Číslo I. Představení prvních ročníků. Sdružení škol UNESCO. Rozhovor: Lenka Chladová. Evropský den jazyků

Ročník čtvrtý

Číslo I

Září- říjen 2012 NEPRODEJNÉ

časopis pro studenty Gymnázia Mladá B oleslav

4

Sdružení škol UNESCO

8

Rozhovor: Lenka Chladová

skolnik-casopis.8u.cz / g8mb.cz

10

Evropský den jazyků

12

Představení prvních ročníků

úvod

Časopis Školník

Na rozloučenou

OBSAH

M

EDITORIAL

ohla bych psát o čemkoliv, témat se nabízí celá řada. Třeba hned hlavní téma tohoto čísla, kterým jsou cizí jazyky nebo přivítání nových profesorů a především nového pana školníka (na kterého si mimochodem už brousí zuby naše zvídavé redaktorky). Žádný nápad ale nebyl lepší než poděkování všem, se kterými jsem měla tu čest spolupracovat v redakci našeho časopisu. Nebudu se tu sentimentálně rozplývat, slibuju. Jsem pyšná na všechny, které psaní oslovilo a stali se (až na výjimky) spolehlivými spolupracovníky. Jsem pyšná, že se časopis přes všechny překážky vždy dostal na školní parapety včas. Jsem pyšná, že se nám podařilo zorganizovat charitativní sbírku, která se bude konat i letos a doufám, že i do budoucna tato tradice naši školu jen tak neopustí. Jsem pyšná, že máme krásný nový web, který se jistě bude časem rozrůstat. Věřím, že nové šéfredaktorky Kateřina Kroupová a Dominika Rajnohová vezmou vedení časopisu pevně do svých rukou a posunou ho zase o kousek výš. A moc bych Školníku přála, aby měl víc a víc spokojených čtenářů, kteří se nestydí kritizovat i chválit. A čtenářům bych přála spoustu kvalitních článků, sloupků, reportáží a rozhovorů. Děkuju všem! šéfredaktorka

! + -

4 7 8 10 12 14 15 16 17 18 19

Setkání škol UNESCO

...důležitá událost na začátku školního roku

Zahájení školního roku ...a rozhovory se studenty a rodiči

Rozhovor

...s Lenkou Chladovou, naší novou profesorkou

Den jazyků

...již tradiční událost očima diváka

Rozhovor s prváky ...primáni, jak je neznáte

Pišqworky 2012

...svět křížků a koleček

Sloupky

...Podzim, Jazyky a Jsme tu dva!

Můj koníček

...cheerleading - hopsání pro radost nebo tvrdý sport?

Dopisy z cest

...šesťáci na druhé straně světa

Informujeme...

...vás o všem důležitém

Recenze

...Ve stínu, Cantervillské strašidlo a série Assassin‘s Creed

CITÁT

REDAKCE

„Moderní člověk je vychován k porozumění cizích jazyků a k neporozumění cizinců.“ — Gilbert Keith Chesterton

ŠÉFREDAKTORKA

Kristýna Dlasková KONZULTANTKA

Mgr. Lenka Vedralová GRAFICKÝ EDITOR

Tomáš D. Doležal FOTOGRAFIE

Jiří Bím Tereza Preislerová

REDAKTOŘI Bětka Motlová Zuzana Mazánková Kateřina Kroupová Dominika Rajnohová Tereza Štveráková Kristýna Hroníková Zuzana Hájková Štěpán Rejhon Lukáš Trhoň Josef Zdobinský PŘISPĚVATELÉ Martin Rejman Jan Vlček

skolnik-casopis.8u.cz

3

setkání škol unesco

Číslo I: ZÁŘÍ - ŘÍJEN 2012

Setkání přidružených škol UNESCO

N

ež se stačili profesoři a studenti vzpamatovat ze začátku školního roku, přišlo pondělí 10. září a s ním významná událost - setkání škol přidružených UNESCO. Na přípravu celé akce muselo stačit pouhých 10 dnů. Paní profesorka Eva Vaňková, organizátorka setkání, dokázala s pomocí učitelského sboru a studentů nakonec vše zařídit včas. První den setkání byli hosté pozváni do naší školy. V hudebně na ně čekalo malé občerstvení a prohlídku školy jim zpříjemnilo vokální seskupení Lips kvintet. Již v devět hodin byli účastníci očekáváni na radnici ve velkém sále, který je přístupný pouze pro speciální příležitosti. Zde je pan profesor Radek Kotlaba oficiálně přivítal a krátce pohovořil o historii staroměstské radnice. Za město k hostům promluvil náměstek primátora Ing. Adolf Beznoska. Při odchodu byli obdarováni drobnými dárky. Poté se přesunuli do Vzdělávacího centra Na Karmeli, kde se odehrávala hlavní náplň v podobě prezentací jednotlivých škol. Na začátek dopoledního programu ukázala naše škola svou kreativní stránku v podobě originálního vystoupení odehraného pouze za pomocí rukou a barev. Následoval inspirativní projev předsedkyně UNESCO, jenž zaujal nejen profesory, ale také přihlížející studenty. Odpolední blok byl zahájen prezentací našeho gymnázia, ve které byly představeny aktivity, kterým se věnují naši studenti. Hosté byli seznámeni například s ekologickou činností školy, projektem Učitel ONLINE, vědeckými úspěchy loňské maturantky Anety Huškové a s partnerskou školou z Francie. Na závěr byl naší šéfredaktorkou Kristýnou Dlaskovou představen i školní časopis. Poté jednotliví zástupci své kolegy seznámili se zajímavostmi jejich školy. Tyto prezentace pokračovaly i v nadcházejícím dni. K večeru se účastníků ujali páni profesoři Herrmann a Kotlaba a provedli je historickou částí Mladé Boleslavi. Po náročném dni byl pro odreagování přichystán večerní program, na který se těšila většina hostů.

4


Lips kvintet

Kreativní vystoupení šestých ročníků

Oficiální přivítání na radnici

Paní ředitelka poskytuje rozhovor Českému rozhlasu


Časopis Školník

Naše redaktorky při nahrávání rozhovoru

Všichni zástupci škol

Prohlídka města

Rozhovor s účastníky Je to vaše první setkání zástupců škol přidružených UNESCO? Alena Kotrbová, ZŠ Žižkov: Už jsem byla loni, takže mám trochu představu, co se bude dnes dít. Jana Matonohová, ZUŠ Rychnov: Ve funkci jsem devět let, takže toto je moje tuším osmé setkání. Hana Pokorná, EKO Gymnázium Praha: Ne, ani zdaleka to není moje první setkání. Toto je asi desáté. Co vám osobně přináší tato setkání? Vyměňujete si s statními kantory zkušenosti, sbíráte inspiraci? AK: Inspiraci, náměty, výměnu zkušeností s kolegy a navázání nových přátelství. Také poznání různých krajů republiky, i takové kam by se člověk jen tak nepodíval. JM: Samozřejmě setkání se spoustou kolegů. HP: Teď jste vlastně odpověděla za mě. Ano, sbírám inspiraci od jiných profesorů a vždy se ráda poučím o něčem novém. Co říkáte na prostory Vzdělávacího centra Na Karmeli, kde se koná hlavní program letošního setkání? AK: Krásné, jsou to opravdu nádherné prostory. Obdivuji a trošku závidím, v dobrém. JM: Je to tu moderní a moc pěkné.

