číslo II

Na rozcestí Časopis farního sboru Českobratrské církve evangelické v Boskovicích Ročník 2015 / číslo II.

KONEC VŠECH NEPŘÁTELSTVÍ AUTOR: AUTO AU TOR: R: JJi Ji!í i!í Bureš Bure Bu rešš Rozžíháme svíce, ho!í v kruhu na adventním v$nci, pozd$ji na váno%ním stromu. Plápolající knoty se chv$jí, p&sobí k!ehce, a tím p!ipomínají Kristovu pozemskou cestu; namísto Všemocného p!ichází dít$, poselství lásky nese do nebezpe%ného sv$ta nepatrný tvor. I tam, kde svíce nahradila bezpe%n$jší elektrická verze, kde se po stromku vinou hadi s žárovkami, p!ipomínají malá sv$tla zá!ící ve ztemn$lých pokojích pokoru, jakou znala(doba našich p!edk&, kdy se ješt$ muselo sv$tlem šet!it. Trocha vosku, knot, jedna chemická reakce, kolik z(toho mála %lov$k dostává? Záv$r roku 2015 dal svícím ješt$ jiný význam. Ho!ely p!ed pa!ížským hudebním klubem Battaclan, u francouzského národního stadionu, a následn$ i v(mnoha m$stech sv$ta na památku ob$tí vražedného útoku. Desetitisíce sv$tel a tichých, d&stojných vzpomínek. A mohlo t$ch sv$tel být víc, ve v!av$ a vášních zaniklo, že teror zasáhl i(libanonský Bejrút nebo malijské Bamako. T$žko odhadnout, zda se, d!ív než tyto !ádky budete %íst, nerozroste po%et ob$tí(teroristické organizace, jež se pyšn$ tituluje „Islámský stát“ (p!esn$jší by bylo n$co jako „T!icet tisíc fanatik&“). Do nepokoje letošního adventu zní !e% proroka Izajáše jako slovo z(jiného sv$ta, nebo spíš z(jiného vesmíru: „Vlk bude pobývat s"beránkem, levhart s"k#zletem odpo$ívat… Kojenec si bude hrát nad d%rou zmije, bazilišku do doup%te sáhne ru$kou odstavené dít%. Nikdo už nebude páchat zlo a ší(it zkázu na celé mé svaté ho(e, nebo) zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají mo(e.“ (Iz 11,6.8–9) Pan beránek na návšt$v$ u pana vlka a v(kozím chlév$ si p!átelsky hoví levhart… Obrazy, jimiž se d!íve zdobily váno%ní pohlednice, p!ísliby míru a pokoje, které se %etly na váno%ních(bohoslužbách, te) zn$jí falešn$, naivn$. Copak se teroristé nepo-dobají dravc&m, kte!í zneužili d&v$ru a dali si mírumilovného beránka i s(celým chlívkem k(ve%e!i? Vtrhli do klidu naší Evropy a zcela jej zni%ili, „páchali zlo a ší(ili

PIETNÍ AKT. Připomínka pařížských obětí na bohoslužbě 22. listopadu.

zkázu,“ abychom citovali proroka. Po útocích nám z&staly jenom ty svíce a touha po potrestání viník&. Snad budou dopadeni. S(drsnou situací se vzedmula i vlna odporu proti naivit$. N$kdo hned rozt!ídil cizince na potenciální vlky (muslimy) a mírn$jší beránky (k!es*any), jiný by rad$ji jakoukoli cizokrajnou zví!enu zakázal. D&vodem je obava o budoucnost našich zemí, o možnost klidného soužití a pokojného vývoje. „V(jaké Evrop$ budou žít naše d$ti, naši vnuci?“ ptáme se, tak %i tak, všichni. Izajáš promlouvá ze vzdálených %as&, rozhodn$ však nepat!í mezi naivní typy; byl to vzd$lanec a diplomat. V(dob$ sepsání jeho knihy ohrožovaly Izrael mocnosti ze severu i z(jihu, zrada stíhala zradu a koalice se rychle m$nily v(nep!átelství. Odkud se tedy bere optimistický tón jeho prorocké vize? Kde máme brát sílu vid$t sv$t jinak než jako zv$!inec, ve kterém je každý druhý záke!nou šelmou? Nebo je snad podobenství o vlku s(beránkem pohádka, která bude možná „leda tak jednou v(nebi“? S(tím by prorok nesouhlasil, on ne%eká zm$nu tam n%kde, nýbrž konkrétní, reálný 1

konec všech nep!átelství zde. Smí!ení všech, levhart& i k&zlat, beránk& a vlk&, v(tom vidí cíl d$jin. „Zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají mo(e.“ I(to, co nyní vypadá nemysliteln$, pokojné soužití Evropana s muslimem, Roma s +echem nebo (co já vím) slávisty se spar*anem, je sou%ástí této pevné nad$je. A zárove, varováním: když se to nezda!í, tak se zalkneme nep!átelstvím, tak nenajdeme klid, tak nemá naše planeta budoucnost. Kristus p!išel jako k!ehké dít$ do nebezpe%ného sv$ta, aby mu dal nad$ji na smí!ení. Od toho %asu až dote) šli mnozí v(jeho stopách (a nebylo jim p!itom vždycky lehko). Doufám, že to dokážeme také my, lidé 21. století. Rozžíháme dnes svíce a jejich chv$jící se plamen nám p!ipomíná náš cíl i náš úkol. Možná jsme k!ehcí, ale nejsme na n$j sami. Bože, v chudob% a chladu se narodil tv#j syn. Jeho život byl od za$átku ohrožen, stal se uprchlíkem, byl vydán lidem na milost a nemilost. Kv#li nám snášel to, co mnohým ztrp$uje život. Prosíme zbav nás strachu o sebe a sv#j komfort, dej nám velkorysé srdce, otev(ené pro blízké i cizí. Amen.

