ČÍSLO 4, ROČNÍK 16 DUBEN 2010

ČÍSLO 4, ROČNÍK 16

Oznámení o době a místě konání voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR starosta obce Holubov podle § 15 odst.1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn o z n a m u j e : 1. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se uskuteční: dne 28. května 2010 od 14.00 hodin do 22.00 hodin a dne 29. května 2010 od 8.00 hodin do 14.00 hodin.

DUBEN 2010

2. Místem konání voleb je volební místnost v budově Obecního úřadu v Holubově 35 – v infocentru v přízemí budovy pro voliče s místem trvalého pobytu v Holubově, Třísově a Krásetíně.

okrskovou volební komisi na témž telefonním čísle. V Holubově dne 20. 4. 2010 Jaroslav Franěk, starosta Obce Holubov

3. Voličům bude umožněno volit poté, kdy prokáží svou totožnost a státní občanství České republiky (platným občanským průkazem, pasem České republiky anebo cestovním průkazem). 4. Pokud se volič ze závažných zdravotních důvodů nemůže dostavit osobně do volební místnosti, může požádat o použití přenosné hlasovací schránky předem na Obecním úřadě v  Holubově tel. 380 741 229 nebo v  době konání voleb přímo

Vítání občánků Tak jsme opět po roce uvítali v naší útulné obřadní síni rodiče a jejich děti, aby mohly být slavnostně uvítány do života jako noví občánci Holubova. Paní Jaroslava Němečková připravila s dětmi ze školní družiny milé vystoupení a poté pan starosta pronesl uvítací řeč. Po zápisu do pamětní knihy se mladé rodinky vyfotily a my vám tyto snímky nabízíme k  prohlédnutí, aby všichni viděli, jak se naše obec rozrůstá a omlazuje. - MS -

Lada Smolíková

Veronika Opelková

strana

1

Dita Bezděková

Marie Machková

Jiří Sviták

Martin Weiter

Helena Tvarohová

Tereza Anderlová

Lucie Dobrovodská

Vít Sixl

strana

2

ZPRÁVY ZE ŠKOLY - CO NÁS BAVÍ Téma roku 2009/10: Les a klimatické změny Jak spolu souvisí les a klima? Vztah lesa a klimatu lze popsat hned v několika rovinách: Lesní ekosystémy hrají nezastupitelnou roli v globálním cyklu uhlíku, jsou zásobníkem tohoto prvku. Lesy regulují rovnováhu

oxidu uhličitého v atmosféře tím, že absorbují i uvolňují oxid uhličitý. Lze předpokládat, že pokud by se zásadně snížila plocha lesa na Zemi nebo pokud by lesy vinou vnějších podmínek přestaly plnit svou funkci úložiště oxidu uhličitého, došlo by k uvolnění velkého množství CO2 do atmosféry. Je jedním z  plynů, který zesiluje skleníkový efekt obalu Země, proto mohla by jeho vzrůstající koncentrace v  ovzduší výrazně ovlivnit i klima. Lesy jsou zapojené i do koloběhu vody

v  krajině. Při vypařování přebytečné vody z  listů stromů dochází ke spotřebovávání energie, což má za následek ochlazování prostředí. Lesní porosty tedy nejen zvyšují vlhkost vzduchu, ale snižují i jeho teplotu. Další souvislostí je i schopnost lesa produkovat dřevo. Dřevo je obnovitelným zdrojem, někdy též označováno za CO2 neutrální zdroj. Jeho využití tedy nepřispívá k dodatečnému uvolňování oxidu uhličitého do atmosféry. Pokud dřevo spálíme, do atmosféry se vypustí pouze tolik CO2, kolik ho strom za svůj život ze vzduchu spotřeboval („vychytal“).

DOBRODRUŽSTVÍ VODNÍHO SVĚTA Celý rok indiánský kmen Holubí pírko cestuje po Evropě. 25. března jsme navštívili sever Evropy. Poznali jsme Finsko, Švédsko, Dánsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko. V tomto projektovém dni si žáci připomněli Den vody i prakticky. V jezeru lovili ryby, zhotovili si námořní flotilu, překonali na kajaku peřeje divoké řeky, vyrobili rybářské sítě a seznámili se s  vodními toky navštívených zemí. Zábavné vyučování a krásné jarní počasí nám uteklo jako voda. STANOVIŠTĚ: 1. Malé lodičky z polystyrénu, špejle, papír 2. Chytání ryb 3. Kajaky z  papírové krabice – slalom, překážky – štafeta družstev 4. Vázání rybářské sítě – ambulantní uzel 5. Písničky o vodě 6. Severské státy – hl. město, řeky

PROČ TŘÍDIT ODPAD?

Každý kilogram plastů, papíru, kovů, dřeva či jiného materiálu, který se ocitne v  popelnici, místo aby se recykloval, bude potřeba znovu vyrobit, suroviny na jeho výrobu vytěžit, vydolovat či vykácet. Vzniká tak zbytečné znečištění a škody v krajině. Příroda si sama vždy nepomůže, některé odpadky poškozují krajinu mnoho let a některé navždy. Přesvědčili jsme se o tom jedním pokusem na školní zahradě. Před pěti lety jsme s dětmi vytvořili hřbitov odpadků a letos jsme se chtěli přesvědčit, jak to s nimi dopadlo. Naštěstí jsme tehdy pořídili dobrou dokumentaci, tak jsme dnes věděli, kde a co máme hledat. Polystyrén, igelitová taška a sklenička byly úplně neporušené. Nenašli jsme ohryzek jablka, list papíru, pomerančovou kůru ani vlněnou ponožku. Plechovka už jevila stopy poškození. Černými skládkami vytvoří lidé takové hřbitovy a příroda si s nimi neporadí! - JN -

strana

3

Beseda žáků s policií ČR o duševním vlastnictví Ve středu 7. 4. 2010 absolvovali žáci 4. a 5. ročníku besedu s panem Liborem Piksou, komisařem policie ČR a zároveň i tatínkem jednoho z žáků. Zúčastnila se také tisková mluvčí policie Michaela Pavlíčková. Žáci se dozvěděli o tom, co to je duševní vlastnictví a mnozí s překvapením zjistili, co všechno se smí a nesmí ohledně hudebních nahrávek, různých textů, filmů, počítačových her a podobných materiálů, se kterými se denně setkávají. Někteří se také aktivně zapojili do diskuze nebo dali k dobru nějakou osobní zkušenost s tímto „moderním“ problémem. - Jan Přeslička -

Mateřská škola Holubov CO SE U NÁS V  MATEŘSKÉ ŠKOLE DĚLO V  BŘEZNU 2010:

- Měsíc utekl jako voda a naši předškoláci se byli dne 2. března opět podívat na kamarády v 1. třídě základní školy. Tentokrát se zapojili do hry „na obchod“, kde si všechny děti společně procvičovaly počítání. Moc se jim to líbilo. (foto 1 a 2)

- Sluníčko se nám po dlouhé zimě začíná ukazovat, vnáší do nás novou energii, sílu, radost.. Velikonoce se blíží rychlým tempem a i my ve školce se na ně začínáme připravovat – sejeme, zdobíme, vytváříme, připravujeme se na velikonoční řehtání. (foto 3 až 6)

