Roèník 20
Èíslo 3
22. 2. 2015
Život a všechno, co je v nìm poctivé a vzácné, stojí za trochu námahy. EUCHARISTIE A EUCHARISTICKÝ KONGRES Bùh ve své dobrotì posílá od zaèátku svého putování s vyvoleným národem potravu – manu, která dává pøijímajícím pøežít útrapy pouštì. Zázraèná moc Kristova promìnìného Tìla – nové many – se stává pokrmem vìøících celého svìta. Pøesto je mnoho køesanù vyèerpaných a slabých. Proè tomu tak je? Nejsou dostateènì nasyceni pravým Pokrmem. Každá mše svatá, slavení Eucharistie, otvírá prostor pro pøíchod Boha ke svému lidu. Živý Kristus pokaždé znovu stvrzuje svou pøítomností nekoneèný rozmìr Boží lásky, jeho Tìlo je znovu darováno všem živým pro záchranu svìta. Církev v prùbìhu staletí vytvoøila rùzné zpùsoby uctívání tajemství Božího tìla, které vìøícím dávaly pøíležitost k pravdivému vyjádøení vztahu ke svátostnému Ježíši. Základ mimoliturgické úcty byl položen nutností uchovat Tìlo a Krev Pánì pro ty, kteøí se mše svaté nemohli zúèastnit. A zvláštì jako posila nemocným a umírajícím se Promìnìné Tìlo, uchovávané po domech a pozdìji v sakristiích a na oltáøích, stalo zdrojem vzniku eucharistického kultu. Pøirozená touha èlovìka „vidìt“ svého Pána, být v jeho blízkosti, smìt u nìj naèerpat sílu pro každodenní životní úkoly a zápasy a také mu konkrétním skutkem vyjádøit svou vdìènost, našla v dìjinách rùzná zpodobnìní, nìkdy i na úkor kvality mešních obøadù. Jedním z dùvodù byla napø. nesrozumitelnost mešní liturgie (latina), nedostateèný èas k pochopení Kristovy obìti a k vyjádøení osobní úcty vùèi Bohu v Eucharistii. Mezi základní projevy úcty k Eucharistii mimo liturgii patøí - eucharistický prùvod (dùležitý prvek slavnosti Tìla a Krve Pánì), - eucharistická adorace (vycházející z tradice modlitebního usebrání nad uchovávaným Tìlem Pánì po svatém pøijímání nemocných) - a eucharistické kongresy. Ovšem každá „eucharistická úcta mimo mši svatou je vnitønì spojena se slavením Eucharistie a je k nìmu zamìøená. A to proto, že církev žije z Eucharistie, její slavení slouží skrze Ducha Svatého životu s Kristem v církvi. Je tøeba peèovat o du-
chovní pohyb, který smìøuje od Eucharistie slavené k Eucharistii žité.“ (Rok Eucharistie – podnìty a návrhy ÈBK 2005 Praha, kap. 3, 4) Pro nás jsou velmi významná ustanovení konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concillium – ovoci obnovných liturgických hnutí a závìrù II. Vatikánského koncilu. Aby se obnovil vztah ke svátostnému Kristu, prohloubila víra v Jeho moc a oživil život pravé víry vyhlásili naši biskupové z podnìtu Svatého otce od adventu 2014 rok pøípravy na Eucharistický kongres. Eucharistický kongres je zcela zvláštní projev úcty. Pøedstavuje chvíle usilovné snahy a modliteb v rámci konkrétního spoleèenství církve v dané oblasti, národì èi ve svìtì, které mají prohloubit urèitý aspekt eucharistického tajemství, mají spoleènì pøispìt k jeho veøejné úctì ve svazku lásky a jednoty. Oblasti, ve kterých má dojít k prohloubení úcty k pøítomnému živému Kristu uprostøed církve usilující o sjednocení a putující k plnému spoleèenství se všemi pokøtìnými, jsou podmínìny - nasloucháním Božímu slovu, - osobním obrácením, - díkùvzdáním - a vytrvalou vdìèností vùèi Bohu – za vše, vždy a všude. Vdìènost inspiruje k vlastnímu nasazení se pro druhé – k obìti formou sebedarování, nezištné vydanosti a služby – nosným pilíøùm køesanského života. Dìkování je vlastní tomu, kdo se cítí být nezaslouženì milován a obdarován, kdo cítí, že je mu odpuštìno. Tato spiritualita by mìla prostoupit naše dny – práci, vztahy, vše, co dìláme a žijeme. Ona dává smysl naší bolesti a utrpení, uèí odpovìdnosti v budování svìta ve svìtle evangelijních hodnot (Rok Eucharistie – podnìty a návrhy ÈBK 2005 Praha, kap. 24 a 25) Slavení kongresù na národní úrovni provází kromì slavnostních liturgií také pøednášky, katecheze a rùzné zprávy a svìdectví z eucharistických témat pøes diecézní úrovnì až po jednotlivé farnosti. Na závìr kongresù vznikají rùzné podnìtné dokumenty, které pak v podobì dekretù a instrukcí doporuèují všem nalezené cesty oživených vztahù ke Kristu.
www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-
Národní eucharistický kongres (NEK 2015)
Modlitba za NEK 2015 Bože, náš nebeský Otèe, dìkujeme Ti, že s námi uzavíráš z lásky smlouvu novou, vìènou, nejsvìtìjší, když nám Kristus na oltáøi dává Svoje Tìlo a Krev.
probíhá ve všech farnostech èeských a moravských diecézí podle šesti základních témat od ledna do èervna 2015. Témata: EUCHARISTIE a jednota, spoleèenství, solidarita, evangelizace, Maria a obnova slavení. Hlavním dnem NEK ve farnostech je slavnost Tìla a Krve Pánì.
Uè nás tuto smlouvu slavit, milovat a zachovávat. Požehnej, a náš národní eucharistický kongres obnoví v nás ctnosti víry, lásky, nadìje a sílu k jednotì a vzájemnosti, aby spoleèenství Církve neslo svìtu radostnou zvìst.
V nedìli 7.6.2015 se pøi bohoslužbách uskuteèní národní sbírka. 15. – 17. 10. 2015 národní konference NEK v Brnì.
Na pøímluvu Matky Boží a s novou a hlubší úctou pøijímáme Tìlo a Krev Tvého jediného Syna, který s Tebou v Duchu Svatém vìènì žije a kraluje. Amen.
15. – 16. 5. 2015 diecézní EK v Olomouci. Sobota 17.10.2015 v 10.30 hodin hlavní národní bohoslužba v Brnì a eucharistické procesí.
Otèe náš Zdrávas Maria
www.nek2015.cz
Texty svatého Františka Saleského (1567-1622)
z knihy Pojednání o lásce k Bohu
1. Kriteria rozlišování duchù Jedna z nejlepších známek dobrého vnuknutí, tøebas i neobvyklého, je pokoj a mírnost v srdci, jež takové vnuknutí pøijímá. Nebo božský Duch je sice mocný, ale jeho moc je mírná, jemná a pokojná. Pøicházívá jako vichr a blesk, ale nesráží apoštoly k zemi, ani je neuvádí ve zmatek. Bázeò, jež je zachvátila pøi jeho hukotu, netrvá dlouho; a hned po ní nastupuje klidná jistota. Zlý duch je naopak prudký, nesmírný a neklidný. Kdo naslouchá jeho satanskému našeptávání a pokládá je za nebeské vnuknutí, ten se pozná obyèejnì podle toho, že sám je rovnìž neklidný, že je umínìný, domýšlivý a plnì zamìstnaný všelijakou èinností. Pod rouškou horlivosti takoví lidé boøí všechno, co už je postaveno, vytýkají malichernosti celému svìtu, každému spílají a všechno haní, neumìjí se chovat, jsou neústupní, nesnášenliví, prosazují své sobecké zájmy a nazývají to horlivostí pro èest Boží.
2. Poslušnost, znak opravdovosti vnuknutí Všechno je jisté, co se dìje v poslušnosti, a všechno je podezøelé, co se dìje mimo poslušnost. Dává-li Bùh do srdce svá vnuknutí, pak tím prvním mezi nimi je vnuknutí poslušnosti… Kdo øíká, že má vnuknutí, a pøitom však odmítá uposlechnout pøedstavené a následovat jejich rady, ten je podvodník. Všichni proroci a kazatelé, kteøí byli osvíceni od Boha, vždycky milovali církev, vždy zastávali její uèení a sami od ní byli vždycky uznáváni. Sv. František, sv. Dominik a jiní zakladatelé øádù se zasvìtili službì duším na základì mimoøádného vnuknutí, avšak o to pokornìji se s upøímným srdcem podøizovali svaté církevní hierarchii. Tøi nejlepší a nejjistìjší známky pravého vnuknutí jsou: vytrvalost jako protiklad nestálosti a lehkomyslnosti; pokoj srdce jako protiklad neklidu a nenávisti; pokorná poslušnost jako protiklad tvrdošíjnosti a náladovosti.
