DIFA JAMU
MEDAILON OSOBNOSTI
Ivona Čermáková, rozená Čermáková
Vypracovala Kateřina Horáčková, 2. roč. DV prosinec 2009
Životopis Bylo nebylo. 9. července roku 1975 porodila Eliška Čermáková v Hlinsku holčičku. Vážila 2, 8 kilogramu a kdyby se tehdy u její postýlky objevily sudičky, jistě by věstily dobrou budoucnost. Jelikož to ovšem není pohádka, ale skutečný příběh, tak si nebudu vymýšlet báchorky o sudičkách a raději se budu držet faktů. A mimochodem, tu holčičku pojmenovali Ivonka. Ivona Čermáková tvoří přesný střed mezi dvěma bratry – o čtyři roky starším Jaroslavem a o čtyři roky mladším Petrem. Od narození žila ve Vojnově Městci až do roku 1997. To se přestěhovala do Nového Města na Moravě, kde po vyhraném konkurzu na místo pedagoga LDO získala k pracovnímu místu i byt. Základní školu absolvovala v Krucemburku, poté nastoupila na Gymnázium ve Žďáře nad Sázavou. Od třetí třídy základní školy až do maturity navštěvovala dramatický obor na ZUŠ Františka Drdly ve Žďáru nad Sázavou pod vedením Jany Křenkové. Když na začátku čtvrtého ročníku na gymnáziu zjistila, že je obor dramatická výchova otevřený, tak se rozhodla, že si podá přihlášku na JAMU. Nikam jinam se nehlásila. Na JAMU byla přijata a od roku 1997 si před jméno může připisovat titul Mgr. Při studiích na JAMU učila LDO na ZUŠ Chotěboř – Krucemburk a v rámci JAMU prodělala praxi na ZŠ. Poté učila na ZUŠ Jana Štursy v Novém Městě na Moravě. Vedla semináře o dramatické výchově na vysoké škole pedagogické v Ústí nad Labem. Společně s Janou Křenkovou realizovaly kurz aktivního diváka pro žáky 2. stupně ZŠ a víceletých gymnázií v okrese Žďár nad Sázavou. Uskutečnila několik besed pro učitele češtiny na témata typu práce s textem, dětský přednes, dětský recitátor apod. Několikrát působila jako člen lektorského sboru na okresních a krajských kolech soutěže dětská scéna. Je také právoplatnou majitelkou certifikátu I. T. dovedností. K jejímu jménu zcela neodmyslitelně patří i amatérské divadelní soubory Chandraradar a Zkládanka, v kterých působila ve všech možných postech (režisérka, organizátorka, herečka...). 4. července 1998 se provdala za inženýra Josefa Dvořáka. Stav svobodná se sice změnil na vdaná, ale její příjmení zůstalo stejné. Na otázku proč, odpovídá: „Protože je moje, nevím, proč bych se kvůli zaběhlým konvencím měla něčeho svého zbavovat.“ V roce 2005 se přestěhovala do Bystřice nad Pernštejnem. 28. únor 2006 je důležitý mezník, protože tady začíná Ivona zcela jiný život, zahajuje novou etapu. Pamatuji si, že jsme s Ivonou toho dne měly domluvené setkání ohledně mé přípravy uměleckého přednesu na Wolkerův Prostějov. Ve smluvenou hodinu jsem zvonila u dveří, ale nikdo neotvíral. A nějaký našeptávač mi vnukl do hlavy, že je možná Ivona v porodnici. Napsala jsem jí sms a nevím, jestli druhý či třetí den přišla odpověď, že už má dva chlapečky – Štěpánka a Kryštofka. V současné době je tedy mámou na plný úvazek, ale na dramatickou výchovu rozhodně nezanevřela. Výchova jejích dětí je občas dost dramatická :-). Pravidelně působí v mateřském centru („Vedu dramaťáček v rámci aktivit v mateřském centru s tříletými dětmi a skutečně nebetyčně si to užívám.“). Ruku k dílu (častěji spíše ruku s dílem) stále přiloží i v amatérských divadelních souborech Zkládanka a Chandraradar. Zatím poslední hotové představení, do kterého vložila energii, je Pozvánka na bárbekjů. A poslední představení, které pod jejíma rukama vzniká, nese stejného jméno jako jeho knižní předloha – Jako ty.
