ČÍSLO PODZEMÍ x HORNICTVÍ x HISTORIE x SPELEOLOGIE x MILITARIA x GEOLOGIE x MINERALOGIE. Praha 2004

6

VAROVÁNÍ: KRASOVÁ DEPRESE JE UZAVŘENÁ SNÍŽENINA V KRASOVÝCH HORNINÁCH, KRUHOVÉHO, OVÁLNÉHO, PROTÁHLÉHO I NEPRAVIDELNÉHO PŮDORYSU A NÁLEVKOVITÉHO, VÁLCOVITÉHO I MÍSOVITÉHO TVARU. VZNIKAJÍ NEJČASTĚJI ROZPOUŠTĚNÍM HORNIN, VZÁCNĚJI JDE O PROPADLÉ STROPY JESKYŇ.

1

P O D Z E M Í x H O R N I C T V Í x H I S T O R I E x S P E L E O L O G I E x M I L I TA R I A x G E O L O G I E x M I N E R A L O G I E ISSN: 1214-6021 Praha 2004

ČÍSLO 10 2004

W Under/water/ground

wII.B, Km 20,871 – traový tlakový úzávěr UT 1916

w

II. B, Km 19,876. Stanice Invalidovna

w

II. B, Km 19,947. Invalidovna

a TEXT &b PHOTOGRAPHY Martin Přibil

wII.B, Km 19,185

w

II. B, Km 20,3. Carassius auratus. A pak že neberou!

w

II. B, Km 19,833. Tlakový uzávěr pod větrací šachtou Invalidovna. Na dně nalezena žába.

wII.B, Km 19,700. Rutilus rutilus

w

II. B, Km 18,740. O moc dál plout už nešlo

Bpokračování na straně 16 F

wII.B, Km 18,963 – Stanice Křižíkova

w

II. B, Km 18,947 – Stanice Křižíkova

w

II. B, Km 18,745.

Epsomit Nález velkých akumulací epsomitu na ložisku Šturec v Kremnici (Slovensko)

a TEXT &b PHOTOGRAPHY Jan ALBRECHT ři průzkumu a dokumentaci starých důlních děl na ložisku Šturec v Kremnici v létě 2003 se nám podařilo objevit výjimečně bohaté akumulace minerálu epsomitu (MgSO4.7H2O). Jedná se o jehlicovíté, vláknité až stébelnaté agregáty o délce více než 1 m visící z velkých ploch stropu ve starých důlních chodbách. Epsomit je bílý, sametové lesklý a vzniká recentně působením produktů rozkladu sulfidů na andezit. Určen byl rentgendifrakční analýzou, kterou provedl Jiří Sejkora z Národního muzea v Praze. I když se tyto výskyty nalézají v obtížně přístupných partiích starých důlních děl, záměrně neuvádíme lokalizaci nálezu, aby byly tyto unikátní výskyty uchráněny i v budoucnosti a zachovány pokud možno co nejdéle. Seriózní akademičtí zájemci o bližší informace se mohou obrátit na redakci KD

P

x

Epsomite. A Find of a Significant Accumulation of Epsomite at the Šturec Deposite in Kremnica (Slovakia) a TEXT &b PHOTOGRAPHY > Jan ALBRECHT KEY WORDS> Epsomite /MgSO4.7H2O/, Significant Accumulation LOCATION> Kremnica /Kőrmőczbánya, Kremnitz/, Slovakia

!

KD10 / 2003

STR

4

4 72

Epsomit 11

x

obsah/contents> 1 – Under/water/ground w. [ /2] >>> str.16 | a Martin PŘIBIL 4 – Epsomit. Nález velkých akumulací epsomitu na ložisku Šturec v Kremnici (Slovensko) | a Jan ALBRECHT 5 – Obsah, Index, marasmus montanus 6 – Podzemní továrna Quarz. Společný podzemní závod firem Steyr-Daimler-Puch a Flugmotorenwerke Ostmark Roggendorf u Melku (Dolní Rakousy). | a Miroslav SÁDOVSKÝ 16 – Under/water/ground w. Několik poznámek k zaplavení Pražského metra při povodních roku 2002. [PART 2/2] >>> dokončení ze str.3 | a M a r t i n P Ř I B I L 18 – K počátkům těžby uranových rud v Čechách. | a Aleš BUFKA 18 – Výklenek v jámě Marie. Prostora neznámého určení v hloubce 30 metrů. | a Vladimír LIPTÁK 19 – Skutina: potápěčův omyl. | a Martin PŘIBIL 20 – Radioaktivní suroviny a jejich použití v hitlerovském Německu. | a Aleš BUFKA 24 – Štěpánovský revír v letech 1767—1773. | a Dalibor VELEBIL 26 – Striepky zo Slovenska. | a Jan ALBRECHT 28 – Podzemní rafinerie DachsIV.Nedokončená podzemní rafinerie firmy Schell– Rhenania–Ossag AG v Osterode /Harz/. | a M i r o s l a v S Á D O V S K Ý 32 – Historie nikl-měděného dolu Rosenhein –Sohland. | a A l e š B U F K A 33 – Asanace dolu Jeroným u bývalé obce Lauterbach Stadt v Císařském lese. | a Martin PŘIBIL 34 – Důl Cínovec (Zinnwald) v letech 1938–45. | a Aleš BUFKA 36 – Hlubinné dobývání kaolínu na Karlovarsku. | a Aleš BUFKA 37 – Antracitové doly v osadě Chobot u Vlašimi. | a Aleš BUFKA 37 – Dobývání kaolinu na Brdech. | a Aleš BUFKA 38 – Podzemní lomy v okolí Maastrichtu. Zpráva o akci TMS Permon Sint Pietersberg 2002. | a Daniel JURÍČEK 44 – Roşia Montană. Likvidace starobylé hornické osady. | a D a l i b o r V E L E B I L 46 – Jeskyně Výpustek: Pozoruhodný příklad symbiosy člověka a jeskyně. | a M a r t i n P Ř I B I L 59 – Opiové doupě. Marasmus montanus. Krátké zprávy. | a A l e š B U F K A 59 – Tisová u Kraslic. Zasypání úpadnice. | a Aleš BUFKA 60 – Jeskyně Humpleu, Romania: Part 4. Legenda o gigadómech. | a Michal Kolčava, Martin PŘIBIL & al PART 1

marasmus montanus Nemoc horníků. V jednom z čísel časopisu »Wiener klinische Rundschau« jest popis zvláštního obrazu nemoci, jejž dr. H. Goldmann na hornících studoval a jmenem »Marasmus montanus« označil. V podzemských střídách, jež od šachty se odvětvují, je vzduch o to zkaženější, čím dále se od šachty vzdalujeme a na odlehlých bodech stříd mohou dělníci pouze tehdy dýchati, přivádi-li se jim strojním zařízením vzduch. S hloubkou, jež horníka dělí od povrchu zemského, přibývá dále teploty, jež v některých báňských dolech dostupuje výše 40˚C., tak že dělník jen úplně svlečen může konati svou práci. Denní, několikahodinný pobyt v takovém horku, jakého v našem podnebí aní v nejteplejších měsících letních nemáme, klade přirozeně na ústrojí těžce pracujícího horníka zvláštní požadavky. Vzduch k dýchání nestačí, aby kryl spotřebu kyslíku, povstává onen stav, jenž rozšíření plic má za následek. Nadmíru rozšířené plíce spůsobují zvětšení srdce a jeho následky. Horko a těžká práce způsobují silný pocit žízně. Horník jest nucen v 8hodinné práci požíti až 5 litrů vody a následek toho jest rozšíření žaludku a jeho škodlivé následky. Nad to jest pitná voda v těchto hloubkách často velmi špatná a chová celou řadu zárodků chorobových. Hornící odstraňují svízel s vodou tím, že přidávají špatné vodě černou kávu, aby ji činili záživnější. Požívá-li se však denně takové množství sebe slabší černé kávy, dostaví se škodlivé účinky černé kávy, obzvláště na srdce. Nad to jsou ve vzduchu otravné plyny, tak že i staří horníci časem za zcela zvláštních příznaků náhle onemocní uprostřed práce, často v rozmluvě se soudruhy, sklesne horník ku zděšení těchto za prudkého výkřiku k zemi, ztratí vědomí a jest zachvácen křečmi. Všechny tyto příznaky, k nimž druží se ještě choroby kožní a oční, podávají obraz nemoci, již Goldmann nazývá »Marasmus montanus«. In: Hornické a hutnické listy, 3/1902, 10, 163–164.

Ackermangroeve /quarry ............41 Adamov ..........................49, 55, 56 Albertkanal /quarry......................42 Alburnus Maior> Roşia Montană Altrohlau> Nová Role Anna /mine ..................................19 Annamühle ..................................28 Apostelgroeve /quarry ................41 Apuseni ........................................60 Auslaßhöhle>Výpustek Austrálie ................................45, 66 Austria> Österreich Balverhöhle ..................................53 Banská Štiavnica ........................27 Barbarossahöhle ........................53 Belgie> Belgique Belgium> Belgique Belgique> ....................................21 Bergfreiheitgrube /mine ............20 Berlin ............................................22 Bihor ..............................................60 Birkenberg > Březové Hory Bohemia> Čechy Böhmen> Čechy Bordeaux ......................................21 Borovec ........................................24 Boží Dar ........................................18 Brandov ........................................37 Bratrství /mine, adit..............19, 20 Brdy ..............................................37 Breitenbach > Potůčky Bremen; okolí /district..................53 Brno ..........................................9, 54 Březové Hory ................................18 Býčí skála /cave ....................48, 53 Cadier en Keer ............................41 Cechhaus; štola /adit ..................24 Chobot ..........................................37 Cetate ..........................................44 Cínovec ........................................34 Cirmic ............................................44 Cirmicel ........................................44 Císařský les> Slavkovský les Cluj-Napoca ................................65 Colţului; jeskyně /cave ................67 Concordia ....................................36 Cumberk; důl /mine......................24 Czech republic> Čechy, Morava, Slezsko Čaňkov ..........................................37 Čechy ..........16, 18, 19, 20, 24, 32, ....................33, 34, 36, 37, 46, 59 Čerečany ......................................52 Českomoravská /subway station 16 Čistá ..............................................33 Daelhemerberg ............................41 Dagmar /schaft ............................37 Dachs IV /refinery ........................28 Dalovice ........................................36

Davle ............................................53 Deutschland ..............6, 20, 28, 53 Dora> Mitellwerk; >Mitelbau /KZ Drachenhöhle ........................48, 52 Drátenická /cave ..................53, 55 Drmoul ..........................................19 Dubnica nad Váhom ........9, 52, 55 Dubník ..........................................26 Dúbrava ........................................26 Dürrmaul > Drmoul Ebensee ........................................14 Edelleutstollen > Bratrství Eibenberg> Tisová u Kraslic Einhornhöhle ................................53 Einigkeit> Svornost Eliáš; důl /mine ............................18 Emilie; jáma /schaft......................19 Erzgebirge (Sachsen) ..................20 Erzgebirge> Krušné Hory Excelsior; důl /mine......................37 Farge (bunker Valentin) ..............53 Florenc /subway station ..............16 Florián; štola /adit ........................59 Floriani Zeche> Florián Fluwelengroeve /quarry ..............42 France> Francie Francie ..........................................21 Frankfurt am Main ......................20 Gemeentengrot ..........................42 Gemerka; štola /adit ....................26 Germany> Deutschland Giganţilor......................................67 Glück mit Freuden /mine ............18 Graz ................................................6 Grünau ..........................................22 Guelhemeberg ............................41 Habrůvka ......................................48 Harz ........................................28, 53 Hasištejn ......................................59 Hechingen ....................................22 Heigerloch ....................................22 Heilige Dreifaltig /adit................44 Heilig-Kreuz stollen> Szt. Kereszt Heimkehle /cave........................53 Hieronymus Zeche> Jeroným Hilfe Gottes /mine ......................18 Hladomorna /cave ................53, 55 Hloubětín ......................................59 Hochwalde /fortress....................55 Hodruša ........................................27 Hohle Fels /cave ..........................53 Holandsko> Nederlanden Holštejn..................................53, 55 Horní Slavkov ..........19, 22, 33, 34 Hronská Dúbrava ........................27 Hřebeny ........................................59 Humpleu; jeskyně/cave................60 Igre-Jig-Vaiadoia ........................44 Invalidovna /subway station ......1, 16

Ivanovice ......................................54 Iserlohn ....................................53 Jáchymov ..............................18, 20 Jánská /factory ............................53 Jeroným; důl /mine ......................33 Jettenhöhle ..................................53 Joachimsthal > Jáchymov Johanngeorgenstadt............20, 59 Kaiserwald> Slavkovský les Kalkberge; lom /quarry................28 Kalköfen Koppe> Hasištejn Kanne ............................................41 Karlovo náměstí ..........................16 Karlovy Vary ................................36 Karlsbad> Karlovy Vary Kateřinská jeskyně ..............53, 55 Kerderberg ..................................41 Kluž> Cluj-Napoca Kolbenova ....................................16 Kolín ..............................................20 Kongo ............................................21 Königswerth > Královské Poříčí Köppenschacht ............................34 Korouženská štola /adit..............24 Kowary (Schmiedeberg) ............20 Královské Poříčí ..........................18 Krásno ....................................33, 34 Kremnica ..................................5, 27 Krušné Hory ....................18, 20, 34 Křižíkova /subway station ......2, 16 Kůlna ..............................................9 Kůlna /cave ............................53, 55 Kunovice ......................................52 Kupferštola; štola /adit................24 Kutná Hora ..................................59 Kuttenberg> Kutná Hora Kyffhäuser ............................30, 53 Lacroixberg ..................................38 Lauterbach Stadt> Čistá Leitmeritz> Litoměřice Leopold; důl /mine ......................18 Leopoldshall; důl /mine ..............22 Lesov Lhotice ..........................................37 Líšeň ..............................................54 Litoměřice ....................................53 Loosdorf ..........................................6 Lössheit; štola /adit ..............19, 21 Maastricht ....................................38 Magurka ......................................27 Maria Himmelfahrt ....................44 Mariánská /cave ..................53, 55 Marianské lázně; okolí/district ..19 Maribor ..................................53, 54 Marie Antonie; důl/mine ............18 Marie; jáma /schaft......................18 Marienbad > Marianské Lázně Mauthausen ..................................9 Melk ................................................6

Under/water/ground w. [ /2] >>> p.16 Epsomite. A Find of a Significant Accumulation of Epsomite at the Šturec Deposite in Kremnica (Slovakia). Contents, Index, marasmus montanus. Underground Factory Quarz: A Joint Plant of Steyr-Daimler-Puch and Flugmotorenwerke Ostmark Companies Roggendorf near Melk (Niederösterreich, Austria). Under/Water/Ground: Several Comments on Flooding of the Prague Subway During Flood in 2002. [PART 2/2] On an Outset of Uranium Ores Mining in Bohemia. A Recess in the Maria Shaft. An Indeterminate Recess at a Depth of 30 Metres. The Skutina Fort: Error of a Diver. Radioactive Raw Materials and Their Use in Germany in Hitler´s Times. PART 1

The Štěpánov Mining District During 1767—1773. Short Notes from Slovakia. Underground Refinery Dachs IV: An Unfinished Underground Refinery of Shell-Rhenania-Ossag AG Company at Osterode (Harz). A History of the Nickel-Copper Mine Rosenhein–Sohland. A Clearance of Hieronymus Mine near Former Settlement Lauterbach Stadt (Čistá) in the Císařský les Forest (Kaiserwald). The Cínovec Mine (Zinnwald) During 1938—45. Underground Mining of China Clay in the Karlovy Vary Region. Anthracite Mines in the Settlement Chobot near Vlašim. Mining of China Clay in the Brdy Mts. Underground Quarries around Maastricht. Report on TMS Permon Sint Pietersberg 2002 Action. Roşia Montană: A Clearance of the Ancient Mining Settlement The Cave Výpustek: A Remarkable Example of Symbiosis of the Cave and Human Being. Opium Lair - Marasmus Montanus - Short Notes. Tisová u Kraslic /Eibenberg/. Backfilling of an Incline. The Cave Humpleu, Romania: Part 4. A Legend of Gigadomes. Michalka /cave......................49, 53 Militärschacht ............................34 Mír; štola /adit..............................25 Mittelbau-Dora; KZ ....................31 Mixnitz ..................................48, 52 Mlynky ..........................................27 Morava ..................................24, 46 Moravský kras ..................9, 46, 52 Můstek /subway station ..............16 Muzeum /subway station ............16 Na barytě; štola /adit ..................25 Nádraží Holešovice /subway station ................................................16 Náměstí Republiky /subway station ................................................16 Národní třída /subway station ......16 Nederlanden ........................21, 38 Německo> Deutschland Netherlands> > Nederlanden Neustadt am Glewe ..................22 Nicová (Sloupsko-Šošůvské jeskyně) /cave........................53, 55 Nizozemí> Nederlanden Noordelijk /quarry........................43 Nová Role ....................................36 Nové Město na Moravě ............24 Novoveská Húta ..........................26 Nový Hrádek ................................19 Oberschlema ................................20 Oder-Warthe-Bogen /fortress ....55 Offenbánya> Roşia Montană Oloví ..............................................59 Omega/railw. tunnels, factory..53, 55 Oolen ............................................21 Oranienburg ................................20 Orlea..............................................44 Orleaer Heilig-Kreuz> Szt. Kereszt Osterode ................................28, 53 Österreich ................................6, 53 Ostmark> Österreich Ostrava; okolí /district..................59 Ostrov u Macochy ......................49 Padiş..............................................62 Pekárna /cave ........................53, 55 Petershütte ..................................28 Plešec ............................................37 Plzeň ..............................................53 Poieniţa; propast /abyss ..............65 Poland> Polska Polen> Polska Polska ....................................20, 55 Polsko> Polska Potůčky ..................................18, 20 Považská Bystrica ......................52 Praha ..................................1, 16, 59 Prokop /mine ................................19 Protektorat> Čechy, Morava Příbram ..................................18, 21

Příbram; okolí /district ..............37 Quarz /factory ................................6 Rabštejn /factory..........................53 Rakousko> Österreich Reichgeschieb Zeche; důl /mine..18 Richard /mine, factory ................53 Roggendorf ....................................6 Rolava ..........................................34 Romania> Rumânia Rosenhein; jáma /schaft..............32 Rosenhein> Rožany Roşia Montană ............................44 Rotava ..........................................22 Rothau> Rotava Rovnost> Werner Rožany ..........................................32 Rudolfstein ..................................21 Rumânia ................................44, 60 Rumunsko> Rumânia Rýžovna ........................................18 Sádka ............................................37 Sächsische Edelleutstollen> Bratrství Sasko> Sachsen ..........................20 Sattel> Sedloňov Saursack> Rolava Saxonia > Sachsen ....................20 Schankau> Čaňkov Schartfeld ....................................53 Schelklingen ................................53 Schlagenwald> Horní Slavkov Schmiedeberg> Kowary Schneeberg ..................................20 Schönfeld> Krásno Schönficht > Smrkovec Schwarzenhütte ..........................28 Schwetat ......................................55 Sedlec ..........................................36 Sedloňov ......................................19 Segen Gottes; jáma /schaft ........32 Seifen> Rýžovna Sejfy> Rýžovna Sibbe ............................................40 Sibbergroeve /quarry ..................41 Sinkolobwe; důl /mine ................21 Sint Joseph ..................................41 Sint Josephgroeve /quarry ........41 Sint Pieter /fort ..........................43 Sint Pietersberg /quarry..............42 Sint-Jozef-Olen>Oolen Skala /cave ..................................49 Skutina, pevnost /fortress ..........19 Slavante........................................42 Slavkovský les ........19, 22, 33, 34 Slonovec> Sádka Sloup ............................................46 Sloupsko-Šošůvské jeskyně .......... ..........................................46, 53, 55 Slovensko........................49, 26, 52

index> Smíchovské nádraží /subway station ............................................................16 Smrkovec ..............................19, 21 Sohland ........................................32 Sokolnice ......................................54 Sösengrund ..................................31 SSSR ............................................21 St. Valentin ....................................6 Stadtilm ........................................22 Steenkolenmijn /quarry ..............41 Steyr ................................................6 Stránská skála ......................53, 55 Sudeten> Sudety Sudety ..18, 20, 32, 33, 34, 36, 59 Svijany ..........................................53 Svornost (Einigkeit) /mine ..18, 20 Szt. Kereszt ..................................44 Špania dolina ..............................27 Štěpánov nad Svratkou ..............24 Šturec ..............................................5 Štýrský Hradec> Gratz Tisová u Kraslic ..........................59 Trenčín ..........................................49 Trněný Újezd ................................49 Úsilné ............................................37 Valea Firei ....................................60 Valentin /bunker ..........................53 Valkenburk....................................40 Vallenberggroeve /quarry ..........40 Verespatak> Roşia Montană Vídeň> Wien Vintířov..........................................36 Vlădeasa ......................................64 Vlašim ..........................................37 Vltavská /subway station ............16 Vorel; důl /mine ............................24 Vöröspatak> Roşia Montană Výpustek /cave ........................9, 46 Vysočanská /subway station ......16 Vysoká jedle ................................18 Wachberg ......................................6 Werner; důl, jáma/mine, schaft..18, 20 Wien ........................................6, 55 Wiener Neudorf ......................6, 53 Wiener Neustadt ..........................6 Wolnosć (Bergfreiheitgrube) ....20 Zálany ..........................................37 Zdař Bůh> Bratrství Zemianské Kostolany /factory ..52 Zettlitz> Sedlec Ziche-Zussenbolder ....................38 Zinnwald> Cínovec Zlatá Baňa ....................................26 Zonneberg ....................................43 Židenice ........................................53

vedoucí editor/editor in chief: Martin P Ř I B I L ([email protected], ✆+420/723515248) editoři/editorship: Aleš B U F K A ([email protected] ✆+420/776003996), Dalibor V E L E B I L ([email protected]) redakce/redaction: Martin P Ř I B I L , Aleš B U F K A , Dalibor V E L E B I L , Miroslav S Á D O V S K Ý , Michal K O L Č A V A , Eva S Á D O V S K Á a další technici a podpora/technicians&support: Marek P R A Ž Á K , Rastislav K R I Ž A N , Miloš V R B ATA , Robert Š VA J D A ,Norbert W E B E R , Karol Š M E H I L et al. 2 vydává/publish: KD – Báňsko-historická a speleologická společnost IČO:65400631 ISSN:1214-6021 místo/place: Praha /Prague, Czech Republic rok/year: 2004 (digital. ver. 2010) design&typography:Martin PŘIBIL distribuce/distribution: Martin Přibil ([email protected] &+420/723515248), Aleš BUFKA, ([email protected]) , Michal KOLČAVA adresa/address: Martin P Ř I B I L , Opletalova 30, PSČ: 11000, Praha 1, Czech Republic, [email protected] &+420/723515248 tisk/press: Geoprint Liberec e-mail: [email protected] (KD), [email protected] (M.Přibil), [email protected] (A.Bufka), [email protected] (D.Velebil)

B

EoF END

x

Obsah / Index

1 1

STR

5

KD10 / 2004

x

KD10 / 2004

PAGES

6–16 Underground Factory Quarz a STORY Miroslav SÁDOVSKÝ

b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL, Rastislav KRIŽAN f ILLUSTRATIONS Miroslav SÁDOVSKÝ

DESCRIPTION>

Underground factories, »Quarz«, B-9, »Erle«,

b Martin Přibil ‘97

Podzemní továrna QUARZ Píše se rok 1943 a představitelé akciového koncernu Steyr-DaimlerPuch (SDP) jsou neustále zneklidňováni sílícími nálety fortressů 9. a 15. letecké armády USA. Po pádu Itálie se bombardéry snáze dostávají nad Rakousko, které se začíná měnit v trosky. V Grazu, Steyru, Wiener Neudorfu a Wiener Neustadtu jsou systematicky bombardovány závody SDP a hrozí tak kolaps zbrojních dodávek. Naději na oživení devastované ekonomiky mohou úspěšně vyřešit jen přemisovací projekty. Jedním z nich je QUARZ.

I H I S T O R I C K Ý S O U H R N I S D P I Strojírenský kolos Steyr-Daimler-Puch AG (SDP) vznikl v r. 1934 spojením dvou významných rakouských firem Steyr Werke (Steyr) a Austro Daimler Puch (Wiener Neustadt). Obě podnikaly ve slibně se rozvíjejícím automobilovém průmyslu a významně se podílely na předválečném zbrojním vývoji v Rakousku. Po »připojení« Rakouska k Německu v r. 1938 se díky masivnímu politickému tlaku podařilo Říšským závodům Hermann Göring (REIMAHG) vyjmout firmu z majetku banky Creditanstalt, plně ji začlenit do svých struktur a patřičně nacifikovat vedení podniku. Novým ředitelem byl jmenován již 15. března 1938 ambiciózní Dr. Georg Meindl. Aktivní politikou Říšských závodů a nového představenstva SDP nastává postupné rozšiřování firmy, která se změnila na jeden z nejvýznamnějších strojírenských koncernů Třetí říše, podnikající téměř ve všech oblastech zbrojního průmyslu. V nastalé zbrojní konjunktuře tak vznikl ve Steyru nový závod na montáž leteckých motorů, v Graz--Thondorfu závod na výrobu motorových dílů, tankových převodovek a klikových hřídelů, ve St.Valentinu naběhla výroba tanků PzKpfw IV v původně státním Nibelungen Werke (druhý největší producent po Kruppovi, částečně privatizován SDP) a ve Steyru-Münichholzu válcovna plechů a třetí největší výrobce kuličkových ložisek v Německu. Po obsazení Polska převzala SDP hospodářský dozor nad státní zbrojovkou ve Varšavě a Radomi (pěchotní zbraně). Tím se zařadila mezi nejdůležitější dodavatele zbraní pro Wehrmacht.

!

KD10 / 2004

STR

6

6 72

Podzemní továrna QUARZ

1 10

B

Společný podzemní závod firem Steyr-Daimler-Puch a Flugmotorenwerke Ostmark Roggendorf u Melku (Dolní Rakousy)

a STORY

Miroslav SÁDOVSKÝ

b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL Rastislav KRIŽAN &kol. KD podzemí 1997–98, povrch 1997–2003

e ILLUSTRATIONS Miroslav SÁDOVSKÝ

I E X P A N Z E I byla podmiňována přísuny nových pracovních sil, kterých byl i tak u koncernu nedostatek (v r. 1944 až 50000, z toho polovina totálně nasazených). Chyběli především odborníci, zvláště po r. 1941, kdy docházelo k povolávání stále dalších zaměstnanců do armády a zároveň se rozbíhaly nové provozy. Absenci vlastních zaměstnanců začala SDP řešit i nasazením vězňů při stavebních pracích a strojírenské výrobě. Na začátku r. 1942 byl založen v Münichholzu první pracovní tábor, vězni tam byli přesunuti z Mauthausenu. Úzká spolupráce ředitele SDP Georga Meindla s SS trvala i později. V následujícím roce byla přeložena výroba karabin a kulometů MG-42 do koncentračního tábora Gusen. Po převzetí funkce komisního vedení státního koncernu Flugmotorenwerke Ostmark (FO) ve Wiener Neudorfu pocházela od generálního ředitele Meindla další iniciativa opatřování vězňů pro zajištění produkce. Požadavek byl na 2000 vězňů, převážně odborníků, který by řešil personální problémy při převzetí FO. Celkem SDP využívala několik tisíc (práceschopných) vězňů z osmi pro ni zřízených táborů.

/U–Bauvorhaben, U–Verlagerung/ ,German World WarII industry, Air raids, Steyr-Daimler-Puch AG, Flugmotorenwerke Ostmark, Ball bearings, Concentrations camps

L

Nad postavou jsou otvory vyústění vzduchotechniky z boční chodby do tunelu A

b Martin Přibil ’97

L

LOCATION>

Rogendorf, Loosdorf, Melk – Austria

RAW MATERIAL>

Sandstone

Neodtěžené jádro horniny v nádražním tunelu A /německá tunelovací metoda/


»QUARZ« PLÁN QUARZU Od poloviny r. 1943 začalo představenstvo firem Steyr-Daimler-Puch (SDP) a Flugmotorenwerke Ostmark (FO) spolu s Philipem Keßlerem (Generální pověřenec pro kuličková ložiska při ministerstvu zbrojení) a Rüstungslieferungsamt (Úřad pro zbrojní zásobování) řešit problém přibývajících náletů spojenců na rakouské zbrojovky a z toho vyplývající úkol přemístění nejohroženějších výrob. Jednalo se především o životně důležité válcovny kuličkových ložisek, výrobu leteckých motorů DB 603 (Do335, He219, Me410) a DB 605 (Bf109, Bf 110) vyráběných v licenci u Flumo Steyr (Flugmotorenwerke Steyr) a FO a dále výrobu tanků PzKpfw IV z Nibelungenwerke GmbH. V očekávání brzkého náletu se jako první řešil již v listopadu 1943 přesun produkce kuličkových ložisek ze Steyru a Grazu. Zoufale se vyhledávaly vhodné prostory a bralo se zavděk vším, co bylo po ruce. Náhradní prostory ale příliš nevyhovovaly, a tak se zrodila myšlenka zbrusu nové velké podzemní továrny. Po zralé úvaze prosazoval ředitel SDP Georg Meindl centralizaci výroby do jednoho velkého závodu a postupoval v tomto směru zvláš důrazně. V nové továrně se totiž nabízela ochrana nezanedbatelné části továrního majetku a též lepší dohled nad výrobou soustředěnou v jednom místě. Tato snaha však narážela v Berlíně na obavy pramenící ze zvýšené koncentrace výroby a dokonce i částečné ztráty konkurenčního prostředí, kterou by soustředění výroby způsobilo. Politické vedení však spatřovalo v projektech přemístění výroby do podzemí

nebo na jiná chráněná místa poslední naději na úspěšné dokončení válečného tažení, a tak se tyto obavy staly bezpředmětné. Dokonce se kalkulovalo s poválečnou obnovou zničeného hospodářství pomocí podzemních dílen, v nichž měl přežít lidský i strojní potenciál. Program přemístění závodů SDP a FO do podzemí dostal krycí jméno »Quarz«. Hned na začátku bylo důležé určit racionální velikost závodu, protože do nového přemis ovacího programu Quarz byla začleněna i produkce leteckého průmyslu koncernu. Po střízlivých odhadech bylo zapotřebí asi 150 000 m2 (!) výrobní plochy (jen samotné FO požadovalo 130 000 m2). Nakonec se ale prosadil nejstřídmější projekt s pouhými 65 000m2 a neustále se přetřásala otázka umístění FO v Quarzu. Projekt Quarz byl schválen koncem února 1944. Toto schválení urychlily spojenecké nálety v rámci tzv. »velkého týdne«, kdy byl 23. a 24. února ‘44 celkem třikrát bombardován Steyr. Nálety těžce poškodily hlavní závod i Flumo. Po této spojenecké bombardovací ofenzivě klesla celková německá výroba stíhaček téměř na polovinu a situace se stala neudržitelnou. V reakci na dané okolnosti byl již 23.února státním sekretářem pro letectví Erhardem Milchem iniciován i vznik nové státní instituce tzv. Jägerstabu, který měl zachránit co se dá a pozvednout výrobu stíhaček. Do čela byl osobně Hitlerem jmenován Karl Otto Saur, nechvalně proslulý deportacemi nuceně nasazených ausländrů. Na tuto interní komisi, která v pod-

statě spojila síly Ministerstva zbrojení (Albert Speer) a Úřadu pro letecké vyzbrojování ministerstva letectví (Erhard Milch), byly samotným Hitlerem přesunuty značné kompetence posvěcující téměř despotické praktiky nad leteckým průmyslem. Na Ministerstvu zbrojení bylo takových komisí zřízeno několik. Ještě před vznikem Jägerstabu vznikla za podobných dramatických okolností již zmíněná komise pro záchranu výroby kuličkových ložisek, která také významně podporovala vznik Quarzu. Později se nejednalo jen o letecký průmysl, ale i o zabezpečení dalších ohrožených průmyslových odvětví nezbytných pro vedení války (např. program na záchranu petrochemického průmyslu Edmunda Geilenberga). Jägerstab projekt Quarzu obratem schválil a postoupil jeho výstavbu nově vzniklému SS-Bausonderstabu Kammler. Jak název sám napovídá, jednalo se o instituci SS, která se koncem války zabývala výstavbou největších projektů přemis ovaných do podzemí za vydatného nasazení vězňů z koncentračních táborů. Toto spojení s SS slibovalo nejrychlejší možné výsledky při realizaci těchto záměrů včetně Quarzu. Nově ustavený SS-Führungstab B-9 (»Quarz«) měl tedy za maximálního nasazení a přispění vězňů vybudovat schválený projekt. Představitelé Jägerstabu a Hanz Kammler (vedoucí úřadu »C-stavby« při Hlavní hospodářské správě SS-WVHA) si osobně 9.března 1944 prohlédli návrší Wachberg u Melku a konstatovali, že plán projekční kanceláře Fiebinger nejlépe zhodnocu-

B

je příhodné geologické podmínky, dopravní dostupnost a dostatečné množství energie v lokalitě Roggendorf. Plán byl potvrzen a přípravné práce v Melku byly zahájeny již v březnu 1944. PŘÍPRAVY 21. února 1944 byl ředitelem Meindlem ustaven zvláštní výkonný výbor, jehož úkolem bylo řešit potřebné kroky vedoucí k realizaci Quarzu ze strany SDP. Quarz byl zřizován na státní útraty a za provedení byl odpovědný SS Bausonderstab Kammler, ale jedině díky účinným koordinačním snahám výboru se přípravy i realizaci samotnou dařilo co nejvíce urychlit. Tím však vedení SDP na sebe převzalo i spoluzodpovědnost za smrt tisíců vězňů. Činnost výboru byla tak významná, že z jeho personálu vznikla 21. dubna 1944 nová dceřinná společnost SDP – Quarz GmbH. Na jejím založení se jako minoritní společník podílela i FO (2/5 základního jmění). Zasahování do v podstatě státní zakázky SDP odůvodňovala jejím přednostním právem na obsazení Quarzu a jeho včasným dokončením. SS se těmto intervencím nebránila, protože Führungstab B-9 měl pouze šest lidí a chyběli mu odborníci na vedení stavby. Hlavní, neustále otevřenou otázkou zůstávala výrobní plocha Quarzu - »pouhých« 65 000 m2. Dohoda, že prvých 30 000 m2 obsadí válcovny a zbytek plochy obsadí Flumo a FO, byla vzhledem k požadavkům FO nereálná. Diskuse probíhala hlavně kolem umístění FO, pro které se začaly hledat i další vhodné by menší lokality, kde


2 10

STR

7

7 72

KD10 / 2004

F


se výrobní cykly musely fázovat a dělit. Termín dokončení Quarzu byl předpokládán do 1 roku, a proto se muselo vyřešit provizorní přemístění téměř všech výrobních linek z ohrožených závodů. Např. pro FO se rýsovala reálná možnost přesunu alespoň části produkce z hlavního závodu ve Wienener Neudorfu do Škodovky v Dubnici nad Váhom a známé jsou i případy adaptací jeskyní Moravského krasu (Kůlna, Výpustek, aj.) pro potřeby brněnského závodu FO. Představitelé SDP od počátku počítali s nasazením vězňů z koncentračních táborů při výstavbě. Dokonce již v únoru 1944 se generální ředitel Meindl pokoušel iniciativně přemístit část »svých« vězňů z Wiener Neudorfu do kasáren v Melku. K tomu nakonec nedošlo především z obav o narušení výroby leteckých motorů v Wiener Neudorfu. Po konzultacích s SS bylo rozhodnuto pro tak náročný projekt založit zcela nový tábor pro cca 7 000 osob. Od března 1944 se tedy vyhledávalo místo pro jeho založení. Jako nejvýhodnější se jevilo prostranství v těsné blízkosti ústí štol mezi Roggendorfem a železnicí. Zmiňovaný prostor se však využil na skladování stavebního materiálu, takže pro zřízení koncentračního tábora (dále jen KZ) byla nakonec využita kasárna Wehrmachtu přímo v Melku. Po uvolnění budov byl 1. dubna 1944 oficiálně založen nový kon-

centrační tábor Melk a již 21.dubna přijel první transport 500 vězňů z Mauthausenu. Kasárna byla rozdělena na dvě části – vlastní vězeňský tábor spoutaný ostnáčem a tábor SS. Zděné kasárenské ubikace zpočátku stačily pro nově příchozí, ale od léta 1944 muselo několik set vězňů budovat další provizorní dřevěné baráky, nebo stávající budovy již nebyly schopny pojmout plánovaný počet osob. Vznikla i táborová nemocnice, dílny a další zázemí. Na podzim 1944, v důsledku vysoké úmrtnosti vězňů, bylo zřízeno i krematorium. Nový KZ Melk byl jako pobočný tábor podřízen komandantuře v Mauthausenu, která vykonávala veškeré organizační, správně technické i finanční záležitosti tábora. Také přísun »čerstvých« vězňů probíhal přes mauthausenskou »karanténu«. Strážní oddíl SS byl nahrazen na podzim 1944 jednotkou Luftwaffe, staženou z fronty a převelenou pod pravomoc SS. Část nově příchozích 500 vojáků sloužila i v Mauthausenu. V táboře se vystřídali celkem dva velitelé. Jeho založení a výstavba byla svěřena do rukou SS-Untersturmführera Antona Streitwiesera. Ten byl v povědomí vězňů znám jako jeden z nejbrutálnějších SS-manů, často vězně bil a štval na ně svého vycvičeného psa.

Po několika týdnech Streiwiesera v květnu 1944 nahradil SS-Obersturmführer Julius Ludolph. Jeho převelení do nově vzniklého tábora Melk předcházelo »úspěšné« vedení pracovních táborů LoiblPass (ražba silničního tunelu do Slovinska) a Groß Raming (výstavba přehrady na Enži). V poválečných výpovědích byl charakterizován jako rváč, alkoholik a prostopášník. Své postavení často zneužíval k přijímání úplatků a k defraudacím.

R EALIZACE : POSTUP VÝSTAVBY Již při zběžném pohledu na výkresy Quarzu zjistíme jistou fádnost, ale na druhou stranu strohou účelnost pravoúhlé koncepce typické pro německé podzemní zbrojní projekty typu B. Většina těchto komplexů podzemních dílen je dělena na chodby komunikační a výrobní. Komunikační chodby slouží ke spojení s povrchem – zásobování, větrání a pro rozvody inženýrských sítí. Jejich profil je většinou přizpůsoben pro vjezd železničních vlaků a nákladních automobilů. Jsou zde i menší profily (vchody pro personál, větrací štoly apod.). V německých projektech jsou obecně označeny velkými písmeny abecedy. Pokud to geologická a morfologická situace umožňuje, pak pravoúhle na komunikační chodby navazují v určitých intervalech výrobní haly

a pomocné chodby. Výrobní haly sloužily k samotné produkci polotovarů, kompletaci složitějších součástek, montáži částí či dokonce značně velkých finálních výrobků (např. letadel He162 Spatz). Některé podzemní dílny byly rozděleny na dílčí výrobní úseky, které mohlo obsadit i více firem a vzájemně kooperovat (např. Dora, Richard, Quarz). Pomocné chodby pak svým určením podporovaly výrobní proces (strojovny vzduchotechniky, agregáty na výrobu elektrického proudu, trafostanice, kotelny, sociální zařízení, skladovací prostory pro polotovary aj.). Výrobní haly i pomocné chodby se v německých projektech obecně značí arabskými číslicemi. V Quarzu jsou komunikační chodby označeny písmeny A až G a jsou od sebe vzdáleny většinou 100 m. Nejdelší vyražená chodba B měří 550m a z toho cca 350m je vyraženo již v plném profilu 7,5×7 m. Nejkratší je pak se svými 150 metry štola C, která měla servisní funkci (v její blízkosti měla být hlavní strojovna vzduchotechniky a dieselagregáty). Kolmo na ně jsou většinou 440 metrů dlouhé chodby výrobní, první je označena číslem 1 až do nejméně dokončeného čísla 15 (celkem jich mělo být 26). Ražbu podzemního komplexu Quarz zahájila firma Großdeutsche Schachtbau- und Tiefbohr GmbH (sdružená v koncernu REIMAHG) v dub-

KK Pohled do chodby E směrem ven přes křižovatku s halou č. 2 K Hlavní chodba B je jen částečně vybetonovaná, v hrubém výlomu dosahuje impozantní výšky

J Značně poškozené křižovatky nejsou v Quarzu ničím neobvyklým, ale podobné parabolické profily tu jsou spíše výjimečně b Martin Přibil ’97

B


3/4 10

STR

8/9

8/9 72

KD10 / 2004

F

KK Wachberg dnes. Klidné místo s obyčejnou vesničkou na úpatí. b Martin Přibil ’03

K

Za války bylo pod Wachtbergem na místě dnešních obytných domů obrovské staveniště s vlastní železniční vlečkou. b In: Bertrand PETZ , 1991

e Miroslav Sádovský

L

I když větší část Quarzu zůstala nedobudovaná, podařilo se zde do 15. března 1945 zprovoznit 7880 m2 výrobní plochy... b Martin Přibil ’97

J

...naběhla zde výroba fy SDP ve válcovně kuličkových ložisek »Erle« b Rastislav Križan ’97

H

KD10 / 2004

STR

10

10 72


5 10

B

nu 1944 budoucím nádražním tunelem A. Ten v době výstavby sloužil jako hlavní stavební komunikační chodba profilu 8,5×7m. Prodlužováním tunelu A pak vznikaly podmínky pro ražbu dalších na něj kolmých výrobních hal. Nejprve se sbíječkami razila horní patra budoucích výrobních hal štolou profilu 2×2m, později klenbovitě rozšířenou a prohloubenou na spodní patro 3×5m. Po zavedení trhavin se postup obrátil. Nejdříve se tedy vystřílela štola spodní profilu cca 2×2m a ta se později rozšiřovala do boků i do výšky. Souběžně s tunelem A se poněkud opožděně razily komunikační chodby B, C a další, které posloužily k odlehčení tunelu A a ke zkrácení transportu vytěženého písku. Písek se odvážel a vsypával do blízkého Dunaje, aby před ústím chodeb nevznikla deponie zjistitelná leteckým průzkumem. Celý komplex Quarz je založen mělko pod povrchem v málo zpevněných pískovcích, kde hrozilo velké riziko závalu, způsobující problémy již při ražení. Proto se pro budoucí výrobní využití musely veškeré chodby zabezpečit železobetonovou výztuží. Jako první se podél stěn vyhloubily rýhy pro základové pasy nesoucí později celou litou železobetonovou skořepinu. Pasy se musely izolovat, protože hladina podzemní vody je velmi nízko pod počvou. Pak následovalo šalování, armování a betonáž pasů, na něž navazovala vlastní železobetonová klenba. Do ní byly ještě před betonáží zapouštěny držáky budoucích instalací. Jako první se izolovaného betonového krunýře dostávalo komunikačním štolám a po protnutí výrobních štol se betonáž výztuže plynule přesouvala právě do nich. Stavební postup a betonáž skořepinové výztuže je v celém systému pěkně rozfázován a zachován dodnes. Po dokončení skořepin se navazovalo izolací a betonáží podlahy a podle charakteru plánovaného výrobního procesu i betonáží základových patek pro umístění obráběcích strojů. Poté se některé chodby doplňovaly případným druhým patrem a vystrojovaly se osvětlením, elektrickými rozvody a vzduchotechnikou. Na závěr se usazovaly různé obráběcí stroje, montážní stoly, někdy i celé výrobní linky. Specifikum tunelu A nebylo jen v jeho velikosti, ale i ve způsobu ražby a betonáže. Byl ražen jádrovou (německou) tunelovací metodou, jeho profilem byly nejdříve raženy dva páry štol nad sebou, které se poté spojily dolů a horní do stran, čímž zůstalo uprostřed jádro neodtěžené horniny (viz foto na str. 7). To znamenitě posloužilo při rozpírání bednění skořepiny. Po betonáži se pískovcové jádro tunelu A odtěžilo, a tak vzniklo již popsané nádraží profilu 8,5×7m. Hotové áčko je od výrobních hal odděleno zděným stupněm, který měl suplovat nakládací nádražní rampu. Bylo pamatováno i na kouř vycházející z komínů lokomotiv, a tak skořepina klenby zakrývá horní polovinu profilu výrobních chodeb, kde je per-

forována průduchy vzduchotechniky pro řádné odvětrání celého prostoru podzemního nádraží (viz foto str. 7 vlevo). Ražba a betonáž tunelu A byla podstatně náročnější a zpomalovala zakládání dalších výrobních hal. Proto se výrobní haly začaly zakládat již v chodbě B, která byla částečně ražena hrabací frézou a je bezkonkurenčně nejdelší komunikační chodbou komplexu (550 metrů). Ve spěchu a v co nejkratší době měly být dávány po částech do provozu hotové chodby. První předání výrobních hal proběhlo 5.listopadu 1944 a ihned se do dokončených chodeb s výměrou cca 2 700 m2 začaly instalovat obráběcí stroje. Tato nová válcovna kuličkových ložisek dostala krycí jméno »Erle« a její výroba byla spuštěna ještě před Vánocemi (podle prognóz mělo být prvých 6 000 m2 hotovo za 7měsíců…). Při výrobě bylo koncem války zaměstnáno ve třech směnách včetně povrchového personálu 2 760 civilních, většinou totálně nasazených pracovníků. Další předávací akce se konaly 1. ledna 1945 (1 800 m 2), 16. ledna (1 500 m 2), 1. února (1 500 m 2) a 15.března (380 m2 kanceláří). Celkem tedy bylo stavebně dokončeno a do konce války předáno válcovnám SDP 7 880 m2. Do 15. března 1945, kdy se linka začala demontovat, bylo podle poválečných amerických zdrojů zhotoveno cca 8 000 kuličkových ložisek a přibližně 30 000 kroužkových párů zůstalo nedokončeno. PRACOVNÍ NASAZENÍ VĚZŇŮ Vězni byli nasazeni formou »pronájmu« prostřednictvím pracovní kanceláře (Arbeitseinsatzbüro) firmy Quarz GmbH stavebním subdodavatelským společnostem. Řada z těchto podniků dodnes působí v rakouském stavebním průmyslu. Rozdělování vězňů probíhalo podle potřeb a požadavků těchto firem do pracovních čet (komand) táborovým raportführerem (funkcionář SS) a k nim byl vždy přidělován velitel z řad SS (SS-komandoführer) s různě velkým strážním oddílem. Na staveništi přidělovali práci civilní mistři a kápové (vězeňský funkcionář vybraný SS), kteří prováděli i důslednou kontrolu pracovních výkonů a stupňovali pracovní tempo. Zprvu se zařizovalo staveniště; pokládaly se kolejnice, betonovaly se příjezdové komunikace, probíhala výstavba přístřeší pro civilní pracovníky a pomocných baráků pro nářadí a stroje. Instalace elektřiny a přívodů vody se neobešla bez příslušných výkopů. Souběžně se pracovalo v pískovně a nejvíce vězňů bylo soustředěno při vykládce ohromného množství stavebního materiálu a strojů přicházejících do železniční zastávky Loosdorf. Další komando bylo každodenně vysíláno do Amstettenu k dřevozpracující firmě Hopferwieser Bauholz, kde nakládalo na vagóny kmeny stromů později využité při výdřevě štol a betonáži. V širším okolí obce Loosdorf

podzemní továrna firem SDP – FO Roggendorf u Melku (Dolní Rakousy) vyražený tunel vyztužený tunel, zával porušená klenba, písek základové pasy vodní hladina tunel s kanálem a rampou zdi a základové patky minové kobky obrysy skal na povrchu zavalené tunely


1

©

B


6 10

STR

11

11 72

1997

KD10 / 2004

F

L

L

»Mušličkový obzor« v nadvýlomu nad závalem zpevňuje horninu tak, že nedošlo k prolomení do vyšších vrstev a díky tomu zůstal Quarz takřka celý průchozí. b Rastislav Križan ’97

K

Na křižovatce chodby C s halou č. 1 byla sestřelena celá betonová skořepina, která zatarasila chodbu. A i když se šílený ženista v Quarzu dokonale vyřádil, i ty nejhorší závaly jdou alespoň obejít... b Martin Přibil ’97

J

...ale není to nic pro klaustrofobiky :-) člověka ohrožují i všudepřítomné chuchvalce armovacích drátů či jiné nástrahy a pasti. b Martin Přibil ’97

V závalu v obrovském nadvýlomu vysoko nad původním stropem tunelu A

pak vyrůstaly ubytovny pro zaměstnance SDP zainteresované na budoucí výrobě. Z výčtu je zřejmé, že většina vězňů byla při práci soustředěna v těsné blízkosti návrší Wachberg u Roggendorfu - Loosdorfu. Melk je odtud vzdálen asi 6 km, proto byli vězni v prvních týdnech přiváženi na stavbu náklaáky. Levnější doprava se našla v podobě zvláštní vlakové soupravy, ale bylo nutné vybudovat oddělená nástupiště na nádraží Melk a v zastávce Roggendorf. Z tábora potom vycházely kolony vězňů (ve třísměnném provozu v 5, 13 a 21 hod), které směřovaly na nástupiště umístěné na jih od melkského nádraží. Denně tak pochodovalo přes město šest vězeňských kolon. Obyvatelé Melku tedy měli denně před očima špinavé, pohublé postavy vězňů v roztrhaných šatech a brutální scény inscenované strážním oddílem a kápy. Hloubení samotného podzemí bylo nanejvýš vyčerpávající. Nedostatek patřičných mechanismů a obtíže s jejich údržbou vedly k maximálnímu využívání manuální práce vězňů. Vyvážením vylámaného pískovce v lorách se zabývalo tzv. trestné komando (strafkommando). Charakter tohoto komanda vyjadřuje již sám název. Nutno dodat, že bylo složeno převážně z Židů, kteří byli společně s Rusy nasazováni na nejtěžší práci. I některé další práce byly zbytečně tvrdé, vyčerpávající a nebezpečné. Např. selhání betonových čerpadel bylo pro vězně pohromou. V tom případě byli vězni od zbíječek a výlomů převáděni na dopravu betonové směsi v lorách a někdy jen s vědry v poklusu krkolomně klopýtali podzemním staveništěm. O P R Á C I V Y P R Á V Í F R A N C O U Z Y. B . : Y. B. I »Zimmermann-komando mělo zpočátku asi 100 lidí. Kápem byl Němec, vězněný již delší dobu a v podstatě nebyl z nejhorších. Často způsoboval chaos při rozdělování práce a měl až přemrštěné požadavky, které se nedaly splnit. Poté nás mnohdy nazdařbůh tloukl. Naší prací byla doprava jedlových kmenů ke vchodům do štol. Manipulace s kulatinou byla velmi namáhavá. Vždy šest či sedm lidí bylo určeno pro jeden kmen, který nebyl až tak těžký, ale za chůze po nerovném, rozbahněném

H

KD10 / 2004

STR

12/13

12/13 72


7/8 10

B


terénu museli všichni dávat dobrý pozor, aby neupadli. Na konci naší cesty bylo skladiště řeziva, kde se kmeny zkracovaly před jejich použitím v podzemí. Po celodenní ,šichtě‘ jsme měli vždy náležitě namožená ramena. Po osmi dnech dřiny mě ale oslovil Stanislav, polský přítel – komunista, již tři roky ve vazbě: ,Půjdeš se mnou lámat do štol…‘ Jako zkušený horník ze Slezska byl vybrán za předáka na čelbu štoly č. 4. Já a ještě dva další mu máme být k ruce. ,Nu což,‘ blesklo mi hlavou ,alespoň změna.‘ Nakládám písek do kolečka a plné ho vyvážím ven. Stanislav vrtá sbíječkou a zbývající dva přinášejí kulatinu a vydřevují. Křemenný prach nás dráždí ke kašli a škrábe po celém těle…« Razicí práce však nepokračovaly dostatečným tempem, a tak se ve štole B zkoušel brázdicí hrabací řetěžový stroj. Souprava se sadou lopatek na řetězu však měla zoufale malý výkon, a tak byla od července pro urychlení ražby používána trhavina. Vzniklo nové »vrtné komando« vybavené pneumatickými vrtačkami, které též provádělo trhací práce. Novou metodou, s větším rizikem závalu, se často dařilo postoupit až o 10m denně! Počátky však poznamenaly tragédie. Odpaly se prováděly nekoordinovaně, a tak se stávalo, že v jedné štole se vrtalo a ve vedlejší se prováděl odpal, který dokázal uvolnit horninu v okolních štolách včetně dřevení a zasypat vězně. Do září tak komando přicházelo zpět do tábora s mnoha raněnými, ale ani mrtví nebyli výjimkou. Spěch a až zvířecí bezohlednost SS na stavbě lze snad nejdrsněji demonstrovat na silně podvyživených vězních (v táborovém slangu »musulmani«), kterým byl dříve odpírán příděl stravy (běžný kázeňský trest). »Musulmani« byli soustřeováni do zvláštního komanda a též chodili do práce. J. C. byl osudem jeden ze zasvěcenců smrti: J. C. I »V Melku nebyli ,musulmani‘ plynováni (...), a tak jsme chodili neustále do práce. V nemocnici měli zakázán příjem z malicherného důvodu: pracovní komando by bylo oslabeno! Již při opouštění tábora vysílení kamarádi nemohli dál a ostatní je museli nést na ramenou. Na pracovišti byli vysílení ubožáci pohozeni opodál a nikdo si

V Quarzu bylo možno pozorovat celý stavební postup od výlomu pracovní štoly až po finální betonáž

L

Hala č. 1

b Rastislav Križan ’97

jich nevšímal. Někdy se stalo, že se žíznivý vězeň odplazil k míchačkám, aby se napil, jindy jiný zalezl do výklenku ve štole hledajíc duševní klid. Na konci směny byl zjiš ován stav mužstva. Počty samozřejmě nesouhlasily. Tehdy se kápo rozzuřil a bil nás dřevěnou holí hlava nehlava. Zpáteční cesta byla ještě strastiplnější, nebo vysílených kamarádů potřebujících oporu bylo víc. Se spoluvězni na ramenou jsme přicházeli do tábora a někdy jsme vlastně vláčeli již jen mrtvoly druhů. A tak to šlo každý den!« »…zas neseme do práce již netečné vězně a pokládáme je k jedné stěně ve štole. Žalostný pohled, zpola ležící, zpola sedící, se skleslou hlavou nevnímaje okolní svět. Při večerním sčítacím apelu zjiš uje písař, kolik nás vlastně ještě žije. Nejzbídačenější z nás leží netečně na zemi s otupělým nezájmem. Temný pohled spolu s kamenným výrazem obličeje schraňuje poslední jiskry života. Někdy stačí nepatrný pohyb či mrknutí očí. Jindy náhlý pohyb a škubnutí končetin oznamuje, že další z nás je mrtev. ‚Fertig!‘ říká ,odborně‘ náš blokař a nechává zapsat číslo do denního hlášení. ,Ja! Fertig‘, potvrzuje písař s bezstarostným úsměvem, jako kdyby odepisoval kus dřeva…« DRSNÁ ČÍSELNÁ STATISTIKA Požadavky stavebních firem na levnou a dostupnou pracovní sílu vedly k velkým transportům vězňů z Mauthausenu do Melku. Od otevření tábora 21.dubna 1944 do jeho evakuace v polovině dubna 1945 prošlo táborem celkem 14 390 mužů z 26 zemí a asi 30% z nich bylo označeno »davidovou hvězdou«. V prvním dubnovém transportu převládali Francouzi, vybraní na přelomu března a dubna ve sběrném táboře Compiégne. Následující byl složen převážně z Řeků. V kmenovém táboře (Mauthausen) docházelo neustále ke zpomalování dalších přísunů vězňů, kterých byl v Melku neustále nedostatek. Nelidské zacházení, drsné životní podmínky, hlad, náročná dřina a nakažlivé nemoci vedly k dalším ztrátám na lidských životech, které táborové vedení řešilo vystupňováním pracovního tempa až za možnosti vězňů. Značný podíl nemocných a vysílených

L

Chodba B1


byl odesílán zpět do Mauthausenu. Nikdo a si dnes nedělá iluze o jejich osudu. Na základě Hitlerova pokynu bylo na důležité stavební projekty vyčleněno 200 000 Židů většinou pocházejících zjarních razií roku 1944 vMaarsku a deportovaných do Osvětimi. Tito vězni měli být dočasně (pak mělo následovat »konečné řešení!«) umís ováni do práce na říšském území k podpoře životně důležitých zbrojních projektů. Tak přijelo v červnu do Melku 3 145 maarských Židů. Tím se zvýšil počet internovaných na 4 650. Tragický omyl se stal při americkém náletu na Melk 8.června 1944. Toho dne v 11hodin dopoledne zaútočilo z východu na koncentrační tábor třicet amerických bombardérů z 15. letecké armády USAAF, které byly přesvědčeny, že bombardují ženijní kasárna v Melku. Útok trval asi 15 minut a zahynulo při něm 200 vězňů. Dalších 200 těžce zraněných bylo odesláno do Mauthausenu. Tím se opět snížil počet nasazených vězňů a pro udržení pracovního tempa byla dramaticky vystupňována šikana SS. V důsledku urgencí firmy Quarz GmbH přijel na konci července nový tisícový transport vězňů. Přes letní příznivé klimatické podmínky mnoho vězňů trpělo úrazy a nemocemi vznikajícími při náročných důlních pracích. Správa Quarzu proto opět žádala nové síly, které kmenový tábor vyslal v druhé polovině srpna. »Posila« čítala 2 291 osob. Následně byli odvezeni všichni mrtví a 230 nemocných vězňů zpět do Mauthausenu. V letních transportech převládali Rusové, Italové, Jugoslávci a Poláci. V polovině září tábor dosáhl své plánované kapacity 7 000 vězňů. Dvacátého září přijel další, zcela výjimečný transport 1090 vězňů evakuovaných z jiného tábora, tentokrát z Natzweileru, ke kterému se přiblížili Spojenci a musel tak být evakuován do Dachau. Nejvíc přijelo Francouzů, Rusů a Poláků. Pro neustále stoupající úmrtnost projevovalo vedení tábora snahu zvýšit počet práceschopných vězňů až na 10 000. Mezi říjnem 1944 a dubnem 1945 přicházeli již jen evakuovaní vězni v celkovém počtu 4 767, z nichž bylo nejvíce Poláků, Rusů, Němců, Rakušanů a Italů. Převážnou měrou se na přísunu vězňů podílela Osvětim. Poslední velký transport 2 000 vězňů přijel do

L

Příprava na ražbu velkého profilu tovární haly. Podobných »kuplí« bylo na připravné štole víc, postupovalo se pak z několika míst proti sobě.

J

Pravidelné řady vyklenků sloužily na vybudování dřevěných povalů, z kterých se postupně těžil »výstupek« při zvyšování a rozšiřování chodby. Mechanizace v zásadě neexistovala. Zpočátku se chodby razily ručně, později byly zavedeb Martin Přibil ’97 ny trhaviny. Pokusy s frézou neuspěly.

B


2 10

STR

2

29 80

KD10 / 2004

F

L

Rozstřelený zbytek mohutného železobetonového bunkru je zbytkem vrchlíku větrací šachty kryjící ji před bombardováním, stropní deska je silná dobré 3 metry

Melku 29. ledna 1945 a skládal se ze zbylých vězňů z posledního velkého osvětimského transportu vypraveného 19.ledna. Součástí »přísunu« bylo i 119 dětí ve věku od 9 do 15 let!

