ČÍSLO 3, ROČNÍK 17
Konečně nadešel dlouho očekávaný den 24. září 2011 – den který jsme stanovili jako den vysvěcení obecní kapličky. Počasí nám přálo, bylo krásné slunečné odpoledne babího léta. Média se snažila propagovat naši slavnost a tak se ve 14.00 hodin sešlo na Petrově Hůrce odhadem přes tři sta osob. Kaple byla zasvěcena svaté Anežce České, jejíž 800. výročí narození letos slavíme. Kapli vysvětil českobudějovický biskup Mons. Jiří Paďour. Svou přítomností nás poctil i páter František Hranáč. Nyní mi dovolte, abych vzpomněl, jak se vše odehrálo. Kapli jsme postavili z veřejné sbírky, z darů sponzorů, občanů a přátel Holubova. Starostuji v Holubově už 17. rok, pro tuto práci se člověk musí stát patriotem, a já jsem se jím stal. Sám bych nic nezmohl, kdybych neměl podporu zastupitelstva a občanů. Myslím si, že se nám společně podařilo udělat v obci dost práce a nemusíme se stydět říci, že naše obec vzkvétá. O tom však nechci psát, rád bych se zmínil o tom, co nám v obci scházelo a co bylo snem nejen mým, ale i mnoha dalších přátel - postavit v Holubově kapli. Ten sen se stal skutečností - kaplička stojí a pro všechny, kdo se o ni jakýmkoliv způsobem zasloužili je to jistě velká událost. Přál bych si, aby se ta naše kaplička stala místem, které budou lidé, ať už věřící nebo nevěřící, vyhledávat právě pro její polohu. Jedni zde najdou klid k modlitbě, druzí
2011
k relaxaci a uklidnění v dnešní uspěchané době. Nyní mi dovolte, abych poděkoval všem, kteří se o naše společné dílo zasloužili. Na prvním místě děkuji tomu, s nímž jsem myšlenku postavit kapli řešil již před mnoha lety a to je akademický architekt Vojtěch Storm, který kapli zdarma vyprojektoval
a společně s ing. Petrem Čížkem provedli stavbu veškerými úskalími a dovedli ji ke zdárnému konci. Poděkování patří všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na tom, že dnes naše kaplička stojí, všichni zdarma bez nároku na odměnu. Vezmu to v pořadí, jak vše probíhalo:
strana
1
Pan Miloš Valenta daroval obci pozemek na výstavbu kaple. Část pozemku daroval i pan František Frojda. První geodetická kancelář Ing. Petr Picek zaměřil pozemek i kapli. Zemní práce provedl pan Ladislav Hruška. Pan Josef Bürger daroval dřevo na stavbu ze svého lesa. Manželé Jiřina a Milan Kalkušovi Pila Holubov nařezali dřevo na vazbu. Radek Gutwirth fi. Evocati daroval materiál na elektrickou přípojku. Bohumil Vaněk dodal materiál a provedl elektroinstalaci. Pokrývačské práce zajistila firma Pokrývačství Bušta. O oltář se postaral Ing. Zdeněk Pavliš, firma Prefa Hubenov. Dveře do kaple vyrobil truhlář pan Jan Foltýn. Pan Pavel Mařík zase zajistil drobné truhlářské práce. Pan Jan Novák z Holubova kapli vydláždil. Významně nám vypomohla i místní firma Grafobal Bohemia,s.r.o. dříve Artypa Holubov. Pan Jan Dítko zaznamenal celý prů běh stavby
Slovo o stavbě kaple na Petrově Hůrce Od počátku byla zamýšlena jako kaple ekumenická, pro liturgii a obřady malé skupiny osob (křty, svatby, poslední rozloučení) a zvláště pro soukromou meditaci, k rozhovoru s Bohem a se sebou samým, které je v dnešní době obzvláště třeba. Tomu odpovídá situování v krajině, na kopci, kde je jen vítr a oblaka, v místě klidu, osamění, volnosti a usebrání, vysoko nad každodenní pulzací života a ruchem v údolí (původně se uvažovalo o umístění na staré návsi v Holubově). Již stoupání vzhůru (na rozdíl od pouhého docházení) vyjadřuje
na DVD, které bude uloženo u kroniky. Poděkování patří všem občanům, přátelům a známým, kteří přispěli do veřejné sbírky dle svých možností, složené částky se pohybovali od 20.000 do 20 Kč a vybráno bylo celkem 265 897 Kč. Tato částka by sama o sobě nestačila, největší podíl tvořili sponzorské dary v práci, materiálu, pozemcích a podobně. Odhadovaná cena kaple činí zhruba 2. 000 000 Kč. Seznam dárců je dlouhý, zde ho psát nemohu, ale bude uložen do obecní kroniky a jeho podstatná část bude zveřejněna na desce, kterou umístíme v kapli. Teď to vypadá, že jsem zapomněl na ty nejvýznamnější dárce, bez nichž by kaple nestála a nebylo by co oslavovat. Nebojte nezapomněl, záměrně jsem si je nechal na konec. Upřímně děkuji generálnímu řediteli firmy Kámen a písek Český Krumlov panu ing. Otakarovi Veselému, který kromě toho, že nám daroval kámen na stavbu a štěrky na cestu, nakonec zafinancoval zvon, který se stane duší naší kapličky a věřte, že to nebyla malá částka. Právě proto jsme se dohodli, že ač je naše kaplička zasvěcena svaté Anežce
České, zvon jsme zasvětili patronce horníků a pokrývačů svaté Barboře. Poslední upřímné poděkování patří jednomu z největších sponzorů ing. Martinu Křivánkovi, jeho manželce Ivaně a jeho otci ing. Janu Křivánkovi. Firma Tesařství Křivánek zajistila veškeré práce od dřeva - šalování, krov, světlík, lavice, ambon a kříž. Moc děkuji. - J. Franěk, starosta -
jistou oběť v očekávání zvláštnosti takového místa, než jen rozhledu po okolí. Meditativní prostor nemůže poskytnout volná příroda, ani rozlehlý kostel. Vybrané místo, na jednom z doprovodných návrší Kleti, je prý místo magické se silnou energií, já myslím, že až víra posvěcuje místo, které svou polohou a tvarem vzbuzuje posvátnost. Kaple je šestiboký centrální prostor, který odpovídá myšlence oltáře obráceného do středu a přítomnosti Krista uprostřed společenství. Starší tradice basilikální, požadovaná pak Tridentským koncilem, byla podélná směrem k průčelnímu oltáři. Přesto snem architektů byl po celou dobu prostor centrální, kruhový (nebo také polygonální), který vyjadřuje kosmické uspořádání nebeské sféry jak dosvědčují četná baptiste-
