Informace doplňující poznatky o Oceánii Tichý oceán se svými ostrůvky je okrajovým tématem na českých základních i středních školách, často se Oceánie pouze zmiňuje v rámci učiva o Austrálii. Zájemcům předkládáme zajímavé informace pro obohacení obsahu výuky o Oceánii. Původ ostrovů Největší ostrovní oblast na světě se nachází ve střední a jihozápadní části Tichého oceánu. Devadesát procent souše této oblasti připadá však jen na 3 ostrovy: Novou Guineu, Severní a Jižní ostrov Nového Zélandu. Zbylých deset procent připadá na další tisíce ostrůvků vesměs sopečného nebo korálového původu. Dělíme-li souš na kontinenty, přiřazujeme Oceánii k Austrálii. Pokud budeme přihlížet k přírodním podmínkám, etnickým znakům a geografické poloze, pak vymezujeme 3 oblasti: Melanésii, Mikronésii a Polynésii. (Při stručných charakteristikách jednotlivých částí můžeme žákům zjednodušeně přiblížit velikosti: Polynésie se rozkládá na ploše větší než Asie, Mikronésie je srovnatelná s Austrálií, Melanésie o něco menší než Austrálie.) Z geologického hlediska se Oceánie skládá ze dvou velkých oblastí, které odděluje andezitová čára tvořící zároveň rozhraní mezi indoaustralskou a pacifickou litosférickou deskou. Andezity nemohly vzniknout ve východní části Oceánie, protože tady úplně chybí kontinentální vrstva zemské kůry na rozdíl od západní části. Na východě se nevyskytují ani hlubokomořské příkopy, ani podmořská vrásová pohoří, jejichž vrcholky by vyčnívaly nad hladinu oceánu. Zde vznikly ostrovy jen sopečného či korálového původu. 1. Kontinentální ostrovy - tvoří část kontinentu, které oddělilo moře (Nová Guinea, Nový Zéland, Nová Kaledonie, Šalamounovy ostrovy). Mají poměrně velkou rozlohu a od pevniny je odděluje plytké šelfové moře, mají složitou geologickou strukturu a početná ložiska nerostných surovin. 2. Sopečné ostrovy - vznik proniknutím žhavého magmatu na zemský povrch (Tahiti, Hawaii), vystupují prudce nad hladinu oceánu, jsou vysoké. Nejtypičtějším příkladem je úžasný kužel nejvyšší sopky Mauna Kea (4 205 m nad hladinou a 5 998 m pod hladinou) 3. Korálové ostrovy - vznikají na základech sopečného event. kontinentálního původu. Hlavní složkou jsou útesotvorné organismy, které žijí v teplých čistých vodách v hloubce do 35 m a obrůstají původní sopku. Postupem času díky erozi se začne sopka propadat, takto můžou korály prorůst celým prostorem a vytvořit ostrov – atol. Některé korály zůstanou pouze v prstenci kolem erodující sopky. Pokud se prstenec začne rozpadat, tvoří korály několik malých ostrůvků nazývaných motu. Vše trvá milióny let, nakonec se propadne i korálový ostrov. Šířka motu se pohybuje od pár metrů do 1000 m.