Červeným křížem a Himmlerem (opatření se vztahovalo na všechny skandinávské vězně internované ve všech KZ – byli odesláni do KZ Neungamme a propuštěni do Švédska). 11. dubna 1945 byl vypraven první evakuační transport s 1500 Židy a nemocnými do Mauthausenu. Třicet těžce nemocných vězňů bylo usmrceno v táborovém revíru… 13. dubna 1945 byl odeslán velký transport s 4 400 vězni směrem do tábora Ebensee. Dojeli však pouze do Lince a odtud pokračovali do Ebensee pěšky. Tento pochod smrti nepřežilo podle oficiálních statistik 21 vězňů, kteří nestačili pochodovému tempu a byli bez váhání zastřeleni příslušníky SS. Pro 15 vězňů ale pochod znamenal vysvobození v podobě útěku. 15.dubna 1945 byl konečně vypraven poslední transport a KZ Melk přestal existovat. V posledním transportu bylo soustředěno 1500 vězňů, kteří opět přijeli do tábora Ebensee. Zde bylo tedy celkem internováno 5839 vězňů z Melku, kteří se zde, v zuboženém stavu, dočkali 6.května 1945 vysvobození. Následující den byli vysvobozeni i ostatní vězni převezení do Mauthausenu. V koncentračním táboře Melk zahynulo za nelidských podmínek celkem 4801 vězňů z celé Evropy – t.j. celá 1/3 vězňů co táborem prošli! Nejvíce obětí bylo z řad Poláků (1575) a Maarů (1432). Čechů zde našlo smrt »pouhých« 22.

K ONEC Q UARZU : KONEC TÁBORA A OSVOBOZENÍ Po ztroskotání německé operace Frühlingserwachen (Jarní probuzení) postupovala Rudá armáda od 16.března 1945 od Balatonu nezadržitelně na západ směrem na Vídeň. Němci se občas zmohli jen na chabý, lokální odpor, a tak Rusy brzdil jen nedostatek paliva a munice. Zatímco se Němci připravovali na obranu Vídně, Rusové postoupili asi o 200 km. Za této situace přistoupili k evakuacím koncentračních táborů ve Vídni a jejím okolí. Začátkem dubna obsadili Rusové Wiener Neustadt a Rudá armáda se začala připravovat na obklíčení rakouského hlavního města. 4.dubna zahájila útok na jižním křídle a do 15.dubna se 6.sovětská tanková gardová armáda v součinnosti s 9. gardovou armádou probila až do St. Pöltenu (25km od Melku) a v Tullnu na Dunaji se spojila se 46. armádou útočící na severním křídle od Bratislavy. Tím byla Vídeň obklíčena. V této pro Němce beznadějné chvíli nastala i evakuace koncentračního tábora Melk. Ještě předtím bylo již 12. března 1945 propuštěno 34skandinávských vězňů v rámci dohody mezi

I N A Š E E X P L O R A C E I Do Melku jsme dorazili oklikou pozdě v noci a jali jsme se hledat gigantickou podzemní stavbu. Dopravní prostředky konspiračně necháváme ve vsi a podle plánku neomylně míříme k cíli. Na bývalém stavebním dvoře nás překvapilo množství nových rodinných domků s adresou Beverly Hills a přátelský štěkot voříšků. Temná silueta Wachbergu určuje směr našich kroků. Zarostlé rumiště svědčí o přítomnosti bývalých továrních garáží. Situace nás však poučí, že ještě zdaleka není vyhráno. Orientaci nám ulehčuje projíždějící Orient expres. Za hukotu vagónů hledáme géčko. Napravo od garáže ale není nic a po dlouhotrvajícím nočním blbnutí ve svahu plném zarostlých mezí máme jediný výsledek - na louce pod svahem se kouří z úzkého kanálu. Nezasvěcenec pod tlakem kolektivizace by prohlásil kanálek za družstevní melioraci, ale jedná se o propad do betonového žlabu zakrytého prefabrikovanou deskou. Ještě fungující kanalizace z chodby G. ! Tak vznikl zatím chabý a diskutabilní důkaz o existenci Quarzu a my se dál soustřeujeme na déčko. Na místě však stojí vilka a po našem přiblížení kolem ní vztekle blikají zahradní lampy. To nám ještě chybělo! Majitelé určitě vytáčí 158 nebo kolik to tady vlastně maj. Těsně u domku začíná nenápadná terénní vlna, která se mění v zarostlý úvoz. Těšíme se předčasně, protože zarostlý úvoz záhy končí, ale chodba D tu někdy před lety skutečně byla. Snad. ! Zklamaně diskutujeme o dalším postupu. Vchody B a C jsou v zahradách a tak se přesouváme do prostoru áčka. Ve svahu

H

KD10 / 2004

STR

14

14 72


9 10

B

V poválečném uspořádání Evropy bylo okolí města Melk svěřeno do opatrování sovětským okupačním úřadům. Po světových zkušenostech s komunismem asi není třeba dodávat, že hordy vítězné armády si těsně po válce počínaly ke všem Němcům velmi neurvale. Němým svědkem je i značně zdevastované podzemí Quarzu.

P OPIS

KOMPLEXU :

POVRCH V SOUČASNOSTI Pískovcové návrší Wachberg, ve kterém je Quarz umístěn, je protáhlý hřeben SZ/JV směru s průměrnou nadm. výškou 300 m a nepůsobí v okolní krajině nijak výrazně. Nachází se jv. od Melku, mezi dálnicí A1 a hlavním železničním tahem do St. Pöltenu. Nejvyšší partie hřebenu jsou porostlé lesem a mírnější části svahů jsou zemědělsky využívány. U vesnice Roggendorf návrší v šíři cca 1,5km končí a klesá do širokého údolí otevírajícího se dále k JV. Právě tato část Wachbergu byla zvolena jako nejvýhodnější poloha a měla být téměř beze zbytku prošpikována podzemní dílnou. Projekt předpokládal hlavní přístup chodbou A, do níž měla směřovat z Loosdorfu tovární železniční vlečka. Ústí tunelu A se nachází v nadmořské výšce 240 m v zalesněném sv. svahu v zarostlé propadlině vstupu. Z něho lze částečně proniknout nad betonovou klenbu výztuže.


V propadlině je patrná nedávná činnost buldozeru, který navršil nad vyústění betonové chodby slušnou hromadu jemného písku, který teče do podzemí. (Zřejmě i zde někomu vadí nezvaní návštěvníci, temná minulost, nebezpečí úrazu a kdo ví co.) Nedaleko je podstatně menší otvor chodby B končící závalem v prostoru větračky. Nad ním je na povrchu odstřelen mohutný betonový vrchlík kryjící větrací komín, dimenzovaný na odolnost proti bombardování (nevejde se do objektivu). Ve svahu lze lokalizovat terénní zářez chodby C a dále již výraznější koryto k chodbám D–E. Následuje monolit garáží a za ním, dnes neznatelný vchod G, v zemědělsky využívaném svahu. Chodby E a G měly patrně sloužit k zásobování výrobních linek a měly tak být s největší pravděpodobností přístupné nákladními automobily (LKW Stollen), pro které se budovaly již zmíněné garáže (zavezené zahrádkářským haraburdím). Celý popisovaný prostor vchodů je hustě obydlen. Těsně u paty svahu se nachází celá řada rodinných domků, oplocených zahrádek a idylických zákoutí, které znesnadňují, ne-li přímo znemožňují, terénní průzkum. V noci zase dokážou překvapit samovolně se rozsvěcující zahradní lampy a zuřivě štěkající psi. Na opačné straně Wachbergu v jádře Roggendorfu jsou v pískovcích vyhloubeny různé

nejprve nacházíme opuštěné vesnické sklepení a malou propadlinu, resp. malý lůmek. Ten se ukazuje jako perspektivní, jenže do ústí je nahrnuta velká kupa písku a tak pronikáme pouze nad betonovou klenbu do zužující se chodby. Chodba ale nevede daleko a končí v píscích. Dráždí nás studený průvan vanoucí z neprůlezných otvorů klenby, kterými je vidět hluboko do chodby pod námi. Co dál? V blízkosti propadu lůmku nacházíme pomocnou úzkou štolu, snad béčko, ale opět negativní. Zbývá již jen chodba C. Než si to ujasníme, někteří z nás nekompromisně mizí v potemnělých zahradách… Hladina adrenalinu kulminuje při rozsvěcení domovního světla a domácí se s baterkou prokousává do noci. »Ještě že nemá psa«, pomyslím si ukryt v »přátelském« houští… Ale i zde jsme nakonec negativní a tak jediná cesta dovnitř se jeví úzkým odvodňovacím kanálem do chodby G. ! V chladné listopadové noci po strastiplném hledání, v předtuše brodění úzkým kanálem po čtyřech, jsme při převlékání do overalů zvláš depresivní. Naštěstí nám nechybí průkopnické nadšení alternativní turistiky, které zahání veškerý pesimismus. Nadšení ale není nic platné, protože pečlivě vybraný nejužší prvolezec jen s velkými obtížemi proniká do kanálu. Propad je ale příliš úzký! »Ne, dovnitř musíme za každou cenu! Nejsme béčka.« Stále odkládaný nález vchodu do továrny hecuje všechny účastníky expedice téměř do hysterie a tak běháme temnou nocí po vesnici v overalech, blembácích a atomkeckách a hledáme další »sprostý« kanál,

TEAM/CREW/PHOTOGRAPHY/RESEARCH >

Mrosa, Mádula, Mařena, Milouš, Míra, Máca

L

Malý »lom« skrývá zapas ovanou úzkou chodbičku v písku k betonové klenbě tunelu A

sklepy a snad i chlévy zaniklých hospodářských budov či jiné dutiny. Toto historické podzemí však v žádném případě nesouvisí s Quarzem. Hlavně tu byl v současné době již zavezený jámový lom do jehož zasypaného dna ještě na přelomu let 98/99 ústila betonovým špuntem (cca 3m dlouhým) nejdelší komunikační štola B. Pár podnikavců zde rozšířilo pískovec nad betonem a celkem pohodlně a nepozorovaně se tudy dalo vstoupit do podzemí. Ideou


Rakušanů bylo ale využít lom jako prostor pro zemní deponii. Jinými slovy: továrna je dnes dobře zakonzervována pro příští generace zvědavců a bohužel se do ní nedá vstoupit. PODZEMNÍ ČÁST Z geologického pohledu je Wachberg denudačním reliktem neogenních jílovito-písčitých sedimentů karpatské předhlubně. V nadloží štol se nachází stabilnější, mírně ukloněná vrstva slínů s hojnou

faunou (ústřice), která zapříčinila, že pozdější destruktivní ženijní práce provedly pouze jakýsi nadvýlom a komplex tak zůstal relativně stabilní. Quarz je založen v poloze měkkých, slabě stmelených pískovců. Podloží představuje nepropustný jílovitý horizont způsobující nadržování spodní vody, především v zadních partií Quarzu. Obecně lze říci, že v podstatě celý komplex podzemních galerií je zachován v rozestavěné fázi. Lze tudíž velice dobře vysledovat rozšiřování produkčních štol, postup ražby i betonáže směrem od nádraží A až k poslední spojovací chodbě G. Bohužel veškerá stavební zařízení včetně kolejí a již instalované provozní linky byla po válce odstraněna. Zbytek opuštěného podzemí byl devastován ruskými ženisty, jejichž činnost je nejvíce patrná u vchodů a na křížení chodeb a nejrozsáhlejší zával dokonce přerušil nádražní halu A! Závaly ale nenabyly nikde globálního charakteru, a tak se systém chodeb dá projít téměř celý. Impozantní jsou především rozšířené prostory ještě neopatřené betonovou klenbou. Na stěnách jsou patrné četné kapsy, ve kterých byla vklíněna výdřeva povalů sloužících ke zvyšování vylámaných štol. Část štol je také již bočně rozšířena a lze vystopovat i počáteční fáze betonáže. Všudypřítomný tekutý písek částečně mizí pouze v dokončených výrobních halách, kde byly umístěny koncem války obráběcí stroje válcovny ložisek. Zde

jsou často zachovány klenby a podlahy v celé délce 100 m mezi komunikačními štolami. V zadních partiích kolem štoly G do systému prosakuje spodní voda, která však samovolně vytéká z podzemí dosud funkčním kanálem štoly G. V prostoru štoly B je dosud přístupný větrací komín a štola, v níž byla umístěna strojovna vzduchotechniky. Průchodem do nádražní chodby A se lze dostat k největšímu závalu zdejšího podzemí a po jeho obejití se lze pokochat zbylým jádrem chodby A. Na konci nádraží je též menší vodní plocha, protože nádraží je asi metr pod úrovní ostatních chodeb. Velká louže je důkaz silně zvodnělého horizontu, který se nachází těsně pod celým komplexem Quarzu a s nímž byly již od počátku ražby problémy, podlahy a boky kleneb tudíž vyžadovaly zvýšenou pozornost při izolování proti zemní vlhkosti. Do konce války bylo vyraženo asi 6,5 km štol a asi polovina prostor byla opatřena betonovou výztuží. Chodby byly až na výjimky průchozí a donedávna slibovaly nevšední zážitky. Některým jedincům posloužily jako ilegální střelnice, jiným jako pozoruhodný interiér pro »mine-párty« a zbytku jako místo pro »nasátí« podzemní atmosféry. Na stěnách sice občas byly výplody grafomanů a neonacistické grafitti, jinak všude celkem čisto a sucho, voda pouze ve štole G a v zadních partiích nádraží. x

PRAMENY

Bertrand PETZ: »Projekt Quarz : SteyrDaimler-Puch und das Kozentrationslager Melk« Wien, Verlag für Gesellschaftskritik GmbH & Co.KG: 1991 (ISBN 3-85115-115-1).

sažená ve »velké« knize. Obrázky vhodně doplňují text. I vážnějšímu zájemci o problematiku Quarzu a podzemních továren může hodně napovědět a v podstatě konkurovat »velkému vydání«.

Naprosto stěžejní a v podstatě i vyčerpávající publikace nezatížená ideologickými vlivy, pouze fotografický materiál z podzemní, pořízený rakouskými speleology, je lehce nedokonalý. Knize se dá vytknout snad jen přílišná obsáhlost a až puntičkářská přesnost popisu událostí, takže některé pasáže nejsou příliš čtivé. Nejen z poznámek, které jsou umístěny na každé stránce pod textem, je zřejmé, jakou veličinou byla SDP v nacifikovaném Rakousku a jak významně ovlivňovala hospodářské poměry u našich jižních sousedů.

Florian FREUND: »Arbeitslager Zement. Das Konzentrationslager Ebensee und die Raketenrüstun« Wien, Verlag für Gesellschaftskritik GmbH & Co.KG: 1989 (ISBN 3-900351-86-4 ).

Bertrand PETZ:»Konzentrationslager Melk« - Informační brožura, Wien: 1992 Stručný výtah předcházející publikace ve slušné faktografické kvalitě. Chybí speleologická mapa současného stavu ob-

Kniha je o jiném zbrojním projektu a pouze okrajově nastiňuje problematiku Quarzu v souvislostech s evakuací tábora Melk. Je to však stěžejní, skvělé dílo o výstavbě nového podzemního Peenemünde, které ale nebylo dokončeno a rakety se zde nikdy nevyráběly ani nezkoušely.

Václav BERDYCH: »Mauthausen« Praha, Svaz protifašistických bojovníků a Naše vojsko: 1959.

který navazuje na odvodnění. Na tomto místě jsme si mimoděk udělali pěkný obrázek o kanalizačním systému přilehlé obce. ! V této fázi již nezbývá nic jiného než se chytat posledních stébel a fantastických teorií. Jedna z nich nás zavedla i na druhou stranu Wachbergu. Podél pozvolného svahu postupujeme dál až na hranu lomové stěny. Stěží dosvítíme na druhou stranu zaváženého jámového lomu. U dna zeje jakýsi otvor a tak po suáku v atomkeckách sjíždíme na dno. Počáteční radost halí zklamání z betonového špuntu uzavírajícího vstupní portál štoly. U stropu je ale malá díra sající vzduch a ústící do asi 3 m široké štoly. Chodba mírně klesá a nelze dosvítit na čelbu. Po několika minutách na nás prvolezec, s jistou dávkou euforie, křičí: »Jsme na místě, pánové!« ! I takto se dá fárat. Nutno dodat z těžce nabytých vlastních zkušeností, že ne vždy je pokus úspěšný. Také riskujete jistý, předem nevyčíslitelný postih od státních orgánů, které mají i v zahraničí minimum pochopení k podobným aktivitám. Proto lze jen doporučit, aby alespoň jeden člen expedice byl minimálně lingvisticky vybaven a mohl ukecávat, zapírat a případně i jinak oddálit perzekuování nejslabších členů týmu. X

Ideologicky zabarvená publikace pojednává o koncentračním táboře Mauthausen, který je s Quarzem významně propojen. O Melku se ale téměř nezmiňuje, snad pouze dokresluje atmosféru koncentračních táborů. V publikaci je fotografie kasárenských baráků KZ Melk.

Albert SPEER: »V srdci Třetí říše« (Paměti Hitlerova architekta a ministra zbrojního průmyslu) Brno, Bonus A: 1996. - 560 stran (ISBN: 80-85914-20-4) Popisuje vývoj německého válečného hospodářství z pohledu »shora« a významně tak dokresluje souvislosti vzniku Quarzu a podobných projektů. Zmínky jsou o výstavbě továrny Flugmotorenwerke Ostmark. O Quarzu ale mlčí.

/

SOURCES >

Kniha vznikla v rukou významného historika. Významné dílo čerpá především z osobních rozhovorů autora s Milchem a z jeho denníků. Představuje dost podrobně budování Luftwaffe od vzniku Lufthansy až do porážky v roce 1945, ale o Quarzu se nezmiňuje. Pro Quarz jsou zajímavé pasáže o Flugmotorenwerke Ostmark, o vzniku Jägerstabu a vývoji leteckého průmyslu koncem války.

Jan TŮMA: »Civilizaci udržují v chodu miliardy droboučkých kuliček« In: Lidové noviny, sobota 17. 6. 2000; str. 23. Krátký článek o významu kuličkových ložisek pro naší civilizaci.

WWW David IRVING: »Luftwaffe – vzestup a pád. Život maršála Luftwaffe Erharda Milcha« Brno, Bonus A: 1995. - 532 (ISBN: 80-85914-11-5).

Většinou velice stručné a někdy značně zkreslené údaje nemající reálný podklad. Hledači pokladů ještě nevymřeli.

x

I Zadní vchod ústil do jámového lomu. Zde mohl být projektován další vzduchotechnický objekt (1997)

J Dnes placka s polem i v Rakousku na to pěkně kašlou (2003)

b Martin Přibil ’97/03

B

EoF END

x


10 10

STR

15

15 72

KD10 / 2004

x

KD10 / 2004

PAGES

17–18

w Under/water/ground

a TEXT &b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL

DESCRIPTION>

Flood,Vltava river,10.–18. August 2002,Prague, Underground railway /Metro/,Protective system of Metro,Nuclear shelter

w»B« Florenc

W Under/water/ground

+b UZÁVĚRY A PRŮCHODKY I

P

ři srpnové povodni v roce 2002 bylo pražské

vaným tlakově odolným kanálem. Stejně jako Metro

topové zóně. A právě zde dochází k zásadnímu matení

T LAKOVÉ

Metro zcela zaplaveno až na úroveň hladiny vody

lze uzavřít i Strahovský automobilový tunel (SAT),

veřejnosti, když různí »odborníci« tvrdí, že hlavní příči-

né udržby a zejména neodborných zásahů do dílčích

ve Vltavě. Proč se tak stalo a kdo za to může, se občan

který je s Metrem spojen štolou ústící do jeho tunelů

nou zaplavení Metra je abnormální povodeň - ano,

částí konstrukce tlakových uzávěrů– průchodek, doš-

dodnes nedozvěděl. Již v srpnu 2002 bylo ale zře-

pod náměstím 14. října poblíž stanice Anděl.

i kdyby vše správně fungovalo, Č Á S T Metra by skutečně

lo k zásadnímu snížení tlakové odolnosti OSM. Jednou

zaplavena byla – eskalátorové tunely. Nikoliv však

průchodkou o průměru 100mm při tlaku 20–30m vod-

stanice a tunely traové!

ního sloupce proteče 125–150 l/sec. Stačí tedy jen

Vinou špat-

jmé, kde leží největší díl zodpovědnosti. Nejde totiž

Pro zásobování energií, vodou a vzduchem bylo

pouze o nějaké »průchodky«, ale především o napros-

postaveno několik tzv. Technických center Metra

tou nekompetentnost nejvyšších vládních úředníků,

(TC), kde jsou mohutné filtroventilační stanice,

Proč došlo k selhání 2. stupně povodňové ochrany?

málo proražených průchodek, aby bylo Metro za rel-

ministrů a politiků. Silná slova, velká gesta (vzpomeňme

vodárny, elektrárny, telefonní ústředny, stanice ra-

Když začaly srpnové povodně, N I K O H O ze zod-

ativně krátký čas plné. Např. úsek Palmovka– Kolbenova

na nepojízdné transportéry před Svobodnou Evropou).

diační a chemické kontroly atp. Jsou to poměrně

povědných úředníků Magistrátu a Dopravního pod-

byl zatopen pouze skrz porušené průchodky ka-

Reálné skutky váznou. Zdá se, že Radu pro obranu

velké technologické celky postavené vesměs ve

niku nenapadlo, že by povodně mohly Prahu zasáh-

belového kanálu z trafostanice v ulici Na Hrázi

státu ani po »krvavém« 11. září 2001 a »globální válce

velkých hloubených bunkrech (TC AC Chodov, TC2

nout. Nikoho také nenapadlo /pro jistotu/ vyzkoušet

a traového uzávěru před stanicí Palmovka! Jelikož

proti terorismu« vůbec nezajímalo v jakém stavu je

Želivského-Hagibor, TC3 Radlická, rozestavěné TC4

či zkontrolovat funkčnost 2. stupně povodňové ochrany

vrata neměla deníky o úpravách, kontrolách a zk-

»Ochranný systém Metra« (OSM) a zda je způsobilý

Palmovka). Zcela atypické je TC1 Klárov vybudované

Metra, tj. tlakové prvky OSM. Situce byla hrubě pod-

ouškách, »neví« se dnes, kdo může za selhání prů-

pro ukrytí civilního obyvatelstva. Stejně trestuhod-

v obrovské ražené podzemní hale, která byla původ-

ceněna, zejména tehdejším primátorem Igorem

chodek. Nejsou ani pořádně známy smlouvy s fir-

ný nezájem o OSM a kryty CO projevil po 11. září

ně tajně budována od roku 1952 jako »zkušební stan-

Němcem. Rozhodování pražských krizových štábů

mami, které prováděly kladení kabelů v Metru

2001 i pražský magistrát.

ice Metra ›Klárov‹« s možností využití na vládní

bylo zbrklé a podle okamžitých potřeb, nikoliv plánovité

a manipulaci s průchodkami. Největší problém s prů-

kryt »K-111«, který zde byl nakonec skutečně vybu-

a cílevědomé. Primátor Němec považoval za nezbyt-

chodkami můžeme směle svalit na rozvoj informačních

M E T R A I se řídila

dován. V 70. letech byl kryt K-111 částečně vybourán

né udržet provoz Metra co nejdéle. Ještě dříve než

dálnic – tedy na internet:-).

»Povodňovým plánem DP Metro«. Ten počítal s dvo-

a bylo zde vybudováno »Základní technické cen-

začalo být zcela zle, mohl být provoz Metra zastaven

jstupňovou ochranou: venku na ulicích, před staniční-

trum Metra 1«, kde byl umístěn i podzemní centrál-

a uzavřeny všechny traové uzávěry. Nestalo se tak

mi vestibuly, by byly postaveny hráze proti vodě,

ní dispečink OSM. Další podzemní pracoviště v rám-

kvůli tomu, aby mohla být po povodních obnovena

které byly navrženy o cca 0,5 metru vyšší než sto-

ci OSM je Centrální dispečink Metra (CD) v bunkru

co nejrychleji doprava v Metru. Směna vyškolených

letá voda (Q=100). Pokud by byla voda ještě vyšší,

postaveném v základové jámě budovy DP v ulici

pracovníků OSM byla dokonce poslána domů!

jako druhý stupeň by sloužily tlakové prvky Ochranného

Na Bojišti. Ten je spojen s traovou spojkou A/C a dále

Když »nečekaně« na Invalidovně natekla do Metra

systému Metra, jako jsou např. staniční tlakové

kabelovou štolou pod perón stanice I. P. Pavlova.

voda, došlo k vypnutí proudu a začala krize. Není

POVODŇOVÁ

OCHRANA

Pokud jste si ještě neudělali představu co OSM

uzávěry, šoupata na potrubí, tlakové poklopy atp.

je, tak jinak: OSM stálo mnoho miliard a jen jeho

vůbec divu, že se k zodpovědnosti za škody za 7 miliard nikdo nehlásí.

O CHRANNÝ SYSTÉM M ETRA (OSM) I je obrovský

roční údržba stojí mnoho desítek miliónů. Za jeho

komplex zařízení a technologií umožňující ukrytí

provoz a údržbu byl a je odpovědný »Dopravní pod-

S ELHÁNÍ PRVKŮ OSM IJelikož OSM bylo navrženo

a přežití několika set tisíc obyvatel v případě jaderného

nik hl. města Prahy - DP Metro«.

i pro případ protržení vltavské kaskády, bylo počítáno

konfliktu či jiné katastrofy v tunelech Metra

!

a TEXT &b PHOTOGRAPHY &e ILLUSTRATIONS Martin PŘIBIL

s vlnou, jejíž hladina by byla vyšší

a Strahovského tunelu. Tam, kde je zřízeno OSM,

O SOBNÍ

SELHÁNÍ I Jak již bylo řečeno, OSM bylo

cca o 8–10 metrů (!) než při povodních v roce 2002.

jdou všechny vstupy do stanic, větrací šachty a další

navrženo i na případ protržení vltavské kaskády a mě-

Na případ takového zatížení (resp. statický ekviva-

vchody do podzemí uzavřít mohutnými dálkově ovlá-

lo sloužit pro 2.stupeň povodňové ochrany. Takže po

lent náhlé záplavové vlny) byly navrženy a zkouše-

danými motorickými vraty s elektrickým pohonem,

přelití vnějších povodňových hrazení by povodeň

ny tlakové prvky OSM, jako jsou staniční a traové

která mají odolat jak tlakové vlně od jaderného výbuchu,

v srpnu 2002 zaplavila kompletně celé stanice Metra

uzávěry, poklopy, kabelové průchodky, šoupata a pod.

tak i záplavové vlně od protržené vltavské kaskády.

včetně traových tunelů na trase C - Florenc a Nádraží

Tlakový uzávěr si představme jako komplex dílčích

Systém OSM je zřízen na celé trase »A«, na trase

Holešovice. Dále by byly zcela zatopeny vstupní

uzavíratelných částí –např. utraového uzávěru: tunelová

»B« (vyjma úseků Rajská zahrada–Černý Most, není

vestibuly a eskalátorové tunely stanic trasy B -

vrata (8tun), zárubeň (1,5 t), pohybové ústrojí a zajištění

také za Novými Butovicemi–Lužiny +Zličín). Na trase

Palmovka, Invalidovna, Křižíkova a Florenc.

v otevřené poloze (4t), uzávěr stružky mezi kolejemi

C je OSM pouze za stanicí Kačerov–Háje a samostat-

Pokud by povodeň byla ještě větší než ta v roce 2002

(0,5t), hermetizace, utěsnění kolejnic, šoupě vodovo-

ně na stanici Vltavská. Vlastní stanice Luka je sice

nebo by došlo k protržení Vltavské kaskády, byly by

du, kabelové průchodky. Celkem 20tun. To vše dvakrát,

mimo OSM, ale je podejita dostatečně dimenzo-

zaplaveny všechny eskalátorové tunely stanic v zá-

plus pěší prostup kolem traových vrat!

KD10 / 2004

STR

16

16 72

w Metro

1 2

B

Uzávěr traový UT1716 wB, Florenc/Nám. Republiky. Středa 14. srpna 2002, 12:30 hod: 1– tlak 37 metrů vodního sloupce 2– vodní stružka mezi kolejemi 3– tlaková traová vrata 4 – ocelová zárubeň 5 – destruovaná část betonového prahu nad vodní stružkou (chyběla armatura) 6– tlakový uzávěr vodní stružky 7– vlna (Qmax=14,2m3/sec.) zaplavující trasu B po Smíchovské nádraží a trasu A v úseku Museum– Malostranská–ZTC 1


Máca, Mladej, Míra, Milouš, Mrosa, Mayk

facilities, Pressure doors, Cable glands for eletrical installations

LOCATION>

Prague – Czech republic

RAW MATERIAL>

Water

C H

R O N O L O G I

E

Ú T E R Ý

Iúterý 13.8. 2002 – 20:30 hodIPrůtok ve Vltavě 4000m3/sec.IwCI První průnik vody do Metra: voda vniká do stavební jámy nového tunelu Metra pod Vltavou - proráží zděnou příčku a zaplavuje stanici Nádraží Holešovice. I22 hod.IwBI Druhý průnik vody do Metra: Prolomením vzduchotechnického otvoru vniká voda z ulice do povrchového vestibulu stanice Invalidovna a plní eskalátorový tunel. I úterý 13.8. 2002 – 24 hod.I Vltava: průtok 4500m3/sec.IwI Voda stojí v eskalátorovém tunelu na Invalidovně, zcela je zatopena stanice Nádraží Holešovice, vodu drží traový uzávěr směrem na Vltavskou. x S T Ř E D A

L Zatopení podzemní dráhy při povodni nebo bouřlivém přílivu je ve světě vcelku běžná záležitost. Na obrázku zatápění stanice metra Hakata v japonském městě Fukuoka dne 19. 7. 2003. Proč pražské metro povodeň v roce 2002 neustálo, je dodnes otázkou. b In:

NĚKOLIK POZNÁMEK K ZAPLAVENÍ PRAŽSKÉHO METRA PŘI POVODNÍCH

v

ROKU 2002

CHYBY I

U některých traových uzávěrů

by jen zpomalily. Tlakový uzávěr pod větrací šachtou

byla v místě prahu nad stružkou mezi vraty a uzávěrem

na Invalidovně byl zřejmě otevřen, ale dříve než doš-

stružky provedena špatně betonáž; pozdější radi-

lo k zatékání touto šachtou dolů do Metra, byla

ografická kontrola zjištila u většiny těchto prahů jiné

pravděpodobně zcela zaplavena zdola.

S TAVEBNÍ

uspořádání armatury než v projektu, někde chyběla

V Metru je mnoho dalších dílčích prvků, kudy šla

úplně! To mělo za následek např. prolomení tohoto

(nebo mohla jít) voda dovnitř. Jedná se např. o různá

prahu uzávěru 1716 mezi stanicí Florenc a Náměstí

tlaková vrata, šoupata na potrubí, výtlaky kanalizace,

Republiky a velmi rychlé zaplavení Metra až po Smí-

technické tlakové poklopy. Všechny tyto otvory by

chovské nádraží (315000m3/24hod; Qmax=14,2m3/sec.;

musely být uzavřeny bezchybně funkčními uzávěry;

viz obrázek). Přitom celý uzávěr byl dimenzován na za-

viz např. selhání těsnění kolejnic u traového

tížení mnohem vyšší. K podobnému poškození došlo

předělu mezi stanicí Můstek aMuzeum (Qmax=1,1m3/sec.).

při zčerpávání Metra na uzávěru UT3017 na trase

Další neznámou jsou rozpory v uváděných dobách

C pod pravým břehem Vltavy. U prolomení kabelového

zaplavovování úseku Palmovka–Vysočanská a přede-

kanálu na přestupu B/C na stanici Můstek se ale jed-

vším NEVYŘČENÁ možnost manipulace s uzávěry v době

nalo opět o vadné průchodky a ne o chybu stavební.

likvidací povodňových škod.

OTEVŘENÉ UZÁVĚRY I Minimálně jeden tlakový uzávěr

Z ÁVĚR I Vzhledem k tomu, v jakém nepořádku byl

(staniční na přímém vstupu do stanice Florenc B) byl

během posledních 12 let udržován OSM, je jeho

špatně uzavřen a po zaplavení eskalátorového tunelu

selhání jako 2. stupně povodňové ochrany Metra

propouštěl 11m3/sec! Dalších osm (!) tlakových

pochopitelné. Největší díl odpovědnosti nese ne-

traových předělů v zaplaveném úseku zůstalo zcela

jvyšší politické vedení státu, pražského magistrátu

OTEVŘENO. Stalo se tak proto, aby Metro po povodních

a vedení Dopravního podniku. hl. m. Prahy. Netřeba

mohlo jezdit co nejdříve. Tento způsob uvažování byl

se tedy pozastavovat na tím, že vyšetřovací komise

zcela chybný! Pokud však otevřené předěly byly ve

pražského Magistrátu ani komise Policie ČR žádného

stejném stavu jako uzávěry ostatní, zatopení Metra

konkrétního viníka nezjistila :-)

x

Istředa 14. 8. 2002 – 01 hod.IPrůtok ve Vltavě 4500m3/sec.I w BI Voda prolomila průchodky staničního uzávěru UE1901 na Invalidovně a vniká na nástupiště stanice a do tunelů Metra. Obsluha v tunelech uzavírá traový uzávěr UT1916,1917 mezi Invalidovnou a Palmovkou, marně se snaží uzavřít uzávěr 1816,17 mezi stanicí Křižíkova a Florenc. I01:30 hod.I w CI Voda proniká skrz průchodky v traových uzávěrech UT3019, 3020 (Qmax=2,4m3/sec.) za Nádražím Holešovice a zaplavuje stanici Vltavská, kde se v této době zaplavuje vstupní vestibul. Uzávěr pod levým břehem Vltavy je otevřen, voda má cestu V O L N O U až k dalšímu uzávěru pod pravým břehem. I02 hod.I wBI Třetí průnik vody do Metra: voda zaplavuje trafostanici v ul. Na Hrázi na Palmovce, plní kabelový kanál kde proniká netěsnými průchodkami do technických prostor stanice Palmovka, kde se tlakuje. I03:30hodIwBI Voda postupně zaplavuje kolejiště stanice Florenc B, kde stojí dvě soupravy Metra, které evakuovaly poslední zaměstance. I04:00 hod.IwBI Voda nateklá porušenými průchodkami v kabelovém kanálu se natlakovala a prolomila cihelnou příčku v technických prostorách (již v rámci OSM) stanice Palmovka a vniká do tunelů (vlna 300m3 vody), které plní k traovému uzávěru směrem k Invalidovně. Po naplnění této »vany« bude odtékat směrem k Českomoravské. I04:40 hod.IwBI Ruční zavírání předělu UT 1716, 1717 mezi Florencí a Náměstím Republiky. I05 hod.I w BI Voda ze stanice Palmovka začíná přetékat ke stanici Českomoravská. I 07 hod.I w C/BI Voda proniká průchodkami uzávěrů UT3018,3017, 30171 na trase C v tunelech pod Vltavou. Z trasy C do trasy B proniká voda průchodkami uzávěrů UT1718,1712 ve spojovacím traovém tunelu C–B a průchodkami kabelové štoly C–B. I06hod.IwBI Voda zaplavuje eskalátorový tunel na stanici Křižíkova shora. Posléze povolují průchodky staničního uzávěru (Qmax=2,3m3/sec). I07–08 hod.IwC/BI Voda natéká do stanice Florenc shora. Na Florenci (B) je staniční uzávěr uličního vstupu špatně utěsněn a je průtočný (Qmax=11m3/sec). I07hod.–09:30hod.IwBI Systém trasy B se postupně tlakuje od traových uzávěrů mezi stanicí Nám. Republiky a Florenc až k traovým uzávěrům před Palmovkou. Přítok 17 m3/sec. Do 9:30 je tento úsek Z C E L A zatopen. I 10 hod. w C/BI Trasa C je v úseku Nádraží Holešovice–Florenc zcela zatopena. Hladiny s trasou B jsou vyrovnány. Ze spojité nádoby voda odtéká skrz proražené průchodky (Qmax=0,7m3/sec, 11m vodního sloupce) traového uzávěru UT1916,1917 před Palmovkou směrem ke stanici Českomoravská. Tento přítok se přidává k přítokům od Palmovky. Za 30 hodin je zatopen úsek od Palmovky až po kolejiště ve stanici Kolbenova (celkem cca 233100m3). Voda sem vnikla (údajně) P O U Z E A J E N skrz průchodky! I12:00 hod.I Ve Vltavě kulminuje průtok na cca 5160 m3/sec.

B

I12:30 hod.IwBI Pod zatížením 37 metry vodního sloupce praská a zcela se uvolňuje práh nad vodní stružkou uzávěru UT 1716 mezi Florencem a Nám. Republiky (viz obrázek). Obrovským průtokem (Qmax=14,2m3/sec.!!! ) se rychle zatápí stanice Náměstí Republiky a Můstek. Na zbylém úseku až po Anděl nebyly již žádné další tlakové předěly uzavřeny, takže voda N E R U Š E N Ě pokračuje přes otevřený uzávěr za stanicí Můstek na Národní třídu, Karlovo nám. a dalšími dvěmi otevřenými uzávěry pod Vltavou až na Anděl. I dál byla jedna vrata otevřena, takže voda zaplavuje i chodbu do Strahovského tunelu. Za 24hodin dostoupá voda až k uzávěru na začátku stanice Smíchovské nádraží (celkem 315000m3). I22 hod.IwB/AI Ve stanici Můstek voda prolamuje příčku do kabelového kanálu na přestupu mezi trasou A a B, kde dále kanálem skrz průchodky proniká pod podlahu přestupního prostoru trasy A, kde tlakuje. I22:30hod.IwAI Ručně uzavřen traový uzávěr před stanicí Muzeum. Istředa 14. 8. 2002 – 24 hod.I Průtok ve Vltavě 4750m3/sec.IwI Zcela zatopeny jsou stanice na trase B Vysočanská, Českomoravská, Palmovka, Invalidovna, Křižíkova, Florenc, Nám. Republiky, Můstek, Národní třída, Anděl. Zatopeno je nástupiště Karlova nám. Na trase C jsou zcela zatopeny stanice Nádraží Holešovice, Vltavská, Florenc. Reálně hrozí, že voda vnikne přes přestup na Můstku i do trasy A.x Č T V R T E K

Ičtvrtek 15. 8. 2002 – 00:00 hod.I Průtok ve Vltavě 4750 m3/sec.IwB/AI Kolem půlnoci praská stropní přepážka mezi kabelovým kanálem a přestupní chodbou z B na A ve stanici Můstek, voda obrovským průtokem (Qmax=17,5m3/sec!!!) vniká do trasy A a stéká O T E V Ř E N Ý M I tunely pod Vltavou ke stanici Malostranská. I03 hodIwAI Voda zaplavuje nástupiště stanice Malostranská. I05 hod.I w C/B/AI Trasa A, B i C se stávají S P O J E N O U N Á D O B O U a plní se současně. I06hod.IwAI Voda v tunelech za Malostranskou se přelévá do překladiště a spojovacího tunelu do ZTC 1 Klárov. Skrz průchodky tlakového uzávěru se zaplavuje spodní patro ZTC a prostory vládního krytu K111. I06:20hod.IwAI Evakuováno ZTC 1 Klárov. I12:30 hod.I w AI Voda dosahuje tlakového uzávěru UT 1615,1616 před stanicí Muzeum. I12:40 hod.IwAI Ruční zavírání vrat tlakového uzávěru UT1216,1217 na začátku stanice Smíchovské nádraží. I14 hod.IwBI Voda dosáhla traového uzávěru na začátku stanice Smíchovské nádraží a dále nepokračuje. I16 hod.IwAI Voda prosakuje skze špatná těsnění kolejnic tlakového uzávěru UT 1615,1616 do stanice Muzeum (11m vodního sloupce). I čtvrtek 15.8.2002 – 24:00 hod.I Průtok ve Vltavě 3000m3/sec.IwI Voda stojí v kolejišti tunelů před stanicí Hradčanská (A), v kolejišti stanice Kolbenova (B) a v tunelech před Hlavním nádražím (C). x P Á T E K

Ipátek 16.8. 2002 – 00:00hod.I Průtok ve Vltavě 2950 m3/sec.IwAI Stále se zatápí stanice Muzeum (Qmax=1,1m3/sec.) . I05 hod.IwAIStanice Muzeum je zatopena. I pátek 16. 8. 2002 – 06:00 hod.I w I Voda v zaplaveném Metru přestala proudit. Celkem je zatopeno 1104000m3 (milion a jedno sto tisíc kubíků!) všech prostor Metra pod povodňovou hladinou. (wC: 232000 m 3, w B: 699000 m 3, w A: 173000 m 3). Zcela jsou zaplaveny stanice na trase A v úseku Muzeum–Malostranská; na trase B v úseku Vysočanská–Anděl; a na trase C v úseku Nádraží Holešovice–Florenc. Celkové škody byly vyčísleny na cca 7 M I L I A R D korun=700Kč na jednoho občana této země včetně kojenců. x

EoF END

x

w Metro

2 2

STR

17

17 72

KD10 / 2004

x

KD10 / 2004

PAGES

19–20 On an Outset of Mining of Uranium Ores in Bohemia a TEXT Aleš Bufka b PHOTOGRAPHY Archiv KD

DESCRIPTION>

History of mining, Bohemia, Radioactive raw material, Uranium ores, 19TH –20TH century

K počátkům těžby uranových rud v Čechách Kde byly uranové rudy poprvé na světě průmyslově těženy, je obtížné říci. Pokud pomineme úvahy, že uranové rudy byly jako pigment využívány již v antice, či že je těžili staří Indiáni v severní Americe, k počátkům těžby došlo v Čechách, Sasku, Francii a v Cornwallu někdy koncem 18. století. O skutečné těžbě však můžeme mluvit až od poloviny 19. století. Během tohoto století byly na řadě českých rudných ložisek nalezeny uranové minerály. Ve staré literatuře můžeme nalézt nejsJ ÁCHYMOVSKO Těžba v Jáchymově jako první na světě nabyla opravdu průmyslového významu a po celé 19. století vévodila světové produkci uranových rud a sloučenin. Zapříčinila to nejen bohatost zdejší rudy, ale i výkonný sklářský a chemický průmysl, který dokázal z uranových rud připravit kvalitní barvy a konečně i prozřetelnost rakouského eráru, který zdokonalil technologický postup výroby těchto barev a nechal vybudovat továrnu na jejich výrobu. Konkrétnější data o těžbě máme k dispozici od 30. let 19. století. Ruda byla v Jáchymově těžena nejprve erárním závodem na dole Eliáš a později i v celém revíru (Werner, Vysoká jedle, Svornost) a od poloviny 19. století i soukromými těžařstvy Hilfe Gottes a Sächsische Edelleutstollen Gewerkschaft v pozdějším revíru Bratrství. Tyto hlavní jáchymovské doly produkovaly až do roku 1945 drtivou většinu českých radioaktivních surovin. Později k nim přibyly další soukromé uranové doly - v jižní části revíru to byl v roce 1880 Leopold stejnojmenného těžařstva a před 1. sv. válkou nedaleký dolový komplex Marie Antonie

KD10 / 2004

STR

18/19

a TEXT

Aleš Bufka

b PHOTOGRAPHY Archiv KD

tarší popisy uranových minerálů z Jáchymova (1727), ze Zlatého Kopce (1793), Božího Daru (1808), Kynžvartu (1803), Abertam (1806), Smrkovce (1822), Pramenů (1823), Přebuze (1825), Hory sv. Kateřiny, Michalových Hor, Příbrami a Cínovce (1831), Tří Seker (1833), Horního Slavkova (1846), Nejdku (1851), Hřebečné (1857). Průmyslová těžba však do roku 1945 započala jen na několika málo lokalitách.

čítající více starých dolů, který patřil hraběti Silva-Taroucovi. V revíru Boží Dar byl taktéž před 1. sv. válkou zaregistrován uranový důl Reichgeschieb Zeche zahraničního těžařstva. Těžba v těchto dolech patrně nikdy nebyla realizována a pokud ano, byla jen marginálního významu. V Potůčkách byly uranové rudy patrně těženy již v druhé polovině 19. století, kdy byl revír spojen se sousedním revírem Johanngeorgenstadským. Ve starých mapách z té doby jsou údajně značeny uranové dobývky, bližší údaje nejsou k dispozici, a tak se za počátek skutečné těžby uranových rud v Potůčkách udává rok 1946. Oproti tomu víme jistě, kdy začala těžba uranových rud na blízkém ložisku Sejfy. Při kutacích pracích na dole Glück mit Freuden bylo v roce 1889 vytěženo 30 kg uranové rudy. Na základě tohoto nálezu bylo v letech 1889-1890 pronajato dolové pole pro těžbu uranových rud. K těžbě však došlo až počátkem 20. století, kdy bylo v roce 1904 vytěženo pět metráků uranové rudy. Sporadická těžba pak byla provozována (stejně jako na

blízkém ložisku Zwittermühle) až do 20. let. Uranové ložisko Sejfy bylo zcela vytěženo až po roce 1946. Příbramsko Vedle Jáchymova byla skutečná těžba uranových rud provozována v 19. století pouze na Březových Horách u Příbrami. Již v roce 1856 bylo z Františkova nadložního odžilku žíly Johanni na dole Anna-Prokop vytěženo 65 kg uranových Důl Werner kolem roku 1920

A Recess in the Maria Shaft. An Indeterminate Recess at a Depth of 30 Metres a TEXT Vladimír Lipták b PHOTOGRAPHY Vladimír Lipták, Aleš Bufka e ILLUSTRATIONS Archiv of Sokolovská uhelná

Výklenek v jámě Marie řátelé a čtenáři KD. Berte to jako hádanku nebo informaci, ale chtěl bych vám napsat, co jsem viděl v jámě 1 dolu Marie na Sokolovsku. Jáma je v současné době z povrchu dobře zajištěna, ale komunikuje stále s nárazištěm a přilehlými chodbami o celkové délce cca 12km (Marie1). Ve štolách je ještě pořád živo. Přilehlý důl Jiří povrchem těží uhelnou sloj Antonín a při kontaktu hlubiny s povrchem je spousta práce se záparami a rabováním staré výztuže. Abych se vrátil k objevu: při čištění okapových žlábků pod ohlubní jámy jsme se dostali až k hloubce 30 metrů, kde bylo za úkol vyčistit přepad k „bazénku“. A vo tom to je. Musel jsem se ještě jednou vrátit s foákem, abych si vše zdokumentoval. Nikdo totiž nevěděl význam tohoto dílka, ani se nad tím nikdy nepozastavil. Prostě je tam!

P

a TEXT

Vladimír Lipták

VÝKLENEK

NEZNÁMÉHO

URČENÍ V HLOUBCE

30

METRŮ

b PHOTOGRAPHY Vladimír Lipták, Aleš Bufka e ILLUSTRATIONS Archiv Sokolovské uhelné a.s.

Vypadá to jako z venku zabetonovaná válcová nádrž průměru 3,5 metru. Stěny jsou dokonale hladké a v přední části směrem do jámy je otvor opatřený vrátky rozměru 60×80. V čelní stěně k jámě v horní i dolní části po obou stranách vchodu jsou přítokové kanálky 10×10 stále funkční. Přítok jsem odhadl v suchých dnech na 1 l/min. Z vnitřní strany jámy však k těmto kanálkům nevedou žádné svody. Jako by byla jáma dvouplášová. Prošel jsem veškerou dostupnou dokumentaci jámy od jejího hloubení až po současnost, ale nikde jsem nenašel zmínku o dvou pláštích ani o bazénku. Jednalo se tedy o příruční muničák při ražbě jámy? Nebo o sběrnou nádrž na průsaky povrchových vod či nádrž na vodu kondenzující v jámě při větrání? x

Těžní věž jámy Marie byla stržena na jaře 1996; dnes se k čerpadlům fárá úpadnicí

b Aleš Bufka ‘96

!

KD10 / 2004

STR

18

18 72

Jáma Marie

1 2

B

b Vladimír Lipták ‘02

TEAM/CREW >

Vlad, Vía

LOCATION>

Czech Republic

RAW MATERIAL>

Uranium, Radium

DESCRIPTION>

minerálů. Tato ruda, která obsahovala vysoké procento uranu (Schweruranerz) byla prodána za cenu 616 zlatých. I v dalších letech jsou v účetních knihách příbramského erárního závodu dochovány záznamy o dodávkách smolince z Březových Hor do Jáchymova. Mariánskolázeňsko a Slavkovský les Na starých haldách v Horním Slavkově byl smolinec údajně vybírán již počátkem 19. století a zasílán do Jáchymova ke zpracování. Blíže pravdy však bude, že místního uranu využívala zdejší porcelánka k výrobě vlastních barev. V okolí Mariánských Lázní jsou dva významnější historické výskyty uranových rud - Smrkovec a Drmoul. Uranové minerály byly na ložisku Schönficht (Smrkovec) známy již v první polovině 19. století. K pokusům o jejich průmyslové využití došlo až počátkem 20. století. Na základě nálezů uranové slídy na haldě štoly Lössheit v jv. části revíru, byly v roce 1906 zahájeny průzkumné práce podnikatelem Göttlem. Byla vyzmáhána štola Lössheit a vyražena nová jáma, Emilie (později zvána Uranschacht) na úroveň této štoly. Ačkoliv byly nalezeny impregnace uranových slíd (analýzy 4–20% U), nebyly rozsáhlejší průzkumné práce provedeny a nebyla ani zahájena těžba. Skutečný průzkum na radioaktivní suroviny byl na ložisku Schönficht zahájen až v roce 1944 společností Schneeberger Bergbau A.G. Posledním ložiskem uranových rud objeveným a těženým před rokem 1945 byl Drmoul (Dürrmaul). Uranové rudy zde byly nalezeny v roce 1919 na Cechu sv. Víta při kutání na mě . Na základě tohoto nálezu byla v roce 1919 založena průzkumná šachta a v letech 1920-23 provedeny vrty do hloubky 22-130 metrů. V roce 1923 zastihl šurf v nevelké hloubce křemennou čočku o mocnosti 40 cm a délce 8 metrů. Tato čočka, stejně jako dvě později nalezené, obsahovala uranovou rudu. Na základě těchto nálezů byly v červnu 1924 propůjčeny firmě Česká montánní a.s. dolové míry Kohornsglück 1-4 a Oskar 1-4. Současně byla založena nová šachta a zahájena pokusná těžba. V roce 1924 bylo vytěženo 23,6 tun uranové rudy při průměrném obsahu 8-12 % U. Na dole pracovalo 40 dělníků a ačkoliv zde byla vybudována úpravna a továrna na radiumsulfát (či chlorid uranu), k pravidelné těžbě nedošlo a v září roku 1925 byly práce zastaveny. Důl byl až do roku 1946 mimo provoz. x

DESCRIPTION>

History of lignite mining, Schafts, A recess in Maria Schaft – unknown purpose

LOCATION>

Fortifications, Survey, Diving

LOCATION>

Skutina Fortress, Skutina, Nový Hrádek, Sedloňov /Sattel/ – Czech Republic

Skutina: potápěčův omyl a TEXTMartin PŘIBIL b PHOTOGRAPHY Aleš HORÁK, Luděk VRBATA KD č. 7 (1999) na str. 9 v článku Stavební podvod jsme informovali o potápěčském průzkumu podzemí srubu N-S-48 »U stodol« rozestavěné pohraniční tvrze Skutina. Tehdy se při náročném průzkumu naši kolegové, potápěči Kent a Pepa, spletli a zapasovali se do slepého výklenku v přímém pokračování chodby od srubu. Hlavní chodba však již o pár metrů dříve odbočovala doleva. V konfrontaci s archivní dokumentací tak vznikl mylný dojem, že se firma Skorkovský mohla dopustit stavebního podvodu. Až po zčerpání vody se ukázal pravý stav věcí. Nutno upozornit, že ponor v roce 1998 probíhal za zvláště špatné viditelnosti. x

V

b Luděk Vrbata

L Autentický záběr z jiného ponoru ve srubu »U stodol« J Pod srubem N-S-48 »U stodol«. Vpravo »past« na potápěče; výklenek v přímém pokračování chodby od paty schodišové šachty ze srubu. Hlavní chodba ale odbočuje doleva již o pár metrů dříve.

b Aleš Horák

Marie Schaft, Jiří Mine, Královské Poříčí /Königswerth/ – Sokolov/Falkenau/ region , Czech republic

RAW MATERIAL>

Lignite

Data: jáma zaražena r.1889 – hloubena do r. 1891. Provoz: 1891–1991. Hloubka 98,84m (náraziště). Současně čerpané důlní vody 1,1mil.m3/ročně.

Výklenek byl nalezen při čistění okapových žlábků pod ohlubní jámy

Sběrná nádrž na průsaky či vodu kondenzovanou v jámě?



B

Jáma Marie

2 2

STR

19

19 72

KD10 / 2004

x

KD10 / 2004

PAGES

20–23 Radioactive Raw Materials and Their Use in Germany in Hitler’s Time a TEXT Aleš Bufka b PHOTOGRAPHY Deutsche Museum, z, WWW, Archiv KD

DESCRIPTION>

Radioactive Raw Materials, Uranium ores,

Radioaktivní suroviny a jejich použití v hitlerovském Německu a TEXT

Aleš BUFKA

b PHOTOGRAPHY Deutsche Museum, z, WWW, archiv KD

O historii německého jaderného výzkumu za druhé světové války, o pokusech vyrobit atomovou bombu a o použití jáchymovského uranu na tento výzkum, bylo již napsáno mnoho článků, většinou se však dotýkají pouze dílčích problémů nebo jsou zcela odtrženy od reality. Účelem této studie, která rozhodně není vyčerpávající, je střízlivě zhodnotit dostupná fakta.

HISTORICKÁ LOŽISKA URANOVÝCH RUD NĚMECKA DO ROKU 1938 I

NA ÚZEMÍ

Těžbu uranových rud v Německu můžeme sledovat od roku 1825, kdy je prvně vedena v hornických statistikách. Těžba započala v Sasku v revírech Johanngeorgenstadt a Schneeberg, později, od poloviny 19. století, byly otevírány další výskyty uranových rud. Tak jako v Jáchymově byly zdejší uranové rudy používány nejprve na výrobu barev pro barvení porcelánu a skla, později na výrobu radia a radioaktivních preparátů. Přestože saská ložiska uranu byla mnohem bohatší než česká, objem jejich těžby do roku 1945 se nemohl vyrovnat objemům těžby v Jáchymově. V letech 1825-1898 bylo v Sasku vytěženo pouze zhruba 110 tun uranové rudy. Rozdělení těžby na jednotlivé revíry dokumentuje statistika z let 1870-1913, kdy bylo v Sasku celkem vytěženo 103,41 tun uranové rudy. V posledních letech tohoto období se těžilo jenom v revíru Johanngeorgenstadt, a to pouze nepatrně. Nejvýznamnějším producentem uranu byl revír Schneeberger Kobaltfeld, kde bylo v uvedeném období vytěženo 86,45 tun uranové rudy. Dalšími relativně významnějšími revíry byly Johanngeorgenstadt s 12,22 tunami a revír Freiberg se třemi tunami uranové rudy. Ostatní ložiska (Marienberg, Wolkenstein, Annaberg, Niederschlag, Schwarzenberg a Gottesberg) produkovala pouze nevýznamná množství této rudy. Ostatní výskyty uranových rud nalezené mimo hlavní krušnohorskou provincii neměly, kromě ložiska Schmiedeberg v Dolním Slezsku, prakticky nikdy žádný hospodářský význam.

NĚMECKÝ

PRŮMYSL A RADIOAKTIVNÍ

SUROVINY

I S objevem radioaktivity nalez-

ly uranové rudy dalšího využití. Sloužily především jako výchozí surovina pro výrobu radia a jeho preparátů. Většina tohoto radia sloužila k lékařským účelům, zbytek pro chemickou výrobu a pro výzkum. V chemické výrobě hrály významnou roli luminiscenční barvy, které se používaly pro barvení ciferníků hodin a přístrojů do letadel, tanků, lodí, a jinde. S rostoucí zbrojní výrobou rostla jistě i spotřeba těchto barev. Prvním výrobcem radia a radiových preparátů v Německu byla firma Chininfabrik H. Buchler & Co. Braunschweig (mimo jiné vyráběla i léky na bázi chininu a kokainu). Později se k ní přidala firma Auer-Gesellschaft Berlin.

!

KD10 / 2004

STR

20

20 72

Hitlerův uran

1 4

Ta byla založena v roce 1892 pod názvem Deutschen Gasglühgesellschaft (Degea) a vyráběla zpočátku různé typy lamp. Společnost Degea byla později přejmenována na AuerGesellschaft po význačném německém vědci Carl Auerovi von Welsbach. Od roku 1911 se firma Auer zabývala výrobou mesothoria a od roku 1913 výrobou luminiscenčních barev, ke kterým přibyly v roce 1923 i barvy svítící. Firma Auer si záhy získala dominantní postavení na německém trhu, když v roce 1926 postavila v Oranienburgu (severně od Berlína) chemický závod, který se stal největším německým podnikem na zpracování uranového koncentrátu a na výrobu oxidů uranu, radia a jiných preparátů. Firma Auer vedle výroby luminiscenčních barev pro letecké a námořní vojenské přístroje separovala radium pro lékařské účely. Během druhé světové války byla v Oranienburgu zřízena pobočka koncentračního tábora Sachsenshausen. Vězni pracovali pro firmy Auer, Degussa a I. G. Farben. V roce 1934 byla firma Auer propojena s firmou Degussa z Frankfurtu nad Mohanem. Firma Degussa byla založena v roce 1873 pod názvem Deutsche Gold- und Silber Scheideanstalt A.G. vormals Roessler (zkrácený název Degussa byl používán od roku 1926). Vznikla jako nástupce firmy Roessler, kterou v roce 1843 založil Friedrich Roessler. Mezi široké spektrum činností firmy Degussa patřila vedle chemické výroby i rafinace drahých kovů. Za druhé světové války byla firma hlavním zpracovatelem zabaveného židovského zlata a šperků. Již koncem 19. století byla Degussa zapojena do obchodu s uranovými preparáty (barvami) dováženými z Jáchymova. Později, v období Třetí říše, započala firma také s výrobou kovového uranu. Aktivity firmy Degussa byly rozmanité. S firmou I.G. Farben založila akciovou společnost Degesch (Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung G.m.b.H.), která kontrolovala produkci cyklonu B. Tato chemikálie byla vyráběna ve dvou provozech, a to ve firmě Dessauer Werken für Zucker und Chemische Industrie A.G. v Německu a v Akciové společnosti pro zpracování draselných louhů v Kolíně v Čechách, kde je dodnes vyráběna pod názvem Uragan D2… Firma Auer měla od německého státu pronajaty jáchymovské doly a byla také majetkově propojena s rakouskými chemickými závody

B

Je však nutno předeslat, že při sepisování tohoto textu byla použita řada různě kvalitních pramenů – od originálních materiálů a seriózních studií, přes populární články či knihy často sporných autorů, až po vyloženě neověřené zdroje z internetu. Snažil jsem se mezi množstvím informací vybrat ty, které dle mého názoru nejvěrněji popisují koloběh radioaktivních surovin v hitlerovském Německu.

Treibacher Chemische Werke G.m.b.H. Ty byly založeny v roce 1907 v Treibachu v Korutanech a rovněž se zabývaly výrobou radia a radiových preparátů. Další menší firmou, která vyráběla radium a která také odebírala jáchymovský uran (nepřímo, zřejmě prostřednictvím firmy Auer) byla Radium-Chemie Dr. von Gorup, Frankfurt am Main. Mimo to je uváděno, že během druhé světové války se na produkci uranu (oxidu i kovu) podílely ještě firmy I.G. Farben, Mauer A.G. Radium Chemische Industrie und Laboratorium a belgická firma Rohes. Kromě toho byla v Německu řada drobných farmaceutických firem produkujících uranové a radiové preparáty.

LOŽISKA URANOVÝCH RUD PO NÁST U P U H I T L E R A K M O C I I Pro rozsáhlý uranový průmysl bylo nutné zajistit zdroje. Na počátku války nebyla v Německu k dispozici žádná dostatečně velká ložiska uranu. Německo muselo prakticky veškerou uranovou rudu a většinu radia a preparátů dovážet. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 a s rozvojem německého průmyslu, započal i systematický průzkum na uran v Sasku. Nejnadějnější se zdály být otvírky na hlubších patrech dolu Frischglück v Johanngeorgenstadtu, v místech, kde bylo úspěšně kutáno již dříve. Očekávalo se, že v hlubších partiích známých ložisek na saské i české straně budou nalezeny nové zásoby uranu. Ještě v roce 1942 však nebyly k dispozici výsledky, na základě kterých by bylo možno zásoby odhadnout. Podobná situace byla patrně i ve Schneebergu, resp. na dalších saských lokalitách. Ve schneebergském revíru, konkrétně ve štole Marx - Semmler v Oberschlemě, bylo v roce 1931 vytěženo poslední (nevýznamné) množství saské uranové rudy (myšleno v období před rokem 1942). Pokud byly ze saských uranových ložisek vydobyty nějaké uranové rudy během války, muselo to být v letech 1942–1944. Vzhledem k nulovým výsledkům průzkumu před těmito roky to však není pravděpodobné. Některé prameny přesto připouštějí, že v Johanngeorgenstadtu probíhala drobná těžba uranových rud až do roku 1943. Avšak saská hornická statistika pro rok 1941 (vydaná v roce 1942) uvádí pouze dva činné doly na radium (Radiumbetriebe). Pravděpodobně nešlo o doly johanngeorgenstadtské, ale o jáchymovské doly Wernerschacht a Edelleutstolln.

