Na pláž!
PŘEHLED PROJEKTŮ/STALO SE
Itálie, kolébka civilizace a kultury Kemp Spinnaker, Porto San Giorgio (8.–17. září 2006)
Itálie a Italové českýma očima (prof. Valášek) – po stopách českých šlechticů, kavalírů, básníků a prozaiků na jejich cestách za italským sluncem Jak se žije Italům (prof. Profota) – po fenoménech ovlivňujících život dnešní Itálie Itálie-kolébka techniky a fyziky (prof. Přibík) – technicko-fyzikálně-výzkumný projekt Guelfové a Ghibellini aneb mezi papežem a císařem (prof. Arnot a prof. Fantys) – projekt o dějinách a umění bývalého církevního státu Itálie a sport (prof. Vomáčková) – trocha historie tělesné kultury a především hodně pohybu Itálie v anglosaských literaturách (prof. Rufer) – čtení, interpretace a možná i překlady Itálie na talíři (prof. Janichová) – projekt pro gurmány a budoucí šéfkuchaře všech věkových kategorií
Komedie dell'arte (prof. Výšková) – čtení, tvoření masek a hraní divadla Sluneční hodiny a mapování starověkých civilizací (prof. Klaus a pan Traugott) – cesta do tajů výroby map, slunečních hodin a měření vůbec Itálie - kolébka módy (prof. Bidláková) – historie a současnost módy, výroba modelů a samozřejmě módní přehlídka Robinsonem nejen uprostřed italské civilizace (prof. Poutníková) – nahlédnutí do světa bylinkářství a přírodního léčitelství Socrates Seminars in FORUM ROMANUM (prof. Mullin) – Socrates method of discussions; The Roman Senat in comparsion to current Senats Na pláž! (prof. Tatíček) – kurz praktické publicistiky, příprava sborníku Projekt v Praze (prof. Šlajchrtová) – italské výtvarné umění v Praze, stopy italských architektů, velikáni italského film FOTO: Jakub Hrab
Stalo se nejen v oktávě (neděle 10. 9. 2006) • D.P. a J.P. při dovádění ve vodě málem uplavalo nafukovací lehátko patřící O. (T.H.). Naštěstí vše zachránil P.R., který se bez váhání vrhl oblečený do vln. • H.T. oslavila své osmnácté narozeniny, závěr večera však proběhl nejednoznačně: H.T. + M.G. = ??? • O.M. alias Č. vynalezl nový styl volejbalového úderu: odpal bradavkou. Ve hře s ním sice nezabodoval, postaral se však o pobavení všech přítomných. • J.H. asi postrádá Š.B., doplatila na to její spolubydlící A.V., kterou se J.H. snažila v noci objímat. • J.H. také trpí halucinacemi, tvrdila, že se k ní do bungalovu v šest hodin ráno vloupala A.K. a převlékala si tam podprsenku. Na otázku, jak ji poznala, odpověděla, že podle velikosti poprsí. • D.P. se ukázal jako milovník kultury: jako jediný si již půl hodiny před Koubkovým koncertem postavil židli doprostřed tanečního parketu a setrval tam převážnou část celého vystoupení. • M.V. je zřejmě módní znalec. Jeho tmavozelené plátěné kalhoty si získaly obdiv většiny oktavánek, zvláště pak u K.Ch. Zbytku dívek zase učaroval jeho plážový outfit. • A nakonec perlička: O. (T.H.) předvedl oktavánkám žhavý striptýz. Použil při tom červená tanga zapůjčená T.S. Vše se samozřejmě konalo po dvaadvacáté hodině. Doplatila na to jen T.S.: svá tanga si asi ještě dlouho neoblékne. • Anežka Fialová, oktáva
2
Na pláž!
REPORTÁŽ
Těstoviny na listech smokvoně Pár slov o projektu, na němž se dalo pořádně najíst „Kde je cibule?“ „Tu smetanu tam mám dát teď, nebo až potom?“ „Už jste začali dělat těstoviny?“ Takovéto otázky létají vzduchem mezi bungalovy vedle Modrého náměstí spolu s vůní připravovaných dobrot. Primánky hledají parmazán a sekundáni zase vyrábějí z rákosí dekorativní prostírání. Profesorka Janichová radí účastníkům, co a jak dělat a kde seženou to či ono. Je pondělí 11. září a já dělám reportáž o projektu vaření. • Úkolem účastníků je vyzkoušet si přípravu typických italských jídel. V plánu mají například polévky, rýži, masové pokrmy, pizzu a dokonce i zmrzlinu. Projektu se účastní celkem třináct studentů a studentek z primy, sekundy a oktávy. „Tento projekt mě hodně baví,“ říká jeden oktaván a většina přítomných s tímto názorem souhlasí. Zikmund ze sekundy upřesňuje: „Já rád vařím, jen když se to povede. A nejradši mám koprovou omáčku a pizzu.“ Těch, kteří mezi své nejoblíbenější pokrmy řadí pizzu nebo těstoviny, další typické italské jídlo, je v projektu hned několik. • Mladí kuchaři dnes vyrábějí a vaří těstoviny a k nim omáčky. Pracují na venkovních stolech plných jídla a nádobí i na kuchyňských linkách v bungalovech. Nejpoužívanějšími surovinami jsou smetana, rajčata a různé druhy sýrů.
