleji neÏ v regionech jin˘ch, takÏe se relativní rozdíl mezi regiony s nadprÛmûrn˘m a podprÛmûrn˘m podílem neúpln˘ch rodin dále zvût‰oval (viz Tab. 7 a Obr. 3). Tab. 7: Okresy âeské republiky s nejvût‰ím a nejmen‰ím podílem neúpln˘ch rodin v roce 1991 a 2001 Okresy s nejvût‰ím podílem neúpln˘ch rodin 1991 Praha Brno-mûsto Cheb PlzeÀ-mûsto Karlovy Vary 1991 HavlíãkÛv Brod Tfiebíã Hodonín Îìár nad Sázavou Uherské Hradi‰tû

podíly v % 27,4 21,9 20,0 19,0 18,7

2001 Praha Karlovy Vary Most Brno-mûsto PlzeÀ-mûsto

Okresy s nejniÏ‰ím podílem neúpln˘ch rodin podíly v % 2001 9,3 Îìár nad Sázavou 9,6 Uherské Hradi‰tû 9,7 Pelhfiimov 9,8 Tfiebíã 9,9 HavlíãkÛv Brod

podíly v % 34,2 32,2 31,6 30,8 30,2 podíl v % 14,9 15,6 15,9 16,1 16,2

Zdroj: Rodiny se závisl˘mi dûtmi. âSÚ 2005, vlastní v˘poãty.

Vliv religiozity na intenzitu v˘skytu neúpln˘ch rodin je sporn˘. Na republikové úrovni se na základû dat ze sãítání lidu 2001 neukázal velk˘ rozdíl v podílu neúpln˘ch rodin mezi vûfiícími a osobami bez vyznání. Diferenciaãním faktorem by mohla b˘t z hlediska rodinného chování spí‰e urãitá míra tradicionalismu regionu a jeho obyvatel daná napfi. poãtem rodákÛ, migraãní intenzitou, kontinuitou ekonomického zamûfiení regionu, podílem osob Ïijících v men‰ích obcích. Z tradice ãi místních zvyklostí do urãité míry vychází také to, zda svobodná Ïena po otûhotnûní uzavfie sÀatek (ve statistice se projeví zv˘‰enou evidencí pfiedmanÏelsk˘ch koncepcí) nebo zda Ïena nepovaÏuje tradiãní posloupnost: uzavfiení sÀatku – narození dítûte za závaznou, a zÛstane tak svobodnou matkou. Diferenciace v tomto smyslu je patrná z obrázkÛ 4 a 5. Je na nich zobrazen podíl neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi jednak v ãele s osobou svobodnou (Obr. 4) a jednak s osobou rozvedenou (Obr. 5) z celkového poãtu neúpln˘ch rodin s dûtmi. Z kartogramÛ vypl˘vá, Ïe v okresech s celkovû niÏ‰ím podí-

Zlom-final

2.2.2006

Jana Vobecká

13:06

Stránka 201

201

lem neúpln˘ch rodin s dûtmi je men‰í podíl svobodn˘ch matek a vût‰í podíl rozveden˘ch osob v ãele domácnosti s dûtmi (je to napfi. pfiípad okresÛ Pelhfiimov, HavlíãkÛv Brod, Blansko, Tábor, Klatovy). Na druhou stranu v nûkter˘ch severoãesk˘ch okresech s vysok˘m celkov˘m podílem neúpln˘ch rodin je také vysok˘ podíl svobodn˘ch matek a podprÛmûrn˘ podíl rozveden˘ch (to je pfiípad okresÛ Cheb, Chomutov, Teplice). Podobnû mÛÏe b˘t ovlivnûna také intenzita sÀateãnosti vy‰‰ího pofiadí u rozveden˘ch ãi ovdovûl˘ch osob. Obr. 4: Podíl neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi se svobodnou osobou v ãele censové domácnosti z celkového poãtu neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi v roce 2001 Zdroj: SLDB 2001, vlastní v˘poãty.

Obr. 5: Podíl neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi s rozvedenou osobou v ãele censové domácnosti z celkového poãtu neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi v roce 2001 Zdroj: SLDB 2001, vlastní v˘poãty.

Zlom-final

2.2.2006

202

13:06

Stránka 202


5. Závûr Závûrem lze tedy fiíci, Ïe absolutní poãet i podíl neúpln˘ch rodin se závisl˘mi dûtmi se v ãase zvy‰uje. V ãele neúpln˘ch rodin jsou nejãastûji osoby rozvedené. V posledním sãítání lidu 2001 byl zaznamenán vysok˘ nárÛst poãtu neúpln˘ch rodin v ãele se svobodnou osobou. Tento nárÛst je v‰ak tfieba interpretovat s jistou opatrností zejména z toho dÛvodu, Ïe metodika pouÏívaná ve sãítání lidu ke zji‰Èování úplnosti rodiny je málo citlivá k rÛzn˘m formám souÏití partnerÛ. Neúplné rodiny patfií dlouhodobû k niÏ‰ím pfiíjmov˘m skupinám rodin s dûtmi a jsou v nemalé mífie ohroÏeny chudobou. V tom se jasnû projevuje absence pfiíjmu dal‰í ekonomicky aktivní osoby v domácnosti a ãásteãnû také fakt, Ïe osoby v ãele neúpln˘ch rodin mají v prÛmûru niÏ‰í vzdûlání neÏ jejich protûj‰ky v rodinách úpln˘ch. Z hlediska prostorové difuze jsou neúplné rodiny v âeské republice rozloÏeny dosti nerovnomûrnû. Regionální rozdíly v tomto smûru nedoznaly mezi posledními dvûma sãítáními v˘razn˘ch zmûn. Obecnû mÛÏeme identifikovat tfii vyhranûné typy okresÛ z hlediska v˘skytu neúpln˘ch rodin. Jsou to 1) velká mûsta (Praha, Brno, PlzeÀ), kde je vysok˘ podíl neúpln˘ch rodin a jejichÏ v˘voj pfiedznamenává dal‰í dynamiku rÛstu ãi poklesu neúpln˘ch rodin v zemi, 2) okresy, ve kter˘ch je nadprÛmûrn˘ podíl svobodn˘ch osob v ãele neúpln˘ch rodin a celkovû vysok˘ podíl neúpln˘ch rodin (napfi. okresy Cheb, Chomutov, Teplice), 3) okresy, ve kter˘ch je nadprÛmûrn˘ podíl rozveden˘ch v ãele neúpln˘ch rodin a zároveÀ celkovû podprÛmûrn˘ podíl neúpln˘ch rodin (napfi. okresy Pelhfiimov, HavlíãkÛv Brod, Blansko). Na základû tûchto v˘sledkÛ se zdá, Ïe z hlediska regionální diferenciace je podíl a charakter neúpln˘ch rodin závisl˘ do urãité míry na tradicionalismu regionu, zvyklostech a akceptovan˘ch vzorcích rodinného chování.

Literatura Kalibová, K., Z. Pavlík. 1986. „One-parent families in Czechoslovakia.“ Pp. 125–139 in F. Deven, R. L.Cliquet. (eds.) One Parent Families in Europe. Vol. 15. The Hague/Brussels: NIDI-CBGS Publication. Kuchafiová, V., V. Lhotská. 1994. „Ekonomická situace mlad˘ch rodin.“ Demografie 36 Lhotská, V., I. Petrová. 1996. Ekonomická situace neúpln˘ch rodin. V˘zkumná zpráva. VÚPSV, Praha 1996. Mikrocensus 2002: Publikováno na stránkách âSÚ 13. 7. 2005. Praha: âesk˘ statistick˘ úfiad. http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/publ/3009-04-. Statistika rodinn˘ch úãtÛ na stránkách. Praha: âesk˘ statistick˘ úfiad. 2005. Dostupné na www.czso.cz (15. 7. 2005).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 203

Jana Vobecká

203

Petrová, I. 1997. Neúplné rodiny v souãasn˘ch spoleãensk˘ch podmínkách. V˘zkumná zpráva. Praha: VÚPSV. Rodiny se závisl˘mi dûtmi. 2005. Praha: âesk˘ statistick˘ úfiad. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/p/4124–04 ke dni 15. 7. 2005.

Zdroje dat: Sãítání lidu, domÛ a bytÛ 1961. âesk˘ statistick˘ úfiad. Sãítání lidu, domÛ a bytÛ 1970. âesk˘ statistick˘ úfiad. Sãítání lidu, domÛ a bytÛ 1980. âesk˘ statistick˘ úfiad. Sãítání lidu, domÛ a bytÛ 1991. âesk˘ statistick˘ úfiad. Sãítání lidu, domÛ a bytÛ 2001. âesk˘ statistick˘ úfiad.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

204

Stránka 204

Kontakty s pfiíbuzn˘mi a jejich místo v osobní sociální síti

KONTAKTY S P¤ÍBUZN¯MI A JEJICH MÍSTO V OSOBNÍ SOCIÁLNÍ SÍTI Blanka ¤eháková 1. Úvod Na první pohled by se zdálo, Ïe urãit, ktefií lidé jsou pfiíbuzn˘mi dané osoby, je snadné, ale není tomu tak, dokonce je to stále obtíÏnûj‰í. V západní kultufie tradiãnû existují dva druhy pfiíbuzenství: pokrevní (biologické) a nepokrevní (získané sÀatkem). Zatímco na pokrevní pfiíbuzné se díváme jako na dané pfiírodou, na vyvdané nebo vyÏenûné se díváme jako na dané zákonem. Pokrevní pfiíbuzenství je trvalé, pfiíbuzenství získané sÀatkem mÛÏe b˘t ukonãeno a zmûnûno, neboÈ sÀatek je lidská konstrukce a sociální dohoda, a proto se jedná kfiehk˘ svazek. Za své pfiíbuzné mÛÏeme povaÏovat ty osoby, které jsou v‰emi ostatními uznávány za na‰e pfiíbuzné. To je tzv. „sociální pfiíbuzenství“, na rozdíl od „pfiirozeného pfiíbuzenství“, které je dané pfiírodou nebo zákonem (Allan 1979: 32). Sociální pfiíbuzenství vût‰inou koresponduje s pfiirozen˘m, ale existují situace, kdy tomu tak není. Je to napfiíklad pfiípad nevlastních otcÛ nebo matek, druhÛ nebo druÏek. Destabilizace tradiãní rodiny a modelÛ domácnosti ovlivÀuje chápání rodiny a vytváfiení pfiíbuzensk˘ch sítí. Rodinné vztahy jsou dnes mnohem více neustálou zmûnou neÏ zavedenou danou strukturou (Allan et al. 2001). V posledních dvaceti letech se situace dále komplikuje tím, jak se stále rozvíjejí a více a více vyuÏívají nové reprodukãní technologie. Ottenheimer (2001) zmiÀuje následující situaci. DNA z jádra vajíãka jedné Ïeny je umístûna do vajíãka druhé Ïeny, ze kterého bylo jádro odstranûno. Toto vajíãko je po oplodnûní implantováno do dûlohy tfietí Ïeny a ãtvrtá Ïena dítû po porodu adoptuje. Která z ních je „skuteãnou matkou“? Snad v‰echny. Jaké jsou pak ale sociální a právní odpovûdnosti kaÏdé z nich? V této studii budeme pfiedpokládat, Ïe pfiíbuzní jsou ti lidé, které respondenti za své pfiíbuzné povaÏují. Pfiíbuzenství je záleÏitost nejen citová, ale obsahuje také faktor sociální a oba tyto faktory se vzájemnû doplÀují a posilují. âetnost kontaktÛ rodiãÛ a dûtí a specifická v˘mûna materiální a nemateriální (kognitivní a emocionální) pomoci závisí na mnoha faktorech, mezi nûÏ patfií geografická vzdálenost, souãasná zdravotní, finanãní a pracovní situace obou zúãastnûn˘ch stran a jejich Ïivotní cyklus. Hlavním cílem kontaktÛ je pro obû strany uji‰tûní, Ïe o sobû vûdí, Ïe o sebe mají zájem, a Ïe jsou ochotné si poskytovat pomoc a podporu. Aãkoliv zde existuje siln˘ prvek povinnosti, jehoÏ zdrojem jsou sociální normy, zvyky a tradice, mohou osobní kontakty pfiiná‰et i zábavu, potû‰ení a radost (Allan 1979: 95). Není to v‰ak jejich prvotním úãelem a to je odli‰uje od kontaktÛ s pfiá-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Blanka ¤eháková

Stránka 205

205

teli. Mezi rodiãem a dospûl˘m dítûtem mÛÏe nûkdy vzniknout i vztah pfiátelství, pravdûpodobnost je ale malá uÏ proto, Ïe je mezi nimi velk˘ vûkov˘ rozdíl1. Vztah mezi sourozenci, stejnû jako vztah s rodiãi nebo s dûtmi, je v naprosté vût‰inû pfiípadÛ vztah trval˘. Motivem sourozeneck˘ch kontaktÛ b˘vá zájem znát Ïivotní situaci sourozencÛ a jejich rodin, vyjádfiit jim úãast a solidaritu, nezanedbateln˘ je i aspekt vzájemného srovnávání. Pomoc a podpora mezi sourozenci funguje vût‰inou na základû rovnováÏné vzájemnosti a spolupráce. Sourozenci nepatfií k vnitfinímu okruhu podpory bûhem dospûlosti a stáfií, kam se fiadí rodiãe, partner a dûti, ale jsou ve druhé linii sociální podpory (Rossi, Rossi 1990). Pokud Ïijí rodiãe, setkávají se sourozenci nejãastûji u nich, a kdyÏ rodiãe zemfiou, nav‰tûvují se ve sv˘ch domovech. Sourozenci obvykle necítí potfiebu setkávat se na jin˘ch místech, která jsou v obecném smyslu spoleãenská. Setkání mohou pro nû b˘t i zdrojem zábavy, ale není to jejich hlavním úkolem. Tím se zfietelnû odli‰ují od setkání s pfiáteli. Také mezi sourozenci mohou existovat vazby, které se velmi podobají vztahÛm, jeÏ bychom oznaãili za pfiátelské (Hoyt, Babchuk 1983, Verbrugge 1977, 1979). Takové pfiípady jsou ov‰em v men‰inû2. Jak jiÏ bylo fieãeno, pfiíbuzní jsou kategorií lidí, která je urãit˘m zpÛsobem definovaná pravidly, zaloÏen˘mi na kombinaci biologick˘ch a právních konceptÛ. Za pouÏití tûchto pravidel lze roz‰ifiovat rodokmen do nekoneãna. Vzhledem k sociálnímu chování se ale ukazuje, Ïe uÏ pfiíbuzní „z druhého kolena“ (secondary kin) mají pro Ïivoty vût‰iny lidí men‰í v˘znam neÏ styky s blízk˘mi pfiíbuzn˘mi. Styky s tûmito pfiíbuzn˘mi jsou volnûj‰í a svobodnûj‰í ve srovnání se styky s nejbliÏ‰ími pfiíbuzn˘mi, které jsou pfiece jen je‰tû stále ovlivnûny urãit˘mi zvyklostními spoleãensk˘mi normami. Podle v˘sledkÛ rÛzn˘ch studií (napfi. Moore 1990) se Ïeny se sv˘mi vzdálenûj‰ími pfiíbuzn˘mi kontaktují ãastûji, ale ukazuje se, Ïe kontaktÛ obecnû s vy‰‰ím vûkem zúãastnûn˘ch ub˘vá. Se str˘ci a tetami, bratranci a sestfienicemi, synovci a netefiemi se setkáváme relativnû málo a spí‰e náhodou neÏ úmyslnû. Pokud bydlíme daleko od sebe, vidíme se ãasto jen na svatbách, kfitinách ãi pohfibech. KdyÏ se setkáme, chováme se k sobû pfiátelsky, projevujeme zájem o bûh Ïivota, ale nic víc vût‰inou neoãekáváme. MÛÏe se ov‰em stát, Ïe napfiíklad ke svobodn˘m nebo bezdûtn˘m a ovdovûl˘m tetám cítíme s jejich pfiib˘vajícím vûkem vût‰í zodpovûdnost. Také je moÏné, Ïe s nûkter˘mi bratranci a sestfienicemi jsme nejen v pfiíbuzenském, ale i v dÛvûrném pfiátelském vztahu. To je pfiíklad situace, kdy hranice mezi pfiíbuzenstvím a pfiátelstvím mizí. 1 2

Pahl (2000) uvádí, Ïe v Británii tyto pfiípady b˘vají ãastûj‰í mezi dcerami a matkami z niÏ‰ích vrstev, zejména dûlnick˘ch. V ‰etfiení Sociální sítû (ISSP 2001) bylo 24 % respondentÛ, ktefií prohlásili, Ïe jejich nejlep‰í pfiítel je nûkdo z pfiíbuzn˘ch. Nemusí jít ov‰em jen o sourozence. Mohou to b˘t i bratranci nebo sestfienice, ‰vagr nebo ‰vagrová, prostû nûkdo z pfiíbuzn˘ch podobného vûku. Pfiátelství mezi lidmi znaãnû odli‰ného vûku jsou totiÏ málo pravdûpodobná (viz ¤eháková 2003).

Zlom-final

206

2.2.2006

13:06

Stránka 206


Blízcí i vzdálenûj‰í pfiíbuzní tvofií spolu s na‰imi pfiáteli, znám˘mi, sousedy a kolegy v zamûstnání na‰i osobní sociální síÈ. âlenové sítû si vzájemnû poskytují emoãní a kognitivní podporu, materiální pomoc zahrnující malé sluÏby, jako napfiíklad pfiíleÏitostnou v˘pomoc v domácnosti, drobné opravy nebo radu jak postupovat pfii jednání s rÛzn˘mi organizacemi, ale i velké sluÏby, jako napfiíklad pravidelnou pomoc pfii domácích pracích, pomoc pfii velk˘ch opravách, denní péãi o dûti, dlouhotrvající péãi o nemocného i finanãní pomoc, která zahrnuje jak malé pÛjãky a dárky, tak velké pÛjãky a dary, sdûlují si informace, diskutují spolu, vymûÀují si my‰lenky, dûlají spolu rÛzné ãinnosti, spolupracují spolu v rÛzn˘ch organizacích, poskytují si pocit sounáleÏitosti. Podpora plynoucí z mezilidsk˘ch svazkÛ je specializovaná. Jak uvádûjí Tindall a Wellman (2001) nebo Wellman a Wortley (1990), s pfiáteli a sourozenci diskutujeme, podílíme se spolu na aktivitách, dospûlé dûti a rodiãe si poskytují velké sluÏby a finanãní pomoc, sousedé a spolupracovníci si vymûÀují malé sluÏby. Velkou otázkou je, zda a do jaké míry jsou dnes osobní sociální sítû schopné poskytovat rÛzné typy podpor, které jsou dÛleÏité pro jednotlivce rÛzného pohlaví, vûku a sociální situace, speciálnû ve srovnání s vefiejn˘mi a soukrom˘mi sluÏbami. Obzvlá‰È dÛleÏité téma je zaji‰tûní a podpora star˘ch rodiãÛ.

2. Modely sociální podpory a prvky mezigeneraãní solidarity V literatufie se v zásadû objevují tfii modely sociální podpory. Jsou to hierarchick˘ kompenzaãní model (hierarchical-compensatory model, Cantor 1979), model specifiãnosti úkolu (task-specificity model, Litwak 1985) a model specifiãnosti funkce vztahu (functional-specificity model, Simons 1983–1984, Weiss 1974). Hierarchick˘ kompenzaãní model je zaloÏen na v˘sledcích v˘zkumu sociální podpory star‰ích lidí. Tvrdí, Ïe poskytování podpory je utváfieno nadfiazeností vztahu a Ïe prvofiadé vazby, mezi nûÏ poãítá partnera a dûti, jsou ideální pro poskytování nejrÛznûj‰ích typÛ podpory. Teprve kdyÏ tyto vazby neexistují nebo jsou momentálnû nedostupné, pfiicházejí na fiadu vazby dal‰í, které zahrnují nejprve pfiíbuzné, pak pfiátele a aÏ nakonec formální organizace. Tomuto modelu b˘vá nûkdy vyt˘káno, Ïe zámûrnû zkresluje situace, aby napomohl k zachování tradiãního pohledu na sÀatek a rodiãovství jakoÏto preferované stavy. RovnûÏ pfiedpoklad, Ïe pro libovolnou skupinu osob jsou urãité vazby dÛleÏitûj‰í neÏ jiné, se zdá b˘t problematick˘, neboÈ ignoruje rÛznorodost okolností, které utváfiejí individuální vztahy (Campbell et al. 1999). Model specifiãnosti úkolu je zaloÏen na ‰ir‰ím konceptu podpÛrné sítû, neboÈ bere v úvahu povahu úkolu a charakteristiky vztahu nebo jednotlivce. Úkoly, které vyÏadují geografickou blízkost, s nejvût‰í pravdûpodobností vykonává ten, kdo je nejblíÏe (napfi. manÏel se stará o domácnost v dobû manÏelãinû krátkodobé nemoci). Úkol, kter˘ spoãívá v poskytování spoleãnosti, nejspí‰e plní

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Blanka ¤eháková

Stránka 207

207

ten, kdo je blízk˘ a pfiátelsk˘, napfiíklad pfiítel. Zatímco hierarchick˘ kompenzanãní model pfiedpokládá, Ïe prvofiadé vazby jsou nejvhodnûj‰í pro plnûní v‰ech úkolÛ, model specifiãnosti úkolu pfiichází s názorem, Ïe nûkteré vztahy jsou vhodnûj‰í pro uspokojování specifick˘ch potfieb sociální podpory neÏ jiné. Model specifiãnosti úkolu má také ‰ir‰í uplatnûní neÏ hierarchick˘ kompenzaãní model, protoÏe se nevztahuje jen na sociální podporu star‰ích lidí (Messeri et al. 1993). Model specifiãnosti funkce vztahu pfiipou‰tí ve srovnání s pfiedchozími modely více flexibility a individuality. Tvrdí, Ïe vztahy jsou dojednávány v prÛbûhu ãasu a na základû okolností, takÏe je tfieba poãítat s vût‰ími rozdíly v tom, kdo poskytuje urãit˘ typ sociální podpory. Pfii tomto náhledu mohou vztahy plnit specifické funkce, ale funkce nejsou nutnû omezeny na specifické vztahy. Model zpochybÀuje pfiedpoklad hierarchického kompenzaãního modelu, z kterého plyne, Ïe nejpravdûpodobnûj‰í osobou, která poskytuje Ïenû jakoukoliv podporu, je její partner a podpora napfiíklad od sestry je kompenzaãní podpora, kdyÏ partner chybí. Tvrdí totiÏ, Ïe pro nûkoho mÛÏe b˘t sestra tou nejvhodnûj‰í oporou v urãit˘ch situacích, a to i kdyÏ je partner k dispozici, protoÏe tak se to ãasem vyvinulo. Model specifiãnosti funkce vztahu se uplatÀuje pfii v˘kladu chování pfiíbuzenské sociální sítû rodin, jeÏ se rozpadly v dÛsledku rozvodu rodiãÛ, ktefií následnû vstoupili do nov˘ch svazkÛ. Pfiedstava rodiny se v takov˘ch pfiípadech stává neurãitûj‰í, rodinná síÈ se stává pestfiej‰í a komplexnûj‰í, pfiíbuzenské vztahy jsou vyjednávány a pfiíbuzenská solidarita ztrácí normativní charakter. Místo toho je rÛzn˘mi zpÛsoby vyjednávána v prÛbûhu ãasu uvnitfi sítû rodinn˘ch vztahÛ. Kombinace klasického sociologického a sociálnû psychologického pohledu na mezigeneraãní solidaritu vedla k odhalení pûti prvkÛ solidarity: normativní integrace, funkãní závislosti, podobnosti nebo shody, sympatie a interakce (Roberts et al. 1991). RovnûÏ sociologie rodiny pfiispûla do teorie mezigeneraãní solidarity. Nye a Rushing (1969) navrhli pojmov˘ diagram, kter˘ obsahoval ‰est dimenzí integrace rodiny. Byly to blízk˘ vztah, sympatie, shoda názoru a funkãní, normativní a úãelová integrace. Bengtson a Schrader (1982) nahradili integraãní dimenze následující systematikou: asociaãní solidarita (ãetnost interakcí bûhem rÛzn˘ch aktivit), solidarita zaloÏená na sympatiích mezi ãleny rodiny, konsenzuální solidarita (podobnost hodnot, postojÛ a názorÛ mezi ãleny rodiny), funkãní solidarita nebo v˘mûna (úroveÀ v˘mûny podpory nebo sluÏeb mezi ãleny rodiny), normativní solidarita (náhled na normy rodinné solidarity a na jejich dodrÏování). Tyto typologie se staly objektem rozsáhlého empirického v˘zkumu. ZmiÀme alespoÀ nûkterá zji‰tûní z prací Roberts et al. (1991), Rossi a Rossi (1990). Normativní mezigeneraãní solidarita je silnûj‰í, kdyÏ jsou pfiíjmy rodiãÛ niÏ‰í. Solidarita zaloÏená na sympatiích je silnûj‰í mezi ãleny star‰í generace a Ïenami,

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 208

208


zejména matkami a dcerami. Asociaãní solidarita je vy‰‰í mezi Ïenami. V˘mûna podpory nebo sluÏeb mezi rodiãi a dûtmi má reciproãní charakter. Matky nabízejí dûtem více a rozmanitûj‰í pomoci neÏ otcové. Nejvíce pomoci a podpory se vymûÀuje mezi matkami a dcerami. V˘mûna pomoci a podpory souvisí s Ïivotním obdobím. Nejãastûji pomáhájí rodiãe mlad˘m dûtem. Ve stfiedním vûku dûtí se intenzita pomoci od rodiãÛ zmen‰uje a jak rodiãe stárnou, pfiijímají od dûtí, zejména od dcer, sami více podpory a pomoci. Mezi faktory, které napomáhají poskytování pomoci star˘m rodiãÛm, patfií geografická blízkost a kvalita vztahÛ mezi rodiãi a dûtmi. Zmûny v Ïivotû mlad‰í generace vyvolané rozvodem rodiãÛ jsou pfiíãinou toho, Ïe dûti poskytují mnohem více pomoci ovdovûlému rodiãi neÏ rozvedenému.

3. Data, mûfiení, metody Data pocházejí z v˘zkumu Sociální sítû (International Social Survey Programme-ISSP) z roku 2001. Byla získána standardizovan˘m rozhovorem s respondenty, ktefií byli vybráni z obyvatel âeské republiky, kter˘m bylo v dobû dotazování alespoÀ 18 let. V˘bûr respondentÛ byl vícestupÀov˘ náhodn˘. Ideální velikost v˘bûrového souboru je 1200 dotázan˘ch. VyuÏitelná velikost je podstatnû men‰í a mûní se v závislosti na typu fie‰ené úlohy (jen ãást respondentÛ má je‰tû rodiãe nebo uÏ dospûlé dûti atp.). Ve v˘zkumu bylo zji‰Èováno, jak ãasto dochází k osobním a neosobním (telefonem, dopisem, faxem nebo e-mailem) kontaktÛm mezi nejbliÏ‰ími dospûl˘mi pfiíbuzn˘mi, tj. alespoÀ osmnáctilet˘mi, ktefií neÏijí ve spoleãné domácnosti. Jmenovitû mezi matkou a dûtmi, mezi otcem a dûtmi a mezi sourozenci. Síla vztahu mezi zúãastnûn˘mi zji‰Èována nebyla a nelze na ni obecnû usuzovat z frekvence kontaktÛ (Hoyt, Babchuk 1983; Wellman, Wortley 1990). V˘skyt osobních a neosobních kontaktÛ respondenta s matkou, s otcem, s dítûtem, se kter˘m je v kontaktu nejãastûji, a se sourozencem, se kter˘m je v kontaktu nejãastûji, byl zji‰Èován pomocí ‰kály: dennû, nejménû nûkolikrát za t˘den, nejménû jednou za t˘den, nejménû jednou za mûsíc, nûkolikrát za rok, ménû ãasto. Do anal˘z vstupuje pouze v dichotomické verzi, a sice: nejménû jednou za t˘den (ãast˘ kontakt), ménû ãasto (fiídk˘ kontakt). Dûje se tak z dÛvodu malého poãtu pozorování. Sledován byl rovnûÏ v˘skyt kontaktÛ respondenta s ‰ir‰í rodinou v minul˘ch ãtyfiech t˘dnech. Pod ‰ir‰í rodinu zahrnujeme existující str˘ce a tety, bratrance a sestfienice, tchána a tch˘ni, ‰vagry a ‰vagrové, synovce a netefie. V tûchto pfiípadech byla pouÏita ‰kála: víckrát neÏ dvakrát, jednou nebo dvakrát, vÛbec ne. Pro anal˘zy pouÏijeme opût jen dichotomickou verzi: alespoÀ jeden kontakt v uplynul˘ch ãtyfiech t˘dnech, Ïádn˘ kontakt bûhem tohoto období. DÛvodem je opût mal˘ poãet pfiípadÛ.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Blanka ¤eháková

Stránka 209

209

V dotazníku byly dále popsány tfii Ïivotní situace, ve kter˘ch obvykle potfiebujeme pomoc druh˘ch. První se t˘ká ‰patné fyzické kondice, druhá je z oblasti financí a tfietí se dot˘ká problémÛ du‰evních. Respondent mûl fiíci, na koho z vyjmenovan˘ch osob nebo institucí by se v takovém pfiípadû nejdfiíve obrátil. Také byl poloÏen dotaz, jak˘m zpÛsobem se respondent dozvûdûl o práci, kterou v souãasnosti vykonává, nebo naposledy vykonával. Tyto otázky vyuÏijeme k objasnûní role pfiíbuzn˘ch v osobní sociální síti. K anal˘ze dat o v˘skytu kontaktÛ vyuÏijeme logitové modely. Vysvûtlovan˘mi promûnn˘mi budou v˘skyty kontaktÛ, vysvûtlujícími promûnn˘mi pohlaví respondenta a pohlaví pfiíbuzného v pfiípadech, kdy to dává smysl a kdy je údaj dostupn˘, dále vûk respondenta (kategorizace bude uzpÛsobena typu pfiíbuzenského vztahu) a geografická vzdálenost mezi kontaktujícími se osobami (tento údaj je dostupn˘ pouze v pfiípadû kontaktu respondenta s matkou). K anal˘ze ‰ancí kontaktÛ mezi blízk˘mi pfiíbuzn˘mi budou pouÏity logitové modely se dvûma vysvûtlovan˘mi promûnn˘mi na rozdíl od bûÏnûj‰ích logitov˘ch modelÛ s jednou vysvûtlovanou promûnnou. Tento pfiístup totiÏ kromû obvykl˘ch moÏností logitov˘ch modelÛ s jednou vysvûtlovanou promûnnou poskytuje je‰tû poznatky o tom, jak vysvûtlující promûnné ovlivÀují vztah mezi dvûma vysvûtlovan˘mi promûnn˘mi, v na‰em pfiípadû mezi osobními a neosobními kontakty. Klíãov˘m pojmem logitového modelu je ‰ance v˘skytu urãitého jevu, v na‰em pfiípadû to je ‰ance ãastého kontaktu (osobního nebo neosobního), kdyÏ se jedná o kontakty s blízk˘mi pfiíbuzn˘mi, a ‰ance kontaktu, kdyÏ se jedná o kontakty s dal‰ími pfiíbuzn˘mi. Pozorované ‰ance ãastého kontaktu jsou definované jako pomûr pozorovan˘ch ãetností ãastého a fiídkého kontaktu, pozorované ‰ance kontaktu jsou definované jako pomûr pozorovan˘ch ãetností alespoÀ jednoho a Ïádného kontaktu. Oãekávané ‰ance jsou definovány analogicky, jen termín „pozorovan˘“ se nahradí termínem „oãekávan˘“, myslí se tím pomûry ãetností vypoãtené v urãitém logitovém modelu3. Interpretují se oãekávané ‰ance urãené platn˘m modelem, respektive jejich pomûr, pojmenování „oãekávané“ se obvykle vynechává. Za platn˘ model povaÏujeme takov˘ model, kter˘ vykazuje dobrou shodu s pozorovan˘mi daty. Dobrou shodu kontrolujeme testem pomûru vûrohodnosti a hodnotami adjustovan˘ch reziduí pro jednotlivá pole vícerozmûrného tfiídûní. Modely, které budou interpretovány, byly vybrány z fiady dal‰ích moÏn˘ch modelÛ jako nejlep‰í. Kritériem v˘bûru byl pfiízniv˘ v˘sledek testu pomûrem vûrohodnosti, tj. P-hodnota vût‰í neÏ 0,24, absence hod3

4

V tabulkách, jeÏ jsou souãástí textu, udávám pro pfiehlednost hodnoty oãekávan˘ch ‰ancí jen na dvû desetinná místa. Jejich pomûry prvního a druhého fiádu urãuji ov‰em z parametrÛ modelÛ, které procedura Loglinear z SPSS 11.1 tiskne na osm desetinn˘ch míst. Pokud by si ãtenáfi poãítal pomûry ‰ancí z tabulek, nemusela by se proto jím vypoãtená hodnota shodovat s publikovanou. PoÏadujeme tak velkou hodnotu, protoÏe pracujeme s mal˘m poãtem pozorování. Formálnû by staãila hodnota 0,05.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 210

210


not adjustovan˘ch reziduí nad hodnotu 2,2 a pod hodnotu -2,2 a co nejúspornûj‰í model, tj. model s nejmen‰ím poãtem odhadovan˘ch parametrÛ, kter˘ ale zahrnuje v‰echny v˘znamné efekty.

4. Hypotézy a) Hypotézy o ‰ancích ãastého kontaktu s blízk˘mi pfiíbuzn˘mi Následující hypotézy vycházejí z pfiedpokladu, Ïe Ïeny, aÈ uÏ v rolích matek, dcer nebo sester jsou aktivnûj‰í v zájmu, ve starosti a v péãi o své blízké a Ïe kontakty obecnû slábnou s pfiib˘vajícím vûkem zúãastnûn˘ch. H1. ·ance ãastého kontaktu respondenta s matkou, aÈ uÏ osobního nebo neosobního, je vût‰í u dcer neÏ u synÛ, u mlad‰ích dûtí neÏ u star‰ích. ·ance ãastého osobního kontaktu respondenta s matkou je vût‰í, jestliÏe matka Ïije blíÏe k respondentovi, neÏ kdyÏ bydlí ve vût‰í vzdálenosti. ·ance ãastého neosobního kontaktu respondenta s matkou je vût‰í, jestliÏe matka Ïije dále od respondenta. H2. ·ance ãastého kontaktu respondenta s otcem, aÈ uÏ osobního nebo neosobního, je vût‰í u dcer neÏ u synÛ, u mlad‰ích dûtí neÏ u star‰ích. H3. ·ance ãastého kontaktu respondenta – rodiãe s dítûtem, aÈ uÏ osobního nebo neosobního, je vût‰í u matek neÏ u otcÛ a u mlad‰ích rodiãÛ neÏ u star‰ích. Tyto ‰ance jsou vût‰í pro dvojice matka – dcera, matka – syn neÏ pro dvojice otec – syn, otec – dcera. H4. ·ance ãastého kontaktu mezi sourozenci, aÈ uÏ osobního nebo neosobního, je vût‰í mezi mlad‰ími sourozenci neÏ mezi star‰ími. Nejvût‰í je mezi sestrami. b) Hypotézy o vztahu mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu mûfieného pomocí pomûru ‰ancí Osobní kontakt âast˘ ¤ídk˘

Neosobní kontakt âast˘ ¤ídk˘ a b c d

Jsou-li ãetnosti a, b, c, d kladné, a tak tomu je v na‰em pfiípadû vÏdy, je pomûr ‰ancí a / c : b / d = ad / bc = a / b : c / d kladn˘. Je-li pomûr ‰ancí roven jedné, fiekneme, Ïe mezi promûnn˘mi není Ïádná asociace. âím dále od jedniãky, tím silnûj‰í je asociace. Nebo jinak fieãeno: Pomûr ‰ancí se rovná jedné, právû kdyÏ jsou promûnné v tabulce nezávislé. Jsou-li promûnné ordinální (a to je ná‰ pfiípad) nebo nominální se stejn˘mi kategoriemi, pak je informativní, je-li hodnota ad / bc men‰í nebo vût‰í neÏ jedna. V prvém pfiípadû mluvíme o záporné asociaci, v druhém o kladné asociaci. Existují tedy tfii moÏnosti:

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Blanka ¤eháková

Stránka 211

211

1. Mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu není Ïádn˘ vztah, tj. pomûr ‰ancí ãastého osobního kontaktu za podmínky ãastého neosobního kontaktu a fiídkého neosobního kontaktu (a / c : b / d ), a tudíÏ i pomûr ‰ancí ãastého neosobního kontaktu za podmínky ãastého osobního kontaktu a fiídkého osobního kontaktu (a / b : c / d ) se rovná jedné. Jiná moÏnost zápisu je ad / bc = 1. 2. Mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu je kladn˘ vztah,tj.ad/bc> 1. 3. Mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu je záporn˘ vztah, tj. ad/bc < 1. Druhá moÏnost znamená, Ïe typy v˘skytu osobního a neosobního kontaktu jdou soubûÏnû (souãin ãetností jevÛ spoãívajících v tom, Ïe oba kontakty jsou ãasté a oba kontakty jsou fiídké, je vût‰í neÏ souãin ãetnosti jevu spoãívajícího v tom, Ïe osobní kontakt je ãast˘ a neosobní je fiídk˘, a ãetnosti jevu spoãívajícího v tom, Ïe osobní kontakt je fiídk˘ a neosobní kontakt je ãast˘). Tfietí moÏnost znamená kompenzaci jednoho typu druh˘m (souãin ãetností jevÛ spoãívajících v tom, Ïe oba kontakty jsou ãasté a oba kontakty jsou fiídké, je men‰í neÏ souãin ãetností jevÛ spoãívajících v tom, Ïe osobní kontakt je ãast˘ a neosobní je fiídk˘, osobní je fiídk˘ a neosobní je ãast˘). V populaci se zfiejmû vyskytují v‰echny tfii situace, ale pfied anal˘zou dat mnû nebylo známo, která z nich je pfievaÏující. Uvádím proto v‰echny alternativy. A1. Mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu není Ïádn˘ vztah. A2. Mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu je kladn˘ vztah. A3. Mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu je záporn˘ vztah. c) Hypotézy o ‰ancích kontaktu se vzdálenûj‰ími pfiíbuzn˘mi H5. ·ance kontaktu se vzdálenûj‰ími pfiíbuzn˘mi jsou vût‰í pro Ïeny a mlad‰í respondenty. d) Hypotézy o roli pfiíbuzn˘ch v osobní sociální síti H6. V pfiípadû nutnosti krátkodobé pomoci s domácností se ãlovûk obrací hlavnû na svého partnera, pokud ho má. Pokud partnera nemá, ale má matku, obrací se hlavnû na ni. Teprve kdyÏ nemá ani partnera ani matku, zaãne ve vût‰í mífie hledat pomoc u dal‰ích pfiíbuzn˘ch. KdyÏ je v této situaci star‰í ãlovûk, hledá pomoc hlavnû u dûtí. H7. V pfiípadû nutnosti vypÛjãit si peníze se lidé radûji obracejí na své pfiíbuzné neÏ na penûÏní ústavy. Nejstar‰í generace se obrací zejména na svoje dûti. H8. V pfiípadû psychick˘ch problémÛ se ãlovûk nejãastûji obrací na partnera nebo na blízkého pfiítele. H9. V pfiípadû hledání zamûstnání je role rodiny a dal‰ích pfiíbuzn˘ch ménû v˘znamná, ale rozhodnû není zanedbatelná.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 212

212


5. V˘sledky 5.1. Kontakty s matkou S matkou se vÛbec nest˘ká 0,9 % respondentÛ. ·ance ãastého kontaktu s matkou budeme studovat v souvislosti s pohlavím a vûkem respondenta a s dobou trvání cesty k matce. JelikoÏ máme k dispozici jen nûco málo pfies 500 pfiípadÛ, vytvofiíme dva modely. V prvním budou v roli vysvûtlujících promûnn˘ch pohlaví a vûk respondenta, v druhém doba trvání cesty k matce5. V˘sledky prvního modelu, v nûmÏ G2 = 6,672, df = 7, P = 0,464, maximální adjustované reziduum = -1,892, jsou v tabulkách 1a, 1b. Z modelu na prvním místû plyne, Ïe mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu s matkou existuje v˘znamn˘ kladn˘ vztah, kter˘ je stejnû siln˘ ve v‰ech podskupinách vznikl˘ch rozkladem pohlaví × vûk. To znamená, Ïe ‰ance ãastého osobního kontaktu za podmínky ãastého neosobního kontaktu je vût‰í (zde konkrétnû 3,96krát) neÏ stejná ‰ance za podmínky fiídkého neosobního kontaktu, a to ve v‰ech podskupinách. TotéÏ ov‰em platí pro ‰ance ãastého neosobního kontaktu za podmínky ãastého a fiídkého osobního kontaktu. Tyto v˘sledky podporují alternativu A2. Z modelu dále plyne, Ïe v˘skyt osobního kontaktu s matkou nesouvisí ani s pohlavím, ani s vûkem respondenta. To je jin˘ závûr, neÏ jak˘ jsme formulovali v hypotéze H1. Naopak v˘skyt neosobního kontaktu s matkou v˘znamnû souvisí jak s pohlavím, tak s vûkem respondenta, kter˘ má obzvlá‰È siln˘ vliv. âast˘ neosobní kontakt dcery s matkou má 1,63krát vût‰í ‰anci neÏ ãast˘ neosobní kontakt syna s matkou a ãast˘ neosobní kontakt respondenta ve vûku 18–30 let s matkou má 3,24krát vût‰í ‰anci neÏ ãast˘ neosobní kontakt star‰ího respondenta s matkou. Tento závûr je v souladu s hypotézou H1. Tabulka 1a: Oãekávané ‰ance ãastého osobního kontaktu s matkou pfii rÛzn˘ch typech neosobního kontaktu Respondent Syn Syn Dcera Dcera

Vûk resp.

âast˘ neosobní kontakt

¤ídk˘ neosobní kontakt

18–30 let 31 a více let 18–30 let 31 a více let

2,83 2,83 2,83 2,83

0,71 0,71 0,71 0,71

Zdroj: ·etfiení ISSP – Sociální sítû 2001.

5

Vûk je zde kategorizován jen do dvou kategorií: 18–30 let, 31 a více let, protoÏe v jiném modelu, kter˘ mohu poskytnout na poÏádání, se ukázalo, Ïe vûkové kategorie 31–45 let a 46 a více let se vzhledem k v˘skytu kontaktÛ s matkou prakticky neli‰í. Proto byly spojeny dohromady. Tím byly vytvofieny podmínky pro kvalitnûj‰í v˘sledky.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 213

Blanka ¤eháková

213

Tabulka 1b: Oãekávané ‰ance ãastého neosobního kontaktu s matkou pfii rÛzn˘ch typech osobního kontaktu Respondent Syn Syn Dcera Dcera

Vûk resp.