Před druhou světovu válkou byl uran těžen také v dole Bergfreiheitgrube magnetitového ložiska Schmiedeberg v Dolním Slezsku, a to konkrétně v revíru Vulkan, kde byly uranové rudy nalezeny v roce 1912. V letech 1927-1930 zde bylo patrně vytěženo 8-9 tun smolince, který byl odesílán do firmy Auer k výrobě radia a do železáren Stahlwerke Mark k legování oceli. Po krátké odstávce dolu byla v roce 1933 opět obnovena těžba magnetitu. Při obnovovacích pracích byly v revíru Vulkan nalézány a odtěžovány žilky uranových rud. Ročně tak byl získáván asi 1 gram radia. Těžba smolince byla patrně nárazová a vzhledem k tomu, že důl ročně těžil i kolem 90 kilotun magnetitu, byla zanedbatelná. Na počátku války byly zásoby radia ve Schmiedebergu odhadnuty na 1 gram až několik málo gramů (max. tedy jako roční těžba v Jáchymově). Přes určité příznivé vyhlídky byla těžba patrně zcela ukončena v roce 1942. Jiný pramen uvádí, že ve Schmiedebergu bylo v letech 1927-1939 získáno 64 tun uranové rudy, ze které bylo vyrobeno přes 5 gramů radia.

OKUPACE JÁCHYMOVA A VÁLEČNÁ I Problém nedostatku ra-

TĚŽBA URANU

dioaktivních surovin ve Velkoněmecké říši byl částečně vyřešen obsazením Sudet a později západoevropských států. Zásoby uranových rud vypočtené na ložisku Jáchymov, které připadlo v září 1938 Německu, podstatně zvýšily objem veškerých zásob uranové rudy v Německu a dočasně pokryly očekávanou poptávku po této surovině.. Jáchymovské uranové doly byly převedeny do majetku německého státu a následně pronajaty společnosti Joberg G.m.b.H. založené v březnu 1939. Jejími vlastníky byly firmy Auer-Gesellschaft Berlin, Treibacher Chemische Werke a Chininfabrik H. Buchler Braunschweig. Současně byl vydán zákaz vývozu jáchymovské uranové rudy mimo Německo. Jáchymovské doly byly minimálně počátkem války rozhodujícím dodavatelem uranové rudy pro německý průmysl. Vzhledem k tomuto významu zahájila společnost Joberg ihned v roce 1939 modernizaci celého revíru a započala s rozsáhlými vyřizovacími pracemi v podzemí. V plném provozu byly tehdy doly Wernerschacht a Edelleutstolln, v útlumu byl důl Einigkeit. Průzkumné práce provedené za války však neby-

Uranium deposits, Hitler´s times, World War Two, Physical research, Nuclear research

LOCATION>

Europe, Germany /Groß Deutschland, 3. Reich/, Belgium, France, Czechoslovakia, Poland, Bulgary

RAW MATERIAL>

Uranium

bz

bz

Experimentální reaktor Wernera Heisenberga v jeho podzemní laboratoři v Heigerlochu při obsazení americkým komandem Alsos.

ly úspěšné, až na výjimky nebyly nalezeny významné zásoby uranové rudy. Nejdůležitější úkol, tedy prohloubení jámy Werner, sice byl dokončen, ale za války se již nepodařilo plně rozvinout těžbu a průzkum na nových patrech. Produkce uranové rudy byla udržena na zhruba stejné úrovni jako před válkou. Podle dochovaných záznamů pro léta 19391944 bylo v Jáchymově prokazatelně vytěženo 637,8 tuny uranové rudy, z níž bylo vyrobeno 76,2 tuny koncentrátu o teoretickém obsahu 37,5 tuny uranu. Dopočtem je možno odhadnout, že za celou válku bylo na jáchymovském ložisku vytěženo zhruba 745 tun uranové rudy o teoretickém obsahu 44 tun kovového uranu, nebo-li 58 tun U3O8, či 14,5 gramů radia. Veškerá uranová ruda vytěžená v jáchymovských dolech byla na místě upravována v mechanické gravitační úpravně na 50% koncentrát oxidu uranu. Tento koncentrát byl pak zasílán zhruba ve stejném poměru do tří výše zmíněných mateřských firem. Poslední zásilka uranových koncentrátů z Jáchymova byla expedována na počátku roku 1945. Jednalo se patrně o šest tun koncentrátu, protože se podle hlášení z počátku prosince 1944 nacházelo v úpravně 12 tun uranového koncentrátu, který nemohl být odvezen. V srpnu 1945 však byly jeho zásoby jen šest tun, přičemž část možná byla vyrobena až po osvobození. Jáchymovské doly ovšem nepatřily mezi prioritní zájmy říšského válečného hospodářství. Svědčí o tom velikost osazenstva a relativně nízké počty zajatců nasazených v Jáchymově. Z toho také můžeme usuzovat, že uran zde vytěžený nehrál významnější roli v německém jaderném programu. Okolnosti kolem těžby radioaktivních rud v Jáchymově také ukazují, že například těžba wolframu byla pro Německo mnohem nezbytnější než těžba uranu (radia). Ostatní ložiska uranových rud, která byla během války zkoumána, poskytla pouze nepatrné množství rudy. V letech 1940-1945 byl společností Gewerkschaft Werro proveden nevýznamný průzkum na uranové rudy na cínovém ložisku u Rudolfsteinu v bavorské části Smrčin. Také na fluoritových žilách v okolí Wölsendorfu bylo již před válkou zjištěno malé množství uranových rud. Toto zrudnění nebylo do konce války průmyslově těženo, bylo ale vytipováno jako jediný významný výskyt

mimo Krušné hory a Schmiedeberg. Během války zkoumali Němci bezvýsledně také ložiska uranu ve Štýrsku ve Východní marce (Rakousko) a v Bulharsku. V roce 1939 bylo do Německa odesláno 300 tun uranové rudy z bulharského dolu Goten v Buchovu. Tato zásilka však byla výjimečná a Bulharsko se nikdy nestalo dodavatelem radioaktivních surovin do Německa. Také o ostatní ložiska v Sudetech a Čechách neměli Němci přílišný zájem, přestože o nich věděli. Prakticky jediný významnější průzkum byl proveden v Schönfichtu (Smrkovci). Již koncem roku 1941 se o ložisko zajímala společnost Joberg, která zde chtěla, na základě zakázky sdružení »Radiumsyndikat« (což bylo patrně sdružení mateřských firem společnosti Joberg produkujících radium), provést báňský průzkum. Otvírka měla být provedena vyražením nové jámy a vyzmáháním staré štoly Lösheit. Vzhledem k tomu, že tento průzkum a následná těžba by byla zaměřena pouze na U-Ra- rudy (o Bi- zrudnění neměla společnost Joberg zájem), byl projekt báňskou správou zamítnut. K přehodnocení zájmů o ložisko došlo v roce 1943, kdy byla posuzována i možnost obnovení průzkumu na radioaktivní suroviny, přednost však dostalo Bi- zrudnění. Báňský průzkum na radioaktivní zrudnění v Schönfichtu byl zahájen až na jaře roku 1945 společností Gewerkschaft Schneeberger Bergbau. Do konce války tento průzkum nepřinesl žádné výsledky. Na základě výše uvedených souvislostí lze odhadnout, že celková těžba uranových rud v Německu během 2. světové války nepřesáhla v přepočtu 50 tun uranu v kovu.

ZDROJE

RADIOAKTIVNÍCH SUROVIN

I Během letního válečného tažení v roce 1940 byly německými jednotkami zajišovány i předem vyhlédnuté zásoby uranových rud. V Holandsku bylo získáno 10 tun uranové rudy, kterou nakoupila holandská vláda v létě 1939. Tato ruda byla deponována v laboratořích artilérie v Inrichtingenu u Delft.Také ve Francii, ihned po její okupaci v roce 1940, se HWA (Heereswaffenamt Berlin - Vojenský zbrojní úřad) zajímal o francouzský jaderný výzkum, potažmo o zásoby uranové rudy, které se nepodařilo, na rozdíl od těžké vody, další suroviny nezbytné pro jaderný program, odvézt Francouzům do bezpečí. Francouzské zásoby uranových rud obdržela firma Auer. V OKUPOVANÝCH ZEMÍCH

Zcela zásadní bylo obsazení úpravárenského a chemického závodu v Oolenu (Sint-JozefOlen) v Belgii v roce 1940. Továrna v Oolenu u Antverp byla majetkem společnosti »Societé Generale Metallurgique de Hoboken«, respektive »Union Miniere du Haut Katanga«. V závodě byly zprvu upravovány měděné rudy dovážené z Belgického Konga. Během 1. světové války bylo v Kongu objeveno uranové ložisko Shinkolobwe. Uranová ruda obsahovala velmi vysoké procento U3O8. V Oolenu byla vybudována linka na úpravu této uranové rudy a v roce 1921 bylo započato s produkcí radia. Na trh bylo toto radium uvedeno v roce 1922 a poté produkovala továrna v Oolenu každý rok okolo 60 gramů radia. Ačkoliv bylo již koncem roku 1939 rozhodnuto vedením podniku »Union Miniere« odvézt veškeré radium a uranovou rudu z Belgie do USA a Velké Británie, nepodařilo se toto včas zajistit. Před příchodem německých vojsk bylo vypraveno z Antverp do Le Havru 10 vagónů uranové rudy. Dva z nich padly němcům přímo do rukou, ostatní byly převezeny do Bordeaux, kde jejich stopa mizí. Bylo sice odvezeno veškeré radium, celkem 120 gramů, v Oolenu však Němci v roce 1940 zabavili 1200 tun uranové rudy, kterou během války z větší části vyexpedovali do Německa. Ve zprávě z roku 1942, která se zabývala popisem zdrojů radiových rud v Německu, o této zásobě není ani zmínka. Je tedy možné, že tato uranová ruda byla poskytována civilnímu sektoru pouze v omezeném množství, nebo vůbec a belgické zásoby a provoz továrny v Oolenu byly pod správou HWA, či jiné armádní složky. Zajímavá je informace, že v červnu 1940 objednala firma Auer v továrně Union Miniere v Oolenu 60 tun rafinovaného oxidu uranu. Továrna byla v té době již pod přímou německou správou. A už bylo množství uranové rudy získané v Oolenu jakékoliv, je jisté, že bylo značné, stejně tak jako je jisté, že Němci zde získali i rozsáhlé výrobní zařízení a moderní technologie. Ve Francii získali Němci i zásoby radioaktivního thoria. Firmu Terres Rares, která před válkou získávala thorium z monazitu uranového ložiska Shinkolobwe v Belgickém Kongu, převzala firma Auer bezprostředně po okupaci Francie. Masivní zásoby thoria pak byly před příchodem americké armády v roce 1944 odvezeny do

B

Oranienburgu. Není bez zajímavosti, že monazitové písky byly za války, v roce 1943, pokusně těženy i v Čechách, kde jich bylo získáno 200 tun. Jakým způsobem a jestli vůbec Němci zabírali zásoby radioaktivních surovin v ostatních okupovaných zemích, či je získávali na základě barterových či jiných obchodů, nevíme. Je zajímavé, že během války nebyly do Německa odvezeny zásoby uranového koncentrátu a uranových barev deponované v Čechách ve skladišti příbramské huti. V říjnu 1945 bylo odtud do SSSR odvezeno 37012 kg uranových barev o obsahu 15-58,4 % U3O8 a 9725 kg 58% uranového koncentrátu. Jednalo se o předválečnou produkci, převezenou do Příbrami před okupací Jáchymova v roce 1938. Toto množství představovalo celkově v přepočtu 30838 kg kovového uranu ve formě barev, koncentrátu a rudy, tedy poměrně značné množství.

NĚMECKÝ

JADERNÝ VÝZKUM A VÝROBA

I Vedle závodů chemické výroby a lékařských institucí se staly koncem 30. let dalším významným odběratelem radioaktivních surovin vědecké laboratoře. Již 2. srpna 1939 zaslal Albert Einstein presidentu Rooseveltovi a posléze i belgické královně dopis, v němž nabádal mimo jiné k tomu, aby Belgie jako neutrální stát zastavila export uranové rudy do Německa a nepodporovala tak německý jaderný program. Před válkou byla z Belgie německým firmám dodávána uranová ruda v množství nepřevyšujícím tunu měsíčně. Od roku 1939 byl německý jaderný výzkum utajen a přešel pod správu Vojenského zbrojního úřadu (HWA). Tento úřad 26. září 1939 inicioval založení spolku německých jaderných vědců zvaného Uranverein, aby bylo možno ověřit, zda lze získávat energii ze štěpení jádra. Kromě toho měl HWA patrně i zájem na získání uranu U235 a potenciální výrobě atomové bomby. Němečtí vědci, v čele s Wernerem Heisenbergem, si byli jisti, že atomovou bombu nejsou schopni sestrojit, protože Německo k její výrobě nemá dostatečný surovinový a finanční potenciál.. Byli ale schopni postavit pokusný jaderný reaktor, přičemž se zaměřili na model reaktoru s těžkou vodou. Výzkumy probíhaly na univerzitách v Lipsku, Hamburgu, Heidelbergu, Vídni a Berlíně. KOVOVÉHO URANU

Hitlerův uran

2 4

STR

21

21 72

KD10 / 2004

F

Továrna Auer v Oranienburgu.

Historický pohled na továrnu firmy »Union Miniere du Haut Katanga« v Oolenu u Antverp.

Současný pohled na továrnu v Oolenu.

Důl Svornost v Jáchymově v polovině 20. let.

Werner Karl Heisenberg (1901–1976).

!

KD10 / 2004

STR

22

22 72

Hitlerův uran

3 4

Uranverein neměl na počátku výzkumu dostatečné množství uranu a dalších surovin, takže se zaměřil především na technické výpočty a teoretickou přípravu projektu. Aby bylo zajištěno dostatečné množství surovin pro německý jaderný program, pověřil HWA již v roce 1939 firmu Auer úpravou uranové rudy, výrobou oxidu uranu a firmu Degussa dalším zpracováním (výroba kovového uranu) pro potřeby Uranvereinu. Těžkou vodu potřebnou pro spuštění jaderného reaktoru měl HWA získat jednak z továrny Norsk Hydro (v majetku I. G. Farben), z nově stavěné linky v Auschwitz (ta byla před svým spuštěním v roce 1944 zničena) a ze závodu v italském Marlengu, který však po dobu války nebyl ani vystavěn. Na základě této objednávky převzal HWA již v lednu 1940 od firmy Auer první tunu vysoce čistého oxidu uranu. Od ledna 1940 dodávala firma Auer do závodu Degussa ve Frankfurtu nad Mohanem každý měsíc 1 tunu vysoce čistého oxidu uranu k dalšímu zpracování. Tyto údaje jsou ale v rozporu s tím, že v červnu 1940 bylo při pokusu o spuštění jaderné reakce použito veškeré dostupné množství oxidu uranu–185 kilogramů. V mateřském závodu Degussy jistě provoz na zpracování uranu byl, je však pravděpodobnější, že sdružení firem Degussa a Auer, po obdržení armádní zakázky a poté, co si zajistilo dostatečné množství uranové rudy a oxidů, vystavělo v závodu v Oranienburgu novou hlavní linku na výrobu kovového uranu. Jisté je, že již v roce 1940 bylo započato s jeho pokusnou produkcí. Koncem roku 1940 měli Němci vyrobeno 280,6 kilogramů kovového uranu. Z počátku byly s výrobou problémy, do roku 1942 Degussa vyprodukovala celkem 7,5 tuny kovového uranu. Zdá se, že toto množství muselo pokrýt požadavky německého jaderného výzkumu. Kromě toho se uvádí, že do léta 1941 mělo Německo rafinováno 600 tun uranové rudy na formu oxidu. Vzhledem k tomu, že v únoru 1942 bylo Wernerem Heisenbergem na schůzi HWA deklarováno, že nelze v brzké době sestrojit atomovou zbraň, ztratilo HWA o další vedení jaderného programu zájem a postoupilo jej Říšské radě pro výzkum (Reichsforschungsrat). Od roku 1942 byl německý jaderný výzkum zcela zaměřen na použití uranu jako možného zdroje energie. V té době, 2. prosince 1942, došlo v Chicagu ve Spojených státech k prvnímu úspěšnému spuštění jaderné reakce v pokusném reaktoru Chicago Pile 1. Reaktor byl sestaven z cca 350 t grafitu, 36 t oxidu uranu a 5,6 t kovového uranu.

množství radia (gramy až první desítky gramů) se nacházelo v lékařských a vědeckých laboratořích ve zbytku okupované Evropy (z toho mnoho v Protektorátu Čechy a Morava). Pokud vznikala v těchto státech nějaká dodatečná poptávka po radiu, mohla být, vzhledem ke spojeneckému embargu, kryta pouze dovozem z Německa, které ovládalo hlavního předválečného producenta, tedy belgický Oolen. Radium mělo během války »devizový charakter«, mohlo tedy sloužit i v bártrovém obchodu. V Německu fungoval také zápůjční systém radia tak, aby bylo požadované množství v jednotlivých laboratořích v určitém okamžiku k dispozici. Přesto se v roce 1942 v německých nemocnicích nacházelo jen poskrovnu zásob radia. Přesnou spotřebu radia nebylo možno stanovit, protože se jednalo o surovinu, která byla jen velmi pomalu spotřebovávána. Stejná situace byla i ve výpočtu zásob na zkoumaných ložiscích. K roku 1942 nebylo například známo kolik zásob uranu se v nich celkem nalézalo, resp. jak byly zásoby zvýšeny od roku 1937, odhady byly vyčísleny jen pro jáchymovské ložisko. Bylo však zřejmé, že v té době provozované doly jsou schopny pokrýt současnou německou spotřebu vysokoradioaktivních substancí, přičemž se očekávalo, že výzkum umělé radioaktivity do budoucna přinese náhradu za přírodní radium. Ještě v roce 1942 nebyla zaregistrována zvýšená poptávka po uranu vzhledem k probíhajícímu jadernému výzkumu. S ohledem na množství kovového uranu vyrobeného v roce 1942 v Degusse je možné, že se poptávka z důvodu jaderného výzkumu ani nezvýšila. Objemy kovového uranu použitého jako vsázka do německých pokusných reaktorů se pohybovaly v rozmezí stovky kilogramů až 1,5 tuny. Již v červnu 1940 bylo použito prvních 185 kilogramů oxidu uranu v pokusném reaktoru Paula Hartecka. O dva roky později, v dubnu 1942 bylo použito při pokusu v reaktoru Leipzig L-IV již 140 kg těžké vody a 750 kg kovového uranu ve formě prachu. Při pokusu G-II bylo použito kostek odlitých z 240 kg kovového uranu, v reaktoru BV pak byly desky taktéž odlité z 1,5 tuny kovového uranu. Jako nejvhodnější se jevily kostky kovového uranu o celkové hmotnosti 500 kg. Při posledním německém pokusu v Heigerlochu (B-VIII) bylo použito 1,5 tuny kovového uranu v kostkách, přičemž i tento objem se ukázal, vzhledem ke kritickému množství nutnému pro štěpnou reakci, jako nedostatečný.

SPOTŘEBA

VYUŽITÍ

RADIOAKTIVNÍCH SUROVIN

BĚHEM VÁLKY

I Podle americké studie

z roku 1935 se německá spotřeba radia pohybovala v několika málo gramech ročně, přičemž většina radia pocházela z belgické rudy a jen málo bylo původem z Jáchymova. V roce 1937 byly odhadnuty disponibilní zásoby radioaktivních substancí v Německu na 18-20 gramů, z čehož byly jen 4 gramy vyrobeny z německého uranu. Gram radia stál tehdy 140 tisíc marek. Spotřeba radia šla jen velmi těžko vyčíslit, k roku 1942 se jen pro území říše odhadovalo, že zhruba 10 gramů slouží pro medicínské účely a zbytek sloužil k výzkumným účelům (z celkového množství cca 15-20 gramů). Stejný pramen uvádí, že ještě v roce 1942 stačil Jáchymov pokrýt spotřebu uranových rud v Německu a předpokládalo se, že tak tomu bude i nadále. Je třeba si ale uvědomit, že Jáchymov poskytoval během války jen zhruba v přepočtu 2,5 gramů radia ročně. Značné

B

Během války, s prudkým rozvojem kvality tankových pancířů, se zvyšovala spotřeba těchto granátů. Německo dováželo větší část wolframu z Portugalska, které však bylo nuceno pod tlakem spojenců svůj vývoz velmi omezit. Výroba wolframových projektilů klesala, wolfram byl v průbojných projektilech nahrazován legovanou ocelí, například v granátu Pz.Gr.41(HK). Granáty s jádrem z legované oceli však neměly takovou účinnost. Přes urychlenou výstavbu dolů produkujících wolfram v Sudetech v Krušnohoří (Rotava, Cínovec, Krásno), klesala výroba této speciální munice a nedostatek wolframu byl v roce 1943 již tak markantní, že »speciální wolframová munice« sloužila jen jako záloha pro »bitvy nejtěžších tanků.« Například výroba vysoce účinné protipancéřové munice 7,5-cm-Pz.Gr.40/42 pro tanky Panther byla zastavena již v červenci 1943. V únoru 1943 stanovilo říšské ministerstvo hospodářství (Reichswirtschaftsministerium) jako jeden z úkolů báňského průmyslu posílení těžby uranu a radia (Verstärkung der Uran- u. Radiumproduktion). Na základě tohoto memoranda došlo například i k posouzení možnosti otvírky ložiska Schönficht (Smrkovec) v Sudetech. Patrně v souvislosti s chystanými pokusy o náhradu wolframu uranem obdržel v červenci 1943 ředitel jáchymovských dolů Patzschke telefonický dotaz nejmenovaného (nechtěl se představit) SS Obergrupenführera, který se dotazoval na možnosti zvýšení těžby radia. Ředitel Patzschke se obratem dotázal na vrchní revírní úřad (OBA) Freiberg, zda o tom nejsou informováni. O jejich odpovědi nic nevíme. Dne 4. srpna 1943 rozhodl Hitler o projektu, jehož cílem bylo možné nahrazení wolframu uranem v průbojných granátech. Z tohoto důvodu Albert Speer uvolnil zřejmě z armádních zásob 1200 tun uranové rudy na výrobu munice (to koresponduje s množstvím rudy zajištěné v Oolenu). Pokusy s uranovou protipancéřovou municí byly prováděny ponejvíce u firmy Polte MagdeburgStadtfeld, přičemž se jednalo o zmíněný typ Pz.Gr.41. Vývoj probíhal pomalu, a tak první střelby proběhly na vojenské střelnici u Magdeburgu až koncem března 1944. Od června 1944 byly opět obnoveny dodávky portugalského wolframu a tak byly pokusy s uranovou municí zastaveny, aniž by došlo k sériové výrobě. Přesto byl skutečně uran během druhé světové války v Německu k výrobě munice používán. Jednalo se o svítící munici a svítící a zápalné bomby, ve kterých sloužil kovový uran jako zapalovač, zdroj jisker.

I

ALSOS MISSION

z

V roce 1891 bylo uranu poprvé, by pokusně, využito k vojenským účelům. Tehdy bylo zjištěno, že malé množství uranu (cca 1 %) zlepšuje pružnost a tvrdost takto legované oceli. Z oceli legované uranem byly vyrobeny pancéřové plechy a dělové hlavně. Použití uranu k těmto účelům v Německu nikdy nenabylo průmyslového charakteru. Když HWA zjistil, že není reálné postavit atomovou zbraň, přestal mít v roce 1942 zájem o rozsáhlejší vojenské využití uranu. Tento postoj byl však přehodnocen hned v následujícím roce. Tentokrát se ale nejednalo o jaderný program. Uran měl být použit jako náhrada wolframu při výrobě speciální protipancéřové munice. Protipancéřové granáty, obsahující průbojné jádro z wolframu, byly vyráběny již od 30. let. Wolfram se později používal především do protitankových granátů Pz.Gr.40 a Pz.Gr.41(W).

SUROVINY V ROCE

1 9 4 5 I O zásoby uranu

URANU K VOJENSKÝM ÚČELŮM

A RADIOAKTIVNÍ

v Německu měly samozřejmě velký zájem Spojené státy. Na podzim roku 1943 byl zahájen projekt Alsos Mission. Zahrnoval shromaž ování informací o německém jaderném programu a účastnili se jej vojáci, speciální agenti, vědci a tlumočníci. Jeho účelem bylo vytěžit materiální a personální zdroje a technické zařízení, zatknout italské a německé nukleární vědce, zajistit veškerý uran v západní Evropě a pokusit se proniknout i do ruské okupační zóny a zajistit uran i tam. Důležitým úkolem bylo zajištění továrny v belgickém Oolenu. Stalo se tak po obsazení Bruselu 19. září 1944, kdy ještě pod německou palbou vstoupilo komando Alsos v čele britských jednotek do závodu. Zajistilo zde 68 tun uranové rudy a zjistilo, že zbytek Němci zabavené rudy byl během války odeslán do německého vnitrozemí a do jižní Francie. Na základě tohoto zjištění se

komando vydalo po stopách vagónů s rudou, vypravených na počátku války do Francie. Nakonec komando nalezlo 31. října 1944 další uranovou rudu, celkem 31 tun, ve třech skladech železničního překladiště v jihofrancouzském Toulouse. Dalších 40 tun rudy, které zásilka údajně měla obsahovat, se nalézt nepodařilo. Koncem války, 17. dubna 1945, bylo komandem Alsos zajištěno v závodě WIFO (Wirtschaftliche Forschung Gesellschaft) v Leopoldshallu u Stassfurtu (jižně od Magdeburgu) 1100 tun uranové rudy (a patrně i 8 tun oxidu uranu) uložené v soudkách. Závod se nacházel v prostoru dolu na draselnou sůl společnosti Anhaltische Salzwerke, který WIFO využívala jako sklad státních strategických rezerv (což byla jedna z činností této firmy). Ruda z větší části pocházela z Oolenu a byla patrně evakuována z Oranienburgu do bezpečí před vypuknutím bitvy o Berlín. Vzhledem k tomu, že Leopoldshall již ležel hluboko v plánované ruské zóně, byla Američany zajištěná ruda odvezena před příchodem sovětské armády na západ. Uvádí se, že komandem Alsos bylo celkem v Německu zabaveno 1200 tun uranové rudy. Zajímavá byla operace komanda Alsos na jaře roku 1945, kdy pár hodin před příchodem Rudé armády do Weidy (Sasko) odvezlo zásoby radia z tamního Národního úřadu pro standardizaci. Kromě uranové rudy zajišovalo Alsos tedy i radium a radiové preparáty. Jejich množství nacházející se na konci války v Německu není známé, snad je lze odhadnout podle předválečného množství (při podmínkách: výroba kryje spotřebu, část znehodnocena válečnými událostmi) na maximálně 15 gramů. V Berlíně, v budově Kaiser-Wilhelm-Institut, která ležela v americké okupační zóně, bylo komandem Alsos nalezeno blíže neurčené množství oxidu uranu slisovaného do bloků. Je zajímavé, že budovy těsně po okupaci prohlédlo ruské komando, odneslo veškeré cenné zařízení včetně hodin, radioaktivní suroviny však přehlédlo. Část radioaktivních surovin, oxid uranu, zajistili Američané dne 14. května 1945, když v severním Altantiku kapitulovala osádka německé ponorky U-234 před americkou válečnou lodí USS Sutton. Ponorka U-234 vyplula na transportní cestu do Japonska o měsíc dříve, dne 16. dubna 1945 z Kristiansandu a severním Atlantikem směřovala k cíli své cesty. Na palubě se nacházeli vedle pravidelné posádky i civilisté, námořní a letečtí důstojníci a dva Japonci, kteří před zajetím ponorky spáchali harakiri. Ponorka vezla důležitý nák-

lad: suroviny, optická skla, farmaceutika, plány na výrobu letadel, poštu, rozložené letadlo Messerschmitt 262. Na ponorce bylo v několika barelech uloženo i 460 kg (nebo podle nákladního listu 530 kg) oxidu uranu, který byl určen k výrobě radiových preparátů, pro použití v lékařství a chemickém průmyslu a výzkumu. Je zajímavé, že Japonsko mělo v té době k dispozici vlastní uranovou rudu a také rudu dováženou z Číny. Z této rudy byly za války vyrobeny minimálně 2 tuny nitrátu uranu. Je však možné, že Japonci nebyli schopni vyrobit vysoce čistý oxid uranu, který produkovala firma Auer. Komando Alsos pátralo i po německých jaderných laboratořích a po pokusných jaderných reaktorech. Ačkoliv jich Němci skutečně postavili několik, nepodařilo se jim spustit skutečnou řízenou jadernou reakci. Koncem války byly významnější reaktory převezeny mimo bombardovaná německá města. Pokusný reaktor KWI (Kaiser-Wilhelm Institut) byl umístěn ve sklepích staré sladovny za radnicí ve Stadtilmu u Erfurtu. Americká vojska jej obsadila 10. dubna 1945. O něco později, 22.-26. dubna 1945, zajistilo komando Alsos v rámci operace Harborage (průnik do francouzské okupační zóny) i ostatní atomové laboratoře v Haigerlochu, Hechingenu, Bisingenu, a Tailfingenu ve Švábských Alpách. V Hechingenu a okolí se nalézalo hlavní centrum pokusů. Němci zde měli laboratoř na separaci isotopu uranu. V Heigerlochu byl Wernerem Heisenbergem postaven hlavní a největší reaktor německého jaderného programu. Nalézal se v podzemním pivním sklepu restaurace Zum Schwanen. Suroviny, tedy kovový uran a těžká voda, byly koncem války dovezeny z Berlína a na přelomu března a dubna 1945 byl učiněn poslední pokus o spuštění reaktoru (B-VIII). Kovový uran byl použit ve formě 664 (či snad 680) kostek o hraně 5 cm a celkové hmotnosti 1,5 tuny. Tyto kostky, které byly zavěšeny na víku reaktoru, dodalo sdružení firem Degussa - Auer. Pokus byl neúspěšný, nebo se reaktor ukázal jako nedostatečně velký vzhledem ke kritickému množství uranu. Jeho zvětšení však nebylo možné, nebo v dubnu 1945 již nebylo ve Švábských Alpách k dispozici více kovového uranu, těžké vody a hlavně již nebyl čas, nebo krátce po provedení pokusu byla laboratoř v Heigerlochu obsazena americkým komandem Alsos. Komando nalezlo v poli u Heigerlochu zakopanou jednu a půl tunu kovového uranu.

O zásobování německého jaderného programu radioaktivními surovinami si můžeme udělat obrázek z poválečné odpovědi jednoho z předních německých vědců C. F. von Weizsäckera na otázku ohledně původu použitého uranu: »O těchto praktických otázkách jsem byl jen málo informován, ale (radioaktivního) materiálu bylo vždy dost.« Úkolem mise Alsos bylo také to, aby se do ruských rukou nedostal ani jediný německý jaderný vědec, ani jediné zařízení, ani jediný kilogram uranu. Pokud to nebylo v silách komanda, bylo nutno zajistit náhradní řešení. Tak se stalo, že 15. března 1945 celkem 612 létajících pevností 8. letecké armády shodilo 1684 tun zápalných bomb na chemický závod firmy Auer v Oranienburgu, přičemž jej ze 75 % zničilo. Dílo zkázy dokončil další nálet 20. dubna 1945. Továrna byla totálně srovnána se zemí. Američanům se ale jejich záměr nepodařil. Stejně jako oni, měli i Rusové speciální komando (organizované NKVD), které pátralo po německých vědcích, technologii a surovinách. Na přelomu dubna a května 1945 zajistilo komando v Radiovém institutu a ve Fyzikálním institutu ve Vídni 340 kilogramů kovového uranu. V rozbombardovaném závodě firmy Auer v Oranienburgu bylo nalezeno 100 tun vysoce čistého oxidu uranu spolu s veškerou dokumentací a technologií. V Grünau nedaleko od Berlína byla obsazena malá laboratoř, kde se konaly pokusy s uranem. Na základě podnikové dokumentace bylo zjištěno, že belgická firma Rohes vyexpedovala koncem války velké množství oxidu uranu do německého města Neustadt am Glewe. V barelech uložených ve zdejším závodě na zpracování kůží bylo ruským komandem nalezeno více jak 100 tun oxidu uranu. Do Sovětského svazu byla také později odvezena zásoba 53-59% uranového koncentrátu nalézající se v jáchymovské úpravně. V srpnu 1945 byl objem této zásoby 6162 kg a je velmi pravděpodobné, že se jednalo z větší části o válečnou výrobu. Celkem bylo v roce 1945 odvezeno do Sovětského svazu 300 tun oxidu uranu a jiných uranových sloučenin. Toto množství mělo rozhodující vliv na spuštění první jaderné reakce v Sovětském svazu.

Německý fyzikální výzkum byl na vysoké úrovni, ale do konce války se nezdařilo vyvinout žádné funkční jaderné zařízení

L J b Deutsche Museum

Z Á V Ě R I Německo mělo ke konci války k dispozici minimálně 1200 tun uranové rudy a 300 tun oxidu uranu, nebo toto množství bylo odvezeno do USA a SSSR. Přes 700 tun rudy bylo vytěženo v Jáchymově. Další zásoby radioaktivního materiálu, v přepočtu přes 30 tun uranu v kovu, se nacházely v Československu. Závěrem je možno říci, že Německo mělo během druhé světové války rozhodně dostatek zásob radioaktivních surovin pro svoji průmyslovou výrobu i pro pokusy s jaderným štěpením. x

z

H LAVNÍ M. BELEITES (1992): Altlast Wismut: Ausnahmezustand, Umweltkatastrophe und das Sanierungsproblem im deutschen Uranbergbau. Brandes und Apsel. Frankfurt (Main). ISBN 3-86099-104-3. Aleš BUFKA (2001): JOBERG GmbH – jáchymovské doly v letech 1938–1945. In.: Krasová Deprese No. 9, p. 45–47. Aleš BUFKA (2001): Dobývání uranových rud na území Německa během 2. světové války. Studie z dějin hornictví No. 31, p. 24–28. NTM Praha.

Aleš B UFKA (2002): Jáchymovské doly v letech 1938–1945. In.: Uhlí, rudy, geologický průzkum No.4, p. 27–33. L. M. GROVES (1983): Now It Can Be Told. Da Capo Press. Reedice 1983. ISBN: 0306801892. C. P. HYDRICK (1998): Critical Mass – The Real Story of the Birth of the Atomic Bomb and the Nuclear Age. (www) David IRVING (1983): The German Atomic Bomb: The History of Nuclear Research in Nazi Germany. Da Capo Press. 330 p. ISBN: 0306801981.

H. KANT (2002): Werner Heisenberg and the German Uranium Project. In.: Preprint 203 (2002). MaxPlanck-Institut für Wissenschaftsgeschichte. E. KOHL (1942): Grossdeutschlands Vorkommen natürlichradioaktiver Stoffe und deren Bedeutung für die Versorgung mit radioaktiven Substanzen. In.: Zeitschrift für das Berg- Hütten- und Salinenwesen in Deutschen Reich. Jg. 1942, B. 90, H. 8, p. 153–177. R. D. MÜLLER (2001): Für Hitler war Uran nur ein Metall. In.: Frankfurter Allgemeine Zeitung. 21. Febr. 2001 Nr. 44, p. 15–16.

PRAMENY /M AIN SOURCES >

P. V. OLEYNIKOV (2000): German scientists in the Soviet Atomic Project. In.: The Nonproliferation Review. 2000, Vol. 7, No. 2., Monterey Institute of International Studies. Oskar PLUSKAL (1998): Poválečná historie jáchymovského uranu. Práce ČGÚ No. 9. ČGÚ Praha. J. M. SCALIA (2002): U 234. In geheimer Mission nach Japan. Motorbuch Verlag. 300 p. P STULZ (1973): Schlaglicht Atom. Militärverlag der Deutschen Demokratischen Republik. Berlin.

B

Hitlerův uran

4 4

STR

23

23 72

KD10 / 2004

x

KD10 / 2004

PAGES

24–25 Štěpánov Mining District During 1767–1773 a TEXT Dalibor VELEBIL b PHOTOGRAPHY Petr LÁZNIČKA/SPRING–SUMMER1960 e ILLUSTRATIONS In: Houzar et al. DESCRIPTION> History of Mining, 17TH century, Cooper ores,

Štěpánovský revír v letech 1767–1773 a TEXTDalibor VELEBIL

b PHOTOGRAPHY Petr LÁZNIČKA /JARO–LÉTO 1960

e ILLUSTRATIONS In: Houzar et al. 2000

In: archiv Mineralogicko-petrologického oddělení Národního musea v Praze

Štěpánovský rudní revír se nachází vjv. od Nového Města na Moravě v okolí Štěpánova nad Svratkou, na území o rozloze asi 5×3 km. V minulosti, tj. již ve středověku a později zejména v 16. a 18. století, bylo ve štěpánovském revíru dobýváno stříbro, mě a snad i olovo. Od 18. století je mě téměř jediným hledaným kovem, takže těžištěm revíru se stává oblast rudních žil u Borovce, severně od Štěpánova, kde měděné rudy převládají. Z archivních pramenů vyplývá, že většina prací měla spíše průzkumný a otvírkový charakter, pokusy o těžbu spíše selhávaly, s jistotou to ovšem nelze tvrdit o raném období od 13. do 16. století. Menší kutací práce proběhly v revíru i v 19. století a během první

a druhé světové války. Na přelomu 50. a 60. let a v 80. letech 20. století byl v revíru prováděn poměrně rozsáhlý rudní průzkum. V revíru se nachází okolo třiceti jednotlivých důlních děl nebo oblastí stařin. Z dochovaných dolů jsou asi nejvýznamnější: Korouženská štola (16. a 18. století, celková délka 104 m), důl Vorel (17. století, šachtice a tři patra chodeb), šachta Cumberk (středověk, 18. století, novodobý průzkum, úklonná jáma hluboká asi 50 m), štola Cechhaus (1917–1919, celková délka 110 m), Kupferštola (18. století, tři patra komplikovaného systému chodeb vertikálně propojená, celková délka chodeb 476 m), štola Mír (1959–1963, dvě větve chodeb - 135 a 232 m).

Jedna z nepříliš úspěšných etap dolování

možná nejvíce učiněno a zamýšlím každého

né práce. Tento šichtmistr však bez vědomí

proběhla ve štěpánovském revíru v letech 1763

kvartálu podávati kverkům zprávu o stavu dolování

a vůle lebenträgra a ostatních kverků

- 1773. Roku 1767 byl na popud nespoko-

a o použití peněz. Jedná se mi o poctivou

navštívil s komerciálním radou von Kurzem doly

jených štěpánovských kverků vyslán do revíru

a řádnou práci.«

u Štěpánova a na vlastní vůli je prohlédl.

guberniální rada a později administrátor ne-

I

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .Josef Taubenkorb, mandant

Tento šichtmistr způsobil při svém návratu ze

jvyššího perkmistrovského úřadu na Moravě

pernštýnské vrchnosti ze Stockhammerů 11.

Štěpánova u mnohých kverků, které osobně

Ludvík z Röddersthalu (dále jen L. von R.), aby

10. 1767 guberniu: »Ve štěpánovském pohoří

v jejich bytech navštívil, takový rozruch a vzbudil

doly prohlédl a podal o nich zprávu. V té

již po čtyři roky se provozuje dolování. (...)

nedůvěru a popsal stav dolů, rud a žil

chvíli Ludvík ještě netušil, že s problémy revíru

Doposud však toto dolování nepřineslo ani kre-

takovým způsobem, že to budí dojem, že dolování

stráví několik let svého života, během

jcar užitku. Není známo na čí popud byla prove-

je v ubohém a beznadějném stavu. (...) Divím

kterých se dostane do mlýnice sporů mezi

dena c. k. hornoúřední komise, která byla prove-

se, že byla dána váha řečem tohoto šichtmis-

kverky (=nákladníci, těžaři), pozemkovou vrch-

dena guberniálním radou a c. a k. Oberst-

tra místo řádnému hornickému dobrozdání horní

ností, šichtmistrem, vrchnostenskou adminis-

Bergmeisteradministrátorem panem

administrace moravské. (...) Žádal jsem

trací a státní administrativou. Následují úryvky

z Röddersthalu dne 22. září ve Štěpánově. (...)

u nadřízeného úřadu, aby obvinění a nesprávné

z korespondence mezi výše uvedenými.

Toho času byla otevřena štola na měděnou

řeči Schösselovy byly uvedeny na pravou míru,

rudu a v ní bylo pracováno a byla vytěžena ru-

pernštýnské panství důlního měřiče... (...) Dále

nebo byla dotčena čest administrace a znalce.«

těžař Bernard von

da. Ku tavení rudy byla postavena hu, k čemuž

doporučuji, aby Christoph byl za své zásluhy

I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .Zemské gubernium dvorní ko-

Kessler moravské hormistrovské administraci

bude potřebí velké množství dřeva. (...)

o dolování odměněn alespoň medailí, nebo by

moře 23. 7. 1770: »...sděluje gubernium dvorní

30. 8. 1767: »Dolování u Štěpánova jest velmi

Jelikož jsou lesy hodně vypleněny, nemůže pan

tak byl dán popud i na jiných panstvích k za-

komoře a žádá, aby byla provedena nová komise

zdržováno a ztěžováno pro nedostatek dřeva,

von Stockhammer ku tavení mědi z rud dřevo

početí dolovacích prací. (...) Pro mě bylo vždy

pro kverky bezplatná...«

spočívající ve velké ceně dřeva, kterou stanovil

poskytnouti a na okolních panstvích je dřeva

nejvyšší metou mohl-li jsem získat takové lidi

I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .Dvorní komora zemskému gu-

pernštýnský vrchní úřad. (...) Ačkoliv jsem

také nedostatek, takže je problematické, zda

(vrchnostenské úředníky) a činil jsem tak ne-

berniu 11. 8. 1770: »...Žádají-li kverkové komisi,

reklamoval vysokou cenu dřeva u pernštýn-

bude moci býti těžena ruda měděná, když nemůže

jen dobrým slovem, zvaním k tabuli a malými

musí také něco na ní zaplatit. (...)«

ského vrchního úředníka (F. J. Christopha), který

býti tavena.«

dárky... (...) Byl jsem vždy šasten a také více

I

mi odpověděl, že nemůže kvůli začínajícímu

I

von R. 16. 10. 1767:

docílil takovým způsobem než se dosáhlo tisí-

hu na příkaz gubernia z 25. srpna dáti

cizímu dolování omezovati nebo ochuditi vrch-

...»Pernštýnské panství musí přece vědět, na

ci guberniálními nařízeními. Proto doporučuji

kverkům štěpánovským příkaz, aby sebrali mezi

nostenský železný hamr a poněvadž dolovací

čí rozkaz byla provedena komise ze 22. září,

věnovati Christophovi pamětní minci. (...) Dalším

sebou obnos na hrazení výloh komise

společnost jest tvořena samými kavalíry a dá-

nebo mu bylo zasláno oznámení dne 7. září,

důvodem pro odměnění pernštýnského ober-

a vůbec k tomu nejsem oprávněn a nejsem povi-

mami, může prý i vysoké ceny dřeva zaplatiti

že je ustanovena hornosoudní administrace

amtmanna je ten, že jmenovaný má značné zás-

nen to dělat.«

i dráže. (...) Železo prý je důležitější než

v Brně, která jediná má právo prováděti komise

luhy o štěpánovské dolování. (...) Zjistil jsem,

k dopisu je připsaná poznámka gubernia (zem-

stříbro, nebo na peníze stačí papír.«

a úkony týkající se dolů. (...) Dle výpovědi vrch-

že Kesslerova žádost byla úplně neopodstat-

ského hejtmana) ze 3. září, že: »Röddersthal je

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .L. von R. 9. 10. 1767: »...dolování

nostenských úředníků je v lesích ještě tolik

něná a že Kessler je prepotentní člověk, který

na to, aby takové věci dělal a aby se staral

je nešastně a nešikovně vedeno a omezuje se

dřeva, že by stačilo pro provoz dolů a hutí do

si nechal bez zaplacení nebo ohlášení

o horní záležitosti a neučiní-li tak, bude si gu-

na znovuotevření starých zabořených šachet

n e d o h l e d n é d o b y. N e n í v š a k v l e s n í m

skáceti dřevo a který si pod rouškou důlních

bernium naň stěžovat u dvorní komory.«

a obvalů a bezúčelně otevřených štol. (...) ...přílo-

hospodářství pořádek. (...) Mnoho lesa bylo

osvobození přisvojuje právo chytati bez pov-

I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .Moravská horní administrace

ha č. 1, sestavená z posledních kvartálních účtů,

zničeno tím, že les byl proměněn v pole a louky.

olení ryby a choditi na lov a že měl příčinu ne

v Brně oberamtmannovi Christophovi 5. 10.

z níž je zřejmo, že syn p. Lebenträgra

V lesích, které byly propachtovány židovi, se

Kessler proti Christophovi, nýbrž naopak Christoph

1770: ...»Havíři doly opustili a odebrali se do

z Kesslerů (Bernard von Kessler), důstojník, který

pálí potaš, tedy něco zakázaného, a tím lesy

proti Kesslerovi ke stížnostem...«

Brna, kde na hormistrovské moravské admin-

se vydával za zplnomocněnce svého otce žil

také trpí.«

I.

rabě Kollowrat za

istraci požadovali svoji dosud dlužnou a nezapla-

sedm celých měsíců z kverkovních peněz a z těch-

I

von R. 18. 10. 1769 dvorní

vídeňskou komoru pro důlní záležitosti 2. 12.

cenou mzdu, jako kdyby tato a ne tuhokrcí kver-

to si všechny potřeby neoprávněně a bez pov-

komoře: »Odpor k dolování v mně svěřeném

1769: »Christoph bude odměněn jakmile se

ci byla povinna zaplacení dlužných mezd provésti.

olení hradil.« (Nadporučík Franz von Kessler

území se mění v chu v dolování. Na radu

ukáže, že tamní dolování přinese nějaký užitek.«

Zaplacení žádali hrubým způsobem. (...) Ale to

předstíral těžbu ve štole Maria Hilfe a zpronevěřil

a přičiněním oberamtmanna Františka Josefa

I

L. von R. ze schůze

vše těmto zlým lidem nestačilo, nýbrž si dokonce

přitom z kverkovních peněz 531 tolarů.)...»Aby

Christopha započal pán ze Stockhammeru dolo-

kverků 26. 1. 1770: »...Nežli však bylo dosaženo

dovolili ve zdejším jednom hostinci na konto

byl učiněn již jednou konec Kesslerovým nepořád-

vati u městečka Nedvědice ve štole sv. Kunhuty

této schůze, přibyl na Moravu z Rakouska šicht-

administrace se stravovati a s osobou, která

kům přebírám vrchní ředitelství na těchto dolech,

(v orig. St. Kunigundis)... (...) Na žádost

mistr kamenouhelných dolů jménem Schössel,

byla pověřena vybíráním peněz (v hostinci!) se

aby tak pro kverky štěpánovských dolů bylo co

Christophovu odeslal jsem neprodleně na

aby prohlédl oslavanské doly a zařídil potřeb-

odebrali do bytu pana administrátora

I

I

!

upraveno/edited Dalibor VELEBIL

. . . . . . . . . . . . . . . Hlavní

KD10 / 2004

STR

24

24 72

Štěpánov

1 2

B

. . . . . . . . . . . . .L .

. . . . . . . . . . . . . . . . .L.

. . . . . . . . . . .H

. . . . . . . . . . . . . . . . . . .Protokol

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .L. von R. 2. 9. 1770: »...nemo-

LudwigvonRöddersthal

LOCATION>

Štěpánov, Borovec, Moravia – Czech Republic

RAW MATERIAL>

Ag, Cu, Pb

Röddersthalla se slovy, že sice k zaplacení

A příčinou všeho je jakýsi krátkozraký pan von

peníze ještě mají, ale zaplatit že nechtějí a že

Kurz a nevědomý šichtmistr, který dělal kdysi

budou tak dlouho na účet dluhu v Brně žít a se

ve Šávnici strojnímu úředníkovi cídiče obu-

stravovat, až jim administrace zaplatí. (...) ...neby-

vi a nebyl tam více než hutman a jako takový

lo však možno všechny je dáti do vězení,

tam dostal výprask. Byl pak propuštěn ke ka-

nýbrž byl jen vůdce tohoto rebelujícího kroužku

menouhelným dolům, nebo se k něčemu

Pfenghausl dán do želez... (...) ...bude admin-

důležitějšímu nehodil a chtěli se ho zbavit.

istrace nucena celou záležitost přednésti

Není stejné ohledávati hromadu smolou

císařskému trůnu a předložiti Pfenghauslovy

promíšené mrvy, to jest uhlí pod zemí, nebo

originální výpovědi, ve kterých uvádí, že pan

znáti vzácné kovy a žíly a s nimi zacházeti.

ze Stockhammerů jakož i pan oberamtmann

A tento člověk způsobil tyto nepříjemnosti celé

b Petr Láznička, léto 1960

sám mu k takovým subordinančním činům

administraci, takže kverci odstoupili a celý

a počínáním odporujícím hornímu řádu radili,

užitek zůstane eráru asi. (...) Také si musím

Celkový pohled na situaci štol Mír a »Na Barytě« na levém břehu Svratky u Štěpánova. Ze štoly Mír se rubanina sypala povrchovým sýpem dolů ke štole Na Barytě a mostu přes Svratku. Halda byla na pravém břehu.

což by jistě nebylo příznivě u císařského dvo-

stěžovat na svou nevděčnou a nevěrnou ženu,

ra posuzováno.«

která mi pokazila čest a zato bych měl být poli-

I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .Štěpánovský šichtmistr Kryštof

tován. (...) Když hrabě Walldorf se vzdal leben-

Urban dvorní komoře 17. 11. 1770: »...guberniální

trägerství, oznámil jsem panu zemskému pod-

rada z Röddersthalu se vzdal řízení dolů a nechce

komořímu Schröfflovi, aby to převzal. Že ani

u kverků již více nic zařizovati a já jsem bez po-

tento to nevzal není věcí mojí. Nic mě nezavazu-

moci.«

je k zodpovědnosti z důlních a mincovních

I

. . . . . . . . . . . . . . . . . . .Přípis gubernia ze dne 3. 12.

1770: »...Röddersthal má podávati o horních

záležitostí. Jsem u tohoto úřadu neplacený a nejsem vzat v přísahu.«

a mincovních věcech guberniu zprávy, jinak si bude gubernium naň u císařovny stěžovat.« I

. . . . . . . . . . . . . . . . .L.

Plán štoly Mír u Štěpánova Ludvík von Roddersthal se pak do určité míry

von R. 17. 12. 1770: »...byl

angažoval při vybírání dlužných cupusů od

jsem obviněn z neschopnosti nejen ze strany

kverků a při organizování opakovaných zkoušek

kverků ale i ze strany gubernia a žádám, aby

rud, a to až do roku 1772. . . . . . . . . . . .F

byla zjednána náprava. (...) ...dolování je za

I

principiality eráru od 1. prosince vedeno

Röddersthalovi 15. 2. 1772: »Jak štufy přine-

a tím jsem vyplnil svěřený úkol. Učinil jsem

sené havířem Georgem Sauerem vzaté přímo

však více než jsem měl. Dal jsem kverkům

na ortu z nálomu, jak se jevil v prosinci 1771,

doručiti přípis císařské dvorní komory, abych

tak i vzorky rudy zaslané ze zásob

je přiměl ku splnění jejich finančních zá-

vytěžených v Korouženské štole z tzv. anti-

vazků. Šichtmistr Urban bu nebyl kverky při-

monové žíly byly zkoušeny na obsah stříbra

jat nebo byl hrubými slovy odbyt, výběrčí Kašpar

i olova. Při ohňové zkoušce však nebyl bohužel

Halman sám odešel s prázdnou a bylo mu

nalezen nejmenší obsah olova, ba dokonce vy-

řečeno, že dokud nepřijde komise, že nedají

loučený šlich ze vzorků Sauerem přinesených

ani haléře, nebo nevědí, zda celé dolování

ukázal, že nejde o leštěnec olověný, nýbrž o ar-

není pustý podvod. Halman upozornil, že císařský

senový kyz, což bylo patrno již při pražení vzorku

majestát nařídil, aby doly byly udržovány a ve-

a potvrzeno také zapáchajícími parami ar-

deny na náklad eráru dvěma horníky a jed-

senovými.«

ním šichtmistrem. Nato mu bylo řečeno kverky,

I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .L. von R. šichtmistrovi Urbanovi

že byli již dostatečně podvedeni, a si nyní pod-

18. 2. 1772: »Provádějte řádné třídění žiloviny

vádí administrace císařský majestát. (...) Pan

již při rubání ve štole, nebo obsah stříbra v rudě

baron Baptista z Freynfelsu byl proti (zapla-

budí oprávněné podezření, že třídění nebylo

cení dlužných cupusů) a řekl, že měl by být vy-

dobře prováděno.«

rantišek Zencker

Detail mostu k sýpu od štoly Mír. Pod mostem na forotu byla ještě pochozí lávka. Schody vedou přímo k ústí štoly »Na Barytě«.

hnán Halman i s celou administrací a s podíly ku vratům... (...) Já (Röddersthal) jsem neza-

Urban s Röddersthalem i nadále zasílali

vdal příčinu ke stížnosti a aktuár Rheinhardt

Zenckerovi ke zkouškám vzorky kyzu arsen-

jest zato, že jsem kverkovní peníze zadržel, měl

ového, o kterých prohlašovali, že jde o leštěnec

bych být suspendován a budu se za to ještě

olověný. V roce 1773 byly rozpuštěny zbytky

zodpovídat. Proč mám trpět za to, že jsem do-

štěpánovského těžařstva a veškeré práce v revíru

brák? Kverkové mohou jen potvrdit, že

ustaly - ovšem jen na velmi krátký čas.

štěpánovským havířům, kteří byli v bídě, vypomáhal jsem z vlastního měšce, dával zálohy na prach a materiál, že jsem dodal z vlastních prostředků 300 tolarů, nenapočítal jsem kverkům ani eráru ani haléř diet a cestovních výloh za visitace, které jsem provedl, nepočítal jsem nic za úřední výkony, ačkoliv mi náležel za každý Gewöhr Schein jeden tolar, za šurfovní list dva tolary a za cupusní list 21 krejcarů. Byli u mně kverkové a chtěli z přehnané píle postaviti hutě a bůhvíco a já je z toho zrazoval a sám zemský podkomoří Schröffel může potvrdit, že jsem zrazoval od práce na neohledaných žilách a že jsem uznal jen

Štěpánovský revír

Š T Ě PÁ N O V S K Ý R E V Í R

x

P RAMENY /S OURCES > GUBERNIÁLNÍ AKTA B147/18 Štěpánov z let 1767 - 1772.; Silberbergwerke zu Stěpanau - soubor listin pernštýnského archivu z let 1756 - 1777, fascikl LXIV/A-III-17. FAKSIMILE dokumentu na str 24 je přípis z roku 1679 sepsaný pravděpodobně L. von Röddersthalem se seznamem vzorků rud z pernštejnského panství odeslaných na zkoušku do Prahy. Vyjmenovány jsou kromě jiného vzorky z dolu Barbora u Koroužného, z dolu Václav a dalších míst ve štěpánovském revíru. (Pernštejnský archív) x

Sýp a dopravní skluz od štoly Mír. K L b Petr Láznička, duben 1960

POPISKY K MAPCE> Koroužné> 1. Korouženská štola (někdy též Jan Babtista, Sv. Trojice, Horníčkova štola) 2. Obvaly nad Korouženskou štolou 3. Důl sv. Felixe (Zemanovo pole) 4. Důlní dílo za samotou Vorel (Drahoš) Švařec> 5. Panisádek – zbytky důlních prací 6. Za Kaplí – tři obvaly 7. Šachta Cumberk a práce v nejbližším okolí 8. Obvaly na vrchu Hora 9. Štolka U Kinců Čtyři Dvory> 10. Hrachovce – skupina obvalů Borovec> 11. Štola Marie Terezie (U Večeřů) 12. Cechhaus 13. Kupferštola (Alt Maria Theresia Stollen, Měděná štola) 14. Tagštola 15. Staré obvaly nad Kupferštolou 16. Štola Na Bukovské (Nová Marie Terezie) 17. Jaroslav – stará úklonná šachta. 18. Borovecká štola 19. Štola a šachta Bárov Štěpánov nad Svratkou> 20. Havírna (obvaly na Cumberku) 21. Na Barytě 22. Štola Mír 23. Šachta nad štolou Mír 24. U vysoké skály Olešnička> 25. Nad ovčírnou 26. Štola sv. Antonína Paduánského Horní Čepí> 27. Obvaly v Pavelkově lese Černovice> 28. Obvaly na Čepičkově vrchu S. H OUZAR , V. H RAZDIL , K. M ALÝ , A. P FEIFEROVÁ , J. SADÍLEK (2000): »Charakteristika pozůstatků po starém dolování Ag-Pb-Cu rud ve štěpánovském rudním revíru na západní Moravě« In: Vlastivědný sborník Záp. Morava, Muz. vlastiv. spol. v Brně, 4, 116–137. Brno. D. VELEBIL, L, KRÁČMAR (2002): »Ložisko Borovec uŠtěpánova (štěpánovský revír)« – Minerál, 10, 3, 163 – 181.

výlohy 50, nejvýše 100 tolarů na zřízení puchýrny z kverkovních peněz.

B

Štěpánov

2 2

STR

25

25 72

KD10 / 2004

x

KD10 / 2004

PAGES

26–27 Short Notes from Slovakia a TEXT Jan ALBRECHT b PHOTOGRAPHY Jan ALBRECHT, Martin PŘIBIL, Aleš BUFKA

DESCRIPTION>

a STORY

Striepky zo Slovenska S ÁDROVEC

NAD ZLATO

V malebné vísce nedaleko Spišské Nové Vsi se nachází hned několik baní a každá má své kouzlo a tajemství. Jedná se o Novoveskou Hutu, která se proslavila jak těžbou mědi, tak i uranu a sádrovce, který se dodnes v místním dole těží. Nám se podařilo tento důl navštívit a profárat. Fárání bylo předem domluveno, takže ráno jsme se hlásili u pana ředitele, který nás poslal do lampárny, kam jsme si dali nabít naše lampy. Dostali jsme jejich černé nifky a šlo se. Ložisko je otevřeno na jihovýchodním svahu vrchu Skalka (Tolštein) a je dnes jediným těženým ložiskem sádrovce na Slovensku. Rozsahem patří k největším a jeho směrná délka se pohybuje okolo pěti kilometrů. Ve svrchních partiích se mocnost ložiska pohybuje okolo 150 metrů, ve spodních partiích směrem po úklonu kolísá mezi 40 až 80 metry a ve východní části se mocnost ložiska pohybuje okolo 20 metrů. Sádrovec, který buduje zdejší ložisko, je bílý až průsvitný, vzácněji růžový.

