Časopis Základní školy Staré Město / Ročník 2013-2014 / číslo 9 - květen
VŠEZNÁLEK
Exkurze do Vídně Časopis roku Významné dny Básně Pranostiky Povídka
Obsah / Úvodník
1.........Úvodník 2.........Významné dny 3.........Pranostiky 4.........Exkurze do Vídně 5.........Sudoku Školní časopis 2014 6......... Seiferos 7......... Doporučení knihy 8..........Křížovka 9..........Literární střípky 10........Literární střípky 11........Literární střípky 12........Literární střípky 13........Literární střípky 14........Literární střípky 15........Vtipy
Právě v ruce držíte předposlední číslo Všeználka v tomto školním roce. Co to znamená? No přece, že do začátku prázdnin nám zbývá už jen měsíc. Sice před sebou máme ne zrovna příjemné záležitosti, jako je psaní závěrečných prací a uzavírání známek, ale to nám jistě náladu nezkazí., protože nás čekají (některé možná už potkaly) i příjemné věci – školní výlety. I když v posledních dnech počasí trochu „zlobí“, přesto pochopilo, že si zasloužíme teplo. Snad nám všem dodá sluníčko energii, abychom i v červnu odvedli kus pořádné práce. Úspěšný závěr školního roku 2013/2014 Vám přeje Všeználek Věra Ondrušková
1
Významné dny Významné dny v květnu 1. května Svátek práce 3. května Světový den svobody tisku 8. května Den vítězství 15. května Mezinárodní den rodiny 17. května Světový den telekomunikací 22. května Mezinárodní den biodiverzity 31. května Světový den bez tabáku
Státní svátky 1. května – Svátek Práce Svátek práce (1. máj) je mezinárodní svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. V Českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. V Praze na Letenské pláni se každoročně na 1. května konala tradiční oslava Svátku práce pořádaná a hojně navštěvovaná komunisty. V porevolučních dobách, po roku 1989, se oslavy prvního máje hromadně nekonají, ale obvykle je využívají politické strany ke svému zviditelnění. 8. května – Den vítězství Dne 8. května se téměř v celé Evropě slaví Den vítězství nad nacismem a zároveň je to Vzpomínkový den obětem druhé světové války. Právě na 8. května roku 1945 připadá ukončení 2. světové války. Stalo se tak díky kapitulaci Německa. Standa Psotka, 7. C
2
Pranostiky Prší-li na prvního května, bývá málo žita a sena. Studený máj - v stodole ráj. Suchý květen - mokrý červen. Sníh v máji - hodně trávy. Mokrý máj - chleba hoj. Prší-li na svatého Filipa a Jakuba v noci, bude úrodný rok. V máji hřímoty nedělají trampoty. Když máj vláhy nedá, červen se předá. Májová kapka platí dukát. Filipa Jakuba déšť - to zlá zvěst. Na mokrý květen přichází suchý červen. Roj, který se v máji rojí, za plný vůz sena stojí; ale o svatém Jáně ani za vodu džbáně. Vendula Manová, 7. A
3
Co se děje ve škole Exkurze do Vídně 8. května někteří z nás, žáků 2. stupně, vyrazili v rámci školní exkurze k našim rakouským sousedům. Tentokrát byla na programu habsburská Vídeň. Po čtyřhodinové cestě nás čekala první část vzdělávacího programu, a to zámek Schönbrunn s jeho nádhernou zahradou, rozdělenou na francouzský a anglický park. V zahradě jsme se také podívali na Neptunovu fontánu a kolonádu Gloriette, kde jsme dostali první rozchod, abychom si mohli okolí trochu prohlédnout sami. V druhé části programu jsme nahlédli do centra města, kde jsme se pokochali dómem sv. Štěpána a jinými pamětihodnostmi Vídně. Po půlhodinovém rozchodu, a