Pastýøský list pro první nedìli postní 2015
jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v nìho vìøí, nezahynul, ale mìl život vìèný. (Jan 3,16) Ano, Bùh miluje svìt, a proto ho chce zachránit. Buduje v nìm Boží království, které má jiné myšlení a jinou kulturu než svìt propadlý høíchu. On nenutí, jen zve do svého království, ale upozoròuje, že svìt pomíjí, že na vìky zùstává jen ten, kdo koná to, co chce Bùh.(1 Jan 2,17) Základním zákonem Božího království je láska, která hledá dobro druhého, která se nebojí ani obìti. Ježíš sám ukazuje hodnotu každého èlovìka, když se narodí jako chudý, když uèí, že co udìláme jednomu z nejposlednìjších, dìláme jemu, když jako mistr umývá svým uèedníkùm nohy, když blahoslaví chudé a tiché, laènící a žíznící po spravedlnosti, milosrdné, èistého srdce a tvùrce pokoje, ba i ty, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, èi køivì obviòováni a oèeròováni od tìch, kteøí nepøijali kulturu Božího království. Kdo uvìøil evangeliu, má kulturu odlišnou od svìta, který se žene za honosným životem a øídí se jen žádostmi tìla. My žijeme
Drazí bratøi a sestry, do doby postní jsme vstoupili s pohledem na Pána Ježíše, který prožil ètyøicet dní na poušti, vítìznì zvládal pokušení a pak zaèal hlásat Boží evangelium: Naplnil se èas a pøiblížilo se Boží království. Obrate se a vìøte evangeliu. (Mk 1,15) Mùže nás napadnout: My pøece vìøíme, proto jsme tady. Jak máme uvìøit evangeliu? Co se od nás ještì oèekává? Apoštol Jan, uèedník, který byl nejvnímavìjší pro Ježíšovu lásku, nám po své zkušenosti øíká: Nemilujte svìt, ani to, co je ve svìtì. Jestli nìkdo miluje svìt, není v nìm Otcova láska. Vždy všechno, co je ve svìtì: žádost tìla, žádost oèí a honosný zpùsob života, není z Otce, ale ze svìta. (1 Jan 2,15–16) Jakže, my nemáme milovat svìt, když sám Bùh miluje svìt? Tentýž Jan pøece píše: Bùh tak miloval svìt, že dal svého
Jacoques Philippe Ve škole Ducha Svatého
Kousek pravdy Jednoho dne si ïábel vyšel na procházku se svým pøítelem. Jak tak šli, všimli si, že pøed nimi nìkdo jde. Nakonec se ten èlovìk zastavil a zvedl nìco ze zemì. „Co to našel?“ zeptal se ïábla jeho pøítel. „Ale, našel jen kousek pravdy, která se tam válela v trávì,“ odpovìdìl nonšalantnì ïábel. „Neznepokojuje tì to?“ pokraèoval jeho pøítel. „Ale vùbec ne,“ odpovìdìl ïábel se spokojeným úsmìvem. „Nechám ho, aby na ní založil nìjaký náboženský systém.“ - PASTÝØ strana 2 -
ve svìtì, ale ze svìta nejsme, když nás jeho vyvolení ze svìta vyprostili. (srov. Jan 15,19) Drazí bratøi a sestry, postní doba má pro nás být dobou intenzivního uèení a procvièování Kristova myšlení a jeho kultury. Nebojme se lišit se od svìta a od jeho kultury spìjící k zániku, jako to udìlal Noe se svou rodinou, když se zachránili uposlechnutím Božího pøíkazu vstoupit do archy, kterou si mìli postavit. Boží království se pøiblížilo, my jsme do nìj byli pøijati už køtem, ale musíme do nìho vstupovat dennì svým rozhodováním myslet a jednat jako Boží dìti. Pøipomeòme si, co papež František neúnavnì opakuje, že kritiky, klepy, závisti, žárlivosti, rivalita jsou postoje, které nemají právo obývat naše domy. To mùže být dùležité téma pro naše postní snažení. Pro mnohé je nejvìtším pokušitelem k høíchu internet, který však mùže být skvìlým služebníkem, když se umí dobøe užívat, když nezaène èlovìka ovládat, když mu nekrade pøíliš mnoho èasu. K tìžkému høíchu mohou vést nemravnosti, i když jsou jen na obrazovce. Hltání špatných zpráv z jakýchkoliv zdrojù a jejich pøedávání dál mùže být nejen projevem høíšné zvìdavosti, ale i službou nepøíteli Božího království, které se buduje hlásáním radostné zvìsti evangelia. Radost z násilí èi hrubá zábava, kdy tìší ošklivost a baví zloba, neodpovídají kultuøe Božího království. Takovými vìcmi je správné pohrdat a øíkat si: „K vyšším vìcem jsem se narodil.“ Postní doba je nejen vhodným èasem pro uvìdomìní si høíšných pout, zlozvykù a chyb, které je tøeba odevzdat Božímu milosrdenství ve zpovìdi, ale je to i pøíležitost k procvièování pevné
Hromnièní pou matek 2015 Motto: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zùstává ve mnì a já v nìm, ten nese hojné ovoce; nebo beze mne nemùžete èinit nic.“ (Jan 15, 5) V sobotu 7. února se konala ve Šternberku Hromnièní pou matek, jejíž tradice sahá až do roku 1741. Tehdy poprvé obìtovaly šternberské ženy svíci Pannì Marii jako dar za ochranu jejich dìtí. Svíce vážila 10 kg a mìla hoøet pøi každé mši svaté po celý rok. Bylo to v dobì, kdy se Morava obávala pruského vpádu. Proto se v nìkterých mìstech konaly prosebné pobožnosti za odvrácení nebezpeèí. Tento starobylý zvyk byl znovu obnoven pøed 11 lety. Také letos se maminky a babièky z naší farnosti, které se s láskou a obìtavostí modlí za své dìti a vnuky, vydaly na tuto pou. Celý program tentokrát probíhal pouze v chrámu Zvìstování Panny Marie, protože se kulturní dùm, ve kterém pou obvykle pokraèuje, opravuje. Maminky neodradil ani chlad šternberského kostela a zaplnily všechny chrámové prostory. Nejdøív byla modlitba rozjímavého radostného rùžence, pak zaèala mše svatá s darováním svíce a po polední pauze pøišla na øadu adorace s modlitbou odevzdání dìtí Ježíši Kristu a pak už bylo „jen“ závìreèné požehnání a zakonèení pouti. Hlavním celebrantem byl P. Vojtìch Kološ, kanovník Metropolitní kapituly v Olomouci, jehož promluva byla plná moudrosti a životních zkušeností: - venku i v kostele je 5°C, ale mateøské srdce má úplnì jinou dimenzi tepla - i knìz má svoji maminku, která se za nìho modlí, protože její syn je stále jejím dítìtem, které dostala jako dar od Boha - dítì patøí Bohu – Josef a Maria také pøinesli Ježíše do chrámu, protože patøí Bohu Otci - V tichu prázdného kostela kleèí plaèící matka. Knìz se jí ptá, zda jí mùže nìjak pomoci. Ona odpoví: „Ne, dìkuji, já už jsem svoji pomoc našla.“ A pak pokraèuje: „Pane Ježíši, kde jsme to pøestali, než nás ten knìz pøerušil. Jak to bude se mnou a s mými dìtmi?“ –
vùle potøebné k vítìzství nad pokušeními a k rùstu v dobrém, k budování ctnosti. Katechismus øíká, že ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro (KKC 1733). Získat trvalou a pevnou dispozici není snadné a vyžaduje to soustavnou výchovu i sebevýchovu. Ctnost nestaèí propagovat, je tøeba ji nacvièit. Nejlepší a nejpùsobivìjší reklamou ctnosti je sám èlovìk žijící tuto ctnost pøitažlivì. K vybudování ctnosti je dùležitá motivace, ale ekonomická nestaèí. Je nutné si ctnost oblíbit a probudit v sobì touhu dosáhnout jí. Zkušení duchovní vùdcové radívali: Když tì trápí slabost, posiluj vùli. Když tì ohrožuje pokušení, utíkej pøed ním. Když tì spoutává høíšný zlozvyk, bojuj za svou svobodu. Až se zlozvyku zbavíš, procvièuj ctnost, která je jeho opakem. Bratøi a sestry, vezmìme letošní postní dobu jako duchovní cvièení. Kdo cvièíte nìjaký sport nebo hudbu, víte, že za jednou se nedá nic nauèit a o tréninku jen mluvit, to nepomùže, ale vytrvalým cvikem se dá dojít ke skvìlým výsledkùm. Pøeji Vám hodnì vytrvalosti v duchovním procvièování, které nemusíte dìlat jen sami. Spoleèné snažení tøeba v rodinì èi s pøáteli mùže hodnì povzbudit. Svatý Pavel nám radí: Musíte vytrvat ve víøe, opøeni o pevné základy a nesmíte se nechat odvrátit od nadìje, kterou vám pøineslo evangelium. (Kol 1, 23a) A nezapomeòme, Boží království je blízko! Nadìji každému z Vás vyprošuje Váš arcibiskup Jan