ria a ojedinělé kaple z gotické a hlavně z renesanční doby. Připomeňme si také české románské rotundy (ty ovšem s přilehlou apsidou pro oltář), i čistě kruhovou kapli sv. Kříže v nedalekém Rojšíně z poloviny 19. stol. Vnitřní prostor, stěny a krov je zformován tak, aby přiléhal k vepsané kouli, jak bývalo zvykem už v antice - v římském Pantheonu. Vstupní průčelí se zvoničkou na vrcholu, pak vzdáleně připomíná návesní kaple na Českobudějovicku. Tradiční orientace kaple by měla směřovat k východu, aby první paprsek světla při jitřní mši vycházel nad oltářem. Kruh sice orientaci nemá, ale směr východu Slunce by měl být proti vstupu, my jsme však byli nuceni vstup orientovat logicky proti hlavnímu pohledu a příchodu od silnice, tedy v opačném
strana
2
směru. (Hledáme zároveň také čistě pěší přístup odbočkou od zelené značky na Kleť.) Dost nás to mrzelo, protože kosmickou orientaci považujeme za přirozenou, až jsme zjistili, že tento názor vychází basilikálního uspořádání a naopak Šalamounův chrám v Jeruzalémě i antické řecké a první křesťanské chrámy byly orientovány k západu, tak aby první paprsky Slunce o jarní a podzimní rovnodennosti dopadaly od dveří na oltář, neboli, aby kněz stojící za oltářem byl obrácen k východu. Tuto orientaci naše kaple přesně dodržuje a je zvýrazněna prosklenou štěrbinou za oltářem, která zároveň prolamuje uzavřenost dolního prostoru. Na tuto osu navazuje uspořádání okolo oltáře. Symetrie je božská a vyjadřuje řád (ale neměla by být z bezradnosti zneužívána). Symetricky by měly být umístěny svíce na oltáři, protože jde spíše o symbol než o funkci, symetricky by měl být umístěn před oltářem i ambon, aby byl zdůrazněn význam bohoslužby slova. Oltář, posvátné obětiště, má prostý tvar písmene T bez ozdob nebo náběhů. Je to symbol již předkřesťanský a pravděpodobně původní tvar Kristova kříže. Jako znamení se zřejmě vyvinul z egyptského ankhu, symbolu života a nesmrtelnosti. Křesťanská tradice jej zná jako crux commisa, kříž vklíněný, také Antonínský podle egyptského svatého poustevníka. Podobnou vážnost a strohost má trámový kříž latinský, který visí nad oltářem a ovládá celý horní prostor kaple. Zmíněná vážnost, jednoduchost a bezozdobnost někomu bude připadat pustá a prázdná. Jejím záměrem je zvýraznit symboly ve své drsné jednoduchosti, které podněcují přemýšlení, v protikladu k zdobnému zbožnému kýči, který se snaží vsugerovat líbivou, podrobnou a hotovou představu, která je většinou falešná, ale nenamáhá mozek. Pravdivý posvátný prostor není snůškou laciných devocionálií. Nepřítomnost zdobnosti má vyvážit vztah k prostředí, zasazení do krajiny, respektování jejího měřítka a lidského měřítka stavby. A potom volba příjemných přírodních materiálů: keramické tašky a bílá omítka, sokl z místního kamene -granulitu, uvnitř pak je to otevřený dřevěný krov s prkenným obitím, bílé stěny s podlahou z cihelných šestihranných dlaždic a vybavení z přírodního dřeva. Ze soudobých materiálů je to oltář z pohledového betonu, který má vyjadřovat moderní konstrukční pevnost, protože kámen je dnes už chápán jako dekorativní materiál, a
pak skleněné plochy světlíku a čelní štěrbiny. Pohodlí po mém soudu nepatří na posvátné místo. Lavice, jakési sedile, podél stěn jsou určeny starým lidem, ostatní mohou stát, jak bývalo zvykem v našich kostelích, až do barokní doby (která se vyznačovala dlouhým kázáním a hudebním doprovodem slavných mší) a jak postačuje dosud u pravoslavných, kde jsou obřady obzvlášť dlouhé. Při svěcení za účasti množství lidí vyvstala potřeba rozšíření liturgického prostoru na otevřené prostranství. Ambon, čtecí pult, jsme proto umístili před průčelí kaple, kde se konala bohoslužba slova, přijímání a závěrečné požehnání, kdežto bohoslužba eucharistie se konala uvnitř kaple (s ozvučením prostranství) jako v sanktuáriu, posvátném místě, podobně jako ve středověkém presbytáři, který byl uzavřen lettnerem či jako dosud v byzantské liturgii ikonostasem. Nakonec je třeba se zmínit o spolupráci mezi zadavatelem, projektantem a řemeslníky, která doprovází každé dílo a rozhoduje o výsledném účinu. S panem starostou jsme se vzájemně ovlivňovali, přesvědčovali a doplňovali, stejně jako s těmi, kteří měli na starosti stavbu. S řemeslníky jsem se žel setkával málokdy, ale byli to oni, kteří dali dílu konečnou podobu. Pokud vznikly potíže, pramenily bez výjimky z dnešní zažité praxe novodobých technologií, materiálů, módních zpracování povrchů a předsudků o dokonalosti a odolnosti stavby, běžných u
dnešních rodinných domů. Jestliže v gotické době byl architekt trvale přítomen v huti, od doby baroka je nutný předpoklad dokonalé souhry, porozumění a důvěry v dotváření stavby mezi projektantem a mistrem řemeslníkem, protože se setkávají výjimečně, všechno se předvídat a nakreslit nedá a podrobné plány stejně málokdo bere na vědomí. Obětavost těch, kteří kapli věnovali pozemek, peníze, vlastní práci i materiál, mi připomnělo svědectví z roku 1144 o stavbě katedrály v Chartres: "bylo vidět věřící jak se zapřahají do kár naložených kamením, dřívím, obilím a vším možným, čeho je při práci na katedrále zapotřebí. Její věže vyrůstaly do výše jakoby kouzelnou mocí." Pro mne byla tato práce v mém věku poctou a děkuji panu starostovi Fraňkovi, že si mne vybral jako projektanta, ačkoliv k tomu neměl žádný zvláštní důvod. Styl stavby lze označit jako rustikální, ale vyjadřuje prosté, přímočaré pojetí zbožnosti, která "bezprostředně chápe podstatu věcí, takže duch se noří do sebezapomnění a stává se čistým, vůle, bolesti a času zbaveným." Nejde o samoúčelně moderní výraz za každou cenu, který by byl určen jen pro odbornou publicitu. Kaple je věnována především místním lidem a návštěvníkům Kleti. Myslel jsem při tom na svého otce Břetislava, rovněž architekta, a návrh jsem dělal k uctění památky padesátého výročí jeho úmrtí roku 1960. - Vojtěch Storm -