tedy celkově třech hodinách strávených v centru Vídně, nás už některé začaly bolet nohy. Samozřejmě se asi všichni nejvíce těšili na třetí část, jíž byla návštěva zábavního parku Prater s obřím kolem Riesenrad, pod nímž jsme stanuli asi v 16 hodin. Čekal nás poslední rozchod. Hodina a tři čtvrtě byla dosti dlouhá na to, abychom stihli vyzkoušet dostatek atrakcí a aby se některým z nás stihl převrátit žaludek a udělat dostatečně zle. Ale i přesto jsme si to všichni báječně užili a zpátky do Česka si přivezli spoustu fotek, zážitků a dalších věcí. Během celého dne jsme se od pana průvodce dozvěděli spoustu zajímavostí. Například asi málokdo z nás věděl, že všechny děti do 15 let mají v celém Rakousku v neděli veškerou dopravu zdarma. Michaela Grebeňová a Zdeňka Bučková, 7. D
4
Co se děje ve škole Sudoku Dne 6. května jsem jel do Uherského Hradiště na krajské kolo soutěže Sudoku. Ve školní jídelně nás rozdělili podle kategorií: 6. a 7. třídy soutěžily v kategorii A, 8. a 9. třídy v kategorii B. Museli jsme se podepsat, aby všichni věděli, že jsme dorazili. Pan ředitel školy nám vysvětlil pravidla. Na sudoku jsme měli hodinu čistého času. Učitelé škol museli jít do města, aby nás nerušili. Po skončení luštění proběhl i rozstřel, který rozhodl o 2. místě. Skončil jsem 1. v kategorii A. Dostal jsem diplom a tričko, dva hrnky a mapu Uherského Hradiště. Standa Psotka, 7. C
Školní časopis roku 2014 V úterý 6. května se ve Zlíně uskutečnilo vyhlášení krajského kola soutěže Školní časopis roku 2014. Ráno v 7:45 jsme si dali sraz na vlakovém nádraží ve Starém Městě, odkud nám v 8:04 odjížděl vlak. V Otrokovicích jsme přestoupili na jiný vlak, který nás odvezl do krajského města. Po příjezdu do Zlína jsme šli do Krajské knihovny Františka Bartoše, kde jsme si asi 45 minut prohlíželi knihy. Po procházení bludištěm knih jsme přešli o patro níž, kde se konalo vyhlášení výsledků soutěže. Časopis 1. stupně Smajlík se v kategorii časopisů 1. stupně umístil na nejvyšší příčce. Náš časopis Všeználek získal 2. místo mezi časopisy z 2. stupně. Markéta Sedlářová, 7. A
5
Co se děje ve škole Seiferos Dne 12. května k nám do školy dojeli pánové ze záchranné stanice dravců Seiferos. Programem, který jsme zhlédli, nás provázeli Jiří Hrotek a Zdeněk Fabián. Přivezli zhruba 30 dravců a o každém nám něco řekli. Mohli jsme si pohladit výra velkého. Když jsme se přesunuli o kus dál, byla pro nás přichystána ukázka letů nějakých dravců. Tři šťastlivci dostali možnost přivolat jednoho z dravců na svou ruku. Velmi jsme se u toho nasmáli. Pár zajímavostí ze světa dravců Orel bělohlavý je čtvrtý největší orel na světě. Má rozpětí křídel až 2,5 m a vyskytuje se v Severní Americe. Loví převážně ryby: nejvíce lososy a sledě. Na přelomu století byl téměř vyhuben a jen díky velkému úsilí ochranářů se vrátil zpět do přírody. Raroh velký je velmi oblíbený v sokolnictví. Je udatný, učenlivý lovec, zároveň velmi chytrý, ale nesnadný na výcvik. Postavou připomíná sokola, je však mnohem robustnější. Raroh velký je všestranný lovec, který dokáže ulovit v letu husu, volavku, nebo i na zemi zajíce. Jan Kočenda, 6. C
6