- Příroda se začíná probouzet ze zimy do jara a výchovný program předškoláků je také již zaměřen na jaro. Dne 31. března si děti s paní lektorkou Ekocentra Šípek Český Krumlov vyprávěly o „Životě stromu“. A zase vědí o přírodě kolem sebe více. (foto 7 a 8)

V  KVĚTNU 2010 SE V  MATEŘSKÉ ŠKOLE TĚŠÍME NA: - Dne 4. května půjdou naši předškoláci zhlédnout výuku žáků do  1. třídy ZŠ Holubov. - Dne 14. května v 10.15 hod přijede divadélko OKÝNKO s pohádkou „ Ospalá Káča“. - Dne 20. května půjdou naše děti na přírodovědnou vycházku společně s  paní lektorkou Ekocentra Šípek z Českého Krumlova. - Hana Bezděková více na www.ms.holubov.cz

1

2

strana

4

3

4

5

6

7

8

Jan Hus a husitské revoluce

Jan Hus po zákazu církevních obřadů v  Praze odchází na venkov. Roku 1414 přijal pozvání na církevní koncil do Kostnice, kde mělo dojít k  reformě církve. Tento koncil svolal papež Jan XXII. na přání Zikmunda Lucemburského. Avšak po příjezdu byl J. Hus uvězněn a koncil proti němu zahájil proces ohledně obvinění z  kacířství. Byl prohlášen za kacíře a 6. července 1415 upálen na hranici před branami města. Téměř po roce byl na stejném místě upálen i jeho přítel Jeroným Pražský. Smrt obou mučedníků poměry v českých zemích nezklidnila, ba naopak. Společnost se začala dělit na husity (kališníky, podobojí) a katolíky. Každá strana začala uznávat a vykládat, že pouze jejich výklad božího zákona je ten správný. Na Novém Městě pražském 30. července 1419 nespokojení husité svrhli z oken radnice konšely a na místě je ubili. Tím začala husitská revoluce. 16. srpna umírá král Václav IV. Husité začínají zabírat církevní statky, ničí kostely, kláštery i jejich vybavení. Katolíci ve strachu opouštějí své statky. Tyto události vyprovokovaly římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského, dědice českého trůnu k tomu, aby vojenskou silou přemohl husity. Roku 1420 po dohodě s papežem vyhlásil křížovou výpravu proti nim. -DB-

strana

5

Antibiotika Léková politika byla v  Československu a je i dnes v  Česku velmi uvážlivá. Trvale je sledován vývoj citlivosti jednotlivých kmenů a lékaři jsou vychováváni k tomu, aby předepisovali antibiotika jen v těch případech, kde jsou plně indikována. Naši lékaři tak často neprohrávají v souboji s iracionálními postoji našich pacientů vůči antibiotikům, jako je tomu ve Francii nebo v  Řecku, odkud se k nám díky jejich špatné lékové politice dnes šíří bakteriální kmeny, na které nemáme účinná antibiotika. Získáš-li takové odolné bakterie ve svém oslabení, máš ortel smrti. Příčinou vzniku takto odolných bakterií vůči antibiotikům je především špatné užívání antibiotik. Z  pohledu laika je to jednoduché. Mám zánět, lékař mi předepíše antibiotikum a jsem zdráv. Nejsem-li zdráv, dal mi špatné, asi slabé, antibiotikum. Půjdu k  jinému. Avšak i střídání lékařů v léčbě je jedna z cest, jak získat bakteriální odolnost na antibiotika. Je to poněkud složitější. Jsou některé bakterie, které chrání naše sliznice před napadením našeho těla choroboplodnými bakteriemi. Pokud díky nekoordinované antibiotické léčbě tyto ochranné bakterie zbytečně poškodíme, usnadňujeme invazi choroboplodných zárodků bakteriálních, virových

Zdraví a TOP Zatím jde u TOP převážně o náhledy na zdravotnictví velmi opatrné. A není se čemu divit, neboť podle politiků ODS není pravicový program ve zdravotnictví možný. Proto nadějně očekávám, že TOP nám časem dá nějakou vizi normálního zdravotnictví. Lze jen říci, že skutečná pravicová reforma vycházející z pokladenského systému financování vztažená k ekonomickým možnostem většiny našich občanů a s  řádným (nikoliv iluzivním, jak je tomu dnes), opravdovým sociálním zajištěním ekonomicky slabších je jedinou možnou skutečnou reformou, která zajistí stabilitu našeho zdravotnictví ku spokojenosti pacientů i jejich ošetřujících lékařů bez nekončících úprav a byrokratických omezujících změn. Pacient se svojí individuální smlouvou se svojí skutečnou

Věřím! Věřím sobě, věřím příteli či přítelkyni, věřím svému dítěti, věřím své manželce či manželovi, věřím sousedovi, věřím politikovi… Jak rozdílné jsou moje kategorie důvěry! Věřím podle toho, jak koho mám rád, jak v  něho

i plísňových do našeho těla. Choroboplodné bakterie jsou různě citlivé na různá antibiotika. Tato citlivost se liší u jednotlivých kmenů i u jednotlivých druhů, ale i v  těch jednotlivých druzích je různé procento odolnosti vůči různým antibiotikům. Některá bakterie je citlivá, stejná bakterie vedle ní je odolná. A v ambulantní léčbě většinou nemůžeme čekat na výsledek výtěru a citlivosti bakterií, abychom mohli léčit plně racionálně. Proto je třeba sledovat v  jednotlivých chorobných lokalizacích, jaké se vyskytují druhy bakterií a jaká je jejich citlivost na antibiotika, která se stále mění, a jaké procento těchto bakterií může být tím kterým antibiotikem ještě léčeno. Správný výběr antibiotika je dán zkušeností praktického lékaře a jeho soustavným vzděláváním. Tím problematika léčby antibiotiky není vyčerpána. Je nutné znát chování antibiotika v  našem těle. Jak se vstřebává, jak se metabolizuje a jak se vylučuje. Je nutné znát nezbytnou hladinu antibiotika v  krvi pro zastavení množení bakterií a hladinu nutnou pro usmrcování těchto bakterií. Je třeba znát, jak které antibiotikum působí a jak proniká do různých tkání v těle. A je třeba znát jejich komplikace, nepříznivé reakce s  jinými léky a jejich toxicitu pro člověka. Některá antibiotika sensibilizují naši pokožku na účinek slunečního záření, některá snižují svůj účinek s určitými potravinami a požíváním alkoholu. Postupující necitlivost bakterií na antibiotika je vážný problém. Pokud se vaše tělo potká s  takovými bakteriemi v  oslabení, může se stát, že lékaři vystřídají řadu antibiotik a na-

konec zjistí, že na vaši infekci antibiotikum nemáme. Co je příčinou? Je jich více. Především zbytečné podávání antibiotik u virových onemocnění, poddávkování antibiotik nebo užívání v neúčinném rytmu, nekázeň pacientů při užívání, zapomínání na užívání, špatná spolupráce pacienta s lékařem, ale i nekázeň lékaře. V  Bulharsku jsem byl svědkem toho, že chirurgové po sešití rány dávali antibiotikum na dva dny. Jedno platíčko. Pacient samozřejmě zaplatil celou krabičku. A ještě jedna zajímavost. Dnes farmaceutické firmy vyrábějí antibiotika, která lze užívat jen tři dny. Dokonce je již vyrobeno antibiotikum, kde na celou léčbu stačí jen jediná tableta. Prima, řeknete, to beru. Kromě vysoké ceny je zde jeden vážný problém. Takovéto užívání je možné jen u preparátů, které se dlouho vylučují z našeho těla. Pokud se má účinná hladina udržet po dobu jednoho týdne, pak se ve stavu poddávkování vylučuje řadu týdnů. A to je ta fáze, kdy mají bakterie šanci stát se odolné na toto antibiotikum. - MUDr. Bohumír Šimek -