je dobré odhadnout, kdy do ticha a problému jiného èlovìka není dobré vstupovat - dùležitá je modlitba nejen za dìti, ale i za tatínky - modlitby za obrácení mohou mít i takovou podobu – jedna rodina se modlila za obrácení tatínka. Ten jel na pou do Medugorje a skuteènì se obrátil. Dìti to komentovaly: Teï je u nás hrùza, tatínek nás nutí, abychom se poøád modlili - máme dìti vychovávat tak, aby si nás mohly vážit - evangelium o rozmnožení chlebù – chlapec má 5 chlebù; kdo stojí za tímto chlapcem, zøejmì maminka, která mu chleby pøipravila, myslí dopøedu a pøipraví tak onen zázrak rozmnožení - louèení rodièù s dospìlými dìtmi – rodièe znovu „rodí“ dítì do svìta - když mìl otec Vojtìch 4 roky, narodila se mu sestra, která byla velmi nemocná, vypadalo to, že zemøe; maminka nemìla na doktory; kleèela u postele a modlila se za své nemocné dítì; mìla jediný lék – „pouze modlitbu“; sestra se nakonec uzdravila - dùležitost spoleèné modlitby v rodinì – pøíklad obou rodièù Po polední pauze zaèala závìreèná adorace, pøi níž ženy – matky a babièky – jedna po druhé pøicházely pøed vystavenou Nejsvìtìjší Svátost a ukládaly jména svých dìtí a vnukù do košíku, který pøedstavuje Ježíšovy ruce – jak bezpeèné místo pro naše dìti a vnuky. Pøipomnìly jsme si Ježíšùv nádherný slib: „Proste a bude vám dáno…“ Po svátostném požehnání setkání skonèilo. Podìkování opìt patøí tìm, které nás na toto setkání pozvaly a zaøídily autobus a vše potøebné, a to Lidušce Koudelové a Ivì Èastulíkové. A jim Pán žehná v jejich službì. Jana Adámková
Rozptýlení Chudý rolník byl pøekvapen, když uslyšel klapání podkov konì s jezdcem, který se k nìmu blížil po cestì. Když ho jezdec spatøil, pøitáhl koni uzdu a zastavil, aby si s rolníkem pøátelsky pohovoøil. To gesto rolníka pøekvapilo ještì daleko víc, a tak zaèal mnohomluvnì chválit jezdcova konì. Touha v jeho oèích byla jasnì viditelná a pohnula jezdcovým srdcem. „Chtìl bys mít takového konì?“ zeptal se. Rolník vykulil oèi. „Pane, nic na svìtì bych nemìl radìji,“ pøiznal se. „Nìco ti øeknu,“ odpovìdìl mu jezdec. „Jestli mi dokážeš øíct bez jediného zaváhání, chyby èi rozptýlení modlitbu Pánì, bude ten kùò tvùj.“ Rolník nedokázal vìøit svým uším, a okamžitì zaèal pøednášet modlitbu Pánì. Dostal se k „a neuveï nás v pokušení“, když tu se zarazil a zeptal se: „A dostanu k nìmu také sedlo?“ A s tím jezdec pobídl konì a odjel. - PASTÝØ strana 3 -
když je král. - A ve svém srdci Davidem pohrdla (2 Sam 6,16).“
VEÈERY CHVAL v kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì
každou poslední sobotu v mìsíci
od 19:00 hodin Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpìvem (Ž 117,1).
Papež: Jásáme nad gólem, ale Pána oslavujeme chladnì Modlitba chval nám dává plodnost. Øekl (28.1.2014) papež František v homilii pøi ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Papež komentoval radostný tanec Davidùv pøed Hospodinem, líèený v prvním liturgickém ètení (2 Sam 6, 12b-15.17-19), a zdùraznil, že pokud se uzavøeme do formálnosti, stane se naše modlitba chladnou a sterilní.
„Ptám se, kolikrát jen v srdci pohrdneme dobrými lidmi, kteøí chválí Pána, jak je napadne, spontánnì, protože nejsou uèení a nedrží se formálních projevù? Pohrdání?! A Bible praví, že Míkal se kvùli tomu stala po zbytek života neplodnou. Co znamená toto Boží slovo? Že radost, modlitba chval nás èiní plodnými! Sára tanèila v oné velkolepé chvíli svojí plodnosti v devadesáti letech! Plodnost nám dává chvála, nezištná chvála Pána. Muž a žena, kteøí chválí Pána modlitbou a kteøí se radují, když zpívají Sanctus pøi mši svaté a radují se z toho, že jej zpívají, takoví jsou plodní.“ „Ti, kdo se uzavøou do formálnosti chladné, odmìøené modlitby,“ dodal ještì papež, „mohou skonèit podobnì jako Míkal: ve sterilitì své formálnosti,“ a povzbudil dále, abychom si „pøedstavili Davida tanèícího ze všech sil pøed Pánem a pomysleli na to, jak je modlitba chvály krásná. Prospìje nám, budeme-li si opakovat slova Žalmu 23, 7-8: Zdvihnìte brány své klenby, zvyšte se prastaré vchody, a vejde král slávy. Kdo je ten král slávy? Silný a mocný Hospodin,“ konèil papež ranní homilii. Milan Glaser – zdroj www.radiovaticana.cz
Nezáleží na tom, zda jsme bojácní a máme strach, ale na tom, jestli se chováme, jako bychom strach nemìli… Nezáleží na tom, zda se nám utrpení vyhne, ale na tom, jak ho umíme pøijmout, když pøece jen pøijde…
David tanèil ze všech sil pøed Hospodinem – tento projev Davidovy radosti z druhé knihy Samuelovy komentoval papež František. „Celý Boží lid slavil – vysvìtloval papež – protože Archa Úmluvy se vracela domù. Modlitba chval pøimìla Davida odložit svoji usedlost a tanèit pøed Pánem ze všech sil. Právì toto je modlitba chvály,“ øekl papež a zmínil, že si pøi èetbì tohoto úryvku ihned vybavil Sáru, která po té, co porodila Izáka, øekla: Bùh mi dopøál, že se mohu smát (Gn 21,6). „Tato staøena – poznamenal dále – jako mladý David rovnìž tanèila radostí. Nám je snadné chápat prosebnou i dìkovnou modlitbu k Pánu. A podobnì i modlitbu adorace není tak obtížné pochopit. Modlitbu chval však necháváme stranou, nepøipadá nám tak spontánní.“ „Ale, Otèe, to je pro ty charismatické obnovy, ale ne pro všechny køesany!“ – „Nikoli, modlitba chval je køesanská modlitba pro nás všechny! Pøi mši každý den, když zpíváme Svatý, svatý… To je modlitba chval: chválíme Boha za jeho velikost, protože je velký! A øíkáme mu krásné vìci, protože se nám líbí, že je takový.“ – „Já toho ale Otèe nejsem schopen…“ – „A jsi schopen volat, když tvùj tým vstøelí gól? A nejsi schopen zpívat chvály Pánu? Vyjít trochu ze své vážnosti a zazpívat? Chválit Boha je zcela nezištné! Neprosíme, nedìkujeme: chválíme!“ Musíme se modlit „celým srdcem“ – pokraèoval: „Je to akt spravedlnosti, protože On je veliký! Je naším Bohem! David byl šastný, protože se vracela Hospodinova Archa, a jeho tìlo se modlilo tancem. „Mùžeme si položit krásnou otázku: Jaká je moje modlitba chval? Umím chválit Pána. Nebo konám modlitbu Gloria èi Sanctus jenom ústy a nikoli srdcem? Co mi zde øíká David, který tancuje? A Sára, která tancuje radostí.“
Nezáleží na tom, zda jsme dlouho živi, ale na tom, jak jsme naplnili svùj život… Nezáleží na tom, kdy zemøeme, ale na tom, zda jsme pøipraveni kdykoli se s Bohem setkat… Ježíš øekl: „Já jsem vzkøíšení i život. Kdo vìøí ve mne, i kdyby umøel, bude žít.“ (Jan 11, 25)
POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA Všechny srdeènì zveme na postní duchovní obnovu èi spíše zastavení, a to v nedìli 8. bøezna 2015 v našem farním kostele. Obnovu povede náš rodák P. Milan Palkoviè, který bude sloužit všechny tøi nedìlní mše svaté a ve 14:30 hod. bude mít v kostele promluvu. Bližší informace naleznete na plakátcích ve vývìskách a na farním webu.
