Ivan Nestával: Tady je můj ráj!

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

2 / 20 13

●

Ivan Nestával: Tady je můj ráj! strana 15

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Ovenecká 32, 170 00 Praha 7 Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka Příčná 2, 736 01 Havířov Volejte zdarma: 800 100 659 [email protected] www.vecom.cz

Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

p ř í m á

c e s t a

k

m o b i l i t ě

EDITORIAL

obsah

Jsme jiní

Dobré zprávy

Cestování dostupné všem Universal Learning Design Neziskový e-shop Výstava Vidět s úsměvem Internet a můj handicap

4–5

Anketa

Jsou Češi tolerantní?

V pražské rodině, kde mají teenagera s vrozenou vadou sluchu, dominuje jedno velké přání. Až úspěšně dostuduje – a snad se dostane i do reprezentace ve florbalu, protože ho odmalička hraje a díky dvoufázovému tréninku ve špičkovém klubu je skutečně dobrý – tak se odstěhuje do Švédska. Kvůli tomu, že během turnajů (díky sluchadlům) vnímá, že o něm někteří spoluhráči hovoří jako o mentálovi. Je docela možné, že i vy jste v autobuse, metru či tramvaji zažili, že když přistoupí dítě s Downovým syndromem, tak si od něj leckdo odsedne. Společným jmenovatelem je tu jinakost. Ti, kteří jsou jaksi jiní, nebývají naší společností stoprocentně přijímáni. Je přece mnohem jednodušší odvrátit zrak, nebo ještě hůře – ušklíbnout se než někomu takovému pomoci. Potvrzuje to ostatně v rozhovoru o jinakosti i ombudsman Pavel Varvařovský na straně osm. Nedávný průzkum STEM poukázal na to, že téměř tři čtvrtiny obyvatel (68 procent) naší země jsou hrdé na to, že jsou českými občany. Současně by si až polovina z nich vybrala – podle průzkumu jiné agentury GfK – pro život raději jinou zemi. Nejde o protimluv. Podle sociologů a psychologů jde o přirozenou reakci na to, že lidé zde sice žijí rádi, mají tu své domovy, předky a kořeny, nicméně je štvou ti, kteří jim jaksi kazí radost ze všednodenního života. Ať jde o politiky nebo spoluobčany, kteří se neumějí ke slabším a potřebným chovat. Ze studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí vyplývá, že mají zájem odejít především vysokoškoláci ve věku 30 až 39 let, kteří jsou navíc dobře jazykově vybaveni. Ti totiž mají skutečně šanci najít v jiné zemi pracovní i lidské uplatnění. Jeden se takovým někdy ani nediví. V zemi, kde povyšujeme rodinu nade všechno, ale čím dál méně se sezdáváme, čím dál více se rozvádíme a rekordně málo se loučíme s našimi zemřelými, se leckomu nežije úplně lehce. Jen jaksi bolí, že odejít chtějí právě ti vzdělaní. A tak nezbývá než si uvědomit, že jinakost v českém, moravském či slezském podání je úplně jiná než v zemích s vyspělým sociálním systémem – a hlavně myšlením. A že jiní jsme vlastně my. Přeji vám inspirativní čtení.  Jindřich Štěpánek

6

Pavel Varvařovský: Zatím to stále drhne / str. 8

Téma: Proč nám vadí „jiní“ lidé

Pavel Varvařovský: Zatím to stále drhne 8–10 Setkání s jiným světem. Opravdu jiným...? 11–12 Tolerance za hranicemi. Handicap až na druhém místě 13–14

Tip na výlet

Na Kramolín se jezdí s monoski

15–17

Cena Jaroslava Seiferta Vladimír Binar: Poezie a naděje jsou sourozenci

20 let Konta BARIÉRY Železný muž

18–19 20–22

Vladimír Binar: Poezie a naděje jsou sourozenci / str. 18

Na cestách

Malta: Medový ostrov, kde vítr neutichá

Nové zahraniční technologie V souboji se sněhem

23–25 26–27

Poradna

Novinky z legislativy pro osoby s handicapem Sleva na dani, právo policie na odtažení označeného vozu 28–29

Auto-Moto

Jak usadit dítě v autě

30–31

Vaše fotografie Zimní radovánky

32

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

Našemu charitativnímu projektu je 20 let

Výstavy bez bariér 1200 panenek v Praze

SENSEN

Brazilská hádanka

33

34–35

Ukládáme svou paměť – na tisíc let

Křížovka

MALTA: Medový ostrov, kde vítr neutichá / str. 23

37 38

Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v únoru 2013. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Výstavy bez bariér: 1200 panenek v Praze / str. 34

můžeš / číslo 2 - 2013

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

Cestování dostupné všem

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři,

Dotace na rozvoj cestovního ruchu mohou také zpřístupňovat památky. Ilustrační foto: Kateřina Musílková

Uzávěrka první výzvy Ministerstva pro místní rozvoj ČR k předkládání žádostí o dotace z Národního programu podpory cestovního ruchu pro rok 2013 je 15. února 2013. Výše dotace tvoří maximálně poloviční podíl faktických výdajů z celkového rozpo čtu akce, zbylých 50 % rozpočtu tvoří vlastní zdroje žadatele. Přiznaná dotace musí být vyčerpána do konce roku 2013. Rámcový rozpočet v 1. výzvě Národního programu podpory cestovního ruchu na rok 2013 je 50 mil. Kč. Podrobnosti najdete na internetových stránkách ministerstva pro místní rozvoj: www.mmr.cz/cs/Podpora-regionua-cestovni-ruch. 

Universal Learning Design Již třetí ročník konference zaměřené na univerzální přístupnost dokumentů osobám se smyslovým postižením připravují zaměstnanci střediska Teiresiás Masarykovy univerzity ve spolupráci s Univerzitou Johanna Keplera v Linci. Po úspěších předchozích ročníků bylo rozhodnuto, že Universal Learning Design se uskuteční 11. až 15. února 2013 opět v Brně. Tematické zaměření se nebude příliš lišit od předchozích ročníků. Konference by se měla znovu stát především platformou

4

Neziskový e-shop Obecně prospěšná společnost Neziskovky.cz spustila nový web s názvem To a tohle (www.toatohle.cz). Projekt souvisí s nárůstem žádostí především velkých firemních klientů o pomoc s přípravou plánů firemního dobrovolnictví. Společnosti mohou pomáhat potřebným, a to tak, že darují vlastní výrobky či další předměty do prodeje prostřednictvím těchto stránek a zároveň si jiné zboží v e-shopu nakoupí. Výtěžek vy užije organizace Neziskovky.cz na podporu neziskových organizací především v oblasti vzdělávání pracovníků.

své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

ke sdílení zkušeností mezi odborníky, kteří praktickým způsobem zajišťují obecnou přístupnost vzdělávání na vysokých školách stejně jako otevřenou bránou pro širší zainteresovanou veřejnost. Konference bude rozdělena do čtyř základních tematických sekcí: n Standardy pro zajišťování obecné přístupnosti vysokých škol a testování osob se specifickými nároky n Jazyková kompetence sluchově postižených, role znakových jazyků a transkripce mluvené řeči v terciárním vzdělávání n Obecná přístupnost elektronických dokumentů a veřejných knihoven pro účely terciárního vzdělávání n Kompenzační nástroje specifických poruch učení a dalších typů diverzity v ter ciárním vzdělávání Jako klíčový mluvčí vystoupí profesor Arthur I. Karshmer, vedoucí katedry analytiky a technologie na Fakultě managementu univerzity v San Francisku. Mezi jeho odborné zájmy patří problematika počítačových rozhraní pro uživatele se specifickými nároky a zpřístupňování matematiky pro zrakově postižené. V přednáškových sálech budou prezentovány příspěvky ve čtyřech jazycích. Příspěvky přednášené v angličtině budou simultánně tlumočeny do mezinárodního znakového jazyka, dále je možno využít přepisu do anglického i českého jazyka. Semináře a kulaté stoly nabídnou prostor učitelům, organizacím a institucím, které mají zájem prezentovat své učební metody a didaktické nebo servisní technologie. Více informací hledejte na: www.uld-conference.org. 

Nákupem v netradičním internetovém obchodě podpoříte Neziskovky.cz. Foto: Radek Musílek

„Je spousta firem, které chtějí něco dobrého dělat, ale nevědí co. A ty se na nás často obracejí se žádostí o pomoc,“ říká Hana Prchalová, fundraiserka o. p. s. Neziskovky.cz. „Pro jejich pracovníky teď máme zajímavou alternativní nabídku – aby se sešli na kreativním workshopu a společně vyrobili věci, které my pak prodáme a získáme za to finanční prostředky. Každý nám ale samozřejmě nejvíc pomůže tím, že si v našem obchodě něco koupí. 

Výstava Vidět s úsměvem Středisko rané péče SPRP Brno ve spolupráci s Technickým muzeem v Brně vás zve na výstavu Vidět s úsměvem. V prostorách expozice Kultura nevidomých ji lze navštívit až do 1. března. Narození dítěte rodině přináší radostné období naplněné očekáváním a plánováním budoucnosti. Ale někdy se stane, že je všechno jinak – u miminka se projeví závažné zdravotní postižení. To je pro rodinu v prvních chvílích velká rána, život se jí obrátí


Z REDAKČNÍ POŠTY naruby. Raná péče nabízí rodině podporu odbornou i lidskou. Výstava představuje veřejnosti, co je to raná péče a jaké byly začátky této služby. Návštěvník se dozví, jakou podporu dávají poradkyně rané péče rodině s dítětem se zrakovým nebo kombinovaným postižením a jaké pomůcky ke stimulaci zraku i celkové podpoře vývoje dítěte se používají. Informace o muzeu najdete na: www.technicalmuseum.cz. 

Internet a můj handicap

Jaroslav Čajka zvítězil se svým příspěvkem Jsem krásný a chytrý! na loňském ročníku literární soutěže Internet a můj handicap. Foto: Ivan Navrátilík

Již devátým rokem se mohou autoři se zdravotním postižením zúčastnit literární soutěže Internet a můj handicap. Úkolem je ukázat, jak jim internet nebo také telefon pomáhá vyrovnat se s handicapem, jak ovlivňuje jejich život. Tři poslední ročníky literární soutěže Internet a můj handicap vyhráli nevidomí autoři. Přeruší vítěznou sérii Zdeňka Rybáka, Lukáše Tremla a Jaroslava Čajky někdo s tělesným, sluchovým či jiným zdravotním postižením? Devátý ročník soutěže, který vyhlásilo sdružení BMI, má uzávěrku 17. února 2013. Mohou se ho zúčastnit autoři s jakýmkoli zdravotním znevýhodněním. Na účastníky devátého ročníku literární soutěže čekají hodnotné ceny. Soutěžní práci opatřenou poštovní i elektronickou adresou je třeba poslat v elektronické podobě nejpozději do 17. února 2013 na adresu [email protected]. Přihlášením do soutěže vyjadřuje autor souhlas s tím, že jeho dílo může být bezplatně zveřej něno. Soutěžní práce může mít rozsah maximálně 600 slov. Při hodnocení se bude přihlížet jak k literární úrovni textu, tak k obsahové zajímavosti. Do soutěže nebudou přijaty práce, které byly přihlášeny v předcházejících ročnících, jejich autoři se však mohou zúčastnit soutěže s novým příspěvkem. Vyhlášení výsledků a předání cen se uskuteční na konferenci INSPO 16. března 2013 v Kongresovém centru Praha, kam budou pozváni všichni soutěžící. Zvláštní cenu udělí také měsíčník Můžeš. Řadu dalších užitečných informací naleznete na: www.helpent.cz. 


Užitečné rady pro švadlenky Přeji dobrý den! Se zájmem jsem si přečetla článek Dobrovolníci: Kalhoty s ušima. Pomoc i dobrý pocit ze života Jsem tak trochu z oboru, šiji si sama, chodím pouze v kalhotách, protože mám dvě francouzské hole. Kalhoty pro chladnější počasí si většinou celé vypodšívkuji nějakou jemnou bavlněnou látkou nebo dederonovou podšívkou, kterou všiji pouze do pásku, jinak je v kalhotách volně vložená. Pro účel vozíčkáře bych volila podložit pouze přední díl kalhot – podšívku pevně přišít na boční a krokový šev a v místě kolena složit záhybek pro větší pohodlí. Pro velké zateplení bych doporučila vatelín, který je už z jedné strany našit na podšívku, nebo normální vatelín podložit jemnou podšívkou a prošít, a potom stříhat podle tvaru kalhot; myslím, že by to stačilo jen pod přední díl. Jak jsem již psala, chodím o francouzských holích. Ráda bych se zeptala ostatních čtenářů, zda nemají nějaký tip na to, jak vyřešit časté padání holí na zem. Když si je opřu při placení u pokladny nebo o kuchyňskou linku, každou chvíli je musím sbírat. Poutka na ruce mám, ale to není ono. Výrobci by tam měli namontovat nějaký protiskluzový materiál. Budu vděčná za radu, pokud o něčem víte. Přeji hodně úspěchů v podnikání a srdečně zdravím! Emilie Černá, Dobřichov Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

�

12/2012

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

�

strana 8–13

M12_2012.indd 1

11/6/2012 10:14:29 PM

(dopis byl redakčně upraven)

Vážená paní Černá, díky za užitečné rady a zkušenosti z praxe. Pokud má někdo další podobné postřehy, neváhejte se o ně s námi podělit. A potěšíte nejen paní Černou, ale jistě i další čtenáře, pokud poradíte, jak na neposlušné hole, které se rády sesouvají k zemi, jakmile je někde opřete. (red)

Dobrovolníků přibývá Vážení přátelé v redakci Můžeš, děkuji za téma dobroDobrovolníci: volnictví. Je milé Pomoc i dobrý pocit ze života slyšet, že jsou mezi námi lidé, kterým nejde jen o vlastní prospěch. Pesimisté sice řeknou, že to ti lidé stejně dělají pro sebe, ať už kvůli dobrému pocitu nebo kvůli řešení vlastních problémů. Na tom ale přece nezáleží. Je-li ta pomoc užitečná a mile poskytovaná, není přece chyba, když přinese dobrý pocit i tomu, kdo pomáhá. Nebo by pro takové pesimisty bylo hodnotKoupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

12/2012

�


strana 8–13

M12_2012.indd 1

11/6/2012 10:14:29 PM

nější, kdyby to ti lidé dělali s odporem, ale skrze racionální rozhodnutí, že jdou plnit sociálně odpovědný závazek, protože je to pro společnost užitečné? I takový postoj je přece utilitární, protože by jim šlo o lepší společnost, ve které by se i jim samým žilo lépe. Takže neřešme tolik pohnutky, starejme se o výsledky! Skepticky lze shazovat všechny dobré úmysly a ideje. Bez nich to ale přece vůbec nejde! I když nic se nemá přehánět. Je potěšující, že čím dál víc lidí si v této věci umělo udělat správný názor a dobrovolně se rozhodlo jít pomáhat – ať už tam či jinde. Vše dobré přeje Karolína Sobotková, Brno Vážená paní Sobotková, těší nás váš zájem o námi zvolené téma a ceníme si i vyjádření jasného postoje. Vždyť diskuse a zamyšlení je přesně to, co chceme našimi články vyvolávat. (red)

Témata v Můžeš Vážená redakce, jednak vám všem přeji všechno dobré do nového roku 2013 a jednak se chci zeptat, na jaká témata se můžeme v Můžeš letos těšit. Jakým způsobem vlastně zaměření jednotlivých čísel vybíráte? Můžeme my jako čtenáři výběr témat ovlivnit? Karel Urban, Úštěk


www.muzes.cz


●

1/2013

●

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

Michal Budinský:

Konto Míša mi zachránilo život strana 17

Vážený pane Urbane, díky za přání do nového roku. Plánujeme v něm přinést například tato témata: postoj k jinakosti u nás, ohlédnutí za sociálními reformami, raná péče, architektura a bezbariérovost, ústavní péče a další příběhy lidí s různými druhy postižení, jimž pomohlo Konto BARIÉRY. To totiž slaví 20 let od svého vzniku. Pokud jde o způsob výběru témat, tak jde o kolektivní domluvu redakce a vedení Konta BARIÉRY. Snažíme se reflektovat aktuální dění a zájem našich čtenářů. Reagujeme na podněty, které přicházejí do redakce, mluvíme s lidmi s postižením i s profesionály, kteří jim pomáhají. Z toho, co slyšíme, si utváříme obraz, jak by mělo které číslo vypadat. Určitě nám tedy případné podněty napište, máte reálnou šanci ovlivnit výběr témat nebo jejich konkrétní zpracování. (red)

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA

Ricard Cai


Slobodan Kolješić

Marta Pawlicová

Marina Richter

Slovensko, novinářka

Rusko, malířka

Češi jsou mimořádně tolerantní. Za víc než dvacet let, co v České republice žiji, jsem se nesetkal například s tím, že by mi někdo dal najevo, že jsem cizinec. Lidé se podle přízvuku a mluvy občas ptají, ze které části Jugoslávie pocházím, ale to je vše.

Po rozdělení společné republiky se to výrazně zlepšilo. Když jsem se v roce 1974 nastěhovala do Prahy, tak rok dva mi chodily domů anonymní korespondenční lístky psané na psacím stroji – jeďte domů, my vás tady nechceme. Byla jsem z toho rozčarovaná.

Žiji v Čechách třicet let a řekla bych s plnou zodpovědností, že ne. Čechům vadí, když oni mají zahrádky s bramborami a rybízem a vy si na svoji zahradu nakoupíte a vysadíte malajské cedry, tak vás přestávají na ulici zdravit.

Někdy postřehnu, že jsou i rádi, že jsem se usadil právě tady, že jsem si Česko vybral za svůj druhý domov. Češi se příliš nezajímají o soukromí druhých, nejsou vlezlí, nevyptávají se na podrobnosti. Na Balkáně jsou lidé přímější, také více projevují emoce, což Češi postrádají. Ale to u vás nepovažuji za nic negativního. 

Po roce 1989 a hlavně po roce 1992 se to otočilo. Když lidé zjistí, že jsem původem Slovenka, někdy prosí, ať na ně mluvím slovensky. Češi tolerantní jsou, ale musejí si zvyknout. Nesmíte na ně moc tlačit, pak přijmou i to, co jim zpočátku nešlo pod nos. 

Když o sobě Češi prohlašují, že tolerantní jsou, tak mají spíš na mysli to, že jsou lhostejní. Tolerance je totiž ctnost. Když je vám něco jedno, není to tolerance, ale nezájem. 

Čína, fotograf

Srbsko, obchodník s vínem

Žiju v Česku od roku 1995, s malými přestávkami, kdy jsem se vracel domů. V polovině 90. let jsem ještě neuměl česky, ale měl jsem u vás problém domlouvat se anglicky. Češi tehdy vyžadovali, abych se jako cizinec naučil česky. Teď už se to dost změnilo, pro Čechy je ale domlouvání v češtině pro to, abyste si získal jejich důvěru, hodně podstatné. 

Jsou Češi tolerantní?

DOBRÉ ZPRÁVY Prahou po kolejích. Více než 60 procent vlaků pro osobní dopravu v hlavním městě má bezbariérové řešení. Na 30 linkách jezdí 806 vlaků a průměrně přepraví denně přes 100 000 cestujících.

Sociální podnik bodoval. Kavárna PředMěstí v Šumperku uspěla v soutěži Czech Gastronomy Awards. Získala ocenění jako Kavárna roku Olomouckého kraje. Rezervace na tel. č.: 583 214 454 a 776 292 908.

Hledáte informace? Vstupte! Nový web spustila Národní knihovna České republiky. Je přístupný také pro nevidomé a slabozraké. Aktualizace www.nkp.cz byla ukončena 1. 12. 2012.