Data o Sv. Anežce České někdy vyvolávají zmatek. Občanský kalendář dosud uvádí její svátek 2. března, což je den jejího úmrtí r. 1282 (někdy se uváděl 6.3.) Církev slaví sv. Anežku 13. listopadu, což je druhý den po jejím svatořečení papežem Janem Pavlem II. v Římě roku 1989, které se považuje jako jeden z impulsů k pražskému převratu 17. listopadu. Letos slavíme 800. výročí jejího narození roku 1211 (historici někdy uváděli také roky 1205 nebo 1208). Posvěcení naší kaple připadá na 24. září, v blízkosti svátků dalších Přemyslovských světců Sv. Václava a Sv. Ludmily, v krásném období většinou slunného podzimu. Anežka Česká (na rozdíl od sv. Anežky Římské mučednice ze 3. stol.) byla blahořečena roku 1872 papežem Piem IX. - VS -
strana
3
Návštěva ze Švýcarska Na den přesně po šesti letech tj. 2. října 2011 nás navštívili naši přátelé ze švýcarského Guggisbergu. Byli mile překvapeni tím, co se u nás za těch šest let změnilo. Při procházce obcí obdivovali vybavení hasičské zbrojnice v Holubově, náš kulturní sál, obecní úřad, opravenou školu, školku, zázemí mateřského klubu Holoubek. Byli nadšeni naší novou obecní kaplí a nemohli pochopit, jak jsme ji dokázali postavit v podstatě bez podpory státu i církve a s minimem peněz, jen ze sbírky a darů. Překvapením pro ně bylo i rozšíření provozů v podniku Grafobal Bohemia s.r.o., dříve Artypa. Pro naše přátele jsme jako tradičně připravili program na celý týden – prohlídku Českých Budějovic, kláštera ve Vyšším Brodě, elektrárny na Lipně, města a pivovaru v Českém Krumlově. Výlet lanovkou na Kleť s prohlídkou hvězdárny. Velice zajímavá pro ně byla i ná- vštěva profesionálního záchranného hasič- ského sboru v Českém Krumlově. Ve čtvrtek si členové ZO rozebrali jednotlivé páry a připravili pro ně individuální program na celý den. V pátek večer jsme se oficiálně rozloučili společnou večeří, projevy obou starostů a předáním dárků. Volná zábava pokračovala za hudebního doprovodu p. Josefa Litvana až do pozdních nočních hodin. Celý týden bylo krásné podzimní počasí, jen v sobotu ráno při odjezdu našich přátel drobně pršelo. - J. Franěk -
strana
4
ZPRÁVY ZE ŠKOLY - CO NÁS BAVÍ Vážení rodiče, máme tu zase září a to pro základní a mateřskou školu znamená začátek nového školního roku. 1. září jsme se opět všichni sešli v tělocvičně školy, kde začíná být pěkně těsno. Do naší základní školy totiž nastoupilo rekordních 58 žáků do třech tříd, pěti ročníků. Slavnostně jsme mezi sebe přijali 13 nových prvňáčků, kteří si tento den užívají nejvíce. Zahájení se zúčastnili všichni zaměstnanci školy, rodiče i prarodiče žáků, kteří přivedli své děti do 1. třídy. Mile je přivítal, předal pamětní list a popřál jim hezké dny ve škole pan starosta Jaroslav Franěk. Tomu patří poděkování,
POKLAD PIRÁTŮ Školní rok 2011/2012
Vyplouváme
neboť přes letní prázdniny se postaral o rekonstrukci topení, stavební úpravy a vymalování celé školy. Chtěla bych poděkovat i zaměstnancům školy, protože museli celou školu v červnu vystěhovat a zase v srpnu dát do původního stavu tak, aby v září bylo vše připravené pro žáky. Dáreček pro prvňáčky připravil i letos pan Pelech z obchodu potravin. Do mateřské školy nastoupilo po prázdninách mnoho nových dětí, které si jistě najdou mezi ostatními dětmi nové kamarády a paní učitelky jim budou velkou oporou. Přeji všem dětem, rodičům, zaměstnancům a přátelům základní a mateřské školy co nejvíce hezkých chvil a zážitků strávených mezi námi a nováčkům šťastné vykročení do nové etapy svého života. - Mgr. Drahomíra Bodláková, ředitelka ZŠ a MŠ Holubov -
a získání pirátského pokladu! Jelikož všichni souhlasili, mohli jsme přistoupit k námořnické přísaze a pokřtění všech námořníků slanou vodou. Při této příležitosti obdržela každá flotila barevnou perlu, která
je bude doprovázet celou plavbou. Na závěr proběhla plavba v lodích formou štafet družstev. - Eva Záhoříková -
Dne 2.září jsme se všichni sešli k zahájení celoročního projektu Poklad pirátů. Nejprve jsme hlasováním všech žáků určili hlavního admirála celé posádky, kterým se stal David Čížek. Poté následovala volba kapitánů a rozdělení do flotil. Dalším důležitým úkolem flotil bylo si postavit lodě tak, aby přečkaly velkou bouři, která přišla vzápětí. Bouře byla ale tak silná, že všechny lodě se potopily a všichni námořníci se dostali do velkého víru, ze kterého je mohli vysvobodit jen piráti. A tak se všichni stali zajatci zakletých pirátů a budou jim muset sloužit celých 10 měsíců. Avšak odměnou bude vysvobození pirátů strana
5
Les ve škole – škola v lese S programem Sdružení TEREZA se již desátým rokem vydáváme za poznáním lesa. Závěrečná zpráva za školní rok 2010/11 byla hodnocena odbornou komisí v Praze v osmi oblastech. Práce na projektu byla posuzována označením semínko, semenáček, stromek nebo strom. Naše škola v hodnocení z pohledu programu Les ve škole – škola v lese se blíží již odrostlému stromu. - JN -
Sběr papíru ve škole Vybírá se každou středu od 7.00 – 7.45 hod a 16.00 – 17.00 hod – řádně svázané.