„Radost chval – pokraèoval – nás vede k radosti slavení, rodinné slavnosti, ale když se David vrátil do paláce, Saulova dcera Míkal mu to vyèetla a ptala se jej, zda se nestydí tanèit takto pøede všemi,
Orli Slavièín
Opièákùv dar Kdysi dávno procházel jakýsi cestovatel buší, když tu – èistì ze zlomyslnosti – na nìj opièák, který sedìl na vìtvi pøímo nad ním, shodil kokosový oøech. Muž si promnul pohmoždìnou hlavu a zastavil se, aby kokosový oøech sebral. Nejprve vypil mléko. Pak snìdl lahodnou dužinu. A nakonec se posadil do stínu a trpìlivì vyrobil z kokosové skoøápky misku. Po tom všem vstal, vzhlédl do koruny stromu, podìkoval opièákovi a pokraèoval v cestì. - PASTÝØ strana 4 -
OBRATE SE A VÌØTE EVANGELIU Popeleèní støedou zaèíná ètyøicetidenní postní doba, která nás pøivede k velikonoènímu triduu, památce umuèení, smrti a vzkøíšení Ježíše Krista našeho Pána, srdci naší spásy. Postní doba nás na tento dùležitý moment pøipravuje. Každé svìtové náboženství zná kající období, kdy dává vìøícím prostor a èas k vnitøní obnovì. My, køesané, máme k dispozici celých šest týdnù k tomu, abychom mohli zcela vážnì uvážit svùj životní zámìr. Když se mluví o pokání a obrácení, mnozí lidé si myslí, že obrácení je dobré jen pro skuteèné vyvrhele. Obyèejného èlovìka se nìco takového netýká, když to obrácení potøebuje ten druhý a ne já. Zkusme na zaèátku postní doby oživit hloubku toho, co vlastnì obrácení v lidském životì znamená. Ježíšova výzva k obrácení míøí pøedevším k obrácení srdce, k promìnì lidského nitra. Bùh je vìrný a nepøestává nám dávat sílu, abychom mohli zaèít znovu. Obrátit se znamená vrátit se, to znamená, že už jsme nìkde byli. Toto slovo „obrate se“ patøí nám, kteøí vìøíme, ale mnohdy je naše víra zanesená nánosem nedùvìry Bohu. Lidé jsou èasto bez nadìje a reptají, kolikrát i my èasto reptáme, proè se to nebo ono stává nám. Èasto reptáme na situace v životì, pøes toto reptání nevidíme Boha a noøíme se do beznadìje, nevidíme Boží znamení. O obrácení se dozvídáme z Ježíšových úst v okamžiku, kdy vystoupil na veøejnosti: „Naplnil se èas a pøiblížilo se Boží království, obrate se a vìøte evangeliu“ (Mk 1,15). Ježíš pøináší plnost èasu a hlásá Boží království, což vytváøí podmínky pro lidskou odpovìï: obrácení a víru. Z tohoto celku nesmíme obrácení nikdy vytrhnout. Obrácení na prvním místì znamená odvrácení se od cesty zla, høíchu, lži a sebeklamu. Èlovìk se otevírá skuteènému svìtlu a v nìm je schopen spatøit temnotu høíchu. Poznat a vyznat høích je prvním krokem na cestì obrácení. Není ale možné redukovat obrácení na celoživotní pøistihování se pøi èinu, na celoživotní obžalobu. Musí vést k novému øádu bytí ve svìtì: „vìøte v evangelium“. Èlovìk se zaèleòuje do nového øádu evangelia, staví se pod Kristovu moc milosti. Nebuïme smutní, køesan nesmí ztratit nadìji, pohleïme na Ježíše, je mezi námi. Naše radost se rodí z nadìje, kterou máme v Kristu Ježíši. Ježíš je ten nejvìtší poklad v našem životì. Následujme Ježíše, On nás provází a èasto nás nese i na svých ramenou. Nenechme si sebrat tuto nadìji. Ježíš je ten, kterého Otec poslal, aby nás spasil. Ježíš zemøel a vstal z mrtvých, vrátil do tohoto života, do tvého života. Pøijmìme tohoto Ježíše do svého života jako Pána a Spasitele, pøijmìme ho jako nadìji pro každého z nás. „Pane Ježíši, my víme, že jsi tu s námi, že jsi za nás zemøel na køíži a vstal z mrtvých a jsi nadìjí pro mùj život.“ Èlovìk je otevøen Boží moudrosti, která ho pøivádí k poznávání skuteèných hranic a limitù. Uvìdomuje si ohranièenost, limitovanost a uèí se jí rozumìt ve svìtle Boží prozøetelnosti. Ježíš pøivádí také Petra na hranici jeho víry i osobního nasazení; skrze toto „obrácení“ má být uveden do Božího díla, které lidské omezení pøekraèuje: „A ty, až se obrátíš, buï posilou svým bratøím“ (Lk 22,32). Církev nás v postní dobì vede k tomu, abychom si hloubìji uvìdomili Kristovo vykupitelské dílo a žili závaznìji svùj køest. Uvìdomit si, co Pán uèinil pro naši spásu, a to vede naši mysl a srdce k postoji vdìènosti vùèi Bohu za to, co nám daroval, za všechno, co koná pro svùj lid a celé lidstvo. Je to vdìèná odpovìï na ohromující tajemství Boží lásky. Pozorujeme-li lásku, kterou k nám chová Bùh, vnímáme ochotu pøiblížit se mu. A to je konverze – obrácení. Žít až do dna køest je druhé pozvání a znamená nezvykat si na úpadek a bídu, s nimiž se setkáváme v ulicích našich mìst a obcí. Existuje riziko, že budeme pasivnì pøijímat urèitá jednání a sklièující skuteènosti, které nás obklopují. Zvykáme si na násilí, jako by to byla samozøejmá všední zpráva; zvykáme si na bratry a sestry, kteøí nocují na ulici a nemají støechu nad hlavou. Zvykáme si na uprchlíky, kteøí hledají svobodu a dùstojnost a nejsou pøijímáni tak, jak by mìli. Zvykáme si na život ve spoleènosti, která se chce obejít bez Boha a v níž rodièe už neuèí dìti se modlit ani pøežehnat se køížem.
Pøemýšlejte a odpovìzte si v srdci. Umìjí se vaše dìti, vaši vnuci pøežehnat, umìjí se modlit Otèenáš, znají Zdrávas? Postní doba k nám pøichází jako èas obnovy schopnosti reagovat na zlo, které nás neustále ohrožuje. Postní dobu je tøeba žít jako èas obrácení, osobní i komunitní obnovy pøiblížením se Bohu a dùvìøivému pøilnutí k evangeliu. Takto budeme moci hledìt novýma oèima na bratry a jejich potøeby. Proto je postní doba vhodná k obrácení k lásce vùèi Bohu a bližnímu. Lásce, které je vlastní postoj nezištnosti a milosrdenství Pána, který se stal chudým, aby nás obohatil svojí chudobou. Rozjímáním o tajemstvích víry – umuèení, smrti na køíži a vzkøíšení Ježíše Krista – si uvìdomíme, že se nám dostalo nezmìrného daru vykoupení Boží láskou. Díkuvzdáním Bohu za tajemství jeho ukøižované lásky, je živá víra, obrácení a otevøenost srdce vùèi bratøím – to jsou zásadní znaky toho, jak žít postní dobu. Na této cestì s dùvìrou prosit o ochranu a pomoc Pannu Marii. Poselství papeže Františka k postní dobì 2015. Bùh není vùèi nám lhostejný. Každý mu leží na srdci, zná nás jménem, stará se o nás, a když ho opustíme, hledá nás. Tato slova píše papež František ve svém poselství k postní dobì. Podle nìj èlovìk, pokud se mu dobøe daøí a žije v pohodlí, má na rozdíl od Pána Boha sklon zapomínat na druhé a stávat se lhostejným. Tento jev podle papeže nabral celosvìtový rozmìr. Svatý otec nabízí pro nadcházející postní dobu, která má být èasem obnovy, tøi kroky k meditaci. První na úrovni celé církve na základì slova z 1Kor 12,26: „Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy.“ Úèast na spoleèenství církve i úèast na svátostech, zejména na Eucharistii, nás podle papeže sjednocují s KristovýmTìlem natolik, že v nìm už lhostejnost nemùže mít žádné místo. Vnímejme utrpení Kristova tìla a snažme se pomoci tam, kde mùžeme a kde na to naše síly nestaèí, vždycky se mùžeme modlit. Druhým krokem by mìla být obnova farností a komunit, a to na základì slova z Genesis 4,9: „Kde je tvùj bratr?