Vítám vás u druhého čísla našeho časopisu Bohemia Times. Předem bych se chtěl omluvit, že naše další číslo mělo menší časový skluz. Bylo to způsobeno onemocněním některých našich kolegů. Naštěstí období chřipek a angín je už pryč a my se tedy můžeme znovu naplno věnovat našemu časopisu. V tomto čísle se například dozvíte aktuality z anglické Premier League, jak dopadl novoroční turnaj Fortuna víkend šampiónů a samozřejmě nemůže chybět rozhovor s panem Ivanem Haškem, který nás poctil svou návštěvou v čase předvánočním. Pro naše milé spolužáky je tu také další typ na parádní dovolenou v nějaké příjemné destinaci. O jakou destinaci se jedná to si už přečtěte. PS: Víme že naši protivníci (The Times, New York Times atd.) Měli za naší nepřítomnosti na trhu jistou výhodu, ale slibujeme, že tento handicap dohoníme a budeme našim konkurentům v nejbližší době znovu dýchat na záda.
Bořík Jarkuliš
Ivan Hašek
-(*6. září 1963, Městec Králové) je bývalý český fotbalista a trenér, v současnosti je předsedou ČMFS -2 děti, ţenatý
Návštěva pana Ivana Haška na SOU a SOŠ Bohemia Dne 10.12.2009 nás poctil svou návštěvou muţ číslo 1 v českém fotbale pan Ivan Hašek. Uţ jeho samotný příjezd vyvolal v ţacích jistou nervozitu, protoţe většina z nich se s osobností takového kalibru ještě nikdy nesetkala. Kdyţ tedy konečně nastala ta chvíle a pan Hašek usedl na ţidli,jakoby spadla atomová bomba a celou tělocvičnu zaplnilo příjemné ticho. Vše začal pan ředitel Jaromír Pecina úvodním proslovem a přivítáním nejen Ivana Haška, ale také muţe, který vedl odpolední trenink ţáků sportovního lycea - pana Luďka Klusáčka. Po rychlém seznámením všech besedujících dostali poprvé slovo Ivan Hašek a Luděk Klusáček a po krátkých začátečních proslovech uţ byl dán prostor pro dotazy našich studentů. Po chvíli váhání a ostychu publika sí jubilejní první dotaz na svá bedra vzal nejzkušenější hráč z řad studentů, a to Lukáš Merkl z 2.L . Dále uţ se dotazy jen hrnuly. Na které hráčské období své kariéry vzpomínáte nejdraději? V našich dobách jsme nemohli odcházet do zahraníčí brzy, tak jak můţou dnešní hráči, kdyţ mají dobrou výkonost. Například já jsem byl od 14 let do 27 let ve Spartě Praha a myslím, ţe tam jsem toho zaţíl nejvíc. Musím řict, ţe na ta léta vzpomínám asi nejvíc, v té době jsme vyhrávali hodně titulů, především nad Slavií a asi proto, ţe jsme hodně vyhrávali a měli mnoho úspěchů, tak to je asi důvod, proč se mi tam líbilo nejvíc. Ovšem na druhou stranu kaţdá zkušenost je dobrá. Ve Francii, kde jsem působil, tak tam po fotbalové stránce jsem spokojen nebyl. Francouzská liga je hodně individualistická a hráči přemýšlí prakticky jen nad tím, jak by se prosadili sami, na výkonu muţstva jim aţ tolik nezáleţí, takţe zkrátka po fotbalové stránce jsem spokojený nebyl,. Po ţivotní stránce ano, protoţe s rodinou jsme byly neustále pohromadě, měli jsme krásnej dům v malé vesničce, kam kluci chodili do školy. Pak se nám hrozně těţce loučilo. Osobně jsem byl ale rád, ţe jsem změnil působiště a ţe jsem odešel do Japonska, kde zase člověk pozná úplně něco jinéhV Japonsku ,musím říct, se mi líbilo, a to jak po fotbalové, tak i po společenské stránce. Byly to zkušenosti jako hrom , a to si myslím, ţe nejenom pro mě, ale i pro mé děti. Dobrý den, mě by zajímalo, jak jste při takovém sportovním vytížení dokázal ještě vystudovat Právnickou fakultu UK? Mno, to bych taky rád věděl (smích).Měl jsem individuální studijní plán a některý ročníky jsem si rozloţil na dva , takţe jsem místo 4 let tu školu studoval 6 let . Ve chvílích ,kdy jsem začínal hrát ligu, mi bylo 17 let a váţil sem 53 kilo. Byl sem takovej průhlednej, a pak kdyţ fouknul vítr a já se srazil s takovým chlapíkem, jako je tady Luděk Klusáček, smrdělo to zraněním.Taky jsem si uţ v 19 letech pořídil dítě a potřeboval jsem, abych se nějakým způsobem postaral o rodinu.Věděl jsem , ţe se můţe kdykoli cokoli stát a s tou mojí postavou riskuju strašně moc - jeden blbej kontakt na tréninku a uţ jsem nemusel nikdy hrát. To mne neustále nutilo,ta odpovědnost vůči rodině, abych studoval. Rodiče byly oba vystudovaní právníci, takţe jsem k tomu měl určitý sklony a bavilo mě to, na druhou stranu musím říct, ţe jsem to zvládal dost na hraně a nebyl jsem vůbec nějakej dobrej ţák . Spíš sem to dělal proto, abych to udělal a ne proto, abych to uměl, ale nakonec se mi to podařilo a dnes jsem za to