2
ROZHOVOR Čím jsi chtěla být jako malá? Indiánem, ale pak mi máma vysvětlila, že indián není povolání. A co jsem se naučila číst, tak spisovatelkou. Kdybys měla o sobě říct něco negativního, co by to bylo? Moje nejzápornější vlastnost je, že jsem líná, vnitřně líná. Pouštím se do věcí, které mně a mým blízkým můžou uškodit kvůli pomoci někomu, na kom by mi až tolik nemuselo záležet. A pozitivního? Jsem dochvilná. Jsem aktivní, dokážu sama sebe nakopnout k aktivitě i ve chvíli, kdy převažuje má záporná vlastnost – lenost. Myslím si, že mám pozitivní schopnost nalézat komunikační mosty i k lidem, se kterými bych si třeba neměla co říct. Z čeho máš strach? Z pavouků. Mám strach, že nechtěně, nevědomky, někomu ublížím a on to neřekne a já to nebudu moct vysvětlit (mám strach ze své nevymáchané huby). Tvoje oblíbená kniha? Jsem absolutní čtenářský závislák, čtenofil. V čemkoliv, kromě úplného braku, dokážu najít něco, co si oblíbím. A možná i v tom braku. Oblíbená divadelní hra? Bude to znít jako klišé, ale mě uchvátil Shakespearův Hamlet a Král Lear. Potkala jsem je, když jsem byla ještě divadelní novorozeně. Tyhle dvě hry jsou pro mě osudové a něčím jiné. Oblíbená barva? Zelená, v těsném závěsu hnědá a červená. Oblíbená činnost? Četba, četba v přírodě, četba v přírodě bez přítomnosti kohokoliv jiného. To je fantazie a ráj. Kdyby ses mohla setkat s nějakou známou osobností, která by to byla? Já bych se doopravdy chtěla setkat a mít možnost promluvit si s Dádou Patrasovou, co ji znám, tak ji nechápu a odsuzuju její prezentaci směrem k dětem, tak by mě zajímalo, jak by na mě působila face to face. Jak ses dostala k dramatické výchově, k divadlu? Za vším hledej Křenkovou. Jedna hezká vzpomínka na studium DV na JAMU? Těch je strašně moc. Naskočí mi tři. Jedna pocitová - úleva, že mě konečně baví se učit. Druhá, společné kouření kuřáků i nekuřáků, studentů i pedagogů ve foyer budovy. 3
A třetí - jak mé záznamy z přednášek Dějin světového divadla profesora Cejpka putovaly od studenta ke studentu. A jak se potom po písemné zkoušce pan profesor podivoval nad obsáhlostí znalostí, které mají téměř všichni studenti o Hroswitě von Gandershaim. Jedna špatná vzpomínka na JAMU? Nemám vyloženě špatnou vzpomínku, spíš mám některý špatný zážitky. Co pro tebe znamená dramatická výchova, jakou úlohu hraje v tvém životě? Donedávna zásadní úlohu, celoživotně jsem díky dramatické výchově ovlivněná – ať už budu dělat cokoliv, tak mi vždycky bude na ostatních záležet. Z širšího hlediska jde o způsob nazírání na svět, lidi, události. Vzhledem k tomu, že dramatická výchova je založena na znalostech psychologie, filozofie a pedagogiky s nadstavbou chápání divadla jako zobrazení toho všeho, poskytuje tomu, kdo se v tom všem zorientuje, ucelený a empatický vhled do dění světa. Při pohledu zúženém, pedagogickém, vnímám dramatickou úlohu jako způsob procesu tvorby. A tak může posloužit nejen k vytváření nového představení, budování divadelního tvaru, ale i jako metoda práce pro tvořivé lidi všech pedagogických profesí. Koneckonců se některých postupů DV dnes běžně využívá při vzdělávání manažerů, budování komunikačních dovedností lidí všech profesí, teambuildingových akcích... Existuje něco, co ti dramatická výchova vzala? Třeba schopnost bezprostředně vytvářet a účastnit se školních akademií. Neumím se oprostit od toho hledat ve věcech téma a hlubší smysl. Vzala mi schopnost pouštět se do školních besídek, skečů, akademií a podobných tábornických disciplín. Mohla bys jmenovat někoho z oboru, kdo tě opravdu hodně ovlivnil? Z koho čerpáš? Jsou tři, a bohužel dva již nejsou. Za zásadní ovlivnění