číslo 2 (22) ročník 6 červen 2014

číslo 2 (22)

ročník 6

červen 2014 http://www.obec-hlina.cz

Lípa se studnou vedle domu čp. 36, 2014

Hasičské skladiště, 1938.

proměny obce aneb Hlína včera a dnes

Hasička na Hlíně, 2014.

2 Hlínské rozhledy, číslo 2 (22), ročník 6

3

Hlínské rozhledy, červen 2014

M

ilé čtenářky a čtenáři našeho zpravodaje, je měsíc červen a vy otevíráte letní vydání Rozhledů. Měsíc červen se úzce pojí se zahradou, barva červená – barva červených plodů prvních jahod a třešní, rudá barva růží i pivoněk. S červnem přichází do zahrad vůně teplého léta. Teploty se zvyšují, dny se prodlužují a my máme proč zůstávat na zahradě déle a déle. Mnohé děti milují červenou, ale později dávají přednost modré. Staré lidi často přitahují pastelové barvy. Barvy jsou schopny oživit místnost, dodat energii, zlepšit náladu a posílit ducha. S nimi lze opravit tvar, odstranit nedostatky a dosáhnout různých pocitů: chladu a svěžesti nebo pocitů tepla a příjemnosti, lehkosti i hravosti, napjaté atmosféry i neklidu, okouzlení i půvabu. Mám ráda zelenou a červenou barvu. Zelenou pro její uklidňující účinky, vyrovnanost a pocit rovnováhy. Červenou pro její dynamiku, psychické povzbuzení i aktivační impulzy. Nejkrásnější snoubení těchto barev je právě na počátku června, kdy bující zelené jaro předává vládu šťavnatě červenému létu. Zpravodaj jsme tentokráte poskládali co možná nejvíce v harmonii letních barev. Začali jsme bohatými akcemi na Hlíně jako jsou tradiční oslava Dne matek, Dne dětí i nově Čarodějnické odpoledne. Aktivní byly i ženy v Babinci a tvořily a vyráběly opět krásné věci. Velmi důležitou akcí, která proběhla na počátku června (a tudíž se nemohla dostat do tohoto zpravodaje) je oslava 90. výročí založení SDH v obci, o které budeme podrobně informovat v následujícím vydání. K rozhovoru jsme tentokráte pozvali knihovnici Obecní knihovny na Hlíně. Nově je vám ve zpravodaji k přečtení obecní vyhláška regulující pohyb psů v obci. Nezapomněli jsme ani na recepty, trošku historie i povídání o tradicích a také na velkou pozvánku na divadelní představení nové pohádky v podání hlínských ochotníků, Popelka. Nabídka je tedy pestrá jako paleta barev. Tak tedy vybírejte podle vaší nálady… Pohodové letní dny Vám všem za redakci rozhledů přeje Kamila Veselá

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 6 Vyhláška č. 1/2014 8 Události v obci 20 Rozhovor s Janou Vašulínovou 21 Pozvánka na divadlo – Popelka 23 Kalendář připravovaných akcí 23 Společenská rubrika 24 Historické okénko 36 Hlínské vody – Šatava (Říčka) 46 Povídání o rodinných svátcích 12 55 Recepty aneb dobroty pro vás 58 Za hranicemi obce 59 Staročeská přísloví 3 61 Závěrečné slovo 62 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

Doteky obce

4

Vážení spoluobčané, tři měsíce uplynuly, Vy máte před sebou další vydání Hlínských rozhledů a já se opět pokusím Vám přiblížit dění na obecním úřadě a v zastupitelstvu obce. Jak jsem Vás již minule informoval, zastupitelstvo v dubnu na veřejném zasedání schválilo obecně závaznou vyhlášku, která řeší volný pohyb psů na veřejných prostranstvích. Přesné znění vyhlášky i s mapou, která je přílohou vyhlášky, je zveřejněno i v tomto vydání Rozhledů a tak jen krátce konstatuji, že volný pohyb psů po obci na vymezeném veřejném prostranství je zakázaný. Porušení tohoto zákazu na základě stížnosti a nebo kontrolní činnosti obecního úřadu je považováno za přestupek a pro majitele psa následuje přestupkové řízení u komise při MěÚ Ivančice, která obec Hlínu v těchto záležitostech na základě dohody zastupuje. Komise posoudí míru provinění a uloží nápravné opatření. Tak snad si to vše majitelé psů uvědomí a již nebude nutné řešit v obci napadení občana jejich volně pobíhajícím čtyřnohým přítelem. Dále Vás chci informovat, že byla dokončena a na své místo umístěna replika sochy sv. Panny Marie. Celá akce je již proúčtována, proběhla i kontrola na dotaci ze SZIF a v současné době jsme požádali o proplacení nákladů na práce s tímto spojené. Potud tedy vše v pořádku. Potíže nastaly ve chvíli, kdy je třeba naplnit podmínky dané rozhodnutím MěÚ Ivančice, které stanoví, že původní socha se upraví galerijním způsobem a bude umístěna v krytých

Hlínské rozhledy, číslo 2 (22), ročník 6

prostorách. Tedy naprosto stejně jako u sochy sv. Josefa. Obě tyto sochy byly předcházejícími neodbornými opravami tak poškozeny, že nemohou již více být umístěny ve venkovním prostředí. Zastupitelstvo obce tedy řešilo, kam obě historické sochy umístit a shodlo se, že v obecní budově čp. 49 – knihovna – bude vytvořen prostor, kde se sochy umístí a kde budou také veškeré informace o jejich původu a historii. V současné době jsme požádali Krajský úřad JMK o povolení přemístit obě sochy do těchto prostor. U venkovního oplocení soch byla provedeno očištění a nový nátěr. V závěru mohu tedy konstatovat, že po dlouhých letech byla dokončena kompletní oprava a rekonstrukce historického místa v obci. V další části mého slova bych se věnoval činnosti zastupitelstva v oblasti hospodaření s pozemky ve vlastnictví obce. Na minulých veřejných zasedáních zastupitelstvo schválilo (a záměr obce byl řádně zveřejněn) výměnu některých pozemků obce v části Na paloučkách za pozemky ve vlastnictví pana Brandstättera v téže lokalitě. Pan Brandstätter vlastní pozemky, na kterých je umístěna obecní cesta a vodárna a obec naopak vlastní pozemky před jeho domem. V otázce pozemků se ještě zmíním, že před podpisem je také smlouva o koupi pozemků za obecním úřadem v ceně 20 Kč za m2. Jak jsem Vás již minule informoval, blíží se podzimní komunální volby a tak zastupitelstvo na svém dubnovém zasedá-


ní jednalo o počtu zastupitelů pro příští volební období. Pro obec, jako je ta naše, zákon uvádí 5 až 15 zastupitelů a o počtu rozhoduje končící zastupitelstvo. V současném volebním období je 9 zastupitelů. Vzhledem k tomu, že z řad vás, občanů, je jen malý zájem v zastupitelstvu pracovat, domnívám se, že by bylo vhodné snížit počet zastupitelů na 7. Je to jenom můj názor a na zasedání zastupitelstva nebylo v tomto směru rozhodnuto, objevila se různá stanoviska a rozhodnutí bylo odloženo na pozdější dobu. Proto znovu připomínám, aby se zájemci o práci v zastupitelstvu nebáli přihlásit. Rád Vám poskytnu informace o tom co práce zastupitele obnáší a jak postupovat při registraci do voleb. Domnívám se, že volby, ve kterých by se volilo 9 zastupitelů z 9 kandidátů by vlastně byly volby jen formální a doufám, že se tak nestane. V závěru se jen krátce zmíním o dalších záležitostech. Obec jedná o dalším vývoji v systému svozu odpadů, byla podána výpověď současné firmě, která odpad odváží a je připraveno výběrové řízení na nového dodavatele. Připravuje se také svoz biologického odpadu z obce, s detaily budete v následujícím období seznámeni. Byla provedena výměna oken a oprava střechy na hasičce, přestěhováno dětské hřiště (důvod – nový majitel pozemku, kde bylo

5

umístěno), požádali jsme o dotaci na vybavení požárního zásahového automobilu (centrála, radiostanice a kalové čerpadlo). Pod patronací obecního úřadu proběhl jako každý rok 1. června den dětí u Rozhledny V. Menšíka na Hlíně, ale v letošním roce poprvé s novým scénářem průběhu oslav. Domnívám se, že odpoledne se všem dětem velmi líbilo (a nejenom dětem) a chtěl bych touto cestou organizátorů a všem co se na průběhu akce podíleli poděkovat. Tak a to by prozatím bylo vše. Přeji Vám krásné prožití dovolenkového období a na podzim opět v rozhledech nashledanou. Miloš Dostalý

6


OBEC HLÍNA Obecně závazná vyhláška č. 1/2014, kterou se stanovují pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezují prostory pro volné pobíhání psů Zastupitelstvo obce Hlína se na svém zasedání dne 24. 4. 2014 usneslo vydat na základě ust. § 24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s ust. § 10 písm. d), § 35 a § 84 odst. 2) písm. h) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku:

Čl. 1 Pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství

1. Obec Hlína stanovuje tato pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství1): a) na veřejných prostranstvích v zastavěném území obce vymezeném v příloze č. 1 je možný pohyb psů pouze na vodítku, to neplatí pro asistenční a vodící psy a pro psy ozbrojených složek, b) v prostorech autobusových zastávek a v místech, kde se na veřejných prostranstvích pořádájí společenské, kulturní nebo sportovní akce, musí být pes opatřen náhubkem. 2. Plnění povinností stanovených v odst. 1 zajišťuje fyzická osoba, která má psa na veřejném prostranství pod kontrolou či dohledem2).