V některých omáčkách je navíc cibule, slanina, olivy, paprika nebo třeba česnek a také různé koření. A podle čeho určují množství těchto ingrediencí? „To odhadneme podle oka, stejně jako dobu, kdy je omáčka hotová,“ říká Anna Marie ze sekundy a za pomoci spolužáka Martina přidává na pánvičku smetanu. • Nakonec, když je vše uvařeno a prostřeno, si kuchaři navzájem hodnotí své výtvory. Každé jídlo je označeno číslem. Rozhodující jsou kategorie: celková úroveň servírování, vzhled samotného jídla a jeho vůně, chuť těstovin a chuť omáčky. Známkuje se jedna až pět. Talíře jsou ozdobeny květy oleandru a listy smokvoně, některé mají pod sebou ještě rákosovou podložku. Také ochutnávám a hodnotím. Těstoviny jsou sice většinou nedovařené a studené, zato omáčky se
celkem povedly. Konečně jsou papírky s hodnocením odevzdány, a kuchaři si mohou svá jídla rozebrat a definitivně sníst. Vedoucí projektu profesorka Janichová na závěr shrnuje: „S projektem jsem zatím velmi spokojena, protože se na něm pořádně najím.“ • Dominik Obruča, kvarta FOTO: Magdaléna Janichová, Jiří Profota (Větší snímek byl pořízen o několik dní později na konkurenčním projektu „Jak se žije Italům“.)
3
Na pláž!
VÝLETY/ALTERNATIVA/KOUPÁNÍ
Všechny cesty vedou do kopce Studenti PORGu poznávali italské vnitrozemí (díl I.) FERMO Město založeno jako římská kolonie Firmum Picenum v r. 264 př.n.l. V r. 1199 svobodným městem a nezávislé až do anexe papežským státem v r. 1550. Místní univerzita založena papežem Bonifácem VIII. Katedrála rekonstruována r. 1227. Uvnitř zbytky římského amfiteátru.
Majda: Fermo je město uzoučkých kamenných uliček. Jenomže všechny vedou do kopce. Metoděj: Byl tam kostel ověšený žárovičkami jako vánoční stromeček. Šimon: Zmrzlina Grande. Na hlavním náměstí, za pouhá dvě eura vydala za pět českých kopečků. FOTO: Metoděj Bohuněk (2x), Magdaléna Janichová, Radek Hlaváček
Co je za plentou
Vlajky na věžích
Když viděli kuřáci poprvé místo určené pro uspokojení své vášně, počali remcat. Byli odsunuti za ponižující plentu, původně určenou pro mytí aut. Záhy se však ukázalo, že prostor má velmi zajímavou atmosféru: kroužky debatujících o kvalitě tabáku, mladší spolukuřák s dýmkou či periodicky projíždějící vlak. Po strávení pár sedmiminutovek označili všichni vyznavači cigaretového dýmu kuřárnu svorně za nejkrásnější místo celého areálu.
Vlajky: červená koupání na vlastní nebezpečí, žlutá velké vlny. Děláme, že nevidíme ani jednu, a nedočkavě ze sebe strháváme vše kromě plavek. Hřmění příboje téměř přehlušuje hádky o prvenství v koupání. Skupiny po pěti, střídající se v intervalech po třiceti vteřinách. Zatímco se jedni plazí ven, druzí spěchají do epicentra. S třetí skupinou se konečně uchytím i já. Cítím víření proudů, a hlavně slanou vodu v dutinách. Válí mnou, kutálí, bije o zem a pohazuje. Jsme u moře.
• Matěj Schneider, oktáva
• Šimon Křička, septima
4
Na pláž!