Na rozcestí - Časopis farního sboru Českobratrské církve evangelické v Boskovicích

SETKÁNÍ S'JANEM BALABÁNEM. Od nového školního roku se v'našem sboru rozběhla opět setkání s'hostem neboli Kavárničky. Nejprve nám v'září manželé Daňkovi vyprávěli o cestách Marokem, v'říjnu jsme slyšeli přednášku o souvislostech genetiky a lékařství. Na listopadovou kavárničku (viz foto) přijela Daniela Iwashita a citlivě nás provedla vybranými texty zesnulého spisovatele a evangelíka Jana Balabána.

KŘEST. V listopadu nám udělal velkou radost křest malého Sebastiana Pánka, syna Pavla Pánka a Petry Boháčkové – Pán Bůh požehnej!

NÁVŠTĚVA SAALU. Skupina pěti zástupců našeho sboru byla i letos na návštěvě v'partnerském sboru v'Saalu nad Dunajem. Hostitelé připravili bohatý program, mimo jiné návštěvu skvělé výstavy Napoleon a Bavorsko v'Ingolstadtu (viz foto). Z'návštěvy přinášíme rovněž dva rozhovory v'tomto čísle.

2


U NÁS V KEHLHEIMU ŽIJÍ V AZYLU SPOLEČNĚ MUSLIM S KŘESŤANEM Rozhovor Michaelou Linde z partnerského sboru AUTOR: Jiří Bureš

Na návšt%v% našeho parterského sboru v Bavorsku jsme se setkali s praxí tzv. církevního azylu, která se u nás vymizela. V N%mecku stále funguje a také naši p(átelé ji využívají pro pomoc uprchlík#m. Na podrobnosti jsme se zeptali Michaely Linde, která se ve sboru o azylanty stará. Váš sbor p"ijal dva syrské uprchlíky. M#žeš nám prosím popsat, jak k%tomu došlo? Tady v(N$mecku se na uprchlíky aplikuje evropská úmluva, takzvaná Dublinská trojka, podle níž by m$li být ihned odesláni zp$t do zem$, ve které vstoupili na území Evropské unie. Problém je v(tom, že úmluva prakticky nefunguje. Nap!íklad Itálie už nepodniká žádná !ízení vedoucí ke strp$ní t$chto lidí na svém území, a v(Rumunsku nebo v(Ma)arsku je jejich situace katastrofální. Proto se chceme postarat o to, aby !ízení o strp$ní pobytu bylo provedeno tady. Existuje p!edpis, že pokud se ute%enec zdržuje na n$mecké p&d$ déle než 6 m$síc&, pak musí toto !ízení prob$hnout v(N$mecku. Proto mají, než ub$hne tato lh&ta, u nás církevní azyl. U nás v%&eské republice církevní azyl nemáme a ani neznáme. Jak vlastn' funguje, odkud se vzal, jaká je to tradice? Tato tradice vznikla zhruba 300 let po Kristu, n$co podobného však najdeme už d!íve u -ek& a u Žid&. Každý m$l právo do doby, než se konal soud, než se vy!ešil jeho spor, najít úto%išt$ v(chrámu. Zde v(Evrop$ nebyla tato stará tradice nikdy p!erušena, i ve st!edov$ku byl církevní azyl respektován. Jediné p!erušení nastalo mezi lety 1933 a 1945. Za ur%itých podmínek je akceptováno to, že stát nemá p!ístup k(n$komu, kdo se uchýlil do církevního azylu. Není to p!itom sou%ástí sepsaného právního systému, je to jen zvykové právo. P!esto funguje a nap!. policie jej respektuje. Jaké podmínky je t"eba dodržovat? Jak to konkrétn' vypadá v%p"ípad' on'ch Sy"an#, kte"í žijí v%kehlheimském kostele? Nejprve je u nich prov$!eno vedením naší zemské církve, jestli je jisté, že v(jejich p!ípad$ bude status strp$ného %lov$ka ud$len. Potom mohou bydlet v(byt$, který je vnit!n$ propojen s(kostelem, ale nesm$jí p!itom v&bec vycházet na ulici, jinak by je mohly

ú!ady zadržet. Musím vás ovšem opravit: v(našem azylu nežijí dva Sy!ané, ale jen jeden, Mejid už prošel !ízením a m&že se voln$ pohybovat. Ten druhý je uprchlík z(Eritreje, k!es*an. Takže nyní u nás v(Kehlheimu žijí v(azylu spole%n$ muslim s(k!es*anem. M#žeš stru(n' popsat, jaká byla situace t'chto mladých, když p"icházeli do Evropy? Znáš jejich životní p"íb'hy? K!es*anský ute%enec z(Eritreje byl žoldák. V(Eritreji není nijak stanoveno, jak dlouho jsou takoví lidé nuceni z&stat v(armád$, neexistuje žádný zákon, který by p!edepisoval po%et let na vojn$. Proto se rozhodl utéci, má také ženu a malou hol%i%ku, které z&staly v(Eritreji u babi%ky, která je sama samoživitelka. Nejd!ív se plavil v malém nafukovacím %lunu p!es Sudán do Itálie a odtud šel p$šky do N$mecka. Náš mladý Sy!an je osmnáctiletý kluk, který vystudoval v(Aleppu. Nejd!ív jel lodí do -ecka a p!es balkánskou stezku se dostal, schovaný v(nákladním voze, do N$mecka. Jeho rodi%e ješt$ stále žijí v(Aleppu.