Nejlepší místo pro život. Druhý ročník výzkumu Místo pro život dal jedničku Královéhradeckému kraji. Zdejší firmy a úřady vykázaly nejvíc zaměstnaných lidí se zdravotním postižením, hromadná doprava nabízí největší podíl bezbariérových spojů.

Mohou chodit do práce. Místo pro mne je název projektu sociálně terapeutické dílny v Albrechticích. Umožňuje třiceti lidem se zdravotním postižením získat pracovní dovednosti pro uplatnění na trhu práce. Kontakt: tel. č.: 554 610 817. Dohlédnou na to i strážníci. Reklamní poutače na chodnících nesmí ohrožovat bezpečný pohyb lidí se zdravotním postižením v ulicích Pardubic. Rozhodla o tom komise pro bezbariérovost při městském úřadu.

6

Nejen v Olomouci. Sociální služby poskytuje osobám se zdravotním postižením, rodinám s dětmi a seniorům obecně prospěšná společnost Maltézská pomoc, Olomouc, Wurmova ul. č. 841. Více informací na e-mail: michal.umlauf@ maltezskapomoc.cz, tel. č.: 257 534 934.

Napoví, kam ano. Od začátku roku 2013 by měla být v nabídce informačních center publikace Praha bez bariér.

Veřejný ochránce práv zve. Ochránce pořádá 20. 2. 2013 panelovou diskusi a workshop, jejichž cílem je zhodnotit uplatňování antidiskriminačního zákona v českém prostředí, pojmenovat faktické, institucionální a zákonné bariéry a navrhnout způsoby řešení problémů v oblasti rovného zacházení.

S Koníčkem za prací. Českobudějovické občanské sdružení Koníček pomáhá lidem se zdravotním postižením najít zaměstnání v rámci evropského projektu Podpora na trhu práce. Zájemci se mohou přihlásit kdykoliv během roku, projekt skončí v říjnu 2013. Kontakt: e-mail: [email protected], tel. č.: 774 429 779.

Chytré zastávky v Praze. Zastávkové informační systémy tramvají i autobusů budou signalizovat příjezd garantovaného nízkopodlažního spoje. Dopravní podnik v rámci zlepšení dostupnosti aktuálních dat o dopravě opatřuje vybraná nástupiště hned několika druhy informačních systémů s různým informačním rozsahem.

Mají sedmileté zkušenosti. Agentura pro chráněné bydlení Dolmen v Sokolově pomáhá osobám se zdravotním a mentálním postižením obstát v samostatném životě. Kontakt: e-mail: [email protected], tel. č.: 774 716 737. Simultánní přepis. Již dvě instituce umožňují svým klientům se sluchovým postižením komunikovat pomocí simultánního přepisu mluvené řeči. Jsou to Poštovní spořitelna a Vodafone Česká republika. Poštovní spořitelna ve všech svých 73 Era finančních centrech po celé České republice a Vodafone zatím v pilotním provozu ve 12 prodejnách v osmi městech. Simultánní přepis zajišťuje v obou případech na dálku on-line společnost Transkript online. Absolventi se neztratí. Maturanti Obchodní akademie pro zdravotně postižené v Janských Lázních jsou pro praktický život dobře vybaveni. Opouštějí školu připraveni nejen odborně, ale i se znalostí dvou cizích jazyků.  (nouz)


Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenuje celým jménem muž, podle něhož bylo před dvaceti lety pojmenováno Konto Míša? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Marie Krejčíková z Třebíče. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 316 Kč.


www.muzes.cz


í kč up 20 K o h o to is u lé ite at to so p ří te pl ed Př ča d p o č / p o n to r y k 3 0 k K o r ié ý v ý t i s Ba n o t l i v Je

●

ww

w.m

uz

es.c

Ča

z

so

pi

s

pr

o

ty

,

e kt

ří

se

v ne

zd

áv

aj

í

●

1/

20

13

sk

din

d

�

12/2012

�

Dobrovolníci: Pomoc i dobrý pocit ze života

ý:

roční předplatné za 240 Kč

strana 8–13

íša ilo o M án nt hr Ko i zac m vot ži al

ch Mi

Bu

a ran

Ča

so

pi

s

w.m

uzes

.cz

Jiř ord í Su ino chý va : Kd lb y yc by h p ch oe byl zii lé pr

o

ty

, k t

eř

í s e

ne

vz

dá

va

jí

�

11 /2

01

2

Ko to upí ča hoto po sopi Ko dpoř su Ba nto íte rié ry no tli v

�

stra

na

17

18

Jed

ý v ý

ka

tis

k 3 0

řem

K č

,

/ P ř

ed

pla

tit

elé

20

K č

st

M12_2012.indd 1

Objednávám předplatné časopisu Můžeš

ww


JMÉNO a příjmení:

ulice:

název organizace:

PSČ:

11/6/2012 10:14:29 PM

číslo popisné:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem

fakturou

telefon:

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 380 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Proč nám vadí „jiní“ lidé ■ Veřejný ochránce práv má tisíce podnětů o „jiných“ lidech ročně. ■ Česká společnost není podle jeho názoru nesnášenlivá. ■ Tolerance se musí pěstovat vždy a všude.

Pavel Varvařovský může stejně jako jeho předchůdce Otakar Motejl opravdu vážně prohlásit: Na každodenní politice jsem nezávislý.

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

V naší zemi žije mnoho lidí, kteří se liší od normálu. Lidí z jiných kultur, ale i lidí s postižením nebo prostě odlišných z nějakých zvláštních příčin. Jaká je vaše zkušenost s obranou práv těchto spoluobčanů? Z osmi tisíc podání, která nám ročně přicházejí, se nezdá, že právě toto by byl velký problém. Alespoň ne na první pohled. Ač se o nás Češích říká ledacos, myslím, že nejsme nějak zvlášť nesnášenliví nebo netolerantní.

8

Bydlím na vesnici na Drahanské vysočině, a tak dobře vím, že máme docela slušný práh tolerance. Jistě, když se před dvaceti lety otevřel nejen svět, ale i brány nejrůznějších ústavů, byli jsme trochu zaskočeni. Pohled na postižené, natož bezprostřední kontakt s nimi, vyvolával jisté rozpaky nebo odstup, jistou ostražitost. Dodnes vidíte, jak třeba snaha vybudovat chráněné bydlení pro mentálně postižené vyvolává neuvěřitelné protesty potenciálních sousedů, protože by jim to prý snižovalo ceny nemovitostí. Je to hloupost vyvolaná nikoli národní povahou, ale obyčejnou neinformovaností. Moje dcera

žije léta v Nizozemsku (mimochodem – věnuje se postiženým lidem), takže vím, že když do tamější restaurace přijede autobus s handicapovanými, personál ani nemrkne okem, i když ví, že úklid bude trochu větší. Tohle ještě dobře neumíme, ale ne proto, že bychom byli zlí. Každý den vidíme, že jsme si celkem přivykli na jinou barvu pleti, na cizince, třeba i na exotické kultury. Ovšem sám mnohdy zažiji trapnou situaci v metru, když nastoupí skupinka lidí s Downovým syndromem a pár cestujících si odsedne, nebo dokonce opustí vagon.



Nikomu principiálně nevadí, že se do sousedství nastěhuje romská rodina, ale velmi vadí, když to způsobuje každodenní, nebo dokonce celonoční hluk.

Pavel Varvařovský:

Zatím to stále drhne

chce pochopit příslušný úředník o životě postižených… Jde spíše o neznalost, nebo o nějaký chlad, malé vcítění do problémů druhých? Je to směs. A vůbec nemusí jít o nedostatek ochoty. V této zemi jsou některé úřady přeplněné, doslova dramaticky přetížené. Kdo zná například úřady práce s plnými chodbami a nekonečným čekáním, musí si položit otázku, kdy se tamější referentky definitivně zblázní. Kdo tam ty lidi posílá a proč, to ovlivnit nemohou. Poslanec, který hlasoval pro tento model sociální reformy, by v tomto prostředí nevydržel ani půl dne. Tím neomlouvám zbytečné excesy, tvrdost a nedůvěru vůči lidem. Jen chci, abychom byli trochu spravedlivější při hledání příčin, proč žadatel odchází nespokojený, někdy i nazlobený. Mám tuto definici – vztah úřadů a státu vůbec k lidem se zlepšuje, ale zatím to stále drhne. Nakolik se na tomto drhnutí podílí sama politika? Všichni víme, že přes všechny teorie a postmoderní koncepty ovlivňuje lidské chování i vzor, příklad. Vezměte doslova epidemii trestních oznámení. Přitom trestní právo by mělo v nejrůznějších sporech přijít až naposled. Ale proč by obyčejní lidé měli mnohem více vážit, zda takové oznámení podají, když

info Kdo je JUDr. Pavel Varvařovský Veřejný ochránce práv. Po absolutoriu práv pracoval jako podnikový právník. Od 1992 soudce Nejvyššího soudu ČSFR, od 1993 soudce Nejvyššího soudu ČR. V letech 1994–2004 soudce Ústavního soudu. V roce 2010 zvolen Poslaneckou sněmovnou veřejným ochráncem práv (ombudsmanem). Člen Rady vlády ČR pro lidská práva a člen vědecké rady Právnické fakulty UK.

Tak to je opravdu trapné. Druhá věc však je, že my nemáme rádi, když někdo nad míru nerespektuje zažité zvyklosti. Nikomu principiálně nevadí, že se do sousedství nastěhuje romská rodina, ale velmi vadí, když to způsobuje každodenní, nebo dokonce celonoční hluk. Ale to by vadilo, i kdyby ten kravál dělali Francouzi. Jsme zkrátka trochu konzervativnější, ovšem určitě ne xenofobní. To je vaše lidská zkušenost s námi jednotlivci. Ale pak je tu stát a jeho orgány, úřady, samospráva a vůbec svět, kterému se nevyhneme. I tam vidíte zlepšení?


Generální názor není ani zde možný. Byl by zploštělý. Dostali jsme například několik podnětů na veřejnou dopravu v různých městech. Šlo o připuštění asistenčních psů bez náhubku do tramvají a autobusů. Někteří vaši čtenáři to dobře znají, jsou časté případy, kdy je dost důležité, aby pes náhubek neměl, protože jen tak může pomoci, něco podat atd. V jednom městě předpis tohle naprosto chápe, v jiném to umožněno není. Takže se snažíme na příslušné radnici vysvětlit, o jak specifický problém jde. Ale odpověď zní – ne, ne, ne! Nyní pomáháme jedné stěžovatelce podat žalobu. Pak si říkáte, co ví a co

denně vidí, jak si poslanci a jiní reprezentanti společnosti si mezi sebou vyřizují účty, spory a rozbroje právě touto formou. Když může ústavní činitel banalitou zahlcovat státní orgány, proč ne já? Chovat se podle práva, to není podmíněno znalostí tisíců paragrafů. Všeobecně známý a vážený Vojtěch Cepl míval krásný příklad – když půjde malý kluk s otcem nebo dědou poprvé do kostela, mohou vzniknout jen dvě situace: Buďto se mu dostane předem jakési instruktáže, nebo jen pokynu – Františku, dělej všechno jako já, anebo mu neřeknou vůbec nic, protože normální dítě se v neznámé situaci prostě orientuje podle vzoru.

� 9

Téma: Proč nám vadí „jiní“ lidé

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Zvon v průchodu k pražské kanceláři ombudsmana je symbolický, zatímco důslednost Pavla Varvařovského skutečná.

bohužel je člověk, který se chová � U nás podle přirozeného práva, podle obyčejných

lidských měřítek, často považován za idiota. I proto, že dobrých vzorů je zkrátka málo. Právě v politice – každodenně zobrazované všudypřítomnými médii. Takže my jsme sice tolerantní k té jinakosti, o které jsme začali, ale pohříchu i k porušování pravidel.

Je to znak blahobytu

Léta jste byl také členem Ústavního soudu. Jaká je vaše zkušenost z uplatňování práva tam, kde výchova, kultura a vzory selhávají? Tedy u případů skutečné nenávisti – rasové, politické, národnostní… Někdy to může vypadat, že nenávisti je u nás mnoho. Nemyslím si to. Nepodléhejme mediálním zkratkám. Dobře víme, že dobré zprávy skoro nikoho nezajímají. Mám mnoho příkladů, kdy jsme lidem opravdu pomohli, ale skoro se o tom neví. Nechci propagovat naši kancelář, kde se sedmdesát právníků každodenně probírá doslova hromadami stížností. Chci jen upozornit, že obyčejný den v této zemi přece není plný násilí, útlaku a bezohlednosti. Druhá věc je obyčejná vulgarita, neotesanost, cynismus. Ovšem to mohou jen velmi těžko postihnout soudy. Nebylo by vlastně lepší, kdyby jakýmsi ombudsmanem byl vlastně každý? Nebo skoro každý? Tak toho se asi nedožijeme. Umíme dobře nadávat na stát, vládu, poslance. A tvrdě je odsoudit za skutečné i domnělé hříchy, ale když tuto ostrou řeč skončíme, řekneme – a teď jdu za kamarádem, musí mi pomoci, třeba jen poradit, jak co nejvíc zkrátit daně. Takže také podvod. Nemusí být každý ochránce lidských práv, stačí, když bude žít podle tří základních právních pravidel platných už od dob předřímských: smlouvy se mají plnit, nikomu se nemá škodit a každému nechť je dáno, co jeho jest. Na to nepotřebujeme

U nás bohužel je člověk, který se chová podle přirozeného práva, podle obyčejných lidských měřítek, často považován za idiota. I proto, že dobrých vzorů je zkrátka málo. 10

ani ombudsmana, ani soudy, ani kdovíjaké změny zákonů. A ještě něco. Začali jsme netolerancí k jiným lidem. Ale nám hodně škodí i ošklivě rozšířená netolerance k jinému názoru. S jistým překvapením najednou vidím, jak lidé, kteří se před rokem 1989 angažovali v boji za svobodu slova, najednou tvrdě vystupují, když si dovolíte říci něco jiného, než si myslí oni. Napsal jsem třeba, že už se mi zdá, že počet nejrůznějších světových a evropských kontrolních komisí, aktivistů a výborů, které k nám jezdí posuzovat lidská práva, je tak velký, že si někdy myslím, že je jich snad více než těch sledovaných zlořádů. Zažil jsem i kritiku údajně malého počtu stížností týkajících se udávané diskriminace. A můj názor – opřený o fakta a docela podrobnou analýzu situace – byl okamžitě napaden. To je pak dost smutné. Jistě mi potvrdíte, že mnoho stížností se vašich rukou ocitne zbytečně. Dávno mohly být vyřešeny v místě, kde problém vznikl. Víte, my žijeme v jakési obrácené inverzi. Ze sledování počasí víme, že když je inverze, tak na horách svítí slunce a dole je pošmourno. S problémy občanů to bývá obráceně – v malé obci, menším městě, se zpravidla najde někdo rozumný a řešení je na světě. Čím výš, tím je přístup chladnější, formálnější, zamračenější. Takže potřebovali bychom, aby se nevyřizovaly spisy, ale zkoumaly (i na nejvyšších úrovních) lidské osudy a bolesti. Na co jiného ten stát máme... 

V lednu 1990 přijel po 41 letech do Prahy Pavel Tigrid, spisovatel a vydavatel exilového časopisu Svědectví. Zeptala jsem se ho, jaký největší rozdíl je mezi námi a Západem. „Vy jste bílí,“ odpověděl, a já mu nerozuměla. Pochopila jsem to ale v témže roce v létě, když jsem přijela do Paříže a viděla, že mezi chodci skoro převažují lidé tmavší pleti nebo trochu do žluta. Ve Vídni rozdávali na ulicích bulvární noviny a různé reklamy také snědí muži; v Bonnu, tehdejším hlavním městě západního Německa, či lépe řečeno Spolkové republiky Německo, převládaly v průvodech školních dětí také ty tmavší. „Ti bohatí jezdí v autech, takže v městské dopravě je neuvidíš,“ vysvětlila mi přítelkyně a dodala: „Až u vás bude opravdu svoboda a vyšší životní úroveň, tak se k vám taky pohrnou cizinci za prací.“ Ve Švédsku v té době demonstrovali řidiči autobusů indického původu, kteří chtěli při výkonu povolání mít na hlavě místo čepice se štítkem indický turban a na něm znak stockholmské městské dopravy. Jestli to prosadili, už nevím. Skoro na všech přechodech byly obrubníky chodníků snížené, aby lidé na vozíčku mohli bez problémů přejíždět ulice, a zvuková signalizace pro nevidoucí. Na některých stanicích autobusů oznamoval ztlumeným hlasem automat číslo dopravního prostředku, který vjíždí do stanice. Taky jsem tam viděla tři čáry, podle kterých se může člověk se slepeckou holí řídit ve stanici metra, a později právě tohle prosazovalo Konto Bariéry i na našich nástupištích. „Tito lidé jsou trochu jiní než většina obyvatel, ale v každém případě patří mezi nás,“ zdůrazňovala přítelkyně a já tyto názory pomalu přijímala za své. Ano, patří mezi nás; jinakost některých občanů je třeba respektovat a umožnit jim zařazení do většiny. Asi před dvěma lety jsem přijela do Kyjeva a někdo mi tam položil stejnou otázku, jakou jsem dala já před třiadvaceti lety Pavlu Tigridovi. Měla jsem chuť odpovědět: „Vy jste bílí,“ a pak dodat: „Až budete bohatší a svobodnější, tak se k vám také pohrnou cizinci a handicapovaní lidé na vozíčcích se budou pohybovat nejen po ulicích, ale i navštěvovat výstavy, a do každé veřejné čítárny i do kostela budete mít bezbariérový přístup. Jinakost je totiž znakem blahobytu té které země.“ Nakonec jsem to neřekla; těžko se to vysvětluje.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.



■ Jsou Češi xenofobní? Libanonský novinář Hassan Ezzddine ví své. ■ V Česku pomalu mizí strach z jinakosti. ■ Cizincům se snažíme čím dál víc naslouchat.

Setkání s jiným světem. Opravdu jiným? Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

L

ibanonský novinář Hassan Ezzddine líčí první setkání s naší zemí – před pětadvaceti lety přišel studovat do Prahy a když se na univerzitě seznámil s hezkou dívkou, pozval ji jeden z učitelů na pohovor a varoval, že takový kontakt je pro ni i pro republiku nebezpečný, protože: Kdoví, kdo to je! Co vlastně zamýšlí? Pro koho pracuje? Dnes spíše úsměvná historka, jakoby vystřižená z filmu o kádrovácích. Jenomže lidí, kteří se barvou pleti, náboženstvím, kulturou, každodenními zvyky nebo třeba viditelným postižením odlišují, potkáváme stále více. Svoboda nejenže otevřela hranice, ale také vrata ústavů a nejrůznějších zařízení, kde odlišní lidé zůstávali skryti před námi, „normálními“ Čechy. Hassan se tehdy nelekl, přes všechny projevy netolerance vystudoval a léta už žije a pracuje v Praze, takže může srovnávat: „Mnohé se tu změnilo, tolerance určitě přibylo, a i když média někdy přinesou zprávu o rasistické nebo náboženské netoleranci, dobře vím, že jde o malé skupinky extremistů nebo také o lidi, kteří o světě nic nevědí a vědět nechtějí. Ale třeba mezi mladými studenty je nesnášenlivost opravdu vzácná. A hlavně – vidím, že se lidé přestali při pohledu na cizince bát. Koneckonců – dřív se báli i mezi sebou.“

Arabové mají v mnohém smůlu Kéž by měl pravdu! Z každodenního života víme, že právě na arabskou komunitu se umějí někteří, a to i politici, novináři a jiní veřejní činitelé, dívat skrz prsty. Ani v českých a moravských hospodách není vzácností slyšet – jsou to zakuklení teroristé, muslimští fanatici, chtějí nás ovládnout, obsadit, donutit k přijetí jejich víry! A stejně moudře titíž lidé odhalují znovu a znovu světové židovské spiknutí, temné struktury bradatých rabínů v dlouhých pláštích, pod nimiž skrývají rituální nože nabroušené na tělíčka našich dětí. Středověk? Ne, jen letitá usazenina hlouposti a zjednodušených receptů na bolesti světa, a zejména na vlastní osobní problémy a nedobrý osud. Jenomže právě ve složitějších situacích rády vykvétají zjednodušené pravdy a rady,


Šádí Shanaáh je dnes respektovaným analytikem mezinárodních vztahů. Palestinec s českým pasem? Čech s arabským otcem? Koho to zajímá...

