číslo 2(50)
červen 2009
Vychází padesáté číslo ZPRAVODAJE Vydáním Zpravodaje v úpravě barevné dvoustránky si připomínáme jeho jubilejní 50. číslo. Zpravodaj, vydávaný klubem od roku 1979, informuje čtenáře na svých stránkách o činnosti klubu a podle možností publikuje poznatky získané z oblasti teritoriální filatelie. Zpravodaj by mohl být mnohem zajímavější, kdyby se na jeho obsahu podíleli i samotní čtenáři. Dosud je to jen zbožné přání redakce. K současné obsahové náplni Zpravodaje nezazněly za celou dobu jeho vydávání názory čtenářů ani kritické připomínky. Mnohdy se zamýšlíme, zda naše časově náročná práce, která předchází vydání každého jeho čísla není zbytečná a má-li smysl. Díky sponzoringu Organizační kanceláře s.r.o., máme možnost klubový Zpravodaj vydávat. Převážná většina klubů z důvodů finanční náročnosti takovou možnost nemá. Redakční rada proto uvítá vaše podněty a návrhy, jaký by Zpravodaj měl být, co byste v něm chtěli mít, aby byl hodnotným, užitečným čtením pro všechny. Redakce
pracoviště redakce
tiskárna Zpravodaje
-2-
Mistr Jiří Bouda oslavil 75. narozeniny výstavou v Poštovním muzeu a Hollaru Jarní výstavní sezóna v Poštovním muzeu v Praze byla zahájena 7. dubna 2009 expozicí Jiřího Boudy „Pošta, vlaky, cesty“ a dne následujícího v Galerii HOLLAR výstavou téhož autora „Na cestách“. Není tajemstvím, že obě výstavy byly uspořádány k životnímu jubileu ak. malíře Jiřího Boudy k 75. narozeninám připadajícím na 5. květen. K tomuto jubileu patří srdečné blahopřání všech žďárských filatelistů. Ak. malíř, grafik a rytec Jiří Bouda započal svá studia na Státní grafické škole v Praze, která následně završil absolvováním Vysoké školy uměleckoprůmyslové u prof. Karla Svolinského. Jeho záliba z dětství – železnice jej neopustila ani v průběhu výtvarných studií a ještě jako student se zúčastňoval brigád na dráze a nebylo proto náhodné, že po studiích si našel zaměstnání na nádraží v Praze – Bubenči, kde jako signalista pracoval čtyři roky. Železnici zůstal věrný i nadále, neboť kresby a grafické listy realisticky dokumentují železnici minulou i tu současnou a jsou součástí jeho obsáhlé výtvarné tvorby. V ní věrně a důvěrně zachytil nejen stará nádraží s vláčky, ale i krajinu a zákoutí mnohých měst. Ak. malíř Jiří Bouda vyjma toho, že se převážně věnuje volné a užité grafice, ilustracím mnoha knih a publikací se podílí svými návrhy a rytinami na známkové tvorbě. Nedávno vydaná idylicky působivá poštovní známka k 150. výročí bývalé jihoseveroněmecké spojovací dráhy z Pardubic do Liberce jistě potěšila mnohé sběratele. Ak. malíř Jiří Bouda vstoupil do známkové tvorby teprve roku 1982 poštovní známkou vydanou k 60. výročí Mezinárodní železniční unie. První známku navrhl už v roce 1968 ke 140. výročí koněspřežné železnice Budějovice – Linec, avšak tehdy jej předešel František Hudeček. Přesto ve známkové tvorbě se železniční tematikou nemá konkurenta. S ak. malířem Jiřím Boudou, čestným členem našeho filatelistického klubu, nás spojuje vzájemné přátelství vzešlé z četných setkání při výstavách nebo oslavách železnice ve žďárském regionu. E. Pelikán
-3-
O POŠTÁCH NA HORÁCKU (3) VI. Poštovní manipulační úřady a personál V 16. – 17. století sloužily poštovní stanice budované na poštovních komunikacích výlučně k výměně koní poštovních jezdců. V naprosté většině byly zřizovány na okrajích měst, neboť ta po setmění odmítala spěšným jezdcům otevírat městské brány. Mezi správou měst a poštou probíhaly časté spory, zejména proto, že k poštovnímu personálu, podléhajícímu císařské administrativě, neměla žádných pravomocí. Správce poštovní stanice, který požíval ochrany osobní nedotknutelnosti, mohl v případě naléhavé potřeby, byť za úplatu, uplatnit právo kohokoliv