Život na atolu Tím největším je Vánoční ostrov (Christmas Island), jehož kiribatský název Kiritimati [kirismas] je jen zkomoleninou anglického názvu souostroví Kiribati. Zajímavým příkladem života na atolu může být Rangiroa, druhý největší atol světa v souostroví Tuamotu na území Francouzské Polynésie. Nachází se asi 220 km severovýchodně od Tahiti. Rozměry laguny jsou kolem 80 km x 20 km. Skládá se přibližně ze 400 motu (malých ostrůvků, zbytků z korálového prstence), která jsou oddělena průlivy nazývanými hoa. Ty jsou často přemostěny, takto je podstatně více umožněn pohyb lidí po jednotlivých motu. Zdejší populace (2500 obyvatel) žije pouze ve dvou vesničkách. Motu jsou široká od 200 m do 600 m, na jedné straně se nachází Tichý oceán, na té druhé laguna. Co myslíte, který břeh bude víc bičován příbojem? Překvapivě jsou období, kdy je laguna podstatně víc rozbouřená než oceán. Na Rangiroa se nacházejí 2 kostely, letiště, několik obchůdků, banka, škola. Lidé si stavějí svá jednoduchá obydlí tak, aby nebyla poškozená záplavovou vlnou. Ty se samozřejmě vyskytují relativně často, proto na Rangiroi neuvidíme políčka se zeleninou, pokud ano, jedná se o pěstování oblíbených plodin pouze pro potřeby domu v přepravkách na kůlech. Zaplavení slanou vodou totiž značně znehodnocuje už tak neúrodnou půdu, proto je třeba i tady většinu zboží (včetně půdy) dovážet hlavně letecky. Na takovém prstenci samozřejmě neexistuje žádný zdroj sladké vody, takže obyvatelé shromažďují jen tu dešťovou. A energii nezískávají jinak, než z různých solárních zařízení. Místní se snaží po francouzském vzoru pěstovat víno, údajně tímto testují jeho schopnosti aklimatizace. To je však nevalné kvality a místní sklípek již neprosperuje. Víno se vyváží spíše jako rarita a je označováno názvem tahitské. Kokosové palmy v obydlené části rostou v jakýchsi sadech označených tabulkou TABU, na kmenech jsou umístěny ve výšce 2 metrů plechové pláty jako ochrana proti krabům. Těch se pohybuje všude kolem mnoho, ukrývají se ve svých norách a pochutnávají si na spadlých kokosech. Kokosová palma a její význam Jaký význam má kokosová palma pro život obyvatel na Zemi? Kokosová palma živí sice pouze 400 mil obyvatel, je tedy ve srovnání s obilovinami nepodstatným přínosem, ale o to typičtější kulturní plodinou je právě pro Oceánii a jihovýchodní Asii. Botanické označení kokosové palmy Cocos nucifera neboli kokosovník ořechoplodý odkazuje na nejdůležitější část rostliny, na její plody. Nejčastěji se učíme o významu kopry, ale měli bychom si uvědomit, že ve většině světa jsou plodiny využívány od kořene po poslední pupen. Poprvé se plody objevují asi sedm let po výsadbě. Nejvyšší výnosy, zhruba 60-80 ořechů, dává palma mezi patnáctým a padesátým rokem, dožívá se až 150 let. Plodem vlastně není ořech, ale peckovice, nejčastěji konzumujeme její semeno. Čerstvě utržený ořech obsahuje přibližně litr čiré šťávy s vysokým obsahem draslíku a minerálních látek. Je to oblíbený a zdravý nápoj, kterého si v Česku nemůžeme často