rád. Mám dva kluky, jednomu je 25 a druhýmu 22 , hrajou fotbal oba dva a jsem rád, ţe jeden skončil teď bakaláře na právech a druhej studuje finanční institut. Takţe i vám všem doporučuju - učte se, protoţe to je tak jediný co vám můţu poradit. Zajímalo by mě, kdo byl po dobu vaší hráčské kariéry vaším vzorem? Musím říct, ţe dřív ještě nebyla taková nabídka zápasů, jakou máte vy dnes.Ţe zapnete televizi a prakticky kaţdý vikend máte moţnost vybírat nejlepšího hráče - tedy u většiny mladejch kluků jejich vzor. I v mých dobách jsme si samozřejmě hráli pořád na někoho a pořád na někoho jinýho. V tý době byl jeden z nejlepších hráčů Johan Kruyf, o kterém teď ta mladá generace uţ ani moc neví,a pak samozřejmě ti hráči jako byl Tonda Panenka nebo Láďa Vízek Měl jsem to štěstí, ţe s nimi jsem se potkal pak v pozdějším věku, mohl jsem proti nim, to byly samozřejmě taky pro mě vzory.Všichni jsme se jim chtěli vyrovnat, ale ţe bych měl nějakej jeden vzor, kterej bych kopíroval tak to ne. Ale určitě, kdyţ jsem hrál v obraně, tak to byl Beckenbauer, kdyţ sem hrál v útoku, tak Kruyf.Tu nabídku nejlepších máte dnes díky obrovskému zájmu médií a tím i moţnost vidět zápasů jako hrom - třeba z Premier League a francouzské ligy.To dřív nebylo, my jsme ty hráče znali spíš z časopisů a jednou za čas jsme je viděli v televizi, ale tolik informací, jako máte vy teď, jsme neměli. Na jaké trenérské angažmá nejraději vzpomínáte? Já musím říct, ţe vzpomínám na všechny hrozně rád aţ na jedno, který zase mě trošičku spíš trápilo neţ mě uspokojovalo. No nakonec jsem to nějak přetrpěl ve francouzském St. Etienne, i kdyţ to bylo asi největší, co jsem trénoval.Vztahy v tomhle klubu byly takový, který mě prakticky kaţdý den trápily,.Vešel jsem na hřiště a neměl jsem z toho dobrej pocit, neměl jsem z toho radost.Naproti tomu to poslední působení, který jsme tady s Luďkem Klusáčkem zaţili v Al-Ahlí v Dubaji, tak to si myslím, ţe bylo hodně příjemný.Všechno je způsobeno především tím, ţe kdyţ jsou výsledky, tak na to angaţmá samozřejmě člověk vzpomíná rozhodně v dobrém . Musím říct, ţe vzpomínám na kaţdý angaţmá podle toho, jaký lidi jsem měl kolem sebe,protoţe hodně záleţí na tom kolektivu lidí, který jsou kolem. Nejlepší kolektiv jsem měl, kdyţ jsem trénoval ve Spartě pře 8-9 lety, a pak naposled v Al-Ahlí, kde jsme byly tady s Luďkem a ještě s dalšími členy realizačního týmu a kde jsme opravdu drţeli pohromadě. Takţe tady ty dvě angaţmá - jak ve Spartě,jako trenér , tak v tom Al-Ahlí povaţuju za svá nejúspěšnější ,nejvíc mne uspokojili. Zajímal by mě rozdíl mezi hráči v Česku a například v Al-Ahlí nebo ve Francii, kde jste také působil? No rozdíl je to obrovskej, ta francouzská liga je, jak sem řikal taková, ţe ty hráči myslí spíš na sebe. Francouzi jsou prostě trochu arogantnější, ale na druhou stranu měli jsme v kádru 25 hráčů, a z toho bylo 15 hráčů různých národnostní z Afriky a celýho světa. Tohle dát dohromady a udělat z toho soudobej celek bylo strašně náročný. Kdyţ uţ se nám to celkem podařilo a v tabulce jsme byly na třetím místě, tak prostě jeden hráč dostal nabídku z Lyonu a řekl, ţe vymlátí celej klub bandou grázlů z Paříţe, pokud ho klub nepustí. Denně se pak na stadion vozila ochranka aby někdo nezbil prezidenta klubu. No bylo to aţ nechutný, opravdu hrozný, připadalo mi, ţe je to v podstatě všem jedno. Mám zkušenost , ţe mentalita tam byla taková, no prostě jim je hodně věcí jedno. Jasně - jsou samozřejmě vyspělejší, rychlejší, techničtější, ale na druhou stranu nemají vůbec smysl pro kolektiv, nemaji smysl vůbec pro to, aby nějakym způsobem fungoval ten tým, týmový myšlení je hodně narušený. A proto, i kdyţ ti Francouzi jsou tak geniální individuálně a rychlostně a technicky, tak se kolikrát ani neprosadějí ve velkém fotbale jako tým. Na druhou stranu v Al-Ahlí byli taky talenti, byli to hráči, kteří patří k nejlepším v zemi.Podařilo se nám je přimět k tomu, ţe se všichni odevzdali pro kolektiv a hráli týmově: A tak nebyl problém, ţe ti hráči, třeba ti nejlepší, si dali říct a