považuju své studentské elévské roky s Janou Křenkovou. Na dalších místech Saša Pernica a Dana Svozilová. Všechny tři spojuje absolutní poctivost v tom, co dělají/dělali, v co věří/li. Jaká představení (na kterých jsi pracovala) ti nejvíc utkvěla v srdci? Třeba představení O Johance (na motivy knihy Panna ve zbroji od Marka Twaina). Mnohem dřív, než byl natočen známý film a než vznikl muzikál, jsme se zabývali příběhem jinak, než bylo obvyklé. Jako vedoucí jsem se skupinou absolventů Chandra vytvořila představení Nikdo není daleko podle stejnojmenné knihy Richarda Bacha. Utkvělo mi to v srdci, protože se v něm studentka medicíny, studentka teologie, studentka divadelní vědy a studentka kultorologie dokázaly stát ptáky. A pak představení s úplně malejma dětma dělaný pro vernisáž z obrazů Daisy Mrázkové podle její knihy Slon a mravenec. To byla jedna z nejpřirozenějších věcí, kterou jsem s malými dětmi udělala. Těch představení je samozřejmě víc a sympatické je, že na ně nevzpomínám jen já a aktéři, ale i diváci. A symbolické je, že to jsou většinou ta představení, se kterými jsme neabsolvovali řadu soutěží a přehlídek. Na jaké představení, v kterém jsi hrála, nejraději vzpomínáš? Z různých důvodů na chandraradarácký představení Horwitz dává Lubinovi za vyučenou, hrála jsem kocoura Lubina (polštář a já jsme byli Lubin) a na konci představení mě tam Horwitz rozseká (ten polštář). V roli jsem dostala za vyučenou.
4
Máš nějaký oblíbený způsob, jak začít hodinu dramatické výchovy? Začnu tím, co ráda nemám - když hodina/lekce pravidelně začíná tím, že si všichni sednou do kruhu a povídají si. Ztrácí se tím přirozená dětská aktivita, individuální naladění každého účastníka. Ráda začínám šokingem, nečekaně, neobvykle. Aby tyhle začátky zůstaly neobvyklé, musejí se samozřejmě využívat střídmě. Oblíbené a poměrně časté jsou v mých hodinách začátky výrazně pohybové. Od prostých honiček přes rytmické pohybové variace k pohybovému výrazu při práci s hudbou. Máš nějakou oblíbenou aktivitu, hru, kterou ráda provozuješ v hodině DV? Obecně mám ráda pohybové hry a hlasovky, které ovšem v mém podání rozhodně neprobíhají jako přeříkávání jazykolamů. Mnohdy je celá hodina věnovaná práci s hlasem, ale účastníci nějakou tu technickou stránku věci ani nepostřehnou, protože se schovává i do práce s postavou, situací, zkrátka do aktivit celé hodiny. A z těch oblíbených aktivit - třeba rvačka ve zpomaleném kontinuálním pohybu, který musí být ještě svázán s neustálým fyzickým kontaktem s ostatními. Když se to dobře vysvětlí, namotivuje a pustí se k tomu například rockové balady, jde o dokonalé vybití agresivity, únavy a (znovu)navázání důvěry (i haptické) ve skupině. Tuhle aktivitu mi zpětně hlásí jako úspěšně využívanou i účastníci různých seminářů - vím, že ji využívají pracovníci nízkoprahového centra, speciální pedagožka pracující v nápravném zařízení pro děti, paní z pedagogicko psychologické poradny... Jako každý dlouholetý pedagog mám samozřejmě i soubor her, které vznikaly přímo v hodinách našeho dramaťáku od prvotního nápadu postupným vytvářením pravidel až do finální podoby. Ty se potom díky využití při různých seminářích přenesly do jiných míst a jiných dramaťáků. Takhle jsem se se svou hrou setkala úplně náhodně na jedné tanečnické akci, kde jsem byla jako host. Bylo to jako setkání se starým přítelem po letech. Jak vytváříš přípravu hodiny, její strukturu? V čem spočívá naplánování hodiny? Zkusím to velmi zjednodušit. Pravidla jakékoliv práce vyžadují dlohodobé a krátkodobé cíle. Jejich stanovení na začátku cyklu práce určuje potom zaměření jednotlivých hodin. Snažím se, aby vše