Doporučení knihy KLUB ZÁHAD: Nestvůra z Dračího jezera Napsal: Thomas Brezina Hlavní postavy: Nick, Vicky, Jupiter Jupiter jede se svým otcem k Dračímu jezeru na chatu. Chlapce zajímá, proč se jezero jmenuje Dračí. Nájemce se o tom ale nechce bavit. Jupiter se jde projít k jezeru a uvidí za křovím prázdnou loďku i s pádly. Nedá mu to a jde se projet. Uvidí příšeru, která se na něho dívá velkýma očima, které připomínají pingpongové míčky. Jup se vrátí ke břehu a vše otci poví, ale on mu bohužel nevěří. Dojedou Vicky a Nick a společně se v noci vydají záhadu prozkoumat. Jupitera někdo chytne a začne ho tahat za nohy. Když se vynoří, tak uvidí potápěče. Ráno jedou děti do města, kde jim paní řekne, že tam žil kouzelník, který měl draka. Protože drak požíral obyvatele města, vzbouřili se lidé proti kouzelníkovi. Ten jim dal zvon: Kdo na něho zazvoní, sežere ho za 3roky, 3hodiny a 3minuty drak a tajemná síla ho drží, aby nemohl opustit město. Nick najde ducha kouzelníka. Ten mu řekne, ať zničí zvon s hvězdami, a kletba se zničí. Co myslíte, skončí příběh šťastně? Standa Psotka, 7. C
7
Křížovka 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
1) Stopky používáme na měření… 2) Večer nám dává světlo… 3) Otec slůněte je… 4) Orgán zraku je… 5) 29. června má svátek Petr a… 6) Kilogramu říkáme… 7) Na narozeniny pořádáme… Tajenka: ………………….. Jan Kočenda, 6. C
8
Z předmětu do předmětu Básnička: Co je vlastně básnička? Básnička může být kratičká, může být uvnitř psaníčka. Básnička je hezká balada, která čítává se už od mala. Básničku musíme mít rádi. A nejenom když jsme mládi. Básnička je prostě krásná věc plná hezkých i dlouhých vět. Kytka: Na jedné louce plné sluníčka vyrostla malá kytička. Měla krásný rudý květ, usmívala se na celý svět. Byla tak krásně maličká, rozehřála nám srdíčka. Jednoho dne její listy uschly, kytička večer už byla pryč. Bylo pak smutno chvíli, její památku brouci ctili. Až pak jednoho dne bílého objevilo se tam něco jiného. Na té louce plné sluníčka vyrostla modrá kytička.
Hmyz: Málokdo ví o hmyzí říši. Jsou to ale velcí dříči! Od rána do noci pracují mravenci. Vážka je hlídá, šídlo ji střídá Včelka zase sbírá pyl, už ubývá jí sil. Moucha všechno pozoruje, roháč zase prověřuje. Je to práce veliká. Cvrček, ten jen cvrliká. Aby jim bylo veseleji, rozcvičkou se rozehřejí. A pak jdou zas pracovat. A tak stále pořád dál. Postaví si obří sál. Je to prostě říše hmyzí, prostě poctivá a ryzí.
9
Z předmětu do předmětu V tašce
Básnička o školácích
Tužka leží mezi pastelkami, zdá se, že jsou v pouzdře samy. Školák si jich nevšímá, hřeje ho jen peřina. Pastelky tajně hrají hry, dokud školákovi zdají se sny. Ráno tašku popadne, do školy zas vypadne. Pastelky jsou zase rády, že potkají své kamarády: štětce, barvy i voskovky. I ostatní aktovky. Když se potom domů vrátí, Školák hned ven zase pádí. A tak pořád dokola, dokud máma nevolá.
Každé ráno zvoní budík, ospalec se rázem vzbudí. Došourá se do koupelny, každý den se zdá být stejný. Pak zavoní snídaně, dojde pro ni zklamaně. Zase jenom rohlíky. „No jo, mami, tak díky.“ Potom boty obuje. Po cestě si stěžuje, že do školy zpátky jde. Když pak sedne do lavice, vyhýbá se logice. Chce už zpátky doma být, pokoj od všeho už mít. Pak zazvoní na hodinu. „Já se z toho snad pominu.“ Dává pozor jen tak napůl, myslí na to, jak je v trapu. Po matice čeština, potom zase ruština, po ní zase zeměpis. A nakonec dějepis. Pak zazvoní naposled, po školáku prach se sleh. Běhá někde po venku nebo kouká na „telku“. A tak je to každý den, je to přece školák jen.