nastoupili třeba na jiném postu. A odevzdali takovej výkon, ţe to tomu muţstvu prospělo. To srovnání je pro mne takový, ţe je daleko teţší práce ve Francii s francouzskými hráči a s hráči dalších mnoha národností, neţ třeba v Emirátech. Jistě, kdybychom dvakrát za sebou prohráli, tak bychom měli problém, hráči by třeba začali mluvit o tom, ţe se to má dělat jinak a tak dále, ale my jsme měli tu kliku, ţe jsme neprohrávali, ţe jsme vyhrávali a tím to bylo daleko lehčí. A ještě mohl byste nám říct o Japonsku, kde jste trénoval Vissel Kóbe? V Japonsku Vissel Kóbe - to bylo fantastický angaţmá. Bohuţel ten klub měl historii dlouhou pouhých 7 let ,a přišel tam prezident - jeden z nejbohatších lidí na světě. Bylo mu kolem 40 let a byl asitřetí nejbohatší na světě. Koupil si hráče - Johan Mantiš se jmenoval , byl to nejlepší střelec na MS v Japonsku, hodně populární. Turek , takovej fešák a hodně se líbil přitelkyní toho našeho prezidenta, tak si ho koupil. Stál mezi 10-15 mil. dolarů a odehrál jeden zápas. Po jednom zápase mi řekl, ţe ho bolí koleno, ţe jde na operaci a uţ se tam skoro neukázal :-) . To muţstvo bylo jinak slabounký, ale i přes to se nám podařilo nějakým způsobem udrţet v lize. Byla to hrozně těţká práce, muţstvo slátaný ze všech moţnejch hráčů, nemělo to hlavu ani patu , nebylo to vůbec koncepčně udělaný muţstvo. No musím říct, ţe tam bylo práce jak na kostele, ale podařilo se nám to nějak udrţet. Mměsíc před koncem ligy jsem se s týmem rozešel, ale dodnes mám výborný vztah s tím prezidentem klubu. Kdyţ si dnes voláme, říká mi, ţe to pro něj byl krásnej rok. Ono totiţ v dalším roce sestoupili, udělali bohuţel jen asi 6 bodů, a to koupil nejlepšího trenéra platil ho aţ neuvěřitelně. No zjistil, ţe takhle se ten fotbal dělat nedá, coţ já jsem se mu snaţil vysvětlit hned na začátku:-). Ale!! Ta práce s japonskými hráči byla fantastická . Jsou strašně disciplinovaný, kdyţ je srovnáte do řady, tak oni se seřaděj a nehnou se ani o centimetr. Disciplína je výhoda. Víte, oni jsou od malička vychovávaný hodně tvrdě, a potom je práce pro trenéra o dost jednodušš.Je ale taky pravda, ţe se to všechno nalajnuje, ale oni pak neudělaji ani nic navíc ,chybí jim improvizace a kreativita. Vynikají v obrovský rychlosti, někdy jsou strašně moc ukvapený, je to aţ zbrklý, taky chybí jim samozřejmě trošku výška v těch soubojích a i důraz.Taky je zajímavý fakte, ţe pokud se týče japonského fotbatlu, tak musim podotknout obrovský nárust dívek, ţen ve fotbale. Tam snad na všech školách holky hrajou fotbal. No a jestli vás zajímá návštěvnost, tak ta bývala okolo 20-30 tisíc diváků, z toho byly dvě třetiny mladý holky, který tam chodily za svými idoly a vytvářely tu atmosféruječelo se tam, pištělo, to jsou potom ti hráči aţ neuvěřitelnejma hvězdama. Jaká je šance, že by se v dohledné době konal v České republice turnaj typu Mistrovství světa nebo Evropy? Tak bylo by to určitě krásný, ale k tomu jsou zapotřebí stadiony a ty nemáme. Ani je nevybudujeme my, jako fotbalovej svaz, stadiony musíme vybudovat ve spolupráci se státem. V tuhle chvíli jednáme o moţnosti stavby národního stadionu. Je šance, ţe by se tady národní stadion mohl objevit, ale teď, v tuhle chvíli máme šanci tady organizovat maximálně Mistrovství Evropy do 21 let, můţeme a kandidujeme na Mistrovství světa ve futsale v roce 2012 , protoţe na to haly máme a i ta infrastruktura je tady taková, ţe bysme to zvládli. Co se týče budoucnosti, myslím se, ţe na jiný, velký akce nemůţeme vůbec kandidovat sami.Moţná v budoucnosti bychom byli rádi za organizování nějaké velké akce s některou ze sousedních zemí, ale je to spíš hudba budoucnosti za předpokladu, ţe budeme mít stadiony s kvalitním zázemím a infrastrukturou. Nejsou ani finanční prostředky na to, abychom stadiony začali budovat. Maximálně ten jeden, pak si myslím, ţe by byla šance dostat sem třeba některý zápas Champions Legue nebo finále UEFA. To by pak určitě moţné bylo. Kde jste začínal jako malý ve fotbale?
