číslo: 22 Kč

Časopis sboru Církve bratrské v Havířově | Roč.13, číslo 2/2010 náklad/číslo: 22 Kč

LEDEN RADOSTNÝ NÁVRAT Z BABYLONSKÉHO EXILU DŮVOD APOŠTOLA PAVLA DŮLEŽITÁ JE VĚRNOST SLIBŮ MOJE OPERACE SNĚHOVÉ VLOČKY D. ŠOBR: M. L. ZINZENDORF A MORAVSKÁ CÍRKEV VÍCE V OBSAHU NA STRANĚ 2

Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. 2K 4,7

SBOR HAVÍŘOV

STANICE ORLOVÁ

BIBLICKÉ STUDIUM … ČTVRTEK 18:00 DOROST … PÁTEK 17:00 MLÁDEŽ KOINOIA … SOBOTA 17:00 MODLITEBNÍ CHVÍLE … NEDĚLE 8:30 SHROMÁŽDĚNÍ … NEDĚLE 9:00 www.cb.cz/havirov

BIBLICKÉ STUDIUM … ÚTERÝ 17:00 DOROST JABLKO … STŘEDA 16:30 TĚLOCVIČNA … ČTVRTEK 17:00 co 14 dní SHROMÁŽDĚNÍ … NEDĚLE 10:00 MLÁDEŽ TABASCO … NEDĚLE dle dohody www.cb.cz/orlova

OBSAH ČLÁNKY -> okénko pro seniory • RADOSTNÝ NÁVRAT Z BABYLON. EXILU… 16

časopis sboru Církve bratrské v Havířově Roč.

13, č. 2/2010

Redakce: Jiřka Dršková (grafika, sazba) Eva Feberová (ef), e-mail: [email protected] Libuše Poliačiková (LP), e-mail: [email protected] Foto na obálce: šálek Jana Karafiáta (muzeum Jimramov) Příští uzávěrka: 28. 2. 2010 Vaše reakce na naši Bránu nebo příspěvky do Brány nám pište na e-mail [email protected] S Boží pomocí nashledanou někdy příště…, protože bez Pána to opravdu nejde. Redakce

• ÚVOD KE KNIHÁM EZDRÁŠ A NEHEMIÁŠ 14 -> poezie …......................................................... 13 • SNĚHOVÉ VLOČKY -> rozhovor ......................................................... 10 • DŮLEŽITÁ JE VĚRNOST SLIBŮ -> svědectví…......................................................... 4 • MOJE OPERACE -> úvodník ............................................................. 3 • DŮVOD APOŠTOLA PAVLA -> zamyšlení ………………………………………………… 6 • LEDEN -> z dějin církve …………………………………………… 18 • M. L. ZINZENDORF A MORAVSKÁ CÍRKEV KONTAKTY -> na sbor ……………………………………………………… 25 -> na kazatele a starší ...................................... 26 ...................................... 27 -> na vedoucí služeb SBOROVÉ INFORMACE -> dorost………………………………………………… 7 • NĚCO MÁLO Z DOROSTU -> knihovna………………………………………………… 11 • NOVÉ KNIHY -> koinonie ………………………………………………… 7 • VEČER MODLITEB A CHVAL -> modlitby……………………………………………………… 25 -> narozeniny ................................................. 28 -> občerstvení……………………………………………… 5 -> Orlová? ………………………………………………… 10 -> pozvánky • O MISIJNÍM VÍKENDU …………………………… 20 • SHROMÁŽDĚNÍ………………………………………… -> pravidelné akce .............................................. -> skupinka ……………………………………………… • PŘEDÁVÁME DOBROU ZPRÁVU -> výsledky nedělních sbírek ……….…………… -> ze života sboru • POPŘÁLI JSME K NAROZENINÁM …………… -> zprávy ze staršovstva …..……………………… ZÁBAVA -> pro děti …………………………………………………

2

24 1 8 24 6 17 22

Důvod apoštola Pavla Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno. Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných. Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě. Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ Řm 1:13 – 17 Sestry a bratři, blíží se konec zimy a i když to ještě tak venku nevypadá, za dveřmi je jaro a možná i únava z dlouhé zimy. A tak se i ve sborovém životě může zdát, že služba a nesení evangelia je někdy zápas. Horko těžko hledáme způsoby, jak sloužit, čas kdy sloužit a někdy se i ptáme, jestli vůbec sloužit, nebo i jak žít křesťanský život. Tato úvodní slova apoštola Pavla do římského sboru však odkrývají, že pro nesení evangelia i pro křesťanský život vůbec nejsou tak podstatné všechny důvody a způsoby, jako především evangelium samotné, které je pro Pavla tou mocí boží ke spasení pro každého, kdo věří. Hlavním tématem tohoto Pavlova úvodu tak není Pavlův, či náš osud, Pavlovy zápasy či zápasy římského sboru, ale samo evangelium, Ježíš sám. Proto i my smíme odhlédnout od svých příběhů. Proto se nemusíme cítit trapně či osaměle. Nemusí to s námi hýbat, když nemáme tolik prostředků, kolik bychom si představovali. Nemusíme se cítit neschopní, nevhodní, neobdarovaní. Proč? Protože nejde o naše obdarování, protože dary, které dostáváme, nedostáváme jako výraz kvality našeho křesťanství, nebo příležitost vybudovat ráj na zemi, ale především jako milost, otevřené dveře ke vzájemné službě, jako moc Boží pro každého, kdo věří. Ještě jednou – cože bylo tím hlavním důvodem apoštola Pavla k nesení evangelia, jeho služby a života? No – evangelium – dobrá zpráva – apoštolovo poznání toho, jak mnoho dostal a jak mnoho tím pádem dluží. Píše: „Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných. Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám...“ Věříme, víme i my, jak mnoho dlužíme? Jistě – nebeskému Otci to nikdy nesplatíme, ale i lidem okolo nás? Sestry a bratři, přeji Vám i sobě, abychom nezapomínali právě na toto: Jsme v Kristu sice obdarovaní, ale tím jsme i velcí dlužníci. Mějme stále před sebou evangelium o lásce, kterou nám náš nebeský Otec projevil ve svém Synu Pánu Ježíši Kristu. Ať je i v našem sboru, v našich rodinách či jinde tato dobrá zpráva právě tou mocí, motorem, motivem a důvodem naší služby a veškerého snažení. K takovému životu nám buď Bůh milostiv. Martin Grohman

3

Moje operace 20.1.2010 mě Iva Bednářová vezla na neurochirurgii do nemocnice Na Fifejdy na operaci páteře. Když už jsem byla přijatá a na pokoji, přišel se se mnou přivítat pan doktor Tomáš Nytra. Operaci jsem měla plánovanou na 21.1.2010, ale pan doktor mi sdělil, že mě bude operovat ještě ten den, co jsem nastoupila. Jedna operace jim odpadla a tak se uvolnilo místo. Vše se událo tak strašně rychle, že jsem vůbec neměla čas přemýšlet, jak to vše dopadne. Pan doktor byl se mnou stále v kontaktu. Když jsem už byla na sále, tak ještě za mnou přišel, aby mne uklidnil. Potom mi sestřička, která měla na starost všechny moje funkce, řekla „dobrou noc“ a dala mi narkózu. Samotná operace trvala asi dvě hodiny. Když jsem se probrala, tak jsem byla na JIPce a vlastně jsem se vzpamatovávala z narkózy, zase za mnou přišel takový mladý doktor. Měla jsem něco v nepořádku s dýcháním, měla jsem kyslík a ten doktor mi něco dával. Chvilku po jeho odchodu přišel doktor Nytra a ptal se, jak se cítím. Řekla jsem mu, že to je dobrý. A on mně říká, tak děkujte Pánu, dopadlo to dobře. Potom se mě zeptal, jestli chci zůstat na JIPce nebo chci jít na pokoj. Chtěla jsem jít na pokoj, tak mne s postelí převáželi takovýma koridorama dolů, protože to bylo o poschodí výš. Kolem sedmé hodiny zase za mnou přišel doktor Nytra zeptat se, jak se cítím, jestli nemám velké bolesti. Bolesti jsem samozřejmě po operaci měla. Hned mi naordinoval nějakou injekci a sestra mi ji přišla dát. Kolem devíti přišel pan primář. Vyndal mi drén, co jsem měla v zádech, aby se mi lépe leželo. Ta první noc byla docela krutá, musela jsem být jen na zádech, nemohla se posadit, bolelo to. Sestřička mi 3x dávala injekci. Vždycky se to pak na určitou dobu zklidnilo. Druhý den jsem se mohla postavit, když přišla rehabilitační sestřička.. Já se chtěla postavit - jak jsem ležela, byla jsem hrozně silná, ale ona mi řekla: však ještě budete volat, že si chcete lehnout, nebojte se. No a když jsem se postavila, nohy se mi začaly třást, vibrovat. Strašné. A už jsem chtěla jít ležet... Měla pravdu. Chodit jsem začala až v pátek, ale ještě ne sama - s chodítkem, abych se mohla o něco přichytit, kdyby něco. No a v sobotu, to už jsem začala chodit sama. Bolesti byly silné, bylo to, jako by mě nějaké závaží táhlo dolů. Pan doktor pořád chodil za mnou. Jednou, když za mnou přišel, tak mi říká: modlil se za vás celý váš sbor, že? Já říkám, no určitě. A on mi řekl: já jsem to cítil, když jsem vás operoval. Cítil, že se za mne lidé modlili... Já jsem říkala, to nemyslíte vážně pane doktore, a to jde? Já jsem to cítila, ale že to cítil i on? Já jsem byla … prostě je to úžasné. No a v neděli mi sestřička říkala, že bych měla víc chodit, protože jsem pořád ležela. Byla tam taková dlouhá chodba, tak jsem se začala procházet. A teď mne začal pronásledovat nějaký člověk. Pořád šel jakoby za mnou, a já mu furt unikala, protože jsem neměla tendenci s někým mluvit. Ale on mne došel a zavolal na mne: Paní Kubová! Já toho chlapa neznám! Tak jsem mu řekla: My se známe? A on odpoví: no, asi ne, ale já vás znám od pana doktora. A teď se mi představil: Já jsem Pavel Motyka, kazatel z Apoštolské církve. Pan doktor Nytra je náš člověk. Tak jsem se zklidnila, protože jsem přece jen měla trochu strach. Úplně se mi sevřelo hrdlo. Tak jsme si vykládali. On zná všechny naše kazatele, tady odsud, včetně Tomáše Holubce. Martina nezná, asi se ještě neseznámili, ale br. kaz. Chromčáka zná, br. kaz. Orawského... On je z Třince. Takže když jsme se potom potkali na chodbě (už jsem před ním neutíkala), tak jsme si vykládali, což bylo super. Protože když člověk na