RECENZE/ROZHOVOR
Lišák bydlí v kempu Studenti PORGu viděli vystoupení fyzického básníka Petra Váši Každý muzikant někoho kopíruje. Prakticky vždy, když slyšíme nějakou hudbu, můžeme identifikovat alespoň tři muzikanty nebo kapely, kteří by mohli být jejími autory. Nejméně v jednom případě to ale nedokážeme. Petr Váša je hlava a zakladatel uskupení Ty Syčáci, bydlí v Brně, rád jezdí vlakem a jeho tvorba patří k obtížně definovatelnému hudebnímu a divadelnímu žánru zvanému fyzické básnictví. Představení bývá souhrou pohybu končetin a těla a hlavně práce s hlasem. Během pobytu v kempu jsme potkávali muže s výrazným, stříbrem protkaným drdolem, šibalským úsměvem a ďábelským výrazem v očích. • Na klouzavém parketu určeném pro diskotéky je rušno. Po one man show melancholického Radomila Uhlíře, neustále rušeném několika značně podnapilými rockery, následuje krátká přestávka. Po ní nastupuje Petr Váša. Stojí na pódiu, oproštěn od všech hudebních nástrojů. Na první pohled působí dost rozpačitě. Červené triko, svetřík přes ramena, „dost divný vlasy“ (dle prohlášení jedné ze zmíněných rockerek) a pivo v ruce nám nic přelomového nenaznačují. Ovšem poté otevře ústa a vyloudí těžko popsatelný shluk slov. Začne se pohybovat do rytmu a „slunce dělá poslední kotrmelec, obzor se chystá ke skoku, nebe se obrací naruby…“.
Trpělivě odolává náporům opilých přihlížejících, překonává svým energickým hlasem jejich křik a oddává se plně své muzikální vášni. V jeho hlase a těle se pomalu rozjíždí lokomotiva s kultovní básní Lokomotivám se motají kola. Reprodukuje nám zoufalství mořeplavce Jindřicha, který se nemůže dostat zpátky na břeh, ale „pořád ještě není tak zle“. Nebo nás nabádá k útěku do lesa, odhození saka a vnoření do mechu „vlez v les, kotoul přes pařez, vrč, zvlč“. Atmosféra nás pohlcuje: „S tímhle člověkem bydlíme v kempu?“ I znavení rockeři jsou vyvedeni z míry. • Váša nasazuje svoji neolatinskou báseň. Neolatina je jazyk, který sám vymyslel, a to tím způsobem, že si dal pod polštář latinský slovník. Ave Eva a publikum šílí. Jako jeden z největších hitů přidává existenciální text Lišák je lišák. „Dohoní myslivec lišáka? Dohoní lišák slepici? Dohoní slepice žížalu? Dohoní žížala neznámo? Dohoní neznámo myslivce?“ Váša si rozpouští vlasy, jeho obrovitá hříva se vymaní z drdolu a s lehkostí dopadne na ramena. Básník schází z pódia, dělá několik nepochopitelných pohybů, snad napodobujících blikání jevištního stroboskopu, pak varuje diváky, že při některých písničkách by mohlo dojít k rozpojování a spojování mozkových hemisfér. Koncert po dvou přídavcích končí. A také já
se sama sebe ptám: „S tímhle člověkem bydlíme v kempu?“ • Zuzana Burianová, septima
Tři otázky pro písničkáře Václava Koubka
Kdo organizuje tyhle koncerty? Pan Mareš mě vyzval, abych dal dohromady muzikanty, o kterých si myslím, že by mohli oslovit lidi, co sem přijedou. Jezdíte sem pravidelně? Tady jsem byl už loni. Dřív jsme jezdili do Chorvatska. Je to celkem asi šestý sedmý zájezd s Marešem. Předtím to bylo spíš s rockovými kapelami, ale teď jsem si řekl, že to udělám víc poetické. To jste se sem také trmáceli autobusem? Měli jsme svůj autobus. Tam jsme jeli všichni muzikanti. Celá parta. • Honza Kaczor, Metoděj Bohuněk, kvarta FOTO: –HK–
5
Na pláž!
REPORTÁŽ
Ona mě masíruje a mě to lechtá Projekt, který si vystačil jen s přírodou
Studenti ze tříd od kvinty níž sedí na židlích uprostřed prostranství vedle Modrého náměstí a kousky provázku omotávají trička, kalhoty nebo i šaty. Vede je profesorka Poutníková: „Náš projekt se jmenuje Robinsonem nejen uprostřed italské civilizace. Zajímá nás využití různých přírodních materiálů v běžném životě. Právě si připravujeme oblečení na zítřejší batikování. A budeme si ještě k tomu vyrábět věnce a girlandy z bylinek. Dneska už bychom to nestihli.“ A proč by to nestihli? „Až se trochu oteplí, půjdeme se masírovat vonnými oleji, které jsme si vyrobili včera. Teď je na to ale ještě moc zima.“ • Za patnáct minut se všichni převlékají do plavek. Některé holky sice remcají, že když tam bude taky Brouk (David Roesel z tercie, jediný kluk na projektu), nikam nejdou, ale nakonec se vypravují směr bazén. Půlka, která bude masírována, se svléká do plavek a lehá si na deky. Profesorka vysvětluje, jak na to: „Pro správný účinek si musíte vzadu
6
odepnout podprsenku.“ Holky znovu protestují, ale za chvíli jsou i ty nejtvrdší hlavy zpracovány. Začíná masáž různými způsoby. Nejdřív hlazením, poté hnětením, následuje sekání, před kterým se ovšem musí kůže ještě zpracovat štípáním. • „Mám docela velkej problém,“ stěžuje si Zuzka Voráčková z tercie a ukazuje na kamarádku. „Ona mě masíruje a mě to lechtá.“ Vzápětí málem pukne smíchy. Profesorka Poutníková se snaží vysvětlit správnou techniku. Marně. Zuzku to lechtá pořád. „To je ale nuda,“ stěžují si masírující studenti. „Můžu si skočit do vody? Vsadila jsem se o mytí nádobí,“ ptá se Anička z kvinty a vzápětí se vrhá oblečená do vody. Zato masírovaným studentům se to líbí. „Je to opravdu příjemné,“ shoduje se většina. Takže se navzájem prostřídají a masírují se dál. • Honza Kaczor, kvarta FOTO: Jakub Hrab KRESBA: Markéta Obručová
Na pláž!