Začínal jsem asi v sedmi letech v Nymburce, tady nedaleko, a vydrţel jsem tam do 14 let, kdy jsem šel na střední školu do Prahy a do Sparty. Studoval jsem sportovní gymnázium, tam jsem byl tři roky a pak uţ jsem hrál za dospělé. V Nymburce jsem hrál asi sedm let okresní přebor, to nebyla ţádná velká soutěţ: Pak, v těch čtrnácti, to byl obrovský skok, přechod do tréninkových center mládeţe, protoţe tam byli uţ hráči, co hráli za nároďák , z toho jsem byl trošku vykulenej. Mně by zajímalo, jestli jsou nějaké rozdíly mezi rozhodčími u nás a v zemích, kde jste působil? O Japonsku třeba vůbec nic nevíme. Musím říct, ţe u nás jsou lepší rozhodčí.U nás pískají rozhodčí líp. Alespoň na vyšší úrovni. Rozdíl mezi náma a ve světě je ten, ţe kdyţ v cizině rozhodčí špatně pískne, tak si mu jen málokdo dovolí něco říct. Tady se rozhodčí upískne a hned se na něj valí vlna kritiky ze stran hráčů. Podívejte se třeba na Premier League nebo Champions League, tam si to nikdo nedovolí. Jak velké vidíte šance Slovenska na MS? Tak určitě větší neţ před losem a záleţí na tom, jestli jim vydrţí ten obrovský elán, který měli na konci té kvalifikace. Třeba v Severním Irsku hráli špičkový fotbal, i s námi hráli výborně.Především je na nich vidět ta obrovská semknutost a to kolektivní pojetí, který ten trenér Weiss do těch hráčů dostal, několikrát aţ z toho kolektivu šel strach. Z toho, jak do těch zápasů šli a jakým způsobem se semknou v těch zápasech. Jakou kvalitu mají, to ukázali, a protoţe ta kvalita individuální tam určitě je, je tam dobře vidět, jak ti hráči pracují pro muţstvo i za cenu zranění, sebeobětování. Jdou do toho na plný plyn. Já jim přeju hodně štěstí.Samozřejmě, aby postoupili, ale na druhou stranu ta skupina je jednou z nejlehčích: Ten fotbal je teď uţ tak vyrovnanej po celým světě, ţe to určitě nebude jednoduchý. Bude důleţitý, aby se jim nezranili ti důleţití hráči, protoţe Hamšík nebo Škrtel, to jsou hodně klíčový hráči.Myslím, ţe pokud budou zdraví a budou hrát tak, jak hráli, mají velkou šanci udělat nějaký dobrý výsledek. Ze skupiny si myslím, ţe postoupí, a pak uţ je to 50 na 50. Mohou chytit Brazílii,prakticky kohokoliv.Já jim přeju, aby se dostali co nejdál. Kde byste viděl největší příčínu neúspěchu našeho národního týmu? Tak já bych viděl největší slabinu týmu v tom, ţe uţ nepracoval tak týmově jako v minulých časech a ţe ti někteří hráči, kteří tam byli, uţ nepodávali takové výkony, jaké se od nich očekávali. Myslím, ţe to bylo asi rozhodující. My jsme nebyli takovým tím týmem, který ví co chce, který jde jednoznačně za svým cílem a připadalo mi to trošku jako ti Francouzi. Byli tam hráči, kteří si hráli na vlastním písečku a chyběla tam taková ta urputnost za postupem. Teď ke konci se to moţná maličko trošku zlepšilo, uţ tam bylo cítit to odhodlání, ale nebylo to ještě zdaleka takový, jak bych si představoval. My musíme do budoucna vytvořit muţstvo, který bude konkurenceschopné a teď tam dostali příleţitost ti mladí hráči. Zatím nikdo z nich tu šanci nechytil za pačesy, ale na druhou stranu bych nikoho z nich nezatracoval. Naopak, pracoval bych s nimi a dokázal bych, ţe z těch kluků se dají vychovat ukáznění, disciplinovaní a féroví kluci, kteří mají tu chuť hrát a aby se nebáli hrát proti silným soupeřům. Aby měli své sebevědomí zdravě postavené a vytvořit z nich kolektiv, který má šanci na postup. A ten náš problém byl, ţe muţstvo nebylo dobře poskládané. Slováci byli daleko kompaktnější a nám právě ta kompaktnost chyběla. Bořík Jarkuliš
Fortuna Víkend šampionů 2010 V sobotu 9. ledna 2010 se v O2 areně uskutečnil čtvrtý ročník fotbalového turnaje Fortuna Víkend šampiónů. Předchozí 3 ročníky byly velmi úspěšné z hlediska divácké návštěvnosti a tak se pořadatelům i letos podařilo do Prahy nalákat velmi kvalitní muţstva v čele s úřadujícím šampionem české ligy - SK Slavia Praha a účastníkem evropské ligy - AC Sparta Praha. Dále pak vítěze dvou předchozích ročníků FC Slovan Liberec a Bohemians 1905. Zahraniční celky tentokrát zastupoval úřadující mistr slovenské ligy Slovan Bratislava a také její momentálně vedoucí tým MŠK Ţilina. Týmy byly rozděleny do dvou tříčlenných skupin. Ve skupině A jste mohli najít Spartu, Ţilinu a Bohemians 1905, ve skupině B pak Slavii, Slovan Bratislava a Slovan Liberec. Ve skupinách se hrálo systémem kaţdý s kaţdým, přičemţ jeden zápas trval 2x15 minut. Dále pak postupovala muţstva z prvních dvou míst, na týmy z třetích pozic čekal souboj o 5. místo. Bohemians 1905 : Ţilina 3:8 (2:4) Teď uţ ale k průběhu turnaje. Ten odstartoval v sobotu 9. ledna v 10 hodin místního času zápasem Bohemians 1905 : MŠK Ţilina. Souboj Obhájce titulu s nováčkem ze Ţiliny však oproti předpokladům začala mnohem lépe právě Ţilina, která se během 6 minut dostala do tří brankového vedení. Za Bohemku pak v 7 minutě sníţil brankář Sňozík, ovšem jiţ v 8 minutě to po chybě domácí obrany bylo opět o 3 branky. Konec prvního poločasu byl ve znamení Tlaku Bohemky, která však dosáhla pouze sníţení na rozdíl 2 branek a tak se do kabin šlo za stavu 2:4. Druhý poločas se stal jednoznačně Ţilinskou záleţitostí po té, co během 7. minut nasázela Bohemce 4 branky. To, ţe v poslední minutě zápasu Nikl sníţil uţ na výsledku nic nezměnilo. Góly: 7. Sňozík, 10. a 30. Nikl - 3. a 21. Angelovič, 5. Oravec, 6. Fotyik, 8. a 17. Jeţ, 20. Vysokočil, 23. Mráz. Slavia Praha : Slovan Bratislava 3:2 (0:1) První mezinárodní konfrontaci na tomto turnaji přinesla divákům sice pěkný ale občas aţ moc přetaktizovaný fotbal. Týmy se v prvním poločase spíše okopávaly a tak se jedinou brankou v prvním poločase stala trefa Bratislavského Halenára z 9. minuty. Hned na začátku druhého poločasu se Slovanu podařilo odskočit na 2 branky a to kdyţ se v 17 minutě technickou střelou prosadil Kolčák. Pak následovala hlušší pasáţ zápasu při které se vcelku nic nedělo, to se ovšem změnilo v 27 minutě kdy se Praţanům po nenápadné akci podařilo sníţit. Viditelně povzbuzená Slavii se pak během následující minuty povedl nevídaný obrat a dvěma brankami zápas otočila. Otřesení hráči Slovanu se uţ na odpověď nezmohli. Góly: 27. Vasiljevič, 28. Šenkeřík, 28. Čelůstka - 9. Halenár, 18. Kolčák. Ţilina : Sparta Praha 6:5 (2:4) Druhý zápas skupiny A začal velmi zostra. Tempo udávala především Sparta, která uţ ve 4 minutě vedla 2:0. Ţilina se k první střele v zápase dostala aţ v 6. minutě zápasu, ovšem Jeţova bomba znamenala sníţení na 1:2. Po několika minutách nevzhledné nakopávané se znovu rozjela Sparťanská mašina. Během 73 vteřin padly 2 branky a rázem to bylo uţ 1:4. Ţilina se sníţit podařilo aţ těsně před koncem poločasu a tak se do kabin odcházelo za stavu 2:4. Začátek druhého dějství zastihl Praţany nepřipravené a tudíţ uţ v 19. minutě na tabuli svítil nerozhodný stav 4:4. Následoval další tlak Ţiliny, který ovšem utnul po rychlém brejku
Jirouš – 4:5. Slováci ale nesloţili zbraně a brankami v 26. a 27. minutě otočili na 6:5 a zajistili si postup do semifinále. Góly: 6. Jeţ, 13. Vyskočil, 17., 19. a 26. Angelovič, 27. Dravec - 2. Hejda, 4. Zeman, 10. Ţofčák, 11. Jurdík, 25. Jirouš. Slovan Liberec : Slavia Praha 5:4 (2:2) I toto utkání začalo velmi zostra a tak diváci během prvních 4 minut viděli jak se Liberec dostal do vedení 2:1. Na další branku si diváci, díky výborným brankářským zásahům, museli počkat aţ do 15. minuty, kdy se 10 sekund před koncem trefil Slávista Trapp a srovnal na 2:2. Druhý poločas začal podobně jako ten první a tak po 6 minutách byl stav 4:3 pro Liberec. Následovala divácky nevděčná taktická pasáţ. V čase 28:59 zvedl diváky ze sedadel nádherně sehraný Slávistický roh a najednou bylo vyrovnáno – 4:4. Ani to však nebyl konec. 5 sekund před koncem utekl liberecký Blaţek a strhl vítězství na stranu muţstva z pod Ještědu. Góly: 3. Frejlach, 4. a 20. Gebre Selassie, 18. Vulin, 30. Blaţek - 4. Šenkeřík, 15. Trapp, 21. Čelůstka, 29. Vaněk. Sparta Praha : Bohemians 1905 1:3 (0:1) Utkání, ve kterém se rozhodovalo o postupu do semifinále přineslo velkou taktickou bitvu. První branka proto padla aţ v 8. minutě, to se trefil Bartek a Bohemka vedla 1:0. Do konce poločasu uţ nebylo k vidění zhola nic. Do druhé části hry vstoupila lépe Sparta, kdyţ mladík Jirouš v 18. minutě srovnal. Pak následovalo několik dlouhých minut během kterých se nic nedělo. To změnil aţ v 26. minutě technickou střelou brankář Sňozík. Vítězství a tím i postup Bohemky do semifinále pak ve 28. minutě pečetil Rychlík. Góly: 18. Jirouš - 8. Bartek, 26. Sňozík, 27. Rychlík Slovan Bratislava : Liberec 5:2 (4:1) V tomto utkání nestihly uběhnout ani 2 minuty a Bratislava jiţ vedla 1:0. Libereckým se podařilo srovnat v 6 minutě, kdy se po závaru před brankou trefil Dočkal. Odpověď přišla jen o minutu později a Bratislavští strhli vedení opět na svou stranu. O další minutu později to bylo uţ 3:1 a kdyţ pak ve 14. minutě Grendel zvýšil uţ na 4:1 nevypadalo to s Libercem nijak dobře. Poslední hřebíček do Liberecké rakve přidal hned v první minutě 2. poločasu Halenár a o osudu zápasu bylo rozhodnuto. To, ţe ve 23. minutě Purič sníţil na 5:2 uţ nic nezměnilo a Liberec se tak musel chystat jen na zápas o umístění. Góly: 2. Dobrotka, 7. Kiss, 8. Ivana. 14. Grendel, 16. Halenár - 6. Dočkal, 23. Purič. Turnaj má za sebou utkání v základních skupinách. První semifinále : Ţilina - Slavia Druhé semifinále : Slovan Bratislava - Bohemians 1905. O páté místo bude hrát Sparta a Liberec 1. semifinále - Ţilina : Slávia 2:5 (1:2) Zápas byl velmi vyrovnaný a tak se na první branku muselo čekat aţ do 10. minuty, kdy se po nenápadné akci trefil Grejcar a Praţané vedli 1:0. Druhou branku pak Slávisté přidali ve 14. minutě. Za Ţilinu sniţoval 25 sekund před koncem tvrdou ranou brankář Dúbravka. Druhý poločas začal náporem Praţanů, který vedl ke 3 brankám během 7. minut. Slávisté tak odskočili na rozdíl 4 branek a zdálo se být rozhodnuto. Ţilina se sice nevzdala, ale veškerou jejich snahu mařil výborně chytající brankář Hanuš. Ten nestačil pouze na doráţku Jeţe ze 26. minuty. Slávia si tak zajistila svůj historicky první postup do finále. Góly: 15. Dúbravka, 26. Jeţ - 10. Grajciar, 14., 17. a 22. Janda, 21. Vasiljevič
2. semifinále – Slovan Bratislava : Bohemians 1905 3:3 (3:0) penalty - 3:2 Druhé semifinále zahájil lépe slovenský tým. O prvním poločase se nemá cenu moc rozepisovat, stačí kdyţ řeknu, ţe skončil výsledkem 3:0 po brankách z 5., 13. a 14. minuty. Bohemka se pouze bránila a za celý poločas se dostala jen k jedné dalekonosné střele.Druhý poločas začal tak jak ten první skončil a to tlakem Slovanu. Pak ovšem Brankář Sňozík seřval své muţstvo takovým způsobem, ţe diváci zakrývali svým ratolestem uši a na palubovce se začali dít věci.Praţané nasadili vyšší obrátky a hrálo se pouze na polovině Slovanu. Ve 23. minutě Bálek sníţil na rozdíl 2 branek. O 3 minuty později uţ to bylo 2:3 a o další minutu déle srovnal svojí druhou brankou v zápase Bálek. Zápas tak skončil 3:3 a na řadu přišli pokutové kopy. Rozhodnutí přinesla třetí série ve které neproměnil Kotyza a Slovan se tak radoval s postupu do velkého finále. Zápas o 5. místo – Sparta Praha : Slovan Liberec 7:4 (4:1) V zápase, ve kterém uţ šlo pouze o čest se hrálo jakoby bez obran a podle toho také na hřišti vypadalo. Sparta šla do vedení ve 3. minutě, avšak Liberec srovnal jiţ v minutě 6. Opět do vedení dostal Spartu v 10. minutě mladík Sus. Lechce zaskočený Liberec si pak nechal do poločasu dát ještě další 2 branky a tak se do druhého dějství vstupovalo za stavu 4:1 pro Praţany. Druhý poločas měl pomalejší rozjezd, ale o to strhující konec. První branka přišla aţ v 21. minutě zásluhou Sparťana Suse, který si tak přispal hattrick. Liberec vykřesal jiskřičku naděje v 23 minutě zásluhou střely Frejlacha. Poté se na palubovce začaly dít věci. Během posledních 3 minut padly 4 branky. 2 do kaţdé sítě a tak Sparta zvítězila 7:4 a umístila se na konečném 5. místě. Liberec skončil poslední. Góly: 3. a 30. Kušnír, 10., 14. a 21. Sus, 13. Jurdík, 27. Kuncl - 6. Purič, 23. Frejlach, 28. Holeňák, 29. Polák. Zápas o 3. místo – Ţilina : Bohemians 1905 6:2 (1:1) Souboj o bronz začal velmi zprudka a to zásluhou Bohemky, která šla uţ v 17. sekundě do vedení 1:0. Pak utkání dlouho postrádalo náboj. Změnu přinesla aţ 12 minuta a branka Fojtíka, která znamenala vyrovnání. Do kabin se tak šlo za nerozhodného stavu 1:1. Druhý poločas začal tlakem Ţiliny, která se během 4 minut dostala do vedení 3:1. Pak nastala snad jiţ tradiční pětiminutovka, ve které se nedělo absolutně nic. Oba týmy se zřejmě snaţili napodobit předchozí zápas Sparty a Liberce a nechaly si branky na poslední 3 minuty. A tak v době od 27. do 30. minuty padly, stejně jako v předcházejícím utkání, 4 branky. Bohemka sice nejdříve sníţila na 3:2, ale hráči Ţiliny neponechali nic náhodě a nasypaly do sítě Praţanů 3 branky. Bronz si tak odvezly Slováci, hráči Bohemians byli čtvrtí. Góly: 12. Fotyik, 17., 28. a 30. Rilke, 19. Kobylík, 28. Adauto - 1. Nikl, 27. Hašek. Finále – Slavia Praha : Slovan Bratislava 1:5 (0:1) První polovina finále nabídla navzdory očekávání snad nejhorší podívanou v průběhu celého turnaje. Muţstva se neodvaţovala útočit a tak bylo k vidění jen několik málo střel z dálky. I přesto se diváci nakonec branky dočkali a to ve 14. minutě zásluhou dalekonosné střely Bratislavského Štěpanosvkého. Poločas tedy skončil 0:1. Ve druhém poločase uţ to bylo o něčem jiném. Postarali se o to především hráči Slovenského celku. A tak to po brankách v 19. a 20. minutě bylo jiţ 0:3 a s Praţany bylo zle. Ukázalo se však, ţe můţe být i hůř a to kdyţ ve 24. minutě upravil Ivana jiţ na 0:4. Český mistr sníţil o minutu později a to zásluhou Šenkeříkova slalomu přes polovinu hřiště – 1:4. Následoval marná pokus Slávistů vytvořit si nějaký tlak. Bratislava se v pohodě ubránila a jako perličku na závěr přidala v poslední minutě celého turnaje ještě jednu branku. Slovan se tak raduje ze zisku cenné trofeje, Slávia končí druhá. 25. Šenkeřík - 14. Štepanovský, 19., 24. a 30. Ivana, 20. Halenár