zdravotní pojišťovnou, která finančně jistí jeho vztah s lékařem, ve kterém je pacient osobně odpovědný za zaplacení zdravotní péče svému lékaři, se doopravdy, bez lživé nadsázky, stává pánem našeho zdravotnictví. Bude alespoň strana TOP schopna opravdové pravicové reformy v  zájmu nás všech, která díky transparentnosti toků peněz zamezí rozkrádání našich finančních prostředků na všech úrovních v  nejefektivnějších a nejekonomičtějších mantinelech přirozených vztahů a občanské svobody, nebo také skončí v iluzi pravicovosti jako ODS? Zatím nemám důvodu k nedůvěře. Socialistická reforma pod taktovkou komunistů a socialistů se svým iluzivním zajištěním sociálně chudých tím, že bez korupce nebo protekce končí v nedostupnosti kvalitní zdravotní péče pro svoji virtuální bezplatnost, je prostým okrádáním těch

nejchudších. Dnes se komunisti a socialisti handrkují o odevzdání třiceti korun v ordinaci, které pro dobrý chod zdravotnictví mají svůj význam a přínos, a ze kteréhožto placení byli již od počátku vyloučeni skutečně chudí. Vytvářejí tím falešnou iluzi svého sociálního cítění a myslí si, že jim voliči skočí na lep. Udělali by podstatně lépe, pokud by se starali o zabránění reálných ztrát z  našich peněz ve výši desítek miliard korun. Ale to efektivně zatím neřeší žádná strana. Proto někteří z nás skládají důvěru v TOP a usilovně věří, že svůj pravicový program se skutečným sociálním zajištěním najdou a prosadí proti všem falešným představám o schopnostech nepřirozeného, centralizovaného, socialistického zdravotnictví, které ve svých koncích se staví proti ekonomicky slabším jedincům.

vzkládám svou důvěru. Pokud mám někoho mít rád, a nejde o lásku biologicky zakotvenou, musím znát, zda mu mohu důvěřovat. A to poznám podle jeho skutků, podle jeho díla. Spisovatele poznám, když si přečtu jeho knihu. Vážím si ho, když jeho myšlení v  té knize je mi blízké. Sochaře poznám podle

jeho soch a malíře podle jeho obrazů. A přidejme ještě jednu kategorii víry.Věřím Bohu. Rozhlédnu se kolem, vidím Jeho dílo a vnímám tu krásu. Nevěřící věří, že bůh není. Během pozemského života určitě nebude Bohem zklamán. Je jen ochuzen o novou kategorii lásky a důvěry. Věřící vidí

- MUDr. Bohumír Šimek -

strana

6

Stvořitelovo dílo, může je vnímat jako krásné, poznává Stvořitele z  přírody kolem nás, důvěřuje Tvůrci a má Ho rád. Věřící má šanci mít bohatší život o nový rozměr života, o nový úhel pohledu. Devět měsíců jsme si žili v  jakémsi preoceánském bezpečí bříška naší maminky. Pak jsme byli vyhnáni z tohoto rajského života do reálného života, ve kterém jsme různě úspěšní podle toho, jak nás maminka a tatínek do tohoto

života připravili. A čeká nás stejně bolestný přerod, jako byl náš porod, čeká nás smrt. Co s  námi bude pak? Je smrt naším přerodem do další existence, do pohádkově rajské třetí fáze našeho života? Nebo nás čeká jen biologický zánik a věčná zkáza? Nevěřící má jasno. Není nic! Ale pokud přeci něco je, může být zaskočen. Věřící má svoji naději v Bohu, důvěřuje Mu a má Ho rád. Křesťan jej nazývá svým Otcem,

ke kterému se vrací. Věřící i nevěřící dosáhnou svého biologického zániku. Ale věřící si zachovává svoji naději v život v náruči Boží. Z  pohledu nevěřícího nemůže být věřící Bohem zklamán. Z  pohledu věřícího čeká nevěřícího po smrti konflikt s  Boží realitou. Třetí fáze našeho rajského života je možná jen pro toho, kdo Boha miluje, důvěřuje Mu, ctí Jej a má v Něm svoji naději.

Jára Cimrman a volby

dokonce koaliční smlouvě. Komunisti dlouhá léta spolupracovali s internacionálními  tyrany proti obyčejným lidem v  naší vlasti. Většina z  nás ale totalitu nevyznává. Od lidovců se odloupla pravicová TOP a zbyli levicově smýšlející. Bude TOP skutečně pravicová? Budou lidovci stavět na křesťanských principech jako za Josefa Luxe? Zelení jsou pro někoho příliš nečitelní a slušňák Ondřej Liška to asi nezachrání. Věci veřejné? Zemanovci?

Váhám a najednou čtu v Mladé frontě Dnes roztomilé cimermanovské doporučení k volbám od atomového fysika Františka Janoucha. Chcete změnu politiky? Volte nové politiky. Zakroužkujte čtyři poslední na seznamu kandidátky, kterou chcete volit. Tím zvolíte nové tváře, které přeskočí staré politické matadory, kteří si myslí, že již to mají nadoživotí. Mám jen obavu, že tito ostřílení matadoři si poradí i s cimermanovci.

Katyň

Před sedmdesáti lety Stalinovi pochopové KGB vyvraždili 22000 členů polské elity v lesích u Katyně. Současná elita polského národa letěla uctít památku svých bratrů a jejich letadlo se zřítilo. Nejspíš pro rozdílnou navigaci v  Rusku a v západní Evropě. Všichni doufáme, že to byla již poslední oběť Stalinových soudruhů. - MUDr. Bohumír Šimek -

teologie je základní služba Bohu. Dominik Duka je moudrý, vitální, společenský, léta žil mezi obyčejnými lidmi, léta byl pronásledován komunistickým režimem pro svůj vztah k  Bohu včetně bezdůvodného věznění, má svoji lidskou důstojnost a bude dobrým nositelem důstojnosti Boží. Jistě nejsem sám, kdo si povšimnul Božího intronizačního konfirmujícího políčku potvrzujícího pravost volby. Díky Bohu! - MUDr. Bohumír Šimek -

Deo gratias!