10
Z předmětu do předmětu V lese Slyším, jak tu všechno voní, cítím vůni jabloní. Vidím kytky, jak tu kvetou, zastoupeny řádnou četou. Žluté, modré, červené, zkrátka spousta zeleně. Když se dívám na stromek, ptáčci staví si domek. Laň tam někde pobíhá, srnec ten zas nestíhá. Koloušek si tam jen hraje, chtěl by vidět všechny kraje. V lese prostě živo je, nejde říci zcela vše. Je tam spousta hrůz a krás, jenom les ten vítá vás. Vendula Manová, 7. A; Kateřina Sazmová, 6. B
11
Literární střípky Pochopení (2. část) „To byla paráda! Moc se mi to líbilo, děkuju, že jsi mě tam vzal,“ vyjekla jsem na něj hned, když jsme se vzdálili od všech ostatních lidí a právě jsme procházeli temnou a opuštěnou ulicí asi jeden blok od kina. „Ale prosím tě, děkovat mi za takovou maličkost? Já jsem taky rád, že jsem to mohl vidět a být tam s tebou…“ Nevěděla jsem, co mu na to mám říct. Rozhodla jsem se jít rovnou k věci, ať už to máme oba dva za sebou. „Před kinem, když ses choval tak jinak… Nechala jsem to plavat, ale teď bych docela ráda věděla, co se tu děje. A prosím, neříkej, že nic, protože vidím, že není všechno v pořádku.“ Zastavil se pod pouliční lampou a posadil se na dřevěnou lavičku. Sedla jsem si vedle něj a čekala, než začne mluvit. Poslouchala jsem vítr, který mi rozevlával vlasy, a sledovala jsem hvězdy, když po nějaké době spustil: „Já…“ Zarazil se, když viděl, že jsem ho začala bedlivě poslouchat. „Nevím, jak to mám říct… Bojím se, že až ti to řeknu, tak… se tím zkrátka všechno změní a pokazí…,“ sklopil hlavu a na obličeji mu naskočil zmučený výraz. „Co máš na mysli tím všechno?“ zeptala jsem se ho. „Myslím tím… náš vztah,“ odpověděl a celý se rozklepal. „Nechápu. Co tím myslíš? Co se na něm má měnit? Můžeš mi to prosím říct na rovinu?“ Ve chvíli, kdy jsem to dořekla, se narovnal a podíval se mi do očí. „Jde o to, že…,“ odmlčel se, když jsem mu uhnula pohledem a svěsila hlavu, „že jsem ti vždycky sliboval, že budu tvůj kamarád, a říkal, že se to nikdy nezmění na něco víc. Pamatuješ?“ Přikývla jsem, ale hlavu jsem nechala svěšenou. „Zkrátka asi jsem ti neměl slibovat něco, co jsem nemohl dodržet…“ Zpanikařila jsem: „Počkat… Ne… to nemůže být pravda… Nejspíš jsem to jenom špatně pochopila… nebo… Nenaznačil jsi mi teď, doufám, že mě máš rád, že ne?“ Ztuhla jsem, protože pokud jsem to opravdu pochopila správně, tak… Ne, nad tou možností jsem ani nechtěla přemýšlet. „No, ne tak úplně… Spíš jsem ti chtěl naznačit, že tě… Miluju, ale tak se to taky dalo pochopit, že tě mám jenom rád,“ pokusil se zažertovat a odlehčit situaci, ale mně v tu chvíli do smíchu nebylo. Bylo mi, jako by mi někdo z hrudi vyndal polovinu mého srdce. Vždycky jsem ho měla za nejlepšího kamaráda, říkala jsem 12
Literární střípky mu všechno, ale nic víc jsem k němu necítila. Měla jsem ho ráda, to ano, ale jenom jako kamaráda. Nic víc, žádná milostná láska, to prostě… Bylo vyloučené. „Podívej,“ vstala jsem a on mě napodobil, „já k tobě necítím to, co ty ke mně, a jenom tak prostě nedokážu lusknout prstem a zamilovat se do tebe… Spíš ani nevím, jestli bych to chtěla…“ „Cože? Jak nevíš, jestli bys to chtěla? Copak ti se mnou není dobře?“ vychrlil a vzal mě za ruku. „To neříkám. Prostě nejsem schopná brát tě jako něco víc. Nevím, asi to zní dětinsky, ale já nemůžu… Musím jít, zavolám.