Čl. 2 Vymezení prostor pro volné pobíhání psů 1. Volné pobíhání psů je možné mimo zastavěné území obce vymezené v příloze č. 1. 2. Volné pobíhání psů v prostorech uvedených v odst. 1 je možné pouze pod neustálým dohledem a přímým vlivem osoby doprovázející psa.

________________________________________ 1) 2)

§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Fyzickou osobou se rozumí např. chovatel psa, jeho vlastník či doprovázející osoba.

7


Čl. 3 Sankce

Porušení pravidel stanovených touto vyhláškou se postihuje podle zvláštních právních předpisů3).

Čl. 4 Účinnost

Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem po dni jejího vyhlášení.

Ing. Miroslav Pacholík místostarosta

Miloš Dostalý starosta

Vyvěšeno na úřední desce dne: 25. 4. 2014 Sejmuto z úřední desky dne: 11. 5. 2014 § 27 odst. 1 písm. q) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 3)

Příloha č. 1 k obecně závazné vyhlášce obce Hlína č. 1/2014.

8

V BABINCI se malovala vajíčka


Určitě to znáte… Rok co rok, každé Velikonoce pro Vás znamenají červené tváře od foukání do těch titěrných dírek ve skořápce bílých nebo dohněda zbarvených vajíček. Naše ženy to absolvovaly i tento rok a přinesly si 14. března 2014 na Obecní úřad do „BABINCE“ krásně vyfouknutá vajíčka. Lektorkou pro malování těchto vajíček byla paní Štossová z Tetčic u Brna, která je zároveň i místostarostkou této obce. Naučila nás, jak vajíčko pevně držet v dlani, abychom na ně mohly krátkými tahy malovat různé vzory a pak už jsme mohly dát prostor naší fantazii. Na konci jsme měly opravdovou radost ze svých vlastnoručních výrobků. Myslíme, že se nám to podařilo.

Babinec, malování vajíček, 14. března 2014.


Babinec, malování vajíček, 14. března 2014.

9

10


Košt slivovice a jiných pálenek

Košt slivovice na Hlíně se konal 15. března 2014, hodnotily se vzorky vypálené v letech 2012 a 2013. Akce se zúčastnilo 15 hodnotících. Počet hodnocených vzorků bylo 25 pálenek - slivovice, meruňkovice, třešňovice, hruškovice, špendlíkovice, calvados. Každý vzorek přihlášený do koštu slivovice měl čestné prohlášení že je nezávadný. Toto prohlášení bylo podepsáno od majitele vzorku. Hodnotilo se body 1–5, kdy jednička byl nejhorší a pětka nejlepší vzorek. Výsledky:

1. místo – Dostalý Martin – Meruňkovice 2013 2. místo – Vaňura Jiří – Meruňkovice 2013 3. místo – Kocáb Jaromír – Meruňkovice 2013

Košt slivovice a jiných pálenek, 15. března 2014.

68 bodů 65 bodů 64 bodů


Košt slivovice a jiných pálenek, 15. března 2014.

11

12

V BABINCI se pletly košíky


… a opět proběhl další vydařený podvečer, kdy se naše ženy a dívky mohly opět zdokonalit v rukodělné činnosti. Sešly se 11. dubna 2014 tradičně na Obecním úřadu a pod vedením paní Soni Štoskové si vyrobily ošatku z pedigu na vajíčka, která na Velikonoční pondělí nabídnou koledníkům. Práce s pedigem se jim velice líbila – ostatně svědčil o tom i počet účastnic. Myslím, že to byla opět zdařilá akce, která se našim ženám vryje do paměti.

Babinec, pletení košíků, 11. dubna 2014.


Babinec, pletení košíků, 11. dubna 2014.

13

14

Čarodějné odpoledne pro děti


Ve středu 30. dubna 2014 se za obecním úřadem konalo čarodějné odpoledne pro děti, kterým všechny přítomné děti provázela čarodějnice Agáta a děti ji měly za úkol pomoct složit čarodějnické zkoušky, které se skládaly ze sedmi různých úkolů. Na konci je čekala sladká odměna a každý dostal balíček „kouzelného“ lektvaru. Potom si všechny děti vyrobily čarodějnici, kterou si společně upálily a celé odpoledne bylo ukončeno opékáním špekáčků. Počasí nám přálo a na hřišti za obecním úřadem se sešlo přes dvacet dětí.

Čarodějné odpoledne, 30. dubna 2014.


Čarodějné odpoledne, 30. dubna 2014.

15

16

Den Matek na Hlíně


Nedělní odpoledne 11. května 2014 patřilo všem maminkám, které společně v Pohostinství paní Koudelné oslavily svůj Svátek matek. Hlinské děti secvičily pásmo básniček, písniček a tanečního vystoupení, které na pódiu v místním pohostinství směle a s úsměvem předvedly. Místnost zaplněná maminkami a babičkami, zkrátka všemi ženami matkami radostně tleskala. Přítomným ženám popřál i starosta Miloš Dostalý a každá žena dostala karafiát a také kávu se zákuskem a chlebíček. Nechybělo ani přáníčko, které pro každou maminku připravily děti ve výtvarném kroužku. K tanci a poslechu pak hrál pan Leszczynski a nálada byla veselá. Poděkování patří nejen všem dětem, která maminky potěšily svým vystoupením, ale také slečně Tereze Mezníkové, která celé pásmo s dětmi nacvičila.

Oslava svátku matek, 11. května 2014.


Oslava svátku matek, 11. května 2014.

17

18

BABINEC vázal kytice


O tom, že i z vázání kytice se dá udělat přitažlivá akce, se mohly naše ženy přesvědčit v pátečním hlinském BABINCI. Myslíte si, že nejde uvázat krásná kytice z rostlin, které Vám rostou na zahradě? To byste se divili! Ženy z našeho spolku měly příležitost vyzkoušet si vázat kytice z různých druhů květin. Stačily k tomu jen trošku šikovné ruce a pod vedením floristy pana Pavla šlo vše jako na drátku. Předvedl nám techniku vázání kytic, naučil nás dokonalé úpravě kytic pomocí různých konstrukcí či vycpávek a nakonec jsme si popovídali i o jednotlivých květinách, které se hodí do té, či oné kytice. Na závěr jsme měly příležitost si i zakoupit připravená aranžmá ze suchých květů, které si pro nás pan Pavel připravil. Myslíme, že se květnový květinový podvečer vydařil a už teď se těšíme na další setkání našeho spolku BABINEC.

Babinec, vazby kytic, 16. května 2014.


Babinec, vazby kytic, 16. května 2014.