Pán Bůh dal / Pán Bůh vzal

jsem si položil otázku: „Bože, proč?“ Určitě jste si ji položili všichni. Položil jsem si otázku, kterou již asi před třemi tisíci lety řeší starozákonní židovská kniha JOB. Prostudoval jsem si ji. Moderním jazykem řečeno: strašně těžké čtení. Je zde básnickým jazykem nejspíše sloučeno několik ústních podání. A po několikadenní práci jsem pro vás napsal článek. A jak se tak občas stává, šachováním ve svém počítači, nebo jen brnknutím o tu nesprávnou klávesu, celá práce v milisekundě neobnovitelně zmizela. Možná byla zbytečně učená. A tak podle zevního pohledu s fatalisty jsem si musel pokorně říci: Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal. - MUDr. Bohumír Šimek -

Volby jsou přede dveřmi a mnozí nevíme koho volit. Strany prorostlé organizovaným zločinem a podnikatelským korupčním lobingem volit nechceme. Odeesáci z  toho obviňují socialisty a socialisti odeesáky. Oběma stranám vděčíme za korupční prostředí se soudružskou protekcí u nás. Hecují voliče proti druhé straně a nakonec se spojí proti nám opět v nějaké opoziční nebo

Díky Bohu za nového arcibiskupa Jaroslava Dominika Duku! Vychází z  dominikánského řádu, ve kterém řádné vzdělání a studium

Minule jsem začal „březen za kamna vlezem“ a teď mi bohužel nezbývá nic jiného, než pokračovat „duben, ještě tam budem,“ protože když píši tento článek a občas se podívám z okna ven, tak se chumelí a ráno byla teplota jen +2°C. S tím ale nic nenaděláme, protože počasí si zatím poručit nedá a je to tak pro nás určitě dobře. Kdyby se měli lidé domlouvat ještě o tom, jaké bude počastí, byla by válka na spadnutí. Stačí se podívat do novin a takových těch dohadů a zaručených zpráv“ jako apokalypsa a konec světa v roce 2012 je každý týden dost a dost. Dokonce je o konci světa od listopadu minulého roku promítán celovečerní film, kde režisér Roland Emmerich s  použitím nákladných počítačových triků vykresluje konec světa v  termínu 21.prosince 2012 a je to den, kdy končí poslední známý cyklus starého mayského kalendáře. Strach z  této události se rozšířil natolik, že se dokonce rozhodl zakročit

Když došlo k tomu krutému zemětřesení na Haiti, kdy naráz zemřely statisíce lidí a miliony byly bez přístřeší, jako mnohý z nás,

americký Národní úřad pro letectví a vesmír /NASA/ a zvěsti vyvrací. Ti, co se o to trochu zajímají, vážně pokyvují hlavou a prohlašují, že něco na tom asi bude, když už i NASA se tím začala zabývat. Vědci nad tím také kroutí hlavou a říkají, že mayský kalendář vstoupí jednoduše do dalšího období, které se na to „třímetrové kamenné kolo“ už nevešlo. S příchodem roku 2000 byl také veliký povyk kolem akce „Y2K“, kdy měla nastat v počítačové síti chyba, která měla zablokovat všechny počítače a nic takového se nestalo. Na internetu zase koluje tvrzení, že se Země srazí s planetou, která bývá označována jako Nibiru, Planeta X, nebo Eris. Tuto planetu objevili již staří Sumerové. Její střet se Zemí byl původně očekáván v květnu 2003. Když se nic nestalo, posunula se předpověď tak, aby souhlasila s koncem mayského kalendáře. Co to ten mayský kalendář vlastně je? Podrobně tuto záležitost popisuje kniha

- MUDr. Bohumír Šimek -

- MUDr. Bohumír Šimek -

s  názvem „Mayská proroctví“ autorů A.G. Gilberta a M.M. Cotterella. Velice stručně řečeno – a teď mě prosím berte s rezervou – se jedná o kamenné kolo /desku/ o průměru cca 3 metry, objevené kolem roku 1800, které bylo opřeno o zeď katedrály v Palengue a Španělé hlásali, že se jedná o „obětní oltář.“ Průzkumem a bádáním bylo zjištěno /a zkoumala to pěkná řada badatelů celého světa/, že se jedná o „aztécký /mayský/ kalendář.“ Jedním z  celé řady badatelů byl i Mauric Cotterell, který rozluštil a vypočítal /mayové používali dvacítkovou soustavu a zavedli číslo nula/, že se každých 260 dní přibližují polární a rovníková magnetická pole na slunci, a mayský systém je tudíž spojen se slunečními magnetickými cykly. Uprostřed této náhrobní kamenné desky je obraz Tonatiuha- boha slunce, který má vyplazený jazyk a dává tím údajně lidstvu dech a život. Mayové věřili, že slunci je nutné dávat stále oběti, aby „nezapadlo“ a nebyl konec pátého – posledního věku. Věřili totiž, že našemu současnému věku předcházely čtyři věky minulé a každý z nich byl ukončen katastrofou,

strana

7

při které došlo ke zničení veškerého života. Konec pátého – posledního věku na mayském kalendáři je vypočítán na 22. prosince 2012, i když dva ruští vědci S. Smejakov a J. Karpenko, odborníci na mayský odkaz zase tvrdí, že konec mayského věku je přesně 17. prosince 2013. Z jejich složité analýzy kromě jiného vyplývá, že je nutno započítat i přestupné roky, o které se konec cyklu má prodloužit. Přátelé, výše uvedená kniha „Mayská proroctví“ je velice zajímavá, náročná na matematiku a má nádherné zakončení: „Jestliže nejsme schopni něco pochopit, co se týče mayů, nebo jiných záhad na zemi, můžeme si být jisti, že je to tím, že jsme dosud nedosáhli odpovídajícího stupně vývoje.“ Nechme to tedy jak se říká koňovi /má větší hlavu/ a pojďme na procházku do té naší krásné a konečně snad jarní přírody, si tu naši /menší/ hlavu řádně vyčistit a provětrat. Tentokrát to budou „jeskyně“ u Holubovského mlýna. Někoho, kdo tam už dlouho nebyl zřejmě překvapí, že jsou všechny /znamená to tři/ zamřížované. Cesta bude pro všechny dobře známá, já jsem se vydal pod železniční most, za Krásetínským potokem doleva nahoru a když vyjdete na kopec, je před vámi krásný pohled do kraje - panorama Kletě. Chvíli se do pohledu pletou dráty a sloupy vysokého

napětí, ale tak po 100 m je to úplně bez kazu. Pokud půjdete dopoledne, máte sluníčko v  zádech, odpoledne vám bude opalovat obličej. Před Holubovský mlýnem jsem přešel rovně přes cestu a po kraji louky kolem remízku došel až k lesu, kde cedule se státním znakem na dálku ohlašuje chráněné území. Kolem cedule vyšlapanou cestičkou se dá sejít dolů k první štole, kde je na mříži cedule zákaz vstupu /nevím, kdo by uměl přes tak masivní mříž vstoupit/ a dále cedule, která dokladuje to, že český národ je mistrem zkratek, tak jak o tom zpívá Ivan Mládek. Pro vás jsem ceduli opsal a zkuste si ji pěkně v  klidu vyluštit: „ SDD Holubovský mlýn, rok zabezpečení 2008, zabezpečení realizovala SG-Geotechnika a.s. Investor MŽP ČR, odbor OHPP.“ O jeskyních u Holubovského mlýna jsem se zmínil již v  mém prvním článku z  února 2008 v  souvislosti s  knihou Jiřího Bílka „Hádanky naší minulosti,“ kde autor uvádí Gudenusovu jeskyni u Křemže poblíž Českého Krumlova jako nejstarší nález vltavínu ze starší doby kamenné. I takto se dají dělat dějiny. Další spisovatel se toho chytí a použije v  další publikaci nebo nějakém odborném článku a už nám to nikdo neodpáře. My ale dnes již víme, na rozdíl od spisovatele Bílka, že Gudenusova jeskyně u Holubovského mlýna není.