4

takovém místě najde člověka, který sice není z naší církve, ale to je jedno - prostě je věřící, bylo to skvělé. Moc mě to povzbudilo. V tu chvíli, než jsem začala chodit, tak mne to táhlo, ale jak jsme spolu mluvili, tak mne to přestalo trošku bolet. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem to trošku rozchodila nebo tím, že jsem zapomněla na to myslet. Takže jsme se potom vídávali vždycky na té chodbě. Vždycky něco řekl, co četl, pak to jakoby rozebral - takže taková pohodička, tak to tam bylo super. Sestřičky též byly vynikající. Já jsem měla strach, že když budu ležet, že budu dlouho čekat, než mi něco donesou. Ale to bylo tak skvělé, že jsem zazvonila a v momentě tam byla sestra a v momentě jsem měla všechno, co jsem potřebovala. Takže bylo to úžasné. I pacienti. Ale byla tam se mnou na pokoji jedna paní po operaci páteře, byla jen o 4 roky starší než jsem já, 62 roků měla a nemohla chodit. Nohama mohla hýbat, pokrčila je, ale od kotníku dolů to měla jakoby mrtvé, nechtělo to poslouchat. Ona se i postavila vedle postele, jenom neovládala chůzi. Doktor jí říkal, že to má na dlouhou trať, čekala ji rehabilitace v Hrabyni. Tak jsem si říkala, to určitě má svůj smysl, že tady jsem. To, že mně po pár dnech dali na jiný pokoj, k ní, nebylo samo sebou. Prostě si myslím, že mi tím chtěl Bůh poukázat na to, že jsem mohla dopadnout jako ta paní. A když přišel den odchodu, to bylo ve středu, pan doktor mi vytáhl stehy. Zavolal si mne k sobě do kanceláře a ptal se, jak se cítím. Na všecko se mě vyptával, ať mu řeknu pravdu a nic nezatajuji, že to všechno musí vědět. No a teď mi řekl, že upustil od původního plánu, že mi dá do páteře šroub. Ten den, kdy mne operoval, tak jsem měla čtyři rentgeny, takové zvláštní. Jeden jakoby obyčejný, bez kontrastní látky, ale přitom nebyl obyčejný. Bylo to něco přes počítač. Takže on se na základě toho rentgenu rozhodl udělat tu operaci jinak, než ji chtěl udělat. Vzal v potaz i to, že mám osteoporézu a operoval mne takovým způsobem, který byl pro mne jednodušší, šetrnější. Nemusela jsem se z toho pak tak dlouho dostávat. Zvolil tu jednodušší možnost, která se úplně super povedla. Takže on to vlastně vsadil všechno na jednu kartu a vyšlo to. Nemám tedy žádný šroub v zádech, ale něco tam mám, nějaký implantát. Ale není to nic s kovem. Takže mi to všechno, celou operaci, při tom posledním setkání vysvětlil a řekl, že bych na tom měla být dobře. A začal mluvit o tom, že ještě budu absolvovat rehabilitaci. O ní jsem s ním chtěla mluvit a on mne předběhl. To bylo tak vedené, to bylo úžasné. Já mu říkala: já vám to chtěla pane doktore říct, ale neměla jsem odvahu, ale když už o tom mluvíte... Kdyby to šlo do Havířova, ale abych nemusela dojíždět, ale šla ležet. Kvůli počasí, dopravě apod. A on říká, no samozřejmě, že to jde, ale ne do Havířova, ale do Karviné, já vám to zařídím. Tak jsme si podali ruce. Pak ještě za mnou přišel na pokoj a říká mi, 24. 2. nastoupíte na rehabilitaci. A po rehabilitaci přijdete za mnou na kontrolu do ordinace v Havířově. Takže jsme se rozloučili, já jsem mu poděkovala a bylo to super. Chci vám všem moc poděkovat za modlitby, sboru, každému z vás. Já jsem to cítila každý den, že se za mne modlíte. Strašně moc děkuji za ty modlitby, které měly tak velkou úrodu. Vlastně jsem netrpěla hroznými bolestmi, bylo cítit, jak je to všechno vedené Pánem Bohem. Bylo to úžasné, moc vám děkuji. Jiřka

Občerstvení Je příjemné strávit po shromáždění chvilku spolu a popovídat si u šálku kávy nebo čaje. Občerstvení však poslední dobou připravují stále titíž lidé. Nenašli byste některou neděli trochu času a nepřipravili pro ostatní kávu a čaj? Na nástěnce je rozpis, můžete si sami zvolit termín, který vám vyhovuje. Děkujeme.

5

Leden Zimu mám rád a letos byl leden opravdu zimní měsíc. Na první pohled to není nic překvapivého, ovšem po třech nevýrazných zimách, kdy spíše převládalo předjarní počasí, toto konstatování je na místě. Teploty padají pod -20 a sněhu máme téměř 40 centimetrů, což v naší oblasti není až tak časté. Nyní je krapet tepleji, avšak mráz stále drží a něco mně stále napovídá, že zima hned tak neskončí. Má své tajuplné kouzlo, za které možná může sníh, jež zemi oděl do bílého. Neslyšně padá a skládá se do vrstev mapy vzpomínek. Zima totiž dokáže v jistých okamžicích zdánlivě čas zastavit, tehdy, kdy je pološero, sníh se sype, nevíte, kde končí či začíná horizont a není slyšet nic, než přesýpací hodiny čerstvého sněhu. Někdo prý řekl, že v těchto okamžicích Bůh počítá čas. ---Jenže zima má taky svá úskalí, zledovatělé chodníky, smog, nízké teploty, které nesvědčí mnoha lidem a zejména těm, jež jsou z různých důvodů bez domova. Mysleme na ně, hlavně v těchto dnech, kdy rtuť teploměru klesá hodně hluboko. V takových okamžicích čas dokáže někdy utíkat … hrozně rychle a velmi záhy bývá …pozdě. Adam Gamrot

24. 1. 2010 jsme popřáli k narozeninám bratru kazateli Zdeňku Chromčákovi.

Bratr nám pak posloužil slovem o tom, jak nás Pán Bůh formuje a vychovává.

Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech. Ž 73,28

6

Něco málo z dorostu... V následujících řádcích se chci s Vámi podělit o jednom „střípku“ z toho, co na dorostu teď děláme. Celý půlrok (tzn. od začátku školního roku) jsme měli duchovní program na téma „mladí lidé v Bibli“, tedy program o postavách, které jsou věkově dorostencům blízko. Nechyběl David, Josef, Jozue nebo třeba Joaš a mnoho dalších. No a právě Joaš se nám stal trochu odstrašujícím příkladem. Jen ve zkratce vám sdělím několik klíčových informací z jeho života, doporučuji přečíst celý příběh (viz 2. Paralipomenon 23 – 24). Joaš byl vychováván v chrámě knězem Jojadou a jeho ženou. Když mu bylo sedm let, stal se izraelským králem. Potom si předsevzal, že obnoví Hospodinův dům. Tak se také stalo. Když ale kněz zemřel, Joaš podlehl vlivu judských velmožů. On i celý národ začali sloužit posvátným kůlům a modlářským „stvůrám“ a opustili Hospodina i jeho dům. Hospodin nechtěl Joaše ani Izraelce ztratit a proto jim posílal proroky, kteří ale nebyli vyslyšeni. Ani na výzvu Zekarjáše (syna Jojady) se Joaš neobrátil a dokonce ho nechal zavraždit. Nakonec ani aramejské vojsko, které zanechalo Joaše zraněného, ho nepřivedlo zpět k Hospodinu. Joaš se stal obětí spiknutí a zemřel. Joašův příběh začínal velmi nadějně – byl vyučován knězem, dělal to, co je dobré v Hospodinových očích, ale ve chvíli, kdy se měl osvědčit, selhal a odpadl. Uvědomili jsme si, že se to může stát každému, i když od malička chodí do sboru, besídky, dorostu ... a proto jsme zareagovali na výzvu apoštola Pavla, který píše v listu Židům 3, 12 – 14: Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono dnes, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. Chceme se tedy navzájem povzbuzovat, abychom neodpadli od Pána. Myslím, že velkým povzbuzením je, když víte, že se za vás někdo modlí a že to, co právě prožíváte, můžete s někým sdílet a víte, že i on se za vás přimlouvá u Pána. Proto každý dostal jeden kamínek, na který napsal své jméno, a tyto kameny si každý týden losujeme. Úkol je jednoduchý – celý týden se za vylosovaného člověka modlit. A co si o tom myslí dorostenci? Třeba toto si myslí Marťa: Od té doby, co se u nás zavedly modlitební kameny, přijde mi, že jsme všichni k sobě blíž. Často totiž.. si řekneme ahoj jak se máš.. je takové povrchové..těmi kameny jsme našli možnost…se poptat člověka víc, co ho tíží, za co potřebuje, abychom se modlili ten daný týden... Každý týden si vylosováváme jiný kamínek s jiným jménem a za toho človíčka se modlíme celý týden. Myslím si, že modlit se za ostatní pravidelně, je velice důležité, protože naší modlitbou můžeme tomu druhému opravdu hodně pomoci.. nést s ním jeho břemeno, které ho zrovna tíží. Moc se mi líbí, že vedoucí zavedli takový modlitebník. Myslím, že je to dobrý začátek pro ty menší.. naučit se modlit nejen za sebe, ale hlavně za ostatní. Takže pokud v pokoji vašeho dorostence najdete povalovat se nějaký kámen, určitě ho nevyhazujte! Má mu připomenout, že se má modlit za nějakého kamaráda z dorostu. Adélka Manišová

V pátek 12. 2. od 19:30 hod. pořádá mládež v naší modlitebně večer modliteb a chval.