� 11

Téma: Proč nám vadí „jiní“ lidé Hassan Ezzddine pozorně sleduje práci českých kolegů. A někdy nerozumí zjednodušením, kterými naše média nešetří.

v časech společenských potíží začínají � právě poletovat výkřiky: Vyžeňte je a bude pokoj!

Omezte dávky těm darmožroutům bez práce! Došlápněte si na peníze pro postižené, stejně jich mají moc! Konkrétní lidé přestávají existovat, před očima zrudlýma nenávistí je jen nepřátelská masa, která potřebuje dostat za vyučenou – tu Romové, tu Vietnamci, tu nezaměstnaní, tu málo pohybliví a nemotorní senioři. Šádí Shanaáh má palestinského tatínka a českou maminku. Nevypadá vůbec exoticky, naopak, spíš jako nordický filmový herec. Když přišel před mnoha lety do české základní školy, zeptala se ho učitelka při výtvarné výchově před všemi dětmi – ti Palestinci, to jsou teroristé, že? Zeptala se malého kluka, který útlé dětství prožil mezi národem bez domova, bez možnosti návratu ke kořenům, bez naděje. A – bohužel – když se ke svým příbuzným vrací, žádnou změnu nevidí. Někteří už všechno vzdali a odešli do Ameriky, jiní čekají na zázrak a někteří berou do rukou zbraně. Zoufalá situace rodí zoufalce. Proto létají na izraelské civilisty rakety, proto vybuchují autobusy s nevinnými lidmi. Šádí, dnes uznávaný vysokoškolský učitel na mezinárodní univerzitě v Praze a vítaný analytik v mnoha médiích, ví o našich zjednodušených pohledech své: „Lidé, kteří nečetli z Koránu ani řádku, dokážou hodinu vyprávět o muslimských teroristech. Kdo v naší zemi ví, že mnozí Palestinci jsou křesťané, kdo slyšel o křesťanských Koptech v Egyptě, kde tvoří desetinu obyvatelstva a drží svou víru po staletí?“ Hassan nabízí jedno z možných vysvětlení: „Bohužel jsou v této zemi velmi malé znalosti současného arabského světa. Jen velmi vzácně se překládá skvělá moderní arabská literatura, která vůbec není náboženská nebo mystická, naopak. Velmi otevřeně analyzuje naše osudy, naše chyby a iluze. Kde jsou v českých filmech nebo i v televizi vynikající arabské filmy oceněné na světových festivalech? Nikdo zde nepíše o skvělých arabských ženách, profesorkách a vědkyních, o političkách, které dosáhly na vysoká místa a pomáhají tak emancipovat miliony žen.“ A zase jsme u obyčejné neinformovanosti. Dnes, v době miliard dostupných informací! Ale také u tradic pevně usazených v lidských duších. Takže: Židé tě vždycky okradou! Romové pracovat nebudou! Kdo je muslim, chystá bombu! Postižení patří za zdi ústavů! Charita je podvod!

Zrcadlo v podobě postižených a seniorů Právě téma postižených a seniorů je ale nepříjemné zrcadlo, které nám, roduvěrným Čechům, nastavuje muslimský svět. V tamější rodině je nepředstavitelné, aby handicapovaný malý nebo velký člověk zůstal bez pomoci a lásky nejbližších. Ať je islám, jaký je, vede lidi k obrovské solidaritě, k nezpochybnitelné samozřejmosti postarat se v rodině o potřebné. Kdo by opustil postiže-

12

né dítě, je společensky navěky znemožněný. Kdo by se nepostaral o staré a bezmocné rodiče, sklidil by opovržení celého okolí. Úctu přináší splněná, třeba i nepsaná povinnost, všeobecný odpor každá snaha vyvázat se z této tradice. To dobře známe u i našich hluboce věřících křesťanů, jenže ti jsou v téhle zemi také trochu exotickou menšinou. Zatím jsme na začátku cesty k pochopení a respektování odlišnosti lidských životů. Shanaáhovi mají pozoruhodnou zkušenost – v palestinské polovině jejich rodiny se narodila holčička s Downovým syndromem. A když ji příbuzní přivezou na návštěvu do Čech, okolí se jen diví, jakou lásku a samozřejmou sounáležitost jí projevují. Žádný ústav, žádná izolace, naopak: tato postižená dívka nebude nikdy opuštěna, nikdy se neocitne ve vzduchoprázdnu. To není přikrášlená pověst, to je každodenní život v kultuře, kterou většinou známe jen z cest do přímořských letovisek. Ale všechny tyto rozdíly nevedou – a to je opravdu důležité – zdejší Araby k podceňování Čechů. Šádí má díky své dvojí identitě zajímavý pohled: „Už mé jméno přitahuje pozornost, což není úplně záporný jev. Na střední škole jsem byl předmětem docela mimořádného zájmu spolužaček, což rozhodně nebylo nepříjemné. Ale také si uvědomuji, jak je česká společnost docela zbytečně atomizovaná – v arabském světě je nemyslitelné, aby děti celá léta nemluvily se svými rodiči, aby se sourozenci rozešli na celý život, aby vás nezajímalo, jak žijí a jestli něco nepotřebují vaši příbuzní a naopak. Tak se ztrácí nejen spousta jistot, ale i energie, kterou by třeba ti nejslabší potřebovali. Možná

Lidé, kteří nečetli z Koránu ani řádku, dokážou hodinu vyprávět o muslimských teroristech. k tomu přispívá i celkem rozvinutý systém sociálních služeb, který v Česku máme. Většina Arabů by něco z něj ráda viděla i doma. Ale jak dlouho vydrží, když denně slyšíme, že je příliš drahý?“ Novinář Hassan na závěr přidává profesionální zážitek: Když před časem psal do arabského tisku o tragické smrti malé holčičky, která v Bratislavě spadla do bazénu a utopila se, pravdivě uvedl, že největší problémy pak měl personál – údajně kvůli špatně zabezpečenému sportovišti. Reakce čtenářů byla jednoznačná – a co rodiče? Jak je možné, že dítě nehlídali? To je pro nás nepochopitelné! Takový hlas pak slyšíme od lidí, kteří jsou v mnohém a mnohém jiní než my, ale kteří proto nepřestávají být lidmi. Poslouchat je může být často důležitější než věřit „osvědčeným pravdám“. 



■ Česká tolerance vůči cizím prvkům ještě není na úrovni západní Evropy. ■ Jak se národy chovají k seniorům, tak se chovají k handicapovaným. ■ Zkušenosti a vzdělání mohou být v Česku na obtíž.

Tolerance I za hranicemi

Text: Pavel Hrabica Foto: archiv autora

rena Moozová prožila s rodinou od roku 1990 většinu času v zahraničí. Šéfuje evropským zastoupením v členských zemích Evropské unie. Předtím strávila zhruba patnáct let na stipendijních a pracovních pobytech v diplomatických funkcích ve Španělsku, Rakousku, Francii a Švýcarsku. Nyní žije s manželem a dvěma dcerami už tři roky v Bruselu.

Handicap až na druhém místě Irena Moozová prožila posledních dvacet let putováním po evropských metropolích.

Máme víc škatulek Ze zkušenosti ví (mezi podřízenými měla donedávna v Bruselu i kolegu na vozíčku), že se v západním světě na člověka nejdřív pohlíží podle toho, co umí, ne jaký je. „U nás máme lidi, kteří jsou z jiného prostředí, z jiné země nebo něčím odlišní od většiny, zaškatulkované. V Čechách je Američan a priori dobrý, Ukrajinec špatný a podobně. Na západ od našich hranic tohle není tak podstatné, ačkoli to pochopitelně neplatí stoprocentně,“ shrnuje své zkušenosti Irena Moozová. Zřejmě nejméně tolerantní prostředí zažila Irena Moozová během působení v UNESCO v Paříži. „Ve Španělsku lidé skáčou do stropu, když zvládnete alespoň popřát dobrý den. V Rakousku se dívají na váš cizí přízvuk s nadhledem, a když konverzace v němčině zadrhává, klidně přejdou do angličtiny. Francouzi si ale potrpí na perfektní francouzštinu,“ vzpomíná na pařížské působení. „Francie je charakteristická kastovnictvím: nejste posuzováni podle toho, co umíte a víte, ale odkud pocházíte, na jakou mateřskou, základní, střední a vysokou školu jste chodili, v jaké čtvrti bydlíte...“

Madridská škola tolerance „První velkou zkušenost jsem si odbyla v letech 1990 až 1991 během ročního stipendia v Madridu,“ vybavuje si. Poprvé v životě byla delší dobu v silně mnohonárodnostním prostředí. Ve studijní skupině byly zastoupeny všechny kontinenty, barvy pleti i světové názory. „Zajímavé to bylo v době, kdy začal první konflikt v Perském zálivu. Každý k jeho hodnocení přistupoval z jiné historické zkušenosti. Jinak to viděli kolegové z Maroka nebo Alžíru, tedy ze zemí, jež zažily francouzskou kolonizaci, a jinak třeba student z USA, který byl navíc absolventem vojenské námořní akademie. Ten se v jednu chvíli dostal do izolace, řada spolužáků se s ním už z principu nechtěla vůbec bavit. Takže to pro mě byla hodně velká škola tolerance.“ Pobyt v Madridu byl pro ni zásadní v tom, že se naučila vnímat diskusi jako dialog, ne jako jednostranný tok názorů. „Bylo sice po revoluci, ale v Československu se ještě příliš nepěstoval odlišný názor, i když se doba změnila. Tady jsem najednou byla konfrontována s jinými světovými názory, jinými kulturami, s lidmi z jiných kontinentů, kteří se dívali odlišně i na nás v Evropě.“


� 13

Téma: Proč nám vadí „jiní“ lidé Kuriózní bylo, že první a nadlouho jediné místo, kde byl prostor vyhrazený dětem, byla IKEA. Takže jsme si s kamarádkami dávaly rande tam... dítětem na kafe? � S malým Do obchoď áku!

Oslava osmnáctin Kláry Moozové (urostřed). V bruselském bytě se sešla „téměř celá Evropa“.

O toleranci se však ve Španělsku dozvěděla nejvíc skrze vztah Španělů k dětem. Praha v první polovině 90. let byla podle ní k matkám s kočárky ještě hodně nepřátelská. „Do centra jsem se s kočárkem vůbec nevydávala, rychle jsem zjistila, že prosit někoho, aby vám s ním pomohl do nebo z autobusu MHD, stojí nadlidské úsilí. Spousta lidí se odvracela, dělali, že ženskou s kočárkem nevidí,“ vzpomíná. Také zajít s malým dítětem do restaurace bylo obtížné. S kamarádkami si prý vyměňovaly horké tipy, kde jsou k matkám s dětmi vstřícní. „Kuriózní bylo, že první a nadlouho jediné místo, kde byl prostor vyhrazený dětem, byla IKEA. Takže jsme si s kamarádkami dávaly rande tam...“ S úsměvem dodává, že v mnoha českých restauracích spíš tolerovali hosty se psem než s dítětem. V polovině 90. let proto byla v Madridu, kde prožila rodina čtyři roky, příjemně překvapena, že přijít na oběd či večeři do restaurace s jedním nebo více dětmi je

Klára Moozová (třetí zprava) je pro kamarády a spolužáky exotem: má rodiče jedné národnosti...

S manželem, který pracoval několik let i v Moskvě, mají bohaté zkušenosti s lidmi různých etnik.

naprosto samozřejmé. „Všude měli sedačky pro malé děti, v řadě podniků byly dětské koutky, dítě bylo i ze strany personálu stejně vítané jako dospělý člověk. Myslím, že na toleranci k dětem a seniorům poznáte, jak se ten či onen národ pak chová k handicapovaným.“

Máme zbytečný odstup? Zatímco v Česku až nedávno v některých obchodních centrech zkušebně vyhradili parkovací místa pro ženy nebo matky s kočárky, v zemích, kde Irena Moozová pracovala, je už to dlouhou dobu samozřejmé. „Vedle míst pro handicapované existují také širší stání, aby mohl rodič po vystoupení z auta manipulovat s kočárkem i s dítětem v sedačce.“ V těchto zemích se téměř nesetkáte s tím, že by na takto vyhrazených místech zaparkoval někdo jiný, a už vůbec nepřipa-

14

dá v úvahu, že aby na místě pro vozíčkáře parkovali zdraví řidiči. „Nevzpomínám si, že bych tady viděla parkovat muže bez dítěte. Není to jen věc předpisů, ale obecné kultury.“ Ještě jeden zajímavý postřeh má spojený s českým prostředím a postoji k lidem s handicapem. „Pokud jde o charitu, myslím, že Česká republika je ve srovnání se světem velmi vyspělá. Zvlášť systém dárcovských SMS je unikátní. Zvláštní však je, že lidé dokážou spíš poslat DMS než převést nevidomého přes ulici…“ Zřejmě trpíme podivným ostychem, držíme si k handicapovaným zbytečný odstup.

Úspěch je taky „jinakost“ Zajímavé zkušenosti s tolerancí nebo netolerancí v cizím a českém prostředí má její dcera Klára. Odmalička chodila do předškolních zařízení i do škol v cizině. „Má dcera se dnes

cítí lépe v cizím prostředí než v českém,“ uvádí Irena Moozová. V českém prostředí je prý dnes Klára vnímána jako cizorodý prvek. „Příliš mnoho viděla, zažila, studovala na mezinárodních školách, mluví více jazyky, je schopná se adaptovat v jiném prostředí. Jako cizí prvek byla vnímána dokonce i v Česku, kde nějaký čas studovala na německé škole, zatímco v evropské škole v Bruselu je standardně vnímána jako člověk, který má multinárodnostní zkušenost. Je dokonce považována za divnou, protože má oba rodiče ze stejného státu, a navíc stejné barvy pleti. To je tam neobvyklé. Její spolužáci mají rodiče většinou každého z jiného státu, jiné národnosti a často i odlišné barvy pleti.“ Rozhled a znalosti jsou podle její dcery v české společnosti handicapem. „Klára zjistila, že česká společnost nedokáže moc dobře akceptovat příslušníka vlastní komunity, který se posunul dál.“ 


SLOUPEK Daniely Filipiové

Tip na výlet


■ Lipenský areál koncentruje nabídku pro handicapované. ■ Zájem vozíčkářů tu přitahuje vstřícnost personálu. ■ Reklama se mezi sportovci s postižením šíří ústně.

Respekt k jinakosti Je to až neuvěřitelné, jak jsme každý jiný. Nemluvím o vzhledu, to vskutku pro život a soužití se zbytkem společnosti není důležité. Mluvím o povaze. O způsobu chování se k lidem, o přístupu k nim. O zájmech, nadání, názorech na život. Dal by se sepsat celý seznam vlastností, čím se jeden od druhého odlišujeme. Vidíme to nejen u cizích lidí, ale i v kruhu našich nejbližších. Rodiče se zájmem a mnohdy i s překvapením sledují, jak se jejich vlastní děti liší jedno od druhého. Mnohdy jako oheň od vody… Jinakost je pro společnost ale nesmírně důležitá. Různost názorů, pohledů na svět, samozřejmě i nadání a sklonů k té či oné činnosti vytváří ucelenou životaschopnou společnost. Co je ale nesmírně důležité, je respekt k názoru druhého. K jinakosti. Člověk s jiným názorem nebo postojem k dané otázce není nepřítel. Naopak nás odlišnost názoru obohacuje. Nutí nás zamyslet se a posoudit, zda se nepleteme, zda na odlišném postoji našeho kolegy, přítele nebo i partnera či jiného rodinného příslušníka není kus pravdy. Zda není chyba na naší straně. Bohužel se velmi často v práci setkávám s apriorními postoji. S trváním na svém bez schopnosti alespoň zvážit, zda na tom, co tvrdí druhý, něco není. Diskuse mezi lidmi, kteří se snaží vytvořit něco nového, je totiž základem úspěchu, kterým může být třeba dobrý zákon. Vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě vykonávala svou profesi architekta, jak jsme se s kolegy nad projektem nesmírně hádali, jak jsme vášnivě argumentovali, abychom pak z našich názorů vytvořili úspěšnou práci. Co bylo na těchto sporech důležité a současně krásné, bylo to, že v okamžiku, kdy jsme skončili s prací, byli jsme nadále přátelé, kteří, jak se říká, spolu chodí na pivo. Při psaní těchto řádků jsem si vzpomněla na něco, o co se s vámi musím podělit. Je v tom obrovský kus pravdy. Manželova babička, když viděla rodinné dohady, říkávala: „Jak se může dohodnout svět, když se mnohdy nedohodnou lidé v rodině!“ Každý spor byl v tu ránu ukončen. Začněme tedy každý u sebe. Přemýšlejme o tom, co říká ten druhý. Proč to říká. Co ho k tomu vede. Časem uvidíme, že lidé začnou respektovat i naše názory. Chovejme se k lidem, k jejich jinakosti, tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. 

Na Kramolín se jezdí s monoski Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

R

ekreační oblast kolem obce Lipno v jižních Čechách se sjezdovkami, turistickými trasami pro běžkaře, pěší a cyklisty, si Nizozemci nevyhlédli náhodou. V nejbližším okolí zdejšího skiareálu, pojmenovaného podle hory Kramolín (900 m n. m.) a nedaleko břehů přehradní nádrže totiž krajina odpovídá jejich představám o úměrně vysokých horách, kde mohou uskutečnit své „vysokohorské“ pěší i lyžařské sny. Mírný terén a kvalitní infrastruktura této části Šumavy v posledních letech nachází oblibu i u lidí s pohybovým postižením.

Důkazem toho byl i letošní lednový Den s handicapem (jeden ze tří zimních), který pořádal společně Skiareál Lipno s provozovateli zdejší bobové dráhy a poprvé se do Lipna bez bariér připojila i zajímavá rozhledna – Stezka korunami stromů otevřená v létě 2012. Zájemci si tu mohli vyzkoušet například jízdu na monoski v doprovodu lyžařských instruktorů, otestovat bobovou dráhu, vystoupat nad vrcholky stromů po speciální vyhlídkové cestě rozhledny nebo navštívit akvapark vybavený bazénovým zvedákem pro vozíčkáře. Během této akce byly všechny atrakce i jízdy pro handicapované i jejich doprovod a třeba i sourozence zdarma. O náklady se dělí prostřednictvím grantu MMR ČR a lipenští pořadatelé.

�

Ivan Nestával se se svým synem Ivánkem vydává na kramolínskou sjezdovku každý víkend.

Autorka je senátorka.


15

Tip na výlet Syn lyžoval od dvou a půl roku. Když se dozvěděl, že se dá jezdit i na jedné lyži v sedačce, dal mi impulz a já se o to začal víc zajímat.