âast˘ osobní kontakt

18–30 let 31 a více let 18–30 let 31 a více let

6,55 2,02 10,69 3,30

¤ídk˘ osobní kontakt 1,65 0,51 2,69 0,83


V˘sledky druhého modelu jsou v tabulkách 2a, 2b. Jde o model saturovan˘. Z modelu plyne, Ïe existuje v˘znamná kladná asociace mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu s matkou (to je v souladu s alternativou A2), ale její síla se mûní s dobou trvání cesty k matce. Pomûr ‰ancí pfii dobû trvání cesty k matce do jedné hodiny se rovná 2,15, zatímco pfii dobû del‰í 19,52, coÏ je ãíslo 9,08krát vût‰í. âíslo 9,08 je pomûr ‰ancí druhého fiádu. Porovnává sílu asociace mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu za rÛzn˘ch podmínek doby trvání cesty k matce. Zde se ukazuje, Ïe asociace je v˘znamnû silnûj‰í, kdyÏ cesta k matce trvá déle. Údaje z tabulek 2a, 2b prokazují, Ïe v˘sledky jsou v souladu s hypotézou H1, jen pokud jde o ‰ance ãastého osobního kontaktu s matkou. Tabulka 2a: Oãekávané ‰ance ãastého osobního kontaktu s matkou pfii rÛzn˘ch typech neosobního kontaktu Doba trvání cesty k matce Do jedné hodiny Déle



4,47 0,75

2,08 0,04


Tabulka 2b: Oãekávané ‰ance ãastého neosobního kontaktu s matkou pfii rÛzn˘ch typech osobního kontaktu Doba trvání cesty k matce Do jedné hodiny Déle Zdroj: ·etfiení ISSP – Sociální sítû 2001.


¤ídk˘ osobní kontakt

3,10 11,37

1,44 0,58

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 214

214


5.2. Kontakty s otcem S otcem se vÛbec nest˘ká 3,4 % respondentÛ, coÏ je skoro ãtyfiikrát více neÏ s matkou. ·ance ãastého kontaktu s otcem budeme sledovat v souvislosti s pohlavím a vûkem respondenta (viz tabulky 3a, 3b). K dispozici máme necel˘ch 400 respondentÛ. Z vybraného modelu, pro kter˘ G2 = 12,335, df = 12, P = 0,419, maximální adjustované reziduum = 1,907, vyvozujeme, Ïe asociace mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu je kladná, v˘znamná a konstantní ve v‰ech podskupinách vznikl˘ch rozkladem pohlaví × vûk. To plyne z toho, Ïe pomûr ‰ancí ãastého osobního kontaktu (resp. ãastého neosobního kontaktu) za podmínek ãastého neosobního kontaktu a fiídkého neosobního kontaktu (resp. ãastého osobního kontaktu a fiídkého osobního kontaktu) se rovná 6,12. Tento závûr podporuje alternativu A2. V˘skyt osobního kontaktu souvisí v˘znamnû s pohlavím a s vûkem respondenta. âast˘ osobní kontakt dcery s otcem má 1,47krát vût‰í ‰anci neÏ ãast˘ osobní kontakt syna s otcem. âast˘ osobní kontakt respondenta ve vûku 18–45 let s otcem má 1,60krát vût‰í ‰anci neÏ ãast˘ osobní kontakt respondenta ve vûku 46 a více let s otcem. Tyto závûry jsou v souladu s ãástí hypotézy H2, která se t˘ká osobního kontaktu. V˘skyt neosobního kontaktu mezi respondentem a jeho otcem v˘znamnû souvisí jen s vûkem respondenta. âast˘ neosobní kontakt mezi respondentem ve vûku 18–30 let a jeho otcem má 1,56krát vût‰í ‰anci neÏ ãast˘ neosobní kontakt mezi respondentem ve vûku 31 a více let a jeho otcem. Tyto závûry jsou v souladu s ãástí hypotézy H2, která se t˘ká neosobního kontaktu, jen co se t˘ãe vûku respondenta. Tabulka 3a: Oãekávané ‰ance ãastého osobního kontaktu s otcem pfii rÛzn˘ch typech neosobního kontaktu Respondent Syn Syn Syn Dcera Dcera Dcera

Vûk resp.



18–30 let 31–45 let 46 a více let 18–30 let 31–45 let 46 a více let

2,97 2,97 1,85 4,37 4,37 2,73

0,48 0,48 0,30 0,71 0,71 0,45


Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 215

Blanka ¤eháková

215

Tabulka 3b: Oãekávané ‰ance ãastého neosobního kontaktu s otcem pfii rÛzn˘ch typech osobního kontaktu Respondent Syn Syn Syn Dcera Dcera Dcera

Vûk resp.



18–30 let 31–45 let 46 a více let 18–30 let 31–45 let 46 a více let

3,75 2,40 2,40 3,75 2,40 2,40

0,61 0,39 0,39 0,61 0,39 0,39


5.3. Kontakty s dûtmi V pfiedchozích anal˘zách vystupoval respondent v roli dítûte, nyní bude rodiãem, kter˘ vypovídá o v˘skytu kontaktÛ s tím ze sv˘ch dûtí, s kter˘m se kontaktuje nejãastûji. K dispozici máme asi 370 pfiípadÛ. S Ïádn˘m z dospûl˘ch dûtí není v kontaktu 1,3 % respondentÛ. ·ance ãastého kontaktu budeme analyzovat v souvislosti s pohlavím a vûkem rodiãe v jednom modelu (viz tabulky 4a, 4b) a v souvislosti s pohlavím rodiãe a dítûte v druhém modelu (viz tabulky 5a, 5b)6. Vybran˘ model s vysvûtlujícími promûnn˘mi pohlaví a vûk rodiãe, pro kter˘ G2 = 1,292, df = 2, P = 0,524, maximální adjustované reziduum = ± 0,845, je velmi komplexní, neboÈ má jen dva stupnû volnosti. Vypl˘vá z nûj, Ïe asociace mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu je opût kladná (podpora alternativy A2), v˘znamná a v˘znamnû silnûj‰í v pfiípadû kontaktÛ otcÛ s dûtmi neÏ v pfiípadû kontaktÛ matek s dûtmi, a to bez ohledu na vûk rodiãe. Dále z modelu vyvozujeme, Ïe ‰ance ãastého osobního kontaktu otce s dítûtem je vût‰í u star‰ích otcÛ a naopak ‰ance ãastého osobního kontaktu matky se sv˘m potomkem je vût‰í u mlad‰ích matek. Pro ‰ance ãastého neosobního kontaktu je to právû naopak. První ãást hypotézy H3 tedy nena‰la v datech podporu. Ve vybraném modelu s vysvûtlujícími promûnn˘mi pohlaví rodiãe a pohlaví dítûte je G2 = 4,370, df = 6, P = 0,627, maximální adjustované reziduum = 1,957. Asociace mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu je kladná, v˘znamná a konstantní ve v‰ech podskupinách vytvofien˘ch rozkladem pohlaví rodiãe × pohlaví dítûte (podpora pro alternativu A2). ·ance ãastého osobního (neosobního) kontaktu s dítûtem pfii ãastém neosobním (osobním) kontaktu je 5,62krát vût‰í neÏ ‰ance ãastého osobního (neosobního) kontaktu s dítûtem pfii fiídkém neosobním (osobním) kontaktu. ·ance ãastého osobního kontaktu matky se synem nebo matky s dcerou je 1,97krát vût‰í neÏ ‰ance ãastého osobního kon6

Pohlaví a vûk rodiãe spolu s pohlavím dítûte nelze zahrnout do jednoho modelu z dÛvodu malého poãtu pozorování.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 216

216


taktu otce se synem nebo otce s dcerou. ·ance ãastého osobního kontaktu otce se synem nebo matky se synem je 1,68krát vût‰í neÏ ‰ance ãastého osobního kontaktu otce s dcerou nebo matky s dcerou. ·ance ãastého neosobního kontaktu rodiãe (aÈ uÏ matky nebo otce) s dcerou je 2,48krát vût‰í neÏ ‰ance ãastého neosobního kontaktu rodiãe se synem. Druhá ãást hypotézy H3 platí proto jen pro osobní kontakty. Tabulka 4a: Oãekávané ‰ance ãastého osobního kontaktu s dûtmi pfii rÛzn˘ch typech neosobního kontaktu Rodiã

Vûk rodiãe



Otec Otec Matka Matka

Do 54 let 55 a více let Do 54 let 55 a více let

3,99 9,44 12,86 5,15

0,47 1,10 4,29 1,72


Tabulka 4b: Oãekávané ‰ance ãastého neosobního kontaktu s dûtmi pfii rÛzn˘ch typech osobního kontaktu Rodiã

Vûk rodiãe




Do 54 let 55 a více let Do 54 let 55 a více let

6,96 3,35 4,05 4,74

0,81 0,39 1,35 1,58


Tabulka 5a: Oãekávané ‰ance ãastého osobního kontaktu s dûtmi pfii rÛzn˘ch typech neosobního kontaktu Rodiã

Dítû




Syn Dcera Syn Dcera

6,44 3,83 12,72 7,56

1,15 0,68 2,26 1,34


Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 217

Blanka ¤eháková

217

Tabulka 5b: Oãekávané ‰ance ãastého neosobního kontaktu s dûtmi pfii rÛzn˘ch typech osobního kontaktu Rodiã

Dítû




Syn Dcera Syn Dcera

2,88 7,13 2,88 7,13

0,51 1,27 0,51 1,27


5.4. Kontakty mezi sourozenci S Ïádn˘m ze sv˘ch sourozencÛ se nest˘ká 3,7 % respondentÛ. JelikoÏ pro anal˘zu v˘skytu kontaktÛ mezi sourozenci máme k dispozici 830 pfiípadÛ, je moÏné, abychom do jednoho modelu zahrnuli tfii vysvûtlující promûnné najednou. Budou to pohlaví a vûk respondenta a pohlaví sourozence, se kter˘m se st˘ká nejãastûji. V modelu, kter˘ jsme vybrali jako nejlep‰í, je G2 = 9,852, df = 15, P = 0,829, maximální adjustované reziduum = -1,669. Asociace mezi v˘skytem osobního a neosobního kontaktu je kladná (podpora alternativy A2), v˘znamná a konstantní ve v‰ech osmi podskupinách vznikl˘ch rozkladem pohlaví respondenta × pohlaví sourozence × vûk respondenta. ·ance ãastého osobního (neosobního) kontaktu mezi sourozenci pfii ãastém neosobním (osobním) kontaktu je 5,53krát vût‰í neÏ ‰ance ãastého osobního (neosobního) kontaktu mezi sourozenci pfii fiídkém neosobním (osobním) kontaktu. V˘skyt osobního kontaktu mezi sourozenci souvisí jen s vûkem respondenta. ·ance ãastého osobního kontaktu je u mlad‰ích (18–49 let) 1,60krát vût‰í neÏ u star‰ích (50 a více let). V˘skyt neosobního kontaktu mezi sourozenci souvisí s kombinací pohlaví respondenta × pohlaví sourozence a s kombinací pohlaví sourozence × vûk respondenta. Pro obû vûkové skupiny je ‰ance ãastého neosobního kontaktu pro dvojici sestra – bratr7 jen 1,25krát vût‰í neÏ pro dvojici bratr – bratr, zatímco stejná ‰ance pro dvojici sestra – sestra je 2,61krát vût‰í neÏ pro dvojici bratr – sestra. Pomûr ‰ancí druhého fiádu, tj. 2,61 : 1,25 = 2,08 je v˘znamn˘. Pro respondenty muÏe i Ïeny je ‰ance ãastého neosobního kontaktu mezi dvojicí mlad‰í respondent – bratr 1,50krát vût‰í neÏ tatáÏ ‰ance v pfiípadû dvojice star‰í respondent – bratr, zatímco stejná ‰ance pro dvojici mlad‰í respondent – sestra je 3,81krát vût‰í neÏ pro dvojici star‰í respondent – sestra. Pomûr ‰ancí druhého fiádu, tj. 3,81 : 1,50 = 2,53 je v˘znamn˘. S v˘sledky je v souladu jen první ãást hypotézy H4. Druhá ãást platí jen pro neosobní kontakty sester ve vûku 18–49 let.

7

Na prvním místû je respondent, na druhém jeho sourozenec.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 218

218


Tabulka 6a: Oãekávané ‰ance ãastého osobního kontaktu mezi sourozenci pfii rÛzn˘ch typech neosobního kontaktu Role respondenta

Role sourozence

Vûk respondenta

Bratr Bratr Bratr Bratr Sestra Sestra Sestra Sestra

Bratr Bratr Sestra Sestra Bratr Bratr Sestra Sestra

18–49 let 50 a více let 18–49 let 50 a více let 18–49 let 50 a více let 18–49 let 50 a více let

âast˘ neosobní kontakt 2,13 1,33 2,13 1,33 2,13 1,33 2,13 1,33

¤ídk˘ neosobní kontakt 0,38 0,24 0,38 0,24 0,38 0,24 0,38 0,24


Tabulka 6b: Oãekávané ‰ance ãastého neosobního kontaktu mezi sourozenci pfii rÛzn˘ch typech osobního kontaktu Role respondenta

Role sourozence

Vûk respondenta

Bratr Bratr Bratr Bratr Sestra Sestra Sestra Sestra

Bratr Bratr Sestra Sestra Bratr Bratr Sestra Sestra

18–49 let 50 a více let 18–49 let 50 a více let 18–49 let 50 a více let 18–49 let 50 a více let

âast˘ osobní kontakt 1,99 1,32 2,61 0,68 2,50 1,66 6,81 1,79

¤ídk˘ osobní kontakt 0,36 0,24 0,47 0,12 0,45 0,30 1,23 0,32


5.5. Kontakty se vzdálenûj‰ími pfiíbuzn˘mi Ze vzdálenûj‰ích pfiíbuzn˘ch se zamûfiíme na str˘ce a tety, bratrance a sestfienice, tchána a tch˘ni, ‰vagra a ‰vagrovou, synovce a netefie. Se str˘ci nebo s tetami bylo bûhem posledních ãtyfi t˘dnÛ v kontaktu 46,8 % respondentÛ, s bratranci nebo sestfienicemi 41,6 %, s tchánem nebo s tch˘ní 69,2 %, se ‰vagrem nebo ‰vagrovou 63,9 %, se synovci nebo netefiemi 58,3 % respondentÛ (procenta jsou poãítána za pfiedpokladu, Ïe respondent má dan˘ typ pfiíbuzného). Anal˘zu zaloÏíme na logitov˘ch modelech s jednou vysvûtlovanou promûnnou, kterou bude v˘skyt kontaktu bûhem posledních ãtyfi t˘dnÛ s alternativami ano – ne. V roli vysvûtlujících promûnn˘ch budou ve v‰ech pfiípadech pohlaví a vûk respondenta. Do konkrétní anal˘zy jsou vÏdy zahrnuti jen ti respondenti, ktefií mají dan˘ typ pfiíbuzného.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Blanka ¤eháková

Stránka 219

219

a) Kontakt se str˘ci nebo s tetami Z logitového modelu, pro kter˘ G2 = 1,127, df = 4, P = 0,890, maximální adjustované reziduum = ± 0,9544, n = 916, vypl˘vá, Ïe v˘znamn˘ vliv na v˘skyt kontaktu má pouze vûk. ·ance v˘skytu kontaktu velmi rychle klesají (s koeficientem 0,53) s pfiib˘vajícím vûkem respondenta (viz sloupec Str˘cové nebo tety v tabulce 7). To je v souladu s tvrzením hypotézy H5 o roli vûku, nikoli o roli pohlaví respondenta. b) Kontakt s bratranci nebo sestfienicemi Logitov˘ model, ve kterém G2 = 0,787, df = 2, P = 0,675, maximální adjustované reziduum = ± 0,8798, n = 1056, je ve srovnání s pfiede‰l˘m sloÏitûj‰í, neboÈ v˘znamn˘ vliv na v˘skyt kontaktu má pohlaví a vûk respondenta a pfii porovnání vlivu ãtvrté vûkové kategorie i kombinace pohlaví × vûk. U muÏÛ pozorujeme, Ïe s pfiib˘vajícím vûkem ‰ance kontaktu klesají, u Ïen je tomu jinak. ·ance kontaktu také nejprve klesají, av‰ak v nejstar‰í vûkové kategorii stoupnou na úroveÀ, jakou mûly v kategorii 31– 45 let. V prvních tfiech vûkov˘ch kategoriích jsou oãekávané ‰ance kontaktu u Ïen a muÏÛ prakticky stejné, markantní rozdíl se projevuje mezi nejstar‰ími muÏi a Ïenami. ·ance kontaktu respondentek s bratranci nebo sestfienicemi je v této vûkové kategorii 3,36krát vût‰í (viz sloupce Bratranci nebo sestfienice v tabulce 8). Hypotéza H5 nemá v datech podporu. c) Kontakt s tchánem nebo s tch˘ní Pro vybran˘ logitov˘ model platí, Ïe G2 = 2,076, df = 4, P = 0,722, maximální adjustované reziduum = ± 1,124, n = 576. Plyne z nûho, Ïe v˘skyt kontaktu souvisí pouze s vûkem. Pokles ‰ancí kontaktu je s pfiib˘vajícím vûkem velmi rychl˘ (‰ance klesají s koeficientem 0,50, viz sloupec Tchán nebo tch˘nû v Tabulce 7). Tato zji‰tûní jsou v souladu s tvrzením hypotézy H5 t˘kajícím se role vûku, nikoliv role pohlaví. d) Kontakt se ‰vagrem nebo se ‰vagrovou Vybran˘ logitov˘ model s ukazateli vhodnosti G2 = 6,893, df = 5, P = 0,229, maximální adjustované reziduum = ± 1,716, n = 888, je jednodu‰‰í neÏ pfiedchozí. V˘skyt kontaktu souvisí s pohlavím a vûkem respondenta. ·ance kontaktu s pfiib˘vajícím vûkem respondenta rovnomûrnû klesají s koeficientem 0,65 jak u muÏÛ, tak u Ïen. U Ïen jsou v dané vûkové kategorii 1,28krát vût‰í neÏ u muÏÛ (viz sloupce ·vagr nebo ‰vagrová v Tabulce 8). Závûry jsou v souladu s hypotézou H5. e) Kontakt se synovci nebo s netefiemi Z vybraného logitového modelu s G2 = 4,360, df = 4, P = 0,359, maximální adjustované reziduum = ± 1,768, n = 903, plyne, Ïe ‰ance kontaktu klesají s pfiib˘va-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

220

Stránka 220


jícím vûkem respondenta, ale mezi muÏi a Ïenami je rozdíl v rychlosti tohoto poklesu. Zatímco u Ïen klesají s koeficientem 0,71, u muÏÛ je pokles mírnûj‰í, jen s koeficientem 0,92 (viz sloupce Synovci nebo netefie v tabulce 8). Závûry jsou v souladu s hypotézou H5. Tabulka 7: Oãekávané ‰ance alespoÀ jednoho kontaktu bûhem posledních ãtyfi t˘dnÛ Vûk respondenta

Str˘cové nebo tety

Tchán nebo tch˘nû

18–30 let 31–45 let 46 a více let

1,65 0,88 0,47

5,20 2,62 1,32


Tabulka 8: Oãekávané ‰ance alespoÀ jednoho kontaktu bûhem posledních ãtyfi t˘dnÛ Bratranci nebo sestfienice

Vûk/Pohlaví 18–30 let 31–45 let 46–60 let 61 a více let

MuÏ 1,11 0,65 0,47 0,24

Îena 1,28 0,75 0,55 0,80

·vagr nebo ‰vagrová

MuÏ 2,92 1,91 1,24 0,81

Îena 3,74 2,44 1,59 1,04

Synovci nebo netefie

MuÏ 1,40 1,29 1,18 1,09

Îena 2,57 1,83 1,31 0,94

Zdroj: ·etfiení ISSP – Sociální sítû 2001

5.6. U koho hledáme pomoc v rÛzn˘ch obtíÏn˘ch Ïivotních situacích Situace první: „Máte chfiipku a musíte zÛstat nûkolik dní v posteli a potfiebujete pomoci s domácností, s nakupováním atd. Na koho byste se nejdfiíve obrátil/a pro pomoc?“ Nejãastûji jsou jmenováni partner ãi partnerka (55,7 %) a s velk˘m odstupem matka (17,4 %). Dal‰í pfiíbuzní tvofií v úhrnu 21,1 % a 5,9 % respondentÛ vybralo jiné moÏnosti. Pokud mají respondenti partnera (to je typická situace pro vûk mezi 31 a 60 lety), pak 78,1 % by hledalo pomoc u nûho, 18,5 % by se obrátilo na nûkoho z pfiíbuzn˘ch a zbytek, tj. 3,4 %, by se obrátil na nûkoho jiného (na blízkého pfiítele, souseda, kolegu v práci, agenturu poskytující sociální sluÏby, placeného pomocníka, na nûkoho jiného), nebo by vÛbec pomoc nehledal. To znamená, Ïe pln˘ch 96,6 % respondentÛ by se obrátilo na nûkoho z pfiíbuzn˘ch. Pokud partner není, ale je matka (to je typická situace pro lidi do 30 let), pak 75,7 % respondentÛ by poÏádalo o pomoc matku, 18,0 % by poÏádalo o pomoc nûkoho z dal‰ích pfiíbuzn˘ch, 4,8 % by se obratilo na blízkého pfiítele, 1,5 % by hledalo pomoc jinde (u souseda, kolegy v práci, v agentufie poskytující sociální sluÏby, u placeného pomocníka, u nûkoho jiného), nebo by ji vÛbec nehledalo8.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Blanka ¤eháková

Stránka 221

221

I zde je v˘znam pfiíbuzn˘ch velik˘ (byli vybráni 93,7 %). Pokud není partner ani matka, coÏ je pfieváÏnû situace star‰ích lidí (61 let a více), pak 33,1 % by se obrátilo na dceru, 25,2 % na syna, 22,0 % na jiné pfiíbuzné, 7,9 % na blízkého pfiítele, 3,9 % na souseda a 7,9 % na nûkoho jiného (na kolegu v práci, na agenturu poskytující sociální sluÏby, na placeného pomocníka, na nûkoho jiného), nebo na nikoho. Na pfiíbuzné by se tedy obrátilo 80,3 %, velk˘ podíl mezi nimi tvofií dûti respondentÛ. Tyto v˘sledky podporují hypotézu H6. Situace druhá: „Potfiebujete pÛjãit velkou ãástku penûz. Na koho byste se nejdfiíve obrátil/a pro pomoc?“ 60,4 % by se obrátilo na nûkoho z rodiny nebo z dal‰ího pfiíbuzenstva (partner, matka, otec, dcera, syn, bratr, sestra, jin˘ pfiíbuzn˘), 17,5 % by se obrátilo na banku nebo úvûrové druÏstvo, 6,8 % na blízkého pfiítele, 4,3 % by hledalo pomoc jinde (u souseda, kolegy v práci, u zamûstnavatele, u vlády nebo agentury poskytující sociální sluÏby, u profesionálního poskytovatele pÛjãek, u nûkoho jiného) a 10,9 % by se neobrátilo na nikoho. Pokud mají respondenti partnera a oba rodiãe, hledalo by 15,0 % z nich pomoc u partnera, 20,4 % u matky, 17,9 % u otce, 10,3 % u dal‰ích pfiíbuzn˘ch, 5,5 % u blízkého pfiítele a 18,7 % u banky nebo úvûrového druÏstva, 7,8 % u nikoho. Zbyl˘ch 4,4 % by hledalo pomoc jinde. Na nûkoho z rodiny ãi dal‰ího pfiíbuzenstva by se tedy obrátilo 63,6 % respondentÛ. Mají-li respondenti partnera a alespoÀ jednoho z rodiãÛ, hledalo by 23,7 % z nich pomoc u partnera, 16,0 % u rodiãe, 24,2 % u dal‰ích pfiíbuzn˘ch, 5,0 % u blízkého pfiítele a 21,5 % u banky nebo úvûrového druÏstva, 7,3 % u nikoho. Zbytek, tj. 2,3 %, by hledal pomoc jinde. Na rodinu nebo dal‰í pfiíbuzné by se tak obrátilo 63,9 % respondentÛ. Mají-li respondenti partnera, ale nemají ani matku, ani otce, pak by 21,4 % z nich hledalo pomoc u partnera, 22,5 % u pfiíbuzn˘ch, 10,4 % u blízkého pfiítele, 21,3 % u banky nebo úvûrového druÏstva a 18,8 % u nikoho. Zb˘vá 5,6 % respondentÛ, ktefií by vyuÏili je‰tû dal‰í moÏnosti. I v této situaci, která je hlavnû typická pro respondenty mezi 46 a 60 lety, je v˘znam rodiny a dal‰ích pfiíbuzn˘ch velk˘, i kdyÏ ne takov˘, jako v ostatních pfiípadech (43,9 %). Pfiípad, kdy respondent nemá partnera, ale má oba rodiãe, je typick˘ pro mladé lidi. Z nich 32,7 % by hledalo pomoc u matky, 33,3 % u otce, 14, 4 % u dal‰ích pfiíbuzn˘ch, 4,4 % u blízkého pfiítele a 8,2 % u banky nebo úvûrového druÏstva, 1,8 % u nikoho. Zbyl˘ch 5,2 % by se obrátilo jinam. To znamená, Ïe na nûkoho z rodiny ãi dal‰í pfiíbuzné by se obrátilo 80,4 % respondentÛ. V pfiípadû, kdy respondent nemá partnera a má jen jednoho z rodiãÛ, by se 26,1 % respondentÛ obrátilo na rodiãe, 27,5 % na dal‰í pfiíbuzné, 11,6 % na blízkého pfiítele a 20,3 % na banku nebo úvûrové druÏstvo, 5,6 % na nikoho. 8,9 % respondentÛ by volilo jinou moÏnost. Na rodinu nebo dal‰í pfiíbuzné by se obrátilo 53,6 %. 8

V pfiípadû, Ïe nemá respondent partnera, ale má oba rodiãe, hledalo by pomoc u matky 82,6 % dotázan˘ch, zatímco u otce jen 6,7 %.

Zlom-final

2.2.2006

222

13:06

Stránka 222


Pfiípad, kdy respondent nemá partnera ani rodiãe, je typick˘ pro respondenty nad 60 let. 39,1 % respondentÛ by se obrátilo na svoje dûti, 14,5 % na dal‰í pfiíbuzné, 8,2 % na blízkého pfiítele, 11,8 % na banku nebo úvûrové druÏstvo a 23,6 % na nikoho. 2,8 % respondentÛ by se obrátilo jinam. Rodinu ãi dal‰í pfiíbuzné by volilo 53,6 %. Ve v‰ech rozebran˘ch Ïivotních situacích by se vût‰ina respondentÛ obrátila s Ïádostí o pÛjãení vût‰í ãástky penûz v prvé fiadû na rodinu nebo dal‰í pfiíbuzné. Volba dûtí je pro generaci nad 60 let typická. Tyto v˘sledky jsou v souladu s tvrzením hypotézy H7. Situace tfietí: „Cítíte se psychicky trochu ‰patnû ãi v depresi a chtûl/a byste si o tom s nûk˘m promluvit. Na koho byste se nejdfiíve obrátil/a pro pomoc?“ Nejãastûji byli jmenováni partner (39,6 %) a blízk˘ pfiítel (23,0 %). Pfiíbuzné (rodiãe, dûti, sourozence a dal‰í) oznaãilo celkem 26,9 % respondentÛ. Na nikoho by se neobrátilo 3,5 %. Zbyl˘ch 7 % by se obrátilo na souseda, kolegu, knûze, rodinného lékafie nebo na psychologa. Mají-li respondenti partnera i blízkého pfiítele, pak 54,3 % z nich by se obrátilo na partnera, 17,7 % na blízkého pfiítele, 19,9 % na nûkoho z pfiíbuzn˘ch a 5,1 % na nûkoho jiného, 3 % na nikoho. Mají-li respondenti partnera, ale nemají blízkého pfiítele, pak na partnera by se obrátilo 64,0 %, 14,0 % na nûkoho z pfiíbuzn˘ch, 10,0 % na nûkoho jiného a 12,0 % na nikoho. Pokud respondenti nemají partnera, ale mají blízkého pfiítele, pak 42,5 % by se obrátilo na nûho, 44,5 % na nûkoho z pfiíbuzn˘ch, 12,0 % na nûkoho jiného, 1,0 % na nikoho. Partner a pfiíbuzní jsou i v situaci psychické nepohody nejvyhledávanûj‰í, coÏ je v souladu s hypotézou H8. Teprve kdyÏ partner chybí, dochází v˘raznû ãastûji na blízkého pfiítele, ale i na pfiíbuzné. Postavení pfiíbuzn˘ch ve v‰ech pfiedchozích situacích bylo zcela dominantní. Zcela jinak je tomu pfii hledání zamûstnání. Na dotaz „Jak jste se poprvé dozvûdûl/a o práci u Va‰eho souãasného, resp. posledního zamûstnavatele?“ odpovûdûlo 15,1 % „od rodiãÛ nebo sourozencÛ nebo jin˘ch pfiíbuzn˘ch“, 32,4 % „od blízkého pfiítele nebo známého“, 12,7 % „z úfiadu práce, personální agentury nebo poradny ‰koly“, 11,0 % „z inzerátu nebo internetu“. Zamûstnavatel sám nabídl práci 15,5 % respondentÛ a 13,4 % respondentÛ si do organizace za‰lo nebo zavolalo a zeptalo se, zda tam je pro nû práce. DÛleÏitost osobní sítû (pfiíbuzní, pfiátelé a známí) je zde ale velká, pln˘ch 47,5 % respondentÛ na‰lo práci právû pomocí ní. âíslo skoro stejné, které udávají Petersen, Saporta a Seidel (2000) pro Spojené státy (50 %). I v tomto pfiípadû jsou v˘sledky v souladu s pfiedpokladem (viz hypotézu H9).

6. Závûr JiÏ dlouho se hovofií o zmen‰ování ãi dokonce o ztrátû v˘znamu rodiny a rozvolÀování pfiíbuzensk˘ch svazkÛ, které jsou nahrazovány pfiátelsk˘mi vztahy s nepfiíbuzn˘mi lidmi (viz napfi. Pahl 2000). Mnozí vidí pfiíãinu ve zmûnû hod-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Blanka ¤eháková

Stránka 223

223

not, které s sebou pfiinesl postmodernismus zdÛrazÀováním v˘znamu svobody, volby a individuality. Pfiátelství je vûc dobrovolná, pfiítele si ãlovûk vybírá, a to svobodnû. Pfiátelství není institucionalizováno. Pfiátelství se ani formálnû nezakládá, ani se formálnû neru‰í. Pro v‰echny tyto dÛvody a jim podobné jsou nûkdy nahlíÏeny pfiíbuzenské a pfiátelské svazky jako vzájemnû se vyluãující, pro v‰echny tyto dÛvody se oãekává, Ïe postmoderní ãlovûk dává pfiednost pfiátelÛm pfied pfiíbuzn˘mi. Ne v‰ichni odborníci zastávají tento názor a tvrdí, Ïe napfiíklad tam, kde dochází k omezování welfare state, vzrÛstá v˘znam rodiny a pfiíbuzensk˘ch svazkÛ. V˘zkum Sociální sítû sv˘m zaloÏením neumoÏÀuje podpofiit nebo vyvrátit ani jeden z tûchto názorÛ, ale zcela jistû z nûho plyne, Ïe kontakty mezi pfiíbuzn˘mi existují a citelnû ztrácejí na intenzitû aÏ ve vy‰‰ím vûku respondentÛ, coÏ ostatnû platí i pro kontakty s pfiáteli, a Ïe pfiíbuzenství a pfiátelství se nevyluãují (viz ¤eháková 2003). Z v˘sledkÛ je dále zfiejmé, Ïe na poskytování pomoci, alespoÀ toho druhu, která byla zji‰Èována, se nejvíce podílí rodina. Vefiejné a soukromé sluÏby jsou vyhledávány ménû ãasto. TotéÏ platí o pfiátelích. Zji‰tûní, Ïe ve vy‰‰ím vûku respondentÛ dochází ke znaãném úbytku kontaktÛ s pfiíbuzn˘mi a s pfiáteli, není potû‰ující, neboÈ fiada studií z lékafiství a zdravotní péãe, psychologie a sociologie dochází k závûru, Ïe právû pro kvalitní Ïivot a du‰evní i tûlesné zdraví této ãásti populace jsou kontakty naprosto klíãové. Souãasnû s úbytkem kontaktÛ dochází u této skupiny také k poklesu frekvence poskytování pomoci pfiíbuzn˘m, pfiátelÛm a znám˘m, pfiiãemÏ není zfiejmé, zda je to zpÛsobeno tím, Ïe mají málo kontaktÛ, nebo tím, Ïe uÏ nemají chuÈ nebo moÏnost pomáhat. Jak se ukazuje, nedostatek kontaktÛ ve vy‰‰ím vûku je u muÏÛ je‰tû markantnûj‰í neÏ u Ïen. Jedním z dÛvodÛ mÛÏe b˘t skuteãnost, Ïe muÏi jsou ménû aktivní v navazování nov˘ch kontaktÛ ve vy‰‰ím vûku jako náhrady za ztrátu kontaktu zpÛsobenou smrtí partnerky, pfiíbuzného ãi pfiítele. Toto je je‰tû zesilováno tím, Ïe muÏi umírají dfiíve neÏ Ïeny a Ïe preferují pfiátelské kontakty s muÏi (viz ¤eháková 2003). Zdá se, Ïe dûti stále je‰tû hrají v˘znamnou roli pfii sociální podpofie sv˘ch star˘ch rodiãÛ. Svûdãí o tom odpovûdi star‰ích respondentÛ, na koho by se obrátili pfii fie‰ení rÛzn˘ch obtíÏn˘ch Ïivotních situací,é a také reakce respondentÛ na v˘rok „Dospûlé dûti mají povinnost starat se o své staré rodiãe”. V na‰ich datech s tímto v˘rokem rozhodnû souhlasilo 32,0 % respondentÛ, souhlasilo 46,8 %, bylo na vahách 15,9 %, nesouhlasilo 4,7 %, rozhodnû nesouhlasilo 0,6 % respondentÛ. Souhlas tedy vyjádfiilo 78,8 % respondentÛ. Uvedená ãísla se v˘znamnû nemûní ani podle pohlaví, ani podle vûku respondenta. Otázkou ov‰em zÛstává, zda uznání povinnosti starat se opravdu vede k péãi o rodiãe a jejich podpofie v‰eho druhu.

Zlom-final

2.2.2006

224

13:06

Stránka 224


Literatura Allan, G. 1979. A Sociology of Friendship and Kinship. London: Allen & Unwin. Allan, G., S. Hawker, G. Crow. 2001. „Family Diversity and Change in Britain and Western Europe.“ Journal of Family Issues 22: 819–837. Bengtson, V. L., S. Schrader. 1982. „Parent-Child Relations.“ Pp. 115–186 in Research Instruments in Social Gerontology, Vol. 2. Eds. by D. Mangen, W. A. Peterson. Minneapolis: University of Minnesota Press. Campbell, L. D., I. A. Connidis, L. Davies. 1999. „Sibling Ties in Later Life.“ Journal of Family Issues 20: 114–148. Cantor, M. 1979. „Neighbors and Friends: An Overlooked Resource in the Informal Support System.“ Research on Aging 1: 434–463. Hoyt, D. R., N. Babchuk.1983. „Adult Kinship Networks: The Selective Formation of Intimate Ties with Kin.“ Social Forces 62: 85–101. Litwak, E. 1985. Helping the Elderly: The Complementary Roles of Informal Networks and Formal Systems. New York: Guilford. Marsden, P. V. 1987. „Core Discussion Networks of Americans.“ American Sociological Review 52: 122–131. Messeri, P., M. Silverstein, E. Litwak 1993. „Choosing Optimal Support Groups: A Review and Reformulation.“ Journal of Health and Social Behavior. Moore, G. 1990. „Structural Determinants of Men`s and Women`s Personal Networks.“ American Sociological Review 55: 726–735. Nye, F. I., W. Rushing,. 1969. „Toward Family Measurement Research.“ In Hadden J., E. Borgetta (eds.). Marriage and Family. Itaska, IL: F. E. Peacock. Ottenheimer, M. 2001. „The Current Controversy in Kinship.“ Czech Sociological Review 9: 201–210. Pahl, R. 2000. On Friendship. Oxford: Blackwell. Petersen, T., I. Saporta, M.-D. Seidel. 2000. „Offering a Job: Meritocracy and Social Networks.“ American Journal of Sociology 106: 763–816. Roberts, E. L., Richards, L. N., V. L. Bengtson. 1991. „Intergenerational Solidarity in Families: Untangling the Ties That Bind.“ Marriage and Family Review 16: 11–46. Rossi, A., P. Rossi. 1990. Of Human Bonding: Parent-Child Relations across the Life Course. New York: Aldine de Gruyter. ¤eháková, B. 2003. „Vzorce pfiátelství v ãeské spoleãnosti.“ Sociologick˘ ãasopis/Czech Sociological Review 39: 509–528. Simons, R. L. 1983–1984. „Specificity and Substitution in the Social Networks of the Elderly.“ International Journal of Aging and Human Development 18:121–139. Tindall, D. B., B. Wellman. 2001. „Canada as Social Structure: Social Network Analysis And Canadian Sociology.“ Canadian Journal of Sociology 26: 265–308.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Blanka ¤eháková

Stránka 225

225

Verbrugge, L. M. 1977. „The Structure of Adult Friendship Choices.“ Social Forces 56: 577–597. Verbrugge, L. M. 1979. „Multiplexity in Adult Friendships.“ Social Forces 57: 1287–1309. Weiss, R. S. 1974. Loneliness: The Experience of Emotional and Social Isolation. Cambridge, MA: MIT Press. Wellman, B., S. Wortley. 1990. „Different Strokes from Different Folks: Community Ties and Social Support.“ American Journal of Sociology 96: 558–588.

Zlom-final

2.2.2006

226

13:06

Stránka 226

Zmûny v poãtu a struktufie dÛchodcÛ a jejich dÛchodov˘ch pfiíjmÛ po roce 1989

ZMùNY V POâTU A STRUKTU¤E DÒCHODCÒ A JEJICH DÒCHODOV¯CH P¤ÍJMÒ PO ROCE 1989 ·tûpánka Pollnerová 1. Úvod V souãasné dobû pfiedstavují dÛchodci ãtvrtinu obyvatelstva âeské republiky a v dÛsledku demografického stárnutí bude tato skupina obyvatelstva dále poãetnû pfiib˘vat. Problematika reformy dÛchodového poji‰tûní se proto fiadí v posledních letech v âeské republice k nejdiskutovanûj‰ím tématÛm sociální politiky. DÛchodová reforma je pfiitom dlouhodob˘m procesem, kter˘ odstartoval na poãátku 90. let. Tradice státního paternalismu a pfiedev‰ím fakt, Ïe dÛchodová reforma dlouho nenáleÏela k politick˘m prioritám, patfií mezi dÛvody skuteãnosti, Ïe v âeské republice, na rozdíl od vût‰iny ostatních státÛ stfiední a v˘chodní Evropy, doposud nebyla prosazena systémová dÛchodová reforma. TûÏi‰tûm dosavadních reforem byly parametrické úpravy pÛvodního základního dÛchodového systému. I tyto úpravy se v‰ak zásadnû promítly do zmûn ve struktufie dÛchodcÛ podle typu dÛchodu i ve struktufie a v˘‰i jejich dÛchodov˘ch pfiíjmÛ.

2. Hlavní zmûny v systému dÛchodového poji‰tûní po roce 1989 Pfied zaãátkem spoleãenské a ekonomické transformace upravoval systém dÛchodového zabezpeãení v âeskoslovensku zákon ã. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpeãení. Systém s univerzálním pokrytím byl financován ze státního rozpoãtu. Nárok na starobní dÛchod vznikal po minimálnû 25 letech zamûstnání muÏÛm v 60 letech a Ïenám v 53 aÏ 57 letech v závislosti na poãtu vychovan˘ch dûtí. Pfii krat‰í získané dobû poji‰tûní (alespoÀ 10 let) vznikal nárok na tzv. pomûrn˘ starobní dÛchod. Vedle obecnû platné právní úpravy existovaly v systému dÛchodového zabezpeãení urãité preference. JiÏ od roku 1957 byla zamûstnání pro úãely dÛchodového zabezpeãení rozdûlena do 3 kategorií (Ha‰ková 1994). Pracovníci v I. a II. kategorii byli zv˘hodnûni v podmínkách nároku 1

Osobní dÛchod nahrazoval jiné dÛchody a náleÏel podle § 53 zákona ã. 100/1988 Sb. v pÛvodním znûní „zvlá‰È zaslouÏil˘m pracujícím v oboru hospodáfiství, vûdy, ‰kolství, kultury, zdravotnictví, obrany a bezpeãnosti vlasti, státní správy a v jin˘ch úsecích vefiejné ãinnosti, jakoÏ i pozÛstal˘m po nich“. Nárok na dÛchod za v˘sluhu let mûli bez ohledu na vûk pracovníci v letectví a umûlci, ktefií získali potfiebnou dobu zamûstnání (20–30 let v závislosti na typu zamûstnání). DÛchod manÏelky náleÏel za stanoven˘ch podmínek star‰ím nebo invalidním vdan˘m Ïenám bez nároku na vlastní dÛchod. Pfiíjmovû testovan˘ sociální dÛchod mohl b˘t pfiiznán star‰ím nebo invalidním obãanÛm, jejichÏ Ïivotní potfieby nebyly zabezpeãeny.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

·tûpánka Pollnerová

Stránka 227

227

na starobní dÛchod (niÏ‰í dÛchodov˘ vûk) a v jeho v˘‰i. Vedle starobního dÛchodu definoval zákon je‰tû dal‰í dÛchodové dávky. Jednalo se o invalidní, ãásteãn˘ invalidní, vdovsk˘ a sirotãí dÛchod a dnes jiÏ neexistující osobní dÛchod, dÛchod za v˘sluhu let, dÛchod manÏelky a sociální dÛchod1. V souvislosti s restrukturalizací ekonomiky byla pro propou‰tûné star‰í zamûstnance jiÏ v roce 1988 zavedena moÏnost odchodu do dÛchodu dva roky pfied dosaÏením dÛchodového vûku. Mezi první reformní opatfiení realizovaná v systému dÛchodového zabezpeãení na poãátku 90. let patfiilo odstranûní v˘‰e zmínûn˘ch preferencí. V roce 1991 byl také znovu zaveden vdoveck˘ dÛchod, kter˘ existoval v na‰em právním fiádu pfied 1. ãervencem 1964 (Vofií‰ek 1992). Nárok na vdoveck˘ dÛchod v‰ak aÏ do konce roku 1995 vznikal pouze pfii splnûní podmínky péãe o nezaopatfiené dítû, tedy za pfiísnûj‰ích podmínek neÏ nárok na dÛchod vdovsk˘. V rámci daÀové reformy bylo v roce 1993 zavedeno pojistné na dÛchodové poji‰tûní. DÛchodov˘ systém zÛstal financován prÛbûÏn˘m zpÛsobem, to znamená, Ïe v daném období jsou z vybraného pojistného pfiímo financovány v˘daje na dÛchody. V roce 1994 vzniklo penzijní pfiipoji‰tûní se státním pfiíspûvkem jako souãást doplÀkového pilífie ãeského dÛchodového sytému. V souãasné dobû v‰ak je‰tû nejsou dávky vyplácené z penzijního pfiipoji‰tûní v˘znamn˘m zdrojem pfiíjmÛ ve stáfií (Klimentová 2001), a proto také nebudou v tomto textu dále rozebírány. Zásadní zmûny v dÛchodovém systému pfiinesl zákon ã. 155/1995 Sb., o dÛchodovém poji‰tûní, úãinn˘ od 1. 1. 1996. Podle tohoto zákona jsou vypláceny pouze tfii typy dÛchodÛ: starobní, invalidní (pln˘ a ãásteãn˘) a pozÛstalostní (vdovsk˘, vdoveck˘, sirotãí). Zákon mimo jiné zavedl nov˘ zpÛsob v˘poãtu dÛchodové dávky. KaÏd˘ dÛchod se skládá ze dvou sloÏek: základní v˘mûry, která je stanovena pevnou ãástkou (ta byla nûkolikrát zv˘‰ena, od 1. 1. 2005 ãiní 1 400 Kã mûsíãnû), a procentní v˘mûry, která se stanoví individuálnû na základû získané doby poji‰tûní a v˘‰e pfiedchozích v˘dûlkÛ. Nárok na starobní dÛchod vzniká, pokud poji‰tûnec dosáhl dÛchodového vûku a získal potfiebnou dobu poji‰tûní. Zákon o dÛchodovém poji‰tûní zahájil postupné zvy‰ování dÛchodového vûku. V souãasné dobû (po novele z roku 2003) platí, Ïe dÛchodov˘ vûk bude po 31. 12. 2012 ãinit 63 let u muÏÛ a bezdûtn˘ch Ïen a 59 aÏ 62 let u ostatních Ïen v závislosti na poãtu vychovan˘ch dûtí2. Potfiebná doba poji‰tûní3 pro nárok na starobní dÛchod je 25 let, pfii dosaÏení vûku 65 let se zkracuje na 15 let. V‰ichni poji‰tûnci, ktefií získali 25 let poji‰tûní a do dosaÏení zákonného dÛchodového vûku jim zb˘vají maximálnû tfii roky, mohou odejít pfiedãasnû do starobního dÛchodu. V tomto pfiípadû je v˘‰e 2

Pro nûkteré skupiny poji‰tûncÛ (osoby zamûstnané v dfiíve preferovan˘ch kategoriích, nûktefií horníci, úãastníci odboje) zachovává zákon ã. 155/1995 Sb. sníÏenou vûkovou hranici zavedenou v pfiedchozích právních úpravách. NejniÏ‰í sníÏená vûková hranice je 50 let.

