Souvky 1 / 2016 číslo : 4
Buližníky na Benešovském vrchu u Brumovic. Benešovský vrch 321,9m se nachází severně od Brumovic, mezi nivou řeky Opavy ze severovýchodu a nivou potoka Čižina z jihozápadu. Důležitým modelačním činitelem, byly hlavní vodní toky ve starém pleistocénu, jejíchž činností jsou zachovány nejvyšší terasy. Vlivem klimatických výkyvů a tektonických pohybů vznikaly kolem řek terasovité stupně a říční síť se zahlubovala. V době teplejšího období byl větší průtok, a proto převládala eroze, ve studených obdobích byl menší průtok, a proto převládala akumulace. Tato období se několik krát opakovala. Přímo na Benešovském vrchu se nordické souvky vyskytují jen ojedinělé. Největší zastoupení mají křemeny, ostrohranné tak i dokonale zaoblené oblázky. Buližníky, které jsou ostrohranné úlomky různých velikostí. Mají většinou deskovitou vrstevnatost s tenkou světlou mezivrstvou i křemenné žilky a některé jsou nahnědlé, šedé nebo do červena zbarvené.
Obrázek 1 Benešovský vrch ze severní strany s nivou řeky Opavy. Foto Ferdinand Scholz.
Obrázek 2 Benešovský vrch ze západní strany s nivou potoka Čižiny. Foto Ferdinand Scholz.
Obrázek 3 Benešovský vrch z jihovýchodní strany, kde bývala pískovna. Foto Ferdinand Scholz
Buližníky na Benešovském vrchu můžou být zahliněné kamenité sutě, které jsou vázané na svahy tvořené kulmskými drobami.
Obrázek 4 Úlomky buližníků na Benešovském vrchu. Foto Ferdinand Scholz.
Obrázek 5 Výchoz kulmských drob na západní straně Benešovského vrchu. Foto Ferdinand Scholz
Geologický historický vývoj Benešovského vrchu zasahuje až do mladších prvohor - spodní karbon – kulm. Český masív začátkem karbonu. Již při nejstarších variských horotvorných fázích se ukázal Český masív jako samostatná geologická jednotka, spojená jednotností své stavby v hlubokých částech zemské kůry. Začal jako celek stoupat proti svému okolí. Projevilo se to v rozložení spodno karbonské mořské sedimentační pánve, v níž se ukládal kulm – variský flyš. Tato sedimentační pánev geosynklinální povahy byla při obvodu Českého masívu souvislá a pokryla velkou část moravsko slezské oblasti. Malé výchozy buližníků se nacházejí západně od Brumovic. Od Sosnové severozápadním směrem ke Krnovu. V lese asi 7km nad chatovou osadou Pocheň, je oblasti zvané Smrčí, výchoz ostrohranných buližníků v kulmských drobách. Buližníky jsou také deskovité odlučnosti a hodně podobné těm z Benešovského vrchu. Pozorování pod digitálním mikroskopem jsem zjistil, že buližníky ze Smrčí i z Benešovského vrchu jsou složené z křemitých koster mřížovců. Radiolaria neboli mřížovci, jsou jednobuněční mořští prvoci, jejich proto plastická hmota si vytváří křemité (opálové) kostry. Jsou v geologické minulosti známí již od před kambrických dob. Mají velký význam pro vznik mnohých křemitých sedimentů, buližníků ftamitů, rohovců. Sedimenty složené skoro výlučně z křemitých koster mřížovců, označujeme jako radiolarity. V dnešní době tvoří mřížovci hlubinné radiolariové bahno rozšířené hlavně v Indickém a Tichém oceánu. Mnohé z fosilních radiolaritů odpovídají hlubokomořským usazeninám. Přítomnost radiolarií v sedimentu není vždy ve velkých hloubkách. Mnohdy se vyskytují v asociaci s organismy žijícími v nevelkých hloubkách. Sedimenty radiolaritů v kulmských drobách a moravických břidlicích z okolí Brumovic by tedy mohly být ostrůvky (malé výchozy) devonu. Nízký Jeseník a Oderská vrchovina. Ve východosudetské oblasti je důležitým dělítkem pásmo devonských útržků, obklopených mladšími uloženinami kulmské facie (vývoj). Je to tak zvaný šternbersko-hornobenešovský pruh. Jeho devonské horniny byly ze spodu vyzdviženy většinou v nesouvislých jádrech antiklinálních (sedlových) struktur. Na západě směrem k Hrubému Jeseníku převládají andělsko horské vrstvy. Na východě pokračují horniny spodního kamenouhelného útvaru. Směry struktur jsou vesměs jihojihozápad – severoseverovýchod. Od šternbersko – hornobenešovského pruhu na jihovýchod se objevují vždy mladší pásma kulmu až ke svrchnímu karbonu ostravské pánve. Kulm je velmi provrásněn místy až do alpinotypního stylu.
Obrázek 6 Smrčí. Lesní svah s radiolarity a drobami. Foto Ferdinand Scholz.
Obrázek 7 Smrčí. Svahová suť v lese. Foto Ferdinand Scholz.
Obrázek 8 Vzorek radiolaritu z lesa. Foto Ferdinand Scholz.
Obrázek 9 Snímek digitálním mikroskopem radiolaritu z lesa. Foto Ferdinand Scholz.
Obrázek 10 Radiolarit z Benešovského vrchu.
Obrázek 11 Mikro prasklina na radiolaritu z Benešovského vrchu. Foto digitálním mikroskopem. Ferdinand Scholz.
Obrázek 12 Pohled na město Branice z Benešovského vrchu. Foto Ferdinand Scholz.
Průvodcem po geologickém okolí Brumovic, které je na první pohled celkem nezajímavé, ale má pestrou historii krajiny byl Ferdinand Scholz. člen klubu pro výzkum souvků
Obrázek 13 Radiolarity a valounek křemene z Benešovského vrchu. Foto Ferdinand Scholz.
LITERATURA: O. Kumpera (1958) Geologická mapa jižního okolí Krnova. R. Ketner (1957) Všeobecná geologie 2. J. Macoun a kol. (1965) Kvartér Ostravska a Moravské brány. Z. Říha (1971) Geologický výzkum čtvrtohorních útvarů Moravských úvalů. F. Pauk V. Hrabětín (1979) Geologie pro zeměpisce. O. Kodym B. Bouček (1968) Československá vlastivěda díl 1. Příroda – Svazek 1. Geologie. Fyzický zeměpis – kap. 2 s. 25 – 154. Z. Gába I. Pek (1999) Ledovcové souvky moravskoslezské oblasti.
„ Souvky 1 / 2016 „ pouze v elektronické podobě