Další dvě štoly jsou malý kousek od sebe na pravobřežní stráni Křemežského potoka ve směru proti proudu potoka a jsou rovněž zamřížované. Jediné, co se mi podařilo v písemnostech zjistit je, že po bývalém magnezitovém dole Holubovský mlýn jižně od Křemže /těžba v  letech 1915-1920/ dodnes zůstaly tři malé štolky, z  nichž nejdelší měří 5 m. Po prohlídce se vrátíme zpět na cestu po proudu kolem potoka a je na každém z  vás, kudy se vydá na cestu k domovu. Obě varianty jsou pěkné, ta po cestě do kopce vede ještě kolem kapličky /foto/, o kterou je dobře pečováno. Ta druhá kolem potoka pod železniční most je zajímavá tím, že na křovinách kolem vody je zachycena až do výše 150 cm tráva, jako pozůstatek zvednuté hladiny Křemežského potoka někdy z  loňského léta, zřejmě z  přívalového deště. Přiznávám, že jako suchozemce, který nebydlí u vody, mě to docela překvapilo. Přátelé, jaro se nezadržitelně blíží a pojďme si ho do naší krásné přírody vychutnat se všemi jeho aprílovými scenériemi od sněhu, krup, bouřky, pršky, větru až po to krásně hřejivé sluníčko. Tak se nenechte přemlouvat a vykročme tou správnou nohou. Mějte se dobře - vakl -

V  minulém čísle našeho Zpravodaje jsme otiskli příspěvek pana Ing. Miroslava Šmejkala „Kudy na procházky, aneb Kdo se bojí do lesa“, který dle sdělení autora nebyl reakcí na Toulky naším krajem, jak jsem se mylně domnívala a za což se autorovi omlouvám. Nicméně na článek Ing. M. Šmejkala reagovala paní dr. Hálová a my na její žádost otiskujeme tento otevřený dopis. - MS -

každý na mne vždy tváří vlídně a starosta se o své obyvatele opravdu obětavě stará, což je také veliký dar a velká vzácnost. Celých 5 let jsem chodila po té úzké vyšlapané pěšince přes Vaši louku do lesa načichat se vůně konvalinek, najíst se borůvek a hledat houby. Vždy jsem se radovala z toho bohatství i z krásy té Vaší louky. Nikdy mě nenapadlo, že by v  tom mohl nastat někdy nějaký problém. Vždyť to je nejkratší cestička do nejbližšího lesa a byla vždycky vyšlapaná, takže se určitě nenašel nikdo, kdo by místo po ní chtěl šlapat ve vysoké trávě. Pane inženýre, zamyslel jste se nad tím, že půda na naší planetě, i když je podle katastru dočasně rozdělena různým majitelům, slouží celému lidstvu, které planetu obývá,

že slunce svítí na všechny nivy a déšť je všechny zalévá, a to bezplatně - gratis. Nevěřím, že jste potřebný ani chamtivý, přesto Vám nabízím, že jsem ochotná Vám za těch mých 56 kg tělesné váhy házet do kasičky mýtné pokaždé, když po Vaší pěšince do lesa půjdu. Jen by mě moc těšilo, kdyby ta kasička byla připevněna na tabuli s  nápisem: „Moje krásná Niva Vás vítá, šetřte ji a používejte jen vyšlapanou pěšinu.“ Zaručuji Vám, že by tuto tabuli nikdo neničil, že byste i Vy měl klidnější spaní a my holubovští občané bychom si Vás vážili a byli bychom Vám za Vaši vstřícnost vděčni. S pozdravem a nadějí, že tento dopis přijmete tak upřímně, jak je míněn

Vážený pane inženýre Šmejkale, s  velkou lítostí a s  menším údivem čtu Váš článek „Kdo se bojí do lesa.“ Přišla jsem do Holubova z Krumlova před 5 lety a mohu říci, že to mám za velký dar a velikou milost, že mohu žít v  tak nádherném kraji nejtěsněji pod ochranou Kleti v  obci, kde se

- RNDr Ruth Hálová, Holubov 132 strana

8

Konipas

Mezi první ptačí posly, kteří na svých křídlech přináší jaro do jihočeské krajiny, se řadí i tři druhy našich konipasů. Nejznámější je konipas bílý. Tento štíhlý pěvec černo - šedo - bílého zbarvení je nápadný především dlouhými ocasními pery, se kterými neustále pohybuje nahoru a dolů. Typický pro něj je rovněž vlnovkovitý způsob letu. Konipas bílý vyhledává otevřenou krajinu, v  níž nachází vodní plochy, pole, pastviny, zastihneme jej však i ve městech a na vesnicích, zejména v blízkosti hospodářských objektů. Je tažný. Do zimovišť ve Středomoří odlétá v  říjnu, zpátky se k nám vrací velmi brzy a to již koncem února. Hnízdo z  kořínků, stébel, listí, mechu je vystláno zvířecí srstí a peřím. Umístěno bývá ve výklencích zdiva budov, v  kamenných tarasech, pod střechami altánů, kleneb, pod mosty apod. Snůška čítá 5-6 světlých skvrnitých vajíček. Potravu Vážení čtenáři, mám opět dobrou zprávu pro příznivce příběhů z  pokladnice našeho tajemného dopisovatele. Pan doktor Otakar Chmelenský nás opět potěšil další dávkou úžasných pohádek z  krásného kraje pod Kletí. A my mu za to moc děkujeme. Tento příběh nám ukazuje, že spory o tom „Čí je Kleť,“ se tady u nás vedou už odedávna a mile mně potěšilo, že se zde objevuje i to, co jsem já už jednou psala ve Zpravodaji a sice, že Kleť je všech a patří těm, kdo ji mají rádi, kdo obdivují a milují její přírodu, kdo na ni rádi vyšlápnou nebo se nechají vyvézt. Pozorný čtenář jistě najde podobnost vnímání krásy přírody a vztahu k ní v následujícím článku a v  dopise paní doktorky Ruth Hálové. - MS -

Bílý balvan Mezi balvany, hojně rozvalenými pod hřebenem Kletě, býval jeden velmi zvláštní, zářil mezi ostatními svou bělostí, jako by byl zapadaný čerstvým sněhem. I jeho tvar byl neobvyklý – trochu připomínal srdce, trochu dvě objímající se postavy. Lidé kolem něho chodili s bázlivou úctou, než zarostl jako jiné mechem a splynul s  ostatními. Nikdo dnes neví, kde se nachází a jakou událost připomíná. Na polesí podkleťském působil myslivecký mládenec Johanes, řečený Hans. Žil v Spiegelhütte /zrcadlové Huti/ v  někdejší sklářské rodině, která sem přišla z dalekého Černého lesa. Proto nesli příjmení Schwab /Šváb/. Po zániku hutě se nechali najímat na lesní práce. Byla to poctivá rodina a poctivý a pracovitý byl i Hans, který to dotáhl nejdále. Na druhé straně Kletě žil čtvrtláník Vaněk. Nebyl to člověk zlý, ale jeho mysl tížila temná myšlenky, jíž nemohl či nechtěl vytěsnit. Nenáviděl