“ Vytrhla jsem mu ruku a začala utíkat směrem domů, ale obloukem, abych nemusela běžet kolem jeho domu. Kolem domu, kde jsme jako malí dováděli a hráli si, kde jsme trávili chvíle jako nejlepší kamarádi. Kolem místa, kde mi slíbil, co během minuty svými slovy odvolal. Slyšela jsem ho za mnou křičet mé jméno, ale neotočila jsem se a raději jsem zrychlila. V půli cesty jsem se zastavila, abych si vyzula boty, které mě při běhu tlačily a zpomalovaly. Chtěla jsem být doma, pryč z téhle tmavé noci a pryč od pocitu, že za mnou běží a snaží se mě dohnat. Dorazila jsem domů, v kabelce jsem nahmatala klíče, abych si odemkla, a potom, co se mi to s mými roztřesenými prsty konečně povedlo, jsem zavřela dveře, položila kytku, kterou mi dal, na botník a vyběhla schody. V pokoji jsem si zamkla dveře a i s kabelkou nasazenou přes rameno jsem sebou praštila na postel. Rozbrečela jsem se. To bylo v tu chvíli snad jediné, na co jsem se vzmohla. Snažila jsem se na nic nemyslet a stále si připomínat, že to bude dobré, že se to nějak vyřeší… Ale nešlo to. Neustále se mi v hlavě opakovaly věty, které v těch posledních minutách, co jsme byli spolu, vyslovil: „Zkrátka asi jsem ti neměl slibovat něco, co jsem nemohl dodržet… Spíš jsem ti chtěl zaznačit, že tě… Miluju…“ Bylo to jako zlý sen. Nejhorší na tom bylo, že já si byla jistá, že nespím, protože tohle bylo daleko horší než zlý sen a ta bolest byla až moc živá. Mou teorii mi potvrdila i máma, když začala klepat na dveře pokoje.
13
Literární střípky „Zlatíčko, jsi v pořádku? Stalo se něco?“ slyšela jsem, jak se ptá, ale jen tlumeně, kvůli dveřím mezi námi a kvůli hučení v mých uších. „Ano… Jsem… Nestalo se skoro nic… Jenom… jsme se trochu pohádali… s Peterem…,“ zašeptala jsem, ale dostatečně nahlas, abych si byla jistá, že mě slyší. „Broučku, to mě moc mrzí. Můžu ti nějak pomoct?“ zeptala se a zacloumala s klikou na dveřích. „Ne, mami,… To bude dobrý… Jenom potřebuji být chvíli sama… A trochu si to urovnat v hlavě…,“ odpověděla jsem, snad už zřetelněji. „Dobře, kdybys něco potřebovala, tak budu v obýváku,“ řekla. Slyšela jsem, jak schází dolů po schodech, a znova jsem se rozvzlykala. Dlouho dobu jsem nedělala nic jiného, dokud se moje tělo nerozhodlo, že více tekutiny ze sebe nedostane, a já jsem s myšlenkou, že ráno to bude lepší, upadla do bezesného spánku. Michaela Grebeňová, 7. D
Nakreslila Denisa Kneslová, 7. D 14
Pro legraci Vtipy Na zemi leží moucha a třepotá nožičkama. Přiletí k ní druhá a říká: „Areobik?“ A ta druhá odpoví: „Ne, biolit.“ Víte, co udělá polský fanoušek, když jeho fotbalový klub vyhraje mistrovství světa? Vypne konzoli a jde si lehnout. Jdou dvě blondýnky po obchodě se sportovním příslušenstvím a jedna z nich ukáže na kopačky a říká té druhé: „Podívej se, Martino, kolik ty boty mají podpatků!" A ta druhá na to: „Takové jsem vždycky chtěla!" Pan učitel se ptá zkoušeného: „Když máš v jedné kapse 100 Kč a v druhé kapse 100 Kč, co máš?“ „Cizí kalhoty,“ odpoví žák. Vykládá učitel: „Kyslík byl objeven roku 1781.“ Pepíček se ptá: „A co dýchali před ním?" Jakub Mokroš, 7. A
Redakce Věra Ondrušková, Ivana Směšná Klára Burešová, Michaela Grebeňová, Denisa Kneslová, Jan Kočenda, Jakub Mokroš, Vendula Manová, Stanislav Psotka, Kateřina Sazmová, Markéta Sedlářová, Bára Zapletalová ____________________________________________________________ Všeználek / 9. číslo / roč. 2013-2014 / vyšlo 29. května 2014 Poslední číslo tohoto školního roku vyjde na konci června. 15