dopřávat, protože se šťáva čerstvého kokosu rychle vstřebává do dužniny. Jejím zahuštěním získáme kvalitní cukr. Pokud ji necháme zkvasit, dostaneme palmové víno s obsahem alkoholu až deset procent. Destilací ji lze zušlechtit na omamnou pálenku (arak), jinou úpravou vzniká jemný ocet. Z příjemně chutnající nasládlé dužiny se získává jiný populární nápoj - kokosové mléko. Při jeho výrobě se rozmělněná dužina smísí s vařící vodou a ze získané směsi se vymačká bílá tekutina. Sušená kokosová dužina (kopra) obsahuje téměř 70 % tuku. Kokosy se ručně nebo mechanicky otevřou a rozdělí na dvě poloviny. Odhalené bílé jádro se suší buďto postaru na slunci, nebo rychleji v sušárnách. Tak vzniká nejkvalitnější kopra. Je předmětem rozsáhlého exportu a využívá se hojně k výrobě kokosových sušenek, pečiva, moučníků nebo energetických tyčinek. Z rozdrcené kopry se lisuje olej, který má typickou kokosovou vůni. Používá se například v kosmetice – pravý Monoï z Tahiti je vyráběn macerací zhruba deseti poupat květů tiaré (Gardenia taitensis) v jednom litru kokosového oleje, který je za studena lisovaný. Vonné esence se do Monoï z květů uvolňují, olej však při teplotě pod 25˚C tuhne. Jeho léčivé účinky to samozřejmě vůbec nesnižuje, nejen místní ho používají jako ochranu vlasů a kůže před sluncem, větrem či slanou vodou. Z listů palmy se vyrábějí košťata, rohože, košíky, klobouky nebo domácí obuv. Lze je rovněž využít jako střešní krytinu nebo pro obložení stěn. Palmové dřevo, tedy vnější část kmene, je velmi houževnaté a pevné, proto se používá například na stavbu lodí. Celé kmeny slouží místním obyvatelům jako materiál při stavbě domů. Sušené květenství je dobrým palivem a dým, který vzniká při spalování kůry, zahání moskyty. Vláknitý obal ořechů lze po další úpravě využít jako materiál na kokosové rohože nebo koberce, k výrobě kartáčů, provazů a lan nebo jako izolační materiál, výplň polštářů nebo čalounění sedacího nábytku. Kokos slouží jako krmivo pro prasata, jako hnojivo a jako ochrana rostlin před suchem. Aquafarming: Tahitské černé perly Velké a pravidelné perly patřily od starověku k nejvzácnějším a nejdražším šperkům na světě. Nejstarší zápis o perlách z roku 2206 př. n. l. se nalézá v čínském písemnictví. Číňané znali výrobu umělých perel (poloperel) už v 11. století, ale své umění nerozvinuli. Možná i proto se perly ve světě často stávaly draze zaplaceným šperkem z hlubin. Na začátku 20. století zahynulo během několika let u pobřeží severní Austrálie přes 140 potápěčů, tehdy se nelovily perlotvorky jen pro perly, ale hlavně kvůli tolik žádané perleti. Černé perly, které jsou nejdražší a nejkrásnější, pocházejí z Polynésie, z Tuamotu a Gambiérových ostrovů. Přirozenou černou perlu obsahuje jen pouze jedna z 15 000 perlotvorek. Jak vznikají umělé perly? Do zárodečného vaku, čili do naříznutého pláště opatrně rozevřené živé perlotvorky se vloží perleťové jádro a nepatrný kousek pláště dárcovské perlorodky. To jádro se v případě Tahitských perel vybrušuje nejčastěji z lastur sladkovodních amerických velevrubů z povodí Mississipi. Tento transplantovaný kousíček vyprovokuje v perlotvorce obrannou reakci,
vytváří kolem něho vrstvu perleti. Černá perleť se vytváří pouze za určitých podmínek (teplota čisté vody 24˚C). Na průřezu černou perlou je pak hezky vidět bílé jádro. Už dávno se perlotvorky místo lovení chovají, ale první farma na Tuamotu vznikla až v roce 1968. Perlotvorky vypouštějí své zárodečné buňky do vody, proudící voda umožní oplodnění, z nich se volně plovoucí larvy po dvou týdnech usazují na dlouhých umělohmotných třásních či lamelách, které tam chovatelé zavěšují. Perlotvorky dospějí (po krmení planktonem) po třech letech, kdy jsou připraveny k „operaci“. Perla roste další 3 roky, po jejím opatrném vyjmutí se může tento postup opakovat ještě maximálně čtyřikrát. Každá