Zprávičky ze školičky Přestože začal nový školní rok, rády bychom se ohlédly za poslední školní akcí, kterou byla přírodovědná vycházka do okolí Holubova. Pro děti ji poutavě připravil tatínek p. Libor Weiter. Děti se zastavily na různých místech (rybník, louka, les), kde pozorovaly vše živé i neživé. Třešničkou na dortu byla velmi pěkná hra, která strhla všechny děti, ba i učitelky. Mnohokrát děkujeme. 1. září opět naše školka ožila dětským
štěbetáním. Přivítaly jsme 15 nových dětí (některé nastoupí až během školního roku), celkem je v naší MŠ zapsáno 47 dětí. Maňásci Kubík a Kačenka pověděli dětem, co je ve školce čeká a podarovali je dobrotou. V dalších dnech děti shlédnou pohádku Kouzelná píšťalka, plánujeme výlet do školky ve Zlaté Koruně spojený s dětskou prohlídkou kláštera. Pro děti bude do školky pozvána výtvarnice a pod jejím vedením si děti ozdobí hrneček. Na tyto i další akce se spolu s Vašimi dětmi těší učitelky holubovské. - MŠ -
strana
6
SKAUTSKÝ TÁBOR V TICHÉ Co bychom to byli za skauty, kdybychom v létě nevyrazili na tábor, nestrávili několik nocí ve stanech, nezpívali skautskou hymnu při nástupech, neusínali v noci při hlídce a neposlouchali kytaru večer u ohýnku? Samozřejmě jsme tohle všechno a mnohem, mnohem víc zažili i letošní prázdniny. Poté, co starší skauti s pomocí některých rodičů pohrabali louku, postavili teepee a vše potřebné k táboření, jako jídelnu, umývárku, nářaďák, hamouňák...přijeli všichni skauti a skautky a strávili jsme pohromadě krásných 14 dní v přírodě. Kromě běžných věcí, o kterých lze předpokládat, že se na táboře dělají, se tam však děly i věci zcela nevídané. Nebylo nic zvláštního potkat velkého čaroděje Gandalfa s malým pobíhajícím mužíkem- Hobitem, nebo krásné modré Elfy s vážnou tváří. Tyto postavy nás totiž doprovázely během celého tábora a pomáhaly dětem na dobrodružné cestě. Z dětí se totiž stali trpaslíci, kteří se
snažili získat svůj ztracený poklad. Na dlouhé cestě je ovšem potkávalo spoustu nástrah a překážek v podobě zlobrů, skřetů, bahňáků, vrků, pavouků a nakonec děti musely porazit hrozivého draka Šmaka, který poklad střežil. Trpaslíci se ale při svém snažení o poklad museli také vzdělávat. Navštěvovali Hobitovu univerzitu, kde bylo na výběr z mnoha různých předmětů: předpověď počasí, šifry, land art (umění v přírodě), zdravověda, plavání, fotografování, pletení košíčků, vyrábění náušnic, vyřezávání, sportovní aktivity a spoustu dalšího… Děti byly velice úspěšní studenti- všem se podařilo dosáhnout titulu Čarodějova učně a mnohým dokonce i titulu Mága. Je toho hodně, co by se ještě dalo psát, ale já už bych jen chtěla vyslovit velké DÍKY všem vedoucím, kteří se podíleli na přípravě tábora, na stavbě a kteří nám a dětem věnovali svou dovolenou. A nyní už nechám prostor dětem- no není lepší si přečíst zážitky přímo od nich?
- Za skauty Veverka- Markéta Čížková -
Poděkování
Měla jsem možnost (za což děkuji) zúčastnit se ukončení táborové hry na skautském táboře Tichá. Byla jsem mile překvapena skvělou organizací a přístupem vedoucích k dětem. Ráda bych jim touto cestou poděkovala a popřála hodně elánu a nápadů do další činnosti. - Jitka Nováková st. -
strana
7
Setkání bývalých hokejistů Holubova V Restauraci pod Kletí v Holubově se 20. srpna 2011 setkali hráči ledního hekeje Holubova z let 1960 až 1973. Oddíl hokeje byl založen v roce 1960, pod hlavičkou Podkleťan Holubov /bývalé JZD/, dále pokračoval pod hlavičkou Artypa Holubov. Z celkového počtu 28 hráčů se zúčastnilo 24. Tři hráči již nejsou mezi námi . Jmenovitě to byli: Bárta Jiří, David Josef, Domin Antonín, Filistein Vladimír, Hončík Václav, Hošna Jiří, Kočer Jiří, Kerschläger Jan, Kuchyňka Václav, Ludačka Josef, Marxt Jan, Neubauer Josef, Novák Eduard, Opelka Jaroslav, Opelka František, Pavliš Zdeněk, Petrovič Pavel, Pileček František, Propš Jiří, Schneider Miroslav, Schneider Zdeněk, Sviták Jiří, Španinger Jiří. Záštitu nad setkáním převzal starosta obce Jaroslav Franěk. Všem zúčastněným předal věcné dary a poděkoval za účast na setkání. Každý obdržel brožuru „Lední hokej v Holubově po roce 1960“ v níž byly soustředěny vzpomínky a záznamy z obecní kroniky. Vlastní činnost oddílu sestávala z účasti v okresní soutěži přeboru okresu Český Krumlov a tři roky v I. A třídě krajské soutěže. Na okrese Český Krumlov jsme téměř celé období činnosti byli přeborníky okresu.
Léto v Krásetíně v Hostinci U Kuchařů
"Je to krásný kraj a lidi jsou tu skvělí, rád tu budu zase hrát" prohlásil oblíbený zpěvák Ivan Hlas, který s Norbi Kovaczem a Oliinem Nejezchlebou hráli kvůli dešti v křemežském československém kostele. Rozjeli to tam tak až se i socha mistra Jana Husa otřásala. Na ostatní koncerty nám počasí přálo, proto se ostatní akce mohly uskutečnit na dvoře statku u Kuchařů v Krásetíně. V květnu ve spolupráci s pražským Unijazem proběhl koncert Petra Váši se skupinou Ty syčáci. Písničkář známý již z dob normalizace Vladimír Merta přilákal také mnoho posluchačů. Svým hlasem a hrou na kytaru vytvořila neopakovatelnou atmosféru Dáša Voňková. Vrátila se k nám i Lenka Dusilová, která letos svůj koncert obohatila o doprovod výtečného perkusionisty. Humornými a sarkastickými písněmi nás pobavil pražský písničkář Jiří Dědeček. V Krásetíně se nejen poslouchalo a tancovalo, ale ne méně i smálo. Kulturu v Krásetíně podpořil také vrábečský divadelní spolek Ende, který pod našim ořechem zahrál duchařskou komedii.