ZPRÁVA/GLOSA
God-blessed foreign policy Discussions in a beach-seminar alias U.N. meeting took off his U.N.-mask, accused George Bush of being a threat to world peace etc. This wasn´t the only point of a strong disagreement that occured. Another example was the election systems in the U.S. and Czech Republic or legalization of prostitution. At the end, time was given also to reading and talking about Roman society and finally a peaceful gladiatorfight in the form of a game of chess. Discussions on current global issues held by seven Czech students and an American teacher on the Italian coast in the form of the Greek philosopher Socrates´ seminars. That´s what took place in San Georgio camp for week every morning as the project of prof. Mullin. • Similarly to the wealth of international elements mentioned, the topics discussed included women´s issues and the role of religion in society and politics as well as local conflicts in Iraq or Palestine or the idea of a global ban on nuclear weapons. Although respecting the socratic rules of debate (only one person speaks at a time and is not interrupted untill being finished, everybody is given a chance to speak, participants don´t disagree with the person saying something but with the thing being said) wasn´t an easy and completely fulfilled task, interesting and rich opinion-exchanges were built up and could have
continued even further if they hadn´t been stopped after six days. • Dealing with a topic usually started with reading some articles printed out from the internet to get a deeper understanding of it. Then a United Nations meeting was held, where each student represented one of the countries essential in today´s world politics, particularly involved in some of the issues or representing an important view on global matters (developing countries were represented by Brasil) and Czech Republic… After briefly expressing the official statement of their states´ contemporary governments, students began to introduce to the others their own attitudes which was very interesting, especially in cases when the speaker´s opinions differed a lot from the official ones which was probably most typical of the U.S. representative who at first firmly defended American (´God-blessed´) foreign policy, but as he
• Thus the one week Socratic seminar in Italy, besides enriching each of the students with new views and opinions as well as English vocabulary, showed – that even a PORG-U.N. wouldn´t vote unanimously either. • Adam Pospíšil, kvinta FOTO: Jakub Hrab
Vzbuďte profesora Tmavá, úplně prázdná pláž. Je zima, fouká vítr, člověk se ale odhodlá a moře se mu za chvíli zdá skoro teplé. Vlnky houpají a původně nepatrná červeň na obzoru se stále zvětšuje a zvýrazňuje. Napjatě čekáme, kdy se vyhoupne slunce. Konečně se ta velká rudá koule objeví. Vychutnáváme si první sluneční paprsky. Profesor Rufer až do této chvíle vyčkával na břehu – v šest hodin ráno jsme ho rozespalého dovlekli na pláž. Nakonec se ale i on spolu s námi oddává objetí moře. • Magda Trlifajová, septima
7
KRESBA: Julie Růžičková
Na pláž!
REPORTÁŽ/ČRTA
Země se točí kolem popelnice Astronomický a kartografický projekt profesora Klause
Na chodníčku před samoobsluhou jsou ve vzdálenosti asi dvaceti metrů od sebe umístěny dva stoly. U každého stojí hlouček lidí. „Trochu víc doleva! A nahoru,“ volá Matěj Klíma ze septimy na Martina Pišťáka ze sekundy, stojícího u kraje budovy a držícího papír. Na papíře se objevila malá laserová tečka. Samotný laser leží na stole a míří do sloupu podpírajícího obchod. • „Náš projekt se jmenuje Sluneční hodiny. První tři dny jsme vyráběli vlastní sluneční hodiny,“ říká profesor Klaus, který projektu šéfuje, a ukazuje na pětici objektů, stojících na stole poblíž. Jeden vypadá jako klasické hodiny, pouze má místo ručiček uprostřed vztyčenou špejli, jež stínem ukazuje čas. Tento přístroj si přivezl profesor Klaus z Prahy a zde jej studenti nainstalovali. Další čtvery hodiny jsou na první pohled odlišné. Stojí na plocho, čas je měřen do trojúhelníku vztyčeným papírem, a vyrobili si je zde studenti sami. Nejpřesněji ukazují ty podepsané „Petr, Agáta, Vašek“.