Ti, kdo sem p!icházejí, jsou ale také lidmi a je t!eba se k(nim lidsky chovat. Jak oba uprchlíky p"ijímají (lenové sboru? Jak vnímají to, že sbor o uprchlíky pe(uje? Ze za%átku to bylo trochu t$žké. V(N$mecku máme problém, že p!ichází velký po%et ute%enc& a lidé se toho velmi bojí. Ale když se s(nimi osobn$ seznámí p!i bohoslužbách nebo v(osobním kontaktu, tak je jim velice rychle jasné, že pomoc je nezbytná. Zm$na je ovšem i na druhé stran$, oba muslimové získali b$hem svého pobytu velmi vysoké mín$ní o nás k!es*anech. Co se dá d'lat pro to, aby se oba mladí za"adili do spole(nosti, aby se tu osamostatnili? Nejpodstatn$jší je, aby se nau%ili n$mecky. T!ikrát týdn$ mají vyu%ování, které obstarávají dobrovolníci. Jakmile dostanou strp$ní pobytu, tak automaticky zíkají i povolení pracovat a my jim pak najdeme místo na 3

st!edním odborném u%ilišti. U Masúda ze Sýrie si myslíme, že p&jde ješt$ dál studovat. P"ináší jejich p"ítomnost také n'co zdejšímu sboru? V%(em vás to obohacuje? Uvedu jeden p!íklad. M$li jsem se skupinou(konfirmand& a mládeže malou slavnost s(grilováním, p!i níž jsme se setkali s(lidmi z(církevního azylu a mluvili jsme o tom, co prožili. Ten ve%er jsme se nau%ili, co je to vd$%nost. Že to není samoz!ejmost, že si m&žeme zahrát na louce fotbal, že máme dostatek jídla, že žádné z(našich d$tí nemusí mít strach z policie... A to je velikou výhrou pro nás, díky t$mto lidem si to m&žeme uv$domit. Ví se ve m'st' nebo ve spole(nosti, že církev p"ijímá uprchlíky? Jak to lidé vnímají, je církev pátá kolona, která p"ijímá ty, které by jinak stát poslal pry(, anebo pro to mají pochopení? V(N$mecku existují dva typy církevního azylu, ve!ejný a tichý. My jsme se rozhodli pro tichý, takže o tom málokdo ví. Ale od t$ch, kdo to v$dí, od zasv$cených %len& sboru máme d&v$ru, že d$láme dobrou v$c. Mimo sbor je mnoho t$ch, kdo nepovažují za dobré to, co d$láme. T$mto lidem !íkám stále to samé: že není naší úlohou rozhodnout, který z(ute%enc& smí žít v(N$mecku, a který ne. To je úlohou státu a zákona. Ti, kdo sem p!icházejí, jsou ale také lidmi a je t!eba se k(nim lidsky chovat. K(tomu také pat!í, že nebudou p!esunováni jako v$ci z(bodu A do bodu B a že se o n$ základním zp&sobem postaráme. M#žeme to v#bec uve"ejnit v%našem (asopise, když je to tajné? Ano. Rozdíl je jen v(tom, že u ve!ejného azylu se informují média, u tichého pouze sbor. My prost$ jenom nechceme, aby nám p!ed kostelem postávali náckové.


MARTA PRAŽANOVÁ

ZPRÁVY ZE STARŠOVSTVA AUTOR: Henrieta Hlubinková, kurátorka

Kdy a kde jste se narodila? P!ed 33 lety ve Znojm$. Pocházíte z%k"es.anského prost"edí, nebo jaká byla vaše cesta ke k"es.anství? Ano, pocházím z(tradi%ního sboru v(Miroslavi. V(pr&b$hu studia na VOŠ jsem získala další cenné zkušenosti v(oblasti víry, kdy jsem bydlela se siln$ v$!ící sle%nou. Za tuto možnost jsem Bohu vd$%ná. Jaká je vaše životní profese a životní zájmy? Jsem fyzioterapeutka ve zdejší nemocnici skoro 9 let. Od mali%ka mám ráda pohyb a hudbu. Odkdy p"icházíte do boskovického evangelického spole(enství a co vám to p"ináší? Do boskovického sboru jsem poprvé p!išla v(roce 2007. Oficiáln$ jsem se stala %lenkou o 2 roky pozd$ji. Je to druhá rodina, ve které nacházím oporu podporu ve svých sborových %innostech a radost ze spole%enství. Co vám naopak v%život' sboru chybí? Mrzí m$, že se nekoná setkání t!icátník&. Jak m#žete sama p"isp't? Kde vidíte svoje místo ve spole(enství? Jsem ráda, že m&žu být užite%ná v(doprovázení a dalších aktivitách ve sboru. Máte n'jaký biblický verš, který vás v%poslední dob' provází? Je mi blízký Ž 23.