I Striepok zo Slovenska No 1

b Martin Přibil

Počátky těžby sádrovce se datují do doby okolo roku 1856, kdy se v centrální části kopce Skalka začala těžit přípovrchová část ložiska štolovým způsobem. Koncem 19. století činila roční těžba 1500 tun, před 2. válkou vzrostla na 40 tisíc tun a později se stále zvyšovala až na rekordní maximum z roku 1962, kdy se roční těžba vyšplhala na 163 tisíc tun. V letech 1952 - 1957 byl na ložisku prováděn geologický průzkum národ-

History of Mining, ,Mineralogy, Geology, Slovakia, Pubs, Survey

Jan ALBRECHT

b PHOTOGRAPHY Jan ALBRECHT Martin PŘIBIL Aleš BUFKA

ním podnikem Nerudný průkum Brno. Stav předpokládaných zásob je 9 miliónů tun sádrovce, přičemž společnost PeTrA dnes těží 130 tisíc tun sádrovce ročně. Důl je otevřen štolou, kterou se dostaneme po několika stech metrech na první svážnou, dlouhou zhruba 50 metrů; svážná otevírá ložiska na 1. patře. Patra jsou vcelku čistá a bílá, je zde jen trochu prachu ze sádrovce. Občas se tu válí nějaký nakladač a bagr. Postupně se dostáváme k druhé svážné, která je mnohem delší než ta první a která nafárává spodní patra dolu.Ve svážné je instalována závěsná lanovka pro dopravu zdatných havířů. Po vyfárání jsme dostali kus růžového sádrovce a jeli jsme dál.

U RAN Prospekce uranových rud začala na Slovensku již v padesátých letech dvacátého století. Jako první bylo objeveno právě ložisko Novoveská Huta, které v roce 1961 přešlo pod správu závodu IX Uranového průzkumu Liberec. V osmdesátých letech byl vypracován projekt těžby měděných rud (až 200 kilotun ročně). V roce 1989 pracovalo na jámě č.3 v Novoveské Huti 260 »baníkov« a těžilo se 30 kt měděné rudy ročně. Průzkum a těžba uranových rud probíhala na ložisku až do roku 1990. Od roku 1994 je nástupnickou organizací firma Uranpres s.r.o. V údolí nad vsí se nachází provozní budova šachty č. 3, ve které nyní firma Uranpres sídlí. Nad areálem se nachází několik uranových štol, které se táhnou až na vrchol kopce, kde je povrchový lom. V něm se podle místního bači těžil uran povrchově. Lom je zatopený a dá se v něm koupat. Vedle uranu se v úbočí kopce nachází taky dost starých prací na mě. Za zmínku stojí alespoň všeobecně známý odval štoly Bartoloměj, na kterém se dají najít různé modré a zelené kameny, které mají tak rády ty »naše Mařenky«.

I No 2 Strojovna úpadnice na ložisku Novoveská Húta i s velmi vstřícným a družným strojníkem

b Jan Albrecht


b Jan Albrecht

O KRING Zlatá Baňa a okolí je známa svými problémy s okry, a tak jsme se o tom rozhodli přesvědčit. Dostali jsme se do štoly Gemerka, což je nová štola v hajcmanech. Už na začátku bylo trochu vody a měla zajímavou barvu. Po několika stech metrech se začala voda zdvihat a nás už to fakt nebavilo, tak jsme se rozhodli se vrátit. Ovšem cestou jsme strhli pár okrových hrází a začaly se dít věci. Po vylezení ven jsme zjistili, že potokem, který teče dolů do vsi, protéká velké množství vody silně zbarvené okry. Rychlým krokem jsme se vydali k autu a pryč. Cestou jsme potkali několik rozzlobených vesničanů s vidlemi, kteří bezesporu běželi na nás.

I No 4 Novoveská Húta

b Jan Albrecht

D UBNÍK Známá lokalita, nejenom mezi šutráky, ale i mezi širokou montanistickou obcí nejen na Slovensku, ale také v Čechách. Při naší návštěvě jsme se zaměřili především na štolu Jozef, která je zabezpečena plechovými vraty, před kterými postávali místní občané, kteří tady byli asi na víkendu nebo tak. Po několika minutách se na silnici objevilo auto s nějakým chlápkem, jenž se na nás tvářil fakt zle, protože mu někdo tu Corvetu poblil. No tak jsme si ho nevšímali a šli se podívat na haldy. Tam jsme potkali romského občana s kýblem hřibů, který se nás optal: »Taky na houbách?« My jsme se dekonspirovali a řekli mu, že nás spíš zajímají ty staré baňe a opály. V tom vytáhl s kapsy od polorozpadlé kožené bundy drahý opál o velikosti nehtu na palci. Chvilku jsme s ním klábosili a po-

!

KD10 / 2004

STR

26

26 72

Slovensko

1 2

B

6

tom »jako že by s námi šel dolů«, tak jsme ho hodili autem domů, do nedaleké obce Červenica, kde si vzal jinou koženou bundu a starý džíny a mohlo se fárat. Ukázal nám kudy dovnitř, potom s námi prošel část dobývek a několik zajímavých stařin, kde nám taky doporučil čučo značky Sangré - zajímavé i docela chutné, 2,5 litru v PET-láhvi. Celou akci jsme ukončili vypitím nejen této láhve vína. Když pojedete do Dubníka, tak určitě doporučuji seznámit se s místními Romy, kteří jsou velmi ochotní a vstřícní.

D ÚBRAVA Samotná dědina leží ve střední části Liptovské kotliny pod severními svahy Nízkých Tater. Nad obcí se nachází nejvýznamnější ložisko antimonitu na Slovensku a zároveň nejvýše položený důl v bývalé ČSSR. Vlastní ložisko se nachází jižně od obce ve výšce 900-1400 m. n. m. Počátky těžby jsou datovány již do dob okolo roku 1372 a vznik obce samotné dokonce do roku 1264. Těžba na ložisku skončila z ekonomických důvodů na začátku 90. let 20. století. Ložisko je tvořeno rudonosnou zónou 800 metrů širokou a skoro 4 km dlouhou. Centrální část ložiska je představována lokalitami Dechtárka, Predpekelná, Rakytová, Matošovec a Ostredok a na výchozu ložiska se nacházejí dílčí revíry Kamenisté a Píla. Žíly na ložisku jsou velmi proměnlivé, na některých místech se jejich mocnost pohybuje okolo 40 cm, ale někde jen několik centimetrů. Kolísání mocnosti žil souvisí s intenzívním tektonickým postižením okoložilných hornin a jejich mylonitizací. Textury žil jsou masívní až impregnační, někdy i brekciovité. Obsahy zlata na žilách se pohybovaly mezi 1–2,8 g/t; žíly obsahovaly 2–3 % antimonu, podle charekteru zrudnění (impregnační rudy / celistvé rudy). Ložisko je otevřeno hned několika štolami, z nichž nejvýznamnější jsou štoly Samuel, Flotačná, Svätopluk, Strední, Ignác a Rakytová.

LOCATION>

Novoveská Húta /Spišká Nová Ves Region/, Zlatá Baňa, Dubník, Dúbrava, Magurka, Mlynky, Kremnica, Banská Štiavnica, Hodruša, Špania Dolina, Hronská Dúbrava

Při naší návštěvě bylo ložisko již opuštěno a v závodě zřejmě probíhaly likvidační práce, ale přesto jsme se podívali do některých krátkých štol, které byly ještě přístupné. Po přejetí obrovské haldy jsme se dostali pod další velký odval z horní štoly, která byla otevřená. Portál byl zařícený, nicméně jsme se dovnitř dostali celkem snadno. Hned za vchodem bylo na stropě štoly dobře patrné porušení hornin, protože místo pevné skály na nás čuměly balvany (horninové brekcie) o velikosti až 0,5 m, takže to místy připomínalo ledovcovou morénu zespoda. Ve štole bylo trochu vody, občas nějaký ten zával, sem tam starý hunt a hajcmany. Všechny štoly měli nejvíc tak 400 metrů délky a končily bu čelbou nebo hnusným závalem z bílého bahna. Další čtyři štoly, které jsme zběžně prolezli později, si byly svým charakterem velmi podobné, a tak jsme se začali vracet k autu. Cestou jsme se vykoupali pod rourou, kterou tekla voda z jedné štoly. Hned u cesty jsme narazili na jednu zamřížovanou štolu, ze které táhnul průvan a tak jme se do ní mrkli. Po pár metrech jsme narazili na komín vedoucí na štolové patro závodu. Štola po zhruba 40 metrech končila čelbou, tak jsme si řekli, že se podíváme do toho komína a slezeme aspoň dolu. Jen jsem naznačil šlápnutí na shnilý žebřík, tak se rozsypal a spadnul dolů, a tak jsme průzkum na lokalitě ukončili a šli se projít po povrchu na zbytky svážné v úseku Predpekelná, kde jsme ještě našli pár kolejnic a zbytky různých fundamentů.


S LOVENSKÉ

HOSPY A TAK

BANSKÁ ŠTIAVNICA – HODRUŠA

Po aktivitách speleoturistického oddílu z Kladna tzv., »Doksáků«, se lezení v celé oblasti výrazně a dramaticky zhoršilo. Nikdo tady není zvědavý na Čehůny, co se vytahují s podzemí na internetu. Ale i když přibylo několik dalších mříží, zámků a zuřivých psů – hospody jsou pořád stejný. Takže, pokud se budete chystat do Banské Štiavnice, tak určitě můžu doporučit několik restauračních zařízení. V ulici A. Kme a, což je kousek pod Radničním náměstím je hospoda Country salon, ve které obsluhuje Cikán z Teplic, který se sem přiženil. Když vidí Čechy, tak se dá do řeči a pustí českou muziku. Pivko velmi v pohodě a jídlo taky dobré - např. Štiavnické gule - knedlíky s uzeným a zelím za 70 Sk a porce je to dobrá. Směrem dál se okolo radnice dostaneme na

RAW MATERIAL>

Gypsum, U, Cu, Ag, Ochre, Opal, Sb Beer, C2H5OH box se slovenskou muzikou a nejen to. Výborná hospoda na noční pařbu a na sbalení spousty kamarádů a kamarádek. D Ů B R AVA , M A G U R K A , M LY N K Y

V Dúbrave (antimonové) je před pěkně vyzdobenou hospodou mašinka s pulmanem. Horší je to ale s pivem. Točí ho tam půl hodiny a výčepačka za něj chce hned zaplatit, přestože jí říkáme, že si těch piv dáme třeba ještě 10 (no slovenská klasika). Pokud se budete v létě při návštěvě Gelnice chtít osvěžit v přehradě mezi Jaklovci a Margecany tak pozor! Je to neuvěřitelný a nekoupatelný humus. Oproti tomu termálné kúpalisko v Bešeňovej pod Magurkou je fakt v pohodě, Mařenek spousta, ovšem chce to tam jít během týdne, o víkendu je tam I Striepok zo Slovenska No 6 – Po opici je nejlepší se vykoupat a důkladně umýt (autor článku)

Svätotrojičné náměstí, kde je po pravé straně restaurace a bar Aljaška. Je trochu »navoněný«, nicméně pivko venku na zahrádce vždy potěší a tady mají Corgoně 10˚ a Zlatýho Bažanta 12˚ (asi za 20 Sk). V sobotu je tady diskotéka, ale je to tam dost drahý. Kousek nad Aljaškou je další hospa, na jméno si nevzpomenu, ale mají tady ráno vajíčka, hemenex, párky, no prostě raňajky jak maj bejt a člověk se tam hned po ránu okolo osmé může vyprostit. Pivko v pohodě, tuším že Štajger 12˚. V sobotu opět diskotéka, pro našince vcelku dostupná a Marienek je tady mnoho. Pak se dostáváme zase o trochu výše a na

b Martin Přibil

vám udělají ve všední den alespoň vajíčka nebo po ránu polívku (točí Corgoně). Jinak jsme se samozřejmě snažili navštívit co nejvíce štiavnických hospod, ale to by bylo na mnohem delší povídání a o dalších zážitcích ani nemluvě. Hodně dobrý hospy jsou v Hodruši. Výše v údolí sice nevaří, ale když dobře zapaříte můžete tady skončit klidně až ráno. Najíst se dá níže v pizzerii naproti fabrice na nerez hrnce. KREMNICA

V Kremnici, co se týče jídla, tak ve všední den určitě doporučuji navštívit jídelnu kremnické mincovny, která bezesporu stojí zato: hlavní jídlo, salát, polévka (všeho kolik chcete + přídavek) za 48 Sk. Za tuhle cenu se nikde jinde nenajíte - no prostě bomba. Jinak na náměstí je nonstop, tuším, že se jmenuje Vodopád, tam mají Corgoně a dá se tam přečkat, než otevřou ostatní hospody. Další zajímavá hospa je cestou z náměstí směrem na Kremnické Baně na hlavní silnici. Točí tam pivko výborné kvality značky Štajger za 12 Sk a kořalku, samozřejmě velkou, za tutéž cenu. Jinak se tam občas scházejí starý havíři a spousta zajímavých lidí. Nebyli bychom Krasová deprese, kdybychom neměli oblíbenou hospu. A taky že máme. Jmenuje se Jarabica a nachází se na hlavní silnici pod šachtou Ferdinand. Je to takové výborné zařízení, kde obsluhují skvělý mladý Slovenky, se kterými jsme se během několika piv seznámili. Pivo Smädný mních za 15 SK a juke-

I No 7 Špania Dolina – jáma Ferdinand. I když je Špaňka chráněna programem Unesco je tu dnes smetiště. Možná se ale chystá nějaká větší rekonstrukce objektu bývalé jámy. b Aleš Bufka

neskutečně narváno. Koupat se dá skvěle v přehradě Mlynky, občerstvení u kempu je v pohodě, na jídlo je ale dobrá hospoda pod hrází v Prostrednom Hámru. Mají halušky a skvělý pirožky. Š PA N I A

DOLINA

Pokud pojedete s rodinou do Špaňky, tak v Klopačce stále funguje ubytování, bohužel už ne s tak příhodnou cenou jako před léty. A nechápu, když je Špaňka v UNESCO, že z jámy Ferdinand udělali smetiště. HRONSKÁ DÚBRAVA

Závěrem jen pár slov k nádražce v Hronské Dúbrave. Nejde ani tak o pivo, ani o kořalku, kterou tady mají za 4,60 Sk. Spíš o ten folklór, o který se tady dá v zavadit. Pobíhá tu místní občan, který za panáka borovičky zazpívá cokoliv a kdekoliv. Výborný folklór a ten za to určitě stojí. Jinak pivo mají dost teplý a není od věci si dát radši borovičku - třeba s kofolou. x

b Martin Přibil

druhou stranu náměstí Sv. Trojice. Tam se nachází naše oblíbená krčma Filagória. Při naší první návštěvě super hospa - pivo Štaiger 10˚ za 17 Sk, jukebox ze slovenským punkem a mnoho místní omladiny, která sbírá šutry a leze do dolů.Takovej dobrej štiavnickej rokáč a underground. Jenže jsme se objevili za rok a s hrůzou jsme zjistili, že se z Filagórie stala skoro fe ácká knajpa, kde se schází samá verbež, jukebox chybí, obsluha na prd a o pivu ani nemluvím. Za návštěvu určitě ale stojí místní čajovna, která se nachází v místní klopačce v ulici A. Sládkoviče. Je to dvoupatrová hranolovitá budova ze šindelovou střechou a krásným prostředím uvnitř. Pohovky a polštáře, na kterých se člověk může uvelebit, teplá medovina za 15 Sk (velký panák) a čajů je tady na výběr taky hafo za slušnej peníz. Pak stojí za to zmínit nádražku, ve které

I Striepok zo Slovenska No 8 – Část naší party v akci. Všichni se na fotku nevešli a někteří ani nedošli – tak to v KD chodí...

B

Slovensko

2 2

STR

27

b Martin Přibil

27 72

KD10 / 2004

x

KD10 / 2004

PAGES

28–32

Underground Refinery »DACHS IV« a TEXT Miroslav SÁDOVSKÝ b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL e ILLUSTRATIONS Miroslav SÁDOVSKÝ

DESCRIPTION>

Underground refinery, /U–Bauvorhaben, U–Verlagerung/,


Podzemní rafinerie DACHS IV

a TEXT

Nedokončená podzemní rafinerie firmy Schell – Rhenania – Ossag AG v Osterode /Harz/

e ILLUSTRATIONS Miroslav SÁDOVSKÝ

I M A L E B N É M Ě S T E Č K O O S T E R O D E I se nachází nad řekou Söse na západním úpatí Harzu v nadmořské výšce 250 m. V jedenáctém století zde vznikl nad kupeckou stezkou strážní hrad s malou osadou, která byla ve třináctém století povýšena na město. S rozvojem báňského průmyslu v Harzu vznikaly v Osterode stoupy a hutě a město postupně získávalo na významu. Za 2. světové války nebylo Osterode nikdy významně bombardováno, takže se historické jádro města zachovalo téměř neporušené a město je tak vyhledávaným turistickým centrem západního Harzu. V blízkém anhydritovém lomu Petershütte-Annamühle vznikala koncem války významná podzemní dílna - petrochemická rafinerie Dachs IV.

Otvory na spodní etáži lomu jsou chodby podzemní továrny. Na horní etáži jsou otvory chodeb podzemního lomu v němž byl dobýván jemný sádrovec vysoké kvality a který se zde v podzemí sporadicky těží dodnes.

!

KD10 / 2004

STR

28

28 72

Podzemní rafinerie Dachs IV

1 6

B

Miroslav SÁDOVSKÝ

b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL

I D A C H S IV I měla být jednou z velkých podzemních rafinerií, které byli Němci nuceni zřizovat koncem války v důsledku strategického bombardování především americkými vzdušnými silami. Prvním dnem hlavního úderu Američanů se stal 12. květen 1944, kdy byly téměř tisícem bombardérů hromadně napadeny všechny velké petrochemické provozy na německém i okupovaném území. Další vlna s polovičním počtem letadel ve dnech 28. a 29. května útočila i na tak vzdálené cíle, jaké byly rumunské rafinerie a ropná pole v Ploešti, které byly na hranici doletu. Poté se nálety periodicky opakovaly až do konce roku 1944, kdy byla produkce benzínů již na tak kritické úrovni, že nebyly pohonné hmoty ani pro ustupující armády.

Chodby rozestavěné podzemní továrny jsou zaplaveny místy až po pás. Některé jsou vyčistěny a jsou v nich nahrnuty velké hromady kamení. Chodba č. 6.

German World WarII industry, Air raids, Petrol, Fuel, Oil refinery, Hydrogenation, Cracking, Schell–Rhenania–Ossag AG, Underground quarries

3

LOCATION>

Osterode am Harz, Germany

RAW MATERIAL>

Gypsum, Anhydrite

4

5


odle Říšského ministra zbrojení Alberta Speera se technická válka rozhodla právě datem 12. května 1944. V reakci na cílené americké bombardování byl začátkem srpna 1944 urychleně schválen plán na rozptýlení petrochemických komplexů. Generálním pověřencem pro realizaci tohoto plánu byl jmenován Edmund Geilenberg, který dříve řídil na Ministerstvu zbrojení výrobu munice. Tento tzv. Geilenbergův program předpokládal nejprve náročnou obnovu stávajících chemiček. Na podzim 1944

P

bylo na obnovu petrochemických provozů vyčleněno asi 350 000 lidí! Zároveň s obnovou se horečně rozbíhal přesun ohrožené výroby do zamýšlených 52 nových povrchových podniků rozprostřených v úzkých údolích a lomech a do 21 provozů podzemních. V nových závodech se měla výroba rozdělit na destilační cykly, jež by zpracovávaly surovou ropu nebo uhlí na polotovary s následnou výrobní návazností těchto produktů, na jehož konci by byl finální výrobek.

Jako mnoho podobných objektů nebyla rafinerie Dachs IV nikdy dokončena. Ani po válce nebyly rozdělané tunely nijak využity až na malý sklad střeliva v chodbě č. 7.

S umístěním rafinerie Dachs IV byl ale od začátku problém, jakýsi boj o lokalitu. Zajímavý kompetenční spor mezi Geilenbergovým pracovním štábem (pracovní skupina pro přesun petrochemie) a Jägerstabem (pracovní skupina pro obnovu výroby stíhaček) byl nakonec vyřešen jednáním a kompromisem. Z diskuse stavební skupiny Geilenbergova týmu (Mineralölbaugesellschaft) konané již 3. a 4. srpna 1944 totiž vyplývá, že podzemní rafinérie Dachs IV měla původně vzniknout v Heimkehle

(rozsáhlá sádrovcová jeskyně v jižním Harzu, dnes přístupná veřejnosti). Tam již ale od března 1944 zřizoval SS führungstab A5 z pověření Jägerstabu montážní závod firmy Junkers Thyrawerke. Geilenbergovi experti museli pátrat po náhradních prostorech a zalíbily se jim sádrovcové lomy Schwarzehütte-PetershütteKalkberge sz. od Osterode. Otázka nového stanoviště byla vyřešena až na zasedání 7. října 1944 a z rozpravy je zřejmá tendence využít výhodné geografické podmínky lomů k výstavbě

Podle projektu měla být vyústění chodeb a větracích komínů do lomové stěny chráněna masivními betonovými límci až 10 metrů silnými.

3

B

4


2 6

STR

29

29 72

KD10 / 2004

F

Některé komory měly být proraženy až na povrch, odkud by se do nich spouštěla prostorově, zejména na výšku náročná petrochemická technologie. Po instalaci zařízení se měly tyto komory zalít betonem. Nahoře uprostřed chodby č. 3 je vidět odvětrávací komín. Domníváme se, že nad chodbami se místy nachází ještě větrací patro, které však do lomových stěn nikde neústí.

povrchového závodu na spodní etáži. Jámové lomy jsou totiž až 60 m hluboké a relativně úzké. Nakonec ale zvítězila myšlenka pracnějšího, avšak lépe chráněného podzemního provozu. Podle projektu byl načrtnut harmonogram na dokončení štol koncem ledna 1945 (za tři měsíce!), který byl obratem schválen. Plán předpokládal ucelený proces rafinace a zušlech ování benzínů s měsíční kapacitou 16000 t olejů a benzínu. Od února již měla probíhat montáž vybavení rafinerie firmy Schell - Rhenania - Ossag AG sídlící v Hamburku - Harburgu. Na začátku května 1945 se předpokládalo testování

zkušebního provozu. Předpokládalo se, že po dokončení bude v podzemí pracovat na směny až 1000 lidí a ještě dalších 500 na povrchu. Pro rafinerii mělo být výhodou někde až 100 m nakrytí horninou pro svislé kulaté až 45m vysoké (!) hydrokrakovací komory s průměrem 7 m. Některé komory vyražené až na povrch se po smontování rafinačních zařízení plánovalo opět zaklenout betonem. Komory měly být větrány popř. chlazeny šikmými úpadnicemi vyvedenými do téměř svislých lomových stěn. Všechny tunely široké 3,5 m se na určitých místech měly rozšířit na 7,5 m široké výrobní haly. Přes

Ukázkový pozůstatek po použité tunelovací metodě se zachoval v chodbě 2 /na plánu řez A/.

H

KD10 / 2004

STR

30

30 72


3 6

B

100 m dlouhé haly se na konci měly napojit na 500 m dlouhý a 10 m široký zásobovací železniční tunel. Na tunelu se ale nezačalo vůbec pracovat a ani haly nakonec nedosahují požadovaných délek. V podzemí se měly nacházet i nádrže surovin a již hotových produktů jakož i vlastní elektrárna. Projekt počítal i s případným zřícením lomových stěn při leteckém útoku, a tak se plánovaly vskutku úctyhodné betonové límce kolem vchodů s až 10 m širokými stěnami a stropy. Mohutně vyztužené a bombám odolné měly být i šikmé ventilační úpadnice v lomových stěnách.

Stavbu řídila Todtova organizace (OT), pracovní skupina IV Kyffhäuser (Einsatzgruppe IV). Realizační administrativa sídlila v chlapecké lidové škole na Jakobitor Straße. Ražbou byla pověřena zkušená firma Deutschen Schachtbau GmbH. Prvních 200 horníků přijelo na staveniště v Osterode již v polovině října 1944, tedy již po týdnu od schválení celého projektu (!). V průběhu října bylo na Dachs IV uvolněno dalších 350 nekvalifikovaných civilních pracovníků. Zároveň se projednávala »posila« v rámci akce »zvláštní služební povinnost« z řad anhaltských »míšenců« (jeden židovský rodič nabo předek) a »polovičních

Jen výjimečně se dochovaly vyzdívky či betonové sokly v podlaze /na plánu řez B/.

židů« (muži ženatí s židovkami). OT pro pracovníky zajistila provizorní neoplocený barákový tábor v Petershütter Allee a další ubytování v hostinci Linde, v tělocvičně lázeňského parku a v sále hostince Stadt Osterode. Ošetřovna byla umístěna v hostinci Zum Sösetal. Všichni pracovníci zařazení do kategorie »zvláštní služební povinnost« měli zakázáno opouštět město a každých 14 dní byli kontrolováni úředníky hildesheimského Gestapa. Muži zaměstnaní na stavbě museli fyzicky těžce pracovat 10 až 12 hodin denně včetně svátků. Z prosincového stavebního výkazu je patrný počet pracovníků v Osterode. Jednalo se vesměs o 430 Němců a totálně nasazených cizinců a 72 vězňů z nově zřízeného pracovního komanda KZ Mittelbau-Dora. Toto Außenkomando »Dachs IV« vzniklo 25. listopadu 1944 a byl mu vymezen nově zamýšlený barákový tábor Petershütte - Sösengrund v bezprostředním okolí tábora Petershütte Allee. Část staveniště určená vězňům byla uzavřena, civilistům byl zakázán přístup a komplex byl obehnán vysokým plotem z ostnatého drátu. V lednu 1945 bylo na rozšíření tábora Sösengrund nasazeno 85 vězňů. V únoru stálo již 7 baráků a ještě 3 další byly rozestavěné. V polovině února přijelo do tábora Sösengrund v Osterode nových 655 vězňů z Dory. Ostrahu mělo na starost 70 SSmanů. Od konce února němečtí, francouzští, sovětští a holandští vězni razili tunel č. 13. Vnější pracovní komando Dachs IV bylo zrušeno 21. března 1945 a transportováno zpět do Dory. Do opuštěného tábora bylo přesunuto 1000 sovětských válečných zajatců. Od konce února 1945 bylo pro projekt Dachs IV rekrutováno 2000 Čechů z Prahy v rámci »zvláštní služební povinnosti«. I v tomto případě se jednalo o tzv. míšence a poloviční židy. Vedení OT zřizovalo pro tento turnus nový tábor u sportovního hřiště na »Am roten Ufer«. Noví pracovníci podstatně zmírnili pracovní náročnost kladenou na jednotlivce a díky lidské kvantitě již nebyla práce tak vysilující. Jídelníček byl ovšem spartánský. Denní příděl 350 g chleba, teplý oběd a studená večeře. Ve dvou táborech (Petershütter Allee, An den Bremke) byli ubytováni i tzv. východní dělníci (Ostarbeiter), kteří rovněž budovali Dachs IV.

Osterode am Harz – Annamühle

Nedokončená podzemní rafinerie firmy Schell – Rhenania – Ossag AG

Dovrchní komín

Nahrnuté kamení, opad

Voda

u MAPOVALI: Marek Pražák Martin Přibil Miroslav Sádovský

©

1

2002 /KVĚTEN


Porovnání projektovaného a realizovaného rozsahu. Dobře je patrná i úprava projektu během výstavby. vyraženo

projektováno

změna od projektu (realizováno jinak)

e Miroslav Sádovský ©

Jejich počty však nejsou významné. V únoru bylo na stavbě soustředěno 1848 Němců a pracovníků v režimu »zvláštní služební povinnosti«, dále 588 totálně nasazených cizinců a 655 vězňů. Celkem tedy 3091 lidí. 20. března 1945 proběhlo jednání mezi OT a starostou Osterode o úrovni ubytování některých pracovníků a o rozšíření ubytovacích kapacit pro dalších 800 horníků firmy Großdeutsche Schachtbau GmbH a pro 1800 montérů pracovního štábu »Curowitz«. Ti měli s menším skluzem začít od dubna 1945 sestavovat chemická zařízení na rafinaci. Zhroucení režimu vedlo k zastavení prací a postupnému propouštění všech civilních pracovníků domů. Po osvobození v květnu 1945 byly také vojenskou okupační mocí veškeré tábory v Osterode zrušeny. Tím však historie zdejších táborů zdaleka nekončí. Na podzim 1945 využilo město Osterode uby-

B

tovacích kapacit k poskytnutí přístřeší utečencům z východu. Od 12. října byly tábory Petershütter Allee a Sösengrund (celkem 19 baráků) přeměněny na tranzitní tábory pro cca 2000 lidí. V říjnu 1968 byl zbořen poslední barák z tábora Sösengrund. Vlastní objekt podzemní rafinerie Dachs IV je možno dodnes spatřit na dně nejspodnější etáže sádrovcového lomu Annamühle v návrší Kalkberge na západním konci města Osterode am Harz. Lom zachycuje výchozy permských anhydritů a je bohužel činný. Těží v něm firma Harzer Gips. Nejedná se ovšem o gigantický odkliz typu Čertových schodů, ale jde o postupné rozšiřování stěn jámového lomu a sporadicky i o podzemní těžbu. Některé vyšší, velmi úzké etáže nad rafinerií hrozí každým okamžikem zřícením a proto nelze doporučit ani návštěvu lomu, natož podzemních partií…


4 6

STR

31

31 72

KD10 / 2004

F

Tunely rafinerie zvládli Němci do konce války vyrubat asi z 1/3 hrubého profilu v celkové délce asi 1300 m. Jedná se tak vlastně o fragment podzemního komplexu ve fázi výstavby. Některé tunely jsou již rozšířené do výrobních hal širokých až 8 m stejně jako několik příčných spojovacích tunelů mezi nimi. Zvláš pěkně působí částečně rozšířená, ale nedoražená hala v tunelu č. 2. V převážné většině prostor je nadržené až 1 m hluboké jezero a všudy přítomnou vodu pomáhají zachytit i zavážky z doby nedávno minulé ve vstupních partiích všech tunelů. Chodby samy nejeví známky zavalování či labilnosti, což by se da-

lo předpokládat vzhledem k intenzivní těžbě v nadloží. Také krasovění zdejších anhydritů se projevuje pouze v horních partiích lomu v podobě geologických varhan či kapes vyplněných hnědým jílem a do objektu rafinerie nezasahuje. Z vnitřního zařízení budoucí rafinerie nebylo instalováno nic a veškeré prostory připomínají dávno opuštěné podzemní staveniště. Ve spojovacím tunelu mezi č. 5 - 6 je vyzděná zárubeň a v prohloubené podlaze lze ve vodě spatřit betonové základové kostky patrně na umístění kompresorů či trafostanice. V tunelu č. 5 a v sousedním č. 4 je založen pár vertikálních cca 12 m vysokých komínů se zřejmým horizontálním

pokračováním. V jednom z nich jsou zbytky vypadané výdřevy. Podobný komín je i na konci rozšířené partie v tunelu č. 3. Snad se jedná o náznak ventilačních komínů, které měly ústit nad vchody v lomové stěně. Celý vyražený komplex je v zadní části spojen šikmou příčkou, která však jeví odchylku od schváleného projektu. Je proto pravděpodobné, že i v průběhu ražby vznikaly dílčí úpravy plánu. Šikmá příčka je mezi tunely č. 2 a 3 přezděna kamennou zdí a na některých křižovatkách jsou opět již nižší zavážky z lomového kamene. K projektu Dachs IV náleží ještě jeden tunel situovaný na stejné etáži, ale poněkud sz. za mo-

hutnou, novodobou haldou hlušiny vzniklou současnou činností Harzer Gipsu. Je to tunel č. 13 s jednou krátkou odbočkou vpravo. Tunel je dílem vězňů kocentračního tábora Sösengrund. Na rozdíl od ostatních není dnes zaplaven a na jeho konci je vyhořelý vrak nyní tak populárního automobilu Trabant. Výčet podzemních prostor lomu Annamühle ale ještě není u konce. Na třetí etáži v jv. cípu lomu jsou dvě, dnes zavalené, krátké komunikační štoly po historické těžbě sádrovců směřující k činné vápence Harzer Gips. Na stejné etáži v bezprostředním nadloží rafinerie Dachs IV je další systém - podzemní lom. Tyto podzemní

Podzemní lom na horní etáži lomu si s velikostí chodeb podzemní továrny nikterak nezadá, někdy je i předčí. V žádném případě nelze doporučit nepovolený vstup jak do podzemí, tak i do celého areálu lomu bez souhlasu jeho provozovatele. Lom je střežen, takže případný narušitel se vystavuje riziku značného finančního postihu.

KD10 / 2004

PAGES

32–33 A History of the Nickel-Cooper Mine Rosenhein–Sohland /Rožany/ a TEXT&b PHOTOGRAPHY Ale BUFKA

DESCRIPTION>

History of Mining, Nickel, Cooper, Czech–Germany Border

LOCATION>

Rožany /Rosenhein/,

Historie nikl-měděného dolu ROSENHEIN - SOHLAND

a TEXT &b PHOTOGRAPHY Aleš BUFKA

historii a topografii dolu Rožany (Rosenhein) - Sohland, jež je rozfárán pod státní hranicí ve Šluknovském výběžku, se zmiňují Brzák a Fabiánek (1995) a nověji Pauliš (2003). V historii dolu Rožany však nadále pro určitá léta panuje zmatek, přičemž mnohdy nelze jednoznačně stanovit, zda se údaje týkají pouze jednotlivých národních částí, či jsou vztaženy k celému ložisku. Historie zdejšího ložiska se počala psát na podzim roku 1900, kdy koželuh August Herberg narazil při hloubení studny na svém pozemku v osadě Ausserstmittelsohland v 8 metrech na polohu Ni-Cu rud. Studna se nacházela na levém břehu potoka Rosenbach, 200 metrů pod celnicí, 130 metrů od české hranice. Další otvírky byly provedeny z větší části v roce 1902, tehdy bylo zjištěno, že se jedná o rudu vázanou na diabasovou žílu. Magnetometrickým měřením bylo zjištěno, že ložisko pokračuje východním směrem ke státním hranicím, západním směrem ložisko chudlo. Na základě tohoto zjištění založil Karl Hauptmann, továrník ze Sohlandu, další šachtu. Tato jáma byla zaražena 90 metrů východně od stávající Herbergovy nálezné jámy v údolí mezi mlýnským náhonem a státní hranicí. Koncem roku 1902 byla Hauptmannova šachta hluboká 11 metrů a Herbergova 15 metrů. Vzhledem k tomu, že další průzkum vyžadoval lepší financování, převzala v dubnu 1903 Herbergovu šachtu společnost Dr. Dieseldorff & Co. Sohland a započala v jejím dalším ražení pod jménem Segen Gottes Schacht. Současně bylo ložisko z této jámy vyřizováno směrně. V roce 1902 bylo z Herbergovy šachty vytěženo 800 tun rudy při průměrné kovnatosti 5 % Ni a 1,7 % Cu. Z Hauptmanovy šachty bylo ve stejném roce vytěženo 150 tun rudy. Jáma

O

!

KD10 / 2004

STR

32

32 72

Rožany /Rosenhein/ – Sohland

1 2

B

Segen Gottes dosáhla hloubky 20 metrů, její další hloubení údajně ohrožovalo blízko stojící dům. Vzhledem k vysokým dopravním nákladům do huti v Oberschlemě nebylo dolování rentabilní a tak bylo koncem roku 1903 ukončeno. V letech 1900-03 bylo údajně na německé straně vytěženo 1100 tun rudy s obsahem 40 tun niklu a 20 tun mědi. Údajně již roku 1906 započalo hloubení nové šachty na české straně ložiska. Na německé straně byly opuštěné dolové míry převzaty v roce 1909 berlínskou společností Nickelbergbausyndikat. Se začátkem první světové války započala také další perioda zdejšího dolování, nebo nikl byl potřeba pro výrobu legované pancéřové oceli. Ložisko (patrně i jeho část na české straně) koupil hamburský bankéř Bing a záhy započalo nejvýznamnější období těžby zdejšího dolu. Vytěžená niklová ruda byla dovážena do Muldenhütten u Freibergu, kde byla hutněna. Patrně v období první světové války byly na ložisku provedeny hlavní otvírkové práce, přičemž je pravděpodobné, že v této době došlo i k rozfárání ložiska bezprostředně pod státní hranicí, nebo intenzivní těžba probíhala jak na české, tak i na německé straně. Zřejmě v té době byla vyhloubena jáma Rosenhein do celkové hloubky 72metrů (3. patro) a bylo vyraženo štolové patro nad její ohlubní. V letech 1916–19 bylo v Rosenheinu vytěženo 14498 tun rudy, přičemž nejvíce horníků – 81 – pracovalo na české straně v roce 1918. Pro srovnání - v roce 1917 bylo v Rosenheinu vytěženo 6564 tun rudy oproti údajným více než 5000 tunám v Sohlandu. Na německé straně bylo údajně zaměstnáno až 120 horníků. Tato etapa těžby byla ukončena na obou

KD10 / 2004 dobývky vznikly patrně až po válce, ale mohutností prostor si nezadají s níže ležící rafinerií. Dva vchody do těchto dobývek jsou z dálky viditelné v bělostných stěnách lomu. X

P RAMENY /S OURCES >

PAGES

33 A Clearance of Hieronymus Mine near Former Settlement Lauterbach Stadt (Čistá) in the Císařský les Forest (Kaiserwald) LOCATION> Slavkov region, Czech Republic

Asanace dolu Jeroným

u bývalé obce Lauterbach Stadt v Císařském lese

a TEXT &b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL

roce 2002 začaly velké asanační práce na dole Jeroným (Hieronymus Zeche) u zaniklé obce Čistá (Lauterbach Stadt) v Císařském (Slavkovském) lese.

V

Ty mají spočívat ve vyčistění »starého Jeronýma« v resortu MŽP a spojení s druhou částí dolu ve správě Diamo - SUL. Tato část se v současné době (2004) zpřístupňuje zmáháním závalu ve štole, která důl otevírala. Celý důl se má výhledově gravitačně odvodnit a přirozeně odvětrat. Do starého Jeronýma byla na podzim 2002 vyražena firmou Ekodrill nová šachta, odkud se mají v budoucnu vyklízet staré dobývky zaplavené bahnem a štěrkem. Děkujeme Standovi Klaudymu za umožnění oficiální prohlídky dolu. x

BARANOWSKI Frank: »Geheime Rüstungsprojekte in Südniedersachsen und Thüringen während der NS-Zeit«. – Duderstadt: Verlag Mecke Druck, 1995. Zajímavá útlá kniha zaměřená na zbrojní výrobu v úzkém regionu. Jednotlivé lokality jsou nejprve abecedně seřazeny a v druhé části knihy podrobně zpracovány některé významnější provozy. Je zde i množství dobových i současných fotografií. Dachs IV má jeden odstavec a současnou fotografii. BARANOWSKI Frank: »Rüstungsprojekte in der Region Nordhauden, Worbis und Heiligenstadt wahrend der NS-Zeit«. – Duderstadt: Verlag Mecke Druck, 1998. Kniha navazuje na předcházející a obsahuje další zajímavé a doplňující informace. Sloučením obou publikací by jistě vznikla dost dobrá kniha. Autor ale zřejmě shromažuje materiál a průběžně ho vydává.

L Těžební zařízení na nové šachtě do dolu Jeroným (nad silnící).

SPEER Albert: »V srdci Třetí říše« (Paměti Hitlerova architekta a ministra zbrojního průmyslu). – Brno: Bonus A, 1996. – 560 stran. Obsahuje informace o katastrofálním hospodářském fiasku Německa koncem války. U NDERGROUND factories in Central Germany. C.I.O.S.- report. Item nr.: 4,5,25,30 file nr. XXXII 17; 1947. WITKOWSKI, I: »Supertajne bronie Hitlera - Podziemna III Rzesza - díl 6« Warszawa: WIS-2, 2000. Jedna z holoknih svědčící o tom, že senzacechtiví autoři toužící po slávě a bohatství ještě nevymřeli. Snůška fakt smísených s dohady a fantazií.

X

L Míra a Standa pod ručně kresaným oknem do staré dobývky.

Sohland, Šluknov /Schluckenau/ region – Czech Republic × Germany border

RAW MATERIAL>

L Postaru vydobytá prostora s jezírkem.

Ni, Cu

stranách hranice v roce 1920 (toho roku bylo v Rosenheinu zaměstnáno 36horníků). Dolové míry v Rosenheinu i Sohlandu převzala v prosinci 1920 česká společnost Jáchymovské těžařstvo pro výrobu radia aj. hor. a hut. výrobků (Joachimsthaler Gewerkschaft Prag, Abteilung Rosenhain), která byla v majetku pražské Živnobanky. Na české straně mělo těžařstvo zaregistrováno 8 jednoduchých dolových měr a na dolnolužické to byly míry Glück Sohland, Germania, Siegfried a Sohlander Bergsegen. Závod měl patrně společné provozní zařízení, v roce 1921 bylo k dispozici separační zařízení a bylo započato se stavbou nové úpravny. Těžba byla obnovena v roce 1921, kdy 60 horníků (z toho 20 vedeno na české straně) vytěžilo 100 tun rudy v Rosenheinu, která patrně, tak jako neznámé množství rudy ze Sohlandu byla pouze deponována na skládce. Počátkem 20. let byla na české straně vybudována malá úpravna, která tak doplnila starší třídírnu na německé straně hranice.

Odbyt pravděpodobně vázl a tak byla těžba v Rosenheinu ukončena v roce 1923 a v Sohlandu v červnu 1924. V letech 1921–23 bylo na české straně vytěženo pouze 347 tun rudy, těžba v Německu v té době není známa, pravděpodobně byla také nevýznamná. Ve třicátých letech byl důl pouze udržován, nebylo těženo ani na české, ani na německé straně. Během druhé světové války byla společnost Joachimsthaler Gewerkschaft zařazena do koncernu Reichswerke Hermann Göring a v roce 1943 byla ruda (odebraná pravděpodobně z deponie z 20. let) zaslána k hutnickým zkouškám do Freibergu. Ačkoliv válčící Německo potřebovalo niklovou rudu, poměry na ložisku Sohland - Rosenhein byly patrně natolik nevhodné, že k těžbě do konce války již nedošlo. Uvádí se, že do roku 1924 bylo v Sohlandu dohromady vytěženo 12277 tun rudy o obsahu 350 tun Ni a 160 tun Cu. Na české straně bylo vytěženo jistých 14845 tun o průměrné kovnatosti 2 % Ni (zhruba 290 tun Ni). Dohromady je tedy možné odhadnout, že z ložiska bylo před rokem 1938 vytěženo maximálně 30000 tun niklové rudy (obsahující při kovnatosti 2,5% zhruba 750 tun niklu). V letech 1952–56 byl důl v Rožanech vyzmáhán SRD Teplice do hloubky 72 metrů a následně byly RD Jeseník, závod Jívka, provedeny průzkumné a částečně i těžební práce. V dole bylo zjištěno, že ložisko upadá pod státní hranici a minimálně na prvním a třetím patře je kromě dobývek propojeno horizontálními důlními díly do Německa. Na prvním patře jámy, nedaleko od náraziště, byl údajně nalezen hraniční kámen s nápisy Königsreich Böhmen a Königsreich Sachsen. Skutečnost, že důlní chodby vedly do Německa, byla údajně důvodem k problémům s poválečnou sovětskou okupační správou. Počátkem 90. let byly horizonty nad úrovní ohlubně jámy Rosenhein částečně přístupné pomocnými komíny, dnes jsou vstupy do dolu uzavřeny a německá strana ložiska je nepřístupná zcela. Historie dolu obsahuje ještě řadu otazníků. Není zřejmé kudy odtéká voda z Čech, k čemu sloužila šachta ražená v ložisku v Sasku bezprostředně za státní hranicí, proč nejsou v Německu žádné patrné pozůstatky těžby atd. A to v tomto článku ani nepíšeme o mimořádných geologicko-mineralogických poměrech ložiska… x

P RAMENY /S OURCES > BRZÁK P., FABIÁNEK O., (1995): Podzemí Šluknovska. SEV Netopýr. Rumburk. S INE , (1997): Sohland an der Spree: das gruße Durf mit fuffzn Zippln / hrsg. anl. d. 775-Jahr-Feier

B

EoF END

im Lusatia Verlag Bautzen. Hrsg.: Gemeindeverwaltung Sohland a. d. Spree. Bautzen: Lusatia, 1997. 88 S. ISBN 3-929091-47-X PAULIŠ P., (2004): Za »platinou« do Rožan a Šluknova (11 km sz. od Rumburka). - Minerál, 11, 1.

xRožany /Rosenhein/ – Sohland

2 2

STR

33

33 72

KD10 / 2004

x

KD10 / 2004

PAGES

34–36

Cínovec Mine /Zinnwald/during War Time (1938–45)

a TEXT Aleš BUFKA

b PHOTOGRAPHY Aleš BUFKA, Martin PŘIBIL, Archiv KD, Archiv Bergakademie Freiberg

DESCRIPTION>

History of Mining, Tin,

Důl Cínovec (Zinnwald) v letech 1938–45 a TEXT

Aleš BUFKA

Cínovec - dříve romantická vesnička v drsné horské krajině. Osamocené chaloupky roztroušené na náhorní planině mezi haldami hlušiny starých cínových šachet. Dnes prapodivná směsice parkoviš, benzínek a Vietnamců.

b PHOTOGRAPHY Aleš BUFKA Martin PŘIBIL Archiv KD Bergakademie Freiberg

L Jáma Cínovec I; alias Militärschacht, či ještě dříve Köppenschacht.

b/ Archiv KDSTR 2004 KD10 001

areál závodu Cínovec I, vybudovaný v letech 1940-41 firmou Pittel und Brausewetter. Závod je unikátní tím, že se do dnešní doby dochoval prakticky ve stejné podobě, jak byl za války vystavěn. Firma Pittel und Brausewetter postavila za války také úpravny na Rolavě a v Horním Slavkově, pouze na Cínovci se šachetní a úpravárenské budovy dochovaly prakticky v původním rozsahu.

b Martin Přibil

!

Poslední památkou na více jak 600letou historii hornictví je unikátní

1 80

Cínovec

1 2

B

J Nová poválečná jáma Cínovec II.

Tungsten, World War Two

LOCATION>

Cínovec /Zinnwald/, Krušné Hory /Erzgebirge/ – Czech republic

RAW MATERIAL>

Sn, W

b Martin Přibil

L Úpravnu a důl na Cínovci stavěla stejná firma (Pittel und Brausewetter) jako doly na Rolavě a v Horním Slavkově. J Budova úpravny chátrá a zřejmě skončí stejně jako mnoho jiných podobných technických památek .

listopadu roku 2002 byl areál i s přilehlým rozsáhlým pozemkem nabídnut realitní kanceláří k prodeji. Je téměř jisté, že důlní budovy v budoucnu bu zcela zaniknou, nebo projdou rozsáhlou přestavbou, na jejímž konci bude standardní americký kýč. Shrňme si alespoň zde, na stránkách KD, historii výstavby tohoto areálu a počátky provozu dolu Cínovec I - Starý závod. Na české straně Cínovce byly v období před válkou v provozu doly na Sn-W Zdeňka Lobkowicze s hlavní jámou Petri, 65 metrů hlubokou. Byly zastaveny v roce 1931, stejně jako doly na saské straně ložiska. V Německu již od 1934 započaly obnovací práce. V roce 1936 byla založena společnost Gewerkschaft Zinnwalder Bergbau Altenberg, Betriebsabteilung Zinnwald, následně byla vybudována nová úpravna (Schwarzwasser-Aufbereitung) spojená lanovkou s hlavní jámou Albert Schacht. Roku 1937 byla zahájena na saské straně ložiska pravidelná těžba. Zásoby rudy zřejmě nebyly velké, a tak ihned po okupaci Sudet se stala předmětem zájmu česká strana ložiska. Rozšířením dolu byla v lednu 1939 říšským ministerstvem hospodářství pověřena společnost Zinnwalder Bergbau. Od

V

b Aleš Bufka

dubna jednala společnost s lobkovickým horním ředitelstvím o pronájmu jejich dolových polí. Tato jednání vedla k uvalení komisařské správy a tedy prakticky k zabavení lobkovického majetku v roce 1940. Přípravné práce na české straně byly zahájeny již v roce 1939, v červnu byla dokončena modernizace staré úpravny, v srpnu začal pracovat první a v březnu 1940 druhý mlýn. Rekonstruovaná

J Pohled na rozestavěnou budovu úpravny. Dobře je patrný již vybetonovaný kruhový bázen.

úpravna měla výkon 50 tun rubaniny za 16 hodin (dvě směny). Jako centrální šachta byla vybrána jáma Militärschacht, což byla stará, v roce 1915 prohloubená jáma Köppenschacht. Těžební zařízení na jámě bylo modernizováno, v podzemí byla vyražena dvě nová patra. U jámy začala v červnu 1940 firma Pittel und Brausewetter s budováním nové úpravny, která byla dokončena

počátkem roku 1942. Tato čtyřpatrová gravitační úpravna o kapacitě 150 tun rudnin za 16 hodin byla vybavena moderním zařízením od firmy Krupp - pístovými sazečkami, splavy a elektromagnetickým rozdružovačem. Vyrobené smíšené koncentráty byly zasílány do Goslaru firmě Bochors, další firma Starck-Ocker je louhovala a vyloužené kaly se zpracovávaly ve Freibergu. V letech 1942-43 byla, na základě požadavku říšského ministerstva hospodářství, vybudována v úpravně společností Metallgesellschaft Frankfurt a. Main flotační linka na úpravu lithiových slíd a zahájena jejich těžba. Dále bylo ložisko na české i saské straně nově propojeno překopy v úrovni 2. a 3. patra a byl zprůchodněn obzor Tiefen Bünau Stollen. V roce 1942 již důl na české straně revíru s 340 zaměstnanci vykázal těžbu 12161 tun rudy. O rok později, když byla zahájena pravidelná těžba, pracovalo na dole již 785 zaměstnanců a bylo vytěženo 50861 tun Sn-W rudy. Následující rok stoupla těžba na 57504 tun při 711 zaměstnancích a Cínovec se tak stal největším rudným dolem v Sudetech. Povrchovým vrtným průzkumem byly v letech 1942-44 zjištěny zrudněné greiseny, které byly

J Stavitelé dolu prokázali i jistý smysl pro horskou architekturu a drsné zimní podmínky.

b Technische Universität Bergakademie Freiberg b

! B

Cínovec

1/2 3

STR

34/35

34/35 72

KD10 / 2004

F

těženy až po válce. Od roku 1940 se na výstavbě dolu i na těžbě podíleli váleční zajatci Rusové, Francouzi a po vystoupení Itálie z války v roce 1943 i Italové. Kromě toho na šachtě pracovali v letech 1940-41 i belgičtí dělníci. Provoz dolu byl zastaven s příchodem sovětské armády v květnu 1945. Na české straně ložiska byla pravidelná těžba obnovena 25. 10. 1945 (výnosy rudy jsou však uváděny již od léta), přičemž chod dolu zajiš ovalo i 30 německých inženýrů a odborníků bývalé společnosti Gewerkschaft Zinnwalder Bergbau. Na Cínovci bylo během celého roku 1945 vytěženo celkem 24581 tun Sn- W rudy. Oproti tomu na saské straně bylo veškeré strojní zařízení demontováno a odvezeno do Ruska a těžba zde už nikdy nebyla obnovena. Staré cínovecké ložisko bylo při zachování ochranného pilíře hranic dobýváno až do roku 1978, důl

b Aleš Bufka

Underground Mining of China Clay in the Karlovy Vary Region a TEXT&b PHOTOGRAPHY Ale BUFKA

DESCRIPTION>

Cínovec II byl likvidován v roce 1991. V současné době je důl zatopen na 3. patro a důlní vody odtud odtékají štolou do Saska. Na saské straně je v Tiefen Bünau Stollen (Spodní býnovská štola) provozován důlní skanzen, přičemž je návštěvníkům ukazováno místo státní hranice v dobývce Schwarzwänder Weitung. S největší pravděpodobností není problém se ze saské strany dostat přes stařiny i do celé opuštěné české části ložiska, která není od nás přístupná. x

P RAMENY /S OURCES > M. ČADA et. al., (1978): Šest set let dolování na Cínovci. Teplice. J. AUER (1945): Souhrnná zpráva o prohlídce rudných dolů v severních Čechách. MS Geofond P-2526. viz též srovnej:

Norbert WEBER: (2001) Cínový důl Sauersack / Rolava; Cínový důl Frühbuss / Přebuz. In: Krasová deprese, No9, Praha 2001.

K V 80. letech 20. stol. se uvažovalo zvýšit starou jámu ocelovou nástavbou o cca 8 metrů. Plán se nerealizoval.

Mining, History

LOCATION>

Sedlec /Zettlitz/, Karlovy Vary /Karlsbad/ region, Czech Republic

RAW MATERIAL>

China Clay

Hlubinné dobývání kaolinu na Karlovarsku a TEXT &b PHOTOGRAPHY Aleš BUFKA

První pokusy o těžbu kaolinu a výrobu porcelánu probíhaly na Karlovarsku již od konce 18. století. Léta 1805-1810, kdy zahájily činnost rodinné firmy Jacob Lorenz a Kaspar Pfeiffer, se uvádějí jako začátek těžby kaolinu na hlavním ložisku u Sedlce na severním okraji Karlových Varů. Ke skutečnému rozvoji průmyslové těžby kaolinu došlo až vposlední čtvrtině 19. století. I když se ještě v roce 1873 uvádělo, že v Sedlci je kaolin těžen malými šachtami, 10-20 metrů hlubokými, tak o několik let později dosahovaly doly již mnohem větších hloubek.

aolinové doly u Sedlce se nacházely v ochranném pásmu karlovarských zřídel a proto spadaly pod dozor báňské inspekce, i když se nejednalo o vyhrazený nerost. Rozvoj důlní činnosti totiž ohrožoval minerální prameny a tak byl v 90. letech 19. století stanoven tzv. normální horizont, který zaručoval jejich ochranu. Pod tento horizont, který byl stanoven jako horizont pevného podloží řeky Teplá při vtoku do Ohře, tedy asi 360 m. n. m., se smělo těžit jen za určitých podmínek (např. v roce 1928 bylo žádáno povolení k těžbě pod normálním horizontem na dole Excelsior I). Některé kaolinové doly těžily současně s kaolinem i hnědé uhlí, které se nachází v nadloží. Například již v roce 1897 došlo na takovémto kombinovaném dole k mocnému průvalu vody. Od té doby byly při ražení chodeb prováděny průzkumné práce pro zjištění zvodnělých partií ložiska. V roce 1892 byla založena společnost Zettlitzer Kaolinwerke A.G. Tato společnost postupně koncentrovala do svého majetku drobnější producenty kaolinu - v letech 1892-1912 to byly firmy Zebisch & Pfeiffer, Lorenz, Gottl a v roce 1927 společnosti Karlsbader Kaolinwerke (plavírna Kaolina), Akeros, Karlsbader Kaolin-Elektroosmose. V roce 1929 byla převzata společnost Sächsische Elektroosmose Kaolinwerke Kemmlitz (SEOK) v Sasku a jako poslední v roce 1937 se součástí společnosti stala další saská firma Börtewitzer Kaolinwerke G.m.b.H. V tomto roce vlastnily Sedlecké kaolinové závody 9 těžených ložisek, 10 plavíren, dále 2 cihelny, uhelný lom a závod na výrobu elektroporcelánu v Merklíně. Na základě zpráv RBÚ Loket známe počty kaolinových dolů u Karlových Varů. V roce 1892 se pracovalo na 12 dolech, o dva roky později již na 15 dolech, v roce 1897 bylo v činnosti 22 šachet, v roce 1913 pak 15 kaolinových a 7 hlinných dolů (údaje jsou včetně povrchové těžby). V blízkém okolí byly rozsáhlé hnědouhelné doly. Sedlecké kaolinové závody vlastnily (v roce 1930) hnědouhelný důl Kateřina v Čankově, kde se od roku 1852 rubalo povrchově i hlubinně šachtou 30 metrů hlubokou. Vytěžené uhlí se dopravovalo k nakládací rampě kaolinového

K

dolu Excelsior lanovkou a sloužilo k potřebě hlavnímu kaolinovému závodu. O kvalitě sedleckého kaolinu svědčí fakt, že byl v roce 1924 na mezinárodním kongresu v Kodani vyhlášen mezinárodním standardem. Kaolinové doly a lomy byly v roce 1929 propojeny lanovkou, což umožnilo dokonalejší homogenizaci surovin. V třicátých letech činil např. podíl z dolu Excelsior 25 % suroviny, z dolu Pfeiffer- Lorenz 50 %, z Bohemie 15 % a z Apolla 10 %. Povrchová těžba na ložisku Pfeiffer byla zahájena v roce 1936 a před začátkem války dosáhla podílu 15 %. Během války byl ukončen monopol těžby Zettlitzer Kaolinwerke A.G., firma byla rozdělena na dílčí závody. V roce 1943 byl zahájen provoz na šachtě Luise v Otovicích, jako třetím provozu firmy Rahe & Schmidt Kaolinwerke A.G. Fischern. Mimo to byl za války ještě v činnosti důl Caolin Grube Reinwart Schacht a doly Altrohlau Grube a Zettlitz III, které patřily společnosti Lorenz Hutschenreuther A.G. Kromě toho byl v Lesově kaolinový důl a plavírna porcelánky Concordia, která byla v majetku firmy Melittawerke Bentz u. Sohn z německého Mindenu. Ve Vintířově byl těžen kaolin až do roku 1945 na hnědouhelném dole Markéta (Margartha Zeche). Těžba po válce probíhala kombinovaným způsobem. Zpráva z roku 1947 uvádí: » lomech jsou trychtýře, mlýnky, ústící do předem hnaných štol hlubinného dolu. Když je nepříznivé počasí pak se pracuje na přípravě mlýnkových chodeb. V hlubině se dobývá komorováním na zával. Sloj mocná 12-20 metrů se rozdělí na plásty 4-6 metrů. Nejprve se

Uprostřed břízek stávala jáma Excelsior. Rok 1998.

!