� Specializovaní instruktoři

„Poprvé jsme zkušebně pozvali na jeden den rodiny s handicapovanými dětmi v zimní sezoně 2009/2010,“ přibližuje akci Zuzana Kolářová, manažerka projektu Lipno bez bariér. Ona sama má blízko jak k areálu, tak k lidem s nejrůznějším postižením, protože má nevidomou dceru. „Před třemi lety pořídil skiareál první monoski a chtěli jsme si otestovat zájem o tento druh lyžování mezi handicapovanými.“ Skiareál nechal vyškolit tři lyžařské instruktory, kteří jsou v případě zájmu schopni buď obsluhovat handicapovaného lyžaře, nebo zaškolovat rodiče, aby sami zvládli řízení monoski se svými dětmi. Po třech letech se pravidelné pořádání Dnů s handicapem už neomezuje jen na zimní sporty, ale objevují se v nabídce i v létě. Zuzana Kolářová připomíná, že ohlas bezplatných akcí se postupně promítá i do zvyšujícího se zájmu handicapovaných sportovců a jejich rodin i mimo tyto speciální akce. „První reklamu jsem dělala vlastně mezi známými, například v českobudějovické Arpidě, hodně pomohl facebook, dávala jsem informace i na internetovou stránku vašeho časopisu.“ Připouští, že nejlepší reklamou je tichá pošta iniciovaná těmi, kteří si areál a jeho nabídku vyzkoušeli právě při bezplatných akcích. Řada z nich se vrací do Lipna, i když si platí vše sami. Vozík odstavený u základní

Instruktoři, kteří doprovázejí handicapované lyžaře na monoski, jsou na Lipně celkem tři.

dolní stanice lanovky tu už neberou jako něco výjimečného. Jak potvrdil Michal Bukovský, jeden ze školených instruktorů, pravidelně sem jezdí jeden dospělý lyžař, který začínal právě na zdejší vypůjčené monoski. „Stane se, že je tu tolik handicapovaných, že se celý den k normálnímu lyžování nebo výuce nedostaneme.“

Pomoc handicapovaným Jedním z pravidelných návštěvníků skiareá lu je Ivan Nestával z Hluboké nad Vltavou. Jeho syn Ivan se před třemi lety po nemoci ocitl na vozíku, ale jen první rok nemoci vynechali lyžování. „Syn lyžoval od dvou a půl roku. Když se dozvěděl, že se dá jezdit

Jízda není podle vyškolených lyžařů tak obtížná, jak vypadá na první pohled.

Rodiče dětí oceňují péči, kterou personál areálu jejich dětem věnuje.

16

Lyžování přináší handicapovaným lyžařům silné emocionální prožitky.



Skiareál Lipno je vhodný pro sváteční lyžaře i pro ty, kteří přesedají z vozíku na monolyži.

Ivánek Nestával zvládá jízdu na monoski i bez bezprostřední asistence svého otce.

Po nějaké době, kdy hledal podporu a spolupráci i v jiných lyžařských střediscích, došel s provozovateli areálu pod Kramolínem k oboustranně přijatelnému řešení. Dnes nedá Ivan Nestával na zdejší zařízení dopustit. Tvrdí, že co do poskytovaných služeb, možností v blízkém okolí a hlavně přístupu vlekařů, instruktorů i dalšího personálu to má na Lipně světovou úroveň. Pro vozíčkáře mají připravené igelity na přikrytí odstavených vozíků, když prší nebo sněží. Vlekaři, jak jsme se sami přesvědčili, kontrolují, když vítr igelit odhrne. A pokud jsme měli možnost registrovat, nejednalo se o gesto kvůli přítomnosti novinářů. „Na malém prostoru je koncentrovaná nabídka aktivit, nemusíte je hledat a jezdit za nimi na různá místa,“ říká Ivan Nestával. Se synem jezdí v zimě lyžovat na Lipno jednou týdně, třeba i jen na hodinu a půl, je to pravidlo, které si se synem stanovili. „Nemyslím, že jízda na monoski je náhradou za klasické lyžování. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby si to vyzkoušel zdravý člověk, leckdo by u tohoto způsobu sportování zůstal,“ říká s úsměvem.  Lidé na vozíku, nebo na monoski nejsou na Lipně pro zdravé sportovce už žádnou atrakcí.

info Lipno bezbariérové Lipno bez bariér chce vytvářet nové programy pro handicapované s cílem začlenit je dlouhodobě do turistického ruchu Lipenska. Dlouhodobá koncentrace nizozemských turistů v této oblasti Šumavy dala vzniknout husté infrastruktuře zařízení a služeb, kde se samozřejmě počítá i s návštěvníky s handicapem. Skiareál nabízí v současnosti tři monoski se skořepinami různých velikostí, včetně dětské sedačky. Kromě příležitostně pořádaných Dnů s handicapem v rámci lyžařského areálu je bezbariérově zařízen i akvapark nedaleko místní pláže.

Před třemi lety pořídil skiareál první monoski a chtěli jsme si otestovat zájem o tento druh lyžování mezi handicapovanými. můžeš / číslo 2 - 2013

i na jedné lyži v sedačce, dal mi impulz a já se o to začal víc zajímat.“ Dnes jeho syn jezdí jak s tátovou asistencí, tak samostatně. Urputnost Ivana Nestávala byla také jedním z podnětů, proč se i skiareál začal víc angažovat v nabídce možností pro handicapované. Připomeňme, že Konto Ivánek organizované s pomocí Konta BARIÉRY přispělo Ivánkovi mj. na pořízení monoski. „Původně jsem chtěl založit nějaké sdružení pro ty, kteří mají podobný problém jako my,“ vzpomíná Ivan Nestával. „Abychom získali podporu třeba na nákup monoski (cena monoski se pohybuje kolem 60 až 70 tisíc Kč – pozn. autora) a další výdaje spojené s tímto sportem. Vím, že většina rodin na podobné věci peníze nemá.“

Plošina tu umožňuje vstup vozíčkářům i do sauny a na masáže, k dispozici jsou např. dětské vozíky pro pohyb kolem bazénů a speciální zvedák v plaveckém bazénu. V blízkosti skiareálu je bezbariérový apartmán, v nedalekém okolí je i další bohatá nabídka bezbariérového bydlení.

Jak na lyže na Lipno? Z Českých Budějovic se lze na Lipno vydat buď přes Český Krumlov (58 km), nebo přes Kaplici a Vyšší Brod (64 km). Z Prahy je na Kramolín asi 205 km, z Plzně 192 km. Areál na Kramolíně a na Slupečném vrchu nabízí pět hlavních tratí lehké a střední obtížnosti, pro monoski je určena především sjezdovka č. 7 Jezerní.

17

Cena Jaroslava Seiferta ■ Čerstvě oceněný básník a spisovatel tvrdí, že se zbytečně vzdáváme krásy. ■ Dobrý verš je reflektorem ozařujícím doposud neviděná místa. ■ Kouzlo protézy vzniklo v rehabilitačním ústavu.

Vladimír Binar:

Poezie a naděje jsou sourozenci

ně rozstříleli… V této krajině a v žáru těchto balvanů do mě vrůstalo světlo, které jsem pak hledal jak ve svých prvních básnických pokusech, tak v literatuře: u nás to byli Mácha, Březina, Deml, Nezval, Holan, Zahradníček, ve světě Baudelaire, Apollinaire, Faulkner, a mohl bych vyjmenovat celou řadu dalších. Hledání světla nás provází po celý život, především však ho musíme nacházet v životě samém! Veškerá skutečnost, s níž se denně setkáváme, se může stát světelným zřídlem, reflektorem osvěcujícím zatemněnost všeho, co žijeme a co nás potkává. Ať je to krajina, rosná kapka, kamínek, záblesk hvězdy v noční ulici, zasněžený dvůr továrny, dým nad městem nebo třeba nenadálé setkání s neznámým, avšak s námi souznícím člověkem... Čím víc se nám zdá náš život komplikovaný, smutný, či dokonce tragický, tím houževnatěji bychom měli hledat každý, i ten nejprchavější záblesk nové naděje. Pro mě byla a je tím paprskem vedle vlastního životního dění, v němž je téměř vždy skryto něco nového a zázračného, především poezie. Možná je to překvapivé, ale poezií rozumím nejen verše, ale i prózu, drama, výtvarné umění a vlastně všechna další umělecká vyjádření krásy, spočívající pro mě především v odhalování a osvětlování lidského osudu. Protože co nás nejvíce trápí a často bolí, co potřebujeme poznat a čemu porozumět? To je přece náš vztah k nejbližšímu okolí, ke světu, k jiným lidem, ke vší zdánlivě neměnné realitě. A to poezie, ta skutečná poezie, dokáže! Každý dobrý verš je reflektorem – ozařujícím, a tak odhalujícím místa dosud zastíněná, temná či do té chvíle neviděná.

Zapomínáme na životadárnou poezii

Práce na fakultě je především pravidelným setkáním s novými milovníky literatury.

Foto: Jan Šilpoch

N

ěkteří čtenáři si všimli, či dokonce mě upozornili, jak podstatnou roli hraje v mých textech světlo. Musím se přiznat, že jsem si toho nebyl nikdy vědom, ale když jsem o tom přemýšlel, uvědomil jsem si, že jsem si tuto jistou posedlost světlem zřejmě odnesl z dětství prožitého na Horácku, v krajině obklopující Velké Meziříčí a nedaleký Tasov.

18

Je to hornatý kraj, nad nímž se do nedozírna klenou zvlněné, na sebe jakoby naskládané světelné obzory… Za mého dětství to byl kraj rozčleněný do větších a menších kamenitých políček a luk, na jejichž mezích nebo přímo uprostřed obilných polí se tyčily obrovské žulové balvany rozpálené slunečním žárem. Kdysi je hospodáři, alespoň ty menší, podkopávali a spouštěli do hlubin země, aby je nemuseli při obdělávání polí obkroužit. Ovšem při nuceném zakládání JZD je vojáci nemilosrd-

Dnes jistě nežijeme zrovna lehkou dobu, ale na životadárnou schopnost poezie jsme bohužel zcela zapomněli. A přitom je to tak prosté! Vždyť u nás byla tradice – možná více než stoletá, že v každých novinách – často na první straně – vycházely verše. Nebyla to žádná ozdoba, ornament, ale samozřejmost… A ty básně psali často největší čeští básníci! Jen si připomeňme období Mnichova, květen 1945… V padesátých letech to byly ty dnes směšné politické veršíky, agitky, a také v šedesátých letech minulého století noviny prostě bez básně nevyšly. Jistěže nejednou šlo o příležitostné, dobové a někdy málo podařené texty, ale přece jenom v novinách něco promluvilo k člověku jiným jazykem. A hledalo nové osvětlení pro zdánlivě známý jev, věc nebo událost. Kolik úplně nových pohledů objevili pro nás Nezval, Holan, Halas, Seifert a mnozí další! Dnes lidé z jejich tvorby neznají skoro nic a sama jejich jména pomalu zarůstají mechem zapomnění. Kde jsou časy, kdy se na dobrou poezii stály fronty, přestože vycházela v desetitisícových nákladech! Vysvětlení, že poezii vlastně dobře nahradila populární hudba, je ploché a prázdné. Jde o to, jaká tato hudba je: buď je to Kryl a pár



Pro Nadaci Charty 77 je Seifertova cena důležitým poděkováním tvůrcům české literatury. V tomto případě také statečnému básníkovi, který ani v těžkých dobách nemlčel.

Cena J. Seiferta laureáta očividně dojala.

Každý dobrý verš je reflektorem – ozařujícím, a tak odhalujícím místa dosud zastíněná, temná či do té chvíle neviděná. dalších, nebo…? Umělecké dílo přináší totiž nejen nový pohled, ale také katarzi, očištění. A to od běžné písničky asi čekat nemůžeme. Nemluvě o kvalitě jejího jazyka. Zkrátka jde o zboží určené k rychlé spotřebě, a to přece nemůže plnit funkci objevitele, a tím ani funkci pomocníka při hledání světla… Jistě však může přinášet peníze, ovšem právě proměna našeho světa na pouhé dvě polohy – vydělej, utrať, vydělej, utrať – pod smrtícím tlakem peněz působí, že více a více skutečných hodnot z našeho obzoru mizí …

Utrpení je to jediné, o co se mohu opřít! Mám nezapomenutelnou zkušenost z dlouhého léčebného pobytu ve státním rehabilitačním ústavu v Chuchelné na Hlučínsku. Jeho zkratka SUR mi dodnes neodbytně připomíná surrealismus. Bylo mi přes dvacet a po tříleté sádře vypadala moje noha jako seschlá větvička. Přitom se po těžkém úrazu zprvu zvažovalo, zda ji nebude třeba amputovat. Když mě tam s tou větvičkou přivezli, poznal jsem, co to znamená. Jen si představte ložnici pro dvacet spáčů, kde každý večer zní rachot protéz odhazovaných za postele! Dvacet umělých nohou! To nebyla Stohlavá žena Maxe Ernsta, ale Stonohý muž!


A jak se ti chlapi mazlili s těmi svými pahýly! Jak je laskali! To byl svět jasných vztahů, všechno předstírání šlo stranou, zůstala jen ta pravá člověčí dřeň. Skutečně až na kost… Dobro a zlo byly od sebe odděleny jako světlo a tma. Ano, bez utrpení se pravdy nedobereš! A dobrého přítele nenajdeš! Dodnes se přátelím s Pavlem, nádražním posunovačem, kterému vagon ujel nohu. Na prvního máje vždycky všichni mrzáci bez rozdílů – ampuťáci, vozíčkáři, berlaři, vyrazili do májového průvodu, pochopitelně pod transparentem SUR CHUCHELNÁ ZDRAVÍ PRVNÍ MÁJ! To měl natočit Buñuel! Průvod končil na místním hřišti u párků a piva. Pavel a já jsme si tam jednou se dvěma hezkými místními dívkami domluvili podvečerní rande u blízkého rybníčku. Když jsme tam vyrazili, najednou se v rozkvetlé třešňové aleji ozvaly podivné zvuky, jako by

info Kdo je PhDr. Vladimír Binar Narodil se roku 1941. Literární historik, básník, prozaik, editor, překladatel a pedagog. Po maturitě (1958) musel pracovat jako papírenský a betonářský dělník. Vystudoval Filozofickou fakultu UK (1968), kde také několik let učil (1969–1975). V době normalizace působil ve svobodném povolání jako publicista a překladatel. Po 1989 se vrátil na FF, kde vyučuje českou a francouzskou literaturu. Z díla: román Playback, výbor z básní (1958–1968) Hlava žáru, soubor povídek Číňanova pěna. V roce 2012 získal Cenu Jaroslava Seiferta, kterou uděluje Nadace Charty 77.

někde strašně vrzaly dveře. Marně jsme se rozhlíželi, odkud zvuk pochází. Nakonec nám došlo, že Pavlovi vrže protéza. Takhle se randit nedalo, to, že já se belhal o dvou holích, ještě šlo, ale vrzající protéza? Vrátili jsme se do ústavu, Pavel sundal protézu a promazali jsme ji sádlem z čínské vepřové konzervy, kterou jsme dostali k večeři. Když jsme pak konečně došli k rybníčku, přivítala nás už jen tichá nazelenalá hladina lesknoucí se jako zrcadlo. Mohli jsme v něm spatřit svou tvář… A přísvit toho podvečerního vodního zrcadla tvoří další fazetu toho světla, které jsem si odnesl z dětství…

Naděje pro obyčejný den Po nucené přestávce v období normalizace přednáším od devadesátých let na Filozofické fakultě UK českou a francouzskou literaturu, především poetiku básnického textu. Na náš obor by se měli hlásit zapálení milovníci literatury, jazyka i kultury. Ale ti jsou bohužel mezi studenty v menšině. Zkušenost posledních let mě navíc začíná přesvědčovat, že pokud poezie nebude nikde vidět a slyšet, ani její největší příznivci mezi našimi studenty, povětšině příští učitelé, nebudou mít příliš velkou příležitost seznámit s její životadárnou silou své žáky. Pro všudypřítomnou černou kroniku, ať politickou, kriminální či tragickou, není v médiích téměř na nic jiného místo. Kruh zapomnění na tisíciletou součást civilizace, poezii v tom smyslu, jak jsem o ní mluvil, se tak bude více a více svírat. Můžeme ho prolomit? Věřím, že ano. Už tím, že každý z nás, byť třeba sám, sáhne po básni nebo próze s potřebou či touhou objevit nový pohled na zdánlivě obyčejné věci, lidské vztahy, situace. Právě lidé, kterým jejich život přichystal těžký úděl, mohou v knihách, tedy v poezii, nalézt novou energii i naději pro další obyčejný den.  (Mezititulky a záznam zj )

19

20 let Konta BARIÉRY ■ Úraz upoutal Zbyňka Švehlu na vozík, ale také vybičoval ke sportovnímu výkonu. ■ Člověk na vozíku se musí vyrovnávat s omezeními, která život přináší, i léta po úrazu. ■ Konto BARIÉRY pro lidi s postižením představuje jistotu a oporu.

Železný muž

Text: Radek Musílek Foto: Jan Šilpoch

Z

byněk Švehla si přídomek „železný“ zaslouží hned z několika důvodů. Především je několikanásobným účastníkem nejtvrdšího triatlonového závodu na světě – havajského Ironmana. V roce 2003 ho úspěšně dokončil jako první Evropan na vozíku. Prokázal tak, že má železnou vůli i svaly. Patří k předním českým sportovcům s postižením. Úspěchy ale slaví i v soukromém a pracovním životě. Do příběhu tohoto skromného a milého chlapíka přitom vstoupilo i Konto BARIÉRY. V roce 1994 mu bylo devatenáct let a s mladickým zápalem se věnoval triatlonu. Během závodu v Karlových Varech ho však potkal osudový pád z kola. „Byla to obyčejná jezdecká chyba. Jak jsme v tom věku šli do všeho s vervou, rozjel jsem to z kopce a před jednou zatáčkou moc prud-

20

Toužil jsem se coby triatlonista vrátit do bazénu. Ta úvaha byla jednoduchá. Voda přece patří k rehabilitaci, a já se navíc v tomto živlu cítil mnohem přirozeněji. ce přibrzdil,“ vzpomíná Zbyněk s notnou dávkou nadhledu. Nikdo ho tedy nesrazil ani do ničeho nenarazil. Prostě skončil i s kolem v poli. Bohužel nápor nevydržel první bederní obratel, došlo k porušení míchy a doživotnímu ochrnutí dolních končetin.

Strašili ho ochrnutím „Ve vzdálenější rodině jsem měl příbuznou, která byla ochrnutá i na ruce. Od dětství

mě jejím případem občas strašili, že když budu blbnout, dopadnu stejně. Vzpomněl jsem si na ni prakticky hned po tom pádu, když jsem nemohl pohnout nohama,“ popisuje Zbyněk první okamžiky po úrazu. Přesto přiznává, že nějakou dobu věřil v návrat zdraví, a dodává: „Už si to přesně nepamatuji, těch pocitů se člověku honí hlavou hodně. Člověk myslí na budoucnost. Za těch devět měsíců, co jsem se dával dohromady, byla spousta času na přemýšlení.“



Živel, který pomáhá léčit a vozíčkářům dává volnost pohybu. Zbyněk se ve vodě cítí jak doma. Po úrazu se do ní chtěl rychle vrátit.

Vypracované svaly, za které by se nemusel stydět ani sportovec bez postižení. A není divu. Ironman plave 3,8 km...

Dodnes nastávají situace, kterým musím čelit jinak, než bych čekal. Hodně jsem si to uvědomil například v souvislosti se svým otcovstvím. Život po úrazu míchy navíc svá úskalí poodhaluje postupně, člověka bez zkušeností nenapadnou přidružené zdravotní komplikace. A s novými životními rolemi v podobě studia, práce i rodiny přicházejí nové výzvy k překonávání limitů. „Dodnes nastávají situace, kterým musím čelit jinak, než bych čekal. Hodně jsem si to uvědomil například v souvislosti se svým otcovstvím,“ přiznává Zbyněk. Podle svých slov měl Zbyněk velké štěstí na okolnosti. Na rehabilitaci šel do vinohradské nemocnice k Ivě Synovcové. Její lidský přístup a velké zkušenosti mu výrazně pomohly. Před tím cvičila třeba i Jana Kašpara a Jana Potměšila. Druhým, a snad ještě významnějším momentem bylo setkání se sdružením Kontakt bB, které podporuje studium, rehabilitaci a sport bez bariér. Především pak jde o pohyb ve vodě pro osoby s tělesným postižením. „Toužil jsem se coby triatlonista vrátit do bazénu. Ta úvaha byla jednoduchá. Voda přece patří k rehabilitaci, a já se navíc v tomto živlu cítil mnohem Vždy usměvavý sympaťák, tak působí Zbyněk Švehla na lidi ve svém okolí.

přirozeněji. Asi jsem i věřil v uzdravení,“ přiznává Zbyněk.