Následovalo představování jednotlivých hráčů /někteří se neznali pro věkový rozdíl jedné generace/. Dále probíhala diskuse mezi hráči vč. zpěvu – hudbu zajišťoval p. Karel Jírovec. Na závěr bylo dohodnuto další setkání a to po roce /podzim 2012/. Poděkování za přípravu a pomoc na setkání bývalých hráčů patří:
Patronu p. Jaroslavu Fraňkovi – starostovi obce Holubov Ing. Otovi Šanderovi – předsedovi ZD Podkleťan Ing. Josefu Troupovi – starostovi městysu Křemže Schneider Miroslav, organizátor setkání Foto účastníci setkání včetně starosty Jardy Fraňka před Obecním úřadem v Holubově
Mladí divadelní adepti pod vedením herců z Hradce Králové sehráli a všechny nesmírně pobavili Shakespearovskou komedii Mnoho povyku pro nic. Nevšední zážitek pro nás diváky přineslo představení unikátního Lachtaního divadla, které po lachtanovsku zahrálo pohádku O červené Karkulce. Diváci,
kteří milují tajemnou noc byli okouzleni Poetry night- mladí básníci zde za svitu měsíce a svíček plujících po hladině rybníka předčítali své básně. Největší hvězdou letošní sezony byl Vladimír Mišík, který s houslistou Janem Hrubým umožnili všem starším připomenout mládí a mladým posluchačům předvedli výbornou muziku. Sami umělci byli z koncertu nadšeni a loučili se s tím, že se rádi vrátí. Za uskutečnění těchto akcí děkujeme obci Holubov za ochotnou podporu. Doufám, že všichni z vás byli spokojeni a akce se líbily. Za všechny hudebníky mohu říci, že spokojeni byli nadmíru. Nadšeni byli nejen z prostředí, ve kterém mohli hrát, ale i z přízně všech posluchačů a diváků, kteří naše akce navštívili. - Klára V. -
strana
8
Bůh v dějinách člověka Od počátku věků má člověk představu Tvůrce světa, Zákonodárce, Dárce života, spravedlivého přísného Soudce a milujícího Otce. Obraz Boha se v průběhu dějin mění. Již v Písmu ve Starém Zákoně, ale ještě i dnes poznáváme, že v primitivních kmenových společenstvech je Bůh (častěji bohové) vnímán jako Ochránce kmene a každý lidský kmen má svůj obraz Boha a svoje rituály. Ty kmen sjednocují a největším prohřeškem, největší nevěrou, je přijmout obraz Boha sousedního kmene. Postupně každý národ má svou představu Boha a vznikají základní velká náboženství šířící se postupně do celého světa. A vzniká boj
Jako školákům začala škola, tak i pro ty menší zahájil svou činnost klub Holoubek. Jak už to bývá, na konci školního roku se s námi někteří rozloučili, ale jiní kamarádi se s námi začínají scházet, z čehož máme velkou radost. Pro všechny děti a jejich doprovod je připravené dopoledne plné her, tancování , vyrábění a zpívání. V rámci spolupráce s naší mateřskou školou se těšíme na divadelní představení, během nich se děti seznamují s prostředím, které na ně čeká. Z dalšího celoročního programu bych ráda jmenovala tradiční návštěvu Mikuláše,
vánoční nadílku, veselý karneval, i velikonočního zajíčka a zapomenout nesmím ani na velmi oblíbený výlet vláčkem. Nejen na děti je soustředěna všechny pozornost, ale i maminky potřebují trochu péče. Proto jsou pro ně připraveny různé kurzy vyrábění a i společná večeře. Na závěr bych jen všem ráda připomněla, že klub Holoubek se schází každé úterý od 9.00 - 12.00 hodin v klubovně v budově mateřské školy. - Jaroslava Opelková -
mezi jednotlivými kulturami i boj o obraz Boží. Pak máme období, kdy se teologové do krve přou o slovíčka, že na jediném slově v Kredu se štěpí Církev na východní a západní a padají tvrdá slova o exkomunikaci biskupů. Boj o precizaci obrazu Božího opět vede k náboženským válkám. Pak tato unifikace obrazu Božího vede k volnomyšlenkářství a až k popírání existence Boží. V novověku jsou proti sobě postaveni věřící v Boží jsoucno a věřící, že Bůh neexistuje. A tohoto sporu, někdy až boje, zneužívají různé ideologie. Nyní vstupujeme do doby plastického pohledu na svět. Každý máme svůj úhel pohledu a ctíme svobodu individuelního poznání. Každý má své osobní poznání Boha, kterého přijímá podle svých zkušeností. Tento
důraz na individuální vztah k Bohu bude provokovat teology k rozvíjení svého oboru. Nic nového pod Sluncem. Ze života světců a světic víme, že i oni prožívali své temné moci své víry, že prožívali své pochybnosti stejně jako my dnes. Dokonce i Ježíš Kristus na kříži volal: Otče, proč jsi mne opustil. Proto ani my se nesmíme zaseknout ve svých pochybách. Dne 24. září 2011 jsme s Otcem biskupem vysvětili kapičku svaté Anežky na kraji Krásetína nad Holubovem jako dar za život, který nám Bůh dal. Přitom se sešli věřící i nevěřící, tedy ti, co si myslí, že Boha znají, a ti, kteří si myslí, že Bůh není. To není podstatné. Podstatné je, že nás všechny má Bůh rád. Jemu se otevřeme v důvěře: Pane, neznám Tě, ale dej se mi poznat… - ŠIM -
Minule jsem se zmínil o expedičním zájezdu do Vysokých Tater a než se člověk rozkouká, tak je zpátky doma. Autobus jsme naplnili do posledního místečka (jelo nás padesát), počasí nám přálo, Slovensko k nám bylo přívětivé a na rozdíl od Čech aj usmevavé, zdolali jsme Lomnický štít (lanovkou) a myslím si, že všichni jsme se vrátili spokojeni a s úsměvem na tváři. Dovolte mi, abych Zdeně a Zdeňkovi Novákovým z Krásetína za všechny alespoň poděkoval. Většina dnešních lidí si myslí, že smyslem
života je prožívat pouze příjemné a krásné věci a za každou cenu se zbavovat věcí nepříjemných. Většinou mají za to, že k tomu napomáhá technologický pokrok, jenže smysl našich životů je zřejmě v něčem jiném. Mezi příjemným a nepříjemným by se nemělo rozlišovat a vše bychom měli milovat a přijímat s pokorou a učit se technologický pokrok spojovat s pokrokem duchovním. Celé národy jsou dnes odtrženy od řádu přírody a přirozenosti a právě proto se objevují různé viry, s nimiž si dnešní medicína zatím neví rady. Odtržením od přírody a její devastací je totiž oslabována nejen naše duše, ale i naše tělo. Mnoho lidí si stěžuje na nepřekonatelnou únavu
strana
9
a všemožné hádky a hašteření jak na pracovišti, tak i v rodině. Je to proto, že díky technologickému pokroku lidé ztratili intuici a nerozumějí duchovnímu rozměru života, což vede k destrukci fyzického těla i psychiky. Ten, kdo život, přírodu, Matku zemi i vesmír miluje, má vždy energie dost. Kromě onemocnění přicházejí při nepochopení tohoto základního duchovního principu jako varování také úrazy, které nejsou vůbec otázkou smůly, jak se mnozí domnívají, ale vše je způsobeno odchylkami vnitřních vibrací lidského těla s vibracemi přicházejícími zvenčí a z přirozeného prostředí. Život podle hesla „po nás potopa“, v němž není místo pro přirozenost, přiměřenost a pokoru, vede vždy do záhuby. Je třeba si uvědomit, že duchovní svět je vždy hybnou silou světa materiálního, i když k jeho projevu ve hmotě dochází až po určitém čase. Tuto souvislost si však bohužel uvědomuje jen málokdo. Vědět by to měli především ti, kteří vedou společnost a věnují se politice. Ale právě tito lidé – jak se denně přesvědčujeme – ctí ze všeho nejvíc zákon džungle a podle toho společnost také vypadá. Když člověk selže osobně, platí za to sám. Pokud je ale představitelem společnosti, platí za to celá společnost. Naši ekonomové mají v současné době obavy z toho, že se rodí málo dětí, které nebudou zřejmě schopny uživit budoucí důchodce. Nikde ale není ani zmínka o tom, že se rodí málo dětí proto, že si mladí lidé uvědomují, že je neuživí a nebudou jim moci poskytnout přiměřené vzdělání. Když se člověk nad touto problematikou trochu zamyslí, snadno dojde k závěru, že si mnozí mladí lidé děti prostě nemůžou dovolit a to je hodně špatné. Není pochyb o tom, že lidstvo dnes platí za všechny zlé skutky, které spáchalo. Zla by