KD10

/ 2004

STR

36

36 72

Karlovarsko

1 2

B

KD10 / 2004

PAGE

37/37

Anthracite Mines in Chobot Settlement near Vlašim

a TEXT Aleš Bufka

DESCRIPTION>

History of mining, Coal

LOCATION>

Chobot Settlemen by Vlašim, Czech Republic

Antracitové doly v osadě Chobot u Vlašimi obývání antracitu v Čechách je spojeno především s obcemi Lhotice a Úsilné v jižních Čechách a Brandov v Krušných horách. Na těchto lokalitách byly svého času v činnosti poměrně rozsáhlé doly. Méně významné a dnes již prakticky zcela zapomenuté byly kutací práce prováděné v osadě Chobot u Nesperské Lhoty západně od Vlašimi. Dnes na lokalitě nalezneme pouze haldu hlušiny. Zdejší výskyt antracitu byl objeven v druhé polovině 19. století. Uhlí bylo zprvu nalezeno v hloubce 10 metrů na jižním okraji pánve, pak 100 metrů směrem dovnitř pánvičky v hloubce 30 metrů, kde sloj s jalovými proplástky dosáhla mocnosti 1 až 2 metry. Roku 1868 navštívil ložisko prof. Krejčí a nalezl zde kutací práce na uhelné slojce 30-35 cm mocné. V Chobotě byly v té době dvě

D

šachtice, které byly po marném kutání zanedlouho opuštěny. K novým pokusům o dolování došlo počátkem 20. století. Na ložisku byly propůjčeny dolové míry Barbora (uváděny k roku 1910) a společností Carbonea byla vyhloubena těžní jáma Barbora. Těžba antracitu, patrně nevelkého rozsahu, byla touto společností prováděna ještě během první světové války. V roce 1919 převzala kutací práce společnost Perma spol. s r.o. v Praze (hlavním podílníkem byl jakýsi továrník Stejskal), která při rozloze kutiště 104 výhradních kruhů žádala o udělení 24 dolových měr. Téhož roku byla vyhloubena nová jáma Anna. Pravidelná těžba byla zahájena koncem dubna 1920. Závodním dolu byl Dr. Mont. Rudolf Karlík. Důl neměl vlastní železniční vlečku, proto se uhlí dopravovalo ke stanici Most -

Mining of China Clay in the Brdy Mts. dobyde vrchní sloj. Spotřeba výdřevy je značná. Rovněž vysoký průnik vody se zmáhá elektrickými centrifugálními pumpami. Havíři používají karbidové lampy, nebo zde není výbušný plyn, elektrická i pneumatická sbíjecí kladiva opatřená zvláštními lopatovými násadami. Kaolin je vyvážen šachtami opatřenými elektrickými těžnými stroji do závodu, kde je upravován. V sesterských dolech v Sasku (závod SEOH v Kemlitz) je kaolin rozplavován již v hlubině.« Podle statistických přehledů se v kaolinových dolech současně těžilo i malé množství hnědého uhlí, zřejmě pro vlastní potřebu. Po válce vlivem nedostatku pracovníků byly postupně opouštěny hlubinné doly Osmosa, Krup, Kaolina, Luisa. Další isolované ložisko kaolinu, které bylo hlubině těženo, bylo východně od Dalovic a v roce 1962 se uvádí již jako opuštěné. Později (ještě v roce 1965) se těžilo dvěmi jámovými odklizy a podzemně do hloubky 30 metrů jen na dolech Apollo, Excelsior a Bohemia, které se však již v té době blížily k vyčerpání. Poslední hlubinná těžba kaolinu u Sedlece probíhala na dole Bohemia, kde se v poslední době těžilo šachtou o hloubce 78 metrů komorováním a především zátinkováním na zával z horizontů vzdálených od sebe 6 metrů. Nejspodnější patro bylo na úrovni 356 m. n. m., nad ním bylo patro 360 m, které odpovídalo kotě, pod kterou se v revíru smělo za určitých podmínek těžit pouze hlubinně. Důlní vody se čerpaly šachtou na den (vodotěžná jáma Excelsior). Chodby se dřevily, výdřeva však příliš nevydržela, chodby se zavalovaly a vyplavoval se do nich materiál z masívu. Opuštěné dobývky zcela vyplňoval zával. V dobývacím prostoru dolu Bohemia a v jeho těsné blízkosti se nacházely šachty: Bohemia těžná, Bohemia větrná, Austria, dvě jámy Apollo, dvě jámy Excelsior, Alte Excelsior, Vodotěžná Excelsior, dvě jámy Köstler, dvě jámy Lorenc, Hütschreuther, Sedlec III, celkem tedy minimálně 15 šachet. Dne 29. 2. 1984 byla definitivně ukončena hlubinná těžba na tomto posledním dole. Těžní jáma Bohemia (a zřejmě i větrná jáma Bohemia) byla zasypána pískem. V zásypu bylo osazeno potrubí, kterým se měřila hladina vody. Vodotěžná jáma Excelsior byla ponechána k zásobování průmyslovou vodou. V roce 1985 se zásyp těžní jámy sesedl a zavalil měřící potrubí, stejné problémy potkaly i větrnou jámu, měření hladiny vody bylo tedy později možné jen z vodní jámy Excelsior. Hladina zátopu by měla být asi na kótě 406-407 m. n. m. Dnes je celý prostor hlavních kaolinových dolů mezi Sedlecem, Otovicemi a Bohaticemi zcela aplanován, částečně zatopen, částečně zahrnut - dílo to šíleného bagristy. Betonové fundamenty a patky od lanovky byly odstřeleny rukou šíleného minéra. Mimo prostor dolu Bohemia lze spolehlivě identifikovat pouze trychtýř a patky od věže hlavní jámy Excelsior a bývalou vodotěžnou jámu tohoto dolu. Ačkoliv se čas od času objevují propady, není jakékoliv proniknutí do starých důlních děl reálné. Uzavřením posledního kaolinového dolu Bohemia v roce 1984 definitivně skončila více než 150letá tradice hlubinného dobývání kaolinu v Čechách. x

RAW MATERIAL>

Anthracite

a TEXTAleš BUFKA

Domašín vzdálené 3,5 km povozem. Společnosti bylo přiděleno důlní pole o 32 jednoduchých dolových měrách. Zpočátku se pracovalo na jedné antracitové sloji asi čtvrt metru mocné, později již na 4 slojích o celkové mocnosti půl metrů otevřených v hloubce 40 metrů. V roce 1920 bylo vytěženo 2072 tun uhlí o výhřevnosti 7050 kalorií při vlastní spotřebě 435,3 tun. Na dole bylo zaměstnáno 86 dělníků se dvěmi dozorci. Průměrný výkon na dělníka a směnu byl pouze 0,77 q, což lze přičíst tomu, že v dole probíhaly otvírkové a vyřizovací práce. Uhlí bylo na místě upravováno v třídírně a bylo údajně exportováno do Jugoslávie. Provoz dolu však byl již v květnu 1921 zastaven. Příčinou byly údajně neshody mezi majiteli společnosti. Dolové míry byly vymazány po roce 1925. x

DESCRIPTION>

History of Mining, China Clay

LOCATION>

Brdy Mountains, Příbram region, Czech Republic

Dobývání kaolinu na Brdech a TEXTAleš BUFKA

b PHOTOGRAPHY Miroslav SÁDOVSKÝ

imo hlavní lokality hlubinného dobývání kaolinu (Plzeňsko, Podbořansko, Karlovarsko) je po Čechách roztroušeno několik ložisek, kde při sledování poloh této suroviny šli staří horníci pod zem. Hlubinnou těžbu kaolinu je možné překvapivě nalézt i na Brdech na Příbramsku. Nejvýznamnější pozůstatky povrchové a hlubinné těžby se nacházejí východně a jihovýchodně od koty Sádka (dříve Slonovec - nezaměňovat se současným Slonovcem) na Drahlínských hřebenech. Na vrcholu a ve svazích pod ním probíhají pukliny, do kterých byl splaven kaolin, resp. kaolinitická zemina. Na hřebenu začíná pásmo průzkumných šachtic přecházející v mocný pinkový až lomový tah vjv. směru délky kolem kilometru. Ve své nejvýchodnější části se jedná o mohutný zářez, kde lomová těžba evidentně přecházela hlubinné dobývání pomocí šachtic propojených s hlouběji založenými štolami. Tento způsob těžby na první pohled připomíná cínové dobývky Krušných hor. Kaolinitické zeminy ze Slonovce se užívalo v hrnčířství a kamnářství na Komárovsku, při výrobě keramického zboží i na pěchování nístějů v pecích stříbrných hutí v Příbrami. Ložisko bylo otevřeno v poslední čtvrtině 19. století

M

pozemkovými majiteli a již od počátku zde byly raženy šachtice. Naposledy byl důl v majetku příbramského erárního závodu, v meziválečném období se však již dobývání nevyplácelo. Mladšího data je dobývání kaolinu u obce Zálany jihozápadně od Příbrami. Severně od vsi byl kaolin dobýván na kotě Plešec za první republiky. Ložisko se nachází přesně mezi kotou Plešec a Tok, nedaleko křižovatky hlavních lesních cest. Bylo otevřeno v srpnu 1932 šachtou Dagmar, hlubokou 15 metrů. Minimálně do září 1933 zde těžily Příbramské průmyslové závody. V té době se uvažovalo podsednutí ložiska v hloubce 20 metrů štolou dlouhou 100 metrů. Toto se ale ukázalo jako příliš nákladné, tak se i nadále ručně těžilo šachtou. V literatuře nejsou o dole pozdější zmínky, zdá se tedy, že těžba neměla dlouhého trvání. Pozůstatky po dobývání kaolinu bude patrně možné nalézt i na jiných místech této části Brd a to patrně především v prostoru mezi Drahlínem a Čenkovem. x

P RAMENY /S OURCES > HAIN F., ŠUF J. (1933): Kaolinové ložisko u Vranovic u Příbrami. Báňský svět 12(1933), s. 97-100.

P RAMENY /S OURCES > STACHA E. (1948): Těžba a úprava karl. kaolinu. In.: Druhý pracovní sjezd hor. a hut. inž. 1947. CHVÁTAL P., RAUS M. (1986): Karlovarské kaoliny, jejich těžba a využití. Historie využití nerud, s. 96-107, NTM Praha 1986.

BERICHTE der k.k. Bergbehörden, Jg. 1892, 1894. Wien. B ERGWERKS - Inspection in Österreich, Jg. 1897, 1913. Wien. URL>http://www.sedlecky-kaolin.cz

B

Brdy

1 1

Chobot

1 1

STR

37

37 72

KD10 / 2004

F

KD10 / 2004

PAGES

38–43 Underground Quarries around Maastricht. Report on TMS Permon Sint Pietersberg 2002 Action a TEXT&b PHOTOGRAPHY Daniel JURÍČEK

DESCRIPTION>

Underground quarries, Shell limestone, Mergel, Extraction

Vše v podstatě začalo před dvěma lety, když kamarád Lua dělal v Holandsku. Při jednom jeho odjezdu jsem mu dal informace se slovy »když vám to vyjde, zkus se tam stavit, má tam být obrovský důl podobný kaolince v Hosíně, akorát o 100 km chodeb víc.« Měl štěstí, čas si udělal a jel se tam s kolegy podívat (o jeho akci vypráví článek »Nizozemské podzemí«, TMA č. 2). Tenkrát ukazoval i nádherné fotky, ale nám se to zdálo daleko. Nedávno mi však v hlavě zazněla jeho slova »z jedné strany je lom, a jeho stěna vypadá jako ementál«. Hned jsem si vzpomněl na sice pěkné, ale velmi smutné fotky kaolinek v KD8 a začal jsem uvažovat, co když ono podzemí dopadne podobně a za pár let zmizí někde v drtičích. Vyhledal jsem tedy Speleo č.21, z něhož jsem čerpal informace a začal plánovat akci »Sint Pitersberg 2002«. Václav Cílek, autor článku, mi podal i informace, jež článek neobsahoval. Kladl mi na srdce, a nepodceňujeme tamní podzemí, a pokud se budeme chtít podívat někam hlouběji, a máme s sebou zásobu světla minimálně na 30 hodin. Množství lidí, kteří zde zabloudili je údajně veliké, a ne všichni měli to štěstí opět spatřiti světlo denní. Podařilo se nám spojit se členem tamní skupiny S.O.K., Joepem Orbornsem, který byl velice nadšen našim zájmem. Vše bylo připraveno a v červnu 2002 jsme vyrazili.

Podzemní lomy v okolí Maastrichtu

Z P R Á V A O A K C I T M S P E R M O N S I N T P I E T E R S B E R G 2 0 0 2

a TEXT &b PHOTOGRAPHY Daniel JURÍČEK

okalita se nachází v nejjižnějším výběžku Nizozemí v provincii zvané Limburk. (Cesta z Brna sem trvá něco přes 12 hodin; 1160 km). V oblasti, táhnoucí se od městečka Valkenburg jihozápadním směrem až k vesnici Zichen-Zuchen v Belgii, se nalézá asi 180 podzemních lomů. Těžil se zde jemný vápenec, tzv. mergel (česky též »mušlák«) což je lokální název pro vysoce porézní hrubě biodetritický vápenec, tvořený kalcitovými schránkami křídových živočichů, které jsou tmeleny opět kalcitem. Tato hornina je velice měkká, dá se řezat pilou i nožem, obrušovat se dá pilníkem a jemně i rukou. Je to vhodný materiál na výrobu sošek a svícnů, jak jsme se mohli přesvědčit v dílně jednoho řemeslníka. Bylo nám doporučeno, abychom jej po opracovaní nechali vyschnout na slunci a poté nastříkali lakem. Lak se do mergelu vpije a tím jej dokonale slepí, čímž se zabrání dalšímu rozpadání. Zdejší lomy však nevznikly kvůli soškám, ale především pro stavební materiál. Z mergelu je zde postavena většina domů. Než však mohly být bloky použity na stavbu, musely se nechat skoro rok na dešti a slunci, aby se potáhly odolnější vápenitou vrstvou. Že je to pravda, jsem se přesvědčil na zřícenině hradu Valkenburk, kde

L

byl jeden kvádr nalomený. Z venku byl tvrdý, ale uvnitř se dal škrábat prstem. Pro stavební účely byl zdejší mergel dobýván už Římany. Zvláštností zdejších lomů je bohatá galerie kreseb a nápisů. Kresby byly na relativně rovný podklad kresleny uhlem a zachycují nejrozmanitější výjevy té které doby. Nejběžnější jsou náboženské motivy, dále pak osudy nejbližších měst, ale najdou se tu i takové, které bych nazval – mládeži nevhodné. Nejvíce je zde však nápisů různého rozsahu a různých dat. Nejstarší zaznamenané datum pochází z roku 1468. Mezi slavnými bychom našli i zápis Napoleona z roku 1803 (Zonnberg). Při našich údivech se nás holandští kolegové ptali »u vás takové kresby v podzemí nemáte?« naše odpově zněla pochopitelně »ne«. Museli jsme však dodat, že i u nás je co k vidění na samotných chodbách a způsobu těžby. Tak je tomu i zde; holandští kolegové dokáží rozmanitě popisovat těžbu a fascinuje je každá odchylka v poněkud stejnorodém podzemí. Lomy jsou bohatými nalezišti fosilií, které hojně sbírají místní sběratelé. Mimo fosílií je zde možné nalézt plno starých drobných předmětů, a už po havířích, tak po lidech, kteří se zde skrývali za válek. Těžba končila z různých důvodů,

ale i poté měly bývalé podzemní lomy rozmanité využití. Za válek to bývaly především kryty a nemocnice. Ve 20. století se ve zdejších lomech rozmohlo pěstovaní žampionů; to v některých belgických lomech přetrvává dodnes. Poslední zdejší podzemní lom v provozu jsme našli ve vesničce Sibbe, kde se dodnes vyrábějí stavební bloky a různé okrasné doplňky domů. Nyní jsou některé lomy využívány pro turistické účely, jiné jsou zabezpečeny proti vniknutí a zbytek je bu zřícen nebo se jedná o malé lůmky. Větší důraz se zde klade na zabezpečení velkých komplexů, kde se mohou lidé ztrácet, než na systémů, kde se sice nedá zabloudit, ale zato hrozí zřícení (asi se zde v minulostí více lidí ztratilo než zahynulo pod závalem). Nebezpečí zabloudění bych chtěl zdůraznit a i když se nás příliš nedotklo, poznali jsme, že v systémech, které jsme měli možnost navštívit, by stačilo velmi málo aby člověk ztratil orientaci (zvláš bez kompasu). Není divu, většina chodeb si je naprosto podobná. Po varování Václava Cílka jsme se před odjezdem začali pečlivě připravovat. Mimo důlních lamp – nifek jsme nashromáždili plno článků do příručních svítilen a hlavně dostatek karbidu.

Kolegové v práci nechápali mé nadšení z toho, že je zde ta možnost zabloudit. Odpovídal jsem jim, že nevím jak vyjádřit své pocity, ale přirovnával jsem je k pocitům horolezce zdolávající jednu z nejvyšších hor. Zabloudit se nám, bohužel (?!), nepodařilo, a to hlavně díky tomu, že podzemní lomy, kde tato možnost je, jsou velice dobře zabezpečeny (tam kam jsme se dostali byl, s námi někdo, kdo systém zná nebo jsme byli jako turisté). Zabloudit se však dá i v menším systému, jenž je lehce zařícen, kde se člověk po prolezení závalu či pukliny lehce dezorientuje. Tyto menší lomy bych nedoporučoval navštěvovat, nebo je zde velké nebezpečí sesuvu. Přitom zde nenaleznete žádné obrazy ani výjimečné chodby. Je lepší (bezpečnější) navštívit některé lomy přístupné a už veřejnosti či jen členům podzemních společností. Ty jsou pravidelně kontrolovány báňskými úřady. Místa kde může hrozit zřícení jsou bu asanována nebo (což je častější) označena za nebezpečná a nenavštěvují se. To se skutečně nemusí vyplatit, jak dokazuje i případ popisovaný Václavem Cílkem: V roce 1958 se zřítilo podzemí lomu Lacroixberg u vesnice Ziche-Zussenbolder. Tehdy zde zahynulo

Chodba v systému Sint Josephgroeve Noordelijk I zobrazení severní části podzemí St. Pietersbergu; nahoře od čáry přes systém jsou vyznačeny odtěžené partie

!

KD10 / 2004

STR

38

38 72

Maastricht

1 6

B

Noordelijk I chodba podobná jihočeskému Hosínu

LOCATION>

Maastricht district – Nederlanden

RAW MATERIAL>

shell limestone, chalk, mergel

1. Sint Pietersberg 2. Apostelgroeve 3. podzemí u Albertova kanálu 4. Sibbergroeve 5. Vallenberggroeve 6. Steenkolenmijn 7. Fluwelengroeve 8. Gemeentegrot 9. Sint Josephgroeve 10. lom ENCI

18 zaměstnanců žampionárny přestože již několik dní předem hora věstila drobným opadem ze stropů, že se stane neštěstí. Touha po zisku byla silnější. Z PŮSOB TĚŽBY Díky zdejšímu způsobu těžby, chodbicování s ponechanými ochrannými pilíři, zde vznikaly obrovské systémy, tvořené několika různě natočenými pravoúhlými sítěmi chodeb, spojenými v nádherné bludiště. Zdejší havíři se nazývali »Blokbrekři« (»Blokbrekers«). Jejich vybavení bylo prosté: sekáče různých velikostí, klíny a především obrovské pily. Bloky řezali přímo na místě. Těžební postup byl následující: u stropu při boční stěně chodby se vysekal žlábek, který byl po stranách rozšířen tak, aby se do něj mohla zasunout nízká pila. Tou se vytvořil zářez, do kterého se již dala vložit obrovská trojúhelníková pila, zvaná »Blokzzak«. Ta měla vysokou zadní stěnu a tím pádem i větší váhu takže nebylo třeba tlačit směrem dolů; vysoká stěna navíc držela i rovinu řezu. Blok se po obou stranách odřízl, spodní strana byla odsekána úzkým zásekem a celý blok klíny vylomen. U dalších bloků se opět odsekal vrch, boční strana byla odřezána stejně jako

Chodby systému Sint Josephgroeve I Ve stropě jsou vidět záseky po odlámaných blocích ZonnebergI spojovací chodbička

B

Maastricht

2 6

STR

39

39 72

KD10 / 2004

F

Malby a výjevy v lomu Sint Josephgroeve

u předešlého bloku. Zadní strana se řezala z místa vzniklého po vylomeném předchozím bloku. Od spodku byl blok odlomen klíny. Blokbrekři si často na stěnu čárkami značili počet bloků. U těchto záznamů bývají i jejich osobní značky. Výška chodby závisela na mocnosti ložiska. Kahany si dělníci zavěšovali do stropu. Tím zde vznikaly na žlutém stropě podivné obrazce černých očouzených skvrn. Bloky se odvážely na vozech tažených koňmi. Po hřídelích kol přesahujících obrys těchto vozů jsou velmi patrné rýhy ve stěnách dopravních chodeb. V posledním činném lomu u obce Sibbe jsou bloky dopravovány traktory, staré pily nahradily motorové řetězovky. Te bych vás chtěl blíže seznámit s několika lokalitami, které jsme v okolí Maastrichtu navštívili nebo nás zaujali něčím jiným: V ALLENBERGGROEVE Nachází se mezi Valkenburkem a vesničkou Sibbe. Bylo to první podzemí, které jsme v Holandsku navštívili. Vstup je zamřížován, ale o kus dál je hromadou dříví důmyslně zamaskován druhý vchod. Zdejší prostory jsou značně zřícené, až na pár míst, kde se setkáváme i s prvními malůvkami a zápisem z roku 1798. Ten nám posloužil i jako orientační bod, nebo i když tento lom není velký, člověk se tu dokáže na chvíli zamotat. Zjišujeme, že gumáky (holinky) asi nebudou potřeba, nebo podzemí je naprosto suché.

Vstup do systému Meersenergroeve je zabezpečený masivními ocelovými profily

Apostelgroeve I 2. patro lomu; všimZonnberg; nejen zde dosahují chodby značných výšek

H

KD10 / 2004

STR

40

40 72

Maastricht

3 6

B

něte si stropu očazeného od kahanců

Rozkurážnění bojovníci na

Gementengrot I obraz dopravy mergelu

Fluwelengroeve I obraz zachycující Blokbrekra

stěně Fluwelengroeve

na stavbu zdejšího hradu

s jeho nářadím I trojúhelníkovou pilou »blokzzak«, pajsrem a kahanem

A POSTELGROEVE Lom najdeme při pravé straně silnice z Maastrichtu do Kanne, asi v polovině cesty. Už od silnice je pod osamělým stavením vidět krásně vyzděný portál, který před třemi lety zrenovovali členové zdejší skupiny S.O.K. Ta má na starosti některé z místních lomů. Za každý lom, který mají pod správou, zodpovídá určitý člen. Apostelgroeve má na starosti Joep. Jsme překvapení, když z auta vybíhá k portálu jen tak v sandálech a v civilu »no, převleče se asi uvnitř« honí se nám hlavami. Omyl. Za portálem začíná pumpovat svou benzínku a po shlédnutí několika map a fotek mizíme úpadnicí kamsi do nitra země. Tentokrát se nepřevlékáme a vyrážíme v civilu (jiný kraj jiný mrav). Překvapuje nás, kolik dává Joepova lampa světla, ovšem tahat se s ní u nás by bylo nemožné. Tento lom má dvě patra; chodby jsou asi 4 metry široké a 2,5 metry vysoké. Již od začátku nám vše Joep pečlivě popisuje. Vycementované okraje stěn jsou z doby, kdy se zde pěstovaly žampiony. Velice zajímavá je část, kde byla tak zvaná »Snack Ilegal Fabrik«. Nachází se za šikovně vybudovaným umělým závalem. Jako přístup slouží chodbička pod úrovní podlahy, která byla jednoduše maskována – dekl zasypán pískem, který je tady všude a zaskládán žampiony. Výroba alkoholu probíhala právě v době pěstovaní žampionů a majitelům vynesla nemalé výdělky, které posloužily jako vklad pro počestné podnikání.

V jedné chodbě je natažená bílo-červená páska. Ptáme se Joepa na její význam, odpově je velice zajímavá: »tu sem dali baňaři, že je to za ní nebezpečné, ovšem nikdo z nás neví, která strana to je«. S TEENKOLENMIJN Byl by hřích montanisty, kdybych se o tomto místě nezmínil. Jedná se o muzeum zabývající se těžbou uhlí v provincii Limburg. Zdejší podzemní lom Daelhemerberg byl velmi šikovně přestavěn na věrný model uhelného dolu. Muzeum nelze minout, nebo u cesty z Valkemburku do Sibbe stojí na kolejích krásná dieselová lokomotiva s řadou dvanácti obrovských huntů. U lokomotivy je vstup. Po zakoupeni vstupenky (5€) vás odvedou do jakéhosi malého kinosálu, kde vám pustí film o těžbě uhlí. Je natočen velice dobře a i když je holandsky, tak laik od nás pochopí vše podstatné (náš kolega Máchal u něj dokázal usnout). Poté pro vás přijde průvodce oděný jako starý havíř, dokonce i s funkční větérkou. Celá prohlídka je jako malé divadlo, takže máte možnost spatřit velkou škálu strojů v provozu. Na své si přijdou i vozíčkáři (fandové do důlních vozíků), jak už jsem říkal, jiný kraj jiný mrav. Dosti mě zaujala drezína na dopravu mužstva, která vypadá jako dva bicykly vedle sebe. V jedné části lomu je i pivní sklep jakéhosi černého ležáku, zde zvaného jeskynní pivo. Ačkoli se do těchto prostor nevodí, náš průvodce »havíř« se

nechal ukecat. Kromě piva jsme zde nalezli sochu Sv. Barbory vysekanou ve stěně. Než opustíte podzemí, máte možnost prohlédnout si museum zkamenělin, kam je vstup zdarma. Je zde plno exponátů, jak z těžby uhlí, tak i ze zdejších lomů. Odtud můžete muzeum opustit přes hospodu »Groten cafe« nebo hlavním vchodem. Museum zkamenělin a hospoda vznikly v podzemním lomu Ackermangroeve, oba doly byly museem spojeny. S IBBERGROEVE Do tohoto lomu (jako do mnoha dalších) se nám nepodařilo dostat. Lom je rozdělen na tři části. První z nich je nebezpečná a tudíž není navštěvovaná. Druhá část patří třem firmám, které zde těží, třetí část využívá firma APS. Ta zde provozuje vyjížky na horských kolech a na motorkách (čtyřkolkách). Vstupné je vysoké (20€) a další podmínkou je účast minimálně deseti lidí. Podobně je to i s jinými lomy (Geulhemeberg), které mají v držení firmy, vydělávající na toulání v podzemí. Bohužel, podmínkou prohlídek bývá jak vysoký počet osob, tak i nutnost rezervace předem. S INT J OSEPHGROEVE Lom najdeme poblíž vesničky Cadier en Keer. Stojí zde zámek Sint Joseph, který dnes slouží jako pasák. Za ním je statek i s malou zoo. Právě zde se nachází vchod. Tento lom má pod správou

také skupina S.O.K.; správcem podzemí je pan Han Bocman. S ním jsme také měli možnost toto podzemí navštívit. Lom za války sloužil jako podzemní nemocnice. Díky této nemocnici byla v nejzazší části lomu vybudována kaple s nádherným oltářem; po obou stranách chodby jsou vytesány sochy. Bohužel některé již nemají hlavy. Mezi nápisy a kresbami, kterých je tady požehnaně, najdeme i tzv. strážce podzemí, kterého představuje obrovitý pazourek trčící ze stěny. Zdejší chodby jsou vysoké převážně 2,5m a široké 4m. Chvíli sedíme v klubovně zbudované v jednom zdejším rameni. Han vesele vypráví, bohužel mluví německy (neumím ani slovo) a Pedro překládá jen úryvky nedávající žádný smysl. Proto vyrážím zabloudit si do systému. Po chvíli se přidává i Mato, nebo je na tom s němčinou stejně jako já. Po našem opětovném shledání se vracíme ven. Zde nám Han ukazuje sousední důl, jenž má uprostřed velký propad o průměru 8metrů. O kus dál je na stěně skály pozůstatek německé orlice, kterou zde za druhé světové války vytesali příslušníci Hitlerjugend, když sídlili na zámku. Orlici však po osvobození Maastrichtu dokonale rozstříleli američtí vojáci. O kus dál se nachází lom Kerderberg, který byl před pár lety zabetonován. V Maastrichtu se totiž ztratili dva kluci. Po dvaceti dnech hledání byli nalezeni v tomto lomu, bohužel byli již mrtvi.

F

Steenkolenmijn I v museu, imitaci uhelného dolu, vystavená šlapací dresina pro dopravu mužstva

Noordelijk I na stěně obraz pevnosti Svatého Petra

B

Maastricht

4 6

STR

41

41 72

KD10 / 2004

F

Nový portál Apostelgroeve

Steenkolenmijn I maketa uhelného dolu;

Levý břeh Albertova kanálu u vesničky Kanne; vedle

k nepoznání až na ten písek na počvě

vchodů jsou na patrny cedulky zakazující vstup

P ODZEMÍ U A LBERTOVA KANÁLU Pokud se vydáte po levém břehu Albertova kanálu z vesničky Kanne (je zde cyklostezka) naleznete asi 18 vchodů. Jedná se o lomy, které byly stavbou kanálu odkryty. V těchto místech se nalézá komplex, jehož chodby jsou vysoké kolem osmi metrů. Za války se zde připravovala výstavba podzemní továrny s krycím kódem »Sägefisch«. Horní část chodeb je odvrtaná do profilu klasické chodby (výška 2m) a spodní část je odstřílena. Zadní část lomu je těžená opět klasickým stylem blokbrekrů. I když je lom rozsáhlý, zabloudit se v něm nedá, nebo světlo z paralelních chodeb dosahuje značně daleko. Při nejistotě stačí zhasnout a hledat náznak světla. Malby se zde nevyskytují, zato však zde člověk spatří neuvěřitelnou hru světel a stínů. Celý podzemní lom je přitom nádherně zabezpečen (kéž by to takto bylo provedeno v Holandsku všude) u vchodu jsou nataženy tři ostnaté dráty a vedle dvojazyčná cedulka – Danger! Not Entry! – Achtung! Betreten Verboten! F LUWELENGROEVE , G EMEENTEGROT Jedná se o zpřístupněné musejní lomy (nazývané též jako »purpurové jeskyně«) a jeskynní město. Oba najdeme v obci Valkenburg. První lom Fluwelengroeve je spojen s prohlídkou zříceniny hradu Valkenburg. V podzemí spatříte nejen plno obrazů, ale také unikátní únikový systém z hradu. Druhý lom, Gemeentegrat nabízí dvě trasy. Bu dva kilometry pěšky nebo čtyři kilometry jakýmsi podzemním autobusem. Na obou trasách spatříte opět plno obrazů i soch. Ve zdejší podzemí se nachází i moderní kryt, do kterého se však během prohlídky nedostanete.

S INT P IETERSBERG Jižním směrem od Maastrichtu, na levém břehu řeky Maasy, nalezneme kopec Sint Pietersberg, který byl celý dokonale provrtán soustavou několika obřích podzemních lomů, z nichž většina byla navzájem spojena. Některé pocházejí i z doby románské. S přestávkami se zde těžilo až do 50. let minulého století. Díky rozdílnému stáří jsou také různé části lomu odlišného vzhledu. Chodby většinou dosahují výšky 6–8m, na některých místech až 12m, šířka se pohybuje mezí 4–6m. Celý systém Sint Pietersberg v minulosti sestával z více než přes 280km chodeb. Dnes díky činnosti zdejšího povrchového lomu a zařícení části chodeb, a už přirozeně, či lidskou činností, zbylo už jen cca 90km chodeb. Povrchová těžba mergelu zde začala roku 1920. Tehdy tu těžilo několik malých firem. Ty se později spojily a vznikla firma ENCI. Ta v těžbě pokračuje i dnes, díky Bohu jen v místech, kde je podzemí značně zřícené nebo není vůbec. Povolení mají do roku 2010, chtějí jej však prodloužit. Za dobu jejich činnosti se jim podařilo navždy zničit přes 100 km chodeb. Nejvíce utrpěl nejrozsáhlejší systém Slavante ze kterého zbyla pouze nepatrná část. Další část poznamenaná povrchovým lomem je sytém Zonneberg. Z toho však větší díl zůstal nedotčen. Na jižní straně Noordelijku těžba stále probíhá; jedná se zde o nepřístupný zařícený úsek. Úseky povrchového lomu, kde již činnost skončila, jsou pomalu rekultivovány a vstupy, nalézající se v lomové stěně, byly opatřeny cihelnými zdmi. Podzemí, které není povrchovým lomem poškozeno, se nalézá na jižní straně kopce; toto území totiž patří Belgii. Zde se nacházejí další tři velké části (Castert, Ternaaien Boven a Ternaaien Beneden): na tuto stranu kopce jsme při naší návštěvě úplně zapomněli.

KloostergroeveI Další ukazka zdařilého zabezpečení vstupu do podzemního labyrintu :-)

Zonneberg pec na chleba

Zonneberg

H

KD10 / 2004

STR

42

42 72

Maastricht

5 6

B

S INT P IETERSBERG – N OORDELIJK Noordelijk je severní část sytému Sint Pietersberg. Zasahuje i pod pevnost Svatého Petra (Fort Sint Pieter). V roce 1794, při francouzkém vpádu do Holandska, zkoušeli Francouzi vyrubat velkou komoru přímo pod pevností s úmyslem pevnost tak dobýt, což se nezdařilo. Tento prostor musel být později z bezpečnostních důvodů podepřen obrovskými zděnými sloupy. Dnes se sem, ste-

jně jako do jiných částí Noordelijku, vodí turisté. Ti chodí po stanoveném okruhu s průvodcem. Mimo krásných chodeb lze zde spatřit plno zajímavostí, mezi které patří jakési staré pece. O jejich provozu svědčí začouzené okolní stěny. Je zde i plno obrazů znázorňujících historii pevnosti a podzemí. V jednom místě je na stěně namalována mapa podzemí holandské (severní) části kopce i s již neexistujím systémem Slavante.

S INT P IETERSBERG – Z ONNEBERG Zonneberg je jižní část systému Sint Pietersberg. My jej navštívili s Joepem, ačkoliv i sem se prý vodí turisté. Ti se zde jako v Noordu vodí po jakési okrajové trase. I zde je plno obrazů a letopočtů, objevují se tu i historické reklamy, například na alkohol a kakao. Při toulání nalézáme i místa s nádržemi na pitnou vodu. Poté pekárnu s obrovskými pecemi na chleba, které však nebyly nikdy

v provozu. Na mnoha místech jsou v odbočkách nakresleny cedulky s názvy ulic. Vše bylo nachystáno roku 1944 jako kryt. Podle plánu se sem mělo vejít 40000 lidí. Maastrich byl vždy strategickým bodem a o válčení v jeho okolí nebyla nouze. Lidé pokaždé utekli do podzemí, kde zanechali nějakou památku, a už ve formě obrazu, předmětu či jenom podpisu. Chvílemi potkáváme zazděné chodby, za nimi se, bohužel, nachází už stěna lomu. Mezi obrazy mne zaujala i kopie obrazu (originál pohltil lom) čtyř mnichů (Kloosterlingen) kteří se zde ztratili při těžbě mergelu v roce 1640. Všichni se našli mrtví a bez prstů. Prý si je ukousali strachy či obrousili o stěny, jak hledali cestu ven. Od Joepa se dozvídáme, že v tomto okamžiku se v systému toulá asi 20 lidí (většinou členové S.O.K.); za chvíli je potkáváme a jeden si nás dokonce fotí jako české exoty (jakoby nikdy neviděl fáračky, maskáče, helmy a nifky). Vždy v pátek se zde mohou toulat lidé, kteří splňují dané podmínky, jednou z nich je i znalost labyrintu a většinou kolem půlnoci se slezou na místě zvaném »Party Club«, kde kecají a kecají. My zde taky ztvrdli. Ptali jsme se Joepa, jestli on ovládá celý systém. Odpověděl nám, že chvílemi si také není jist, kde zrovna je, v tom případě jde, až objeví orientační bod, od kterého ví kudy dál. Závěrem mohu říci, že expedice dopadla výborně, i když původní plán věnovat se převážně kopci St. Pietersberg nevyšel. Zato jsme navštívili plno jiných pozoruhodných míst, o kterých se nám ani nesnilo.A díky technickému stavu hlavního fotoaparátu nevyšla 1/3 fotek, což je smutné, ale znamená to jediné–že se sem určitě ještě vydáme. x P RAMENY /S OURCES > Václav CÍLEK: »Město kde zahynul D´Artagnan. Zpráva o Mezinárodním sympoziu o historickém podzemí.« In: Speleo č. 21, Praha, Česká speleologická společnost: 1996. Joep ORBORNS: Ústní sdělení, Holandsko, 2002 x

Poznámka redakce: podle zpráv z konce roku 2003 postihlo St. Pietersberg (Noordelijk) další velké řícení.

B

EoF END

x

Maastricht

6 6

STR

43

43 72

KD10 / 2004

x

KD10 / 2004

PAGES

44–45 Roşia Montană: A Clearance of the Ancient Mining Settlement a TEXT Dalibor VELEBIL

DESCRIPTION>

Roşia Montană /Vöröspatak or Verespatak/,History of mining,Gold,Silver,Prospecting,Volcanic Rocks,Output, Resettlement

1

2

ROŞIA MONTANĂ, RUMUNSKO, Au ZEMĚ

Zanikne staré hornické městečko Roşia Montană? Bude největší evropské ložisko zlata, na kterém probíhá těžba již více než 2000 let, vyrabováno během několika málo roků? Zdá se, že ano.

anadsko-australská těžařská společnost Gabriel Resources Ltd. chce v Roşia Montaně zahájit rozsáhlou těžbu zlata, do níž chce investovat, a z části již investovala, celkem asi 300 miliónů US dolarů. Těžba má probíhat v několika velkých povrchových lomech; projekt na těžbu a zpracování zlata přitom počítá s úplnou likvidací města Roşia Montană, tedy se zbouráním asi šesti set domů, z nichž asi sto pochází z 18. a 19. století; zlikvidovány mají být i dva kostely a hřbitov. Pod městečkem samotným se nacházejí zbytky římského osídlení, které mají být rovněž zničeny. Na místě Roşia Montany má vyrůst komplex úpraven a hutí; obyvatelstvo (asi 2000 lidí) má být přesídleno o několik kilometrů dále do nově vybudované obce, postavené z typizovaných domků (modelový domek - viz obr. 1). Těžařská společnost si chce obyvatele Roşia Montany nejrůznějšími způsoby naklonit, věnovala například obci školní autobus (viz obr.2), přesto se obyvatelé v čase »za minutu dvanáct« začali proti těžbě organizovat; do protestů se koncem roku 2002 zapojila i organizace Greenpeace.

K

oşia Montană je situována v pohoří Apuseni, 8 km sv. od města Abrud v horní části údolí Valea Rossii, ústícího do Abrudského údolí na historickém území Sedmihradska. Revír je součástí tzv. »Zlatého čtyřúhelníku«, tedy území velikosti zhruba 30×50 km, vymezeného spojnicí měst Brad – Sacarimb – Zlatna – Baia de Arieş, ve kterém se nachází množství ložisek zlata a dalších kovů. Oblast Zlatého čtyřúhleníku je částí Apusenského pohoří a bývá též nazývána Munţii Metaliferi.

R

!

KD10 / 2004

STR

44

44 72

Roşia Montană

1 2

B

L I K V I D A C E

SUROVINA

S T A R O B Y L É

a TEXT Dalibor VELEBIL

Revír Roşia Montană zahrnuje vlastní městečko a hlavně okolní vrchy, lemující údolí. Jižně od obce jsou to vrchy Cirnic (1086 m n.m.) a západnější vrch Cetate (1004 m n.m.); severně od Roşia Montany je údolí ohraničeno nižšími vrchy, z nichž nejvýznamnější je masív Orlea. Tyto kopce jsou tvořeny třetihorními vyvřelinami, konkrétně dacity, které prorazily usazenými horninami křídového stáří. Hlavními dílčími ložisky jsou Cetate, Cirnic, Cirnicel, Igre-Jig-Vaiadoia a Orlea-Tarnia. Zlato v podobě elektra, tedy přirozené směsi zlata a stříbra (zde o obsahu 25–34%Au) je rozptýleno ve výplni vulkanických sopouchů, ale i v drobných křemenných žilách a žilnících. Hlavními doprovodnými minerály jsou sulfidy, zejména pyrit. Roşia Montană se proslavila jako nejbohatší naleziště makroskopického zlata v Evropě. Ukázky zlata se vyznačují nejrůznějšími tvary a podobami od mechovitých agregátů, přes plechy až 10 cm2 velké nebo až 1 cm velké krystaly. Historie těžby zlata v Roşia Montaně sahá hluboko do minulosti, patrně až do 6.století př.Kr. V letech 105–107 n. l. obsadili oblast Dácie Římané, a to hlavně právě kvůli zlatu. Císař Traianus odvezl roku 107z dáckého hlavního města Sarmizegetuzy do Říma 165tun zlata (podle jiných pramenů 250tun zlata a 500tun stříbra), pocházejícího z Apusenského pohoří. Za dob římského císařství probíhala v Roşia Montaně (osada se tehdy jmenovala Alburnus Maior) intenzivní povrchová i hlubinná těžba. V masívu Orlea se zachovala původní římská štola z 2. století n. l. s důmyslným systémem odvětrávání, dnes zvaná Sf. Cruce. V této štole jsou místním muzeem pořádány prohlídky v délce asi 200 m. Zachovalo se i množství dalších římských památek, jako náhrobky, hornické náčiní, voskové psací tabulky apod. V římských dolech pracovali odsouzenci, jejichž rozsudek zněl »in metallum« nebo »ad metalla damnatus«; důlní práce řídil zvláštní úředník zvaný subprocurator aurarius. Těžba zlata pokračovala i po pádu západořímské říše, drobná těžba zde probíhala ve středověku

H O R N I C K É

b &e ILLUSTRATIONS In: Pálfy, Pošepný, Lapis, WWW

a zatím největší rozvoj těžby nastal koncem 17.století a trval až do 19.století. Velké množství starých dobývek a štol se nachází zejména na kopcích Cirnic a Cetate. V době, kdy bylo historické území Sedmihradska více či méně autonomní součástí Uherského království, se dnešní Roşia Montană jmenovala Verespatak či Vöröspatak. Až do poloviny 19.století byla těžba značně primitivní a roztříštěná; podílelo se na ní velké množství těžařů, kteří provozovali stovky drobných dolů. K roku 1746 je zaznamenáno, že v provozu byla štola Heilige Dreifaltigkeit, k roku 1769 štola Maria Himmelfahrt, k roku 1783 je zmiňována dědičná štola Heilig Kreuz. Koncem 18. století bylo ve Verespataku (Roşia Montaně) nalezeno několik kusů zlata, z nichž největší vážily 5kg a 6,5kg. K roku 1799 je zaznamenáno, že vytěžená ruda se vozila do více než 800 stoup. Vrch Cetate byl živelnou hornickou činností ve třech lomech přeměněn do bizardní podoby připomínající zříceninu hradu (Cetatea = hrad, pevnost).

e Palfy 1912

O S A D Y

Od roku 1850 se těžby účastnil stát, který měl ovšem právo těžit jen 20 až 60 m nad úroveň dědičné štoly. Od povrchu byla těžba naprosto nepřehledná. Roku 1862 pracovalo ve Verespataku (Roşia Montaně) přes 300 těžařstev s více než 1000 podílníků. Ve stejném roce byla v dole Felsö (Maria Himmelfahrt) v masívu Cirnic nalezena akumulace zlata o celkové hmotnosti 10 kg tvořená místy 6 až 12 mm velkými krystaly. V letech 1852–1898 bylo ve Verespataku průměrně ročně těženo 35kg zlata. Na konci 19.století se pracovalo v 490 štolách, přičemž každá měla jiného majitele a ke každé příslušela vlastní stoupa na roztloukání rudy. Strojním zařízením byla vybavena pouze 1400 m dlouhá dědičná štola Szt. Kereszt (Orlaer Heilig-Kreuz-Stollen) provozovaná státem. V roce 1900 měl Verespatak 3350 obyvatel. Vzhledem k nutnosti investic převzal stát postupně veškerou těžbu, takže koncem 30. let 20. století zde bylo již plně v jeho režii těženo okolo 100 kg zlata ročně.

FIRMS>

Gabriel Resources Ltd.,Roşia Montana Gold Corporation S.A.,Resource Service Group Pty Ltd.,GRD Minproc

LOCATION>

Apuseni Mountains, Abrud – Romania

RAW MATERIAL>

L Starý dobový pohled na Roşii Montanu J Vrch Cetate byl roztěžen lomy tak, že připomínal starý hrad.

Za 2000 let těžby dosáhly doly maximálních hloubek okolo 400 m. Těžba zlata v Roşia Montaně probíhala i za Ceaušeskova komunistického režimu, kdy se jak povrchově, tak hlubinně těžilo průměrně asi 50kg zlata měsíčně. V roce 1985 přestal rumunský státní podnik Minvest těžit v podzemních dolech, dnes přístupných v celkové délce chodeb 68km, a těžba poté pokračovala pouze v povrchovém lomu na jižním svahu vrchu Cetate. Během komunistického režimu byla státem upřednostňována

J Stoupovny jak z popisů Agricoly byly v Roşii Montaně v provozu ještě počátkem 20. stol.

těžba základních kovů potřebných pro socialistický průmysl a o zlato byl zájem malý. Státní společnost Minvest Deva provozovala zdejší těžbu zlata i v 90. letech 20. stol. až do současnosti (léto 2002); zaměstnává přitom asi 700 lidí. Těžba v povrchovém lomu Cetate dosahuje průměrně asi 24kg zlata měsíčně a je nerentabilní. V polovině 90.let 20.století se začala o ložiska zlata v Roşia Montaně zajímat kanadská těžařská společnost Gabriel Resources Ltd. která v roce 1997 vypracovala přípravnou studii na průzkum

a těžbu zlata a stříbra. V následujících letech, zejména v období 1999 až 2001, pak tato společnost ještě se společností Resource Service Group z Perthu provedla rozsáhlý ložiskově geologický průzkum, na kterém se prostřednictvím podniku Minvest částečně podílel i stát, od něhož Gabriel Resources získala koncesi na území o rozloze 21,2km2. Ložisko bylo ověřeno jak intenzivním vrtným průzkumem, tak vzorkováním v podzemí. Vyvrtáno bylo více než 360 vrtů o celkové délce 61km. Dále bylo ovzorkováno 68km chodeb ve 13 patrech a vertikálním rozsahu 300m, z nichž bylo odebráno okolo 60000 vzorků. Podle průzkumu činí ověřené zásoby 138milionů tun rudiny o obsahu 1.5g/tAu, což představuje asi 7milionů troyských uncí zlata a neověřené zásoby 164 milionů tun rudniny o obsahu 1.1 g/t Au, což představuje asi 6 milionů troyských uncí zlata. Průměrný obsah stříbra na ložiscích je asi 8 g/t. Ke dni 28.8.2002 byla cena zlata ze jednu troyskou unci 310,90USD. Následně byla založena společnost Roşia Montană Gold Corporation S.A., která v roce 2001 vytvořila komplexní projekt na těžbu a zpracování zlata v Roşia Montaně. Roşia Montană Gold Corporation zahrnuje řadu subdodavatelů a konzultantských firem především z Kanady, Austrálie a USA; hlavními společníky jsou kromě Gabriel Resources i firmy Resource Service Group Pty Ltd. (Austrálie), která má provádět vlastní těžbu, a GRD Minproc Ltd. (Austrálie), která má zajišovat provoz úpraven a hutí. RM Gold Corp. je silně podporována rumunskou vládou, která společnosti zajistila investiční pobídky v podobě řady daňových aj. ekonomických úlev. Stát má v RM Gold Corp. prostřednictvím podniku Minvest 20% podíl. Podle vypracovaného projektu mají být ložiska zlata těžena čtyřmi lomy – stávajícím Cetate a nově založenými Cirnic, Jig a Orlea. Projekt také počítá se zbouráním Roşia Montany a výstavbou nové z typizovaných domků. V projektu se tato část přípravné fáze těžby nazývá »Village Resettlement Action Plan«. Přesidlování obyvatel mělo být dokončeno ještě v roce 2002

a v roce 2003 měly být vystavěny nové technologické provozy, jejichž činnost má být zahájena v roce 2004. Se zahájením plné velkoobjemové těžby zlata se počítá v roce 2005. Investice na zahájení provozu dolování a výroby zlata jsou spočítány na necelých 300miliónů US dolarů, z toho asi 25miliónů dolarů má připadnout na přesídlení obce. Návratnost investic má být již po 2,5 letech těžby. Odhaduje se přitom, že za 17 let těžby má být odtěženo asi 150 miliónů tun horniny, z níž má být získáno 8,5 miliónů uncí zlata, tedy asi 260 tun zlata. Podstatně vyšší budou objemy vytěženého stříbra, které však pro jeho nízkou cenu nehraje takovou roli. V projektu se kromě hlavních dílčích ložisek počítá v dalších fázích i s těžbou okrajových oblastí zrudnění jižně a západně od Orlea, mezi Orlea a Carpeni, severně a východně od Cirnicu a jižně od Jigu. Za asi dvacet let těžby má být ložisko prakticky zcela vytěženo. V roce 2001 bylo založeno občanské sdružení Alburnus Maior, které protestuje proti otevření rozsáhlých povrchových zlatých dolů, zničení městečka a jeho přesídlení. Mezi 15.a18.dubnem 2002 proběhly ve městech Roşia Montană, Corna, Abrud a Bucium protestní demonstrace proti těžbě. Sdružení Alburnus Maior prohlašuje, že má podporu 80%obyvatel Roşia Montany. Je ovšem zřejmé, že mnozí lidé si od investic slibují snížení zdejší 25% nezaměstnanosti (vytvořeny mají být stovky nových pracovních míst), zvýšení životní úrovně (zde velmi bídné), popřípadě snížení dosavadních pracovních rizik spojených s těžbou. V srpnu 2002 ještě v Roşia Montaně neprobíhaly žádné destrukční práce, zdejší muzeum provádělo turisty starou štolou a stará Roşia Montană tedy k tomuto datu ještě existovala. Závěrem lze ještě podotknout, že ložisko v Roşia Montaně není jediným objektem zájmu západních těžařských společností v oblasti tzv. Zlatého čtyřúhelníku. Pro ložisko Bucium získala společnost Gabriel Resources koncesi na průzkum území o rozloze dokonce 80km2.

x P RAMENY /S OURCES > M. BOHATÝ (1993): Ve zlatém čtyřúhelníku (Zlato v Semihradsku). – Minerál, 1, 2, 23-32. M. BOHATÝ, P. KOLESÁR, P. ZAJÍČEK(1985): Mineralogie vybraných lokalit Rumunska (Ložiskový obvod Munţii Metaliferi). – NM v Praze a SPNM, 1–36. F. HAUER (1851): Der Goldbergbau von Vöröspatak. Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt (Wien), 2, 64–92 S. H UBER , P. H UBER (1983): Goldbergbau in Siebenbürgen. Lapis, 8, 10, 5-10. S. HUBER, P. HUBER (1983): Verespatak – Roşia Montană. – Lapis, 8, 10, 11-18. M. PÁLFY von (1912): Geologische Verhältnisse und Erzgänge der Bergbaue des siebenbürgischen Erzgebirges. – Mitt. a. d. Jahrb. d. kgl. ungar. Geol. Reichsanst. (Budapest), 18, 229-526 (Verespatak 430-495). F. POŠEPNÝ (1875): Über das Vorkommen von gediegenem Gold in den Mineralschalen von Verespatak. Verhandl. der. k. k. Geol. Reichsanst. (Wien). A. SINTIMBREAN (1989): Muzeul mineritului din Roşia Montană. – Bucuresti. INTERNET: různé URL

x

e Pošepný 1875

B

EoF END

x

Roşia Montană

2 2

STR

45

45 72

KD10 / 2004

x

PAGES

46–58 The Výpustek Cave a TEXT Martin PŘIBIL b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL, Miroslav SÁDOVSKÝ

DESCRIPTION>

Výpustek Cave /Auslaßhöhle/, Cave, Limestone, Bones turquoise,Archaeology, Phosphates Mining,

b Martin Přibil

KD10 / 2004

Jeskyně VÝPUSTEK a TEXT

P O Z O R U H O D N Ý S Y M B I O S Y A

P Ř Í K L A D

Č L O V Ě K A

J E S K Y N Ě

Martin PŘIBIL

b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL, Miroslav SÁDOVSKÝ a ILLUSTRATIUONS různé zdroje (VARIOUS SOURCES)

eskyně Výpustek se nalézá ve střední části Moravského krasu na levé straně Křtinského údolí, cca 383 m n.m., 1,75 km vjv od obce Křtiny, cca 12km sv od Brna. Jeskyně, dříve zvaná též »Jeskynní bludiště Výpustek« je tvořena zejména fosilními partiemi bývalého podzemního toku Křtinského potoka a dále v menší míře spodní částí, stále protékanou těmito vodami. Horní patro bylo známo odpradávna. Tato část jeskyně byla ve 20. století značně poznamenána lidskou činností. Jelikož jeskyně zde byla zahliněna sedimenty bohatými na fosfáty, staly se tyto fosfátové hlíny v letech 192023 předmětem intenzivní těžby za účelem výroby hnojiva. Jeskyně tak byla značně zvýšena a rozšířena. Tyto prostory si v roce 1936 vyhlédlo Ministerstvo národní obrany na výstavbu podzemního muničního skladu, který se zde budoval až do zářijové mobilizace v roce 1938. Při těchto pracech byly uvolněny další zahliněné prostory, ale sklad nikdy nebyl uveden do provozu. Připravené prostory byly v roce 1944 využity pro podzemní dílnu podniku »Flugmotorenwerke Ostmark« zabývajícího se výrobou leteckých motorů. Po válce bylo v 60. letech v dutině postaveno podzemní armádní velitelské stanoviště, které bylo až do konce roku 2001 přísně utajeno a i s bezprostředním okolím silně střeženo. Tímto mnohostranným využitím jeskyně (pro někoho případnějším slovem devastací) získáváme unikátní moderní příklad »symbiozy« života člověka a jeskyně.

J

Alexander Vigsis a v roce 1663 vydal v Olomouci.

[Salm 1814]. Salm údajně nechal znepřístupnit něk-

Popisuje nebezpečné propasti a »nekonečně dlouhé«

teré nebezpečné části jeskyně zazděním či

chodby a varuje, že případný návštěvník se nevrátí

zavalením – to uvádí Salmův

zpět bez zkušeného průvodce [Wankel 1871]. Záhy

hospodářský rada Chr. K. An-

následují další zprávy, např. ve spise »Tartaro-Mastix

dré, který roku 1804

Moraviae« Johanna Ferdinanda Hertodta, s nímž

podává zprávu, v níž

polemizuje Václav Max Ardensbach.

jsou zmínky

Na přelomu 18. a 19. století zkoumal jeskyni

o »propastech«

starohrabě František Hugo Salm-Reifferscheid, známý

a jiných nebezpečen-

badatel Moravského krasu. Tehdy byly k výzkumu

stvích. Zprávy o Salmových

jeskyní nezbytné motouzy, nitě, piliny či plevy, jimiž

výzkumech napínaly takřka po

si nebojácní průzkumníci značili cestu. Hrabě Salm

dvě století představivost podzem-

navštívil Výpustek několikrát a jak sám tvrdí, vy-

ních výzkumníků, aniž by by-

potřeboval zde 3–4 pytle plev, 4000 láter (7,2km)

ly zcela uspokojivě potvrzeny

motouzu, aniž by dorazil konce. Dozvídáme se, že

či vyvráceny - pravda bude někde

jeskyně je rozsáhlejší než Sloupské bludiště; ba že

mezi. V době Salmových průstupů podzemím měla

v délce by mohla vyniknout nad všechny známé jeskyně

jeskyně ještě mnoho ze svého původního charakteru.

světa. Salm přirovnává některé nízké části jeskyně

Bylo to místy skutečné bludiště nízkých chodeb a chod-

k chodbám dolů na mansfeldské břidlice (zde

biček oddělených pilíři či skalními bloky. Na něk-

pravděpodobně myšleny doly na kamencové břidlice

terých místech byly dutiny po vyklizených sedimen-

v Olešné u Blanska) a čtenáře varuje před propast-

tárních výplních překryté sintrovými deskami; dutiny

mi překlenutými sintrovými deskami. Tyto údaje Salm

přitom mohly vést k propastem na spodní patro.

podtrhuje historkou o zmizení 14 olomouckých výlet-

Snad právě Salmovy aktivity a líčení obrovské

níků ve Výpustku na konci 17. století – viz rámeček

jeskyně vzbudilo zájem vlastníka pozořického panství Aloise von Liechtenstein. Uvnitř i vně jeskyně byly

M Ý T Y I Historii bádání v jeskyni

jeskyně dokonce až do aurignacienu. Jeskyně

přehledně shrnul v roce 1952 Rudolf Burkhardt

Křtinského údolí byly zřejmě již na konci 16. sto-

a Otakar Zedníček v topografii »Údolí Křtinského

letí známy nálezy kostí Brněnského draka:-); jeho

příkopy pro chodníky, prohloubeny vchody, prostříle-

potoka« [1951–55]. Již dříve se ale historii Výpustku

kosti údajně sbírali mastičkáři, kteří z nich

na (nebo snad jen rozšířena) spojka mezi Hlavní

věnovali mnozí jiní autoři, např. Jindřich Wankel

vyráběli zázračné léky. Výpustek je údajně explic-

a Nízkou chodbou. Při výkopech chodníků v jeskyni

[1871], Florian Koudelka [1902], Antonín Boček

itně zmiňován Osvaldem Crolliusem roku 1609 právě

se vytěžený materiál dával ke stěnám a zakryl tak

[1922] a další. Jeskyně Výpustek byla známá od

v souvislosti s výrobou léků z kostí zázračných zvířat.

dříve známé odbočky a možná i chodby k některým

nepaměti. Na základě archeologických nálezů [Wankel

Bohuslav Balbín prý dokonce ve Výpustku nalezl roh

propastem. V roce 1807 nechal Alois von Liechtenstein

1871] bylo z jeskyně popsáno paleolitické mag-

jednorožce. Zřejmě první ověřený popis týkající se

dalenienské osídlení. Podle zlomků z haldy fosfá-

přímo Výpustku je ve spise »Vallis Babtismi alias

tového dolu klade J. Skutil [1926] nejstarší osídlení

Kyriteinensis sev diversorii etc«, který sepsal Martin

VÝZKUMY

!

KD10 / 2004

A

STR

46

46 72

Jeskyně Výpustek

1 13

B

Neolitická nádoba nalezená při výzkumu Jindřicha Wankela ve Výpustku v roce 1870 .

provedeny rozsáhlé terénní úpravy, díky nimž byla jeskyně zpřístupněna – v podzemí byly vyhloubeny

jeskyni podrobně zmapovat inženýrem Františkem e Wankel 1871

Lolou. Ze zhotoveného plánu pak vycházeli mnozí pozdější badatelé (např. Szombathy).

LOCATION>

Křtiny /Kiritein/, Moravian Karst – Czech republic

L

b Martin Přibil

Ammunition Depository, Underground factory /U-Bauvorhaben, U-Verlagerung/, Flugmotorenwerke Ostmark, Daimler-Benz, Airplane engine DB 603, Bosch, Czechoslovak Army Division Headquarters Shelter

L Heinzova síň a skladovací přístavek při její jižní stěně.

Pohled z Císařské síně. Doleva směrem ke starému vchodu, doprava ke krytu.

120 cm

výsledku. Úspěch se dostavil až v přední části jeskyně, kde Wankel objevil mnoho prehistorických střepů, opracovaných kostí, uhlíků, popela a jiných nepochybných známek lidského osídlení [Wankel 1871]. Na Wankelovy výzkumy navázali v roce 1879 dvorní rada Ferdinand von Hochstetter a Josef Szombathy z Vídeňské akademie věd, kteří zde začali s velkými paleontologickými vykopávkami [Hochstetter,

zl velké množství kostí, zejména med-

Szombathy 1880–84]. Tyto výzkumy sponzoroval

věda jeskynního. V roce 1823 a později

kníže Johann von Liechtenstein, jehož osobní navštěvu

1857 jeskyni navštívil Dr. Adolf

jeskyně v roce 1883 dodnes připomíná pamětní tab-

Schmidl, který nesh-

ule umístěná v Heinzově síni. Ferdinad von Hochstetter

ledal jeskyni

pracoval v Babické chodbě v sz. části jeskyně, kde

nebezpečnou a rázně

se pod 0,4 m silnou sintrovou deskou nacházela

odmítl Salmovy his-

mohutná vrstva »diluviálních« kostí, v sedimentu

torky o ztracených olomouckých turistech.

o ungeheur gross auch die Slouper Höhle ist, so wird sie in Hinsicht auf hohe Gewölbe noch von mancher andern unbekannten Höhle jener Gegend übertroffen; weit steht sie hingegen hinter dem Wejpustek auf der Herschaft Poperich, der in Rücksicht seiner Längenausdehnung wohl alle bekanten Höhlen der Welt übertreffen dürfte. Ich besuchte ihn mehrmals; der vielfältigen Windungen wegen nahm ich Bindfaden und Spreu zur Bezeichnung des Weges mit und mehrmals verbrauchte ich 4000 Klafter Bindfaden, 3–4 Säcke Spreu und musste umkehren, weil ich ohne diesen sicher Führer in dem Labyrinthe nicht weiter vordringen wollte; jedesmal kam ich an andere Stellen, und nie kann ich mich rühmen, das Ende der Höhle gefunden zu haben, die äußerst gefährlich zu befahren ist, da sie nicht vielfältig größer, als ein ausgehauener Stollen wird, oft aber nur die Höhe einer Krummhölzer Strecke im Mansfeldischen Schieferthon hat. Diese Höhle ist nur mit der grössten Vorsicht zu betreten, weil an vielen Orten unermessliche Abründe nur mit einem dünnen Sinterdecke überwölbt sind, die ein unglücklicher Tritt zertrümmern kann; wahrscheinlich kostete ein solcher Bruch vierzehn Personen aus Olmütz das Leben, welche zu Ende des siebzehnIn: Salm 1814 ten Jahrhunderts diese Höhle besuchen und nie wieder gefunden worden sind.