„Čím více bab, tím zábavnější je náš babinec.“

19

20


Rozhovor o obecní knihovně a o knížkách s knihovnicí Janou Vašulínovou Hlínská knihovna vznikla v říjnu roku 2003. V roce 2006 byla tato knihovna přestěhována do důstojných prostor zrekonstruované budovy bývalé obecní školy, kde se nachází dodnes. Pečlivou knihovnicí je zastupitelka a místostarosta paní Jana Vašulínová. A protože jsme zjistili, že je v hlínské obecní knihovně zase něco nového, požádali jsme Janu o krátký rozhovor. Jak to vypadá v současné době s návštěvníky knihovny, tedy se čtenáři? Kolik aktivních čtenářů navštěvuje obecní knihovnu? Jaký je podíl dětských čtenářů? V současné době pravidelně navštěvuje obecní knihovnu kolem 25 čtenářů. Nejmenší dětští čtenáři si zatím knihy půjčují v doprovodu maminek. Přibyly nějaké nové knihy do knihovny a kolik svazků celkem knihovna v současné době čítá? Knižní fond se postupně doplňuje o nové knihy, Nejvíce je z řad čtenářů zájem o romány, detektivky, historické romány. Zájem je také o různé životopisy a životní příběhy známých osobností z řad herců, zpěváků, malířů. Novinkou pro knihovnu je online katalog. Můžeš blíže popsat tuto skutečnost? Co přináší nového a jaké jsou výhody online katalogu? Zřízení on-line katalogu nám umožnila knihovna Kuřim, která na něj získala finance. Takto podporuje i ostatní knihovny v regionu. Během loňského roku v naší knihovně proběhla aktualizace knižního fondu a byl vytvořen on-line katalog. Byly vyřazeny duplikáty a knihy, které si čtenáři nevypůjčili více jak 15 let. Tím se v knihovně uvolnilo místo na nové knihy. Postupně se bude nabídka knih doplňovat o nové zajímavé tituly. On-line katalog umožňuje našim čtenářům pomocí internetu nahlédnout do seznamu knih, které si v naší knihovně můžou půjčit.Odkaz na tento katalog najdou čtenáři na internetu na stránkách obce Hlína v sekci obecní knihovna nebo v internetovém vyhledávači zadají online katalog knihovna Hlína. Knihy si můžou vyhledat podle autora, názvu knihy nebo tématu (žánru). Máme v katalogu skoro 2 000 knih. Na jaké knižní novinky by jsi nalákala čtenáře? Snažím se sledovat jaké vycházejí knižní novinky a nejzajimavější do knihovny kupuji. V nabídce máme např. Babí léto od M. Váňové, Stoletý stařík od Jonase Jonassona, Deník Gréty Kaisrové od Kláry Janečkové, Písečný muž od Larse Keplera, Potok stínů od Joy Fieldingové a mnoho dalších. Jaký žánr knih máš nejraději a máš nějakou oblíbenou knihu anebo autora? Mám ráda knihy, které mají zajímavý děj, jsou čtivé, napínavé, Může to být román ze současnosti, detektivka, historická kniha. Ráda čtu knihy od Magdy Váňové, Karla Čapka, Zdeny Frýbové, Joy Fieldidgové, Larse Kepplera, Stiega Larsona.

21


Čekají hlínskou knihovnu v budoucí době nějaké další změny anebo nějaké vylepšení? Co si myslíš, že knihovně chybí, co by potřebovala a naopak, čím se může v současné době pochlubit? Ráda bych postupně doplnila knižní fond o další zajímavé tituly. Ráda bych aby knihovnu navštěvovalo více čtenářů, aby si do knihovny v tom dnešním přetechnizovaném světě našli cestu i děti, protože čtení knih je přece nádherné. Naše knihovna se může pochlubit pěknými a zajímavými knihami a tím, že ji vůbec na obci máme, že naši spoluobčané knihy rádi čtou a uchovávají je ve výborném stavu. Za celou dobu provozu naší knihovny nebyla poškozena ani ztracena jediná kniha. Díky za rozhovor

Divadelní ochotníci Vám letos zahrají divadelní muzikál O POPELCE

Asi žádný pohádkový příběh nenašel v celém světě tak velkou oblibu jako pohádka O Popelce. Tato pohádka nadchnula řadu významných umělců k filmovému, divadelnímu, televiznímu, baletnímu i muzikálovému zpracování. Poutavý a romantický příběh o krásné, chudé a laskavé Popelce inspiroval i hlínské ochotníky a tak se v letošním roce pustili do příprav na nové divadelní představení, které budete moci shlédnout v červenci a v srpnu 2014 v divadle v přírodním prostředí na Hlíně. Očarují Vás nejen kouzla, velkolepá scéna, překrásné kostýmy, skvělé výkony všech herců, ale především fantastická atmosféra, kterou si ponesete v sobě ještě několik dnů po zhlédnutí představení. Neváhejte a využijte jedinečné příležitosti stát se opět na chvíli dítětem a mávnutím kouzelného proutku se ocitnout v pohádce Popelka, která všem věkovým kategoriím přinese nezapomenutelný zážitek. Každý má jedinečnou příležitost vstoupit na chvíli do pohádkového příběhu plného tajuplných čar a fantazie, kde je láska je tím nejmocnějším kouzlem.

Termíny jednotlivých představení: sobota 5. července 2014 v 15.00 hod. neděle 6. července 2014 v 15.00 hod. sobota 2. srpna 2014 v 15.00 hod neděle 3. srpna 2014 v 15.00 hod. Za nepříznivého počasí sledujte aktuální informace na: www.obec-hlina.cz

22


První zkouška muzikálu Popelka na „místě činu“, 6. dubna 2014.

23


Červenec 2014

• Sobota 5. července 2014 v 15.00 hod. – Premiéra divadla v přírodním prostředí na Hlíně. Nezapomeňte si poznamenat do kalendáře a navštivte jedinečné divadelní představení, které sehrají hlínští amatérští ochotníci, za podpory SDH Hlína a obce Hlína v lesním prostředí. Divadelní hra má název: O POPELCE. Těšíme se na vás! Občerstvení zajištěno. • Neděle 6. července 2014 v 15.00 hod. – Repríza divadelního představení v přírodním prostředí.

_______________

Srpen 2014

• Sobota 2. srpna 2014 v 15.00 hod. – Repríza divadelního představení v přírodním prostředí. • Neděle 3. srpna 2014 v 15.00 hod. – Repríza divadelního představení v přírodním prostředí. • Sobota 9. srpna 2014 od 8.00 hod. – Tradiční nohejbalový turnaj na hřišti za obecním úřadem na Hlíně s večerní zábavou od 20.00 hod. Celodenní akce, začátek v 8.00 hodin. • Neděle 24. srpna až úterý 26. srpna 2014 – Tradiční rozmarýnové hody na Hlíně, které začínají v sobotu 23. srpna stavěním máje na návsi pod kostelem. Zahájení hodů proběhne v neděli 24. srpna od 15.00 hodin s večerní hodovou zábavou. V pondělí 25. srpna hodové veselí pokračuje další zábavou od 20.00 hodin a ukončení hodů s poslední večerní zábavou bude v úterý 26. srpna od 16.00 hod.

V červenci oslaví své životní jubileum pan Jiří Nosek čp. 85, paní Alena Fraibergová a Marie Čechová čp. 120, v srpnu pan Stanislav Řezáč ml. a v září pan Miloš Bukáček. Všem oslavencům přejeme pevné zdraví, štěstí, pohodu a příjemné chvíle strávené v kruhu přátel a rodiny. Dne 19. května 2014 se nám na Hlíně narodila holčička Eliška Musilová. Šťastným rodičům blahopřejeme. Radostné zprávy oslav životních jubilejí bohužel někdy střídají i ty smutné zprávy o smrti našich blízkých. Dne 4. března 2014 zemřel ve věku nedožitých 78 let pan Josef Eichner a dne 17. března 2014 ve věku 37 let pan Viktor Chlubný. Rodinám a přátelům vyslovujeme upřímnou soustrast. V měsíci březnu zemřela hlínská rodačka paní Jarmila Vodáková, rozená Hledíková.

24


Zápisová kniha od založení sboru 1924–1933 Díl 2.

Dožínky

Sbor dobrovolných hasičů pořádal v neděli dne 12. srpna 1928 dožínkovou zábavu, při které byl průvod s banderiem na koních. Průvod ubíral se od rozhledny do vesnice a pak na místo zábavy na návsi k domu č. 10, kdež se odbývala vlastní slavnost se starodávnými zvyky a děvčata tančila tanečky národní, jež se všem přítomným velice zamlouvaly. Tance nacvičil br. náčelník František Dočekal. Hospodářem byl br. Vilém Průša.

Doplňovací volba náčelníka

Br. František Dočekal se na řádné valné hromadě konané v neděli dne 20. ledna 1929 vzdal funkce náčelnické a navrhl na svoje místo br. Františka Podrackého, rolníka, č. 25, jenž funkci tuto také přijal.

Zpráva z valné hromady r. 1929

Členů měl sbor ke konci roku 1928 celkem 37, z nichž bylo 18 činných a 19 přispívajících. Schůzí konal sbor 6 výborových a 5 členských, 1 dožínkovou zábavu a 1 vinobraní. Cvičení bylo celkem 9, největší účast 13, nejmenší 3, průměr 9 členů při cvičení. Sbor zúčastnil se veřejného cvičení v Moravských Bránicích, kde náš sbor docílil skvělého úspěchu, takže přítomní lidé tvrdili, že sbor náš měl vodu již ve stroji z Hlíny a koně vypřažené již na cestě. Nočních hlídek bylo 47. Sbor má 1 ruční čtyřkolovou stříkačku s příslušenstvím a 15 výzbrojů, 286 metrů hadic, 1 nosítka, 1 lékárničku. Během roku byla poskytnuta sborovými samaritány první pomoc v osmi případech.