bylo provázané, aby se dnešní opíralo o minulé a dávalo základ budoucímu. Hodinu potom plánuji školácky. Obecně řečeno – vím, čeho chci dosáhnout a hledám, jak to udělat. Po zvážení jednotlivých metod, které využiju, vymýšlím jednotlivé motivace tak, aby se vše v závěrečné reflexi složilo v jeden celek. Přitom se při volbě metod snažím, abych do struktury zapojila pohybovku, hlasovku, práci s rytmem, hudbou, práci s postavou, kooperativní i individuální činnost. A samozřejmě jsem poměrně normální, takže občas jdu na hodinu s tím, že hlavním cílem hodiny je přežít ji. Když jsi působila na umělecké škole v Novém Městě na Moravě, tak jsi investovala svůj čas a energii i do aktivit, které byly nad rámec tvých povinností. Mám na mysli literární salony, poetické podvečery, odpoledne s divadlem... O co v těchto aktivitách šlo? Jaký měly význam? Tyhle aktivity měly za cíl buď ukázat, co se v LDO dělá a udělalo, nebo měly rozšířit škálu toho, co LDO nabízí a v běžném výukovém programu to nelze z časových důvodů naplno postihnout. Když se nad tím zamyslím, vznikly hlavně proto, že už nějaká podobná akce v našem městě existovala a mně se nelíbilo, jak je organizovaná. 5
Odpoledne s divadlem - protože jsem chtěla, aby si veřejné vystoupení užily i děti, které ještě nechodí do souboru, aby i ti nejmenší zažili pocit hotového díla, které mohou ukázat svým blízkým. Postupně se z toho stala akce, rozdělená mezi všechny ročníky LDO, děti měly věkově koedukované skupiny dle toho, čím se rozhodly k akci přispět. Některá skupina měla na starosti dramaturgii, jiná propagaci (včetně výroby plakátů), zajištění moderování, organizaci dění v zákulisí, přípravu sálu atd. atd. To vše samozřejmě se supervizí jednoho z pedagogů, nicméně do velké míry šlo o samostatnou práci a tím vizitku schopností našich studentů. Poetické podvečery - během roku se v rámci předmětu přednes zpracuje velké množství poezie, prózy, pracuje se s monology i dialogy divadelních her. Některé z nich se využijí na soutěžích, jiné se vytvářejí pro vernisáže apod. Napadlo mne (a není to nápad nijak originální) použít princip montáže, najít sjednocující prvek pro některé z nich a vytvořit z již hotového pořad nové kvality obohacený o vzájemnou provázanost. Tak vzniklo během roku několik programů, v tomhle městě nového typu představení, které během let lákaly více a více diváků a posluchačů. Literární salon - nejkratší charakteristika je asi ta, poskytnout dětem/studentům, kteří mají zájem o tvůrčí psaní, možnost zabývat se tímto zájmem do hloubky, poskytnout jim nové podněty, postupy i přístupy. Šlo o akci, kterou jsem organizovala s Janou Křenkovou pro žáky LDO kraje Vysočina. Salon se konal pokaždé v jiném městě (Ledeč, Žďár, Nové Město), postupně jsme rozšiřovaly dobu trvání, zájem projevovali i studenti středních škol, kteří nechodili do LDO, při posledním ročníku jsme dokonce dostali grant města, protože kulturní komise na základě předložených vzniklých textů z minulých let usoudila, že vzniklý sborník by mohl být reprezentativním dárkem. Myslíš, že je nějaký podobor DV, který je tvou doménou? Přednes a práce s textem a s tím svázaná hlasovka. Přečetla jsem osm výročních zpráv ZUŠ Nové Město na Moravě. Všechny jsou dokladem toho, že pod tvými křídly doslova kvetl umělecký přednes. Každý rok bylo připraveno interpretovat umělecké texty velké množství dětí a studentů, kteří pravidelně postupovali do vyšších kol a často se probojovali až na národní přehlídky. (Jmenovitě ti, co se pod Ivoniným vedením prorecitovali až do národních kol, nutno podotknout, že hodně těchto žáků se národních kol účastnilo vícekrát: K. Dvořáková, Z. Sokolíčková, V. Klapačová, P. Nepustil, G. Mahlová, M. Jamborová, G. Pinkava, A. Hroudová, J. Kraus, M. Nečasová, M. Švestková, A. Němcová, K. Horáčková …) Dovedeš si nějak vysvětlit, jak je možné, že každý rok pod tvým pedagogickým vedením postoupilo tolik dětí a studentů minimálně do okresních kol a takřka každý rok až do národních kol? Nejkratší odpověď by asi byla, že jsem do přednesu tak zapálená, že mi nedělá problém rozhořet ostatní. Obsažnější odpověď je, že jde o souhru okolností. Jedna z nich je, že mám velmi vřelý vztah k literatuře, a proto mám i slušný literární přehled a zároveň dostatečnou pokoru k těm, kteří umějí psát. K tomu přidej to, že ač humanitně zaměřena, mám silné logické uvažování, baví mě pátrat po souvislostech, miluju mravenčí analytickou práci. Ráda vymýšlím postupy, konkrétní úkoly, jak tomu kterému přednašeči nabídnout cestu k setkání s určitým autorem a jeho dílem. Zároveň mám opravdu ráda práci s jazykem, dechem, hlasem. Jsem schopná strávit spoustu času hledáním jemných nuancí potřebných k vyjádření určité emoce, pohledu na téma pomocí hlasu. 6
Navíc je přednes individuální disciplína, takže můžu vycházet v nabídce textů i přístupů k jejich zpracování z toho, o koho se jedná. Nemusím dělat tak velké kompromisy, které jsou třeba u souborové práce, kdy se ti sejde parta lidí, z nichž každý má jiné zkušenosti, intelektuální i výrazové schopnosti, jiný pohled na svět, ale ty je musíš dokázat sloučit jako skupinu a ještě směrem ke konkrétní předloze. Pracuješ raději s menšími či s většími dětmi, popř. s dospělými? Považuju za ideální, když se mi během pracovního týdne vystřídají skupiny od prvňáčků až po vysokoškoláky a zároveň když se vystřídají sólové hodiny s hodinama ročníkovýma a souborovýma, proto se mi moc líbí systém vzdělávání v dramatickém oboru LDO. Jak by ses charakterizovala jako pedagog DV? Jaký si myslíš, že jsi pedagog DV? Já se považuji za velmi staromódního pedagoga DV. Plánuji dopředu, hodiny si připravuji tak, aby byly činnosti tématicky provázané a zároveň hodina korespondovala s tím, co se dělo minule a bude se dít příště. Píšu si přípravy, zapisuju potom skutečný průběh hodiny, zaznamenávám reflexi žáků i svou... Tím ale vůbec neupírám důležitost schopnosti improvizovaně přizpůsobovat program tomu, co se děje ve skupině. Naopak, tuhle schopnost považuji za zásadní pro jakéhokoliv pedagoga a pedagoga dramatické výchovy pak zvlášť. Myslím si ale, že tu platí stejné pravidlo jako u improvizovaného herectví nebo třeba moderátorství - aby bylo dobré, musí stát na pevných profesních základech a mistrném zvládnutí technických profesních dovedností. Jen tak plkat či v případě DV řadit hry jednu za druhou dle zásobníku zvládne téměř kdokoliv. V čem vidíš v oblasti DV problém? Mám pocit, že díky spoustě chytrých lidí a jejich neúnavným snahám už není dramatická výchova popelkou, ať už v oblasti běžného či základně uměleckého školství. A myslím, že už spousta lidí zvenku pochopila, že DV není jen o přednášení básniček a dělání divadla. V posledních letech vzniklé teoretické práce už daly oboru slušný terminologický aparát (je to dle mého názoru hlavně díky teoretickým pracím profesorky Silvy Mackové, ve kterých se modernizuje pohled na DV, objevuje se kompletní pojmový aparát a přehledně se i pro laika vysvětluje smysl novodobé DV). Naproti tomu vidím jako problém, že stále na různých typech různých zařízení existují vedoucí i pedagogové, kteří o výše napsaném (v této otázce) nemají ani tuchu. Jak je možné, že dramaťák na ZUŠ učí důchodkyně jeřábnice a jedinou její kvalifikací je, že kdysi vedla ochotnický soubor?!