TURISTIKA NA KONI aneb Jak se krásetínská adresa stala známou po celé Evropě Možná jste si při svých výletech do přírody všimli, že kromě klasických turistických značek složených z pruhů existují i jiné – bílé čtvercové značky s barevným kolečkem uprostřed. Znamená to, že právě stojíte na jezdecké
se nyní už lidé neměli dopouštět ani v myšlenkách, neboť myšlenka je neuvěřitelně silná energie. I když se stane cokoliv, nemáme žádné právo jednat podle zásady „oko za oko, zub za zub“, ale máme naopak výsostné právo odpuštění a to nejen druhým, ale především sobě samým. Matka země nám jasně dává najevo, že proti našemu zlému a špatnému chování se může postavit kdykoliv a kdekoliv. Povodně, extrémní sucha, vichřice, tornáda (kdo u nás nějaké z dřívějška pamatuje) rozsáhlé sesuvy půdy, výbuchy sopečného původu, tání ledovců, zemětřesení o síle devíti stupňů Richterovy stupnice (zatím dosud nejsilnější na naší planetě), to všechno ukazuje na to, že už si ubližovat nenechá. Pokusme se tedy co nejrychleji začít spojovat technologický pokrok s pokrokem duchovním, který se ale musí odehrát v každém člověku na naší planetě. Jedině tak je možné dosáhnout nejen našeho zdraví, ale i harmonie mezi lidmi, Matkou zemí, vědou a vesmírem. Přátelé jsem si vědom toho, že jsou to silná slova, ale inspiroval mě k tomu článek PhDr. Marie Říhové v časopise Meduňka. Navrhuji, abychom se všichni někde v koutku naší krásné přírody nad tím alespoň krátce zamysleli. A kde jinde než na toulkách naším krajem. Já s Jinřiškou jsem se v srpnu vydal na Šumavu k pramenům Vltavy, protože tisk denně řešil otázku: v NP Šumava kácet nebo nekácet? Tak jsme se na to jeli podívat. Autem do Kvildy a potom na kole na Bučinu, kde stojí nádherný hotel (viz foto) a potom k pramenu Vltavy (viz foto). Řeknu upřímně na ty uschlé smrky je opravdu zničující pohled (viz foto), ale je pravdou, že člověk to vidí v životě v tak velkém rozsahu poprvé a nemá nic, s čím by to mohl nějak porovnat.
Literatura uvádí, že v zónách evropských národních parků v Německu, Rakousku, Polsku a dalších zemích, se považuje za samozřejmost kůrovcem napadené stromy nekácet. Za uplynulých dvě stě let jsme si zvykli nazývat lesem stromy vysázené v řadách jako na poli. Podle mého názoru zda kácet nebo nekácet ukáže až čas, kterého se dočkají naše vnoučata a pravnoučata a věřím, že si z toho vezmou náležitá poučení. Nakonec kácení zastavila příroda sama, protože 11. srpna se už na Jezerním hřbetu pod Poledníkem nekácelo, protože kůrovec kvůli deštivému počasí uhynul. Kůrovce totiž napadly plísně a houby. „Je to virus, který napadl larvy brouka. Stromy už jsou samozřejmě napadené a mrtvé, ale není potřeba kácet, protože brouk z nich už nevyletí“ vysvětlil tuto přírodní zajímavost náměstek správy parku Jiří Mánek. A potom, že si příroda neumí pomoc sama. Umí, ale nedá se to naplánovat a proto nikdy nevíme, kdy se to stane, protože počasí zatím poručit neumíme. Návštěvu Šumavy v podzimním čase vřele doporučuji, protože listnáče v tento čas vytvoří nádhernou barevnou scénérii, která alespoň trochu zastíní to mrtvé a suché. U pramene Vltavy je vybudovaný nový chodník, který končí u dalšího pramene (viz foto) a tento malý potůček se postupně spojí s tím známým, původním pramenem a je z toho zase něco nového v této části Šumavy. Věřím, že i když nás trochu to léto zklamalo, mohl by podzim, nebo to babí léto být pro nás přívětivější. Tak pokud se vydáte na Šumavu, přeji hezké počasí a buďme na sebe hodní. Mějte se dobře. - vakl -
stezce, ale žádný strach – ev.setkání s jezdci a koňmi by mělo být pro všechny zúčastněné spíše zajímavým oživením výletu. A pokud se Vám jezdecká trasa bude líbit, jste na stezce vítáni, mít koně není podmínkou! Síť značených jezdeckých stezek a stanic pro turistiku na koni začala v České republice vznikat před několika lety. Stanicí se rozumí takové místo, kde může přespat jezdec i se svým koněm, jezdecká stezka není jedinou
možnou cestou pro koně, ale usnadňuje orientaci v terénu a vyhýbá se pro koně problematickým místům ( úzké mostky, velké silnice atd. ) A jak celý nápad, který se rozšířil nejen po celém území České republiky, ale i do zahraničí, vznikl? Vznikl při putování na dětském táboře s koňmi kolem Blanského lesa, kdy nebylo vždy snadné objevit místo na přespání celé „karavany“ dětí s koníky. strana
10
Od prvního nápadu nebylo daleko k prvnímu celostátnímu setkání zájemců o turistiku na koni, které se konalo v listopadu 2003 na Chatě pod Kletí v Krásetíně ( bývalá chata Jč. pekáren ). Tato setkání se od té doby konají každý rok a účastní se jich nejen lidé z dalších krajů České republiky, ale také organizátoři turistiky na koních ze zahraničí. Na Chatě pod Kletí se konalo v roce 2005 také historicky první školení značkařů jezdeckých stezek v České republice ( značky byly vytvořeny modifikací pěšího značení Klubu českých turistů, které patří určitě k nejlepším systémům turistického značení na světě ). Je tu na velikém smrku i první česká jezdecká značka, která se již mnohokrát objevila v různých časopisech nebo v televizním vysílání.... Během let vzniklo v České republice již několik tisíc kilometrů stezek a fungují stovky stanic. Další značené stezky vznikají podle stejného vzoru na Slovensku a v českých vesnicích v rumunském Banátu, kam Jihočeši jezdí pomáhat českým krajanům, kteří se snaží nahradit prostřednictvím provozování agroturistiky zrušené možnosti práce v dolech.. Aktivity v oblasti turistiky na koni koordinuje sekce turistiky na koni při Klubu českých
turistů a jihočeský odbor KČT Turistika na koni, se sídlem na Chatě pod Kletí v Krásetíně. Náplň činnosti – to není jen vytváření stezek a vyhledávání stanic. Koná se i řada akcí, a to nejen putování v sedle, ale i odborných akcí pro majitele koní ( kurz první pomoci, kurzy o dopravě koní, veterinární semináře, kurzy práce s koňmi a řada dalších ), kompletní jezdecké informace a vyznačení stezek i stanic najdete od loňského roku v edici turistických map Kartografie 1:50 000. Činnosti je propagována na odborných akcích i na akcích pro veřejnost doma i v zahraničí ( veletrhy a výstavy – od největších v Londýně a v Německu až po Holašovice a Křemži, dětské dny, jezdecké závody ). Jednotný systém značení pro turistiku na koni, systém stanic a navazující edice map a systém, jak funguje celostátní koordinace – to je i ve světovém měřítku unikát. A tak na adresu Krásetín 73 putují dopisy a emaily i zvědavé návštěvy z celé Evropy. Odbor KČT Turistika na koni převzal v osobě své předsedkyně i významná ocenění – stříbrnou medaili Za zásluhy o rozvoj Jihočeského kraje a nejnověji z rukou Věry Čáslavské a předsedy Českého olympijského výboru ocenění Českého olympijského
výboru za práci pro rozvoj sportu a tělovýchovy. Co je ale nejdůležitější – po stezkách se jezdí, například jihočeské stezky využívají často i zahraniční jezdci, především z Rakouska. Začali se kvůli tomu učit česky a vznikl i česko / německý slovníček odborných výrazů ( „kde bychom mohli dát koni vodu?“ ). Blanský les se stává místem , kudy projíždějí i dálkové „koňské“ expedice, jezdci, kteří putují napříč celou Evropou a o svých cestách píší. Stanice turistiky na koni jsou atraktivními místy, najdete mezi nimi penziony, stylové historické statky, kozí farmu, horskou chatu, starý mlýn, opravdový zámek, ale také místa na jednoduché přespání pod stanem nebo v chatce. Ani na stanicích není podmínkou přijet s koněm – i všichni, kteří přijdou pěšky, přijedou na kole či autem, budou na stanicích vítáni. .... A pokud máte rádi koně a chtěli byste se dovědět více, srdečně Vás zveme mezi nás (jihočeské stanice, značkaře, jezdce, ale třeba jen příznivce, kteří by se chtěli něco zajímavého dovědět a koně jim stačí si jen pohladit....... ) a na stránky: www.turistikanakoni.cz
Zatím poslední příspěvek dr. Chmelenského.