požádat o zapůjčení koně. Poštovní správce byl především osvobozený od povinnosti roboty a při výkonu svých povinností mohl jezdit po soukromých cestách a polích. Pro tyto a další výsady nebyl oblíben u spoluobčanů a přízně nepožíval ani u vrchnosti. Poštovní správci byli služebně podřízeni hlavnímu poštovnímu úřadu v Praze a personálně přímo podléhali nejvyššímu dvorskému poštmistrovi ve Vídni. Náklady na provoz zemských poštovních stanic a platy jízdních a pěších poslů byly hrazeny z královské pokladny. Odvody z vybraného poštovného však více plynuly do soukromé pokladny Paarů a na platy správců poštovních stanic a jeho personálu už nezbývalo. Do poloviny 17. století byla proto většina správců poštovních stanic především odkázána na vlastní hospodářství, na kterém, mimo erárních koní, drželi i své vlastní. S těmi provozovali soukromé poštovní spojení s dopravou cestujících jak na řádných poštovních tratích, tak i mimo nich. Z mnohých správců se časem stala movitá společenská vrstva oddělující se od ostatního obyvatelstva. Po roce 1743, kdy došlo k tzv.druhému recesu s Paary, se ze všech správců poštovních stanic a expedic stali státem placení úředníci. Přednosta poštovní stanice požíval oficiální titul poštovní dopravce (Post beförderer). Pokud byla při stanici současně zřízena i expedice, t.j. příjem a odbavení zásilek, byl titulován poštovní správce (Postverwalter). Pro správce stanic se časem vžilo oslovení poštmistr, byť byl titul určen výhradně pro vyšší poštovní úředníky. Nadřízenými orgány byla taková oslovení tolerována. Do funkce správce poštovní stanice byla jmenována bezúhonná osoba, v místě požívající obecné vážnosti, s projevem loajality k habsburské monarchii. Předpokladem pro výkon funkce byla jeho znalost úředního jazyka slovem i písmem. Podmínkou bylo, že taková osoba byla movitá a adept o místo správce musel složit stanovenou kauci nebo svoji nemovitost zatížit hypotékou. Funkce
-4se žadatel mohl ujmout teprve poté, co splnil všechny předepsané podmínky a vykonal přísahu. Pro provoz poštovní stanice musel jmenovaný správce ve své nemovitosti poskytnout potřebné prostory a vhodné místnosti, zabezpečit je proti vloupání a vstupní dveře opatřit zvoncem. Objekt zvenčí byl povinen označit vývěsným štítem s rakouskou orlicí a místním názvem. Snahou dvorské komory bylo zainteresovat správce poštovních stanic na rozšíření objemu poskytovaných služeb k docílení vyšších zisků. Správcům umožnila, pokud se vzdají služného, ponechat si určitou část z výnosů poštovného a osobní dopravy pro sebe a k pokrytí nákladů spojených s provozem stanic. Byť se to jeví paradoxně, tak poté, co bylo zrušeno dědičné privilegium k poště nejvyšším dvorským poštmistrům Paarům, byla správcům poštovních stanic nabídnuta možnost převzetí poštovních stanic do dědičného držení. První dědičná práva v českých zemích udělila císařovna Marie Terezie v roce 1751. Dědičný správce měl za povinnost udržovat stanici ve stálém provozu, zajistit vytápění a osvětlení místností, držet potřebný počet ustájených koní včetně postrojů, provádět běžnou údržbu a zajišťovat opravy vozů. Správu stanice vykonával osobně, odpovídal za bezpečnou dopravu listovních a balíkových zásilek i vedení předepsané administrativní agendy. Podle rozsahu vykonávaných služeb si mohl najmout potřebný počet poslů – postiliónů. Náklady související s provozem stanic hradil, až na výjimky, ze svých prostředků. Za povinnost měl dvakrát v týdnu bezplatně převážet korespondenci k další stanici. Příjmy dědičných správců poštovních stanic závisely na objemu poskytovaných služeb a poloze stanic. Z výnosů osobní dopravy si ponechávali 5 – 10% a určitý podíl měli i z vybraného poštovného. Dědiční správci mohli na základě