Velký sportovní návrat Tehdy ještě nebylo možné snadno dohledat kontakty a informace na internetu. Hodně tak záleželo na tom, koho potkáte. Zbyněk znal z televize Centrum Paraple, kde na jednom z kurzů potkal Jana Nevrklu z Kontaktu bB. Po nějakém čase tohle jméno zmínila i lékařka v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. „Bylo to legrační,“ směje se Zbyněk. „Zeptala se mě, jestli bych souhlasil, aby na mě dala Honzovi spojení. On měl totiž tenkrát pověst podivína, před kterým někteří lidé dokonce varovali.“ Zbyněk však naštěstí varování nedbal a začal pod vedením Jana Nevrkly plavat. A to byl začátek velkého sportovního návratu. Muž, který se při triatlonových závodech dostal na vozík, začal opět trénovat. A po devíti letech od nešťastné nehody se zapsal nejen do české historie sportu. Díky nezlomné vůli úspěšně dokončil nejtěžší triatlonový závod této planety, havajského Železného muže – Ironmana. Závodníci musí v náročných klimatických podmínkách tropů uplavat 3,8 km, ujet na kole (handbiku) 180 km a uběhnout (ujet na vozíku) maratonskou vzdálenost 42,2 km. O sedm let později si Zbyněk Švehla na poloviční trati připsal i titul mistra světa. To když v kategorii handcycle na floridském Clearwateru zvítězil ve finálovém závodě série IRONMAN 70,3. Voda Zbyňkovi přinesla i manželku, která dělala na jednom plaveckém kurzu ve Strakonicích dobrovolnici. Před rokem se po osmileté známosti vzali a dnes jsou šťastnými rodiči desetiměsíční Magdalenky. Zbyněk tak musí skloubit sport s rolí manžela, otcovstvím i prací. Někdy je to dost náročné, ale užívá si to.

Konto BARIÉRY a studium A právě v oblasti studia jako přípravy na budoucí profesi sehrálo Konto BARIÉRY ve Zbyň-


� 21

20 let Konta BARIÉRY

... na handbiku pak jede 180 km a končí jízdou na vozíku v délce maratonského běhu 42,2 km.


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz

❛ Aktuální informace pro osoby s postižením.

❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem. životě největší roli. Ještě před úrazem � kově se stal studentem Vysoké školy ekonomické

v Praze na Fakultě financí a účetnictví, obor finance. Reálně však ke studiu nastoupil až jako vozíčkář. „Konto BARIÉRY mi poskytovalo několik let štědré finanční podpory prostřednictvím stipendia. Také mi výrazně pomohl projekt Počítače proti bariérám. Díky němu jsem získal svůj první počítač. To jsou hezké příklady konkrétní hmatatelné pomoci,“ pochvaluje si Zbyněk. Většina obdržených peněz

Je to psychická droga. Sport pořád do mého života patří a nechce se mi jen tak se ho zbavit. Když jsem v roce 2003 dokončil toho Ironmana, završil se tak můj sportovní osud. To byl absolutní vrchol. Triatlonista, který se po úrazu plnohodnotně vrátil! Co si přát víc? 22

prý padla na dopravu, protože do školy jezdil svým autem. A jako poctivý student musel najezdit hodně kilometrů! Konto BARIÉRY podpořilo i Zbyňkovo sportování. „Vždy, když jsem to potřeboval, mi bylo pomoženo. Věřím, že jsem nabízenou pomocnou ruku nikdy nezneužil. V době hádek mezi sportovními svazy mi poskytlo i příspěvek na havajské závody.“ Hlavní roli Konta BARIÉRY vidí Zbyněk v tom, že představuje pro lidi s postižením jistotu a oporu. „U BARIÉR jsme si tak nějak už zvykli, že tu prostě jsou a můžeme se na ně vždycky obrátit. Nejde přitom jen o peníze, ale i o radu. Víte, že jsou tady lidé, kteří se vám budou snažit pomoci. Seženou kontakty, informace, zkrátka nejste na své problémy sami. A to je fajn pocit,“ uzavírá Zbyněk své líčení vztahu ke Kontu BARIÉRY.

❛ Archiv článků. ❛ Fotografická

soutěž v rubrice Vaše fotografie.

❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí.

❛❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!

Práce v IBM I díky této podpoře „železný muž“ úspěšně vystudoval a našel si práci u společnosti IBM. Stará se zde o finanční administraci v konzultantské divizi. Ze strany zaměstnavatele přitom coby vozíčkář cítí podporu. „Když jsem hledal práci, tak mi snad nikde jinde můj vozík při výběrovém řízení tolik nepomohl. Cítil jsem velký akcent společenské odpovědnosti a doslova hlad po zaměstnání člověka s postižením. Bylo to až na hranici pozitivní diskriminace. Ale určitě rozhodlo i moje vzdělání z VŠE a znalost angličtiny,“ usmívá se Zbyněk. Zaměstnavatel mu přitom vychází vstříc i v otázce sportu. Jednou týdně pracuje z domova a může si brát dovolenou i v době, kdy je ostatním kolegům prakticky zapovězena. I díky tomu je ve svých téměř třiceti osmi letech stále na vrcholu formy. Přestože tréninku už nemůže dát to, co před deseti

lety. „Je to psychická droga. Sport pořád do mého života patří a nechce se mi jen tak se ho zbavit. Když jsem v roce 2003 dokončil toho Ironmana, završil se tak můj sportovní osud. To byl absolutní vrchol. Triatlonista, který se po úrazu plnohodnotně vrátil! Co si přát víc?“ A když Zbyněk říká plnohodnotně, není to jen slovní obrat. Vždyť i vozíčkář se může umístit v první třetině startovního pole! „Pocit zápolení se zdravými je vzrušující, a samozřejmě mi dělá víc než dobře, že mezi nimi nejsem jen do počtu. Handicap jako by v té chvíli nebyl. Jsem mezi kamarády, stojíme společně na startu a všichni máme někde hodně daleko před sebou cílovou čáru. Překonáváme obdobné obtíže, které nám dlouhý závod klade do cesty. To mám rád. Asi tuto simulaci opravdového života a propojení s bytím před úrazem ke spokojenosti stále potřebuji.“ 


Na cestách


■ Je to země, kde jsou lidé s handicapem vítáni. ■ Nejezdí se sem jen za koupáním, ale především za historií. ■ Nejdražší katedrála pochází z roku 1573.

Malta:

Medový ostrov, kde vítr neutichá Text: Michaela Bučková Foto: autorka

T

en vítr tady nikdy neustává. Zběsile tančí mezi prádlem pověšeným nad mou hlavou v jedné z úzkých uliček Valletty, malebného hlavního města Malty, státu, který dostal název podle sladkého medu a jehož vlajku zdobí maltézský kříž na počest rytířů, kteří tu dlouhá staletí vládli. Není to Itálie, i když ravioli zde považují za jedno z národních jídel – stejně jako britské hranolky nebo smaženou rybu. Není to ani arabská země, byť místní jazyk – maltština – je vlastně nejčistější forma arabštiny (a jako jediný arabský jazyk se píše latinkou). Ostrov Malta ležící 80 kilometrů od Sicílie je zajímavou směsí mnoha kultur,


Půvabná městečka na břehu moře zdobí modro-bílé bárky místních rybářů. Jejich úlovky se dají koupit na trzích.

Na Maltu se jezdí za historií, v tom je naše bohatství, a kdo to pochopí, bude se sem vracet. které tímto malým ostrovem prošly. Leží totiž na strategickém místě mezi Evropou a Afrikou a zájem o něj měly v posledních několika stoletích všechny mocnosti. A také se tady vystřídaly. „Na Maltu se nejezdí kvůli koupání a dlouhým písečným plážím,“ varuje nás na začátku průvodkyně Adriana Oliva, Slovenka, která na Maltě žije už 27 let. „Sem se jezdí za historií, v tom je naše bohatství, a kdo to pochopí, bude se sem vracet,“ dodává se zápalem. Zdejší pláže jsou krásné, ale kamenité. Ale zdejší památky jsou ještě

krásnější – a budete mít co dělat, abyste je za týden objeli. Je to také země, kde jsou handicapovaní vítáni. Lidé na vozíčku se dostanou téměř všude (pokud se zrovna nejedná o podzemní katakomby svatého Pavla nebo dvoupatrový inkvizitorský palác ve Vittoriose – tady u stísněných kobek má bohužel vozíčkář smůlu). Všude jinde ale mají nájezdy i bezbariérové toalety. Ty nechybějí u Národního archeologického muzea ve Vallettě ani u katedrály svatého Jana, dojet lze až megalitickým

� 23

Na cestách V ulici voní čerstvě vyprané prádlo a zdejší vápencová dlažba je staletími uklouzaná. Úzkými uličkami se proplétám nahoru na hlavní třídu Valletty. Pohled z horních zahrad Valletty na úzké uličky tohoto půvabného města

info Může se hodit Na Maltě se hovoří maltsky a anglicky.

Jak se tam dostat L etadlem z Vídně. Společnost Air Malta tam létá 4x týdně, dopoledne v 10.40 h nebo večer v 18 h. Let trvá 2 hodiny a 20 minut. Zpáteční letenka se dá pořídit od 5000 Kč včetně poplatků. Přímo z Prahy se začne létat 4. května 2013, a to každý týden v sobotu. Odlet bude ve 21.20, od června pak přibudou i lety ve středu ve 20 hodin. Let potrvá 2,5 hodiny, cena letenky od 4900 Kč včetně poplatků. K dyž se vozíčkář nahlásí dopředu, letecká společnost mu zajistí vozíček i asistenci na letišti.

Co ochutnat Vykupujeme zlato, stojí na cedulích před zlatnictvími. Zlatníci se prý chtějí zásobit dobách ekonomické krize.

K aždé jídlo začíná předkrmem. Tím jsou tapas – malá jídla podávaná s chlebem. Na stůl se nosí olivy nakládané na spoustu způsobů, sušená rajčata, geniální pasta ze sušené rajčatové šťávy (takhle specialita se až 12 dnů suší za občasného míchání na slunci a chutná báječně), sýry Gbejna (s pepřem či bazalkou), klobásy, nakládaná zelenina, smažené lilky a spousta dalších dobrot. J í se tu také spousta ryb, národním jídlem je pak králík – často připravený trochu na způsob našeho guláše. M altské víno je proslavené. Například chardonnay z ostrova Gozo má specifickou slanější chuť a osloví i ty, kteří zrovna tuto odrůdu nemusí. www.malta-info.cz

Ggantija na sousedním ostrově � chrámům Gozo a na spoustu dalších míst. Ale pěkně popořadě.

Za maltézskými rytíři do Valletty V ulici voní čerstvě vyprané prádlo a zdejší vápencová dlažba je staletími uklouzaná. Úzkými uličkami se proplétám nahoru na hlavní třídu Valletty, která je prý skoro 24 hodin denně plná lidí. Stejně je tomu i dnes. Dostat se až sem na kopec může někoho stát velké úsilí, jenže navštívit toto město, které si maltézští rytíři postavili na zelené louce v 16. století jako centrum nově získaného útočiště, se vyplatí. „Nelze přijet na Maltu a nenavštívit Vallettu,“ říká nekompromisně naše průvodkyně. Valletta – stará důstojná dáma – má totiž mocné kouzlo. To pochopíte, když se budete jen tak bez cíle chvíli ztrácet v jejích uličkách nebo když se posadíte na lavičku v Horních nebo Dolních zahradách a budete

24

sledovat moře pod sebou a poslouchat nezaměnitelné zvuky tohoto města, ve kterém stojí nejdražší katedrála a maltézského rytíře potkáte jen tak na ulici.

Do parlamentu Bezbariérový je ve Vallettě Velmistrovský palác (do všech pater se dostanete výtahem a schody jsou překryté nájezdy). Chodby budovy uprostřed města, kde sídlí prezident a parlament, hlídají zbroje maltézských rytířů, obdivovat zde můžete gobelínovou síň a dají vám nahlédnout do všech pokojů a slavnostních zasedacích síní. A hádejte, odkud pocházejí ty obrovské křišťálové lustry? Samozřejmě z Česka! Palác ale může být zavřený – to když prezident nebo parlamentní činitelé přijímají velvyslance, nebo dokonce nějakého prezidenta. Součástí je i zbrojnice, kde lze obdivovat výzbroj maltézských rytířů, k ní ale vede několik schodů.

A tak raději spěcháme dál. „Tohle že je nejkrásnější kostel na světě?“ ptám se před vchodem do katedrály svatého Jana. Zvenku vypadá nenápadně, skoro se mi ani dovnitř nechce jít… Ale je to šok! Tolik zlata na jednom místě jsem ještě nikdy neviděla. A asi už nikdy neuvidím. O této katedrále postavené v roce 1573 se říká, že je nejen nejkrásnější, ale i nejdražší na světě. Její cena je nevyčíslitelná. Ornamenty jsou zdobené 24karátovým zlatem, jsou tu i obrazy slavného malíře Caravaggia, který na Maltě našel útočiště, když na něj v Itálii vydali zatykač. Katedrála se skládá z osmi menších bočních kaplí (stejně jako je na maltézském kříži osm cípů – každý z nich reprezentuje jednu jazykovou skupinu). Renovace jedné z kaplí stojí půl milionu eur. Katedrála je bezbariérová, má boční nájezd. Další bezbariérovou zajímavostí je kino Malta 5D. Během dvaceti minut se zde dozvíte (a zažijete na vlastní kůži) i poutavou



I takhle rozbouřené moře můžete vidět na Maltě na jaře. A taky spoustu kvetoucích rostlin.

historii Malty. Pozor na létající koule z kanonu či na střepiny bomb svržených na ostrov za druhé světové války!

Za maltézským rytířem A na konec jsme potkali i toho maltézského rytíře. Jmenuje se markýz de Piro, provází nás svým šlechtickým domem, kde se zastavil čas a rovnou by tu bylo možné natáčet příběh o Angelice. Ostatně ho na Maltě také točili. Malta totiž patří k oblíbeným místům filmařů. Ten dům – Casa Rocca Piccolla (na Maltě má totiž každý dům své jméno, které se píše i na dopisy) – na Republic Street bohužel není bezbariérový; přesto se vyplatí kolem něj aspoň projít, zda nezahlédnete paní markýzu nebo jejího 71letého chotě. Jen se ho neptejte, zda je maltézský rytíř; velmi nerad o tom hovoří.

Za tajemstvím Malty Malta má však i své tajemství, se kterým si už po desetiletí lámou hlavu nejslavnější vědci, astrologové či záhadologové – neolitické chrámy. Jsou starší než pyramidy v Egyptě i keltské Stonehenge, vznikly v letech 3600–2500 před naším letopočtem. Je jich tu několik, předpokládá se, že sloužily k uctívá-

ní matky plodnosti, že jí sem byly přinášeny obětiny. Kdo však postavil tato monstra z obrovských balvanů, která pustí paprsky slunce až do poslední místnosti přesně v den letního a zimního slunovratu, není vůbec jasné. „Známe důvod, proč tu stojí, zhruba víme, kdy je postavili, ale nevíme, kdo tito lidé byli a kde žili. Po této kultuře totiž nezůstaly vůbec žádné pozůstatky, ani vykopávky neprokázaly, že by tu v té době někdo žil,“ říká naše průvodkyně Adriana Oliva. Jsou magické, sálají energií. Ggantija na ostrově Gozo nabízí krásný výhled na hlavní město tohoto ostrova Viktorii, chrámy Mnajdra a Haggar Qim ležící jen 500 metrů od sebe na jihu ostrova Malta a další. Až k chrámům vedou pohodlné asfaltové cesty a v zázemí na vozíčkáře myslí i s toaletami.

Magická mořská okna a jeskyně Malta kromě staleté historie nabízí také magické mořské scenérie. Blue Grotto na jihu ostrova Malta je soustava jeskyň s křišťálově čistou vodou a výhledem na neobydlený ostrov Filfla. Ostrov Gozo se pyšní svým Azurovým oknem – Azur Windows, skalnatým útvarem, oknem, kterým se dá na loďce vjet do mořského bazénku s křišťálově čistou vodou. 

Na trzích v přímořském městečku Marsaxlokku, které se konají každou neděli, se dá koupit vše – od sladkých dezertů (na obrázku) po ponožky. Dolní zahrada ve Vallettě nabízí v létě příjemný stín a výhled na moře a přístav. Blue Grotto, magické skalní útvary s jeskyněmi a křišťálově čistou vodou, najdou turisté na jihu ostrova Malta.

Jedno z mnoha květinářství v centru Valletty. Na vánoce tu prodávají vánoční růže, na jaře pak čerstvé kytky.


25

Nové zahraniční technologie ■ Vozíčkáře dokáže zima dokonale znehybnit. ■ WheelBlades jsou minilyže, které brání zapadnutí předního kolečka do sněhu. ■ Částečnou konkurencí je FreeWheel, čili jedno velké kolo upevněné před vozíkem.

V souboji se sněhem Patrick Mayer se svým vynálezem – minilyžemi na přední kolečka WheelBlades. Ty dokáží značně ulehčit pohyb na bílé pokrývce.

Text: Štěpán Beneš Foto: Archiv autora, Otto Bock

S

níh představuje obvykle pohromu pro každého, kdo má problémy s pohyblivostí. Špatně chodící lidé pro jistotu ani nevycházejí, a ti, kteří musí, věnují většinu své pozornosti tomu, aby neupadli a nenadělili si frakturu. Pro vozíčkáře znamená sníh a led problémy zase z jiných úhlů pohledu. Neriskuje sice zlomeninu při pádu, ale vyšší vrstva sněhu jej mnohdy dokáže dokonale znehybnit. Kola se zaboří, obruče namočí a po příchodu do budovy dostává zabrat uklízečka, která se musí postarat o hromádky sněhu čerstvě opadané z vozíku. Existuje však řada možností, jak s nepřízní počasí v podobě bílé nadílky zdařile válčit nejen v každodenním životě, ale dokonce i na horách.

Vozík na lyžích Tím nejnovějším vylepšovákem jsou malé lyžičky na přední kolečka, zvané WheelBlades. Vymyslel je švýcarský kvadruplegik Patrick Mayer, sám už 12 let upoutaný na vozík, navíc v zemi, kde není sněhová pokrývka nic výjimečného. WheelBlades vypadají doslova jako malé lyže, jsou odhadem asi 20 centimetrů dlouhé a 10 cm široké. Na jejich vrchní části je připevněny speciální konstrukce, do kterých zapadnou přední kolečka mechanického vozíku nebo třeba i kočárku se šířkou pneumatiky od 1,8 do 6 centimetrů. Kolečka se zajistí pojistným mechanismem, minilyže tedy nemají šanci na nechtěné pohyby, nebo dokonce odpadnutí v té nejhorší možné chvíli. Před jízdou na sněhu stačí minilyže položit na zem k předním kolečkům, vozík mírně nadzvednout a při opětovném položení nechat kolečko zapadnout do připraveného otvoru. Vázání se zacvakne a jízda může pokračovat. Upevněním malých předních koleček do minilyží WheelBlades se zvětší dosedací plocha na sněhové pokrývce a lépe se rozloží váha. S nasazenými minilyžemi se tedy už vozík nezaboří a jede vzorně po sněhu. Díky kompaktní velikosti zachovávají minilyže také všechny výhody v pohyblivosti, které skýtají moderní mechanické vozíky. Nezadrhnou se o zadní velká kola při pohybu do stran a z prezentačních videí je patrné, že velmi ochotně a pružně reagují na změny směru. Vozík lze spolehlivě a bezpečně pustit dolů ze zasněženého kopce, do sněhu už se nezaboří ani s váhou dospělého muže. I na rovince je díky lepší trakci možné dosáhnout rychlosti až 10 km v hodině.