Okrskové veřejné cvičení

bylo konáno v neděli dne 26. května 1929, o kterém se bratr okrskový náčelník pochvalně vyjádřil o práci našeho sboru. Cvičení tomu byly přítomny sbory s motorovými stroji z Dolních Kounic a Moravských Bránic, kde sbor dolnokounický dodával vodu z rybníka na Paloučkách sboru moravskobránickému a docílili také pěkného výsledku po odstranění závady u sboru moravskobránického.


25

Dožínky

konané v neděli dne 11. srpna roku 1929 za pěkné účasti obecenstva hlinského se opětně vydařily. Průvod ubíral se jako roku loňského od rozhledny vesnicí s banderiem v národních krojích v čele a ověnčenými vozy v průvodu za hlaholu písní. Národní tance, při nichž byly zpívány též národní písně tančila děvčata hlinská za vedení bratra vzdělavatele Františka Dočekala. Hospodářem byl br. Jaroslav Vašulín.

Zpráva z valné hromady

konané v neděli dne 19. ledna roku 1930 za přítomnosti 23 členů. Po zahájení této bratrem starostou sboru promluvil za nepřítomného bratra vzdělavatele Františka Dočekala, správce školy na Hlíně, jenž se odstěhoval do Alexovic, bratr jednatel František Kratochvíl, typograf na Hlíně. O jubilejním roce 80. narozenin pana Tomáše Garriqua Masaryka, prvního presidenta československé republiky, ve smyslu slov pronesených panem presidentem na sjezdu českého hasičstva v Praze. Cvičebních hodin bylo v roce minulém 8, průměrná účast 10 členů z 15 členů činných. Noční poplachové cvičení bylo v roce minulém jedno a veřejné poplachové cvičení také jedno. Zábavní a divadelní hlídky 4 a žňových hlídek 43. Sbor zúčastnil se veřejného cvičení v Trboušanech počtem 13 členů a veřejného cvičení v Pršticích počtem 9 členů. Místní slavnosti svátku osvobození 28. října zúčastnilo se 10 bratří. Sbor vlastní stříkačku se žebříkem a 15 obleků s plnou výzbrojí v ceně okrouhle 20 000 Kč a dluží občanské záložně v Ivančicích 6 500 Kč. Schůzí konal sbor v roce minulém 2 výborové, 7 členských a 1 valnou hromadu. Členů měl sbor celkem

Foto z oslav 25. výročí založení SDH na Hlíně, 25. července 1949.

26


39, z nichž bylo 19 činných (15 však jenom cvičilo, ostatní neměli výzbroje) a 20 přispívajících. Ošetřeno sborovými samaritány na Hlíně bylo 6 osob a 1 osoba při veřejném cvičení v Trboušanech. Za odstěhovavšího se bratra vzdělavatele Františka Dočekala navržen a jednohlasně zvolen byl bratr jednatel František Kratochvíl.

Zpráva z mimořádné valné hromady

konané dne 30. března roku 1930 za přítomnosti 27 členů. Jednáno o změně stanov; tyto byly zevrubně porovnány se stanovami starými a schváleny všemi přítomnými. Starostou hasičské župy Ivančické – Pavlíkovy zvolen na župní valné hromadě bratr Antonín Kubíček, rolník v Nové Vsi, jeho náměstkem bratr Antonín Pavlíček, kovář v Rosicích. Uvažováno o stavbě hasičského skladiště a bratr starosta Antonín Cepek oznámil přítomným dosavadní podniknuté kroky v té věci, což bylo všemi přítomnými schváleno. Stanovy schváleny Zem. pol. správou dne 26. 4. 1930 pod č. 13571-V 13-30.

Stavba hasičského skladiště

byla schválena a usnesena na schůzi členů dne 15. června roku 1930 na základě usnesení výboru dne 14. června 1930, ve které byly stavba zadána panu Antonínu Ryšavému, zástupci stavitele pana Komárka z Neslovic po předložení rozpočtů pana Fialy z Ivančic a pana Cesara z Neslovic, kteréžto nebyly schváleny. Pan Ryšavý žádá za propůjčení firmy ke stavbě 25 % z vyplacené mzdy dělníkům při stavbě zaměstnaných a 2 % daně z obratu.



Jmenování Františka Kašíka (17. 11. 1878–15. 2. 1953) ze dne 10. 8. 1950 čestným členem a starostou sboru na Hlíně.

27

28


Na stavbě zaměstnáni budou zedníci Hasičského sboru na Hlíně, bratři Augustin Tolar, Jaroslav Vašulín a pan Jan Sládek a pomocní dělníci také občané hlinští. Zedníci dostanou za každou odpracovanou hodinu 4 Kč a pomocní dělníci 2,20 Kč a budou pracovati každý dvě hodiny denně zdarma. Smlouvu o stavbě podepsali: stavitel Josef Komárek, za sbor starosta Antonín Cepek a jednatel František Kratochvíl.

Slavnost vložení pamětního kamene

do stavby hasičského skladiště konala se dne 3. srpna roku 1930 spolu se slavností dožínkovou. Slavnosti se zúčastnili členové okolních sborů v hojném počtu. Při slavnosti promluvili bratři: župní starosta Antonín Kubíček a župní vzdělavatel Alois Klecker z Trboušan. Slavnost zahájil a za sbor promluvil bratr vzdělavatel František Kratochvíl. V pamětním kameni byla uložena pamětní listina sboru s podpisy přítomných hostí a podpisy domácích bratrů a občanů, pak různé doklady dnešní kultury a běžné kovové mince této doby platné. Po skončení konala se slavnost dožínková s pořadem jako léta předešlá. Tuto řídil bratr náčelník František Podracký. Všichni přítomní hosté byli slavností touto mile uspokojeni. Obě slavnosti se plně zdařily. Pokračování příště





29

30


Tradice divadla na Hlíně od roku 1970 Devátým dílem o tradici divadla na Hlíně je po jednoleté přestávce opereta o třech dějstvích s názvem „Slovácká princezna“, která se hrála i v roce 1981.

Rok 2001 Slovácká princezna

Operetu od Rudolfa Piskáčka napsal podle staršího námětu Jiří Balda se zpěvními texty Emanuela Brožíka. Děj se odehrává za napoleonských válek na Moravském Slovácku ve vesnici nedaleko Velehradu. Oproti roku 1981 se hrálo s omlazeným kolektivem a živou hudbu Jaromíra Glöcknera nahradila orchestrální nahrávka. Scénu tvoří domky pěkně omítnuté a žundra ozdobena ornamenty. Vlevo je chalupa Šmatlačky. Ve střeše vikýř, kvítím zdobená okna a rozkvetlá zahrádka vpředu. Blíže vrátek do zahrady lavice a obuvnický stolek s příslušenstvím. Za Šmatlaččinou chalupou je menší chalupa hrnčířova. Vpravo je hospoda se zápražím s lavicí a stolem. V pozadí jsou ostatní chalupy. Na začátku hry sedí Šmatlačka před chalupou a spravuje boty. Jiné ženy dělají jiné mužské řemeslnické práce protože muži mimo rychtáře byli na vojně. Ženy čekají na dopisy od vojáků. Na scénu přichází dědeček Kožušek s Maryškou a Katuše s Franckem, který se schovává před verbíři u Šmatlačky. Komorník Florián potká mladou vdovu Evu Halašovou a spolu se správcem Zastrou obdivují pěkné ženy na Slovači. Ženy chystají delegaci k panu vrchnímu, který má přijet, aby vyprosily muže z vojny. Do vesnice přichází hejtman Reiner a starý kaprál Pelikán. Druhé dějství se odehrává na zámku, kde očekávají příchod nového vrchního. Hejtmanovi se Maryška líbí a nazval ji Slováckou princeznou. Hejtman chce vystoupit jako skutečný nový vrchní a chce vyslechnout žádost žen a dívek z Javornice. Všichni se dozví o poslední vůli hraběte o daru panství příbuznému Jiřímu z Reinerů, který oznámí všem uzavření příměří mezi rakouským a francouzským císařem a tedy i propuštění všech mužů z vojny. Třetí dějství začíná posvícením, chystá se svatba Katuše a Francka. Reiner odchází do Vídně vyřešit dědictví. Po příjezdu požádá Maryšku o ruku. Dohromady se dají Florián s Evou a Šmatlačka se správcem. Operetka končí slovy Jiřího z Reinerů: „Lidé dobří! Představuji vám novou zámeckou paní. Jsme oba chudí jako vy všichni, ale i my máme dobrá slovácká srdce. Ruku v ruce s vámi chceme udělat naši Slovač ještě krásnější. Půjde to za vedení naší Slovácké princezny?“ Na závěr je píseň „Pan bůh Slovač chrání…“. V operetě se hrály a zpívaly písně: Šmatlačka, Eva, ženy K čertu s tou lopatou … Maryška legenda o Slovači – Když bůh v dávném čase … Katuše, Francek Františku, hochu můj, počkej přec …

31


Florián, Eva Eva, Katuše, ženy Ženy Šmatlačka, Eva, ženy Ženy Reiner Rychtář Reiner, Katuše, Eva, Maryška Eva, Florián Maryška, Reiner Reiner, Maryška Lid Maryška Šmatlačka, Francek, Florián, všichni všichni

Slovácká princezna, 2001.