10
„Na pláži jsme vyrobili planetární stezku, modelující naši sluneční soustavu v poměru jedna ku miliardě,“ navazuje profesor. „Jako slunce jsme tam využili velkou popelnici. Od ní jsou ve správných vzdálenostech umístěny jednotlivé planety. Zemi představuje hrášek, Merkur házenkářský míč. Dneska mapujeme okolí obchodu laserovým měřením a v dalších dnech se hodláme věnovat určování nadmořské výšky. Máme s sebou totiž nivelační přístroj.“ • Kromě profesora Klause se projektu věnuje také pan Traugott, otec Jindry ze sexty, který letos studuje
v zahraničí. Korpulentní vousáč pobíhá od stolu ke stolu a vysvětluje studentům, jak na to. Studenti jsou rozděleni do dvou skupin, které dělají to samé. Mají tudíž motivaci předhánět se a zlepšovat. Kartografické práce jsou však znenadání přerušeny. Na místo přichází skupinka účastníků projektu profesora Profoty. Chtějí, aby každý ochutnal a ohodnotil salát, který s sebou přinesli. „Já chci taky!“ „Proč oni jo a my ne,“ rozčilují se mladší studenti. Za chvíli se ale všechno vrací k normálu a měření může pokračovat. • Honza Kaczor, kvarta FOTO: Jakub Hrab
O životě, smrti a strachu z večerky Za šedým mrakem se zjevuje slunce, které prozáří neklidné vody Jadranu. Vlny jsou stále větší a větší a dávají najevo, že za chvíli bude vrcholit příliv. V burácení rozbouřených vod zaniká skřehotání racků i zvuky nedalekého kempu. Moře se s přibývajícím časem zklidňuje, až je hladké a nehybné jako jezero pokryté námrazou. Jen malá vlnka občas připomene nedávný příboj, jinak je všude ticho a klid. Klid, který bude trvat až do rána, kdy tichá oblázková pláž znovu procitne společně s desítkami turistů a rekreantů. Nyní však máme večer, tak krásný západ slunce, jaký v Čechách příroda nikdy nevykouzlí. Rudé slunce se naposledy za tento den opřelo do klidného Jadranu, jehož vody okamžitě získávají růžový nádech. Rudé jsou i mokré oblázky, které jsou na pláži narovnané do jakési mohyly. Její tvůrce nyní stojí v posvátném tichu na okraji moře, bos, a nohy si nechává občas opláchnout příchozí vlnou. Občas oblázek zvedne a hodí do vody. Poté sleduje kruhy, které se rozbíhají, a přemýšlí o přírodě, životě, smrti a o strachu. Za chvíli slunce zapadlo a on se ve tmě šourá domů. Tmu a ticho, které ho obklopuje a zdá se být neporušitelné, náhle prořízne jako meč cvaknutí baterky a poté se zjeví kotouč světla, který osvítí mohylu. Poté ji znovu zhasne a jde zpět do kempu. Cestou přemítá o spoustě věcí, a my se nikdy nedozvíme, co to bylo. Jedna věc se mu ale určitě mihla hlavou: Překročil večerku. • Jakub Holubkov, prima
Na pláž!
VÝLETY/FYZICKÁ POEZIE
Cesta do italského vnitrozemí (II.)
LORETO
Významné poutní místo. V místní bazilice je umístěn dům, ve kterém dle legendy během svého mládí pobývala Panna Maria. Každoročně jsou do Loreta pořádány poutě.