V březnu se na řekách a potocích objevuje také konipas horský. Ten se od předešlého liší zbarvením. Hřbet je šedý, hruď a břicho žluté, šat samečka na rozdíl od družky doplňuje výrazná černá skvrna pod zobákem. Konipas horský je způsobem života vázán na tekoucí vodu a proto si hnízdo staví vždy v její blízkosti. Nalezneme je nejčastěji v kořenech stromů na břehu, ve štěrbinách skal nad vodou, nebo v  konstrukcích mostů. V  našem kraji hnízdí na Křemžském, Krásetínském a Dobrovodském potoce. Rozsáhlé vlhké louky v  okolí jihočeských rybníků obývá ještě konipas luční. Má rovněž žlutou spodinu těla, ale hřbet šedozelený a ocasní pera kratší. Hnízdo si staví výhradně na zemi. Z rodiny konipasů je nejvzácnější a vypravit se za ním musíme na Českobudějovicko a Třeboňsko. tvoří hmyz. Konipas bílý je běžným obyvatelem Křemežské kotliny. Němce a vše, co je německé. Ta nenávist pramenila z  nepříjemné zkušenosti s  lidmi, ale z  dávné, nevinné události. Za časů jeho mládí se v hospodě strhla těžká rvačka mezi českými a německými chasníky, která vznikla vinou Vaňkovou. Ovlivněn pivem a kmínkou vykřikl náhle na celou hospodu otázku, komu patří Šenýgl, zda je český nebo německý. Nikdo na to neodpovídal, jen mávli rukou a bavili se po svém. Proto otázku opakoval: „Komu patří Šenýgl, vy…vy.. Bémáci…“ Německé chlapce trochu vyvedlo z  míry hanlivé oslovení, ale klidně a rozumně odpověděli, že nato nikdo nemyslí, že Kleť patří tomu, kdo se na ní s  láskou dívá ze svých domovů, tak patří napůl Čechům a napůl Němcům… Na to vykřikl Vaněk, že Němci Čechům Šenýgl ukradli a vrhl se na jednoho z nich. Poté spor mezi lidmi utichl, ale nikoli v mysli Vaňkově. V  myšlenkách se domnělou křivdou – o hoře, která byla Čechům ukradena,se nemohl smířit. Kdykoli přišel do hospody, na toto téma zaváděl hovor, ale nikdo s  ním nechtěl mluvit, sousedi si odsedali. Když se ale více napil, vyřvával na celou hospodu. Nadával na Němce i z trakaře, když ho hodná žena opilého z hospody odvážela. Byl prý ochoten spojit se ve své nenávisti s  kýmkoli. Dokonce u jeho stavení spatřili myslivce podivného vzezření. Paňmáma na to musela zavolat zaříkávačku ke kravám, které přestaly dojit. Jednoho krásného dne se dcera Vaňkova Márinka vypravila na maliny do panského lesa. To se nesmělo, ale panští hajní přihmuřovali oči. Na jedné pasece našla maliny sluncem krásně vybarvené a veliké jako palec. Však za chvíli měla plný džbánek. Už se chystala odejít, když se náhle na pasece objevil Hans. Jak spatřil krásnou Márinku, rozbušilo se mu srdce. Chtěl dívku uklidnit, že se jeho nemusí bát, ale sotva se mohl

- Pavel Jakeš vlastní ilustrace: Konipas bílý

vymáčknou. Stále motal slova česká a německá, dohromady však to smyslu nedávalo. Dívka úsměvem chlapce uklidnila, že mu porozuměla. Tak z něho ostych spadl a dal dohromady pár českých vět. Dívka na to odpovídala trochu německy, jak se to naučila od sousedky, když jí někdy vypomáhala. Pak už jim stačil pohled do očí. Než se rozloučili,slíbili si, že se brzy znovu sejdou. Časem vznikla láska. Hans se učil česky a Márinka chodila častěji sousedce, která jí říkala německá slovíčka. Brzy se o lásce dozvěděl Vaněk. Ani mu pivo nechutnalo, když mu to sousedi jako novinu našeptali. Vletěl do sedničky, kde klečící Márinka musela slíbit, že se s tím Němcem již nikdy nesetká. Srdci se však těžko poručí. Druhý den jinak vždy poslušná Márinka zmizela a vrhla se do náručí svého milence. Jen těžko uklidnil plačící dívku. Navzájem se uklidňovali, že čas vše zahojí. Otec ji však zamkl a Márinka se s Hansem již stýkat nemohla. Oba milenci chodili jako bez duše. Márinka vadla, líce jí vybledly. Zakázaná láska je jako těžká nemoc. Sousedi i manželka se něco namluvili do toho „pařeza“ Vaňka, aby jim lásku dovolil. Ať si alespoň s Hansem promluví… Nechtěl ani slyšet… Příležitost k  tomu měl, když Hans večer co večer postával za bukem nad stavením s  nadějí, že se mu podaří svou milou spatřit. Jednou se oba muži přece střetli. O dožínkách osud tomu chtěl, že stanuli proti sobě. Celá hospoda ztichla a čekala, co bude dál. Vaněk s  opovržením pohlédl na mládence a zvolala: „Tak co, komu patří Šenýgl?“ Na to mu Hans uctivě odpověděl, že Kleť patří po právu jeho pánu, knížeti a jeho rodu, jinak však patří každému, kdo považuje za největší poklad na světě krůpěje rosy na kapradinách i síti pavučin, do nichž zasvítí první raní paprsek, každému, kdo poklekne

strana

9

zbožnou úctou pod klenbou bučin, aby poděkoval Bohu za tu nádheru světa, každému, komu vyhrknou slzy při zpěvu korun stromů v jarním vánku… Vaněk slyšel jen první větu. Udeřil do stolu a zvolal, aby prý zapomněl na Márinku, nedá jí někomu, kdo hájí, že Šenýgl je německé vrchnosti. Taková a další hrozná slova volal ještě z  trakaře, když ho žena z  hospody odvážela . Podzimní práce zaměstnaly Vaňka natolik, že se Márince občas podařilo dostat se z domu a potěšit se s Hansem. Jednou se však vrátil

Vaněk dříve a našel světničku prázdnou. Vyběhl do lesa se psem, který hned stopu našel. Dovedl ho na kraj paseky, kde stála Márinka v objetí Hansově. Se vší zlostí, co měl v srdci, na Márinku zvolal, že už není jeho dcerou, nechce ji již vidět, ať raději zkamení, než aby milovala Němce. Děvče pohlédlo na otce a žalostně se rozplakalo. Najednou z nebe modrého, jaké bývá o dnech „babího léta“, se ozval ohlušující hrom. Polekaná dívka se stačila schoulit do náruče milovaného Hanse, než se stalo něco nečekaného – když se sirný kouř rozestoupil,

namísto jejich těl stál obrovský bílý kámen. Vaňka až do konce jeho dlouhého života trápilo svědomí. Žil sám, pohrdán sousedy, večer co večer volal do kraje, aby už byl od toho těžkého údělu osvobozen. Za nějaký čas přišla do stavení dvojice krásných, mladých lidí. Lidé je neznali, ale brzy si je oblíbili, přestože mládenec hledal zpočátku slova a hovořil trochu hůře česky. Byli stále u sebe, jakoby nalézali oporu ve stálém objetí. - Dr. Otakar Chmelenský st. -