uděleného privilegia postoupit úřad členům své rodiny nebo jej prodat způsobilé osobě bez souhlasu poštovní správy. Služba obvykle přecházela z otce na syna a pokud mužský potomek nebyl, na vdovu nebo dceru. Ty však mohly poštovní stanici provozovat jen s pomocí administrátora dosazeného poštovní správou. Cena privilegia spolu s budovami, koňmi a ostatním inventářem představovala majetek v řádu několika desítek tisíc zlatých. Proto provázanost poštovních správců vzájemnými sňatky členů jejich rodin byla snahou udržet nejen nabyté postavení, ale především majetek. Nezřídka poštovní správci za své služby obdrželi šlechtické tituly. Nedědiční správci, zeměpanští úředníci, kteří byli k poště ve smluvním vztahu, mohli také poštovní stanici převést na jinou osobu nebo ji prodat, ale až po deseti letech jejího bezchybného provozu a se souhlasem dvorské komory. Třetí kategorií poštovních správců byli ti, kteří měli s poštou uzavřenou smlouvu s oboustrannou půlroční výpovědí. Ti však s úřadem nemohli
-5disponovat a ani jej prodat. Platy erárních správců se pohybovaly podle místa a objemu poskytovaných služeb v rozmezí 100 – 400 zlatých ročně. Od roku 1818 nebyla již nová dědičná privilegia udělována. Císařským nařízením z roku 1838 byla dědičná poštovní privilegia za náhradu rušena. Přesto některé dědičné poštovní stanice zůstaly v provozu až do konce 19. století. S přechodem dědičných poštovních stanic na erární docházelo k nejednotnosti v odměňování správců. Část z nich měla nadále podíl ze zisku bez služného, část pobírala pouze služné a možná byla kombinace obojího. K platu dostávali úřední paušál na krytí nezbytných nákladů spojených s provozem poštovní stanice a všichni pobírali příspěvek za vložený inventář. Poštovní správci si mohli ponechat některé poplatky za poskytnuté poštovní služby (kupř. za vypsání recepisu a pod.) nebo podíl z vybraného mýtného. Vyjma toho poštovní správci byli osvobozeni od poplatků za přepravu vlastních zásilek a mezi stanicemi měli volné jízdy. Od roku 1873 byli poštovní úředníci zařazeni do jedenácti hodnostních tříd, podle kterých se vyvíjela výše jejich služebního platu s možností dalšího kariérního postupu. S provozem diligencí na císařských silnicích je úzce spjata představa postilióna oděného do krátkého červeného kabátu se stojatým černým límcem, žlutých jezdeckých kalhot s koženou výplní a vysokých jezdeckých bot s ostruhami. Doplňkem stejnokroje byl třírohý klobouk ozdobený stříbrnou stuhou a černožlutým peřím. Postilióni měli přes prsa nebo rameno na černožluté šňůře zavěšenu poštovskou trubku ze žlutého kovu. Na levém rukávu měli připevněný štítek s rakouským orlem. K běžné službě používali stejnokroj z ocelově šedého sukna, později černého, s nárameníky dříve modrými, později červenými. Doplňkem stejnokroje byl černý lakovaný klobouk se stříbrnou stuhou a rosetou. Obdobný slavnostní stejnokroj (tzv. gala) měli vyšší poštovní úředníci a správci poštovních stanic, který měl zdůraznit jejich společenské postavení i mimo službu. Stejnokroj poštovního správce sestával z červeného, později černého kabátu, jezdeckých kalhot z bílého kašmíru a třírohého klobouku zdobeného zlatou stuhou s kokardou. Příslušenstvím stejnokroje byl dlouhý kord s pozlacenou rukojetí. O povinnosti nosit stejnokroj se zmiňoval už reskript dvorské poštovské komise z roku 1754 a pozdější řád o stejnokroji z roku 1837. Ústrojová kázeň poštovního personálu byla nadřízenými kontrolována a zjištěné nedostatky pokutovány. Před bitvou tří císařů a poté, kdy průchod vojsk devastoval zemi, bylo až do roku 1815 poštovní spojení téměř přerušeno. K zajištění bezpečnější dopravy poštovních zásilek a osob byli na poštovní tratě přidáváni speciálně vybraní kurýři.