ANCONA
Založena r. 390 př. n. l. Za starověkého Říma se zde razily mince. Z té doby je také 18 metrů vysoký Trajánův oblouk. Katedrála byla dokončena r. 1189. V biskupském paláci r. 1464 zemřel papež Pius II. Téměř po sedmdesát let (1797-1860) byla Ancona ve francouzských rukou. FOTO: Jakub Hrab, Jiří Profota
Ó mein Gott: knedlík Rufer kufr Hovoří se o moři Vyjíždíme, máváme, po bagetě slintáme Autobus je to hnus Brzda, benzínová pumpa – kouř, chyťte toho lumpa! Astapovič nemůže pryč V autobuse puch a hic, řveme všichni z plných plic Cesta je dost šílená, drtěj se mi kolena Klaus, raus Má to vroubek, má to háček, zapomněl jsem na kartáček Přibík, knedlík Vomáčková, omáčko má Tatíček syn, syčí plyn Profota, nahota Valášek, na prášek Přibík, knedlík Janichová, pizzu chová Šmoulin Moulin Bidlo, v ruce šídlo Mellisa Cain, never the same Přibík, knedlík Pískne Mára „Čára“? Klaus dostal, na střídačku hopsal Záleský v bráně spí Snídani sní s ní, sní Snídaně maso, k obědu maso, večeře maso, fotbal je maso Přibík, knedlík Jeptiška a kněz, ty hovna hned sněz
ó mein gott, Traugott Nahotiny zabaví tě na hodiny Volej volej Potápění pohled mění Hrab sklap krab klap au Startky a sůl, Mára je vůl Knedlík? Přibík vykvík Šachy strachy krachy Nižší gympl jděte spát, Psí vojáky nechte hrát Ze zápraží oktavánů, Výškovou už nedostanu Večerka prověrka, kdyby něco berem kramle Já i ona, ty i on, každý má svůj demižón Dámské sprchy, malá škvíra, guma trenek mě teď svírá Přibík, knedlík Vomáčková, omáčko má Fermo, terno, kafe blafe Má siestu? Zkus to! V obchodě je pusto Couváme už hodiny, přečet sem si noviny Katedrály, vždy tu stály Pizza, pardon knedlík Kouří kuřák, kouří vlak Vylez prolez plné plíce, po večerce nikdy více Když nebaví tě PORG, pobaví tě nahý Ork! Lezem oknem, lezem dveřmi a ty hlídko na mě neřvi Přibík, knedlík Vlny vlny vlny… Přibík vykvíkl
11
Na pláž!
SPORT/REPORTÁŽ
Klientela na kolenou Profesoři udolali studenty v basketbale
V úterý se před večeří konal basketbalový zápas studentů proti učitelům. Řady studentů reprezentovali Martin Dražan, Marek Wlazel a Zuzka Burianová, následně
vystřídaná Vojtou Mlynářem. Jako jejich rivalové nastoupili profesoři Profota, Přibík a Valášek. Našlo se i nějaké to publikum, které nelenilo a mohutnými pokřiky
povzbuzovalo. Výsledek ale ovlivnit nedokázalo. Hrály se dva zápasy a oba vyhráli profesoři. Pod košem jednoznačně kralovali. Při střelbě byla například u profesora Valáška znát zkušená práce s basketbalovým míčem. Výsledky 21:16 a 21:17 značí o velké statečnosti v průměru o dvě hlavy menších a 20 kilogramů lehčích pokořených. Studentům nepomohlo ani vystřídání technicky zdatné Zuzky za vysokého Vojtu. Další příležitost profesory porazit je v nedohlednu, a studentům proto nezbývá než trénovat. Personál školy tak zase ukázal svou převahu nad klientelou. • Marek Wlazel, septima FOTO: Jakub Hrab
Hospoda s kamennými půllitry Jak se hraje komedie dell 'arte v plavkách Vybavuji si plakátek na školní nástěnce: Komedie dell´arte – projekt profesorky Výškové. Budou si číst nějaká díla? Nebo budou rovnou hrát? Tyto otázky mi běží hlavou, když kolem desáté dopoledne přicházím na pláž. Z dálky vidím skupinu v kroužku se opalujících postav. Po několika dalších krocích zjišťuji, že jsou to samé dívky v plavkách. Několik z nich vždy uprostřed kruhu cosi předvádí. • Studentky ze sekundy až kvinty pilují přesné znění svých replik. „Tak řekni třeba červená jako růže a pak to spleteš, že je to jako krev! A bílá jako nenávist a pak jako čistá láska!“ povykuje jedna přes druhou, když vymýšlí, jak poslíček zamění dopisy pro Isabelu a Pantalona, jejího nastávajícího. „Nejdřív jsme si říkaly o jednotlivých postavách, jejich charakterech a rysech. Pak
12
jsme začaly dávat dohromady tuhle hru,“ říká mi Bára Plamínková z kvinty, která hraje starého chlípníka Pantalona. Pak jde se sextánkou Andreou Raušerovou coby krásnou Isabelou zkoušet svatbu. • Zkouška samovolně přechází v koupání v moři. Hraje se Spadla lžička do kafíčka. Pořád dokola, dokud není čas pokračovat. Ještě poslední scéna s rozuzlením a pak celá hra, od začátku do konce. Vidím, co jsem promeškala. Přede mnou sedí čtyři holčičky kolem imaginárního stolu a pátá jim rozdává kameny jakožto půllitry. Hrají karty a uzavírají sázky. Úchvatný je pohled na nejmenší herečku, která pořád dokola křičí: „A na to se napijem!“ Odcházím, natěšená na páteční představení. • Magda Hlaváčková, septima
Na pláž!