Odpolední prohlídka města

HP: Tyto prostory jsou krásné a setkání sem sedne. Program je též dobře připravený. Co se vám vybaví, když se řekne Mladá Boleslav? AK: Město se mi celkově líbí, myslím si, že udělalo velký krok k lepšímu. Poprvé jsem tu byla v roce 1974 na praxi v Boleslavské Škodovce. Vybaví se mi jednoznačně automobily. JM: Tak samozřejmě Škodovka. V Mladé Boleslavi jsem poprvé a město se mi líbí, prošli jsme si centrum, je to tu moc příjemné. HP: Samozřejmě, že Škoda auto Mladá Boleslav, ale to se snad vybaví každému. Myslím si, že to je škoda, jelikož Boleslav má i velice krásné kulturní památky, ze kterých jsem velmi mile překvapena. Co vás během celého dne nejvíce překvapilo/zaujalo? AK: Jsem zvědavá na večerní program, vypadá to velice zajímavě, samozřejmě také na přednášky a prezentace. JM: Vzhledem k tomu, že jsme jedna ze dvou uměleckých škol, tak se těším na večerní program na divadlo. HP: Jak jsem již zmiňovala, tak mě velmi zaujaly památky. Potom také umístění moderních budov do starého centra. Například právě Vzdělávací centrum Na Karmeli.

Předsedkyně sdružení při počátečním projevu

Občerstvení pro hosty


5



Jste hlavní organizátorkou celého setkání, jak a odkdy probíhala příprava celé akce? Dozvěděla jsem se o tom před rokem. Poslední setkání bylo v Uherském Hradišti a tam nás oslovili, že bychom příští rok měli být hostitelskou školou my. Pořadatelskou školu vybírá UNESCO, které je řízeno ministerstvem kultury. Přípravy byly náročné. Bylo potřeba zajistit noclehy pro vzdálenější návštěvníky, oslovit všech 52 škol, sestavit program. S organizací mi ale moc pomohli kolegové i studenti.

Rozhovor s organizátorkou celého setkání, paní profesorkou

E v o u Va ň k o v o u

Zúčastnilo se všech 52 škol? Přijelo jich necelých 40. Z toho důvodu, že některé školy už delší dobu na ty srazy nejezdí. Některé školy mi dokonce odpověděly a divily se, že vůbec jsou v nějaké organizaci UNESCO. Právě tady v Mladé Boleslavi se rozsekla ne zrovna příjemná záležitost pro komisi UNESCO, že by měla školy vyučovat. Dozvěděli jsme se, že za celou dobu fungování byly vyloučeny pouze 3 školy,

což je poměrně málo, protože je opravdu hodně škol neaktivních. Naopak je řada škol, které by se chtěly připojit a nemohou. Co školám přidružení k UNESCU vlastně přináší? Tak například studentům naší školy to dalo projektový den. Škola se také může zapojit do různých soutěží. Především to hodně přináší samotným vyučujícím. Každá škola odprezentuje, co se na půdě jejich školy dělá. Toto je opravdu jediná instituce v republice, kde máte možnost dozvědět se, co se na ostatních školách děje. Podařilo se nakonec vše tak, jak bylo naplánováno? Víceméně ano. Všichni byli spokojení a moc se jim tu líbilo. Přišlo mi spoustu děkovných emailů, velký ohlas měl večerní program, ale také kreativní vystoupení šestých ročníků návštěvníky velmi zaujalo.

O UNESCU

Pan profesor Kotlaba při večerním představení

UNESCO je organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu se sídlem v Paříži. Tato organizace byla založena 4. listopadu 1945, tehdejší Československo patřilo k zakládajícím státům.V současné době má 195 členů.


Dominika Rajnohová Kateřina Kroupová

FOTO

6

Prohlídka muzea

TEXT

Vystoupení mažoretek

Jiří Bím Tereza Preislerová

zahájení

Časopis Školník

Zahájení školního roku

V

pondělí 3. září jsme se opět všichni sešli ve škole. Někdo se těšil, jiný se ráno chtěl přikrýt peřinou a probudit se až 28. června. Věřím však, že ti, kteří se obzvlášť těšili, byli naši prváci. Vždyť vzpomeňte si, jak jste ve svůj první den na gymnáziu nemohli ani dospat. V půl osmé se třídy 1. A a 1. B sešly ve svých učebnách a pod pedagogickým dohledem se přesunuly, jak je už tradicí, do Sboru českých bratří. Tam už čekali maminky, babičky, tatínkové, starší sourozenci a mj. také letošní maturanti, kteří jim pak v průběhu akce popřáli mnoho štěstí v následují-

cích osmi letech. Asi všichni moc dobře víme, že nějaké to štěstí se občas velmi hodí. Programem neprovázel nikdo jiný než pan profesor Radek Kotlaba. Studentům, rodičům a profesorům zazpíval školní sbor pod vedením profesora Herrmanna a nově také dívčí skupina, se kterou jsme mohli vidět novou paní profesorku – Lenku Chladovou a letošní maturantku Kristýnu Dlaskovou. Celá akce měla přátelskou atmosféru a doufejme, že na prvňáky udělala dojem. Novým primánům přejeme nejen štěstí, ale také píli při studiu a dobré kamarády, protože bez nich to nejde!

Minirozhovor s novými studenty Na jakou ZŠ jsi chodil/a? Jirka Zikmund: Chodil jsem na základní školu v Dalovicích. Jakub Tichánek: Chodil jsem na základní školu do Debře. Bára Kočková: Základní škola Krnsko. Dělal jsi přijímací zkoušky na obě gymnázia? JZ: Ano, dělal. JT: Jo. BK: Ne, jenom na tohle, protože tu mám ségru. Proč ses rozhodl jít právě na to naše? JZ: Protože je tady bratranec, a protože se mi zdá tahle škola lepší.

JT: Na tenhle gympl jsem chtěl víc, taky jsem slyšel, že je lepší. BK: Kvůli ségře, abychom byly spolu. Co čekáš od této školy? V čem myslíš, že ti pomůže? JZ: No… JT: Myslím, že mi pomůže ve všem. BK: Možná pak budu mít lepší povolání. Jaké jsou tvoje nejoblíbenější předměty? JZ: Baví mě matika, přírodověda a vlastivěda. JT: Zajímá mě chemie, a pak matika a vlastivěda. BK: Matika a výtvarka, bojím se angličtiny.

Minirozhovor s rodiči

Bětka Motlová

FOTO

TEXT

Myslíte, že se Vaše dítě na gymnázium hlásilo z vlastní iniciativy? Částečně ano, to určitě. Určitě. No, jo. Mělo dobrý prospěch a líbilo se mu tu.

Jiří Bím

Co ho vedlo k rozhodnutí jít právě na toto gymnázium? Ohlas, jaký ta škola měla. Musí mít individuální vzdělávací plán. Má tu starší spolužačku, kterou zná a která sem už chodí. Ta mu to vyprávěla, a tak se mu to tu zalíbilo.

Ovlivnily Vaše rozhodnutí výsledky maturit na naší škole? Spíš to, co se povídá mezi lidmi. Ano. Ne, to ne.


7

blah bla


Lenka Chladová Naše škola na začátku školního roku přivítala několik nových posil. My je, po prvotním rozkoukání, všechny postupně vyzpovídáme a vy se tedy můžete těšit na sérii rozhovorů. Prvním z nich je rozhovor s novou paní profesorkou Lenkou Chladovou.

8


rozhovor

Časopis Školník

Takže předpokládám, že hudba je Vaším koníčkem? Určitě, ale není jen koníčkem. Spíše je součástí mého života, protože se jí věnuji od dětství. Začínala jsem v pěveckém sboru Paprsek a poctivě jsem brala hodiny klavíru v boleslavské „Lidušce“ . Na střední škole jsem pak hrála a zpívala ve studentské dívčí kapele Poprask a také v kapele K-systém, která vystupovala na plesech. Na vysoké škole jsem rozšířila pole působnosti a vyrážela s jednou česko-švýcarskou skupinou do zahraničí. Po všech těchto zkušenostech jsem zjistila, že ze všeho nejvíce mě zajímá vokální tvorba. Proto teď ráda upravuji do vícehlasu známé či méně známé melodie a snažím se je harmonicky obohatit. Košatá a podmanivá harmonie je to, co se mi na muzice nejvíce líbí. Možná právě proto jsem založila různá pěvecká seskupení. Nyní zpívám a vedu vokální skupinu Lips Kvintet, kterou jste mohli slyšet na školních akcích. Takže jste hudbu studovala? Ano, studovala jsem ji na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze stejně jako matematiku a tělesnou výchovu.