Netrap si, děvčátko, hlavu tím … Ba pravda to vše skutečná je … Muži, vy milí, věčná, ach, škoda vás … Jen se holky, jen se smějte … Každá jsme jak květina … Kdo na život se jen jedním okem dívá … Odjakživa, co svět světem stál … Protekce, jak známo od věků … Na návsi je muzika … Stojí skála na ní hrad … Stý růží květ … Zvábit se dej, mně sníti přej … Zdráv buď pan vrchní, sláva … Proč jsi k nám nepřišel … Hrajte mi, trubte mi, hrajte mi mou … Pán bůh Slovač chrání … Jozef Sliacky, 2014

32


2001

Slovácká princezna Opereta o třech dějstvích

Napsal: Rudolf Piskáček Podle staršího námětu upravil: Jiří Balda Libreto: Emanuel Brožík Osoby a obsazení: Hejtman Jiří z Reinerů ……………………………………………... Jozef Sliacky Správce Zastra …………………………………………………….... Milan Hošek Florián, komorník ……………………………………………. Vlastislav Bouška Mikulčík, rychtář ……………………………………………….. Jan Rathouzský Kožušek, starý písmák ………………………………………….. Milan Podlipný Maryška, jeho vnučka ……………………………………….. Milana Pulgretová Eva Halašová ………………………………………………... Miluška Šnyrchová Šmatlačka, ševcová ………………………………………………. Táňa Podlipná Katuše ………………………………………………………… Gabriela Šmídová Rezka …………………………………………………………… Lenka Musilová Postiliónka ……………………………………………………... Milana Šmídová Francek …………………………………………………………. Dana Vodáková Jožka ………………………………………………………………….. Pavel Čech Kuba ……………………………………………………………… Zdeněk Havlík Kaprál Pelikán ………………………………………………….... Stanislav Musil Hoši, děvčata ……. Kateřina Nesvačilová, Daniela Dostalá, Martina Žaludová, Tomáš Hošek, Tomáš Sedlák, Martin Dostalý Režie: Jozef Sliacky Nápověda: Věra Hošková Hudbu nastudoval: Rudolf Tesař Orchestrální zpracování: Jaroslav Beer




33

34

MF DNES, str. C/6, 9. července 2001.


35


Výpis ze školních kronik obce Hlína Školní rok 1923/1924

Ve školním roce zapsáno v matrice školní 41 chlapců a 24 děvčat, celkem 65 dětí. Místní školu navštěvovalo 25 chlapců a 19 děvčat, celkem 44. Jeden chlapec navštěvoval Reálné gymnázium v Ivančicích, 12 chlapců a 3 děvčata Měšťanskou školu v Ivančicích, 1 chlapec a 2 děvčata Měšťanskou školu v Brně. Terezie Čechová pro choromyslnost nechodí vůbec do školy. Školu navštěvovali po celý rok všichni. Jelikož docházka školní trvá nyní plných osm školních roků, byli dva žáci nuceni choditi do školy do 15 let. Vyučovalo se pouze ve 2. a 3. oddělení, jelikož žáků 1. školního roku žádných do školy nenastoupilo. Dosavadní správce školy Engelbert Nezval, jmenován zemským škol. radou správcem školy v Ledkovicích a odchází tudíž začátkem šk. roku na nové působiště. Za zatímního správce školy přidělen dočasně Vrbka Josef, definitivní učitel v Neslovicích. Uprázdněného bytu neužíval, docházel denně z Neslovic. Místo definitivního správce školy vypsáno v prosinci 1923, nebylo však obsazeno, jelikož uchazeči o místo odvolali svoji žádost. V dubnu vypsáno rovněž. Žádost podal jedině František Dočekal, učitel v Bosonohách, jenž byl také za definitivního správce jmenován. Zemskou šk. radou od 1. září 1924. Výpůjček ze žákovské knihovny bylo 274. Rozpočet místní šk. rady byl na rok 1924 stanoven na 2739 K. Letošním rokem počalo se vyučovati novým šk. předmětům, občanské nauce a výchově, děvčata 8. šk. rok nauka o domácím hospodářství, chlapci a děvčata 2. a 3. šk. rok ručním pracím výchovným, tělesné výchově i děvčata. Postaven nový dům č. 66. Dne 22. srpna prodán místní velkostatek Akc. rafinériím rolnických cukrovarů v Olomouci. 18. listopadu měly se konati obecní volby, k nimž však nedošlo, jelikož podána společná kandidátní listina. Dle ní připadlo 6 zástupců straně pokrokových domkařů a dělníků a 6 zástupců straně lidové. Počet voličů činil 203. 24. listopadu zvolen starostou Vilém Průša, rolník z čísla 19, jeho náměstkem Cepek Antonín, železniční zřízenec. Do okresní rady zvoleni Tolar Augustin, dělník a Hlavoň Jan, rolník. Zima byla letos neobyčejně tuhá, nejtužší za posledních 25 let. Napadlo mnoho sněhu, jenž ležel nepřetržitě od začátku prosince do druhé poloviny března. Jarní práce byly tím velice zdrženy, začaly se koncem dubna, čímž vegetační doba byla značně zkrácena. Výnos žní byl také značně zhoršen výnosu loňskému. Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína.

36


Hlínské vody

V prvním dílu vodopisného seriálu jsme se věnovali Brahovickému potoku a také nezbytnému úvodu k vodotečím Hlíny. Říčka Šatava dovede hlínské vody ze všech hlínských potoků nejdál. Co musí překonat, než se spojí s vodami Svratky, Jihlavky a Dyje, napoví tento druhý díl.

Díl 2.

Šatava (Říčka)

Za špidlenskou hájenkou pramení potůček. Zpočátku je k nerozeznání od Brahovického potoka nebo Martálky. Jeho tok je však mnohem delší a osudy komplikovanější. Místo, aby po pár kilometrech – podobně jako ostatní potoky z Hlíny – poslušně předal svoje vody nejbližší řece, vine se pomalu dál a dál. Často je v krajině sotva patrný, nejednou téměř mizí do podpovrchového řečiště. V některých vesnicích má zatrubněné úseky nebo je zaklenutý mostky a nájezdy k domům. Brzy zjistíme, že kdybychom jej chtěli stopovat, čeká nás pořádně dlouhý výlet.

Úvodem aneb „Potok nebo říčka“?

Šatava neboli Říčka po tisíce let odolává erozní činnosti svých dvou velkých sester – Svratky a Jihlavy. Nedá se strhnout ani Bobravou, ani Jihlavou, ani Svratkou a tvrdošíjně sune své neobjemné vody skrze Prštice, Silůvky, Mělčany, okrajem Bratčic, Sobotovic, Ledců a Hrušovan u Brna. V úvalu Svratky obtéká nebo těsně míjí ještě Unkovice, Žabčice, Přísnotice a nakonec i Vranovice. Teprve v samotném klínu obou velkých řek zaústí do Svratky (Jihlavy) po více než 40 km cesty (viz obr. 1). To ji dává právo k titulu říčka, což se konec konců projevilo i na druhém jménu toku. Jak si řekneme v závěrečné kapitole, není úplně jednoznačné, kde vlastně končí. Zdali po 32 kilometrech u Vranovic nebo po 41 km pod Ivaní. Ať už bereme první nebo druhou verzi, platí pro Šatavu zvláštnost. Vzhledem k délce toku (32 / 41 km) má velmi malé povodí (105 km2), což dokládá i poměrně malý průměrný průtok v ústí (0,14 m3/s). Šatava je tedy dlouhatánským potokem anebo dosti hubenou říčkou – jak kdo chce. Jelikož jsme v Hlínských rozhledech, zaměříme se na prameny a lesní část Šatavy pod Hlínou až k Pršticím. K pramenům a Hlíně patří i první dva důležité přítoky – potok Z Myslivcovy louky a potok Z Bejčiny, a tak jim věnujeme zvláštní odstavce. Podle průběhu a charakteru toku (horní, střední a dolní) si rozdělíme i naše pojednání. Ovšem začneme u jména.