KAUZA
Autobus pana Rampoucha Proč někteří studenti dorazili k moři tak pozdě
Je sobota pět hodin odpoledne a do kempu konečně vjíždí poslední autobus. Po pětadvaceti hodinách jízdy, o sedm hodin později než zbylé tři. • Už před odjezdem bylo zřejmé, že jeden z autokarů, konkrétně ten stříbrný, přiřazený oktávě a sekundě, je méně komfortní než ostatní. Zástupci školy začali ihned problém řešit s cestovní agenturou Mareš Sport, u které měl PORG zájezd už od ledna 2006 objednaný. „Ve smlouvě je jasně uvedeno, že v den odjezdu budou přistaveny luxusní autokary,“ říká ředitel školy Václav Klaus, který s agenturou komunikoval celé léto. „Byl jsem písemně ubezpečen, že budou mít sklopné sedačky, pásy, že řidiči budou patřičně proškoleni atd.“ Podle tvrzení řidičů se například sklopné sedačky měly dát nahradit lůžkovou úpravou. Zástupce cestovní kanceláře pan Rampouch, který byl přítomen odjezdu, nicméně uznal, že autobus nasmlouvaným požadavkům
neodpovídá. Nabídl, že do čtyř hodin přistaví vůz jiný. „To se nám logicky zdálo jako velké zdržení,“ říká profesor Klaus a podrobně popisuje, jak se jeho zástupce Daniel Přibík pokoušel situaci dále řešit. • Nikdo nemohl předpokládat, že stříbrný autobus nabere několikahodinový skluz na hranicích. Rakouští celníci neuznali cestovní doklady sekundána Standy Astapoviče, občana Běloruska. „Standova maminka o prázdninách jednala s italskou ambasádou, dokonce mi posílala nějaké dokumenty k orazítkování,“ říká k tomu pan ředitel. Nestačilo to. Nakonec musel autobus čekat přes čtyři hodiny, než si Standu jeho rodiče na hranicích vyzvedli. Cesta se tudíž stala pro studenty zdlouhavou a kvůli nesklopným sedačkám i dvojnásob nepohodlnou záležitostí. Lůžková úprava, jak se ukázalo, je v Rakousku, kudy se vinou
zdržení projíždělo celou noc, během jízdy zakázána. Nálada v autobuse byla navzdory nepříznivým podmínkám pozitivní. Studenti si dlouhou chvíli krátili povídáním, posloucháním hudby a někteří oktaváni dokonce četbou povinné literatury k maturitě. „I když bylo čekání na hranicích nepříjemné, líbilo se mi, že jsme se dokázali nad celou věc povznést,“ hodnotí nastalou situaci oktavánka Tereza Svobodová. Na cestu zpět vedení školy důrazně zažádalo o výměnu autobusu. • Reakce na náhradní vozidlo nebyla jednoznačná. „Seděla jsem pod střešním okénkem, které netěsnilo,“ vzpomíná si Hanka Touficová z oktávy na hustý déšť při odjezdu. Podle profesorky Výškové byl však návrat výrazně lepší než cesta tam: „Autobus měl na předních sedačkách pásy a hlavně řidiči byli zkušenější. Nestalo se, že by nám zastavili na odpočívadle bez toalet, jak tomu bylo během první cesty.“ Podle ředitele Klause bude ale celá věc mít ještě dohru. Ze strany cestovní agentury jde podle jeho názoru o jasné porušení smlouvy. Václav Mareš ovšem tvrdí, že on sám byl také podveden: „Naše agentura měla s dopravcem nasmlouvaná tatáž kritéria, jaká požadoval PORG.“ • Anežka Fialová, oktáva FOTO: Honza Kaczor
www.naplaz.wz.cz 13
Na pláž!
