Ivana Pelikánová a kol. Přírodopis 8. učebnice. pro základní školy a víceletá gymnázia

Ivana Pelikánová a kol.

Přírodopis 8

učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia

Nakladatelství Fraus 2016

Prirodopis 8 UC_blok_1_na MSMT_obnova.indd 1

30.8.2016 11:27:23

Přírodopis 8 učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia nová generace Autoři: Mgr. Ivana Pelikánová (Anatomie a fyziologie člověka), RNDr. Jana Skýbová (Savci), Mgr. Drahuše Markvartová (Anatomie a fyziologie člověka), Mgr. Tomáš Hejda (Anatomie a fyziologie člověka), doc. RNDr. Václav Vančata, CSc. (Vývoj člověka), MUDr. et ThBc. Marcel Hájek, Ph.D., FICS. (První pomoc)

Odborná spolupráce: PhDr. Lucie Hlaváčová

Recenzenti: RNDr. Lenka Pavlasová, Ph.D. Mgr. Jakub Ujka Mgr. Jakub Holec

Ilustrace: akad. malířka Jarmila Dytrychová, akad. malířka Milada Kudrnová, Mgr. Simona Prokešová

obr. na straně 55, 56, 57, 58, 59, 64, 67, 68, 72, 73, 76, 77, 84, 87, 88, 96, 104, 105, 106 použity se souhlasem QA International, www.ikonet.com. © QA International. Všechna práva vyhrazena.

Obrazový materiál: Autoři a zdroje obrazového materiálu viz s. 127

Odpovědná redaktorka: Redaktorka obrazové části: Návrh obálky a grafická úprava: Sazba: Jazyková korektura:

Mgr. Alena Dupalová Kristina Chaloupková Olga Matulová Alena Kubešová Mgr. Hedvika Landová

Součásti díla:

Učebnice Pracovní sešit Příručka učitele i-učebnice

ISBN 978-80-7489-307-0 ISBN 978-80-7489-308-7 ISBN 978-80-7489-309-4 ISBN 978-80-7489-328-5

Doložka MŠMT: Schválilo MŠMT čj. MSMT-15801/2016 dne 29. srpna 2016 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávání jako součást ucelené řady učebnic pro vzdělávací obor Přírodopis s dobou platnosti šest let.

Vydalo Nakladatelství Fraus, Edvarda Beneše 72, 301 00 Plzeň Printed in the Czech Republic

1. 2. 3. 4. 5. (první čísla označují pořadí a rok tisku) 2016 2017 2018 2019 2020

Výhrada práv: Všechna práva vyhrazena. Reprodukce a rozšiřování díla nebo jeho částí jakýmkoli způsobem jsou bez písemného souhlasu nakladatele zakázány, s výjimkou případů zákonem výslovně povolených. Copyright: © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2016 1. vydání ISBN 978-80-7489-307-0

Prirodopis 8 UC_blok_1_na MSMT_obnova.indd 2

Vytištěno na papíře běleném bez použití chlóru a vyrobeném postupy šetrnými k životnímu prostředí.

30.8.2016 11:27:23

OBSAH ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5

OPAKOVÁNÍ 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7

SAVCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8

Savci – nejvyvinutější obratlovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vývoj savců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Savci se přizpůsobují prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vnitřní stavba těla savců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přehled hlavních skupin savců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

SAVCI – VEJCORODÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vejcorodí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8 9 10 12 14

15 15

SAVCI – ŽIVORODÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Vačnatci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Placentálové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hmyzožravci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Letouni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chudozubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hlodavci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zajíci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šelmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ploutvonožci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kytovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chobotnatci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lichokopytníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sudokopytníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Primáti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16 18 18 20 21 22 24 25 29 30 31 32 33 36

ETOLOGIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Jak se zvířata dorozumívají? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

39

BIOLOGIE ČLOVĚKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Úvod do biologie člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Postavení člověka mezi primáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Původ a vývoj člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vznik moderních lidských populací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Od buňky k člověku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

43 44 46 49 52

KOSTERNÍ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Architektonický zázrak. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stavba kostry člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

54 56

SVALOVÁ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Krása pohybu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kosterní svalstvo lidského těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

61 62

OBĚHOVÁ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Krev znamená život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neúnavná srdeční pumpa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