• rekonstrukce kuchy+ky a WC v kostele došla zdárn$ ke konci. +eká nás již zajímav$jší %ást, a to dovybavení. • návšt$va partnerského sboru v Saalu nad Dunajem prob$hla v komorní sestav$ %len& našeho sboru. Od partner& máme vy!ídit všem srde(né bratrské pozdravy. • pod vedením bratra fará!e Filipa Kellera a bratra Vladimíra Zikmunda prob'hla Vizitace našeho sboru. Jednak se zkontrolovaly a prošly veškeré záznamy a ú%etní knihy, d&ležité k fungování sboru, ale hlavn$ prob$hl rozhovor se %leny staršovstva a fará!em, kdy m$li všichni možnost vyjád!it své názory, spokojenost i nespokojenost, zkrátka vše pro i proti. • Naplánovaly se a také prob$hly r&zné akce. Kavárni%ky, váno%ní tvo!ení – výroba adventních v$nc& a zdobení perní%k&, ale také podzimní brigáda v kostele a okolí, povedlo se zajistit a zorganizovat adventní koncerty na všechny %ty!i ned$le, na které Vás tímto srde%n$ zveme. P(ed námi je snad pro všechny to krásné období p(icházejících Váno$ních svátk#. Cht%la bych Vám pop(át z celého srdce, a) jej prožijete s láskou, s kterou nám B#h poslal svého syna. ...a dal jeho lidu poznat spásu v odpušt"ní h#ích$, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil t"m, kdo jsou ve tm" a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje. Lk 1, 77-79

ROZUMÍTE BOHOSLUŽB-? Záv're(né požehnání AUTOR: Ji!í Bureš Ve sboru se (asto mluví o požehnání – co si pod tím slovem m#žu p"edstavit? Požehnání lze zjednodušen$ p!eložit jako „blahop!ání“ nebo „p!ání št$stí“, myšleno ovšem p!ání z(Boží strany. D&ležité p!itom je, jak se chápe „št$stí“: nejen hmotný zdar, ale p!edevším duchovní p!ínos Evangelia p!ináší pravé št$stí %lov$ku. Odkud se vzal zvyk požehnat na záv'r bohoslužby? Požehnání má n$kolik vhodných moment& k(užití. Jeden z(nejd&ležit$jších se týká n$jaké zm$ny, p!ed$lu v(život$, nového za%átku, pro který hledáme Boží pomoc – jak to známe t!eba ze svatebního ob!adu. U bohoslužby je to podobné, i odtud by m$l %lov$k vycházet obnoven a s(novým odhodlaním – a my prosíme, aby k(tomu všemohoucí B&h !ekl své „ano“. Fará"i žehnají r#zným zp#sobem, r#znými gesty nebo jen slovem. Dá se "íci, co je správné? V naší(církvi se opravdu žehná r&zn$, n$kde vztaženýma rukama, n$kde pouhým slovem, jinde starok!es*anským znamením k!íže. Zajímavé je, že i v Písmu najdeme více podob; Ježíš vkládá ruce na d$ti (Mk 10,16), žalmista pozvedá dlan$ (Ž 63,5), Áron žehná shromážd$né pospolitosti (Nm 6,23). Forma tedy m&že být r&zná, jedno však platí vždy: žehná se slovem a gesto %i postoj pouze zd&raz,ují vyslovené. Použití gesta má v bohoslužb$ výhodu v tom, že pomáhá odlišit požehnání od prostého %tení Písma. N$kdy poslucha%&m požehnání splyne se slovy poslání, která mu t$sn$ p!edcházejí. U obou v$cí jde p!itom o n$co rozdílného: v(poslání dostáváme impuls pro další dny, co máme vykonat, v(požehnání na sebe p!ivoláváme p!íze, a pomoc Boží (bez kterých bychom to pravd$podobn$ nikdy vykonat nedokázali). 4

Na rozcestí - +asopis farního sboru +eskobratrské církve evangelické v Boskovicích

Ze seniorátu

O KANTORECH

EVA KOCMANOVÁ

AUTORKY: Martina Matušková – Sil&vky, Lenka Dobrovolná – Nosislav Slyšíme-li slovo kantor, v$tšinou si p!edstavíme dnešního u%itele. Ovšem kantor není jen u%itel, ale p!edevším hudebník (p!eloženo z(latiny „zp$vák“). Takový kantor u%il na triviální škole (1. stupe,), v(kostele hrál na varhany, vedl sbor (co vesnice dala), na rozli%né nástroje hrál na svatbách, poh!bech, n$kdy i v(hospodách, ob%as n$co jednoduchého složil. Nejznám$jším kantorem – hudebníkem v(naší církvi je celocírkevní kantor Ladislav Moravetz. Píše do +eského bratra, vydává jeho pravidelnou CD p!ílohu. Taky vydává své doprovody k(písním z(Evangelického zp$vníku, po!ádá varhanické a sbormistrovské kurzy. Ovšem pro jednoho %lov$ka je naše církev dost rozsáhlá. Proto se rozhodl, i na základ$ zahrani%ních vzor&, z!ídit p!i Evangelické akademii t!íletý seminá! církevní hudby a v(n$m vzd$lávat budoucí kantory – ty, kte!í budou obstarávat hudbu v(kostele (hrát na varhany, vést sbor, u%it shromážd$ní nové písn$, zvlášt$ pak v(souvislosti s(chystaným novým zp$vníkem). V(roce 2010 bylo na základ$ p!íjímacích zkoušek do seminá!e p!ijato 20 lidí. Po t!i léta jsme jezdili každou první sobotu v(m$síci do Olomouce na výuku (sbormistrovství, varhanní kolokvia, varhanní improvizace, teorie, také hudební pobožnosti) na níž jsme se rovn$ž podíleli. Nadto jsme m$li individuální výuku varhan a zp$vu