následující perla je větší než předchozí. V řadě případů ale perlotvorka zahyne po implantaci, nebo se cizího tělíska zbaví a perlu nevyrobí. Úspěšnost je pouze 30%. Perly jsou tříděny podle velikosti, tvarů, zabarvení a proto se velmi cenově liší. Jak byly osidlovány ostrovy? Polynésané vynalezli katamarán (foulua), na kterém mohli převážet celé své jmění, hlavně prasata, užitkové rostliny. Ženy na palubě chránily malou zásobu kokosu, řízky papírovníku, semínka dýně, jamy, kolokázii a sladké brambory - kumaru. Ihned po přistání na novém ostrově zasadily a bedlivě ošetřovaly tyto rostliny, vždyť právě na nich záleželo, zda noví osadníci budou úspěšní nebo ne. Dnes už víme, že tak typické rostliny pro tropickou Oceánii, jakými jsou kokosová palma, banánovník či chlebovník, na Novém Zélandu nepřežily. V Polynésii je po kokosu nejužitečnější rostlinou pandán, jehož dlouhé listy se používají k pletení rohoží a košů či tradičních suknic. Každá další generace se vydávala na objevné plavby až 300 km od rodných vesnic, tam zůstávala, ale stále udržovala styk se svou rodnou vesnicí. Tito výjimečně zdatní mořeplavci žili v souladu s přírodou, orientovali se podle Slunce, hvězd, rozuměli druhům větrů, vln a mraků. Své domněnky o existenci dalších ostrovů vyvozovali z pohybu tažných ptáků, z chování vln. Z Marshallových ostrovů známe mapy rebbelib – mapy z mušliček a palmových klacíků, kde nebyly jen přesně znázorněny ostrovy, ale i hřbety přílivových vln, vzdálenosti, mořské proudy. V Polynésii a Mikronésii jsou jazyky podstatně příbuznější, protože jsou tyto kultury mladší a nedošlo k takové diferenciaci. Např. na Tonze se mluví tonžsky na všech obydlených ostrovech (cca 40). V Melanésii a zejména na Nové Guinei je velká rozdílnost způsobena různým stářím migračních vln a hornatým povrchem s tropickým lesem, velikostí ostrova, mluví se zde skoro 800 různými jazyky. Proto lidé v Melanésii používají sjednocující jazyky - pidžinizovanou angličtinu, což je v podstatě zkomolená angličtina. Tady je příklad bislamy: Evri man mo woman i bon fri mo ikwol long respek mo ol raet (All human beings are born free and equal in dignity and rights)
Cestovní ruch – tradice a modernita Co to je Heiva? Velmi zjednodušeně řečeno oslava tradic Polynésanů. Podstatnou částí tohoto svátku jsou hudební, taneční soutěže a přehlídky hlavně na ostrovech Tahiti a v jejich okolí. V červenci probíhají také soutěže v různých dovednostech, jako např. hod oštěpem na kokosový ořech, který je ve vzdálenosti 22m a výšce 7m. Heiva je také vyvrcholením celoročních závodů pirog zvaných va´a, ve kterých soutěží jak mládež, tak ženy i muži v různých kategoriích. Plavidla nejsou pouze tradiční, dřevěná, ale špičkové pirogy se už vyrábějí z plastů či skelného vlákna. Souostroví kamenných peněz Yap v Mikronésii je dalším lákadlem pro turisty. Mohou si tady prohlížet až desetitunové megalitické „mince“ (rai), největší v průměru 4m. Jednotlivé mince jsou pečlivě umístěné v každé vesnici jako v bance, v sousedství taneční plošiny. Uprostřed kamene je vyřezán otvor, jímž se protahovaly bambusové hole (pro transport). Domorodci pluli na Palau (600km), tam je z lomu vytěžili, vytesali, položili na vory a pustili dle proudů a větrů směrem k Yapu, kde je obyvatelé vylovili. V Melanésii na Vanuatu na ostrůvku Pentecost vznikl dnes populární bungee jumping na liánách. Domorodci stavějí až 30 m vysoké věže z klacků. Skoky