“ Františkovi jde o to, abychom jen nemluvili všeobecnì o lásce, ale vidìli pomyslného Lazara za našimi dveømi. Vidìli bratra v každém èlovìku a dokázali mu pomoci. Umìt pøiložit ruku k dílu, hlásat Boží slovo, a to se netýká jen knìží, je to úkol pro každého køesana, prokazovat si vzájemnou lásku. Zakládat spoleèenství, protože víra roste ve spoleèenství, skrze svìdectví našeho života, skrze sdílení a povzbuzování. Ukazovat na nadìji, kterou máme v Ježíši Kristu. Tøetím krokem je individuální obnova na základì výzvy autora Jakubovy epištoly 5,8: „Posilnìte svá srdce!“ Zde papež mimo jiné doporuèuje iniciativu „24 hodin pro Pána“, kdy mají být v každé diecézi na svìtì otevøeny vybrané kostely pro možnost svátosti smíøení a adoraci Nejsvìtìjší Svátosti. Kdo chce mít milosrdné srdce, má ho mít silné, uzavøené pro Pokušitele a otevøené pro Boha. Nenaslouchejme ïáblu, ale následujme Ježíše, který byl poslušný až k smrti na køíži. Papež František uzavírá své poselství prosbou z litanie k Nejsvìtìjšímu Srdci Ježíšovu: „Uèiò srdce naše podle Srdce Tvého.“ Papež František nás také povzbuzuje, abychom dennì pøeèetli kousek evangelia. Evangelium je slovem života, neutiskuje lidi. Naopak osvobozuje ty, kdo jsou otroky mnoha zlých duchù tohoto svìta. Ducha samolibosti, pøilnutí k penìzùm, pýchy, smyslnosti, nenávisti atd. Evangelium mìní srdce, mìní život, promìòuje náklonnost ke zlu v dobré úmysly. Evangelium je schopné mìnit lidi! Proto je posláním všech køesanù stávat se misionáøi a hlasateli Božího Slova. Nové uèení hlásané Ježíšovou mocí církev nese do svìta spolu s úèinnými znameními jeho pøítomnosti. Mocné uèení a osvobozující pùsobení Božího Syna se stává slovem spásy a skutkem lásky misionáøské církve. Pamatujte, že evangelium má moc zmìnit život! Nezapomeòte na to. Evangelium je dobrou zvìstí, která nás promìòuje, jedinì když se od ní necháme promìnit. Proto vás žádám, abyste mìli neustálý denní kontakt s evangeliem, dennì èetli kousek, meditovali o nìm a nosili ho s sebou v kapse, v tašce
Mizející rabbi Kdysi dávno žil jeden soucitný rabbi, který mìl ve zvyku každý týden o Sabatu zmizet. Každý týden celá kongregace pøemýšlela, kam asi odešel. „Možná se tajnì setkává s Bohem,“ napadlo je. „Asi vystupuje na horu, jako pøed ním Mojžíš.“ Jednoho dne už jim zvìdavost nedala a jeden muž z kongregace rabbiho tajnì sledoval. Zjistil, že se pøevlékl za obyèejného rolníka a pomáhá staré postižené nevìøící ženì uklízet domek a pøipravovat sobotní jídlo. Když se muž vrátil zpìt ke své kongregaci, všichni se ho ptali: „Povìz nám, kam každý týden chodí? Vystupuje na svatou horu?“ „Ne,“ odpovìdìl ten muž. „Chodí ještì daleko výš.“ - PASTÝØ strana 5 -
apod. Tedy dennì se živit z tohoto nevyèerpatelného pramene spásy. Nezapomínejte! Ètìte dennì úryvek evangelia. Je to moc, která nás mìní, pøetváøí, promìòuje život a mìní srdce. Prorok Ezechiel 36,26-27 øíká: „Toto praví Panovník Hospodin: Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho tìla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; uèiním, že se budete øídit mými naøízeními, zachovávat moje øády a jednat podle nich.“ Køíž na stìnì. (úryvek z knihy Hoøící srdce od P. Aloise Pekárka) Pro køesana není køíž kouskem døeva, je dùkazem Kristovy lásky. Køíž na stìnì je kazatelnou, odkud Spasitel promlouvá, povzbuzuje, napomíná všechny èleny rodiny. Manžely pobízí k obìtavé lásce. Ale lidská láska není stálá, je povrchní. A jako povrchová voda ve studánce nìkdy vyschne, tak se mùže ztratit i láska mezi mužem a ženou. Pohled na køíž je pouèí, že láska musí být obìtavá, hluboká. „Muži, milujte své manželky, jako jsem já miloval církev a vydal jsem se za ni v obì.“ Když na jednoho z manželù dolehne utrpení, promlouvá k nìmu ukøižovaný: „Vezmi køíž svùj na sebe a následuj mì.“ Tomu druhému pak praví: „Neste bøemena jeden druhého, a tak naplníte mùj zákon.“ Rozvadìným manželùm domlouvá Kristus z køíže: „Odpouštìjte si navzájem, jako jsem já odpustil vám, a Boží pokoj zavládne ve vašich srdcích.“ A kdyby nìkdy myslili, že trhlina v rodinì se již nedá zacelit, že je lépe se rozejít, bude je zapøísahat Kristus z køíže: „Co Bùh spojil, èlovìk, nerozluèuj.“
Pou do Medjugorje 3. – 9. kvìtna 2015
Sotva malé dítì zaène užívat rozumu, už volá Kristus k rodièùm: „Nechte malièké pøijít ke mnì a nebraòte jim.“ Ještì dùraznìji opakuje tu vìtu, když rodièe posílají své dítì do školy. Dorùstajícím dìtem pøipomíná Spasitel, jak on sám byl poslušný v Nazaretì, jak byl poslušný až k smrti køíže. Ve vìtšinì rodin jsou i staøí lidé, kteøí už nemohou pøispìt k blahobytu rodiny, ale spíš potøebují obsluhu, bývají churaví, neduživí. Kdyby se mladých zmocnila v jednání s nimi netrpìlivost, a se podívají na køíž a zaslechnou vážná slova: „Pøed hlavou šedivou povstaò a mìj v úctì èlovìka starého. Jak vy èiníte jim, tak i Otec mùj odplatí vám.“ Každému a v každé situaci dovede øíci Ukøižovaný pravé slovo, dá potøebné pouèení, laskavé napomenutí, vážnou výstrahu. Navštívil jsem rodinu, která nabízela svùj køíž pro kostel. Na zaèouzené stìnì kuchynì bylo jasnì vidìt svìtlejší místo, kde visíval køíž. I tváøe manželù byly pochmurné, zamraèené. „Køíž jsme oddìlali, a s ním od nás odešlo požehnání,“ øekla ona. Køíž je požehnáním pro rodinu. Ve stínu køíže vyrùstají hodné dìti, které se budou chránit høíchu, i když rodièe nejsou doma, protože ty dìti ví, že je vidí Bùh. Ve stínu køíže si odpoèine rodina, když se po práci sejdou domù a po modlitbì zasednou k zaslouženému jídlu. Pod ochranou køíže cítí se bezpeèná rodina za každé bouøe, slyší Kristùv hlas: „Nebojte se, já jsem s vámi.“ Veliký klid a dùvìru vleje pohled na køíž v hodinu posledního louèení. Ludmila Dulíková
Úterý 5. 5. – Pátek 8.5.: - Navštívení místa zjevení Panny Marie – Podbrdo - Navštívení komunity Cenacolo - Výstup na Križevac - Výlet do Mostaru - Každý veèer úèast na mezinárodní mši sv. a adoraci - V pátek po 22. hodinì odjezd z Medjugorje - V pøípadì zájmu navštìva termálních lázní Sarvár v Maïarsku. Cena: 2500 Kè Zahrnuje: - Dopravu, prùvodce v Medjugorji, zdravotní pøipojištìní Cena za ubytování s polopenzí 90 euro (cena bude vybrána a upøesnìna až na místì dle dohody) Doporuèujeme si vzít s sebou kapesné na drobnou útratu v kunách i eurech.
S CK Vanado
Pro èeský pøeklad mší sv. je dobré mít s sebou radiopøijímaè nebo mobil se sluchátky s FM frekvencí.
Pondìlí 4. 5.:
Na cestu je nutné mít platný Cestovní pas nebo Obèanský prùkaz! Do konce února odevzdejte cenu, jméno a pøíjmení, èíslo dokladu (cestovní pas nebo OP) a rodné èíslo Ivanì Èastulíkové tel.: 731 870 141 nebo Ludmile Koudelové tel.: 603 504 279, kde také dostanete podrobnìjší informace.
Brumov – Bylnice a s doprovodem našeho duchovního Otce Miroslava Strnada Odjezd: v nedìli 3. 5. 2015 v 18:00 hodin od radnice ve Slavièínì s noèním pøejezdem do Chorvatska
- Prohlídka Národního parku Krka (vodopády) – za nepøíznivého poèasí prohlídka historického centra mìsta Šibenik - Pøíjezd do Medjugorje (ubytování, veèeøe, mše sv.)