26

A jakmile se dojede do míst, kde už nejsou zapotřebí, jednoduše se sundají a odklidí do batohu, kam se spolehlivě vejdou i se vším ostatním, co je přes den potřeba. Použití WheelBlades má samozřejmě své limity. Nejlépe doplněk funguje na pevné udusané sněhové pokrývce, ostatně právě tak jako klasické lyže. Využijete je tedy především na horách, případně ve výše položených destinacích, kde se na chodnících či silnicích povaluje vrstva pevného sněhu. Je také více než vhodné doplnit jejich použití výměnou zadních gum za terénní model, který sám o sobě zvětšuje dosedací plochu a následnou

trakci. Pokud se budou bořit zadní kola, minilyže na těch předních budou bezmocné. Pro české zájemce o tento produkt máme dobré zprávy. Není nutné objednávat ho ze zahraničí, v ČR je v distribuci firmy Otto Bock za cenu necelých 5500 korun. S úhradou od zdravotní pojišťovny ale není možné počítat.

Místo dvou jen jedno Produkt, který by aktuálně přímo konkuroval výrobku WheelBlades, není k dispozici (pokud nepočítáme amatérské domácí konstrukční



Použití WheelBlades má samozřejmě své limity. Nejlépe doplněk funguje na pevné udusané sněhové pokrývce, ostatně právě tak jako klasické lyže.

Přední kolečko se do WheelBlades jednoduše zasadí a pojistí vázáním. Vhodné je však je doplnit ještě terénními zadními koly.

pokusy, které by se jistě našly). Lyže se však nehodí všude. Příliš nepomohou v čerstvém prašanu ani v rozbředlém sněhu a náhlých závějích v městském terénu. Průchodnost mechanického vozíku v zimním městě však lze zvýšit například využitím přípojného kolečka FreeWheel amerického vynálezce a kvadruplegika Patricka S. Doughertyho. FreeWheel tvoří jedno velké kolo upevněné v pohyblivé vidlici, která pokračuje pevnou trubkou zakončenou zaklapávacím upevněním. Celá konstrukce se snadno nasadí a zajistí uprostřed stupačky mechanického vozíku. Dvě malá přední kolečka vozíku se upevněním FreeWheelu povznesou o několik centimetrů do vzduchu a jsou nahrazena větším předním kolem. To zachovává prakticky celý manévrovací rozsah vozíku a výrazně zlepší průchodnost tam, kde by malá přední kolečka nestačila. Trakce je díky velikosti kola i profilu pneumatiky mnohem lepší než u hladkých předních koleček moderních vozíků. Uživatel tak přejede přes kořeny na lesních cestách, blátem, pískem na pláži nebo právě sněhovou

pokrývkou. Stejně jako v případě minilyží WheelBlades je ale nutné ve sněhu, stejně tak jako i v mnoha jiných těžších terénních podmínkách, doplnit použití FreeWheel terénními pneumatikami na zadních kolech, které zlepší trakci i lépe rozloží váhu. I FreeWheel má své nedostatky. Jeho konstrukce je řešena pro upevnění pouze na pevnou, neskládací stupačku, tedy ideálně na neskládací vozík s pevným rámem. Pevný rám stupačky, pro bezpečné uchycení kolečka by pravděpodobně šlo nahradit na míru svařenou klecí, avšak takové pokusy nejsou pochopitelně výrobcem odzkoušené, a nelze se tedy na ně spolehnout – mohlo by dokonce dojít k poškození stupačky. Další nevýhodou může být pro někoho nepříjemně vysoká cena, která šplhá přes deset tisíc korun. V ČR distribuuje kolečko FreeWheel firma BezBrzd, s. r. o.

Udělej si sám Nebývá zvykem na těchto stránkách prezentovat výtvory domácí svépomoci, jeden

nápad si však nelze nechat pro sebe. Objevil se na jednom americkém diskusním fóru o cyklistice a je poměrně originální. Kdo má chvilku času a trpělivosti, může si trakci zadních kol svého vozíku na namrzlém či zasněženém terénu vylepšit sám pomocí plastových stahovacích pásků, které prodává za pár korun každý obchod s kutilskými potřebami. Tyto pásky se dají přetáhnout přes gumu a ráfek, utáhnout a přečnívající kus odštípnout kleštěmi. Pokud se takto instalují pravidelně v menších rozestupech po celém obvodu kola, vznikne vlastně obdoba automobilových pneumatik s kovovými hroty. Kolo by poté teoreticky nemělo tolik klouzat, ale lépe poslouchat na povely k cestě vpřed. Zda tento nápad funguje a jaká je trvanlivost plastových pásků, to už budete, milí čtenáři, v případě zvědavosti muset vyzkoušet sami. O funkčnosti se na zmíněném fóru už nikdo nešířil, sám autor vyfotil realizaci při použití na svém jízdním kole. Výsledky tak nejsou zaručeny. 

Alternativou do městA nebo sušších podmínek může být FreeWheel. Ulehčí pohyb ve městě...

... i v písku, sněhu, nebo bahně. Snadno si poradí i s kořeny na lesních cestách. Vzhůru do přírody!


27

Poradna ■D ůchody se od ledna opět zvyšují. ■ Valorizaci si lze jednoduše vypočítat. ■ sKarty nabídnou více služeb zadarmo.

Novinky z legislativy pro osoby s handicapem Valorizace důchodů pro rok 2013

důchodů) se zvýší o 60 Kč (z 2270 Kč na 2330 Kč). Procentní výměra důchodu, která je individuální v závislosti na získaných dobách důchodového pojištění a dosahovaných příjmech, vzroste o 0,9 %.

Od lednové splátky roku 2013 se zvýšily všechny důchody vyplácené z českého důchodového systému, které byly přiznány před 1. 1. 2013. Zvýšení provedla Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) automaticky, není potřeba o ně žádat. Zvyšují se důchody starobní (včetně předčasných starobních), invalidní (pro invaliditu prvního, druhého i třetího stupně), vdovské, vdovecké a sirotčí. Základní výměra důchodu (stejná pro všechny druhy

Proveďte si kontrolní výpočet: Pokud váš důchod do ledna 2013 činil např. 7980 Kč, vypočte se jeho výše následujícím způsobem: 1) Od výše důchodu odečtěte částku 2270 Kč – to je původní výše základní výměry důchodu.

darujte

Předseda vlády Petr Nečas a ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová se na jednání s vedením České spořitelny a České pošty dohodli, že sKarta bude přátelštější, nabídne více služeb zdarma a umožní čerpat dávky složenkou.

Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš. K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Zvýhodněné předplatné na dva roky je 380 Kč. Kdo daruje certifikát s tímto předplatným, získá další předplatné na dva roky za 350 Kč. ww w.

12/2012

�



í Ko up to to ho pi su ča so oř íte kč 20 telé po dp o lati edp Ko nt ér y 3 0 k č / P ř Ba rit l i v ý v ý t i s k

muze

Ča

�

so

Jed

s.cz

pr pis

y, o t

kt

se eří

ne

vz

dá

va

jí

●

1/ 20

13

no

●

insk

Bud

ý:

íša M to M nilo Konzachrá mi ot živ l icha

Čas

www.

muzes

.cz

strana 8–13 op

is

pro

Koup Jiří toho í časo to ord Suchý: podp pisu Kont oříte inov K Bari o al b dybyc éry ych h poe byl lék zii st ařem ra ty,

kte

ří

se

nev

zdá

vaj

í

�

11/2

012

�

Jedn

na 18

na 17

stra

M12_2012.indd 1

otli

vý v ýti

sk 3 0 K

č / Pře

,

dpl

atit

elé

2 0 K

č

Shodli se, že: n sKarta je průkazka, její používání pro platby bude dobrovolné n I držitelé sKarty budou moci čerpat sociální dávky na základě poštovní poukázky n Lidé se zdravotním postižením mohou zdarma vybírat z sKarty peníze v hotovosti u přepážek na pobočkách ČS n Od ledna budou všechny výběry sKartou z bankomatů ČS zdarma n sKarty jsou chráněny proti exekucím n Neplánuje se žádná povinná výplata důchodů přes sKarty n Od 2. pololetí 2013 bude možné čerpat sociální dávky také poštovní poukázkou ČP n Systém se postupně zavádí, držitelům bylo vydáno více než 160 000 karet n Změny si vyžádají úpravu legislativy a modifikaci smlouvy mezi ČS a MPSV

11/6/2012 10:14:29 PM

Podrobnosti v redakci Můžeš

na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected] 28

2) Zbylou část tvoří tzv. procentní výměra – v našem případě částka 5710 Kč. 3) Procentní výměru vynásobte číslem 1,009, tedy 5710 x 1,009 = 5762 Kč (nová výše procentní výměry). 4) K základní výměře 2270 Kč připočtěte částku 60 Kč, získáte tak novou částku základní výměry 2330 Kč. 5) Sečtěte novou základní a novou procentní výměru 2330 + 5762 = 8092 Kč (nová výše důchodu).

Systém sKaret se změní!

Chcete příbuzným či známým udělat radost?


sKarta bude přátelštější, nabídne více služeb zdarma a umožní čerpat dávky složenkou.

O změně systému sKaret vás budeme průběžně informovat na těchto stránkách časopisu Můžeš.  Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■P olicie nesmí označenému vozidlu nasadit „botičku“. ■ Stupeň průkazu osob se zdravotním postižením nemusí odpovídat stupni příspěvku na péči, byť posudek vychází ze stejných životních potřeb.

Sleva na dani, právo policie na odtažení označeného vozu

?

Dobrý den, prosím vás o informaci ohledně slevy na dani. Jsem v invalidním důchodu III. stupně a pracuji dvě hodiny denně. Doslechla jsem se, že od roku 2013 pracující důchodci přijdou o daňové zvýhodnění. Nevím, jestli se to týká jen starobních důchodců nebo i invalidních. Děkuji.

Odpověď: Předpokládám, že se vám jedná o návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů. V rámci tohoto návrhu zákona je obsažen i návrh na zrušení slevy na dani z příjmu u poplatníka, který pobírá starobní důchod (buď z českého, nebo zahraničního důchodového pojištění). U invalidních důchodců (bez ohledu na stupeň invalidního důchodu) není zrušení této slevy na dani navrhováno – zůstává tedy zachována jak základní sleva na poplatníka, tak sleva na základě pobírání invalidního důchodu. Výše uvedený návrh zákona zamítl 5. 12. 2012 Senát ČR a bude jej znovu projednávat Poslanecká sněmovna ČR – změny uvedené v tomto návrhu tedy nebyly do uzávěrky tohoto čísla definitivně schváleny.

?

Dobrý den, prosím o radu. Pánovi z naší oblastní organizace byla přiznána průkazka ZTP/P. Úřad práce mu ale příspěvek na péči přiznal ve výši II. stupně s tím, že průkazka a příspěvek na péči se posuzují každý jinak a že když mu byla přiznána průkazka ZTP/P, tak nemusí mít přiznán příspěvek na péči ve stupni III. nebo IV. Domnívám se ale, že jestliže mu byly přiznány výhody III. stupně, tak i příspěvek na péči by měl být přiznán v III. nebo IV. stupni. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Obávám se, že v tomto případě mají úředníci ÚP pravdu. U průkazu osob se zdravotním postižením i u příspěvku na péči se sice vychází z posuzování deseti základních životních potřeb, neznamená to ale, že osobě musí nutně náležet vždy stejný stupeň příspěvku na péči a průkazu. Průkaz osoby se zdravotním postižením totiž náleží postiženému za těchto podmínek: Průkaz TP náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby

?

Dobrý den, měl bych na vás jeden dotaz. Je nějak právně ošetřeno v zákoně, že vozidlu označenému značkou pro přepravu osob se zdravotním postižením nemůže Policie ČR ani městská policie zamezit v odjezdu pomocí botičky anebo vozidlo odtáhnout? Může policie anebo městská policie nějak takto označené vozidlo zablokovat, anebo v žádném případě nesmí nijak zamezit odjezdu tohoto označeného vozidla? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Úvodem své odpovědi upřesňuji označení vozidla, o kterém se zmiňujete. Předpokládám, že máte na mysli parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením (znak vozíčkáře do auta, od 1. 8. 2011 tzv. označení O7); ten je přiznáván osobám s průkazem ZTP (s výjimkou osob se sluchovým postižením) anebo osobám s průkazem ZTP/P. Policie je oprávněna auto s označením vozíčkáře odtáhnout na záchytné parkoviště (zde žádná výjimka pro vozidla označená výše uvedeným znakem neexistuje); tyto případy se také běžně dějí – např. při blokovém čištění komunikací anebo v případě, kdy vozidlo parkuje na nevhodném místě, kde ohrožuje plynulost či bezpečnost provozu. Zákonem o obecní policii č. 553/1991 Sb. a zákonem o policii ČR č. 273/2008 Sb. je však zakázáno takto označené vozidlo zajistit tzv. botičkou.



Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

závislé na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost). Průkaz ZTP náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) a osobám starším 18 let, které nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace z důvodu úplné nebo praktické hluchoty. Průkaz ZTP/P náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), a osobám, u kterých bylo pro účely příspěvku na mobilitu zjištěno, že nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, s výjimkou osob sluchově postižených. Je velmi pravděpodobné, že v případě vámi zmiňovaného pána bylo naznáno, že nezvládá potřebu mobility anebo orientace z důvodu jiného než sluchového postižení; z toho titulu mu byla přiznána průkazka ZTP/P. Nicméně stupeň příspěvku na péči se odvíjí od počtu nezvládnutých základních životních potřeb (není tedy závislý na přiznaném stupni průkazu osoby se ZP): Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Pán podle vámi uváděného II. stupně příspěvku na péči nezvládá 5 nebo 6 základních životních potřeb (a mezi nimi je buď mobilita či orientace – díky níž zřejmě obdržel průkaz ZTP/P).  Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

29

AUTO-MOTO ■ S dítětem s handicapem není nutné jezdit do obchodu, prodejci ukáží autosedačky doma. ■ Když není dětská autosedačka otočná, lze upravit sedadlo auta tak, aby se otáčelo. ■ Někdy pomůže běžná autosedačka, jindy je nutné sáhnout po ryze speciálním výrobku.

Jak usadit dítě v autě Text: Petr Buček Foto: patron

L

eckterému handicapovanému dítěti běžná autosedačka nestačí. Je třeba, aby se otáčela, musí mít pětibodový pás nebo speciální klíny pro pevnější usazení. Dobrá zpráva na začátek: Firmy nabízející dětské autosedačky pro malé handicapované cestovatele tvrdí, že přijedou k zájemcům domů a předvedou své produkty přímo v místě bydliště. Odpadá tak někdy složité cestování do prodejny, zvláště když bezpečné a pohodlné cestování pro potomka zaručí rodině až koupená sedačka. „Zákazníky navštěvujeme. Na místě zjistíme, jakou sedačku dítě potřebuje, s jakými úpravami. V jiném případě bychom sedačku posílali několikrát tam a zpátky poštou,“ říká František Havlan ze společnosti Protec Metal. Tato firma upravuje pro postižené dítě autosedačky značky Storchenmühle na míru. Základní sedačka přijde na necelých sedm tisíc korun a je totožná se sedačkou pro zdravé děti. Její úpravy mohou při využití všech možných doplňků cenu zvýšit až na 15 tisíc korun. Jedná se o sedačku pro větší děti s váhou od 15 do 36 kilogramů – tedy zhruba od čtyř do dvanácti let. Obvykle se v ní zdravé dítě upevňuje bezpečnostními pásy auta. Ty jsou však pro některé postižené děti příliš volné a hrozí, že by ze sedačky mohly vyklouznout. Protec Metal umí autosedačky vybavit pětibodovým pásem, příplatek za takovou úpravu činí okolo dvou tisíc korun. K mání je kromě jiného také středová zarážka proti sesunutí dítěte, opěrka pro nohy a různé vycpávky pro oblast beder či pro okolí hlavy dítěte.

Sedačka Monterey Sam nabízí otočnou základnu, která usnadní nastupování i vystupování dítěte. Je určená dětem od 9 do 36 kilogramů. Nechybí jí pětibodový pás.

Speciální sedačky do 60 kilogramů Návštěvu přímo doma slibuje také společnost Patron. V jejím katalogu nechybí hned několik různých dětských autosedaček pro handicapované. „Nabízíme možnost předvedení a vyzkoušení autosedaček ve firemní vzorkové prodejně, dále pak na svých dalších pobočkách v republice. V případě, že klient nemá možnost zajet k nám, nabízíme zdarma klientům

30

službu – vyzkoušení a předvedení autosedaček přímo v domácím prostředí,“ uvádí Jan Zaplatílek, pracovník firmy Patron Bohemia. V jejím ceníku lze najít autosedačky pro různé věkové skupiny: od narození

do čtyř let a od čtyř roků do 12 let. Také tyto sedačky lze různě rozšiřovat o doplňky pro stabilizaci a zpevnění sezení handicapovaných dětí a pro jejich větší bezpečnost. „Jedná se o abdukční klíny, boční peloty,



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Základní sedačka přijde na necelých sedm tisíc korun a je totožná se sedačkou pro zdravé děti.

Pozor, žena za volantem Dětská autosedačka Sascha je k mání v šesti verzích a uveze dítě až do 60 kilogramů.

stolečky, bezpečnostní pásy nebo opěrky hlavy,“ vypočítává Jan Zaplatílek. Patron Bohemia prodává sedačky BeSafe, Monterey a Sascha. Sedačka Sascha vychází vstříc i rodičům s velkými dětmi. Je vyráběna v šesti variantách s nosností od 30 do 60 kilogramů. Cena této speciální sedačky pro handicapované děti se podle provedení pohybuje okolo 40 tisíc korun.

Jak otočit sedačku

Monterey je jednodušší sedačkou s pětibodovým pásem a s různými opěrkami pro hlavu a záda.