7

Předáváme dobrou zprávu V novém roce jsme na našich skupinkách začaly přemýšlet o tom, jak hovoříme s druhými lidmi o Pánu Ježíši a zda to vůbec děláme. Ocitáme se uprostřed tématu o šíření dobré zvěsti. Vymezení pojmu- evangelizace, tedy evangelizo, znamená být posly dobré zprávy. Předávat zvěst o Pánu Ježíši druhým lidem, povídat jim o tom, jak změnil naše životy a co pro nás znamená teď. Předpoklady pro evangelizační činnost. Moc rádi spolu trávíme čas, dlouze si povídáme a máme se dobře. Naše rozhovory jsou slyšet až na nádvoří. Proč je pro nás ale tak těžké vyjít za zdi kostela a povídat si s lidmi, kteří toho o Pánu Ježíši moc nevědí? Nepovídáme si ani s těmi chudými, ani s bohatými, ani s nevzdělanými, ani se vzdělanými. Mnohdy cítíme, že lidé si ani nejsou vědomi toho, že by něco takového potřebovali slyšet, nebo jsou proti Pánu Bohu zaujatí a nechtějí být pod tlakem. Někdy ani není čas mluvit. Co tedy dělat? Tak nejprve - o druhé lidi se musíme nejdříve zajímat a svůj zájem jim nějak projevit. Dobře se k nim chováme. V 1.Pt.3:1-3 dostáváme příklad toho, jak věřící žena získává svým způsobem života srdce nevěřícího manžela pro Pána Boha. Musíme si klást otázku, zda s nevěřícími lidmi máme vůbec nějaký vztah a trávíme s nimi kvalitní čas. Kdyby Pán Ježíš seděl v pohodlíčku svého nebeského pokojíčku a nešel za námi, do nepřátelského území, byli bychom úplně ztracení a bezmocní. Také si musíme umět pojmenovat svůj strach, který nám brání za nimi jít. Nemáme rádi otázky, na které neumíme odpovědět, nemáme rádi odpor, ale nesmíme se tím nechat zastavit. Pán Ježíš po nás nechce, abychom říkali něco, co nevíme, máme být svědky o tom, co jsme poznali, svědky o Boží milosti a záchraně našeho života. Nenecháváme se také rozptylovat vnějšími věcmi, například blahobytem. Uchováváme si v srdci první lásku a usilujeme o ni. Nemáme daleko k tomu připomínat si, jak jsme na tom byli, když jsme poprvé pozvali Pána Ježíše do svého srdce. Jaké to bylo ve Skutcích? Byly to skutky apoštolů nebo skutky Ducha svatého mezi lidmi? Děj se odehrává v době, kdy Ježíšovi následovníci vůbec netuší, co bude za chvíli či další den. Zmrtvýchvstalý Ježíš je naplňuje radostí natolik, že jdou a všude o něm mluví. Při letnicích je vylit Duch svatý, Petr káže, 3000 lidí uvěří a rodí se církev. Učedníci oznamují dobrou zprávu s mocí a spontaneitou. Vyzařuje z nich taková láska, která nevěřící přitahuje. Pokládají tak vzor i pro nás. Jak se prokazovat takovou láskou? „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete- li mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13:35). První křesťané se dělili o svůj majetek, pomáhali svým vdovám, modlili se společně třeba celou noc, vybírali finanční sbírky pro potřebné, navzájem se podporovali. A tak i my usilujme o pravé společenství, koinonia. Naše setkávání s druhými křesťany mohou být fajn, modlíme se spolu, povídáme, je nám dobře, je však třeba dát pozor na to, abychom se nestýkali pouze s lidmi, s nimiž je nám přirozené trávit spolu čas, láska vyžaduje mnohdy i oběť, něco nás stojí- můžeme se nést finančně, nést břemena jedni druhých, radovat se společně z požehnání druhého. „Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili

8

se.“ (Sk. 2:42). Kdo je bohatý, pomáhá chudým, věnuje prostředky menší práci a nedělá si přitom reklamu. Rosteme v jednotě. Problémy existovaly i v novozákonní době (1.Kor.11:17-34). Přátelství však převažovalo, církev rostla skokem, bez hranic. Mít zájem o chudé s sebou přináší požehnání. „Duch Hospodinův jest nade mnou, proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ (Lk. 4:18-21). Máme přijímat všechny druhy lidí. Pokud pomůžeme těm nejmenším, nejzavrženějším, pomůžeme jim postavit se na nohy a pak to budou oni, kdo budou druhé ujišťovat o Boží lásce. Příliv takového druhu lidí do společenství znamená neustálou konfrontaci s naší vlastní chudobou. Udržuje jej duchovně naživu. Služba chudým není jen o penězích. Vyžaduje zájem, náš čas, naše povzbuzení. Zrcadlíme Kristovu přítomnost. V době prvních křesťanů byla evangelizace úspěšná též pro množství znamení a zázraků, které byly při nich vidět. „Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení.“ (Sk. 2:43). Pán Bůh ukázal mnoho zázraků a znamení a uzdravení jako důkaz své přítomnosti s muži a ženami, kteří kázali Krista. Postupně se tak však stávalo méně a méně často. Boží přítomnost často byla vidět také ve způsobu, jakým následovníci Pána Ježíše trpěli, byli pronásledováni. Samotný Pavel byl několikrát bit, byl kamenován, ztroskotal opakovaně na lodi, měl hlad, byla mu zima, musel žít s bolestivým fyzickým strádáním, které nazývá „ostnem v těle.“ (2.Kor.11:1-12:10). Přesto, i při těchto těžkostech byla síla Boží přítomnosti tak reálná, jako když nadpřirozeně zasahoval do lidských životů. Je to vidět na příkladu Štěpána těsně před tím, než ho ukamenovali- „jeho tvář je jako tvář anděla“, nebo na příkladu Pavla a Silase ve vězení- „ostatní vězňové je poslouchali,“ když se modlili a zpívali chvály Bohu, vězňové zůstávali s nimi, i když už se dveře od vězení otevřely. Žalářník i celý jeho dům byli té noci všichni zachráněni. A tak by Boží přítomnost měla být stejně zřejmá i v našich životech. I když ležíme v nemocnici a nemůžeme s druhým pacientem mluvit o Pánu, stačí modlitba, aby On byl na nás vidět a On sám se oslavil při nás. A věřme, že na našich tvářích se Boží přítomnost může odrážet i takovým způsobem, který druhé lidi oslovuje a zasahuje. Nemusíme se však omezovat pouze na dny utrpení. Boží přítomnost zrcadlíme i v průběhu běžného života. A nemusíme si toho být ani vědomi, je to zcela neplánované, Duchem vypůsobené, přichází to v průběhu života v poslušnosti Pánu Bohu. Novozákonní křesťané hlásali dobrou zprávu o Ježíši buď kázáními, vážnými diskusemi s nevěřícími nebo jednoduše tím, že pověděli svůj příběh všude tam, kde přišli. Velká setkání s kázáním byla tehdy velice přitažlivá, lidé byli určitě i na zázraky zvědaví, dnes tomu však být nemusí. Pro proslov před velkým zástupem lidí je použit termín kerusso. Pojem evangelizo a dialegomai se používá pro hlásání evangelia při neformálních sejitích, v malých skupinkách, tam, kde lidé činí rozhodnutí pro Krista. Křesťané prvního století neměli žádné církevní budovy. Často se setkávali po domácnostech. Předáváme tak Krista, aniž bychom stáli za kazatelnou. Jaké jsou z toho pro nás závěry? Uchovávat si ve svém srdci první lásku, budovat vztahy s nevěřícími lidmi, trávit s nimi kvalitní čas, modlit se za ně, chovat se k sobě navzájem s láskou a úctou, usilovat o pravé společenství, myslet na chudé a opovržené, svědectvím svého života zrcadlit Boží přítomnost, která je bude přitahovat. Být věrni v malém. Usilovat o správné učení, které budeme předávat dál. A v neposlední řadě se též radovat z každého dne- učedníci nevěděli, co bude za chvíli, ani my to nemáme vědět, proto jsme volni k tomu prožívat vše naplno a s radostí. Příště náš čeká téma evangelizace skrze přátelství- svědčíme tím, čím jsme, tím, co děláme, tím, co říkáme, povídáme o svých hodnotách, vyprávíme osobní svědectví, studium Bible s osloveným člověkem, otázky na morální hodnoty, lidé ve špatných okolnostech, v rodinných problémech, čtyři duchovní zákony, vynalézavost v přístupu a závěr. Irena Grohmanová Příště se sejdeme v úterý 16. 2. 2010 v 9:00 hod.

9

Orlová? Přestože mrzne a sněží, jak … v lednu ☺, v Orlové to žije. Ne ve smyslu stereotypního standartu, který je neměnný a často předznamenává konec, ale ve smyslu hledání nových cest a Boží tváře. Tuhle naše staršovstvo snad po vzoru dorostových i mládežnických akcí přespalo v modlitebně. A to prosím, se všemi atributy k tomu patřícími, včetně spacáků ☺ Setkání mělo svůj smysl nejen v rámci vztahů, ale hlavně v nových námětech, které nám vložil do srdce Pán. Předně uspořádáme pár čistě modlitebních shromáždění, neboť víme, že modliteb není nikdy dost. Budeme tam hledat Boží tvář a inspiraci k dalšímu směřování našeho sborečku. V neposlední řadě uskutečníme v blízké budoucnosti snídani v modlitebně, třeba v rámci shromáždění modlitebního. Inspiraci naleznete třeba … v Bibli, kdy ve skutcích apoštolů čteme, že křesťané přebývali (jedli) spolu. Máme za to, že tento rozměr nám pomůže v překlenutí budoucího období, kdy budeme zde bez trvalé služby kazatelovy a více než kdy předtím se budeme muset spolehnout jeden na druhého a především se svěřit do Boží ruky. Jsme rádi, že např. horostěna, tedy aktivity na ní v tělocvičně gymnázia, se opět rozrůstají a přibývá lidiček, kteří si chtějí lezení zkusit. Mimochodem, byl jsem v jámě lvově i já ☺ a nemohu říci, že to bylo špatné, právě naopak! V neposlední řadě podobným způsobem fungují aktivity opět v tělocvičně, ale ne na stěně, tedy sportovní hry všeho druhu. Máme z toho radost a hledáme způsob, jak citlivě oslovit evangeliem tyto či jiné lidi. Toto vše je Boží dar a jsme rádi, že můžeme být toho účastni. V létě nás čeká English camp a dorostový tábor, v blízké budoucnosti se budeme připravovat na Velikonoce a program s nimi spjatý. Jak vidno, je toho dosti a jak jsem již zmínil, jsme si více než jindy vědomi potřebnosti modliteb, našich i vašich, přímluvných. Děkujeme, budeme to moc potřebovat. Mějte se hezky a buďte s Pánem Bohem. Adam Gamrot, Orlová

Důležitá je věrnost slibů Čas od času se v Bráně objeví rozhovor s někým z našeho sboru, také proto, abychom se více navzájem poznali. Tentokrát na mou prosbu o zodpovězení několika otázek laskavě vyhověla sestra Věra Chromčáková. Přála bych si, aby to pro vás bylo malým povzbuzením na cestě víry – ať už od doby, kdy jste vydali svůj život Pánu Ježíši, uplynula řada let nebo jste teprve na počátku své cesty. Můžete říci něco o sobě? Narodila jsem se v roce 1935 v domku nedaleko zdejší modlitebny. Vyrůstala jsem v láskyplné věřící rodině. Mám jednoho bratra Daniele, o pět let mladšího. Tatínek byl horníkem. I tehdy byla krize a velká nezaměstnanost. Rodiče si pronajali pole a učili nás pracovat na poli i doma. Z jejich příkladu jsme se učili píli, poctivosti, lásce nejen uprostřed rodiny, ale i ke druhým lidem. Později jsme se přestěhovali do Orlové-Lazů, do kolonie, kde jsme v naší domácnosti měli každý čtvrtek shromáždění (byla to stanice ostravského sboru). Jezdili nám sloužit kazatelé ostravského sboru (kaz. Rejchrt, kaz. Urban, Vlado Fajfr apod.). Scházelo se nás kolem patnácti. I když to bylo malé shromáždění, bratři kazatelé nelenili, auta neměli, jezdili lokálkou do Orlové a pak více jak půl hodiny pěšky. Když se kolonie v roce 1953 poddolováním rozpadla, přestěhovali jsme 10

se do Havířova-Šumbarku. Tehdejší kazatel Urban zařídil na úřadech (v té době rozhodovaly úřady, kde shromáždění může být), aby se shromáždění z našeho bytu převedlo do Orlové na evangelickou faru. A tak v roce 1953 začalo orlovské shromáždění, které se rozrostlo a má nyní i svoji modlitebnu. Jak jste uvěřila? Od malička jsem každou neděli jezdila s rodiči do shromáždění do Ostravy, kde rodiče byli členy tehdejší Jednoty českobratrské (nyní CB). Do patnácti let jsem navštěvovala nedělní besídku (to tak dříve bylo) a pak jsem každou sobotu jezdila do mládeže. V každé mládeži byl přítomen na úvod kazatel Urban, kde s námi probíral biblické postoje k problémům mládí (známost apod.), pak odešel a my měli svůj program volnější, hry apod. Protože byl tehdy můj manžel vedoucím mládeže, dodnes vlastníme kroniku, co jsme každou sobotu probírali, kdo sloužil a i podpisy zúčastněných. Protože jsem byla vedena doma k víře v Pána Ježíše Krista, pak v besídce, mládeži a ve shromáždění, došla jsem k závěru, že to vše nestačí, že i já musím svůj život odevzdat Pánu Ježíši. Tak se stalo na „Hodech lásky“ v Brně v roce 1948, že jsem na výzvu kazatele a verše:“Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše, a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.“ (Řim.10,9) povstala a veřejně se přihlásila k Pánu Ježíši Kristu. Do ostravského sboru jsem byla přijata v roce 1951. Co to byly „hody lásky?“ To bylo setkání moravských sborů, které se konalo každý rok na podzim v Brně, podle staré církevní tradice prvních křesťanských sborů, kdy se věřící lidé scházeli, aby se radovali z Boží lásky. Jak jste se seznámili s manželem? Manžel je o pět let starší a učil mě v besídce, pak byl vedoucím mládeže, kam jsem chodila. Po návratu z vojny za mnou přišel, že si myslí, že jsme vyrostli jeden pro druhého, abych o tom přemýšlela. Asi po měsíci jsme měli první schůzku, kde jsem řekla ano a začala známost. Na schůzkách, které byly i 2x týdně, jsme prodiskutovávali všechny důležité názory na společný život, jak bychom si ho představovali, na závěr jsme si četli Boží slovo a modlili jsme se. Kolik máte dětí, čím jsou? Jsou všechny věřící? Pán Bůh nám daroval 3 děti. Petr je dirigentem, Hanka učitelkou a Jirka správcem počítačových sítí. Jsou věřící a to bylo při nich naším největším přáním. Máme též radost z našich šesti vnoučat. Jaké to bylo, být manželkou kazatele? Manžela jsem si nebrala jako kazatele. Byl vedoucí mládeže, bratrem starším a laickým kazatelem. Až po patnáctiletém manželství jej církev povolala a ordinovala do služby kazatele. Stěhovali jsme se v roce 1970 do Kyjova, tehdy stanici brněnského sboru. Manžel tam byl druhým kazatelem sboru, při zaměstnání. Pracoval ve Veselí nad Moravou, dojížděl vlakem. Vstával v půl páté ráno, a protože jsme rekonstruovali modlitebnu od sklepů až po střechu a garáže, odpoledne pracoval na „stavbě“ a večer se připravoval na službu – kázání apod., převzala jsem veškerou péči o domácnost a rodinu. Dokonce jsem se stala jeho řidičkou a vozila ho na všechny stanice. Kázával i 3x za neděli, a v pondělí ráno opět vstával v půl páté a jel do práce. V té době, když jsme v roce 1970 nastupovali do služby, jsme byli v nejlepších létech a hlavně jsme dělali všechno rádi a pro Pána Ježíše 11 Krista.

Prošli jste s manželem několik sborů - na který sbor vzpomínáte nejraději? Vzpomínáme na všechny sbory s vděčností a rádi, modlíme se za ně, ale já nejraději vzpomínám na kyjovský sbor. Byli jsme menší sbor, žili jsme jako jedna rodina. Milovala jsem i ty nejstarší tetinky v širokých suknicích, ale i mladé lidi. Vypravili jsme několik sborových svateb. Asi jste neměla moc času, ale byla nějaká oblast ve sboru, které jste se věnovala? Času jsem moc neměla, v roce 1970 jsme už měli tři děti ve věku 12, 8 a 3 roky a byla jsem zaměstnána jako sekretářka ředitele. Přesto jsem učila besídku, ráda jsem zpívala ve sborovém zpěvu, vedla sesterský odbor, starala se o nemalou sborovou zahradu, hlavně o květiny, aby byly od jara do podzimu na kazatelně. Jak vůbec dříve vypadal život sboru? Obzvlášť za totality byla větší semknutost. Sbory se navštěvovaly. Kazatelé sboru zvali ke službě kazatele jiných sborů. Skupinky ve sboru nebyly, ale biblické hodiny byly hojně navštěvovány. Manžel v Kyjově pořídil knížečky, kde vlepil stránky, za co se sbor má modlit a určilo se každé úterý v 9 hodin večer, kdy bylo po práci, abychom se všichni ve stejnou hodinu sešli u trůnu Božího a prosili společně za stejné problémy, a to proto, že ne všichni bydleli v Kyjově, ale i v okolních vesnicích. Měli jste za socialismu problémy kvůli tomu, že jste věřící, že je manžel kazatel? Ano, děti nesměly studovat, co by si přály. Např. Hanka dělala v Brně zkoušky na zubní laborantku a nevzali ji, protože tehdy byl „stop“ křesťanů do zdravotnictví. Nebo Petr – mohl jít studovat jedině na Vysoké učení technické, ne na hudbu, kterou chtěl studovat. I v zaměstnání se mnou ředitel bojoval s tím, že mi křesťanství vyžene z hlavy. Po šesti letech to vzdal a řekl, že si váží manžela i mne a na dalších osm let se smířil s tím, že jsme křesťané. Ale co je to proti tomu, jak jinde zacházejí s křesťany. Jste s manželem spolu tolik let - co je podle vás to nejdůležitější pro zachování souladu v manželství, co byste poradila mladým lidem, kteří jsou na počátku manželství nebo se na ně připravují? Letos v červnu budeme spolu 56 let. Nejdůležitější je láska, tolerance a umět odpouštět. Mladým lidem doporučuji prostudovat si 1. Korintským 13. kapitolu, případně se ji naučit zpaměti. Co Vám nejvíc pomáhalo, když vám bylo těžko? Velmi ráda jsem zpívala. Znám celou řadu písní z Kancionálu, sborových písní i mládežnických z mládí, a tak jsem hodně zpívala. Vždycky mi na mysl přišla vhodná píseň. A samozřejmě modlitby a čtení Božího Slova. Protože jsem knihovnice, ráda bych věděla, jaké knížky ráda čtete? Četla jste něco zajímavého poslední dobou? V poslední době čtu velmi ráda knížky Hany Pinknerové, která je křesťansky orientovaná a má dar vidět v maličkostech velké věci. Vydala již devět knížek, je to čtení pro ženy. Jinak ráda čtu životopisy a křesťanské časopisy Bránu, Posla apod. Máte svůj oblíbený biblický verš? Asi v mých 15-ti letech jsem složila zkoušky z Berienských textů a ty mě provázejí celý život. Např. Žalm 23, Žalm 103, 1 Kor. 13 a samozřejmě další. Co to jsou ty Berienské texty? To byl soubor biblických veršů, které jsme se učili zpaměti. Měl to na starosti jeden bratr, který nás z toho i zkoušel a dával nám i certifikát. Je něco, za co se můžeme modlit (za vás, za vaši rodinu)? Děkuji, že se modlíte za mě i za mého manžela. Modlitba je velký dar. I já mám svůj seznam, který je předmětem mých večerních modliteb. To už je to jediné, co ve stáří můžeme dělat – modlit se za druhé.

12

Chcete něco vzkázat mladým lidem nebo těm, kdo jsou na počátku své cesty víry...? Nerada poučuji. Musím potvrdit v mých 75-ti letech: to, že jsem v mládí odevzdala svůj život Pánu Ježíši Kristu, se mi osvědčilo. Důležitá je věrnost slibů, které jsme Pánu Ježíši Kristu dali. Mladý člověk, když se obrátí a stane se třeba členem církve, není hotov. Celých 60 let mě Pán Ježíš formoval a formuje slyšením Božího Slova, zejména skrze kázání. A nakonec: celý život jsem se snažila o několik „P“. Poslušnost rodičům, poslušnost Pánu Ježíši Kristu, poslušnost ve škole i v zaměstnání, poslušnost v manželství („ženy poddány buďte mužům svým“, Ef.5,22“), poslušnost Božích přikázání. Děkuji za rozhovor.

Sněhové vločky Sníh se třpytí, ledová krása zrcadlí paprsky slunce a co moje srdce? Kde se toulá? Pane, je pro mne ještě naděje? Ano, neboj, nepřestávej doufat. Vím, že Tvá duše si chce zoufat. Co však dělám já? Napřahuji svoji paži, zachytím tě zatímco ty chytáš do dlaní sněhové vločky. Podívej se na ně, jsou tak dokonalé a každá jiná. Pro tebe jsem je vymyslel, tobě k potěšení, tak si nemysli, že pro tebe naděje už není. Mám tě rád, nikdy tě nepustím, jsi moje. Já, tvůj ženich, ty nevěsta. Po okraj naplním ti kalich, tvůj pláč obrátím v smích a radost a pokoj. Jen neboj se.

13

Úvod ke knihám Ezdráše a Nehemiáše (dokončení) Uplynulo více než půl století od prvního příchodu repatriantů do Jeruzaléma, kteří sice splnili úkol - postavili chrám (chrám Zorobábelův), ale duchovní obnova Božího lidu se zastavila. Hrozilo zakrnění. Vyrostla tu druhá generace, které hrozí, že jejich duchovní život zplaní, zmalomyslní. Ztratila svěžest a sílu první generace, která přicházela s radostným prozpěvováním, když se změnil její úděl babylonských otroků. Druhá generace se vrací ke staré praxi života, na kterou Izrael doplatil assyrským a babylonským zajetím. Knížata, lidé, ba i kněží a lévitové se žení a vdávají s pohany. S každým smíšeným manželstvím se do rodin Božího lidu plíží modlářství, které vytlačuje úctu a bázeň před Bohem, činorodou víru v Hospodina a poslušnost Jeho Slovům, nařízením, Zákonu. Každým smíšeným manželstvím se staly předpoklady zdravého duchovního života a jeho další růst chatrnějším. Jen úžasná Boží trpělivost může zabránit tomu, aby se všecko to, co bylo dosud v srdci duchovně vytvořeno, nerozpadlo a nezaniklo. Smutná to doba! V této situaci posílá Pán Bůh do Jeruzaléma a Judstva kněze a zákoníka Ezdráše a zanedlouho po něm Nehemiáše. Židovské letopisy mluví o tom, že pozůstatky Izraele se ze zajetí vrátily r. 536 př. Kr., chrám byl vybudován v letech 520-516. Roku 457 př. Kr. přichází Ezdráš z Babylonu do Jeruzaléma a r. 444 př. Kr. přišel Nehemiáš do Jeruzaléma. V těchto dobách se mezi Božím lidem pohybují i poslední proroci Starého Zákona: Aggeus a Zachariáš (Ez 5,1) a poslední prorok Malachiáš. Pozn. Aggeus - je první z poslední trojice. Vystoupil v době, kdy byla přerušena stavba jeruzalémského chrámu v důsledků náporu nepřátel, kteří začali dělat potíže a klást překážky. Jeho úkolem bylo povzbudit judský lid k dostavění chrámu. Zachariáš - vystupuje o něco málo později než Ageus. I on povzbuzoval k dostavbě chrámu, zvěstoval, že se blíží mesiášský věk. Zdůrazňoval i nutnost budování chrámu duchovního, který přinese ozdravění, nápravu a obnovení Božího lidu. Je třeba spoléhat na Boží sliby. Proroctví o slavné budoucnosti Božího lidu jsou obsahem jeho nočních vidění, které měly za úkol pozvednout oči Božího lidu k věčným cílům Božím (1-8 kap.) V 8. kapitole je sedm zaslíbení (8,1-17) o budoucnosti Jeruzaléma a lidu Božího. Zaslíbení o uskutečnění Božího království na zemi jsou obsažena i kapitolách 9-14. Melachiáš - je posledním prorokem starozákonním. Po duchovní obrodě, jež nastala za doby Ezdráše a Nehemiáše, nastala znovu doba, kdy duchovní život upadal do vnitřní bídy a mdloby, dochází k zanedbávání chrámu a domu Hospodinova, nastává v Božím lidu malomyslnost, která dovede ubíjet srdce a duše a znovu dochází na lehkomyslné uzavírání sňatků, atd. V této situaci vystupuje prorok Malachiáš a vznáší protesty proti náboženskému úpadku, proti sociálnímu úpadku a v posledu proti mravnímu úpadku v řadách Božího lidu. Na tyto protesty lidé reagovali otázkami a dostává se jim odpovědi. Např.: „Kde je důkaz, že nás Hospodin miluje?“ „Čím zlehčujeme Boží jméno, čím jsme Tě Hospodine poskvrnili?“ „Kde je ten Bůh zastávající právo?“ atd. (Mal.1,1; 2,6; 2,17; 3,8-13). V závěru proroctví pak prorok ohlašuje příchod Mesiáše (4,1) příchod jeho předchůdce Jana Křtitele (4,5). Ezdráš pracuje a slouží v Jeruzalémě už řadu let. Mnohé už dosáhl, ale na některé věci jakoby nestačil. Ještě nejsou postaveny hradby kolem Jeruzaléma, nepřátelé města drancují, tím se ruší veřejný pořádek, vázne obchod, obyvatel spíš ubývá než přibývá. Do této situace přichází Nehemiáš.

14

Nehemiáš je syn židovské rodiny, která byla před mnoha a mnoha

lety odvlečena z Jeruzaléma do Babylonu. Bydlí v Susan. Je královským číšníkem. Patrně byl vybrán k zodpovědné práci pro svoji zodpovědnost, spolehlivost, bystrost, dobrou a milou povahu i pro své chování. Nehemiáš a jeho úkol i jeho služba a práce pro Boží království jsou důkazem, že si Pán Bůh může vybrat a ke zvláštním úkolům použít kohokoliv, kdo je vůči Pánu Bohu upřímný a má či nosí v srdci touhu činit Boží vůli a být užitečný v Království Božím. Není egoista, který není ochotný nosit Boží břemena. Nehemiáš není stavitel, nemá ani žádné zkušenosti se stavbou, a přece dostává Boží úkol vystavět souvislý pás hradeb s řadou vstupních bran okolo Jeruzaléma, který byl ve starověku životně důležitý. Třebaže už nějaké desetiletí žijí navrátilci z Babylonu ve městě, veřejný a občanský život jednotlivců i rodin nebyl zdaleka konsolidován. Jeruzalérnská obec měla stále mnoho nepřátel. Nebezpečí bylo hlavně v noci, město nemělo brány, hradby, pronikali tam všelijací lupiči. Věděli, že to mohou konat beztrestně. Nikdo je nechytí a nepřivede k soudu. Bezútěšná situace. Navrátilci jsou frustrováni, zklamáni. Není kde se dovolat nápravy. Bylo tu velké nepřátelství ze strany těch, kteří se okolo Jeruzaléma zabydlili z pohanských národů po odchodu Judejců do exilu (zajetí). Příchodem navrátilců se cítili víc a víc v ohrožení a v nejistotě, a proto repatrianty z Babylonu napadali. Kniha Nehemiáš je psána ve formě osobních vzpomínek Nehemiáše na tu dobu. Ukazuje, že v určité chvíli života Nehemiáš nebyl jen číšníkem, ale i vysokým státním úředníkem, který dovedl využít svého postaveni na královském dvoře, osobních kontaktů s královskou rodinou a osobního vztahu s králem ve prospěch Božího lidu. Na toto místo byl Bohem vyhledán, postaven. Je to muž velmi pilný a je mužem modliteb. Vysokého postavení však dosáhl vytrvalou pílí, osobní kázní, přestože byl nízkého původu ze zajatců. V postavení, které postupně získal, nepropadl osobnímu prospěchářství, pokrytectví a dvorské nemravnosti. Jako na opačném konci Babylona Daniel, i on si zachovává pohled k živému Hospodinu. A tak jsme překvapeni, že král vyslyší jeho prosbu odejít a pomoci bratřím v Jeruzalémě, dostává na čas volno z královských služeb, dostává doporučující listy a pověření i příkazy k vydání materiálu ke stavbě, dostává mnoho peněz, dostává vojenský doprovod, atd. Překážky jsou odstraněny, velké dílo může začít... Nehemiáš se nejprve na místě po příchodu do Jeruzaléma přesvědčí o celé situaci, pak promyslí postup a organizaci práce. Svolá vůdce lidu a seznámí je se svým plánem obnovy města a hradeb, které je třeba postavit znovu. Můžeme tu uvidět, že žádné dílo se neobejde bez překonávání překážek: posměch, spiknutí, vyčerpání, sobectví, úklady nepřátel. Pod Boží ochranou vše překonáno. Hradby postaveny, brány do města obnoveny. Vyplněna tak mezera v díle obnovy Jeruzaléma. Dílo dokonáno a posvěceno. Jeruzalém se tak stává bezpečným místem a příbytkem Božího lidu. Konsolidace poměrů přinesla se sebou i zvýšení počtu obyvatel (Neh 1,1) a Jeruzalém se pomalu stával znovu centrem Judstva. Postupně byly obnoveny a v život uvedeny všechny potřebné instituce (kromě instituce krále). Je vystavěn chrám, město povstává z trosek a ruin. Má vytvořeno souvislý pás hradeb a bran. Hlavní poslání Nehemiáše v té době spočívalo v obnově judského občanského života. S tím souvisela i otázka uplatnění Mojžíšova zákona v širších souvislostech. Mojžíšův zákon měl nejen ustanovení o chodu a provozu chrámu, ale i předpisy o rodinném, hospodářském, sociálním a společenském - občanském životě. Skrze Mojžíšův zákon chtěl Hospodin zasahovat do celé šíře života. To, co se zvěstovalo v chrámu a při vyučování Mojžíšova Zákona, mělo mít své pokračování v každodenním životě judského lidu. Hospodin tak myslil na všechny oblasti života. Po postavení hradeb, ale i během nich, je Nehemiášovo úsilí úsilím o obnovu celého života občanského i duchovního. Uplatnit v celé provincii Boží Zákon, bylo nejtěžším úsilím. Snadněji se postavily městské hradby, i když tam bylo mnoho překážek, problémů a těch, co tomuto dílu nepřáli. Hradby zbudovali za několik týdnů, ale uplatnění principů z Božího Zákona se moc nedařilo ani po několikaletém úsilí. Duchovní

15

reforma (očista chrámu, náboženské obce, rodin, manželství atd.) vyvolávala slzy, pláč, pokání. Ale také radost z odpuštění. Také touhu po opravdovosti na Boží cestě, která se navenek vymezuje oddělením se od příslušníků jiných národů a jiných náboženství či spíš modloslužby. To byl neuralgický bolestný bod Izraele a vůbec starozákonního lidu i po návratu ze zajetí. Na jedné straně to znamenalo a vyžadovalo oddělenost, separaci, odloučenost a zvláštnost, na druhé straně to ukládalo být svědectvím o jediném Bohu, který je svatý. Svatost Boží je nejvnitřnější podstatou Boží bytosti, stejně jako láska, ale i spravedlnost Boží. Kromě jiných vlastností je Boží svatost spasitelná. Zvolila Izrael, ve kterém se má narodit Spasitel světa. Proto Bůh prokázal Izraeli nepředstavitelnou trpělivou lásku, ve které ho vychovával. To je držel v kázni a správně ho vedl (tak rozumí Starý zákon slovu výchova). V této lásce ho vychovával i různými tresty. Jen na pozadí tohoto pochopení můžeme dobře porozumět Starému Zákonu a jeho příběhům a přísným nařízením, která vidíme i v těchto dvou biblických knihách (viz např. příkaz o propuštění manželek či dokonce matek dětí). Šlo o vykřičník pro ostatní na křižovatce Božího lidu, na které se rozhodovalo o novém, věrnějším směru cesty poslušnosti (Ezd 10,1-17 Neh 13,1 a 23-27). Tyto informace bychom měli mít na paměti, když budeme číst příběh o návratu Božího lidu z exilu do zaslíbené země. Krok za krokem se blížíme do období končícího Starého Zákona, který popisuje přípravu na příchod Syna Božího na svět. A po malé vsuvce s úvodem ke knihám Ezdráše a Nehemiáše se opět vracíme k příběhu návratu Božího lidu z vyhnanství do Zaslíbené země.

Radostný návrat z babylonského exilu II. "Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas" (Kaz 3,1 ) Tak se naplnil čas sedmdesátiletého vyhnanství ze zaslíbené země do babylonského zajetí. Když z úst proroka slyšeli slova o zajetí a návratu, připadala jim jako planá útěcha. Někteří říkali: "Co je nám to platné, že to jednou bude. Nás zajímá, co je teď a co bude s námi za krátkou dobu.“ (Jr 29, 14). Málo věřili jeho slovům, proto jim ta slova nezněla jako Boží potěšení, které jim mohlo přinést živou naději. Tak je to stále s námi lidmi. Stále chceme ty Boží časy předbíhat a přeskakovat určitá období nepříjemných Božích zkoušek. Ani se nezamýšlíme ve své netrpělivosti nad tím, jaký mají smysl události, kterými právě v životě procházíme. Uplynulo pár desetiletí a než se kdo nadál, všecka babylonská moc a sláva byla ta tam. Přišel jiný král, nastolil jiný režim a s ním jiná veleříše. Perský král Kýros dobyl hlavní město Babylon a vydal dekret: „Hospodin, Bůh nebes, dal mi všechna království země. Pověřil mne, abych mu v Jeruzalémě vystavěl chrám. Kdokoli z vás je z Jeho lidu, může odejít do Jeruzaléma a stavět dům Hospodina Boha Izraelského.“ Ke královskému ediktu byla připojena výzva, aby ostatní lid penězi a jinými věcmi podpořil ty, kteří se rozhodnou k návratu, aby měli z čeho stavět chrám. Kromě toho ještě Kýros nařídil, aby vyhledali a shromáždili všechny předměty, které jako válečnou kořist odvezli vojáci babylonského krále do Babylona. Byly nyní předány Židům, kteří se vracejí postavit jeruzalémský chrám (Ezd 1,2-4). To byla zpráva jako blesk z nebe - tak to připadalo judským emigrantům či lépe pověděno zajatcům. Vyhlíželi tento okamžik, tajně se na něho těšili, najednou je tu a bez jejich přičinění. Zprvu tomu nechtěli a nemohli uvěřit, zdálo se jim to jako sen. Něco neskutečného, jako se dějí věci ve snu. Ještě včera nikdo nevěřil, že se taková věc může stát. Kdo by se vůbec odvážil na to pomyslet? Ale ti nejzbožnější, kteří se k Bohu modlívali se slzami, dobře věděli: To není náhoda. To Hospodin sám vnuknul do srdce Kýrovi tyto moudré myšlenky. To On ho k tomuto velkorysému rozhodnutí přivedl. A tak nejen jemu, ale hlavně Hospodinovi musí-

16

me děkovat, protože z Jeho milosrdenství a lásky to všecko přišlo. A byla z toho veliká radost. Mnozí se začali na tento návrat připravovat. Ale nemysleme si, že se všichni chystali se vrátit, že se všichni vrátili. Velká většina lidí ne, historikové říkají, že jich 5/6 zůstalo v Babylonii, která se stala perskou provincií. Mnozí se tam usadili natrvalo. Vedlo se jim obstojně a nijak se jim nezamlouvala myšlenka, že by se měli vrátit, nynější živobytí opustit a vrátit se do zdevastovaného Jeruzaléma, kde jsou rozbořené domy, hradby, pole a vinice zničené, zpustošené, zarostlé plevelem, bodláčím. Co to dá práce, kolik to bude stát prostředků, než se vše uvede do pořádku, natož do původního stavu. Raději zůstali u svých majetků, které si pořídili. Co na tom, že nežijí v zaslíbené zemi, v zemi Božího lidu? Vrátit se mohl každý, kdo chtěl, ale všichni nechtěli. Vrátili se ti, kdo toužili po zemi zaslíbené. Vrátili se ti, kteří očekávali splnění zaslíbení Božích, jak jim je hlásali proroci. A tak od té doby začalo to, co trvá až dodnes a co začalo od vyhlášení Kýrova ediktu. Rozptýlení Židů mezi všechny národy po celém světě. Povězme poctivě, že ti, kteří se přece rozhodli k návratu, to neměli lehké. Čekaly je obrovské starosti se stěhováním: co si vzít sebou, co nechat v Babylonii, jak všecko co nejlépe zařídit na cestu, která tehdy trvala více než 4 měsíce. V zaslíbené zemi je nečekal žádný blahobyt, ale práce, odříkání, nebezpečí, dřina. Také si nebyli jisti tím, jak je přijmou ti, co nebyli odvlečeni do zajetí atd. Starostí a obav až nad hlavu. A přece šli, a šli rádi. Jejich srdce bylo plné radosti a očekávání. (Pokračování příště) Zdeněk Chromčák

Ze setkání staršovstva dne 13. 1. 2010 - V neděli 21. 3. po skončení nedělního shromáždění proběhne členské shromáždění. - V neděli 16. 5. navštívíme sbor CB ve Frýdku-Místku. - Sborový den se křty by se měl uskutečnit v neděli 20. 6. - Po několika letech připravujeme sborovou dovolenou. Po zvážení termínů English campu a dorostového tábora jsme zvolili termín 15.-18. 7. Místo a cena společného pobytu bude upřesněna po zjištění počtu zájemců. - Hovořili jsme se zájemci o křest a členství ve sboru: Stanislavou Pecinovou, Janou Kameníkovou, Ester Grohmanovou a Jakubem Lipusem. Staršovstvo s radostí rozhodlo o jejich přijetí za přípravné členy sboru. Prosíme o modlitby za ně, aby je Pán Bůh vedl. Oproti předchozí letům došlo ke změně postupu: zájemci o křest se po rozhodnutí staršovstva stávají přípravnými členy sboru a procházejí přípravou ke křtu. Později bude staršovstvo rozhodovat ještě jednou, a to o samotném křtu zájemců a jejich členství ve sboru. - Bratr kazatel nás seznámil se statistickými údaji za rok 2009. K 31.12.2009 má náš sbor i s Orlovou 127 členů, celkem i s dětmi a přípravnými členy nás k tomuto datu bylo 166. - Staršovstvo schválilo podporu mise Honzy a Jarky z Ostravy na další rok. - Rozhodli jsme se pozvat mezi nás chválící skupinku, abychom s nimi hovořili o jejich službě a potřebách a modlili se s nimi. - Pokud máte cokoliv do nedělního oznámení, můžete to říci před shromážděním tomu, kdo má rámec. - Příští setkání staršovstva bude ve středu 10. 2. Pokud máte nějaký podnět nebo námět k projednání, předejte jej prosím nejlépe den předem. Můžete také na nás myslet na svých modlitbách.

17

Milí sourozenci v Kristu a přátelé, v létě 2009 jsem prožila týden modliteb v Ochranově - v místě, které z boží milosti a také z laskavosti a poslušnosti hraběte Zinzendorfa, bylo založeno jako místo ochrany pro lidi z Moravy, kteří byli pro svou víru pronásledováni. Je to tedy i kus naší denominační historie. Bylo mi ctí se na tomto místě modlit za Český národ a reprezentovat jej. Seznamme se s historií bratří, kteří šli cestu víry před námi a nechme se jí také inspirovat. Za tímto účelem vás také zvu na konferenci do Českého Těšína. Ivana V. Daniel Šobr:

Mikuláš Ludvík Zinzendorf a Moravská církev Dávno předtím, než se ve světě proslavilo české pivo a umění našich hokejistů, existovaly po celém světě církve honosící se názvem Moravská církev. Její sbory dodnes najdeme i na tak exotických místech, jako například v Africe, v Karibiku, v Severní Americe, v mnohých státech Evropy (Česko a Slovensko nevyjímaje). U vzniku této církve, která se považuje za následovnici staré Jednoty bratrské, stála osobnost hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, kterému je věnován tento článek. Vznik Pietismu Abychom byli schopni porozumět odkazu Zinzendorfovy osobnosti, musíme jeho život a zbožnost zasadit do dobového a duchovního kontextu a tím je pietistické hnutí. Toto hnutí bylo reakcí na zvlažnělý a suchý protestantismus – který relativně krátce po Lutherovi ztratil své probuzenecké nadšení a stal se lidovou církví, v níž jenom málo lidí prožilo skutečné osobní obrácení ke Kristovi. Od katolicismu se liší jenom odlišným způsobem bohoslužeb a teologií, která byla očištěna od nebiblických pověr. Uvnitř evangelického protestantismu se našli mnozí lidé, kteří byli hladoví po Bohu a nebyli spokojeni se současným stavem své církve. Zakládali kroužky a skupiny, ve kterých společně usilovali o zbožnost a posvěcení. Tyto skupiny se někdy nazývaly collegia pietatis (společenství zbožnosti). Jedna z prvních takových skupin se začala scházet v domě německého teologa a kazatele Filipa Jakuba Spenera v roce 1670. Pietismus by se dal všeobecně charakterizovat horlivou touhou kázat evangelium jakožto „jednoduché náboženství srdce“. Pietistům více než na výsledcích teologického studia záleželo na vyjádření jejich vnitřního cítění, prožívání společenství s Bohem. Zdůrazňovali „nové narození“ jako zkušenost provázející obrácení člověka ke Kristu. Snažili se o společenství s těmi, kdo tuto zkušenost prožili. Kladli též důraz na rozdíl mezi „obrácenými“ a „světáky“ a to bez ohledu na jejich členství v církvi. Po každém požadovali každodenní čtení Bible a snažili se překlenout rozdíl mezi kněžstvem a laiky tím, že vyučovali o všeobecném kněžství věřících. Jeden z otců pietismu, už zmínění Filip Jakub Spener, byl kmotrem malého Mikuláše, který se 26. května roku 1700 narodil v rakouské šlechtické rodině von Zinzendorfových. Mládí, studia a obrácení Mikuláš se narodil ve zbožné rodině. Jeho otec zemřel šest týdnů po jeho narození. Když mu bylo šest let, jeho matka se znovu vdala, a proto byl malý Mikuláš vychovávaný svou babičkou Kateřinou von Gersdorf, která byla horlivou pietistkou. Její působení výrazně ovlivnilo charakter malého chlapce. V letech 1710 – 1716 studoval mladý Zinzendorf v Halle na Pädagogiu, škole pietistického teologa a pedagoga Augusta Hermanna Franckeho. V roce 1716 odešel na univerzitu do Wittenbergu, studovat práva a připravit se na diplomatickou kariéru. O tři roky později byl poslán na cesty do Holandska, Francie 18 a různých částí Německa. S jeho studentskými lety a jeho cestami je

spojen jeden hluboký duchovní zážitek. V düsseldorfské galerii viděl portrét Krista s trnovou korunou od Domenica Fetti. Pod ním byl nápis: „To jsem udělal já pro tebe, co uděláš ty pro mne?“ - „Co mohu učinit pro Ježíše, jak mu sloužit? - tato otázka a touha zůstala M. L. Zinzendorfovi v srdci a činech po celý život. Při návratu ze svých cest navštívil své příbuzné usazené v Oberbürgu a v Castellu. Během prodlouženého pobytu v Castellu se zamiloval do své sestřenice Theodory, ale její matka zabránila sňatku a Theodora se později stala manželkou hraběte Henryho Reusse. Zinzendorf považoval toto zklamání za znamení od Boha, kterým byl povoláván k práci pro Něho. Odmítl pozvání Augusta Hermanna Franckeho pracovat v sirotčinci v Halle a rozhodl se usadit jako statkář a pronajímat pozemky, které mu patřily. Stal se též právním poradcem saské vlády v Drážďanech. Od své babičky, baronky von Gersdorf, koupil roku 1722 Berthelsdorf, panství u saské Žitavy (Zittau) nedaleko českých hranic. Na tomto panství chtěl duchovně pracovat mezi jeho obyvateli. Povolal luteránského duchovního Johanna Andrease Rothea jako pastora a Johanna George Heize jako správce majetku, oženil se s Dorotheou, sestrou hraběte Heinricha Reuss-Ebersdorfa a začal na svém panství žít. Jeho záměrem bylo uvádět do praxe pietistické myšlenky svého kmotra Filipa Jakuba Spenera. Nezamýšlel založit novou církev nebo náboženskou společnost, ale křesťanské sdružení, které by kázáním a rozšiřováním knih podpořilo procitnutí strnulého náboženství luteránské církve. Založení Ochranova Na svém panství nabídl Zinzendorf ochranu všem pronásledovaným křesťanům regionu. Začali se sjíždět protestanti z Čech i Moravy, kteří byli krutě pronásledováni římskokatolickou církví i úřady. Už v roce 1722 byl založen Herrnhut, v jazyce českých a moravských přistěhovalců Ochranov. Založení Ochranova neinicioval Zinzendorf, bylo naprosto spontánní. Když se koncem prosince Zinzendorf vydal se svou manželkou navštívit babičku v Hennersdorfu a když jel silnicí pod Hutberkem, uviděl dům, který tu dříve nestál. Nechal zastavit a když zjistil, že je to dům moravským uprchlíků, poklekl a modlil se s nimi. Ochranov tedy nevznikl na Zinzendorfův popud ani podle jeho záměrů. Když poprvé vstoupil do chudého domku, neměl ani potuchy o tom, že mu tu vzniká – jak se později vyjádřil – jeho vlastní, Bohem mu určená farnost. Ochranov se rychle rozrůstal, přišli další exulanti, ale z německých zemí přišli též různí lidé se svéráznými duchovními pohledy. Za pět let tu bylo asi 200 lidí, ale jejich vztahy byly neutěšené. Zinzendorfovy tolerantnosti zneužili i různí sektáři. Do Herrnhutu se slévaly nejrůznější duchovní proudy, nastal zmatek a rozepře. Když hrabě Zinzendorf viděl neutěšenou situaci ochranovské obce, rozhodl se vzdát své státní služby v Drážďanech a naplno se věnovat problémům nových poddaných na svém panství. V roce 1727 vydal pro Ochranov závazný řád (Předpisy, příkazy a zákazy), kterým dosáhl částečného uspokojení situace. Řád byl dvojí: jeden občanský pro všechny obyvatele Ochranova, druhý pro dobrovolný bratrský svaz těch, kteří chtějí žít jen z milosti Kristovy, přiznávat se svým životem ke Kristu a tvořit společně i se všemi křesťany pospolitost pravdy a lásky. Bratři a sestry přistupovali k řádům dobrovolně, zavazovali se však podáním ruky zachovávat je. Řády – Statuty – se tedy staly prvním krokem ke sjednocení – 12. května 1727. Ochranovské letnice V srpnu 1727 se začaly dít podivuhodné věci. Docházelo ke spontánnímu modlitebnímu probuzení. Modlitební skupiny vznikaly po celé vesnici. Toto probuzení se týkalo dospělých i dětí. Spontánně se konala řada modlitebních shromáždění po domech i venku, během dne i v noci. Postupná proměna myslí i srdcí vy-

19

vrcholila při svaté večeři Páně v Berthelsdorfu 13. srpna 1727. Už cestou do kostela si lidé navzájem vyznávali hříchy, prosili za odpuštění. Slzy pokání i radosti z odpuštění tekly proudem. Roztržky, sektářství, samospravedlnost, neláska, mizely. Duch svatý mocně očistil celé město "pod ochranou Páně" (Herrnhut, Ochranov). Nikdo nedokázal přesně popsat, co se tehdy vlastně stalo. Jisté však je, že během vylití Ducha docházelo k mnohým emocionálním projevům. Zinzendorf o tom za několik let napsal: "Při pohledu na toho Muže bolesti jim jejich vlastní srdce potvrdilo, že On bude jejich ochráncem a jejich knězem. Jejich slzy ihned proměnil na olej jásání a jejich bídu na štěstí. Tato pevná jistota je v jediném okamžiku změnila na šťastné lidi, jimiž jsou až dodnes. Od té doby dovedli k tomuto svému štěstí mnoho tisíc jiných lidí prostřednictvím vzpomínek a nebeské milosti jednou jim darované a tolik tisíckrát potvrzené." Od této chvíle začalo hnutí růst. Bůh změnil Zinzendorfovy plány a došlo k vzniku nové svobodné církve, která vstoupila do dějin jako Obnovená Jednota bratrská či Moravská církev. Mikuláš Ludvík se později stal jejich biskupem. Ovocem ochranovského probuzení byla též modlitební stráž Obnovené Jednoty bratrské. Byla inspirována slovy Písma: "Na zdech Tvých, Jeruzaléme, postavím strážné, kteří přes celý den i přes celou noc nikdy nebudou mlčet…" (Izajáš 62:6). Mezi bratřími vyrostlo přesvědčení, že by bylo dobré a užitečné také v Ochranově ustavit strážné, kteří by se nepřetržitě modlili za církev, za bratry a sestry doma i na cestách i za Boží království ve světě. 27. srpna 1727 se rozhodlo 24 bratří započít modlitební stráž. Dnem i nocí se konaly modlitby za druhé. Modlitební stráž trvala celých 100 let. Jiná tradice, která má původ v Ochranově, jsou tzv. Hesla. Ochranovský deník z 3. května 1728 uvádí: "Pan hrabě započal dnes něco nového, dal všem ve zpěvní hodině něco jako heslo pro příští den. To prvé znělo: Láska jej přivedla k nám a já bych jej neměl milovati?" Každý den bylo "heslo" roznášeno po všech domech Ochranova. Myšlenka se ujala. Na podzim 1731 vyšla již hesla tištěná. (Dnes jsou Hesla připravována tři roky dopředu. Starozákonní text je losován, k němu je vybírán vhodný text novozákonní. To je základ. Přidávají se písně, někdy modlitby… Dnes vycházejí Hesla ve více než čtyřiceti jazycích). Losování ochranovští používali celkem často. Po vzoru apoštolů se modlili a potom los přijali jako Boží vůli. Pro současné letniční křesťany je tato praktika bezesporu pochybná. Vedení Duchem Božím neprobíhá skrze loterii. Hesla jednoty měla být pomůckou pro každodenní modlitební život křesťana, jeho rozjímání a vnitřní budování. (Dokončení příště). Přetištěno s laskavým svolením autora z časopisu Logos, 2007, č. 4, s. 8-10.

O misijním víkendu V březnu se bude v Českém Těšíně konat Misijní víkend – společná iniciativa šesti misijních organizací působících v ČR, která chce vytvořit prostor pro křesťany a sbory se zájmem o misii, kde mohou získat informace, radu, povzbuzení i inspiraci, aby se zapojili do celosvětové misie. Letošní druhý ročník má téma “Převezmi štafetu Moravských bratří”. Hlavním řečníkem konference bude Jan Schlegel, který v německém Ochranově založil pobočku YWAM (Mládeže s posláním), která dnes vysílá misionáře do mnoha zemí světa. Sám pracoval v zemích jako je např. Afghánistán, Indie, Pákistán, Čína, Etiopie, Mali… Chvály povedou v Praze skupina Oáza a v Českém Těšíně skupina Do nebe volající. Po „misijním obědě“ nabídnou odpolední semináře příběh o historii Ochranovských bratří, Martina Šambazová bude vyprávět o své misii ve Střední Asii i v ČR a nakonec si účastníci konference budou moci zvolit mezi semináři s následujícími tématy: „Jak poznám, že jsem to já“, „Na misii s rodinou“ a „Použij 20

svoji profesi v misii“. Připraven je i celodenní program pro děti od 4 do 14 let. Zváni jsou všichni křesťané, kteří mají zájem o misii, ať už se chystají sami vyjet, nebo se modlit za národy či podporovat misionáře. Misijní víkend je příležitost k rozhovorům i naslouchání. Další informace naleznete na www.misijnivikend.cz . SEMINÁŘE: Moravští bratři Jednota bratrská vznikla v patnáctém století na základě učení Jana Husa a později Petra Chelčického jako nenásilný protějšek bojovných Husitů. Po roce 1620, kdy začali být protestanté v Čechách a na Moravě tvrdě pronásledováni, začali mnozí „bratři“ utíkat do svobodnějších zemí. Hrabě Zinzendorf umožnil skupince těchto uprchlíků nalézt útočiště v Ochranově, kde se usadila komunita bratří z Moravy, Polska a Německa. Poslechněte si vyprávění, jak se stalo, že tato hrstka poslušných učedníků změnila svět. Vyprávění Českého misionáře Martina Šambazová, autorka knihy Shromáždím své ovce, vypráví o Božím vedení a věrnosti, jak ji zažila jako pracovnice organizace Ebenezer při práci ve Střední Asii. Jak poznám, že jsem to já Jak se pozná povolání na misii? Může být každý misionářem? Co když ještě nejsem úplně připravený? Co mne na misii čeká? Co mi může v naplnění mého povolání zabránit? Příběhy lidí, kteří to již poznali, a vyprávění, jak se to stalo. Na misii s rodinou Jsou děti překážkou misie nebo součástí mého misijního týmu? S čím musí rodina misionáře počítat? Jak se na to může připravit? Jak vychovávat české děti uprostřed cizokrajných kultur? Kamarádi, babičky a stěhování… vyprávět budou manželé Tiší, kteří vychovávali své děti při službě narkomanům v Anglii, Rusku a nyní v ČR. Použij svoji profesi v misii. Co mám dělat, když chci sloužit v misii, ale nechci kázat, zpívat nebo hrát divadlo? Pavel Zoul rozpráší běžné stereotypní představy o misionářích a nabídne práci úplně všem!

21

Milé děti, nová soutěž pro vás je tady. Opět hledáme jedno z biblických míst. Na luštění se můžete podílet se svými mladšími (staršími) sourozenci a poslat společné řešení. Nemusíte vyřešit všechny hádanky, pošlete ty, co uhodnete:-) A pokud bude řešení správné, sladká odměna nikoho z vás nemine. Mňam! Vaše teta Poly.

Obrázek Spoj čísla od 1 do 77 a dostaneš podobu někoho, kdo se objevil při jedné události, spojené s tímto místem.

Skrývačky V níže uvedených větách se schovávají opeřenci, kteří se v okolí hledaného místa vyskytují. S mojí spolužačkou Marií Pelikánovou bylo často veselo. Cestou přes les ojka praskla a kára se převrhla do potoka. Jeho manželka je jeřábnicí na enháčku. Evangelický kostel se bude opravovat. Hořící dřevo doušek vody neuhasí. Byla to novinářská kachna, žádná pravda.

22

Poeta kapitán se zadíval na místo, kde bývalo kormidlo, a zvolal: Ó kormo, kormo, ráno jsem Tě tu přece ještě viděl!

Kolik slov? Vytvoř slova z písmen názvu: Mrtvé moře“. Např.: OŘ, MOR...

Ě

M

E

Z

Á

N

E

B

Í

L

S

A

Z

L

T

S

O

D

A

R

L

B

P

Y

N

K

A

Š

U

O

D

O

V

M

T

L

K

O

Í

P

L

V

O

D

A

P

R

E

A

S

M

N

Ú

R

O

D

N

O

S

T

L

T

D

R

E

O

V

CH

K

F

Ř

I

V

I

A

T

E

Č

S

E

A

Í

E

T

Í

É

Ě

N

N

H

O

K

N

K

L

Ř

N

Á

M

A

A

N

J

R

O

Y

Í

K

E

H

Ž

O

D

Í

K

A

K

B

Š

N

L

T

S

E

Ř

K

A

C

V

E

A

A

Š

I

Z

R

A

E

L

I

T

É

Ř

J

A

R

D

E

N

I

T

D

U

O

R

P

4.

5.

Osmisměrka Vyškrtněte následující slova: BROD, DAN, DATLE, ELÍŠA, FÍKY, HERMON, HŘÍCH, IZRAELITÉ, JABOK, JAN KŘTITEL, JARDENIT, KALVÍN, KLID, KOSTI, KŘEST, MRTVÉ MOŘE, NAAMÁN, PLATAN, PROUD, PŘEKROČENÍ, RACI, RADOST, RÉVA, SEA, TLAK, ÚPAL, ÚRODNOST, ÚVAL, VODA, VODOUŠ, ZASLÍBENÁ ZEMĚ. Tajenka ze zbylých 15 písmen ti řekne, co se tady stalo: ___ _______ _____

Doplňovačka 1. zbytek po pokácení stromu, 2. okraje potoka nebo jezera, 3. rozhodnutí, že se něco nesmí dělat, 4. část hlavy, 5. nalezení něčeho nového, 6. obojživelníci, 7. strunný hudební nástroj (hraje se oběma rukama), 8. vodní šelma, 9. náš časopis:-), 10. tropické ovoce

1.

2.

3.

6.

7.

8.

9.

10.

Řešení hádanek z minulého čísla: Obložky: les – blesk, ROM – hromy, rak – mraky Přísuvka: láva – sláva Osmisměrka: dvě desky Hřebenovka: hora Sinaj

23

NE 7. 2.

Modlitby (8:30) Nedělní shromáždění (9:00) - Večeře Páně Slovo (Havířov): Martin Grohman, rámec: I. Kupský

ČT 11. 2.

BIBLICKÉ STUDIUM Kdy a kde: 18:00, CB Havířov Vede: Martin Grohman

NE 14. 2.

Modlitby (8:30) Nedělní shromáždění (9:00) Slovo (Havířov): Martin Grohman, rámec: L. Wilček

ÚT 16. 2.

SKUPINKA SESTER Kdy a kde: 9:00, CB Havířov

ČT 18. 2.

BIBLICKÉ STUDIUM Kdy a kde: 18:00, CB Havířov Vede: Martin Grohman

NE 21. 2.

Modlitby (8:30) Nedělní shromáždění (9:00) Slovo (Havířov): Jaroslav Orawski, rámec: B. Niemiec

ČT 25. 2.

BIBLICKÉ STUDIUM Kdy a kde: 18:00, CB Havířov Vede: Jarek Slováček

SO 27. 2.

MODLITBY ZA IZRAEL Kdy a kde: 18:00, u Slováčků

NE 28. 2.

Modlitby (8:30) Nedělní shromáždění (9:00) Slovo (Havířov): Jakub Čech, rámec: I. Kupský

ČT 4. 3.

BIBLICKÉ STUDIUM Kdy a kde: 18:00, CB Havířov Vede: Martin Grohman

NE 7. 3.

Modlitby (8:30) Nedělní shromáždění (9:00) - Večeře Páně Slovo (Havířov): Dave Patty

„Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.“ Velmi děkujeme všem ochotným dárcům!

24

Datum

sbírka

Brána

Neděle

3. 1.

1435,- Kč

-

Neděle

10. 1.

1374,- Kč

163,-

Neděle

17. 1.

2075,- Kč

200,-

Neděle

24. 1. (Haiti)

7328,- Kč

-

Neděle

31. 1.

1547,- Kč

-

ZA:

- manželství a rodiny vůbec, ať už v našem sboru nebo kolem nás - bratra kazatele Martina Grohmana a jeho rodinu - bratra kazatele Davida Kubíčka z Orlové a jeho rodinu - Daniela a Kim Johnsonovy - Boží moudrost a vedení Duchem pro staršovstvo v Havířově i Orlové - za Frýdlant nad Ostravicí, Orlovou, Karvinou, Ostravu … - chválící skupinku - práci diakonie - dorost a mládež našeho sboru a za jejich vedoucí:-) - misii a evangelizaci, za vznikající evangelizační skupinu - práci Teen Challenge v Havířově i jinde - službu lidem v nemocnici a nové služebníky - nespasené lidi v našem okolí - vládu a vedení našeho města - spásu a Boží ochranu Izraele - Jarka Franka - blízké bratra Matuszynského - naše nemocné: Evu Buchtovou, Jiřku Drškovou, Verunku Chovancovou, manžele Kubečkovy, Marušku Sedláčkovou, manžele Chromčákovy, Jarmilu Gebauerovou, Katku Hotovou, Mirka Stryju …

SBOR CB HAVÍŘOV

CB ORLOVÁ:

Církev bratrská Fryštátská 21/922 735 64 Havířov-Suchá

Církev bratrská Lutyňská 350 735 14 Orlová

IČ: 26 52 01 09 telefon: 596 440 410 web: www.cb.cz/havirov e-mail: [email protected] hlavní účet: 172 242 33 09/0800 -podúčet pro mládež: 035-172 242 33 09/0800

web: www.cb.cz/orlova e-mail: [email protected] byt kazatele: 595 532 191 kazatel: 774 157 438 hlavní účet: 172 719 93 69/0800

SBOR NA WEBU http://www.cb.cz http://www.cb.cz/havirov http://www.koinoniaci.net http://dorost.denicek.eu http://cb.cz/orlova/ http://jabko.rajce.idnes.cz

oficiální stránka stránka stránka stránka stránka

stránka Církve bratrské havířovského sboru mládeže CB Havířov dorostu CB Havířov stanice v Orlové dorostu v Orlové

25

SBOR HAVÍŘOV KAZATEL SBORU Martin Grohman Fryštátská 21/922 736 01 Havířov telefon: 596 440 410, 724 982 342 email: [email protected]

STARŠÍ SBORU Vláďa Bednář Na Osinách 184/3 Havířov-Životice telefon: 596 411 073 email: [email protected]

Ivo Kupský Oblouková 8/835 Havířov telefon: 596 434 484 email: [email protected]

Jarek Slováček Moskevská 2a Havířov telefon: 591 121 121 email: [email protected]

Bohuš Niemiec U školy 133/8 Havířov-Suchá telefon: 608 636 382 email: [email protected]

Lukáš Wilček Plynárenská 667/9 Havířov telefon: 608 613 880 email: [email protected]

Libuše Poliačiková Dlouhá tř. 17 Havířov telefon: 596 813 963 email: [email protected]

STANICE ORLOVÁ KAZATEL STANICE David Kubíček Okružní 936 Orlová-Lutyně telefon: 595 532 191, 774 157 438, email: [email protected]

STARŠÍ STANICE Adam Gamrot Adamusova 1250 Orlová telefon: 552 309 938, 605 457 054 email: [email protected]

René Szlaur Osvobození 874 Orlová Telefon: 602 395 195 Email: [email protected]

26

Vašek Litvan Bezručova 747 Orlová telefon: 721 017 395 email: [email protected]

VEDOUCÍ SLUŽEB Besídka Brána

Eva Kandrnálová Libuše Poliačiková

596414256 737469850, [email protected]

Dětský klub - Plavčíci

Zdeněk Maňásek

595174721

Diakonie

Daniela Hloušková

591120608, [email protected]

Doprava auty

Wieslav Heczko * Manek Bujok

596440635, 602601552

Dorost

Adélka Manišová

732257484, [email protected]

Evangelizační skupinka

Vašek Müller

774648885, [email protected]

Fotbal v tělocvičně

Daniel Katz

774870008, [email protected]

Hospodář sboru

Ivo Kupský

596434484, [email protected]

Chválící skupinka

Jarka Maňásková

595174721

Izrael – info, modlitby

Ivana Veitová

732121499

KKC v Nemocnici

Veronika Halenčáková 777871151

Klavírní doprovod

Jaroslav Slováček

591121121, [email protected]

Knihovna

Libuše Poliačiková

737469850, [email protected]

Kontakt na misionáře

Libuše Poliačiková

737469850, [email protected]

Kuchyně

Iva Bednářová

774221447

Mládež - Koinonia

Bohuš Niemiec

608636382, [email protected]

Manželská setkání

Lukáš Wilček

608613880

Narozeniny a jubilea

Soňa Slováčková

591121121

Nedělní modlitební chvíle

Vašek Müller

774648885, [email protected]

Nedělní slovíčko pro děti

Zdeněk Maňásek

595174721

Pokladna

Ludmila Chovancová

591124393

Prodej knih

Lucie Wilčková

775146543

Skupinka sester

Irena Grohmanová

724982345, [email protected]

Správce modlitebny

Bujokovi

596440635, 602601552

Venkovní vitrína

Dušan Pleskač

605854888, [email protected]

WEB sboru

Martin Grohman

596440410

Zvukař

Manek Bujok

596440635, 602601552

* pro případné změny v odvozu je možné volat v soboty večer na číslo Manka Bujoka. To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 2K 5,18-20

27

Únor Hampalová Pavlasová Niemiec Stryjová Chovancová Hotový Onderek Maňásková Litvan

Karla Silvie Bohuslav Marcela Martina Libor Radek Kristýna Václav

3.2. 8.2. 11.2. 14.2. 16.2. 18.2. 22.2. 26.2. 27.2.

Březen Wilček Konkolová Litvanová Kubečková Pavlas Bujoková Lipusová Kubíčková Hloušková Bujok Maňásková Veitová Manišová

Lukáš Marta Marta Amálie Václav Michaela Marta Lydie Daniela Emanuel Miriam Ivana Adélka

1.3. 5.3. 5.3. 6.3. 14.3. dítě 16.3. 18.3. 24.3. 24.3. 25.3. 25.3. 26.3. 26.3.

Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Ž 121,5-8

VŠEM BRATRŮM A SESTRÁM, KTEŘÍ MAJÍ NAROZENINY, PŘEJEME HODNĚ BOŽÍHO POŽEHNÁNÍ.