Bětka Motlová

FOTO

TEXT

Jaká jste bývala studentka? Na vysoké škole mě studium všech tří oborů hodně bavilo, takže jsem byla vcelku pilná a zapálená vysokoškolačka, což se odráželo i na studijních výsledcích. Na střední škole jsme ale měli předměty, ve kterých jsem nebyla zrovJiří Bím

na silná. Například fyzika. Vzpomínáte na střední školu ráda? Já spíš vzpomínám na vysokou školu. Užili jsme si tam spoustu legrace. Když jsem šla studovat na dnešní Gymnázium Dr. Josefa Pekaře, psal se rok 1988. Tehdy škola slavila 300 let a my nazpívali oslavnou píseň s textem: „Gymnázium, to je ústav plný poznání, gymnázium, první lásky, prvá zklamání. Věčné mládí slaví tenhle starý dům, třikrát sto let má naše gymnázium.“ Ústav plný poznání – asi tak jsem vnímala svoji střední školu. Myslela jste si na střední škole, že z Vás bude v budoucnu paní učitelka? Nejspíš ano. O profesi učitelky jsem uvažovala už na základní škole. Ovšem, že to bude

‚‚

‚‚

Jaké předměty u nás budete učit? Budu vyučovat matematiku, tělesnou výchovu, hudební výchovu. Dále pak volitelný předmět - sborový zpěv. Vlastně bych ráda oprášila tradici, kterou zde založil Martin Herrmann. Mám na mysli pěvecký sbor, avšak ne v klasickém a tradičním duchu, jak jsme zvyklí třeba na jiných školách. Raději bych se držela moderního písničkového repertoáru obohaceného o instrumentální doprovod z řad našich studentů. Mám takovou vizi – uspořádat na naší škole vánoční koncert, který bychom pak mohli předvést i veřejnosti a hlavně rodičům. Ovšem k tomu je zapotřebí pár šikovných a zapálených zpěváků, těch není nikdy dost. Proto bych ráda touto cestou oslovila všechny nadšence a pozvala je do hudebny na zkoušku sboru - každou středu od 14.15 hodin.

Ústav plný poznání. Asi tak jsem vnímala střední školu.

matematika, tělesná a hudební výchova, k tomu nejspíš při spěli moji učitelé. Ráda vzpomínám na matematičku ze základní školy. Řekla bych, že mi dala opravdu základ, jaký má člověk mít. Dokázala dvě zásadní věci – zaujmout a předat informace. Na gymnáziu jsem měla štěstí, že mě učila paní profesorka Binderová. Obdivovala jsem její systematičnost, důslednost a hlavně promyšlené přípravy na hodiny, které nebyly nikdy nudné. Jaký máte vztah ke třídnictví? Přeci jen, s těmi dětmi teď budete dalších 8 let, vyrostou s Vámi. To si zatím nedovedu představit. Jako třídní učitelka jsem působila na dvou základních školách – na jedné 2 roky, na druhé 1 rok. Ještě před tím než se mi narodily dvě děti, jsem působila na Středni zdravotnické škole, ovšem bez třídnictví. Takže osm let s jednou třídou bude

pro mě novinkou. Přesto se těším a doufám, že vše proběhne bez problémů. První týden jste byla s dětmi na adaptačním kurzu. Jaký máte pocit ze své třídy? Nechci to zakřiknout, ale děti se mi jeví dobře. Jsou bystré a pracovité. O hodinách se snaží, hlásí se a mají dobré znalosti z prvního stupně. Otázkou je, jak dlouho jim to nadšení vydrží. Že by osm let? (smích) Co si myslíte, že je ve vztahu třídního profesora a dětí nejdůležitější? To je dost těžká otázka. Nedá se shrnout jen do několika vět. Myslím si, že je velmi důležitý osobní přístup a vstřícnost. Studenti musí získat důvěru ve vyučujícího, aby se ho nebáli a dokázali se mu svěřit. Ale na druhou stranu je důležité, aby třídní učitel vzbuzoval respekt. Čili určitě kamarádský vztah, ale s respektem. Na závěr mám na Vás jednu „názorovku“. Mluví se teď o tom, že by měly mít děti více tělesné výchovy ve školách. Jaký na to máte názor? Nedokáži říct, zda by navýšení hodin tělesné výchovy mělo výraznější vliv na jejich zdraví a zdatnost. Děti by spíše samy měly chtít a začít trávit více volného času pohybem. V dnešní době se setkáváme s velkým množstvím informací, které se většinou zpracovávají v počítači. Do určité míry je to fajn. Na druhou stranu jsou to právě počítače, které děti omezují v pohybu. Já si například nevzpomínám, že bych přišla domů a zůstala tam celý den. Co by tam také člověk dělal – v televizi žádné pořady neběžely a počítače v omácnostech takřka neexistovaly. Pamatuji se, že většinu volného času jsem trávila venku na hřištích. Trávník byl pro nás akrobatickou plochou a jediné zábradlí nezůstalo netknuté. Také většina dívek z naší třídy ovládala kotouly, přemety stranou (hvězdy) nebo výmyky na hrazdě. Nebáli jsme se a určitě bylo míň úrazů. Moc bych si přála, aby děti začaly upřednostňovat pohyb venku na čerstvém vzduchu před počítačovou hrou nebo facebookem. Děkuji za rozhovor.


9

den jazyků


EVROPSKÝ DEN JAZYKU o

N

aše škola se každoročně připojuje k oslavám Evropského dne jazyků. Letošní téma Retro music bylo známé už od června. Třídy tak měly dost času na přemýšlení o tom, jakým způsobem přesvědčí diváky, aby právě jim dali své potřebné hlasy. Poslední zářijovou středu se celá škola sešla v Domě kultury. První a osmé ročníky pouze jako diváci, ostatní připravení ohromit sál. Moderování se ujala paní profesorka Lenka Vedralová a pan profesor Jakub Matějů. Oba nám přinášeli zajímavé informace o vymírajících a živých jazycích i hudebních stylech. Díky obsáhlému tématu se bylo celé dopoledne na co dívat. Na podiu se vystřídali hippies, The Rolling Stones, ABBA, The Beatles, Queen, Bob Marley, ztvárnění filmů Pomáda a Hříšný tanec nebo třeba dívky z pařížského kabaretu Moulin Rouge. Jednotlivým představováním vévodila angličtina, zaslechli jsme ale i francouzštinu, němčinu, slovenštinu nebo ruštinu.