RECENZE
Místo tance bubliny Koncert Psích vojáků byl poznamenaný náladou končícího léta
Škola v přírodě se překlenula do druhé poloviny a studenti i profesoři se konečně dočkali netrpělivě očekávaného koncertu. Psí vojáci jsou jedním z nejproslulejších undergroundových produktů minulého režimu. Když v roce 1979 začínali hrát, věk hudebníků se pohyboval mezi třinácti a čtrnácti lety. Kouzlo skupiny spočívá převážně ve frontmanovi kapely Filipu Topolovi, skladateli a textaři. Psí vojáci ve středu večer vystoupili v základní sestavě: Luděk Horký (baskytara), David Skála (bicí) a pochopitelně Filip Topol (zpěv a piano, podle nálepky na ozvučné skříni
patrně zapůjčené z pražského klubu Vagon). Vystoupení se ukázalo být nejhojněji navštíveným z celé týdenní série. • Koncert se rozhodně nedá označit za špatný, vždyť skladby jsou prověřeny čtvrtstoletím existence kapely. Ale nesršela z něj taková energie jako při koncertech, které autor této recenze navštívil dříve. Večer vyzněl takřka rutinně, člověk měl skoro pocit, že slyší totéž co na deskách. Posluchač pak sedí a ošívá se: Proč já raději nezůstal doma... vždyť tohle jsem slyšel tisíckrát! Psí vojáci se nepouštěli do žádných
Program koncertů 10. 9. – neděle: Václav Koubek 11. 9. – pondělí: Petr Váša (+ Radomil Uhlíř) 12. 9. – úterý: Pavla Milcová a Peter Binder 13. 9. – středa: Psí vojáci 14. 9. – čtvrtek: Phil Shoenfelt a Pavel Cingl 15. 9. – pátek: jam session (studenti PORGu + předchozí)
14
experimentů. Odehráli pár hitů těžkého kalibru (například Žiletky nebo Sbohem a řetěz) a dost. Na druhou stranu byl ráz všech vystoupení během celého týdne podobný: kombinace příjemné hudby (kteréžto kriterium splnili všichni účinkující) a lázeňsky poklidné atmosféry. • Vliv na ne právě „odvazovou“ atmosféru měl v případě Psích vojáků bezpochyby také stud publika, které ačkoli bylo několikrát zpěvákem vyzváno k tanci, umíněně sedělo či postávalo. Od pocitu mírné znuděnosti k téměř snovosti se však podařilo náladu koncertu posunout malé skupince studentů v obecenstvu. Ti z rohu hlediště neúnavně vypouštěli bubliny, které často vydržely dlouho plout nad hlavami diváků. Bubliny tak odnášely jednu píseň Psích vojáků za druhou kamsi do noci… • Matěj Schneider, oktáva FOTO: Matouš Glanc
Na pláž!
Trubkou na papeže Projekt profesora Arnota zpíval operu
OPERA/ROZHOVOR
Tři otázky pro řidiče Petra Finka
Scéna I: Bonifác VIII. připravuje svůj plán. Bonifác: Ježišmarjá, to ho ošmelím, to ho ošmelím. Bonifác: Zde troubu mám. A tu ji umístím, by vyšel můj plán. Bonifác: Génius, génius…Bože náš, za tuto ideu budiž požehnán.
Scéna II: Ospalý Celestýn V. vstupuje do své ložnice. Celestýn: To jsem unaven, to jsem unaven. Celestýn: Zde klečíc musím se teď kát, bych pak mohl v klidu spát. Bonifác: POSLYŠ… Celestýn: Co za hlas mi to v hlavě zní? Bonifác: HLAS BOŽÍ. Celestýn: Och, Bože všemohoucí… Bonifác: ANO, JSEM BOŽÍ HLAS A TÍMTO TI NAŘIZUJI ABDIKOVAT! Celestýn: Můj pane? A jak mám vědět, že ty vskutku božím hlasem jsi? Bonifác: VIDÍŠ SNAD NĚKOHO? Celestýn: Vskutku, nevidím. Bonifác: TAK VIDÍŠ, CO MOHU TEDY, KROMĚ BOŽÍHO HLASU BÝT? Celestýn: To nevím. Bonifác: TAK DŮKAZ BYL TI PRÁVĚ DÁN, TAK BĚŽ A ABDIKUJ! Celestýn: Pane, jsem tvůj věrný služebník.
Scéna III: Celestýn V. předstupuje před konkláve. Celestýn: Milé konkláve… Konkláve: Ano? Celestýn: Abdikuji. Konkláve: Cože? Celestýn: Abdikuji… Konkláve: Amen. Bonifác: Ježišmarjá, to jsem ho ošmelil, to jsem ho ošmelil.
Jaký máte dojem z naší školy? Děti nebo důchodci, to je celkem jedno. Akorát že děti nadělají víc nepořádku. Když jim něco spadne pod sedačku, neřeší to. Na vaši školu nemám žádný vyhraněný názor. Jak jste trávil týden? Vozil jsem vás a ostatní tady ubytované Čechy na výlety. Zůstával jsem ale na parkovišti. Buďto jsem si povídal s dalšími řidiči, na parkovišti, nebo jsem něco dělal na autobusu. Památky mě nelákají. Kromě toho jsem se válel na pláži, a když bylo ošklivo, nudil jsem se. Včera jsme vás zahlédli na koncertu Psích vojáků… To bylo úžasné. Hlavně proto, že tam bylo piáno. Bez piána to není ono. Klidně bych si koupil i nějaké CD, abych ty písničky mohl poslouchat při řízení. Byl jsem taky na Vášovi, ale to se mě úplně netýkalo. Nebyl to můj styl. • Honza Kaczor, Dominik Obruča, kvarta
ILUSTRAČNÍ FOTO: Jakub Hrab, Štefan Král
FOTO: Jakub Hrab
15