«

pod sintrovou deskou byla ražena 60 m dlouhá chod-

V roce 1864 navštěvuje jeskyni 23letý Martin Kříž,

bice; odtud pojmenování »Hochstetterova štola«

mnohé pozůstatky dávné zvířeny jako byl medvěd

ovány i některé prostory v jeskyni (»Lví« a »Medvědí«

též známá postava Moravského krasu. Lakonicky kon-

dnes řečené chodby Babické. V Hochstetterových

jeskynní Ursus spelaeus, skoro celá kostra hyeny

síň). Při vykopávkách bylo potvrzeno i osídlení

statuje, že Fr. H. Salm chodil vjeskyni dokola aza propasti

výzkumech pokračoval Josef Szombathy, který na

jeskynní (Crocuta spelaea tehdy označovaná Hyaena

jeskyně, mj. nálezem skoro celé zachovalé kostry

považoval osmimetrový stupeň z horního patra.

základě plánu Františka Loly (uchovávaném v kni-

spelaea) [Hochstetter 1880], kostra kozorožce

6–7letého dítěte [Hochstetter 1883]. Szombathyho

Později, v roce 1870, zde bádá Dr. Jindřich Wankel.

hovně Liechtensteinů) jeskyni přemapoval a pos-

horského Capra ibex, [Szombathy 1882], četné pozůs-

objev propastí spolu s nálezem [1884] recentní

Během výkopových prací se Wankel od jistého horní-

tupně při sondážních pracích odkryl a prozkoumal

tatky lva jeskynního (Panthera Spelaea, tehdy Felis

kostry dospělého člověka v propasti č. 1 nedaleko

ka z Habrůvky (Františka Blatného podle Bočka (1947)

propasti, které nenašli Schmidl, Kříž ani Wankel.

Spelaea), vlka (Canis lupus) a dalších 30 druhů ro-

starého vchodu sice potvrdil Salmovy zprávy

dozvěděl, že Blatného otec se podílel na výzkumech

Během rozsáhlých výkopových prací byly nalezeny

zličných zvířat. Podle těchto nálezů byly pojmen-

o nebezpečnosti jeskyně, ale Salmem udávaný

starohraběte Salma. Podle otcova vyprávění prý nechal starohrabě část jeskyně zahradit tak, aby uvaroval návštěvníky před nebezpečenstvími. Jako mladý ono místo viděl, ale Wankelovi je již s jistotou ukázat nemohl. Po dlouhém hledání zavedl Wankela do »Babické chodby«, končící tehdy uměle navršenou zakládkou. Wankel rozebral zakládku a nadšeně zahájil výkopové práce. Bez valných výsledků; prokopal se do Hochstetterovy síně s přirozeným

b In: Frodl 1923

0 cm

V letech 1850–51 v jeskyni kopal prof. Kolenatý z Brna, který zde nale-

»S

koncem (léto 1870). Po tomto zklamání nechal Wankel odklízet kamení nahrnuté ke stěnám chodeb při zpřístupňovacích pracích a při hledání kostí, ale opět bez

B

Jeskyně Výpustek

2 13

STR

47

47 72

KD10 / 2004

F

jesk. č. 56, též »U ruského kříže«

L Josef Szombathy 1882 I

Jáchymka

b In: Frodl 1923

Těžba fosfátových hlin ve Výpustku znamenala nejničivější zásah v celé historii této jeskyně. Bylo zničeno nejen významné paleontologické naleziště, ale i stopy po prehistorickém osídlení dříve než byly řádně vyhodnoceny.

Přehled těžby fosfátů v jeskyních Moravského krasu prům. obsah P2O5

hnojiva

P2O5

hlušiny (odhad)

Výpustek

8%

15000t

1200t

cca 20000t

Drátenická

8%

1500t

120t

cca 2000t

Jáchymka

10%

250t

25t

cca 300t

16750t

1345t

22300t

celkem

(P2O5 = oxid fosforečný)

Srovnej I Jeskyně Jáchymka v roce 1882 [Szombathy 1882] a po vytěžení hlín bohatých na fosfáty [Burkhardt – Zedníček 1953].

L u zaměřil: R.Burkhardt, O.Zedníček, 1946 e kreslil: L. Pivoňka

rozsah jeskyně potvrzen nebyl. Během Szombathyho

nikam dál než v obrysu plánu Josefa Szombathyho.

bohaté na fosfáty, jejichž hlavním zdrojem byly výluhy

jakostí hnojiva podle obsahu P2O5 (5–9%). Hnojivo

výzkumů byl pod vedením nadlesního Gustava Heinze

Nebezpečné partie (propast č. 1 a 3) nechal za-

z výmětů a kostí diluviálních zvířat. Jako velice po-

se dopravovalo na nádraží v Adamově. Vytěžené ka-

z Babic do propasti č. 3 mezi Medvědím a Lvím

házet kamením. Nicméně je třeba připomenout, že

zoruhodný zdroj se jeví výměty Medvěda jeskynního

mení a část kostí se v místě pálilo ve třech pecích

sálem spuštěn dělník Jan Blažík, který na dně spatřil

své výzkumy prováděl ještě před rozsáhlými zpřís-

(Ursus spelaeus), který jeskyni v minulosti obýval

na vápno. V roce 1921 vyprojektovala Technická ak-

(slyšel) aktivní tok.

tupňovacími a mapovacími pracemi

(odhadovaná produkce 3,5–5 kg oxidu fosforečného

ciová společnost v Brně 16,5 km dlouhou úzkoroz-

Na dno stejné propasti sestoupil v roce 1884 Florian

Liechtensteinů (1807). Své pozdější vyprávění,

(P2O5) na rok a medvěda!.

chodnou dráhu (760 mm) z Adamova přes Křtiny až

Koudelka, »akční« spolupracovník Dr. Kříže. Aktivní

nám dnes více méně známé jen z článku ve

I přes válečnou nouzi o fosfáty (a dusičnany),

ke kaolinovému dolu v Habrůvce. Dráhou se mělo

tok nenalezl - objevil jen stojatou vodu, hloubku

Vaterländische Blätter (1814), poněkud přibarvil

způsobenou znemožněním dovozu ze zahraniční

svážet z lesů dřevo, vápenec z lomu u Býčí skály,

propasti přitom na základě měření Dr. Kříže určil na

a nadsadil (bylo mu 48 let) či si dělal legraci. Tak

a velkou spotřebou ve zbrojním průmyslu, nebylo

kaolin z Habrůvky a fosfáty z Výpustku. Tento návrh

47 metrů. Aktivní tok na dně této propasti opět nalézá

nabubřelo Salmovo bloudění do rozměrů dodnes

ložisko fosfátových hlín ve Výpustku během 1. sv.

nebyl realizován.

ing. Hermann Bock při svém sestupu v roce 1905.

tradovaných ústní slovesností. Pozdější objev v Babické

války těženo. Vydatnější naleziště bylo v Drachenhöhle

Těžba ve Výpustku měla nepochybně jistý re-

Hloubku propasti upravuje na správných 35 metrů

chodbě z roku 1923 je zcela nový a zcela původní,

u Mixnitz a v některých haličských jeskyních.

gionální význam, celkem se v letech 1920–23 vytěži-

a vyslovuje domněnku, že právě tato propast je onou

protože mu předcházely rozsáhlé výkopy Wankelovy,

V Mixnitzské »Dračí« jeskyni bylo za 1. sv. války

lo 15000 tun hnojiva, nicméně spasit naše hospodářství

Salmem zazděnou pasáží Výpustku. Salmův mýt

Hochstetterovy a Polákovy - je velmi nepravděpodob-

vytěženo více než 3000 tun fosfátových hlín, jež

to nemohlo; celkový dovoz fosfátů do Českosloven-

zapustil kořeny natolik, že do jeskyně vstupují další

né ba nemožné, že by se zde Salm dostal tak daleko.

zde měly mocnost 12 metrů (Frodl uvádí v Mixnitz

ska činil např. v roce 1927 100215 tun fosfátů

ještě poválečnou těžbu 2000 vagónů).

[Milbauer–Slavík 1929]. V Moravském krasu se

a další badatelé hledající »ztracené« pokračování. K tomuto oddílu je třeba poznamenat, že původ

FOSFÁTY I Zásadní změnu nejen pro Výpustek, ale

Nový průzkum (vzorkování) jeskyní Moravského

tedy v letech 1920–23 ročně vytěžilo cca 5,6 %

mystéria »Salmova Výpustku« měl pravděpodobně

i pro některé další jeskyně v Moravském krasu, zna-

krasu na fosfáty zahájil Moravský Zemský ústav

ročního dovozu roku 1927; v roce 1922 to mohlo

následující průběh: František starohrabě Hugo Salm-

menalo zjištění Moravského zemského výzkumného

zemědělský až v únoru roku 1920. Největší pozornost

být i více. Otázkou zůstává, zda tento příspěvek

Reifferscheid zkoumal známé partie Výpustku,

ústavu zemědělského z roku 1916, že některé jeskyn-

se upírala na Výpustek, kde záhy (v květnu 1920) za-

zabloudil, několikráte se zapasoval celkem dokola,

ní hlíny Moravského krasu jdou použít jako zna-

počala s těžbou Správa adamovských liechten-

málem spadl do propasti, nicméně nikdy nepronikl

menité hnojivo [Frodl 1923]. Jednalo se o sedimenty

steinských lesů. Důl samotný, t j. rozmístění

Ve střední poloze /c/ se nacházelo značné množství

drážek, umístění haldy, sušárny a dalších zařízení,

diluviálních kostí zejména

Profil v »Hochstetterově štole« neboli Babické chodbě.

navrhla Technická akciová společnost v Brně.

»U

chýliv se na pravo z voznice octneš se u dvojího vchodu do jeskyně. Levý otvor přivítá tě dechem ledovým, jakého jsme u nijaké jiné jeskyně nezaznamenali. Cesta je dosti pohodlná, schválně upravená; litovati však jest, že vykopanou hlinou krápníkový útvar po obou stranách chodby zaházeno. Nezbývá, než k vrchním klenbám pozor obrátiti, ač i tu mnoho překvapujícího nenajdeš, an okrasa hlavní postupem věkův četnými návštěvami přemnoho utrpěla. Zvláštního rázu této jeskyni dodávají tak zvané šířaviny t.j. prostranné síně neobyčejnou šířkou sklepení znamenité, a těch se čítá několik. Ostatně dělí se celá jeskyně na dvě hlavní chodby, které do kruhu vespolek se blíží, a snadno by se prorážkou spojit daly; jsou pak mnohé poboční ulice tak spletené, žeby člověk nepovědomý ustavičně do kola se točiti mohl. Už Hertod píše, že za jeho času (1669) při ohledání Výpustku užívalo se nití; obecný pak lid že bu pilinami, bu zeleným listem cestu si naznačoval, aby nezabloudil. Nyní ovšem zkušení vůdcové za malou odměnu zbavují navštěvovatele In: Soukop 1858 všeliké starosti, místo nitě Ariadiny bezpečně zastupujíce.

«

H

KD10 / 2004

STR

48/49

48–49 72

Jeskyně Výpustek

3–4 13

B

medvěda jeskynního.

Do roku 1923 se ve Výpustku vytěžilo cca 15000 tun hnojiva obsahujícího průměrně 8% P2O5, t.j. 1200 tun P2O5, nicméně z jeskyně samotné se vyvezlo dalších 20000 tun hluchého materiálu! horní sintrová deska 0,3 m silná

V jeskyni se těžilo zejména v její přední části v oblasti Starého vchodu, Heinzovy, Císařské a Medvědí síně. Hlína se těžila jednoduchým způsobem, prohazovala se skrz 10 mm hrubá síta, větší kameny a kosti byly vybírány ručně. Natěžený materiál se

dolní sintrová deska

dopravoval ve vozících (kiplorách) polní dráhy ven před jeskyni, hlušina šla na haldu, hlína do sušárny, kde se po krátkém sušení třídila na osm e In: Hochstetter 1880

Rukopisná kopie Zdeněk Farlík. 1969. In I Archiv Zdeňka Farlíka

m=1:2000 /zmenšeno z 1:1000/

ke zvýšení hospodářských výnosů byl adekvátní

pohraniční opevnění, obrovské investice plynuly do

ského potoka skýtalo určitou ochranu před bom-

Úprava jeskyně na sklad byla nařízena výnosy MNO

ztrátám vzniklým odtěžením jeskynních sedimen-

výstavby Vojenských továren, zbrojních skladů, přípravy

bardováním. Poloha to byla výhodná také díky nevelké

č.j. 33.301 taj. IV/1 oddělení /1936 a č.j. 1221 taj.

tů, včetně paleontologických a archeologických

decentralizované mozaikové výroby, podzemních

vzdálenosti jeskyně od zbrojovky Škoda v Adamově,

IV/1 odd. /1937. Stavební práce měl zajistit »Pracovní

nálezů. Nalezené kosti se sice podle Frodla třídi-

továren a jiných souvisejících zařízení.

kde byla roku 1933, v rámci vládní dohody na de-

oddíl Křtiny«, útvar vzniklý z pracovního oddílu Ostrov,

ly a uchovávaly pro vědecké účely; z vytříděného

Bylo zřejmé, že letectvo bude v příští válce hrát

centralizaci zbrojního průmyslu, zahájena výroba

který pracoval na výstavbě muničního skladu č. I v jeskyni

materiálu se podařilo např. složit 6 úplných koster

nemalou roli, takže bylo postupně rozhodnuto o výs-

dělostřelecké munice. Ve Výpustku byly navíc

»Michalka«. Tento útvar spadal pod 6. ženijní pluk

medvěda jeskynního později vystavených v pavilonu

tavbě čtyř speciálních podzemních skladů. Jednalo

předchozí těžbou fosfátových hlin uvolněny značné

III. sboru a velitelem tohoto pracovního oddílu byl

Anthropos na brněnském výstavišti; kolik kostí však

se o muniční sklad č. I Trněný Újezd (v lomu PŽS),

prostory, které by po nezbytných úpravách byly vhod-

poručík ženijního vojska Jan Hlaváček, mužstvo se

skončilo na polích, haldě či ve vápenné peci dnes

č. II Ostrov u Macochy (jesk. Michalka), č. III Skala

né ke skladování munice.

ale skládalo i z příslušníků jiných útvarů.

nevíme. Na základě sběrů zlomků pravěkých arte-

(jesk. Skala u Trenčína) a muniční sklad Výpustek.

O přípravě výstavby muničního skladu v jeskyni

Jeskyně Michalka byla upravena a předána k dobu-

faktů na haldě zařadil J. Skutil [1926] nejstarší pa-

Poloha Výpustku byla ideální, už samo údolí Křtin-

Výpustek bylo rozhodnuto koncem roku 1936.

dování firmě Konstruktiva 3. května 1937 [PoK*1],

leolitické osídlení jeskyně do aurignacienu – v té době (1920>) však již nebylo možno celkovou situaci

Přestože byly pro válečnou výrobu využity i jiné jeskyně na území Říše, kumulace jeskynních továren v Moravském krasu je zcela ojedinělá. Medvědí síň směrem od krytu.

vyhodnotit, protože došlo k odtěžení celého naleziště ve vstupní části jeskyně. Ke konci těžby se zřejmě dobíralo ložisko kostí v Babické chodbě popisované již F. Hochstetterem; roku 1923 zde dělník František Polák a jeho kolegové vykopali (těžko dnes říci, zda se jednalo o těžbu, průzkum na hnojivo či privátní jeskyňářskou iniciativu) průlez do dalších dosud neznámých prostor jeskyně, kde František Polák zanechal i svůj podpis. Tyto prostory pak byly navštěvovány i později, Polákem ještě v roce 1925 a zejména rodinou Urbánkových z Habrůvky v roce 1939. K závěru této kapitoly lze jenom říci, že těžkou devastaci jeskyně Výpustek započala hlavně těžba hlín pro potřeby zemědělství. A jestliže kořeny našeho moderního státu stojí na zkamenělých hovnech medvědů, netřeba se ničemu divit! MUNIČNÍ

SKLAD

I Ve 30. letech 20. století byla

mezinárodní situace již dostatečně napjatá a vize příštího celosvětového konfliktu získala jednoznačné kontury rajtek, holínek a malého knírku. V odpovědi b Martin Přibil

na vztyčené paže hrozičů se u nás zbrojilo, budovalo

b Miroslav Sádovský

b MP

b MP

Starý původní vchod do Výpustku (vlevo) a nově vyražený Československou armádou v roce 1938 (vpravo). Všiměte si původních suchých zdí v bocích zářezu ke vchodu.

b MP

U starého horního vchodu byla vybetonována skládka uhlí, které se odtud sypalo do kotelny.

takže se pracovní síly přesunuly k Výpustku, kde práce

větlením, větráním atp. Vzhledem k tomu, že jeskyní

okolí; rampy a cesty měly být zastírány, případné

je příklad »Nízké chodby«. Podlaha byla srovnána

zvolna probíhaly již od počátku roku 1937 [PoK*2].

měla procházet polní drážka o uvažovaném max-

nálezy při těžbě schraňovány.

na jednotnou niveletu, vyštěrkována a zválcována.

Úpravu jeskyně Výpustek navrhl stavební ředitel

imálním rozchodu 760 mm, byla minimální šířka

Vlastní práce v jeskyni spočívaly ve vyražení lev-

Podle hlášení nového velitele pracovního oddílu

velitelství III. sboru, plukovník stavební služby

chodeb navržena na 3,1 m. [PoK*4]. Skladovací

ého tunelu ke křížení Knížecí a Hlavní chodby, ta se

poručíka ženijního vojska Jar. Kraemera ze 4. květ-

Ing. František Balátě ve třech variantách, z nichž

plocha měla dosáhnou cca 5000m2 a podle před-

pak vyklízela z obou stran. Podlahy byly

na roku 1938 pokročily práce natolik, že bylo možné

každá počítala s vyražením nového vstupu na

běžných rozpočtů měly hrubé stavební práce přijít

zarovnávány na úroveň 383,5 m, mnohé pilíře a strop-

přistoupit k definitivní úpravě a využití prostor. Oproti

křižovatku Hlavní a Knížecí chodby a s přestřílením

na 227572,- Kč. Na úpravě jeskyně mělo pracovat

ní kulisy byly odstříleny, zvláš v oblasti Starého vs-

původním předpokladům bylo z jeskyně k 30.4.1938

Starého vstupu; 1. a 2. varianta navíc počítaly

127 mužů po dobu 180 dní. [PoK*5]. Pracovní odd-

tupu. Vrtalo se strojně, pálilo elektricky. Natěžený

vytěženo celkem 10468m3 kamene a 14635m3 hlíny,

s vyražením tunelu 3. severního vstupu.

íl byl ubytován ve Křtinách a vzhledem k namáhavosti

materiál se odvážel na stávající haldu. Osvětlení pra-

tj. 3× více kamení a 2× více hlíny než byl plán! Zbývalo

MNO 25.6. 1937 [PoK*3] schválilo úpravu jeskyně

prací měl být bohatě zásoben stravou. Podle in-

coviště zabezpečovala elektrocentrála v místě

upravit zářez pravého (severního) vstupu, nebo po-

podle 1.varianty, počítající s vytěžením 3100m3 ros-

strukcí vel. 6. žen. pluku měly být práce prováděny

a karbidové lampy. Vyklízecí práce trvaly až do dub-

dle původních předpokladů se nepostupovalo v ros-

tlé skály a vyvezením 7000m3 hlíny, položením 0,8km

ve třech osmihodinových směnách s čtyřicetihodi-

na 1938. Nepotřebné odbočky byly zazděny masivními

tlé skále, ale v suti.

polní dráhy a vybavením vnitřních prostor dřevěný-

novou víkendovou přestávkou. Vlastní práce měly

kamennými zdmi; předtím byly ale pravděpodobně

Dne 19. 7. 1938 Komise MNO pro úpravu

mi přístřešky na munici, nakládacími rampami, os-

být prováděny tak, aby co nejméně narušily vzhled

založeny natěženou hlínou a kamením, jak dnes ukazu-

jeskyně Výpustek konstatuje [PoK*6], »že uvnitř

a

1880

1938

1944

m= 1:2000 /zmenšeno z 1:1000/

H

KD10 / 2004

STR

50

50 72

Jeskyně Výpustek

5 13

B

b

jeskyně jsou práce spojené s vyčištěním prostoru skončeny« a že je třeba dočistit a vyzdít pravý vstup a u všech tří vchodů zřídit portály s uzávěry. Dále se po položení dráhy 600 mm měly v jeskyni zřídit přístřešky na uchování munice s pultovou nebo sedlovou střechou shora zavěšenou či podepřenou dřevěnou konstrukcí. Dřevo mělo být impregnováno, střecha z vlnitého plechu měla být natřena asfaltovým nátěrem. Voda měla být odváděna okapními svody do vsakovacích jam u skalních stěn. Do komína pod horním vstupem měl být umístěn jeden ruční ventilátor o průměru 500 mm - pokud by nestačil, měl být osazen ventilátor elektrický. Železná vstupní vrata měla být opatřena regulovatelnými větracími otvory pro zajištění přirozeného větrání. Elektrická energie na osvětlení a provoz případných ventilátorů měla být zabezpečena agregátem provozovaným před jeskyní. Sklad měli hlídat civilní hlídači, jimž měl být postaven domek s jednopokojovým bytem a místnostmi pro hlídače, agregát a kancelář správce skladu. Dále měl být postaven manipulační objekt 6×10 m a celý objekt měl být důkladně oplocen. Nakolik se do zářijové mobilizace podařilo výše popisované opatření realizovat, není již příliš zře-

H

m=1:2000 /zmenšeno z 1:500/ In I PoK, Vojenský historický archiv

In: PoK, 1938

MIMOŘÁDNÁ

UDÁLOST

21.

ČERVENCE

1937

imořádná událost se stala při výstavbě muničního skladu dne 21. července 1937 po 19. hodině. Rolník Jan Možný z Babic vezl po silnici z Josefova povoz naložený 10 centy žitné mouky a 1 centem otrub babického pekařského mistra Theodora Nermutha. V té době zrovna probíhaly trhací práce na novém vstupu do Hlavní chodby. Ač byl povoz 250 metrů daleko, v okamžiku prvního odstřelu se kůň lekl, vzepjal a vůz sjel do potoka. Strhl In: Pracovní oddíl Křtiny s sebou i koně, který se na místě zabil, vůz se poškodil, mouka vysypala do potoka.

M b MP

c L Pamětní tabule v Heinzově síni připomíná návštěvu knížete Jana z Liechtensteinu ve Výpustku. Kníže tehdy navštívil vykopávky, které dotoval . Výzkumné práce prováděla Vídeňská akademie věd pod vedením Ferdinanda von Hochstetter a Josefa Szombathyho.

K Srovnání, jak se ze spletitého labyrintu postupně stala velká a přehledná jeskyně. Největší vyklízecí práce a úpravy zde byly vykonány v letech 1920–23 při těžbě na hnojiva a 1937–38 při úpravě na podzemní muniční sklad.

KK a - Není bez zajímavosti, že mnozí německy píšící autoři (a už Salm, Wankel, Hochstetter a Szombathy, později Frodl) uvádějí zásadně název jeskyně jako »Vypustek« (Salm – Wejpustek ); tvar »Auslaßhöhle« nepoužívají. Viz plán J. Szombathyho [lit. 1881] dle plánu Fr. Loly z roku 1807.

L I b - Na plánu z roku 1938 jsou ještě vidět skalní pilíře zachované po těžbě fosfátových hlin [lit: PoK 1938].

Ic - Jedinečný plán z doby před zřízením podzemní dílny (cca 3/4 1943 – 1/4 1944) názorně ukazuje předválečné úpravy Čs. armády. Lze jen konstatovat, že Výpustek byl zcela zničen již tehdy.

m=1:2000 /zmenšeno z 1:500/

In: Archiv ČGÚ

B

Jeskyně Výpustek

6 13

STR

51

51 72

KD10 / 2004

F

b Martin Přibil

Heinzova síň byla před rokem 1923 mnohem menší. V roce 1937 byly odtěženy i zbylé skalní pilíře a vznikl zde velký sál; z té doby pocházejí i kamenné zazdívky. Vlevo vzadu příchod k dieselagregátům.


jmé. Podle hlášení z 1. 9. 1938 byly obě cesty ke

rodiny Urbánkových z Habrůvky. Větší než Salmovo

skladu vyštětovány a rampa až na 10 metrů doho-

mystérium jsou jejich údajné objevy z května 1939,

tovena a z poloviny vyštěrkována. Objednané

kdy se prý otci a bratřím Urbánkovým podařilo

koleje 65/7 (65mm výšky,7 kg/m) pro cca 1 km dráhy

v »Polákově« části za Babickou chodbou prokopat

skladu skončily na nádraží v Adamově. Podle

do dalších prostor [Urbánek 1947]. Mělo zde dojít

plánu z doby před zřízením podzemní dílny (viz obr.

k objevu 530 m chodeb s vodopádem, dómy a 128

str. 51 dole) byl pravý portál vydřeven a před Starým

m dlouhým jezerem. O těchto objevech však silně

vchodem stála strážnice o půdorysu 3×3 metry.

pochybuje Burkhardt [1951], nebo při znovuodkry-

Samotný Pracovní oddíl Křtiny byl likvidován po-

tí partií za Babickou chodbou v roce 1950 nebyly

dle rozkazu velitele 6. žen. pluku z 24. 9. 1938, mužst-

Urbánkem popisované pasáže zastiženy, stejně jako

vo bylo odesláno ke kmenovým útvarům. Stroje, za-

v roce 1992.

řízení a zbytek trhavin byl předán příslušným út-

K etapě muničního skladu ve Výpustku: není nám

varům, pracoviště samotné bylo dne 27. 9. předáno

znám podrobný popis jeskyně po září 1938. Z prací

veliteli četnické stanice ve Křtinách.

zde provedených a zachycených na pozdějším plánu

Později, až do září 1943, nebyl zřejmě Výpustek ni-

[1944] či strohých konstatování dalších autorů je

jak využíván. Do té doby byl navštěvován jeskyňáři,

však zřejmé, že jeskyně byla zcela zdevastována již

turisty a trempy. Probíhal zde také jeskyňářský výzkum

před zřízením podzemní výrobní dílny.

Masivní fundamenty nedaleko severního tunelu nesly výkonný ventilátor.

odzemní továrny se netýkají jen 2. světové války. Byly už před ní, stavěly se po ní, budují se i dnes; jsou to výrobní, zpravidla tajné objekty, které mají ve válečné době v případě leteckého napadení zabezpečit strategickou výrobu nezbytnou pro obranyschopnost státu. Podstatou zabezpečení výroby v případě těžkých náletů, které by nezvládala aktivní obrana, se staly různé verze decentralizace a ukrytí výroby. Již např. v předválečném Československu se zvažovaly různé strategie od mosaikové výroby či naopak výstavby nových velkých centralizovaných závodů dále na východ. Bylo nezbytně nutné udržet dostatečné množství zasob munice, PHM, potravin J E S K Y N Ě V S P O apod. pro případný konflikt a krytí ústupu vojsk na Slovensko. Výhledově byla plánována výroba syntetického benzinu z uhlí, dokonce se již začal v Novákách budovat nový zpracovatelský závod, tyto náročné petrochemické postupy však asi nebyly v ČSR do roku 1938 zcela zvládnuty pro průmyslovou výrobu, takže se uvažovalo i o nákupu licencí ze zahraničí (I.G. a Standart Oil Comp.). V Čechách se nabízela spíše decentralizace a mosaiková výroba - rozvezení munice a dalších zásob po železnici do menších podniků, jako byly třeba cukrovary, lihovary, pivovary apod., popř. ukrytí zásob a materiálu do vytipovaného podzemí. Na východě se naopak čile stavěly nové velké skvělé závody, a už státní Vojenská továrna č.2 v Bohuslavicích nad Vláří nebo v majetku velkých akciových společností jako třeba Avia v Kunovicích, Škodovka v Adamově, Zbrojovka Brno ve Vsetíně. Ještě dál, na Slovensku, se budovala VT3 Nováky, VT4 v Žilině či továrna Zbrojovky Brno v Považské Bystrici nebo Poldi v Prakovcích. Dokonce ještě před válkou se začaly v Československu budovat moderní podzemní továrny; byly to jedny z prvních podobných objektů na světě vůbec. V roce 1928 Škoda Plzeň navrhla státu výstavbu nové velké zbrojovky v Dubnici nad Váhom, která se cílevědomě budovala od roku 1932. V závodě se měla vyrábět děla a dělostřelecká munice. Při utajované výstavbě se mohla Škodovka rozšoupnout,

P

nebo měla od státu garantované nákupy munice ve výši investic do nové továrny. Byl zde vybudován obrovský, místy několikapatrový výrobní bunkr, tzv. »Blok«. Ten sestával z 36600m2 zastavěné plochy a tvořil doslova srdce celého Dubnického závodu. Škoda byla na svůj Blok hrdá a ten se při leteckých bombardováních také patřičně vyznamenal - po zásahu několika americkými 500 kg bombami byl jen »lehce poškrábán«. Blok byl při ústupu německých jednotek notně poničen a po válce zdlouhavě opravován. Nebyl to jen bunkr v Dubnici, další významný podzemní objekt byl ve Vojenské továrně č. 5 vLelovecké dolině uZemianských Kostolan. V roce 1936 se zde začalo razit 40 paralelních, až Z E M N Í T O V Á R N Y 10 m širokých a až 11 m vysokých tunelů, ty byly dlouhé 40–100m, byly opatřeny větracími komíny a spojovacími chodbami. Vchody do vyražených tunelů byly spojeny ve vylámaném příkopu dvoupatrovým bunkrem s 2m silným žb.stropem. Celý objekt měl odolat přímému zásahu 2 t pumy. Rozsáhlé zařízení mělo sloužit pro výrobu BCHL (yperit, fosgen, chloracetonfenon) a další související výroby potřebných surovin (Cl, Na, benzol, AsCl) a asanačního chlorového vápna. Za války zde byl Voj. chem. zkušební ústav a sklady PHM. Po válce byly objekty rozšiřovány jako Týlový sklad 1 leteckých PHM a pro zkušební výrobu a výzkum BCHL. Objekt je stále ve stavu Armády SR. Podobná situace panovala na západ od naší hranice: Němci od roku 1936 budovali obrovské sklady pro strategické rezervy paliv a mazadel organizace Wifo u Niederschsenwerfenu (KD6, KD7 s.12). Podobné podzemní objekty se postupně stavěly i v jiných evropských státech; v Itálii, Francii. Během 2. sv. války naběhla rozsáhlá podzemní výroba i na britských ostrovech. Nejvíce se do podzemních továren investovalo v III. říši a byli to právě Němci, kteří dotáhli podzemní výrobu do skutečně gigantických průmyslových rozměrů. Do podzemí byly přesunuty celé průmyslové komplexy strojírny, montážní podniky, chemičky či loděnice. V podzemí a těžkých bunkrech se vyráběly šrouby, kuličková

Tajemství podzemních továren II

H

KD10 / 2004

STR

52

52 72

Jeskyně Výpustek

7 13

B

D

e Martin Přibil. Podle různých pramenů: Fr. Lola 1807 via Szombathy; Szombathy 1881, MNO1937–38, 1959; Auslaßhöhle, bez autora a data. cca 3/4 1943 – 1/4 1944; Burkhardt–Zedníček 1952, Jan Kamenický 2003 a další.

FLUGMOTORENWERKE OSTMARK GMBH I

Náklady na výstavbu tohoto nového závodu měly

Koncem 30. let zbrojní průmysl v nacistickém Německu

dosáhnout 400 miliónů Říšských marek. Výstavbu

utěšeně vzkvétal, Göringovo Říšské ministerstvo le-

měla z 90 % hradit Říše a z 10 % koncern Junkers,

tectví (dále jen RLM – Reichsluftfahrtministerium)

jehož motory se zde měly vyrábět pro vyvíjený

se snažilo, aby v budoucnu kapacita válečného

rychlý bombardér typu »B«. Junkers měl být odpověd-

průmyslu stačila dodávat tolik letadel, aby se stih-

ný i za průběh výstavby a pozdější výroby.

ly jak doplňovat ztráty na frontách, tak se i zvyšo-

Dne 2. dubna 1940 byla založena firma

val jejich celkový počet. Tím měla být zabezpečena

Flugmotorenwerke Ostmark GmbH (dále jen zkratk-

letecká převaha nad nepřáteli. Výroba letadel

ou FO) se sídlem ve Vídni. Řediteli se stali Wilhelm

měla v budoucnu, během války, naběhnout až na

Eckenberg a Paul Tappert. Kombinát měl mít tři hlavní

čtyřnásobek předválečné výroby. V roce 1938

závody, hlavní mateřský ve Wiener Neudorfu a dva

požadavky vyzbrojovacího oddělení RLM vyústily,

pobočné; v Brně na výrobu vstřikovacích čerpadel

kromě jiného, v plán výstavby nového kombinátu na

a ve slovinském Mariboru na výrobu vrtulí.

výrobu leteckých motorů pro rychlé stíhací bom-

Vzhledem k zmatečnému řízení Úřadu pro letecké

bardéry. RLM požadovalo aby nový závod měl ka-

vyzbrojování generálem Ernestem Udetem měl vývoj

pacitu 1000 kompletních motorů měsíčně. Tento plán

nového rychlého bombardéru značný skluz, stejně

byl ovšem realizován jen zvolna.

jako výstavba kombinátu FO. Tyto závažné problémy,

b Martin Přibil

B

Jeskyně Výpustek

8 13

STR

53

53 72

KD10 / 2004

a & b Martin

Ždár, Davle), bývalá pohraniční pevnost Hůrka či vápencové doly v jeskyních je spíše ojedinělá a krom jesk. Heimkehle se nejvíce týká ložiska, ozubená kola, útočné pušky, samopaly, pancéřovky, žárovky, Moravského krasu. u Litoměřic (Richard, viz KD6). Největším podzemním objektem u nás elektronky. Dále celé motory, letadla, rakety, torpéda, dokonce i ponorky. měla být továrna Avia III, projektovaná na několika místech v okolí Krom úprav již existujícího podzemí se ve velkém stylu budovaly Pod zem byly ukryty i celé petrochemické podniky jako jsou rafinerie tunelové objekty úplně nové (srovnej: KD6: Mittelwerke Dora, Prahy; započaly se i přípravné práce, ale pro nereálnost celého plánu minerálních olejů či továrny na výrobu kapalných uhlovodíků (benzínu) Kaolin, Anhydrit; KD7: Rabštejn-Jánská; KD 10: Quarz, Dachs IV). byly brzo zastaveny. Avia musela vzít za vděk náhradními prostorami z uhlí. V podzemí se paliva a mazadla nejen vyráběla a skladovala, ale Nebyly to jen chodby ražené ve skále, ale v tunelech u Davle (závod »Omega I-II«) rovnou i stáčela do cisteren nákladních vlaků. Podzemí a pivovarech v Praze Braníku a Vinohradech. i gigantické železobetonové výrobní bunkry, se také využilo na výrobu či skladovaní kyseliny V Moravském krasu byly pro potřeby podniku ve kterých se montovala nejen celá letaddusičné, peroxidu vodíku, kapalného kyslíku a mnola, ale i ponorky! Např. bunkr na montáž FOB využity jeskyně Výpustek s cca 4500 m2 ha dalších produktů. ponorek typu XXI »Valentin« u Brém má úcvýrobní plochy, Michalka 300m2, Kůlna 1400m2, Pro tyto dílny se adaptovaly mnohé doly (předetyhodných 420metrů délky, 100m šířky a 25m Býčí skála 500m2, Drátenická 1000m2. Reálně vším na nerudné suroviny), sklepení, železniční a silvýšky. Strop je silný 7,5 metru, stěny 4,5. se rýsovalo využití holštejnské Hladomorny a na niční tunely, dokonce i část berlínského metra. Pro Podobných výrobních bunkrů je v Německu seznamech využitelných objektů byly i další výrobu se počítalo i s využitím jeskyní. Největší v různém stádiu výstavby či poškození více. jeskyně (900m2 v Kateřinské, 1000m2 v Pekárně, jeskynní továrna byla v jeskyni »Heimkehle« v Harzu, Je třeba neustále připomínat, že celý tento 550m2 v Nicové ve Sloupsko-Šošůvských jeskyních, kde fa Junkers na 6000m2 vyráběla podvozky letadel Ju88 a Ju188. Mnohem menší provozy byly v jeskyních šílený podzemní výrobní program stál utrMariánská jeskyně) »Balverhöhle« (800m2) u Iserlohnu a »Hohle Fels« pení a životy stovek tisíců vězňů či totálně Sice se u nás budovalo několik dalších Pohled do spojovací chodby nových štolových továren (Stránská skála, Branická u Schelklingenu. Plánovalo se ale využití dalších nasazených z celé Evropy. Pohled do výrobní chodby podzemní letecké továrny podzemní rafinerie přírodních dutin – »Jettenhöhle« Na našem území byla, až na výjimky (např. skála, Prokopské údolí a další), ale koncem války u Osterode, »Einhornhöhle« u Schartfeldu (obě Harz), Barbarossahöhle Rabštejn-Jánská, viz KD7), podzemní výroba především záležitostí již nebyli k dispozici lidé, stroje, materiál ani čas. Destinace Výpustku v Kyffhäuseru nebo Drachenhöhle u štýrského Mixnitz. Dračí jeskyně adaptací již stávajících podzemních prostor. Nouzově byly využity předea dalších jeskyň Moravského krasu jako podzemních výrobních závodů byla poničena těžbou fosfátových hlin, takže kdyby se tyto úvahy revším velké pivovary a jejich sklepy v Praze, Plzni, Brně, Litoměřicích, tedy není něčím neobvyklým, ale spíše jen logickým vyústěním celkové Svijanech i jinde. Dále byly využity železniční tunely (dráha Tišnovalizovaly, měla by s Výpustkem velmi podobný osud. Jinak výroba situace panující v tehdejším německém zbrojním průmyslu. x

Přibil

»Horní vstup« posloužil coby násypka uhlí do kotelny, pod vchodem je zásobník na uhlí. Při ústupu německých jednotek byla kotelna zdemolována. Trubky v popředí odvádějí zplodiny z dieselagregátů do původního komínu.

F

etecké motory Daimler-Benz 600, 601, 603, 605 měly stejnou konstrukci, byly to kapalinou chlazené dvanáctiválcové motory s uspořádáním válců ve dvou řadách do obráceného V. Motor DB600 měl karburátor, pozdější modely vstřikovací čerpadlo. Vzduchový kompresor přeplňovaného motoru byl poháněn z klikové hřídele převodem přes hydraulickou spojkou s plynulou automatickou regulací výkonu v závislosti na výšce letu. Dvěma motory DB 603 byl vybaven těžký stíhač D0-335 Kompresor, zapalování – magneto, byly umístěny v zadní části motoru, vyráběla je firma Bosch, tak jako vstřikovací čerpadlo, olejovou pumpu a 30 V generátor. Bloky motorů DB se vyráběly ze žáruvzdorné slitiny silumin g (Al, 9%Si +Mg, Mn), válce měly ocelové vložky. Kliková skříň byla z elektronu (Mg, 7-13% Al, +Zn a další přísady). Tyto lehké slitiny se používaly i na ostatní součásti motoru; hřídel byla ocelová. Motor DB 600 byl postaven v roce 1932 a byly jím osazovány první verze Messerschmittu Bf109 a Heinkelu111, jeho vylepšená verze DB600Ga měla maximální výkon770 kW. S motorem DB600 byly v roce 1936 překonány světové rychlostní rekordy. Stalo se tak na speciálně upravených Bf 109, které byly propagandou označeny za sériové letadla; bylo navíc použito přídavného spalování, při němž životnost motoru klesala na desítky minut! Na základě DB600 byly vyvinuty motory DB601, DB 603 a DB 605. Motor DB601 a jeho vylepšená verze DB605 s vyšším výkonem se používaly hlavně ve stíhačkách Bf 109, Bf 110, Me210 a dalších typech. Ve výškových stíhačkách Bf 109G5, 6, 8, 10 a Bf109K se používal motor DB605AS s výkonějším kompresorem ze silnějšího motoru DB603. Motor DB 602 byl velký naftový vidlicový šestnáctiválec vyvinutý v roce 1935 pro pohon vzducholodí (Hindenburg a Graf Zeppelin 2), měl trvalý výkon 660 kW (max. 880kW) a vážil 2 tuny!

Letecké motory DAIMLER-BENZ L

DB 603

0

1m

vlekoucí se již od konce 30. let, kdy byly zadávány

vané haly atp. Na stavbě se ušetřilo 50 miliónů marek

torů byly závody FO záhy delimitovány pod komi-

tron se zde rozjížděla výroba kompresorů, vstřiko-

požadavky na vývoj a výrobu nových typů letadel,

oproti plánu; z důvodu snížení investic se předpok-

sionální vedení několika firem. Steyr-Daimler-Puch

vacích čerpadel, olejových pump, zapalování (mag-

mimo jiné rozhodly o výsledku letecké války. Dříve

ládalo, že výrobní haly budou jen dočasné stavby

(SDP) převzal mateřský závod ve Wiener Neudorfu

net), startérů, elektrických generátorů a další dílů

ale vyústily k převzetí části Udetových kompetencí

a po válce se zase strhnou. A i když výstavba nakonec

(FOW) a Vereinigten Deutschen Metallwerke (VDM)

pro motor DB603. Tento motor se montoval do rych-

polním maršálem Erhardem Milchem – »otcem«

trvala měsíců osm, Albert Speer si na této akci

závod v Mariboru. Brněnský závod převzal koncern

lých dvoumotorových středních bombardérů, těžkých

Luftwaffe. Ten hned v červnu 1941 reagoval na zvyšu-

vysloužil uznání a po smrti Fritze Todta post minis-

Bosch, jehož komponenty pro motory DB 603 se

a nočních stíhačů He 219A-7, Do 217N, Me 410,

jící se leteckou produkci spojenců a v akčním plánu

tra zbrojení [Speer 1996].

zde měly vyrábět [Sádovský 2002].

Do 335 apod. Výrobu řídili odborníci od Bosche

»Göringsprogramm« nově definoval výrobní kvóty

Mnohem závažnější problém se však ukázal v rych-

Brněnská pobočka FO–závod Flugmotorenwerke

německé národnosti, řadoví dělníci byli převážně

a parametry německých letadel. Milchovo převzetí

lém bombardéru »B« – Junkersu 288, jehož vývoj

Ostmark Zweigwerk Brünn (FOB) se začal budovat

Češi. Vzhledem k tomu, že součástí průmyslové

Udetova úřadu značně popohnalo výrobu letadel

vázl, zejména kvůli nedořešenosti motoru Jumo 222.

v létě 1941 záhy po vyhlášení »Göringova programu«.

strategie E. Milcha byla i geografická vázanost výrob-

a výstavbu leteckých závodů [Irving 1995]. Ernest

Proto bylo na podzim 1941 rozhodnuto, že FO bude

Stavělo se na »zelené louce«, resp. polnostech nedaleko

ních řetězců, podílely se významně na výrobě těch-

Udet definitivně podlehl depresím a v listopadu 1941

vyrábět motor jiný, a to konkurenční dvanáctivál-

Brna na území obcí Líšeň a Židenice. Po debaklu firmy

to leteckých motorů i další závody koncernu REIMAHG

spáchal sebevraždu.

cový DB 603 firmy Daimler-Benz, která převzala

Junkers s motorem Jumo 222 a delimitaci FO byl zře-

(»Werke Reichsmarschall Hermann Göring«, dříve

E. Milch 23. června ‘41 pověřil výstavbou koncer-

i Junkersův podíl v FO. Staronové vedení koncernu

jmý i konkrétní předmět výroby: součásti firmy

též RWHG »Reichswerke A.G. für Waffen- und

nu FO »vůdcova architekta« Alberta Speera, bu-

vidělo situaci velmi slibně, nebo v říjnu 1941 přis-

Bosch pro letecké motory Daimler Benz. Záhy zde

Maschinenbau ›Hermman Göring‹«) na území

doucího ministra zbrojení. Výstavba nových závodů

líbilo při slavnostní inspekci ve FOW vedení Daimler-

vyrostl moderní strojírenský kombinát, který měl v roce

Protektorátu, resp. bývalého Československa. Byla

FO měla proběhnout v rekordním čase pěti měsíců!

Benzu zvýšení kapacity na 1200 motorů měsíčně,

1942 1000 zaměstanců; v roce 1943 již přes 5000.

to Škoda se svou slévárnou lehkých kovů v Plzni

Speerův stavební štáb navrhl progresivní novinky,

což se zpětně dotklo i ostatních závodů a subdoda-

Z lehké žáruvzdorné hliníkové slitiny

jako třeba stavby z prefabrikovaných dílů, monto-

vatelů koncernu. Pro zlepšení organizace výroby mo-

silumin g a hořčíkové slitiny elek-

Tlakové uzávěry na konci vstupní protiplynové propusti do chráněného pracoviště Výpustek.

b Martin Přibil

H

KD10 / 2004

STR

54

54 72

Jeskyně Výpustek

9 13

B

a nově budovanou v Plotišti nad Labem a od roku 1944 i Avia [GdS 1944].

DB601

DB 603

DB 605

Objem:

33900cm3

44500 cm3

35700 cm3

Maximální výkon:

865kW (601A)

1290kW (603A)

1085kW (605A)

865kW (601N)

1395kW (603G)

1470kW (605DC)

993kW (601E)

2060kW (603N)

1250kW (605L)

735kW (601A)

1190kW (603A)

995kW (605A)

735kW (601N)

1145kW (603G)

1325kW (605DC)

860kW (601E)

1420kW (603N)

990kW (605L)

2400/min (601A)

2700/min (603A)

2800 (605A)

2400/min (601N)

2700/min (603G)

2800 (605DC)

2400/min (601E)

3000/min (603N)

2800 (605L)

Zdvih:

160mm

180mm

160mm

Vrtání

150mm

162mm

154mm

Rozměry: délka

1722mm

2610,5 mm

2158mm

739mm

830 mm

760mm

Trvalý výkon:

Otáčky:

šířka

1027mm

1156 mm

1037mm

Hmotnost:

výška

600kg

920kg

750kg

Použití:

Bf 109

He219, Do217N,

Bf109G, K Bf110G

Rok výroby:

od 1936

Me410, Do335

Me210 a další

od 1943

od 1943

I V polovině roku 1942 za-

du FO. O realizaci Quarzu bylo ale rozhodnuto až

se jednalo o Výpustek a Michalku, protože byly up-

vyráběly kompresory pro DB603 (a DB605AS); v srp-

čala ve vzduchu panovat zcela jasná převaha spo-

v únoru 1944, po vzniku meziresortní komise

raveny pro podobné účely již čs. armádou. Dále se

nu 1944 naběhla výroba součástí tohoto kompre-

jeneckých letadel. V roce 1943 začali Spojenci velký-

»Jägerstaab«. Tento úřad, v čele s Karlem Ottou

upravovaly jeskyně Kůlna, Drátenická a Býčí skála.

soru v podzemním závodu Omega, tedy ve skoro ste-

mi nálety těžce decimovat německý průmysl včet-

Saurem a Erhardem Milchem, byl zřízen proto, aby

Zachoval se projekt na úpravu holštejnské Hlado-

jné době, kdy byla zahájena výroba ve Výpustku.

ně leteckého. V té době se projevila dávná selhání

pružně řešil problémy leteckého průmyslu, jeho

morny a uvažovalo se o využití dalších jeskyní (Kateřinské,

Závod Omega I–II byl umístěn do dvou tunelů posáza-

Úřadu leteckého vyzbrojování RLM za Udetova ve-

decentralizaci a výstavbu nových leteckých dílen

Pekárny, Mariánské, Nicové). Nebylo to ale jen okolí

vského pacifiku u Davle, další pobočky měla Avia

dení, nebo němečtí stíhači te již na Spojence

odolných vůči bombardování. Vzhledem k tomu, že

Brna a Vídně; výroba motorů DB se od roku 1944

v pražských pivovarech a na dalších místech.

kvůli menšímu počtu méně výkonných letadel nes-

přednostní nárok na Quarz měla válcovna kuličkových

rozjela např. v chodbách hlavní pevnosti »Hochwalde«

Ve Škodovce se již od roku 1941 odlévaly bloky mo-

tačili. O pasivním zabezpečení strategického průmys-

ložisek SDP, bylo třeba zabezpečit produkci leteck-

linie Oder-Warthe-Bogen (viz KD7), dále se plánova-

torů DB a počátkem roku 1944 byla Škoda nucena

lu před nálety se uvažovalo dvěma způsoby: decen-

ých motorů FO jinak.

PŘESUN

DO PODZEMÍ

lo účelné využití rozsáhlého podzemí v Jihlavě, Znojmě

ve svém závodě v Dubnici nad Váhom převzít část

tralizací a rozptýlením výroby do více menších závodů

Jelikož výstavba nového velkého chráněného závo-

a Budapešti. Dalším projektem FO byla výstavba nové

výroby motoru DB603 a uvolnit pro ni odpovídající

či naopak centralizovanou výrobou v závodech

du FO o plošné výměře 65000 m2 měla trvat dva

podzemní továrny s krycím kódem RLM »Flußspat«

prostor v podzemním »Bloku« – prvorepublikovém

odolných proti bombardování – ve velkých podzem-

roky, bylo rozhodnuto prozatímně přemístit výrobu FO

ve Stránské skále hned za humny brněnského závo-

výrobním bunkru. Část výroby zapalovačů dělostř-

ních továrnách nebo olbřímích výrobních bunkrech.

do náhradních podzemních prostor. Byla to sklepení

du FOB [Šenkyřík 1994] a její dvojče »Feldspat« ve

eleckých granátů se přesunula pro změnu z Dubnice

Již v polovině roku 1943 přišly firmy Steyr-Daimler-

ve Vídni a Schwetatu, vídeňské betonové flakové

slovinském Mariboru [Sádovský 2002].

do Adamova. V Dubnici se však nepodařilo nain-

Puch (SDP) a Flugmotorenwerke Ostmark s plánem

věže, bunkr v Dubnici nad Váhom a lokality v okolí

Do programu leteckého motoru DB603 byly zain-

stalovat a zprovoznit všechny velké stroje na obrábění

»Quarz« na výstavbu velké podzemní továrny, ve

Brna. U Brna se jednalo o sklepení sladoven v Brněnských

teresovány další »české« podniky, zahrnuté do rám-

bloků motorů a klikových skříní, takže na podzim 1944

které by vedle strategicky důležité výroby kuličkových

Ivanovicích (závod »Benno«) a Sokolnicích (závod

ce říšského koncernu REIMAHG. Byla to Škoda a je-

putovaly zpět na západ, do podzemních továren

ložisek byla umístěna i motorárna vídeňského závo-

»August«) a jeskyně Moravského krasu. V prvé řadě

jí dceřinná společnost Avia. V Avii se od roku 1944

v Německu [GdS 1944, Karlický 1999].

Chemické toalety byly zavedeny do výzbroje objektu v polovině 90. let.

Pohled do ložnice a lavorek v umývárenském koutě.

POZOR

!

TA J

NÉ!

b MP

K

R

Přibil b WWW

Letecký motor

a Martin

Z DB601 koncepčně vycházel i motor DB 603, který byl větší, silnější ale i těžší. Měly se jím osazovat zejména rychlé stíhací bombardéry s dlouhým doletem. Vzhledem k špatnému řízení Úřadu leteckého vyzbrojování RLM se ale vývoj a výroba těchto nových bombardérů značně opozdila. S motorem DB 603 se v roce 1942 objevil z bombardéru přestavěný dvoumotorový noční stíhač Dornier 217N2. Po podobné úpravě vzlétl v roce 1943 s motory DB 603 dvoumotorový noční stíhací Heinkel 219A-7 Uhu. Oba dosahovaly docela slušných výkonů, ale bylo jich vyrobeno jen několik set kusů (Do 217N: cca 200 ks, výroba do r.1943, He219A-7: 268 ks, výroba do listopadu 1944). Nejvíce se DB 603 uplatnil v rychlých bombardérech a nočních stíhačích Messerschmitt 410 (vyrobeno 1160 ks). Stejné motory se objevily i v nadějném projektu nejrychlejší pístové německé stíhačky Dornier335, té ale bylo do konce války vyrobeno jen 39 kusů vč. prototypů. Se stejným motorem se počítalo do výškové stíhačky Me 209, Ta152C a FW190C; bylo jím také osazeno rychlé průzkumné Arado 240 a další (proto)typy. Zajímavé je použití motoru DB603 upraveného na 76 oktanový benzin v 150 tunovém supertanku Maus. Se spalováním »MW 50« stoupal výkon motorů DB až o 10%. Jednalo se o vstřikování vody s metanolem za kompresor. Při prudkém odpaření metanolu se palivová směs ochladila a smrštila; válce se tak více p l n i l y. S n o u z o v ý m p ř í davným spalováním »GM 1« Typickým příkladem letounu (vstřikováním okysličovads motorem DB603 je Me410 la NO 2) se dosahovalo výraznějšího zvýšení krátkodobého výkonu, ale životnost motorů klesala na hodiny, než se propálily. x

Y

T

!

b MP

B

Jeskyně Výpustek

10 13

STR

55

55 72

KD10 / 2004

F

Vstupní protitlaková a protiplynová propust.

Tlakové uzávěry za vstupní propustí.

FOB A USLAßWERKE K IRITEIN IJeskyně Výpustek

na skoro až na samé skalní dno, musely se tyto

hodinové směny, stavy kolísaly mezi 300–600 lidí

eré instalace a vnitřní vybavení k neupotřebení.

byla zřejmě již od roku 1939 evidována RLM pod kó-

příkopy ve vápenci vystřílet. Po vyzdění kanálů

na každé směně; ubytovací baráky pro dělnictvo by-

Z ještě nedávno skvěle osvětlené továrny se tak sta-

dovým jménem »Dinar«, kdyby vyvstala jakákoliv

vytápění byla v jeskyni vybetonována důkladná pod-

ly postaveny na louce pod Křtinami.

la nevzhledná černá díra plná změti ohořelých trámů

eventuální potřeba jejího využití. O tom se začalo

laha a patky pro stroje. V značně rozšířené pros-

O dění kolem Výpustku v letech 1943–45 se

zřejmě vážně uvažovat již na podzim 1943, kdy

toře pod horním vstupem vyrostla kotelna vytápění,

mnoho dozvídáme z deníku Norberta Havlíčka, který

Ač nevelký, byl Výpustek významným zbrojním

škodovácká zbrojovka v Adamově opatřila jeskyni

v Hochstetterově síni a »Horním patře« u Prostřeleného

si pečlivě zaznamenával vše, co se kolem jeskyně

závodem na výrobu součástí (vstřikovacího čer-

novými vraty. Přes zimu 1943/44 prý zde ovšem mě-

místa byly vyraženy dvě nové větrací šachty. K jeskyni

dělo. Při hloubení příkopů teplovodů byly např.

padla) leteckého motoru DB 603. Přestavbou na

ly být uskladněny pouze brambory! [Havlíček]. Adamovská

se také muselo postavit nové elektrické vedení. Voda

nalezeny zajímavé archeologické artefakty jako

továrnu utrpěl Výpustek nejvíc vybetonováním pod-

škodovka by jeskyni Výpustek pravděpodobně stejně

se čerpala z Křtinského potoka.

kostěné nástroje nebo dvě popelnice, které však

lahy a úpravami v oblasti kotelny. Další poškození znamenala demolice a požár této podzemní továrny.

a prken.

nevyužila, a to vzhledem k již výše zmíněnému uvolňování

Vnitřní úpravy spočívaly ve vybílení jeskyně a vy-

nálezce, prostý dělník, zřejmě »propil«. Za jiné své

škodováckých prostor v Dubnici pro výrobu FO. O využití

budování dřevěného podhledu zavěšeného na

prohřešky skončil v »kárném« táboře [Havlíček]. Dále

Výpustku pro FOB bylo rozhodnuto někdy v březnu ‘44

ocelových drátech. Podhled s lepenkovou izolací tak

v prostoru Severního tunelu byl nastřelen (a záhy

PO

komisí Jägerstaab v souvislosti s programem Quarz

umožnil připravit podmínky pro nerušenou zbrojní

zabetonován) otvor vedoucí kamsi ke spodnímu

Babickou chodbou vedly v r. 1949 členy »Habrůvecké

a zabezpečením výroby FO před nálety. Přesun výro-

výrobu. Celkem bylo pro tyto potřeby upraveno

(»střednímu«) patru. Havlíček navštěvoval jeskyni

skupiny« pod vedením Emana Jaška ke kopání v Babické

by FO do lokalit v okolí Brna (sladovny, jeskyně) měl

více než 4400m2. Před válkou zazděná Knížecí chod-

během výstavby továrny vcelku bez problémů; stavbyve-

chodbě. Po průkopu v roce 1950 se dostali do části

být zatím jen dočasný, než bude vybudován větší

ba byla odezděna a upravena na sklad. Největšími

doucímu Mayerovi z fy Bauunion dokonce radil, re-

navštěvované Fr. Polákem ve 20. letech, ale další

a modernější chráněný závod.

výrobními prostorami se stala Heinzova, Medvědí,

sp. mu rozmlouval některé nápady, ohledně adap-

pokračování, popisované Urbánkem (aktivní tok, dómy,

Po nezbytných přípravách se v dubnu 1944 začíná

Císařská, Lví síň a Hlavní chodba. Po čtyřech měsících

tace Býčí skály, kde se původně uvažovalo o mno-

vodopád, jezera) nenalezli. Urbánkovo líčení zabíhá

s úpravou Výpustku na regulérní továrnu s vytápěním,

intenzivních prací, byl Výpustek uzpůsoben pro in-

hem rozsáhlejších úpravách.

do takových podrobností, že je tento objev čtenář ho-

ventilací a vlastní podzemní kotelnou. Stavební práce

stalaci strojního zařízení, výroba naběhla koncem

Zřejmě kvůli nákladnosti úprav v jeskyních se adap-

tov brát za zcela jistou věc. Zda tyto prostory skutečně

prováděla firma Bauunion Brünn. Současně probíhaly

srpna. Výrobní cyklus pravděpodobně začínal u Starého

tace vyhnuly Mariánské, Nicové v systému Sloupsko

existují nebo se jednalo o účelovou mystifikaci či

úpravy v jeskyních Michalka, Drátenická, Kůlna a Býčí

vchodu, Severní tunel se ještě nějaký čas využíval

-Šošůvském, Kateřinské, Pekárně, Hladomorně.

alkoholické delirum dnes jistě nevíme. Habrůvecká

skála. V jeskyni Michalka bylo 300 m2 výrobní plochy

na odvoz foroty od nové větračky v Hochstetterově

Navíc se pro přesnou strojírenskou výrobu hodily

skupina se po válce dále nedostala, aktivní tok byl

upraveno již v květnu 1944, v Kůlně 1400 m2 bylo

síni; také se tudy vozil popel z kotelny.

jen některé, méně vlhké, jeskyně.

pouze slyšet, nikoliv vidět. R. Burkhardt [1951] exis-

VÁ L C E

I Zprávy o velkých pokračováních za

připraveno v červnu. Ve stejném měsíci bylo hoto-

Při velkém náletu na FO v Brně 25. srpna ’44 by-

Koncem války se začaly uzavírat provozy bezprostřed-

tenci »Urbánkova Výpustku« zavrhuje; »Polákovo«

vo i 1000 m2 v Drátenické. V Býčí skále se s prace-

ly již mnohé stroje přemístěny pod zem, tu část stro-

ně ohrožené blížící se frontou. Předpokládáme, že

pokračovaní za Babickou chodbou nazývá jako »Salmův

mi otálelo kvůli způsobu řešení odvodu či zadržování

jů, kterou se podařilo v Brně po náletu zachránit,

důležitější stroje se z Výpustku evakuovaly. V souladu

Výpustek« i když se dá jen těžko předpokládat, že by

vody Jedovnického potoka.

se odvezla do Výpustku. Zde se na moderních velkých

s příkazy nejvyššího velení o taktice »spálené země«

se až sem hrabě Salm dostal – z Babické chodby

Nejvíce hodin se odpracovalo ve Výpustku na

strojích vyrábělo vstřikovací čerpadlo ze siluminu

ustupující jednotky podzemní továrnu zničily, podob-

muselo být nejdříve odstraněno poměrně značné

úpravě podlahy. Uprostřed hlavních chodeb bylo tře-

a elektronu a další součásti motoru DB603. V menší

ně jako zbrojovku v Adamově, kde bylo zničeno 60%

množství materiálu. Poválečné výzkumy netrvaly

ba vyhloubit dvoumetrové příkopy pro kanály teplovz-

míře se vyráběly drobné díly, jako např. různé těs-

budov. Ve Výpustku stačilo zdemolovat kotelnu a za-

dlouho, v druhé pol. 50. let je »zazdil« zájem čs. ar-

dušné ventilace. Jelikož mnohde byla jeskyně vyčiště-

nění, vložky a pod. Pracovalo se na dvě dvanácti-

pálit zavěšené dřevěné podhledy. Oheň zničil vešk-

mády o využití jeskyně, který trval až do roku 2001.