-6Kurýr ve stejnokroji byl ozbrojen dvěma pistolemi a šavlí. Měl mimořádný plat, který denně činil až 40 zlatých a k němu přiměřený paušál na stravu.
Historické poštovní stejnokroje byly předlohou poštovních známek podle návrhu K. Tomana, které vyryli L. Jirka, J. Herčík a M. Ondráček ke Světové výstavě poštovních známek PRAGA 1978 (kat. č. 2253 – 56) Výsadou postiliónů a kurýrů bylo právo nosit a používat poštovskou trubku. O poštovské trubce, jako předmětu patřícímu k výkonu postiliónské služby, se zmiňoval císařský patent z roku 1597. Byla symbolem pošt ThurnTaxisů. Postilióni při průjezdu městskými branami nebo při setkávání se s jinými povozy museli umět zatroubit stanovené signály. Postilióni při výkonu služby byli vybaveni tzv. poštovní cedulí, kterou se prokazovali, když byli nuceni použít svých výsad. Postilióni odpovídali za bezpečnou dopravu cestujících a přepravu zásilek při dodržení časových limitů s patnáctiminutovou přesností. Pro postilióny byly od roku 1786 zavedeny tzv. „hodinové pasy“, do kterých jim správci jednotlivých stanic zapisovali příjezdy a odjezdy pojezdné pošty. Ve stanici expedient, za přítomnosti postilióna, provedl kontrolu dovezených zásilek určených k předání a naopak jiné, po kontrole, převzal postilión k další přepravě. Na to měli vymezený čas pouhých patnáct minut. Za překročení časového limitu jim hrozila pokuta 15 % srážkou z platu. Správce stanice musel mít v době příjezdu postilióna připravený čerstvý zápřah, pro který měl stanovený limit pěti minut. Pokud limit překročil, byl pokutován on. Tímto přísným opatřením bylo sledováno dodržování jízdního řádu pojezdné pošty.
-7K posílení vlivu monopolu pošty na přepravu zásilek a osob byly od roku 1748 v místech, kam vliv pošty dosud nepronikl, zřizovány listovní sběrny (Postcollectur – Briefsammlung) obsazované sběrači dopisů (Briefsammler). Tímto opatřením mělo být v odlehlejších místech dosaženo zlepšení vzájemné komunikace správních a hospodářských orgánů, zvýšení zisku pošty a výrazné omezení dopravování pošty soukromými podloudnými posly. Zřízení listovních sběren bylo v kompetenci nejbližší poštovní stanice a jejího správce, který sběrače dopisů řídil a platil. Na místo listovního sběrného byl zpravidla vypisován konkurs. Uchazeč musel prokázat bezúhonnost a znalost čtení a psaní. Mnohdy byl nucen složit i stanovenou kauci. Na své náklady si musel opatřit potřebný inventář (kupř. zakoupit vak u poštovní správy k přepravě zásilek a pod.) a zřídit provozní místnost ve své nemovitosti. Nemovitost pak opatřit vývěsným štítem s císařským orlem s nápisem“K.k.Post-Brief – Sammlung“. Listovní sběrný zásilky shromažďoval a následně je sám expedoval k nadřízené poštovní stanici. Tam současně přebíral zásilky určené adresátům v obvodu jeho sběrny. V některých případech sama poštovní stanice vysílala do sběren vlastní posly, buď pěší nebo s dvoukolovými vozíky – kariolami, taženými jednospřežím. Od správce poštovní stanice dostával listovní sběrný menší odměnu. Za doručení dopisu si listovní sběrný účtoval poplatek, zpravidla jeden krejcar nad stanovené poštovné. Pokud byla listovní sběrna samostatně kartující, za jejíž provoz ručil stát, řídila se odměna listovního sběrného podle jiných pravidel. Nařízením z 31.5.1850 byly listovní sběrny postupně rušeny a na jejich