7
Devítiletá Ivonka na recitační soutěži
DÍLO, TVORBA
Písemná tvorba, publikace: ČERMÁKOVÁ, I. Augusto Boal a dramatická výchova. Tvořivá dramatika, Roč. X, č. 1 (25) (1999). ČERMÁKOVÁ, I. Využití technik Augusto Boala v dramatické výchově. Diplomová práce. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 1997. s. 123. Příspěvky pro časopis Talent z pozice krajského metodika LDO pro kraj Vysočina.
Výběr inscenací, úspěšných na soutěžních přehlídkách: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Dětská scéna – Experiment (2003), Sedm rodin od jezera Piplpopl (2004) Wolkerův Prostějov – Pozvánka na bárbekjů (2009) Náchodská Prima sezóna – Nikdo není daleko (2005) Loutkářská Chrudim – S Pastýřkou (2002), Povídání z Ertelpelska (1999) Šrámkův Písek – Drobečkem sem, Drobečkem tam (2002) Soutěže ZUŠ – Z deníků Adama a Evy (2000) Další představení – Chaloupka v lese (1999), O králi jasnozřivém a slepci převozníku (2001), O Johance (2001), Rok v Bullerbynu (2002)...
Aktivity pro potřeby školy a města: 1. 2. 3. 4. 5.
Odpoledne s divadlem Poetické podvečery Literární salóny Chandraradar – soubor absolventů LDO, Zkládanka Vernisáže a kulturní vystoupení na akcích města
Organizační činnost: 1. Okresní kolo Dětské scény – sólisté, soubory 2. Okresní kolo Wolkrova Prostějova 3. Koncerty pro mateřské školy
Z deníků Adama a Evy (2000) Představení postoupilo na národní přehlídku LDO ZUŠ v Hradci Králové.
Drobečkem sem, drobečkem tam (2002) Hravé zpracování dětské knihy Pavla Šruta Obr jménem Drobeček pracovalo s formou „divadla na divadle“, bavilo diváky improvizací a inspirativním využitím dětské hravosti. Soubor tehdy tvořila téměř desítka členů. Inscenace postoupila na národní přehlídku Šrámkův Písek. (Ivona stojí úplně vlevo)
S pastýřkou (2002) Jímavě magickou a tématicky bohatou poému Robinsona Jefferse Pastýřka putující k dubnu upravil soubor pro tři aktérky a jednoduchou loutku. Jako absolventský projekt představení vytvořily Zdenka Sokolíčková, Jarmila Krausová a Klára Dvořáková pod odborným dohledem Ivony Čermákové. Inscenace si zasloužila postup na Loutkářskou Chrudim i cenu za hromadný ženský herecký výkon na festivalu JID 20-02 v Jihlavě. Rok v Bullerbynu (2002)
Nikdo není daleko (2005) Známý lyrický příběh Richarda Bacha převedla dívčí část souboru do pohybového metaforického divadla. Představení plné citlivě vybrané hudby s minimem slov postoupilo na Náchodskou Prima sezonu a představilo nové členky souboru Chandraradar. Dramaturgie a režie: Ivona Čermáková. Hrály Ivona Čermáková, Zdenka Sokolíčková, Eliška Maříková, Veronika Latzková, Kateřina Růžičková a Klára Dvořáková. Pozvánka na bárbekjů (2009) Divadelní představení souboru Chandraradar, které vzniklo podle knihy Petra Nikla – Jělěňovití. Soubor s Petrem Niklem zkontaktoval a 21. listopadu 2009 se podařilo uskutečnit společné vystoupení v prostorách Horácké galerie v Novém Městě na Moravě. Prvně se odehrálo představení Pozvánka na bárbekjů, poté se slova, nástrojů, mikrofonu chopil Petr Nikl a velmi svérázným tvůrčím způsobem tak představil svou novou knihu Niklův Blázníček. Společné vystoupení Petra Nikla a Chandraradaru: Plakát
Ivona nerežírovala, ale hrála: Horwitz dává Lubinovi za vyučenou (2004) Dramatizace stejnojmenné povídky německého autora Maxima Billera vyprávěla příběh osamělého starce s temnou minulostí. Hráli: Jan Havránek, Zdenka Sokolíčková, Eliška Maříková, Veronika Klapačová a Ivona Čermáková. Režijnímu pohledu zvenku se zde poprvé věnovala Klára Dvořáková. (Ivona v roli kocoura Lubina)
Pohádka o princi s dřevěným mečem (2004) Soubor se poprvé zhostil tématu, které bylo určeno především dětskému diváku. Pohádku o zakleté princezně Johance od Josefa Hanzlíka obohatil o autorské písničky a hrál ji pomocí jednoduchých zástupných rekvizit – s deštníky a klobouky. Hráli: Jan Havránek, Eliška Maříková, Veronika Klapačová, Ivona Čermáková a Klára Dvořáková. Režijně vedla Zdenka Sokolíčková
Ivona napsala Každé slovo může být nesmyslným Každé slovo může být nositelem myšlenky Uměním je umění uspořádat slova
Ivona řekla Je lepší umřít pro něco, než na něco.
