Vychází dne Číslo 23

Vychází dne 14. 11. 2001

Číslo

23

2

Předkrm

ŠUP 23

Obsah

Ještě malý dodatek k mému zápisu z tábora.

Předkrm Uwaga, uwaga! . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

Opravdu jen krátce. Bude to o Táborovém bodování. Prý jsem pro tento příspěvek ten pravý, když jsem bodování na táboře vedl.

Kronika Tábor 2001. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Výří táborová výprava 2001 . . . . . . . 10 První poprázdninový kec . . . . . . . . . 15 Voda Ohře 2001 podzimní první. . . 16 Voda Ohře 2001 podzimní druhá . . 19 Kec o obojživelnících a plazech . . . . 24 Orienťák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Podzimní sraz 2001 . . . . . . . . . . . . . . 26 Ze ŠUPlíku Goretex - ano či ne? . . . . . . . . . . . . . . 28 NáŠUP Vrápenec - ano či ne?. . . . . . . . . . . . . 30 Bylo nebylo & bude nebude . . . . . . . . . 32

Proč čtu ŠUP Jedině v ŠUPu získám aktuální informace o společenském dění a nebudu zavalen fekáliemi, žumpou, splašky a stupidními výplody méněcenných nedostudovaných žurnalistických blbečků.

Tak tedy: Z prvních dní tábora se většinou ještě mnoho nepozná, ale iniciativa některých hošanů již může malinko pomoci při tipování vítěze či vítězů Táborové hry. Nejdříve zde vyčtu výsledky Ayůllů. V půlce tábora vypadalo pořadí takto – Tihuanacové 376,25b; Kvímahonkové 364b; Masciové 354b; Sluncata z Coricanchy (čti: Korikanči) 343b. Na konci tábora však doznalo pořadí značných změn. A to následovně: 1. 2. 3. 4.

Sluncata z Coricanchi - 825 bodů Tihuanacové - 812,5 bodů Kvímahonkové - 796 bodů Masciové - 767,5 bodů

V pořadí jednotlivců se odehrával veliký boj o první místo a to mezi Sporýšem a Sovou. Musím uznat, že Sova finišoval opravdu urputně, ale nakonec uchvátil první místo Sporýš se 194 body, a Sova se svými 190 body se umístil na místě druhom. Další pořadí bylo: 3. Ahalbert 4. Kubula 5. Kexík 6. Pibižuch 7. Mungo 8. Hroch 9.-11. Kotul, Vrápenec, Baloun 12.-13. OMV, Štěpán 14. Qík 15. Tomáš 16. Kvíčala 17. Bambul 18. Křeček ( který přijel později ) Tak to by bylo k táboru ode mě všechno. P.S.: Ale řeknu Vám, bodování na táboře…, no žádná slast ☺ Spočítal a zaznamenal Alfons

ŠUP 23

Předkrm

3

Uwaga, uwaga! Byl jsem mnou pověřen abych sepsal jakousi výzvu na některé členy, kteří si ještě neuvědomili, co jejich počínání vlastně způsobuje ostatním. Po předchozích domluvách nebo dokonce někdy tvrdých výhrůžkách, které se pohybovaly na hranici zabití popřípadě horších věcí, se jim nezdařilo uvědomit si možné následky. Nejprve bychom si měli říci, o koho jde. Tedy jinými slovy se obě vody nepodařilo Ondrovi, Petrovi a Kvíčalovi pochopit různé narážky na jejich neomalené chování, zejména po ránu. Vrcholu tito jmenovaní dosáhli na posledním srazu, kde ráno po slavnostním večeru spustili svůj obvyklý rituál už snad v pět hodin ráno. Tentokrát byli ještě posíleni Pibižuchem, který si s nimi nijak nezadá. Nejenže nereagovali na několik vstřícných slov k utišení, ale naopak neustále svůj výkon zvyšovali. Podařilo se jim tedy dosáhnout stavu, kdy byli vzhůru všichni ostatní, kteří měli naplánovaný delší odpočinek, než jen do pěti ráno. Cílem tohoto článku je naznačit hlavně těmto čtyřem jedincům (to neznamená, že se to nevztahuje na ostatní), aby každé ráno doma trénovali klidový stav. Pokud se jim to nepodaří, musím je také upozornit, že nervy ostatních nejsou nepřetrhnutelné a může (spíš „musí“) přijít spravedlivá odměna za zdárně odvedenou práci. Tato odměna může nabývat různých podob:

1. Let do vody - v tomto případě je jedno, zda jsou jedinci ve spacáku, či nikoli (nebudou brány v potaz ani jiné výmluvy jako je rýma, kašel, protože pokud máte kašel a můžete řvát jak na lesy snesete i tu vodu). Tento způsob bude asi aplikován nejčastěji 2. Španělská bota - informace o této odměně na různých označených místech. 3. Roubík - znamená nasazení všech prostředků k tomu, aby dotyčný už ten den vůbec nepromluvil 4. Žhavení hlavy zvané Budík - informace ve filmovém archívu ... atd. Zapsal Diki

Tolik temná Dikiho výhružka na adresu Pytlíků. Zlověstné varování, zavánějící téměř Španělskou inkvizicí, je doufám dostatečnou hrozbou. Je samozřejmě otázka, zda bychom k výše uvedeným odměnám přikročili, ale nedoporučuji to zjišťovat! V každém případě přeji Pytlíkům, aby se jim podařilo chovat se k sobě navzájem ohleduplně. Ohleduplnost ocení i další členové oddílu (viz Dikiho příspěvek). Členství v oddíle není věc samozřejmá! Bylo zvykem, že nováček musel projevit jakousi elementární snahu, aby se v oddíle udržel. Nejde tady ani tak o bezchybné uvázání 100 různých uzlů na jediné uzlovačce během jediné minuty, ale o podmínky, které zvládne každý. Ovšem jen za předpokladu, projeví-li svou vůli. Tyto podmínky jsme před časem rozdělili do tří oblastí: 1. odříkání - po dobu cca 10 dnů musí pravidelně vykonávat nějakou nepříjemnou činnost. (Určí rádce. Například otužování ve studené vodě, úklid, nebo mytí nádobí,…) 2. čestné jednání a slušná mluva. Zde myslím není třeba komentář. 3. činnost - účastní se v hojné míře akcí oddílu. Tak se snažte! Musím přiznat, že drobné pokroky jsou patrné. Kvíčala občas stíhá zabalit věci do batohu, Ondra se dá občas přimět k pádlování. No ještě kdyby se Vám ( Pytlíkům) povedlo: „Nebýt na sebe zlí. Nesnažit se vyniknout ponížením toho druhého. Nebýt zlomyslní. Nehodnotit odlišně sebe a ty druhé. Občas si i vzájemně pomoci.“ Kule

4

Kronika

ŠUP 23

Tábor 2001 29. 6. - 22. 7. 2001

P

rohlížel jsem táborové fotky a nějak mi to nedalo a rozhodl jsem se ještě udělat takový malý přehled letošních táborových událostí a doplnit je fotkami. V sobotu 30. Června jsme se pokusili nastoupit do vlaku a obsadit rezervovaná místa. Ale ouha! Rezervace byla až na neděli! Kdybyste někdy plánovali podobný podnik a kupovali místenky tak vězte, že je třeba být při jednání s nádražáky obezřetnější! No do vlaku jsme se vešli. V Kaplici jsme tradičně vystupovali s „Dvojkou“ (bývalý Foglarův oddíl). Byla to rychlá evakuace. Používali i okénka pro vyndávání zavazadel.

Vedle spím já s Turbem v týpí, které jsme šili vloni. V Uáově týpí spí Maďal s Alfonsem. V řadě u lesa mají týpí nejdříve: Hroch, Sporýš, Bambul, Kex, Kubula, tedy Sluncata z Coricanchi (korikanči), pak Sova, Vrápenec, .Baloun, Štěpána , tedy Tihuanakové, pak Ahalbert, Mungo, Kvíčala, OMV, později i Křeček, tedy Kvímahomkové a nakonec Qík, Kotul, Tomáš, Pibižuch, tedy Masciové. Večer všichni spí již v týpí na svých postelích.

V neděli se pouštíme do dalších táborových staveb. Alfons s Maďalem nám připravují maxistožár. Zaručeně největší ze všech táborových stožárů, které jsme za celou historii Letos se všichni dozvíoddílu stavěli. Ahaldají první část legendy bert hloubí jámu na už cestou na tábořiště. stožár. Strach s MaďaAlfons přečte první část lem se věnují stavbě legendy a je tu i první kamen. Krup nám na Aha maká při dřevařské soutěži. úkol. Během prvního venkovním ohništi vaří úkolu se mají sejít bupolívku. Plác s Tatoudoucí táborové družiny. Vlastně to budou chem velí stavebním pracem při budování ayuly! Jeden z ayulu má úkol předvádět kuchyně. Odpoledne nás opouští Strach a nějakou činnost. Například: „Vzít si na Krup. Začínají sloužit Sluncata. V noci již záda batoh, začít dřepovat nebo začít zpívat jsou noční hlídky. (Ahalbert)“. Ostatní mají na papírku napsáV pondělí vyráží Turbo do krámu, aby dono najdi toho, co dřepuje, zpívá, …… Naplnil naše chabé zásoby jídla. Psík stále dostává čas pravdy: kdo bude s kým v družikumentuje veškeré naše počínání na video. ně? Táborníkům vstupují do očí slzy vděčVztyčujeme stožár. Při této akci se Sova ponosti a obličeje se jim krabatí štěstím. kusil o hrdinskou smrt pod stožárem. Byl Na tábořišti nás vítá Strach, Krup a Maďal. však kamarády zahnán do bezpečí. Jestli to Dikobraz s Cukem již odjeli! vyjde, tak vše uvidíte na táborovém videu. Stavíme týpí a zubříka, kterého ušil Plác s Výry. V zubříku spí Plác s Tatouchem.

Ještě hrajeme „přebíhačku“ aneb „Pepa to za nás vyběhá“. Odpoledne vyrážíme na

ŠUP 23

Kronika

louku pod Věžovatkama a hrajeme „kolíky“. V úterý ráno na nástupu Tatouch vyhlašuje „bojovnické zkoušky“. Dopoledne rozehráváme větší terénní hru „Džungli“. Budoucí Tihuanakové a Kule smaží obalované sýry. Přijíždí Vrápenec a OMV. Odpoledne jednotlivé ayuly vyráží na průzkum okolí. Cílem jsou následující čtyři místa: Rojov, Brusnické chalupy, Přídolí a Cikán. Sporýš se hlásí na bdění, ale nakonec to vzdává. Nováčci vyráží ke křížku. Jediný, kdo slaví úspěch je Kubula.

5

který v ayulu Kvímahomků zatím zastupoval Křečka. Alfons si půjčuje sešit s deníkem táborových událostí. Deník je do této chvíle Kulem pravidelně doplňován. Sešit použije jako lenocha na psaní legendy. Tuto skutečnost mistrně zapírá! Teprve po deseti dnech je deník u Alfonse odhalen! Díky tomu nebudou další zápisy tak přesné. Možná budou i mírně nepřesné! Odpoledne hrajeme dobrou terénní hru Zásobování obleženého města. Je třeba naházet do kruhu dostatek hadrákových koulí a nenechat se chytit obránci. Qík je velmi nebezpečný bojovník a je proto obráncem Alfonsem zahnán do hlubokého lesa.