Zlom-final

228

2.2.2006

13:06

Stránka 228


jejich dÛchodu trvale krácena. Pro nezamûstnané osoby existovala do konce roku 2003 (pro poÏivatele invalidního dÛchodu existuje aÏ do konce roku 2006) moÏnost odchodu do dÛchodu dva roky pfied dosaÏením zákonné vûkové hranice s doãasnû krácen˘m dÛchodem. V˘‰e doãasnû kráceného dÛchodu je sníÏena pouze do doby dosaÏení zákonného dÛchodového vûku. Nárok na pln˘ nebo ãásteãn˘ invalidní dÛchod mají podle zákona o dÛchodovém poji‰tûní invalidní poji‰tûnci pfii splnûní podmínky získání potfiebné doby poji‰tûní (1–5 let v závislosti na vûku poji‰tûnce), nebo pokud se stali invalidními následkem pracovního úrazu. Posuzování invalidity se váÏe na podmínku poklesu schopnosti v˘dûleãné ãinnosti v dÛsledku dlouhodobû nepfiíznivého zdravotního stavu. Zákon o dÛchodovém poji‰tûní z roku 1995 sjednotil podmínky pro vznik nároku na vdovsk˘ a vdoveck˘ dÛchod. Nárok na sirotãí dÛchod mÛÏe vzniknout pouze nezaopatfienému dítûti do 26 let. Zákon o dÛchodovém poji‰tûní byl nûkolikrát novelizován. K nejv˘znamnûj‰ím novelám z posledních let lze fiadit novely zákona o dÛchodovém poji‰tûní provedené zákony ã. 116/2001 a ã. 425/2003 Sb. První zmínûná novela nabyla úãinnosti dnem 1. ãervence 2001 a znamenala pfiedev‰ím vût‰í redukci dÛchodu pfii pfiedãasném odchodu do starobního dÛchodu a zv˘hodnûní odloÏeného odchodu do starobního dÛchodu. Druhá uvedená novela pfiinesla fiadu zásadních zmûn v dÛchodovém poji‰tûní s úãinností od 1. ledna 2004. Zmûny zahrnovaly mimo jiné dal‰í zvy‰ování vûkové hranice pro nárok na starobní dÛchod a zru‰ení doãasnû kráceného pfiedãasného starobního dÛchodu.

3. Poãet dÛchodcÛ a jejich struktura podle typu dÛchodu V roce 2004 pobíralo v âeské republice alespoÀ jeden typ dÛchodu 2,63 milionu osob, tedy ãtvrtina obyvatelstva. Podíl dÛchodcÛ v populaci se od roku 1989 zv˘‰il pouze o dva a pÛl procentního bodu, absolutnû vzrostl poãet dÛchodcÛ o 220 tisíc. V následujících letech lze podle projekce MPSV (Pojistnûmatematická… 2004) oãekávat vy‰‰í pfiírÛstky poãtu dÛchodcÛ, a to pfiedev‰ím v dÛsledku rychlej‰ího rÛstu poãtu osob s nárokem na starobní dÛchod.

3

Doba poji‰tûní zahrnuje období v˘dûleãné ãinnosti, která zakládají povinnou úãast na dÛchodovém poji‰tûní, doby dobrovolné úãasti na dÛchodovém poji‰tûní a náhradní doby poji‰tûní. Jako náhradní doba poji‰tûní se hodnotí doba studia na stfiední, vy‰‰í odborné a vysoké ‰kole (po roce 1995 prvních ‰est let studia po dosaÏení vûku 18 let), nezamûstnanosti (maximálnû 3 roky), v˘konu vojenské a civilní sluÏby, péãe o dítû do ãtyfi let vûku (18 let vûku u dlouhodobû zdravotnû postiÏeného dítûte), péãe o bezmocnou osobu, pobírání plného invalidního dÛchodu a nemocensk˘ch dávek a doba pfiípravy osob se zmûnûnou pracovní schopností pro pracovní uplatnûní. Podíl náhradních dob poji‰tûní na celkové dobû poji‰tûní ãiní podle anal˘zy VÚPSV u prÛmûrného poji‰tûnce 22 % (Holub 2004.)

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 229


229

Tabulka 1: Vyplácené dÛchody k 31. 12. 1989 a 2004 Druh dÛchodu

Poãet dÛchodcÛ MuÏi

1989 Îeny

Celkem

MuÏi

606 320

1 100 260

1 706 580

671 220 1 273 695 1 944 915

606 320

645 983

1 252 303

599 970

-

454 277

454 277

71 250

497 029

568 279

167 543

176 682

344 225

192 961

191 242

384 203

167 543

131 034

298 577

184 441

147 942

332 383

-

45 648

45 648

8 520

43 300

51 820

82 670

43 466

126 136

99 197

79 976

179 173

82 670

38 889

121 559

98 637

76 614

175 251

-

4 577

4 577

560

3 362

3 922

-

126 463

126 463

7 535

55 839

63 374

Sirotãí

13 913

51 605

65 518

24 773

29 247

54 020

Ostatní Úhrn

9 642 880 088

27 311 1 525 787

36 953 2 405 875

Starobní Z toho sólo soubûh vdoveckého /vdovského a starobního Invalidní (pln˘) Z toho sólo soubûh vdoveckého /vdovského a plného invalidního Invalidní ãásteãn˘ Z toho sólo soubûh vdoveckého/ vdovského a ãásteãného invalidního Vdovsk˘/vdoveck˘ – sólo

2004 Îeny

Celkem

776 666 1 376 636

995 686 1 629 999 2 625 685

Pramen: ÚDZ/âSSZ 1990 a 2005. Pozn. Sólo – dÛchody vyplácené samostatnû. Vdovecké dÛchody zavedeny aÏ zákonem z roku 1991. Ostatní dÛchody v roce 1989 zahrnují dÛchod za v˘sluhu let, dÛchod manÏelky, osobní dÛchod, sociální dÛchod a dávky poskytované podle dfiíve platn˘ch pfiedpisÛ. V roce 2004 kategorie „ostatní dÛchody“ neexistuje: osobní dÛchody byly zmûnûny v roce 1990 na ty dÛchody, které nahrazovaly; vyplácené dÛchody za v˘sluhu let, dÛchody manÏelky a sociální dÛchody jsou od 1. 1. 1996 povaÏovány za starobní nebo invalidní dÛchody. Dávky poskytované podle dfiíve platn˘ch pfiedpisÛ byly naposledy vyplaceny v roce 1995.

Nejpoãetnûj‰í skupinu dÛchodcÛ (74 % v‰ech dÛchodcÛ a 19 % obyvatelstva v roce 2004) pfiedstavují starobní dÛchodci. V této kategorii také pfiibylo od roku 1989 nejvíce dÛchodcÛ – témûfi 238 tisíc, z toho témûfi dvû tfietiny Ïen. Zv˘‰ení poãtu starobních dÛchodcÛ bylo zpÛsobeno pfiedev‰ím zmûnami ve vûkové struktufie obyvatelstva. Poãet osob v dÛchodovém vûku (za kter˘ zde zjednodu‰enû oznaãujeme vûkovou skupinu 55 a více let u Ïen a 60 a více let u mu-

Zlom-final

2.2.2006

230

13:06

Stránka 230


ÏÛ) vzrostl mezi roky 1989 a 2004 témûfi o 295 tisíc. V posledních letech je pfiírÛstek poãtu starobních dÛchodcÛ zpomalen postupn˘m zvy‰ováním dÛchodového vûku podle zákona o dÛchodovém poji‰tûní. Z grafu 1, kter˘ zachycuje intenzitu, s jakou lidé odcházejí do starobního dÛchodu podle jednotek vûku, je patrn˘ nejen posun smûrem k vy‰‰ímu vûku, ale také zmûna profilu kfiivky odchodu do dÛchodu. V roce 1989 odcházela vût‰ina muÏÛ a Ïen do starobního dÛchodu pfii dosaÏení standardního dÛchodového vûku, v souãasné dobû vyuÏívá urãitá ãást obyvatelstva moÏnosti odchodu do pfiedãasného starobního dÛchodu. Pfiedãasné odchody do dÛchodu byly velmi ãasté na poãátku 90. let (zejména v letech 1991–1993) a poté od roku 1998 v souvislosti se zhor‰ením situace na trhu práce aÏ do roku 2001, kdy byla pfiijata opatfiení, která sníÏila v˘‰i pfiedãasného starobního dÛchodu. V roce 2003 byl zaznamenán nejvy‰‰í poãet novû pfiiznan˘ch doãasnû krácen˘ch starobních dÛchodÛ (20 760), a to v dÛsledku zru‰ení moÏnosti vzniku nároku na tento dÛchod pro nezamûstnané osoby od 1. ledna 2004 (Pojistnûmatematická… 2004). Graf 1: Novû pfiiznané starobní dÛchody podle vûku (na 100 obyvatel) v letech 1989 a 2004

Pramen: vlastní v˘poãet na základû dat ÚDZ/âSSZ 1990 a 2005; âSÚ 1990 a 2005 Pozn. Rok 1989 – novû pfiiznané dÛchody podle okamÏiku zahájení trvalé v˘platy dÛchodu, rok 2004 – novû pfiiznané dÛchody podle data pfiiznání dÛchodu.

Invalidní dÛchodci tvofií druhou nejpoãetnûj‰í skupinu dÛchodcÛ. Pln˘ nebo ãásteãn˘ invalidní dÛchod pobíralo v roce 2004 21 % dÛchodcÛ (17 % v roce 1989), celkem 6 % obyvatelstva. Invalidita je ãastûj‰í u muÏÛ neÏ u Ïen: v roce 2004 pobíralo 6 % muÏÛ a 5 % Ïen pln˘ nebo ãásteãn˘ invalidní dÛchod. Mezi vyplácen˘mi invalidními dÛchody pfievaÏují plné invalidní dÛchody. Ty pfied-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 231


231

stavovaly 71 % v‰ech vyplácen˘ch invalidních dÛchodÛ v roce 1989 a 68 % v‰ech invalidních dÛchodÛ v roce 2004. Poãet dÛchodcÛ s pln˘m invalidním dÛchodem rostl mezi roky 1989–1995 a poté aÏ do roku 2001 klesal. Tento v˘voj souvisel s pfiijetím zákona o dÛchodovém poji‰tûní, kter˘ zpfiísnil posudková kritéria pro pfiiznávání invalidních dÛchodÛ (Bruthansová, âervenková, Koláfiová 2002). V posledních letech se v âeské republice projevil trend, kter˘ potvrzuje provázanost systému starobních a invalidních dÛchodÛ a situace na trhu práce. V˘‰e zmínûná opafiení, která finanãnû znev˘hodnila a omezila moÏnost pfiedãasného odchodu do starobního dÛchodu, se spolu s rostoucí nezamûstnaností projevila ve zv˘‰eném poãtu novû pfiiznan˘ch invalidních dÛchodÛ (Bruthansová, âervenková, Koláfiová 2002; Pojistnûmatematická… 2004). PozÛstalostní dÛchody, na které vzniká nárok pfii úmrtí manÏela nebo manÏelky, jsou nejãastûji vypláceny v kombinaci s pfiím˘m dÛchodem, tedy s dÛchodem starobním nebo invalidním. Vdoveck˘ dÛchod pobíralo v roce 2004 samostatnû jen 7,5 tisíce muÏÛ (0,3 % v‰ech dÛchodcÛ), poãet poÏivatelek vdovsk˘ch dÛchodÛ vyplácen˘ch samostatnû se oproti roku 1989 zmen‰il o více neÏ polovinu ze 126 na ménû neÏ 56 tisíc osob. Pokles poãtu sólo vyplácen˘ch vdovsk˘ch dÛchodÛ souvisí se zmûnami ve struktufie obyvatelstva podle rodinného stavu. Poãet ovdovûl˘ch Ïen se po roce 1989 sníÏil v dÛsledku zlep‰ování úmrtnostních pomûrÛ, které bylo v˘raznûj‰í u muÏÛ neÏ u Ïen (Pavlík, Kuãera 2002). Klesá také zastoupení sólo vyplácen˘ch vdovsk˘ch dÛchodÛ u star‰ích Ïen, protoÏe vût‰ina z nich má dnes jiÏ nárok na vlastní pfiím˘ dÛchod (Pojistnûmatematická… 2004). Pokles poãtu pfiíjemcÛ sirotãích dÛchodÛ ve sledovaném období je pfiedev‰ím v˘sledkem pÛsobení dvou faktorÛ: sníÏení úmrtnosti dospûlé populace a men‰ího poãtu dûtí (resp. osob ve vûkové skupinû do 26 let).

4. Vûková struktura dÛchodcÛ Díky vysoké mífie zamûstnanosti muÏÛ i Ïen v âeské republice splÀuje vût‰ina osob v dÛchodovém vûku podmínky nároku na nûkter˘ typ dÛchodu. V roce 2004 pobíralo alespoÀ jeden typ dÛchodu 89 % muÏÛ ve vûku nad 60 let a 91 % Ïen ve vûku nad 55 let (Graf 2). Pfiitom se nejedná jen o dÛchody starobní a pozÛstalostní, ãást poÏivatelÛ invalidních (zejména pln˘ch) dÛchodÛ zÛstává invalidními dÛchodci i po dosaÏení vûkové hranice pro odchod do starobního dÛchodu. Zastoupení poÏivatelÛ samostatnû vypláceného starobního dÛchodu ve vûku nad 60 let kleslo u muÏÛ z 88 % dÛchodcÛ v roce 1989 na 79 % v roce 2004. Tento v˘voj lze vysvûtlit skuteãností, Ïe ãást star‰ích muÏÛ pobírala v roce 2004 vedle pfiímého dÛchodu také dÛchod vdoveck˘, kter˘ v roce 1989 je‰tû nebyl vyplácen. Vdoveck˘ dÛchod pobíralo v dÛchodovém vûku v roce 2004 11 % dÛchodcÛ, zbyl˘ch 10 % bylo poÏivateli sólo vyplácen˘ch invalidních dÛchodÛ. U Ïen ve vûku 55 a více let se zv˘‰il podíl dÛchodkyÀ pobírajících

Zlom-final

2.2.2006

232

13:06

Stránka 232


samostatnû vyplácen˘ starobní dÛchod ze 48 % na 54 % a klesl podíl dÛchodkyÀ pobírajících dÛchod vdovsk˘ z 45 % na 40 %. 6 % dÛchodkyÀ v dÛchodovém vûku pobíralo ve sledovaném období samostatnû invalidní dÛchod. Graf 2: Vûková struktura dÛchodcÛ k 31. 12. 1989 a 2004 (vûk 15+)

Pramen: ÚDZ/âSSZ 1990 a 2005; âSÚ 1990 a 2005 Poznámky: Nezahrnuje sirotãí dÛchody. Sólo – dÛchody vyplácené samostatnû. Vdovské a vdovecké dÛchody zahrnují dÛchody vyplácené samostatnû i v soubûhu s pfiím˘m dÛchodem. Vdovecké dÛchody zavedeny aÏ zákonem z roku 1991. Ostatní dÛchody v roce 1989 zahrnují dÛchod za v˘sluhu let, dÛchod manÏelky, osobní dÛchod, sociální dÛchod a dávky poskytované podle dfiíve platn˘ch pfiedpisÛ. V roce 2004 kategorie „ostatní dÛchody“ neexistuje: osobní dÛchody byly zmûnûny v roce 1990 na ty dÛchody, které nahrazovaly; vyplácené dÛchody za v˘sluhu let, dÛchody manÏelky a sociální dÛchody jsou od 1. 1. 1996 povaÏovány za starobní nebo invalidní dÛchody. Dávky poskytované podle dfiíve platn˘ch pfiedpisÛ byly naposledy vyplaceny v roce 1995.

Nejvy‰‰í zastoupení (absolutnû i v procentech obyvatelstva) samostatnû vyplácen˘ch pln˘ch i ãásteãn˘ch invalidních dÛchodÛ je v pfieddÛchodovém vûku, tj. ve vûkové skupinû 55–59 u muÏÛ a 50–54 let u Ïen. PrÛmûrn˘ vûk dÛchodcÛ se samostatnû vyplácen˘m pln˘m invalidním dÛchodem byl podle údajÛ âSSZ v roce 2004 55 let u muÏÛ u 54 let u Ïen (v roce 1989 57 a 54 let). ProtoÏe vût‰ina ãásteãn˘ch invalidních dÛchodÛ zaniká pfii dosaÏení dÛchodového vûku a vzniku nároku na starobní dÛchod (Bruthansová, âervenková, Koláfiová 2002), je prÛmûrn˘ vûk dÛchodcÛ se samostatnû vyplácen˘m ãásteãn˘m invalidním dÛchodem niÏ‰í: v roce 2004 49 let u muÏÛ a 47 let u Ïen (v roce 1989 47 let a 45 let).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 233


233

Podíl ovdovûl˘ch osob, a tím také zastoupení osob pobírajících pozÛstalostní dÛchod, se zvy‰uje s rostoucím vûkem (Graf 2). V dÛchodovém vûku jsou v naprosté vût‰inû vdovské (84 % v roce 1989 a 92 % v roce 2004) a vdovecké (98 % v roce 2004) dÛchody vypláceny v kombinaci s dÛchodem pfiím˘m. Samostatnû vyplácen˘ vdovsk˘ dÛchod pobírají stále ãastûji pouze mlad‰í Ïeny, protoÏe (jak bylo uvedeno v˘‰e) star‰í Ïeny dnes jiÏ vût‰inou mají nárok na vlastní pfiím˘ dÛchod (Pojistnûmatematická… 2004). PrÛmûrn˘ vûk poÏivatelek vdovsk˘ch dÛchodÛ vyplácen˘ch samostatnû se podle údajÛ âSSZ sníÏil ve sledovaném období z 68 na 60 let. PrÛmûrn˘ vûk poÏivatelÛ samostatnû vypláceného vdoveckého dÛchodu ãinil v roce 2004 51 let.

5. V˘‰e dÛchodÛ a jejich diferenciace PrÛmûrná v˘‰e dÛchodu vypláceného k 31. prosinci 2004 byla 7 118 Kã. Nejvy‰‰í prÛmûrné dÛchody pobírali vdovci, kter˘m byl vyplácen vdoveck˘ dÛchod souãasnû s pfiím˘m dÛchodem (tabulka 2). Vzhledem k niÏ‰ím prÛmûrn˘m v˘dûlkÛm a krat‰í prÛmûrné dobû poji‰tûní (v dÛsledku niÏ‰ího vûku odchodu do dÛchodu) mají Ïeny v prÛmûru niÏ‰í pfiímé dÛchody neÏ muÏi. Pomûr samostatnû vypláceného starobního dÛchodu Ïen a muÏÛ dosahoval na konci roku 2004 81 %. 39 % starobních dÛchodkyÀ pobíralo v soubûhu s vlastním starobním dÛchodem také dÛchod vdovsk˘. V˘‰e tohoto kombinovaného dÛchodu byla v prÛmûru témûfi stejná jako v˘‰e samostatnû vypláceného starobního dÛchodu muÏÛ. K nejniÏ‰ím dÛchodÛm patfií ãásteãné invalidní dÛchody a samostatnû vyplácené pozÛstalostní dÛchody.

Zlom-final

2.2.2006

234

13:06

Stránka 234


Tabulka 2: Nominální a reálná v˘‰e prÛmûrn˘ch vyplácen˘ch dÛchodÛ k 31. 12. 2004 Druh dÛchodu

Starobní sólo celkem starobní sólo starobní pomûrn˘ sólo

V˘‰e dÛchodu v roce 2003 Nominální v˘‰e dÛchodu Realná v˘‰e dÛchodu (1989=100) MuÏi Îeny Celkem MuÏi Îeny Celkem 8 131 6 585 7 259 95,9 106,6 99,6 8 133 6 600 7 270 95,8 105,9 99,1 4 615 4 211 4 235 92,1 108,5 106,5

Invalidní pln˘ sólo Invalidní ãásteãn˘ sólo

7 628 4 579

6 415 3 975

7 088 4 315

97,0 98,6

120,2 122,8

105,0 102,8

Vdovsk˘ sólo Vdovsk˘ v soubûhu s pfiím˘m Vdovsk˘ v soubûhu se starobním Vdovsk˘ v soubûhu s pln˘m invalidním Vdovsk˘ v soubûhu s ãásteãn˘m invalidním

-

5 028 8 015 8 044

5 028 8 015 8 044

-

104,0 112,8 112,3

104,0 112,8 112,3

-

7 834

7 834

-

116,7

116,7

-

6 094

6 094

-

111,6

111,6

Vdoveck˘ sólo Vdoveck˘ v soubûhu s pfiím˘m Vdoveck˘ v soubûhu se starobním Vdoveck˘ v soubûhu s pln˘m invalidním Vdoveck˘ v soubûhu s ãásteãn˘m invalidním

3 862 9 049 9 076

-

3 862 9 049 9 076

-

-

-

9 024

-

9 024

-

-

-

5 895

-

5 895

-

-

-

Sirotãí

3 512

3 544

3 530

-

-

135,7

Úhrn vyplácen˘ch dÛchodÛ

7 613

6 816

7 118

95,2

112,4

105,1

Pozn. Starobní dÛchod je poãítán jako váÏen˘ prÛmûr starobních a starobních pomûrn˘ch (§ 26 z. 100/1988 Sb.) dÛchodÛ, vlastní v˘poãet. Sólo – dÛchod vyplácen˘ samostatnû. V soubûhu s pfiím˘m – pozÛstalostní dÛchod vyplácen˘ v kombinaci se starobním nebo invalidním dÛchodem. Vdovecké dÛchody zavedeny aÏ zákonem z roku 1991. Reálná hodnota dÛchodu je spoãtena na základû v˘voje indexu spotfiebitelsk˘ch cen domácností dÛchodcÛ.

Kupní síla prÛmûrného vypláceného dÛchodu vzrostla od konce roku 1989 do konce roku 2004 o 5,1 %. V dÛsledku rychlej‰í valorizace niÏ‰ích dÛchodÛ a zmûny v˘poãtové formule novû pfiiznávan˘ch dÛchodÛ se zv˘‰ila reálná hodnota dÛchodÛ Ïen a sirotãích dÛchodÛ (Hir‰l 2004; Pfiib, Vofií‰ek 2004). Naopak reálná hodnota samostatnû vyplácen˘ch invalidních a starobních dÛchodÛ muÏÛ nedosáhla ke konci roku 2004 úrovnû dÛchodÛ vyplácen˘ch k 31. prosinci 1989. V˘voj kupní síly prÛmûrného starobního dÛchodu (roãní prÛmûr) v jednotliv˘ch letech sledovaného období je patrn˘ z tabulky 3. Podle údajÛ MPSV pro-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 235


235

padla reálná hodnota starobních dÛchodÛ na poãátku 90. let v dÛsledku cenové liberalizace a úrovnû z roku 1989 dosáhla aÏ v roce 2003. RÛst prÛmûrné v˘‰e vyplácen˘ch starobních dÛchodÛ v období 1989–2003 také zaostával za v˘vojem prÛmûrné mzdy v národním hospodáfiství. V období 1989 aÏ 1993 pfiesahovala relace prÛmûrného starobního dÛchodu k prÛmûrné ãisté mzdû 60 %, v roce 2003 dosahovala pouze 55 %. Tabulka 3: V˘voj v˘‰e prÛmûrného starobního dÛchodu a jeho relace ke mzdû, 1989–2003 Rok

PrÛmûrn˘ starobní dÛchod

Reálná hodnota starobního dÛchodu 1989=100 %

1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

1 598 1 707 2 169 2 413 2 734 3 059 3 578 4 213 4 840 5 367 5 724 5 962 6 352 6 830 7 071

100,0 97,0 81,3 79,8 75,6 76,3 80,9 87,0 91,0 88,9 92,6 92,1 92,5 97,1 100,1

Pomûr prÛmûrného dÛchodu k prÛmûrné mzdû Hrubé (v %) âisté (v %)

50,4 50,9 55,2 52,0 47,0 44,4 43,8 43,5 45,3 45,9 45,2 44,2 43,4 43,5 42,2

63,8 63,5 67,3 67,7 60,1 57,2 56,6 56,0 58,3 59,0 58,2 57,1 56,1 56,5 55,1

Pramen: MPSV 2003 a 2004. Pozn. PrÛmûrn˘ starobní dÛchod je mûsíãní prÛmûr sólo vyplácen˘ch starobních dÛchodÛ v roce.

PrÛmûrná v˘‰e vyplácen˘ch starobních dÛchodÛ se li‰í podle roku jejich pfiiznání. Zavedením zmûn ve v˘poãtové formuli zákonem o dÛchodovém poji‰tûní vznikly v˘znamné rozdíly ve v˘‰i dÛchodÛ pfiiznan˘ch pfied a po 1. lednu 1996. Vytvofiily se tak dvû skupiny dÛchodcÛ oznaãované jako „starodÛchodci“ a „novodÛchodci“. S cílem odstranit tento problém byly dÛchody pfiiznané pfied 1. lednem 1996 valorizovány v˘hodnûji neÏ dÛchody novodÛchodcÛ. V roce 2003 ãinila prÛmûrná v˘‰e samostatnû vyplácen˘ch starobních dÛchodÛ pfiiznan˘ch pfied 1. lednem 1996 7 001 Kã a prÛmûrná v˘‰e dÛchodÛ pfiiznan˘ch pozdûji 7 184 Kã (Pojistnûmatematická… 2004).

Zlom-final

236

2.2.2006

13:06

Stránka 236


Graf 3: âisté náhradové míry v ãlensk˘ch zemích OECD podle v˘‰e v˘dûlkÛ

Pramen: OECD 2005. Poznámka: âistá náhradová míra je pomûr ãisté v˘‰e novû pfiiznaného dÛchodu a pfiedchozích ãist˘ch v˘dûlkÛ. Zahrnuje pouze dÛchodové systémy s povinnou úãastí.

V dÛsledku existence základní v˘mûry dÛchodu a redukce vy‰‰ích v˘dûlkÛ pfii v˘poãtu dÛchodu je v˘‰e novû pfiiznaného dÛchodu jen v omezené mífie závislá na v˘‰i pfiedchozích v˘dûlkÛ. Relace novû pfiiznaného dÛchodu k v˘dûlkÛm dosahovan˘m pfied odchodem do dÛchodu (tzv. náhradová míra) proto prudce klesá s rostoucím v˘dûlkem (Graf 3). Podle studie OECD (Pensions… 2005) se âeská republika fiadí ke skupinû zemí, které ve svém povinném dÛchodovém systému uplatÀují princip solidarity v nejvy‰‰í mífie. Do této skupiny ãlensk˘ch zemí OECD patfií kromû âeské republiky je‰tû Irsko a Nov˘ Zéland, kde je v˘‰e základního dÛchodu jednotná pro v‰echny osoby s nárokem na dÛchod, a dále Austrálie, Kanada, Dánsko a Spojené království. V Dánsku a anglosask˘ch zemích má v‰ak vût‰ina dÛchodcÛ kromû dÛchodov˘ch pfiíjmÛ z povinného systému je‰tû dal‰í dÛchodové pfiíjmy z jin˘ch pilífiÛ dÛchodového poji‰tûní (dobrovolné zamûstnanecké poji‰tûní, penzijní pfiipoji‰tûní), které zvy‰ují náhradové míry zejména u osob se stfiedními a vysok˘mi pfieddÛchodov˘mi pfiíjmy. V âeské republice je pro vût‰inu dÛchodcÛ dÛchod ze státního systému dÛchodového poji‰tûní jedin˘m zdrojem pfiíjmu (Hir‰l 2004; Pensions… 2005). S vysokou mírou solidarity souvisí dal‰í charakteristick˘ rys ãeského dÛchodového systému: nivelizace vyplácen˘ch dÛchodÛ. Diferenciace dÛchodÛ mûfiená variaãním koeficientem se sníÏila mezi roky 1989 a 2004 u dÛchodÛ vyplácen˘ch celkem (bez sirotãích) z 33 % na 17 %, u starobních dÛchodÛ z 30 % na

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 237


237

17 %. Ke zmen‰ení diferenciace dÛchodÛ do‰lo v poãáteãních letech transformace v dÛsledku rychlej‰í valorizace niÏ‰ích dÛchodÛ. V posledních letech diferenciace dÛchodÛ mírnû roste. DÛchody jsou v‰ak stále silnû koncentrovány okolo prÛmûru (Hir‰l 2004).

6. Závûr (perspektivy dÛchodové politiky v âR) Poãet dÛchodcÛ v âeské republice vzrostl v období 1989–2004 pouze o necel˘ch 8 %. V následujících dekádách lze oãekávat vy‰‰í pfiírÛstky poãtu dÛchodcÛ v souvislosti se zrychlením procesu demografického stárnutí ãeské populace. Tento v˘voj si vyÏádá podstatné zmûny v dÛchodovém systému. Systémová dÛchodová reforma zásadním zpÛsobem ovlivní dal‰í v˘voj poãtu a struktury dÛchodcÛ i v˘‰e jejich dÛchodov˘ch pfiíjmÛ. V roce 2004 vyústila diskuze o dÛchodové reformû v ustavení tzv. „T˘mu expertÛ“, kter˘ se dÛchodovou reformou zab˘vá. Prostfiednictvím zástupcÛ v T˘mu expertÛ pfiedloÏily politické strany své návrhy dÛchodové reformy. Se systémem vícezdrojového financovaní dÛchodÛ poãítají varianty KDU-âSL a US-DEU, které za rÛzn˘ch podmínek umoÏÀují poji‰tûncÛm vyvázat se ãásteãnû ze státního (reformovaného) prÛbûÏnû financovaného pilífie a odvádût pfiíspûvky do pilífie fondového. Varianta âSSD je zaloÏena na transformaci souãasného systému na systém individuálních pomysln˘ch úãtÛ (tzv. NDC systém), KSâM navrhuje zachovat souãasn˘ systém a provést nûkteré parametrické úpravy. Koneãnû varianta ODS poãítá s rovn˘m dÛchodem ve v˘‰i 20 % prÛmûrné mzdy. Tyto varianty propoãítala pracovní skupina pro pfiípravu podkladÛ k dÛchodové reformû (tzv. V˘konn˘ t˘m). Podle v˘sledkÛ anal˘z V˘konného t˘mu (2005) by souãasn˘ systém bez dal‰í reformy zaji‰Èoval dÛchody na úrovni 38 % hrubé mzdy pfii v˘razném rÛstu reálné hodnoty prÛmûrného dÛchodu a vykazoval by mírné pfiebytky do zaãátku 20. let 21. století. Tyto pfiebytky v‰ak nemohou staãit k pokrytí budoucích vysok˘ch deficitÛ zpÛsoben˘ch rychl˘m rÛstem v˘dajÛ po roce 2020. Potvrdilo se tak, Ïe k zaji‰tûní dlouhodobé finanãní udrÏitelnosti systému je jiÏ nyní potfieba rozhodnout o jeho dal‰í reformû. V˘konn˘ t˘m rovnûÏ zvefiejnil v˘sledky propoãtÛ variant politick˘ch stran. Je v‰ak zfiejmé, Ïe varianty zadané jednotliv˘mi politick˘mi stranami se podstatnû li‰í v základních principech, na kter˘ch jsou zaloÏeny: zpÛsobu financování systému, mífie vnitrogeneraãní a mezigeneraãní solidarity, váhy individuální zodpovûdnosti za zaji‰tûní pfiíjmÛ ve stáfií. Z tohoto dÛvodu jsou také v˘sledky jednotliv˘ch variant do jisté míry obtíÏnû srovnatelné a Ïádnou z nich nelze automaticky povaÏovat za nejlep‰í. Hlavní v˘zvou ãeské dÛchodové politiky proto zÛstává nalézt co nej‰ir‰í politickou shodu na koncepci dÛchodové reformy. Tohoto konsenzu, kter˘ je pro úspû‰nost reformy nezbytn˘, se prozatím nepodafiilo dosáhnout.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 238

238

Pracovní trh v dÛchodovém a pfieddÛchodovém vûku

Literatura a zdroje dat Bruthansová, D., A. âervenková, M. Koláfiová. 2002. V˘voj invalidity v âeské republice a ve vybran˘ch zemích EU. Praha: VÚPSV. Ha‰ková, D. 1994. „Preferované pracovní kategorie.“ Národní poji‰tûní 5: 31–33. Hir‰l, M. a kol. 1997. Sociálnû ekonomické postavení dÛchodcÛ v âeské republice (jeho zmûny po roce 1989 a perspektivy). Praha: Nadace pro v˘zkum sociální transformace. Hir‰l, M. 2004. Zmûny v Ïivotních podmínkách dÛchodcÛ v âeské republice po roce 1989. Dostupné na http://www.reformaduchodu.cz/prilohy/cast_1_a_3/zmeny_po_1989.doc Hlavní zmûny v dÛchodovém poji‰tûní. Praha: MPSV (verze k 15. 6. 2005). http://www.mpsv.cz/clanek.php?lg=1&id=621 Holub, M. 2004. Anal˘za nepfiíspûvkov˘ch dob v âR a doporuãení pro jejich sledování a evidenci. Praha: VÚPSV. Indexy spotfiebitelsk˘ch cen (Ïivotních nákladÛ), základní ãlenûní, leden 2004, prosinec 2000. 2000 a 2004. Praha: âSÚ. Klimentová, J. 2002. „Pfiíjmy a v˘daje osob v dÛchodovém vûku.“ In: Komplexní anal˘za sociálnû ekonomick˘ch podmínek Ïivota ve stáfií. Praha: Socioklub. Návrh hlavních principÛ pokraãování reformy dÛchodového systému. 2003. Praha: MPSV. Dostupné na http://www.mpsv.cz/files/clanky/663/navrh_rds.pdf Pavlík, Z., M. Kuãera (eds.). 2002. Populaãní v˘voj âeské republiky 1990–2002. Praha: Katedra demografie a geodemografie PfiF UK. Pensions at a Glance. Public Policies across OECD Countries. 2005. PafiíÏ: OECD Pohyb obyvatelstva v âeské (socialistické) republice v roce 1989; za rok 2003. 1990 a 2004 Praha: âSÚ. Pojistnûmatematická zpráva o sociálním poji‰tûní 2004. 2004 Praha: MPSV. Pfiib, J., V. Vofií‰ek. 2004. DÛchodové pfiedpisy s komentáfiem, 3. aktualizované vydání. Praha: ANAG. Statistická roãenka z oblasti dÛchodového zabezpeãení 1989–2003. 1990–2000. Praha: Úfiad dÛchodového zabezpeãení/âeská správa sociálního zabezpeãení. Vofií‰ek, V. 1992. „Zákon o zmûnách v sociálním zabezpeãení.“ Právo a zákonnost 1: 25–28. V˘konn˘ t˘m. 2005. Závûreãná zpráva. http://www.reformaduchodu.cz/prilohy/zaverecna-zprava.pdf Zákon ã. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpeãení.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 239

Dana Hamplová, ·tûpánka Pollnerová

239

PRACOVNÍ TRH V DÒCHODOVÉM A P¤EDDÒCHODOVÉM VùKU Dana Hamplová, ·tûpánka Pollnerová 1. Úvod Souãástí problematiky Ïivotního cyklu je i sociální integrace star‰ích lidí, do níÏ patfií rovnûÏ otázka pracovních pfiíleÏitostí lidí v dÛchodovém a pfieddÛchodovém vûku. V pfiedchozím pfiíspûvku se ·tûpánka Pollnerová zab˘vala dÛchodovou reformou v âeské republice po roce 1989, tento text se vûnuje otázkám, kdy lidé v âeské republice reálnû opou‰tûjí pracovní trh, které skupiny star‰ích lidí jsou z nûj vytlaãovány nejdfiíve a kdo naopak zÛstává v zamûstnání i po dosaÏení dÛchodového vûku. V anal˘zách se zamûfiujeme na roky 1997–2002. ·ance star‰ích lidí, Ïe si udrÏí práci, úzce souvisí s typem dÛchodového systému v dané zemi i formou pracovního trhu. âeská republika mÛÏe b˘t v tomto ohledu zafiazena mezi zemû s tzv. sociálnû exkluzívním reÏimem (více viz Hofäcker, Pollnerová 2005), kter˘ je charakterizován nepruÏn˘m pracovním trhem, neprostupn˘mi hranicemi mezi povoláními, nepfiíli‰ rozvinutou aktivní politikou zamûstnanosti a relativnû ‰tûdr˘m postojem k pfiedãasn˘m dÛchodÛm. Dá se tedy oãekávat, Ïe tzv. exkluzivní typ pracovního trhu spolu s restrukturalizací ekonomiky po roce 1989 ovlivnil postavení star‰ích lidí na pracovním trhu dvûma zpÛsoby. 1. I kdyÏ v âeské republice rostl v prÛbûhu 90. let dÛchodov˘ vûk, zvy‰ující se tlak na pracovním trhu nutil muÏe a Ïeny z mlad‰ích kohort vyuÏívat moÏnosti pfiedãasn˘ch dÛchodÛ a odcházet do dÛchodÛ dfiíve, zvlá‰tû v období ekonomické recese v letech 1997–2002. 2. ·ance i podnûty zÛstat na pracovním trhu v tomto období úzce souvisely s lidsk˘m kapitálem (resp. vzdûláním), protoÏe vysoce kvalifikovaní lidé mûli nejen vût‰í ‰ance udrÏet si zamûstnání, ale vysoká míra pfierozdûlování ãinila odchod do dÛchodu zvlá‰È nev˘hodn˘ pro vy‰‰í sociální skupiny. RovnûÏ se dá pfiedpokládat, Ïe rozdíly mezi vzdûlanostními skupinami se zvy‰ovaly, a to zvlá‰tû v obdobích rostoucích hospodáfisk˘ch potíÏí a recese (1997–2002), coÏ zároveÀ zv˘razÀovalo sociální rozdíly mezi rÛzn˘mi skupinami star‰ích lidí. V následujícím textu se pracuje s daty z pravidelného V˘zkumu pracovních sil âeského statistického úfiadu, které se provádûjí ãtvrtletnû od roku 1995 a reprezentují ãeskou populaci od 15 let. Pfii anal˘zách zpracováváme data z let 1995–2002.

Zlom-final

240

2.2.2006

13:06

Stránka 240


Ekonomick˘ status respondentÛ se zaznamenával dvûma zpÛsoby: hlavní ekonomick˘ status a ekonomick˘ status v t˘dnu v˘zkumu (t˘denní status). Následující anal˘zy jsou zaloÏeny na t˘denním statusu, neboÈ odchod do dÛchodu zaznamenan˘ u „hlavního statusu“ nutnû neodráÏí opu‰tûní pracovního trhu (mÛÏe se jednat o pracující dÛchodce). K anal˘zám nemÛÏeme pouÏít typ zamûstnání nebo sociální tfiídu, protoÏe nemáme k dispozici Ïádné informace o pfiedchozím zamûstnání u tûch, ktefií jiÏ nepracují. Hlavní vysvûtlující promûnnou je proto vzdûlání, o nûmÏ se lze domnívat, Ïe je dobr˘m ukazatelem pozice na pracovním trhu a pfiíjmu (Chase 1998). Vzhledem k tomu, Ïe nezamûstnanost je v pfieddÛchodovém vûku velmi nízká díky moÏnosti pfiedãasn˘ch nebo invalidních dÛchodÛ, rozli‰ujeme pouze dva základní statusy: pracuje/nepracuje. Odchody z pracovního trhu odhadujeme za pomoci „syntetick˘ch kohort“, definovan˘ch jako lidé ve vûku X v roce Y a v‰ichni ve vûku X+1, X+2, X+3 …v letech Y+1, Y+2, Y+3… Napfi. „kohorta 1938“ se tak skládá ze v‰ech, ktefií dosáhli vûku 57 let v roce 1995, vûku 58 let v roce 1996, ve vûku 59 let v roce 1997 a tak dále.

2. Ekonomick˘ status muÏÛ v pfieddÛchodovém a dÛchodovém vûku MuÏi mohli odcházet do pfiedãasného dÛchodu nejdfiíve v 57 letech, coÏ se povaÏuje za poãátek moÏného „rizika“. Zajímalo nás, zda se v tendencích opou‰tût pracovní trh projevuje nûjaká kohortní zmûna. ·ance skonãit s ekonomickou aktivitou/zÛstat v práci se odhadovaly pomocí 6 logitov˘ch modelÛ (viz Tabulky 1 a 2)1 a potvrdilo se, Ïe muÏi z mlad‰ích kohort odcházejí z pracovního trhu dfiíve. Tento trend se v‰ak zmírnil v roce 2002, kdy se zpfiísnily podmínky pro pfiiznání pfiedãasného dÛchodu.

1

MuÏi z mlad‰ích kohort jsou tzv. cenzorováni zprava a logitové modely nemohou pracovat s prázdn˘mi poli, a tak nebylo moÏné odhadnout jeden celkov˘ model.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 241


241

Tabulka 1: Odhadované parametry logitov˘ch modelÛ (závislá promûnná: ekonomick˘ status). Parameter Model 1

Vûk 57

Model 2

Vûk 58

Model 3

Vûk 59

Model 4

Vûk 60

Model 5

Vûk 61

Model 6

Vûk 62

Status Status*Kohorta (1942) Status Status*Kohorta (1939) Status Status*Kohorta (1938) Status*Kohorta (1940) Status*Kohorta (1941) Status Status*Kohorta (1938) Status*Kohorta (1941) Status Status*Kohorta (1938) Status*Kohorta (1939) Status*Kohorta (1940) Status

Koef.