64 67

MÍZNÍ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Boj s vetřelci v těle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

69

DÝCHACÍ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Životodárný kyslík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

72

3 Prirodopis 8 UC_blok_1_na MSMT_obnova.indd 3

30.8.2016 11:27:24

OBSAH TRÁVICÍ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Osud sousta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Užitečné živiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Energetická rovnováha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

76 79 82

VYLUČOVACÍ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Filtrující „fazole“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

84

KOŽNÍ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Bariéra před vnějším světem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

86

NERVOVÁ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Komunikační síť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Řídící centrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nositelé signálů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

88 90 93

SMYSLOVÉ ORGÁNY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Vnímání světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Čich, chuť, hmat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Sluch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Zrak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

HORMONÁLNÍ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Chemičtí poslové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

102

POHLAVNÍ SOUSTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Továrna na spermie a vajíčka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zázrak zrození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Od narození do smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

104 106 109

GENETIKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Tajemství genů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Význam genetiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

110 112

POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 První pomoc – záchrana života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

114

ČLOVĚK, ZDRAVÍ, BUDOUCNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Zdraví – největší bohatství člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

118

LABORATORNÍ PRÁCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 1. Pozorování stavby těla savců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Etologická pozorování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Pozorování stavby lidského těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. Cvičení k dýchací a oběhové soustavě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Zkoumání funkce zraku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6. Kožní citlivost a vnímavost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

120 120 121 121 122 122

REJSTŘÍK POJMŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 VÝSTUPY A KOMPETENCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128


30.8.2016 11:27:24

ÚVOD

Proč se učím přírodopis? … dokážu uvést příklady toho, jak se savci přizpůsobili podmínkám, ve kterých žijí … rozpoznám zástupce jednotlivých skupin savců … budu umět vysvětlit rozdíl ve vývinu mláděte vačnatců a placentálů … porozumím chování zvířat, dokážu odhadnout jejich reakci … naučím se pozorovat chování zvířat v přírodě … seznámím se s předky člověka a dokážu popsat vývoj člověka až do současnosti … budu vědět, proč mě trápí některé nemoci, a dovím se, jak jim mohu předcházet … porozumím tomu, proč jsem podobná(ý) v některých znacích svým rodičům … budu umět poskytnout první pomoc zraněnému člověku … uvědomím si, jak je důležité pečovat o své zdraví a dobrou kondici

Symboly užívané v učebnici: otázka, úkol

bádání, práce s mapou

souvislosti, zajímavost

chytrá hlava (úkol s vyšší obtížností)

jiná aktivita, práce ve skupině

test v interaktivní učebnici

mikroskopický snímek

samec

zvláště chráněný druh

model ve 3D

samice

(více informací na www.fraus.cz/3D)

K rychlé orientaci můžete využít i rejstřík pojmů na s. 123–127.


30.8.2016 11:27:25

SAVCI – ŽIVORODÍ

Vačnatci Ne všechny samice vačnatců mají uzavřený vak. Uzavřený vak mají koala, klokani a vačice. Australský vakorejsek přechovává mláďata v kožních záhybech.

Kolem roku 1 500 dovezl cestovatel Vicente Pinzón ze své výpravy do Jižní Ameriky vačici na španělský královský dvůr. Podle vaku na břiše nazvali vědci tohoto savce vačnatcem. Většina lidí si myslí, že vačnatci žijí jen v Austrálii. To však není pravda. Obývají i celou Ameriku na jih od Kanady. Z informací v mapce usuďte, v které přírodní krajině se vačnatci vyskytují. Jakým podmínkám se přizpůsobili?

Rozšíření vačnatců

Vačnatců je na Zemi asi 250 druhů. Jejich velikost se pohybuje od 12 cm (vakomyš) až po dva metry (klokan). Někteří vačnatci žijí v Jižní Americe. Nejvíce se jich však vyskytuje v Austrálii, kde obsadili nejrůznější prostředí, jimž se přizpůsobili. Vačnatci jsou skupina savců rodících nedokonale vyvinutá mláďata, jejichž vývin pokračuje většinou ve vaku samice. Samice vačnatců nemají placentu, a proto nemůže být zárodek vyživován v těle matky. Po narození přeleze mládě do vaku a přisaje se k mléčné bradavce samice. Mláďata se krmí mateřským mlékem, postupně sílí a rostou. Samice klokana rudého s mládětem

Vakorejsek čtyřprstý

Mládě klokana opouští vak matky poprvé v šesti měsících. Jaký význam má placenta pro výživu zárodků psa a kočky? Jak se živí nedokonale vyvinutá mláďata vačnatců?