Ve středu po nástupu vyhlašujeme dřevařskou soutěž. Tentokrát se to obejde bez vyV pátek vyrábíme ražených (Křečkových) lamu Máriu pro pozzubů. Rádci staví své dější lov. Lov lamy byl družstvo a tak nařezariskantní záležitostí! ného dřeva není málo. Někteří se pravidelně Konečně je čím topit koupali v potoce po ve sněmovním týpí. každém hodu. Večer Odpoledne prochází se jdeme koupat k Ciayuly bludištěm. Pokánovi. Cestou do tátřebují k tomu zrcátbora hrajeme při záko. Pohybují se však padu slunce na mopozpátku! Je to nedelářském letišti fotbáJestlipak já si nespletu pravou a levou. lehký úkol. Ke křížku lek. Hrajeme bez bot, v noci došel Pibižuch, abychom jim nezničili zde cvičně nazývaný Cipísek. Baloun raději trávník. vzdává bdění. V sobotu hrajeme „IQ O“. Pak doděláváVe čtvrtek stavíme družinové palouky = me saunu, přehradu i saunový přístřešek Cuzca. Ayul si má vybrat vhodné místo a tzv. „klepadlo“. Přijíždí Křeček a přiváží zde si upravit plácek vhodný k poradám nám jablka a banány. Odpoledne někteří ayulu. Nejlepší Cuzco mají Sluncata! Ostatlezou s Alfonsem po skále. Pytlíci rozní ho ještě v průběhu několika dnů dodědělávají oheň. Plác organizuje střelbu z lávají! K obědu máme Alfonsovy gumové luku. Strašlivé vedro rozpoutá mezi táborknedlíky s borůvkami. Je vedro a tak staníky strašlivou vodní bitvu. Při bitvě nezná víme přehradu. Alfons s Maďalem se ponikdo bratra a nemilosrdně všechny polévá kouší postavit saunu, ale jsou zahnáni silkotlíkem vody. Ušetřen není ani Ahalbert, ným sluncem do stínu. Odjíždí filmař Psík, který vyspával po bdění nebo z nějakého ji-

6

Kronika

ného důvodu se neúčastnil bitvy. Rovněž na Sovu byl všemi mokrými podniknut nemilosrdný útok. Zbýval už jen Štěpán, který měl službu a byl pro vodu. Preventivně si nechává triko, kraťasy a boty za lávkou. Do tábora vstupuje jen ve slipech. Ví, co může očekávat. Pochopitelně se dočká studené sprchy. V 17.10 přichází konečně dlouho očekávaná bouře. Padají dokonce kroupy. Večer se scházíme ve sněmovním týpí. Je neděle a tak nás Aha budí až v 8.30. V poledne přebírají službu Masciové. Oblíbenou činností v týpí je výroba prstýnků z Alfonsových peruánských ořechů. Ořech je třeba uříznout pilkou na železo a vzniklý prstýnek vyhladit šmirglem.

ŠUP 23

ozývala kachna, nějaká sova a další nedefinovatelná zvířata. Kachna (tuším, že to byl Qík) ovšem neměla chybu! Noční hra patřila k vydařeným hrám. Úterý je ve znamení jednodenních výprav po ayulech. Plác jde se Sluncaty do Zlaté Koruny. Maďal jde s Kvímahomky k Vltavě, Turbo pak jde s Tihuanaky k Sv.Jánu. (Srabíci ani vltavíny nenašli!) (Pozn. Turbo: Ono taky hledejte šutry, které jste nikdy neviděli v lánech kukuřice a pšenice.) Tatouch pak jde s Mascii někam na jih. Já a Alfons se těšíme, co všechno stihneme udělat. Jako obvykle přijde realizační vystřízlivění. Příprava jídla a dalších maličkostí nám zabere téměř veškerý čas. Naštěstí Alfons stihne dopsat další část legendy. Po návratu ostatních je sauna.

V pondělí jede Maďal nakoupit do Českého Krumlova. Vyhlašujeme zvláštní zkoušky. Středa. Naše řady se Jakési učení. Každý si rozšířily o Jírovce. Zamůže vybrat ke komu tímco Maďal s Qíkem se přihlásí do učení. a Hrochem poráží Ke mně se hlásí Bastrom na správnou loun, Kex, Tomáš a inckou bránu. (BohuKřeček. Během příšžel se toto tesařské tích dnů se jim opravNetrefil! dílo na táboře nepodu podaří vyrobit hodaří vztyčit. Příští rok jivé masti z třezalky, však jistě zazáří v celé své kráse!) řebříčku a kostivalu. Základem masti je většinou ovčí vosk = lanolin. Odpoledne poMusíme také postavit oheň večer je totiž řádáme slalom s tyčí mezi stromy. V noci první slavnostňák. Čertem byl asi Vrápenec. pak je noční hra. Je to “Vysoká bačovská“. Plác jako „přemysl“ zasekl potmě sekeru a Každý ayul si určí jednoho baču. Ostatní zahájil první slavnostní oheň na tomto táse poschovávají v hracím poli. Z hracího boře. pole je může odvést pouze bača. Je-li některý hráč = ovce nepozorný, je sežrán = chyČtvrtek a pátek jsou opět ve znamení výcen rádcem = vlkem. Bačové se tedy musí prav. Tentokrát jde o výpravy po pražských snažit najít ovce dřív, než je najdou vlci. Pro družinách. Scarabi jdou na Kleť a později dorozumívání s bačou byly povoleny jakélézt na skály. Špatníci jdou ve dvou skusi přírodní zvuky. A tak se v hracím poli pinách na Rojov a Silniční domky. Pytlíci

ŠUP 23

Kronika

jdou někam k Cikánovi. Výři jdou někam ke Svérázu. Při zpáteční cestě ztratí Ahalberta. Večer je sauna. Bohužel Ahalbert nestihne ani saunu. Po večerce konečně přichází Ahalbert. Jeho vyprávění o kravách, psech a rómských spoluobčanech vyvolávají salvy smíchu. Ahalbert totiž potkal krávu a tak se musel zdekovat a změnit směr cesty. Potkal ovšem také hodnou ba-

7

přehrádky. „Vedení“ uspořádá soutěž v chůzi poslepu. Pouštíme lodičky z kůry. Jako správní hupíci slouží rádci i ve službě. (Doporučuji přečíst Alfonsův zápis v ŠUPu 22. Popisuje jak Qík měl z těchto pomocníků ve službě pocuchané nervy!) Zatímco Alfons s Maďalem jsou Ahalbertem propuštěni a jdou lézt na skály, my ostatní jdeme hrát kolíky na Věžovatky. Odchází-

Fotbálek na letišti. bičku, která ho pozvala na večeři. No nechám raději promluvit samotného Ahalberta: V sobotu odjíždí Jírovec zato však přijíždí Horác s rodinou. Půjčujeme Horácovi Davidovo týpko v kterém jako každý rok spí i s rodinou. V neděli si prohazujeme role. Rádci jsou v roli hupíků. Velké šéfy představují Aha, Sporýš, Sova a Qík. Maďal a Alfons jsou za neplechy během nástupu, hozeni do

me a vypadá to na déšť. Na moji radu organizuje Kexík sázkovou kancelář. Sázíme se o polínka, kdo uhodne přesný čas kdy začne pršet. Nezačne vůbec a tak máme plný dřevník.. V noci hrajeme přístavy. Pondělí. Ráno se odpracovávají černé bedny. Kexík, který má službu na Tatouchovu radu chce zkonfiskovat dřevo ze sázek. To však se zdá Plácovi nečestné a hodí milého Kexíka do vody. Později si vysvětlujeme, jak kdo věc viděl a neshledá-

8

Kronika

ŠUP 23

váme Kexíkovo jednání tak nečestné. Plác se Kexovi omlouvá. Odpoledne přelézáme most = síť přes přehrádku. Pak ještě hrajeme v okolí sauny lesní golf. Naštěstí zde hoří saunový oheň a je možné se u něj ohřát. Pochopitelně je odpoledne sauna. Přijíždí Jana. Večer je posezení v týpí. V úterý je opět pod mrakem organizujeme úkolovou hru. „Na milionáře“. Sova je vyčerpán tak, že ani není později schopen štípat dřevo! Qík je vylákán z pozice milionáře a stažen o několik řad níže. Jana jede nakoupit kuřata. Středa je ve znamení příprav na smažení kuřat. Pochopitelně Maďal rozchodil své soustrojí s kardanovým převodem. Konečně přináší více užitku, než spotřebuje příprava stroje. Ještě před tím však hrajeme, vzadu za muldičkama na cestě, přechod mostu. Úkolem družiny je projít cestou, která je hlídaná vojáky = rádci. Po obědě odjíždí Jana. (Francis ) Opékání kuřat se odehrává za deště. Po kuřatech máme pro Qíka, Sporýše, Ahalberta a Sovu překvapení. Je jím noční výsadek. Tentokrát jde však spíše o legraci. Celá trasa, kterou mají ujít, je jen několik km dlouhá. Nicméně okamžik překvapení je dost silný! Odvádíme je se zavázanýma očima z tábora. Najednou uslyší startovat Horácovo auto. Qík pochopil a začíná se obávat nejhoršího. Při nastu-

Sovo vstávej!

“Takže IQ 0 má Vrápenec.” pování do auta se trochu brání. To již sedíme nacpáni vevnitř. Aha se snaží nahlas popisovat, kam si myslí, že jedem. Nicméně po chvíli se zcela ztratí. Qík cosi povídá o jakési nevolnosti z uzavřeného prostoru. Horác pouští hudbu. Hraje nám Nebeské jezdce, Houston a další country hity. Postupně vysazuji na různých místech všechny čtyři. Qík se bohužel, nebo snad bohudík potkává se Sporýšem a tak se nemusí bát cesty setmělým lesem. Prý, kdyby nepotkal Sporýše, tak v lese přespí! Nevím, ale bez spacáku by si to možná rozmyslel. Výsadek se docela vydařil! Hned za Qíkem se

ŠUP 23

Kronika

9

Sporýšem přichází do tábora Ahalbert následován Sovou. Čtvrtek začíná budováním smyku a závodem na tomto indiánském dopravním prostředku. Pak následuje cesta s průvodcem k Cikánovi. Jdu se Sluncaty a již za Malčicemi nás dostihuje první bouřka. Není rozhodně poslední. U Cikána potkáváme Alfonse s Maďalem. Jsou úplně promoklý. Poslední úsek rušíme. Příroda nám sama připravuje zkoušku naší odolnosti! Dáváme si věci do seníku a Sluncata staví stan. Stavím stan také. Maďal s Alfonsem rozdělávají za vytrvalého deště na cestě oheň. Dávají mu jméno Filip. Sušíme se u něj a vaříme na něm večeři. Kolem ohně natahujeme provazy a vytváříme přístřešek z celt. Postupně dojídáme „miláno“ a jdeme spát. Maďal s Alfonsem odjíždí na kole do tábora. Pátek Další úkol je prostý, dojít co nejrychleji do tábora. Postupně se všichni přesunují mokrým lesem do tábora. V táboře Horác vypráví, jak včera při bouřce zachraňoval Mášu, děti, a hlavně naše týpí. Měl plný ruce práce! Následují poslední úkoly při hledání chrámu Yurac Rumi. Zajímavá byla praktická ukázka řešení úlohy s kotlíkama. Na co nejmenší počet přelití naměřit 4 litry vody pomocí třílitrového a pětilitrového kotlíku. Vrápenec se Sovou se marně pokoušel uříznou tenký plátek dřeva z cca 10 cm široké klády! Večer je slavnostní oheň . Zde vyhlašujeme výsledky hry. Je zde i Hlad a Krup. Přijeli večer před ohněm. A tak dochází i na Krupovo „jumbo“. Sobota je ve znamení bourání tábora. Ráno po rozcvičce „trápí“ Hlad Kotula. Nějak se mu podaří překročit hranici žertu a Kotul se naštve. A již jsou oba od bahna.! Při mytí u přehrádky Maďal napraví narušenou rovnováhu spravedlnosti. Vychýlí Hladovu rovnováhu. Strčí ho i v šatech do přehrádky! Hlad pak dopoledne suší svůj „aktivační klíč“ k autu a doufá, že se mu podaří zítra s autem (a našimi věcmi) odjet. Po-