V jeskyni mimo vzduchotěsný budnik; vpravo, kam kouká Baudýno, je přístup k propasti »1947« – »P9«.

V jeskyni je možno nalézt artefakty po válečné podzemní továrně. Vlevo zbytky vodovodní instalace poblíž propasti »1947« a další zajímavý nález v Císařské síni u Babické chodby (vpravo). Uvidíme, co odnesou sběrači válečných trofejí.

b MP

H

3D design e Jan Kamenický

Toalety, umývárna a ložnice.

KD10

STR

56

56 72

Jeskyně Výpustek

11 13


B


Filtrovna. Objekt mohl jet na 4 režimy: větrání, filtrace, izolace (než se zvedne hladina CO2) a regenerace. b MP

e Jan Kamenický, Martin Přibil, 2003

C HRÁNĚNÉ PRACOVIŠTĚ I V roce 1957 se o Výpustek

podmínek nemá objekt stálý zdroj kvalitní pitné vody;

nových směnách. Toalety jsou zde od pol. 90. let

začala zajímat Československá armáda jako o mís-

o spartánském vybavení a stísněných podmínkách

tvořeny mobilními plastovými chemickými WC.

to pro vybudování podzemního velitelského stanoviště.

ani nemluvě.

Po převratu v roce 1989 se objevil mezi jeskyňářskou veřejností tlak na odtajnění Výpustku a umožnění

Zajímavě je řešeno zásobování elektrickým prou-

prací v Polákově (alias Salmově) části za

To se dělo v souvislosti s výstavbou jiných podob-

Vzduch je do objektu nasáván zevnitř jeskyně původ-

dem. Ten zabezpečují dva stabilní šestiválcové diese-

Babickou chodbou. Před vojenským areálem proběh-

ných chráněných pracoviš na našem území. Původní

ním vzduchotechnickým kanálem, prochází filtro-

lagregáty Škoda, jeden hlavní typu DA 160S (80kWA)

la 17. února 1990 za odtajnění a vyklizení objektu

návrh byl mnohem více dimenzovaný a náklad-

ventilační stanicí, kde jsou klapky proti tlakové vl-

a menší záložní DA 110S (40kWA ). Z důvodů prob-

dokonce i jeskyňářská demonstrace nazvaná »man-

nější. Počítalo se např. s vybudováním vodárny s čistící

ně a protiprachové filtry. V případě nasazení jiných

lematického chlazení je elektrický agregát umístěn

ifestační stávkou«. Tyto a další snahy vedly k po-

stanicí a čističky kanalizace [Záleský]. I samotná

bojových látek, než by zvládaly filtry, by vzduchotechnika

mimo vzduchotěsný objekt, tedy v potencionálně

volení exkurze do armádou nevyužívaných částí

hrubá stavba měla být provedena v mnohem vyšším

v objektu najela na uzavřený regenerační okruh.

kontaminované zóně, poblíž staré kotelny.

Výpustku a umožnění výkopů ve vě-

stupni odolnosti. Protože se však podzemní tok

V tomto režimu by vydýchaný vzduch procházel

Zplodiny jsou vedeny potrubím přímo do původ-

Křtinského potoka neukázal jako spolehlivý stálý

skrz pohlcovače CO2. Zchlazený vodou čerpanou ze

ního komínu. Geniální. S podobným řešením jsme

zdroj pitné vody a pro nedostatek peněz bylo přija-

spodního patra jeskyně by byl obohacován kyslíkem

se ještě nesetkali. Počítalo se totiž, že objekt

to jednodušší a levnější řešení. Každopádně byl celý

z tlakových lahví a vracel se zpět.

v případě války bude střežit strážní oddíl

objekt důkladně oplocen a přísně utajen.

Největší problém objektu byl s pitnou vodou. Tou

s osobními prostředky protichemické ochrany,

Výstavba chráněného pracoviště spočívala ve vy-

je objekt zásobován zvenku, odkud se měly v pří-

jako jsou pláštěnky a plynové masky. Tomuto odd-

budování cihelného podlouhlého vzduchotěsného

padě aktivace objektu naplnit velké nádoby stojící

ílu měly uvnitř oploceného areálu sloužit i betonové

objektu v Hlavní chodbě. Celá stavba je založena

na chodbách objektu. Nouzově by možná šlo využít

strážnice opatřené střeleckými průzory.

přímo na původní podlaze bývalé podzemní továrny,

vody ze studny v propasti »1949« (P9), jinak využí-

stěny jsou vyzděny z cihel, omítnutých speciální vz-

vané na chlazení regenerovaného vzduchu.

V roce 1967 armáda prováděla opět průzkum v propasti »1947« (P9), zřejmě se opět jednalo o pod-

duchotěsnou cementovou omítkou, strop je z betonových

Ložnice jsou v průchozích chodbách, kde jsou

chycení vod Křtinského potoka. Aby se prostory lépe

panelů. Na některých místech (tlakové uzávěry) jsou

umístěny ocelové postele ve dvou, místy třech

zpřístupnily, provedl zde pplk. Bratko 27. října 1967

stěny objektu betonové. Stavba je překryta volně

podlažích. Postele jsou vybaveny nafukovacími ma-

odstřel. Když pak sestupoval do nevyvětraných pros-

loženou svařovanou izolací, kondenzovaná voda vol-

tracemi a jednoduchými plátěnými závěsy kolem.

tor, udusil se nedostatkem kyslíku.

ně skapává na zem. Strop objektu je zesílen jen

Vlastní místnost měl jen velitel objektu. Pracovní

V 80. letech armáda vyčistila nevyužívané pros-

v místě vstupních uzávěrů v tunelu z roku 1938.

kóje spojovacích, operačních a velících důstojníků

tory od trosek podzemní továrny, které zde zbyly

Objekt měl odolat přímému zásahu 500 kg pumy, což

jsou opět umístěny v průchozích chodbách a jsou

i přes výstavbu nového krytu. Tyto prostory měly být

není mnoho. Srovnáme-li tento objekt např. i s mno-

vybaveny vojenským nábytkem (skládací židle, stoly).

využity pro zaparkování vojenské techniky, takže se

hem menším (původně také armádním) zařízením ve

Celé zařízení působí velice spartánsky a při jeho

severní tunel z roku 1938 rozšířil pro vjezd vojen-

Stránské skále, nechce se ani věřit, že se spoléha-

zprovoznění a obsazení na plnou kapacitu zde muse-

ských náklaáků. Údajně se výhledově počítalo s kom-

lo, že by Výpustek nebyl přímo bombardován. Zdá

ly panovat skutečně extrémní podmínky – údajně se

pletní rekonstrukcí a zesílením celé jeskyně vy-

se, že největším tajemstvím Výpustku byla jeho zran-

počítalo s prostorem 1,6m2 na jednu osobu. Osádka

betonováním a výstavbou zcela nového úkrytu. Pro

itelnost pří konvenčním náletu a fakt, že za bojových

se měla o práci a postele střídat ve dvanáctihodi-

finanční náročnost se toto opatření nerealizovalo.

Při aktivaci objektu se čistou pitnou vodou napustily velké nádoby stojící na chodbách. Tyto »umývárny« byly vybaveny plastovým lavorkem. Postele jsou obyčejné vojenské s nafukovacími matracemi a závěsy.

trací šachtě do H

I kancelářské kóje jsou vybaveny spartánsky. Skladací stolky a židle bez opěradla, lampička, držák polního telefonu a tel. zásuvka. b Martin Přibil b

B

Jeskyně Výpustek

12 13

STR

56/57

56/57 72

KD10 / 2004

F

Hochstetterovy síně. Odtud v roce 1992 spele-

vody a nedostatečná odolnost celého objek-

ologové opět pronikli do »Polákova (Salmova)

tu. Zdá se, že celá koncepce chráněného pra-

Výpustku« a shledali situaci stejnou, jak ji

coviště, tak jak se ve Výpustku realizovala,

zdokumentovala v roce 1950 Habrůvecká

byla od začátku nešastná.

Barometrický měřák přetlaku v objektu

skupina a Rudolf Burkhardt, průkop je dnes Z ÁVĚR IV současné době je další osud jeskyně

nadšeného budování Československa a jeho

V polovině 90. let byl objekt uvnitř jeskyně

nejasný. Z důvodu ochrany přírody je pohyb

zemědělství, prožila období zbrojení proti bu-

modernizován – byly zde nataženy nové tele-

v oblasti přísně limitován. Největší pozornost

doucí německé agresi, podzemní výrobu oku-

fonní a počítačové sítě, do výzbroje objektu by-

speleologů se nyní upírá na spodní patro a

pantů, komunistické přípravy nové války jaderné

ly zařazeny již zmíněné chemické toalety. Koncem

»Polákův (Salmův) Výpustek«.

i krach české armády v podmínkách svobodného

opět zasypán.

e Josef Urbánek 1947

J V případě válečného konfliktu by kryt venku hlídal strážní oddíl vybavený pláštěnkami a maskami. Střežil by i elektroagregáty u kotelny.

roku 2001 v souvislosti s reformou Armády

Je třeba si uvědomit, že krom významné památky

režimu. Podobný artefakt je třeba chránit, ne-

ČR a z ní vyplývajících úspor byl Výpustek

přírodní je Výpustek včetně armádního objektu

jlépe pak smysluplným využitím. Doufejme tedy

jako chráněné pracovistě zrušen a odtajněn.

a zbytků podzemní továrny také unikátní památk-

velmi, že Výpustek nezajde na nezájem, tak jako

Při rozhodování o zrušení krytu nepochybně

ou technickou, která odráží celé moderní

mnoho našich věcí vezdejších .

velkou roli hrála absence stálého zdroje pitné

dějiny našeho státu. Jeskyně si své užila v době

P RAMENY /S OURCES > Karel ABSOLON [1970]: »Moravský kras 2. díl« (editor Radim Kettner). Praha: Academia, 1970. – str. 235–239 AUSLAßHÖHLE bei Kiritein. Betriebfläsche 4400m2. 1:500. Bez autora, místa, data. Cca 3/4 1943–1/4 1944. 1:500 In: Archiv ČGÚ. Výpustek byl zničen již před zřízením podzemní letecké továrny FOB. Antonín BOČEK [1922]: »Moravský kras. Průvodce celým jeho územím a jeho krápníkovými jeskyněmi« Praha: Nakladatelství Pavla Körbra, 1922. – str. 133–135, 1. plán. Antonín BOČEK [1928]: »Průvodce Moravským krasem« Praha: Nákladem Cestovní kanceláře Josefa Uhra, 1928. – str. 264–272.

b Martin Přibil

J Původní komín kotelny podzemní továrny našel využití v odvodu spalin z dieselagregátů na výrobu elektrického proudu.

Antonín BOČEK – Josef URBÁNEK [1947]: »Historie a nový průzkum jesk. Výpustku v Mor. Krasu« In: Vlastivědný věstník moravský, 3. roč. – Brno: Musejní spolek v Brně, 1947. Rudolf BURKHARDT – Otakar ZEDNÍČEK [1950]: Hydrografické poznámky k problému Křtinského potoka v Mor. Krasu. In: Čsl. Kras, roč. 3, 1950. – str. 226–236. Rudolf BURKHARDT [1951]: »Rozřešená záhada ›Salmova Výpustku‹ V Mor. Krasu« In: Čsl. Kras, roč. 5, č. 5, 1951. – str. 114–116. Rudolf BURKHARDT – Otakar ZEDNÍČEK [1951–55]: »Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně (Topografie)« In: Čsl. Kras, roč. 4–8, 1951–55. /Výpustek 1952, roč. 5/. Vycházelo po dílech jako příloha Čsl. krasu a je roztroušeno po 12 sešitech 4 ročníků. Robert DVOŘÁČEK [2002], ústní sdělení Zdeněk FARLÍK [2002], ústní sdělení, archiv Bedřich F RODL [1923]: »O jeskynních fosfátech moravských« (Zemědělská politika – zvláštní otisk). Brno: Česká hospodářská společnost pro markabství Moravské, 1923. – 24 s., 5 čb. foto, 4 pérovky. Viz též německá verze téhož: Friedrich Frodl: »Die Höhlen des mähreischen Karstes als Lagerstätten von Düngenphosphaten« Brno: Verlage Verfassers, 1923. Bedřich FRODL [1923]: »O národohospodářském a vědeckém užitku nejnovějšího prozkumu jeskyň Moravského Krasu« (Československý zemědělec – zvláštní otisk). Praha: 1923 Friedrich (Bedřich) F RODL [1941]: »Düngewirksamkeit der Höhlenphospate« ČGÚ, P6259. GdS= Generaldirektion A.G. vormals Skodawerke, Prag. In: Vojenský historický archiv, fond Generální ředitelství Škoda v Praze. 1944–45 Norbert HAVLÍČEK [1943–45] Deník. In: Přichystal–Náplava. »Záhada Býčí skály aneb...« 1997.

b Martin Přibil

J Elektrický proud pro vojenský kryt zabezpečují dva stabilní šestiválcové lodní diesely Škoda, jeden hlavní DA160S (80kWA) a menší záložní DA110S (40 kWA) – vpravo dole

Ferdinand von HOCHSTETTER [1880]: »Ergebnisse der Höhlenforschung im Jahre 1879 – 1. Die Höhle Vypustek bei Kiritein in Mähren. (2. Bericht der prähistorichen Commision der mathematische–naturwissenschaftliche Classe der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften)« In: Sitzunberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Math–naturwiss. Class. – Jhg. 1879, Bd. 80, (1. abt). Wien: 1880. – 11 s., 1 profil v textu. Ferdinand von HOCHSTETTER [1883]: »1. Höhlenforskungen – 6. Bericht der prähistor. Comm. der math–natur. Classe der k. Akad. der Wiss. über der arbeiten im Jahre 1882.« In: In: Sitzunberichte der kaiser. Akad. der Wiss. Math–natur. Class. Jhg. 1883, Bd. 87, (1. abt), 3. Hf. Wien: 1883. – 3 s.

b Martin Přibil

H

KD10 / 2004

STR

58

58 72

Jeskyně Výpustek

13 13

B

x

Vladimír KARLICKÝ – Petr HOFMAN – František JANÁČEK – Antonín KLIMEK – Vladislav KRÁTKÝ [1999]: »Svět okřídleného šípu. Koncern Škoda Plzeň 1918–1945« – Plzeň: Škoda, 1999. Florian KOUDELKA [1902]: »O propastech v jeskyni Výpustku« In: Martin Kříž – Florian Koudelka [1902]: Průvodce do Moravských jeskyň, III. díl, kap. 47 »Ukázka z dějin literatury o jeskyních«. – str. 347–354. Martin KŘÍŽ – Florian KOUDELKA [1902]: »Průvodce do Moravských jeskyň« II. díl. Kap. 13 »Jeskyně Výpustek« –Vyškov–Ždánice: vlastním nákladem, 1902. –str. 52–63. Miroslav KUBEŠ [2004] Ústní sdělení, E-mail. Alois KUBÍČE [1922] »Průvodce knížecími Liechtensteinskými adamovskými lesy« Brno: Správa adamovských lesů, 1922. Ladislav LAHODA [2002], videozáznam. Archiv CMA. Jaroslav M I L B A U E R – František S L AV Í K [1929] »Nerostné suroviny jich úprava a zpracování« («Chemická technologie sv. I«) Praha: Čs. spol. chemická, 1929. Rudolf MUSIL & al [1993]: »Moravský kras. Labyrinty poznání.«Adamov: Jaromír Bližňák –GEO program, 1993. Bertrand PETZ [1991]: »Projekt Quarz : Steyr–Daimler–Puch und das Kozentrationslager Melk« Wien: Verlag für Gesellschaftskritik GmbH & Co.KG, 1991. PoK= Pracovní oddíl Křtiny In: Vojenský historický archiv, fond Pracovní oddíl Křtiny, 1936–38. PoK*1 20,21,22 taj. 1937; PoK*2 č.j. 70.076/Dův.–staveb.–16. 1. 1937. PoK*3 MNO č.j. 5699–Taj.IV/4 odd. 25. 6. 1937; PoK*4 Vel. III sboru stav. řed. č.j. 71104, 7.7. 1937; P o K * 5 3 2 8 t a j . 1 9 3 7 ; P o K * 6 2 3 Ta j . 1 9 3 8 Mapy, plány (i barevné), měsiční postupy vyklízení a těžby skalních pilířů – ty byly zcela jistě Čs. armádou vytěženy do současného stavu do dubna 1938. Martin PŘIBIL [1998]: »Tajemství podzemních továren« In: Krasová deprese č. 6, Praha, Kr. dep.: 1998. – str 22. Martin PŘIBIL [1999]: »Errata KD 6«. In: Krasová deprese č. 7, Praha, Krasová deprese: 1999. – str 12. Antonín PŘICHYSTAL – Miroslav NÁPLAVA [1999]: »Záhada Býčí skály aneb Jeskyně plná otazníků« Třebíč, Amaprint Kerndl sro: 1997. Deník N. Havlíčka.

Josef S Z O M B AT H Y Capra Ibex b WWW [1882]: »2. Über Ausgrabungen in der mährischen Höhlen im Jahre 1881 – Die Höhle Vypustek bei Kiritein (5. Bericht der prähistor. Comm...)« In: Sitzunberichte der kaiser. Akad. der Wiss. Math–natur. Class. Jhg. 1882, Bd. 85, (1. abt), 2. Hf. Wien: 1882. – 10 s., 1 profil v textu, 2 mapky: Jeskyně Jáchymka 1:1000. Josef SZOMBATHY [1884]: »3. Ausgrabungen in der mährischen Höhlen im Jahre 1883 (7. Bericht der prähistor. Comm...)« In: Sitzunberichte der kaiser. Akad. der Wiss. Math–natur. Class. Jhg. 1884, Bd. 89, (1 abt), 5. Hf. Wien: 1884. – 6 s., 2 obr. v textu (Žitného jesk.), Výpustek: Nález kostry dospělého člověka sto nebo více set let staré v propasti č. 1. Marek ŠENKYŘÍK [1994]: »Flugmotorenwerke Ostmark GmbH Wien, Zweigwerk Brünn (1941–45) a nedokončená podzemní továrna ve Stránské skále«. In: Speleofórum '94, Brno, Česká speleologická spol.: 1994. – str. 56–60 Pavol ŠUCHA: Letecké motory DB600–601, 603. WWW Josef URBÁNEK [1947]: viz Antonín BOČEK – Josef URBÁNEK: »Historie a nový průzkum jesk. Výpustku...« Vladimír USTOHAL: »Z válečné historie Zetoru« WWW. Heinrich (Jindřich) WANKEL [1871]: »Prähistorische Alterhümer in den mährischen Höhlen« In: Mittheilungen der antropologischen Gesellschaft in Wien. 1871, Bd I, Nr. 11, 12, 13. Wien: Carl Gerold's Sohn, 1871. – 36 stran, 2 mapky, 2 tabulky. e Wankel 1871

Miroslav SÁDOVSKÝ – Martin PŘIBIL [1998]: »Podzemí továrna Mitellwerk Dora« In: Krasová deprese č. 6, Praha, Krasová deprese: 1998. – str. 2–13. Miroslav SÁDOVSKÝ [2002]: »Flugmotorenwerke Ostmark GmbH« [rukopis], – Praha, Krasová deprese: 2002 – Archiv KD. Miroslav SÁDOVSKÝ [2004]: »Podzemní továrna Quarz. Společná podzemní továrna firem SDP a FO Roggendorf u Melku (Dolní Rakousy)« – In: Krasová deprese č. 10. Praha, Kras.dep.: 2004. – str. 6–15 Miroslav SÁDOVSKÝ [2004]: »Podzemní rafinerie Dachs IV. Nedokončená podzemní rafinerie firmy Schell – Rhenania – Ossag AG v Osterode /Harz/« In: Krasová deprese č. 10, Praha, Kras. dep.: 2004. – str. 28–31. Hugo zu SALM [1814]: »Aus einem Schreiben des hochgeboren Herrn Hugo, Altgrafen zu Salm, an die Redaction der vaterlädischen Blätter, über Slaup in Nro. 41. diese Jahre« In: Vaterländische Blätter für den österreichische Kaiserstaat. Wien, červen 1814. V textu přirovnání »mansfeldské jílové břidlice« = velká těžba mědi v Německu. J. SKUTIL: [1926] »Paleolitická situace ve Výpustku« In: Obzor Praehistorický. – roč. 5. – Praha: Společnost čs. Praehistoriků, 1926. – str. 47–51.

David IRVING [1995]: »Luftwaffe – vzestup a pád. Život maršála Luftwaffe Erharda Milcha.« – 1. vyd. – Brno: Bonus A, 1995. – 532 s. + čb. foto.

Jan Nepomuk SOUKOP [1858]: »Macocha a její okolí. Obrazy cestopisné pro ›Moravana‹ kreslil Jan Nep. Soukop« Brno: Tiskem dědicův Rudolfa Rohrera v Brně, 1858.

Eman JAŠEK. Deník 1948–1950. In: Archiv Z. Farlíka

Albert SPEER [1996]: »V srdci třetí říše. Paměti Hitlerova architekta a ministra zbrojního průmyslu« – 1. vyd. – Brno: Bonus A, 1996. – 560 s. + čb. foto.

Jan KAMENICKÝ [2003] Výpustek: Trojrozměrný počitačový model krytu. In: Archiv autora, Archiv KD.

Josef SZOMBATHY [1881]: »Über Ausgrabungen in der mährischen Höhlen im Jahre 1880 – Die Vypustek–Höhle bei Kiritein (4. Bericht der prähistor. Comm...)« In: Sitzunberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Math–naturwiss. Class. Jhg. 1880, Bd. 82, (1. abt), 5. Hf. Wien: 1881. – 9 s., 1 profil v textu, 1 mapka: Jeskyně Výpustek 1:1000 na základě plánu Fr. Loly z knihovny Liechtensteinů.

DĚKUJEME : Robert Dvořáček, Zdeněk Farlík, Miroslav Kubeš

Jindřich (Heinrich) WANKEL [1988]: »Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti«. Brno – Blansko: Muzejní a vlastivědná spol. v Brně – Okr. muzeum v Blansku, 1988. /přeložil Vratislav Grolich z něm. originálu »Bilder aus Mährischen Schweiz und ihrer Vergangheit« Wien: Druck und Verlag von Adolf Holzhausen, 1882. Jaroslav ZÁLESKÝ [1957]: »Hydrologické posouzení pro akci evid. čís. 55, zak. čís. 894/02 (Výpustek). Pos. č. 128.« – Praha: Voj. proj. ústav, 1957. – GF P91139. Jaroslav ZÁLESKÝ [1957]: »Posudek č. 129 pro druhý stupeň akce evid. č. 55, zak. č. U–894/02 (Výpustek)«. – Praha: Voj. proj. ústav, 1957. – GF P91141. WWW – různé zdroje. Archivy I Vojenský historický archiv: fond Pracovní oddíl Křtiny, fond Generální ředitelství Škoda v Praze; Geofond Praha; Archiv KD; Archiv Zdeňka Farlíka a archiv skupiny České speleol. spol. 6–05 »Křtinské údolí«; Archiv skupiny České speleol. spol. 6–01 »Býčí skála«; Archiv CMA. Poznámka k podzemním továrnámI srovnejI KD6IPodzemní továrny Dora; Richard; Sigma a Ro; Tajemství podzemních továren. KD 7I Errata str. 12; Rabštejn–Jánská; Meziříční ›maginotka‹ – OWB. KD 10I Podzemní továrna Quarz; Podzemní rafinerie Dachs IV. x


Mros a, Milouš, Míla, Míra, Máca, Morek, Mameňák

Short Reports a TEXT Aleš BUFKA

KEY WORDS>

History of Mining

LOCATION>

Czech Republic

Tisová u Kraslic /Eibenberg/. Backfilling of an Incline. a TEXT&b PHOTOGRAPHY Aleš BUFKA ZASYPÁNÍ ÚPADNICE

a TEXT &b PHOTOGRAPHY Aleš BUFKA

Opiové doupě –Marasmus montanus – Krátké zprávy Tisová u Kraslic ALIAS

V roce 1939 mnoho odvážných mužů prchalo přes hranici do Polska, aby zde mohli bojovat proti nacistům. Obvyklá trasa přechodu vedla přes beskydské hvozdy. Většina jich prchala po povrchu, chráněna tmou pod rouškou noci. Ovšem cesta vedla i pod zemí. Takto překročil hranici první český stíhač, který zahynul v leteckém boji ve Francii, kpt. let. Jindřich Beran. V květnu 1939 »unikl ostravskou šachtou do Polska». Ostravský revír byl násilně roztržen po Mnichovu, kdy útvary Československé armády musely již 2. října začít s vyklízením Těšínska. V následujících dnech, až do 11. října, bylo zabráno naše území na levém břehu řeky Olše. Polská armáda obsadila mimo jiné 15 uhelných šachet. Právě těmito hlubinami uprchl kpt. Beran. Dne 12. května 1940 byl sestřelen ve svém Moranu MS–406.

Hora Kutna - léta 1592: Ve čtvrtek před památkou hromnic v šachtě horní dolové na Kaňku, řečené Panská šachta, zdusili se tři havéři a umrtveni jsou smradem dolovým, jenž slove švub. Smrad ten (jakž havéři rozprávějí a toho povědomi jsou) že pochází z větrů v dolích zastavených a pokažených od horní jedovatosti, a ten když se zdvihne a táhne z svého místa a člověka postihne, hned že se chce tomu člověku spáti, a ten smrad jej umoří a zůstane mrtvý jako zdřevěnělý, tak jakž stál, ležel nebo něco dělal, a takový smrad že se tu zastavuje, kdež vítr docházeti nemůže. Rozumní havéři, když takový smrad učijí, hned jak mohou, před ním nahoru lezou a utíkají, kdo se obmešká a ten smrad ho postihne, ten bez sebe. A chtěje někdy jedni druhým z téhož smradu pomoci, obojí týmž spůsobem od toho smradu usmrceni bývají. A tak havéřství jest živnost a práce nebezpečná. Mikuláš DAČICKÝ z Heslova: Paměti. Reprint: Praha 1996.

V roce 2001 byly zabezpečeny staré štoly pozůstalé po podzemním dobývání vápence na Kalköfen Koppe u Hasištejna v sz. Čechách. Citlivé zabezpečení (kamenné zdi s průletovými otvory) provedla firma Vrtný a geologický průzkum Osek s.r.o. Na jaře se na netu objevil blábol o tom, že se jedná o středověké štoly na polymetalické rudy (ve skutečnosti se jedná o vápenec a 19. stol.). Popis a historii této unikátní, ale prakticky neznámé lokality (rukopis historické zprávy leží už 10 let v šuplíku), uvedeme v souhrnné studii o vápenci v příštím čísle KD.

V září roku 2001 byla výkopovými pracemi při budování kanalizace v ulici Za černým mostem v lokalitě Nad Hutěmi (u domu č. p. 381) v Praze-Hloubětíně zastižena volná podzemní prostora. Na žádost Archeologického ústavu AV, byl KD proveden průzkum, přičemž bylo zjištěno, že se jedná o relikt podzemního lomu na křídový pískovec. Jednalo se o nepříliš rozsáhlé důlní dílo tvořené několika ručně raženými komorami a chodbicemi, které bylo patrně původně součástí rozsáhlejšího dolového systému. Toto důlní dílo bylo nazváno »Objekt A - Jitka« podle mladistvé dívky, která byla v rámci průzkumu sbalena v nedaleké restauraci Na Hrádku. Později byl dokumentován další relikt podzemního lomu »Objekt B - Jitka 2« nalézající se o několik metrů dále k severu. Oba propady byly následně likvidovány betonáží a zásypem. Vzhledem k tomu, že se situace na dané lokalitě /včetně místní restaurace/ stále vyvíjí, přehlednou nálezovou zprávu uvedeme někdy jindy.

Trampská osada »Uran« by ráda koupila totem, šerifské křeslo, domovenky, camrátka, cancáky, tlachoviště, kotlík a další trampské vybavení. Značka: Začínáme.

ALIAS

V létě 2002 byl bytelně zamřížován vstup do štoly Florián v revíru Oloví - Hřebeny. Štola patřila mezi nejdůležitější díla jižní části revíru, otevírala stejnojmennou žílu a byla založena již v 16. století. V tomto století byly také na štole vyrubány veškeré dostupné zásoby olověné rudy ležící nad štolovým horizontem (propojení na štolu Willen Gottes). Dobývky šly patrně i pod úroveň štoly, musely být ale opuštěny vzhledem k vysokým přítokům vody. Cech Floriani byl obnoven roku 1710, ale pro nedostatek rudních nálomů byla práce brzy zastavena, druhý pokus o obnovu se stal roku 1763. Později byla žíla Floriánova vyřizována z hlouběji položené štoly Petrovy. Ke spojení obou štol dobývkami, resp. hloubeními došlo zřejmě nedlouho po roce 1843, kdy byla vyhotovena důlní mapa tohoto projektu. Spojení bylo provedeno ze štoly Florián krátkým kolmým hloubením napojeným na úklonný komín ve staré dobývce na žíle Florián. Štola Florián, která pak sloužila ještě nějakou dobu jako větrací pro další ražení dědičné štoly Petr, byla opuštěna patrně již v 19. století. Nové průzkumné práce byly ve štole Florián provedeny počátkem 50. let, kdy byla rotavskou skupinou JD obnovena na délku 350 metrů, následně opuštěna a v letech 196062 znovu vyzmáhána a dokumentována GP v délce 165 metrů. Štola byla dlouhou dobu přístupná až k zatáčce na žílu Florián, kde byla zcela zavalena. V celé své délce se jednalo o čistou ruční ražbu v klasickém »olovském« lichoběžníkovém profilu. Zajištění štoly bylo provedeno citelně vzhledem k zimovišti netopýrů i k významu této technické památky.

Na ložisku měděných rud v Tisové u Kraslic byla zlikvidována úpadnice na Zelené hoře. Nacházela se na východním svahu proti areálu šachty Helena. V této úpadní jámě, ze které byla počátkem 20. století sledována střední část nadložního ložiskového pásma, byly donedávna přístupné nevelké dobývkové chodby se zajímavými suchými zakládkami. Úpadnice byla zavalena lesním odpadem. Na staré mříže v jejím ústí bylo naházeno klestí. Proto pozor, neprovádějte průzkum zabezpečení skokem!!! x

Uvádíme námět na jistě zajímavou lokalitu, aby nás různé skupiny lezců neustále nehanily, že něco tajíme… Jedná se o hlubinnou těžbu formovacích písků v Johanngeorgenstadtu (hned za hranicemi u Potůčků). Její přesnou lokalizaci neznáme, ta ostatně ani není známa velké části německých lezců, máme k dispozici jen fragmenty z historie. Na území obce Johanngeorgenstadt se koncem 19. století nacházely dva podzemní lomy na písek používaný k výrobě slévárenských forem v železárnách Wittigsthal. Byly rozfárány štolovým podzemním způsobem a patřily patrně majitelům přináležejících pozemků. Větší z nich byl Edelmanns Formsandgrube, byl v provozu do roku 1908, pak byl pouze udržován a v roce 1914 zcela opuštěn. K roku 1902 se uvádí »Důl měl dosud štolový provoz. Vzhledem k tomu, že při k těžbě v nepravidelným a rozsáhlých komorách hrozí nebezpečí závalu, byla pro vydobytí zbylého písku založena šachta, která dosáhla hloubky 12 metrů.« Druhým dolem byl Baumgartens Formsandgrube. Tento důl již nebyl počátkem 20. století v provozu, byl pouze udržován do roku 1906, kdy přešel do majetku podnikatele Edelmanna. Důl byl obnoven za 1. světové války, od roku 1918 na něm probíhala již pouze povrchová těžba (patrně dotěžování pilířů hlubiny) a o rok později již byl mimo provoz. Lokalita není jistě daleko z Čech, vyražte tam tedy a doufáme, že nás budete informovat.

Úspěšně proběhl tradiční »Příbramský podzemní seminář«. Ročník 2004 byl pojat jako výjezní zasedání a uskutečnil se v »Motojeskyni« u Velenic nedaleko Zákup na Českolipsku. Tato známá pískovcová dutina vznikla při těžbě písku pro sklářské účely. V letech 1944–45 sloužila jako podzemní továrna firmy Weser – Flugzeugbau, po válce jako armádní sklad a od 70.let jako sklad Ovoce-zelenina. Po letech pustnutí a devastace je zde výborná podzemní restaurace, jejíž návštěvu vřele doporučujeme.

INZERCE:

Tímto velmi děkujeme za pomoc v nouzi kolegům Petru Süttovi, Luboši Modrovičovi, Norbertovi Weberovi a Karlovi Kocourkovi.

Díky násilnému vysídlení kolegyně Evy Sádovské z místa jejího trvalého bydliště došlo ke změně v distribuci KD! Tu bude zatím zabezpečovat Michal Kolčava, Martin Přibil, Aleš Bufka a kolektiv. Omlouváme se za případné výpadky!

!

Opiové doupě

2 13

STR

59

59 72

KD10 / 2004

x

KD10 / 2004

PAGES STR

WORDS> RAW MATERIAL> PHOTOGRAPHY TEXT Description, Material The Cave Humpleu, Romania: Part 4.Příjmení A Legend b of Gigadomes a STORY Křestní Křestní aPříjmení MichalKEY KOLČAVA, MartinLOCATION> PŘIBILLocation et al. /eqivalent/ b PHOTOGRAPHY Martin Raw PŘIBIL, David PROCHÁZKA, Michal KOLČAVA, Lukáš NĚMEČEK, 00/00 60–72 Lokalita


b Martin Přibil

Jeskyně HUMPLEU Rumunsko

a

TEXT

b PHOTOGRAPHY Martin Přibil David Procházka Michal Kolčava Lukáš Němeček Petr Novák Vladimír Lipták

PART IV

Legenda o gigadómech

Michal Kolčava Martin Přibil

& a STORY Robert Švajda, Libor Čada

Úvod / Introducere I Jeskyně Humpleu je pozoruhodná zejména svými ohromnými prostorami. Není ve střední Evropě podobné jeskyně s takto vysokou četností gigantických prostor. Za jejich vznik »může« dávná paleořeka, která si postupem času

Po objevu dalších velikých prostor nad aktivem francouzskými speleology v letech

přizpůsobila svoji cestu podzemím do formy široké a vysoké chodby. Avšak stejně

1990–1992 ale i po jiných objevech bylo prokázáno, že se gigantická struktura táhne

jako ve všem ostatním probíhá neustálý vývoj, ani tato řeka nezůstala ve svém korytě

nad celým průběhem současného toku, by na mnoha místech není kvůli závalům,

na věky. Velký koridor postupně opustila a jeho celistvost byla na mnoha místech

sedimentům a sintrovým zátkám souvisle prostupná.

přerušena řícením a dalšími procesy. Nad relikty tohoto koridoru nyní žasneme a při-

Jeskyně Humpleu je rumunským státem chráněná jako významná biosférická rezer-

padáme si jako ztracení trpaslíci. Současný tok využívá »mladé« kaňonovité chodby

vace a přírodní památka. Nacházejí se v ní snad všechny v literatuře popisované

zakleslé cca 20 až 30 m pod fosilní úrovní. Částečně odklidil staré říční štěrkopísky,

druhy speleotém. Tvary jsou zde značně rozmanité. Od »klasických« krápníků malých

pohrál si i s mnohými závaly.

rozměrů až po sloupy a sintrové kupy desítky metrů vysoké. Hojná jsou rovněž různá

Jeskynní systém Humpleu má v současnosti cca 38 km chodeb a denivelaci 348metrů.

excentrika, heliktity či korality. Je zde velké množství rozmanité krystalické výplně

Je tak druhou nejdelší a pátou nejhlubší rumunskou jeskyní. Skládá se z vývěrové

(aragonit, kalcit, sádrovec); kdesi v jeskyni se nacházejí skalenoedrické »megakrys-

jeskyně Peştera cu Apă din Valea Firei (»Vodní jeskyně«, 150 m dlouhá) známé

taly« kalcitu, údajně největší na světě. Některé fosilní krápníky jsou překrystalizované

od nepaměti, dále z jeskyně Peştera Mare din Valea Firei (»Velká jeskyně«, rozho-

a změněné k nepoznání. Na dalších místech jeskyně se setkáváme s bílým plastickým

dující část systému) objevované od roku 1984 a propasti Av e n u l d i n P o i e n i ţ ă

sintrem - nickamínkem, a to nejen na stěnách, ale také v »jezerních« akumulacích,

(»Propast na Mýtince«) objevované od roku 1978. Objevnými průzkumy proti proudu

i přes metr hlubokých.

aktivního toku ve »Velké jeskyni« byla v letech 1989–91 postupně objevována rozsáh-

Naše výzkumná skupina navštívila jeskyni několikrát za sebou. Po zkušenostech

lá struktura mohutných volných chodeb v oblasti »Gigantického dómu«. Do stejných

z jiných částí Bihoru jsme o žádná povolení pro vstup nežádali a ani jsme netušili, že

míst se dospělo ve stejné době i při průzkumech propasti Poieniţă.

k návštěvě jeskyně je třeba nutný doprovod speleologického klubu Omega, který jeskyni spravuje. Nutno přiznat, že díky tomu jsme si učinili o celém systému mnohem lepší představu, než kdyby nás tam vodil sebekvalifikovanější průvodce.

!

KD10 / 2004

STR

60

60 72

Jeskyně Humpleu – Rumunsko

1 13

B

Petr NOVÁK, Vladimír LIPTÁK e ILLUSTRATIONS Michal KOLČAVA

DESCRIPTION>

The Humpleu system, Speleology, Cave exploration, Huge domes, Long half-siphons (sumps), Limestone, Calcite sinter

LOCATION>

Valea Firei, Munţii Bihor, Apuseni – Romania

b Michal Kolčava

K Zatímco Kuba lapá po dechu, Aják ho má ještě dost. Fotograf se topí zcela stejně. 14. polosifon – »Sifonul ‘85«

V STUPNÍ

L Zde jsme si připadali jako před oponou v divadle. Dóm »Dana Comana« (»Emila Rakoviţi«).

PARTIE

Jeskyně je dnes uzavřena malými ocelovými vrátky, za nimiž následuje krátký strmý průlez mezi bloky do vstupních partií, objevených v roce 1984. »S A L A D E I N T R A R E « (Vstupní dóm) je 187m dlouhý s profilem až 65×20 m a nápadně připomíná rozsáhlý říční tunel. Kromě několika velkých bloků je plný relativně drobné sutě. V blízkosti vchodu z něho vychází užší chodba (»béčko«) s propastmi, které zaklesávají směrem k vývěrové zóně. Dno původního řečiště je schováno pod různě četnými závaly a opady, a proto je v současnosti při průstupu nutné překonávat jistá převýšení. »Vstupní dóm« zvolna přechází do další prostory – »S A L A D O M U L U I P R Ă B U Ş I T « (Řícený dóm; 178×25–50×15 m), který má obdobné vzezření jako prostora předchozí. Navíc je tu však jakási louže, u níž jsme strávili mnoho chvil s kamerou a nevěděli, že dále to bude ještě mnohem zajímavější! Přechod mezi prvními dvěma dómy vlastně není ani pořádně patrný. Rumuni tyto prostory člení dokonce na tři dómové jednotky (S ALA DE INTRARE – SALA ORDINE – SALA DOMULUI PRĂBUŞIT). Přechod do dalšího gigadómu je však lehce přehlédnutelný, a proto byl objeven až v roce 1985. Puklinou vzhůru a pak menší prostorou s krápníky. Pak se otevře »SALA DE DANS« (Taneční dóm), který má oproti předchozím již odlišnější charakter. Jeho rozměry jsou: délka 214m, šířka 77 m a výška 55 m, čímž je čtvrtou největší známou prostorou v jeskyni. Především si badatel musí zapamatovat místo, kudy do dómu vešel, např. velká bílá skvrna na stropě, tzv. rybí oko. Dóm je prudce svažitý doleva, půdorysně dosti členitý, a jeho dno je z počátku pokryto bloky dosahujících velikosti rodinných domků. Hned

na prahu dómu pod rybím okem je slyšet odněkud z daleka aktivní tok. Dále traverzujeme svah mezi rodinnými domky, cestou zpátky tady budou často nastávat orientační problémy a badatelé tak nechtěně navštíví leckteré boční laloky této obrovské prostory. Zhruba ve dvou třetinách dómu je místo, jakási vyhlídka do tmy, kde dno prudce padá do velkého propasovitého jícnu, klesajícího k relativně úzké asi 10 m hluboké trhlině, na jejímž dně překonává onen aktivní tok čtyřmetrový vodopád. Z vyhlídky je také možné sestoupit škvírami mezi balvany do suché chodby »GALERIA DE METROU« (»G«), jenž je nižší fosilní úrovní s viditelnými rysy bývalého řečiště. Širokými meandry se tento »podchod« vrací zpět do »Říceného dómu«. Od vyhlídky se také dá vystoupat ke stropu této obrovské »Taneční« haly, odkud vede průlez do »JÉČKOVÉHO DÓMU« (možná »Sala Buzunar« Kapsový dóm 55×78×10 m). Tento další dóm má horizontální uložení a lze v něm spatřit několik velkých pagod a rozsáhlé zbytky sintrových hrází. Směrem v jeho pokračování následuje nízká chodba se sutí obrostlou sintry a stalaktitovými zákoutími. Je zde vidět opadané stropní desky se zvětralou výzdobou, na nichž se vytvořily nové uhličitanové útvary. Po sto metrech chodba končí ve stěně dalšího dómu, cesta dál je pouze po laně. Vrame se ale zpět do »Tanečního dómu«. Sejdeme-li dolů svahem onoho jícnu, spatříme již zmíněnou rozšklebenou puklinu s obřími hrnci ve stěnách, spadající na aktiv. Nepolezeme však dolů, k tomu dojde až v další kapitole. Místo toho se vydáme vzhůru nad trhlinu kolem několika málo krystalických »ježků« do laloku za-

končeného sintrovou stěnou. K dalšímu postupu je však potřeba trochu horolezecké zručnosti, jedině tak se dá vyhoupnout o cca 5 m výše do sintry orámovaného okna. Kdo tento akrobatický kousek podstoupí, toho čeká pár kroků úzkou a vysokou chodbou a bude stát pod slaněním ze zmiňované nízké chodby za »Jéčkovým dómem«. Kruh je uzavřen. Prohlídka dalších suchých částí je již orientačně jednodušší a poněkud pohádkovější. Fosilní patro se vine stále dál nad aktivem směrem k jihozápadu pod horou Humpleu. Děrozvěst má pocity blaha a žasne nad tím všelijakým uhličitanem vápenatým s příměsmi. Následuje široký »S U Ť O V Ý D Ó M « (možná »S A L A S U S P E N D AT Ă « čili Visutý dóm (108×42×12 m), vylezení menšího osintrovaného stupně omývaného silným skapem a pak cesta stalagmitovým lesíkem,

která je v těchto místech ohrazena barevnými páskami v rámci ochrany bohaté výzdoby. Další prostora (asi »S A L A C L U B « – Klubový dóm; 100×54×22 m) je pro změnu velká svým převýšením. Scházíme dolů k jícnu propasti a kdesi pod nohama v hloubce asi 20 m je opět slyšet šelest aktivu. Prudkým hlinitým svahem nad jícnem vylézáme zase o 10 m vzhůru, kde vede olezená pěšinka ve směru průvanu. A ejhle, plazivka. Soukáme se skrz bohatou výzdobu s konstantní bahnitě hnědou barvou. Padesát metrů týření a cpaní speleovaků místy, kde si objevitel klestil cestu palicí a stojíme na prahu velkého baculatého dómu (rozměry 242×73×23 m). Je to dóm »S A L A D A N C O M A N « či »S A L A E M I L R AKOVIŢA « (?), třetí největší známý dóm v Humpleu. Také zde vedou křížem krážem červené a modré stuhy, určující místa, kam je možné šlapat a kam

J Zítra prvně v Humpleu. Zleva, vzadu: Potkan, Čajda, Petr. Vpředu: Mayk, Dan, Kameňák, Máca

b Petr Novák

B


2 13

STR

61

61 72

KD10 / 2004

F

b Martin Přibil

b Martin Přibil

Rumunští jeskyňáři si o našem táboře mysleli, že je to smeák. V lůmku v údolí Valea Firei.

Ranní odchod prvního tykadla do »Sala Giganţilor«. Středa 4. října 2000.

ne. Od bělostné sintrové kaskády až po divadelní oponu, kde jsme museli před těmi úkazy chvíli posedět. V horním laloku dómu jsou vidět stopy po nelítostném průstupu objevitelů v nickamínkových hrázích, no asi to jinak nešlo. V zadní části se »Comanův (Rakoviţův) dóm« prudce sklání k podzemnímu toku. Zhruba v polovině cesty do hlubiny, tedy asi 20 m nad vodou, je enormní výskyt keříčkovitých krystalických forem, až přechází zrak a pozorovatelé volají: »Sláva!« Dóm je ukončen za hradbou až 8 m vysokých sloupů propastí (asi 10 m) na podzemní tok. Ano, v prostoře pod námi poznáváme »S VA Č I N O V Ý D Ó M «. Kolikrát jsme tam dole u vody na minulých akcích

Rychlejší a pohodlnější cesta od vchodu do takto vzdálených míst je bezesporu po aktivu než přes Comanův (Rakoviţův) dóm, což však vyžaduje to správné oblečení do studené jeskynní vody. Pak ale lezení kluzkého svahu v neoprénu je pro suchozemšana přeci jen obtížnější. I tak brzy dosahujeme výše položeného patra. Valí odtud rozměrná chodba s masivní výzdobou. Jdeme dál, překonáváme hladinu zavěšeného jezera a »po špičkách« prolézáme kolem dalších krystalických titěrností. Míjíme další propast k aktivní vodě a vcházíme do dómu vzhledu vysoké katedrály – dómu » S A L A G A B O R H A L A S I « / »S A L L E D E S P A S P E R D U S « (Gábora Halasiho / Dómu ztracených kroků) se sintrovými hrázemi

stáli a přemýšleli, kam ty komíny asi vedou. Ve stěně naproti se černá pokračování fosilního patra. Jelikož nemáme další lano vracíme se zpět. (Průstup »vstupních partií« od vchodu přes Taneční a »Jéčkový« dóm do Comanova (Rakoviţova) dómu a zpět trvá 5–8 hodin, podle míry bloudění a prohlížení.) Do zmíněného pokračování se dá nejlépe dostat výstupem z úrovně aktivu ze »Svačinového dómu«, který je vytvořen na křížení fosilního patra s aktivně protékaným koridorem a v porovnání s ostatními dómy je to vlastně jen takový široký komín.

jeskyně Humpleu

»Galeria Afluentului« Přítoková chodba

na dně. Jde o druhou největší prostoru jeskyně s rozměry: 310×103×35 m. Ony hráze většinou nadržují mělká jezírka a v jejich okolí spatřujeme sem tam stalagmit či egutační jámu, z nichž některé jsou prorostlé krystaly. Ještě vylézáme vysoko po suáku kamsi pod strop a vzápětí stojíme v dalším vysokém šapitó s bělostnou kašnou uprostřed. Ta stojí za další dvacetiminutovku poklidného pozorování. Od stropu z výšky tak 30m visí dvě lana. Kam asi vedou? A jak tam vylezli? Nebo se tam dá dostat odjinud? (Cesta od vchodu po aktivu ke kašně v »Dómu ztracených kroků / Dómu Gábora Halasiho« (Salla des Pas Perdus / Sala Gabor Halasi) a zpět trvá cca 4–6 hodin.)

Svačinový dóm [1:30 hod. (po aktivu) ]

Munţii Bihor România

»Sala de Dans« Taneční dóm

chodba »B«

sestup k aktivnímu toku »Galeria Activului Principal« [1:00 hod.] »Sala Dan Coman« či »Sala Racoviţa« ? [2:00 hod. ]

»Galeria de Metrou« chodba »G« »Sala Domului Prăbuşit« Řícený dóm

vstup [0:00 hod.]

»Sălile Charonte« »Salle Charentais«* Charonovy dómy úsek s polosifony [2:00 hod.]

Suový dóm »Sala Suspendată«? [1:20 hod.] Dóm »J« »Sala Buzunar«?

»Sălile Grenoble« »Salle des Grenoblois«* Dóm Grenoblanů (Grenobelské dómy)

»Sala Gabor Halasi« alias »Salle des Pas Perdus«* Dóm ztracených kroků [2:30 hod. ]

»Sala de Intrare« Vstupní dóm

Humpleu v akci I I p o k r a č o v á n í I K D 9 I s t r. 6 3 I

IZ

áří 1998I Tehdy bylo v Bihoru deštivě. Kempovali jsme na Padişi »U dědka« a zoufalství z neustálého deště nabývalo vrcholu. Tomu, že pršet přestane, nevěřili už ani největší optimisté. Zásoby piva docházely, tak jako kořalky. Naštěstí jsme na louce zabrali dřevěné stoly a překryli je plachtou pevně přikurtovanou k naší expediční Avii. Prostoru k žití jsme tedy měli dost. Tak jsme žili a pomalu se rozpouštěli. Jednoho obzvláš bouřlivého večera se u nás objevil rumunský jeskyňář s Bihorovicí v ruce. Začali jsme nadávat na počasí společně. Po takovém tom otrkávání, co přináší prvních pár panáků, nám začal vyprávět o jeskyních v bezprostředním okolí tábořiště. O těch jsme vůbec netušili: »Jo a támhle za tím kontejnerem, pod tím kamenem, támhle za tím smrkem a támhle za bukem.« Z vděčnosti jsme našemu novému kolegovi věnovali výtisk Krasové deprese; dvojznačnost názvu pochopil ihned. Společně jsme hleděli zpod plachty mezi roztančené louže. Snad díky vzácnému daru, snad díky Bihorovici začal rumunský speleolog líčení mnoha dalších velice zajímavých jeskyň po celém Rumunsku.

H

KD10 / 2004

STR

62

62 72


3 13

B

Pak vyslovil, nám tehdy nesrozumitelný, název jakési jeskyně a vzápětí líčení takových dutin, že se i jeskyně Ponorné hrady zcvrkla do basy od piva. Stáli jsme tak před vidinou osmi fotbalových stadiónů narovnaných vedle sebe v jedné velké dutině 800 metrů dlouhé, 200 metrů široké a 100 metrů vysoké zvané »S A L A G I G A N Ţ I L O R «. Z těch dojmů zmizela i deprese ze špatného počasí. Pomalu jsme dopíjeli poslední zbytky životodárných tekutin, když tu si Mayk povšiml, že uvnitř naší Avie vypukl požár. Během hašení ohně zmizel i náš rumunský vypravěč. Snad i ten požár byl znamením vydat se na cestu. Následující den vylezlo Slunce a mezi mraky se objevila modrá obloha. Zřejmě vábnička abychom zůstali na Padişi - my už ale byli rozhodnuti. Sbalili jsme promočené věci, zamávali dědkovi a vyrazili. K večeru jsme dorazili někam do oblasti, kde se měla ona gigajeskyně nacházet. Jen tečka na mapě, kde jeskyně zhruba měla být, zabírala 25 km2. Smrákalo se a pomalu jsme vyhlíželi místo na spaní. Lesní cestou temným údolím jsme dorazili na natolik bezútěšné a depresivní místo, že jsme jej ihned pojmenovali Drákulov. Potkan si nasadil snop česneku kolem krku a zalezl do spacáku. Odvážnější vyrazili obhlédnout situaci. Byli jsme na pasece u potoka s brodem, na druhé straně stála temně vyhlížející dřevařská bouda. »Jestli se někde dějou mordy, tak tady«. Bouda byla zamčená, ale co jsme nechtěli, zámek upadl, jen co jsme vzali za kliku. Uvnitř muselo strašit ještě víc než venku, raději jsme hned utekli a našli místo na spaní úplně jinde. Ráno jsme se rozeběhli po okolí hledat jeskyni. Nic. Blížil se čas oběda a my tradičně rokovali, zda si dáme kolínka nebo špagety. Uprostřed vzrušené debaty se náhle ve středu našeho kruhu objevil myslivec! Asi vyšel z lesa. Kolega Máca neváhal a nedbaje možných souvislostí s Drákulovem se ho

Food expedice Rumunsko 2000 Na začátku prázdnin roku 2000 mně byla nabídnuta účast na speleologické expedici do rumunského Bihoru. Nevím, jak akci vnímali ostatní účastníci,mé zážitky jsou s trochou nadsázky zaznamenány v následujících řádcích. Myslím, že nemá význam popisovat průběh celé expedice, jsou zde zachyceny nejvýznamnější momenty. Také nechci tvrdit, že po zbytek pobytu se už nic nedělo. říjnu se konala dokonale naplánovaná expedice Food 2000. Přestože jejím cílem nebyla návštěva jeskyní rumunského krasu, jaksi nezávisle na sobě si účastníci přibalili do svých zavazadel (kromě jídla) několik předmětů, které se daly použít pro pohyb v jeskyních. Počátkem expedice se dá nazvat okamžik vstupu do nejmenovaného hypergigamarketu, kde účastníci přicházeli do extatické euforie při pohledu na tolik poživatin. Jak jsem se již zmínil, vše bylo dokonale naplánované. Velitel nákupu s dlouhým seznamem v rukou dával jasné rozkazy. »Toto třicetkrát, toto osmdesátkrát, toho vem radši víc – bude hlad !!!«. Při vybírání peněz jsme měli strach, zda částka bude stačit na zakoupení takového množství potravin. U pokladny jsme poznali klady globalizace. Za tolik jídla – tak málo peněz. Odvezli jsme náklad do expediční Avie a vyrazili znovu nakupovat. Opět několik plných košíků a peníze stále zbývaly. Některá moudrá hlava navrhla, že je vyměníme za valuty a jídlo nakoupíme v zahraničí. Problém nastal při plnění vozidla. Někteří jedinci nepochopili záměr expedice a zbytečně zabírali místo věcmi, které tajně propašovali do vozu. Jeden diletant v nestřeženém okamžiku naložil sud s karbidem, jiný přepravku s neoprénovými obleky. Náš matematik se rozčiloval, že zde vládne naprostá anarchie, že v jeho monarchii by se to nikdy nestalo. Nakonec jsme potravu poskládali všude, kde to bylo možné. Mělo to i své výhody. Mohli jsme konzumovat za jízdy, aniž bychom museli vstávat ze sedaček. Na dosah bylo vše. Mohli jsme tedy vyrazit do země zaslíbené, kde, jak jsme doufali, mají levné jídlo. Jak jsme se rozjeli, začali jsme vybalovat zásoby z domova. Voněly zde řízky, domácí buchty a následoval chod za chodem. Dokonale zde fungoval výměnný obchod. Akorát vegetariáni pouze rozdávali. Čekala nás první zastávka – Humpolec. Zde byla továrna na speciální potravinářské soudky, do kterých se vešlo třicet litrů poživatin. To pro případ, že bychom si chtěli udělat piknik někde, kam nedojede Avie. Každý jsme koupili soudek, já jsem na ně ještě doma ušil popruhové nosiče, abychom je mohli nosit na zádech. V časných ranních hodinách jsme dorazili na Slovensko, abychom zde přespali. Druhý den byla na programu návštěva fortifikace v Komárně. Ne že by nás to nějak zajímalo, ale někdo zjistil, že některé objekty se dnes využívají jako sklady zeleniny a potravin. Překvapení bylo veliké. Nalezli jsme skládku se zeleninou. Papriky a rajské. Mnoho neporušených exemplářů. Cesta pokračovala přes hranici do gurmánsky vyhlášeného Ma arska. To již byl opět večer a nás čekala noční Budapeš. Nemajíc ma arskou měnu, spokojili jsme se s místními památkami. Při prohlídce starého města nám kručelo v břiše, a tak místní restaurace působily trýznícím dojmem. Dokonce se nám v Rybářské baště ztratil jeden účastník. Dodnes ho podezíráme, že měl ulité forinty a šel se někam najíst. Dostavil se asi hodinu po stanoveném času odjezdu, velmi spokojený a nechtěl nám nic říct. Ještě tu noc se konal přesun na ma arský zemědělský venkov, abychom se zásobili mrkví. Volnomyšlenkářsky založení jedinci objevili planě rostoucí konopí. Vidina výletu do vyšších sfér způsobila menší hysterii, a to i přesto, že se nejednalo přímo o potravinu. »Posekejte to všechno« rozkázal jeden z volnomyšlenkářů. Se dvěma přepravkami mrkve a drogou jsme vyrazili k rumunským hranicím. Bylo rozhodnuto propašovat kontraband přes hranici, nedbaje přitom na mezinárodní zákony o boji proti narkotikám. Po napětí, které na celnici vyvrcholilo, se dostavil tolik očekávaný hlad. Dojídaly se zásoby z domova a pomalu se začal likvidovat i náš velký nákup. Bylo to bohémské. Systém »urvi si co můžeš« se stal vysoce progresivním. Vegetariáni, ač nadmuti jak kozy, jeli dál v mrkvích, okurkách a rajských a zapíjeli to litry mléka. Na stanoviště našeho prvního velkého rumunského pikniku jsme dorazili k večeru. Bylo zrevidováno jídlo, vyčištěny vařiče a postavena jídelna. Vegetariáni se pustili do rajčat. Ostatní se radili, co k večeři. Na druhý den, po vydatné snídani, přijela rumunská Dacie. »Že by pojízdná prodejna?«, zaradovali se účastníci. Byli to speleologové. Rumuni s nějakou německou výpravou. Zdvořile, v rámci upevnění mezinárodních vztahů, jsme je

V

b Martin Přibil

Food party v »Bivakovém domě«. Zleva: Máca, Aják, Kameňák a Kuba. Na vařiči hostina a zcela vpravo hobok.

A KTIV Vodní tok, který protéká pod »Tanečním dómem« mizí asi po 100 m v »S IFONUL A VAL « (Odtokovém sifonu). Přes velké zatopené prostory poté voda teče do přítokového sifonu ve »Vodní jeskyni«. Do tohoto místa se však suchozemec jen tak nepodívá, nebo mu v tom zabrání další sifon (d=10 m, h=4 m) v úvodním úseku vývěrové »Vodní jeskyně«. Voda nakonec vyvěrá několika větvemi ze suti na pravém břehu potoka Firei bezprostředně pod impozantním portálem »Vodní jeskyně«, který je aktivní pouze za povodňových událostí. Opačným směrem, proti proudu, začíná dlouhá cesta pod fosilními patry do legendárního gi-

gantického dómu. Pro úplnost ještě uveme celkovou známou délku »G A L E R I A A C T I V U L U I P R I N C I P A L « (Hlavní aktivní chodba), která je úctyhodných 5 kilometrů dlouhá. Jsme necelou hodinu od vchodu, sestoupili jsme puklinovou propástkou z »Tanečního dómu« a nyní stojíme na břehu hlubší tůně. Za ní je onen z dáli slyšitelný vodopád (4 m), který musíme překonat, a pak je ještě několik nižších stupňů, asi čtyři. Lezeme proti proudu podzemní bystřiny. Následuje klidnější úsek k dalšímu 2 m vysokému stupni, odkud vede vzhůru cesta do dalšího dómu 50×50 m. Za kaskádami jsou dvě dlouhá jezera, vody místy až po krk. Chodba má kaňonovitý ráz (profil 2×10 m).

e Michal Kolčava podle MAPS, Val de Marne – France a dle vlastních měření »Sala Giganţilor« Gigantický dóm [6:00 hod.] »Sala Bivuacului« Bivakový dóm

? nejistý původní objevitelský či současný rumunský název

* francouzský objevitelský název [1:15] časové údaje jsou jen orientační! při neznalosti jeskyně 2× násobte! [7:30 hod.]