37

Obr. 1: Schéma toku Šatavy.

Jak je to se jménem aneb „Šatava nebo Říčka“?

Z hlínských potoků máme co dočinění s nejkomplikovanějším případem. Oficiální jméno potoka Šatava není mezi lidmi právě vžité, a to zejména v horní části povodí. Název má svůj původ patrně stejný jako obec Šatov (Schattau) na Znojemsku. Tkví v němčině ve slově der Schatten, tj. stín. Těžko říci, zdali díky stinnému prostředí v hlínských a silůveckých lesích či lužních lesích svrateckého úvalu. Nebo naopak, díky stromoví, které podél potoka rostlo a poskytovalo blahodárný stín v krajině polí a louček od Silůvek

38


k Hrušovanům. Lze říci, že od Hlíny po Bratčice se drželo (a drží?) pojmenování Prštický potok podle první dědiny, kterou Šatava protéká. V úseku mezi Bratčicemi a Ledci se v archivních pramenech setkáme také s pojmenováním Giess B., tedy Bystřina, zatímco mezi Ledci a Hrušovany Mühl B. (Bach), tedy Mlýnský potok či prostě Náhon. Druhé jméno potoka – Říčka – se užívá zejména v dolní části povodí a najdeme ho v závorkách jako dubletu jména. Setkáváme se s ním už na mapách v 18. a 19. století ve zkomolené podobě Rzeczka, Rzeczka B. (Bach) či Rička. Jméno Říčka si nejspíš lidé na dolním toku zvolili, aby odlišili velkou řeku (Svratku) od malé (Šatava). Ve slepém rameni Svratky, kterými Šatava protékala, se jmenovala Jezero. V úzkém kanále před ústím nesla čistě technický název Abzugs Graben, tj. odvodňovací příkop. Nu a když už jsme u jména vodoteče, nesmíme zapomenout, že Šatava dala jméno obci. Ano, dnešní Hrušovany u Brna se totiž v minulosti jmenovaly Rohrbach, tj. buď zatrubněný/zakrytý potok nebo potok tekoucí v rákosí, rákosím vroubený. Není pochyb o tom, že potokem se rozuměla „naše“ Šatava.

Obr. 2: Prameny Šatavy (vlevo zdrojnice Špidlenská, vpravo Z liščích děr).

Horní tok aneb „Lesem“ (délka 2,4 km; spád 3,6 %)

Vějíř pramenů Šatavy je komplikovaný, nicméně pokud se soustředíme na nejvydatnější a nejdelší a stálé zdrojnice, vychází nám dvě hlavní – jižní a západní. Jižní zdrojnice je hlavní a je pramenem Šatavy. Mohli bychom ji označit také za Špidlenskou nebo za Vodovodní, neboť z ní čerpá špidlenská hájenka vodu už od dob zámečku. A kde pramení? Pokud sejdeme z prštického silničního rozcestí na Kopaninách k lesu po nejnižší trase, podejdeme vedení vysokého napětí a na kraji lesa uvidíme rozcestí a také suché mělké korýtko. To je pramen Šatavy, stéká-li z Kopanin voda při vydatných deštích. Půjdeme-li podél stružky asi 0,4 km, přijdeme k místu odkud můžeme tok považovat za stálý. Zdejší lesní úsek U Mackovy žumpy nese název právě podle pramenišť. To už je Šatava v řádně zahloubené klikatící se rýze s obtížným přístupem. Pokračujeme níže a sledujeme v korytě napadané kmeny stromů, sem tam se objeví balvan a také letitá pneumatika. Těsně před zaústěním prvního přítoku překoná Šatava přibližně metrový stupeň s obnaženou skalkou. První přítok přichází zleva a teče z Blatin. Údolíčko se postupně více a více zahlubuje a přístup k toku je stále komplikovanější. Zprava se připojuje suché údolí z Okrouhlíku s úvozem staré cesty (od prštické silnice). To už jsme v zákrutu a sevření lesy U jedle a U potoka. Pod zákrutem se údolí znatelně rozevírá. Dno je širší a my stojíme na počátku údolní nivy. Šatava pro své meandrování využívá celé šíře nivy,


39

tj. asi 20 m. Divočení vodního toku se odehrává také ve více výškových úrovních, kde dochází k podtékání a podemílání kořenových systémů stromů. Hned v počátcích nivy posiluje z levé strany Šatavu krátký potůček z údolí U jedle, které se záhy symetricky větví. Několik metrů pod tímto malým ústím se otevírá širší údolí západní zdrojnice. Západní zdrojnici můžeme nazvat Z liščích děr podle svého údolíčka. Počíná na styku lesních tratí Obůrka a U školky. Vrátíme-li se na lesní asfaltce od turistického rozcestí Kopaniny asi 0,1 km zpět ke Špidlenám, staneme na malém rozcestí. Pustíme se levou cestou a brzy uvidíme ve smrčí počínající stružku, zatím suchou. Platí zde podobná situace jako na hlavní zdrojnici. Budeme-li suchý žlíbek sledovat asi 0,4 km, dorazíme k místu, kde už pramení voda stabilně. Rýha této zdrojnice je přímější než hlavní a Liščími děrami nás zavede až k soutoku zdrojnic na pokraji údolní nivy. Stálý tok měří téměř 0,3 km, vč. suchého 0,7 km. Ke sjednocení dojde až po několika desítkách metrů v labyrintu zákrut a podtečení. Velmi záhy zjišťujeme, že dno údolní nivy je (na rozdíl od Brahovického potoka) vyplněno stromovým a keřovým porostem. Připomíná tím údolí Chvojnice. Střídá se mladé smrčí s pásy lužních listnáčů, vegetujících na trvale zamokřené půdě. Sledovat meandrující tok není jednoduché. Cesta nám příliš nepomůže, neboť vede poměrně vysoko nad pravým břehem. Po 0,3 km vstupuje opět z levé strany stinné údolí z lesů Dobrá dřeva a U luk s občasným přítokem. I toto údolí je poměrně dlouhé, sevřené a opuštěné. Po místní studánce dnes není ani stopy. Prolézáme dále střídavě zarůstající loučkou a stromovím a už nás vítá odlesk hladiny první vodní plochy na Šatavě tzv. Madreváckého rybníka. Ostré a obnažené kameny v hrázi napovídají, že neslouží dlouho. Z hráze směrem po proudu vidíme výraznou mokřinu. Je to ústí potůčku Zpod Habru, prvního pravostranného přítoku Šatavy. O tomto stinném údolíčku jsme psali v pojednání o hlínských hranicích (HR 4/2013), stejně jako o následujícím úseku Šatavy. Sledovat potok je od hráze prvního rybníka snazší, protože už můžeme po pohodlné cestě (vede jednak od staré Brněnky, jednak zpod Habru a Dobrých dřev). Rozšířená údolní niva je přehlednější, nicméně Šatava překrásně meandruje a vytváří úžasná zákoutí v každém ročním období. Od soutoku zdrojnic jsme urazili více téměř 2 km a před závorou na lesní cestě opouštíme hlínské území. Kousek za závorou překročíme v ostré zákrutě lesní asfaltku a vstupujeme do bažinatého předpolí rybníčka Karhánek. Druhé jméno Fialská napovídá na „koberce“ fialek v dobách, kdy býval vypuštěn. Chatička nad levým břehem je prvním příznakem civilizace a předzvěstí konce horního toku. Stinnou bažinkou pod hrází prosvítá pole a louka pod hájovnou, kde Šatava přijme potůček Z Myslivcovy louky.

Potok Z Myslivcovy louky (délka 1,8 km; spád 3,3 %)

Malebné, téměř zcela zalesněné, údolíčko potoka Z Myslivcovy louky doprovází to šatavské skoro rovnoběžně, a to ze severu. Údolní niva v něm prakticky není vyvinuta a vodní tok můžeme charakterizovat jako periodický nebo občasný. V srážkově bohatých dobách stéká voda erozní rýhou už z lesních tratí V otýpkách a V Americe. Běžně pra-

40


meny sahají na Myslivcovu louku, odkud dostal i název. Na dohled po proudu se vyjímá skromný Myslivcův rybníček (viz obr. 3). Dále pod rybníkem vidíme, že nevelký objem protékající vody dokázal při místních povodních vyhloubit místy výrazné žleby. Pod druhým z nich přes potok přechází lesní asfaltová cesta od Karhánku k rozcestí pod Spáleným senem (u Gregorova krmelce). Pak už se potůček prodere k chatám za prštickou hájenkou a pod ní tiše zaústí do Šatavy. Místo soutoku můžeme označit za konec lesní fáze Šatavy, potůčku s poměrně svižným tokem, dobrým spádem a minimálním kontaktem s civilizací (oba rybníky).