Z-skór

Chi-kvadrát

1.268 ** 0.196 ** 0.812 ** 0.247 ** 0.318 ** 0.405 ** 0.265 ** -0.313 ** -0.386 ** 0.224 ** -0.327 ** -1.144 ** 0.205 * -0.178 -0.199 ** -1.518 **

50.30 3.09 35.37 4.90 14.20 5.60 4.91 -4.92 -15.44 3.40 -5.22 -35.61 2.17 -1.89 -2.29 -35.71

0.490 0.662 0.328

0.790

saturovan˘

0.176

Zdroj: V˘bûrové ‰etfiení pracovních sil, pouze muÏi Kontrast simple pro status (srovn. Kategorie pracuje), contrast repeated pro kohortu.

Tabulka 2: Podíl pracujících muÏÛ zaloÏen˘ na oãekávan˘ch ãetnostech z logitov˘ch modelÛ 1938 1939 1940 1941 1942 1943

57 78.60 78.60 78.60 78.60 78.60 75.12

58 72.65 72.65 67.47 67.47 67.47 67.47

59 67.61 58.19 58.19 51.64 51.64 59.36**

60 43.24 37.85 37.85 37.85 45.77**

61 24.43 20.85 23.95 27.77**

62 17.98 17.98 17.98**

63 17.97 17.97

Zdroj: V˘bûrové ‰etfiení pracovních sil, pouze muÏi. Kontrast simple pro status (srovn. Kategorie pracuje), contrast repeated pro kohortu. ** Rok 2002

Dále jsme oãekávaly, Ïe ‰ance zÛstat na pracovním trhu souvisejí se vzdûláním jedince a Ïe vliv vzdûlání se bude zvy‰ovat v dobách, kdy roste tlak na pracovním trhu, tedy v období ekonomické recese po roce 1997. Tato hypotéza se ovûfiovala pomocí logistick˘ch regresních modelÛ (Tabulka 3). Rok 2002 se vynechal kvÛli legislativním zmûnám a vzorek se omezil na muÏe ve vûku 55–70 let. V‰echny modely obsahovaly informace o vûku, vzdûlání a období (1995–1997 versus 1998–2001).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 242

242


Tabulka 3: Ekonomick˘ status v t˘dnu sbûru dat (pracující versus ostatní). Logistická regrese

Konstanta Vûk Vûk*Vûk Vûk*Vûk*Vûk Období 1995–1997 Období 1998–2001 (srovn.) Základní vzdûlání Vyuãen (srovn.)a Stfiední Vy‰‰í Vûk*Základní Vûk*Stfiední Vûk*Vy‰‰í Období 1995–1997*Základní Období 1995–1997*Stfiední Období 1995–1997*Vy‰‰í Vûk*Období 1995–1997 Vûk*Období 1995–1997*Základní Vûk*Období 1995–1997*Stfiední Log-likelihood nul. modelu Log-likelihood odhad. modelu BIC N

Model 1 Model 2 Model 3 Koef. C/E Koef. C/E Koef. K/E -237.630 ** -10.43 -237.559 ** -10.42 -238.442 ** -10.45 13.085 ** 11.84 13.082 ** 11.84 13.128 ** 11.87 -0.232 ** -13.00 -0.232 ** -13.00 -0.232 ** -13.03 0.001 ** 13.87 0.001 ** 13.87 0.001 ** 13.90 0.230 ** 11.87 0.232 ** 13.35 -0.063 -0.24 -1.069 **

-3.52

-1.070 **

-3.52

-1.266 **

-3.03

-0.695 ** 0.490 0.009 0.023 ** 0.016 ** 0.090 * -0.092 ** 0.008 0.005 -0.007 -0.002

-2.79 1.43 1.75 5.58 2.91 2.22 -2.84 0.18 1.13 -0.73 -0.32

-0.695 ** 0.490 0.009 0.023 ** 0.016 ** 0.089 ** -0.094 **

-2.79 1.43 1.76 5.59 2.92 2.23 -2.99

-0.762 * 0.480 0.012 0.024 ** 0.016 ** 0.523 0.056

-2.38 1.40 1.74 4.57 2.95 0.89 0.12

-99835.40 -70469.58 -58576.65 150438

-99835.40 -70469.60 -58588.54 1504380

-99835.40 -70468.86 -58554.26 150438

Zdroj: V˘bûrové ‰etfiení pracovních sil, muÏi ve vûku 55–70. a – vyuãení s maturitou a bez maturity.

Hypotéza, Ïe ‰ance zÛstat na pracovním trhu souvisejí se vzdûláním, se potvrdila. âím niÏ‰í vzdûlání muÏ mûl, tím vy‰‰í byla pravdûpodobnost, Ïe nebude mít v dÛchodovém a pfieddÛchodovém vûku práci. Vliv vzdûlání se ale mûnil s rostoucím vûkem, rozdíly mezi vzdûlanostními skupinami se postupnû zvy‰ovaly a vrcholily kolem dÛchodového vûku nebo tûsnû pfied ním. Jakmile v‰ak muÏi dosáhli dÛchodového vûku, zaãínají se vzdûlanostní rozdíly postupnû sniÏovat. RovnûÏ se potvrdilo, Ïe ekonomická recese po roce 1997 zasáhla muÏe s rÛzn˘m vzdûláním nestejnou mûrou. V‰echny vzdûlanostní skupiny sice zaznamenaly v letech 1998–2001 pokles zamûstnanosti, intenzita poklesu ale byla rÛzná (viz Obr. 1). MuÏi s základním vzdûláním zaznamenali nejvy‰‰í pokles a dûlo se tak pfieváÏnû v pfieddÛchodovém vûku. U vyuãen˘ch muÏÛ fungoval podobn˘

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 243


243

vzorec, aãkoli s men‰í intenzitou. PfiestoÏe i muÏi s vysoko‰kolsk˘m vzdûláním ãelili po roce 1997 ve srovnání s obdobím 1995–1997 vy‰‰ímu riziku, Ïe nebudou mít zamûstnání, docházelo k tomu hlavnû po dosaÏení standardního dÛchodového vûku. Ekonomická recese tedy nezasáhla standardní pracovní dráhu vysoko‰kolákÛ, ale sníÏila jejich ‰ance na to, Ïe budou „pfiesluhovat“. U muÏÛ se stfiedo‰kolsk˘m vzdûláním byly rozdíly mezi obdobím do roku 1997 a po roce 1997 nejmen‰í. Graf 1: Rozdíl v pravdûpodobnosti, Ïe muÏ bude pracovat podle vûku a vzdûlání (období 1995–1997 v. období 1998–2000) Zdroj: V˘bûrové ‰etfiení pracovních sil

3. Ekonomick˘ status Ïen v pfieddÛchodovém a dÛchodovém vûku Analyzovat zamûstnanost Ïen v pfieddÛchodovém vûku je sloÏitûj‰í, protoÏe vûk, v nûmÏ vzniká nárok na dÛchod, závisí na poãtu vychovan˘ch dûtí. Informace o jejich poãtu dûtí nebyla v datech obsaÏena. Anal˘zy proto zaãínají ve vûku 53 let, coÏ je nejniÏ‰í teoretická hranice pro odchod do dÛchodu, i kdyÏ je tfieba vzít v úvahu, Ïe ne kaÏdé Ïenû nárok na dÛchod v tomto vûku vznikl. V˘sledky by proto mûly b˘t interpretovány jen jako pfiibliÏn˘ ukazatel základních trendÛ. Rozdíly mezi kohortami se opût ovûfiovaly pomocí logitov˘ch modelÛ a stejnû jako u muÏÛ jsme odhadly soubor modelÛ pro rÛzn˘ vûk. V˘sledky byly obecnû podobné v˘sledkÛm u muÏÛ. Îeny z mlad‰ích kohort odcházely z pracovního trhu dfiíve, i kdyÏ se zvy‰oval dÛchodov˘ vûk, a tento trend byl zvrácen v roce 2002, kdy byly zavedeny pfiísnûj‰í podmínky pro pfiiznání pfiedãasného dÛchodu (viz Tabulky 4 a 5).

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 244

244


Tabulka 4: Odhadované parametry logitov˘ch modelÛ (závislá promûnná: ekonomick˘ status) Parametr Model 1

Vûk 53

Model 2

Vûk 54

Model 3

Vûk 55

Model 4

Vûk 56

Model 5

Vûk 57

Model 6

Vûk 58

Koef.

Status Status*Kohorta (2) Status Status*Kohorta (2) Status Status*Kohorta (1) Status*Kohorta (5) Status Status*Kohorta (1) Status*Kohorta (3) Status*Kohorta (4) Status Status*Kohorta (2) Status*Kohorta (3) Status Status*Kohorta (1)

1.099 ** 0.187 ** 0.603 ** 0.253 ** -0.002 0.193 ** -0.268 ** -0.593 ** 0.196 ** -0.169 ** -0.189 ** -1.125 ** 0.178 * -0.440 ** -1.363 ** 0.210 **

Z-skór

Chi-kvadrát

52.27 4.02 31.52 6.08 -0.08 3.68 -5.51 -27.26 3.26 -2.81 -2.83 -40.83 2.55 -5.70 -40.24 2.98

0.342 0.211 0.568

0.986

0.156

0.736

Zdroj: V˘bûrové ‰etfiení pracovních sil, pouze Ïeny. Kontrast simple pro status (srovn. Kategorie pracuje), contrast repeated pro kohortu.

Tabulka 5: Podíl pracujících Ïen zaloÏen˘ na oãekávan˘ch ãetnostech z logitov˘ch modelÛ 1942 1943 1944 1945 1946 1947

53 77.26 77.26 73.82 73.82 73.82 73.82

54 68.38 68.38 62.68 62.68 62.68 62.68

55 52.86 48.04 48.04 48.04 48.04 54.72**

56 36.80 32.37 32.37 36.17 40.63**

57 24.12 24.12 21.02 29.25**

58 22.75 19.26 19.26**

59 16.76 16.76**

Zdroj: V˘bûrové ‰etfiení pracovních sil, pouze Ïeny. Kontrast simple pro status (srovn. Kategorie pracuje), contrast repeated pro kohortu. ** Rok 2002

Vliv vzdûlání na zamûstnanost Ïen v dÛchodovém a pfieddÛchodovém vûku se opût ovûfioval pomocí logistick˘ch regresí podobnû jako v pfiípadû muÏÛ (Tabulka 6). Rok 2002 se vynechal kvÛli zmûnû legislativy a anal˘zy se omezovaly na Ïeny ve vûku 53–62 let. Jako vysvûtlující promûnná se pouÏily dummy pro období 1995–1997 versus 1998–2001, vûk a vzdûlání. Opût platilo, Ïe se pravdû-

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 245


245

podobnost, Ïe Ïena pracuje, sniÏovala s vûkem a úãinek vûku byl nelineární. Podle pfiedpokladu se ukázalo, Ïe v období ekonomické recese 1998–2001 mûly Ïeny v dÛchodovém a pfieddÛchodovém vûku niÏ‰í ‰ance na to mít práci. Tabulka 6: Ekonomick˘ status v t˘dnu sbûru dat (pracující versus ostatní). Logistická regrese

Konstanta Vûk Vûk*Vûk Období 1995–1997 Období 1998–2001 (srovn.) Základní vzdûlání Vyuãen (srovn.) * Stfiední Vy‰‰í Vûk*Stfiední Vûk*Vy‰‰í Období 1995–1997*Základní Období 1995–1997*Stfiední Období 1995–1997*Vy‰‰í Vûk*Období 1995–1997 Log-likelihood odhad. modelu BIC N

Model 1 Model 2 Coef. C/E Coef C/E 155.334 45.39 155.254 45.37 -5.122 -42.69 -5.119 -42.68 0.042 39.68 0.042 39.67 0.272 10.61 0.249 13.44

Model 3 Coef. C/E 155.237 45.37 -5.116 -42.64 0.042 39.58 0.010 0.03

-0.554

-22.30

-0.576

-31.20

-0.575

-31.18

3.017 5.338 -0.040 -0.062 -0.047 -0.149 -0.188

8.96 7.77 -6.68 -5.20 -1.28 -4.10 -2.88

3.014 5.334 -0.040 -0.062

8.96 7.76 -6.70 -5.21

2.995 5.313 -0.039 -0.062

8.87 7.72 -6.62 -5.17

-0.127 -0.166

-3.98 -2.63

-0.129 -0.171 0.004

-4.04 -2.70 0.77

-59429.3 -34798.3 118934

-59430.1 -34808.4 118934

-59429.8 -34797.3 118934

Zdroj: V˘bûrové ‰etfiení pracovních sil, Ïeny ve vûku 53–62. * – vyuãení s maturitou a bez maturity.

Pozitivní vliv vzdûlání na moÏnost pracovat se potvrdil i u Ïen: ãím niÏ‰í vzdûlání Ïena mûla, tím dfiíve opou‰tûla pracovní trh. Rozdíly mezi stfiedním a niÏ‰ím vzdûláním vrcholily ve vûku 55 let, zatímco rozdíly mezi vysoko‰kolsk˘m a niÏ‰ím vzdûláním vrcholily ve vûku 56 let. Potvrdilo se rovnûÏ, Ïe hospodáfiská recese (v letech 1997–2001) vytlaãovala Ïeny z pracovního trhu nestejnomûrnû a Ïe se v tomto období zv˘‰ily vzdûlanostní rozdíly (viz Obr. 2). Nestejné ‰ance rozdíln˘ch vzdûlanostních skupin byly patrné pfiedev‰ím v pfieddÛchodovém vûku, vrcholily ve vûku 55–56 let a poté zaãínaly klesat.

Zlom-final

2.2.2006

246

13:06

Stránka 246


Graf 2: Rozdíl v pravdûpodobnosti, Ïe Ïena bude pracovat podle vûku a vzdûlání (období 1995–1997 v. období 1998–2000) Zdroj: V˘bûrové ‰etfiení pracovních sil

Závûr Tento pfiíspûvek se zab˘val odchodem z pracovního trhu v dÛchodovém a pfieddÛchodovém vûku v âeské republice a zamûfiil se na období hospodáfiské liberalizace v devadesát˘ch letech. Potvrdilo se, Ïe rostoucí tlak na pracovním trhu v období hospodáfiské recese donutil muÏe a Ïeny opustit pracovní trh dfiíve, i kdyÏ se postupnû zvy‰oval standardní dÛchodov˘ vûk, neboÈ star‰í zamûstnanci mají v âechách jen malé ‰ance na rekvalifikaci nebo zmûnu práce. Lidé v dÛchodovém a pfieddÛchodovém vûku vyuÏívali moÏnosti fiádného a pfiedãasného dÛchodu jako alternativu k nezamûstnanosti. Ukázalo se rovnûÏ, Ïe z pracovního trhu byli dfiíve a s vy‰‰í mûrou vytlaãováni lidé s niÏ‰ím vzdûláním a Ïe se rozdíly mezi vzdûlanostními skupinami zv˘‰ily v období ekonomické recese.

Literatura: Hofäcker, D., ·. Pollnerová. 2005. Late careers and career exits. An international comparisons of trends and institutional background patterns. Globalife Working Paper 70. Bamberg: University of Bamberg. Chase, R. S. 1998. „Markets for Communist Human Capital: Returns to Education and Experience in the Czech Republic and Slovakia.“ Industrial and Labor Relations Review 51: 401–423.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 247

Markéta Pechholdová, Gabriela ·amanová

247

ÚMRTNOST SENIORÒ V âESKÉ REPUBLICE: TRENDY A PERSPEKTIVY Markéta Pechholdová, Gabriela ·amanová 1. Úvod Devadesátá léta minulého století byla z demografického pohledu mezníkem pro reprodukãní procesy. Vedle pfiíznivého v˘voje intenzity úmrtnosti, kter˘ obecnû podporuje populaãní rÛst, do‰lo k v˘raznému poklesu úrovnû porodnosti, kter˘ naopak pÛsobí proti poãetnímu rÛstu obyvatelstva. V na‰ich podmínkách nízká úroveÀ úmrtnosti nestaãí kompenzovat souãasnou nízkou hladinu porodnosti, coÏ se projevuje poklesem celkového poãtu obyvatelstva. Vedle úbytku obyvatelstva dochází následkem pÛsobení jiÏ zmínûn˘ch vlivÛ také ke zmûnám ve vûkové struktufie ãeské populace, konkrétnû k tzv. stárnutí populace (graf 1). Graf 1: Vûková struktura populace âeské republiky v roce 1950 a 2003 Zdroj dat: âesk˘ statistick˘ úfiad

Vysok˘ podíl zastoupení star‰ích osob v populaci âeské republiky má také své historické konotace. Bûhem druhé svûtové války do‰lo na území protektorátu âechy a Morava k v˘raznému nárÛstu porodnosti, kdy úroveÀ úhrnné plodnosti dosáhla v roce 1944 hodnoty 2,8 dítûte na Ïenu. Nynûj‰í posun silnû zastoupen˘ch váleãn˘ch roãníkÛ do postproduktivního vûku v kombinaci s oãekávan˘m poklesem intenzity úmrtnosti v˘znamnû urychlí stárnutí ãeské populace. V˘voj úmrtnosti v âR v pováleãném období mÛÏeme rozdûlit do tfií etap. Po pomûrnû rychlém vzestupu nadûje doÏití pfii narození v prÛbûhu první polovi-

Zlom-final

248

2.2.2006

13:06

Stránka 248

Úmrtnost seniorÛ v âeské republice: trendy a perspektivy

ny padesát˘ch let pfii‰la na pfielomu let ‰edesát˘ch dlouhodobá, témûfi tfiicetiletá stagnace indikátorÛ úmrtnostních pomûrÛ. V úrovni úmrtnosti muÏÛ do‰lo koncem ‰edesát˘ch let dokonce ke zhor‰ení, kdyÏ ukazatel nadûje doÏití pfii narození ve srovnání s poãátkem ‰edesát˘ch let poklesl o dva roky. Je‰tû v prvním desetiletí po druhé svûtové válce patfiila âeská republika ve srovnání sv˘ch úmrtnostních pomûrÛ mezi vyspûlé zemû Evropy. Tato skuteãnost byla dÛsledkem pováleãn˘ch zmûn v systému zabezpeãení zdravotní péãe. Centralizace zdravotnictví a jeho bezplatná dostupnost ‰irokému okruhu obyvatelstva mûly v poãátcích velmi pozitivní vliv na zdravotní stav populace. V ‰edesát˘ch letech se v‰ak uzavfienost vÛãi „západnímu svûtu“ zaãala projevovat stagnací ve v˘voji nov˘ch moderních zdravotnick˘ch technologií i lékÛ a souãasnû omezenou moÏností jejich dovozu. Jak prevence, tak i kvalitní zdravotní péãe se stávaly postupnû nedostupné, coÏ se posléze projevilo radikálním zhor‰ením úmrtnostních pomûrÛ. Politické zmûny pfielomu 80. a 90. let a následná spoleãensko-ekonomická transformace zásadnû ovlivnily úmrtnostní pomûry v âeské republice a ostatních zemích v˘chodní Evropy. âeská republika v‰ak jako jedna z mála zemí v˘chodního bloku nepro‰la úmrtnostní krizí spojenou s pfiechodem z ekonomiky centrálnû plánované na ekonomiku volného trhu. Navzdory tomu, Ïe bûhem transformace figurovalo ãeské zdravotnictví v médiích spí‰e jako problém neÏ jako priorita, pokroky ve sniÏování úmrtnosti bûhem posledních 15 let fiadí âeskou republiku v tomto ohledu mezi nejúspû‰nûj‰í postkomunistické zemû. Nadûje doÏití pfii narození vzrostla u muÏÛ v období 1987–2001 o 4,2 roku a u Ïen o 3,4 roku. Srovnatelnou rychlost nárÛstu stfiední délky Ïivota mÛÏeme v devadesát˘ch letech minulého století sledovat pouze u Rakouska (4,1 roku u muÏÛ, 3,2 roku u Ïen), popfiípadû také Itálie (3,4, resp. 3,1 roku) ãi Francie (3,5, resp. 2,9 roku) (Burcin, Kuãera 2002). Pfies ve‰ker˘ nedávn˘ úspûch v‰ak âeská republika kvÛli nepfiíznivému v˘voji v období od poloviny 60. do poloviny 80. let za vyspûl˘mi zemûmi stále zaostává pfiibliÏnû o 20 let (Rychtafiíková 2004, Vallin, Meslé 2004)1. Bûhem tohoto kritického období do‰lo ve vyspûl˘ch zemích k v˘razn˘m kvantitativním a kvalitativním zmûnám v fiádu vymírání, pfiedev‰ím k v˘raznému sníÏení úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnûní. Kromû pokroku v léãbû nemocí se také v˘raznû zlep‰ila prevence a postoje obyvatel k vlastnímu zdraví. Úmrtnostní reÏim vyspûl˘ch zemí je rostoucí mûrou dominován úmrtností seniorÛ, která se od roku 1970 trvale sniÏuje (Rychtafiíková 2002). V souãasné dobû jsme svûdky sniÏování úmrtnosti i ve velmi pokroãilém vûku, které se stalo podnûtem diskuzí o existenci limitní nadûje doÏití a její pfiípadné v˘‰i. 1

Vallin a Meslé v nedávné studii odhadují, Ïe i pfii udrÏení souãasného tempa by trvalo pfiibliÏnû 42 let, neÏ by âeská republika dosáhla stejné úrovnû úmrtnosti jako Japonsko.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 249


249

Nedávn˘ demografick˘ v˘voj na na‰em území konverguje k modelu nastolenému v západních zemích poãátkem 70. let. Ná‰ pfiíspûvek proto pojednává o zmûnách úmrtnostních pomûrÛ v âeské republice ve vûkové skupinû nad 65 let se zamûfiením na souãasné trendy, jejich ‰ir‰í podmínûnosti a mezinárodní kontext.

2. Zdroje dat a pouÏité metody Pro v˘poãet ukazatelÛ byla pouÏita elektronická databáze Human Mortality Database, která v souãasné dobû poskytuje ãasové fiady úmrtnostních indikátorÛ ve vûku 0 aÏ 110+ pro 23 zemí (www.mortality.org). Data pro anal˘zu trendÛ úmrtnosti podle pfiíãin pocházejí z databáze WHO Mortality Database. Pro âeskou republiku jsou údaje WHO dostupné pouze od roku 1986, pro období 1970 aÏ 1985 proto pouÏíváme údaje âeského statistického úfiadu. Pro zaji‰tûní kontinuity ãasov˘ch fiad pfii zavádûní nov˘ch revizí mezinárodní klasifikace nemocí WHO jsme pouÏily kódy uvedené v pfiíloze. Úmrtí bez pfiesného udání pfiíãiny (podle 10. revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a pfiidruÏen˘ch zdravotních problémÛ [MKN-10] kódované jako R00-R99) byla z dÛvodu srovnatelnosti a vyrovnání kvality dat rovnomûrnû rozdûlena mezi ostatní pfiíãiny úmrtí2. Do této kategorie patfií napfiíklad nespecifické symptomy, abnormální klinické nálezy, náhlá úmrtí a senilita. Anal˘za je postavena na transverzálních úmrtnostních indikátorech. Pro hodnocení vûkovû specifick˘ch trendÛ pouÏíváme pravdûpodobnosti úmrtí, nadûji doÏití a dekompozici její zmûny podle vûku (Andreev 1982). Vzhledem k odli‰né délce sledovan˘ch odbobí (1950–1965, 1965–1990, 1990–2002) jsme jednotlivé pfiíspûvky ke zmûnû nadûje doÏití pfii narození standardizovaly na délku jednoho roku, v˘sledné hodnoty tak mají charakter prÛmûrného pfiíspûvku dané vûkové skupiny na 1 rok v rámci celého období. Pro anal˘zu pfiíãin úmrtí v pokroãilém vûku jsme vypoãítaly pfiímo standardizované míry úmrtnosti ve vûku 65 aÏ 84 let. K omezení vûkové hranice pfii studiu pfiíãin úmrtí jsme pfiistoupily ze dvou dÛvodÛ. Data o pfiíãinách úmrtí jsou k dispozici pouze do vûku 80–84 a dále jsou agregována jako vûková skupina 85+. Pfii srovnání âR a Francie by tak rozdílná struktura populace star‰í 85 let mûla ru‰iv˘ vliv na srovnatelnost trendÛ. Druh˘m dÛvodem je pravdûpodobná klesající spolehlivost diagnózy s rostoucím vûkem. Pro zasazení demografického v˘voje do mezinárodní souvislosti porovnáváme ãeskou populaci s populací Francie. Poãátkem 50. let minulého století mûly obû zemû srovnatelnou úroveÀ úmrtnosti. Francie mezi ostatními vyspûl˘mi 2

Mezinárodní srovnatelnost francouzské statistiky zemfiel˘ch podle pfiíãin je bez tohoto pfiepoãtu zkreslena kvÛli extrémnû vysok˘m podílÛm úmrtí bez udání konkrétní diagnózy, které dosahují aÏ 5 % (oproti 0,5 % v âR).

Zlom-final

250

2.2.2006

13:06

Stránka 250


zemûmi také vyniká vysokou nadúmrtností muÏÛ, která je jinak spí‰e typická pro zemû v˘chodního bloku. âásteãnou roli sehrála i urãitá tradice pouÏití Francie coby reference pro hodnocení v˘voje úmrtnosti (Rychtafiíková, Vallin, Meslé 1989).

3. Úmrtnost seniorÛ podle pohlaví a vûku NárÛst nadûje doÏití pfii narození a ve vûku 65 let od roku 1950 je znázornûn v grafech 2 a 3. Grafy potvrzují v˘‰e uvedenou skuteãnost – celková úmrtnost obou pohlaví v âeské republice po druhé svûtové válce, mûfiena prÛmûrnou délkou Ïivota pfii narození, pro‰la tfiemi jasnû rozli‰iteln˘mi stádii: pováleãn˘m nárÛstem, stagnací aÏ zhor‰ením úmrtnostních pomûrÛ mezi lety 1965 a 1985 a neb˘val˘m zlep‰ením bûhem posledních 15 let (Rychtafiíková 2004). Trendy v˘voje nadûje doÏití ve vûku 65 let v‰ak vykazují jistá specifika. Pfiednû, u muÏÛ star‰ích 65 let nedo‰lo bûhem pováleãn˘ch 15 let k prakticky Ïádnému zlep‰ení, ve‰ker˘ zdravotní pokrok se tedy projevil v dûtském a dospûlém vûku. K nejvût‰ímu propadu poté do‰lo v 70. letech, kdy nadûje doÏití ve vûku 65 let klesla pod 11 let. Hodnoty nadûje doÏití ve vûku 65 let u muÏÛ z roku 1950 bylo znovu dosaÏeno teprve v roce 1991. U Ïen nebyl obdobn˘ pokles zaznamenán, tempo v˘voje stfiední délky Ïivota ve vûku 65 let kopíruje mírnû vzestupn˘ trend nadûje doÏití pfii narození aÏ do konce 80. let. Roky 1965, 1987 a 1991 tak pfiedstavují historické milníky v úmrtnosti seniorÛ v âeské republice. Zatímco v období 1965–1987 nadûje doÏití ve vûku 65 let stoupala prÛmûrn˘m tempem 0,02 let za rok u Ïen a pomalu degradovala u muÏÛ (-0,005 let/rok v období 1965–1991), od pfielomu 90. let narÛstá o 0,14 let roãnû u Ïen (1987–2003) a o rekordních 0,16 let u muÏÛ (1991–2003). Graf 2: Nadûje doÏití pfii narození a ve vûku 65 let (na sekundární ose), 1950–2003, âeská republika Zdroj dat: Human Mortality Database.

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 251


251

Graf 3: Nadûje doÏití pfii narození a ve vûku 65 let (na sekundární ose), 1950–2002, Francie Zdroj dat: Human Mortality Database.

Ve Francii nadûje doÏití pfii narození i ve vûku 65 let po vyrovnání fluktuací z let 1950–1970 plynule stoupala pro obû pohlaví (graf 3). V prÛbûhu 80. let nárÛst nadûje doÏití ve vûku 65 let pfiedstihl relativní pfiírÛstek nadûje doÏití pfii narození, seniofii se tak stali nejdynamiãtûj‰í populaãní skupinou z hlediska pfieÏívání.

3.1. Tfiicet let stagnace v˘voje úmrtnosti Ze srovnání s Francií vypl˘vá, Ïe je‰tû v polovinû 60. let minulého století mûla ãeská populace nakroãeno k úspû‰né transformaci úmrtnostního reÏimu, na coÏ poukazuje shodná vûková struktura pfiíspûvkÛ pro obû pohlaví v dospûlém vûku v obou zemích. K zásadnímu nárÛstu rozdílÛ mezi obûma zemûmi tedy do‰lo bûhem následujících 25 let – v roce 1990 byl rozdíl v nadûji doÏití pfii narození 14krát vy‰‰í u muÏÛ a 4krát vy‰‰í u Ïen neÏ v roce 1965 (tabulka 1). Devadesátá léta v‰ak pfiinesla v úmrtnosti seniorÛ âeské republiky zmûny, které lze bez nadsázky povaÏovat za revoluãní. Tabulka 1: V˘voj nadûje doÏití pfii narození âeská republika

nadûje doÏití pfii narození 1950 nadûje doÏití pfii narození 1965 nadûje doÏití pfii narození 1990 nadûje doÏití pfii narození 2002 zmûna 1950–1965 zmûna 1965–1990 zmûna 1990–2002 Zdroj dat: Human Mortality Database.

muÏi 61,98 67,10 67,55 72,09 5,12 0,45 4,54

Ïeny 66,86 73,40 75,42 78,73 6,54 2,02 3,31

Francie

muÏi 63,45 67,47 72,74 75,76 4,02 5,27 3,02

Ïeny 69,20 74,72 80,98 83,01 5,52 6,26 2,03

rozdíl Francie-âR

muÏi 1,47 0,37 5,19 3,67 -1,10 4,82 -1,52

Ïeny 2,34 1,32 5,56 4,28 -1,02 4,24 -1,28

Zlom-final

2.2.2006

252

13:06

Stránka 252


Stfiední délka Ïivota je ãasto pouÏívan˘m demografick˘m ukazatelem pro svou relativní srovnatelnost a snadnou dostupnost. Jako souhrnn˘ ukazatel v‰ak nevypovídá o vûkové struktufie zemfiel˘ch3. Na celkové zmûnû nadûje doÏití se jednotlivé vûkové skupiny podílejí rÛznou mûrou. Graf 4 a Graf 5 reprezentují prÛmûrné pfiíspûvky vûkov˘ch skupin ke zmûnû nadûje doÏití pfii narození bûhem tfií pováleãn˘ch etap (1950–1965, 1965–1990 a 1990–2002). Graf 4: PrÛmûrné roãní pfiíspûvky vûkov˘ch skupin ke zmûnû nadûje doÏití pfii narození v obdobích 1950–1965, 1965–1990 a 1990–2002, âeská republika

Zdroj dat: Human Mortality Database.

Graf 5: PrÛmûrné roãní pfiíspûvky vûkov˘ch skupin ke zmûnû nadûje doÏití pfii narození v obdobích 1950–1965, 1965–1990 a 1990–2002, Francie


3.2. Devadesátá léta: návrat do tempa V rozhodujícím období 1965–1990 do‰lo ve Francii k v˘razn˘m zmûnám procesu vymírání. Na celkové zmûnû nadûje doÏití se star‰í roãníky podílely rozhodující mûrou (maximálních pfiíspûvkÛ bylo dosaÏeno u muÏÛ ve vûku 60–74 let, u Ïen ve vûkové skupinû 70–79 let). K podobn˘m zmûnám do‰lo ve stejné dobû bez v˘jimky ve v‰ech vyspûl˘ch zemích. V literatufie se pro tyto komplexní

Zlom-final

2.2.2006

13:06

Stránka 253


253

zmûny vÏil pojem kardiovaskulární revoluce (Vallin, Meslé 2004). Kardiovaskulární revoluce a s ní spojen˘ radikální pokles úmrtnosti na nemoci srdce a obûhového systému je povaÏována za zatím pfiedposlední subetapu epidemiologického pfiechodu, bûhem kterého dochází k pfiemûnû v˘chozí struktury pfiíãin úmrtí z predominance epidemick˘ch akutních a pozdûji pfiedãasn˘ch vyhnuteln˘ch úmrtí na strukturu závislou pfiedev‰ím na tzv. civilizaãních onemocnûních vlastních star‰ímu vûku. Mezi determinanty tûchto zmûn se fiadí individuální Ïivotní návyky jako komplex faktorÛ vnitfiních, Ïivotní prostfiedí, v˘konnost systému zdravotní péãe a prevence jako faktory vnûj‰í4. V populaci star‰í 65 let sehrála zdravotní péãe v poãátcích kardiovaskulární revoluce klíãovou roli5, zatímco setrvaãné faktory Ïivotního stylu se zaãaly projevovat aÏ pozdûji. Vyspûlej‰í zemû tvofií pfiedvoj pro zemû ménû vyspûlé, které postupem ãasu zpravidla dosahují jejich stávající úrovnû, pfiiãemÏ platí, Ïe ãím pozdûji ke zmûnû dojde, tím je její prÛbûh krat‰í. Toto pozorování se stalo jedním z pfiedpokladÛ teorie demografické revoluce, která zasazuje demografické zmûny do kontextu ‰ir‰ích biosociálních zmûn. Podobná posloupnost by se dala oãekávat i v pfiípadû ‰ífiení zmûn ve struktufie úmrtí podle pfiíãin. Teorie epidemiologického pfiechodu byla definována v roce 1971 (Omran 1971) a pozdûji nûkolikrát revidována (Olshansky, Ault 1986; Omran 1998; Olshansky et al. 1998). Epidemiologick˘ pfiechod spoãívá v potlaãení úmrtnosti na infekãní onemocnûní a v rozmachu nemocí civilizaãních, nemocí stáfií. Vûk civilizaãních onemocnûní (age of degenerative and man-made diseases) se oznaãuje jako tfietí fáze epidemiologického pfiechodu. V souãasné dobû se v souvislosti s poklesem úmrtnosti v nejstar‰ím vûku jiÏ hovofií o ãtvrté fázi – vûku pozdních civilizaãních onemocnûní (age of delayed degenerative diseases). Demografické krize zaznamenané ve stfiední a v˘chodní Evropû v transformaãním období v‰ak tvofií v˘jimku z obecné platnosti teorie epidemiologického pfiechodu (Vallin, Meslé 2004). 3

4 5

Nadûje doÏití je vûkovou strukturou zemfiel˘ch dokonce znaãnû deformována ve „prospûch“ zemfiel˘ch v mlad‰ím vûku. Je to dáno zpÛsobem jejího v˘poãtu. Ten vychází z oãekávaného celkového poãtu let, které má daná generace pfied sebou (tzv. ãlovûkoroky). Zemfie-li ãlovûk bûhem prvního roku Ïivota, odebírá z celkového poãtu oãekávan˘ch ãlovûkorokÛ hodnotu blízkou prÛmûru pfii narození, napfi. 80 let. Naopak, oddálí-li se úmrtí v pokroãilém vûku, je jeho pozitivní pfiíspûvek do celkového poãtu oãekávan˘ch ãlovûkorokÛ nízk˘ a na zmûnû nadûje doÏití se projeví men‰í vahou. Dal‰ím úskalím nadûje doÏití je její inherentní pfiedpoklad stabilního fiádu vymírání bûhem Ïivota jedné generace. V podmínkách rychlého poklesu úmrtnosti a zlep‰ování zdravotního stavu obyvatel je nadûje doÏití vypoãtená bûÏn˘m zpÛsobem mnohem niÏ‰í neÏ skuteãná budoucí prÛmûrná délka Ïivota, neboÈ z doposud dosaÏeného pokroku budou mlad‰í roãníky benefitovat del‰í dobu neÏ souãasné star‰í generace. Proto se dá pfiedpokládat, Ïe v âeské republice je souãasná reálná nadûje doÏití vy‰‰í, neÏ se bûÏnû uvádí v demografick˘ch statistikách. Uvedené dûlení je spí‰e orientaãní, v realitû jsou tyto faktory vzájemnû komplexnû provázány. Diskuze tohoto formátu v‰ak není pfiedmûtem na‰eho pfiíspûvku. Byla zdokumentována pfiímá návaznost neb˘vale rychlého poklesu kardiovaskulární úmrtnosti na soudobé pokroky zdravotnictví (zejména invazivní operativní a pozdûji neinvazivní i preventivní kardiochirurgie, akutní medicíny, farmakoterapie a sekundární prevence).

Zlom-final

254

2.2.2006

13:06

Stránka 254


S omezením na âeskou republiku lze nicménû na základû dostupn˘ch dat konstatovat, Ïe navzdory mnohaleté demografické recesi nebyl proces epidemiologického pfiechodu naru‰en, ale pouze pozastaven, a Ïe v souladu s obecn˘mi zákonitostmi demografick˘ch makroprocesÛ nyní pravdûpodobnû probíhá ve své zrychlené podobû. Podrobnûj‰í anal˘za pfiíãin úmrtí bude provedena v oddíle 5.

3.3. Zrychlené stárnutí jakoÏto blízká perspektiva? Hypoteticky, pokud by od roku 1990 nedocházelo ve Francii k Ïádn˘m dal‰ím zmûnám, by se souãasn˘ rozdíl v nadûji doÏití mezi âR a Francií sníÏil na pouh˘ch 0,65 let u muÏÛ a 2,24 let u Ïen. Pohledem pragmatika byl reáln˘ rozdíl nadûje doÏití pfii narození v roce 1990 pro obû pohlaví vy‰‰í neÏ 5 let (viz tabulku 1). Pokles úmrtnosti se v‰ak v 90. letech ve vyspûl˘ch zemích zdaleka nezastavil. Naopak, z v˘poãtu pfiíspûvkÛ vûkov˘ch skupin ke zmûnû nadûje doÏití ve Francii mezi roky 1990 a 2002 (viz Graf 5) vypl˘vá nov˘ úmrtnostní trend – citeln˘ pokles úmrtnosti ve velmi pokroãilém vûku (nejvût‰í pokles byl zaznamenán ve vûkové skupinû 80–84 let u Ïen a v˘znamnû se sníÏila i úmrtnost muÏÛ mezi 70. a 84. rokem vûku)6. V âeské republice v‰ak dosavadní pfiíspûvky seniorÛ ke zmûnû nadûje doÏití s rostoucím vûkem rychle klesají (viz Graf 4). Na tyto trendy také poukazují grafy 6 a 7, které znázorÀují relativní vûkovû specifick˘ pokles pravdûpodobnosti úmrtí vztaÏen˘ k v˘chozí situaci z let 1950–1954 (pouze populace star‰í 50 let). V padesát˘ch letech do‰lo shodnû ve Francii i v âR k viditelnému poklesu úmrtnosti pfiedãasnû zemfiel˘ch muÏÛ ve vûku 50–59 let a k poklesu úmrtnosti po 70. roce Ïivota. Odolnost vûkov˘ch skupin 60–69 let vÛãi poklesu je zaráÏející a v pfiípadû Francie je vysvûtlována generaãním vlivem první svûtové války na pozdûj‰í úmrtnost – generace narozené kolem roku 1895, které byly nejvíce zasaÏeny první svûtovou válkou, mûly vy‰‰í úmrtnost neÏ okolní kohorty (Wilmoth, Vallin, Caselli 1990). Stejn˘ vzorec vychází v tomto období i pro âR, proto se domníváme, Ïe i u nás donedávna existoval nezanedbateln˘ kohortní efekt zpÛsoben˘ událostmi spojen˘mi s první svûtovou válkou a epidemií ‰panûlské chfiipky v letech 1918–1919. V období 1960–64 v‰ak paralely v˘voje úmrtnosti mezi obûma zemûmi konãí, pro muÏe i pro Ïeny. V âR dochází k opûtovnému zv˘‰ení pfiedãasné úmrtnosti muÏÛ a k dramatickému nárÛstu úmrtnosti muÏÛ ve vûkové skupinû 60–69 let, u které do‰lo krátce po druhé svûtové válce k nejvût‰ímu poklesu. Krize se samozfiejmû nadá6

Tento trend je opût vlastní témûfi v‰em vyspûl˘m zemím (Kannisto a kol., 1994 ). V konkrétním v pfiípadû Francie byl poãátek tohoto trendu stanoven do roku 1985 (Meslé, Vallin 2002). Trefn˘m pfiímûrem pro tento proces je anglick˘ v˘raz „aging of mortality decline“ (Wilmoth 2000), pro kter˘ se v ãeské literatufie z oãividného nedostatku aktuálnosti problému zatím zatím nevÏil vhodn˘ ekvivalent.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 255


255

le projevuje i u generací oslaben˘ch první svûtovou válkou a vrcholí v 70. a 80. letech. Úmrtnost 50let˘ch a star‰ích Ïen stagnuje na úrovni z let 1960–64. Pomûrnû pfiesn˘ ekvivalent posledních zlep‰ení dosaÏen˘ch v âR v letech 2000–2003 (v porovnání s obdobím 1950–54) nacházíme shodnû pro obû pohlaví ve Francii jiÏ v letech 1980–84. Od tohoto bodu, ve kterém se dosavadní v˘voj úmrtnosti v âR prozatím zastavuje, zaãíná ve Francii nová vlna, charakteristická poklesem úmrtnosti ve velmi pokroãilém vûku. Graf 6: Relativní pokles úmrtnosti ve vûku nad 50 let (podíl vûkovû specifick˘ch pravdûpodobností úmrtí), vztaÏen˘ k období 1950–1954, âeská republika


Graf 7: Relativní pokles úmrtnosti ve vûku nad 50 let (podíl vûkovû specifick˘ch pravdûpodobností úmrtí), vztaÏen˘ k období 1950–1954, Francie


Období po 65. roku Ïivota v‰ak není kvalititavnû rovnomûrné. Vymezuje se tzv. tfietí a ãtvrt˘ vûk, popfiípadû je‰tû extrémní dlouhovûkost. Tfietí vûk zaãíná zpravidla odchodem do dÛchodu a obvykle se definuje jako vûkové rozpûtí 65–80 let

Zlom-final

256

2.2.2006

13:07

Stránka 256


a podle Lasletta (Laslett 1989) je to vûk, ve kterém dochází k uskuteãnûní Ïivotních plánÛ. âtvrt˘ vûk se ãasto vymezuje jako vûk, kdy je naÏivu pouze polovina pÛvodní generace (tzv. vûkov˘ medián). Toto období jiÏ odpovídá vÏit˘m pfiedstavám o stáfií jako podzimu Ïivota a je spjato s fyzick˘m a mentálním úpadkem. Zmûny je potfieba vyhodnocovat pro tyto skupiny oddûlenû. Pravdûpodobnost úmrtí od vûku 65 let exponenciálnû narÛstá, ve velmi pokroãilém vûku v‰ak dochází ke zpomalení tohoto nárÛstu, kter˘ je vysvûtlován jako dÛsledek selekce oslaben˘ch jedincÛ a pfieÏívání tzv. low-frailty populace (Vaupel, Manton, Stallard 1979). Kromû dûlení na tfietí, ãtvrt˘ a popfiípadû dal‰í vûk se lze také zamûfiit na dynamick˘ souhrnn˘ indikátor pfieÏívání – tzv. normální délku Ïivota, která je z mnoha dÛvodÛ pro hodnocení úmrtnosti ve star‰ím vûku vhodnûj‰í neÏ stfiední délka Ïivota (nadûje doÏití). Normální délka Ïivota není ovlivnûna intenzitou kojenecké úmrtnosti. S mnohem vy‰‰í pravdûpodobností také pfiedpovídá skuteãnou délku Ïivota, neboÈ vychází z vûku, ve kterém zemfie maximální poãet osob. Normální délka Ïivota byla po dlouh˘ ãas konstantní i v dobách epidemií, válek a nerozvinuté lékafiské péãe. Optikou normální délky Ïivota lze úmrtí v niÏ‰ím neÏ normálním vûku povaÏovat za pfiedãasná, teoreticky vyhnutelná, a tím pádem do jisté míry ovlivnitelná zdravotní péãí. DÛsledkem pokraãujícího biologického stárnutí je populace na opaãné stranû normality jiÏ znaãnû oslabená délkou pfiedchozí expozice prostfiedí a kumulací efektÛ Ïivotního stylu. V pokroãilém vûku je mezi pfieÏívajícími znaãné procento jedincÛ, u nichÏ dochází souãasnû k vícero patologick˘m procesÛm (tzv. komorbidita), které komplikují diagnózu i prognózu onemocnûní. Z ekonomického hlediska patfií tato skupina mezi nejslab‰í, takÏe se také dá pfiedpokládat, Ïe se u ní projevují pozitivní zmûny pozdûji neÏ u lépe situovan˘ch vrstev. Bûhem posledních 20 let se v‰ak úmrtnost i mezi tûmito nejstar‰ími generacemi ve Francii a jin˘ch vyspûl˘ch zemích v˘raznû sníÏila, coÏ svûdãí o hlubok˘ch kvalitativních zmûnách procesu individuálního stárnutí, zatímco demografické stárnutí se tímto urychluje. âeská republika se nyní ocitá na prahu této nové fáze se znev˘hodnûním zobrazen˘m v grafu 8, kde jsou znázornûny podíly pravdûpodobnosti úmrtí ve Francii a v âechách podle vûku a kalendáfiního roku. Tmavé oblasti indikují nadúmrtnost v âeské republice. Díky tfiicetileté stagnaci do‰lo k enormnímu nárÛstu rozdílÛ v úmrtnosti osob ve vûku nad 65 let, které kulminovaly v 90. letech. V souãasnosti se rozdíly sniÏují, kvÛli pfietrvávajícímu zpoÏdûní âeské republiky ve v˘voji v‰ak zÛstávají pfiedev‰ím v pokroãilej‰ím vûku vysoké, a to zejména u Ïen.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 257


257

Graf 8: Podíly vûkovû specifick˘ch pravdûpodobností úmrtí podle jednotek vûku a kalendáfiních let, Francie versus âeská republika, 1950–20027 Zdroj dat: Human Mortality Database.