Pro děti s omezenou pohyblivostí je důležitá také možnost otočení sedačky směrem ke dveřím auta. Bez toho může být nasedání a vystupování dítěte komplikované. „V nabídce máme sedačky s pevnou i otočnou základnou. Ta slouží k lepšímu vkládání a vyjímání dítěte do auta a z auta. Ocení to zejména rodiče větších handicapovaných dětí, se kterými je manipulace obtížnější,“ vysvětluje Jan Zaplatílek. Jinou cestu volí strakonická firma Protec Metal. Její sedačky nejsou otočné, sází totiž na úpravu auta takovým způsobem, že se otočí sedadlo i s dětskou sedačkou. „Výhodou je, že takové otočné sedadlo v autě zůstává, i když dítě vyroste z jedné sedačky a potřebuje jinou nebo následně slouží i dospělému člověku s postižením,“ říká František Havlan. Za úpravu sedadla na možnost otáčení si firma Protec Metal účtuje 27 tisíc korun bez DPH. Vedle speciálních sedaček pro různé typy handicapů vystačí některé postižené děti s běžnou autosedačkou. Stále více firem totiž dává svým sedačkám do přední části před břicho a hrudník dítěte pultík, který zpevňuje jeho sezení. Takové lze je najít například u výrobců dětských autosedaček Cybex nebo Kiddy.  Více na www.AutemBezpečně.cz


Že jsou řidičky obecně horší nebo nebezpečnější na silnicích než řidiči-muži, je určitě mýtus, který je nutné neustále vyvracet. Kromě toho, že je to moderní – tedy přidávat genderové parametry na všechno možné –, je to také korektní. Zejména z toho důvodu, že ženy statisticky všude na světě způsobují méně nehod než muži. To je prostě fakt. V poslední době dělám řidiče rodinnému „autobusu“ a dávám si velký pozor na různá hodnocení kolemjedoucích posádek. Občas se sice stává, že se auto přede mnou dopustí nějakého prohřešku – zejména proti „plynulosti silničního provozu“ – a podle siluety a dlouhých vlasů by to mohla být žena. Ale nemusí to tak být. Nekomentuji to proto, že v onom autě mnohdy není dáma, ale sedí tam hipísák, květinový muž, sněžný muž nebo jiný typ vlasáče. A ten má v autě spoustu jiných starostí – také třeba proto, že má na plný pecky puštěný The Doors. Stejně jako můj táta. Ten se kupříkladu už čtyřikrát pokusil vycouvat s otevřeným kufrem Octavie Combi 4 x 4 z garáže. Marně – pokaždé zničil zvednuté páté dveře. Takže já se raději do větších genderových kritik nepouštím. Zejména když vedle některé z emancipovaných pilotek sedíte a někam vás vezou, protože nemůžete řídit. Známe takové situace a v tu chvíli je nám dobře. Hlavně že jedeme. Jel jsem jednou v mládí někam do Brna na mejdan a byl jsem rád, že si můžu dát pivo. Přítomná slečna hostitelka tvrdila, že jezdí v pohodě, ruční řízení a trojkový bavorák jí prý nevadí. Neptala se na nic – na blinkry, na alarm ani na to, kde to má zpátečku. Prostě si sedla a jela. Já jsem seděl vedle ní překvapeně a potěšeně – až do první zatáčky na kruhovém objezdu. Znejistěl jsem, když stále nebrzdila – říkám si hmmm – ona snad umí i brzdit levou nohou, s pravou na plynu! Ale naopak! Auto pod plynem na kruháči stále zrychlovalo a asi jenom díky dobrému podvozku se neroztočilo. Po chvíli ticha na krajnici pak klidně povídá, že si spletla pedály – brzdu s plynem. Jak prosté, lidské. Takže já nekritizuji a jsem v klidu. Jenom když se za plného provozu v autě přede mnou řidička maluje a pak si dělá obočí, tak zpozorním.  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta BARIÉRY.

31

vaše fotografie

SLOUPEK Ondřeje NEFFA

Zimní radovánky Zima je pro fotografii vděčné téma. V galeriích na serveru Můžeš.cz jsou zatím jen dvě zimní série. První je od Lucie Obstové. Jsou to tři pečlivě komponované zimní krajiny. Na této ukázce vidíme správné vedení šikmých linií, které se protínají, a do průsečíku je umístěn výrazný obrazový prvek. Slabinou série je určitá tónová nevýraznost. I zimě platí, že krajinu je nejlepší fotit ráno nebo večer – s nízkým sluncem –, přičemž sníh je dobré fotit v protisvětle. Lucie Obstová

A jak na bezvýraznou oblohu? Doporučuje se polarizační filtr, ale ten nefunguje vždy tak, jak od něho čekáme. Lepší je přechodový filtr, kdy na jedné straně je čiré sklo a druhá strana je neutrálně temná. Tento filtr dokáže udělat s nudnou oblohou doslova divy. Petr Žižka poslal sérii vánočních fotografií. Vystihl vzácnou zimní situaci, kdy mráz obalí větve jinovatkou. To vede k moc hezkým efektním snímkům, zvlášť když ještě svítí sluníčko. Tohle se ovšem musí fotit ráno, protože slunce celou tu nádheru brzy rozpustí. Jednu námitku ale přece jen mám: Rámečky jsou dobrá věc, velmi užitečná. Ale ozdobné rámečky, ty bychom měli vypustit z repertoáru. Tohle ne, fakt ne! Leda byste mě chtěli vidět, jak pláču. To je ze zimní tematiky protentokrát vše.

Petr Žižka

MariE Harcubová (fotka vpravo je po úpravách)

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Uvítáme libovolná témata, nicméně zima je velmi fotogenická, a tak se pokuste zaměřit především na ni. Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo. (jš) 

32

S Marií Harcubovou se podíváme na jejího Samíka. Roztomilá fotka, ta záclona na hlavě Samíkovi vysloveně sluší, vypadá jak panská kuchařka. Prozradím malý trik: Pejskové a zvířata obecně mívají zapadlé oči – pokud je nefotíme s bleskem anebo za specifických světelných podmínek. Ale dá se tomu pomoci v editoru: nástrojem Laso uděláme výběr a nástrojem Úrovně zvýšíme kontrast – nástroj má tři jezdce, levý, střední a pravý. Levý necháme v klidu, pravý potáhneme doleva a střední mu pošleme vstříc. A oči se rozsvítí! Výběr je dobré trochu rozostřit, v parametrech nástroje nastavíme stupeň rozpití. Je to v obrazových bodech a záleží na velikosti fotky – čím větší fotka, tím větší rozpití laso potřebuje. Nutno vyzkoušet (a samozřejmě: všechny editace děláme na kopii původní fotky). Viz snímek Samíka vpravo. V polovině ledna začalo sněžit, tak doufám, že se příště setkáme jen nad zasněženými fotkami.  Autor je novinář a spisovatel.


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Na počátku byla obrovská důvěra veřejnosti. ■ Pomáháme jedincům i rodinám, podporujeme rozvoj občanské společnosti. ■ Tradice Konta BARIÉRY je vkladem pro budoucnost.

Našemu charitativnímu projektu je 20 let

N

ejsem nostalgická, snažím se žít především přítomností a budoucností, ale vzpomínky na vznik prvního kontinuálního charitativního projektu moderní historie u nás, do kterého se zapojily desetitisíce lidí, jsou silné. Kontu BARIÉRY je dvacet let stejně jako naší republice. Na začátku jsme měli jediné – obrovskou důvěru veřejnosti. Získali jsme ji úspěšnou sbírkou na Konto Míša. Touto sbírkou jsme Čechy a Slováky učili, co to je charita, učili jsme se to ale i my v nadaci. Neměli jsme žádné zkušenosti. Bylo nás pár, a kdyby mi tenkrát někdo řekl, že za dvacet let budeme středně velkou „firmou“ s obratem kolem 60 milionů korun ročně, smála bych se. Co jsme se naučili? Především jak získat věrohodnost před veřejností. Dnes nás pravidelně a dlouhodobě podporuje 40 000 (!) dárců. Máme důvěru takového množství lidí. Přispívají nám pravidelně – už dvacet let. To žádná další nadace nedokázala zopakovat. A že se snažily! Máme důvěru velkých donátorů, klíčových firem, bank i zahraničních společností. To vše proto, že můžeme každému ukázat, kolika tisícům rodin i jednotlivců jsme pomohli, jaké praktické problémy života postižených jsme vyřešili, jak pozitivně jsme změnili život celých rodin – od příspěvků na vozík přes počítač, plošinu nebo výtah, stipendium pro středoškoláky i vysokoškoláky, bezbariérovou koupelnu, nové sluchadlo, bezbariérovou úpravu školy nebo jiného veřejného prostoru až po nejmodernější vybavení novorozeneckých oddělení špičkových nemocnic. Stopu Konta BARIÉRY dnes najdete na mnoha místech včetně nejzapadlejších vesniček. Já za nejdůležitější stopy považuji ty, které jsme zanechali v duších lidí. Naučili jsme se pomáhat, naučili jsme i velkou část společnosti, že pomáhat je normální, běžné, samozřejmé. Kdo si dnes ještě vzpomene, že před dvaceti lety byla dobročinná sbírka raritou, výjimkou, skoro senzací? Naučili jsme se také číst v tisících žádostí, poznat a ověřit si, kde je pravda, kdo opravdu pomoc potřebuje a kdo se chce jen přiživit na občanské solidaritě. Naučili jsme se spolupracovat s obecními a městskými samosprávami, dalšími neziskovými organizacemi, s médii i s ústředními orgány státní správy. Konto BARIÉRY je dnes dospělý, zralý projekt. Přesto nesměřuje pouze k dokonalému administrativnímu zvládnutí obrov-


Malý kluk se maluje na klauna. Tímto kontroverzním televizním spotem jsme oslovili v únoru 1993 veřejnost a získali desetitisíce dárců.

Na začátku jsme měli jediné – obrovskou důvěru veřejnosti. Získali jsme ji úspěšnou sbírkou na Konto Míša. Touto sbírkou jsme Čechy a Slováky učili, co to je charita, učili jsme se to ale i my v nadaci.

ské agendy, k chladnému a odtažitému úřadování. Zůstali jsme normálními lidmi, denně jsme v kontaktu s množstvím partnerů, s našimi klienty a jejich rodinami, s mnohými neziskovkami, které v drsných ekonomických podmínkách znovu a znovu obhajují svou existenci a úžasnou práci. Pomáháme jim v tom. Bedlivě se zamýšlíme nad sociální situací a otevřeně říkáme vládě, parlamentu i dalším státním orgánům, co si myslíme a kde vidíme problémy. Musím říci, že náš hlas je v tomto prostředí respektován. I to je výsledek dvacetileté práce. Nadace Charty 77, založená v roce 1978 ve Stockholmu Františkem Janouchem pro pomoc československým obráncům lidských práv, přišla před více než dvaceti lety do Československa, kde se ujala úplně nového úkolu – v podmínkách demokratické společnosti založit moderní charitativní projekt. Tento úkol splnila a plní ho denně. Skoro už dávná tradice se propojila s dneš kem. Pomáhat lidem, kteří to potřebují. Dvě věty, do kterých se vejde celá naše činnost a které budou platit i nadále. Jsme tu pro vás. Věřím, že dalších dvacet let... 

Vaše Božena Jirků

33

Výstavy bez bariér ■ Kam s dětmi, když je venku pod psa? ■ Za panenkami Barbie do Prahy, obdivovat stavebnici Merkur do Police nad Metují či prachatické Muzeum loutky a cirkusu. Platí totiž, že kdo si hraje, ten nezlobí. V galerii jsou k vidění filmové i hudební hvězdy jako panenky Barbie.

1200 panenek v Praze Text: michaela bučková Foto: Dollsland, Gabriel Urbánek

K

do zná panenku Barbie, ten život za ni dal by..., zpívá skupina Kašpárek v rohlíku v jedné ze svých nejslavnějších písniček. Jenže je spousta panenek Barbie, které nikdy v životě mít nebudete. Panenky z luxusních kolekcí, které stojí stovky eur a děti si s nimi vlastně ani hrát nemohou. Jsou určené do sbírky. A právě takovou sbírku je možné vidět v Praze – jen pár kroků od Staroměstského náměstí. Ve dvou sálech historického domu ze 16. století v Rytířské ulici lze ve 45 expozicích zhlédnout přes 1200 panenek Barbie. A také 3000 jejich doplňků a 60 dopravních prostředků (kola, motorky, čtyřkolky, auta, limuzíny, letadla a karavany) pro Barbie a jejího mužského kamaráda Kena. Muzeum vystavuje na 360 sběratelských skvostů – panenku Barbie jako císařovnu Josefínu, královnu Alžbětu I. či Marii An

34

toinettu vyrobené v limitované edici se sběratelskou hodnotou téměř 100 000 Kč. Každá taková panenka je opatřena certifikátem. „Je to s podivem, ale největší nadšení naše sbírka vzbuzuje u žen od třiceti do čtyřiceti let. Často na ně dcery volají: Mami, už jdeme domů, ale ony stojí jako u vytržení u regálu a nechtějí odejít,“ říká manažer galerie Milan Beneda a dodává, že se jedná o soukromou sbírku ženy, která patří do této věkové skupiny. „Prostě si tím splnila svůj dětský sen.“

Slavné hvězdy i modely návrhářů

I Dracula může být jako Barbie, dokonce i Shrek či Harry Potter tu mají své zastoupení.

Aby to nebyl ráj pro maminky! Kde jinde může v Praze na jednom místě normální smrtelnice takhle z blízka obdivovat dokonalé modely módních návrhářů jako Givenchyho, Giorgia Armaniho, Versaceho nebo boty Christiana Louboutina. Tyhle panenky jsou v jejich modelech oblečené a cena jedné z nich se může vyšplhat i na deset tisíc korun. O kousek dál koukám do tváře věčně mladé zpěvačce Cher, herečkám Audrey He-

pburnové, Marilyn Monroe, Elizabeth Taylor, Elvisovi, Johny Deppovi jako správnému pirátovi či postavičkám z Pána prstenů. Je tu prostě celé filmové nebe. Stejně jako britský princ William se svou ženou Kate. „Když si je vyfotíte zblízka, na fotce to ani nepoznáte,“ ukazuje na dokonalé rysy postav Milan Beneda.


časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí V muzeu je k vidění 1200 panenek Barbie.

Prachatice: Muzeum české loutky a cirkusu

I Dracula může být jako Barbie, dokonce i Shrek či Harry Potter tu mají své zastoupení. Nechybí československá Barbie v kroji ani její kolegyně z Thajska, Portorika, Austrálie či Eskymačka. Zajímavé jsou panenky z edice Swarovski. A kdybyste to nevěděli, tak Barbie má 135 povolání – je letuškou, policistkou, pilotkou, kosmonautkou… A všechny tyhle profese tady můžete vidět. Tatínci se většinou zastaví u vitríny panenek na Harley Davidsonu. Kopie těchto motorek jsou prý naprosto dokonalé. Pro ně je tu také sbírka aut s názvem Hot Wheels – rychlá kola. Obdivovat tu mohou i první auto vyrobené pro Barbie a Kena. A měli byste slyšet, jak dokonalá rádia tahle auta mají. Starší holčičky pak milují výstavu panenek Monster High. Představují děti známých monster, jako jsou Frankenstein, Dracula a další. A na rozdíl od svých rodičů jsou to dokonale hodné holky se spoustou dobrých vlastností. Je jich tu v malé místnůstce 81, cenu mají kolem sta tisíc. „Investovat do panenek se vyplatí,“ směje se můj průvodce Milan Beneda. „Některé Barbie z limitovaných edicí zvýšily svou cenu i 400krát.“ Sehnat panenky z limitovaných edicí je totiž věda. Panenky patřící do nejvyšší sběratelské řady Platinum label se vyrábějí v nákladu maximálně 1200 pro celý svět. A zájem o ně je obrovský. Tohle muzeum je tak trochu schované. Jeho návštěvníci musejí zazvonit na zvonek a pak vyjet výtahem do druhého patra. Je však bezbariérové: k výtahu vede příjemný nájezd, a pokud není muzeum přeplněné, dá se i mezi regály pohybovat pohodově. Mohou sem vjet i maminky s kočárky. Může se hodit Otevírací doba: Galerie je otevřena denně od 10.00 do 18.00 v Rytířské 6, Praha 1. Vstupné: Dospělí: 150 Kč Děti, studenti, senioři, ZTP: 60 Kč Rodinné vstupné 2 + 2: 250 Kč Děti do tří let zdarma Více informací o galerii naleznete na www.dollsland.eu nebo na www.facebook.com/dollsland.eu. 


Princezny, krále, čerty, kašpárky na provázku a další loutky lze obdivovat v Prachaticích v Expozici české loutky a cirkusu, která vznikla teprve před šesti lety. První a druhé patro expozice je bezbariérové, vede sem výtah, vozíčkář se dostane i do divadelního sálu, kde si děti mohou s divadélkem pohrát. V přízemí nechybějí bezbariérové toalety. První část muzea se věnuje českým loutkám, přestavují tu nejstarší loutkáře, rodinná a spolková divadla i profesionální scény. Kromě tradičních čertů a kašpárků se tu setkáte s loutkami zhotovenými podle předloh Mikoláše Alše či Jiřího Trnky. Toto muzeum se kromě loutek věnuje jako jediné v Česku také cirkusu. Proto se tu ocitnete v cirkusové manéži s hrazdami, perskou tyčí, jednokolkami, žonglérským náčiním a s cirkusovými kostýmy. Součástí expozice je i motocykl, na kterém jezdili medvědi s Cibulkou, a také spousta plakátů, fotografií a dokumentů věnujících se cirkusu. Ve filmových ukázkách ožívají v rukou předních českých kouzelníků vystavené kouzelnické rekvizity a aparáty (nejstarší z počátku 19. století). Minout ovšem nesmíte ani panoptikum s voskovými hlavami historických osobností a s pohyblivou mořskou pannou.

do zahrady je umístěn zvonek. Muzeum je vybaveno výtahem, návštěvnické toalety jsou vhodné i pro vozíčkáře. Může se hodit Otevírací doba: úterý 10–19, středa–neděle 10–18, pondělí zavřeno Vstupné: Výstava: dospělí 80 Kč, mládež 15–18 let, studenti SŠ, VŠ, důchodci, invalidé: 40 Kč, děti do 15 let zdarma rodinné vstupné: výstava 150 Kč www.upm.cz 

Matchbox Garage. Accessory Packs, 1959

Může se hodit Otevírací doba: Úterý–neděle: 9–17 hodin Vstupné: dospělí: 50 Kč, děti 6 až 15 let, senioři nad 60 let a studenti: 30 Kč www.nm.cz 

Výstava angličáků v Uměleckoprůmyslovém muzeu Tak tohle je něco pro kluky. V pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu je výstava angličáků Matchbox, které zasáhly několik generací dětí i dospělých. Koncem 40. let začala anglická firma Lesney vyrábět kovové miniaturní modely aut, strojů a různých hraček. První mimořádný úspěch zaznamenala s miniaturní verzí korunovačního kočáru, které se v roce 1953 prodalo přes milion kusů. Na pražské výstavě je k vidění patnáct set modelů – od prvních hraček z přelomu čtyřicátých a padesátých let až po modely veteránů z nedávné doby. A proč dostala autíčka název Matchbox? Protože se auta měla vejít do krabiček od zápalek, anglicky matchbox. Vstup pro vozíčkáře je zajištěn přes zahradu muzea. U vstupu

Thomas Flyabout z roku 1909. řada Models of Yesteryear, 1973 Lincoln Continental. Série 1-75, 1964

35

inzerce zaměstnání Nabídka zaměstnání POZOR! Na náš statek (Noutonice) hledáme urgentně podkoního – nástup možný ihned, slušné platové ohodnocení, ubytování v areálu statku. Více info na [email protected] nebo na tel.: 603 551 910. Zn: 19122012 Společnost AB-PLUS shání do svých řad zaměstnance na pozici telemarketéra. Práce je vykonávaná osm hodin denně v sídle: Satalice, Panelová 406/19. Nástup od 2. 1. 2013. Úkolem zaměstnance je prodej kancelářských potřeb po telefonu. Kontaktujte: Simona Šturmová, tel.: 607 617 659, Jiří Machota, tel.: 775 892 815. Zn: 20122012 Pokud se zajímáš se o ekozemědělství a udržitelný životní styl, nabízím práci s bydlením na statku na samotě u Tábora. Podmínkou ř. p. T, časová flexibilita, samostatnost, spolehlivost, fyzická zdatnost. Praxe velkou výhodou, ale stačí šikovnost a smysl pro hospodaření. [email protected] . Zn: 29122012 Hledáme účetního pro malé občanské sdružení a jednoho člena OSVČ (speciální pedagog + soukromý zemědělec). Práce z domova, v případě nadšení a chuti pracovat v problematice speciální pedagogiky možná další spolupráce se sdružením. Nápadů je plno, ale málo kolegů, kteří pomohou :-) Smlouva o dílo, později možný úvazek. Prosíme o životopisy e-mailem na kontakt@ machackovi.cz . Zn: 02012013-1 Hledáme výpomoc na farmu – jednoduchá manuální práce, občas fyzicky náročnější, ale záleží na dohodě. Malování, kydání, zahradnické práce. Nabídněte, pokusíme se využít. Rekonstruujeme prostory pro neziskovou organizaci. Vedoucí farmy je speciální pedagog. Klidně i víkendově, nárazově. Hledáme kolegy s nadšením pro věc :-) kontakt@ machackovi.cz . Zn: 02012013-2 Přijmeme pracovnici na úklid kancelářských a přilehlých prostor. Činnost je vykonávaná v pobočce naší společnosti v Ostravě-Vítkovicích. Požadujeme: spolehlivost, preciznost. Nabízíme: zázemí stabilní společnosti – jistotu zaměstnání na pracovní smlouvu – příjemné pracovní prostředí přizpůsobení pracovní doby potřebám zaměstnance – ostatní dohodou. [email protected]. Zn: 06012013-1 Přijmeme do našeho kolektivu OZP pracovnici pro administrativní činnosti vykonávané v pobočce naší společnosti v Ostravě-Vítkovicích. Náplň práce: znalost práce s PC – vkládání dat do interního systému – příprava podkladů pro fakturaci – dobrá znalost MS Office, Excel – schopnost učit se novým věcem – spolehlivost, preciznost. Nabízíme: zázemí stabilní společnosti – jistotu zaměstnání na pracovní smlouvu – příjemné pracovní prostředí – přizpůsobení pracovní doby potřebám zaměstnance – ostatní dohodou. [email protected]. Zn: 06012013-2