“Teď se těš Alfonsi!” dařilo se! Letos nosíme sbalené věci rovnou Hladovi do auta. Večer je poslední sauna (byla super!) a také cesta ke křížku pro nováčky. Po sauně odjíždí Tomáš. Křížek se příliš nevydaří. Všichni si křížek raději schovají na příště! Jejich věc. Nakonec je to souboj se strachem, který musí vybojovat každý sám. Je třeba nenechat se ovládnout Strachem! A trénink této dovednosti nováčkům jistě prospěje. Neděle bouráme stožár a je definitivní konec tábora. Cesta na nádraží je podporována motorizovaným Hladem a dvěma bicyklisty Alfonsem a Maďalem. Vlak stíháme! V Praze děláme kolečko a Maďal, Qík s kamarádem (možná to byl nějaký jeho příbuzný ) Ahalbert, Turbo, Sova, Tatouch, Plác, Krup, Hlad, Kule,… jdou ještě vyložit věci z auta. A je to! Někdy později ještě budeme muset uklidit klubovnu. Zapsal Kule

10

Kronika

ŠUP 23

Výří táborová výprava 2001 Malčice - Svéraz a zpět 12. 7. - 13. 7. 2001

T

ento zápis píšu až na konci října, takže v něm možná budou chybět některé menší události, jež se během naší táborové výpravy staly. Co si však ještě pamatuju, to se vám pokusím zde vylíčit, a to co nejlépe. Jak jsem se dočetl v zápisu z tábora, družiny opustily poklidné Malčické údolí někdy uprostřed, tzn. kolem desátého (?) dne tábora. Plác řekl, že Výry pošle samotné a příští den se s nimi sejde ve vesničce Svéraz; vzdušnou čarou je to od tábora asi 10km. Naše družinka se vybatolila z tábora pozdě odpoledne přibližně v tomto složení: Vrápenec, Sporýš, Hroch, Křeček a Ahalbert.

dostaneme přes řeku. Jen tak mimochodem prohodila, že nedaleko jsou výborné třešně, rozloučila se s námi a odešla zpět. Navzdory našemu výraznému časovému skluzu se valná většina družiny (jednotlivce ani nebudu jmenovat) rozeběhla k nedaleko rostoucí velké třešni, a strávila tam spoustu drahocenného času. Přibližně ve tři čtvrtě na sedm (!!) večer se zmíněná skupinka třešňožroutů uráčila se vrátit a říct, že klidně můžeme pokračovat v cestě.

Na tovární most přes Vltavu jsme se dostali vcelku hladce. Přešli jsme jej a zahli doleva. Byla tu nějaká téměř nevyužívaná slepá trať, po ní jsme ťapali asi půl kilometru, ale pak jsme přešli na silnici z Vyššího Brodu do Českého Krumlova. Provoz tu byl dost Šli jsme po asfaltce do hustý a tma už také Přídolí a tam přemlupomalu houstla, takže vili zaměstnance sase rozhodlo, že odbomošky, která právě začíme, a to doprava do A jéje - vodička!! vřela, aby nám ještě svahu. Jak jsme tak šli, něco menšího prodali. lesní cesta nás zavedla Když jsme na lavičce na návsi zkonzudo obce Hašlovice (Pokud vám nevadí movali většinu nakupčených zásob, byl již věčně štěkající psi, všudypřítomné mazlavé podvečer. V hrubých rysech jsme si načrtli bahno nebo vysoce koncentrovaný zápach naši budoucí trasu a odešli po malé silničce hnoje, doporučuji ostatním na další táborosměrem na vesničku Spolí. vou výpravu; činžák jak vykrojený z městské blokové zástavby a obrovské polorozVe Spolí jsme opět něco pojedli a než jsme bořené statky ve mně vzbudily zajímavé odešli, pěkně jsme si poklábosili s pánem, pocity. Tolik moje dojmy z Hašlovic. Možná co nás tam načapal. Šli jsme dál skrz tu vesvám to nemusí připadat tak zvláštní, ale ničku a jedné paní se zeptali na cestu. Vykdyž už tenhle zápis píšu, přišlo mi škoda provodila nás z vesnice na louku ve svahu, si zase jednou neublinknout). který vedl dolů k Vltavě, a ukázala, kudy se

ŠUP 23

Kronika

Byla tma. Pokračovali jsme jižním směrem po polní cestě, přešli potůček a zastavili se. Nějak jsme se nemohli dohodnout, zda bychom to měli někde zapíchnout, či ne, a jestli ano, tak kde, a jestli ne, tak kam jít dál. Z asi čtyř možných místeček bylo vybráno to nejhnusnější. Na kraji řepkového pole, asi 50m od cesty, jsme shodili bágly a vybalili stan; Vrápenec a Ahalbert šli na dřevo, zbytek stavěl tropiko a kopal ohniště. Když se ti dva vrátili, Sporýš s Hrochem a Křečkem leželi v tropiku, které tím zcela zaplnili, a řekli, že oheň asi dělat nebudem. A co večeře? Bude studená. Chroupali jsme tedy sójový granulát a nějaké rohlíky z Přídolí. Zkoušeli jsme také sníst syrová kolínka, ale nějak to nešlo, tak jsme toho nechali.

11

Víc dojmů ve mně už pravděpodobně nezůstalo, takže přestanu s poznámkami o našem prvním noclehu a přesunu se do dalšího dne. Ráno jsme nejspíš nedělali nic, o čem by bylo třeba referovat v Šupu. Měli jsme v plánu dostat se konečně do Svérazu, protože sraz s Plácem byl domluven na deset hodin u tamního kostela.

Šli jsme po nějaké silnici, zahnuli doleva a absolvovali asi půkilometrové prudké stoupání. Na vrcholku kopce stál Svéraz; kostel byl vidět už z dálky. Pod velkým stromem u hřbitovní zdi jsme se rozvalili a papali něco xnědku. Za malou chviličku nás tam našel Plác. Popovídali jsme si o zážitcích z předešlého dne, něco poTím nechci říct, že to, že jedli a pak navždy jsme byli bez ohně, byla odešli ze Svérazu. jen a pouze jejich vina, ale Sešli jsme ze svahu když někdo řekne, že vyjižním směrem do kope ohniště, tak by to údolí nějakého posnad mohl provést, a ne, toka, jehož jméno že když zrovna předstírá, neznám, tady cesta “To musíte 25 cm doprava a pak doleže hřání se u ohně ho nebazašla do lesa a začava pod úhlem 45° a nakonec mírně ví, vykašle se na ohniště a la prudce stoupat. nahoru ... půjde si radši vybalit věci Ahalbert se malindo stanu. Nicméně vinu na ko zatoulal, ale natom máme asi všichni. Taky mi nějak nevyštěstí jsme se za nějakou chvíli opět shledachází, že pět lidí se do našeho tropika neli, a to nedaleko od vrcholu Hrubec. vešlo (vy se sem už nevejdete? to je divný. já už se posunout nemůžu, tak si to tam Byl tu pěkný rozhled na jih. Našli jsme asnějak zařiďte...), přitom si matně pamatuju, faltku, jež vedla skrz další údolíčko na prože na jednom závěrečňáku se nás v jednom tější vrch, kde stály (a ještě tam stojí) vesstanu tísnilo určitě víc, a vešli jsme se. Nebo nice Malšín a Ostrov. Natrhali jsme lipové zas někdo spal venku? Možná, že si to špatkvěty na čaj do šátku, který jsem potom ně pamatuju a bylo to jinak. úspěšně ztratil. Než jsme došli do vsi, dali jsme si na pěkné pastvině, co byla vedle,

12

Kronika

chutný obídek (už přesně nevím, co bylo; měli jsme k tomu ale plnou láhev kečupu, vypili jsme asi polovinu). Po obědě jsme se přesunuli na malšínskou náves. V potravinách, které tam stály a kde měli ještě starou pokladnu na ruční pohon, jsme si něco nakupčili a o dobrůtky se rozdělili (na podrobnosti se zeptejte Křečka). Z Malšína měla naše cesta vést po silnici na obec Větrná a pak dál k Vltavě. Tu bylo třeba přebrodit a přes Lověšické Rovně se dostat do tábora. Byl to ještě pořádný kus, nebo, chcete-li přesněji, cca 55 kousků.

ŠUP 23

z Krumlova do Vyššího Brodu. Nedaleko ústila do Vltavy Branná, stál tu motorest, rozsáhlá chatařská kolonie, brod přes Vltavu byl na dohled, mládež se tu s nastávajícím večerem srocovala, ale Plác s Výry nikde. Chvíli jsem zkoumal mapu (správný zálesák má vždy mapu s sebou, správný ahalbert naštěstí taky) a došel k závěru, že před pěti kilometry nejspíš odbočili doprava na žlutou značku, vystoupali na kopec a teď tam někde čekají. Ve skutečnosti jsme něco takového zmiňovali už v Malšíně, ale já jsem asi nedával pozor, když se řeklo, že přejdeme hřbet a Vltavu přebrodíme kousek výš. Proč mi ale na silnici nenapsali alespoň šipku?

Bylo nejspíš něco kolem patnácté hodiny odpolední a nám nezbývalo než vyjít po zmíněné trase. Bylo to pořád skopce. Ahalbert šel poslední a hlídal, aby se Jak jsem tak stál u té nikdo neztrácel příliš dokřižovatky, čas plynul a zadu. A jak se blížila křijá jsem se nějak rozhodl žovatka v Branné (ale nechat tu vzkaz, jít zpátpořád ještě byla dost daky 5km, odbočit a najít leko), Ahalbert stále více ostatní, jak se válejí pod jedl jahody, kterých tu starou lipou v Běleni (je byla spousta, a byl čím to na mapě). Tak jsem dál tím víc vzadu. A tady šel. Na silnici jsem občas Nahoru to Sovovi jde, dolu už je to se naše cesty rozdvojily. napsal něco jako Aha horší. Já vám povím o té mojí, tudy> 17:25, ale asi to nena podrobnosti ohledně bylo k ničemu. Odbočku cesty ostatních Výrů a Pláce do tábora se jsem našel kolem v půl šesté. Na silnici zeptejte někoho z nich. šipky byly, ale na druhé straně, než jsem předtím šel, takže jsem si jich nevšiml. Jahody byly výborné, zároveň mě ale něco nutilo jít rychleji, abych dohnal ostatní. PřiVystoupal jsem mírný kopeček do obce dal jsem tedy do kroku. Silnice se táhla Běleň. Lípa tu opravdu byla, ale pochopimírně se svažujícím údolím Brennerského telně jsem tu nikoho nenašel. Rozhodl jsem potoka; provoz byl mírný, obloha vyjasněse jít dál po žluté, vedla nahoru podél pole, ná, ale mně nedocházelo, proč jsem svou potom zahnula do lesa. Potkal jsem nějaké družinu ještě nedostihl, když jsem musel od lidi. Zeptal jsem se jich na skupinku 6 lidí posledních jahod ujít několik kiláků.Kdys báglama a oni mi řekli, že nějací turisti by někde odbočili, určitě by na mne počkašli nahoru a nechali mi šipky. Já jsem je na li, řekl jsem si, a s touto domněnkou jsem oplátku ujistil, že nejde o žádnou bojovku, došel v 17:00 na křižovatku s rušnou silnicí že jsem se jim prostě a jednoduše ztratil.

ŠUP 23

Kronika

Pak jsme se rozloučili a já pokračoval nahoru. Najednou jsem se ocitl v sedle. Značka vedla po cestě někam úplně jinam, než jsem chtěl jít. Hledal jsem šipky, ale našel jsem jen rozkopané kusy kůry. Rozeznat směr, který ukazovaly, když ještě byly šipkami, bylo nemožné, a tím pádem jsem byl jaxe říká nahraný. V tu chvíli mě bohužel nenapadlo nic lepšího, než jít polem, které bylo poblíž, uzavřené ze všech stran lesem, a tak se dostat k řece, případně najít zbytek výpravy. Nikdo tam nebyl. Zato mě ale pořádně vyděsil pes, kterého jsem sice neviděl, ale zato byl slyšet hrůzný štěkot, vzdálený odhadem ne víc než 30m. Stál jsem jako přikován u jednoho ze stromů, jež tam rostly, ale za cca deset minut jsem sebral všechnu odvahu a pelášil na druhou stranu do lesa. Teď jsem si řekl, že se na ostatní Výry i s Plácem vykašlu a půjdu rovnou do tábora sám. “Stejně bych je nenašel”, “oni se tam dostanou i beze mě”;-] a “já bez nich možná

13

taky” byly hlavní důvody, proč jsem se tak rozhodl. V tom jsem uviděl, jak se asi dvacet metrů přede mnou pase kráva. Okamžitě jsem si vybavil všechny historky a poučky, které jsem kdy slyšel o rozzuřených kravách a nechráněných kolemjdoucích, a když se k tomu přidal pocit ze štěkajícího trhače, který ve mě ještě doutnal, zahnul jsem do nejbližšího hustníku a utíkal pryč. Za pár minut jsem se dostal na cestu. Zorientoval jsem se v mapě a zjistil, že se můžu pohodlně dostat zpátky na křižovatku. Na mou známou křižovatku jsem došel, když odbila sedmá hodina. Vzkaz tu ještě ležel. Už je na čase, abych se nějak (jakkoliv) dostal do tábora, řekl jsem si. Měl jsem plné zuby všech dobrodružství a nočních překvapení, takže jsem z pomyslného seznamu možností rovnou vyškrtnul Lověšické Rovně, protože to tam neznám, a je to tak rozlehlá oblast, že jsem se do ní raději nepouštěl. Jít po silnici do Větřní a odtamtud stejnou trasou, jako jsme šli tam? To mě také nějak neláká...

Qík při výrobě “udajně” nehořlavého plavidla

14

Kronika

Nakonec mi vyšlo, že asi půjdu do Zátoně, tam přes most, po cestě do Práčova, Přídolí a tam už nějak trefím. To bude asi nejlepší, protože jsem tam už jednou šel, je to pořád rovně, je tam i trochu vidět... atd.. Na silnici jsem napsal (zcela zbytečně) Aha Zátoň> 19:15, v nejbližším motorestu se napil vody, nechal tam omylem hrneček a vyrazil. V Zátoni jsem byl za chvíli. Mezitím se setmělo. Vystoupal jsem po asfaltce na pláň, která se tu táhne ze severu na jih. Červená značka tu vede po pohodlné cestě do Spolí a pak dál do Krumlova. Došel jsem k vrátnici tovární skládky. Paní, která tu hlídala, mě uviděla, jak si to tudy vykračuju nocí, a dala se se mnou do řeči. Vyprávěla mi, že pochází ze slovenských hor, že pracovala dvacet let v papírně ve Větřní a teď že tady hlídá skládku. Když jsem jí vyložil svůj osud, znenadání mě pozvala dovnitř do vrátnice. Tam bylo příjemné teplo. Paní hlídačka mi dala povidlový knedlík s čajem a řekla, že je to půlka její zásoby na jednu noc. Pak jsme si různě povídali, já jsem se dozvěděl, že tam bude nějaké mezinárodní mistrovství v jízdě na motokárách a že kvůli tomu její syn se sekačkou vysekává trávu u okolních silniček. Bylo přibližně půl jedenácté, když jsem pěkně poděkoval, rozloučil se a odešel dál na Přídolí. S knedlíkem v břiše se mi šlo hned lépe, nejspíš protože jsem od dvou hodin odpoledne nejedl. Ponořen do těchto a podobných úvah jsem minul Práčov. Když jsem to později líčil ostatním, řekl jsem doslova, že místní cikáni se tam hřáli u ohníčku, tak jsem je radši moc neprudil a šel dál. Ta věta se jim moc líbila. A když jsem teda byl za Práčovem, řekl jsem si, že do Přídolí je to už jenom 9 kousků. V Přídolí, přesněji na křižovatce se silnicí na Silniční Domky, jsem zahnul doprava. Ale moje domněnka, že odbočku do Sedlice najdu i potmě, byla nejspíš mylná. Alespoň můj první pokus byl neúspěšný; šel jsem tedy zpátky na kraj vesnice, pod lampu

ŠUP 23

jsem rozbalil mapu a zjistil, že je to ještě o něco dál. Napodruhé jsem se již trefil. V noci se v lese chodí hůř než na pláni, ale jde to, a cestu jsem navíc naštěstí již docela znal. Trochu mě vyděsilo, že jsem slyšel nalevo kroky a střelbu z pušky, ale nejspíš je to nesmysl. O něco později se mi zase zdálo, že spousta lidí chodí lesem s baterkami a někoho hledá, ale pak jsem si uvědomil, že to vidím lampy vzdálených vesnic, jak probleskují mezi stromy. Přešel jsem Malčický potok, vyšel kousek nahoru, odbočil na pěšinu a s několika menšími obtížemi (bažinka, smrčky,...) nakonec stanul na táborovém náměstíčku. Bylo asi 23:30. Kulecí a Alfonsovo týpko byly ještě vzhůru. Vyprávěl jsem jim zhruba to samé, co jste zrovna přečetli. Velice je pobavilo moje setkání s krávou a s Práčovem i spousta dalších věcí. Potom jsem se trochu najedl a šel spát. Ráno jsem se shledal s Výry a s Plácem. Vyzvídal jsem, kudy šli, prý přes brod u Jistebníku (!) a pak přes Lověšické Rovně. Prý si mysleli, že to někde zalomím a ráno to dojdu. Také jsem si to myslel, ale vždycky jsem si řekl, že ještě půjdu, a tak jsem to nakonec došel ještě týž den. Kdybych se v těch pět hodin v Branné nepouštěl zpátky a neztratil tak dvě hodiny, mohl jsem je potkat (byli tam hodinu po mně), ale na druhou stranu by se mi nedostalo pohostinství od paní hlídačky. Všechno tedy nakonec dobře dopadlo, což je ten nejlepší závěr, jaký si můžeme přát, nemyslíte? Ahalbert. Uff! Ahalbert je a byl vždy zdrojem nějakého dobrodružství. Ani tentokrát nezklamal. Alespoň na jednu věc je spolehnutí - Ahalbert se v mapě vyzná. Ještě že došel večer do tábora. Asi bychom neměli klidnou noc. Šance najít Ahalberta v noci někde v okruhu 30 km od tábora, bez pomoci policie, byly nulové. Ještě že přišel večer a někde to nezalomil! pozn. KTH

ŠUP 23

Kronika

15

První poprázdninový kec tomu, že jsme pak pařili nějaké malé games4. září 2001 ky. Ke konci přišli Alfons s Maďálem a přiec začal jako vždycky asi kolem nesli vlastnoručně 5-té hodiny odvyrobený, upečený polední. Kule a donesený borůvtentokrát přinesl prokový koláč ze zbytmítačku z práce na ků borůvek kterou jsme napojili nasbíraných na táPsíkovu kameru s viboře. Nutno upodeem Všichni jsme se zornit že koláč dětěšili na pohyblivé oblali poprvé a na zarázky z tábora, ale asi čátečníky to nebypo dvaceti minutách lo špatné. Všichni propojování, přepojosi jej vychvalovali vání, hádání, zmatkoa když někteří zavání a distancování se čali odcházet domů od toho jsme začali a koláče bylo ještě mít pocit, že z toho dost někteří jedinnic nebude. Když tu ci, jako například náhle první prokmitjá, svedli lítý boj nutí obrázků a náhle o to, kdo toho kovše fungovalo a my láče sní víc. Po snějsme mohli skouknout dení i těch nejmenPsíkovo profi-video s ších drobečků se i dokonalými (alespoň ti největší bojovníci pro neznalce jako jsem odebrali do svých já) efekty. Abych řekl domovů pravdu moc si to ne“To jsem zvědavej, kdy ten Maďal spadne.” pamatuju, ale věřim Hroch

K

Dolina triglavských jezer. Diapozitiv z letošního pu‘táku v Slovinsku.

16

Kronika

ŠUP 23

Voda Ohře 2001 podzimní první 21. - 23. září 2001

J

elikož jsem autorem obou článků o podzimních vodách, rád bych Vás upozornil, že se dá předpokládat korektura Kuleho (popřípadě, když se k tomu dostane, tak i Tatoucha), který si určitě nenechá ujít příležitost a začne mi do článku ještě před tiskem z pozice vydavatele (nebo korektora?) vkládat jakési jeho poznámky, kterými se snaží nějaké věci upřesnit (pravděpodobně narážky na jeho osobu apod.) či ozdobit (narážky taky na někoho jiného nebo přímo na mě ). Proto Vás prosím, abyste si těchto nepovolených vložek nevšímali a tyto vložené pasáže přeskakovali. (pokud by se Vám nelíbil sloh nebo slova vyjádřená v hovorové češtině, tak to dejte řádně najevo a já budu příště psát spisovně). Děkuji za pozornost a přeji pěkné počtení…

povedená trojka zezačátku sice seděla a jen tak lehce se pošťuchovala, což se dalo ještě ukočírovat. Jen co ale bylo kupé vyprázdněno lidmi, kteří vystoupili z vlaku v Plzni (kde mimochodem pěkně lilo), tak se do toho dali. Rvali se pořád v chodbičce a zároveň tam vytírali podlahu, aby tam bylo čisto. Chuť vyhodit je z okna v nás jen rostla. Bohužel se jim podařilo se vždycky na něco vymluvit, takže jenom pořád dřepovali za nějaká nevhodná slova. Vystupovali jsme v Chebu, což vlastně znamená, že jsme jeli vlakem z konečné na konečnou (je to asi poprvé, co sem jel z konce na druhý konec něčím jiným než metrem…). V Chebu jsem trochu udělal paniku, že vlak jede za tři minuty, ale seknul

Pátek Sešli jsme se na Hlavním nádraží asi tak v 16 hodin 11 minut a 35 sekund celkem přesně. Bylo nás tam asi tak 13, možná víc. Protože ale například Skorec, který s námi jak je rok dlouhý (nebo možná uherský rok dlouhý???) nikde nebyl, tak se mu asi z nás udělalo zle a říkal, že radši půjde s maminkou domů a s námi že nepojede. Tak jsme od něho a od dalších odpadlíků (Ku“Uff, ten Vrápenec mi zase dal. bula a jemu podobní) vzali jídlo a loďák a vyrazili jsme jsem se jen o hodinu. Tak jsme trávili ten po krátkém čekání na Maďala, který kupočas v nádražní hale. Samozřejmě každý po val lístky, na vlak. svém… Pytlíci by určitě skoupili krámek s hračkama, který stál uprostřed, ale byl boVe vlaku jsme se rozdělili do pár kupátek. hužel zavřený, tak alespoň pokračovali ve Já si sednul kromě s Cukem ještě s Petrem, rvaní. Krup přemluvil několik poflakujících Ondrou a Kvíčalou pocházejících z Tarbíků se jedinců, aby se sním složili na noviny. (Turbíšů..?? Pytlíků! pozn. KTH). To jsem Měli jen Právo, takže výběr nic moc. No ani ještě ale nevěděl, co jsou zač a jaká to byla ty noviny taky nic moc. Sedli jsme do vlaku megachyba. Cuk se sice snažil spát, ale to se asi ve čtvrt na deset a jeli dvě stanice do mu podařilo jen asi do Prahy Smíchova. Ta

ŠUP 23

Kronika

Vrápenec se řítí do záhuby. Nebanic. Když jsme vystoupili, začalo trochu zase pršet. Očekávali jsme, že příde Kule a Kvík (nebo alespoň Kule) nám říct, kde jsou, protože jeli s Kvíkovým bratrem s loděmi napřed. Bohužel na nádraží nikdo nebyl, tak jsme vyrazili směrem někam po silnici, který určil Tatouch. Někde u chatové oblasti jsme si dali pauzu a Tatouch hledal ještě s několika jedinci místo na spaní. Spali jsme kousek od chat.

17

Po obědě jsme jeli skrz Sokolov, kde bylo fakt nádherně, protože voda tekla jako ďabol a bylo superpočasí. Konali se tam závody „muškařů“(?), který byli roztahaní podél vody asi tři kilometry. Myslím, že ale žádnej nic nechytil. K večíru jsme hledali místo na spaní asi v rozmezí dvaceti metrů, protože dál byla rezervace. Kule našel místo asi tak tři sta metrů na kopci nad řekou. „Úžasnej“ výstup nahoru. Myslel jsem, že ho asi nahoře killnu. V lese kolem rostla spousta hub. Večer jsme vařili rejži a sojový maso. V noci byla snad nula, jelikož byla pěkná kosa.

Neděle Brzo ráno přijeli myslivci a málem nám zajeli Maďala, který spal pod širákem, tudíž

Sobota Ráno Maďal vysprintoval asi tři kiláky hledat Kuleho. Ten samozřejmě spal minulý den už od šesti a protože pršelo, tak se mu na nádraží nechtělo. Kule alespoň přivezl lodě, tak si to trochu vynahradil. Vyrazili jsme. Jeli jsme čtyři singly, protože nás bylo celkem jen čtrnáct a lodí bylo devět (umíte si to snad všichni spočítat ne?). Udělalo se celkem hezky, takže ani nevyšly předpovědi, které řikaly v televizi, že bude strašně hnusně. Při obědě jsme se snažili hrát trochu roastbeef, ale furt někdo odcházel pro chleba nebo se napít (takové povrchní nedůležité a k ničemu nepotřebné fyzické potřeby bych tvrdě potlačil..) tak to stálo za pěkný prd. Proto si prosím z toho vemte ponaučení pro příště.

Retardovaný Vrápenec v zahnuté retardérce..

18

Kronika

ŠUP 23

ho asi neviděli. Nasypali něco někam a odjeli. Nás všechny ostatní stejně vzbudili Turbíci, kteří bydleli v jednom stanu a strašně se tam rubali a k tomu ještě navíc řvali jako tuři. Ke snídani jako obvykle byl uvařen poridž. Vyrazili jsme celkem brzo. Za chvíli jsme dorazili do Lokte. První jez byl v poho, ale druhej nás celkem udivil. Byla tam sice šlajsna, ale byla do zatáčky. Po krátkém dohadování Krup sedl do lodi a sjel to. Tak jsme to sjeli všichni. Krátce na to Kule rozhodl, že se končí. Bohužel ale už sjel jez, nad kterým Krup sehnal nějaké místo u policistů, kde by se daly nechat lodě. Tak musel Kule vyrazit s Tatouchem někoho sehnat, kde je necháme. Byla to taková celkem rychlovka. Prckové vyrazili dopředu. My jsme rychle uklidili lodě a běželi za nima. Místo vlaku jel tudy autobus. Busák na nás ale musel čekat asi čtvrt hodiny, protože průvodčí na místním nádraží asi poprvé vypisoval slevenku na jízdenku, kterou jsme my vyžadovali. V autobuse se ukázal Vrápenec jako opravdový bratr, když tomu svému opravdovému sežral všechno, co mu Krup dal (například sušenky). V Novém Sedle jsme přesedli na vlak a jeli s ním do Chomutova. V tomto vlaku jsme obědvali. Naštěstí bylo jedno kupé úplně prázdné a tak jsme tam začali „kuchtit“. Měli jsme strašně chleba a pomazánkovejch másel. No prostě hody. Největší hladoví prudiči byli Cuk a Kvík. Se štěstím jsme to stihli akorát v mezičase, kdy byl průvodčí pryč, protože by ho asi kleplo, kdyby to viděl, co jsme tam udělali. V Chomutově jsme měli asi hodinu čas a tak jsme hráli Katányho. Poprvé sice Kule mafián nebyl, ale podruhý se odkopal a samozřejmě že byl. Ještě vlastně předtím Kule plašil, že nemůže nikde najít ten vlak a tak nevěděl jestli jede. Ve vlaku se vytvořily skupinky, které hrály různé hry. Jedna hrála Abalone,

Kotul se stejným problémém. druhá Asociace atd. Pak se ještě hrála plácaná. Po zhruba šesti a půl nebo dokonce sedmi hodinách ve vlaku jsme dorazili na Hlavák asi v devět. Udělali jsme kolečko a rozešli se do vlastních van na pořádnou koupel…. Zapsal DiKi Milý Dikobrazi, neber jméno Boží nadarmo do úst. Mé korektorské zásahy se vesměs omezují na opravu zjevně neúmyslných pravopisných chyb (v tomto článku jich nebylo více, než bys na prstech několika rukou napočítal). Věcné zásahy do textu neprovádím. Tatouch

ŠUP 23

Kronika

19

Voda Ohře 2001 podzimní druhá 27. - 30. září 2001

V

ážený čtenáři, pokud jsi ještě nečetli zápis z první vody nebo alespoň jeho úvod, prosím abys tak učinil ihned, nejlépe před čtením tohoto dalšího článku.

ci ve vlaku zase trochu rubali ale tentokrát to bylo slabší (nebo lepší..??). Do Mariánek jsme přijeli asi s půlhodinovým spožděním

Děkuji autor

Čtvrtek Tentokrát jsme se sešli na Hlaváku už nezvykle brzo ve 14 hodin 14 minut 5 sekund. Tentokrát nás tam bylo jedenáct. Když Kule kupoval lístky, tak ne paní v okýnku, ale sám velký drážní počítač mu odmítl vydat jízdenky z Prahy do Lokte přes Mariánské lázně, tak mu dal lístky dva. Paní co stála za Kulem byla celkem nervózní a ani po opakovaných výzvách, že to bude na dlouho nepřestala remcat a nepřešla si do vedlejší fronty. Tentokrát z nás nikdo neodpadl a tak jsme šli na vlak. Kule se hnal na vlak do Norimberka a snažil se nás k tomu taky přemluvit. My se ale nedali a vlezli jsme do správného vlaku na Cheb. Znovu sem vychytal kupé s Pytlíkama, ale to už byl Turbo s námi, tak si je začal hnedka od začátku krotit. Ale stejně si myslim, že to nemá jednoduchý a nezvládá. Vlak neodjížděl v 14.30 ale až v 14.41 asi aby ten čas byl hezky symetrický. Samozřejmě se Pytlí-

Tohle není Goblin, ale jak se jmenuje to nevíme.

Hrad Loket a jen tak tak jsme se stihli přemístit do osobáku, který na nás už čekal. Tím jsme jeli asi dvě hodiny. Kule nás cestou udivoval svými přesnými výmysly o původu kláštera v Teplé (byl premonstrátský). Kdesi jsme přesedali na autobus. Tím jsme jeli asi další tři čtvrtě hodiny. V Lokti jsme vysedli a vydali se hledat kemp, který měl být kousek. V kempu se Kule nenápadně zeptal kolik chtějí za noc za osobu a pak jsme se (ne)nápadně stejně odebrali mimo kemp, kde jsme to zapíchli. Turbo chvíli běhal po kopcích a hledal tyče. Pak jsme mu už skoro zoufalému museli s Krupem postavit stan, aby měl chudák kde spát…. Pytlíky jsme chytře rozdělili tak, aby spal každý v jiném stanu a nemohli ráno tak ječet.

20

Kronika

ŠUP 23 Ještě že jsme byli na blízku my civilizovaní normální lidi. (No jo, nevěřte tomu! Jen jsem obdivoval složitost trámoví ve věži. pozn. KTH) Pak už na nás čekal mladý Quide (podle místní cedulky - jinak je to Guide a znamená to průvodce).

Pátek

Ráno jsme dali ke snídani záviny a trochu se zabalili a vyrazili na prohlídku hradu Lokte. U batohů akorát zůstal Kvík a tvářil se, že je bude hlídat. U pokladny se Kule snažil ušetřit celých 10 Kč tím, že nechtěl průvodce. Paní v pokladně ho jaksi utřeZpočátku mluvil o la a tak zahanbený pan obci Lokti a hradu, inženýr musel zaplatit které dostaly jméno těch 10 korun navíc. podle tvaru řeky, která (Vstupné pro děti a stuzde vytváří obrazec denty bylo stejné, ať už s podobný ohnutému průvodcem, tak i bez něj. lokti (zde se blýsknul Jen pro dospělé to bylo o Kule, který tohle 10 Kč dražší. V celé naší všechno věděl). Na skupině jsem tedy měl přiblízku byly i dělové spět na průvodce jen já! Mučírna a vězení v Loketských katakoule z dob švédskéTo jsem v žertu chtěl nakombách. ho obléhání za třicetiznačit paní v pokladně. Ta leté války a dva smírvšak to jako žert nevzala a čí(?) kříže. tak jsem raději zaplatil těch 10 Kč za průvodce pro všechny! pozn. KTH) Měli jsme samoNa jediném velkém nádvoří je studna, která statnou prohlídku 26 metrů vysoké věže, nejdříve studna nebyla a pak za doby Šliků kde se Kule choval jako normální turista byla prohloubena až pod hladinu Ohře a a chtěl lézt po renesanční kostře střechy. měří asi tak padesát metrů.

Maďal jede Hubertus se Štěpánem.

Hrad byl založen někdy před rokem 1234 a měl románskou podobu. Dodnes se neví zda hrad postavili němci či češi. Na počátku 14 století se tu měla schovávat Eliška Přemyslovna, matka to Karla IV., před svým mužem Janem Lucemburským, který si

ŠUP 23

Kronika

21 Ze zajímavostí jsou tu k vidění pozůstatky z kostela sv. Václava. Kostra pravděpodobně zabité ženy z tohoto kostela, apod. V reprezentačních prostorách měl výstavu svých fotografií Jadran Šetlík.

V obřadní síni dokonce je kus přinesené zdi odněkud jinud. V další reprezentační síni, kde zasedali městKrup jede slalom, ale moc mu to nejde. ští radní, měli namalovánu letní kramyslel, že chce místo něho dosadit na trůn jinu i se zateplením, aby jim bylo v zimě jeho syna. Poté se lstí dostal do hradu a obteplo při pohledu na okolní zdi (prvopočátsadil ho a Karla tu nějaký čas věznil. Za ky autosugesce už v renesanční době). Povlády Karla IV. místní kraj vzkvétal. Doklaslední místnost jsem bohužel neslyšel, prodem je založení Horkých lázní u Lokte (kdo tože jsem se zdržel…. by nevěděl, tak to jsou Karlovy Vary). Na hradě je ještě výstava porcelánu, přeV šestnáctém století držel hrad rod Šliků vážně z místní porcelánky, pár kousků je i z (bohatí to šlechtici - měli stříbrný důl v JáVídně. Porcelánka zde byla založena poprchymově a razili mince). Po třicetileté válce vé na začátku 19. stol. jim byl zabaven. Hrad byl v průběhu staletí několikrát dobýván, ale nikdy nebyl úplně Poté jsme měli ještě samostatnou prohlídku dobyt (například hrad dobývali husité a románské polorozpadlé rotundy a kobek s poté i švédové - to jsou ty dochované dělověznicemi (zde jsme nějak zapomněli zavé koule). V roce 1822 byl hrad přestavěn na nechat Pytlíky… ). Ještě před odchodem se věznici a ztratil tak nadobro svou podobu, Ondra snažil za pomoci Maďala utrhnout protože bylo např. zbořeno křídlo připojeGoblinovi jeho kyj a to i přes výslovné vané k románské věži (ta původně měla cimrování průvodce, který říkal, že Goblin plní buří a kopírovala románskou věž v Chebu, přání jen tomu, kdo mu sáhne na vousy. která ještě cimbuří má, tato dnes má reneGoblin je bronzová postavička a je na Lokti sanční střechu). Věznice sloužila dokonce pánem skal a podsvětí… i po druhé světové válce, když tu komuPak jsme se ještě šli podívat do Černé věže nisté zavírali různé nepohodlné osoby. Na na výstavu knižní vazby. Z věže jsme s hradě nejsou žádné dochované památky Kulem šli do krámu, kde jsme koupili mi(mezi i nimi uvítací pohár pro Karla IV.), jenerálku a mléko. Ostatní se někam ztratili. likož když po roce 1989 předával památkoCestou zpátky se Kule nechal unést nádvý ústav v Plzni hrad do rukou obce Lokte, herným tunelem, který ihned začal zuřivě odnesl si všechny artefakty s sebou. fotit. Tak sem vyrazil napřed. A ejhle zde už čekají další členové výpravy, kteří jeli s

22

Kronika

ŠUP 23 spát asi tak v půl jedný, ale Maďal se Sovou ještě pořád smaží (zde mám na mysli hudbu).

Sobota Ráno už samozřejmě Maďal i Sova jsou venku, když se my dva teprve probouzíme. Ke snídani se dělá…. (no schválně co to asi bude, co tak asi bejvá ke Fyzika v praxi aneb Archimedův zákon stále platí! snídani???) no je to přece super bezvadnej poridž !! Alfonsem autem v pátek ráno. Vypadají zle Po vydatné snídani vyrážíme. Sjíždíme Hua naštvaně (nebo zle naštvaně??) a nadávají bertus. Celkem to jde. (Alfons vytvořil za něco o tom, že tam čekají asi tři čtvrtě hodipředchozí den takovou fámu, že to je skoro ny. Když ostatní ještě chvíli nejdou, tak odnesjízdný úsek, který se on snažil sjet a pojíždíme na lodích k místu, kde jsme spali. sléze i vyjet a tak ho to ztrestalo, že na to Přede mnou jede Sova a po pár metrech se mají jen ti nejlepší bouchači). Alfons tedy cvaknul (prý kvůli deseti kilům brambor, s Krupem sjíždí ještě jednou ale školácká ale kdo tomu uvěří?). Krup cestou z Lokte chyba jim to zkazila a už se oba koupou. k tábořišti prohrábl kontejner s odpadkaNasedli ale statečně znovu a napodruhé už ma a našel malinko porouchanou skládací se jim to podařilo celkem úspěšně. Ještě židličku a vzal si jí s sebou. Celkem rychle jel Alf s Maďalem a to nadvakrát, protože se balíme a vyrážíme. K obědu máme krunapoprvé se jim to moc nepovedlo. Na povu Budapešťskou pomazánku a kuleho oběd zastavujeme nad malým jezem. Cesneznámou (z pozdějších zkušeností asi nejtou jsme ztratili Kvíka s Psíkem, kteří spáspíš koňskou), zbytek si tak občas hází chali v lodi díru vel, vel, velkou… . Házeli roastbeefem. Akorát Sova to trochu přejsme si roastbeefem a někdo se i válel v krahnal a šel si zaplavat do řeky. Cestou vincích, kterých bylo všude požehnaně. na vodě se nic zajímavého neděje. Projíždíme Karlovými Vary a dojíždíme k Hubertusu. Nad ním po středně dlouhém dohadování mezi „papaláši“ táboříme. Večer se smaží smažáky a hlavy bedel. Krup se snaží si spravit židličku, ale marně. Po večeři dělali Krup, Maďal, Sova a ještě další jedinci menší neplechu, později i plechu. Je to večer samých dobrých tonů linoucích se z krupovýho Charanga a erární kytary a dalších náMaďal s Alfonsem právě sjeli část Hubertusu. strojů. Jdeme s Krupem

ŠUP 23

Kronika

Kvík se nakonec dostavil, tak jsme po vydatném obědě, ke kterému byly pomazánkový másla, mohli vyrazit dál. Jezů moc nebylo, většinou byly obnášecí, až na pár malých, které se daly jet. V Kyselce Kule nabírá kanďák mattoniho vodičky a Alfons s Maďalem vyrážejí dopředu, aby mohli dojet pro auto, které nechal Alfons ještě před Karlovými Vary. Nabíráme jejich loď, kterou nechali pod mostem. Ještě nabíráme vodu do kanystrů a Kule ukořistil někde spoustu jablek a za chvíli už parkujeme. Stavíme a jíme poměrně brzy. Je sejráno. Alf s Maďalem dorazili také celkem brzo. Kytary se nechtěl nikdo chopit, tak hráli jen Krup, Maďal a Sova. Museli jsme jít brzy spát, protože ráno jsme museli vstávat.

Neděle

23

odjet a jel v 12.51. Když odcházel poslední člověk od nás, bylo tak 12.25 a Kule říkal, že to jede ani ne za 10 sekund. Nechápu to doteďka…. Nakládali jsme v jemném deštíku a odjeli jsme asi tak ve dvě. Déšť nás už cestou a ani v Praze neopustil. V Praze se nejprve stavujeme v klubovně vyložit mokré vesty a pádla. Když jsme odjížděli přicházel akorát Kule do klubovny, aby se osprchoval a když jsme na něj mávali ať k nám jde, tak dělal jako že vůbec nechápe vo co de a že se jde sprchovat (později se nám mailem omluvil z důležité porady na WC, ale ze záchoda to přece není moc daleko do sprchy…). Tak jsme to holt museli vyložit sami. (No zase jsem umyl kotle a kanystry. pozn. KTH) Ještě jsme vezli Maďala na Smíchov a pak Krupa domů a to už byl jen koussssekkkk k nám domů….. Vůbec netušim co se dělo ve vlaku, ale pravděpodobně se dělalo vyúčtování. Na větší podrobnosti se zeptejte těch co tam byli.

Ráno se probouzíme vážně brzo. Kule má u svého stanu kvalitního „stopaře“, ale nikdo se k němu nechce přiznat. Ke snídani, jak už asi všichni tušíte, byl co? No poridž. To je tedy asi všechno na co si vzpomínám. Tentokrát s jablkama. Balíme rychle a vyráPokud si na něco vzpomenete nebo jsem žíme. Máme to do Klášterce nad Ohří asi Vás v tomto, či minulém článku urazil nebo 18 kiláčků. Řeka dost teče, ale je dost plná naopak pochválil, prosím abyste učinili potakových tvrdých věciček, co se dokážou dobně v některém dalším čísle našeho pradobře schovat pod hladinku - totiž kamínvidelného občasníku. ků. Cestou potkáváme další vodáky, kteří Ahoj Tě, DiKi mají plastové lodě a je jich trochu víc. Později vyjde najevo, že jsou od skautů a jejich vedoucí je učitelem Psíka, Turba a Tu… Jany na fyziku a ještě něčeho. Asi tak po 12 kilometrech začíná pršet a Kule ukončuje naší pouť a to i když můžeme jet dál. Rychle se všichni balí a pospíchají na vlak. Alf a Maďal jedou dál po řece pro auto, které je v plánovaném cíli, totiž v Klášterci. Čekal jsem tedy s Krupem až přijedou s autem. Značnou část si krátíme i konverzací se šéfikem (učitelem) od skautíků. Náhodou jsem se šel podívat na nádraží, kdy jel ten vlak, kterým měli Typický nezájem o práci hudebníka. ( Krup, Diki, Jana)

24

Kronika

ŠUP 23

Kec o obojživelnících a plazech úkol. Hned jak přečetl Krupp svůj test, Plác začal pouštět na kazetě hlasy. Dalšíúkolysiužnepamatuji. Já s Kvíčalou a Petrem jsme si šli vzít čaj. Nejdřív jsme si ho museli uvařit, neboť v konvici nic nebylo. Pibižuch dlouho nepřicházel. A nakonec nepřišel ani Bambul. Kec byl od 17:00 do 19:00. Užsivůbecnepamatuju, kdo vlastně přespával v klubovně. (Nikdo pozn. KTH) Mladší odešli hned po Kecu. Já jsem taky odešel. Později jsem došel domů. (info.: Petr dostal 15 kokosáků). 5. října 2001

Úvod

J

eště před Kecem jsem si předčítal v Encyklopedii. Rychle jsem si dočítal Encyklopedii čtyřku. Hurá. Už jsem se urychleně připravoval, když najednou... Na hodinách bylo 16:55. Přírodovědu jsem hodil do šuplíku a Encyklopedii do regálku. Běžel jsem a málem jsem vyrazil dveře od svého pokoje. V rychlosti jsem si vzal tašku a do ní jsem dal sešit, uzlovačku a doklady. A už jsem letěl na Kec.

Kec Kec začínal v 17:00:00. Já Ondra jsem se dostavil v 17:05:26. Baloun měl účes, jako kdyby se vrátil z Brazílie. Potom Krupp přečetl svůj test. To byl první

Za chyby v dokumentu nezodpovídám. Ahooj! Ondatra

ŠUP 23

Kronika

25

Orienťák roly jsem našel bez problémů. Čtvrtou kon6. října 2001 trolu jsem hledal asi deset minut. Sova se šechno to začalo už v pátek na kecu. spolčit, ale neúspěšně. To se mu povedlo až Zeptal jsem se Kuleho, jestli se v sona sedmé kontrobotu běží le. Na osmé konorienťák. Odpotrole jsem zjistil , věď zněla ano. V že si ji Sova špatně sobotu jsem měl zakreslil. Zde jsem sraz s Kulem na měl menší krizi a Vyšehradě, kam uvažoval jsem, že později dorazili se na to vykašlu. Ahalbert a Sova Nestalo se tak a s Turbem. Odjeli běh jsem úspěšně jsme metrem na doběhl až do cíle. Opatov, kde jsme Pak následovalo po mírném hledávyhodnocení a ní našli naše nározdání cen. stupiště i s poměrKaždý dostal, co ně dost zaplněsi zasloužil. Pak ným busem. OdSova na startu studuje mapu.Vrápenecovi během jsme odešli na jeli jsme do Bezávodu vyhládlo a tak se futruje houskama! vlak do Čerčan. nešova, kde jsme Ahalbert vypočípo návštěvě místtal, že když si koupíme slevenku pro šest ní cukrárny nastoupili do jiného busu. Po lidí, tak se nám to pořád vyplatí, i když je další čtvrthodince jsme se octli v lese. Na nás jen pět. Paní v pokladně poslala chudámístě už byla spousta aut a lidí. Zaregiska Ahalberta do pr… .Kule to vyřešil a natrovali jsme se a dostavili na místo startu. diktoval jí postup jak se vydává slevenka. První start byl v jedenáct hodin. Startoval Bylo nás jenom pět, ale to jsme jí radši nejsem jako první. Trať byla zajímavá a na říkali. Vlakem jsme odjeli, ale příští stanici můj vkus poměrně dlouhá. První tři kontpřistoupil Plác, který jel z chaty a neměl jízdenku. My jsme měli, ale jedno místo na slevence volné, takže si nemusel nic kupovat. Dobrá náhoda co? Na nádraží jsme i s přemyslem udělali kolečko a…

V

Wrápenec Hromadný lístek se vám vyplatí, i když jedete jen čtyři (pokud je vám 15-26 let). Ostatním věkovým kategoriím se vyplatí od pěti lidí. Praktická pozn.- Maďal

Mapu je potřeba překreslit co nejpečlivěji!

26

Kronika

ŠUP 23

Podzimní sraz 2001 Další lesní cesta tu zabočovala doleva. Chvíli jsme se dohadovali, kudy pokračovat, ale naLečo konec jsme stejně šli dál Rozdělal jsem oheň a dal smažit rovně. cibuli, po chvíli přidal párek a Hroch s Vrápencem se nakrájenou papriku. Dále přilil Cesta najednou vyjela sešli v pět odpoledne na vodu (nemohl jsem dusit, pro- z lesa a mířila do vesnice, vršovickém nádraží. Ve tože nejel Baloun, který měl po- jež byla na dohled. Na cečtvrt přijel Ahalbert s Pibi- kličku). Až se voda trochu odpa- duli u silnice jsme přečetli žuchem osobákem z Hla- řila, tak sem přidal nakrájená raj- název: Vestec. Když jsme váku do Čerčan. Tatouch čata a kořením (vegi) a také při- na návsi rozbalili mapu a s Pytlíky (Turbo se neú- běhl Maďal s pokličkou. Mohl zjistili naši polohu, dost častnil) jel také tím samým sem dusit, a když sem dodusil, jsme se podivili. Někde vlakem, takže když všich- tak sem zavolal porotu a pak to jsme museli odbočit ze žluté a provést otočku o ni nastoupili, bylo nás cel- snědl. 160°, říkala naše intuice, a kem asi deset. Za hodinku Petr (šPatník) tak jsme to na nejbližší lajsme přestoupili v Čerčavičce zapili Dobrou vodou nech na motoráček do Raa zajedli chlebem se salátají. Ve vlaku jsme potkali Maďala s basou mem nebo taky něčím úplně jiným. Po večea se Špatníky. ři jsme se rozhodli, že teda někam půjdem. Naše skupinka Začali jsme stoupat po sil(Vrápenec, Hroch, nici směrem do Ostředka. Ahalbert a kytara) vyPo několika stech metrů stoupila v Choceradech. dělala silnice ostrou zaBylo něco mezi sedmou táčku a doleva odbočovaa osmou hodinou večerla polní cesta, zakreslená ní. Podle plánu jsme měli také v mapě. Na tuto cestu jít po žluté a přespat na jsme tedy zahnuli. Dlouhém vrchu, což měl Minuli jsme osamělý být nějaký hřbet, vzdástrom s posedem a kuplený odhadem osm kilokou hnoje poblíž. Na kraji metrů. Značka vedla nejlesa se cesta rozdvojovadříve po silnici podél kola: rovně vedla přímo do lejí, potom odbočila dolesa, napravo podél něj. prava na uličku stouTam jsme se zastavili a zapající k odlehlejším čásčali tlachat o všem možtem vesnice jménem Vlném. Za půl hodiny, kdy kovec. Minuli jsme pojsme všechno důkladně slední lampy a šli po probrali, nás čím dál tím polní cestě, která se za víc napadala myšlenka na chvíli zanořila do lesa. nocleh. Další čtvrthodina Ťapali jsme tmou asi dvapadla na dohadování se na cet minut a najednou místu, kde budeme spát. jsme stanuli na rozcestí. Pak nás spásná myšlenka Kotul smaží soutěžní sýr! 12. - 14. 10. 2001

L

etošní podzimní sraz se odehrál na tábořišti v Ratajích nad Sázavou.

ŠUP 23

Kronika

27

večeře, porota ochutnávala, zkrátka nic neobvyklého se nedělo. Když se téměř setmělo, šli jsme ke slavnostňáku. Vítězem dnešní soutěže byl ... (už si nevzpomínám. kdo tohle dáváte do šupu, doplňte to sem, prosim). Několik dalších hodin jsme zpívali a hráli na dvě kejtry a basu. Bylo to supr.

Ještě si užíváme babího léta. zavedla do krásného smíšeně-dubo-bukosmrkového lesa, který rostl podél zmíněné cesty. Myslím, že mezi kupkou hnoje, rozlehlým polem a jinými návrhy to byla opravdu nejlepší volba.

A je tu neděle, a to znamená odjezd. Kolem poledne jsme se všichni sešli na louce u Sázavy pod Ratajským nádražím. Hráli jsme frisbee nebo pylos a někteří se šli vykoupat. Pozdě odpoledne jsme odjeli vlakem do Čerčan a pak do Prahy (Kule hledal po celém vagonu kuličku z pylosu - a nakonec ji našel). V Praze jsme provedli kolečko a to je konec, přátelé. Ahalbert

Vybalili jsme se pod širák, dojídali své večeře a diskutovali o živých snech. Kolem desáté hodiny jsme usnuli. Vstali jsme kolem deseti hodin. Snědli jsme nějaké buchtičky, zabalili si věci a odešli pryč. Dostat se do Ratají už nebyl teď ve dne a s mapou vůbec řádný problém. Na kraji Ratají jsme se chvíli nemohli dohodnout, kudy to vezmem; nakonec jsme odbočili doprava, přešli pole a po mostě se dostali na druhou stranu Sázavy. Pak jsme chvíli šli po kolejích, chvíli zase po slinici a chvíli lesem. Na tábořiště jsme dorazili tak akorát včas. Kule a pár lidí už tam byli. Během hodiny přišli další... Tatouch s Pytlíky, Maďal se Špatníky (a s basou), Plác s Tigerem a ještě spousta dalších lidí, které si nepamatuju. Velmi pozvolna začaly přípravy na vařbu soutěžních jídel. Čertem slavnostního ohně byl prohlášen Vrápenec (nebo ne? teď nevim. Kule oprav to, jestli se pletu...). Odpoledne a ještě kus večera jsme klohnili své

Naši hudebníci: Sova, Maďal a Aha.

28

Ze ŠUPlíku

ŠUP 23

Goretex – ano či ne? O botách již v ŠUPu pojednával Alfons (viz. ŠUP 20). Chtěl bych se však k tomuto důležitému tématu vrátit a rozebrat zejména otázku, zda pořídit boty s goretexem (nepromokavou membránou) nebo ne. Sám jsem totiž toto dilema musel řešit a rád bych přispěl svými poznatky do diskuse. V obecné rovině již Alfons téma rozebral a mě nezbývá než s ním souhlasit, zejména co se holínek, blikajících kecek a jiných roztodivností týká. Zopakuji tedy, že dobré pohorky by měly být celokožené s co nejméně švy, dostatečně velké, aby se do nich kromě nohy vešly i dvoje ponožky, s kvalitní co nejméně klouzavou podrážkou, dobře padnoucí a stabilní. K tomuto bych ještě doplnil, že dobrou vlastností je, je-li podrážka k botě přišitá a ne jen přilepená, ovšem bot tohoto typu není mnoho. Osobně dále preferuji hnědé před černými, či jinak barevnými, ale to již na funkčnosti nic nemění (a proti gustu žádný dišputát, jak se říká). Tak, teď máme představu, jak má dobrá bota vypadat a dostáváme se k jádru tohoto

článku: zvolit botu s „goráčem“, nebo bez, toť oč tu běží Pro goretex mluví jeho hlavní funkce – nepromočí se vám boty. Goretex má totiž tak malé póry, že nepropustí vodu dovnitř, ale přitom dost velké na to, aby propustil páru ven. To znamená, že goretex zabrání vodě, aby se dostala dovnitř, ale zároveň dovolí noze uvnitř „dýchat“. Vše je samozřejmě s rezervou – neznamená to, že nohu v goretexu nelze zapařit ani promočit – obojí je možné, ale oproti normální botě to dá víc práce. To, že goretex lze nahradit dostatečným namazáním boty, považuji za mýtus. Sebelepší impregnační prostředek kvality goretexu nedosáhne, a pokud ano, tak jen za cenu totálního ucpání pórů kůže, což z pohorek vytvoří holínky. Proti goretexu hovoří hlavně jeho cena – boty s ním jsou v průměru o 1500 – 2000 korun dražší než boty bez. Další nevýhodou je, že po čase se membrána opotřebuje a účinnost klesá, pokud jste si ale dobře vybrali, pořád vám zůstávají kvalitní boty. Goretexové boty jsou také náročnější na ponožky – aby dobře fungoval, vyžaduje ponožky z umělé, nikoliv přírodní tkaniny. To není žádná dodatečná finanční zátěž, ale je třeba na to myslet, stejně jako na trochu odlišný způsob údržby (jiné prostředky). Poslední nevýhodou, kterou vidím, je to, že goretexové boty se díky technologii nevyrábějí s šitou podrážkou ani s koženým vnitřkem – jste tedy omezeni na lepenou podrážku a textilní vnitřek, to znamená na měkčí boty. Pokusím-li se shrnout výše uvedené, dojdu k následujícímu:  jsem-li ve vývinu a noha mi stále ještě

roste, takže každého půl roku kupuji nové boty, rozhodně nebudu kupovat goretexky, investice se nevyplatí. Naopak, pokud mi již noha neroste a plánuji Pohled do zákulisí redakce.