místě byly zřizovány poštovní expedice, obsazované smluvními zaměstnanci. Poštovní expedice, nazývané též výpravny , se staly nejrozšířenějším typem poštovních služeben v zemi. V souvislosti s reorganizací státní správy roku 1848, zřízením ministerstev a ředitelství pošt, byla vytvořena nová soustava poštovních služeben. Pro všechny typy manipulačních úřadů, bez pojezdné pošty (t.j. dvorní a vrchní poštovní úřad, poštovní inspektorát, erární poštovní úřad a přestupní stanice), byl zaveden jednotný název – Poštovní úřad. Mimo něj působil Poštovní úřad s poštovní stanicí, Poštovní stanice (stáje a povozná pošta) a Poštovní expedice. Úřady byly rozděleny do šesti skupin podle realizovaných ročních výnosů a v závislosti na nich dostávali jejich přednostové roční plat v rozmezí 200 – 500 zlatých. Pokud byl roční výnos úřadu vyšší než 800 zlatých, získal jeho přednosta oficiální titul poštmistra. Úřady s nižším ročním výnosem než 800 zlatých měly ve svém čele pouze poštovního expedienta s ročním platem nepřesahujícím 300 zlatých. Od roku 1899 se neerální poštovní úřady dělily podle ročního výnosu do tří tříd, z nichž každá měla několik stupňů. Podle toho, do které třídy byl poštovní úřad zařazen, se odvíjel plat jeho přednosty a ostatního personálu. Kategorizace
-8úřadu měla vliv na postavení jeho přednosty, zda byl do funkce jmenován dekretem nebo na základě smlouvy s půlroční výpovědí. Kupř. v roce 1910 byl poštmistrům zařazeným do 1. – 2. stupně I. třídy při splnění předepsaných podmínek přiznán titul – vrchní poštmistr. Platové a společenské rozdíly mezi jednotlivými státními úředníky a zaměstnanci se služební smlouvou byly značné. Složitá systemizace poštovních služeben a jeho personálu přetrvala až do konce monarchie. V rámci realizovaných reforem koncem 19. století se pošta více zaměřila na zajištění příjmu, zpracování a dodání zásilek než na vlastní jejich přepravu, kterou přenechávala stále více soukromým přepravcům a dědičným správcům poštovních stanic. Majitelům poštovních stájových stanic a pozdějším podnikatelům poštovních jízd bylo umožněno souběžně podnikat i v nepoštovní sféře. Vztahy mezi poštou a soukromými dopravci upravovala smlouva zavazující soukromé dopravce k pravidelné přepravě poštovních zásilek. Vozy soukromých dopravců musely být označeny jménem dopravce a barevně odlišeny od poštovních dostavníků. S postupujícím rozšiřováním sítě poštovních manipulačních úřadů byla na jednotlivých poštovních služebnách zřizována místa venkovských (přespolních) listonošů. Spolu s nimi vznikaly v obvodu služebny tzv. doručovací okrsky v nichž byla vytipována kontaktní místa pro služební styk venkovského listonoše s místními obyvateli. Kontaktními místy se ve většině staly provozovny hostinců nebo obchodů ve kterých jejich majitelé za úplatu od poštovní správy zajistili vhodné místnosti pro listonoše, v nichž v určeném čase mohli přebírat a vydávat poštovní zásilky. Na objektu majitele s kontaktním místem byla umístěna schránka, kterou mohl otevřít pouze listonoš nebo zaměstnanec pojezdné pošty. Majitel takového objektu měl oprávnění k prodeji poštovních známek. Kontaktní místa se stala základnou pro později zřizované poštovny. Na Horácku do konce 19. století vzniklo 37 poštovních manipulačních úřadů, které jsou dosud v převážné většině funkční.
Použitá literatura: P. Čtvrtník a kol: Dějiny pošty v českých zemích, vyd. Česká pošta s.p. - 2000 P. Čtvrtník a kol.:Poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – 2008, nakl. K. Vinklátová, Liberec 2008 V. Všetečka: K vývoji pražské pošty. Fil. sešity, příloha čas. Filatelie, roč. 1971 F. Žampach: O poště v Brně, vyd. Merkur-Revue, spol. s.r.o. – Brno 2000 pokračování příště
-9-
Najít správnou cestu Sled vnitropolitických událostí a prohlubující se hospodářská krize zcela vytlačily ze stránek tisku ještě v loňském roce ostře sledovanou problematiku rušení vesnických poboček České pošty. Tehdy tisk uváděl, že návrh zrušit 178 nerentabilních vesnických poboček ze stávajících 3 387 a ušetřit poště 32 milionů korun ročně a nahradit je tzv. mobilními poštami, vzešel od tehdejšího generálního ředitele České pošty s.p. K. Kratiny. Nemyslím, že to byl pan Kratina, který přišel s nápadem zrušit některé vesnické pobočky, ale on hlasitě řekl to, o čem si „cvrlikali vrabci na střeše“ dávno předtím, než usedl do křesla generálního ředitele. Ostatně si nemyslím, že zrušení několika desítek zmíněných neprosperujících poboček by bylo nějakou katastrofou. Obávám se však toho, že zrušení poboček by se stalo precedentem pro příště. Co momentálně nepřináší zisk, jednoduše zrušíme aniž bychom zkoumali příčiny. V nevyslovené úvaze bylo zrušení několikanásobně většího počtu poboček, než se uvádělo. Vzhledem k tomu, že se v tichosti nadále testují mobilní pošty a za zrušené pobočky je nabízena alternativa zavedením poštovních přepážek v místních prodejnách, mě donutilo se nad problémem více zamyslet. Zcela náhodně jsem nahlédl do ekonomického týdeníku EURO č. 7 ze dne 16. února 2009, ve kterém mě zaujal článek Tomáše Hořejšího z Bruselu „Pošta jako pošta“. Autor článku popisuje téměř katastrofický scénář belgické La Poste, která ruší 600 ze svých 1300 poboček.Důvodem tohoto opatření mají být ztráty ve výši 100 mil. eur! Belgická pošta už byla částečně privatizována a její 50% podíl, spolu s podílem dánské pošty, přes vedené protesty odkoupilo konsorcium Post Danmark/CVC Funds. Belgie je téměř srovnatelná s Českou republikou, alespoň co do počtu obyvatel, když už ne svojí podstatně menší rozlohou. Belgická pošta záměry související s rušením svých poboček začala uplatňovat před třemi lety. V menších samoobsluhách a trafikách umístila 560 poštovních automatů Point Postr (obdoba našich terminálů Sazky), kombinovaných s poštovní schránkou, obsluhovaných prodávajícím personálem. Počáteční nadšení jejich uživatelů brzy opadlo s následným rušením poštovních poboček. Poštovní automaty nemohou nikdy nahradit speciální služby u přepážek, kde je vyžadován bezprostřední styk občana s poštovním úředníkem. Belgická pošta přes protesty v rušení svých poboček pokračuje a hodlá zprovoznit další terminály, které místní obchodníci a podnikatelé už ve svých provozovnách nechtějí. Je jen otázkou času, co se stane, až v celé Belgii zůstane pouhých 700 „kamenných“ pošt s miliony neuspokojených uživatelů poštovních služeb, odkázaných na nechtěné poštovní automaty, až je majitelé provozoven nechají odstranit.
- 10 Nepromyšlené experimentování belgické La Poste na úkor uživatelů poštovních služeb by mělo být varováním České poště. Za vidinou „vyšších zisků“ by mohla sejít z vlastní cesty a pokračovat po té belgické. Nakročeno už má, a proto doufejme, že včas najde tu správnou ... Emil Pelikán
Náš klub na internetu Po několika letech diskusí a plánování byl v únoru 2009 rozjet projekt, ve kterém se i náš klub prezentuje na internetu. Vzhledem k tomu, že jde spíše o informativně propagační stránky, padla volba na tzv. úsporné stránky, tj. stránky, které je možné založit a spravovat zdarma. Adresa těchto stránek je
http://www.filateliezdar.webnode.cz. Struktura stránek především informuje o termínech klubových schůzek a burz, z publikační činnosti je k přečtení či stažení Klubový zpravodaj, zvláštní rubriku tvoří zpravodaj Filatersie, který vydává člen klubu ing. Koukal. V budoucnu umístíme na tyto stránky informace o klubové literatuře, kterou obhospodařuje p. Škába - (katalogy, monografie apod.) a kterou je možné si u něho vypůjčit. Z dalších připravovaných projektů bude nabídka přebytků materiálů vydaných naším klubem, které leží prozatím v zásobách u předsedy klubu a které nám blokují ne sice nijak významnou, ale přece jen pro hladký chod klubu určitou částku peněz. Konečný vzhled stránek také záleží na každém členovi klubu, na jeho nápadech či názorech, v publikační činnosti i na jeho aktivitě. Kontaktní spojení je uvedeno v dolní části stránek a na ně prosím zasílejte své nápady, připomínky. Webu zdar a filatelistickému zvlášť! Filipí Ludvík - hospodář klubu, a vzhledem k výše popsanému i IT manager KF 06-10
Zveme vás na podzimní filatelistickou burzu, která se koná v sobotu 3. října 2009, od 8 do 12 hod. v Domě dětí a mládeže ve Žďáře nad Sáz. (horní část náměstí)
- 11 -
Informujeme . . . • K Monografii čs. a českých známek (20. díl) – Historický vývoj názvů pošt v českých zemích přibyla do klubovní knihovny zajímavá publikace autora Ivana Tvrdého – Historický vývoj názvů poštovních služeben na Slovensku. Vydala ji Slovenská filatelistická vědecká společnost v malém nákladu 100 kusů. Pro identifikaci poštovních razítek na celistvostech, podle názvů pošt, je to nepostradatelná pomůcka. • Klub Alfonse Muchy v Brně připravuje na 31.8. – 5.9.2009 soutěžní výstavu Premiéra, která se uskuteční v Mahenově knihovně. Původně zamýšlená výstava BRNO 2010 se vzhledem ke změnám ve vedení České pošty s.p. neuskuteční. • Ve dnech 13. – 18. 10. se v Jihlavě koná výstava poštovních známek „Jihlava 2009“. Ti vystavovatelé, kteří získali kvalifikaci na premiérových výstavách, mají možnost účasti na výstavě regionální, která je oddělenou součástí „Jihlavy 2009“. • Manželé Knotkovi, autoři poštovních známek s přírodními motivy, oslavili 60. narozeniny. Ak. malíř Jaromír Knotek 18. února a ak. malířka Libuše Knotková-Jirková 23. května. Srdečně jsme oběma k jejich významnému jubileu gratulovali. S jubilanty se shledáme příští rok v měsíci červenci na výstavě, kterou uspořádá náš klub k 40. výročí CHKO. • Náš filatelistický klub uspořádá ve dnech 22. 9. – 18.10.2009 výstavu ak. mal. Antonína Odehnala – Grafika a známková tvorba. Výstava bude zahájena 22.9.2009 v 17 hodin slavnostní vernisáží za účasti autora v prostorách Staré radnice ve Žďáře n. Sázavou. K výstavě bude vydán pamětní list a dopisnice s přítiskem. Po vernisáži bude tradiční autogramiáda. • Dne 29.6.1959 byla ve Žďáře n. Sáz. otevřena nová pošta Žďár nad Sáz 3. K 50. výročí jejího otevření bude pošta v době od 15.června. do 3.čevence 2009 používat příležitostnou cennou nálepku APOST s textem: „Žďár n. S. 3 – 50 let“.
- 12 • Upozorňujeme členy klubu na možnost výpůjček filatelistické literatury v Městské knihovně M.J.S. Na základě dohody lze si literaturu vypůjčit nebo prostudovat v čítárně knihovny bez poplatku, na základě předložení průkazu člena SČF. • Výstavní program Poštovního muzea: „Dětem 1936 – soutěžní návrhy poštovních známek“ 10.6. - 13.9.2009. Poštovní příležitostná přepážka bude otevřena dne 13.6.2009. „Jan Kavan – Poštovní známky a drobná grafika“ 16.9. - 22.11.2009. Poštovní příležitostná přepážka bude otevřena dne 19.9.2009. K oběma výstavám budou vydány příležitostné dopisnice. • Při příležitosti Národní filatelistické výstavy SLOVENSKO 2009 byly vyhlášeny výsledky ankety o nejkrásnější slovenskou poštovní známku. Do ankety se zapojilo 858 účastníků, z toho 385 z ČR. Na prvním místě se umístila známka z emise Umění – Zoltán Palugyay: „Dievča v bielom“ s počtem hlasů 159. Autorem grafické úpravy a rytiny byl Rudolf Cigánik. • Dne 6. května 2009 se v sále Městského kulturního zařízení v Horšovském Týně konala inaugurace poštovní známky z emise Krásy naší vlasti: Horšovský Týn. Součástí programu byla přednáška RNDr. Karla Špačka o historii regionální pošty. Slavnostní akce se zúčastnil grafik a rytec Václav Fajt, rytec známky.
Kulatá výročí s námi v II. pololetí 2009 roku oslaví: 50 let 60 let 65 let 70 let 81 let 82 let 87 let
Novotný Roman Filipí Ludvík Duba Josef Ing. Koukal Jiří Nepejchal Bohumil Ing. Hurník Leopold Štěpán Jaroslav Klamert Ladislav Kříž Josef
říjen listopad prosinec říjen říjen září září listopad prosinec
Všem těmto našim členům přejeme pevné zdraví, životní optimismus, radost z filatelistických úspěchů a děkujeme jim za jejich zájem a aktivní podíl na spolužití v našem kolektivu. Výbor klubu
- 13 -
Spejbl a Hurvínek na poštovní známce Letošní emise Dětem představila nejslavnější loutky Spejbla a Hurvínka. Společnost sběratelů čs. známek při SČF iniciovalo křest známky v Muzeu loutkových kultur v Chrudimi den po vydání známky 28. května. Pozvání také přijala ředitelka Divadla S + H z Prahy pí Helena Štáchová s figurkami Spejbla a Hurvínka. Přijela také autorka návrhu pí Hana Čápová. Náš klub zorganizoval zájezd na křest. Po úvodu ředitelky Muzea pí Mgr. A. Exnerové představil emisi zástupce Svazu ČF– člen předsednictva Josef Fronc, potom předvedli žáci ZUŠ scénku inspirovanou S + H a emisi pozdravila pí ředitelka Divadla S+H pí Štáchová. Vlastní křest uvedli Spejbl a Hurvínek vedeni M. Kláskem a M. Bartákem. Křest byl proveden dětským šampaňským. Akce byla ukončena spontánní, ale příjemnou autogramiádou. Plný sál v Muzeu, se Spejbem a Hurvínkem včele, zažil příjemné chvíle. Filatelisté připravili pamětní list (tisk provedl OFTIS Ústí n. Orlicí), pošta zajistila FDC (těch bylo málo) a známkové sešitky a Muzeum nové pohlednice. K naší lítosti se akce nemohl zúčastnit rytec známky Miloš Ondráček z důvodu účasti na vzpomínkové studentské akci v Turnově. Nezúčastnili se ani Česká pošta a.s. Ale i tak máme na co vzpomínat. Těšme se na příští rok, kdy vychází v emisi Dětem Čapkova Dášenka. Po úspěchu loňské emise Pejsek a kočička se na křest již těší v Malých Svatoňovicích.
- 14 -
Hana Čápová a Helena Štáchová
aktéři křtu
vlastní křest autorka známky s S+H Ing. J. Koukal, foto Ing. B. Špinar
- 15 -
150 let železnice Pardubice – Liberec Krajský úřad libereckého kraje spolu s kluby filatelistů Jilemnice a Turnov uspořádal dne 24.4.2009 na nádraží v Turnově křest poštovní známky k 150. výročí Jihoseveroněmecké spojovací dráhy z Pardubic do Liberce. Autorem křtěné známky byl ak. mal. Jiří Bouda a rytcem B. Šneider.
Jiří Bouda s Bohumilem Šneidrem nad TL vydané známky
J
- 16 Klub přátel železnic Českého ráje v Turnově vydal pohlednici s parní lokomotivou 310.0134, kterou bylo možno použít na zajímavou analogickou pohlednici.
Jiří Bouda ve funkci „výpravčího“ historického vlaku taženého parní lokomotivou 310.0134 na turnovském nádraží ZPRAVODAJ vydává KF 06-10 Žďár n. S. – redakce: E. Pelikán, Ing. J. Koukal, J. Štěpán, J. Sáblík Adresa: Haškova 24/23, 591 01 Žďár nad Sázavou 6, E-mail:
[email protected] tisk zajišťuje sponzor - Organizační kancelář, s.r.o., Žďár nad Sázavou, tisk v barvě SaZ s.r.o. Sázava