Fytoterapie

GLYKOSIDY – esterové deriváty cukrů. Jsou to látky hořké a často jedovaté. Znáte možná Náprstník vlnatý, ze kterého se díky glykosidu vyrábí lék na srdce. Jiný druh glykosidů, který uvolňuje a projímá je obsažený v rebarboře, krušině,… Glykosid kyseliny salicylové se nachází ve vrbové kůře, fialkách, květu černého bezu, tužebníku jilmovém, atd. Tento druh působí proti horečnatě. Díky svému působení se do konce 19. století vyráběl aspirin z tužebníku, lat. Zvaném Filipendula ulmaria spireae – odtud název a-spirín. SAPONINY jsou látky, které ve větším množství působí, jako krevní jed. V malém množství podpůrně čistí. Např. divizna velkokvětá, jehlice trnitá, petrklíč a další. Rozpouští hleny a působí diureticky. SILICE – tvz. éterické oleje /rozmanitého

typu/ Z této skupiny znáte asi nejvíce rostlin. Nalézáme je zejména u zástupců čeledi hluchavkovitých, růžovitých, mrkvovitých a dalších. Rostliny obsahující větší množství silic nazýváme aromatickými. Např. mateřídouška, máta, kmín, petržel, levandule, meduňka atd. SLIZY – pokrývají a chrání sliznici Známe lněné semínko, kořen proskurníku, sléz lesní, lišejník islandský, … TŘÍSLOVINY – působí protizánětlivě, zastavují krvácení. Nacházejí se ve velkém množství rostlin. /Ořešák královský, Řepík, Mochna nátržník, borůvka a další. Kromě těchto účinných látek rostliny obsahují velké množství minerálních látek a vitamínů. - gaudi -

vyjedeme lanovkou (sportovci mohou pěšky, 1/2 hod na ně počkáme v restauraci horské chaty). Vycházka povede nejprve po červené značce směr Zlatá Koruna, pod hvězdárnou se dáme doprava na cestu knížete Jana. Dále po asfaltu na Mechovou cestu až do míst označených "Na rovině". Zde průsekem dolů na Lichtensteinskou cestu až do místa označeného "U tunelu". Odtud průsekem dolů na místo značené "U javoru" a "tetřeví" pěšinou na "Výzkum", dále na stanoviště "Horní Moučka" a parkoviště pod lanovkou. Vycházka je dlouhá 9 km a je možné ji případně o  2 km zkrátit. Navštívíme cca 12 menhirů s léčivými účinky a každému bude umožněno si léčebné působení vyzkoušet. Doba výletu je odhadem 5 - 6 hod.

projektu v září. Autoři nejlepších 3 fotografií získají vstup na představení Jaroslava Duška Čtyři dohody, zdarma. Fotografie bude možné zasílat na adresu: [email protected]

Dnešní článek bude zaměřený na to, z čeho se rostliny skládají. Pokud vás to zajímá, tak si přijdete na své. MUDr. Korbelář ve své knize Naše rostliny v  lékařství uvádí mnoho účinných látek. Uvedu jen některé z nich. Mnozí z  vás znáte méně, či více jedovaté byliny, jako například vlaštovičník větší, rulík zlomocný, oměj šalamounek, … tyto rostliny obsahují dusíkaté látky zvané ALKALOIDY. Je známo asi 400 druhů alkaloidů. Některé rostliny, které obsahují malé množství alkaloidů jsou běžně užívané. Např. Mák setý. U takových je dobré sledovat množství a délku užívání. Další skupinu tvoří rostliny,které obsahují Všem v  Holubově, Třísově, Krásetíně, Křemži, Chlumu a celém okolí! Vážení přátelé, rádi bychom Vám představili kulturní projekt LAND ART / umění v krajině, který budeme jako občanské sdružení Teatrum mundi realizovat na třech místech v Jihočeském regionu. Jedním z nich je také Třísov. Teatrum mundi je sdružení zabývající se podporou kultury v  regionech, organizací komunitních programů a projektů, seminářů a kulturních sítí. Náš projekt chce ukázat nový pohled na krajinu jako na místo, které lze uměním dotvářet, ve kterém lze tvořit a kde je možné prezentovat umění. V prvním ročníku se zaměříme na umění dynamická – hudbu, tanec, divadlo – tedy spíše ART IN LAND. V  dalších ročnících bychom rádi iniciovali vznik uměleckých děl v  krajině, abychom se dostali k podstatě LAND ARTu. První ročník projektu se skládá ze tří částí: Putování „TAJEMNOU KLETÍ“ Vycházka po menhirech v Kleti a Blanském lese s Václavem Klimešem. Dva jedinečné výlety se uskuteční ve dnech 31.7. a 4.9. od 10.00 pro dvě desítky poutníků, v doprovodu znalce Kleti Václava Klimeše. Půjdeme po stopách pradávných kultur, které zanechaly v  krajině stopy v  podobě stojících či ležících kamenů. Výchozím bodem bude vrchol hory Kleť. Na vrchol

Komunitní hra: FOTOGRAFUJ! Pro nejširší veřejnost je připravena fotografická hra „Fotografuj!“ Každý z  místních se může zapojit a zachytit jedinečné okamžiky. Jen tak může vzniknout skutečná autentická obrazová reportáž ze života v  místě: „Jak žijeme? Kde žijeme? Čím žijeme?“ Zprostředkujte všem příchozím obraz o skutečném vnitřním, skrytém životě i těch nejmenších míst. Fotografické záznamy lze pořizovat pomocí fotoaparátů, stejně tak mobilních telefonů. Rozhodující není technická kvalita fotografie, ale její překvapivost, vypovídající schopnost. Výsledné vybrané fotografie budou promítnuty při závěrečné, III. části

JAROSLAV DUŠEK / ČTYŘI DOHODY a jiné Závěrečná část projektu se uskuteční 11. 9. 2010 v  šapitu, postaveném nedaleko brány do keltského oppida v  Třísově. Program zahájí koncert na didgeridoo Ondřeje Smeykala /předního světového hráče na australský domorodý nástroj a lektora červnového hudebního workshopu v Holašovicích/. Vrcholem celého programu bude představení Čtyři dohody v  podání Jaroslava Duška /dnes již kultovní představení inspirované moudrostí toltéckých indiánů/. Pokud se chcete dozvědět více, máte zájem se přidat k putování po Kleti nebo zjistit, co je to LAND ART, přijměte pozvání na informační setkání v kulturním sále obce Holubov dne 8. května v 18 hod. Případně přijďte k ohni u holašovického kamenného kruhu o den dříve - 7. května v 19 hod. Za občanské sdružení Teatrum mundi MgA. Kateřina Melenová [email protected], www.teatrummundi.cz informace a přihlášky: na výlety / 31. 7. a 4. 9. na hudební dílnu Ondřeje Smeykala /4. - 6. 6. Holašovice/ Ing. Jaroslava Plevková tel: 774 174 134 e-mail:[email protected]

strana

10

V Krásetíně je a ještě bude živo V Krásetíně nás navštívil a své umění hry na kytaru předvedl velký mistr pan Štepán Rak. Pro svůj koncert si vybral romantické místo pod ořechem u rybníčku, kde za zpěvu ptactva a šumu zurčícího potůčku spolu vytvořil milou atmosféru díky své úžasné hře vlastních skladeb a velmi milého povídání. Všichni jsme byli sice prokřehlí, ale uneseni jarní atmosférou koncertu, který se měl původně konat v hostinci U Kuchařů. Tímto vás chci pozvat na další akce, které se budou konat v Hostinci U Kuchařů a přilehlých prostorách. V měsíci květnu koncert písničkáře. evangelického faráře a poslance - SVÁTI KARÁSKA + LONDÝN 15.5. od 19 hod. Na měsíc červen se připravují koncerty: 5. 6. 17 hod. IVAN HLAS 13. 6. 17 hod. KAPELA SNOO 19. 6. 17 hod. VELIKÝ ZUŠ BAND Případné změny programu můžete sledovat na web. stránkách www.ukucharu.eu - Alena Valentová -

Pro tentokrát jsem pro zájemce o rychlé vaření připravila pár jednoduchých receptů, které zvládne opravdu každý.