10


den jazyků

Časopis Školník

kristýna Dlasková

FOTO

TEXT

„Co se týče letošního vystoupení, nejprve jsme se nemohli dohodnout, jaké téma zvolíme. Rozhodovali jsme se mezi Hříšným tancem, Strojem času a Retro párty,“ vysvětluje Adéla Špicarová ze 7. B. „Na přípravách se podílely spíš holky, protože kluci nám odjeli do Itálie. Hudbu jsme stříhali o hodinách i o přestávkách, tancovali jsme místo tělocviku, angličtiny a nakonec i místo jiných předmětů. Všem profesorům patří velký dík. Celé vystoupení jsme dali dohromady až den před akcí.“ Sedmáci ale nezklamali a opět pobavili celý sál. Ani tento rok se překvapení nekonalo. Stejně jako dva předchozí roky i letos zvítězila třída 7. B. A první dojmy? „Letos jsme čekali, že už to napotřetí nevyjde, že nás ostatní třídy nenechají vyhrát. Šli jsme do toho s tím, že je to náš poslední rok, kdy můžeme společně vystoupit,“ popisuje Adéla. „Před tím, než jsme vkročili na podium, jsme byli dost vynervovaní a báli jsme se, že to pokazíme. Mohli jsme pomotat kroky, hudba nám nemusela vyjít nebo jsme se nemuseli stihnout převléknout. Jakmile jsme ale začali tancovat, všechno z nás spadlo a moc jsme si to užili.“ Kdo zažil loňský Den jazyků, musel tušit, že Jarda Janovský opět nezklame. Podivuhodné taneční kreace a přesvědčivý výkon především v písničce Ma Baker od Boney M dostaly každého v sále do kolen. Příští rok si Den jazyků opět nenechám ujít, i když už budu v pozici nehlasujícího diváka. Kvalita vystoupení se totiž rok od roku zvyšuje a těžko říct, jaká třída uspěje. Jiří Bím Tereza Preislerová


11

představujeme


Jaké máte pocity ze slavnostního zahájení ve Sboru českých bratří? 1.A Petr: Mám z toho dobrý pocit, zahájení se mi moc líbilo. Byl jsem ale trochu nervózní. Daniel: To já taky, nečekali jsme, že si budeme podávat ruce s maturanty. Já jsem si třeba myslel, že jen něco dostanu a půjdu domů. David: To já se teda těšil a nervózní jsem vůbec nebyl.

Bára: Mně se líbil školní sbor. Zpívali krásně!

1.B Natálie: Na začátku jsem měla velkou trému a trochu i strach, ale po podání ruky s maturantem mě tréma přešla, takže mám ze zahájení hezké vzpomínky. Nikol: Nečekala jsem, že to bude tak hezké. Kristýna: Bylo to moc fajn, až na ten dlouhý proslov. Jo a ten kluk, co maturoval, hezky voněl. Tomáš: Taky jsem byl dost překvapený. Bylo to moc hezky udělané, třeba hudební doprovod. Co vás na začátku školy mile překvapilo a co naopak zaskočilo? 1.A Petr: Pan Roubíček, to je borec. A zaskočilo mě, jaký je na gymplu dlouhý školní řád. Daniel: Asi malá třída, chtělo by to větší. David: Mě potěšilo, že máme šatnu hned vedle bufetu a že nemáme do čtyř. Chvíli jsem si to myslel, ale pak jsem zjistil, že do čtyř je dobrovolný seminář. Bára: Já souhlasím s Danem. Naše třída je malá. A co mě mile překvapilo? Že jsem si hned našla kamarádky. Štěpánka: Mě moc mile překvapil „seznamovák“. 1.B Natálie: Zaskočilo mě, kolík věcí po nás o hodině chtějí, např. že máme každý den domácí úkoly, které jsou dlouhé. Na to jsem nebyla zvyklá. A co mě potěšilo? Že nám funguje dataprojektor. Kristýna: Učení mi těžké nepřijde, ale je fakt, že úkoly nám zadávají docela dlouhé. Mně dělá spíš problém říkat učitelům pane profesore, plete se mi to s prezidentem. A taky mi vadí, že tu není k dispozici moc kroužků. Tomáš: Mě zaskočilo, v jakém stavu jsou některé učebnice. To jsou přímo saláty. Líbil se vám „ seznamovák“? Myslím tím např. program, místo, zážitky… 1.A Petr: Místo a program byly super, ale jídlo za moc nestálo. Daniel: Já už jsem byl po šesté v Poslově mlýně a mám to tam rád. Na „seznamováku“ to bylo super. Hlavně ten program… Hráli jsme spoustu zábavných her. Nejlepší z nich byl asi branball. Bára: Mně se zase nejvíc líbila procházka k Máchovu jezeru. Teda spíš desetikilometrový výlet. Štěpánka: To jo, výlet byl fajn. 1.B Natálie: „Seznamovák“ byl úžasný. Dělali jsme fajn soutěže a líbilo se mi, že nebyla brzo večerka. Měli jsme ji až v jedenáct. Jako třída si skvěle rozumíme. Ze začátku jsme byli všichni tiší, ale „seznamovák“ nám dost pomohl. Nejvíce jsme se měli možnost skamarádit u her, při kterých jsme byli rozděleni do dvojic. Kristýna: Bylo to tam dobré, ale vyděsila mě jídelna. Nevařili špatně, ale smrdělo to tam. Nikol: Mně přišlo všechno moc hezké. Nejvíc mě ale zaujala venkovní trampolína, na té jsme se vyřádili. Tomáš: Přesně, to venkovní vybavení bylo super. Zato pokoje se mi nelíbily.

12


Ro zho vor s pr váky

Časopis Školník

představujeme Jaký máte názor na vaše nové profesory? Jakého jste si oblíbili nejvíce, koho máte za třídní/ho a jste s ní/m spokojeni? 1.A Petr: Za třídní jsme měli mít p. prof. Vinárkovou, ale ta je prý nemocná, tak nám dali p.prof. Kuntošovou. Ta je fajn. David: Nejlepší je pan Roubíček. Daniel: Já mám zase rád pana Kotlabu. 1.B Natálie: My máme za třídní paní profesorku Chladovou. Jsem s ní moc spokojená, ale dává nám dlouhé úkoly. A taky mám ráda p. prof. Protivánkovou, Vaňkovou a Stránskou. Když se tak poslouchám, tak vlastně asi všechny. Kristýna: Paní Vaňková je super. Ale já mám asi všechny ráda stejně. Nikol: Třídní je moc hodná, ale nejradši mám asi paní profesorku Hanibalovou mladší. Tomáš: Já jsem se všemi spokojený. Nejsou tak přísní, jak jsem čekal.

Z

e začátku jsem se bála, že nebude moc prváčků, kteří by mi s ochotou odpovídali na otázky ohledně jejich prvních dnů na našem gymplu a ještě tím přišli o velkou přestávku. Jakmile jsem ale vešla do učeben 27 a 7 a vysvětlila, proč jdu právě k nim, našlo se ihned pár nadšenců pro rozhovor. Konkrétně to byli: 1.A Petr Motl, Daniel Ráček, David Mašek, Barbora Jancáková, Štěpánka Erbertová 1.B Tomáš Bajer, Natálie Spielmannová, Kristýna Žáková, Nikol Lindáková

Jak byste srovnali gympl s vaší bývalou školou? 1.A David: Hodnotím to asi takhle: gympl 100 %, bývalá škola -10 %. Petr: Gympl je lepší! Štěpánka: No jak kdy… a v čem. 1.B Natálie: Tady na gymplu je to hezčí než na 8. ZŠ, kam jsem chodila předtím. Gympl má lepší úroveň. Kristýna: Já jsem předtím chodila na školu do Čachovic a to byla „prdelka“ světa. Tady je to o hodně lepší. Prostě to tady žije. Nikol: Na mé bývalé škole (7. ZŠ) bylo nádherné vybavení. Tady se mi líbí taky, ale občas se mi po tomhle stýská. Třeba když zavadím o žvýkačku v lavici. Tomáš: Moje bývalá škola měla taky dobré vybavení, ale neuměla ho využít.

Je pro vás těžké zvyknout si na nové prostředí? Přecházení z učeben atp.

1.A Petr: Pro mě to těžké je, ale musím si zvykat. Štěpánka: Přesně. Já tu pořád bloudím. David: Nejsi sama. 1.B Natálie: Mně přesuny problémy dělají. Potřebovala bych na to víc času, ne jen pětiminutovou přestávku. Už se nám párkrát stalo, že když jsme konečně našli třídu, kde měla být naše hodina, tak byla obsazená. No a starší ročníky nám jen řekli: „děti, jděte jinam!“. Až pak nám paní profesorka Kuntošová vysvětlila, že tu je nějaký papír se suplováním. Aha?! Kristýna: Přesuny mi nevadí, chodím jednoduše s davem. Sama trefím tak maximálně na záchod. Nikol: Je to asi o zvyku. Tomáš: To je. Mně osobně přesuny nevadí, připravovali nás na ně na zakládce. Hrozné ale je, když do toho mám mít ještě službu, to pak vůbec nestíhám.