u r&zných lektor& podle regionu. Vždy v(%ervnu jsme absolvovali postupové zkoušky (varhanní literatura, doprovody k(písním z(EZ, !ízení sboru), nad kterými jsme všichni b$dovali, tušili jsme vyhazov a podobné spravedlivé tresty, nicmén$ i p!esto jsme prošli do vyššího ro%níku. Na ja!e 2013 jsme pak m$li zkoušky poslední a byli jsme slavnostn$ pasováni na kantory. N$kte!í z(nás pak byli uvedeni do funkce kantora ve svém domovském sboru. A% bychom to do sebe b$hem studia ne!ekli, zatoužili jsme se setkávat i nadále. Tak vznikl Spolek evangelických církevních hudebník& (SECH). Setkáváme se 2–3 x do roka ve sborech %len& SECHu, v(sobotu nacvi%íme hudební program a v(ned$li pak posloužíme zp$vem a varhanní hrou p!i bohoslužbách a následn$ p!i odpoledním koncertu. V(roce 2016 o%ekáváme p!íval nových %len&, absolvent& dalšího t!íletého seminárního kurzu. Dne 30. 4. 2016 prob$hnou p!íjímací zkoušky na již t!etí cyklus studia Seminá!e církevní hudby Evangelické akademie (SCHEA). Prvními, ke služb$ povolanými kantory v(našem seniorát$ jsou: Michalela Kubelová, Ond!ej Ma,ák (Brno-Židenice) a Martina Matušková (Sil&vky).

Kdy a kde jste se narodila? Narodila jsem se jednoho podzimního dne v 70. letech v Boskovicích. Pocházíte z k"es.anského prost"edí, nebo jaká byla vaše cesta ke k"es.anství? Pocházím z k!es*anského prost!edí, byla jsem pok!t$na jako malé dít$ v kostele sv. Jakuba v Boskovicích. Jaká je vaše životní profese a životní zájmy? Povoláním jsem u%itelka hudby. Mezi mé zájmy pat!í hudba, literatura a p!íroda. Odkdy p"icházíte do boskovického evangelického spole(enství a co vám to p"ináší? Pravideln$ p!icházím asi od roku 2003. Žiji tak praktický ekumenismus. Ve svém život$ se u%ím vnímat p!edevším %lov$ka a velikost jeho srdce. Konfese je pro mne až na dalším míst$. Co vám naopak v život' sboru chybí? Snažím se vid$t sv$t kolem sebe spíše z pozitivního úhlu pohledu. Jak m#žete sama p"isp't? Kde vidíte svoje místo ve spole(enství? Nabízím sv&j %as, p!ítomnost a schopnosti. Máte n'jaký biblický verš, který vás v poslední dob' provází? Nemám. V poslední dob$ žiji velmi jednoduchým životem, protože v jednoduchosti je krása. Ale pokud chcete, Iz 43,1–4.

5


NAŠE PARTERSTVÍ VRCHOVATNAPLNILO SV1J Ú&EL Rozhovor s prvním saalským návšt'vníkem Boskovic Degenhardem Kalmerem AUTOR: Ji!í Bureš Pan Kalmer byl úpln% prvním zástupcem našeho partnerského saalského sboru, který zavítal do Boskovic. S *eskou republikou ho navíc pojí velmi zajímavá osobní historie. O tom všem a také o jeho pohledu na aktuální evropské d%ní jsme si povídali p(i návšt%v% v Saalu. Kdy jste zavítal poprvé do Boskovic a jak došlo k%navázání partnerství mezi našimi sbory? Vše za%alo díky %eské dívce, evangeli%ce, která studovala v(Regensburgu a pravideln$ navšt$vovala bohoslužby v(Bad Abbachu. Saal a Bad Abbach byly tehdy jedním sborem. Dívka se obrátila na fará!e Brauna a on p!ednesl staršovstvu její nápad, zda by nebylo možné utvo!it partnerství s(Boskovicemi nebo s(n$jakým sborem v(Brn$. A tamní senior oslovil fará!e Rozbo!ila. Já jsem byl tehdy ve staršovstvu a jel jsem koncem roku 1990 s(manželkou do Boskovic, abych se tam podíval, a tak to za%alo. Hnacím motorem partnerství byl pan fará! Rozbo!il, který p!evzal iniciativu, p!estože vzdálenost mezi Boskovicemi a Saalem byla pom$rn$ velká. Hodn$ pomohlo i to, že ve sboru v(Boskovicích se tehdy konala mezinárodní setkání, což bylo zahrnuto do partnerství a prohloubilo je to. Vy máte k%&eské republice specifický vztah, protože pat"íte k%tzv. odsunutým N'mc#m. Jaký je osud vaší rodiny? V(únoru 1945 ruská armáda tém$! obklí%ila Bratislavu. Došlo k(evakuaci n$meckého obyvatelstva, odešli všichni krom$ muž&, kte!í byli schopni držet zbra,. M&j otec a o 12 let starší bratr se ocitli v(obranných zákopech, matka byla i se mnou a s(dalšími d$tmi posazena do evakua%ního vlaku, který jel do Lince. Tam napadla vlak nízko létající letadla. Cesta pokra%ovala komplikovan$, matka s námi jela na sever p!es +eské Bud$jovice a p!ešli jsme p$šky hranici do Bavorska. A tam jsme se pozd$ji znovu setkali se svým otcem. Když potom našel zam$stnání ve vápence v(Saalu, dostali jsme se v(únoru 1946 sem. Moje žena sem p!ijela už v(roce 1945, s(jiným evakua%ním vlakem, který jel ze Slezska. Takže vy vlastn' nejste odsunutý, ale vále(ný uprchlík? Ano. My jsme nez&stali v(míst$, kde pozd$ji došlo k(vysídlení. Ti, kdo z&stali, museli odejít na základ$ rozhodnutí z(Potsdamské konference. Takových lidí tu žije mén$, v$tšina uprchla už p!ed koncem války.