4. Pfiíãiny úmrtí V následující anal˘ze porovnáváme standardizované míry úmrtnosti ve vûku 65–84 let podle pfiíãin seskupen˘ch na základû kapitol MKN 9: infekãní a parazitární onemocnûní (kapitola 1), zhoubné novotvary (kapitola 2), nemoci srdce a obûhového systému (zde rozdûlené na cerebrovaskulární nemoci a ostatní nemoci obûhového systému) (kapitola 7), respiraãní nemoci (kapitola 8), nemoci trávicí soustavy (kapitola 9), úrazy a otravy (kapitola 17) a ostatní (zbytková kategorie). Tyto skupiny se na v˘voji úmrtnosti podílely rÛznou mûrou.

4.1. Rozhodující vliv nemocí srdce a obûhového systému Nemoci srdce a obûhového systému mají rozhodující vliv na celkovou úroveÀ úmrtnosti muÏÛ i Ïen a vysoká úmrtnost v této kategorii veskrze degenerativních onemocnûní je hlavní pfiíãinou zaostávání âeské republiky za Francií a ostatními vyspûl˘mi státy EU (graf 9). Rozdíly byly patrné jiÏ poãátkem 70. let, kdy úmrtnost ãesk˘ch Ïen dokonce pfievy‰ovala úmrtnost francouzsk˘ch muÏÛ u kardio- i cerebrovaskulárních onemocnûní. Tyto rozdíly se v‰ak nadále prohlubovaly a dosáhly maxima v 80. letech. Ve Francii dochází od poãátku 70. let k postupnému sniÏování intenzity úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnûní. Tento pokles je dáván do souvislosti s omezením koufiení (u muÏÛ) a zlep‰ením stravovacích návykÛ. Zmûny Ïivotního stylu se projevují s odstupem nûkolika desítek let, okamÏit˘ efekt na sníÏení úmrtnosti bûhem 70. let v‰ak mûlo zavádûní nov˘ch preventivních a terapeutick˘ch prostfiedkÛ do praxe (Meslé, Vallin 2002). Ve vztahu ke kardiovaskulárním onemocnûním se jednalo o nové typy 7

Pfii konstrukci grafu byl pouÏit program Lexis (Andreev 1999).

Zlom-final

258

2.2.2006

13:07

Stránka 258


léãiv (antihypertenziva, antihyperlipidemika, beta-blokátory, trombolytika), preventivní a terapeutickou kardiochirurgii a zfiizování jednotek intenzivní péãe pro akutní pfiípady cévních mozkov˘ch pfiíhod. Mezi preventivní strategie patfií pfiedev‰ím screening hypertenze a vãasná detekce a trombolytická léãba cerebrální arterosklerózy. Graf 9: Standardizované míry úmrtnosti ve vûku 65–84 let, hlavních kategorie pfiíãin úmrtí, âeská republika, Francie, muÏi, Ïeny, 1970–2000

Zdroj dat: WHO Mortality Database.

V âeské republice byly tyto lékafiské prostfiedky a technologie pfied rokem 1990 málo dostupné. Stejnû tak tradiãní zpÛsob stravování, fiadící se k tzv. severskému typu (vy‰‰í podíl tukÛ Ïivoãi‰ného pÛvodu, málo zeleniny a ovoce) a umocnûn˘ omezen˘m v˘bûrem potravin obãany âR dlouhodobû defavorizoval z hlediska rizika rozvoje chronick˘ch onemocnûní srdce a cév. Následkem tûchto negativních stravovacích návykÛ, vysoké konzumace alkoholu a cigaret a pravdûpodobnû dal‰ích obtíÏnû mûfiiteln˘ch faktorÛ (stres, nízká zodpovûdnost za vlastní zdraví apod.) se v âR zv˘‰ila prevalence obezity, hypertenze a hypercholesterolemie (Srovnání vybran˘ch… 2004), které vedou k rozvoji aterosklerózy a jejích maligních manifestací. V pfiípadû vysoké úmrtnosti na akutní cévní pfiíhody (iktus a akutní infarkt myokardu) sehrála bezesporu v˘znamnou roli nízká dostupnost a kvalita akutní zdravotní péãe8. Od poãátku 90. let v‰ak stan8

9

Uvádí se, Ïe vy‰‰í fatalita cerebrovaskulárních onemocnûní je hlavní pfiíãinou rozdílné úmrtnosti na tato onemocnûní ve v˘chodní a západní Evropû. Nelze v‰ak urãit, do jaké míry rozdíly ve fatalitû cévních mozkov˘ch pfiíhod pramení z úãinnosti léãby ãi z rozdílné závaÏnosti jednotliv˘ch pfiíhod (Sarti, 2003). Zpomalení poklesu úmrtnosti na cévní pfiíhody pozorované od roku 1997 mÛÏe b˘t zpÛsobeno zmûnami v kódování, neboÈ ve skupinû onemocnûní srdce a cév se pokles v roce 1997 nápadnû urychluje. Stejnû tak náhl˘ nárÛst úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnûní po roce 1978, kdy vstoupila v platnost 9. revize MKN, mÛÏe b˘t zãásti zpÛsoben zmûnami v kódování primární pfiíãiny úmrtí.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 259


259

dardizovaná míra úmrtnosti na nemoci srdce a obûhového systému ve vûku 65–84 let v âR nevídan˘m tempem klesá9. V pfiípadové studii zamûfiené na determinanty souãasného poklesu úmrtnosti v âR byla rozhodující role pfiisouzena spí‰e pokroku v kvantitû a kvalitû léãebn˘ch procedur neÏ zmûnám Ïivotního stylu (Rychtafiíková 2004). Prevalence hypertenze a chronick˘ch kardiovaskulárních onemocnûní v âR v‰ak zÛstává nadále zv˘‰ená (Srovnání vybran˘ch… 2004) a mÛÏe b˘t pfiekáÏkou dal‰ího poklesu úmrtnosti. Dal‰í potenciální nebezpeãí pfiedstavuje vysok˘ v˘skyt cévních mozkov˘ch pfiíhod, neboÈ tyto mají ãasto za následek ãásteãné nebo úplné ochrnutí a následné závaÏné zdravotní a sociální komplikace.

4.2. Zdánlivû paralelní trendy v úmrtnosti na zhoubné novotvary Zhoubné novotvary pfiedstavují druhou nejv˘znamnûj‰í skupinu onemocnûní. Ve Francii se zhoubné novotvary staly vedoucí pfiíãinou úmrtí ve star‰ím vûku u muÏÛ i u Ïen a pfies ve‰ker˘ zdravotní pokrok odolávají v˘raznûj‰ímu poklesu (Meslé, Vallin 2002). Úmrtnost na zhoubné novotvary je v âR dlouhodobû o 15 % vy‰‰í neÏ ve Francii u muÏÛ a odpovídající rozdíl vzrostl ze 14 % na 40 % u Ïen (1970–1999). Za tûmito zdánlivû pravideln˘mi trendy se v‰ak skr˘vá diferencovan˘ v˘voj novotvarÛ rÛzn˘ch tkání a orgánÛ. Graf 10: Standardizované míry úmrtnosti na nejãastûj‰í zhoubné novotvary ve vûku 65–84 let (logaritmické mûfiítko), 1970–2001, âeská republika, Francie Zdroj dat: WHO Mortality Database. Pozn.: V grafu je zanesena âeská republika (ãernou barvou) a Francie (‰edou barvou).

Shodnû u obou pohlaví do‰lo v obou zemích k v˘raznému poklesu úmrtnosti na rakovinu Ïaludku a ke sníÏení rozdílu v intenzitû úmrtnosti na tento typ novotvaru. V pfiípadû rakoviny plic se rozdíly u muÏÛ také sniÏují – intenzita úmrtnosti od r. 1970 v âR trvale klesá a ve Francii donedávna rostla. U Ïen se úmrt-

Zlom-final

260

2.2.2006

13:07

Stránka 260


nost na tento novotvar v obou zemích zvy‰uje, v âeské republice v‰ak rychlej‰ím tempem. NárÛst úmrtnosti Ïen na rakovinu plic tak kontrastuje s trendem pozorovan˘m u muÏÛ10. Toto markantní sníÏení rozdílu v úmrtnosti muÏÛ na zhoubn˘ novotvar plic a Ïaludku bylo kompenzováno rostoucí úmrtností na rakovinu prostaty a tlustého stfieva. Zhoubn˘ novotvar kolorekta v souãasné dobû pfiedstavuje jedno z nejzávaÏnûj‰ích zdravotních nebezpeãí v ãeské populaci11. Jedná se o druh˘ nejãastûj‰í typ nádoru u muÏÛ a o nejãastûj‰í nádor u Ïen star‰ích 65 let. Rostoucí úmrtnost na tento zhoubn˘ novotvar je v˘sledkem kombinace nárÛstu incidence pfiiãítanému ‰patn˘m stravovacím návykÛm, alkoholu a koufiení a pozdní detekci, která sniÏuje pravdûpodobnost pfieÏití (Zhoubn˘ novotvar kolorekta 2005). Druh˘m nejãastûj‰ím nádorem u Ïen ve vûku 65–84 let je nádor prsu. Úmrtnost je v obou zemích na velmi podobné úrovni a zvy‰uje se jen mírnû, a to pfiesto, Ïe incidence v˘raznû narÛstá (Zhoubn˘ novotvar prsu 2003). Za zmínku také stojí dvojnásobná intenzita úmrtnosti na rakovinu dûloÏního ãípku v âR. PfiestoÏe je úmrtnost na tento nádor z kvantitativního hlediska zanedbatelná, spoleãnû s nepfiízniv˘mi trendy v úmrtnosti na kolorektální karcinom poukazuje na závaÏn˘ problém spojen˘ s individuálním pfiístupem k vlastnímu zdraví v ãeské populaci: dÛsledkem zanedbání sekundární prevence umírá v âeské republice vysok˘ poãet star‰ích osob na nádory, které jsou pfii vãasném záchytu dobfie léãitelné12.

4.3. Ostatní pfiíãiny – pfieváÏnû konvergence Nemoci obûhového systému a zhoubné novotvary tvofií dohromady více neÏ 70 % úmrtí ve vûku 65–84 let. Vliv ostatních pfiíãin je tedy marginální (graf 11). Za zmínku stojí onemocnûní d˘chací soustavy, kde do‰lo k redukci poãáteãní v˘razné nadúmrtnosti ãesk˘ch muÏÛ jiÏ pfied rokem 1990. V prÛbûhu 90. let se také podstatnû sníÏily rozdíly v úmrtnosti na úrazy a otravy v obou zemích. Na rozdíl od âeské republiky se Francie pot˘ká s nov˘m typem epidemiologického problému – zv˘‰enou úmrtností na urãitá infekãní onemocnûní v pokroãilém vûku, pfiedev‰ím sepsi a stfievní infekce. Tato úmrtnost je dávána do souvislosti s oslabením imunitního systému pfii chemoterapii (Meslé, Vallin 2003) a ãásteãnû mÛÏe b˘t zpÛsobena i nadmûrnou indikací antibiotik, pro Francii typickou. Ve Francii byl také pozorován nedávn˘ nárÛst úmrtnosti v reziduální kategorii pfiíãin úmrtí. Je moÏné, Ïe díky zlep‰ující se diagnostice dochází k pfiesunu 10

11 12

Ve vût‰inû evropsk˘ch zemí úmrtnost muÏÛ na rakovinu jiÏ klesá, zatímco u Ïen stoupá. Tato z 90 % preventabilní úmrtí citelnû brzdí pokles úmrtnosti star‰ích Ïen napfiíklad v Dánsku, Nizozemsku a USA. âeská republika patfií na pfiední místo v Evropû jak v incidenci, tak v úmrtnosti na tento novotvar (ÚZIS). Podle v˘sledkÛ studie EUROCARE 3 (Coleman a kol. 2003) se pozdní detekce v˘znamnû podílí na zv˘‰ené úmrtnosti na zhoubné novotvary ve vût‰inû v˘chodoevropsk˘ch zemí.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 261


261

nûkter˘ch nemocí do ménû pouÏívan˘ch kategorií. Takov˘m pfiíkladem mÛÏe b˘t Alzheimerova choroba, která se ve Francii stále vût‰í mûrou kóduje jako primární pfiíãina úmrtí, zatímco v âR se oznaãuje za pfiímou pfiíãinu smrti ménû ãasto. Graf 11: Standardizované míry úmrtnosti ve vûku 65–84 let, ostatní kategorie pfiíãin úmrtí, muÏi, Ïeny, 1970–2000, âeská republika, Francie

Zdroj dat: WHO Mortality Database.

5. Rozdíly v úmrtnosti muÏÛ a Ïen Nadúmrtnost muÏÛ je typick˘m rysem fiádu vymírání ve v‰ech vyspûl˘ch zemích. Pfii porovnání vûkovû specifick˘ch pravdûpodobností úmrtí muÏÛ a Ïen nacházíme zpravidla dvû lokální maxima: první extrém nastává v ranû dospûlém vûku (15–29 let) jako následek dopravních nehod a ostatních vnûj‰ích pfiíãin a druhé maximum muÏské nadúmrtnosti se vyskytuje ve vûkové skupinû 60–69 let, kdy rozhodující roli hrají nemoci obûhové soustavy a maligní novotvary (Pechholdová 2001). Graf 12 zobrazuje v˘voj indexu muÏské nadúmrtnosti – podíl pravdûpodobnosti úmrtí muÏÛ a Ïen podle jednotek vûku v âeské Republice a ve Francii – od roku 1950. MuÏská nadúmrtnost je v obou zemích fenoménem druhé poloviny 20. století a postupem ãasu se formovala do zfietelnû dvojohniskové struktury. Nadúmrtnost muÏÛ star‰ích 65 let byla v obou zemích patrná jiÏ poãátkem 50. let a tyto rozdíly nadále narÛstaly. Bûhem 70. a 80. let se v obou zemích zv˘‰ila i nadúmrtnost muÏÛ v produktivním vûku, která nyní klesá.

Zlom-final

262

2.2.2006

13:07

Stránka 262


Graf 12: Sekundární index maskulinity – podíly pravdûpodobnosti vûkovû specifick˘ch mûr úmrtnosti muÏÛ a Ïen, 1950–200213 Zdroj dat: Human Mortality Database.

Ve Francii rozdíly v nadûji doÏití pfii narození mezi muÏi a Ïenami v období 1950–1993 plynule narÛstaly z pÛvodní hodnoty 5,8 aÏ na rozdíl 8,3 let (graf 13). Podobnû v âeské republice bylo dosaÏena maxima v roce 1990: 7,9 let. Následkem relativnû vy‰‰ího poklesu úmrtnosti muÏÛ oproti Ïenám do‰lo v obou zemích bûhem posledního desetiletí k redukci rozdílÛ mezi pohlavími v nadûji doÏití pfiibliÏnû na úroveÀ roku 1965. Rozdíly v nadûji doÏití ve vûku 65 let jsou ve Francii v˘raznû vy‰‰í neÏ v âR, kde bûhem posledních tfiech desetiletí stagnovaly. Rozdíly v úmrtnosti muÏÛ a Ïen se s vûkem sniÏují, nicménû trendy pro nadûji doÏití ve vûku 80 let mají jasnû vzestupnou tendenci. Graf 13: Rozdíl v nadûji doÏití muÏÛ a Ïen pfii narození, ve vûku 65 let a ve vûku 80 let, âeská republika, Francie, 1950–2002 Zdroj dat: WHO Mortality Database.

13

Pfii konstrukci grafu byl pouÏit program Lexis (Andreev 1999).

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 263


263

Ve stfiední délce Ïivota pfii narození se rozdíly mezi muÏi a Ïenami vrátily do hodnot z druhé poloviny 60. let. Jak se v‰ak zmûnila vûková struktura tûchto rozdílÛ? Z v˘sledkÛ dekompozice (graf 14) je patrné, Ïe v âeské republice nedo‰lo k v˘raznûj‰ím zmûnám vûkové struktury muÏské nadúmrtnosti. Maximum zÛstalo ve vûkové skupinû 60–69 a muÏská nadúmrtnost v roce 2002 tím nápadnû pfiipomíná model pozorovan˘ ve Francii jiÏ v polovinû 60. let. Ve Francii do‰lo k v˘raznému posunu maxima muÏské nadúmrtnosti do vûkové skupiny 70–74 let. I tento demografick˘ proces jiÏ tedy vykazuje známky stárnutí. Graf 14: Dekompozice mezipohlavního rozdílu nadûje doÏití pro 2 období, ve kter˘ch byl celkov˘ rozdíl shodn˘, âeská republika, Francie Zdroj dat: Human Mortality Database.

6. Vliv nedávn˘ch reprodukãních procesÛ na populaci seniorÛ v âR Plození dûtí, uzavírání sÀatkÛ i úmrtí se nyní v âeské republice odehrávají v mnohem pokroãilej‰ím vûku, neÏ tomu bylo v pfiedtransformaãním období. Úmrtnost v dÛchodovém vûku rychle klesá díky úspû‰né adaptaci zdravotního systému na nové podmínky. V˘znamného pokroku bylo bûhem posledních 15 let dosaÏeno pfiedev‰ím v oblasti nemocí srdce a obûhového systému. Pfii srovnání s Francií jsou v‰ak patrné velké rezervy pro dal‰í pokles úmrtnosti seniorÛ jak na kardiovaskulární onemocnûní, tak na zhoubné novotvary. PfiekáÏkou dal‰ího poklesu by mohl b˘t ménû pfiízniv˘ zdravotní stav ãesk˘ch seniorÛ, kter˘ je dûdictvím minulého reÏimu. Celková nadúmrtnost muÏÛ v obou srovnávan˘ch zemích zaãala klesat, rozdíly v nadûji doÏití ve vûku 65 let se v‰ak stabilizovaly na více neÏ dvojnásobku hodnot z roku 1950 a Ïeny postupnû získávají nov˘ náskok v dlouhovûkosti. Populace 65let˘ch a star‰ích se v âeské republice postupnû stala poãetnû nejrychleji rostoucí skupinou obyvatel. Mezi sãítáními 1950 a 2001 se celkov˘ poãet

Zlom-final

2.2.2006

264

13:07

Stránka 264


obyvatel zv˘‰il o 15 %. Poãet obyvatel ve vûku 65–69 se zv˘‰il v tom samém období o 46 %, ve vûku 70–74 o 96 %, ve vûku 75–79 o 170 %, ve vûku 80–84 o 144 % a absolutnû nejvy‰‰í nárÛst byl zaznamenám ve vûkové skupinû 85+, jejíÏ poãetní velikost se témûfi zpûtinásobila. Dnes tvofií populace star‰í 65 let 13,9 % obyvatelstva a v této vûkové kategorii se i do budoucna oãekávají nejvy‰‰í pfiírÛstky. Do roku 2050 by se podle stfiední varianty podíl seniorÛ pfiiblíÏil aÏ k jedné tfietinû, která by znamenala jejich absolutní poãet témûfi 3 miliony (Populaãní prognóza âR… 2003). V roce 2004 vstupují do pfielomového vûku 65 let silné roãníky narozené po roce 1940 a demografické stárnutí vyvolané shora touto populaãní vlnou vyvrcholí v letech 2011–2017. Siln˘ sociální dopad na populaci seniorÛ má vysoká nadúmrtnost muÏÛ star‰ích 65 let. Bûhem uplynul˘ch 50 let se v ãeské populaci seniorÛ vytvofiila v˘razná pfievaha Ïen. KvÛli ãasté mífie ovdovûní Ïen se „osamûlá Ïena, pfieÏiv‰í svého nûkdej‰ího partnera o fiadu let, stává typick˘m star˘m ãlovûkem“. Podle v˘sledkÛ sãítání lidu (2001) bylo 83 % Ïen star‰ích 80 let ovdovûl˘ch oproti pouh˘m 40 % ovdovûl˘ch muÏÛ. Typick˘ ãesk˘ muÏ star‰í 65 naopak Ïije v manÏelství aÏ do vysokého vûku. Vysok˘ podíl ovdovûl˘ch Ïen, které zpravidla neuzavírají dal‰í sÀatek (napfi. pouze 8 % Ïen star‰ích 80 let je vdan˘ch), pfiispívá k nárÛstu poãtu domácností jednotlivcÛ. Îeny nad 70 let také tvofií více neÏ polovinu obyvatelstva bydlícího v zafiízeních (pfieváÏnû zdravotnick˘ch zafiízeních, domovech dÛchodcÛ a penzionech a církevních zafiízeních). Perspektiva zrychleného demografického stárnutí zpÛsobeného soubûhem nepravidelností vûkové struktury a rychle klesající úmrtnosti v pozdním vûku je nablízku. Spoleãenské dopady tûchto zmûn jsou velice aktuální v˘zvou pro systémy zdravotní a sociální péãe a systém dÛchodového zabezpeãení v âeské republice.

Literatura: Andreev, E. M. 1982. „Metod komponent v analize prodoljitelnosty zjizni.“ [The method of components in the analysis of length of life]. Vestnik Statistiki 9: 42–47. Andreev, K. F. 1999. Demographic surfaces: Estimation, Assessment and Presentation, with application to Danish Mortality, 1835–1995. Ph.D. thesis. Odense University of Southern Denmark. Burcin, B., T. Kuãera. 2002. „Úmrtnost.“ Pp. 57–67 in Populaãní v˘voj âeské republiky 1991–2002. Praha: Katedra demografie a geodemografie Pfiírodovûdecké fakulty Univerzity Karlovy Coleman M. P. et al. 2003. „EUROCARE-3 summary: cancer survival in Europe at the end of the 20th“. Ann Oncol 14 (Suppl 5): 128–149.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 265


265

Kannisto, V. et al. 1994. „Reduction in Mortality at Advanced Ages: Several Decades of Evidence from 27 Countries.“ Population and Development Review. 20 (4): 794–810. Laslett, P. 1989. A Fresh Map of Life: The Emergence of the Third Age. London: Weidenfeld & Nicolson. Meslé, F., J. Vallin. 2002. „Évolution de la mortalité aux ages élevés en France depuis 1950.“ Pp. 5–48 in J. – M. Rohrbasser (ed.). La santé aux grands agens. Les cahiers de lÌNED: Cahier No. 147 Paris: Institut national d`études démographiques. Olshansky, S. J., A. B. Ault. 1986. „The Fourth Stage of Epidemologic Transition: The Age of Delayed Degenerative Diseases.“ The Milbank Quatterly 64 (3): 355–391. Olshansky S. J. et al. 1998. „Emerging infectious diseases: the Fifth stage of the epidemiologic transition?“ World Health Statistics Quarterly/Rapport trimestriel de statistiques sanitaires. [Historical epidemiology: mortality decline, and old and new transitions in health, special number ed. by Odile Frank] 51 (2–3–4): 207–217. Omran A. R. 1971. „The epidemiologic transition: a theory of the epidemiology of population change.“ Milbank Memorial Fund Quarterly 49 (4): 509–538. Omran A. R. 1998. „The epidemiologic transition theory revisited thirty years later.“ World Health Statistics Quarterly/Rapport trimestriel de statistiques sanitaires. [Historical epidemiology: mortality decline, and old and new transitions in health, special number ed. by Odile Frank] 51( 2–3–4): 99–119. Pechholdová, M. 2001. Rozdíly v úmrtnosti muÏÛ a Ïen ve vyspûl˘ch zemích po druhé svûtové válce. Magisterská práce. Praha: Pfiírodovûdecká fakulta Univerzity Karlovy. Katedra demografie a geodemografie. Populaãní prognóza âR do r. 2050. Obyvatelstvo. Publikace o obyvatelstvu. âesk˘ statistick˘ úfiad. Dostupné na www.czso.cz. Aktualizováno 7/2005. Rychtafiíková, J., J. Vallin, F. Meslé. 1989. „Comparative Study of Martality Trends in France and the Czech Republic Since 1950.“ Population: An English Selection 44 (1): 291–321. Rychtafiíková, J. 2002. „Diferenciace v pfieÏívání muÏsk˘ch seniorÛ v Evropû koncem 20. století.“ Demografie 44 (2): 102–118. Rychtafiíková, J. 2004. „The Case of the Czech Republic. Determinants of the Recent Favourable Turnover in Mortality.“ Demographic Research [online journal], special collection 2, article 5. Rostock: Max Planck Institute for Demographic Research. Sarti C. et al. 2003. „Are changes in mortality from stroke caused by changes in stroke event rates or case fatality?“ Results from the WHO MONICA Project 34: 1833–40. Sãítání lidu, domÛ a bytÛ 2001. âesk˘ statistick˘ úfiad. Dostupné na www.czso.cz. Aktualizováno 2005.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

266

Stránka 266


Srovnání vybran˘ch zdravotnick˘ch ukazatelÛ v EU a âR 2004. Ústav zdravotnick˘ch informací a statistiky âeské republiky. Dostupné na www.uzis.cz. Vallin, J., F. Meslé. 2004. „Convergences and divergences in mortality. A new approach to health transition.“ Demographic Research [online journal], special collection 2, article 2. Rostock: Max Planck Institute for Demographic Research. Wilmoth, J. R, J. Vallin, G. Caselli. 1990. „When Does a Cohort`s Mortality Differ from What we Might Expect?“ Population: An English Selection 2: 93–126. Wilmoth, J. R. 2000. „Demography of longevity: past, present, and future trends.“ Experimental Gerontology 35: 1111–1129. Zhoubn˘ novotvar kolorekta 2005. Ústav zdravotnick˘ch informací a statistiky âeské republiky. Dostupné na www.uzis.cz. Zhoubn˘ novotvar prsu 2003. Ústav zdravotnick˘ch informací a statistiky âeské republiky. Dostupné na www.uzis.cz.

Pfiíloha: Tabulka 1: Kódy pfiíãin úmrtí podle rÛzn˘ch revizí MKN skupina infekce zhoubné novotvary kardiovaskulární nemoci cerebrovaskulární nemoci respiraãní nemoci nemoci trávicí soustavy vnûj‰í pfiíãiny ostatní

revize MKN MKN 8 000–136 140–239 390–429 440–458 430–438 460–519 520–577 E800–E999 zbytek

MKN 9 001–139 140–239 390–429 440–459 430–438 460–519 520–577 E800–E999 zbytek

MKN 10 A00–B99 C00–D48 I00–I51 I70–I99 I60–I69 J00–J98 K00–K92 V01–V99 zbytek

zhoubné novotvary (ZN) ZN plic ZN tlustého stfieva ZN prsu ZN Ïaludku ZN prostaty ZN dûloÏního hrdla

162 152–154 174 151 185 180

162 152–154 174–175 151 185 180

C33–C34 C17–C21 C50 C16 C61 C53

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 267

Jan âervenka

267

RODINA A ÎIVOTNÍ ÚROVE≈ V âR Jan âervenka 1. Úvod Îivotní úroveÀ pfiedstavuje pomûrnû ‰irokou souhrnnou sociálnû ekonomickou kategorii, do níÏ lze zahrnout prakticky cokoli, co podstatn˘m zpÛsobem ovlivÀuje kvalitu Ïivota, aÈ uÏ po materiální ãi nemateriální stránce. Vedle samotné úrovnû spotfieby a hmotného zázemí, které se odvíjejí od velikosti pfiíjmÛ a majetku, pfiípadnû je‰tû i od toho, co si jedinec nebo domácnost dokáÏí sami vyrobit ãi vypûstovat ze zdrojÛ, které jsou jim k dispozici, lze do kategorie Ïivotní úrovnû zafiadit celou fiadu dílãích aspektÛ, které objektivnû nebo subjektivnû zvy‰ují blahobyt a Ïivotní komfort. Mohou sem patfiit velmi rÛznorodé vûci, jako napfi. Ïivotní prostfiedí, dostupnost a kvalita vefiejn˘ch sluÏeb (doprava, zdravotní péãe, vzdûlání…), bezpeãnost, míra sociálních jistot, pracovní podmínky, prostor pro seberealizaci, moÏnosti trávení volného ãasu apod. V ‰ir‰ím pojetí Ïivotní úrovnû se ãasto objevují i takové parametry, jako jsou osobní svoboda, demokratiãnost politického systému, respekt k lidsk˘m právÛm, tolerance ve spoleãnosti ãi úroveÀ solidarity (Tuãek a kol. 2003: 113). Tato ‰ífie a vnitfiní rÛznorodost kategorie Ïivotní úrovnû ov‰em ponûkud komplikuje moÏnost jejího mûfiení a vzájemného srovnávání. K tomuto mûfiení lze pfiitom pfiistupovat obecnû dvûma zpÛsoby. První moÏnost pfiedstavuje paleta sociálnû ekonomick˘ch ãi jin˘ch indikátorÛ, které po ãástech s vût‰í ãi men‰í pfiesností objektivnû kvantifikují jednotlivé základní parametry Ïivotní úrovnû a mûfií je. U fiady tûchto parametrÛ to není velk˘ problém, i kdyÏ ne vÏdy jsou snadno dostupná potfiebná data. Teoreticky lze snadno kvantifikovat pfiíjem ãi majetek, ãistotu Ïivotního prostfiedí je moÏné vyjádfiit tfieba mnoÏstvím emisí a koncentrací ‰kodlivin, úroveÀ vefiejn˘ch sluÏeb se dá alespoÀ nepfiímo mûfiit objemem penûz, které na nû jdou ze státního rozpoãtu, bezpeãnost bûÏnû reflektují policejní statistiky trestn˘ch ãinÛ a jejich objasnûnosti, u zdravotnictví mohou jako nepfiímé indikátory slouÏit údaje o stfiední délce doÏití obyvatel nebo kojenecké úmrtnosti atd. U nûkter˘ch parametrÛ je ale kvantifikace sloÏitá nebo nemoÏná, jako tfieba v pfiípadû osobní svobody. Navíc rozumnû agregovat a vzájemnû porovnávat takto rÛznorodé ukazatele je tûÏké, ne-li pfiímo nemoÏné. Druh˘ moÏn˘ pfiístup ke zji‰Èování Ïivotní úrovnû pak v podstatû vychází z toho, Ïe na Ïivotní úroveÀ se lze dívat jako „na míru uspokojování materiálních i nemateriálních potfieb a tuÏeb jednotlivce ãi skupiny zboÏím a sluÏbami, respektive jako na relaci mezi skuteãností a tím, co je pociÈováno jako Ïádoucí“ (Tuãek a kol. 2003: 113). S tímto pfiístupem operují sociologická ‰etfiení nebo prÛ-

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 268

268

Rodina a Ïivotní úroveÀ v âR

zkumy vefiejného mínûní, které na základû subjektivních v˘povûdí respondentÛ zji‰Èují, jak lidé hodnotí svou Ïivotní úroveÀ, zda a nakolik mohou uspokojovat své potfieby, zda pociÈují ãi nepociÈují nedostatek penûz na urãité vûci apod. Obdobn˘m zpÛsobem lze zachytit i dal‰í parametry Ïivotní úrovnû, tfieba prostfiednictvím otázek na spokojenost se Ïivotním prostfiedím, bezpeãností, sociálními jistotami, vefiejn˘mi sluÏbami a infrastrukturou v místû bydli‰tû, moÏnostmi pro volnoãasové aktivity, osobní svobodou ãi cokoli jiného. V následujícím textu se ov‰em zamûfiíme hlavnû na to, co se s termínem Ïivotní úrovnû pojí nejãastûji, totiÏ na finanãní a materiální situaci domácností, zejména s ohledem na rodiny s dûtmi. Vycházet pfiitom budeme pfieváÏnû z dat pocházejících ze sociologick˘ch v˘zkumÛ, zejména pak z pravideln˘ch kontinuálních ‰etfiení Centra pro v˘zkum vefiejného mínûní Sociologického ústavu AV âR (CVVM), která umoÏÀují díky vzájemnému propojení pfiíslu‰n˘ch promûnn˘ch – byÈ pouze skrze subjektivní pohled respondentÛ – pfiímé srovnání situace úpln˘ch a neúpln˘ch rodin s dûtmi s jin˘mi typy domácností i dal‰í anal˘zy, které izolovaná statistická data nedovolují. Pfii charakteristice základních trendÛ v˘voje Ïivotní úrovnû ãi jejího objektivního stavu se ov‰em budeme snaÏit vyuÏívat i „tvrdá“ statistická data publikovaná âesk˘m statistick˘m úfiadem.

2. Zmûny v Ïivotní úrovni Po roce 1989 pro‰la Ïivotní úroveÀ obyvatelstva ãesk˘ch zemí hlubok˘mi a komplikovan˘mi zmûnami. Dramaticky se na ní projevil zejména ekonomick˘ v˘voj v období tzv. radikální ekonomické reformy na pfielomu let 1990 a 1991. V dÛsledku prudkého zv˘‰ení cenové hladiny, které v˘raznû pfiekonalo nominální pfiírÛstky tehdy striktnû regulovan˘ch mezd a dÛchodÛ, se reálné pfiíjmy obyvatelstva sníÏily v roce 1990 a pfiedev‰ím v prÛbûhu prvních mûsícÛ roku 1991 fiádovû o více neÏ jednu ãtvrtinu v porovnání s rokem 1989. Podobn˘m zpÛsobem zasaÏeny byly i reálné úspory ãesk˘ch domácností (viz graf 1). Graf 1: V˘voj reáln˘ch mezd a korunov˘ch vkladÛ domácností (index 1989=100) Zdroj: Data âSÚ a âNB.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 269

Jan âervenka

269

Zhor‰ená reálná finanãní situace domácností se bezprostfiednû projevila ve sníÏené spotfiebû nûkter˘ch základních druhÛ prÛmyslového zboÏí a cenovû nároãnûj‰ích potravin, jako jsou maso, máslo a ostatní mléãné v˘robky, které byly dfiíve navíc mimofiádnû levné díky dotacím a tzv. záporné dani z obratu1. Odrazila se i ve v˘zkumech vefiejného mínûní. V ‰etfiení provedeném Institutem pro v˘zkum vefiejného mínûní (IVVM) na pfielomu ledna a února 1991 74 % respondentÛ v âR uvedlo, Ïe se jejich Ïivotní úroveÀ vÛãi pfiedchozímu roku zhor‰ila (âervenka 2002). Samotn˘ pokles mezd v reálném vyjádfiení netrval dlouho a jeho zdaleka nejvût‰í ãást se soustfiedila v podstatû do prvních dvou ãi tfií mûsícÛ následujících po cenové liberalizaci k 1. lednu 1991, pfiiãemÏ od poloviny toho roku zaãaly mzdy v prÛmûru reálnû narÛstat, ale propad byl tak hlubok˘, Ïe k vyrovnání pÛvodní úrovnû prÛmûrné mzdy nedo‰lo dfiíve neÏ v roce 1996. Reálná hodnota starobních dÛchodÛ kvÛli ze zákona stanoven˘m valorizacím klesala pfieru‰ovanû, a tudíÏ o nûco pomaleji, pfiiãemÏ svého dna, které bylo srovnatelné, i kdyÏ nepatrnû v˘‰e poloÏené, neÏ tomu bylo v pfiípadû reáln˘ch mezd, dosáhla aÏ pfied valorizací v bfieznu 1993 (71,4 % úrovnû prÛmûrného reálného starobního dÛchodu z roku 1989), pfiiãemÏ se k nûmu znovu v˘raznû pfiiblíÏila je‰tû pfied valorizací z prosince 1994 (72 %). Vzestup starobních dÛchodÛ v následujícím období byl pfiitom podstatnû pomalej‰í neÏ rÛst mezd. Je‰tû i v roce 2001 se starobní dÛchody trvale pohybovaly pod úrovní z roku 1989, a to i po kaÏdé z uskuteãnûn˘ch valorizací (Tuãek a kol. 2003: 115–116). Tabulka 1: Parametry mzdové diferenciace v letech 1996–2003 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 variaãní koeficient v % 56,7 58,5 61,9 70,6 72,5 73,2 79,9 79,3 decilov˘ pomûr (D9/D1) 2,8 2,77 2,9 2,86 2,9 2,9 2,95 3,0 kvartilov˘ pomûr (Q3/Q1) 1,68 1,64 1,69 1,67 1,68 1,68 1,69 1,71 pomûr mediánu a 1. decilu 1,67 1,65 1,66 1,66 1,65 1,66 1,68 1,70 podíl prÛmûrné mzdy a mediánu v % 113,3 112,6 114,2 114,8 115,9 115,7 116,7 116,8 Zdroj: Data âSÚ.

1

Podle údajÛ âSÚ se prÛmûrná spotfieba masa sníÏila z 97,4 kg na osobu v roce 1989 na 88,4 kg v roce 1991 a dále na 81,2 kg v roce 1994. V pfiípadû másla se spotfieba ve stejn˘ch letech sniÏovala z 9,4 kg na 6,1 kg a 5,2 kg, u mléka a ostatních mléãn˘ch v˘robkÛ bez másla to byl pokles z 259,6 kg na 242,7 kg a 191,9 kg. U základních druhÛ prÛmyslového zboÏí se napfi. sníÏila spotfieba obuvi na jednu osobu z 4,7 páru v roce 1989 na 3,3 o dva roky pozdûji a 2,7 v roce 1994, u svrchních odûvÛ to byl pokles z 2,3 kusu na 1,7 a 1,5, v pfiípadû pleteného svrchního o‰acení spotfieba klesala z 4,4 kusu na 3,4 a 3,2 atd. (Statistická roãenka âeské republiky 1996, 1999).

Zlom-final

270

2.2.2006

13:07

Stránka 270


Na spotfiební úroveÀ pak v období, kdy reálné pfiíjmy a zejména reálné mzdy zaãaly rÛst, silnû pÛsobily dal‰í faktory. V prÛbûhu ãasu do‰lo k posunu ve struktufie v˘dajÛ domácností, kde v˘raznû narostla váha dfiíve nízk˘ch nákladÛ na bydlení. Samotné pfiíjmy se také zaãaly v˘raznû diferencovat. Jak vypl˘vá jiÏ z toho, co bylo uvedeno v˘‰e, postupnû se zvût‰ila mezera mezi prÛmûrn˘m starobním dÛchodem a prÛmûrnou mzdou. Je‰tû na konci 80. let dÛchody pfiedstavovaly 57 % prÛmûrné mzdy, v posledních letech se jejich v˘‰e pohybuje na úrovni okolo 44 %. V souvislosti s podnikáním, privatizací, majetkov˘mi restitucemi a jin˘mi jevy, které se novû objevily v období transformace, vznikly a rychle zvy‰ovaly svou váhu nové typy pfiíjmÛ, ãasto v˘znamnû a nezfiídka i mnohonásobnû pfievy‰ujících bûÏn˘ standard. Zvût‰ily se také rozdíly v samotn˘ch mzdách, které doposud tvofií hlavní zdroj pfiíjmÛ domácností a které byly za doby státního socialismu silnû znivelizovány. Mzdová diferenciace mûfiená variaãním koeficientem2 mezi roky 19883 a 2003 vzrostla na více neÏ dvojnásobek. Charakteristiky mzdové diferenciace (viz tabulku 1) vycházející z údajÛ pravideln˘ch strukturálních ‰etfiení, která probíhají od roku 1996, pfiitom ukazují, Ïe vût‰ina diferenciaãního pohybu pfiipadá na malou ãást nejvy‰‰ích mezd leÏících nad hranicí posledního kvartilu, které rostou rychleji neÏ ostatní. Svûdãí o tom jak postupnû narÛstající rozdíl mezi prÛmûrnou mzdou a mzdou v mediánu, kter˘ znamená, Ïe na rostoucím aritmetickém prÛmûru v˘‰e mezd se více podílejí mzdy nadprÛmûrnû vysoké, tak i stagnace kvartilového pomûru, kter˘ se mezi roky 1996 a 2003 prakticky nezmûnil, zatímco variaãní koeficient, kter˘ je citliv˘ na zmûny krajních hodnot, v˘raznû vzrostl. NárÛst decilového pomûru mezi roky 1996 a 2003 vypovídá o tom, jak se zvût‰il rozdíl mezi mzdou oddûlující 10 % nejniÏ‰ích mezd a mzdou, nad jejíÏ úrovní leÏí 10 % nejvy‰‰ích mezd. Relativní nemûnnost kvartilového pomûru naopak svûdãí o tom, Ïe stfiedních kategorií mezd se diferenciaãní pohyb pfiíli‰ nedotkl. V období let 1997 aÏ 1999 do v˘voje Ïivotní úrovnû citelnû zasáhla vleklá ekonomická krize, kterou provázel i pfiechodn˘ pokles reáln˘ch mezd4, ale pfiedev‰ím razantní nárÛst do té doby nízké ãi pouze regionálnû omezené nezamûstnanosti. Nedobrovolné vylouãení z ekonomické aktivity pochopitelnû tûÏce zasáhlo postiÏené domácnosti, zvlá‰tû v pfiípadech, kdyÏ trvalo del‰í dobu, kdyÏ se t˘kalo samoÏivitele nebo kdyÏ souãasnû postihlo více ãlenÛ jedné domácnosti. 2 3 4

Variaãní koeficient je podíl standardní odchylky a prÛmûru, kter˘ vyjadfiuje relativní rozptyl hodnot. Podle údajÛ publikovan˘ch âSÚ variaãní koeficient mezd v roce 1988 ãinil 35,3 % (Hol˘ 2000). K celkovému poklesu prÛmûrné reálné mzdy do‰lo v roce 1998. Ten sice nebyl ani zdaleka tak hlubok˘ jako v roce 1991, ale odehrál se uÏ ve zcela promûnûné spoleãenské atmosféfie, coÏ mûlo podstatn˘ vliv na jeho reflexi ze strany vefiejného mínûní. Pfiitom jiÏ o rok dfiíve mzdy v prÛmûru rostly jen nepatrnû a v celé rozpoãtové sféfie nebo v nûkter˘ch dílãích odvûtvích podnikové sféry zaznamenaly v˘razn˘ pokles.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 271

Jan âervenka

271

Tabulka 2: Dobrá Ïivotní úroveÀ domácnosti v letech 1995–2002 PrÛmûr Zmûna

1995 59,6 X

1996 61,0 +1,4

1997 57,4 -3,6

1998 54,8 -2,6

1999 56,7 +1,9

2000 58,9 +2,2

2001 61,5 +2,6

2002 63,1 +1,6

Zdroj: IVVM (1995–2000), CVVM (2001–2002). Pozn. PrÛmûry procentuálního podílu hodnocení velmi + spí‰e dobrá ze v‰ech ‰etfiení uskuteãnûn˘ch v daném roce.