Zahradník a kardiochirurg Jeden zahradník kdysi pracoval pro kardiochirurga, který byl ateista. Pøesto, že zahradník byl vìøící, vycházeli spolu dobøe, ale èasto se spolu pøátelsky pøeli o podstatì života, o víøe a o spiritualitì. Jednoho dne si kardiochirurg myslel, že koneènì v jejich vìèné pøi zvítìzil, když zahradníkovi øekl: „Ty mluvíš o duši, ale dovol mi, abych tì ujistil, že jsem bìhem své kariéry rozøezal tisíce lidských srdcí, ale ani jedinkrát jsem uvnitø žádnou duši nenašel.“ „No,“ odpovìdìl zahradník, „já vám zase musím øíct, že bìhem tìch dlouhých let, co se vám starám o zahradu, jsem mnohokrát omylem pøekopl motykou narcisovou cibulku, ale žádný narcis v ní taky nikdy nebyl.“ - PASTÝØ strana 6 -
NEJMENŠÍ ZE ŠKOLY Marie byla vzrùstem nejmenší dívka na celém druhém stupni, nebyla soutìživý typ a uèení ji nebavilo. Pokaždé, když se hlásila na nìjaký kroužek – od basketbalu po divadlo – slyšela u zápisu: „Možná pøíštì.“ Pøesto se o to pokoušela každý rok s ještì vìtší zarputilostí: „Mami, chci hrát v nìjakém
družstvu a rozhodla jsem se, že zkusím jakýkoli sport, dokud se mi to nepovede.“ I když byla nenápadná, mìla spoustu dobrých vlastností: umìla utìšit pøátele v potížích; dovedla dobøe kombinovat barvy, tvary a materiály; jedním vtipem dokázala uvolnit i ty nejnapjatìjší situace. Èasto si chodila èíst seznamy vyvìšené na dveøích tìlocvièny, ale její jméno se na nich nikdy neobjevilo. Až koneènì oznámila rodièùm, že to zkusí s volejbalem. „Volejbal!“ zasténali maminka s tatínkem. „Nos ti sahá sotva k síti.“ Marie pílí a tréninkem dohánìla, co jí chybìlo na výšce a fyzické síle. Dokázala se dostat pøes první výbìr. Jednou pøišla domù se zarudlýma oèima. „Trenérka øíká, že když budu hrát v družstvu B, tak budu kapitánka a budu hrát všechny zápasy,“ øekla s povzdechem. Pro Marii bylo tìžké si v družstvu B zvyknout. Všechny její spoluhráèky byly z primy a sekundy. Pøesto se dál snažila ze všech sil. Až do posledního veèera pøed prvním zápasem, kdy vtrhla do dveøí jako bouøka. „Jsem beznadìjný pøípad,“ vysoukala ze sebe mezi vzlyky, „neumím smeèovat, neumím odrazit. Neumím ani pinknout míè nad sí. Mami, nejsem ani kapitánka. Kapitánka je jedna holka ze sekundy. Nechci hrát!“ Toho veèera se pomodlila tu nejkrásnìjší modlitbu v životì: „Zítra hraju, Pane. Já jsem do toho dala všechno. Prosím tì jen o malou pomoc. Amen.“ Když nazítøí zaèal zápas, míè letìl jako naschvál hned napoprvé právì na ni. Marie ho poslala za sí. Za pár vteøin další míè a Marie zabránila tomu, aby si soupeøky pøipsaly bod. Pokaždé, když se k ní míè pøiblížil, dokázala odrazit podání nebo zabránit soupeøkám v získání bodu. Pak pøišla øada na ni, aby podávala. Dala pìt bodù, než nìkdo dokázal pøerušit tu øadu šastných podání. Brzy se všichni diváci v tìlocviènì zaèali na tu „holèièku“ dívat. Pøed závìreèným písknutím družstvo B tvrdì porazilo soupeøe. V hledišti zabouøil potlesk a Mariino družstvo ji na ramenou neslo kolem høištì. „To ti povím, jsi dobrá volejbalová hráèka,“ øekl jí øeditel školy a stiskl jí ruku. Marie se obrátila k nebi, velké zelené oèi plné slz. Pochopila. Vìdìla, že takhle ještì volejbal nikdy nehrála, vìdìla, že takhle už ho také pravdìpodobnì nikdy hrát nebude, ale na tom nezáleželo. Hluboko uvnitø vìdìla, že Bùh ve své všemohoucnosti poslal malou pomoc nejmenší holce ze školy. Bruno Ferrero Rosa pro duši
Dùvìra v Boha Jeden pasáèek hnal stádo zbìdovaných velbloudù k napajedlu. Všechna zvíøata byla zchromlá a churavá, nìkterá kulhala a jejich kùže byla poseta bodláky. Pohled na zubožené tvory zasáhl kolemjdoucího uèence pøímo do srdce. „Proè necháš trpìt svá zvíøata a neopatøíš si nìco, co by je vyléèilo?“ køikl na mládence. „Moje matka je velmi zbožná, bohabojná žena. Spoléháme na to, že velbloudùm pomohou její modlitby a žehnání.“ Uèenec zakroutil hlavou a odpovìdìl: „Milý chlapèe, pøimíchej do modliteb své matky trochu masti a léèivých bylin a pøilož je na rány svých zvíøat. A vìø mi, neuškodí, když trochu podpoøíš Boha v jeho díle.“ - PASTÝØ strana 7 -
… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … V jedné spoleènosti došla øeè na to, že duše zemøelých, obzvláštì tìch, kteøí zemøeli násilnou smrtí, se vracejí na zem a straší. Zeptali se pøítomného lékaøe, co o tom soudí. Odpovìdìl: „Kdybych tomu vìøil, tak bych nemohl být chirurgem!“ „Pane opraváø, podívejte se mi na tu škodovku! Když jedu stodvacítkou, tak se mi vzadu ozývá nìjaké kvílení!“ „Prohlédl jsem to, madam,“ hlásí mechanik po chvíli, „a nic jsem nenašel. Øekl bych, že to nejspíš naøíká váš andìl strážný.“ Pan Kubánek cestou z kostela rozebírá kázání: „Ten kazatel mìl pravdu, když tvrdil, že když nìkomu nìco dáme, vrátí se nám to dvojnásobnì. Já jsem loni dal jednomu mladému muži svoji dceru a letos nám ji vrátil i s dítìtem.“ „A co se vám nelíbí na našich dívkách?“ ptali se jednoho mladého muže, který otálel se ženìním. „To, že si z evangelia vybrali pouze jednu radu. Totiž že chtìjí být polními liliemi, které se nenamáhají a nepracují, a pøece se oblékají lépe než Šalamoun v celé své slávì.“ Vdova zašla mezi spiritisty, aby jí vyvolali ducha zemøelého manžela. Podaøilo se a mohla s ním mluvit. „Jsi šasten?“ zeptala se ho. „Jsem,“ odpovìdìl duch. „Víc, než jsi byl se mnou?“ „Ano, je to lepší.“ „A jak to jinak vypadá v nebi?“ „Kdo øíkal, že jsem v nebi?“ V jednom divadle nacvièovali biblickou hru. „Ten prùvod, který jde za Ježíšem, mi pøipadá velmi chudièký,“ posteskl si režisér. „To je dvanáct apoštolù,“ odpovìdìl autor. „Kvùli efektu jich dáme alespoò dvacet,“ rozhodl režisér. Svatý Petr tøídí frontu lidí pøed nebeskou branou. Pøijde øada na èernocha: „Jméno?“ „Leonardo DiCaprio.“ Svatý Petr se zarazí a pak sáhne po telefonu: „Haló, šéfe, mnì to není jasný – Titanic se potopil, nebo shoøel?“ Katecheta chtìl podnítit dìti v pilnosti a øekl jim: „Pøíští hodinu budu zkoušet a kdo bude dobøe umìt, dostane odmìnu.“ Druhý den skuteènì zaèal: „Kdo mi øekne, jak se jmenuje Spasitel svìta?“ V zadní lavici se hned hlásí jeden žáèek: „Prosím, Spasitelem svìta je Ježíš Kristus.“ Knìz je viditelnì potìšen hbitou odpovìdí a odmìní ho desetikorunou. „Ještì mi øekni, jak se jmenuješ?“ „Izak Rosenstein.“ „A co dìláš na našem náboženství?“ „Slyšel jsem, že se tu daj snadno vydìlat peníze.“ Ladislav Jílek Humor za kostelem VI.
PROÈ „SVATÝ“ TÝDEN? Ovocem Ježíšovy smrti je náš život, ovocem Ježíšova utrpení je naše radost, ovocem Ježíšova osamìní na køíži je naše spoleèenství.