Jak jste spokojeni se svým rozvrhem? Co byste popřípadě měnili?

+

FOTO

TEXT

1.A Štěpánka: Jakž takž. David: Docela to ujde. Vadí mi ale, že máme pět hodin vyučování, pak pauzu na oběd a ještě jednu hodinu. Kdyby to bylo bez pauzy, mohli jsme jít dřív domů. Daniel: To mi taky vadí. 1.B Natálie: Vadí mi například, že máme krátké pauzy na oběd. Na základce byly delší. A jeden den máme do čtyř. To pak musím sprintovat na trénink, ale to je můj problém. Nikol: To já jsem spokojená, že vůbec nějaké odpoledky jsou. Kristýna: Rozvrh je fajn, až na úterý. To je hektické. Ten den máme těžké předměty a ještě jsme pokaždé v jiné učebně. Tomáš: Já mám výhradu k pondělí, protože mám pak kroužek a domů se dostanu až v šest. Ale jinak bych rozvrh neměnil. tereza Štveráková


13

pišqworky


PišQworky 2012

14


kristýna Dlasková

FOTO

2. Lukáš Polášek (8. A) 3. Václav Budín (8. B)

TEXT

Vý sledky t u rn aje 1. Martin Cibulka (8.B)

I

letos se na naší škole konal začátkem října turnaj v pišqworkách organizovaný zkušenými Martinem Lehkým a Patrikem Ederem (8. A). Martin bojoval už před pěti lety společně s týmem složeným z nejúspěšnějších pišqworkářů naší školy. Potom se rozhodl turnaj přenést i na k nám. Druhé říjnové pondělí se tak sešlo čtrnáct studentů od třetího do osmého ročníku, aby poměřili své síly. Po instrukcích od organizátorů jako - „když jeden hráč použije kolečka, druhý musí používat křížky“, turnaj mohl začít. Po napínavém semifinále nakonec zopakoval svá vítězství v předchozích turnajích Martin Cibulka: „Je to super pocit, zúčastnil jsem se tří turnajů a všechny jsem vyhrál. Letos to ale bylo dost těsné, málem jsem ani nepostoupil ze skupiny. Je to tím, že jsem rok netrénoval, a že všichni byli dobří. Nejtěžším soupeřem byl pro mě jednoznačně Lukáš Polášek, se kterým jsme se opět potkali ve finále.“ Snad se úspěšným pišqworkářům podaří postoupit až do krajského klání stejně jako loni. Jelikož byl pro Martina Lehkého i Patrika Edera letošní turnaj posledním, všichni doufáme, že se organizace ujmou mladší studenti a pišqworkové turnaje tak budou moci na naší škole pokračovat.

Martin Lehký Kristýna Dlasková

sloupky

Časopis Školník

s l o u

T

p k y

K

Podzim

ohle zažil snad každý: po dvou měsících se konečně vidím se všemi spolužáky a slibuju si, že letos to bude ve škole opravdu zábava. Po pár dnech už mě však čeká krutý návrat do reality – neotevřené učebnice a zaprášené sešity vršící se na mém stole. Já energii dobíjím posledními slunečními paprsky, které alespoň trochu připomínají parný srpen. Ještě před měsícem jsem ale nemusela shánět bundu a hledat všechny šály a rukavice zapadlé hluboko v šuplíku. Bez mikin a šátku omotaného kolem krku se pomalu nedá vyjít z domu. Léto skončilo a iluze o teplém podzimu už také mají namále. Spolužáci podléhají podzimním chřipkám a pak zběsile doplňují sešity. A ještě dva týdny po návratu do školy hlásí: „Mě nezkoušejte, já chyběl.“ U automatu na horkou čokoládu se fronta čím dál tím víc prodlužuje. Nikdo mě už nemá právo okřikovat, že jsem blázen, když se těším na Vánoce. O místo se hlásí podzimní prázdniny a já si říkám, jak je podzim přes všechny ty přízemní mrazíky vlastně bezva. Zuzana Hájková

Č

Jsme tu dva!

dyž jsem byla před několika lety přijatá na naši školu, byla jsem vystrašená z toho, co mě čeká. Někteří mí kamarádi tu již měli starší sourozence ve vyšších ročnících, což mi přišlo úžasné. Oni od nich věděli, co který učitel v hodinách vyžaduje od studentů, kam je nejlepší si sednout a mnoho dalších, pro nás tehdy velmi užitečných, věcí. Když jsme však v září nastoupili do prvního ročníku, moje nadšení ze starších sourozenců výrazně opadlo. Ti starší k nám totiž pořád chodili do třídy, chtěli něco půjčit, komandovali ty mladší, neustále poučovali, což štvalo nejen jejich mladší sourozence, ale i nás - spolužáky. Já si tehdy říkala, ještěže tady nikoho z rodiny nemám, to bych se asi zbláznila. A jen stěží by mě před těmi lety napadlo, že jednou mohu být tím nenáviděným sourozencem i já. Ano, mám bráchu v prváku! Jaká radost! Budu si mít od koho půjčovat kalkulačku, budu mít na škole „spojence“, budu mu taky muset vysvětlit všechno, co ho tu čeká! Jenže, panebože, co když nebude zdravit profesory na chodbách? Co když mi bude dělat ostudu? V tu chvíli se mi honily hlavou tisíce myšlenek, až jsem dospěla k názoru, že mou sourozeneckou povinností je, ho na všechno připravit. Koneckonců – je to přeci pro jeho dobro! Jen velmi těžko jsem si vzpomněla na dobu, kdy mě právě tahle sourozenecká péče pěkně štvala. Rozhodně nechci být postrachem bráchy a celé jeho třídy. Když přijde a zeptá se, ráda mu poradím. Na chodbách se zdravíme, půjčujeme si věci a dokonce se vzájemně zdravíme s jeho spolužáky. Ale zbytečnému poučování se snažím vyhnout (alespoň ve škole), i když ne vždycky je to jednoduché. Jsem totiž přece ta STARŠÍ! P.S: Zajímalo by mne – kolik je na naší škole sourozeneckých dvojic... Příště Vám to povím. Bětka Motlová

Jazyky

eský jazyk je podle mého názoru jeden z nejkrásnějších a zároveň nejtěžších jazyků na světě. My se při studiu cizích řečí trápíme s francouzským „r“, dovedete si ale vůbec představit, jak je pro cizince těžké vyslovit takové naše „ř“? A to ani nemluvíme o pravopisu, ten často nezvládáme ani my - Češi. Všechna složitá pravidla i výslovnost ale dohromady tvoří náš úžasný jazyk. Většina národů má svůj jazyk, počet živých jazyků se tedy odhaduje na necelých 7 000. Co kdyby celý svět používal pouze jednu řeč? Všichni bychom si rozuměli a nemuseli bychom se učit žádné další jazyky. Komunikace by byla mnohem snazší. Pár pokusů vymyslet zbrusu nový jazyk, kterým by mluvil celý svět, už historie zaznamenala. Naštěstí se ale žádný z jednotných jazyků neuchytil. Naštěstí jsme v minulosti nepodlehli nadvládě rakouské monarchie a náš jazyk nebyl nahrazen němčinou. Naštěstí je na světě dost národů, které jsou právem hrdé na svou řeč a my tak máme možnost učit se různé zajímavé, snadné i těžké jazyky. Buďme pyšní na náš jazyk a vzhůru do studia těch cizích! Jak řekla paní profesorka Vedralová při oslavě Dne evropských jazyků: „Studium cizích jazyků – to je nádherné dobrodružství.“ Kristýna Hroníková