Obr. 3: Potok Z Myslivcovy louky (vlevo větvení zahloubeného koryta, vpravo Myslivcův rybníček).

Střední tok aneb „Poli a dědinami“ (délka 20,6 km; spád 0,6 %)

Pro střední tok říčky je příznačný pokles spádu, meandrovaní s dohledem člověka-hospodáře a především průchod civilizovanou krajinou, a to zemědělskou. Pod prštickou hájenkou (Šašovka či Šašůvka) se Šatava posílená o potok Z Myslivcovy louky dostává poprvé do polí. Někam do těchto míst archeologové lokalizují zaniklou středověkou ves Modřičky. Motivací osídlení našimi předky mohla být právě dostupnost vody ze Šatavy. Vlhké lokalitě při soutoku se říká Na Troubách. Jímala se tady voda ze Šatavy a dřevěnými trubkami byla (možná dosud je?) vedena do prštického zámku. Byl to vlastně první prštický vodovod. Později byl v mělké pánvi před železničním tělesem první z pršticko-silůvecké kaskády rybníků. Jak ukazuje archivní mapa (viz obr. 4), byl v 60. letech 18. století vypuštěn, příp. rozbořen. Za dráhou pak následoval další rybník. Při dotyku s prštickými zahradami do Šatavy zleva ústí krátká stružka z obce. Za zákrutem pod Horkou vyrostla v nedávné době nová soustava tří vodních nádrží a je vlastně obnovou dvou bývalých rybníků. Prštická požární nádrž (km 5) je rovněž dědicem uvedené soustavy. Pří průchodu Šatavy Silůvkami (km 6) bývaly dokonce čtyři rybníky, přičemž dva spodní připomíná název ulice Na Rybníkách. Potok pod Silůvkami stočí svůj směr a doprovází silnici do Mělčan. Pod Štikovem (km 8) zprava ústí do šatavského údolí podobně široké (ovšem suché) údolí využité silnicí od Bránic a Hlíny. V ose suchého údolí se podzemní cestou vine potok Z Bejčiny. To je pro nás důvod vrátit se do hlinských lesů k jeho pramenům.

41


Potok Z Bejčiny (délka 3,5 km; spád 3,6 %)

Pod Kozími horkami, v lesích Zajíčka, je rozvinut vějíř zdrojnic bezejmenného potoka, kterému se říká Z Bejčiny, Z Bejčí louky, nebo také Z Dobřínsk či Z Dobřínských. Hlavní zdrojnici najdeme na rozhraní lesních tratích U ouvaru a Kozí horky. Vedlejší počíná přímo v lese Kozí horky a záhy se k hlavní připojí zprava. Společně v hlubokém údolí sestoupí 0,2 km k jihu. Zde se přidá první pravostranný přítok, který strmě stéká od hlínských Kozích horek. Je lemován lesní cestou, která je i modrou turistickou trasou. V rýze byla studánka U buku. Po pravostranném zaústění potůček mění směr k východu stéká poměrně hlubokým údolím, aby po 0,2 km přijal zleva hraniční potůček Z Lích, o kterém jsme psali v seriálu o hlínských hranicích. Téměř ve stejném místě před ústím p. Z Lích, přichází (rovněž zleva) suché údolíčko z lesní trati V širokém žlebu se zhlavím na hlínském lesním divadle. Někdy se v údolí říká Bílá voda, takže dříve možná i tudy protékala vodoteč. Od popsaného souběhu údolíček už zbývá pouhých 0,3 km, abychom spolu s Šatavou stanuli na prahu Bejčí louky, lidově též Bejčiny, jež dala potůčku jméno. Právě na zhlaví louky pod rozcestím je potok významně posílen o nové prameny. Potok louku vroubí svým levým břehem, zatímco zprava se zvolna zvedá svah lesa U Tuřanky. Louka posléze přechází v políčko V Dobřínských, odkud má potůček svůj další název. Po celkem 0,3 km se pruh plužiny uzavírá a potůček se vrací do svého posledního lesního úseku. Na hlínské straně je to les Klínek (níže vystřídaný bezlesím na bývalé cihelně), na silůvecké Ve Rži (dříve Reisch). Pod železničním viaduktem se potok protáhne spolu s cestou a mine samotu – bývalou hájovnu knížete Herbersteina. Ovšem dříve než protne silnici z Bránic do Silůvek, ztrácí se Obr. 4: Pršticko-silůvecké rybníky na archivní mapě (1764–1768).

42


potok z očí. Ve skutečnosti ale protéká ještě další 1 km jako podpovrchový vodní tok, aby zaústil do Šatavy pod Štikovem (pod starým mostkem ze silnice na pole). Připomeňme, že přibližně do roku 1946 byl potůček i zde v polích povrchový, lemovaný travnatým pásem, vroubený stromy a poskytující vodu, vláhu i místo pro dětské hry (viz obr. 5). Obyvatelé přilehlé samoty u silnice dokonce měli v úmyslu využít vodní sílu a od té doby se místu říká Na pile. Dost možná, že se potok nevzpamatoval z katastrofálního sucha roku 1947 a zůstal v podzemí.

Obr. 5: Dolní – dnes neviditelný – úsek potoka Z Bejčiny na dobových snímcích z první půle 20. století (vlevo a uprostřed děti na potoce, vpravo celkový pohled do údolí směrem ke Štikovu); foto p. Nováček, zapůjčené ze soukromého archivu R. Neužila.

Šatava, posílena vodami Z Bejčiny, pokračuje pod Babí horou k Mělčanům. Pod Karlovem přijme krátký potůček ze strmých karlovských strání, kde rovněž byla studánka. Zatímco v Mělčanech (km 12) protéká středem obce, další ves – Bratčice (km 15) – míjí z jihu, aby pode vsí z levé strany přijala svůj největší přítok Lejtnu (délka 8,3 km, plocha povodí 16,0 km2). Situace se téměř opakuje na 14. km toku, kde se Šatava vine mezi Sobotovicemi a Ledci. Opět zleva zde přijímá další přítok Syrůvku (délka 3,5 km, plocha povodí 12,9 km2). Šatava podteče starou vídeňskou (císařskou) silnici a my zjišťujeme, že svah strmějšího levého břehu je poset chatami. Je to neklamná předzvěst blížící se vodní plochy. Tou je nejprve rybník Šimlochy a na dohled pod ním největší nádrž na toku – rybník Šejba, t.č. opravený. Archivní mapa ukazuje, že z rybníka Šejby kdysi vycházela nejen Šatava, ale i kanál, který napájel zámecký park v Židlochovicích. Z parku pak zbývající voda odcházela do Svratky, takže pro Šatavu to byl první úbytek ve prospěch mateřské řeky. Hráz Šejby je přizpůsobena náspu železniční trati Brno-Břeclav. Železniční viadukt umožňuje průchod silnici, Šatavě i kanálu ze Šejby a my se ocitáme na okraji Hrušovan u Brna. Šatava zde překonává poslední „schod“ a vstupuje do údolí (úvalu) Svratky. Tímto významným bodem končí střední a začíná dolní tok. Až sem můžeme bezpečně hovořit o Šatavě. Odtud tok vstoupil do svrateckého řečiště a v pradávných dobách zde pravděpodobně bylo i jeho ústí. Svratka s povodněmi, ledy, ale i obdobími sucha, nesčetněkrát měnila řečiště a ruku v ruce s tím měnila i Šatava svoji následnou délku.