Po Kvìtné nedìli následuje týden, který køesané nazývají „Svatý“. Vìtšinì dnešní mládeže pøi vyslovení pojmu „svatý týden“ naskoèí husí kùže, protože si vzpomenou na trápení v posledních dnech pøed maturitou. Ani náš køesanský Svatý týden není jednoduchý. Chce-li nìkdo pochopit jeho podstatu, poøádnì se natrápí. A nebude zdaleka u konce. Je to dáno tím, že se v tìchto dnech naše myšlenky stále vracejí k utrpení, ke smrti, ke køíži. Možná to nìkoho pøekvapí, ba i pohorší, ale pøi pohledu na umírajícího Krista na køíži mì mimodìk napadá jedna Ezopova bajka: Král zvíøat lev spoleènì s liškou a oslem ulovili jelena. Rozdìlení koøisti pøenechali oslovi. Osel rozdìlil koøist na tøi naprosto stejné èásti. Lev se zachmuøil, vycenil zuby, vrhl se na osla a roztrhal ho. Potom se obrátil na lišku: „Ukaž ty, jak se má správnì dìlit!“ Liška spojila všechny tøi èásti koøisti a dala je lvu. Spokojený lev se ptá lišky: „Kdo tì nauèil tak moudøe dìlit?“ „Tamten,“ odpovìdìla liška a ukázala pøitom na zkrvavené pozùstatky osla. Zdá se, že lidské dìjiny od nepamìti tvoøí egoistiètí lvi, chytré lišky a spravedliví osli. Toto drama stále pokraèuje. Kdo bude mít poslední slovo? Když se díváme na køíž, ptáme se, zda to není další vítìzství silnìjších nad slabším. Není to další prohra spravedlnosti? Víme, že Ježíšovo „Dokonáno jest“ nebylo posledním slovem! Ale jak tìžko se tomu vìøí, prožíváme-li nìjaké trápení! Pøed lety se v televizním Sváteèním slovu biskup Jiøí Païour podìlil se svou vzpomínkou na obøad rozlouèení se sedmiletým dítìtem, které rozdrtilo nákladní auto. Po obøadech matka dítìte sedala do auta. Najednou se podívala na svého pøítele-knìze a zeptala se ho: „Jiøí, ty skuteènì vìøíš ve vzkøíšení?“ „Ano, vìøím!“ Øekla: „Dìkuji!“ a posadila se. Její manžel, otec dítìte, povídá: „Vidíš, a já si poøád myslel, že ta køesanská víra je jen jakási psychoterapie.“ Knìz na to: „Víš, v tuhle chvíli by ti psychoterapie moc nepomohla.“ Kristova smrt na køíži, o níž rozjímáme ve Svatém týdnu, nám pøipomíná: „Pamatuj, èlovìèe, že jsi prach a v prach se obrátíš.“ Kristovo vzkøíšení, které slavíme o Velikonocích, nás ujišuje: „Pamatuj, že nejsi jen prach.“ A to je pravý a podstatný dùvod velikonoèní radosti. Prokop Siostrzonek Ranní zamyšlení
BÍLÁ SOBOTA Kdo se rozhodne pro Krista, ten mùže zemøít, ale nemùže být pøemožen. Bílá sobota je den, kdy se nekonají žádné bohoslužby. Kostely jsou prázdné, pùsobí jakoby bezútìšnì: zhaslá svìtla, prázdné svatostánky otevøené dokoøán, holé oltáøe. A nic se tu nedìje. Mlèení je krásný symbol oèekávání. Ano, tato prázdnota je plná nadìje. V kostelech se nic nedìje, ale pøesto se nezavírají – jedinì pøed zlodìji. Neboøí se, neruší. V domì, kde umøe majitel, je po pohøbu také prázdno. Ale pak se èekají noví obyvatelé. V kostele se neèeká nìkdo nový, ale ten, jehož smrt se na Velký pátek pøipomínala. Mlèení Bílé soboty je hlasitým a výmluvným køikem nadìje. Ta se zaèíná naplòovat slavením veèerního bdìní – vigilie, pøi níž pøijímají køest vìtšinou dospìlí. V prvotních dobách pøijímali dospìlí novokøtìnci pøi výstupu z køestního pramene bílé roucho, nyní jen symbolické; odtud název Bílá sobota. Bílá barva už patøí k radosti Velikonoc. Èeský historik Zdenìk Kalista vyprávìl, jak trávil s dirigentem Václavem Talichem velikonoèní víkend na jedné moravské vesnièce. Na Bílou sobotu odpoledne si vyšli na procházku èistì vymetenou vesnicí, provonìnou dechem jara a slunce. Vesnice byla liduprázdná a všude jakési napìtí, jako když se má nìco velkého stát. A stalo se. Všichni lidé byli uvnitø kostela na slavnosti vzkøíšení. Když se k nìmu oba hosté pøiblížili, právì zaznìla trubka, pak se rozeznìly zvony a z kostela se nesla nadšenì a vroucnì zpívaná píseò: Hle, vstal jest nyní Kristus Pán… Oba zùstali stát hluboce dojati. Po delším mlèení øekl historik dirigentovi: „Nepøipadá ti, že všechna hudební produkce a všechno umìní, které dìláš, se nemùže rovnat tomu, co se tady teï dìje?“ A Talich, nejvìtší z èeských dirigentù, pokýval hlavou se slovy: „Nediv se, tady diriguje sám Pán Bùh.“ Je v tom veliká výmluvnost Bílé soboty, dne mlèení, dne oèekávání, ale také dne úžasných promìn! V Jeruzalémì prý jednou pøibìhl k uèenému rabínovi jeho žák: „Mistøe, lidé tvrdí, že se objevil Mesiáš a vstal z mrtvých.“ Rabín beze slova pøistoupil k oknu, nahnul se do ulice a rozhlédl se na všechny strany. Pak se posadil a klidnì øekl: „Nevidìl jsem, že by se nìco zmìnilo.“ Bílá sobota je den úžasných promìn, den, v nìmž se v mnoha chrámech hlásá nový život. Když se po ní podíváme ven, poznáme, že se nìco zmìnilo? Prokop Siostrzonek Ranní zamyšlení
Potøebný Zámožný kupec pøedal mistrovi bachratý mìšec jako dar na dobroèinné úèely. „To je velmi mnoho penìz. Máš ještì víc než to, co jsi pøinesl?“ zeptal se ho mistr. „Ano, mám.“ „A chtìl bys ještì víc?“ „Pøirozenì že ano.“ „Pak si musíš vzít dar zpátky, nebo jsi potøebnìjší než já. Já nemám nic a nic ani neèekám. Ty máš hodnì a chceš stále víc.“ - PASTÝØ strana 8 -
Tøíkrálová sbírka 2015
Vánoèní balíèek
Radost z dobrého skutku - tak lze jinak nazvat èi pojmenovat charitativní akci konanou vždy na poèátku nového roku, tedy Tøíkrálovou sbírku. Jejím smyslem je nejenom shromáždìní finanèního obnosu, který je pak využit všude tam, kde je potøeba, ale také snahou pøinést radostnou zvìst o narození Krista. V našem mìstì a okolních vesnicích zaznìly hlasy malých králù tentokrát v sobotu 3. ledna 2015. V tento den koledovalo ve farnostech Slavièín, Újezd, Vlachovice a Štítná nad Vláøí – Popov celkem 69 skupinek, to je 69 vedoucích a 213 koledníèkù. Výtìžek Tøíkrálové sbírky 2015 èiní celkem 448 620,00 Kè. Tato èástka bude využita v uvedených farnostech pro pomoc rodinám, matkám v tísni, starým a nemocným, lidem v nouzi, na humanitární pomoc a na podporu charitního díla. Charita sv. Vojtìcha Slavièín chce touto cestou podìkovat všem, kteøí se jakkoliv podíleli na Tøíkrálové sbírce 2015. Podìkování patøí pøedevším malým koledníkùm a jejich vedoucím, kteøí prosili o finanèní dar na pomoc tìm, kteøí si sami pomoci nemohou. Zvláštní podìkování patøí P. Mgr. Miroslavu Strnadovi za farnost Slavièín, který dal koledníkùm na jejich cestu požehnání, P. Janu Mùèkovi za farnost Újezd, P. Andrzeji Bystrzyckemu za farnost Štítná nad Vláøí – Popov a P. Janu Vavøincovi Èernému za farnost Vlachovice za jejich pomoc pøi organizaci sbírky. Dìkujeme katechetce Janì Adámkové za pomoc pøi sestavování jednotlivých skupinek koledníkù. Podìkování zasíláme Mìstskému úøadu Slavièín a všem pracovníkùm obecních úøadù, kteøí nám peèetí pokladnièky a poèítají celkový výtìžek, také èlenùm Policie ÈR za dohled nad bezpeèným prùbìhem sbírky. Velké díky pak patøí všem dárcùm, kteøí svým finanèním obnosem pøispìli do pokladnièek a svým darem umožní pomáhat lidem, kteøí pomoc potøebují. Mgr. Milena Tománková, øeditelka Charity sv. Vojtìcha Slavièín
Výsledky koledování Tøíkrálové sbírky 2015
Charita sv. Vojtìcha Slavièín dìkuje studentùm a kantorùm Gymnázia Jana Piveèky, kteøí se již po nìkolikáté zapojili do charitativní sbírky s názvem Vánoèní balíèek, a tím se stali dárci pro jedno konkrétní dítì z dìtského domova na Ukrajinì. Letos se organizace ujala tøída kvarta, které se podaøilo vybrat více než 4 000,- Kè. Z této èástky byl zaslán dárek v hodnotì 1000,- Kè konkrétnímu dítìti a za zbytek žáci gymnázia zakoupili velkou krabici školních pomùcek a sladkostí pro ostatní dìti dìtského domova v Ternopilu. Pro další dvì dìti se stali dárci ženská schola pøi kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì a kolektiv pracovníkù Charity Slavièín. Také jim patøí velké díky. Vìøíme, že touto akcí jsme alespoò èásteènì mohli splnit sny chudých dìtí z Ukrajiny a dali jim pozvat nadìji, že svìt je také o trochu lepší, než jaký ho poznali Podìkování Chceme touto cestou podìkovat všem dárcùm a sponzorùm, kteøí pøispìli do tomboly na farním plese. Výtìžek v hodnotì 29 972,- Kè bude využit na podporu charitního díla.