Na závěr přehled ocenění : - Hráčem turnaje pořadatelé vyhlásili Juraje Halenára ze Slovanu Bratislava. - Ocenění pro nejlepšího střelce turnaje získal Milan Ivana s pěti zásahy. Stejně gólů vstřelil ještě Stanislav Angelovič z Ţiliny. - Nejlepším mladým hráčem turnaje se stal slávista Štěpán Koreš. - Cenu pro nejlepšího brankáře získal Radek Sňozík z Bohemians 1905. Pořadí turnaje Fortuna Víkend šampionů: 1. místo Slovan Bratislava, 2. místo Slavia, 3. místo Ţilina, 4. místo Bohemians 1905, 5. místo Sparta, 6. místo Liberec. Podle názoru nejen mého, ale snad i většiny zúčastněných fanoušků, hráčů a pořadatelů se turnaj povedl a všichni uţ se těšíme na další ročník tentokrát s letopočtem 2011. Tomáš Vymetal
Školní úspěchy Dovolte nám, abychom také věnovali pár řádků sportovcům naší školy. V tomto čísle bychom chtěli především vyzdvihnout úspěch naší twirlingové nadějě Terezky Rejlové. Terezka si bez větších potíţí dokráčela pro prvnenství v soutěţi jednotlivců a kvalifikovla se tak na březnové Mistrovství Evropy, kde jí budeme všichni drţet palce a doufat opět v co nejlepší umístění. Dále cheme pogratulovat našim fotbalistům ročník 93. Tito chlapci dokázali vybojovat za uplynulý rok v jejich soutěţi vyborné úmístění a odměnou jim bylo první místo v kategorii týmů v anketě Sporotvec roku okres Chrudim.
GRATULUJEME!!!!!!!!!
FC Liverpool
Přichází druhé číslo našeho časopisu a v něm samozřejmě nemůţe chybět pár novinek z evropského fotbalu. V tomto čísle jsem se zaměřil na FC Liverpool. Liverpool zůstává v této sezóně za očekáváním. V původních plánech manaţerů a vedení klubu byl boj o mistra ligy, ale v tomto směru je Liverpool daleko za očekáváním. Někteří z vás moţná budou namítat, ţe v poslední době se tým ze středu Anglie dostal do bezprostředního kontaktu s týmy, které bojují o Ligy mistrů, ale jejich poslední střetnutí s Arsenálem Londýn je znovu poslalo zpátky mezi týmy, které bojují spíše o Evropskou ligu neţ o Champions League. Nejprve bych zabrousil trochu do historie. Zkuste si představit naivní sci-fi film. Je rok 1990, hrdý Liverpool získává rekordní osmnáctý ligový titul, celá Anglie se mu klaní aţ k zemi. Najednou je rok 2010 a celý Liverpool vzpomíná, kde jsou ty časy, kdy Liverpool slavil titul. A aby toho nebylo málo konkurenční Manchester United, dohnal Liverpool v počtu získaných trofejí za vítěze ligy. I po dvaceti letech je Anfield Road stále zaplněn do posledního místa a všichni fanoušci stále čekají na to aţ se tým od řeky Mersey ocitne opět mezi vítězi. A teď se vrátíme zpět do roku 2010. Fanoušci Liverpoolu zaţívají noční můru, která začala v srpnu a pravděpodobně jen tak neskončí. Jeden z hlavních adeptů na titul dosud nedokázal navázat na výkony z minulé sezóny, z čehoţ vycházejí prozatímní výsledky. V lize se Reds trápí na sedmém místě s propastnou ztrátou dvanácti bodů na vedoucí Chelsea, Ligu mistrů opustili jiţ v základní skupině a další rána přišla tuto středu, kdyţ doma ostudně vypadl z FA Cupu po prohře s druholigovým Readingem. Avšak tím horor, který by stěţí napsal i Alfred Hitchcock, pro fanoušky Liverpoolu nekončí. Během zápasu utrţili zranění největší hvězdy týmu Fernando Torres, Steven Gerrard i Yossi Benayoun, bez kterých je Liverpool v této sezóně ještě zranitelnějším týmem. Nejhůř dopadl Fernando Torres, který si poranil pravé koleno a bude muset podstoupit operaci. Podle posledních odhadů by měl být Fernando mimo asi šest týdnů. Tyto špatné časy by měla změnit posila z Atlética Madrid Maxi Rodriguez, ve kterého jsou vkládána velká očekávání a celý Liverpool věří, ţe právě on je ten, který zavelí k útoku na příčky, které zajišťují
účast v Champions League. Ovšem v současnosti si můţe Maxi Rodriguez prohlédnout zázemí Anfield Road neboť je zraněn. I přesto, ţe jsem fanoušek Arsenalu Londýn, věřím, ţe se Liverpoolský celek vrátí opět na vrchol a předvede svým fanoušků výkony, na které byli zvyklí.
Jakub Andrle