36

Hledám několik ručních pletařek na pletení svetrů – odměna za upletení 250–350 Kč. Materiál dodám. Výplata ihned při předání. Nejlépe Středočeský kraj. Zn.: 03122012 Katalogový prodej – Dedra – Společnost Dedra je český výrobce bytové kosmetiky již od roku 1995. Zabývá se prodejem drogerie, věcmi do domácnosti, dekoracemi, dárky, oblečením apod. Žádné vstupní poplatky. Při registraci a podání první objednávky dárek. Zn.: 30112012 Hledám kuchaře do hotelové restaurace. Plat 16 000 Kč, Hotel Rakovec ***, Brno, Rakovecká 13. Zn.: 28112012 Společnost Autovars Opel a Chevrolet hledá prodejce nových vozů. Vhodné pro osoby se zdravotním postižením – osoby na vozíčku. Máme bezbariérové pracoviště. Nástupní mzda 15 000 + prémie. CV zasílejte prosím na mail: vlasta. [email protected]. Zn.: 27112012

Hledám zaměstnání Hledám zaměstnání, nabízím rychlou práci na PC, velmi dobrou znalost pravopisu ČJ, adaptabilitu, na zkrácený pracovní úvazek. Tel.: 222 718 359. Zn: 12122012 Hledám jakoukoliv práci, kterou mohu vykonávat z domova. Pouze poctivou a bez poplatků předem. Pokud je práce výdělečná a poctivá, tak se dají veškeré vstupní poplatky zaplatit z prvních vydělaných peněz. Děkuji. pavelkubat@ seznam.cz. Zn: 14122012 Hledám domácí práci na zkrácený úvazek. Mám pokročile uživatelskou znalost práce na PC. Možno nějakou administrativu nebo redakční práci. Mám rok praxe jako redaktor. Jsem plně invalidní. Děkuji za nabídky. o.soucek@ seznam.cz. Zn: 16122012 39letý VŠ ekonomického směru s mnohaletou praxí jako obchodní zástupce hledá uplatnění na HPP v obchodní oblasti, v bankovnictví, popř. i v jiném oboru. Mohu nabídnout znalost MS Office, komunikativní a vyjednávací schopnosti, samostatné rozhodování, práci v týmu i individuálně, zkušenosti s vedením menšího kolektivu, schopnost naučit se rychle novým věcem. Mohu nastoupit ihned. Děkuji za vaše nabídky, v případě zájmu zašlu podrobné CV. Ne práce na ŽL a práce v pojišťovnictví. [email protected]. Zn: 27122012 Hledám práci pro OZP v okresech Hořovice, Beroun, Praha. Mám středoškolské vzdělání s maturitou, znalost italského jazyka a řidičský průkaz B. Jsem zodpovědná, samostatná, spolehlivá. Životopis na požádání zašlu. helca. [email protected]. Zn: 01012013 Hledám práci jako pomocná mzdová účetní (získání praxe), v roce 2005 jsem absolvovala kurz mzdového účetnictví s osvědčením, chci získat praxi a později pracovat jako samostatná mzdová účetní. [email protected]. Zn: 05012013

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected], nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Hledám práci na 4–6 hod. úklid nebo vybalování zboží v obchodě. Děkuji za nabídky. Jen Brno – spolehlivá. Jsem v plném invalidním důchodu, 58 let. [email protected]. Zn: 07012013-1 Vlastním dva průmyslové šicí stroje a měla bych zájem o domácí práci, prosím ozvěte se. petramaskova1@seznam. cz. Zn: 07012013-2 Hledám práci od zaměstnavatele na doma v Praze na HPP, ne na ŽL, skenování, vyhledávání na internetu, vytvoření www.stránek na webnode, webgarden apod. Jsem spolehlivá, příjemná. Děkuji za nabídky. karlikovai@ email.cz. Zn: 08012013-1 Jsem v ČID z Prahy a hledám práci nejraději z domova nebo na zkrácený úvazek (administrativa, kompletace výrobků). Prosím pište na e-mail.janhela@ centrum.cz. Zn: 08012013-2 Dobrý den, nabídněte mi prosím práci. Jsem maminka s průkazem ZTP-P a ráda bych si nějakou korunku přivydělala. [email protected]. Zn: 08012013-3 Hledám jakoukoliv práci z oblasti obchodu, administrativy, práci na doma, ale i manuální práci. Jsem spolehlivá, ochotná učit se novým věcem. Mám praxi v potravinářství, základy PC, Word, Excel, internet. Vlastním ŘP sk. B. Zn.: 26112012

Seznámení Ahoj, hledám tímto způsobem dívku nebo ženu podobného věku, můžeš být i s malým rošťákem. Jsem lehce postižený (vada řeči) a rád bych už nebyl sám a založil si rodinu. Existuješ? Jen Ústí nad Labem a blízké okolí. Zn: 16122012 Hledám muže na všední den i svátek, na procházky, cestování, turistiku, nechci zbytek života být sama, je mi 70 let a chci žít aktivně. Hledám muže z okolí Tábora, který také nechce být sám. Zdena. Zn.: 03122012 Ahoj, jmenuji se Alena, 48 let – baculka, v invalidním důchodu, ale soběstačná. Mám polodlouhé černé vlasy a hnědé oči, abstinentka, nekuřačka. Jsem obyčejná skromná žena, domácí typ pro každý den. Ráda peču, vařím, ráda se starám o domov. Hledám hodného muže 50–70 let. Zn.: 24092012

Dobrý den, velmi ráda bych konečně našla chápajícího muže do 40 let, který se rád seznámí s 37letou inteligentní středoškolačkou z okresu Mladá Boleslav s DMO dolních končetin a nebude mu vadit, že při chůzi venku se pohybuje pomocí dvou francouzských holí. Zn.: 18092012

Koupím, prodám Prodám fusak (šedivý) od firmy Teplo domova. Použitý jednu sezonu. Prodyšný, omyvatelný, nepromokavý, materiál porotex. http://obchod.teplodomova.cz/ Fusak-KOR-fleece.html Možno zaslat na dobírku. Tel.: 775 199 833. Třemošnice (okr. Chrudim). Cena 1000 Kč. Zn: 08122012 Koupím vozík Babetta BVH-1. Přijedu kamkoliv. Děkuji za nabídky. horakma@ email.cz. Zn: 16122012 Prodám menší nejetý elektrický skútr pro tělesně handicapované a seniory SHOPRIDER. Cena 19 000 Kč (původní cena 42 000 Kč) – dohoda možná. Náhradní díly a servis jsou zajištěny. Lomnice nad Popelkou, tel.: 739 611 249. Zn: 21122012 Prodám Fiat Stilo 1.2 16V, rok výroby 2003, první majitel, koupen nový v ČR, najeto 150 tis. km, manuální převodovka, ruční ovládání API, velmi dobrý stav vozu, pravidelný servis pouze v autorizovaném servisu Fiat, před dvěma roky kompletní GO, ABS, mlhovky, 6x airbag, dešťový a světelný senzor, palubní počítač, ovládání předních oken elektrické, centrální zamykání. Cena 50 000 Kč, tel.: 736 509 701. Zn: 29122012 Prodám nové originálně zabalené ortopedické matrace, nosnost 150 kg, dva kusy 90 x 200. PŮVODNÍ CENA 24 000 Kč, NYNÍ 19 000 Kč. sandoors@ atlas.cz. Zn: 05012013 Prodám elektrický čtyřkolový skútr HS-890 CADIZ DMA. Je 3–4 roky starý, téměř nepoužívaný. Původní cena 65 000 Kč, aktuální cena 49 000 Kč. Po rychlém kontaktování možná další sleva. Podrobnější informace viz http:// www.dmapraha.cz/katalog/elektrickeskutry/0/406 Kontakt: František Němec, Praha 6. Tel.: 737 213 035. Volejte prosím v časovém rozmezí 10–20 hodin. E-mail: [email protected]. Zn: 08012013 Prodám pásový schodolez tři roky starý, ale téměř nepoužívaný. Cena schodolezu 35 000 Kč. Kontakt: Petra a Jan Vlčkovi 602 569 562, [email protected]. Zn: 08012013

nabízím Doučování matematiky ZŠ u vás doma, individuální přístup, příprava na zkoušky na SŠ, jednotlivci i malé skupinky, vždy po dvou hodinách, cena 130 Kč/hod., telefon: 605 309 725, e-mail: doucovani.matematiky-zs@ seznam.cz. Zn: 07012013


SENSEN


■ První příspěvek do Národní kroniky napsal Zdeněk Mahler. ■ Shromažďujeme vzpomínky ve formě zpráv, fotografií a videí. ■ Příspěvky budou v tajných trezorech Národního muzea.

Ukládáme svou paměť – na tisíc let Text: Zdeněk Procházka Foto: Jan Šilpoch

H

odnocení našich životů přešláplo z levé nohy na pravou – pravda však po jedné daleko nedoskáče… Kdyby zkušeností seniorů bylo pouze to, co napříště nedělat, bylo by to málo? Tato slova napsal v historicky prvním příspěvku, který byl vložen před osmi měsíci do Národní kroniky, spisovatel, dramatik a scenárista Zdeněk Mahler. Dal jí tehdy do vínku přání, aby nejen zachycovala naše životy, ale i pomáhala obnovovat národní paměť a byla impulzem k většímu porozumění mezi generacemi. V Národním muzeu se uskuteční významná událost pro projekt Národní kroniky: do trezorů Národního muzea poprvé uložíme digitální nosič s příspěvky, které do ní přišly v uplynulém roce. Od konce května, kdy Konto BARIÉRY spustilo projekt SENSEN – Senzační senioři, se Národní kronika (přístupná na webu www.sensen.cz) plní nejen zprávami, vzpomínkami a příběhy, ale uložili jsme i celé unikátní kroniky či deníky, jež jsou cenným osobním svědectvím o našich moderních dějinách. Národní kronika uchovává třeba vzpomínky na okupaci v roce 1968 zachycené pracovnicí Československého rozhlasu v Praze, zápisky vojenského leteckého mechanika, vzpomínky na totální nasazení za druhé světové války či na studium české dívky ve francouzském lyceu před druhou světovou válkou, historii staré Poruby… Zachycuje ale i z dnešního pohledu všední události: zprávu o šachovém memoriálu nebo zápisky z výletu do Švýcarska, vzpomínku na „mé nejlepší Vánoce v životě“, na „mého nejlepšího učitele“, na „můj rodný dům“…

Prach zapomnění Připomeňme si, s jakou stále platnou výzvou jsme projekt Národní kroniky spolu s Národním muzeem odstartovali: Určitě se většina z nás shodne, že v každé rodině, v životě každého z nás i v našem okolí se vyskytnou události, kdy cítíme potřebu nějak je zaznamenat pro budoucnost. Může jít o narození dítěte,


sňatek, promoci, dokončení nového domu, zajímavou cestu, podnikatelský úspěch, dožití významného věku, vyléčení z nemoci, ale i úmrtí nebo nešťastnou událost. Může jít i o jevy a skutečnosti se širším významem – památná místa, historii skoro zapomenutou, skvělé osobnosti, slavnostní události, proměny obcí a krajiny, stavby atd. Mnohé z těchto faktů zůstávají skryty v rodinných nebo lokálních archivech a často na ně sedá prach zapomnění. A kolikrát v životě si uvědomíme, na co všechno jsme se nestihli zeptat své babičky, dědy, svých rodičů...

k tzv. velkým dějinám a pomohla plasticky zprostředkovat život v naší době.

Tajné trezory Jakou důležitost těmto záznamům přikládají badatelé Národního muzea, přestože může jít z dnešního pohledu či z pohledu nezúčastněných lidí třeba jen o všední fakta a příběhy, dokládá, že jejich digitální nosič bude každoročně uložen v tajných trezorech muzea spolu s nejcennějšími předměty českého národního kulturního dědictví, jako je keltská hlava z 2. století př. n. l. nalezená u Mšeckých Žehrovic, diamantový náhrdelník Naděždy Kramářové nebo zlatý stodukát Ferdinanda III. Všichni vkladatelé obdrželi slavnostní certifikát s obrázkem Bohumila Hrabala od Ivy Hüttnerové dokládající jejich spolupráci na Národní kronice, která je pro ně, jak říkají, především naplněním touhy většiny z nás: zanechat po sobě Patron projektu Národní kronika Zdeněk Mahler říká: Važme si zkušeností seniorů a uchovejme jejich paměť.

I my jednou odejdeme a své vzpomínky si vezmeme s sebou. Nenechme své vzpomínky zapadat prachem. Uložme svou paměť. Snažíme se aktivovat a motivovat nejen seniory, ale všechny obyvatele této země i naše krajany, aby tu po sobě zanechali své vzpomínky. Pro své děti, vnuky i pro společnost jako takovou. Národní kronika zachycuje to, co zažíváme každý běžný den, to, co jde mimo velké dějiny, a je připravena přijmout vše, co její přispěvatelé pokládají za důležité, aniž by tyto záznamy nějak upravovala, selektovala nebo hodnotila jejich závažnost. Národní muzeum hodlá Národní kroniku v elektronické podobě uchovat na tisíc let, aby pak sloužila jako významný doplněk

pro budoucí generace nějaké smysluplné svědectví, svou životní zkušenost. Jak to ve svých unikátních vzpomínkách Honba za větrem, uložených v Národní kronice, vyjádřil Svatopluk Slavík: „Když větší díl života pominul a ten zbytek, který je snad ještě před námi, je stále a stále menší, tu člověk najednou zpozoruje, že se nějaký děj již poněkolikáté opakuje a že je stále podobný. Potom snad začne trošku uvažovat o tom, co bylo, co vytvořil, co zná anebo umí, a chtěl by si z toho možná postavit jakýsi pomník, protože chápe, že je již na konci. Zanechat nějakou trvalou památku, že tady byl a žil. Ani já nejsem výjimkou. Ten můj pomník, toto moje vyprávění.“ 

37

Křížovka O CENY


Brazilská hádanka O jedné z nejzáhadnějších událostí tohoto století, která se stala v roce 1908 na Sibiři poblíž říčky Podkamenná Tunguzka, bylo popsáno již mnoho papíru. Málo se však ví o tom, že něco podobného se přihodilo před více než 66 lety i v hlubinách brazilského pralesa poblíž hranic s Peru. Před druhou světovou válkou konal svou cestu v povodí řeky Curucá otec Fedele d’Alviano. Podle jeho svědectví bylo prý 13. srpna 1930

1

2

3

4

5

6

7

8

ráno jako každé jiné, ovšem kolem osmé hodiny se najednou zešeřilo. Slunce se zabarvilo krvavě rudě a z oblohy se začal sypat jemný červený prach, který pokrýval prales i řeku. Náhle se ozval rychle zesilující svist, jako by letěl dělostřelecký granát. Rybáři na řece zpozorovali ohnivou kouli padající k zemi jako blesk. Všichni pak, dokonce i lidé ve městech vzdálených skoro 250 km, slyšeli… (tajenka), při nichž se otřásala země. 

9 10 11 12 13 14 15 16 17


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz

A

Na co se můžete těšit v březnovém čísle?

B C D E F

❛ Reportáž

G

z Ústavu sociální péče v Lobendavě.

H I VODOROVNĚ: A. Podpěra; brouk vruboun posvátný; zvuk vodního mlýna. – B. Důlní pracoviště; belgický zpěvák italského původu; čtvercová část dórského vlysu. – C. Jméno herečky Vránové; hudební dílo; zkratka souhvězdí Aries; několikanásobný vítěz Velké Pardubické. – D. Bicykly; představený kláštera; sourozenec (nářečně); hájové byliny. – E. Tajenka – F. Značka koupelové pěny; zahraniční křížovkářský časopis; stařec; americký norek. – G. Španělské mužské jméno; anglický šlechtický titul; nápor; mřížka. – H. Nájem; zelenina; posilující léky. – I. Zařízení na výrobu stejnosměrného proudu; národohospodář; budapešťský sportovní klub. SVISLE: 1. Protiklad; rumunské město. – 2. Hemiedrie. – 3. Dravý pták; opasek. – 4. Starogermánský znak; ženské jméno. – 5. Orientální plášť; odbytový podnik; značka decimetru. – 6. SPZ Svitav; primáti; zkratka bývalých automobilových opraven. – 7. Srbská čepice; samice kočkovité šelmy. – 8. Karetní trumf; kožešinová šelma. – 9. Krutý člověk; travina; prkenný strop (nářečně). – 10. Latinsky „milovat“; javor. – 11. Tetraboritan sodný; jméno Vergilia. – 12. Kmitnutí; český folklorista; značka thulia. – 13. Francouzský určitý člen; revolver; mohyla. – 14. Italsky „atom“; tropická šťáva. – 15. Zápasnický chvat; staroegyptská bohyně. – 16. Posuzovatelka vědeckého díla. – 17. Totéž; vápencové území. Pomůcka: atomo, Čvor, metopa, Pek. Zdroj: Panorama křížovky 1/1997, str. 44

❛ Rozhovor se ředitelem Domova Sue Ryder Matějem Lejsalem.

❛ Jak jezdí nevidomí Jizerskou 50?

❛ Reportáž vozíčkáře z cesty po Rakousku.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: GENERALISSIMUS

Luštitelé – výherci:

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon a dva knihu.

38

Mobilní telefon: Lenka Pokorná Březinova 971 280 02 Kolín 2

Knižní cena: Dagmar Veselá Elplova 16 629 00 Brno-Líšeň

Knižní cena: Božena Moravcová Polní 262 277 15 Tišice

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY. Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.



www.muzes.cz


�

9/2012

�


Plavci s handicapem zářili ve Strakonicích strana 18


www.muzes.cz


�

10/2012

�


Média o lidech s handicapem: bariéry přetrvávají strana 8


www.muzes.cz


�

11/2012

�


Jiří Suchý: Kdybych byl lékařem, ordinoval bych poezii strana 18


�

12/2012

�




www.muzes.cz


www.muzes.cz


●

1 / 20 13

●

Konto Míša mi zachránilo život strana 17

M12_2012.indd 1

Děkujeme našim předplatitelům za to, že nás pravidelně čtou a jsou věrni časopisu, který přináší lidem s postižením a všem těm, kteří se jim snaží pomáhat, užitečné informace.

5 důvodů,

proč si předplatit časopis Můžeš:

❛ Doručování pravidelně první den v měsíci. ❛ Nemalá finanční úspora. ❛ Přístup do archivu článků. ❛ Soutěže a dárky. ❛ Stálý přehled o právních úpravách týkajících se lidí s postižením.

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

Michal Budinský: strana 8–13

11/6/2012 10:14:29 PM

Ivan Nestával: Tady je můj ráj!

Recommend Documents