Bivak [5:30 hod.] »Baculatý dóm« »Sala cu Ferestre«? či »Sălile A«? [4:30 hod.]

»Sala Înaltă« Vysoký dóm

»Klenotnice«

zeptal, zda neví, kde ta »peštera« je. K našemu obrovskému údivu jsme se dozvěděli, že parkujeme přímo pod ní! Počastovali jsme zeleného pána posledním pivem a průzkumný tým ihned vyrazil. »Ano je tam«, po 10 minutách byli zpět. »Jen ten vlez je nějakej malej« protahovali hubu nad profilem otevřených vrátek do jeskyně. Vzápětí vyrazil tým druhý, už v plné polní. Po několika hodinách se vrátili zcela zničeni, že prý zabloudili v nějaké obrovské prostoře, kde nedosvítíš na stěny ani na strop. Nikdo jim to nevěřil. Byla to ale pravda. Rezavá ocelová vrátka nebyla velká a vypadala, že rozhodně nejdou zamknout. Po nich následoval průlez mezi bloky, který nás po pár metrech doslova vyplivl do obrovského sálu. Rozdělili jsme na dvě skupiny, jedna vlevo, druhá vpravo. Začali jsme zkoumat, kde to vlastně jsme. Teprve za několik akcí jsme měli jasno, jak to tam zhruba vypadá. Prostory byly obrovské. Tu a tam se postupuje suovými svahy s balvany o velikosti rodinných domků. Obtížným terénem jsme tak dorazili, či spíš dobloudili do »T A N E Č N Í H O D Ó M U « na »V Y H L Í D K U «. Hluboko dole pod námi hučela neznámá ponorná řeka. Obezřetně jsme sešli až k uklouzanému jícnu vedoucímu do rozervané trhliny, na jejímž dně burácel aktivní tok. Po výčnělcích, břitkých jako nože, jsme se velmi opatrně seškrábali až k rozběsněným vodám. To, co jsme spatřili, nás překvapilo: nádherná, modravě čistá voda hučela výrazně modelovanou, celkem úzkou vysokou chodbou kamsi dolů pryč po stupních vodopádů. Dno potoka bylo plné ostrých děr a hrnců s temnou vodou. Zrádná byla několikacentimetrová vrstva rozleptaného vápence všude po dně burácejícího potoka. »Nemůžou ty hrnce někoho polknout,« plašili jsme. Klouzalo to nebezpečně. »To tam na druhé straně lejou kyselinu nebo co?«

I

Proti proudu byla hluboká tůň a vodopád. Tak na aktivu jsme skončili. Naši návštěvu vstupních partií jsme pak venku u čaje vyhodnotili s tím, že jsme byli právě v onom Gigantickém dómu. To jsme ale ještě nevěděli vše. Třetí den pozdě odpoledne u nás zastavil bílý tranzit, projíždějící po nedaleké silničce. Zrovna jsme se dohadovali, zda si k večeři dáme rýži nebo čočku. Z dodávky vystoupilo několik chlapů i holek francouzští jeskyňáři z Grenoblu. Od nich jsme se dozvěděli, odkud teče řeka a že dóm Giganţilor je úplně jinde. Ten se nachází až za 20 polosifony, 6 hodin proti proudu! Neoprén je podmínkou pro absolvování této cesty. Aha, to jsme ani ve snu netušili. Máca odněkud vytáhl lahev Alcoolu a docela to slušně s nimi rozjel. S tezí, že je dobré v Rumunsku vypadat jako Rumun, pít zdejší kořalku a kouřit místní cigarety propálil jednomu z hostů bundu. Po rozlučce museli šéfa Grenoblanů do tranzitu naložit, Máca zmizel v lese. Že by byl Alcool klíčem k tajemnému zjevení se myslivce před dvěma dny? Akce končila, jeli jsme pryč. Rozhodli jsme se, že ještě navštívíme rumunské solné doly (KD8 str.32) a Aggtelekský kras. Také jsme už přesně věděli, kam pojedeme příští rok.

IZ

áří 1999I V roce 1999 jsme se na expedici do Humpleu náležitě vybavili. Krom nezbytných neoprenů, sudu s karbidem, 800 metrů lan, 30 kg čokolády jsme přibalili skládací křesílka, velký rozkládací grill - barbecue a malý plynový sporák. Také česneku jsme vzali o pár kilo navíc. Zásoby rumu byly ztrojnásobeny, co kdyby opět pršelo. Pro ten případ jsme měli záložní plán: v nafukovacích člunech sjíždět řeku Arieş či Someş, takže jsme brali sebou i vodácká pádla.

B


4 13

STR

63

63 72

KD10 / 2004

I F

I

chtěli pozvat na oběd, ale oni mluvili něco o zdejší jeskyni. Štěstí, že byl s námi anglomluvec de Tlouck. Při pohledu na jejich štíhlé sportovní postavy nám bylo jasné, že zde nebudou jen jazykové problémy. Nabídli nám, zda se s nimi nechceme podívat do jeskyně. De Tlouck potvrdil, že jsme se dříve o jeskyně taky zajímali, ale že si tu chceme udělat piknik a a vypadnou. Nedali se odbýt. Uviděli horolezecké lano, které nechtěně vypadlo z Avie a které jsme si vzali na vyprošování našeho vozu, kdybychom s ním někde zapadli. Pak nastal zlom, který ovlivnil následující dny. Prý je v jeskyni prostora, kde se dá spát, prostě tam bivakovat. Žranice v díře – to tu ještě nebylo. Tam nebude nikdo »oxidovat«. Tlouck mu řekl, že se tam ihned vypravíme. To se zase nezdálo tomu Rumunovi. Prý se musí jít vodou a je to nebezpečné. »Hovno nebezpečný«, tlumočil de Tlouck. »My lezeme do dolů a občas si tam ňáký to pivko taky vezmem. Máme zkušenosti. Já umím v dole rozdělat i táborák«. »Já jsem projektant a umím i s počítačem«, snažil se přesvědčit o našich kvalitách Balvan. Rumun byl však stále proti, protože nemůže rozhodovat bez šéfa. Slíbil, že mu zavolá a odjel. Asi zklamáním, dostavil se hlad. A tak se vařilo a jedlo až do večera. Druhý den po vydatném obědě přijel šéf. Taky sportovec. Bleskla jiskřička naděje, když chtěl pivo. Přes pivo se dá dostat kamkoliv. Ale zase začal s tím, jak je jeskyně nebezpečná, že když zaprší, v jeskyni stoupne voda a my se utopíme. To už de Tloucka dožralo. »Hele, když nás tam nepustíte, tak tady uspořádáme velkou žranici a odpadky naházíme do lesa a do potoka. Máme tady sud karbidu a ten tam taky hrcnem«. Nevím, zda pod tlakem výhružek nebo psychotronického působení našeho volnomyšlenkáře, šéf nakonec změkl a povolil párty v jeskyni. Museli jsme slíbit, že si na sebe vezmeme ty neoprénové obleky, když už je tam někdo přibalil. Taky jsme museli vysolit 200 tisíc lei, prý nemá z čeho zaplatit alimenty. Když odjel začalo se vymýšlet, jaké jídlo si s sebou vezmeme. Ještěže jsme měli soudky z Humpolce. Třicet litrů pochoutek pro každýho – to už je něco. Pak vznikly problémy. Balvan – proti zákazu – propašoval na expedici foák a kameru, a že bude fotografovat. To se mě a de Tlouckovi nelíbilo, protože jsme si vytvořili na focení monopol. Kdyby tam udělal pěkný fotky, tak budeme vypadat jak neschopný blbci. Nejprve jsme chtěli odkoupit prázdný filmy. Pak, po několika choulostivých poznámkách o jeho přirození, sám a dobrovolně vytáhl filmy z kazet a takto je znehodnotil. Ještě slíbil, že vyzkratuje baterie k videokameře. Byl tu však ještě další problém. Prostora v jeskyni, kde se měla párty konat, byla velmi malá, a tak jsme se museli rozdělit na družstva. První družstvo byli vesměs volnomyšlenkáři a vegetariáni. Já s de Tloukem, matematikem a Balvanem jsme tvořili kuřácký tým. Aby nebylo problémů málo, jeden člen prvního družstva prohlásil, že onemocněl a do jeskyně nepůjde. Pravý důvod však nebyla nemoc, ale strach o zásoby jídla v Avii. Nakonec jsme ho přesvědčili, ale prý tam spát nebude. Jen se tam rychle najíst a ven. Další den v ranních hodinách se první družstvo chystalo do jeskyně. Solidárně, až na Balvana, který trucoval, jsme vstali a uvařili jim bohatou snídani. Když odešli, následovaly samozřejmě i další chody. Balvan, který přestal trucovat, nám daroval již nepotřebnou hořčíkovou fotografickou slož. Téměř celý den jsme ji různě přesévali, oddělovali jednotlivé složky od sebe a konali nesčetně experimentů. Mezitím v kotlíku na ohni bublaly různé pochutiny. Balvan vybalil zbytek soukromých zásob z domova. Bylo nám dobře. Večer kluci vylezli z jeskyně. Na oslavu se uvařil hrnec krupičné kaše se skořicí a cukrem. Byli plni dojmů a mokří. Po vydatném jídle nás začali odrazovat od vstupu do jeskyně. Jestli se tam přece vydáme, abychom nebrali tolik jídla. Jeskyně je prý dlouhá a jídlo těžké. Prohlédli jsme jejich průhlednou fintu. Dostali strach, že jim odnesem všechny potraviny. Ještě druhý den ráno těsně před odchodem chtěl vegetarián Mayk vyměnit naše bochníky chleba za rýžový polystyrén. To nás fakt naštvalo. Rozhodli jsme se, že vylezeme až za dva dny a vydali na cestu. Jeskyně byla opravdu veliká. Uvítala nás vstupní komora, která měla délku mnoha kilometrů. Středem komory vedla vozová cesta, kudy se asi svážel dobývaný vápenec. Vzadu byla slyšet ponorná řeka. Vrhli jsme se proti proudu a klestili si cestu mezi krápníky visícími ze stropu. Balvan měl s sebou ocelovou tyč a musel se s ní ohánět na všechny strany. Některé útvary byly silné a nešly urazit, tak jsme je museli obcházet. K večeru jsme dorazili do bivaku. Tady by mohlo vyprávění pokračovat událostmi, které se přihodily v jeskyni a po zbytek expedice. Myslím si, že to vůbec není třeba, každý si jistě určitý obrázek udělal. a Robert »Aják« ŠVAJDA

x

I

H

Personální sestava byla obdobná co loni. Tvrdé jádro - Mayk, Máca, Čajda, Kameňák zůstalo. Slabší jedinci odpadli, přibyli však noví. Doma zůstal Dan, Potkan a Petr. Tým posílil Kuba, Prochna, Hejkal a Patrik. Hejkalova automechanická zručnost posílila naše schopnosti dopravní; Prochnovi housle a Kubovy flétny zase zvedly úroveň kulturní. Vypadalo to na skvělou akci. Ležení i s naším obrovským stanem jsme rozbalili v lůmku u silnice ve V A L E A F I R E I nedaleko od jeskyně. Hned v pondělí 6. září vyrazilo do jeskyně první »tykadlo« ve složení Mayk, Čajda, Máca. Otázku, zda si obléci neoprén už v táboře nebo až na aktivu, se nám nepodařilo uspokojivě vyřešit. Obojí má své zápory, nadávali jsme stejně. Za hodinu jsme byli u vody, tentokrát bez bloudění. Do vody jsme skočili plni nadšení. Po překonání vodopádů následovala dlouhá jezera a slušně vyzdobená říční chodba. Rozpaky přišly až u 1. polosifonu. Mácovi se koupání líbilo, takže dlouho neváhal. Čajda prskal, ale nezbývalo než se také zanořit. U 4. polosifonu hledáme cestu v závalu. Pátý, šestý, desátý polosifon, trochu se to snižuje a zatéká nám do uší. Mayk co chvíli nadává, opět se mu ucpal zapalovač u karbidky. Třináctý polosifon je už opravdu nechutně nízký. Máca tam zase vběhl, jako by ho to snad pořád bavilo. Za chvíli ho ale nízký strop doslova zarazil pod hladinu. Ztratil orientaci, zazmatkoval a když ho kluci dohnali, dopředu se už nehrnul. Místy jsou polosifony docela široké, meandrují, někde je vzduchu víc jinde míň. Nejhorší jsou 13., 14., 16., 17.; nejdelší je 16. s dobrými 100 metry. Docela pakárna. Co je ale na těch polosifonech nejhorší - jejich strop je pokryt vrstvou zkorodovaného mazlavého uhličitanu s kamínky, takže když člověk jen brnkne přilbou o strop, karbidka mu nejen zhasne, ale blátem s kamínky se ucpe tryska a zapalovač a je docela velký problém lampu vyčistit a zapálit.

KD10 / 2004

STR

64

64 72


5 13

B

b Michal Kolčava

Píšalka jako měřitko pověšená na krystalech CaCO3 ježkovitých tvarů v Comanově (Rakoviţově dómu).

Asi po 400 metrech od kaskády se doleva odbočuje významná »G ALERIA A FLUENTULUI « (Přítoková chodba) o délce více než 700 m s odbočkami a třemi prostorami cca 20×20×20 m. Koryto v ní je však vyschlé a protékané asi jen během velkých srážkových událostí. V jejím okolí můžeme vidět různé krystalické keříky.

Za odbočkou je další průtočné jezero. Téměř až k vodě zde sahají velké stalaktity, závěsy apod. Za jezerem je potok živější a je sympaticky dokreslován stále bohatší výzdobou. Voda teče po štěrkopíscích, a jen místy po na skalním dně. Po necelé hodině cesty aktivem dojdeme do vysoké prostory se vzestupnými chodbami

PONORY ovrchovou akci v roce 2002 zaměřujeme na hledání ponorů do jeskynního systému Humpleu. Jak jsme pochopili, není tato otázka příliš jednoznačně vyřešena, ale kdo ví, co nám to napovídali, třeba je to jasné už dávno. Naší motivací hledání je obyčejná zvědavost. Kdesi uváděná ponorná deprese Groapa Largă (»Široká jáma«) je od jeskyně vzdálena příliš na severozápad, kdežto Humpleu má hlavní směr k jihozápadu. Hledáme tedy v údolí potoka »Ponor« hned za kopcem a zjišujeme existenci ponorné jeskyně mající s místním potokem přátelský bifurkační vztah, královské dělení, něco do koryta - něco do jeskyně, prostě půl na půl. Pomocí GPS zjišujeme, že jsme 65 metrů nad vývěrem podzemního potoka z Humpleu, ale víme, jak je to u GPS s výškami. Plocha povodí potoka Ponor je velká a průtrž mračen se může v jeskyni celkem významně projevit, záleží, jak v takové chvíli bude fungovat »královské dělení«. Je jasné, že v rozhodování o množství vody v jeskyni mají nemalé slovo lesáci a to podle toho, kolik pařezů zrovna naházejí do koryta. Nezbývá než doufat, že je hltnost ponoru omezena sutí a štěrky. Jinak je to vlastně dost o hubu. Samozřejmě pokud je to opravdu ten správný ponor do Humpleu. Dělal někdo barvící pokusy? V údolí pod ponorem v protilehlé stráni je významná jeskyně Piatra Altarului, o něco blíže k bifurkaci aktivně protékaná jeskyně Rece (»Studená«). O jejich existenci víme z vypravování. Naopak proti proudu potoka Ponor je opět v pravobřežní stráni turisticky navštěvovaná jeskyně Onceasa s velkým vstupním a bočním dómem. Vkrádá se myšlenka, zda to není pokračování fosilní úrovně Humpleu dále k jihozápadu z dob, kdy tu údolí potoka Ponor ještě nebylo. Ještě výše dosahuje údolí potoka nekrasových hornin, to jak se šplhá do masivu Vlădeasa. Jedna větev potoka přitéká od Groapa Largă. Prostor nad jeskyní Humpleu je potřeba si nepředstavovat jako klasickou krasovou planinu se závrty a slepými údolíčky. Terén je spíše kopcovitý a údolí jsou otevřená. x

P

Postupem času jsme se to naučili lézt. Chce se to pohybovat spíše pomalu - plovat, odstrkovat se od dna nebo dlouhými kačáky. Přilbu mít lépe v ruce - nenarážíme o strop a neucpává se karbidka. V těch nejnižších místech nám nateklo do uší, jedno oko a ucho pod vodou měli ti, co si nechali přilbu na hlavě. Kdo nemá rád vodu v uších, musí počítat s tím, že bude mít pod vodou pusu. Po absolvování 18. polosifonu jsme dolezli do prostory, do které shora ústí suový svah. Podle toho, co před rokem říkali Francouzi, by jsme už měli být někde u Giganţiloru. Propasírovali jsme se mezi bloky nahoru skrz zával. Dóm, pracovně nazvaný »B A C U L AT Ý «, je veliká přehledná dutina. Vypadá to, že by to mohl být dóm »S A L A C U F E R E S T R E «. Mayk se nějak záhadně vysápal na desetimetrový stupeň na hlavní patro dómu, dolů nám pak hodil lano. Vypadá to, že tu před námi bylo jen pár lidí, kráčíme ve starých šlépějích, jinak nikde kolem nic, nedotčená jeskyní půda plná obrovských egutačních děr po skapové vodě. Tady jsme to zabalili, cesta sem trvala 6 hodin. Těšili jsme se na teplou večeři, takže venku jsme byli za 3,5 hodiny. Dost pomohla cesta po proudu. Mezitím, co jedna parta hledala Gigantický dóm, Kuba, Hejkal a Patrik si prohlédli vstupní partie jeskyně. Odpoledne se k nim připojil Kameňák a s Kubou se pokusili o průzkum propastí v chodbách nedaleko vchodu. Ve 20 metrech našli však jen bláto a zasintrované kosti pradávné zvířeny. Kameňák vše natáčí na video. Hned druhý den ráno po vydatné snídani vyrážejí Kameňák, Kuba a Prochna do dalšího boje s polosifony. Prochna si cestou tipuje místa na fotky, které tu později pořídí s magnesiovou složí. Kameňák pln elánu si sebou bere cca 10 kg videomateriálu. Vše odkládá u 4. polosifonu. Kluci sice tušili, co je čeká, ale až v posledních polosifonech uvěřili :-). Komín do »Baculatého dómu« minuli

POIENIŢĂ ěkteré dny jsme také trávili chůzí po kopcích nad jeskyní a tak se stalo, že jsme nalezli planinku s depresí a zamaskovanou propastí Poieniţă II, ze které vanul průvan a skoba byla pevně zatlučena 1 m nade dnem. Zda Komyškova metoda s falešným dnem došla až tak daleko od Berouna, nevíme. Jisté je, že když se Rumuni dověděli, že jsme ji našli, byli celí zděšení a Mácu prohlásili za démona. Bez pozitivního výsledku však dopadlo pátrání po propasti Poieniţă I, která je napojená na Humpleu údajně v blízkosti dómu Giganţilor. Od vchodu vedou, podle vyprávění, celkem normálně rozměrné studny až do hloubky 70 m. Poté následuje velmi komplikované týření puklinami do hloubky 160m. Další postup až na hloubku 258 m představuje famózní slanění zvonovitými šachtami. Ze dna je pak nutné pokračovat úzkou chodbou často protékanou drobným tokem. Takto se snad dosáhne »Galeria Activului Principal«, tedy aktivního toku v zadní části jeskyně. Výzkum propasti je spojen se smrtí jednoho z rumunských speleologů (I.Ciolomic). A druhý prý dodnes podstupuje psychiatrickou léčbu. x

N

pod stropem. Jsme nedaleko Comanova (Rakoviţova) dómu, v místě, které označujeme »S VA Č I N O V Ý D Ó M «. Toto místo známe z minulé kapitoly. Dále má chodba ryze kaňonovitý vzhled s převážně pizolitickou výzdobou. Za další vysokou komínovitou prostorou, neboli propastí z dómu Gábora Halasiho, počíná živě meandrovat. Při počvě je široká, avšak strop je níže než doposud. Přesto je stále možné jít vzpřímeně. Zhruba ve vzdálenosti 1,3 km od kaskád, tedy 1,5 hodiny pomalejší prohlížecí chůze, strop chodby náhle padá k hladině 1. polosifonu. (2 hod. od vchodu) Nejprve se snažíme toto místo někudy obejít, ale nakonec zalézáme po krk do vody. Silné proudění vzduchu nad hladinou napovídá, že jdeme (spíše ploveme) správně. Strop s okorodovanými (orvanými) krápníky valí těsně nad hladinou do daleka. Z vody vylézáme o 20 m dále. Seznámení s polosifonem máme tedy za sebou a čekáme, co bude dál. Druhý polosifon je dlouhý také 20 m. Po vylití rukavic a přebytečné vody v holínkách pokračub David Procházka

a pokračovali dál. Zanedlouho dospěli k velkému meandru kolem obrovského závalu. Zde v potoce leží »V E L R Y B A « - vápencový blok opracovaný do podoby vztyčené ocasní ploutve plejtváka obrovského. Při jídle se ukazuje, že zaručeně nepromokavé vodácké vaky jsou k ničemu. Teče do nich a oběd se dá jíst jedině lžící ze dna pytle. V závalu nad velrybou vylezli do »B I V A K O V É H O D Ó M U «. Když viděli, že zleva visí lano, »aha, tady už kluci byli«, vrátili se k Velrybě. V pokračování proti proudu se chodba trochu snižuje a je »vybetonována« ostrohrannými kameny zalitými v hrubém sintru. Kluci shledali lezení příliš obtížným a svorně se rozhodli pro návrat. Byli třicet metrů od chodby do Giganţiloru. To jsme ale zjistili až za další rok. Mezitím na povrchu Máca vyrazil najít propast »P O I E N I Ţ Ă «. Tou se dá do Giganţiloru slézt ze shora. Jak tak bloumal pralesy po kopcích, úplně nahoře našel malou loučku. Něco ho táhlo ke skalkám za ní a tam to bylo! Sáhl mezi kameny, pár jich odvalil a odhalil rošt z kuláčů maskující otvor kamsi dolů. Jako v Českém krasu. Když sem za 3 dny Máca, Kameňák, Kuba a Prochna dovláčeli veškerý vercajk, 500 metrů lan a začali se spouštět dolů, zjistili, že tato »Poieniţă II« má jen nějakých 15 metrů. Později jsme se dozvěděli, že je to konspirační pracoviště jedné rumunské speleoskupiny. Večer, když jsme se všichni sešli u ohně, jsme marně rokovali o velrybách, závalech a lanech visících v dómech. Vůbec nebylo jasné, kdo a kde byl. Hned ráno vyráží objasnit stav věcí a konečně najít Giganţilor družstvo ve složení Mayk, Máca a Patrik. Mayk se rozhodl orientačně zmapovat celý podzemní tok, kam až dojdeme. Naměřené údaje píše obyčejnou tužkou na sklopnou destičku geologického kompasu. Po jejím popsání vždy zastavujeme a Mayk přepisuje údaje a kreslí mapu do vodotěsně za-

baleného sešitu. Když z jednoho odevšad crčí voda, je docela problém na papír psát. Tedy ta cesta od Velryby nahoru do Bivakového dómu se hledá fakt blbě! Nakonec jsme se tím závalem protejřili - a »hele lano«. Vypadalo lákavě a že jsme měli potřebné, by improvizované vybavení, nebyl problém překonat cca desetimetrový stupeň ze zpevněných říčních štěrků, jílů a sintru. Po této galerii jsme došli do »K L E N O T N I C E «. Nemá smysl upadat do popisnosti toho, co jsme zde spatřili. Dojmy byly ale takové, že když ještě rozechvělý Patrik slézal stupeň zpět do Bivakového dómu, »hodil záda« mezi užaslého Mayka a klidně pokuřujícího Mácu. Ti pár okamžiků předtím pozorovali marné zápolení Patrika s lanem a jeho pomalý pád mezi kameny. Pár setin co trvají věčnost. Vypadalo to děsně blbě. Ještě že dopadl na všechny čtyři. Jeden kámen břicho, druhý hlava. Š O K ! Je mu něco? Nevíme. Ruce, nohy, záda, krk, hlava: OK. Břicho: auu. Žebra? Jde to? Půjdeme? Jde to! Ani nevíme jak a zase se topíme v polosifonech. Mayk pomáhá Patrikovi, Máca jistí zadek. Kutálíme se, ploveme, zkrátka »padáme« ven. Mayk nabral obrovské tempo a doslova nás z jeskyně vytáhl. Uff. Venku v táboře už všichni klidně spí, ale večeře na barbecue je ještě teplá. Svlékáme ze sebe promočené overaly, neopreny a všechen ten mokrý neřád zahazujeme do trávy. Padáme kolem hrnců s čajem a večeří. Nadlábneme se, pohovíme, poležíme, pomodlíme. Patrik toho moc nevypil a nic nesnědl. Stále je v šoku. Nad ránem budíme Čajdu, plachta padá na spáče; Kuba nadává, Kameňák mu sekunduje. Sorry kluci, jedeme do Kluže do nemocnice. Tam líčíme doktorům, co se stalo: těžká tůra, noc, zima, déš, nepřehledný terén - simulujeme jeskyni někde na povrchu. Hlavně že někdo z doktorů má v ordinaci pověšený jeskyňácký plakát. RTG, sono, ultrazvuk, odběry tekutin. Druhé velké uff. Zlomenina žádná, ani to břicho. Jen odražená střeva.

B


6 13

STR

65

65 72

KD10 / 2004

I F

b Martin Přibil

L V jezeře za vodopády je vody po pás, maximálně po prsa. J Ve vodopádech pod Tanečním dómem začíná dlouhá pou proti proudu k dómu »Sala Giganţilor«.

jeme v chůzi. Chodba má své původní rozměry 5×5 m, sintry jsou opět všude kolem a na počvě jemné štěrky. Následuje další polosifon stejného vzezření. Čtvrtý polosifon je vlastně zával (to kamení někde chybí!). Protahujeme se zatopenými štěrbinami mezi bloky, no, těžko to nějak popisovat (hujer). Za pátým polosifonem (d=20m) se zvyšuje strop do dalších dómovitých prostor. Jsou tu dva vysoké komíny kamsi, oplývající sintry, ze kterých padá intenzivní déš. Opět kamsi do tmy odbočující chodba se strmým vzestupným srázem (do Grenobelských dómů?). Třeba se tam někdy podíváme. Za »dómem s hřebenem«, tj. protáhlá hromada suti ležící napříč prostorou, přes níž se musí přelézt, se strop opět snižuje. Další polosifon. No, nemít neoprény, patrně by děrozvěst bídně zhynul. Další pobočný svah kamsi vzhůru do černé tmy a chodba opět mění charakter, je vidět facety a různé jiné prvky erozní činnosti vodního toku. Po výzdobě ani památky. Zde to musí být při povodni moc pěkné. Prohlížíme odbočné komínky, zda-li je vůbec možné se před takovou událostí někam schovat. No, občas asi jo. Následují polosifony o cca délkách 10, 10, 20, 10, 10 a 20 m a pak veliký obří hrnec ve stropě. Hned za odbočením chodby s excentrikami nastává překvápko. Zatímco se doposud výška vzduchu v polosifonech pohybovala tak mezi 20 a 50 cm, třináctý kousek v pořadí snížil výšku na 15 cm, zato délku odhadujeme na 60 metrů! I tyhle studené překážky tedy změnily charakter. Nyní mají polosifony rovné stropy bez výzdoby, jsou nižší a delší. Pokud chcete mít polovinu úst na vzduchu, musíte se smířit s tím, že jedno oko bude pod vodou. Míjíme chodbu s letopočtem 11.8.1985 a následují velmi nízké polosifony o odhadovaných délkách 80 m, 5 m, 100 m a 30 metrů. V době objevování to byly významné překážky. První z nich bude patrně onen »S I F O N U L ‘85« a nejdelší stometrový pak »S I F O N U L ‘88«, nad nímž je kdesi situován »S A L A T E R M I N U S « (Koncový dóm). Je třeba ještě dodat, že hloubka vody ve všech polosifonech se pohybuje kolem 1 m, výjimečně ke 2 m, což umožňuje pohodlnou chůzi po čtyřech končetinách. Jak jsme pochopili, během »vodních radovánek« jsme

podešli »S Ă L I L E G R E N O B L E « A » S Ă L I L E C H A R O N T E « (Grenobelské a Charonovy dómy). Za posledním, osmnáctým pětimetrovým polosifonem je menší dóm se suovým kuželem. (4 hod. od vchodu) Strop se v jeho nejvyšší části k suáku poněkud přimyká. Soustavou průlezů mezi bloky se brzy na to dostáváme do obrovského »B ACULATÉHO « dómu (»Sala cu Ferestre« či »Sălile A«?; rozměr: 150×80×40m; ). Dóm je téměř bez výzdoby, zaujmou egutační jámy. Je rozdělen osintrovaným skalním prahem o výšce max.10 m, z něhož visí lano, natažené patrně zdejšími objeviteli. Sápáme se po něm a zjišujeme, že vyvýšená část dómu je po několika desítkách metrů ukončena zahliněním a zasintrováním. Tyto procesy jsou všudypřítomné. Skrz velké okno v jeho protilehlé stěně by se možná dalo dostat dále do dalších částí fosilní úrovně, a to směrem zpět ke »Grenobelským dómům«. Patrně to již někdo zkoušel. (V roce 1999 nám cesta sem trvala 6 hodin, zpět »poklusem« 3,5 hodiny.) Další část aktivu je bez polosifonů, ale zato oplývá nepříjemným plazením ve štěrcích v zanesené chodbě. Počva chodby připomíná beton do něhož jsou zality ostrohranné úlomky černého vápence – lahůdka pro kolena. Po cca 300 metrech následuje rozsáhlé suové pole obrovského závalu, skrz který existuje několik možností průstupu. Jeden z balvanů v líném řečišti připomíná V E L R Y B U s kamennou ploutví. Zde se dáváme vzhůru do lezení škvírami mezi bloky závalu a asi po cca 20 výškových metrech se ocitáme ve velkém dómu (cca 60×20×10 m). Tento dóm je celkem příjemně vyzdoben, časté jsou drobnější asi metrové stalagmity. Plochá chodba nahoře napravo a čokoládově vyhlížející polevy vzbudily v objevitelích takové nadšení, že zde zbudovali bivak, proto »S A L A B I V U A C U L U I « (Bivakový dóm). Nalevo, naproti bivaku, je pod stropem vchod do galerie se dnem tvořeným zpevněnými říčními sedimenty (velké oblázky apod), kryté sintrem. Nahoru vede 10. metrové lano. Po laně jsme se tedy vyhoupli na sintrovou desku a hle opodál stojí zasněžený stromek, alespoň tak vyhlíží asi metr vysoký kuželovitý stalagmit porostlý jehlicemi krystalů. Od tohoto místa se chodbou a přilehlou prostorou rozprostírá

b Lukáš Němeček

I

V lékárně kupujeme Patrikovi čípky, v potravinách suchary. Zbytek to jde zajíst k »Hubertovi«. Po obědě u Avie zjišujeme, že parkujeme přímo před věhlasným speleologickým institutem Emila Rakoviţi. Návrat do tábora ve Valea Firei je velkolepý. Vystavujeme živého Patrika, vítají nás hezky přiopilí kluci. Původně byli velice rozezleni za to probuzení, ale vztek rozpustili v rumu a pivu. Teprve te se po pořádku dozvídají celý příběh. Prochna vytáhl housle, Mayk s Čajdou kytary, Kuba píšalky a všechen stress odplouvá do klidné noci. Na Humpleu ani pomyšlení.

IŘ

íjen 2000I Za rok a měsíc opět na tom samém místě. Materiálu máme víc o další půl tuny. Tým se opět obměnil: tvrdé jádro ještě víc ztvrdlo, ubyl Hejkal a Prochna, který emigroval do Austrálie. Prvně je s námi Aj ák a Honza Wotep. Nezměnila se jen sestava, ale i my. Po prožitém šoku se Patrik dal na východní náboženství a strhl Mayka k vegetariánství. Kuba se bude ženit, Máca je vážně zamilován a už se těší, že po dosažení Giganţiloru pověsí jeskyně na hřebík. Vlastně jen ten Čajda zůstal stejný pohodář. Ale legenda o gigadómu nás všechny zas a znovu žene vpřed. Tentokrát jsme sem chtěli vyrazit i s požehnáním místních jeskyňářů. Komunikace však tragicky selhala. Dodnes nechápeme proč. Že by mocná Securitate ztopila naše maily? Proto jsme z důvodů konspirace raději přijeli do Valea Firei až v pondělí 2. října. Víkend jsme strávili prolézáním bastionové pevnosti v Komárně a procházkou po Budapešti. Jenže problém. Rumuni jsou tady a do jeskyně nás nechtějí pustit. Mají tady nějaké německé krasové turisty a dokonce bydlí v boudě na Drákulově! Tak nás aspoň vzali dovnitř na »oficiální« exkurzi. U dvířek, co nebyla zamčená a ani nikdy zamknout nešla, předváděl rumunský lezec směšné divadlo, že je 10

H

KD10 / 2004

STR

66

66 72


7 13

B

minut odemyká a že je to »tajný« systém. Museli jsme i s Němci zůstat 10 metrů pod vchodem. Němci nechápali, čemu se smějeme. V jeskyni pak »výslech« kudy a kam se chodí, ale znali jsme to lépe než on. Teprve po dlouhém přemlouvání přijel šéf klubu Speleo Omega, který si speciálně z Kluže přijel prohlédnout naše, už slavné, barbecue. Po shlédnutí vytištěné vzájemné emailové komunikace nám vysvětlil, že nás čekali o 14 dní později. Nakonec nám dal požehnání ke vstupu do jeskyně, ale předtím nás zinkasoval o několik set tisíc lei. »Ó Bihore, jak se měníš! Bumážky a lezení do jeskyní za tvrdé peníze. A hotely ty tu budou kdy?« Ve středu 4. října konečně můžeme vyrazit. Vstáváme ještě za hluboké tmy a za rozbřesku vyráží do Gigadómu první tykadlo ve složení: Mayk, Čajda, Patrik a Honza. Mají za úkol najít cestu a projít vše, co bude v jejich silách, na jeden zátah bez bivaku. Od Velryby pokračují dál. Míjejí místo, kde to loni zapíchl Kuba s Kameňákem a Prochnou. Po třiceti metrech chodba doleva. Jsou tam! Konečně tedy děrozvěst dorazil na práh své noční můry. Po celé té námaze a přetrpěných lapáliích je tu Sala Giganţilor a literárně obtížně uchopitelné téma. Veliká dutina to skutečně je. Terén je tu značně komplikovaný, podzemní horydoly, skalní bloky, suáky, obrovské množství sintrové hmoty v mocnostech desítek metrů. Kubův nápad instalovat na vhodná místa cyklistické blikačky byl geniální. Bez tohoto opatření by jsme si nikdy neudělali představu, jak je dómovitá struktura vůbec dlouhá. A i když jsme z Humpleu přivykli lecčemu, byli jsme ohromeni stejně jako při první návštěvě jeskyně vůbec.

zářivě bílý sintrový koberec, který třpytivě odráží naše lampy a připomíná promrzlé závěje v lese na Šumavě. Vydáváme se po stopách a provázku, který tu zanechali měřiči. Opět bělostné stalagnáty a na všem jsou stále ty krystaly. Výzdoba graduje. Vstupujeme do ploché dómovité prostory, která vznikla nad obrovským závalem po vylomení vápencových bloků podle jakési horizontální poruchy. Placatý strop je brázděn rovnoběžnými metrovými řadami krystalických excentrik, vyvinutých na spárách svisle postavených vrstev. Šikmo je navíc křižují excentrika vyvinutá po příčných poruchách. Místy se nacházejí klasické tvary krápníků, nicméně s krystalovaným povrchem, jinde jsou »ježkovitá« jezírka, vše ve sněhobílém provedení. Vzhledem ke křehkosti a neporušenosti krystalických tvarů je nutné se tu zout a chodit zde se zatajeným dechem. Říkejme tomuto místu třeba »K LENOTNICE «. Poblíž vstupní brány do těchto prostor je několik otvorů dolů, do spletitého labyrintu závalu, který se rozkládá mezi aktivem, »Bivakovým dómem« a »Klenotnicí«. Zda odtud vedou ještě nějaká pokračovaní nevíme, každopádně se dá v závalu pěkně bloudit a tápat.

G IGANŢILOR Pojme nyní dál proti proudu aktivu. Opustíme závalové pásmo s kamennou »velrybou« a vzápětí nás potká další odbočná chodba («Zadní chodba«) jdoucí zpět do »Bivakového dómu«. Toto místo je opět křížením zchátralého fosilního koridoru se současnou aktivní chodbou. Dómovitou strukturu te budeme mít po levé ruce. Jdeme dál, následuje chodba plná vody s nízkými stropy. Po cca 300 metrech se doleva otevírá veliká dovrchní chodba vedoucí do černé prázdnoty. Z balkónu ve stěně prostory visí lano. Tohoto místa lze také dosáhnout suchou cestou, čili fosilním patrem, přímo z tábořiště v »Bivakovém dómu«. Jde o průplaz po sintrové desce dost nízkou plazivkou, která nejprve ústí do »S A L A Î N A LT Ă « (Vysoký dóm; 80×75×80m) a pak soustavou plochých širokých chodeb směřuje na zmíněný balkón, odkud je mimochodem úžasný výhled do tmy. Stojíme na prahu »S A L A G I G A N Ţ I L O R « (čti džigancilor, Gigantický dóm; 537×111×35m).

Nutno přiznat menší zklamání. Monumentálnost, kterou natěšený děrozvěst očekává, se totiž nekoná. »Gigantický dóm« nejde naráz celý přehlédnout. V podstatě se jedná o další soustavu obřích dómů a velkoprofilových chodeb. Naše očekávání, že se dostaneme do jedné velké prostory 800 m dlouhé, 200 široké a 100 vysoké není naplněno – prostora je značně členitá. Pro lepší orientaci necháváme během prohlídky na vhodných vyvýšeninách cyklistické blikačky (pouze dočasně) a tak při pohledu zpět na balkón nad vstupem do dómu nakonec můžeme opravdu konstatovat přímou viditelnost kolem půl kilometru. Centrální prostora je rozdělena obrovskou horou sintrové hmoty, pod kterou je nickamínkové »jezero« cca 1 m hluboké, možná i víc. V těchto místech vybíhá doleva z dómu velký lalok, takže při vyhodnocování map a při jisté dávce řečnické obratnosti skutečně Giganţilor má 200 metrů šířky, by nejnovější popisy již obsahují střízlivějších 111 metrů. S výškou je to obdobné, v nejvyšším místě má klidně 100 metrů. Jinak pokud bychom brali jako měřítko pocit, co je »jedna celistvá prostora«, rozměry »superdómu« se nám trochu zcvrknou. I tak je struktura volných dutin v oblasti Giganţiloru skutečně mohutná. Co se speleotém týče, jsou tu k vidění všudypřítomné krystalky pokrývající stěny, kamení i krápníky a způsobující zdánlivý třpyt jinak fádní vápencové hmoty. Překvapují také obrovité přes 10 i více metrů vysoké stalagmity. Další pokračování dómového sledu jsou oddělena mocnými valy bloků a suti, jež sahají téměř ke stropům. Jinde postupu brání bělostné sintrové kaskády a nickamínková »jezera« pod nimi. V podobných místech jsme vždy šli v objevitelských šlépějích, takže bylo zřejmé, že nejen nám, ale i těm před námi mohl nějaký boční lalok či chodba uniknout. Vůbec jsme měli pocit, že tyto prostory zatím navštívilo minimum lidí. V zadní části struktury přibylo valounů a písku, dokonce místy je tato směs přilepena ke stropu. Zdá se, že tento úsek byl kdysi kompletně vyplněn říčními štěrky. Dnes je tu velký nálevkovitý jícen kamsi k aktivu. Po dalších stech metrech je pokračování fosilního patra přerušeno závaly a zřejmě pokračuje nějakými průlezy mezi bloky na ak-

b Martin Přibil

L Velryba je důležitý orientační bod na aktivu pod »Bivakovým dómem«. V potoce ji nelze minout. J Veškerý materiál jako spacáky, jídlo, focení jsme do bivaku nosili v „hobocích“ – vodotěsných soudcích z Humpolce. V jezerech za kaskádami pod »Suovým dómem«.

b Michal Kolčava

Pohyb v dómu znesnadňuje přítomnost obrovských krápníků a nickamínkové výzdoby kudy vedou pěšiny, resp. šlápoty, které je nutno zcela respektovat. Všude kolem je panenský sintr a je tedy absolutně vyloučeno zaváhat a šlápnout vedle. V neoprenech to jde dost ztuha. Po 10 hodinách v podzemí to kluci pod Maykovým vedením zabalili a vypravili se na zpáteční cestu. Celkem strávili v podzemí 17 hodin. Venku se zatím 2. tým pečlivě připravoval na svou misi. Kameňák usoudil, že asi nezvládne vzít sebou video, světla a fotoaparát, takže Mácovi a Aj ákovi šlechetně přenechal všechno své magnesium. Sbalit všechny potřebné věci pro bivak do třicetilitrového hoboku je docela kumšt, vyzkoušeli jsme si to na několikrát. Také jsme celý den vařili a jedli abychom zahnali nepříjemný pocit chvění v břiše z očekávání náročné akce. Po setmění jsme udržovali obrovský kotel expedičního »guláše« a čaje a neustále jsme vyhlíželi světla karbidek v lese. »Už jdou,« tradiční počítání plamenů na dálku, »sakra jedno světlo chybí!« Nechyběl účastník, ale karbid v lampě. Pozdě do noci se sytíme vyprávěním o pouti do té úžasné dutiny. S ránem vstává druhý tým a připravuje se do akce. Přípravy trochu váznou, takže vyrážíme až po obědě. V polovině polosifonů se plní proroctví a Kameňák odkládá veškerou videovýbavu a věší ji na krápník. Ani nevíme jak, ale po šesti hodinách od vchodu jsme u Velryby. V závalu do Bivakového dómu jsme prokleli překážející hoboky. Ještě že se, na rozdíl od batohů, neprodřely. Plánujeme co dál. Máca vyrazil do plazivky směrem na Giganţilor. Je dost nízká, ale naštěstí hodně široká; půjde to. Vymýšlíme co dál: na akci v jeskyni máme limit 48 hodin. Te zjištujeme, že to není mnoho, a pravdu měli ti, co na akci navrhovali hodin 60 do doby, než by se mobilizovaly zálohy u Avie. Rozhodujeme se

vstát co nejdříve, prochodit co se dá a před návratem se ještě trochu prospat. Ráno se budíme plni nadšení, tedy až na Aj áka. Včera si na »betonu« před Velrybou pochroumal koleno, skrze ledovou vodu to necítil, ale přes noc se to rozleželo. Te nemůže chodit. Vymýšlíme brufenové obklady, ale než zaberou, budeme muset jít do Giganţiloru sami. Taková škoda, pár desítek metrů před cílem. Opouštíme Roberta, a soukáme se do plazivky, která vede v pokračování chodby, kde je bivak. Další komplikace: Kuba dostal klaustrofobii! Po tolika letech jeskyňařiny, akcích ve Fialovce a dalších velmi úzkých dírách to Kuba otáčí. Že to sám projde spodem potokem. Moc mu nevěříme: »Ten si zase vleze do spacáku,« kverulejeme s Kameňákem. Jdeme dál. Za plazivkou je druhý extrém: »Vysoký dóm« je bez pořádného světla zcela nepojmutelný. Po chvíli stojíme na Galerii nad Giganţilorem. Konečně jsme tady! Zapínáme cyklistickou blikačku a slaňujeme dolů. Tam už stojí mokrý Kuba, průzkum může začít. Docela dlouho nám trvalo, než jsme se alespoň rámcově zorientovali. Rozkládáme focení a připravujeme hořčíkové slože; práškem nijak nešetříme. Teprve po zahoření oslepujícího svitu magnesia jsme si udělali představu, kde to jsme. »Po pravdě, je to velký, ale ta několikastadionová vize to není.« Ani nám to nevadí, stejně tu chodíme, resp. bloumáme s »otevřenou hubou«. Na vhodně vyvýšená místa dáváme další blikačky, šplháme nahoru mezi obrovské bloky a podobně zase někam scházíme. Občas se v kamení otevírá propasovitý jícen dolů do závalu směrem k aktivu. Dómovitou strukturou se dostáváme pořád dál a dál. Lidské stopy řídnou. Mužíci a pěšinky tu také už nejsou a není vidět ani poslední naše blikačka. Na stropě je přilepená vrstva říčního štěrku a chodba stále vede někam dozadu. S focením a blouděním tu jsme už 10 hodin, a to nás ještě čeká cesta zpět do Bivaku. Docházíme na místo, kde se

B


8 13

STR

67

67 72

KD10 / 2004

I F

Přítoková větev Zatímco jiní bádají v dálkách za polosifony a mnozí odpočívají nebo fotí ve vstupních dómech, vydává se dvojice Hejkadlák - Čajda na aktiv, aby prozkoumala možná fosilní patra nad aktivem. Hejkadlák si musí spravit chu, nebo předešlého dne sám sebe vyslal pro nezbytný díl na opravu našeho speleovozu. Přišel z nejbližší vesnice hodně otřesen a notně posilněn místním zabíječem mozkových buněk. Náhradní díl byl vmontován a speleovůz se tvářil jako nový. (Při odjezdu z kempu jsme ho stejně museli roztlačit a potom už vždy.) Tým tedy překonává vstupní partie, kde postižený dobrodruh jásá nad velikostí dómů a postupuje směrem k aktivu. První pokus o objevení fosilních pater začíná asi 100 m za posledním vodním stupněm. Děrozvěsti se derou nejdříve po hlinitém svahu vlevo od aktivu a následně se dostávají do horních prostor. Objevené prostory však nejsou požadovanými fosilními patry, ale pouze rozšířenou chodbou aktivu, který tato místa opustil a nyní teče o 20 m níže. Na stěnách a podlaze v nejvyšších místech se nachází krystalická výzdoba (keříčky), kterým se oba dva všemožně vyhýbají. Při sestupu zpět na aktiv o nějaký ten metr dále dochází k podivnému úkazu a následně menšímu úrazu. Čajda opouští zničeho nic polohu vertikální a přesouvá se do polohy vhodné na rychlostní bob. Kameny sviští a nebohý prolongatér mizí v hloubce. Naštěstí se nad hranou srázu nalézá značně osintrovaná plotna a ta zachraňuje nebožáka před jistým pádem do aktivu. Všechny klouby jsou vráceny na původní místa a skupina pokračuje v sestupu na aktiv. Asi po jednom kilometru se dvojice dostává k podzemnímu přítoku do našeho aktivu. Děrozvěstové jsou již ochlazeni a uklidněni ledovou vodou a přivítají dozajista zase nějaké sápání v blátě a po kamenech, plazivka by taky bodla. Po přítokové větvi se dostávají k první překážce - velké balvany v korytě potoka. Pro zjednodušení průstupu a se sprostým slovem na rtu se vydávají oba po hlinitém svahu, který je značně olezený a notně kluzký, do výšky nad přítokovou větví. Ve snaze oblézt kameny zprava, proti směru toku, jsou odměněni nálezem fosilních pater, která vypadají jako kanálové trubky. Dno, strop i stěny jsou hustě přelity sintrovou polevo, krystal i krápník se také najde. Chodbičky mají velikost 2 × 1 m a ústí do nich několik komínů (prozkoumáno v roce 2002). Bezpochyby nejzajímavějším úkazem v těchto částech jsou obrovské talíře, které různě vylézají ze stropu a udivují přítomné svojí velikostí největší z nich dosahuje velikosti až 1,5 m. Po prolezení části chodbiček a nalezení několika komínů vedoucích zpět na hlavní aktiv, se skupinka již řádně ukojených nadšenců vydává proti proudu přítokové větve. Prochází meandry, které jsou velmi tmavé, snad ještě více než celá jeskyně. Výzdoba v meandrech je veškerá žádná, pouze od cca 1,5 m výšky ulpívá na stěnách souvislý povlak jílu a meandr má profil jako několikanásobné přesýpací hodiny. Asi po 500 metrech od hlavního toku musí krtkolozi sehnout hlavu a padnout na všechny čtyři. Charakter přítoku se totiž najednou mění a pokračuje rourou o průměru 1 m. Tento úsek je dlouhý zhruba 150 m a stojí opravdu zato. Pro milovníky latexu a zpocených těl to nejde jinak než doporučit, ale pro normálního smrtelníka nic moc. Lezení po kolenou a loktech v šestimilimetrovém neoprénu, přelézání sintrových hrázek a různé kroucení v trubce je poměrně nepříjemná záležitost. Kolega Hejkadlák v tuto chvíli zešílel a začal si za overal ládovat různě zkorodovaný sintr a vápenec, jako že si ho odnese s sebou. Ještě že ho nezačal polykat. Po trubce následovaly další meandry a takové nějaké bahnité dómky velikosti 20 × 10 × 15 m, asi tři za sebou. V jednom z nich nás to přestalo bavit, vyměnili jsme karbid a začali se vracet. Celková délka prolezeného úseku tvořila asi 1 km, průtok v přítoku byl nevelký 0 - 2 l/s. Podle eroze a meandrů koryta jsme se shodli na tom, že půjde nejspíše o nějaké odvodnění, které funguje pouze v době dešů. Po návratu do ledové vody hlavního toku projevil Hejkadlák přání vidět nějaký ten polosifon. Polosifon byl kolegou Hejkadlákem shlédnut, byl učiněn pokus o průstup, který zkolaboval na váze kamených vycpávek za overalem Hejkadláka. Polosifon byl urychleně opuštěn a za velmi jadrných nadávek se výprava pustila na zpáteční cestu. Následovala pasáž s jezery a nakonec vodní skoky, které byly zdolány skokovou technikou (Čajda) a pomalým slezením se zátěží (Hejkadlák). Skupina strávila v podzemních prostorách osm hodin a výsledný efekt, totiž rekonvalescence opraváře speleovozíku, byla zdárně ukončena.

x

b Martin Přibil

Sintrové stropní bubny v chodbách »Přítokové větve« v oblasti nad odbočkou z aktivu.

tiv či někam dál k dalším dómům, o nichž však víme pouze z vypravování a z literatury. Pokračovaní aktivu za odbočením dovrchní chodby do »Gigantického dómu« jsme už nezkoumali. Má tam být snad několik dalších polosifonů a pravděpodobně několik závalů, také vodopád. Blízko konce se nachází ještě několik dómů (Finală, Fund, Bingo, Amfiteatr, atd.). Aktiv končí sifonem, kterým voda přináší také organický materiál z ponorů jako např. jehličí, či semena rostlin. Výzkum těchto závěrečných pasáží, vzhledem ke vzdálenosti od vstupu bude přinejmenším značně problematický abude pro transport např. potápěčského materiálu vyžadovat expediční styl výpravy s bivakem a podpůrnými družstvy (nosiči).

b Martin Přibil

Z ÁVĚR / Î NCHEIERE Jeskyně je vytvořena v masivu Humpleu (1502 m n.m.), který je sevřen mezi údolími Valea Ponorului (ponorová zóna) a Valea Firei (vchod, vývěrová zóna). Místo, kterým dávná řeka vstupovala do současného tělesa masivu je jeskyně Peştera cu Gheaţă de la Vârtop, kterou jsme však během našich výprav nenavštívili. Jak jste během četby jistě pochopili, jeskyně Humpleu představuje velice zajímavý a rozsáhlý jeskynní systém. Jeho prozkoumanost rumunskými i zahraničními speleology bude asi značná, ale zcela jistě zde existuje mnoho dalších perspektivních míst skýtajících možná pokračování a mnohá překvapení. Doposud zde bylo nalezeno 22 velkých dómů, a to určitě není všechno. Čtyři z nich jsou dokonce největší v celém Rumunsku. Systém by byl zkoumán mnohem dříve než v 80. letech, nebýt rozsáhlého suového pole, které kdysi »vstupní partie« pečlivě ukrylo. Prozrazeny byly až díky silnému průvanu a nekonečné lidské všímavosti. Je však zřejmé, že jeskyně byla ve vzdálenější minulosti otevřena do krajiny velkým portálem s profilem »Vstupního dómu«. O tom také svědčí četné nálezy jeskynního medvěda ve »vstupních partiích« a z dáli viditelná proláklina ve svahu kopce v místě vchodu. x

»Most« nad vyustěním »Přítokové chodby« do aktivu

a Libor »Čajda« ČADA

I

H

zdá, že hlavní chodba je už úplně ucpaná štěrkem. Rozumnou cestu dál nevidíme; vůbec se nám nechce opakovat Patrikovo levitování při výstupu rozvolněnou stěnou z říčního sedimentu. Domů, do bivaku to zas tak dlouho netrvalo. Čekající Aj ák už byl celý polekaný, co že jsme tam tak dlouho dělali. Lákáme ho, a alespoň jde s námi na vyhlídku nad Gigadómem, je to jen pár minut. Koleno ho ale pořád ještě hodně bolí. Radši ho obkládáme brufenem a chystáme se na krátký nocleh. Plni dojmů kolem 23. hodiny usínáme neklidným spánkem. Vstáváme ve 3 ráno. Představa oblékání do mokrého neoprénu je natolik odporná, že by ho tu jeden radši nechal. Ale co naplat, v potoce je hrozná zima. Trochu se nám vymklo balení a uklízení, takže vyrážíme až kolem páté. To bude venku mazec, že lezeme pozdě. Pomáháme Aj ákovi. Kupodivu nejlépe mu jdou polosifony. Tam může plavat. Ploché říční úseky jsou také dobré; koulí dopředu soudek i sám sebe. Horší je to při prolézání závalů. Všechny útrapy zpáteční cesty jsme v klidu překonali. Ještě pár kroků, výlez mezi bloky, poslední co nás dělí od východu z jeskyně. Světlo, nebe. K mému nesmírnému úžasu to venku nepoznávám. Za těch 48 hodin v podzemí odešlo babí léto a přišel podzim. Všechno listí v lese na uvítanou se poroučelo k zemi a my po barevném koberci kráčíme do tábora. Jako generálové. Pocity těžko popsat, pořád si to vychutnáváme. S úsměvem magorů koukáme nepřítomně. x x x

KD10 / 2004

STR

68/69

68/69 72


9/10 13

B

IP.S.

Napřesrok jsme do Rumunska nejeli. Máca uvízl v zelené pasti naší národně osvobozenecké lidové armády, další se jeli válet k moři a zbytek měl úplně jiné starosti. Ten, kdo se těšil, že jeskyňařinu pověsí na hřebík, musel ale být pěkně roztrpčen, že mu to nedalo a v září 2002 opět stál před Avií směr Rumunsko. A zase tu je základní sestava: Mayk, Máca, Čajda, Kuba. Tu posilují vinní bratři Vlad a Ivoš, starý rumunský harcovník Honza Vor a Luki. Tentokrát bereme i elektrocentrálu a motorovou pilu. Místo piva veze Vlad 80 litrů vína, jestli na to celníci přijdou, tak ho narazí na kůl. Na programu je tentokráte jiný kras než Bihor, ale při návratu chceme znovu navštívit Humpleu. Trochu se obáváme, jaká situace panuje v Rumunsku kolem jeskyní. I k nám se donesly neblahé zvěsti, jak jsou rumunští jeskyňáři na peníze a že z toho všeho dělají byznys. Také se obáváme, jaké bude naše přijetí, po tom, co jeskyňáři z Moravy publikovali článek o Humpleu b Vladimír Lipták ve sborníku Speleofóra. Navíc se jeho autor omylem podepsal pod pouhý překlad textu, co mají Rumuni v angličtině na webu. Nicméně komunikace s rumunskými jeskyňáři byla před akcí dobrá, případná návštěva Humpleu je domluvena. Kluci co tam nebyli se tam moc těší, hlavně Vlad, ten jako malej kluk...


pokračování jindy

Mayk, Máca, Čajda, Kuba, Kameňák Potkan, Dan, Petr Patrik, Prochna, Hejkal Aj ák, Honza Wot. Vlad, Ivo, Luki, Honza Vor.

x

b Martin Přibil

L00:05B čas od vchodu do jeskyněL »Vstupní dóm« a dva obrovské balvany jsou vstupní branou do podzemního světa Humpleu.

J00:30J »Jezírkový dóm« není vlastně významný ničím, je prostě velký.

b Martin Přibil

b David Procházka

L00:50L Po několika průlezech se před námi otevřel »Taneční dóm«.

H

KD10 / 2004

STR

70

70 72

J01:15J »Jéčkový dóm« se pyšní několika pagodami.

b David Procházka

b Michal Kolčava

L02:00L Výzdoba v »Comanově« (»Rakoviţově«) dómu je velmi rozmanitá; od drobotě po obry

b Martin Přibil

L01:05L Pohled »Taneční dómem« k »Vyhlídce«, velké, že? (4. největší dóm v Rumunsku). STR

71

71 72

KD10 / 2004

J02:05J V prvním polosifonu Kubovi krapet ztuhly rysy.

b Martin Přibil

F

b Martin Přibil

L04:10L Šestnáctý polosifon je už dost nízký a velmi dlouhý

K06:20K Hluboké nickamínkové jezero v Gigantickém dómu

I06:40I Boční lalok Gigantického dómu b Martin Přibil

H

KD10 / 2004

STR

72

72 72

J06:30J »Sala Giganţilor« největší dóm Rumunska b Martin Přibil

KD10 / 2004

b Martin Přibil

b Martin Přibil

L07:05L Magnésium ozářilo divoké pohoří kdesi na obzoru

K06:35K Sloup v boční laloku Gigantického dómu

I07:15I Sloupek někde cestou

J07:30J A jeskyně pokračuje někam dál a dál, stále nekončí... x

OBÁLKA

b Martin Přibil

III

III IV

KD10 / 2004

b Martin Přibil

B

EoF END

x


STR

71

71 b Martin Přibil/ 2004 72

KD10

x

1

IKrasová depresia I Karst depression

I Dépression karstique I Depressione carsica I Karstdepression I Depresión cársica I Krasová deprese je uzavřená sníženina v krasových horninách, kruhového, oválného, protáhlého i nepravidelného půdorysu a nálevkovitého, válcovitého i mísovitého tvaru. Vznikají nejčastěji rozpouštěním hornin, vzácněji jde o propadlé stropy jeskyň. x

2

No. 10I autoři, redaktoři, spolupracovníci, technici,konzultanti, pomocníci a přátelé

I abecedněI Vladislav Abbé, Jan Albrecht, Jiří Baudyš, Jiří Bílek, Daniela Bílková, Josef Brožek, Aleš Bufka, Libor Čada, Vladimír Daněček, Jiří Hajský, Petr Hejnal, Aleš Horák, Petr Hynek, Marek Chvátal, Daniel Javora, Daniel Juríček, Rastislav Križan, Jan Kamenický, Jakub Kerhat, Stanislav Klaudy, Karel Kocourek, Michal Kolčava, Vladimír Konvička, Karel Křtěn, Ladislav Lahoda, Vratislav Lev, David Linek, Vladimír Lipták, Zdeněk Matějka, Marasmus Montanus, Milan Měkota, Kapitán Mrum, Vladimír Navrátil, Jan Nedvěd, Lukáš Němeček, Petr Novák, Jiřina Novotná, Jan Otýpka, Petr Podhajský, Martin Podracký, Daniel Pražák, Marek Pražák, David Procházka, Martin Přibil, Jan Rovenský, Eva Sádovská, Miroslav Sádovský, John Silver, Daniel Šaroch, Jan Šturm, Robert Švajda, Jaroslav Švajgr, Michael Tůma, Věra Urbanová, Jindřich Vaněk, Václav Vaněk, Jiří Vokáč, Jan Voráček, Patrik Večeřa, Dalibor Velebil, Luděk Vrbata, Miloš Vrbata, Norbert Weber, Ivo Záruba a další. D Ě K U J E M E !

ČÍSLO PODZEMÍ x HORNICTVÍ x HISTORIE x SPELEOLOGIE x MILITARIA x GEOLOGIE x MINERALOGIE. Praha 2004

Recommend Documents