aby se to vyplnilo, Říká se, že každá padlá hvězda je jedno zlomené srdce. Tam, kde se lesní bystřina za léta vryla v temnou rokli, hluboce obklopenou podkleťským hvozdem, se krčila trojice malinkých stavení. Stála tak, že tvořili malou vesničku. Obyvatelé se dobře znali, žili tak blízko, že si viděli do chudých talířů, ale tvrdý život nedovoloval, aby si mohli být blízcí. Zemdleni prací neměli čas na radovánky. V jedné z chaloupek vychovávali k poctivému životu jediného syna Kašpara, jehož jinošské pozornosti neunikla modrooká Madlenka, která vyrostla do krásy v sousedním stavení. Její půvab nemohl zůstat bez povšimnutí. Nejvíc jím byl potěšen její tatík, který se nechal slyšet, že ta nikdy nebude chudá, že jí dá jen princi nebo knížeti. Posměch, který za to sklízel, mu pranic
nevadí. Princ ani kníže nepřicházeli a stačila chvilka nepozornosti a mezi Madlenkou a Kašparem vzplanula obrovská láska. Scházeli se tajně na kraji dubového porostu, kde omamně voněly konvalinky. Říká se, že vůni těch bílých zvonečků málokdo odolá. Když jim společně přivoní zamilovaní, jejich láska bude trvat navěky. Jak zapůsobila ta vůně, jak velká mezi nimi rozhořela láska, brzy mohli pocítit. Sotva se Kašpar zahleděl do Madlenčiných očí, nebeským blankytem ještě modřejších, rozbušilo mu srdce, že by puknout mohlo. Byl zcela lapen tou andělskou krásou. I Madlence pronikavý pohled jinochův projel celým tělem. Zatočila se jí hlava, že mohla upadnout, kdyby jí Kašpar včas nechytil. Ach, jak v mechu chutnaly něžné polibky? Madlence se Kašpar moc líbil. Obdivovala
Kašpar a Madlenka V dobách dřívějších lidé pohlíželi k nebi častěji než nyní. Krom ptactva nebeského vyhlíželi mračna a od božího rána slunko, jímž čas poměřovali. Uchvacovaly je všelijaké divy nebeské, jako když se krajem klenula duha, když v růžových červáncích planula obloha, což však nevěstilo nic dobrého, stejně jako krvavý západ přinášel smrt. Jak se báli blesků a hromů, které v kraji mnohé tragédie zanechávaly. Když však bylo nebe příliš blankytné, čekali, že se počasí změní. Jakmile padl na kraj soumrak, sledovali hvězdu za hvězdou a čekali, až se některá pohne ze svého místa. Rychle si stihnout něco přát,
- Milena Andrlová -
strana
11
jeho sílu, jak porážel statná dubiska, ničeho se nebál. S ním se v životě nebude musit strachovat. Jenomže láska utajovaná musí často o své bytí bojovat. Madlenčin otec se o tajných schůzkách dozvěděl a hned bylo zle. „Toho … toho niemanda si nikdy nevezmeš!!!“ pronesl rezolutně. „Ty budeš snídat holoubátka a křepelky, chodit v sametu … Copak ti dá ta jeho rodina, taková chátra… S ním se nemůžeš zahazovat.“ Pak se zasnil a pronesl: „Ty budeš jezdit ve zlatém kočáře a on ti nesahá po kotníky…“ Marně se Madlenka bránila, že jsou stejně chudí, že jí bohatství sotva přijde, ale otec neposlouchal, jen hrozil směrem k sousedovic chalupě, že tomu už dlouho tak nebude. Jakmile se Kašparovým rodičům donesla ta slova, hned pronesli hromově, že k svatbě s dívkou z takové rodiny nikdy nedají požehnání. Takový soud uvrhl Kašpara do velkého zoufalství. „Žádnou jinou na světě nechci!“ Říká se, že všechno zahojí čas. Čas však zoufalství toho mladého páru neotupil. Rodiče byli neoblomní. Jestli si dříve nebyli blízcí, nyní se stali opravdoví nepřátelé. Znepřátelené rodiny nepřejí lásce… Třetí chaloupku obýval starý, vysloužilý voják. Byl to samotář, který toho nikdy moc nenamluvil. Nad pýchou Madlenčina otce
jen vrtěl hlavou, nechápavě pohlížel i nad výbuchem zloby Kašparových rodičů. Když nepřátelství neutichalo, počal domlouvat rodičům, aby přišli znovu k rozumu, že zkazí těm mladým život. Vždyť on sám by mohl vyprávět. Když byl mládencem, osud mu nepřál – zamiloval se do děvčete, jemuž už v kolébce vybrali ženicha – selského synka. Děvče se o slibu otců dozvědělo, až když se objevila vyšňořená rodina za vraty. On se z vojny nevrátil, na jinou ženu se již nepodíval, ona žila nešťastná na statku a zemřela ještě mladá žalem. Takový příběh nemohl rozvaděné rodiče oblomit. Stále si vedli své. Kašpar a Madlenka se chodili tajně radit k muži ve vetché uniformě, který přes svou moudrost sotva mohl najít slova útěchy. Kolik večerů stařec proplakal nad osudem těch dvou zamilovaných. Bože, jim pomoci není… Může někdo vcítit se v bolest srdeční, které způsobuje nešťastná láska? Jen ti, jejichž láska nebyla a nemůže být naplněna. Ten veřer zkusila Madlenka otcovu tvrdohlavost zlomit, ale ten bouchl do stolu a nechtěl nic slyšet. Dívka odcházela ještě nešťastnější. Již neměla naději… Ráno probudilo vysloužilého vojáka volání a rozčilené lidské hlasy. Po Madlence i po Kašparovi nebylo ani vidu ani slechu. Hned se přidal k hledajícím rodičům. Našel je ležet