Proč jsem si vybrala Ivonu Jednou jsem slyšela větu, že člověk má psát o tom, co zná. Protože pak nejde jen o sbírání faktů, jejich slepování, ale o výpověď s hlubším smyslem podloženou osobní zkušeností. A navíc jí takto můžu vyjádřit svůj dík.
Jak vidím Ivonu já Ivona jako pedagog vás umí přirozeně a nenuceně motivovat, mluví nádhernou češtinou, jak po stránce obsahové, tak po stránce zvukové, je nesmírně empatická, má talent na to pojmenovat věci, dokáže velice taktně říct i nepříjemnou pravdu, či vás laskavě upozornit na vaši chybu, je charismatická nejen na pódiu, ale i při běžném kontaktu. Umí ve vás vyvolat pocit, že jste jejími rovnocennými partnery. Při rozhovoru vás vnímá. S lidmi jedná slušně a pokud to alespoň trochu jde, tak s úsměvem. Když přemýšlí, přejíždí si prsty ruky po čele. Často komunikuje hapticky. Nikdy nešišlá na děti. Nedávno začala znovu po několika letech řídit automobil. Říkají mu Ferda. Krásně si hraje s dvojčaty. Jen málokdy ji můžete vidět v sukni a na podpatcích. Nemá ráda zimu a sporty prováděné pro výkon a vítězství. Má moc hezké oči. Umí neuvěřitelně vtipně vykládat historky o svých dvojčatech. Nebaví ji nakupovat oblečení, ale ráda nakupuje v IKEA. Když chodila na gymnázium, tak poslouchala metal, dodnes má doma několik cd Metallicy. Tady měl následovat krátký odstavec o tom, co všechno mi přinesl literárně-dramatický obor pod Ivoniným vedením, v čem mě ovlivnila jako pedagog i jako člověk, ale když jsem ho začala psát, zjistila jsem, že by to nebyl odstaveček, ale samostatná práce na deset stran a ta do desetistránkového medailonu osobnosti prostě nepatří. Ale jednu věc si neodpustím. Často je mi vytýkán můj vysoko posazený hlas a Ivonka byla první člověk, který mi vždycky říkal, když jsem se rozvykládala: „Kačenko, posaď si hlásek.“ Sama totiž kdysi měla stejný problém a Jana Křenková jí vždycky říkávala: „Ivonko, posaď si hlásek.“ A já doufám, že jednou budu mít možnost tutéž větu (s jiným jménem) říct nějaké dívence a budu mít přitom dokonale posazený hlásek.
Poznámka: Ráda bych upozornila na fakt, že Ivona Čermáková je stále žijící osobností DV, tudíž veškerá fakta, názory, pohledy se vztahují k datu vytvoření tohoto medailonu a mohou se klidně změnit každým dnem...
Čerpala jsem ze zdrojů: Výroční zprávy ZUŠ Nové Město n. M. Webové stránky Tvořivé dramatiky: http://www.drama.cz/periodika/tvoriva_dramatika.html Webové stránky souboru Chandraradar: http://lysinalenina.tym.cz/pages/sections/divadlo/index.php Rozhovory s Ivonou Čermákovou Zážitky s Ivonou Čermákovou