15

můj koníček


M Ů J

K O N Í Č E K

Cheerleading

C


Zuzana Hájková Kristýna Hroníková

FOTO

16

leslavských florbalistů. Zápasy jsou pro nás ovšem pouze generálkami na soutěže, které se konají třikrát ročně. Na soutěžích se porota, tvořená i Američany, zajímá především o pevnost a ostrost pohybů, čistotu skoků a kopů a perfektní provedení stuntů. Důležité je dokonce i jak se při sestavách tváříme. Porota očekává nadšení a energii, která z nás má vyzařovat. Od toho je odvozen i název jedné soutěže: „Spirit cheer cup“. Právě na této soutěži jsme získali minulý rok druhé místo z dvaceti sedmi týmů. Dále se koná vždy o letních prázdninách FCC camp, což je kemp, na kterém se sjedou všelijaké cheerleadingové týmy a učí se od amerických coachů, jelikož v Americe je tento sport na mnohem vyšší úrovni. Na konci kempu se koná velká soutěž, na které jsme letos získali také druhé místo a dvě krásná ocenění za týmového ducha, nadšení a spolupráci. Také jsme získali několik pohárů za první a někdy druhá místa na soutěži v Benátkách nad Jizerou. Spousta lidí by chtěla tento sport zkusit, ale bojí se, protože si myslí, že bychom je do týmu nepřijali. Není však podmínkou, že člověk, který se k nám hlásí, musí mít špičkovou postavu a musí být dokonale ohebný. Většina lidí k nám přijde a neumí například ani hvězdu. Začínají od nuly, ale při poctivém tréninku jdou rychle nahoru. TEXT

Zkušené cheerleaderky Kristýna Hroníková (vlevo) a Zuzana Hájková.

heerleading - americký sport, který každý zná spíše pod českým názvem „roztleskávačky“. Ještě více než před rokem se nám pod tím vybavilo to samé, co asi většině ostatních - zmalované holky v minisukních, které se kroutí u fotbalu a mávají při tom třásněmi nad hlavou. Ve skutečnosti to ale je směsice tance, akrobacie a stuntů, což je skupinka dvou až čtyř lidí, kteří vyhazují topa. Top je člověk, kterého ostatní zvedají, či vyhazují do vzduchu. Když jsme přišly na náš první trénink týmu B.T.C. v létě 2011, nevěřily jsme svým očím; holky létaly vzduchem a dělaly přemety a salta na trávě. To, co nás překvapilo nejvíce, byli kluci, které by u tohoto sportu člověk nečekal. Dokonce i George Bush na univerzitě patřil do cheerleadingového týmu. Dalšími slavnými osobnostmi, co kdysi dělaly cheerleading, jsou například Miley Cyrus, Dakota Fanning, Madonna, Kirsten Dunst, Fergie, Michael Douglas nebo i Cameron Diaz. Mladoboleslavský tým B.T.C., do něhož patříme, funguje něco přes tři roky pod vedením Petry Janečkové. Cheerleading má čtyři věkové kategorie v rozmezí od čtyř do pětatřiceti let. Trénujeme třikrát týdně. V pondělí od 17:00 do 19:00, ve středu od 17:00 do 19:00 a v neděli od 16:00 do 18:00 vždy na 4. ZŠ. Za rok máme kolem deseti sestav, se kterými vystupujeme převážně na zápasech mladobo-

Autorské

dopisy z cest

Časopis Školník

Dopis z Číny Honza Vlček

Dopis z Ameriky Martin Rejman

Ahoj do Boleslavi!

What’s up!

Škola nám začala už 22. srpna, takže už mám víc než měsíc za sebou. Začátek školního roku proběhl podobně jako probíhá v Česku. Dostal jsem rozvrh, bavil jsem se s lidmi, které jsem přes prázdniny neviděl a s třídním učitelem jsme probrali věci ohledně školních akcí a výletů. Co mě docela překvapilo, bylo, že jsme první den byli ve škole až do čtyř. Další dny už probíhaly normálně podle rozvrhu.

Už to budou téměř dva měsíce, co jsem přiletěl sem do Memphisu, ve státě Tennessee. Žije tu cca 600 000 obyvatel. Možná už o Memphisu někdo slyšel v souvislosti s hudbou, narodil se tu totiž Elvis Presley. Kdo by neznal Elvise, tak odtud pochází i herec a zpěvák Justin Timberlake. Říká se, že se zde narodil hudební styl blues. Do školy chodím už od 6. srpna. Jsem studentem školy Overton High School spolu s dalšími cca třinácti sty studenty. Do školy to mám jen necelou míli, to mi ulehčuje starosti s dopravou. Overton má sportovní zastoupení ve fotbalu, basketbalu, baseballu, softbalu, atletice, cross-country, socceru, golfu, bowlingu… Školu reprezentuje i orchestr a rocková skupina. Pro zmíněné aktivity má škola zázemí v podobě sportovních hřišť (vyjma golfu a bowlingu), tělocvičen a auditoria. Jídelna je přímo ve škole. Většina studentů včetně mě si buď si nosí vlastní obědy, nebo se jde najíst do restaurace. Je to zejména proto, že obědy ze školní jídelny jsou charakteristické spíše svou barvou nežli chutí.

Co se týče výuky, tak tady je několik rozdílů. Myslím, že už jsem zmiňoval, že se tady vyučuje teorie tělocviku. Probíráme metody trénování, svalstvo nebo kosterní soustavu. V matice, biologii, chemii a fyzice probíráme jednu látku více jak měsíc. Vyplňujeme různé pracovní listy, píšeme cvičné testy, ale ten hlavní-na známky je až po tom měsíci. Za celý rok máme asi tak 8 testů. V angličtině, dějepise a zeměpise píšeme práce na určité téma s předem určeným počtem slov. Většinou je to okolo 1000. V polovině září jsme jeli na třídní výlet. No třídní. Je nás tady dohromady deset jedenáctých ročníků, takže celkově nás bylo i s učiteli něco málo přes sto. Byli jsme na ostrově Hainan, který patří k Číně a nachází se na úrovni Vietnamu. Takže tam bylo docela teplo! Surfovali jsme tam, potápěli se, jezdili na kajaku. Jedno dopoledne jsme strávili v místní škole, kde jsme pomáhali s úklidem dvora a hráli si s dětmi. Odpoledne jsme pak šli na výlet a vrátili se další den večer. Přes noc jsme spali ve stanech v džungli. Ráno jsme pak měli podle mapy dojít k místu, kde stojí autobus. Jenže mapa, kterou jsme dostali, byla ruská mapa stará asi 50 let. V Číně jsou totiž podrobné mapy zakázané. Takže jsme se asi 10x ztratili a náš průvodce, který byl s námi, nikdy předtím v té džungli nebyl. To byla fakt paráda. Celkově byl ale výlet super a všichni si ho užili. Po návratu z Hainanu se školní ragbyový tým účastnil prestižního CHINA CUPu. Naštěstí jsem se do týmu dostal a mohl mu tak pomoci (samozřejmě že k lepšímu). Hráli jsme proti školám z Hongkongu, Šanghaje a samozřejmě Pekingu. I když jsme jeden zápas prohráli 35:0, nakonec jsme obsadili třetí místo. Trenéři nás pochválili, neboť jsme zaznamenali druhé nejlepší umístění školy v historii. Na přelomu září a října se v areálu školy měla odehrávat velká hudební akce – Moonlight Festival. Hlavním vystoupením měla být parodie korejského Gangnam stylu. Bohužel se v těchto dnech koná sjezd komunistické strany a tak škole zkrátka nyní festival zorganizovat nedovolili, přesouvá se proto na duben.