v objetí na koberci z vřesu na kraji dubového podrostu. Vedle ležel džbánek se zbytkem čaje z červených bobulek, jež zůstanou po bílých zvoncích konvalinek. Jejich ztuhá těla byla tak propletena, že je museli uložit do společné truhly. Na rtech zůstal lehký úsměv…. Vysloužilý voják navršil hrob a přistoupil ke čtveřici truchlících postav. Stáli tam mlčky, zraky zabořené do čerstvé hlíny. Hlavou se táhly myšlenky, s nimiž se těžko svěřuje. Stáli tak dlouho, že ani nezpozorovali, že na kraj padl soumrak. Přes slzy spatřili na obloze něco nevídaného - přes celý obzor padaly spolu dvě jasné hvězdy. - Dr. Otakar Chmelenský, sen. -
Luňák Při vycházkách jihočeskou přírodou se vyplatí občas zdvihnut oči k obloze a pozorně si prohlédnout vzdušný prostor nad sebou. Krom siluet běžných druhů ptáků zde můžeme zahlédnout i zvláštního štíhlého dravce s ocasem vykrojeným do vidlice. Je to jeden z našich dvou druhů luňáků. Luňák červený je o poznání větší než káně. Rozpětí jeho křídel dosahuje přibližně 150 cm, zbarvení je rezavohnědé, zvláště při krouživém letu vyniká na spodní straně křídel světlé pole v jejich ohbí a černá koncová pera. Důležitým určovacím znakem je hluboce vykrojený konec ocasu. Luňák hnědý je nepatrně menší. V jeho zbarvení převládá tmavohnědý odstín a to i na spodní straně křídel. Vidlice na konci ocasu je mělká a při širokém rozevření již nemusí být zřetelná. Stejně jako jeho příbuzný s oblibou využívá stoupavé vzdušné proudy ke kroužení. Oba luňáci jsou tažná, hnízdí na stromech a mají též podobné složení potravy v níž převládají drobní savci a ptáci, nepohrdnou ani mršinou zvířat či leklou rybou. Na území jižních Čech sice řídce hnízdí, údajů o výskytu z našeho okolí je však velmi málo. Ojediněle se mohou objevit při jarní a podzimní migraci, nebo se zatoulat na své lovecké výpravě. Pavel Jakeš – vlastní ilustrace luňák červený strana
12
Chiesburger Mlsání Dnes nabízím tip na lehký oběd či večeři, hotový skutečně za pár minut a na výborný koláč, ten je však pracnější.
Kuskus s hlívou ústřičnou Kuskus /používám ochucený/, připravíme běžným způsobem dle návodu na obalu, pouze zalijeme zeleninovým vývarem nebo jen horkou vodou a necháme pod pokličkou nabobtnat. Do hotového přidáme oříšek másla a promícháme. Na oleji orestujeme najemno nákrájenou cibulku, přidáme na kousky nakrájenou hlívu ústřičnou, na kolečka nakrájený pórek, červenou papriku na kostičky, osolíme, přidáme kmín a dusíme asi 10 minut. Potom přidáme kuskus, vše smícháme a posypeme čerstvou petrželku.
Plátek sýra eidamu, celozrnná houska, rajče, paprika, kečup nebo dresink, list salátu, nebo čínského zelí. Na rozehřátou, suchou teflonovou pánev položíme plátek sýra a necháme osmahnout ne roztéct, opatrně otočíme, posypeme grilovacím kořením, necháme opražit i z druhé strany a podáváme v rozkrojené celozrnné housce, pokapeme dresinkem, kečupem a obložíme zeleninou. Můžeme podávat i s bramborovou kaší a zeleninovým salátem.
Máslové roládky
100 ml mléka, 10 dkg másla, 2 vejce, lžička soli,
50 g cukru krupice, 40dkg hladké mouky, 20 g droždí nebo 1 lžičku sušeného. Do pekárny nalijeme vlažné mléko s rozšlehanými vejci a rozpuštěné vlažné máslo, osolíme a nasypeme mouku, uděláme důlek, do něj cukr a na něj rozdrobené droždí, já používám raději sušené - půl sáčku. Zapneme a necháme zpracovat a vykynout těsto. Kdo nemá pekárnu, zadělá kynuté těsto jak je zvyklý. Mezi tím si připravíme náplň: Ve ¼ l mléka rozšleháme 10 dkg cukru a 3 dkg polohrubé mouky nebo 1 vanilkový pudink. Kaši necháme zchladnout a pak zašleháme 2 lžíce změklého másla. Vykynuté těsto rozválíme na obdélník, potřeme náplní, posypeme rozsekanou čokoládou na vaření a srolujeme jako závin. Nakrájíme na stejnoměrné kousky, (asi 4 cm), které klademe do větší dortové formy nebo pekáče řeznou stranou dolů, potřeme rozpuštěným máslem a necháme asi 20 minut nakynout a pečeme v předehřáté troubě na 180°C asi 10 minut, když začíná koláč zlátnout, snížíme na 160°C a dopečeme dalších 20 minut Vychladlý koláč vyndáme z formy , rozebíráme jednotlivé roládky nebo krájíme jako dort. Dobrou chuť všem, kteří moje recepty vyzkoušejí. - MS -
strana
13
Mladá tříčlenná rodina hledá podnájem v Holubově, 2+kk a větší. Děkujeme! Martin Střelec mobil: 732 751 185 skype: martin.strelec http://martinstrelec.blogspot.com http://www.regionalni-vyrobky.cz
Obec Holubov zve srdečně místní sseniory na tradiční Setkání, které se uskuteční dne 26. listopadu 2011 k od 14.00 hodin v kulturním sále v Holubově. Vystoupí děti z mateřské školky a k tanci a poslechu zahraje K – klub. Občerstvení zajištěno. Autobus pro účastníky setkání pojede ve 13.45 z Třísova přes Holubov Planinka a Krásetín do Holubova, v 18.00 zpět.
Zveme všechny příznivce country a dobré zábavy
na skautský countrybál Dne 26. 11. 2011 od 20.00
v holubovském sále. Hraje : českobudějovická coutry skupina
Patrola Pořádá : Junák - středisko Holubov - Křemže
Vydává: Obecní úřad v Holubově, www.holubov.cz, počet výtisků: 500, MK ČR E 14935, IČO: 00 245 879, zodpovědná redaktorka M. Svobodová. Tisk: GRAFOBAL ARTYPA s.r.o. strana
14