s liánou uvázanou kolem kotníků absolvují nejen chlapci, aby se stali muži, ale i dospělí. Ráj na zemi? Tichomořský odpadkový vír (Great Pacific Garbage Patch), to je místo zvýšené koncentrace mořského odpadu, který se zde nahromadil kvůli Severopacifickému subtropickému víru. Skvrna se skládá především z malých úlomků různých plastů a chemických kalů. V mnoha oblastech je koncentrace plastů až 7x větší než koncentrace zooplanktonu. Těžba niklu na Nové Kaledonii a hlavně následné zpracování rudy je ekologickou hrozbou. Zbytkový odpad se usazuje v řekách, chemikálie znečišťují půdu, způsobují změny její Ph, nasycují ji těžkými kovy, hutě znečišťují i vzduch. Na Nové Kaledonii došlo k znečištění zálivu s vzácným mangrovovým porostem a k nenávratným škodám v přírodě – k úhynu vzácných druhů rostlin a živočichů. Jsou zde také častější povodně, velká eroze, je silně omezeno zemědělství. V letech 1946 až 1958 provedli Američané 67 pokusných jaderných výbuchů na atolech Bikini a Eniwetok. Rozsáhlé oblasti byly zamořeny radiací a staly se na desítky let neobyvatelnými. V r. 1952 explodovala na atolu Eniwetok první vodíková bomba. Motu Elugelab, na kterém se výbuch uskutečnil, zmizel pod hladinou oceánu, na jeho místě zůstal pouze kráter hluboký 60 metrů s průměrem 2 km. Jaderné pokusy prováděli také Francouzi v atolu Mururoa (Francouzská Polynésie), od roku 1998 atol navštěvují turisté. Barbara Baarová, PřF OU v Ostravě
[email protected]
Literatura a zdroje dat: DVOŘÁK, J., KOHOUTOVÁ, A., TAIBR, P. (2005): Zeměpis 7. Učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. Nakladatelství Fraus, Plzeň. HOSKEN, M. (2012): Nouvelle-Calédonie Vue du ciel- From above. Footprint Pacifique, Nouméa. TEREM, P. (2005): Politická geografia makroregiónov světa - Austrália a Oceánia. Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica. Příklady aplikací do výuky: 1. Porovnejte základní geografické ukazatele pěti nejmenších států Oceánie s evropskými mikrostáty. 2. Na glóbu se pokuste najít ostrovy, které jsou vzdušnou čarou nejvíce vzdáleny od české metropole. Pomocí měřítka glóbu vypočtěte, kolik to je přibližně kilometrů. 3. Nakreslete obrázek porovnávající výšku Mt. Everestu a Mauna Kea od základny. 4. Najděte letecké snímky atolů, prohlédněte si různorodost jejich tvarů a popište, v jakém stádiu vývoje se atol nachází. Zdroje: http://education.nationalgeographic.com/education/encyclopedia/atoll/?ar_a=1 http://www.atolls-polynesie.ird.fr/irdpoly/ukdivato.htm 5. Zjistěte, jaký význam má pro domorodce tapa. 6. K čemu se používala perleť? 7. V článku Malé státy Oceánie ve 21. století je zmínka o dosud malém využití atraktivit spjatých s předevropskou kulturou. Zmíněny byly marae, rai a Nan Mandol. Najděte na internetu obrázky a informace o těchto pojmech. Zájemci si mohou přečíst cestopisy Miroslava Stingla věnované Oceánii. PPT prezentace pro využití ve výuce: rozhledy-pptx
http://uloz.to/x1JWqEK1/oceanie-ve-vyuce-
Průliv (hoa) předělující motu na Rangiroi, pohled na druhou největší lagunu světa. Mnohá hoa nejsou při odlivu zaplavena. Foto: B. Baarová
Těžba na Nové Kaledonii způsobuje povodně, erozi. Toto je jediná cesta na severovýchodě ostrova, v pozadí je vidět snaha o rychlou opravu již druhý den po povodni. Foto: B.Baarová
Wallis, hlavní město Mata Utu. Dlouhé, nádherné, čisté, písčité pláže s azurovým mořem nejsou v Oceánii samozřejmostí, spíše naopak. Foto: B.Baarová