Postní almužna 2015
Postní almužna pomáhá vládnout duchu nad tìlem Køesanství poèítá s tím, že èlovìk je tìlo a duše. Duchovní úsilí proto zapojuje i tìlo. Snaha vyjít ze sebe a žít pro Boha a pro druhé nemùže zùstat jen v citu èi myšlence, proto konkrétní odepøení si nìjakého mlsání, jídla èi zážitkù tìlo musí pocítit. Odøeknutí si a šetøení pak má smysl, když prospìje druhému, který pomoc potøebuje. Postní almužna pomáhá tomu, kdo se do ní zapojí, pomáhá vládnout jeho duchu nad tìlem. Pro ty, kterým pomáhá, je projevem lásky. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Èasový prùbìh Na první nedìli postní 22. února 2015 máte možnost si po každé mši svaté vyzvednout papírovou schránku, kterou si mùžete doma složit a každý den do ní vhodit urèitý finanèní obnos, jehož výše je závislá na tom, jakou vìc si odepøete. Ke konci postní doby vìøící donesou svoji almužnu ve schránkách zpìt do kostela, kde ji odevzdají. Postní krabièky se obvykle vracejí do kostela již na Kvìtnou nedìli (29. bøezna 2015). Využití Finanèní prostøedky použije církev prostøednictvím Charity na pomoc lidem v nouzi a na podporu charitního díla. Na spodní stranu papírové schránky mohou vìøící napsat jak nebo ve prospìch koho by se mohla darovaná almužna použít. Proto ústøedním posláním postní almužny je spojit úsilí farností a místní Charity pro konání milosrdné lásky k bližním v nouzi.
POSTNÍ ØÁD Dny a doby pokání v celé církvi jsou: každý pátek v prùbìhu celého roku (s výjimkou tìch, na které pøipadnou církevní slavnosti) a doba postní. Pokání zdrženlivostí od masa se zachovává každý pátek v roce, pokud nepøipadne na den církevní slavnosti. Tímto pùstem od masa jsou vázáni katolíci od dovršeného ètrnáctého roku vìku. (Pùst od masa nezahrnuje ryby a živoèišné tuky.) Postní øád èeských a moravských ordináøù dává možnost nahradit zèásti nebo zcela páteèní pùst od masa jinými formami pokání, napø. zdrženlivostí od jiného pokrmu, zejména však skutky lásky a úkony zbožnosti. Na Popeleèní støedu a Velký pátek se zachovává tzv. pøísný pùst, tj. pùst od masa a zároveò újmy v jídle. Spojený pùst od masa a zároveò újmy v jídle je závazný pro všechny katolíky od osmnáctého až do zapoèatého šedesátého roku vìku; vìøícím od dovršeného ètrnáctého roku vìku do dosažení plnoletosti a osobám po dovršení padesátého devátého roku vìku se v obou tìchto dnech ukládá jen pùst od masa. Pro oba tyto dny od povinnosti zachovat pùst újmy osvobozuje také nemoc, tìžká tìlesná práce nebo podobný vážný dùvod. Faráø nebo administrátor farnosti mùže ze spravedlivého dùvodu od pøísného postu udìlit dispenz, pøíp. provést zámìnu za jiné úkony zbožnosti. Osoby mladší 14 let postní povinností újmy ani zdrženlivosti od masa vázány nejsou. Sebejistý Z kovárny vyjel povoz plnì naložený novými sekerami a zamíøil do blízkého lesa. Ostrá ocel se blyštìla na slunci a stromy se v té chvíli rozechvìly. „Bìda nám! Tìmhle sekerám nikdo neodolá! Porazí nás všechny!“ šumìly žalostnì jejich listy. „Nemìjte strach!“ chlácholil stromy starý dub. „Dokud jeden z vás nedodá k tìmto sekerám topùrka, nemusíte se bát jejich ostøí.“ - PASTÝØ strana 9 -
KØTY 4.1
Taána Struhaøová
POHØBY 9.12. Karel Kovalèík, 1936, Bohuslavice n.Vl. 16.12. Alois Bláha, 1944, Slavièín 18.12. Jaroslav Malík, 1949, Slavièín 22.12. Antonín Veselý, 1934, Bohuslavice n.Vl. 27.12. Jiøí Zabloudil, 1924, Slavièín 15. 1. Františka Ocelíková, 1929, Slavièín 17. 1. Vojtìch Kužela, 1948, Rokytnice 22. 1. Ludmila Charvátová 1913, Rokytnice
ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 21.2. - 27.2. Rokytnice 28.2. - 6.3.
Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová
7.3. - 13.3. 14.3. - 20.3.
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail:
[email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30
Obadalová, Durïáková, Borová L.,
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ
Tománková M., Kuželová L., Kuželová M.
NE
Stejskalová, Borová J., Dvorská, Studénková M., Salvetová, Burešová
PO, ST, PÁ SO
21.3. - 27.3. Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová,
7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin
Šebáková, Nováková, Psotová J., Janoušková V. 28.3. - 3.4.
Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová,
NE
22.2.
Studenková A., Marková
NE SO NE PO NE ST ÈT NE ST
1.3. 7.3. 8.3. 9.3. 15.3. 18.3. 19.3. 22.3. 25.3.
NE
29.3.
PO ÚT ST ÈT PÁ
30.3. 31.3. 1.4. 2.4. 3.4.
SO NE Po
4.4. 5.4. 6.4.
4.4. - 10.4.
Zlámalová J., Peniašková, Borová D.,
11.4. - 17.4.
Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová,
Studeníková J., Lysáková, Dubská, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A.,
Pøíbìhy v rámeècích v dolní èásti stran jsou z knihy Margaret Silfové Poèítání hvìzd a Norberta Lechleitnera Úsmìvy pro duši.
ROZPIS POBOŽNOSTÍ KØÍŽOVÉ CESTY NA POSTNÍ DOBU 2015 20.2. 27.2. 6.3. 13.3. 20.3. 27.3. 3.4.
Modlitby matek - Veèeøadlo Muži Charita Køížová cesta jinak Manželé Dìti P. Miroslav s ministranty
Sraz všech, kdo jsou ochotni se kterékoli pobožnosti KC zúèastnit, je vždy v daný pátek v 17 hodin v sakristii. Srdeènì zveme všechny dìti na dìtskou køížovou cestu, která se bude konat v pátek 27.3.2015. Sraz dìtí, které se chtìjí do modlitby aktivnì zapojit, je v 17 hodin v sakristii. Po køížové cestì se bude konat dìtská mše svatá.
1. nedìle postní Stolec sv. apoštola Petra 2. nedìle postní sv. Perpetua a Felicitas 3. nedìle postní, sv. Jan z Boha sv. Františka Øímská 4. nedìle postní sv. Cyril Jeruzalémský Slavnost sv. Josefa 5. nedìle postní Slavnost Zvìstování Pánì Den modliteb za úctu k poèatému životu a za nenarozené dìti Kvìtná nedìle XXX. mezinárodní den mládeže Pondìlí Svatého týdne Úterý Svatého týdne Støeda Svatého týdne Zelený ètvrtek Velký pátek Novéna k Božímu milosrdenství (3.-11.4.) Bílá sobota Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì Pondìlí Velikonoèní
Svou cestu svìø Hospodinu, Doufej v nìho, on sám bude jednat. (Žalm 37, 5) I když nevím, kterou cestu zvolit, - vím, že Ty mne povedeš. Když se bojím toho, èím mám projít, - vím, že Ty mne povedeš. A když padám, nemám sílu dojít, - vím, že Ty mne povedeš. I když nerozumím všemu, - Ty to víš, a to mi staèí.
PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:
[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Uzávìrka dalšího èísla je v nedìli 22.3.2015, další èíslo vyjde v nedìli 5.4.2015 na Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -
