Číslo: 23 Ročník: XI. Vydán dne:

Číslo: 23

Ročník: XI.

Vydán dne: 30. 1. 2015

Obsah: Rozhovor Halloween Divadelní představení Sebeobrana Vánoční strom Předvánoční Vídeň Balonky Ježíškovi Práce žáků Fotosoutěž Literární soutěž Vzpomínky ze školních akcí ……….

1

ROZHOVOR S PANEM UČITELEM MARTINEM VRÁGOU 1. Jak se vám u nás ve škole líbí? Musím říci, že je to pro mne naprosto nová zkušenost. Myslím, že pedagogická činnost je velmi důležitá, ale někdy je i náročná.

2. Vymýšlíte svým dětem pohádky? Samozřejmě. Není nad pořádně popletenou pohádku.

3. Jaké si dopřáváte pohybové aktivity? Maratónský běh kolem domácnosti a dětí.

4. Které Vánoce byly pro vás opravdu zvláštní? Popravdě každé Vánoce jsou něčím vyjímečné. Pamatuji si, že dřív jsme na Vánoce hodně přejížděli. Tak si teď užíváme rodinné pohody.

5. Co plánujete, když se chcete odreagovat? Neplánuji raději nic. Ale když se chci odreagovat, tak poslouchám dobrou muziku nebo maluji obrazy.

6. Blíží se Vánoce, jaký byste chtěl dostat dárek? Nejhezčí dárek pod stromeček je radost dětí. A taky bych si přál, abychom byli všichni zdraví a spokojení.

7. Vánoce klepou na dveře, jaké budou ty vaše? Věřím, že proběhnou v klidu a ve zdraví.

8. Jaké filmy máte rád? Na filmy zrovna teď není moc času.

9. Souhlasíte s tím, že nejhezčí Vánoce jsou s dětmi? Bez dětí si Vánoce neumím představit. Člověk se těší hlavně na tu jejich radost.

10. Dokdy jste věřil na Ježíška? Já stále věřím na Ježíška.

2

HALLOWEEN V DRUŽINĚ A VE ŠKOLE 30. 10. 2014 se konal bál ve školní družině. Děti si přinesly podle svého uvážení kostýmy a rej mohl začít. Všechny kouzelné bytosti se spolu utkaly v různých disciplínách. Létaly na koštěti, prozkoušely svou schopnost telepatie a sílu vůle v udržení míčku na jednom místě, ochutnaly s pomocí svých kamarádů červíky, otestovaly se v tom, jak umí zmenšit svou velikost při prolézání pod gumou a byla i obrana balonků. V mezičase se projevily v umění tance. Celé odpoledne se nám vydařilo, děti si odnesly sladké odměny a zkušenosti s kouzly a čáry. A pak 31. 10. 2014 si žáci zpestřili halloweenskou angličtinu, doplnili si slovní zásobu k tomuto tématu, naučili se básničku a písničku, navíc se seznámili s legendou o Jackově lucerně.

DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ 3. 11. 2014 se žáci na 2. stupni spolu se svými pedagogy vydali do Uherského Hradiště, kde navštívili po delší době Slovácké divadlo. Zhlédli představení Lucerna (hra od Aloise Jiráska), v režii ředitele divadla Igora Stránského. Lucerna je totiž symbolem poddanosti jinak nepoddajného mladého mlynáře Libora. Jeho odvaha, se kterou chrání svou milou Haničku i starou významnou lípu, učaruje nové kněžně, jež přijíždí na své panství, a osloví dokonce i dnešní mladou generaci. Pohádková komedie nás velmi zaujala, a to krásnými kostýmy, půvabnou scénou, tajemným, avšak zajímavým příběhem a senzačními hereckými výkony. Byla to opravdu pěkná podívaná. 3

SEBEOBRANA života. V praktické části si žáci navzájem vyzkoušeli základní, jednoduché a účinné techniky, které jim především v dnešní krizové době mohou v rámci sebeobrany leckdy zachránit i život. Na závěr byl ještě prostor pro zajímavé dotazy. V této neobvykle dobrodružné aktivitě se žáci skutečně našli, měla velký smysl a doufáme, že to nebylo naposled a někdy si to opět s radostí zopakují.

4. 11. 2014 se žáci druhého stupně aktivně zapojili do kurzu sebeobrany, který pro ně poprvé připravila Arma ferre, společnost pro obnovu evropských bojových umění. Jednalo se hlavně o obranu a ochranu zdraví. První dvě hodiny se věnovali kurzu chlapci, další dvě hodiny pak dívky. Začátek akce byl vyhraněn teoretické části, nechybělo ani trochu toho humoru a rad do

4

VÁNOČNÍ STROM 29. 11. 2014, den před první adventní nedělí, se žáci i učitelé sešli při příležitosti Rozsvěcování vánočního stromu ve Starém Hrozenkově. Zajímavý program obsahoval vystoupení žáků MŠ a ZŠ Starý Hrozenkov, DFS Latovček Dolná Súča, DFS Čajka Horná Súča, DFS Kopaničárek, FS Kopaničár, ženský sbor Čečera. Nechyběly ani stánky s výrobky dětí základní školy, vánoční barevné dekorace, dobroty či výborné občerstvení. Velké poděkování tímto patří především našemu panu starostovi, dále učitelům ZŠ a MŠ a vedení souborů, protože přispěli svým dílem ke zdaru celého podvečera a udržovali skvělou přátelskou pohodu.

jablečného moštu, pečených brambor, pečených kaštanů, perníků, jablek v karamelu atd. Taková byla Vídeň, město famózního skladatele Mozarta, legendární panovnice Marie Terezie, magické to místo plné světel, nejlepších vůní a neskutečných dobrot!

PŘEDVÁNOČNÍ VÍDEŇ 11. 12. 2014 se konala exkurze pro žáky, učitele i přátele školy do Vídně. Procházka začala u zámku Shönbrunn, následovalo Technické muzeum, prohlídka historického centra Vídně, dále Uměleckohistorické nebo Přírodovědecké muzeum (dle zájmu žáků), pak menší trhy na náměstí Marie Terezie a velké trhy (150 stánků) na Rathausplatz. Poslední zastávkou byla krátká chvilka u avantgardního domu Hundertwasserhaus. Kolem 18. hodiny následoval již návrat domů. V uších většiny doznívaly koledy a chuťové buňky jazýčků se chlubily ochutnávkou punče, 5

Postřehy žáčků Těšila jsem se a moje očekávání bylo splněno. Památky, obchody, trhy – opravdová nádhera. Nejvíc mě zaujaly obchody a trhy. Když jsme šli ulicí a já viděla Gucci, Louis Vuiton, Dior, Chanel, Hugo Boss, Swarovski… byla jsem bez dechu. Dále jsme s holkami navštívily Photobox a udělaly si pár fotek. Vzpomínek mám hodně a doufám, že se do Vídně ještě podívám. Ester

A pak jsme jeli autobusem na trhy. Když jsme vystupovali, tak tam měli na stromech zavěšené lampiony, které svítily a byli tam i rozsvícení andělíčci. Bylo to hrozně pěkné. Míša Dostali jsme možnost podívat se do jednoho barokního kostela, který byl nově opravený. Já do kostela nechodím a vůbec s církví mám společného jen to, že jsem pokřtěná. Přesto mne zaujal hlavně oltář. Navíc probíhající mše tomu dala svoje malé kouzlo. Hanka

Ozdoba ve Vídni byla nádherná. Navštívili jsme muzea. V Technickém muzeu jsem si to užila! Bylo tam takové kolo jak pro křečky a v tom jsme běhali a museli jsme vytlačit bednu jablek. Gabča

Chodili jsme městem po památkách a trzích, ale nejlepší bylo Technické muzeum a vánoční trhy. Ale předražené nehorázně. Honza

6

BALONKY JEŽÍŠKOVI přáníčko. Přesně v 15:15 hod. dalo rádio Impuls podnět k vypouštění balonků. Děti i dospělí vypouštěli své balonky a podpořili tak hromadný pokus o rekord. V Čechách v tu chvíli zaplavilo oblohu 103 738 balonků s přáníčky a společně se překonal rekord z roku 2008. Takový byl jeden nevšední adventní pátek před naší školou.

12. 12. 2014 se u školy konala akce Vypouštění balonků s přáním Ježíškovi. Sraz začal od 14:30 hod. Pro malé děti se konaly různé soutěže se zajímavými úkoly, děti psaly dopis Ježíškovi, ti malí kreslili, co by si přáli pod stromeček a dopis dali do schránky andělovi. Ostatní se dívali, dali si teplý čaj nebo zákusek, dostali balonek a i k němu si mohli napsat

PRÁCE ŽÁKŮ Můj rodný kraj Mnoho lidí si pod pojmem domov představí svůj dům se zahradou, někdo snad svůj pokoj. Já si však pod tímto pojmem představuji vesnici, ve které žiji, Starý Hrozenkov. Leží až na úplném kraji České republiky, stačí udělat pár kroků a jste na Slovensku. Tato vesnice se táhne v údolí mezi četnými kopci, na nichž se rozkládají husté lesy. Není však úplně sama. Společnost jí tvoří tři další vesničky – Vápenice, Žítková a Vyškovec. Starým Hrozenkovem protéká mnoho potůčků, které navečer hlasitě šumí. Je tu i několik

rybníčků, u kterých cítíte blaho a pokoj. Starý Hrozenkov je malý, ale zato bohatý, a to na kulturu! Je tu také velká škola, což se v tak malých vesničkách nevidí, a místní knihovna, v níž krásně cítíte vůni knih. V zimě je tato naše nevšední krajina naprosto okouzlující. Když vyjdete v noci ven, celý svět svítí bílými přikrývkami. V létě se zase voňavá tráva pohybuje jako vlny na moři. V takových chvílích si stačí jen sednout na louku a poslouchat, co příroda zpívá. Příroda je plná života. Celá krajina hraje čarovnými barvami. Je se na co dívat. Náš kraj je překrásný, a proto bychom si ho měli vážit. Eva Křížová

7

Můj rodný kraj se nachází v malebné krajině Bílých Karpat. Naše malinká vesnička se rozkládá v údolí mezi lesy a kopci. Na jaře, když se příroda probouzí z dlouhého zimního spánku, začínají potůčky rozverně bublat i ledy se rozpouští pod docela nesmělými paprsky slunce. V rybnících se vše probouzí k životu, rybky vyskakují a vítají jaro, lekníny lákají včelky i motýly. Léto pak zvolna přichází v lehoučkých nadýchaných šatičkách, posetými ovocem všech chutí a barev. Z nebe se na nás směje sluníčko a hladí nás svými paprsky. Potůčky zase lákají k tomu, abychom si ve vodě zchladili nohy. Ráno se na stéblech trávy objevují kapky rosy

jako rozsypané drahokamy. Na podzim hraje příroda všemi barvami, vůněmi a lehký větřík nás pobízí, abychom si nasadili šály. Ráno nás někdy překvapí hustá mlha a kapky deště stékají po tváři. V zimě se krajina obalí do bílého závoje z vloček. Chumelenice schová domečky rozházené po kopcích. Mráz kreslí na okna kytičky, z okapů vyrůstají rampouchy. Všechno utichá. Jen zvědavá veverka nakukuje do okýnek a ptáčci sbírají semínka, které jim děti daly do krmítek. Takový je kraj, ve kterém žiji, a do kterého se budu vždy ráda vracet. Vendula Brostíková V mém rodném kraji na mne dýchá duše lesů, luk a polí. Mám pocit, že mi okolí říká, abych zůstal, že mi něco ukáže. Po každém úsvitu mi okolní příroda vdechne chuť do života, která mi po noci schází. V každé roční době nás tady příroda překvapí. Na jaře na nás dýchne vůně květů, co jich na lukách v okolí je. V létě vykoukne sem tam nějaký hříbek, který si schováme na později. V lesích vonících smůlou a pryskyřicí bych dokázal vydržet celý den. Člověk, který tudy jen projíždí, nedokáže tu překrásnou krajinu pochopit. Kdyby se zastavil a prošel se lesem, docenil by krásu našeho kraje. Na podzim je tu shluk malých dětí, které pouští draka, dělají zvířátka z kaštanů, nebo jedí křížaly. Zvířata už dokončují zásoby a chystají se na zimní spánek. Přes zimu se sýkorky slétávají ke krmítku a štěbetají si, jak to bude vypadat, až konečně povolí mrazy. Jednou ale všechno skončí. Lesy zmizí a nahradí je domy, z luk budou parkoviště. Ale zatím se na jaře vylíhnou motýli, broučci, pokvetou louky. To je důvod, proč se mi líbí zde na Kopanicích. Matrix Svoboda

Náš útulný domeček se nachází na Žítkové v malé dědince na vyvýšenině. Dokola jej obléhají kopce, které se při každém ročním období mění na barevná plátna a ta vypadají jako by je malíř namaloval. Často u nás pofukuje příjemný větřík, travička se při něm vlní jako moře. Na zelené travičce se pasou naše ovečky. Tyto bílé tečky v travičce vypadají jako veliké květinky, jimiž je poseta louka. Nechávají se vesele ohřívat od slunce. Nebe je tady nízko, nizoučko, jen natáhnout ruku, moct se ho tak dotknout. A všude ticho, až se tají dech. Nejkrásnější je pohled na černé kopečky, když za nimi zapadá žhnoucí sluníčko. Nebe je rudé jako by čerti pekli koláčky. Nádherné červánky se míchají s černými mráčky. Tak to je krajina kolem našeho domečku. Je tichá, barevná, rozmanitá. Až srdce zajásá, když vidíš tu krásu. Šárka Šusteková

8

Moje budoucnost Je načase se zamyslet nad tím, jakým směrem život půjde. Už moc času na rozhodnutí nezbývá. Tak co tedy? Kudy povede moje další cesta? Já už vím, jakou střední školu si vyberu a budu se tím živit. Chtěla bych být kosmetičkou nebo kadeřnicí. Někdy se sama sebe ptám: „Bude mě to bavit?“ „Uživím se tím?“ A moje odpověď zní: „Ano.“ Bude mě bavit dělat lidi krásnější a spokojenější. Dělá mi radost pohled na šťastné lidi vycházející ze salónů. Připadají si pak tak o hodně krásnější, sebevědomější. Je to nádhera a myslím, že mě to bude opravdu naplňovat. Nejen, že bych chtěla dělat lidi krásnější, ale také bych chtěla svou rodinu. Mít nádhernou svatbu a pak po nějakém čase miminko. Ano, jen jedno, které chci dělat šťastným a naplno se mu věnovat. Také

chci mít manžela, který mě bude věrně milovat a nejen mě, ale i naše dítě. Také toužím jet na dovolenou k moři a občas různě cestovat. Nejen se podívat na nová místa, ale také na ta města, kde jsem už byla, jako je např. Vídeň. Chci poznávat nové lidi a všechnu krásu kolem nás, setkávat se s lidmi, se spolužáky a povídat si o životě. Bude mě zajímat, zda jsou šťastní a zda byla jejich volba povolání správná. Odpovědi teď ještě nemůžu znát, ale přeji si, aby každý dělal práci, která ho baví. Každý z nás si zaslouží být šťastný a spokojený. Také věřím v něco, čemu se říká karma. Konej dobro a dobro se ti vrátí, konej zlo a zlo se ti vrátí. Je to na každém z nás, jaké si to uděláme. Každý má na výběr. Je to jen a jen na nás. Ester Mlčůchová

Když ve škole přišlo na téma rozhodování o budoucím povolání a střední škole, měla jsem téměř hned jasno. Jak si představuji svou budoucí školu? Jako střední školu jsem si vybrala gymnázium, kde mě budou připravovat na vysokou školu. Jsem ráda, že jsem neměla problém vybrat si ze široké škály povolání to, které by mě bavilo. Mým vysněným povoláním je psychologie. Pro mne je to velmi zajímavý obor. Je velmi záživné zkoumat chování a charaktery lidí. Budu vůbec schopná vykonávat tuto práci? Myslím, že ano. Čtu mnoho knih o tomto vědním oboru, nebo které s ním souvisí. Zjišťuji si také, co toto povolání obnáší, jaké jsou další možnosti studia … Bavilo by mě poslouchat lidi a radit jim. Budou však spokojení? Udělám vše proto, aby se cítili dobře. Mám však i jiné cíle, než jen vystudovat psychologii.

Chtěla bych vystudovat i anglický jazyk. Představuji si, že pojedu na nějaký výměnný pobyt nebo stáž do zahraničí. Nejvíc bych si přála jet do New Yorku, kde bych možná zůstala na nějaký čas pracovat. Ale co rodina? O rodině, dětech jsem přemýšlela, ale nejsem si jistá, jestli budu ochotná vzdát se práce, všech svých snů a věnovat všechen svůj čas a energii rodině. V tuto chvíli je pro mě přednější práce, ale myslím, že je v podstatě zbytečné plánovat něco, co může být za deset let úplně jiné a časem třeba změním názor. Ale co ti, kteří ještě nemají ve své budoucnosti jasno? Co když si vyberou povolání, které je nebude těšit a naplňovat? Doufám jen, že se rozhodnou včas a správně. Natálie Gabrhelová

9

Často myslím na svůj následující život, ačkoli je ještě daleko. Mám před sebou střední školu a za tu dobu se má představa o budoucnosti může mnohokrát změnit, ale zatím mám nějaké své představy o budoucnosti, která by byla podle mě ideální. Pro svou budoucnost se pokusím dělat věci už teď ve svém dětství. Ve své práci bych chtěl pracovat s různými přístroji, ale hlavně s PC, protože ten mě zajímá nejvíce. A pro splnění tohoto snu se chci přihlásit na střední školu, která je zaměřená na to, co mě baví a co bych chtěl dělat. Taky zvážím možnost vysoké školy, abych později mohl mít práci, která by mě bavila, nebyla by náročná, ale byla dobře

placená. Přál bych si mít také ideální ženu, se kterou bych chtěl procestovat různé krajiny a státy. Ženu, která by se postarala o domácnost a děti, když bych byl na služebních cestách. Chtěl bych mít dobré přátelé a dvě děti, které bych mohl vychovávat a starat se o ně. Taky chci mít velký dům a alespoň jednoho psa. Nezáleželo by, zda bych bydlel na vesnici nebo ve městě. Záleželo by mi na tom, abych měl své přátele a rodinu vždy nablízku. Mám spoustu otázek k mé budoucnosti, ale snažím se na ně nemyslet a jít si za svým snem a nezastavovat se. Šimon Pažitný

Přemýšlím o tom, kam půjdu na střední školu, až dokončím devátou třídu. Do konce roku zbývá jen pár měsíců. A pak už se s kamarády z naší třídy i naší školy budu vídat jen venku, nebo v autobusu, když pojedeme ze školy domů. Ale určitě si najdu další kamarády na střední škole. Jakou školu si mám vybrat? A bavila by mě pak ta práce? Chtěl bych jít na střední školu do Uherského Brodu na SPŠOA. Té škole se také říká Slovácké, protože tam byl vždy závod Slovácké strojírny. Vybral jsem si obor mechanik – elektrotechnik. Pracovat s počítači, programovat je, montovat, opravovat, to by mě bavilo. Nebo zase pracovat s roboty, a ty pak opravovat. Druhou školu jsem si vybral COPT, neboli Zbrojovku v Uh. Brodě, a to obor puškař. Tento obor je bezmaturitní, ale dostal bych výuční list a maturitu bych si pak dodělal. Možná. Anebo uvažuji o oboru puškař – mechanik. Ten je maturitní. Ve Zbrojovce bych pak zůstal pracovat,

nebo bych chtěl dělat městského policistu. Ale spíš bych chtěl jít na Slovácké. Až tedy dokončím střední školu, budu dělat takovou práci, jaká bude. Také bych chtěl mít nějakou rodinu a děti. Ale na to mám ještě čas. To všechno mě teprve čeká. Nyní je mi patnáct let a chodím do Základní školy ve Starém Hrozenkově. Co kdyby mě nebavil obor na střední škole? Já si myslím, že by mě určitě bavil. Ale kdyby náhodou ne, tak mohu přestoupit na jiný obor. Ztratil bych sice rok, ale není to zase taková hrůza. Filip Ostravský

10

FOTOSOUTĚŽ V říjnu byla vyhlášena soutěž s názvem Strom a jeho příběh. Žáci měli za úkol vyfotografovat velmi zajímavý strom ve svém okolí, popsat ho, napsat k němu příběh. Příběh měl obsahovat: druh stromu, lokalitu, přibližnou výšku, délku obvodu kmene, stáří, vztah autora fotografie

k soutěžnímu stromu a další zajímavosti či podrobnosti. Uzávěrka soutěže byla 14. 11. 2014. Poděkování za účast patří těmto vítězům: Haně Lacinové (9. tř.) – buk lesní Tereze Brostíkové (6. tř.) – dub letní Adamovi Doležalovi (1. tř.) – lípa srdčitá

11

LITERÁRNÍ SOUTĚŽ Srdce s láskou darované Můj dědeček se jmenuje Jaroslav, je to výjimečný člověk. Obdivuji ho proto, že za celý život dokázal mnoho věcí a určitě ještě dokáže. Např. procestoval celý svět a dokázal vychovat mnoho dětí, hlavně mladší sourozence, protože on byl nejstarší. A po nějakém čase měl na starosti i mého strýce, tetu a otce, kteří potom vychovali mě a mé další mladší bratrance a sestřenice. A my předáváme jejich výchovu dále. Ze svého dětství se na něj moc nepamatuji a to mě mrzí. Chtěl bych to napravit, ale nežije právě nejblíž. Před několika lety se přestěhoval do Ostravy. Když mám narozeniny a můj taťka má volno v práci, sbalíme se a

jedeme k němu na prázdniny. A užijeme si plno krásných věcí! Dědeček je pro mne důležitý i z toho důvodu, že kdykoliv se vidíme, vždy se něco nového přiučím, nebo se něco dovím, anebo z toho důvodu, že je u dědečka permanentní legrace. Mé srdce si zaslouží z toho důvodu, že on dokázal hodně udělat pro ostatní. Ale ostatní na něj jaksi zapomínají. Hodně ho uznávám za to, že ve svých letech dokáže být tak vitální a ještě se pokouší starat o ostatní a pomáhat jim. Co na závěr? Snad jen to, že je to můj velký vzor a mám ho moc rád. Nic na světě nezmění můj názor na něj. Už se moc těším až ho opět uvidím a něco spolu zažijeme. Ondřej Starý

První vzpomínka na mého tátu je ta, když jedeme celá rodina autem, už ani nevím, kam. To není důležité. Důležité je to, co se děje uvnitř auta. Všichni se mu smějeme, bratr, sestra a já, že je plešatý. Nebyl plešatý, ale pro nás, co jsme si zvykli ho vídat s dlouhými vlasy to byl nezvyk. Pořád jsme mu říkali Plešoun, vadilo mu to a my se smáli. Dokola opakoval, že je jen na ježka, nám to bylo jedno. Celou cestu jsme se smáli, dokonce se pak začal i táta smát. Možná to není nějaká super vzpomínka, ale pro mne je výjimečná nade všechny ostatní. Pro ostatní je můj táta obyčejný chlapík s rodinou. Mají docela pravdu. Je policista. Kvůli práci jezdí až do Prahy, proto často není doma. O to víc se na něj těším, i když to nedávám najevo. Když na sebe máme čas, jdeme na ryby, výšlapy, nebo jen tak sledujeme televizi a povídáme si. Někdy se provokujeme, nikdy žádné nadávky, jen takové popichování. Většinou to končí požďuchováním, nebo mým úprkem přes celý byt a tátovým pronásledováním. Máma nad námi jen kroutí hlavou. Když je potřeba, táta při

mně stojí. Pamatuji si, jak hrál s bratrem u babičky fotbal a nechtěně mi kopl míč do zad. Tu bolest si doteď pamatuji. Smál se říkal, že bych mohla být super brankářem, když umím chytit míč, aniž bych se na něj dívala. Tehdy mi to vtipné nepřišlo. Řekl, že ty uplakané oči musíme usušit. Začal mi pomalinku rukou ovívat oči jako větráček a mně to přišlo strašně vtipné. Nakonec si to pojistil miskou malin. Byly kyselé, ale to bylo jedno, stejně jsme je snědli. Když potřebuji něco ke kreslení, třeba tužky všech tvrdostí, speciální gumu nebo jiné věcičky, vždy je ochotný zajít v Praze do obchodu a něco vybrat. Pak přijede a vyptává se, co chci kreslit a celou dobu chodí a nakukuje. Tvářím se, že mi to vadí, ale líbí se mi, když se o to zajímá. Chci něco číst, ale nemůžu se rozhodnout. Protočí oči, usměje se a poradí mi. Vypadá to, že mě rozmazluje, ale taky dokáže pořádně zařvat, když se naštve. Dostala jsem se až ke špatným vlastnostem. Táta není dokonalý, má i zlozvyky. Je to člověk jako každý jiný. Psala jsem o tom, jak se o mne stará, ale vím, že je tady taky pro 12

sestru, bratra a mámu. I když říká, že jsme někdy otravní, je při nás, stejně jako my při něm. Když vidím, jak je pyšný na sestru, která studuje vysokou školu a na bratra, když tátovi vypráví, v jakém rohu republiky byl a jak se mu v práci líbí. Jsem ráda, že je to můj táta. Dřív jsme spolu dělali mnohem více věcí a je mi líto, že stíháme sotva půlku. Možná, kdybychom byli spolu až moc často, začali bychom si lézt na nervy. Já jsem se změnila, stejně jako sourozenci, ale táta je stejný. Zůstane tím obyčejným chlapíkem s rodinou, středně vysoké postavy, pneumatikou kolem pasu, prošedivělými vlasy, křivým

nosem, modrýma očima, hlubokým hlasem, ale překvapivě vysokým smíchem a chytráckými řečmi. Karel Lacina - jeho jméno nenajdete v novinách, není slavný ani bohatý. Není to hrdina, co někde v Africe pomáhá nemocným, ale je to ten hrdina, co v noci přijde do pokoje, odežene všechny bubáky a počká, až usnete. Je to můj neobyčejně obyčejný TÁTA, a proto si mé SRDCE opravdu zaslouží. Hana Lacinová

13

VZPOMÍNKY ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ Drakiáda

Dramatické čtení

Beseda s Policií

14

Etická výchova

Branný závod

Divadlo UH Nezbedná pohádka

Vydavatel: Mš a Zš Starý Hrozenkov Redakce: žáci II. stupně a Jana Mikysková Adresa redakce: Mš a Zš Starý Hrozenkov 233, 68774 Starý Hrozenkov E-mail: [email protected]

15