Zjisti, co znamená v řeči domorodců slovo koala.

Koala medvídkovitá vypadá jako malý medvídek, ale s medvědy nemá nic společného. Tento australský savec se dokonale přizpůsobil životu na stromech. Prsty na předních končetinách má srostlé a při lezení jimi objímá větve stromů. Koala medvídkovitá se pomalu pohybuje po větvích blahovičníků a živí se jejich listím.

Zvláštní trávicí látka v žaludku koaly umožňuje složité trávení listů blahovičníku, kterými se živí a které obsahují jedovaté látky.

Koala medvídkovitá

Známými australskými vačnatci jsou klokani. Žijí ve stepích většinou v početných stádech stejně jako antilopy v afrických savanách. Stepní klokani mají mohutné zadní nohy. Silný svalnatý ocas slouží k udržování rovnováhy při skoku, v klidu se o něj opírají. Živí se trávou, které spotřebují velké množství.

Z listů blahovičníku se získává léčivý olej. K čemu se používá?

Listy blahovičníku

Stádo klokanů v australské buši


30.8.2016 11:27:44

SAVCI – ŽIVORODÍ

V některých prodejnách se zvířaty prodávají menší druhy klokanů. Je vhodné chovat tohoto savce doma podobně jako psa či kočku? Pokus se zdůvodnit.

Klokan rudý

Dobře si prohlédněte silné zadní nohy a mohutný ocas klokanů. Jak souvisejí tyto znaky se způsobem jejich pohybu? Na krátkou vzdálenost jsou velcí klokani schopni vyvinout rychlost až šedesát kilometrů v hodině. Jejich skoky mohou být dlouhé až osm metrů.

Samice klokana rudokrkého s mládětem

Jediným vačnatcem Severní Ameriky je vačice opossum. Je to všežravec. Za potravou vychází v noci a přes den spí v dutinách stromů nebo v norách. Žije samotářsky. Vačice při nebezpečí předstírá, že je mrtvá, a ze zvláštní žlázy vylučuje nepříjemný pach. Vačice opossum

Vačnatci žijí v Austrálii, Tasmánii, na Nové Guineji a někteří v Severní a Jižní Americe. Samice nemají placentu, proto se mláďata rodí nedokonale vyvinutá. Jejich vývoj je dokončen většinou ve vaku samice, kde se mláďata živí mateřským mlékem.

Který další živočich se chová před nepřítelem podobně jako vačice opossum – při nebezpečí předstírá, že je mrtvý?

Největším žijícím dravým vačnatcem je ďábel medvědovitý, známý též jako tasmánský čert. V současné době době žije pouze v Tasmánii. Má černou srst a velmi hlasitý hlasový projev. Je považován za ohrožený druh.

Otázky a úkoly:

➊ Charakterizujte základní typické znaky vačnatců. ➋ Objasněte, proč je vývoj mláďat vačnatců dokončován ve vaku samice. ➌ Uveďte některé zástupce vačnatců. Jak jsou přizpůsobeni prostředí, ve kterém žijí?

➍ Proč se koala medvídkovitá může živit listy jedovatých blahovičníků? Zjistěte na internetu, které zoologické zahrady u nás chovají koalu medvídkovitou. Kterým zoologickým zahradám ve světě se podařilo odchovat mláďata koaly?


30.8.2016 11:27:46

BIOLOGIE ČLOVĚKA

Původ a vývoj člověka Každý z nás si určitě někdy položil následující otázky: Jak vznikl člověk? Kde se tu vzal? Odkud přišel? Otázky původu člověka a svých předků si pokládají i přírodní a sociální vědci, teologové a náboženští myslitelé. Nové objevy vědce mnohdy velmi překvapují. Biologická antropologie se opírá o poznatky přírodních věd, avšak nedokáže mnohé z biologie člověka jednoznačně vysvětlit, protože vývoj člověka je ovlivňován mnoha sociálními a kulturními faktory. Vzniku člověka předcházela dlouhá evoluce jeho předků. Nejstarší člověku příbuzní lidoopi se objevili v Africe asi před 20 miliony lety. Tato skupina měla ještě řadu velmi starobylých znaků, včetně relativně malého mozku. Daleko pokročilejší byli o 8 milionů let mladší evropští dryopitéci, kteří měli moderní stavbu kostry a mozek velikostí srovnatelný s nejstaršími přímými předky člověka. Proto je, spolu s moderními lidoopy a příslušníky lidské vývojové skupiny, řadíme do čeledi Hominidé.

Co je to mytologie? Proč vznikaly mýty?

Lebka šimpanze

Současnost

Podle schématu popište svými slovy vývoj člověka. Uveďte zástupce přímých a nepřímých předků dnešního člověka. Giboni

Orangutani

Gorily

Šimpanzi

Lidé

Homo

Lebka člověka

Pánev šimpanze

Australopitéci Ardipitéci

6 milionů let

Pánev člověka

Hominidé

10 milionů let Oreopitéci

Dryopitéci 15 milionů let Prokonsulové Afropitéci

Prohlédni si obrázky. Popiš rozdíly mezi lebkou a kostí pánevní u člověka a šimpanze. Pokus se objasnit tyto rozdíly vzhledem ke způsobu jejich života. Paleontologické důkazy prokazují, že naši nejstarší předci i předci šimpanze a gorily se vyvíjeli v Africe.

Nejstarší opice Slovo opice je často nesprávně používáno pro lidoopy. Těm však vždy chybí ocas, mají větší mozek a předozadně oploštělý hrudník.

24 milionů let starobylí lidoopi

35 milionů let


30.8.2016 11:28:33

BIOLOGIE ČLOVĚKA Proces rozrůzňování moderních lidoopů a lidí a jejich další evoluci nazýváme hominizační proces. Tento proces měl čtyři základní faktory: 1. přechod k chůzi po dvou končetinách (bipedie), 2. vývoj mozku a funkce ruky, 3. vývoj výroby nástrojů a jejich využívání, 4. vývoj sociální struktury a vztahů v ní.

Co zachycovali pravěcí lidé na jeskynních kresbách?

Proces byl završen vznikem moderního člověka, typického rozvojem materiální i nehmotné kultury. Proč je pro biologii člověka tak důležitá bipedie? Co všechno se změnilo ve srovnání se šimpanzi? V první etapě hominizace vznikli Ardipitéci (nejstarší zástupci evoluční skupiny „lidí“). Byli však velmi malí a zachovali si mnoho starobylých znaků ve stavbě končetin. Proto zřejmě nebyli předkem přímých předchůdců rodu Homo. Ve druhé etapě se objevili naši přímí předci – australopitéci, kteří byli přizpůsobeni k dvounohému pohybu. Měli již menší nebo malé špičáky a chrup v mnoha ohledech blízký dnešnímu člověku. Starobylí australopitéci byli poměrně velcí a měli přečnívající špičáky. Muži dosahovali výšky až 160 cm a vážili až 50 kg, ženy byly o více než 30 cm menší a přiměřeně lehčí. Mozek měli relativně malý, velikostí srovnatelný s lidoopími předky. Pokročilí australopitéci byli menší, měli větší mozek, malé špičáky, někteří pak obrovské stoličky. Ve třetí etapě, před více než 2,5 miliony lety, se začali v Africe objevovat nejstarší předci rodu Homo. Prvními skutečnými zástupci člověka, byl člověk zručný (Homo habilis) a člověk vzpřímený (Homo erectus). Jejich nálezy jsou staré zhruba 2 miliony let.

Australopitékus (Australopithecus)

Člověk zručný (Homo habilis)

Jeskynní kresby

Čeleď hominidé zahrnuje dryopitéky, velké lidoopi (orangutan, gorila, šimpanz), ardipitéky, australopitéky a všechny příslušníky vývojové skupiny Homo. Podčeleď homininé zahrnuje pouze ardipitéky, australopitéky a všechny příslušníky vývojové skupiny Homo.

Člověk vzpřímený (Homo erectus)

Podle obrázků popište stavbu těla člověka vzpřímeného a člověka zručného. Uveďte hlavní rozdíly.


30.8.2016 11:28:36

KOSTERNÍ SOUSTAVA

Stavba kostry člověka Proč může lidské tělo stát zpříma a pohybovat se? Kostru člověka tvoří osová kostra a kostra horní a dolní končetiny. Osová kostra sestává z kostry hlavy a kostry trupu.

Pevnou oporu těla tvoří více než 200 kostí, pohyb zabezpečuje přes 640 svalů se šlachami a úpony.

kostra hlavy (lebka) kost klíční

lopatka

kloub ramenní kost hrudní kostra trupu

páteř

kostra horní končetiny

kost pažní žebra kost kyčelní

kost loketní kost vřetenní

kosti zápěstní

kost křížová

kosti záprstní

články prstů

kostrč

kost stehenní čéška

kostra dolní končetiny kost lýtková kost holenní

Varianty na přebal

kosti zánártní kosti nártní články prstů

Varianty do učebnice

Kostra (přední pohled)

Kostra (zadní pohled)

Prohlédněte si kostru člověka. Vysvětlete, co umožňuje vzpřímené držení těla. Proč jsou krční obratle menší než bederní? Co tvoří hrudní koš a jakou má funkci?

Zakladatelem moderní anatomie je Andreas Vesalius (1514–1564), profesor italské univerzity v Padově. Dokázal věrohodně zobrazit tělo člověka a popsal funkce orgánů a orgánových soustav.

Kteří živočichové mají vnější a kteří vnitřní kostru?


30.8.2016 11:28:49

KOSTERNÍ SOUSTAVA Kostra hlavy se skládá z mozkové části, kterou tvoří celkem osm kostí, a obličejové části tvořené 15 kostmi. Mozková část je u člověka větší než obličejová. Mozková část lebky chrání mozek. Její horní část (klenbu lebeční) tvoří kost čelní a dvě kosti temenní. Kosti týlní, klínová a dvě kosti spánkové vytvářejí tzv. spodinu lebeční. Kost spánková přechází na spodní straně v kost skalní, která je nejtvrdší kostí těla. K mozkové části lebky náleží také kost čichová. Obličejová část lebky zahrnuje horní čelist a dolní čelist, která je spojena kloubem se spánkovou kostí. Dále dvě kosti nosní, slzní, lícní a patrové, dvě skořepy nosní, kost radličnou a jazylku, drobnou kůstku, na které je zavěšen hrtan.

kost temenní

kost čelní

kost klínová

kost nosní kost lícní horní čelist dolní čelist

kost spánková kost týlní

jazylka jařmový oblouk

Lebka (boční pohled)

V lebce se nacházejí v kosti čelní, čichové, klínové a také v horní čelisti prostory, tzv. vedlejší dutiny nosní. Jsou vyplněny vzduchem a jejich vnitřek vystýlá sliznice. Co bývá nejčastější příčinou vzniku zánětu nosních dutin a jak se projevuje? Zamyslete se, jak můžete tomuto onemocnění dutin předcházet.

Kde se nacházela Incká říše? Ve které době to bylo? U novorozenců můžeme na lebce nahmatat měkká místa – lupínky (fontanely). Ty kolem druhého roku mizí. Proč myslíš, že nejsou u novorozence lebeční kosti pevně spojeny?

kost čelní

Pokuste se nahmatat konec kosti nosní, která v určitém místě přechází v chrupavku.

Tak obtížné chirurgické zákroky, jako je operace mozku, prováděli a zdokonalili již Inkové. Válečníkům s hlavou poraněnou sekyrou udělali otvor do lebky a odstraňovali úlomky kosti, které stlačovaly mozek a působily ochrnutí.

kost temenní kost spánková

kost slzní kost nosní

kost čichová

kost lícní

Fontanely na hlavě novorozence

dolní skořepa nosní kost radličná Varianty na přebal

horní čelist dolní čelist

Varianty do učebnice

Lebka (pohled zepředu)

Otázky a úkoly

➊ Jak jsou spojené kosti mozkové části lebky? ➋ Jaký význam má kloubní připojení dolní čelisti k lebce? ➌ Ve které části lebky je umístěn chrup? Jakým způsobem je upevněn?


30.8.2016 11:28:51

Ivana Pelikánová a kol. Přírodopis 8. učebnice. pro základní školy a víceletá gymnázia

Recommend Documents