U nás je diskuse, která se týká ob(an#, kte"í d"íve pat"ili do &eskoslovenska, stále živá a hodn' se to(í kolem odsunu. S%jakými pocity sledujete tento proces? Je t!eba rozlišovat. My jsme z(Bratislavy, a když jsem se narodil, bylo Slovensko samostatným státem. Na území +eska byl tehdy Protektorát +echy a Morava. M$l jsem slovenské státní ob%anství, a teprve v(50. letech jsem dodate%n$ získal n$mecké. Ale ze své bývalé p!íslušnosti ke Slovensku nechci odvozovat žádné nároky a nemyslím si, že by bylo vhodné oživovat staré v$ci. Žijeme v(nové Evrop$, kde si každý m&že svobodn$ zvolit místo svého pobytu. Když chci žít v(+esku nebo v(Polsku a pracovat tam, nem$lo by hrát roli státní p!íslušenství. Pro mne je d&ležité, abych se mohl svobodn$ pohybovat, a k tomu nepot!ebuji tyto staré záležitosti. M#žou k% vybudování nové Evropy p"isp't také církve? Mohou pomoci k p"ekonání starých národnostních vášní? Nejenom církve, ale každý z(nás k(tomu m&že p!isp$t rozhodujícím zp&sobem. Vid$li jsme, jak to s námi dopadlo ve druhé sv$tové válce, kam nás to zavedlo. Nacionalismus je destruktivní, je to slepá uli%ka. Nem$li bychom opakovat staré chyby. Chápu menší státy, jako je +esko nebo Ma)arsko, že mají obavu z(návratu lidí do zemí, kde žili jejich otcové a d$dové. Ale blízký vztah k(zemi m$la jen generace, která už pomalu odchází. Jejich d$ti a vnou%ata nemají zájem vznášet žádné nároky. Jak vy se svojí minulostí vále(ného uprchlíka vnímáte sou(asnou situaci na hranicích Evropy, v%Itálii, Ma/arsku, 0ecku, kam p"icházejí uprchlíci? Jak vnímáte atmosféru strachu a obav, která je t"eba u nás v%&R velmi silná? Chápu strach v(zemích jako je Ma)arsko, Slovensko, +esko, mám pro n$j pochopení. Problém je v tom, že chybí jakákoli koncepce ze strany Evropské unie. Nikdo neví, co bude dál. Ti lidé p!ekro%ili hranice a je t!eba se o n$ postarat – protože takto by zkrátka nep!ežili, zmrzli, zem!eli. Co s(nimi bude? Evropa je dosta-te%n$ velká, takže ur%it$ budeme schopni p!ijmout mnoho lidí. Je však pot!eba najít spole%nou politiku a mít souhlas všech národ&, že v(ur%itém rozsahu ute%ence p!evezmeme. A pak je také nutné stanovit pom$ry, kvóty. Nap!íklad Británie, britská vláda nep!ímo zavinila, co se v(Sýrii stalo, a nyní !íkají, nechceme žádné ute%ence až na n$jakých 20(000. To p!ece nem&že sta%it, je nutné p!evzít spoluzodpov$dnost. Nem&žeme státy 6

jako je Itálie, Špan$lsko, -ecko, které jsou slabšími %lánky Evropy, nechat tyto problémy !ešit samotné. Musíme najít spole%nou koncepci. Na p"elomu 80. a 90. let minulého století se otev"ely hranice a touha setkávat a poznávat se byla silná. Dnes je již "ada v'cí samoz"ejmostí. Vidíte p"esto smysl v%udržování partnerství mezi sbory v%Saalu a Boskovicích? Nejprve musím !íci, že nadšení, které tu bylo po zbo!ení berlínské zdi, a jisté vyst!ízliv$ní, které se dostavilo pozd$ji, to je úpln$ normální pr&b$h. Cht$l bych to p!irovnat k(dobrému manželství. Tam se také za%íná zamilovaností, ale po mnoha letech a desetiletích se to vytrácí a %lov$k se musí snažit, aby manželství dále žilo. Není to zkrátka zapálení, které bylo na za%átku, ale je to spíše jako uhlík, který nesmí vyhasnout. A te) n$co k(našemu partnerství. Trvá už p!es 20 let a splnilo sv&j ú%el v(tom ohledu, že ty generace, které si v(minulosti vzájemn$ zp&sobily bolest, zjistily, že ani +eši ani N$mci nejsou nelidé, že jsou to normální lidé. A že se m&že jednat o nádherné sousedství, jak je vid$t t!eba na spolupráci mezi lidmi z Bavorského lesa a Šumavy. Bohužel se nám nepoda!ilo nadchnout mládež pro toto partnerství – ale musí to být, za každou cenu? Mladí prožívají vztahy mezi východem a západem na úpln$ jiné úrovni než my, kte!í jsme byli od roku 1939 do roku 1989 vzájemn$ odd$leni. I kdyby toto partnerství skon%ilo kv&li p!irozenému úbytku – kdybychom prost$ um!eli, tak p!esto zastávám názor, že vrchovat$ naplnilo sv&j ú%el. A nem$li bychom se tím trápit, abychom n$co udržovali k!e%ovit$ a za každou cenu. Jsem vd$%ný za to, co tu je, za to, že toto partnerství mohlo být.


CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE AUTOR: Jaroslav Kuben Historie adventizmu v %eských zemích za%íná kolem roku 1890. První misioná! Antonín Šimon p!išel z N$mecka a první sbor církve byl založen v roce 1902 v Praze. Postupn$ se rozr&stal po%et v$!ících a byly založeny sbory v Luži, Liberci, Jablonci, T$šín$, Brn$ a na Slovensku. Vydatnou pomocí bylo založení církevního nakladatelství v Opav$ a pozd$ji v Brn$. -ada kolportér& prodávala knihy a %asopisy vydávané církví. V roce 1919 vznikla samostatná unie Církve adventist& v +eskoslovensku, která postupn$ po%etn$ rostla. V roce 1911 bylo na území pozd$jšího +eskoslovenska 249 pok!t$ných %len&, v roce 1935 jich bylo 3 546 a v roce 2015 v církvi v +eské a Slovenské republice spolupracovalo 109 kazatel& s 9.793 %leny ve 223 sborech a skupinách. Nej%ast$ji se mohou lidé v +R s CASD setkat prost!ednictvím ADRY. ADRA (Adventist Development and Relief Agency) je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. ADRA +eská republika je sou%ástí mezinárodní sít$ organizací ADRA, které p&sobí ve více než 130 zemích sv$ta. V +eské republice pracujeme od roku 1992. V Boskovicích je sbor založen roku 1934, kdy se odd$lují místní %lenové od sboru v Brn$. Sbor má 18 %len&. Ko!eny sboru v Rudici sahají do roku 1937. V Roubanin$

se osamostatnila skupina roku 1971. Dnes je zde na Boskovicku nejv$tší spole%enství %ítající p!i bohoslužbách na 70 žen, muž& i d$tí (www.roubanina.casd.cz). S adventisty se na Boskovicku m&žete krom$ pravidelných bohoslužeb v Boskovicích, Blansku a na Roubanin$ setkat p!i zpívaných bohoslužbách, worshipech. Ty se konají pravideln$ každou první sobotu v m$síci st!ídav$ v Letovicích a ve Velkých Opatovicích. 12. prosince však také v zá-

Ekumena meckém skleníku v Boskovicích. O prázdninách jsme v Boskovicích uspo!ádali d$tský hudební tábor Krajina obr& na motivy známého p!íb$hu Davida a Goliáše. Rádi bychom na tento tábor v roce 2016 navázali dalším muzikálovým snažením. Zda-li se nám to zda!í, záleží ve velké mí!e na d$tech ochotných vstoupit na prkna, která znamenají sv$t.

SJEZD MLÁDEŽE – P0ES &ÁRU?! AUTOR: Jakub N$mec Pátek 2. !íjna 2015. Dlouho o%ekávaný den nastal. Chystal jsem se na dlouhou cestu. Odešel jsem ze školy ješt$ o hodinu d!íve, abych v&bec za%átek sjezdu stihnul. Už ve dv$ hodiny odpoledne jsem sed$l ve vlaku z(Boskovic a mou cílovou stanicí byly Litom$!ice, které jsou po trati vzdálené 267 km. V(Kolín$ jsme se setkali s(druhou polovinou naší výpravy brn$nských mládežník& a zcela zapln$ný mládežnický vlak dojel do Litom$!ic. První víkend v !íjnu se uskute%nil jubilejní 25. ro%ník Sjezdu (nejen) evangelické mládeže. Hned na úvod jsme si p!ipomn$li historii sjezd&. První sjezd se konal v(roce 1990 v(Liberci. B$hem dalších let sjezdy za%aly dostávat svoje názvy, motta, jako nap!. Moment (%as a jeho napln$ní), Na jednom poli, Spat!ujeme sv$tlo… V(tomto roce jsme se zastavili nad tématem „P!es %áru“.

Nad tímhle tématem se zvláš* v(této dob$ jist$ zastavil každý z(nás. Kolikrát jsme se my nebo naše vláda, Evropská unie, NATO snažili roz!ešit tuto v$%nou otázku: Co je p"es (áru?! Jsou p!es %áru uprchlíci ze Sýrie, kte!í utíkají do Evropy? Vždy* práv$ kv&li bídnému vále%nému stavu ob$tovali své domovy a vyrazili na cestu sm$rem k(záchran$. Na vlastní k&ži poci*ují, jaké úsilí musí vydat, aby se p!es %áru dostali. Setkávají se s(odporem, zlobou, která je zp&sobená možná naším strachem z(terorismu, p!edsudk&m. Odpov$) na otázku odbourání %ar, hranic je v(podstat$ !ešením sv$tových problém&. Hlavní p!ednáška prob$hla jako tradi%n$ v(sobotní dopoledne. Martin C. Putna, literární historik, nám p!ednášel na téma K!es*anství jako tradice a/nebo kontrakultura. Bylo Ježíšovo vystoupení jeho sou%asníky chápáno jako p!ekra%ování hranic tradi%ní náboženské kultury a 7

kultura prvních k!es*an& pak jako „protikultura“? Program sjezdu se dotkl hodn$ sporných témat. Hranice v(léka!ství, zamyšlení, kde je bible p!es %áru, co je v(sexualit$ p!es %áru a další. Hlavní sou%ást každého sjezdu ovšem není celodenní posedávání na p!ednáškách, ale poznání nových mládežník& nebo setkání se známými tvá!emi a strávení spole%ného víkendu. Ned$lními bohoslužbami, které byly doprovázeny bigbeatovou kapelou, která hrála ob%as p!es %áru, p!íprava sjezdu naplnila téma. Poslední sou%ástí programu byla návšt$va nedalekého Terezína a prohlídka místních památník&. P!íští rok se sjezd mládeže bude konat v(T!ebí%i. Od sjezdového tématu „Na vod$“ popravd$ nevím co o%ekávat, ale v$!ím, že se COMu (celocírkevnímu odboru mládeže) p!íští sjezd vyda!í ješt$ lépe jak letos.