Období hospodáfiské recese s jeho dÛsledky pro Ïivotní úroveÀ obyvatel se projevilo velmi zfietelnû i v sociologick˘ch v˘zkumech vefiejného mínûní. Kromû toho, Ïe se radikálnû zmûnily názory ãesk˘ch obãanÛ na úspû‰nost prÛbûhu ekonomické transformace, hospodáfiskou úroveÀ zemû, stávající ekonomickou situaci i na vyhlídky do budoucna (âervenka 2002), v letech 1997 a 1998 do‰lo k v˘znamnému poklesu pfiíznivého subjektivního hodnocení Ïivotní úrovnû vlastní domácnosti (viz tabulku 2)5. Naopak od roku 1999, kdy zaãalo ekonomické oÏivení, které se projevilo obnoven˘m rÛstem reáln˘ch mezd (viz Graf 1) a obecnû i celkov˘ch pfiíjmÛ obyvatelstva a které pokraãuje do souãasné doby, se podíl pfiíznivého subjektivního hodnocení domácností pravidelnû zvy‰oval. PrÛzkumy vefiejného mínûní z posledních mûsícÛ ukazují i vzestup optimismu v pohledu na budoucí ekonomick˘ v˘voj a v hodnocení souãasné hospodáfiské úrovnû âeské republiky6.

3. Îivotní úroveÀ rodin s dûtmi v porovnání s jin˘mi domácnostmi Sociálnûekonomické postavení rodin s dûtmi v âeské republice je vefiejností témûfi obecnû povaÏováno za problém. KdyÏ v listopadu 2000 IVVM v rámci svého omnibusového ‰etfiení poloÏil respondentÛm otevfienou otázku, která konkrétní skupina má podle jejich mínûní nejhor‰í Ïivotní podmínky, nejvût‰í ãást z nich – 23 % – spontánnû odpovûdûla, Ïe jde o rodiny s mal˘mi dûtmi. K tomu lze pfiiãíst je‰tû dal‰í 4 % tûch, kdo za takovou skupinu oznaãili svobodné ãi rozvedené matky samoÏivitelky a jejich dûti. V tehdej‰ích odpovûdích respondentÛ se pfiitom tomuto podílu blíÏil pouze podíl v˘rokÛ nespecificky hovofiících o „sociálnû slab˘ch skupinách“ ãi „chud˘ch lidech“. Dal‰í dvû skupiny, 5

6

V letech 1995 aÏ 2002 bylo ve v‰ech kontinuálních v˘zkumech IVVM a pozdûji CVVM zji‰Èováno subjektivní hodnocení Ïivotní úrovnû domácnosti respondenta na ãtyfibodové ‰kále s kategoriemi „velmi dobrá“, „spí‰e dobrá“, „spí‰e ‰patná“ a „velmi ‰patná“. Od roku 2003 otázka obsahuje navíc stfiedovou kategorii „ani dobrá, ani ‰patná“. Z tohoto dÛvodu bohuÏel nejsou pozdûj‰í data srovnatelná s obdobím 1995–2002. Viz napfi. tiskové zprávy CVVM „Hodnocení hospodáfiské úrovnû âR v kontextu jin˘ch zemí“ ze 4. dubna 2005, „Vefiejnost o úspû‰nosti ekonomické transformace“ z 22. ãervna 2005 ãi „Nezamûstnanost oãima vefiejného mínûní“ z 24. ãervna 2005.

Zlom-final

272

2.2.2006

13:07

Stránka 272


které jsou v‰eobecnû fiazeny k sociálnû slab‰ím, tedy nezamûstnaní a dÛchodci, se v odpovûdích dotázan˘ch objevovaly asi o polovinu ménû ãasto, jiné se vyskytovaly uÏ pomûrnû sporadicky7. Sociálnûekonomické potíÏe spojené se zaloÏením rodiny a v˘chovou dûtí jsou – spoleãnû s nûkter˘mi zmûnami v Ïivotním stylu – ãasto rovnûÏ spojovány s prudk˘m poklesem porodnosti, kter˘ ãeská spoleãnost zaznamenala v 90. letech. VáÏnou pfiekáÏku pro moÏnost zaloÏit si rodinu pfiedstavuje hlavnû problém bydlení, které je zejména pro mladé lidi s niÏ‰ími pfiíjmy a bez velkého finanãního zázemí ve formû Ïivotních úspor ãi majetnûj‰ích rodiãÛ tûÏko dostupné8. Statistiky nezamûstnanosti strukturované podle vûku pfiitom ukazují, Ïe mezi mlad˘mi lidmi pod 30 let a zejména Ïenami v této vûkové kategorii je relativnû vysoké procento nezamûstnan˘ch, a to uÏ od první poloviny 90. let9. Objektivní pfiekáÏkou jsou i znaãné finanãní náklady spojené s dûtmi a jejich v˘chovou. U mal˘ch dûtí jsou sice vût‰inou pfiímé náklady o nûco niÏ‰í, ale na druhou stranu v tomto úseku Ïivota b˘vá i úplná rodina obvykle odkázaná jen na jedin˘ pfiíjem z ekonomické aktivity, protoÏe jeden z rodiãÛ, vût‰inou matka, zÛstává s dítûtem ãi dûtmi doma a je ekonomicky neaktivní. Sociální dávky spojené s porodem a matefiskou dovolenou10 jsou podstatnû niÏ‰í neÏ samotn˘ pfiíjem z ekonomické aktivity. S rostoucím vûkem dítûte se pak pfiímé náklady na jeho v˘Ïivu, obleãení, vzdûlání, osobní aktivity atd. v˘raznû zvy‰ují. I kdyÏ pomûr vlivu sociálnûekonomick˘ch faktorÛ a vlivu na tûchto faktorech nezávisl˘ch zmûn hodnotov˘ch orientací11 s dopadem na Ïivotní styl je tûÏko kvantifikovateln˘, existenci prvého z nich je obtíÏné popfiít12.

7 8

9

Viz tiskovou zprávu IVVM „Obãané o sociální politice a Ïivotních podmínkách nûkter˘ch sociálních skupin“, vydanou 12. prosince 2000. V˘razn˘ podíl na tom mûla i skuteãnost, Ïe se v 90. letech a zejména v jejich první polovinû témûfi zastavila v˘stavba nov˘ch bytÛ. V letech 1991 aÏ 1994 se poãet zahájen˘ch staveb pohyboval pod úrovní 20 % (s minimem 13.3 % v roce 1993) v porovnání s rokem 1989, kdy se zaãalo stavût 55 965 nov˘ch bytÛ, coÏ se tehdy povaÏovalo za zcela nedostaãující vzhledem k perspektivû osamostatÀování se siln˘ch populaãních roãníkÛ 70. let. Poãet dokonãen˘ch bytÛ klesal s jist˘m zpoÏdûním a dna dosáhl v letech 1995 a 1996, kdy pfiedstavoval úroveÀ 23 % a 26,3 % oproti roku 1989 s 55 073 dokonãen˘mi byty. Následné oÏivení bytové v˘stavby nebylo pfiitom zdaleka dostaãující, aby se poãet dokonãen˘ch bytÛ alespoÀ blíÏil úrovni z konce 80. let. V roce 2004 bylo dostavûno 32 268 bytÛ, coÏ je 58,6 % oproti roku 1989. Samotn˘ fakt nízkého poãtu zahajovan˘ch a dokonãovan˘ch bytÛ pfiitom je‰tû umocÀuje skuteãnost, Ïe zejména od 2. poloviny 90. let, kdy se jejich poãty zaãaly alespoÀ trochu zvy‰ovat, fiádovû ãtvrtinu z nich tvofií nástavby, vestavby nebo pfiístavby v jiÏ existujících objektech, coÏ je typick˘ pfiíznak nouzového fie‰ení individuální bytové krize tûch, kdo k tomu mají pfiíleÏitost a prostfiedky. V porovnání s tím v 70. a 80. letech vÏdy více neÏ 90 % zahajovan˘ch i dokonãovan˘ch bytÛ tvofiila nová v˘stavba. Podle dat âSÚ dosahovala v roce 1993 míra nezamûstnanosti mezi Ïenami ve vûku 15 aÏ 29 let 9,9 %, pfiiãemÏ mezi Ïenami celkovû ãinila 5,4 % a míra nezamûstnanosti jako taková byla 3,5 %. V následujících letech se míra nezamûstnanosti mûnila, ale její nerovnomûrná distribuce z hlediska pohlaví a vûku zÛstávala v hrub˘ch proporcích stejná.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 273

Jan âervenka

273

Graf 2: Podíly negativního hodnocení nûkter˘ch sociálních podmínek v âR (%)

Zdroj: IVVM (1995–2000), CVVM (2001–2002). Pozn.: Údaje v grafu pfiedstavují souhrnné podíly odpovûdí „pomûrnû ‰patná“ a „velmi ‰patná“ na otázku: „Jak byste hodnotil situaci v âR, pokud jde o (a) moÏnost získání bytu, (b) finanãní moÏnosti k zaloÏení rodiny, moÏnosti mít dûti, (c) zabezpeãení ve stáfií, (d) podmínky Ïivota zdravotnû postiÏen˘ch, (e) moÏnost pracovat, b˘t zamûstnán, (f) pfiístup ke zdravotní péãi, (g) moÏnost pfiístupu ke vzdûlání?“

10

11

12

Patfií k nim tzv. penûÏitá pomoc v matefiství, kterou pobírá Ïena na matefiské dovolené jako nárokovou dávku nemocenského poji‰tûní. Vymûfiuje se jako denní dávka pfiedstavující 69 % denního vymûfiovacího základu platu Ïeny pfied nástupem na matefiskou dovolenou, pokud byla zamûstnána, její maximální v˘‰e je navíc omezena stropem, kter˘ v souãasnosti ãiní 419 Kã za den, respektive 12 989 Kã za mûsíc (31 kalendáfiních dnÛ). Dal‰í poloÏkou je tzv. rodiãovsk˘ pfiíspûvek. Jde o netestovanou dávku státní sociální podpory (tj. nezkoumá se v˘‰e pfiíjmÛ a majetku domácnosti), kterou mÛÏe jeden z rodiãÛ starajících se doma o dítû pobírat za urãit˘ch podmínek stanoven˘ch zákonem. K tûmto podmínkám patfií i to, Ïe Ïádn˘ z rodiãÛ soubûÏnû s rodiãovsk˘m pfiíspûvkem nepobírá penûÏitou pomoc v matefiství nebo nemocenské poskytované v souvislosti s matefistvím. Do roku 2004 jej nebylo moÏné pobírat ani v soubûhu s pfiíjmem z v˘dûleãné ãinnosti, od 1. 1. 2004 zákon poskytuje nárok na rodiãovsk˘ pfiíspûvek i v pfiípadû, Ïe rodiã starající se doma o dítû je nûjak v˘dûleãnû ãinn˘. Jeho v˘‰e se odvíjí od Ïivotního minima jako jeho urãit˘ násobek (do 30. dubna 2004 to byl 1,1násobek, nyní jde o 1,54násobek) a ãiní po poslední valorizaci Ïivotního minima 3635 Kã mûsíãnû. Sociálnûekonomické faktory samy o sobû mohou pfiedstavovat siln˘ katalyzátor zmûn hodnotov˘ch priorit a i proto se motivy, jako napfi. orientace na vzdûlání a kariéru, které pak vedou k oddalování zakládání rodin a pfiípadnû k trvalé bezdûtnosti, tûÏko oddûlují od vlivu „racionální ekonomické volby“. Urãit˘m indikátorem by mohla b˘t i skuteãnost, Ïe míra plodnosti Ïen ve vûku 25 aÏ 29 let, která se mezi roky 1990 a 1995 sníÏila ze 105,2 dûtí na 1000 Ïen v tomto vûku na 81,4 dûtí, ve druhé polovinû 90. let zaãala sice pomaleji, ale pfiesto pomûrnû zfietelnû narÛstat. V roce 2003 ãinila 94,4, v roce 2004 pak 97,3.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 274

274


Tûchto okolností si je ãeská vefiejnost velmi dobfie vûdomá, coÏ dokládají v˘sledky fiady v˘zkumÛ, které se této problematiky nûjak dot˘kaly. V roce 2004 uskuteãnila agentura Median v˘zkum, v nûmÏ 87 % dotázan˘ch vyjádfiilo souhlas s tvrzením, Ïe Ïeny k návratu do práce co nejdfiíve po narození dítûte nutí ekonomické dÛvody13. IVVM a následnû CVVM od roku 1995 opakovanû sleduje, jak vefiejnost hodnotí situaci v âeské republice z hlediska nûkter˘ch sociálních podmínek. Jak je patrné z grafu 2, právû finanãní moÏnosti k zaloÏení rodiny spoleãnû s moÏností získat byt pfiedstavují dvû nejkritiãtûji hodnocené oblasti. Pfies urãité mírné zlep‰ení zaznamenané v prÛbûhu posledních dvou let to platí i v souãasnosti. Tabulka 3: Relativní prÛmûrné ãisté pfiíjmy domácností zamûstnancÛ na osobu a spotfiební jednotku podle typu domácnosti (v %; domácnosti zamûstnancÛ bez dûtí = 100 %)

Úplné ãisté rodiny zamûstnancÛ s jedním dítûtem - v tom 1 ãlen ekonomicky aktivní 2 ãlenové ekonomicky aktivní Úplné ãisté rodiny zamûstnancÛ se dvûma dûtmi - v tom 1 ãlen ekonomicky aktivní 2 ãlenové ekonomicky aktivní Úplné ãisté rodiny zamûstnancÛ se tfiemi dûtmi Neúplné ãisté rodiny zamûstnancÛ - v tom s jedním dítûtem Domácnosti bez dûtí Domácnosti dÛchodcÛ bez dûtí

Pfiíjem na Pfiíjem na spotfiební osobu (%) jednotku (%) 69,4 78,0 58,1 66,7 75,3 84,2 57,6 69,4 46,9 58,2 61,9 73,8 46,1 57,3 58,1 63,9 62,9 66,8 100,0 100,0 62,5 60,3

Zdroj: âSÚ; statistika rodinn˘ch úãtÛ 2003.

O tom, jak v˘razné reálné dÛsledky pro Ïivotní úroveÀ domácnosti má okolnost, Ïe v ní Ïijí nezaopatfiené dûti, názornû vypovídají napfi. v˘sledky ‰etfiení statistiky rodinn˘ch úãtÛ, kterou provádí âSÚ. Podle údajÛ z roku 2003 (viz tabulku 3, první sloupec) byl prÛmûrn˘ ãist˘ pfiíjem na osobu úplné ãisté rodiny14 s jedním dítûtem o témûfi tfietinu niÏ‰í neÏ prÛmûrn˘ ãist˘ pfiíjem v bezdûtn˘ch domácnostech. S dal‰ím dítûtem v domácnosti pak pfiíjem na osobu poklesl o 12 procentních bodÛ z hlediska pfiíjmu bezdûtn˘ch, pfii tfietím dítûti to bylo znovu o více neÏ 11 procentních bodÛ ménû. Samozfiejmû, podstatnou roli v pfií13 14

·lo o uvefiejnûné v˘sledky kontinuálnû probíhajícího ‰etfiení MML - TGI, MEDIAN, 04/II+III. Zdroj informace âTK. Pod termínem „ãistá rodina“ se rozumí rodina, respektive domácnost, ve které Ïijí pouze rodiãe (v pfiípadû neúpln˘ch ãist˘ch rodin pouze jeden z rodiãÛ) a nezaopatfiené dûti.

Zlom-final

2.2.2006

Jan âervenka

13:07

Stránka 275

275

jmové situaci domácnosti sehrává to, zda má jen jeden ãi dva pfiíjmy z ekonomické aktivity, ale z údajÛ v tabulce 3 je zfiejmé, Ïe u rodin se dvûma ãi více dûtmi je pfiíjmová situace v prÛmûru hor‰í neÏ u domácností dÛchodcÛ, a to bez ohledu na to, jestli disponuje jedním ãi dvûma pfiíjmy z ekonomické aktivity. Proti pfiímému srovnání pfiíjmové situace domácností na základû pfiepoãtu podle poãtu jejích ãlenÛ ov‰em mÛÏe existovat námitka, Ïe takov˘ pfiepoãet nezohledÀuje to, Ïe nároky na spotfiebu jsou jiné u dûtí rÛzného vûku a u dospûl˘ch osob a Ïe nûkteré náklady spojené s Ïivotem domácnosti v pfiepoãtu na jednotlivce v˘raznû více zatûÏují domácnosti s men‰ím poãtem ãlenÛ15. Tento problém se pokou‰í fie‰it konstrukce tzv. spotfiebních jednotek, které na základû pfiedem definovan˘ch kritérií pfiidûlují jednotliv˘m ãlenÛm domácnosti urãitou váhu16. Údaje statistiky rodinn˘ch úãtÛ v pfiepoãtu na spotfiební jednotku, jak ji definuje OECD, ukazují (viz tabulku 3, druh˘ sloupec), Ïe stále existuje v˘razn˘ rozdíl mezi bezdûtn˘mi domácnostmi v ekonomicky produktivním období a domácnostmi, které dûti mají, ale Ïe se pÛvodní rozdíl ponûkud sníÏil. Domácnosti s jedním ãi dvûma dûtmi, v nichÏ oba rodiãe vydûlávají, na tom jsou podle této metodiky o poznání lépe neÏ domácnosti dÛchodcÛ. Pouze úplné i neúplné rodiny s dvûma ãi více dûtmi, kde byl jen jedin˘ pfiíjem z ekonomické aktivity, mûly v pfiepoãtu relativnû niÏ‰í pfiíjem neÏ dÛchodci. Zda a nakolik pravdiv˘ obraz diferenciace Ïivotní úrovnû apriorní konstrukce spotfiebních jednotek vytváfií, je ov‰em velmi obtíÏné urãit. Jednou z moÏností, jak se pokusit o ovûfiení existence rozdílÛ v Ïivotní úrovni ve struktufie, kterou naznaãují data o pfiíjmech a v˘dajích domácností získaná v rámci ‰etfiení statistiky rodinn˘ch úãtÛ, je podívat se na to, jak lidé z tûchto skupin subjektivnû vnímají svou vlastní Ïivotní úroveÀ.

15

16

Hlavnû jde o pfiímé náklady bydlení, jako je nájemné, elektfiina ãi teplo a v˘daje na pfiedmûty nebo sluÏby, které jsou vyuÏívány spoleãnû více lidmi, jako napfi. vybavení domácnosti, knihy, poplatky za televizi aj. Spotfiební jednotka je definovaná podle stupnice OECD takto: první dospûl˘ v domácnosti = 1.0, kaÏd˘ dal‰í dospûl˘ (osoba star‰í 13 let) = 0.7, kaÏdé dítû (13 -leté nebo mlad‰í) = 0.5.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 276

276


Tabulka 4: Subjektivní hodnocení Ïivotní úrovnû podle typu domácnosti ekonomicky aktivních osob a dÛchodcÛ (v %) velmi dobrá ekonomicky aktivní Ïijící osamûle 4,6 ekonomicky aktivní bezdûtn˘ pár 4,8 ãistá úplná rodina s 1 dítûtem 3,5 ãistá úplná rodina se 2 dûtmi 4,9 ãistá úplná rodina se 3 a více dûtmi 3,1 ãistá neúplná rodina s 1 dítûtem 4,2 ãistá neúplná rodina se 2 a více dûtmi 0,0 dÛchodce Ïijící osamûle 0,8 dÛchodce v partnerském svazku bez dûtí 1,4

spí‰e dobrá 31,5 41,9 43,6 38,4 29,2 24,6 22,5 14,5 25,6

ani dobrá, ani ‰patná 42,5 44,6 42,2 40,8 41,5 33,1 33,8 44,6 49,8

spí‰e velmi ‰patná ‰patná 18,2 3,2 7,6 1,1 8,8 1,9 14,3 1,6 26,2 0,0 28,8 9,3 36,3 7,5 33,1 7,0 20,3 2,9

Zdroj: Data CVVM, spojené kontinuální v˘zkumy od záfií 2004 do kvûtna 2005.

Údaje v tabulce 4 ukazují, jak Ïivotní úroveÀ své domácnosti hodnotili respondenti reprezentující nûkteré základní typy rodin v kontinuálních ‰etfieních CVVM realizovan˘ch od záfií 2004 do kvûtna 2005. Spojení celkem devíti datov˘ch souborÛ obsahujících shodnou otázku na hodnocení Ïivotní úrovnû17 i základní identifikaãní údaje, z nichÏ lze v dostaãující podrobnosti odvodit sloÏení domácnosti respondenta a jednoznaãnû vydûlit alespoÀ ãisté typy rodin, umoÏnilo provést anal˘zu na pomûrnû rozsáhlém reprezentativním souboru ãítajícím 9544 dotázan˘ch, pfiiãemÏ v˘raznû omezilo moÏnost sezónních vlivÛ ãi náhodn˘ch v˘kyvÛ, které se mohly u dílãích ‰etfiení objevit. V˘sledky potvrdily pfiedpoklad, Ïe subjektivní hodnocení Ïivotní úrovnû domácností je na typu domácnosti pomûrnû zfietelnû závislé. Koeficient kontingence pfii tfiídûní odpovûdí respondentÛ na otázku ohlednû Ïivotní úrovnû jejich domácnosti podle typu domácnosti dosahoval velikosti 0,308 v pfiípadû, Ïe do anal˘zy vstupovaly pouze „ãisté“ typy domácností, tj. domácnosti, v nichÏ neÏije nikdo jin˘ neÏ respondent, jeho pfiípadn˘ partner a nezaopatfiené dûti. Pfii zahrnutí i smí‰en˘ch typÛ domácností, jeÏ ov‰em nebylo moÏné jednoznaãnû identifikovat, pokud jde o jejich pfiesné sloÏení18, se hodnota koeficientu je‰tû zv˘‰ila. Potvrdilo se, Ïe nejlépe jsou na tom ekonomicky aktivní bezdûtné páry a Ïe s rostoucím poãtem dûtí narÛstá podíl respondentÛ, ktefií svou Ïivotní úroveÀ hodnotí nepfiíznivû. Aãkoli jednotlivé v˘zkumy pfiímo nezji‰Èovaly ekono17 18

Otázka: „PovaÏujete Ïivotné úroveÀ své domácnosti za velmi dobrou, za spí‰e dobrou, za ani dobrou, ani ‰patnou, za spí‰e ‰patnou nebo za velmi ‰patnou?“ BohuÏel, identifikaãní otázky v uveden˘ch v˘zkumech zji‰Èovaly pouze celkov˘ poãet ãlenÛ domácnosti, pfiítomnost partnera a to, jestli respondent má nezaopatfiené dûti. U jin˘ch typÛ domácností neÏ ãist˘ch tak nebylo prakticky moÏné urãit totoÏnost dal‰ích osob, které v domácnosti Ïijí, a proto nebyly do anal˘zy zahrnuty.

Zlom-final

2.2.2006

Jan âervenka

13:07

Stránka 277

277

mickou aktivitu partnera, v˘sledky nepfiímo naznaãují, Ïe ve vût‰ích rodinách je ãastûj‰í, Ïe jeden z rodiãÛ zÛstává alespoÀ naãas doma. Celkov˘ pfiíjem domácností ekonomicky aktivních respondentÛ totiÏ v prÛmûru klesal s rostoucím poãtem dûtí, coÏ lze vysvûtlit právû tím, Ïe je zde vy‰‰í procento rodin s jedin˘m pfiíjmem. Na druhou stranu se v‰ak ukázalo, Ïe neménû a dokonce spí‰ více v˘znamnou okolností, neÏ je vyÏivování nezaopatfien˘ch dûtí, je pfiítomnost ãi absence partnera. Z v˘‰e zmiÀovaného strukturálního v˘zkumu âSÚ vypl˘vá, Ïe bezdûtní a osamûle Ïijící zamûstnanci mají v prÛmûru na osobu dokonce o nûco vy‰‰í pfiíjem, neÏ jak˘ je prÛmûrn˘ pfiíjem na osobu v domácnostech bezdûtn˘ch zamûstnancÛ Ïijících s partnerem. Pro pfiíjem pfiepoãten˘ na spotfiební jednotku to sice uÏ neplatí, ale v kaÏdém pfiípadû je pfiíjem na osobu i spotfiební jednotku u bezdûtn˘ch, osamûle Ïijících, ekonomicky aktivních lidí v prÛmûru o mnoho vy‰‰í neÏ u jakéhokoli ãistého typu domácnosti s nezaopatfien˘mi dûtmi. Navzdory tomu v‰ak subjektivní hodnocení Ïivotní úrovnû domácností mezi bezdûtn˘mi osamûl˘mi lidmi je nejen v˘raznû hor‰í neÏ u bezdûtn˘ch párÛ, ale dokonce i neÏ u úpln˘ch rodin s jedním ãi dvûma dûtmi. Je jisté, Ïe do subjektivního hodnocení Ïivotní úrovnû domácnosti mohou vstupovat i jiná hlediska neÏ jen ãistû sociálnûekonomická a Ïe lidé Ïijící osamûle mohou b˘t právû z tûchto jin˘ch dÛvodÛ ménû spokojeni s vlastním Ïivotem a promítat to i do vnímání své Ïivotní úrovnû. Pfii posuzování, jak svoji situaci vnímají lidé mající úplnou rodinu s jedním, dvûma i více dûtmi, je také moÏno vzít v potaz to, Ïe podíl takov˘ch rodin a celkov˘ podíl dûtí se v prÛbûhu uplynul˘ch 15 let velmi v˘raznû sníÏil a Ïe dûti si spí‰e pofiizovali lidé s uÏ vybudovan˘m sociálním zázemím19. Pfiesto je v‰ak nanejv˘‰ pravdûpodobné, Ïe se zde projevuje pfiedev‰ím finanãní zátûÏ spojená s víceménû fixními náklady bydlení a v˘daji za zboÏí a sluÏby urãené nikoli v˘hradnû pro individuální spotfiebu, které se u poãetnûj‰ích domácností zpravidla rozloÏí mezi více osob s více finanãními zdroji. Podobn˘ rozdíl se totiÏ objevil i mezi dÛchodci Ïijícími v partnerské domácnosti a dÛchodci Ïijícími osamûle. Zfietelnû hÛfie neÏ samostatnû Ïijící bezdûtní pak Ïivotní úroveÀ své domácnosti hodnotili respondenti Ïijící v neúplné rodinû s jedním ãi dvûma a více dûtmi. Jejich hodnocení bylo také podstatnû ménû pfiíznivé neÏ u dÛchodcÛ Ïijících v partnerském svazku a pfiíli‰ se neli‰ilo, pokud jde o podíl negativních vyjádfiení, od osamûle Ïijících dÛchodcÛ. Je zfiejmé, Ïe problémem neúpln˘ch rodin 19

Nepfiímo tomu nasvûdãuje samotná skuteãnost, Ïe se vûk maximální plodnosti Ïen od poãátku 90. let posunul smûrem vzhÛru z oblasti hluboko pod 25 lety do intervalu 27 aÏ 29 let a Ïe od druhé poloviny minulé dekády zaãala v˘raznû narÛstat míra plodnosti Ïen po tfiicítce, která v její první polovinû také mírnû klesala. Ekonomické zaji‰tûní Ïen v tûchto vy‰‰ích vûkov˘ch kategoriích je v prÛmûru lep‰í neÏ u Ïen do 25 let, jejichÏ plodnost naopak trvale klesala i bûhem 2. poloviny 90. let a tento trend se doposud nezastavil.

Zlom-final

2.2.2006

278

13:07

Stránka 278


v ekonomické rovinû je jejich odkázanost na jedin˘ pfiíjem, kter˘m jejich domácnost disponuje. Ten sice celkovû díky státní sociální pomoci v prÛmûru pfievy‰uje prÛmûrn˘ pfiíjem bezdûtn˘ch, jeÏ Ïijí sami, ale zfiejmû zdaleka nepostaãuje k uspokojivému pokrytí nákladÛ spojen˘ch s Ïivením a v˘chovou dûtí. Lze se domnívat, Ïe v˘razné rozdíly by se objevily i uvnitfi skupiny respondentÛ z úpln˘ch rodin, pokud bychom je rozãlenili na ty, které mají jeden a které mají dva pfiíjmy z ekonomické aktivity, ale to bohuÏel dostupná data neumoÏÀují. Do v˘‰e uvedené anal˘zy byly pfiitom zahrnuty, pokud jde o rodiny, které mají ãi by mohly mít dûti, pouze domácnosti ekonomicky aktivních respondentÛ. Hodnocení Ïivotní úrovnû ze strany lidí nedobrovolnû stojících mimo ekonomickou aktivitu, tj. nezamûstnan˘ch, je obecnû v˘raznû hor‰í bez ohledu na typ domácnosti20. Je zjevné, Ïe pozice úpln˘ch i neúpln˘ch rodin s dûtmi postiÏen˘ch nezamûstnaností je podstatnû tíÏivûj‰í, neÏ je tomu u analogick˘ch typÛ rodin s ekonomicky aktivními ãleny. V pfiípadû smí‰en˘ch domácností, v nichÏ Ïijí je‰tû dal‰í osoby (zaopatfiené dûti, rodiãe), které zpravidla disponují vlastním pfiíjmem, jímÏ pfiispívají na chod domácnosti, je situace naopak pfiíznivûj‰í.

4. Závûr Na základû proveden˘ch anal˘z lze konstatovat, Ïe sloÏení rodiny, respektive sloÏení domácnosti pfiedstavuje v˘znamn˘ faktor, kter˘ podstatn˘m zpÛsobem ovlivÀuje její Ïivotní úroveÀ. Jak objektivní, tak i subjektivní indikátory ukazují, Ïe rodiny s dûtmi jsou i navzdory sociální politice státu z tohoto hlediska v citelnû hor‰ím postavení neÏ domácnosti bezdûtné. Tato skuteãnost, které si je ãeská populace dobfie vûdoma, patrnû stojí i za nepfiízniv˘mi trendy demografického v˘voje z období poslední pÛldruhé dekády. V relativnû nejhor‰í pozici jsou pfiitom neúplné rodiny a rodiny, které jsou odkázané pouze na jedin˘ pfiíjem, coÏ se ve zv˘‰ené mífie dot˘ká tûch, které mají více dûtí, popfiípadû tûch, které mají malé dûti.

20

V rámci souboru vytvofieného spojením kontinuálních v˘zkumÛ CVVM 0,6 % nezamûstnan˘ch respondentÛ hodnotilo Ïivotní úroveÀ své domácnosti jako „velmi dobrou“, 9,9 % jako „spí‰e dobrou“, 31,3 % jako „ani dobrou, ani ‰patnou“, 37,5 % jako „spí‰e ‰patnou“ a 20,7 % jako „velmi ‰patnou“. Naproti tomu ekonomicky aktivní dotázaní jako celek Ïivotní úroveÀ sv˘ch domácností vnímali takto: 4,4 % „velmi dobrá“, 38,7 % spí‰e dobrá, 42,6 % „ani dobrá, ani ‰patná“, 12,4 % „spí‰e ‰patná“ a 2,0 % „velmi ‰patná“.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 279

Jan âervenka

279

Literatura: Tuãek, M. a kol. 2003. Dynamika ãeské spoleãnosti a osudy lidí na pfielomu tisíciletí. Praha: Sociologické nakladatelství. âervenka, J. 2002. „Vefiejné mínûní a ekonomická transformace – ãesk˘ pfiípad.“ Pp. 28–4 in Kisztner, M. (ed.) Seminárny bulletin Verejná mienka a ekonomické reformy. Bratislava: Stredoeurópsky in‰titút pre ekonomické a sociálne reformy (INEKO).

Prameny: Statistická roãenka âeské republiky 1996. Scientia Praha. Statistická roãenka âeské republiky 1999. Scientia Praha. Statistická roãenka âeské republiky 2001. Scientia Praha. âesk˘ statistick˘ úfiad. www.czso.cz âeská národní banka. www.cnb.cz Data CVVM SOÚ AV âR. www.cvvm.cz

Zlom-final

2.2.2006

13:07

280

Stránka 280

Socio-ekonomická situácia rodín a domácností na Slovensku z pohºadu sociologick˘ch v˘skumov

SOCIO-EKONOMICKÁ SITUÁCIA RODÍN A DOMÁCNOSTÍ NA SLOVENSKU Z POHªADU SOCIOLOGICK¯CH V¯SKUMOV Roman DÏambazoviã 1. Úvod OpísaÈ socio-ekonomickú situáciu obyvateºstva nie je vôbec triviálnou záleÏitosÈou. UÏ samotn˘ pojem socio-ekonomická situácia v sebe skr˘va mnoÏstvo v˘ziev. Ako ju vlastne vymedziÈ a definovaÈ? Mohol by som vyuÏiÈ mnoho prepracovan˘ch teoretick˘ch a metodologick˘ch konceptov. Nakoºko je v‰ak k dispozícii len obmedzen˘ priestor, vybral som si niekoºko dimenzií a „rezov“, cez ktoré sa pokúsim poskytnúÈ ãitateºom pohºad na socio-ekonomické postavenie rodín a domácností v Slovenskej republike. Tieto odkr˘vajú do urãitej miery zloÏitosÈ skúmaného sociálneho javu, ale na strane druhej sú len mal˘mi kúskami veºkého puzzle. Pôjde o znaãne zúÏen˘ pohºad na mnohodimenzionálnu problematiku socio-ekonomickej situácie rodín a domácností. Na základe anal˘zy v˘sledkov vybran˘ch reprezentatívnych sociologick˘ch v˘skumov, mikrocenzov˘ch zisÈovaní, v˘skumov verejnej mienky sa pokúsim identifikovaÈ faktory vpl˘vajúce na diferenciáciu socio-ekonomického postavenie rodín v podmienkach SR. V prvom rade sa v‰ak sústredím na nízkopríjmové a chudobné domácnosti v podmienkach Slovenska. Pokúsim sa identifikovaÈ charakteristické ãrty chudobn˘ch rodín a domácností (tzv. profil chudoby). Okrem objektívnych mier (napríklad cez príjem ãi vybavenosÈ) budem vyuÏívaÈ aj subjektívnu reflexiu postavenia rodiny alebo situácie. Nepochybne je dôleÏité sledovaÈ dynamiky javu. Aj preto sa vo svojej anal˘ze sústredím na dlh‰ie ãasové obdobie od zaãiatku 90. rokov minulého storoãia aÏ po súãasnosÈ. Priãom vyvstáva mnoÏstvo metodologick˘ch problémov, ak˘mi sú napríklad veºká rôznorodosÈ zdrojov dát, ich rôzna kvalita, ãi odli‰ná metodika zisÈovania. Na Slovensku neprebehol ani longitudiálny panelov˘ v˘skum venujúci sa tejto problematike. V˘skumy sa pre nedostatok finanãn˘ch prostriedkov a pre doteraj‰í nezáujem decíznych orgánov vyãleniÈ prostriedky na realizáciu takéhoto v˘skumu neuskutoãnili, ão je opäÈ v príkrom nesúlade so strategick˘m v˘znamom informácií a poznatkov tohto druhu pre politické a hospodárske riadenie spoloãnosti a regulovanie procesu jej transformácie (Sopóci, DÏambazoviã 2003). Na prijatie závaÏn˘ch rozhodnutí v oblasti sociálnej politiky preto nie sú k dispozícii potrebné údaje a nie sú známe ani v‰etky dôsledky doteraj‰ích rozhodnutí. Veºmi príznaãná je e‰te jedna skutoãnosÈ. V‰etky ‰pecifické v˘skumy venované tejto problematike uskutoãnené od deväÈdesiatych rokoch minulého storoãia projektovali, financovali a realizovali – v spolupráci so slovensk˘mi sociológmi – zahraniãní sociológovia a zahraniãné sociologické ãi iné pracoviská.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 281

Roman DÏambazoviã

281

Zdrojmi dát budú urãité dielãie v˘skumy, z ktor˘ch sa pokúsim poskladaÈ obraz o socio-ekonomickej situácii rodín a domácností na Slovensku. Tento obraz v‰ak, ako som uÏ zdôrazÀoval, nebude kompletn˘ a od mnoh˘ch veºmi dôleÏit˘ch aspektov, ktoré by si zasluhovali pozornosÈ, som musel upustiÈ.

2. Zväã‰ujúce sa socio-ekonomické nerovnosti a jej vnímanie V súãasnosti si obyvatelia Slovenska ãoraz viac zaãínajú uvedomovaÈ a reflektovaÈ svoje vlastné socio-ekonomické postavenie. V dôsledku silnej homogenizácie spoloãnosti a príjmovej nivelizácii pred zaãiatkom transformácie dochádza postupne k javu, ktor˘ subjektívne pocity odráÏajú pomerne s veºkou presnosÈou: väã‰ina obyvateºstva pociÈuje na jednej strane zväã‰ujúcu sa „priepasÈ“ medzi vlastnou príjmovou situáciou a situáciou najmajetnej‰ej vrstvy a na strane druhej zmen‰ujúci sa rozdiel medzi sebou a najchudobnej‰ími vrstvami. Prejavuje sa to, ako poukáÏem neskôr, v mnoh˘ch skutoãnostiach. Za alarmujúci napríklad môÏeme povaÏovaÈ v˘sledok, podºa ktorého malo na konci deväÈdesiatych rokov aÏ 79 % slovensk˘ch domácností strach, Ïe v budúcnosti klesne pod hranicu chudoby (Fall, Horeck˘, Roháãová 1999). Slovensko patrilo dlhé obdobie k európskym krajinám s najniÏ‰ími príjmov˘mi nerovnosÈami. Nakoºko „nivelizaãn˘ hoblík“ fungoval znamenite, e‰te aj koncom 80. rokov bola hodnota Gini koeficientu1 na Slovensku 17,6, ão bola najniÏ‰ia hodnota zo v‰etk˘ch b˘val˘ch socialistick˘ch krajín. Jeho hodnota bola niÏ‰ia ako hodnota Gini koeficientu v âeskej republike2 (Va‰eãka 2002: 224). Postupne v‰ak môÏeme stále evidentnej‰ie pozorovaÈ prejavy vznikajúcich nerovností. Vytvárajú sa rozdiely v príjmoch, bohatstve, ão sa prejavuje v diferenciácii spotrebného správania, Ïivotného ‰t˘lu, Ïivotn˘ch podmienok a pod. Dochádza na Slovensku k postupnému nárastu príjmovej nerovnosti v priebehu 90. rokov. V roku 1992 bola hodnota Gini koeficientu 18 (podºa Luxembourg Income Study), k˘m v roku 1996 uÏ 25 (podºa Svetovej banky). Aj keì je to za tak krátke ãasové obdobie veºk˘ nárast, v porovnaní s ostatn˘mi transformujúcimi sa hospodárstvami je tento nárast relatívne iba mierny (Making … 2000). Príjmová nerovnosÈ sa v‰ak neustále zvy‰ovala aj po tomto období a v súãasnosti je Gini koeficient v SR vy‰‰í (31) ako dosahujú v priemere krajiny EÚ-15 a nové ãlenské krajiny (28), av‰ak e‰te niÏ‰í ako napr. v Grécku (35), ·panielsku (34) ãi Portugalsku (37). Nárast nerovnosti dokazujú i ìal‰ie údaje z posledného 1

2

Gini koeficient je najroz‰írenej‰ie vyuÏívan˘m nástrojom na zisÈovanie príjmovej nerovnosti. âím je hodnota tohto koeficientu vy‰‰ia, t˘m väã‰í rozsah príjmovej nerovnosti v spoloãnosti existuje (aj k ìal‰ím mieram príjmov˘ch nerovností pozri napríklad Gordon, Spicker (eds.) 1999; Veãerník (ed.) 1998). V âeskej republike dosahoval hodnotu 18,3, ale napríklad v Poºsku 25,6, v Ruskej Federácii 23,8, v Bulharsku a Rumunsku 23,3 ãi v Maìarsku 21,0.

Zlom-final

282

2.2.2006

13:07

Stránka 282


Mikrocenza, podºa ktor˘ch bola suma príjmov 20 % populácie s najvy‰‰ími prijmami v roku 2002 aÏ 5,4 krát vy‰‰ia v porovnaní so sumou príjmov 20 % populácie s najniÏ‰ími príjmami (S80/S20). V krajinách EÚ-15 bola suma príjmov 20 % populácie s najvy‰‰ími príjmami „len“ 4,4 krát vy‰‰ia neÏ suma príjmov 20 % populácie s najniÏ‰ími príjmami (Národn˘ akãn˘ plán … 2004: 5). Údaje z 90. rokov o narastajúcej príjmovej nerovnosti v‰ak neodzrkadºujú e‰te ìal‰ie dôleÏité skutoãnosti. Sú nimi najmä zvy‰ujúca sa miera nezamestnanosti zasahujúca nezanedbateºnú ãasÈ slovenskej populácie3, v rámci nej vysok˘ podiel dlhodobej nezamestnanosti (pohybuje sa okolo polovice z registrovan˘ch uchádzaãov o prácu), zvy‰ujúci sa podiel jednotlivcov ãi domácností odkázan˘ch na dávky sociálnej pomoci (DSP) ako jedin˘ zdroj príjmu, a pod. V˘skumy verejnej mienky dokazujú, Ïe obyvatelia veºmi citlivo reflektujú spomínané sociálne problémy. Hrozba nezamestnanosti, zniÏovanie Ïivotnej úrovne alebo zväã‰ujúce sa (resp. veºké) rozdiely v príjmoch medzi obyvateºmi sú dlhodobo vnímané poãas celého transformaãného obdobia aÏ do súãasnosti vo v‰etk˘ch v˘skumoch zaoberajúcimi sa t˘mito otázkami, ako jedny z najÈaÏivej‰ích (tabuºka 1). Tabuºka 1: Reflexia závaÏnosti problémov v súãasnej situácii na Slovensku (v %)

A. veºké rozdiely v príjmoch medzi obyvateºmi B. nezamestnanosÈ D. sociálne zabezpeãenie (v starobe, chorobe, invalidite...) E. situácia rodín s deÈmi F. Ïivotná úroveÀ obyvateºov

veºmi závaÏn˘ problém 20034

závaÏn˘ problém 2003

veºmi závaÏn˘ problém 2004

závaÏn˘ problém 2004

59,6

33,6

56,8

32,7

73,0

24,6

81,9

16,1

56,0

34,5

65,6

30,1

47,4 63,5

41,0 31,5

58,0 71,7

35,0 25,2

Zdroj: Bodnárová a kol., 2004 (upravené).