ŠUP 23

Ze ŠUPlíku

si pořídit boty na 3, 4, nebo 5 let, investice do goretexu se vyplatí.  jezdím-li jednou ročně na týden do chaty na hory a k tomu dvakrát ročně na víkendovou výpravu, goretex je mi k ničemu. Když boty promočím, můžu je přes noc usušit. Naopak, jezdím-li na týdenní a delší puťáky, jarní přechody zasněžených hor, zimní výpravy, zimní tábor v týpku a podobné akce, goretex se mi vyplatí. Není nic horšího, než když vám první den promoknou boty a pak je celý týden nemáte kde usušit.  jezdím-li často do těžkého terénu (kameny, ledovce, skály), potřebuji hodně pevné boty – uvnitř kožené, případně skořepinové a s šitou podrážkou. V tom případě goretexky neseženu. Naopak jezdím-li převážně do lehkého, nebo středně těžkého terénu, kde nevadí měkčí boty s textilem uvnitř, goretexky jsou vhodné

29

Dodám ještě svou osobní zkušenost. Goráče jsem zprvu neměl, protože investice se mi zdála příliš velká. Ovšem po několika puťácích, kdy jsme měl totálně promočené nohy a Kule si jen ve svých goráčkách pohvizdoval, jsem byl mírně nalomen. Korunu tomu ovšem dodal loňský puťák v Alpách, kde po celodenním pochodu v dešti po mokrých loukách všichni měli zcela promoklé boty a Kulemu teprve začínal vlhnout levý palec pravé nohy! Řekl jsem si, že to musím vlastnoručně (tedy vlastnonožně) vyzkoušet. Moje rozhodnutí ovšem uspíšil fakt, že se mi po letech věrné služby rozpadly původní boty, takže mi ani nic jiného, než zakoupit nové nezbylo. Teď mám goráče pomalu rok a nestěžuju si. Zatím neprotekly ani jednou (no ještě aby!). Otázkou je, jak dlouho tento stav vydrží. Budu vás nadále informovat. Krup

Zdá se vám, že je tady málo dobrých rad? Pak se určitě se podívejte na nástěnku Výrů!

30

NáŠUP

Vrápenec – ano či ne? Dvousměrka Najdi co nejvíce druhů zvířat. V těchto směrech: zleva doprava, a shora dolů.

ŠUP 23

Jak se tvořil ŠUP 10. listopadu po hře jse sešlla „redakční rada“ Šupu. Na Supermašině sázel Krup texty v InDesignu. Ahalbert opravoval texty, které byly sice již Tatouchem opravené, ale pan Turbo je vymazal. Pak však napravil svou pověst vybíráním vhodných fotek a psaním popisků k nim. Ahalbert byl ze své bohulibé činnosti vytržen svým otcem. Nějak se špatně domluvil a všichni na něj čekali. Prý měli být za 2 hodiny v Rakovníku v divadle! Výsledek našeho snažení vidíte sami! Má-li někdo zájem podílet se na sestavování ŠUPu informujte se u Kuleho, nebo Krupa. Předpokládám, že ŠUP 24 budeme dávat dohromady podobným způsobem. V plánu máme dát ŠUP 24 dohromady koncem listopadu. KTH

Křížovka

1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)

Zkamenělá postava Pampers Zaječí nohy Pomocnice v domácnosti Shromáždění Alkoholický nápoj Vodní pták Taneční zábava

Turbo tvoří popisky k obrázkům v tomto ŠUPu

ŠUP 23

NáŠUP

31

Oddílové příspěvky

Fotografická soutěž

Druhé připomenutí. Oddílové příspěvky na rok 2002 tj. 300 Kč zaplaťte během listopadu a prosince. Příspěvky předejte rádci ten vám napíše potvrzení.

Máme zde 3 fotky od Vrápence z tábora. Má někdo další nějakou fotku, kterou sám nafotil a kterou přihlási do soutěže? Přece to nemůže vyhrát Vrápenec, protože jediný přinesl své fotky! Tak se pochlapte!

Přípravka Alfons již začal dávat dohromady malé pytrísky. V neděli 18. listopadu pojedou na první výpravu. Kluci jsou starý 7 - 8 let. Má-li někdo zájem přihlásit syna, nechť se obrátí na Alfonse.

Dívčí družina Pokoušíme se nabrat holky tak ze čtvrté třídy. Povede je Jana (Né Turbína! Možná je to Francis. Tatouch tvrdí, že je to dívčí jméno. Možná se tato přezdívka motivovaná Francisovo turbínou ujme. )

Oddílový materiál Jsou to věci, které by mohl mít každý z vás vlastní, ale zatím je ještě nemá, nebo má nevhodné. Máme zde několik docela slušných batohů včetně batohu pro ty úplně nejmenší. Dále slušný počet spacáků včetně několika teplejších pro zimní stanování. Jsou tu jedny běžky a spousta dětských běžeckých bot. Jsou zde i loďáky. Ostatní vybavení jako stany, lodě, kotle, sněžnice a pádla půjčujeme bez chechtáků. Půjčovné činí zhruba 120 chechtáků za víkendovou akci a věc. Jak si odpracovat chechtáky to jistě již víte! Kdo to neví, tak se zeptá svého rádce, nebo se podívá do minulého ŠUPu.

Zimní tábor Letos se opět chystáme do Jeseníků pod týpí. Začneme dávat dohromady kdo pojede. Bohužel né všichni odevzdali předběžnou přihlášku. To je pořádek! Doneste ji prosím. Počítáme spíše se staršími účastníky t.j. z řad Scarebeů, Výrů a Špatníků. Do konce listopadu by bylo fajn vědět kdo pojede.

Nabízíme Tatouch nabízí novou zelenou košili. Navrhuje dražbu do oddílové pokladny. Máme zde nové menší kanady. Velikost je zřejmě 25. Jsou zde také 2 pytle táborových zbytků, tedy zapomenutých věcí. Někdy uděláme dražbu.

stránku různé připravil KTH

32

Bylo nebylo & bude nebude

Proběhl první poprázdninový multibestiální kec (tedy multimediální) - fotky z prázdnin, video z tábora, stereo ze slovinska a podobně. Teď už nám jen chybí 3D helmy a nebudeme muset nikam jezdit, pojede tam jenom Kule, Maďal a Psík, natočí a nafotí to, a my si to užijeme v klubovně. --- První voda se nesla ve znamení Pantáty a kantáty, kterážto odrhovačka se neustále linula z našich hrdel. Počasí naštěstí uznalo svůj omyl a bylo hezky, řeka tekla místy jak blázen. Na nádraží se dokonce přišel na nás podívat i Skorec, ale když nás uviděl, udělalo se mu zle a zase radši odešel. Alespoň jsme si mohli ve vlaku popovídat s dvěma okradenými Němci. --- Na vodě dvě z hudebního programu dominovala charrangokytarová jam session (bohužel bez marmelády, medu a jiných pochutin, ty padly už na táboře). Qíkovi se to ale asi nelíbilo, protože následně zlikvidoval loď na šutru, snad se chtěl pomstít (tomu šutru?). Nevadí, Hubertus jsme pokořili hnedle několikrát, Krup a Alfonsem si ještě ovšem budou muset nacvičit náklony. Krup si také spravil pořádně židličku, kterou si přivezl z vody (vybufetěnou z kontejneru plného krásných věcí) a hnedka se na ní stála v úterý fronta. --Konal se kec o obojživelnících, plazech a různých jiných slizkých potvůrkách. Exceloval Vrápenec, který jediný věděl, co dělat, potkáme-li rozzuřenou zmiji hájící vajíčka (řešení: nic, není to zmije, protože ta je živorodá) --- V Ratajích na srazu se opět vařilo ostošest a o medvědí kost. Zvítězil Petr Špatník, jehož recept najdete v tomto ŠUPu. Nedělní ráno bylo rušné již cca od šesti hodin. Upozorňnuji, že příště by mohlo být

ŠUP 23

spíš „bušné“. Na sraz dorazili i Hračička a Čajíček, které známe jen z některých očíslovaných Tatouchových historek a Hlad, kterého známe i normálně. V neděli byli v Ratajích spatřeni nějací šílenci, jak se koupají v půli října v Sázavě (fakt bylo vedro! Zvlášť při paření frisbee). Rozmohly se zvláštní mravy při příchodu na sraz (že, jo Qíku, Cháne) i při odjezu ze srazu rovnou ze slavnostňáku (že jo, Qíku, Cháne). Cuk s Širchánem při zpáteční cestě vlakem názorně předvedli Janě pohádku „Jak dědeček šetřil až ušetřil“, nutno podotknouti, že jí samotnou zachránila pouze režijka! --- Konal se nábor, ale bez manažerského vedení Krupa a zejména proto nezůstala v síti jediná živá duše. Následně se konal další nábor, tentokrát s manažerským vedením Krupa a opět nezůstala v síti jediná duše. Nakonec se konal třetí nábor pod velením Alfonse, ale jak dopadl ještě v době vydání ŠUPu není jasné… --- Kule na přechodnou dobu z klubovny vytvořil náhradní velící středisko Pentagonu tím, že do ní instaloval cca 17 počítačů, 12 promítaček, 4 digivideokamery, 7 digifoťáků, 3 digiprojektory a hromadu dalších jiných technologických vymožeností. Ovšem na kecu byla následně jedna promítačka roztavena, když na ní nějaký chytrák nechal krabici a zamezil tím větrání… Dále se konal podzimák u Pláce v Jizerkách a hra po Praze, ale tyto události budou blíže rozebrány až v dalším ŠUPu. Čeká nás uzlovací kec, Pražská 100vka a Guláš-Mikuláš, minule celkem povedený, ale pro letošek snad ještě lepší – máte nějaké nápady? Sem s nimi! Potom už Vánoce, prázdniny, zimák v týpku a nový rok, ale to už snad bude další ŠUP (?)

ŠUP, čili Šumařovo podlouhlé ukulele, vydává stř. ml. Vyšehrad, Rejskova 13, Praha 2, www.czechia.com/vysehrad vydáno nákladem: 40 výtisků příjem příspěvků: SUPERCOMP://c:\SUPY prispevky, [email protected], [email protected] uzávěrka následujícího čísla: příště v 16:13 obrazový materiál: CoolPixla 990, Pentáč MZ5N, Nikon LS2000 a občas i další, tiskne: tiskárna informace o předplatném podává: 0800-123456 (zadarmo!!!), distribuce: Katapult s. r. o. Nevyžádané příspěvky se nezvracejí. Autorská práva k občasníku vykonává vydavatel, jejich porušení může vést k soudnímu procesu nebo rozbití úst. Užití části, nebo celku (zejm. k toaletním účelům) bez výslovného svolení vydavatele se tresce!