FARÁ01V KOKTEJL V(prvním týdnu roku 2016 (4.–9. ledna) nás %eká Ekumenický týden modliteb. Minulý rok jsem s(p!ekvapením zjistil, že se jednotlivých setkání ú%astní jen hrstka lidí z(našeho sboru. Máme to již vy!ešeno, nepot!ebujeme více porozum$t jiným k!es*an&m a jiným spiritualitám? Soudím (i podle sebe), že tak daleko nejsme. Ekumenicita není téma zastaralé, je rozm$rem církve 21. století, napln$ním Kristova slova „aby všichni jedno byli“. Snad se nám letos poda!í tomuto cíli alespo, p!iblížit. Váno(ní období, jak asi víte, nekon%í hned po prosincových volných dnech, ale až první(ned$li po 6. lednu. Tato ned$le p!ipadá v(roce 2016 na 10. ledna, tradi%n$ se nazývá ned$lí K!tu Pán$ a snad se p!i ní do%káme i radosti z(nov$ pok!t$ných v(našem sboru. Prosíme, abyste op$t pamatovali na sbírku pro dívku Josephine z Ugandy, kterou náš sbor dlouhodob$ podporuje na studiích medicíny. Bude probíhat b$hem prosince a ledna do vyhrazené pokladny v(zádní %ásti kostela. Celkem je pot!eba vybrat zhruba 7 000 K%. D$kujeme! P"ehled váno(ního programu 20. 12. v(9.30 – d$tská slavnost s divadelní hrou TIK-TAK 20. 12. v(14.30 a 18 h – 4. adventní koncert, p$v. sbor Nota 21. 12. v(15 h – koncert p$veckého sboru v(DD Boskovice 24. 12. v(16 h – št$drove%erní pobožnost v(horním sále 25. 12. v(9.30 – Hod Boží váno%ní, zpívá p$vecký sbor 26. 12. v 9 h – bohoslužby s VP v Sudicích 27. 12. v(9.30 – bohoslužby, 1. ned$le váno%ní

JUBILANTI ZA M-SÍCE LEDEN – B0EZEN Leden Dobroslava P!ikrylová, Boskovice 80 let Miroslav Bedá,, Boskovice - 60 let Jarmila Veselská, Sudice - 80 let Vlasta Fabiánková, Boskovice - 90 let Lydie Hlavá%ková, Svitávka - 60 let Únor Miroslav Barto,, Boskovice - 60 let Jarmila Sedláková, Boskovice - 70 let Vlastimil Bohá%ek, Sudice - 70 let Ji!í Dufka, Sudice - 40 let Stanislav Chloupek, Sebranice 65let Ji!í Dražil, Sudice - 75 let B"ezen Jaroslava Havelková, Podolí - 70 let Libuše Musilová, - Lhota Rapotina 70 let Kv$toslava Lexmanová, Svitávka - 85 let Jaroslav Nechuta, Boskovice - 75 let Jarmila Roupová, Sudice - 75 let Dagmar Kšicová, Sudice - 65 let Libuše Kožoušková, Boskovice - 75 let

Bohoslužba s adventní divadelní hrou neděle 20. prosince 2015 od 9.30 TIK–TAK aneb Co hodinář nečekal

Cht%la bych touto cestou napravit chybu a oznámit dodate$n% jedno kulaté jubileum. Jedná se o sestru And%lu N%mcovou, která slaví v prosinci p(ekrásné 50. narozeniny. Moc se omlouvám a p(eji Boží milost a požehnání. Henrieta Hlubinková Všem oslavenc&m p!ejeme slovy z Listu -íman&m, -íman&m 12. kapitoly: A nep"izp#sobujte se tomuto v'ku, nýbrž prom'+ujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je v#le Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

BOHOSLUŽBY každou ned$li od 9.30 v Boskovicích 1. ned$le v m$síci s Ve%e!í Pán$ bohoslužby v Sudicích: 2. a 4. ned$le od 8.15

Autor: Pavel Jun, úprava: Martina Kadlecová; režie: Jiří Bureš Hrají: děti všech věkových skupin

3. ned$le bohoslužby pro d$ti i dosp$lé

PRAVIDELN1 P-ES TÝDEN pond$lí úterý p$vecký sbor, 17.15 konfirma%ní p!íprava, 15.30

st!eda náboženství starší, 15.30; mladší, 17 h

%tvrtek truba%i, 16.30; biblická hodina, 18 h

pátek mládež Letovice, 18.00

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v'Boskovicích Hybešova 9, 680 01 Boskovice, 516 452'197, 776 219'938, [email protected], www.boskovice.evangnet.cz farář: Jiří Bureš, kurátorka: Henrieta Hlubinková Redakční rada časopisu Na rozcestí: Jiří Bureš, Tomáš Trumpeš, Ondřej Dostál, Jakub Němec. Vychází čtvrtletně. Cena 5,- Kč. 8

číslo II

Recommend Documents