3

4

Napríklad v roku 2000 prekroãil po prv˘krát od roku 1989 priemern˘ poãet registrovan˘ch nezamestnan˘ch v SR hranicu 500 tisíc osôb, ão predstavovalo viac ako 18 % mieru evidovanej nezamestnanosti. Postupne dochádza k trendu klesania nezamestnanosti a v roku 2004 bola priemerná miera evidovanej nezamestnanosti 14,3 % (Sociálna situácia .... 2004). Na Slovensku v‰ak zaznamenávame obrovské regionálne disparity. Nachádzajú sa tu okresy s mierou nezamestnanosti do 5 %, ale i okresy s registrovanou mierou nezamestnanosti nad 30 %. Ide najmä o socio-priestorovo marginalizované regióny s kumuláciou znev˘hodnení (pozri napríklad FalÈan, Gajdo‰, Pa‰iak 1995). Bola vyuÏitá ‰kála: veºmi závaÏn˘, závaÏn˘, menej závaÏn˘ a vôbec nie závaÏn˘ problém, neviem posúdiÈ.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Roman DÏambazoviã

Stránka 283

283

V˘skumná správa Bodnárovej a kolektívu (2004) analyzujúca dáta mnoh˘ch dostupn˘ch v˘skumov verejnej mienky a ‰pecifick˘ch sociologick˘ch v˘skumov zachytávajúcich problematiku socio-ekonomického postavenia rodín a domácností poukazuje taktieÏ na zjavn˘ príklon obyvateºov Slovenska k rovnostárstvu. MôÏe to byÈ spomienka na malé príjmové rozdiely v minulosti, prejavujúca sa v urãitej reminiscencii za obdobím socializmu. Prejavuje sa v negatívnom vnímaní a hodnotení veºk˘ch príjmov˘ch rozdielov v súãasnosti, resp. v presvedãení, Ïe by sa tieto rozdiely v príjmoch mali zmen‰iÈ. Podºa drvivej väã‰iny respondentov by totiÏ rastúca príjmová diferenciácia mala byÈ urãit˘m spôsobom regulovaná ‰tátom/vládou (smerom k jej zúÏeniu). Podobne reflexiu zväã‰ujúcej sa nerovnosti, vnímanie zhor‰enia socio-ekonomického postavenia vlastnej rodiny v porovnaní s minulosÈou (najmä s obdobím pred rokom 1989)5, pesimizmus ohºadne budúcnosti (vlastnej alebo vlastn˘ch detí), strach z nezamestnanosti a chudoby proklamuje stále väã‰ia ãasÈ slovenskej populácie. Zaujímavé je pritom zistenie, Ïe postupujúcimi rokmi od obdobia 1990 dochádza k posilÀovaniu negatívneho hodnotenia súãasnej situácie. K˘m dáta zo zaãiatku 90. rokov ukazujú síce na negatívne vnímanie dopadov reforiem, ale v porovnaní s neskor‰ím obdobím to bolo predsa len „obdobím viery v svetlej‰ie ãasy a obdobím optimizmu do budúcnosti“. Ten sa v‰ak akoby postupne vytrácal6. Z v˘sledkom v˘skumu ISSP Sociálne nerovnosti z roku 2001 vyplynulo, Ïe k˘m by seba v roku 1991 zaradilo z ponúknut˘ch desiatich spoloãensk˘ch pozícií do troch najniÏ‰ích iba 14,3 % respondentov, tak v roku 2001 uÏ 33,5 % respondentov7. V porovnaní s minulosÈou zaznamenávame vnímanie zostupnej mobility 5

6

Porovnanie Ïivotnej situácie pred rokom 1989 a po Àom je ãast˘m referenãn˘m rámcom pre reflexiu sociálnej politiky. PrítomnosÈ urãitej reminiscencie po pomeroch spred roku 1989 moÏno vidieÈ aj v prípade odpovedí na otázku ãi sa ºuìom, ak˘mi sú respondenti, Ïilo lep‰ie pred rokom 1989 alebo v súãasnosti (otázka bola poloÏená v roku 1999). AÏ 61,4 % op˘tan˘ch bolo presvedãen˘ch, Ïe ºuìom ako sú oni, sa Ïilo lep‰ie pred rokom 1989. PribliÏne 5-krát menej respondentov (12 %) si myslelo, Ïe lep‰ie sa Ïije teraz. Takmer jedna pätina zo v‰etk˘ch op˘tan˘ch si myslelo, Ïe pred rokom 1989 sa Ïilo rovnako ako teraz (Bodnárová a kol. 2004). V˘skum agentúry MVK zisÈoval názory respondentov na hodnotenie teraj‰ieho sociálno-ekonomického zriadenia v porovnaní so zriadením pred roku 1989 a porovnanie svojich súãasn˘ch materiálnych Ïivotn˘ch podmienok so stavom pred novembrom v roku 1994 a z roku 2004. V roku 1994 si 42,8 % respondentov myslelo, Ïe vtedaj‰ie sociálno-ekonomické zriadenie má oproti zriadeniu pred novembrom viac nedostatkov (viac predností 35,7 %). V roku 2004 v‰ak viac nedostatkov v súãasnom sociálno-ekonomickom zriadení v porovnaní pred novembrom 1989 uviedlo aÏ 65,1 % (nárast o 22,3 %) a viac predností vnímalo len 19,2 %. Za 10 roãné obdobie teda do‰lo k znaãnému posunu v miere hodnotenia predností a nedostatkov jednotliv˘ch podôb socio-ekonomick˘ch zriadení. Na otázku dot˘kajúcu sa porovnania svojich súãasn˘ch materiálnych Ïivotn˘ch podmienok so stavom pred novembrom 1989 odpovedalo v roku 1994–56,3 % respondentov, Ïe sa im materiálne podmienky zhor‰ili (zlep‰ili 18,3 %, zostali rovnaké v 24,7 % prípadov). V roku 2004 na tú istú otázku odpovedali respondenti nasledovne: zhor‰enie materiálnych podmienok proklamovalo aÏ 65,8 % respondentov, v prípade 21,5 % do‰lo k zlep‰eniu a rovnaká zostáva v prípade 11,1 % respondentov. Vidíme síce tak nárast t˘ch, ktor˘m sa materiálne Ïivotné podmienky zlep‰ili ako i t˘ch, ktor˘m sa zhor‰ili, ale nárast je oveºa vy‰‰í v prípade zhor‰enia materiálnych podmienok.

Zlom-final

284

2.2.2006

13:07

Stránka 284


tak z vrcholn˘ch troch spoloãensk˘ch pozícií – z 13,3 % na 5,2 %, ako i zo stredov˘ch spoloãensk˘ch pozícií. Väã‰ina respondentov teda vníma svoju súãasnú spoloãenskú pozíciu v porovnaní s obdobím spred 10 rokov ako hor‰iu. V tom istom v˘skume si mali respondenti vybraÈ typ spoloãnosti, ktorá charakterizovala vtedaj‰iu slovenskú spoloãnosÈ. Veºká ãasÈ respondentov (82,8 %) si vybrala typy spoloãnosti, pre ktoré sú charakteristické malá elita na vrchole, s málo ºuìmi v strede, ale s veºk˘m mnoÏstvom ºudí na spodku spoloãnosti. Priãom ideálna predstava, o tom ako by malo Slovensko vyzeraÈ, sa s realitou vôbec nestotoÏÀovala. AÏ vy‰e 70 % respondentov sa priklonilo k typom spoloãností, pre ktor˘ch je charakteristická veºká ãasÈ obyvateºstva krajiny v strede alebo veºa ºudí blízko vrcholu a len málo ºudí na jej spodku. O subjektívnom preÏívaní situácie, a najmä jej negatívnom hodnotení, mnohé napovedá aj v˘sledok v˘skumu European Foundation for the Improving Living and Working Conditions (Böhnke 2004). Jedn˘m z ukazovateºov bol index vnímaného sociálneho vylúãenia (index on perceived social exlusion), ktor˘ bol kon‰truovan˘ na základe súhlasu alebo nesúhlasu s nasledujúcimi ‰tyrmi tvrdeniami t˘kajúcimi sa pocitu bezmocnosti, ãlenstva v spoloãnosti, ch˘bajúceho uznania a odcudzenia, ktoré moÏno oznaãiÈ ako „deficity sociálnej integrácie“: • Nemyslím si, Ïe ºudia s ktor˘mi sa stretávam, uznávajú to, ão robím. • Cítim sa byÈ mimo spoloãnosti. • Nemyslím, Ïe mám ‰ancu byÈ uÏitoãn˘ v spoloãnosti. • Niektorí ºudia mnou poh⁄dajú na základe môjho príjmu alebo zamestnania. Ako vidíme vyuÏívan˘ koncept sociálnej exklúzie je oveºa ‰ir‰ím konceptom ako doteraz vyuÏívané rámce na meranie socio-ekonomického postavenia. Spomínan˘ index mohol nadobudnúÈ hodnotu od 0 (Ïiaden súhlas s tvrdeniami) po 4 (súhlas alebo siln˘ súhlas so v‰etk˘mi ‰tyrmi tvrdeniami). V˘sledky v˘skumu ukázali, Ïe väã‰ina európskych obyvateºov sa cíti sociálne integrovaná. V 25-tich z 28 krajín viac neÏ polovica populácie nezaÏila Ïiaden z predloÏen˘ch deficitov integrácie, s v˘nimkou Turecka, Bulharska a Slovenska. 45 % populácie na Slovensku nemá skúsenosÈ so Ïiadnym z predloÏen˘ch deficitov sociálnej integrácie. S jedn˘m zo ‰tyroch uveden˘ch tvrdení súhlasilo 29 % respondentov na Slovensku, s dvoma 18 %, s troma 7 % a so v‰etk˘mi ‰tyrmi 2 % respondentov. Podºa metodológie v˘skumu, ºudia pociÈujúci dva alebo viac „integraãn˘ch deficitov“ sú tí, ktorí sú najväã‰ou pravdepodobnosÈou ohrození sociálnym vylúãením. Autori hovoria v tomto prípade o vnímanom sociálnom vylúãení. Miera vnímaného sociálneho vylúãenia na Slovensku je podºa tohto v˘skumu

7

V˘sledky z v˘skumu ISSP Národná identita z roku 2004 poukazujú na akoby zlep‰enie subjektívneho vnímania svojho postavenia v porovnaní s rokom 2001, nakoºko do najniÏ‰ích troch stupÀov zaradilo svoju domácnosÈ 16,5 % respondentov, priãom do troch najvy‰‰ích 6,3 % respondentov.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Roman DÏambazoviã

Stránka 285

285

26,6 %, ão znamená, Ïe viac neÏ jednej ‰tvrtine obyvateºstva ch˘ba pocit „patriÈ do spoloãnosti“. Ide o tretie najvy‰‰ie ãíslo spomedzi 28 európskych krajín. U znaãnej ãasti respondentov odpovede reflektovali nostalgiu za ãasmi pred novembrom 19898, ão odráÏa sklamanie zo súãasného spoloãenského v˘voja na Slovensku. V prípade anal˘zy v˘sledkov v˘skumov pozitívnej‰ie hodnotia finanãnú situáciu svojej rodiny a domácnosti pred rokom 1989, sebazaraìujú sa do niÏ‰ích sociálnych pozícií, neãakajú pozitívnej‰í v˘voj do budúcnosti a vnímajú negatívnej‰ie zvy‰ujúce sa nerovnosti ºudia s niÏ‰ím vzdelaním, nekvalifikovaní alebo s nedostatoãnou kvalifikáciou (nevyhovujúcou pozíciou na trhu práce), star‰í respondenti, respondenti Ïijúci v neúpln˘ch rodinách, v rodinách s mal˘m poãtom ekonomicky aktívnych ãlenov a v trojgeneraãn˘ch domácnostiach. TaktieÏ sú nimi i respondenti s nízkym príjmom, nezamestnaní ãi nachádzajúci sa mimo trhu práce v dôsledku staroby (dôchodcovia) ãi rodinnej alebo Ïivotnej situácie (v domácnosti, na materskej alebo rodiãovskej dovolenke), Ïijúci sami alebo v rodine s veºk˘m poãtom nezaopatren˘ch detí, v mal˘ch obciach a v mimobratislavsk˘ch regiónoch. Mohli by sme teda kon‰tatovaÈ, Ïe respondenti s tak˘mito charakteristikami, povaÏujú svoje rodiny a domácnosti za tie, ktoré sú/boli „porazené“ v boji o najlep‰ie socio-ekonomické pozície a postavenie. V subjektívnej reflexii posúdenia zmien a socio-ekonomickej situácie sa dobre odzrkadºuje uÏ vy‰‰ie spomenut˘ nárast príjmov˘ch nerovností. Je to jeden z moÏn˘ch spôsobov v˘povedí jednotlivcov o dopade uskutoãnen˘ch zmien na konkrétne Ïivotné podmienky ich rodín a domácností. KaÏdá uskutoãnená zmena dopadá diferencovane na sociálnu situáciu rodín. To znamená, Ïe môÏeme predpokladaÈ i diferencované reflektovanie aktuálnych Ïivotn˘ch podmienok, ktoré sa prejavia aj v postupnej zmene rozvrstvenia skúman˘ch na subjektívne vnímanej ‰kále hodnotenia Ïivotnej úrovne domácností a v rozdielnom hodnotení obmedzovania sa ãi re‰trukturalizácie spotrebn˘ch v˘davkov v domácnostiach. Sociálnu situáciu rodiny teda obyvatelia rôznym spôsobom vní8

Ferge (2000) uvádza v˘sledky v˘skumu z roku 1995, kedy v medzinárodnom SOCO projekte porovnávali dáta z piatich postsocialistick˘ch krajín (SR, âR, Maìarsko, Poºsko a b˘valá NDR). V prípade Slovenska získalo z hºadiska historického obdobia, kedy sa darilo domácnosti respondenta najlep‰ie, najvy‰‰ie hodnotenie práve obdobie 80 rokov (podobne to bolo aj v ostatn˘ch krajinách okrem âR). 56 % respondentov hodnotilo 80 roky a potom súãasnosÈ (30 %) ako najlep‰ie obdobie, ako najhor‰ie 41 % obdobie pred 2. svetovou vojnou a 32 % respondentov súãasnosÈ. Podºa autorky v‰ak v tomto prípade neplatí vysvetlenie „prikrá‰lenia minulosti“, nakoºko v˘skumy z tohto obdobia napríklad v Maìarsku dokazujú veºmi pozitívne vnímanie Ïivotnej úrovne obyvateºstva. TaktieÏ na Slovensku bolo obdobie 80 rokov vnímané veºmi pozitívne u veºkej ãasti populácie a objektívne predstavovalo zlep‰enie socio-ekonomickej situácie mnoh˘ch rodín. Z hºadiska porovnania v˘sledkov s in˘mi krajinami bol na Slovensku hodnoten˘ súãasn˘ systém najnepriaznivej‰ie po Maìarsku. Priãom len 5 % respondentov oznaãilo hodnotenie „oveºa lep‰ie“ (napríklad v âR to bolo aÏ 23 %). Ak porovnáme hodnotenie súãasnosti s minul˘m reÏimom v období rokov 1991 a 1995, tak sa vo v‰etk˘ch skúman˘ch krajinách e‰te viac zhor‰ilo (v SR v roku 1991 to bolo len 35 %, v roku 1995 uÏ 52 %) a zníÏilo sa pozitívne hodnotenie.

Zlom-final

286

2.2.2006

13:07

Stránka 286


majú a reflektujú. Pre jej hodnotenie si vytvárajú vlastné kritériá. Porovnávajú sa so svojim okolím a preferencia konkrétnych krokov je v˘sledkom hodnotenia moÏností a nevyhnutnosti saturácie tej-ktorej potreby, ako i zaÏit˘ch a ãasom overen˘ch a efektívnych spôsobov správania. Nesmieme taktieÏ zabúdaÈ, Ïe minulosÈ v mnoh˘ch zmysloch formuje vytvoren˘ názor o súãasnosti. Názor jednotliv˘ch osôb o súãasnosti nie je nezávisl˘ od toho, akú cestu sám pre‰iel, respektíve ão vníma z minulosti svojej rodiny ako dôleÏité. V subjektívnom vnímaní a hodnotení (minulosti, súãasnosti ako i budúcnosti) sa odráÏajú tieto preÏité skutoãnosti ako i základné hodnoty a vzory populácie, ale i zmeny uskutoãÀované v spoloãnosti. Odhalenie faktorov pôsobiacich na diferencie pri hodnotení nám môÏe pomôcÈ pri identifikovaní t˘ch sociálnych kategórií obyvateºstva Slovenska, ktoré negatívne vnímajú postavenia svojich rodín a domácností. Ak˘ je profil (aké sú charakteristiky) nízkopríjmov˘ch a chudobn˘ch rodín a domácností na základe anal˘zy objektívnych mier?

3. Socio-ekonomická situácia rodín a domácností z hºadiska objektívnych mier Jedn˘m z v˘chodiskov˘ch, najdôleÏitej‰ích a v súãasnosti aj jednou z najaktuálnej‰ích oficiálnych zdrojov údajov o socio-ekonomickej situácii rodín a domácností je bezpochyby Mikrocenzus9. Mikrocenzové zisÈovania boli v b˘valom socialistickom âeskoslovensku zapoãaté v metodicky súvislom poradí od roku 1958. AÏ do obdobia 1989 i‰lo o zisÈovanie príjmov raz za 3 aÏ 5 rokov na reprezentatívnom náhodnom 1–2 % súbore domácností, kedy informácie o mzdách a dôchodkoch boli poskytované (resp. potvrdzované) ‰tátnymi orgánmi. Na Slo9

Pri Mikrocenze si musíme uvedomiÈ niekoºko obmedzení z hºadiska sledovania nízkopríjmov˘ch rodín a domácností: okrem posledného Mikrocenzu bola v ostatn˘ch podhodnotená váha rómskeho obyvateºstva v osadách a ìal‰ích domácností, ktoré sú najviac vystavené riziku chudoby (napr.: nezamestnan˘ch). Navy‰e, Mikrocenzus pokr˘va len oblasÈ príjmov a nie v˘davkov, a po roku 1989 prebehol len trikrát. Bolo by vhodné zváÏiÈ skrátenie intervalu medzi jednotliv˘mi zbermi údajov alebo aspoÀ dodrÏaÈ urãitú periodicitu a vybranú domácnosÈ ponechaÈ v súbore dlh‰ie. V zahraniãí je pritom beÏná prax, Ïe podobné ‰tatistické zisÈovanie prebieha kaÏdoroãne a vybrané domácnosti zostávajú v súbore päÈ rokov (VaÀo 1995). Pri meraní chudoby a sociálneho vylúãenia v EÚ sa vyuÏívajú údaje získané v rámci Panelu domácností európskeho spoloãenstva (ECHP), ktor˘ je typick˘m príkladom takéhoto v˘skumu. Panel domácností je zaloÏen˘ na kaÏdoroãnom skúmaní domácností a jednotlivcov, zameriava sa na ‰iroké spektrum tém (príjem, b˘vanie, vzdelanie, demografické charakteristiky a pod.), priãom istá ãasÈ domácnosti je súãasÈou v˘skumnej vzorky aj niekoºko po sebe nasledujúcich rokov. Panel domácností európskeho spoloãenstva bude ãoskoro nahraden˘ ·tatistikou o príjmov˘ch a Ïivotn˘ch podmienkach v EÚ (EÚSILC), v ktorom sa budú sledovaÈ aj nepeÀaÏné indikátory deprivácie domácností, napríklad informácie o vzdelaní, b˘vaní, zdraví a práci. V podmienkach Slovenska patrí táto agenda ·tatistickému úradu SR. Periodicita a „nemennosÈ“ súboru poskytujú moÏnosti skúmaÈ pôsobenie vybran˘ch aspektov v rámci Ïivotného cyklu. Napríklad pri skúmaní chudoby umoÏÀujú získavaÈ poznatky o jej temporalite a dynamike, ktoré sú veºmi dôleÏité pre implementáciu vhodn˘ch sociálno-politick˘ch nástrojov.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Roman DÏambazoviã

Stránka 287

287

vensku máme k dispozícii údaje z Mikrocenzov zachytávajúce roky 1992, 1996 a 200210. To nám umoÏÀuje na jednej strane poukázaÈ na dynamiku v˘voja situácie ohºadne ‰truktúry a úrovni príjmov domácností a na strane druhej poskytnúÈ i dostatoãne aktuálne údaje. V snahe zabezpeãiÈ ão najvy‰‰iu moÏnosÈ porovnateºnosti s v˘sledkami predchádzajúceho Mikrocenza bol obsah jednotliv˘ch prieskumov koncipovan˘ podobne. V Mikrocenzoch sa zachytávajú nielen základné demografické údaje o domácnostiach a jej ãlenoch (poãet ãlenov, poãet detí, pohlavie a vek ãlenov domácnosti, vzÈah k osobe na ãele domácnosti, rodinn˘ stav) ale i ich sociálne charakteristiky (stupeÀ sociálnej aktivity, postavenie v zamestnaní, úroveÀ vzdelania a podobne). Nakoºko anal˘za údajov e‰te nie je dokonãená, pokúsim sa poukázaÈ aspoÀ na základe sekundárnej anal˘zy na niektoré zaujímavé skutoãnosti. Je nevyhnutné pripomenúÈ, Ïe samotn˘ príjem, resp. jeho dosiahnutá v˘‰ka je len jedn˘m z indikátorov socio-ekonomického postavenia rodín a domácností. Nehovoriac uÏ o zloÏitosti (a aj nepresnosti) zisÈovania príjmov samotn˘ch domácností. V prípade ak si zoberieme ako v˘chodiskové údaje z Mikrocenzu 1970, môÏeme sledovaÈ v porovnaní so vzorkou z roku 2003 niekoºko diferencií. Tieto súvisia s demografick˘mi a ekonomick˘mi zmenami a odzrkadºujú sa napríklad v klesajúcom poãte ãlenov domácností (Mikrocenzus …, 2004). Príãiny môÏeme hºadaÈ napríklad v jave tzv. nuklearizácie rodín, niÏ‰ej miere sobá‰nosti, pôrodnosti, ãi vy‰‰ej miere rozvodovosti (v roku 1970 bol napríklad priemern˘ poãet ãlenov domácnosti 3,57, k˘m v roku 2002 uÏ len 2,82). Rozdiely sa prejavujú i v náraste priemerného príjmu na osobu ãi v ‰truktúre príjmu v ãlenení na pracovné a sociálne príjmy, ako i v ãlenení na peÀaÏné a naturálne príjmy (v roku 1970 tvorili naturálne príjmy e‰te 7,2 % z celkov˘ch priemern˘ch príjmov domácnosti na osobu, v roku 2002 to bolo uÏ len 1,3 %). V tejto fáze anal˘zy údajov z Mikrocenza sa zameriam na sledovanie úrovne príjmu, jeho ‰truktúry a identifikovanie niektor˘ch determinujúcich faktorov, ktoré vpl˘vajú na jeho v˘‰ku. V roku 2002 bol priemern˘ ãist˘ mesaãn˘ príjem na osobu 6 552 Sk. Mesaãné peÀaÏné príjmy na ãlena domácnosti boli rozdelené do príjmov˘ch pásiem, ktoré v‰ak nesledovali túto hranicu. Ukazuje sa v‰ak, Ïe pod hranicou 6 000 Sk ãistého mesaãného príjmu na osobu sa nachádzalo 45 % v‰etk˘ch typov domácností na Slovensku.

10

Posledn˘ Mikrocenzus bol realizovan˘ v 216 obciach SR na vzorke 1 % domácností, t.j. údaje boli spracované za 19 569 domácností tak, aby boli reprezentatívne podºa krajov, podºa typu obcí (mesto – vidiek) a podºa veºkostn˘ch skupín obcí (podºa poãtu obyvateºov) za Slovenskú republiku. Jednotkou spracovania a anal˘zy bola hospodáriaca domácnosÈ, ktorá sa vytvorila pri spracovaní podºa vzÈahov medzi osobami v byte (Mikrocenzus ... 2004).

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 288


288

Tabuºka 2: Domácnosti podºa v˘‰ky ãistého mesaãného peÀaÏného príjmu na osobu ( %) V˘‰ka mesaãného príjmu Do osoba/mesiac 3000 Domácnosti

12,1

3001– 4001– 5001– 6001– 7001– 8001– 9001– 10001– Nad 4000 5000 6000 7000 8000 9000 10000 11000 11001 10,7

10,2

12,0

12,2

9,1

7,4

5,6

5,3

15,4

Zdroj: Horeck˘, Kováãová (2004a).

O Slovensku sa beÏne hovorí ako o krajine s veºk˘mi regionálnymi diferenciami z hºadiska rôznych indikátorov. Túto skutoãnosÈ potvrdili i v˘razné rozdiely pri porovnaní v˘‰ky ãist˘ch mesaãn˘ch príjmov podºa krajov. Napríklad v Pre‰ovskom kraji bol priemern˘ ãist˘ príjem na osobu 6 038 Sk a na druhej strane v Bratislavskom kraji aÏ 7 988 Sk. Pri tejto príleÏitosti je dôleÏité poznamenaÈ, Ïe v Pre‰ovskom kraji bol súãasne zaznamenan˘ najvy‰‰í poãet závisl˘ch detí (0,96, v Bratislavskom iba 0,55), ako i najvy‰‰í priemern˘ poãet ãlenov domácností (3,23 a v Bratislavskom 2,44). Ukazuje sa totiÏ, Ïe okrem in˘ch (napríklad nezamestnanosÈ) poãet závisl˘ch detí vpl˘va i na rozdielny podiel pracovn˘ch a sociálnych príjmov na celkov˘ch príjmoch. V priemere z ãist˘ch peÀaÏn˘ch príjmov tvorili pracovné príjmy 69 %, sociálne príjmy 26,9 % a ostatné príjmy 4,1 %. Ak zostaneme pri porovnaní spomínan˘ch dvoch krajov, tak v Bratislavskom bol podiel pracovn˘ch príjmov 72,1 % a sociálnych 23,9 %. V Pre‰ovskom kraji bol podiel pracovn˘ch príjmov niÏ‰í (66,6 %) a sociálnych príjmov naopak vy‰‰í (28,5 %)11. Rozdiel v priemern˘ch príjmoch v jednotliv˘ch krajoch sa premietol i do ‰truktúry intervalového rozdelenia domácností podºa ãistého mesaãného príjmu na osobu. Z hºadiska najniÏ‰ích príjmov˘ch pásiem do 5 000 Sk na osobu/mesiac bolo zastúpenie domácností v krajoch nasledovné: Nitriansky (40 %), Pre‰ovsk˘ (36,2 %), Banskobystrick˘ (35,7 %). K˘m v tomto príjmovom pásme na osobu/mesiac sa nachádzalo 25 % v Trenãianskom a 29,5 % domácností v Bratislavskom kraji. A na strane druhej zastúpenie domácností s v˘‰kou ãistého peÀaÏného príjmu na osobu/mesiac nad 10 000 Sk bolo v Bratislavskom kraji – 32,1 % a v druhom Trenãianskom 22,5 %, k˘m v Nitrianskom bolo najniÏ‰ie zastúpenie tak˘chto domácností (15,6 %). V˘sledky Mikrocenzu 2003 potvrdili aj rozdiely v úrovni ako i v ‰truktúre príjmov domácností v závislosti od spoloãenskej skupiny osoby na ãele domácností. Najvy‰‰í priemern˘ mesaãn˘ príjem bol v domácnostiach, na ãele ktor˘ch bol podnikateº so zamestnancami (9 185 Sk, ão je o 40,2 % viac ako priemern˘ 11

Najvy‰‰í podiel sociálnych príjmov na celkov˘ch príjmoch bol v‰ak zaznamenan˘ v Banskobystrickom kraji (31,5 %).

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Roman DÏambazoviã

Stránka 289

289

ãist˘ mesaãn˘ príjem na osobu). AÏ 37,2 % z t˘chto domácností sa sústreìovali v príjmovom intervale nad 11 000 ãistého príjmu na osobu. V domácnostiach zamestnancov, ktorí tvorili najväã‰í podiel z celkového poãtu domácností (63,2 %), dosahoval priemern˘ ãist˘ mesaãn˘ príjem v domácnostiach 6 664 Sk. Najvy‰‰í priemern˘ ãist˘ mesaãn˘ príjem na osobu bol zaznamenan˘ v domácnostiach, kde na ãele domácnosti bol pracujúci dôchodca. Pod vplyvom úãasti na trhu práce a poberaním dôchodku dosahoval príjem 8 600 Sk (pracovné príjmy tvorili 49,2% podiel z celkového príjmu). V domácnostiach s pracujúcim prednostom bol ãist˘ mesaãn˘ príjem na osobu 6 944 Sk (pracovné príjmy aÏ 81,1 %). NajniÏ‰í príjem mali domácnosti na ãele s nezamestnanou osobou (3 234 Sk – 49,6 % priemerného mesaãného príjmu na osobu v SR) a s osobou v domácnosti (3 289 Sk – 50,2 %). U t˘chto typov domácností tvorili sociálne príjmy hlavn˘ zdroj ich príjmu (s nezamestnan˘m prednostom 55,8 % a s osobou v domácnosti aÏ 77,3 %). TaktieÏ nízky príjem vykazovali domácnosti, na ãele ktor˘ch stála osoba na materskej, ãi rodiãovskej dovolenke (3 616 Sk). Práve spomínané domácnosti mali najvy‰‰ie zastúpenie v najniÏ‰ích príjmov˘ch pásmach. Skoro 74 % domácnosti na ãele s nezamestnan˘m, 62 % domácnosti na ãele s osobou v domácnosti a 70,3 % domácnosti na ãele s osobou na materskej/rodiãovskej dovolenke mali mesaãn˘ príjem na osobu do 4 000 Sk. Ako je evidentné Ïivotné a rodinné situácie ak˘mi sú nezamestnanosÈ ãi rodiãovstvo do znaãnej miery negatívne vpl˘vajú na v˘‰ku peÀaÏn˘ch príjmov, s ktor˘mi môÏu jednotlivé domácnosti hospodáriÈ. Prepoãty Horeckého a Kováãovej (2004b) taktieÏ potvrdili predpoklad, Ïe priemerné ãisté peÀaÏné príjmy na osobu úmerne klesajú s rastom poãtu detí v jednotliv˘ch domácnostiach (tak v prípade domácností na ãele so zamestnanou ako i nezamestnanou osobou). Dvojrodiãovská rodina s 1 dieÈaÈom mala priemern˘ mesaãn˘ príjem 6 920 Sk na osobu (sociálne príjmy tvorili 12,4 %), dvojrodiãovská rodina s 3 a viac deÈmi mala 4 273 Sk mesaãne na osobu (priãom podiel sociálnych príjmov tvoril 19,5 %). Najvy‰‰í priemern˘ mesaãn˘ príjem v dvojrodiãovsk˘ch rodinách s nezamestnanou osobou na ãele domácnosti bol v rodinách bez detí (4 893 Sk na osobu), ão je o 3 906 Sk menej ako v domácnotiach s ekonomicky aktívnou osobou na ãele. S poãtom detí sa zniÏoval príjem na osobu a zvy‰oval sa podiel sociálnych príjmov na celkov˘ch príjmoch domácností. Dvojrodiãovské domácnosti s nezamestnanou osobou na ãele domácnosti s 1 dieÈaÈom mali ãist˘ peÀaÏn˘ mesaãn˘ príjem 3 426 Sk (sociálne príjmy – 42,4 %) a dvojrodiãovské rodiny s 3 deÈmi a nezamestnan˘ch prednostom 2 026 Sk mesaãne na osobu (sociálne príjmy – 69,3 %). Rozdiely vo v˘‰ke a v ‰truktúre príjmov domácnosti boli zistené aj v závislosti od úrovne vzdelania. Z hºadiska dosiahnutej úrovne vzdelania osoby na ãele domácnosti sa nad celospoloãensk˘m priemerom (6 552 Sk) nachádzali domácnosti s vy‰‰ím stupÀom vzdelania osoby na ãele domácnosti. Najvy‰‰í

Zlom-final

290

2.2.2006

13:07

Stránka 290


ãist˘ mesaãn˘ peÀaÏn˘ príjem na osobu (8 848 Sk) bol v domácnosti, kde osoba na jej ãele mala vysoko‰kolské vzdelanie. Bolo to o 35 % viac ako priemern˘ mesaãn˘ príjem na osobu. Klesajúcou úrovÀou dosiahnutého vzdelania klesá aj príjem na osobu – úplné stredné (6 742 Sk), stredné odborné (5 994 Sk), základné (5 202 Sk). Pri úplnom strednom to bolo o 31,2 % a pri základnom o 70,1 % menej ako v domácnostiach s vysoko‰kolsky vzdelanou osobou na ãele domácnosti. S rastom úrovne vzdelania osoby na ãele domácnosti sa zniÏoval podiel sociálnych príjmov na jej celkov˘ch príjmoch. U domácností s prednostom vysoko‰kolsky vzdelan˘m – sociálne príjmy tvorili 15,9 % príjmu, so základn˘m vzdelaním tvorili z celkov˘ch prímov sociálne príjmy aÏ 61,4 %. Z doteraz prezentovan˘ch údajov Mikrocenzu 2003 vypl˘va niekoºko záverov. Ako uvádzajú Horeck˘ a Kováãová (2004a,b) úroveÀ (v˘‰ka a ‰truktúra) príjmov domácností je ovplyvÀovaná v prvom rade poãtom ãlenov domácností, stupÀom sociálnej aktivity osoby na ãele domácnosti, jej vzdelaním, poãtom osôb s vlastn˘m príjmom (ekonomicky aktívni, dôchodcovia) a nezaopatren˘ch detí alebo osôb bez príjmu12. TaktieÏ sa ukázalo, Ïe existujú v˘znamné rozdiely vo v˘‰ke príjmov domácností z hºadiska miesta bydliska. Na celkov˘ch príjmoch domácností sa podstatnou mierou podieºali sociálne príjmy (rozdielnym podielom v jednotliv˘ch domácnostiach). Ak sa zameriame pri anal˘ze socio-ekonomickej situácie rodín a domácnosti na chudobné domácnosti a vyuÏijeme údaje zo v‰etk˘ch spomínan˘ch Mikrocenzov uskutoãnen˘ch a zachytávajúcich obdobia po roku 1989, môÏeme poskytnúÈ informácie o rozsahu a profile chudoby v podmienkach Slovenska. Pri anal˘ze údajov z rokov 1992 a 1996 boli pouÏité ‰tyri spôsoby vymedzenia hranice chudoby. Dva z nich boli relatívne: hranica Ïivotného minima a v‰eobecne pouÏívaná hranica, ktorá sa rovná 50 % mediánu ekvivalentného príjmu dospelého. ëal‰ie dva predstavovali takzvané absolútne hranice chudoby, zaloÏené na parite kúpnej sily: 2,15 USD (PPP) na osobu a deÀ a 4,30 USD (PPP) na osobu a deÀ. Posledné tri spomínané miery sú medzinárodne porovnateºné. Nasledujúca tabuºka zachytáva percentuálny podiel domácností a jednotlivcov podºa rôznych mier chudoby.

12

Ak by sme formulovali na základe t˘chto záverov informácie o nízkopríjmov˘ch domácnostiach, museli by sme, vychádzajúc z údajov Mikrocenza 2003, kon‰tatovaÈ, Ïe najviac domácností s nízkymi priemern˘mi peÀaÏn˘mi príjmami na osobu/mesiac sa nachádza v Nitrianskom a Pre‰ovskom kraji, na ich ãele stojí osoba s niÏ‰ím dosiahnut˘m vzdelaním, zamestnanec, resp. z hºadiska stupÀa sociálnej aktivity je nezamestnan˘, ãi je to osoba v domácnosti alebo osoba na materskej/rodiãovskej dovolenke.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 291

Roman DÏambazoviã

291

Tabuºka 3: Miery chudoby v Slovenskej republike v roku 1996 (v %) Hranica chudoby Hranica Ïivotného minima 50 % mediánu ekvivalentného príjmu 2,15 USD PPP na osobu a deÀ 4,30 USD PPP na osobu a deÀ

Podiel domácností (%)

Podiel jednotlivcov (%)

7,9 5,9 2,1 6,3

10,1 5,8 2,6 8,6

Zdroj: Mikrocenzus (1996); Správa Svetovej banky (2001).

Uvedené údaje ukazujú, Ïe Slovensko malo na jednej strane oveºa men‰iu ãasÈ populácie Ïijúcej pod hranicou 4,30 USD PPP na osobu a deÀ ako napríklad Maìarsko ãi Poºsko, ale v porovnaní s t˘mito krajinami má dvakrát väã‰iu populáciu Ïijúcu pod hranicou 2,15 USD PPP na osobu a deÀ. ZníÏenie alebo zv˘‰enie hranice chudoby umoÏÀuje zistiÈ, koºko domácností sa nachádza blízko hranice chudoby. Získame tak dáta o tom, koºko domácností by bolo schopn˘ch vymaniÈ sa z chudoby, alebo naopak, koºko domácností by mohlo upadnúÈ do chudoby v dôsledku zníÏenia príjmu. V˘sledky Svetovej banky (2001) ukazujú, Ïe veºk˘ podiel domácností bolo zoskupen˘ch práve okolo hranice chudoby. Zv˘‰ením hranice chudoby o 10 % by chudoba na úrovni domácností aj jednotlivcov vzrástla pribliÏne o 30 %. ZníÏením hranice chudoby o 10 % by sa zníÏila miera chudoby na úrovni domácností aj jednotlivcov o 20 %. Relatívne malé posuny teda vyvolávajú veºmi veºké pohyby v rozsahu chudoby. Podºa t˘chto údajov na Slovensku Ïila veºká skupina ºudí na spodnej hranici príjmu. Uvedené zmeny v rozsahu chudoby pri zmene hranice chudoby súviseli v tomto období uÏ so spomínan˘mi mal˘mi príjmov˘mi nerovnosÈami. ëal‰ou alternatívnym nástrojom merania chudoby môÏe byÈ hranica, ktorá je definovaná ako prv˘ decil distribúcie príjmu (príjmu na spotrebnú jednotku). Podºa dostupn˘ch dát z Mikrocenzu 1996 i‰lo najmä o domácnosti, na ãele ktor˘ch stáli Ïeny, nezamestnané osoby, jednotlivci so základn˘m vzdelaním a osoby s nízkou kvalifikáciou. Domácnosti nachádzajúce sa v najniÏ‰om decile získavali v sledovanom období priemerne 54 % svojho celkového príjmu prostredníctvom sociálnych dávok, 13 % prostredníctvom dôchodkov˘ch príspevkov a 10 % prostredníctvom podpory v nezamestnanosti. Na porovnanie, sociálne príjmy tvorili v tomto roku iba 9 % príjmu najbohat‰ích domácností (jednalo sa predov‰etk˘m o dôchodky). Ukázalo sa v‰ak, Ïe bez sociálnych transferov by bol celkov˘ v˘skyt chudoby e‰te vy‰‰í. Podºa prepoãtov Svetovej banky (2001) by miera chudoby v takomto prípade stúpla z 10,1 % na 18,7 % osôb v SR, priãom by nárast chudoby bol najzreteºnej‰í medzi najzraniteºnej‰ími skupinami. Medzi domácnosÈami na ãele s nezamestnanou osobou by miera chudoby po odrátaní sociálnych transferov stúpla z 44,7 % na takmer 80 %, medzi

Zlom-final

292

2.2.2006

13:07

Stránka 292


domácnosÈami, na ãele ktor˘ch stojí osoba s nízkym vzdelaním, by nárast predstavoval viac neÏ 10 percentuálnych bodov. Ak by sme sa pokúsili zhrnúÈ v˘sledky Mikrocenzov 1992 a 1996, tak s chudobou boli v 90 rokoch na Slovensku najsilnej‰ie späté tri faktory, ktoré sa vzájomn˘m pôsobením posilÀovali: dosiahnuté vzdelanie osoby stojacej na ãele domácnosti, jej zamestnaneck˘ status resp. postavenie na trhu práce a lokalita bydliska domácnosti (na jednej strane región a na strane druhej vidiecka alebo mestská oblasÈ). Medzi dôleÏité determinanty rizika chudoby boli v‰ak zaradené aj demografické charakteristiky domácnosti13, vrátane poãtu detí, veºkosti rodiny, jej zloÏenia a pohlavia osoby na ãele domácnosti. Napríklad rodiny s deÈmi boli vystavené oveºa vy‰‰iemu riziku chudoby neÏ bezdetné rodiny a toto riziko sa úmerne zvy‰ovalo s poãtom vyÏivovan˘ch osôb. V roku 1996 predstavovali rodiny s tromi a viacer˘mi deÈmi síce len 6,3 % populácie, ale tvorili aÏ 18,1 % chudobn˘ch. Z údajov Mikrocenza vypl˘valo, Ïe viac ako 70 % domácností s deÈmi malo veºmi nízke alebo len skromné príjmy. Poãet detí zostal aj v 90. rokoch v˘znamn˘m faktorom, ktor˘ podstatne zniÏoval reálnu Ïivotnú úroveÀ rodiny. V tomto období bol síce profil chudoby e‰te vÏdy ovplyvnen˘ demografick˘mi premenn˘mi14, ale objavuje sa stále intenzívnej‰ie súvislosÈ s postavením jednotlivcov na trhu práce. Z hºadiska rizika chudoby sa dominantn˘m faktorom stávalo postavenie jednotliv˘ch ãlenov v produktívnom veku na trhu práce. Vysoká miera oficiálnej evidovanej nezamestnanosti na Slovensku vyústila do toho, Ïe veºká ãasÈ slovensk˘ch domácností mala ãlena, ktor˘ nepoberal pracovné príjmy a bol napojen˘ na sociálne transfery ‰tátu (National Human Development Report… 2003). Medzi rodiny najviac ohrozené chudobou patrili neúplné/jednorodiãovské rodiny, najãastej‰ie tvorené Ïenou a deÈmi (v prípade nezamestnanosti rodiãa sa toto riziko e‰te zv˘‰ilo). DôleÏitou skutoãnosÈou, ktorá totiÏ zniÏovala riziko chudoby, boli dva pracovné príjmy v rodine (snaha udrÏaÈ tzv. dvojpríjmov˘ model rodiny). Znev˘hodnená situácia v prípade jednorodiãovsk˘ch domácnosti na ãele so Ïenou súvisí s viacer˘mi skutoãnosÈami. Okrem absencie jedného príjmu, platí, Ïe pre tzv. „Ïenské“ odvetvia je charak-

13

14

Anal˘zy dát z roku 1992 dokazujú, Ïe Ïivotná úroveÀ domácností sa prudko zniÏuje s rastúcim poãtom detí, rastúcim poãtom ãlenov a s poklesom ekonomicky ãinn˘ch osôb. Dáta ukázali síce veºmi úzku súvislosÈ príjmovej a spotrebnej nedostatoãnosti na Slovensku so zamestnanosÈou, ale v tomto období zostávajú e‰te vÏdy najdôleÏitej‰ie veºkosÈ rodiny a jej úplnosÈ. Dokonca tieto rodinné ukazovatele mali diferencujúcej‰í efekt ako samotn˘ príjem (Filadelfiová, GuráÀ 1995). Mnohé ‰túdie zdôrazÀujú, Ïe starú, tradiãnú chudobu v období socializmu môÏeme oznaãiÈ za demografickú chudobu, nakoºko bolo pre Àu charakteristické, Ïe sa dot˘kala v urãitej fázy rodinného a Ïivotného cyklu väã‰iny populácie. Na druhej strane v‰ak pre tzv. novú chudobu je charakteristická súvislosÈ s trhom práve, resp. s nevyhovujúcou mierou participácie na trhu práce. Ako vidíme, súãasná chudoba v SR má v sebe zastúpené tak charakteristiky novej ako i starej chudoby.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Roman DÏambazoviã

Stránka 293

293

teristická niÏ‰ia priemerná mzda. Porovnanie miezd Ïien a muÏov v rámci rovnak˘ch vekov˘ch ãi vzdelanostn˘ch kategórií naznaãuje pretrvávajúcu disproporciu (Filadelfiová, GuráÀ, ·útorová 2002). Priemerná hrubá mesaãná mzda Ïien dosiahla napríklad v roku 2001 len 75 % priemernej mzdy muÏov (·tatistick˘ úrad SR 2002). Uvedená disproporcia v prípade miezd muÏov a Ïien sa následne odráÏala i vo v˘‰ke poberaného dôchodku, ktor˘ bol u Ïien niÏ‰í, i keì v urãit˘ch, zákonom taxatívne vymedzen˘ch, situáciách existovala moÏnosÈ ãiastoãnej kompenzácie tohto rozdielu tzv. vdovsk˘m dôchodkom (Správa o sociálnej situácii… 2001). Vzhºadom na proces feminizácie staroby (oãakávan˘ vek doÏitia pre muÏov je e‰te vÏdy o 8 rokov menej ako u Ïien) to znamená, Ïe na Slovensku zároveÀ dochádzalo k feminizácii chudoby u obyvateºstva v poproduktívnom veku. Nízka v˘‰ka dôchodkov sa odráÏala aj v nadpriemernom podiele mesaãn˘ch spotrebn˘ch v˘davkov na potraviny a v˘davkov súvisiacich s b˘vaním (podºa údajov ·Ú SR za rok 2001 to bolo v prípade dôchodcov aÏ 55 %) a v niÏ‰ích hodnotách v˘davkov na ostatné poloÏky. Subjektívne hodnotenie socio-ekonomickej situácie bolo v prípade rodín dôchodcov ovplyvnené podºa v˘sledkov v˘skumov tak˘mi faktormi, ak˘mi sú zdravotn˘ stav, aktivity a samozrejme finanãné zdroje, ktoré majú ãlenovia rodiny k dispozícii (Bodnárová 2002). Za kaÏd˘ch okolností sa cítil byÈ chudobn˘ kaÏd˘ desiaty dôchodca Ïijúci vo dvojici, kaÏdá ‰iesta osamelo Ïijúca dôchodkyÀa a kaÏd˘ siedmi dôchodca. V urãit˘ch situáciách pociÈovalo chudobu asi 60 % v‰etk˘ch star‰ích ºudí. Ak skúmame riziko chudoby podºa vekov˘ch skupín, zistíme, Ïe deti boli vystavené vy‰‰iemu riziku ako ktorákoºvek iná veková skupina. Podºa údajov Mikrocenzu 1996 deti ãelili dvakrát vy‰‰iemu riziku chudoby ako dospelí a ‰tyrikrát vy‰‰iemu ako star‰í ºudia. NajniÏ‰ie riziko upadnutia do chudoby zo v‰etk˘ch vekov˘ch skupín bolo u star˘ch ºudí. Domácnosti s nezaopatren˘mi deÈmi do 15 rokov tvorili v roku 1996 vy‰e 90 % domácností s nízkymi príjmami. Ako som uÏ spomínal vy‰‰ie, chudoba sa dot˘ka hlavne rodín s väã‰ím poãtom detí. Obraz o postavení detí v SR v súvislosti s problémom chudoby dopæÀa zaujímav˘m spôsobom aj hodnotenie situácie samotn˘mi deÈmi. Populácia ‰kolskej mládeÏe hodnotila finanãnú situáciu rodiny pomerne priaznivo (Bodnárová, Filadelfiová 2002). Na klasickej subjektívnej ‰esÈstupÀovej ‰kále chudoby viac ako 60 % detí zaradilo finanãnú situáciu svojej rodiny do stupÀa dva („peniaze nám staãia, ale hospodárime úsporne“). Pod hranicu chudoby umiestnilo svoju domácnosÈ iba 5 % detí. Takéto hodnotenie finanãnej situácie sa znaãne odli‰uje od hodnotení známych z prieskumov dospelej populácie, v ktor˘ch sa pod subjektívnu hranicu chudoby zaraìuje oveºa väã‰í podiel respondentov15. Veºké diferencie v hodnotení detí a dospel˘ch môÏu znamenaÈ, Ïe deti o skutoãnej situácii rodiny nemajú dobr˘ prehºad, alebo Ïe sa rodiãia snaÏia naplniÈ potreby detí, aby nepociÈovali obmedzenia a finanãné problémy.