Nastoupil jsem do nejvyššího ročníku, a proto jsem tzv. „senior“. Na konci roku čeká studenty graduation (obdoba naší maturity) a neméně důležitý ACT test (říká se mu i „SAT“). Test je rozdělen do čtyř částí – gramatika, čtení, matematika a věda (fyzika, chemie, biologie… od všeho kousek). Na základě výsledků tohoto testu je pak student v létě (ne)přijat na univerzitu. Standardní studium na americké střední škole je rozděleno do 4 ročníků – „grades“. Středoškolské studium je tu ukončováno o rok dříve než u nás, student tedy v posledním ročníku dovrší 18 let. V tomto školním roce jsou pro studenty seniory pořádány různé akce. Mezi nejdůležitější patří školní ples – prom. Jestli to je věrná kopie modelu z filmu, kde kapitán fotbalového týmu je doprovázen nejpohlednější roztleskávačkou a po plese následuje huge party, to se nechám překvapit. Bydlím v rodinném přízemním domku. Rodina se ke mně chová skvěle, nijak nestrádám. Můj host-uncle také hostí, a to studenta ze Srbska. Doma máme 4 malé psy a papouška, který se jmenuje Mr. Pevy. Na závěr bych chtěl podotknout, že 6. listopadu se v celých Spojených Státech konají prezidentské volby - Barack Obama vs. Mitt Romney. Nedá se přehlédnout vše co se děje v předvolebním dění, politické kampaně a konvence. The presidental election coming soon! Martin Rejman

Z Pekingu zdraví, Honza Vlček


17

recenze

recenze Ve stínu


film

Na nový český film Ve stínu bych se do kina nikdy nevydal, nebýt doporučení paní profesorky Vedralové při hodině angličtiny. Nejsem zrovna fanoušek českých detektivek, tudíž jsem neočekával nic velkolepého. Na druhou stranu David Ondříček (režisér snímků Samotáři nebo Jedna ruka netleská) mi byl hned od začátku zárukou kvality. Film předčil mé očekávání, zápletka z padesátých let odehrávající se v bývalém Československu se začne rozvíjet až v druhé polovině snímku. Promyšlený příběh se opírá o lidskou oddanost tehdejšímu režimu, krásné portréty Stalina a absurdní atmosféru. Hlavním hrdinou je detektiv Hakl, mistrně ztvárněný mým oblíbeným hercem Ivanem Trojanem. I tentokrát se dočkáte jeho suchých hlášek i ironických replik. Jeho postava obdrží případ krádeže ve zlatnictví, z kterého se postupně vyvine politická kauza s křivým obviněním. Detektiv tuší, že je odsouzena nesprávná osoba, je však z případu odvolán a jeho práci převezme StB. Hakl se vše snaží vyřešit na vlastní pěst, pomalu se přesvědčuje, že se nedá věřit nikomu a ničemu. V jednu chvíli dojde ke zvratu, najednou nikdo neví, na které straně je pravda. Snímek končí možná až příliš krutou scénou. Ve filmu je ale spousta emotivních scén, postavy se vyvíjí. Celý dojem z filmu podtrhlo prostředí Václavského náměstí nebo starého Karlína. Úchvatná práce kameramana vás během chvilky vtáhne do děje. Záběry ponurých pražských ulic, mokrých chodníků, krásných starých aut nebo dlouhých očních kontaktů mezi protivníky dodávají ponurou atmosféru celému snímku. Zvukový doprovod byl podle mého zvolen skvěle, naprosto stačila lehká nevýrazná hudba při důležitých nebo akčních scénách. Vytkl bych snad jen poslední píseň při závěrečných titulcích, její anglický text se k filmu vůbec nehodil. Pokud máte rádi film z doby našich babiček a dědečků, rozhodně byste měli do kina zavítat. Pravděpodobně budete v kině nejmladší, stejně Ivan Trojan jako detektiv z padesátých let jako já. Štěpán Rejhon foto: cn.cz

divadelní hra

Cantervillské strašidlo

Na první premiéru letošní sezóny Cantervillské strašidlo aneb sudba sira Simona se po prázdninové odmlce těšili nejen divadelní fanoušci, jelikož hlediště bylo plné a diváci seděli i v osvětlovačských lóžích a na přístavcích v přízemí. Já se těšila také. Do mladoboleslavského divadla mě to vždy táhlo kvůli nesmrtelným komediím, které rozesmály i notorické bručouny. Avšak mám poslední dobou pocit, že ten „boleslavský humor“ se kamsi vytrácí. Dílo Oscara Wildea, pojednávající o společnosti a mj. o strašidlu, které v očích Američanů vlastně není vůbec strašidelné, režíroval Petr Mikeska. V hlavní ženské roli jsme mohli vidět Svatavu Milkovou j.h., která má stálé angažmá v Městském divadle Zlín a na posledních inscenacích se podílela především jako choreografka. V roli strašidla se ukázal Luděk Jiřík, jehož partnerkou, Eleanor de Canterville, byla Eva Horká. Jako americká rodina se představili Eva Reiterová, Ivo Theimer a Roman Teprt. Výkon, který bych vyzdvihla, patří dvojroli sluhů, ve které své komediální umění prokázal Miroslav Babuský. Též výkon Karoliny Frydecké – paní Umnyové, mi byl sympatický, a to především proto, že stejně jako u pana Babuského byla postava promyšlená a byl jasný její charakter. Závěrem bych představila Václava Šandu, který je čerstvým absolventem DAMU a boleslavské angažmá je jeho první, a proto mu přejme hodné štěstí do další tvorby. Samotné představení bylo dost dlouhé - tříhodinové, a ač byla i místa, kdy se smálo celé hlediště, tak by se nic nestalo, pokud by režisér při úpravách textu některé scény vyškrtl. V dalším vývoji hry totiž neměly žádnou významnou roli. Rušivým elementem pro mne byly přestavby, které probíhaly z větší části při monolozích na forbíně, a kvůli kterým jsem toho moc neslyšela. Byly totiž velmi hlasité. Když jsem po představení, jehož závěr byl mimochodem jako vystřižený z červené knihovny, odcházela domů, přemýšlela jsem, o čem to vlastně bylo. Ač je titul prezentován jako příběh pro prarodiče i vnoučata, obávám se, že děti u toho nevydrží. Ale abych jen nekritizovala… Co se mi naopak líbilo, byla scéna, která byla funkční od interiéru až po zahradu a sklepení a pro diváka příjemná pro oči. A pak také hudební doprovod, který má na svědomí Linda Winterová. Doufám, že při dalších představeních přestane mladoboleslavské publikum tleskat po každém obrazu, protože to ruší navozenou atmosféru a herci musí čekat, až lidi tleskat přestanou. Když herci nepočkají, půlka hlediště je neuslyší. Závěrem bych vyslovila jedno přání - že snad přibude zase nějaká typicky boleslavské komedie, jako byly a jsou třeba Muži v offsidu. Dalším pokusem bude v prosinci Limonádový Joe. V hlavní roli prý uvidíme právě novou posilu Václava Šandu, takže se asi máme na co těšit! Bětka Motlová

herní koutek Assassin‘s creed konspirační teorie, kterou prožijete

90%

ŽÁNR: historický, akční, stealth VÝVOJÁŘ: Ubisoft + Příběh + Atmosféra + Určitá historická reálnost + Možnost volného pohybu po historických městech takřka bez omezení + Hudební podkres - Slabší UI - Vyšší nároky