Bramborová roláda 400 g tj. 1 sáček bramborového těsta, 1 cibulka, 300 g uzeného masa nebo salámu, pepř, sladká i pálivá paprika a polévkové koření. Na oleji si osmahneme cibulku a přidáme mleté uzené maso a ochutíme. Pak si připravíme bramborové těsto. Když je těsto hotové, tak ho rozválíme na pomoučeném vále na placku velkou podle toho, jak máme dlouhý kastrol, v němž budeme roládu vařit, a potřeme směsí mletého masa. Placku s nádivkou srolujeme jako roládu a zabalíme do čisté utěrky, okraje svážeme provázkem a dáme vařit do dlouhého kastrolu pod poklici nebo druhý kastrol asi na 30 minut, v  polovině varu roládu otočíme. Po uvaření roládu rozbalíme, nakrájíme na plátky a podáváme s kysaným zelím a osmaženou cibulkou nebo se špenátem.

Šunkofleky

Čočkový salát

400 g těstovin nejraději vrtulky, 1 cibule, 3 papriky/ červená, žlutá a zelená/, 4 rajčata, 200 g šunky nebo jiné uzeniny, sůl, italské koření, 100 g tvrdého sýra

Den předem si namočíme a pak uvaříme čočku s bobkovým listem na skus, nesmí být rozvařená. Pak přidáme nasekanou cibulku, pórek, červenou, zelenou a žlutou papriku nakrájené na malé kostičky, šunku a sýr eidam taktéž na kostičky. Zálivka - olivový olej, citrónová šťáva, sůl a kdo má rád, může přidat jogurt, zakysanou smetanu nebo majolku. Podáváme s pečivem. Dobrou chuť všem, kteří naše recepty vyzkoušejí přeje - MS -

Těstoviny uvaříme na skus. Na oleji osmažíme cibuli nakrájenou na kostičky, přidáme papriky nakrájené na proužky a deset minut podusíme pod pokličkou. Pak přidáme spařená a oloupaná rajčata nakrájená na kostky /můžeme použít i konzervu loupaných a krájených rajčat/ a dusíme dalších pět minut. Potom přidáme šunku nakrájenou na kostičky a přisypeme koření, promícháme, smícháme s těstovinami a vložíme do vymazaného pekáčku. Pečeme asi dvacet minut, pak zasypeme strouhaným sýrem a necháme zapéct do zlatova. Vegetariánská verze – bez šunky jenom se zeleninou je taky moc dobrá.

K životnímu jubileu v dubnu blahopřejeme: panu Jaroslavu Novákovi z Krásetína - 83 let panu Miloslavu Zástěrovi z Holubova - 80 let panu Františku Činčurovi z Holubova - 82 let paní Stanislavě Mičanové z Holubova - 84 let

Narodili se noví občánci – taktéž blahopřejeme: Matěj Knížek z Holubova Nela Selingerová z Holubova

strana

11

Správa CHKO Blanský les a Obec Holubov

Informace pro občany Obecní zastupitelstvo na svém jednání rozhodlo zřídit program na zasílání hlášení místního rozhlasu prostřednictvím SMS zpráv. Proto vyzýváme občany, kteří mají o tuto službu zájem, aby nahlásili na obecní úřad čísla svých mobilních telefonů a to buď osobně, telefonicky na č. tel. 380  741  229, nebo na email:[email protected]

Výzva Vyzýváme místní podnikatele, kteří mají zájem o zveřejnění upoutávky na svou firmu, kontaktního telefonu nebo odkaz na své webové stránky, aby na emailovou adresu: [email protected] zaslali požadované informace.

si Vás dovolují pozvat na přednášku

Ing. Tomáše Vosátky (SCHKO Blanský les) a

Mgr. Martina Střelce

(Daphne ČR - Institut aplikované ekologie

na téma

„Revitalizace Křemežské kotliny - jak jsme začínali a kam jsme se dostali“ kde: Informační centrum Holubov kdy: čtvrtek 13. května 2010 od 18 hodin Přednáškový cyklus v Infocentru bude přerušen od června do září. O říjnovém tématu budete včas informováni.

Vážení páni, milé dámy, přijměte prosím pozvání do: kulturního sálu obce Holubov

v sobotu 8. 5. 2010 od 15hod.

výstava POJĎME NA TO MÍSTNĚ

O tom, co místní ekonomiku narušuje a ohrožuje, ale i o tom, jak jí napomáhat a podporovat. zaměřená na lokalizaci jako opak globalizace Výstava je zapůjčena jihočeskou Společností pro ekologické informace a aktivity, o.p.s. - Rosa. Lokalizace vede k  větší nezávislosti na okolním světě, k  menší zranitelnosti vlivy, které sami nemůžeme nikterak ovlivnit. Základem soběstačnosti je rozvinutá místní ekonomika, místní trh s komoditami a službami, které potřebujeme stále a ve velkém množství. od 18h

představení projektu LAND ART

VSTUP GRATIS

od 19h PROMÍTÁNÍ A BESEDA s režisérem VILIAMEM POLTIKOVIČEM Promítneme 2 půlhodinové snímky: Cestománie MEXIKO: Země opeřeného hada - Zaměřeno na staré kultury této země. EMAHÓ Emahó je jméno indiánského míšence, který je zároveň katolickým biskupem, buddhistou i šamanem a jak sám říká, dítětem života.

VYPRÁVĚNÍ O LETOŠNÍ CESTĚ DO PERU (s Petrem Chobotem) "Film je dnes jedním z nejpůsobivějších sdělovacích prostředků a do filmových snímků, ať už hraných či dokumentárních, se dá vložit mnoho dobrého a hlubokého. Škoda jen, že se toho moc nevyužívá," říká Viliam Poltikovič. VSTUPNÉ 70 Kč Možnost rezervace: [email protected], 774 174 134

Bezdrátové připojení k Internetu Tarif Standart 8M za 270,-Kč/měsíc Instalace zdarma !

Tarif Start 1M za 150,-Kč/měsíc Instalace 1.500,- Kč

Více informací +420 731 622 317 +420 732 309 203 www.holubov.net, email: [email protected]

Vydává: Obecní úřad v Holubově, www.holubov.cz, počet výtisků: 500, MK ČR E 14935, IČO: 00 245 879, zodpovědná redaktorka M. Svobodová. Tisk: GRAFOBAL ARTYPA s.r.o. strana

12