Zlom-final

294

2.2.2006

13:07

Stránka 294


ëal‰ím faktorom determinujúcim chudobu bola v˘‰ka dosiahnutého vzdelania prednostu domácnosti. Poãet chudobn˘ch jednotlivcov Ïijúcich v domácnosti, v ktorej mala osoba na ãele iba základné vzdelanie, bol o 41 % vy‰‰í ako priemer (boli to ãasto aj rodiny s väã‰ím poãtom detí). PribliÏne 14 % tak˘chto domácností Ïilo v chudobe (Mikrocenzus 1996). S nízkou kvalifikáciu súvisí marginálne postavenie na trhu práce, ako i vy‰‰ie riziko vylúãenia z trhu práce. Jasne to dokazujú ‰tatistické dáta. Najviac evidovan˘ch nezamestnan˘ch16 pochádza totiÏ zo skupiny vyuãen˘ch osôb, osôb s ukonãen˘m základn˘m vzdelaním a bez vzdelania. Medzi dlhodobo nezamestnan˘mi sa trvalo nachádza kategória osôb, ktoré pred vstupom do oficiálnej evidencie pracovali ako pomocní a nekvalifikovaní robotníci. VyuÏitím údajov z Mikrocenzu v roku 1992 a 1996 môÏeme poukázaÈ na niekoºko tendencií t˘kajúcich sa rozsahu a ìal‰ích charakteristík chudoby v deväÈdesiatich rokoch. MôÏeme identifikovaÈ postupn˘ nárast podielu chudobn˘ch domácností i osôb, ako aj nezmenen˘ profil chudoby, pretoÏe medzi skupiny najviac ohrozené chudobou patrili v roku 1992 tie isté skupiny ako o ‰tyri roky neskôr (aj keì sa váha participácie na trhu práce neustále posilÀovala). Nasledujúca tabuºka ukazuje, Ïe odhadovaná miera chudoby sa v období rokov 1992 aÏ 1996 viac neÏ zdvojnásobila podºa troch zo ‰tyroch hraníc chudoby. Chudoba poklesla jedine pri vyuÏití hranice Ïivotného minima17.

15

16

17

Za chudobnú sa povaÏujú domácnosti, ktoré zo ‰kály v˘rokov odpovedali kladne na tvrdenie, Ïe ich príjmy postaãujú len na nákup základn˘ch potravín (piaty stupeÀ ‰kály), resp. nemajú v domácnosti dosÈ peÀazí ani na nákup t˘chto základn˘ch potravín (‰iesty stupeÀ ‰kály). Zaãiatkom 90. rokov bolo, podºa tejto miery chudoby, chudobn˘ch 12,8 % respondentov (Karásek 1993) a v roku 2004 aÏ 21,6 % (Bodnárová a kol. 2004). Charakter skupín najviac ohrozen˘ch na trhu práce sa menil, av‰ak najohrozenej‰ími sa stali dlhodobo nezamestnaní nekvalifikovaní a nízkokvalifikovaní pracovníci, pracovníci a pracovníãky star‰ie ako 50 rokov, absolventi ‰kôl a mladí ºudia do veku 29 rokov, ºudia sa zdravotn˘m postihnutím. Pokiaº sa t˘ka in˘ch charakteristík, najmä etnick˘ch ãi rodov˘ch, nezamestnanosÈ sa stala hrozbou najmä pre rómske etnikum (najmä pre Rómov Ïijúcich v rómskych segregovan˘ch osadách, kde je vysoká koncentrácia viacer˘ch znev˘hodnení), Ïeny po materskej a rodiãovskej dovolenke, star‰ie Ïeny so stredo‰kolskou klasifikáciou. Pokles v‰ak musíme pripísaÈ zmenám v definícii a v˘poãtoch úrovne Ïivotného minima.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 295

Roman DÏambazoviã

295

Tabuºka 4: Podiel chudobn˘ch domácností a jednotlivcov v rokoch 1992 a 1996 (v %) Hranica chudoby

50 % mediánu ekvivalentného príjmu 2,15 USD PPP na osobu a deÀ 4,30 USD PPP na osobu a deÀ Îivotné minimum Prepoãet reálnych hodnôt ÎM z roku 1992 Prepoãet reálnych hodnôt ÎM z roku 1996

Podiel chudobn˘ch domácností 1992 1996 2,1 5,9 0,2 2,1 2,7 6,3 9,3 7,9

Podiel chudobn˘ch jednotlivcov 1992 1996 1,4 5,8 0,1 2,6 3,9 8,6 12,2 10,1

9,3

17,0

12,2

21,0

2,5

7,9

3,0

10,1

Zdroj: Správa Svetovej banky (2001).

4. Aktuálny rozsah a profil chudoby na Slovensku Aktuálne údaje z posledného Mikrocensu dokazujú uÏ vy‰‰ie uvádzané charakteristiky chudobn˘ch domácností a posilÀovanie zisten˘ch tendencií. V Národnom akãnom pláne sociálnej inklúzie 2004–2006 bola prv˘krát uvedená oficiálna miera chudoby ako podiel jednotlivcov Ïijúcich v domácnostiach, v ktor˘ch príjem je niÏ‰í neÏ 60 % mediánu ekvivalentného príjmu (3 484 Sk mesaãne na ekvivalentného ãlena). Táto miera sa vyuÏíva ako v˘chodzia pri medzinárodn˘ch porovnaniach v rámci krajín EÚ (tzv. primárny leakensk˘ indikátor chudoby a sociálneho vylúãenia). V roku 2002 dosiahla aÏ 21 %18, ão bolo vysoko nad priemerom EÚ (za EÚ-15 v roku 2001 bola 15 %). KaÏd˘ piaty obãan v Slovenskej republike má teda skúsenosÈ so Ïivotom v chudobe. V nov˘ch ãlensk˘ch krajinách je chudobn˘ch podºa takto stanovenej hranice chudoby 14 % jej obyvateºov. Najmen‰í podiel chudobn˘ch bol v âeskej republike (8 %) a najviac práve na Slovensku19. Na Slovensku je podºa NAP/Inklúzia medián príjmu obyvateºov v riziku chudoby o 34 % niÏ‰í ako je spomínaná hranica rizika chudoby (60 % mediánu ekvivalentného príjmu), ão znamená, Ïe príjem polovice z nich sa nachádza pod 66 % hranice rizika chudoby alebo je niÏ‰í ako 40 % mediánu ekvivalentného príjmu.

18

19

Ak by sme ako mieru chudoby stanovili 50 % mediánu ekvivalentného príjmu, dosiahla by chudoba na Slovensku hodnotu 16 %. Pri porovnaní s predchádzajúcim obdobím vidíme v˘razné zv˘‰enie podielu chudobnej populácie. Pre porovnanie – v ìal‰ích susediacich krajinách dosiahla miera chudoby niÏ‰ie hodnoty (v Maìarsku 18 % a v Poºsku 15 %).

Zlom-final

296

2.2.2006

13:07

Stránka 296


Riziku chudoby sú vystavené najviac deti do 15 rokov (30 %). MoÏno kon‰tatovaÈ, Ïe miera rizika chudoby klesá na Slovensku s vekom: vo vekovej kategórii 24–49 Ïilo v riziku chudoby 21 %, vo vekovej kategórii 50–64 to bolo „len“ 14 %. Najmenej ºudí vystaven˘ch riziku chudoby bolo v roku 2002 medzi osobami star‰ími neÏ 65 rokov (13 %)20. Miera rizika chudoby je na Slovensku vy‰‰ia u nezamestnan˘ch osôb. Skoro polovica z nich (47 %) bola v sledovanom roku pod hranicou chudoby. U zamestnan˘ch osôb je miera rizika chudoby niÏ‰ia (14 %), priãom v‰ak v EÚ15 prestavuje riziko chudoby u zamestnan˘ch len 6 %. Prekvapujúci je údaj t˘kajúci sa samostatne zárobkovo ãinn˘ch osôb, spomedzi ktor˘ch bola takmer jedna ‰tvrtina (24 %) vystavená riziku chudoby v roku 2002. Miera rizika chudoby dosiahla u dôchodcov 11 %, u Ïien–dôchodk˘À bola vy‰‰ia (12 %) neÏ u muÏov-dôchodcov (9 %). Podºa typu domácnosti, najvy‰‰ia miera chudoby na Slovensku bola medzi neúpln˘mi rodinami (40 %), v ktor˘ch Ïilo najmenej jedno dieÈa. Ich rizikovosÈ dokazujú i dáta z roku 2004, kedy bolo v priemere mesaãne evidovan˘ch aÏ 23 035 neúpln˘ch rodín medzi poberateºmi dávky v hmotnej núdzi a „len“ 43 234 úpln˘ch rodín (Správa o sociálnej situácii …, 2004). Údaje taktieÏ ukazujú, Ïe miera chudoby stúpa s rastúcim poãtom detí v domácností. Viac neÏ pätina domácností (22 %) na Slovensku, v ktor˘ch Ïijú dvaja dospelí a jedno závislé dieÈa, Ïila v riziku chudoby. Spomedzi domácností s dvoma dospel˘mi a troma a viac deÈmi dosahovala miera rizika chudoby aÏ 35 %. Domácnosti bez detí vykazovali rôzne miery chudoby v závislosti od ich kompozície. Medzi jednoãlenn˘mi domácnosÈami bolo vystaven˘ch riziku chudoby 28 % osôb do tridsaÈ rokov, 31 % osôb vo veku 30–64 rokov a 20 % osôb star‰ích neÏ 65 rokov. Spomedzi dvojãlenn˘ch domácností bez detí, v ktor˘ch je aspoÀ jedna osoba star‰ia neÏ 65 rokov, Ïilo v riziku chudoby 14 %. Na porovnanie, spomedzi dvojãlenn˘ch bezdetn˘ch domácností s oboma ãlenmi do 65 rokov bolo vystaven˘ch riziku chudoby len 6 %. Dáta teda poukazujú, Ïe nezamestnanosÈ a neúplnosÈ rodiny v najvy‰‰ej miere korelujú s chudobou. Takzvaná efektívnosÈ sociálnych transferov, ktorá sa ukazuje v zníÏení miery rizika chudoby po zarátaní sociálnych transferov, je na Slovensku relatívne vysoká. Bez sociálnych transferov a dôchodkov by miera chudoby obyvateºov SR stúpla na 43 %, v EÚ–15 by v roku 2001 nastal posun od 15 % na 39 %. Po zarátaní dôchodkov by miera chudoby klesla na 28 %. Ak by sme k dôchodkom zarátali aj ostatné sociálne transfery, miera chudoby by sa zníÏila o 7 percentuálnych bodov, v ostatn˘ch nov˘ch ãlensk˘ch ‰tátoch o 12 a v ‰tátoch EÚ-15 o 9 percentuálnych bodov. 20

Ako vidíme, je to v príkrom rozpore so zisteniami o subjektívnom hodnotení socio-ekonomickej situácie domácností a rodín star‰ích ºudí.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Roman DÏambazoviã

Stránka 297

297

V Národnom akãnom pláne sociálnej inklúzie 2004–2006 boli identifikované skupiny obyvateºstva, ktoré patria k najviac ohrozen˘m rizikom chudoby a sociálneho vylúãenia21. Ide predov‰etk˘m o dlhodobo nezamestnan˘ch, medzi ktor˘mi sú najrizikovej‰í mladí ºudia vo veku 16–24 rokov22 s niÏ‰ím stupÀom vzdelania alebo so vzdelaním, ktoré nezodpovedá dopytu na trhu práce. Ku skupinám vystaven˘m vy‰‰iemu riziku chudoby a sociálneho vylúãenia patria aj rodiny s deÈmi, jednoãlenné domácnosti, ºudia Ïijúci v rómskych komunitách23, migranti, ºudia so zdravotn˘m postihnutím a bezdomovci. Národn˘ akãn˘ plán (2004) spomína aj ìal‰ie kategórie populácie, v ktor˘ch je riziko sociálneho vylúãenia vysoké (t˘rané a zneuÏívané deti, obete domáceho násilia, drogovo závislí…). Ako je viditeºné z anal˘zy dosiahnut˘ch príjmov, veºká ãasÈ slovensk˘ch domácností sa nachádza v niÏ‰ích príjmov˘ch pásmach. Odli‰nú metodiku skúmania socio-ekonomického postavenia domácností vyuÏili Gonda a Timorack˘24 (podºa Va‰eãka 2002). Zamerali sa na skúmanie triednej ‰truktúry v prvom rade cez socioprofesijné zaradenie prednostu domácnosti. Kon‰tatujú, Ïe na Slovensku dlhodobo prevaÏujú nízkokvalifikované pracovné miesta, ão vpl˘va na skutoãnosÈ, Ïe v súãasnosti tu prevaÏujú domácnosti s niÏ‰ím socio-ekonomick˘m postavením. V roku 2001 môÏeme, podºa ich v˘sledkov, zaradiÈ aÏ 43,2 % domácností do niÏ‰ej triedy (priãom v skúmanom ãasovom období rokov 1998 aÏ 2001 zostáva tento podiel domácností stabiln˘)25.

21 22 23

24 25

BliÏ‰ie ku vzÈahu chudoby a sociálneho vylúãenia pozri napríklad DÏambazoviã, Gerbery, 2004. Miera nezamestnanosti mlad˘ch ºudí do 25 rokov v krajinách EÚ-15 dosahovala v roku 2003 15,8 %, ale na Slovensku aÏ 32,9 %. V súãasnosti vzniklo niekoºko zaujímav˘ch ‰túdií a v˘skumov zaoberajúcich sa socio-ekonomick˘mi charakteristikami rómskych komunít (napríklad Ivanov et al. 2004; DÏambazoviã, Jurásková 2002; Va‰eãka (ed.) 2002, Radiãová 2001 a 2004). Údaje poskytla agentúra Optimum Media Direction Bratislava na základe kontinuálneho prieskumu spoloãností Median a AISA Slovensko v rokoch 1998 a 2001. Gonda a Timorack˘ vymedzili najniÏ‰iu triedu ako rodiny s podpriemern˘mi príjmami. Ide o rodiny nekvalifikovan˘ch robotníkov, niÏ‰ích technikov, pomocn˘ch pracovn˘ch síl, „ãerstv˘ch“ dôchodcov a rodiny ekonomicky neaktívnych obãanov, napríklad nezamestnan˘ch, starobn˘ch dôchodcov a pod.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 298


298

Tabuºka 5: Socio-ekonomické postavenie domácností na Slovensku v rokoch 1998 aÏ 2001 (v %) Socioekonomická trieda Najvy‰‰ia trieda Vy‰‰ia stredná trieda Stredná trieda NiÏ‰ia stredná trieda NajniÏ‰ia trieda Spolu

1998 5,9 8,7 21,4 21,4 42,6 100,0

1999 5,8 7,8 24,0 18,4 44,0 100,0

2000 4,2 8,9 24,3 19,5 43,0 100,0

2001 4,1 8,9 24,5 19,2 43,2 100,0

Zdroj: Va‰eãka (2002)26.

Tento stav charakterizuje slabá a nestabilná tendencia k zlep‰eniu. Z niÏ‰ej strednej triedy postupuje do strednej triedy viac domácností, ako klesá do najniÏ‰ej triedy. Ide v‰ak o nev˘razn˘ a navy‰e málo v˘znamn˘ pohyb, pretoÏe podºa údajov sú príjmy niÏ‰ích ãastí strednej vrstvy vo v‰eobecnosti blízke príjmom domácností, ktoré ãerpajú sociálne dávky. Zaujímavá je i porovnanie vybavenosti domácností príslu‰níkov najvy‰‰ej a najniÏ‰ej socio-ekonomickej triedy. Údaje svedãia o pomerne malej sociálnej vzdialenosti medzi triedami v SR, ktorá v‰ak môÏe byÈ spôsobená nezisÈovaním kvality (znaãky, ceny, atì.) a veku spotrebn˘ch poloÏiek. Zanedbateºné rozdiely existujú v poloÏkách, ktoré moÏno povaÏovaÈ za materiálny ‰tandard na Slovensku: napríklad Ïehliãka, vysávaã a televízor sa nachádzajú takmer v kaÏdej domácnosti. Podobne aj bicykle, ‰ijacie stroje a rádiá vlastnia v tej istej miere príslu‰níci vy‰‰ej aj niÏ‰ej triedy, nakoºko ich vlastníctvo zrejme nesúvisí so sociálnou diferenciáciou, ale skôr s funkciou t˘chto zariadení. Predmetmi, ktor˘ch vlastníctvo je symbolom príslu‰nosti k vy‰‰ím triedam, je fotoaparát, osobné auto, mikrovlnná rúra, do istej miery elektrická kanvica, mrazniãka a zdá sa, Ïe aj magnetofón s rádiom a práãka (40 % domácností z najniÏ‰ej triedy v‰ak tieto predmety vlastní) (Va‰eãka 2002). Ak porovnáme dlh‰í ãasov˘ úsek (od rokov 1978, 1984 a 1993, 2001) zistíme, Ïe v 90. rokoch sa situácia ºudí v najniÏ‰ej triede vo v‰eobecnosti zlep‰ovala, najmä vo vzÈahu k predmetom dlhodobej spotreby, ktoré dnes moÏno povaÏovaÈ za ‰tandardnú súãasÈ vybavenia rodiny. Pre zaãiatok 90. rokov je bezpochy-

26

PouÏitá klasifikácia socio-ekonomického postavenia je zaloÏená na nasledujúcich princípoch: 1. Zaradenie do ABCD tried vychádza zo zaradenia „hlavy“ domácnosti (osoby s najvy‰‰ími príjmami). 2. PouÏíva sa algoritmus odvodenia ABCD, zaloÏen˘ na odporúãanie ESOMAR. 3. Za základ sú brané premenné ako povolanie „hlavy“ domácnosti podºa kódovníka ISCO, postavenie v zamestnaní „hlavy“ domácnosti, poãet pracovníkov vo firme, v ktorej pracuje, najvy‰‰ie dokonãené zamestnanie.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Roman DÏambazoviã

Stránka 299

299

by charakteristická homogenizácia veºkej ãasti populácie z hºadiska vybavenosti domácností spotrebn˘m tovarom27. V neskor‰om období sa v‰ak populácia aj na Slovensku zaãína z tohto hºadiska v˘znamne diferencovaÈ. Zhor‰uje sa situácia vo vzÈahu k predmetom, ktoré sa stávajú symbolom príslu‰nosti k vy‰‰ím spoloãensk˘m vrstvám. Rozdiely sa ukazujú nielen v ekonomickej sile, ale v prvom rade svedãia o rozdieloch v Ïivotnom ‰t˘le. Zaujímavé je i zistenie o vlastnení väã‰iny predmetov nízkopríjmov˘mi a chudobn˘mi domácnosÈami, ktoré zostávajú v‰ak nevyuÏité, nefunkãné28, nakoºko nie sú v domácnosti dostatoãné finanãné zdroje (Mitev 2001). Pre Slovensko je charakteristická skutoãnosÈ, Ïe tak chudoba ako i príjmová nerovnosÈ, je nerovnomerne regionálne rozloÏená. Ako veºmi zaujímavú ilustráciu tejto charakteristiky uvádzam jeden z ìal‰ích moÏn˘ch spôsobov merania chudoby, a to na základe úrovne deprivácie. Nasledovná mapa chudoby vznikla na základe hodnotenia úrovne deprivácie v oblasti spotreby, materiálneho nedostatku a kvality Ïivota (podºa Michálek 2004a,b). Na meranie úrovne chudoby v regiónoch boli vybrané indikátory, ktoré silne korelujú s chudobou: nezamestnanosÈ (deprivácia v oblasti pracovného uplatnenia), nízka úroveÀ vzdelania, viacdetné rodiny, neúplné rodiny, preplnenosÈ bytu, absencia kúpeºne a auta. Mapa podáva obraz priestorovej lokalizácie chudoby a ukazuje pozíciu okresov z aspektu chudoby v regionálnej ‰truktúre SR. Ako je evidentné chudoba na Slovensku sa vyznaãuje vysokou priestorovou lokalizáciou na lokálnej úrovni. Z 2 883 obcí SR je chudobn˘ch 419 (14,5 %). Chudobné obce sa nachádzajú v 43 okresoch, av‰ak viac ako polovica z nich je koncentrovaná len v 9 okresoch29. Na základe komparácie v˘sledkov za identifikované chudobné obce s celonárodn˘mi priemermi autor získal údaje o charaktere a znakoch chudoby na Slovensku (Michálek 2004a). Z porovnania veºkosti chudobnej obce a priemernej veºkosti slovenskej obce, moÏno kon‰tatovaÈ, Ïe na Slovensku prevaÏuje rurálna chudoba. Vy‰e 55,2 % chudobn˘ch obcí totiÏ nemá ani 500 obyvateºov a takmer 80 % ani 1 000 obyvateºov. ëal‰ím v˘znamn˘m znakom chudoby je, Ïe z aspektu vekovej ‰truktúry prevaÏuje detská chudoba. Slovensko má i svoju etnickú chudobu (Rómovia tvoria v chudobn˘ch obciach aÏ 8,1 % obyvateºstva a v priemere len 1,9 %). Chudoba je ãoraz viac závislá na trhu práce. V chudobn˘ch obciach predstavovala miera nezamestnanosti aÏ 47,6 %. 27 28 29

Ferge (2000) cituje zistenie Szelényiho a Treimana, Ïe na zaãiatku 90. rokov boli vo v˘chodnej Európe men‰ie rozdiely v majetku, vybavení domácnosti ako v príjmoch. Ide napríklad o autá, ktoré sa nevyuÏívajú, nie je zaplatená poistka, nie sú opravené, chladniãky, v ktor˘ch nie sú potraviny a pod. Za okresy s najvy‰‰ou úrovÀou chudoby môÏeme povaÏovaÈ 16 okresov, v ktor˘ch index chudoby presiahol hodnotu 47. PrevaÏná ãasÈ t˘chto okresov leÏí na v˘chode republiky alebo v juÏnej ãasti stredného Slovenska. Okresy sa vyznaãujú aj ìal‰ími znev˘hodneniami, ktoré umocÀujú ich marginalitu.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

300

Stránka 300


Obr 1: Miera (úroveÀ) chudoby v okresoch Slovenska v roku 2001

Zdroj: Anton Michálek, Geografick˘ ústav SAV, Bratislava 2002.

5. Namiesto záveru Od zaãiatku 90. rokov dochádza postupne na Slovensku k viditeºnej‰ej diferenciácii socio-ekonomickej situácii rodín a domácností. Zväã‰ujúce sa rozdiely sa neprejavujú len v nerovnostiach v príjme, spotrebe, vybavenosti, ãi majetku/bohatstve domácností, ale veºmi citlivo ich obyvatelia aj subjektívne reflektujú. Vo svojom príspevku som sa sústredil v prvom rade na nízkopríjmové a chudobné rodiny a domácnosti a pokúsil som sa identifikovaÈ niektoré charakteristiky a znaky, ktoré vpl˘vajú na ich nevyhovujúce socio-ekonomické postavenie.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Roman DÏambazoviã

Stránka 301

301

Literatúra: Bodnárová, B. 2002. Integrácia star‰ích ºudí do spoloãnosti v kontexte intgrácie Slovenska do EÚ. Bratislava: Prognostick˘ ústav SAV. Bodnárová, B., J. Filadelfiová. 2002. Uplatnenie práv detí v praxi (PredbeÏná správa z v˘skumu). Bratislava: MS·R. Bodnárová, B., R. DÏambazoviã, J. Filadelfiová, D. Gerbery, E. Kvapilová, S. Porubänová. 2004. Transformácia sociálneho systému na Slovensku: stav, v˘sledky, riziká naru‰enia sociálnej súdrÏnosti a modely rie‰enia (Závereãná správa z druhej etapy rie‰enia v˘skumnej úlohy). Bratislava: S·PR. Böhnke, P. 2004. Perceptions of Social Integration and Exclusion in an Enlarged Europe. Dublin: European Foundation for the Improving Living and Working Conditions. DÏambazoviã, R., M. Jurásková. 2002. „Sociálna exklúzia (vylúãenie) Rómov na Slovensku.“ In M. Va‰eãka (ed.). Pp. 527–564 âaãipen pal o Roma (Súhrnná správa o Rómoch na Slovensku). Bratislava: IVO. DÏambazoviã, R., D. Gerbery. 2005. „Od chudoby k sociálnemu vylúãeniu.“ Sociológia 37 (2): 143–176. Fall, M., M. Horeck˘, E. Roháãová. 1999. „Chudoba na Slovensku a vo Francúzsku: niekoºko prvkov pre porovnanie.“ Slovenská demografia a ‰tatistika 9 (2): 4–27. FalÈan, ª., P. Gajdo‰, J. Pa‰iak. 1995. Sociálna marginalita území Slovenska. Bratislava: Nadácia S.P.A.C.E. Ferge, Z. 2000. Elszabaduló egyenlŒtlenségek. Budapest: Hilscher RezsŒ szociálpolitikai egyesület. Filadelfiová, J., P. GuráÀ. 1995. „Niektoré rodinné aspekty chudoby.” Pp. 66–73 in Chudoba ako sociálny problém: teória a praxe. Bratislava: MS·R, ·Ú SR, MPSVR SR. Filadelfiová, J., P. GuráÀ, D. ·útorová. 1999. Rodové ‰tatistiky na Slovensku. Bratislava: MPSVR SR, Nadácia S.P.A.C.E., MS·R. Gordon, D., P. Spicker. (eds.) 1999. The International Glossary on Poverty. New York: Zed Books, CROP. Horeck˘, M., Y. Kováãová. 2004a. „Príjmy domácností v roku 2002, 1. ãasÈ.“ Slovenská ‰tatististika a demografia 14 (1): 33–45. Horeck˘, M., Y. Kováãová. 2004b. „Príjmy domácností v roku 2002, 2. ãasÈ.“ Slovenská ‰tatististika a demografia 14 (4): 98–105. Ivanov, A. et al. 2002. Avoiding the Dependency Trap. The Roma in Central and Eastern Europe. Bratislava: UNDP. Karásek, J. 1993. „K otázke hraníc chudoby obyvateºstva Slovenskej republiky.“ Socológia 25 (1): 53–66. Making Transition Work for Everyone: Poverty and Inequality in Europe and Central Asia. 2000. Washington, DC: World Bank.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 302

302


Michálek, A. 2004a. „NepeÀaÏné miery chudoby (Koncept mnohonásobnej deprivácie).“ Pp. 65–71 in Otázky merania chudoby. Bratislava: FES. Michálek, A. 2004b. „Meranie chudoby územn˘ch celkov (regiónov na príklade okresov SR).“ Sociológia 36 (1): 7–30. Mikrocenzus 1997: I. diel. Údaje o príjmoch domácností za SR. 1997. Bratislava: ·Ú SR. Mikrocenzus 1997: II. diel. Údaje o peÀaÏn˘ch príjmoch domácností podºa ich typu. 1998. Bratislava: ·Ú SR. Mikrocenzus 2003: I. diel. Údaje o príjmoch domácností za SR. 2004. Bratislava: ·Ú SR. Mitev, P.–E. 2001. „A szegénység dinamikája.“ Szociológiai szemle 4: 13–39. Národn˘ akãn˘ plán sociálnej inklúzie 2004 – 2006. 2004 Bratislava: MPSVR SR. Radiãová, I. 2001. Hic Sunt Romales. Bratislava: Nadácia S.P.A.C.E. Radiãová, I. (ed.) 2004. Atlas rómskych komunít na Slovensku 2004. Bratislava: Nadácia S.P.A.C.E., IVO, KCPRO. Slovenská republika: ·túdia o Ïivotnej úrovni, zamestnanosti a trhu práce (Správa Svetovej banky). 2001. Bratislava: Svetová banka, Slovenská spoloãnosÈ pre zahraniãnú politiku. Správa o sociálnej situácii obyvateºstva v roku 2001. 2001. Bratislava: MPSVR SR. Správa o sociálnej situácii obyvateºstva v roku 2004. 2004. Bratislava: MPSVR SR. Sopóci, J., R. DÏambazoviã. 2003. „Sociálne nerovnosti a chudoba.“ Pp. 154 – 180 in Sopóci J. a kol. Slovensko v deväÈdesiatych rokoch: osem pohºadov. Bratislava: UK. VaÀo, B. 1995. „VyuÏitie mikrocenzu v demografii.“ Slovenská ‰tatistika a demografia 4: 67–70. Va‰eãka, I. 2002. „Sociálna stratifikácia a súdrÏnosÈ spoloãnosti.“ Pp. 217–229 in Kollár M., MeseÏnikov G. (eds.). Slovensko 2002. Súhrnná správa o stave spoloãnosti II. Bratislava: IVO. Va‰eãka, M. (ed.) 2002. âaãipen pal o Roma. Súhrnná správa o Rómoch na Slovensku. Bratislava: IVO. Veãerník, J. (ed.) 1998. Zpráva o v˘voji ãeské spoleãnosti 1989 – 1998. Praha: Academia.

VyuÏité dátové súbory: Národná identita na Slovensku a ISSP 2003 / Apríl 2004. ISSP Sociálne nerovnosti 2001.

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Krátce o autorech

Stránka 303

303

Ing. Jan âervenka vystudoval obor mezinárodní obchod na Fakultû mezinárodních vztahÛ Vysoké ‰koly ekonomické v Praze a od r. 2004 tamtéÏ pokraãuje v doktorském studiu v oboru politologie. V r. 1998 nastoupil jako analytik do Institutu pro v˘zkum vefiejného mínûní (IVVM) a od r. 2001 je odborn˘m pracovníkem Centra pro v˘zkum vefiejného mínûní (CVVM) v Sociologickém ústavu AV âR, které na ãinnost IVVM navazuje. Pfiedmût jeho badatelského zájmu v souãasné dobû tvofií mj. problematika Ïivotní úrovnû, sociálních problémÛ a ekonomického v˘voje z perspektivy vefiejného mínûní. Mgr. Radka Dudová ukonãila v roce 2001 studium sociologie na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy a nyní pokraãuje ve studiu tohoto oboru v doktorském programu na téÏe ‰kole a na Université Paris 5. Od roku 2001 pÛsobí jako odborná pracovnice v t˘mu Gender a sociologie v Sociologickém ústavu AV âR. Ve své odborné práci se zamûfiuje na problematiku zmûn v souãasné rodinû a soukromém Ïivotû, na vznik nov˘ch typÛ rodinného souÏití a na téma rodiãovství po rozchodu rodiãÛ. Mgr. Roman DÏambazoviã vy‰tudoval sociológiu na Katedre sociológie Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, kde pôsobí ako odborn˘ asistent. V˘skumne sa zaoberá otázkami sociálnych problémov, ako i problematikou rodiny a chudoby. T˘mto okruhom sa venuje aj vo svojej pedagogickej ãinnosti. V doktorskej dizertaãnej práci analyzuje charakteristické znaky chudoby v podmienkach Slovenska. PhDr. Dana Hamplová, Ph.D. vystudovala sociologii a bohemistiku na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy, kde v roce 2004 dokonãila doktorské studium. V roce 1998 zaãala pracovat v Sociologickém ústavu AV âR v oddûlení Demografického chování, od roku 2002 je ãlenem oddûlení Hodnotov˘ch orientací. V letech 2002-2004 pob˘vala na stáÏi na nûmecké Otto-Friedrich Universität v Bambergu. Vûnuje se sociologii náboÏenství a sociologii rodiny s dÛrazem na demografické aspekty, zmûny rodinného chování, hodnot a norem. Mgr. Ivan Chorvát, M.A., CSc. ‰tudoval sociológiu na Filozofickej fakulte Univerzity Karlovy v Prahe, Stredoeurópskej univerzite v Prahe a v rámci ‰tudijn˘ch pobytov na univerzitách vo Washingtone D.C., Oxforde, Pittsburghu a i. Od roku 1995 pracuje na Univerzite Mateja Bela v Banskej Bystrici. Zameriava sa na sociologické skúmanie rodiny, turizmu, spotreby a na ‰túdium sociologick˘ch teórií. PhDr. Hana Mafiíková vystudovala obor sociologie na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy. Je vûdeckou pracovnicí Sociologického ústavu AV âR, kde se zab˘vá problematikou genderové (ne)rovnosti v rodinû, na trhu práce, v politice, fungováním instituce vûdy a moÏnostmi bádání z hlediska genderu a rodin-

Zlom-final

304

2.2.2006

13:07

Stránka 304

Krátce o autorech

nou a sociální politikou. Speciální pozornost vûnuje rolím muÏe v rodinû a domácnosti, otcovství, partnerství, dvoukariérov˘m rodinám a nejnovûji i muÏÛm na rodiãovské dovolené. Mgr. Ondfiej N˘vlt je absolventem Pfiírodovûdecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze – oboru demografie. Studium ukonãil v roce 1998 magisterskou zkou‰kou. Od roku 2000 pracuje v âeském statistickém úfiadu (âSÚ). Zab˘vá se anal˘zami dat ze Sãítání lidu, domÛ a bytÛ, pfiednostnû rozbory domácností v kontextu ekonomick˘ch, spoleãensk˘ch a sociálních zmûn v transformanãním období po roce 1989. Mgr. Markéta Pechholdová vystudovala obor demografie v kombinaci se sociální geografií na Pfiírodovûdecké fakultû Univerzity Karlovy. Od roku 2002 pokraãuje ve studiu úmrtnosti v rámci postgraduálního studia na katedfie demografie PfiF UK a v Max Planck Institute for Demographic Research v Rostocku. Ve své disertaãní práci se vûnuje pfiíãinám úmrtí a jejich mezinárodnímu srovnáni. Mgr. et Mgr. ·tûpánka Pollnerová vystudovala demografii na Pfiírodovûdecké fakultû Univerzity Karlovy a ekonomii na Fakultû sociálních vûd Univerzity Karlovy. Od roku 2002 pracuje ve V˘zkumném ústavu práce a sociálních vûcí, v letech 2003-2004 pÛsobila v rámci mezinárodního projektu GLOBALIFE na Otto-Friedrich Universität Bamberg. Zamûfiuje se na problematiku dÛchodov˘ch systémÛ a jejich reforem v âeské republice i v mezinárodním kontextu. RNDr. Blanka ¤eháková, CSc. vystudovala pravdûpodobnost a matematickou statistiku na Matematicko-fyzikální fakultû Univerzity Karlovy, na téÏe fakultû získala titul kandidáta fyzikálnû-matematick˘ch vûd. V Sociologickém ústavu AV âR pracuje od roku 1990. V souãasné dobû je ãlenkou oddûlení Hodnotové orientace ve spoleãnosti. Zamûfiuje se na studium ‰iroce pojat˘ch hodnot. Mgr. Markéta Sedláãková vystudovala sociologii na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy v Praze, kde pokraãuje v doktorském studiu paralelnû s doktorátem na Institut des Sciences Politiques v PafiíÏi. Pracuje jako odborná pracovnice v Sociologickém ústavu AV âR v oddûlení Studia sociální struktury a zároveÀ pÛsobí jako odborná asistentka na Katedfie sociologie na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy. Zab˘vá se problematikou dÛvûry a sociálního kapitálu v demokratickém systému. Mgr. Tomá‰ Sobotka, Ph.D. studoval demografii a sociální geografii na Pfiírodovûdecké fakultû Univerzity Karlovy a demografii na Univerzitû v Groningenu (Nizozemsko), kde v roce 2004 obdrÏel doktorát. Od roku 2004 pracuje ve VídeÀském demografickém institutu Rakouské akademie vûd. Dlouhodobû se

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Krátce o autorech

Stránka 305

305

zamûfiuje na srovnávací anal˘zu plodnosti a bezdûtnosti ve vyspûl˘ch zemích, demografické zmûny ve stfiední a v˘chodní Evropû a metodologii konstrukce ukazatelÛ plodnosti. Mgr. Petra ·alamounová studovala demografii a sociální geografii na Pfiírodovûdecké fakultû Univerzity Karlovy. Od roku 2001 pokraãuje na katedfie demografie v doktorském studiu. Od tohoto roku souãasnû pracuje v Sociologickém ústavu AV âR. Zamûfiuje se na demografické anal˘zy (zejména plodnost a potratovost) a sociologii rodiny. Mgr. Gabriela ·amanová studovala demografii na Pfiírodovûdecké fakultû Univerzity Karlovy a sociologii na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy. Od roku 2002 pokraãuje na katedfie demografie v doktorském studiu. Od konce roku 2001 pracuje v Sociologickém ústavu AV âR. Zamûfiuje se na demografické anal˘zy, sociologii rodiny a vefiejné mínûní. Mgr. Michal ·kop, Ph.D. vystudoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultû Univerzity Karlovy. V roce 2005 dokonãil doktorské studium na Pfiírodovûdecké fakultû UK. Souãasnû pracoval jako hlavní analytik ve spoleãnosti StatSoft âR. V demografii se zamûfiuje na statistické modelovaní. Mgr. et Mgr. Anna ·Èastná je absolventkou sociologie na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy a demografie na Pfiírodovûdecké fakultû Univerzity Karlovy, kde od roku 2004 pokraãuje v doktorském studiu. Od tohoto roku souãasnû pracuje ve V˘zkumném ústavu práce a sociálních vûcí v pracovní skupinû rodinné politiky. Zamûfiuje se na demografické anal˘zy, opatfiení rodinné politiky a sociologii rodiny. Mgr. et Mgr. Renáta Va‰ková absolvovala studium sociologie na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy a studium demografie na Pfiírodovûdecké fakultû Univerzity Karlovy, kde v souãasné dobû pokraãuje v postgraduálním studiu demografie. Od roku 2001 pÛsobí ve V˘zkumném ústavu práce a sociálních vûcí a hlavními oblastmi jejího badatelského zájmu jsou problematika genderu ve vztahu k pracovním podmínkám, rodinná politika a demografické chování s dÛrazem na reprodukãní chování adolescentÛ. Pracuje rovnûÏ jako národní korespondentka pro Evropskou nadaci pro zlep‰ování Ïivotních a pracovních podmínek (Dublin). Mgr. Jana Vobecká studovala demografii a sociologii na Pfiírodovûdecké a Filozofické fakultû Univerzity Karlovy. Od roku 2004 pokraãuje na katedfie demografie v doktorském studiu a zároveÀ pracuje v Sociologickém ústavu AV âR. Její odborné zamûfiení zahrnuje demografické anal˘zy, zejména anal˘zu regionálních rozdílÛ a odli‰ností mûstsk˘ch a venkovsk˘ch oblastí.

Zlom-final

2.2.2006

306

Poznámky:

13:07

Stránka 306

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 307

307

Poznámky:

Zlom-final

2.2.2006

13:07

Stránka 308

Dana Hamplová, Petra ·alamounová, Gabriela ·amanová (eds.)

Îivotní cyklus sociologické a demografické perspektivy Vydal Sociologick˘ ústav AV âR. Vydání první. Jazykové korektury: Markéta ·kodová Grafick˘ návrh obálky: Hanka Kuncová Grafická úprava a tisk: Artedit, Praha Adresa vydavatele: Jilská 1, 110 00 Praha 1 Distribuce: Tiskové a ediãní oddûlení Sociologického ústavu AV âR Jilská 1, 110 00 Praha 1, telefon: 222 221 761 e-mail: [email protected] Praha 2006 ISBN 80-7330-082-6

ŽIVOTNÍ CYKLUS SOCIOLOGICKÉ A DEMOGRAFICKÉ PERSPEKTIVY

Recommend Documents