18


„Requiescat in pace.“ Tak zní nejspíše nejpoužívanější věta této (napůl) historické herní série z pohledu třetí osoby, která je dnes již legendární svou originalitou, ale i skvělým zpracováním mnoha klišé, jako jsou stealth mise (tedy mise, kde musíte postupovat potichu, aniž by vás někdo odhalil), nebo souboje jak na blízko, tak na dálku. Již na první pohled AC zaujme svým grafickým a zvukovým zpracováním, a to nejen krásou herního prostředí, které je vypracováno do nejmenšího detailu, ale překvapí vás i rozhraní menu, které je skutečně netradiční a už podle herní nabídky asasínskou sérii bezpečně odlišíte od ostatních. Hlavní postavou je obyčejný barman, Desmond Miles, který je v září 2012 unesen mezinárodní vědeckou korporací Abstergo Industries. Ta sestavila stroj Animus, jenž umožňuje každému prožít vzpomínky jeho předka. Desmond ze začátku nechápe, proč je unesen a proč v Abstergu drží právě jeho, ale vaším postupem ve hře se mu těchto odpovědí dostává. Miles je nucen k propojení s Animem a zde se otevírá druhá část hry – část historická. V prvním díle se přesunujeme do doby Třetí křížové výpravy, do roku 1191. Seznamujeme se s mladým asasínem Altaïrem Ibn la Ahadem, který selhal při svém poslání a je degradován. O svou ztracenou čest a postavení musí pak tvrdě bojovat. V dalších dílech se přesouváme do Florencie roku 1476, kde se setkáváme s postavou, která nás provází po další tři díly série. Ezio Auditore da Firenze je syn nejvlivnějšího florentského bankéře a žije dokonalý život. Víno, ženy a zpěv se ale brzy změní v noční můru. Eziův otec i s dalšími dvěma syny je uvězněn za zradu a zpronevěru a později jsou všichni na florentském náměstí odsouzeni a popraveni. Z Ezia se doslova přes noc stává psanec, rozhodne se ale, že pomstí svého otce a zabije ty, kteří s rodinnou tragédií mají co do činění. Stoupá tak po žebříčku zrádců výš a výš a dostává se až do nejvyšších pater renesanční společnosti, aby odhalil, že otcova smrt byla jen zástěrkou pro mnohem větší akci. Do hry vstupuje i bájný artefakt, okolo kterého se točí všechny díly a který je součástí mnoha konspiračních teorií, jež nabízejí (nejspíše smyšlené, ale i přesto zajímavé) záznamy z archivů z různých historických období. A ačkoli jsou záznamy smyšlené, spousta jejich obsahu zasadí člověku brouka do hlavy: „Co když to tak opravdu bylo?“. Záznamy jsou ale jen perličkou, kterou dostáváte za uhádnutí hádanky nebo rozluštění šifry. Pokud rozluštíte všech 20 hádanek, odemkne se vám navíc i video s názvem Pravda, které sahá až na úplný počátek historie lidstva. Kromě příběhu, za který by se nemusel stydět hollywoodský velkofilm, nabízí série AC i velmi autentickou dobovou prohlídku mnoha měst, například Jeruzaléma, Damašku, Florencie, Forli, Benátek, Říma nebo Konstantinopole. A protože jsou asasíni zdatní akrobaté, není pro ně žádným problémem se na tato města podívat z ptačí perspektivy, třeba z kříže na špičce svatopetrské katedrály nebo z nejvyššího patra starořímského kolosea. Zní to krásně a je to ještě krásnější. Každý další díl je nový klenot, po jehož dohrání což představuje asi 15 hodin) přichází ještě fáze přemýšlení (okolo 5 hodin), nostalgie (3 hodiny) a fáze „přikazování mozku, aby zapomněl ten dokonalý příběh, a vy jste jej mohli hrát znovu a znovu“ (25 hodin denně). Málokterá hra může nabídnout tak komplexní zážitek. Málokterá hra je uměleckým dílem. Málokterá hra může být tématem rozhovorů a nadšených diskusí po celé hodiny. Ale jen jedna hra může nabídnout to vše najednou – Assassin’s Creed. Koneckonců už jen krédo asasínského řádu, jímž se loučím, je předmětem k přemýšlení. „Nic není pravda, vše je dovoleno.“ Tomáš D. Doležal

informujeme

Časopis Školník

informujeme Charitativní sbírka 2012

R

edakce školního časopisu Školník ve spolupráci s vedením školy a 7. A Vás zve na charitativní Vánoční sbírku 2012, která se uskuteční v týdnu od 10. do 14. prosince! Věříme, že chcete společně s námi udělat radost lidem, kteří to opravdu potřebují. Sbírka se koná pro sdružení Luma (které pomáhá rodinám v nouzi), pro Azylový dům Mladá Boleslav (které pomáhá maminkám s dětmi) a středisko Naděje (které pomáhá lidem starším 18 let). Sbíráme oblečení (dětské, dámské i pánské), hračky, knížky, hygienické potřeby, sportovní náčiní, nádobí, prostředky na úklid, školní potřeby… Věci můžete v daném týdnu nosit do místnosti s pingpongovým stolem u bufetu. Děkujeme.

Červnový Beton Cup se přes nepřízeň počasí vyvedl. Nadšení fanoušci podporovali své třídní týmy, které nakonec skončily v pořadí (třídy uvedeny pod letošním označením) 1. místo 7. A 2. místo 8. B 3. místo 8. A. Organizátorům (a zároveň rozhodčím) Martinu Lehkému a Patriku Ederovi patří velký dík!

Každou středu máte možnost zapojit se do našeho školního sboru, který vede paní profesorka Lenka Chladová. Zkoušky se konají od 14:15 hod v učebně hudební výchovy, každý je vítán!

Při letošním prvním sběru papíru jsme nasbírali 5060kg novin a časopisů a 320 kg lepenky. O tak skvělý výsledek se nejvíce zasloužila třída 3. A, která přinesla 1115 kg, škola sběrem papíru získá 9 428 Kč.

Běžecký tým složený ze studentů naší školy (Richard Pabišta, Jan Koutník, Sebastian Vošvrda, Michal Nepokoj a Jakub Šulc) se umístil na druhém místě v přespolním běhu (4,5km) v parku Štěpánka. Naneštěstí do republikového kola postupuje jen vítězný tým. I tak k úspěchu moc blahopřejeme!

Maturitní ples se neúprosně blíží! Uvítáme jakékoliv příspěvky do tomboly, které můžete nosit do učeben 12 a 30. Těšíme se na Vás na našem maturitním plese 23. února 2013! Díky, maturanti.

V kostele sv. Bonaventury Na Karmeli si máte až do prosince možnost prohlédnout přes osmdesát snímků od předních fotografů National Geographic na zajímavé výstavě Svět v kontrastech. Výstava se zaměřuje na vodu, klimatické změny, ohroženou přírodu, přelidnění a energii života.

Školník má nové webové zázemí!

Časopis Školník se po několika letech dočkal redesignu svého webu. Na něm je nyní možné nalézt nejen archivní čísla a kroniku, ale i články, které se nevešly do tištěné podoby, informace o redaktorech a mnoho dalšího! Propojte se s námi! Najdete nás na adrese http://skolnik-casopis.8u.cz/ nebo na Facebooku ve skupině Školník (školní časopis G8MB) (rychlá adresa je http://bit.ly/skolnik-casopis/).


19

ČLÁNKY A NÁZORY REDAKTORŮ, ARCHIV ČÍSEL, HISTORII ČASOPISU A INFORMACE O REDAKTORECH NALEZNETE NA ADRESE

skolnik-casopis.8u.cz JSME I NA FACEBOOKU! PŘIDEJTE SE DO SKUPINY ŠKOLNÍK (ČASOPIS PRO STUDENTY G8MB) KRÁTKÁ ADRESA SKUPINY JE

bit.ly skolnik-casopis

V příštím čísle Téma: Pomoc

Rozhovor s novým panem školníkem Vánoční charitativní sbírka Historie budovy školy Nové recenze a mnoho dalšího...

Po přečtení nechte časopis ležet na parapetu na chodbě. Děkujeme!

Děkujeme firmě CopyCentrum.com za ochotnou pomoc při tisku tohoto čísla.

Číslo I. Představení prvních ročníků. Sdružení škol UNESCO. Rozhovor: Lenka Chladová. Evropský den jazyků

Recommend Documents