Dolní tok aneb „Svrateckými rameny a umělými kanály“

43

(délka 11 km; spád 0,063 %) (resp. délka 20 km; spád 0,055 %) Pro dolní tok Šatavy jsou příznačné dva rysy. Za prvé jde o člověkem nasměrovaný tok buď v opuštěných svrateckých ramenech nebo v rovných umělých kanálech. Za druhé svým tokem vymezuje hospodářské pozemky obcí (Hrušovan, Unkovic, Žabčic, Přísnotic a Vranovic) od volné krajiny svrateckého úvalu (polí, luk a lužního lesa). Úzká a tudíž manipulovatelná Šatava byla vždy snázeji hospodářsky využitelná než velká Svratka. V akumulační rovině Svratky docházelo k její „kanalizaci“ proto, aby sloužila člověku přesně tam, kde potřebuje. Střídavě protéká loukami a menšími i většími komplexy lužního lesa, přičemž v některých partiích se dochovaly přirozené lužní biotopy. V Knížecím lese byly při Šatavě vyhlášeny přírodní památky Přísnotický les (10,8 ha) a Knížecí les (11,4 ha) za účelem ochrany čolka velkého, resp. kuňky ohnivé. Pod Knížecím lesem (km 28) se z kanálu dostává šatavská voda do starého svrateckého ramene a pokračuje jako meandrující říčka. Pod Uherčickým lesem se přiblíží až těsně ke Svratce. Tady jsme (km 32) dospěli k avizovanému prvnímu konci toku, toho s hydrologickým pořadím 4-15-03-1210. Část šatavské vody zaústí umělým kanálem do Svratky (hydrografickém ústí – viz obr. 1). Asi 50 m před výše uvedeným ústím je svedena zbývající část Šatavy kanálem doprava (k jihozápadu) do lesní obory Trkmanec, aby po 0,3 km vstoupila do dalšího svrateckého opuštěného ramene. Z hydrologického hlediska se jedná o Šatavu (Říčku) s hydrologickým pořadím 4-15-03-1270. Protéká v korytě svrateckého ramene Vranovickým (lužním) lesem. Zde tvoří páteř velmi cenného chráněného území – přírodní rezervace Plačkův les a říčka Šatava (112,9 ha) se zachovalým lužním lesem s tůněmi a odpovídající vegetací i faunou (km 37–39). Po opuštění lesního komplexu (km 39) vstupuje do umělého kanálu, který rovnoběžně, ve vzdálenosti 80 m, kopíruje břeh zregulované Svratky. Tímto způsoben jsou vody Šatavy „dopraveny“ k čerpací stanici s nádrží (km 40), která je vlastně umělou vodní křižovatkou. Část vod odbočí doleva a zaústí do Svratky (viz obr. 7 vpravo). Zbývající část vod může pokračovat ještě dál kanálem a zaústit do Jihlavy (km 41). To je technická záležitost a otázka regulace. Připomeňme, že celý souběh Svratky, Jihlavy a Šatavy je de facto součástí prostřední novomlýnské nádrže (vodní nádrže Nové Mlýny - střed).

Obr. 6: Proměny ústí Šatavy (Říčky).

44


A jak to bylo dříve? Konec Šatavy zažíval četné změny. Mnohokrát se měnilo přirozené ústí, několikrát i ústí technické – člověkem zbudované. Připomeňme si prastaré ukončení někde mezi Hrušovany a židlochovickým zámkem. Podívejme se teď, jak to bylo v posledních dvou stoletích. Než člověk přikročil k regulaci Svratky a Jihlavy, ústila Šatava do původní Svratky ve staré odvodňovací strouze „Abzugs Graben“ (obr. 7 vlevo). Někdy v půli 19. století byl proveden první regulační krok v lokalitě soutoku. Překvapivě to byla Šatava, která se ocitla v širokém rovném korytu, jež končilo v řece Jihlavě (obr. 7 uprostřed). Teprve pak došlo na regulaci koncových úseků Svratky a Jihlavy, přičemž situace Šatavy (stále tekoucí v širokém odvodňovacím kanále) se nezměnila. Teprve výstavba novomlýnských nádrží (v 70. letech 20. století) přinesla poslední velkou změnu (obr. 7 vpravo) a popsaný stav platí dodnes.

Obr. 7: Podélný vertikální profil Šatavy (od pramene k hydrologickému ústí).

Závěrem

Malebné kouty hlinských lesů nepřetržitě dodávají stružky vody, která se zde zformuje do úzké ale stabilní žíly jménem Šatava. Jako tulačka se protluče několika vesnicemi, podplave desítky mostků a lávek v polích i mezi domy. Přijme cestou špinavou vodu z domácností a provozů, ale i vyčištěnou vodu z čistíren odpadních vod. Pokorně se nechá navést do bývalých svrateckých ramen i nových kanálů narýsovaných podle pravítka. Svojí vodou pomáhá obnově vzácných lužních společenstev. I přes nevelký průtok odedávna sloužila člověku v hospodářství. Napájela dobrou desítku rybníků, několik mlýnů, dva zámky a dodnes slouží jako odvodňovací kanál. Přejme tedy neduživé ale sympatické říčce Šatavě, ať vydrží i v dalších staletích celou tu svoji útrpnou cestu od Špidlen až pod Pálavu. Dušan ADAM, Ivančice


45

Autor opět děkuje panu Jiřímu Vačkařovi ze Silůvek za konzultace zejména k pramenům a zdrojnicím Šatavy. Současně je vděčen Radku Neužilovi ze Silůvek za zprostředkování dobových fotografií vč. doprovodných informací od pana Nováčka ze silůvecké samoty „Na pile“. Použitá literatura Belcredi L. a kol.: Archeologické lokality a nálezy okresu Brno-venkov, Brno 1989, s. 192. Hosák L., Šrámek R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. II. díl. M-Ž. Academia, Brno, 1980, s. 544–545. Mackovčin P. at al. (2007): Brněnsko. Edice Chráněná území ČR. Svazek IX. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, s. 425. Mapa prvního vojenského mapování © 1st Military Survey, Section No. 89, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Geoinformatics Laboratory, University of J. E.Purkyne - http://www.geolab.cz © Ministry of Environment of Czech Republic - http://www.env.cz Vašulín J.: Hlína – od minulosti k současnosti. Hlína 2007, s. 67, 108. Vlček V. (ed.): Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Academia, Praha 1984, s. 266.

46


Malé povídání o rodinných svátcích a oslavách Část dvanáctá: PO SVATBĚ – první noc, svatební cesta

Tradiční čepení

PO SVATBĚ

V současnosti svatba většinou končí se závěrem hostiny, svatebčané s rozcházejí a svatební noc je (na rozdíl od minulosti) soukromou záležitostí novomanželů. Brzy po svatbě se plánuje také svatební cesta. Bohužel u některých manželství přicházejí brzy i myšlenky na rozvod. K tomu, aby byl tak snadný jako dnes, byla zapotřebí celá staletí.

ČEPENÍ A PRVNÍ NOC

Svatební veselí mohlo sice po prvním dnu ještě pokračovat (vícedenní oslavy bývaly časté), přesto jeho vyvrcholením byla svatební noc. Bez jejího úspěšného průběhu by sňatek nebyl dokončen. Proto se jí účastnili, ať už zpovzdálí nebo doopravdy, také svatební hosté. Čepení Obřad čepení je velmi starý. Zúčastňovaly se ho pouze ženy a konal se těsně předtím, než novomanželé opustili svatební oslavy a odebrali se do ložnice strávit první společnou, svatební noc. Podstatou bylo symbolické přijetí svobodné dívky mezi vdané ženy. Svobodná děvčata mohla chodit prostovlasá. Nevěsta měla většinou na hlavě zdobený věnec nebo čelenku, kterou jí ženy při obřadu sundaly, učesaly vlasy a nasadily novou po-


47

krývku hlavy, vhodnou pro vdanou ženu. Ve středověku to byly roušky či plátěné pleny, které se ovíjely kolem hlavy, od 16. století je začaly nahrazovat různě tvarované čepce, později klobouky a šátky. Rituál čepení míval nostalgickou náladu, zvláště když se nevěsta těžce loučila se svobodou a s bezstarostným mládím. Začínaly jí povinnosti vdané ženy. Svědčí o tom i tklivé písně, které se při těchto příležitostech zpívaly. Při některých renesančních svatbách snímal nevěstě věnec kněz při bohoslužbě, později se prováděly různé symbolické úkony, které oznamovaly, že se nevěsta zařadila mezi vdané ženy. Nejdéle se obřad čepení zachoval na venkově, kde se k němu časem připojily i hrané scénky. Ženich si například musel svou začepenou ženu vykoupit, většinou vínem nebo kořalkou. Anebo ji ostatní ženy prodávaly žertovné masce Žida, kterého ale ošidily a nakonec mu předaly převlečeného muže v nevěstině kostýmu. Čepení patřilo k lidovým svatebním zvykům ještě v 19. a někde i v první polovině 20. století. Ale i tam, kde se neprovádělo se určité pozůstatky zachovaly. Nevěsta si prostě uvázala na hlavu šátek nebo se převlékla do jiných šatů. To ostatně není neobvyklé ani dnes, i když důvod bývá spíš praktický. Důležitá noc Pro většinu svatebních párů je dnes první noc sice příjemná a romantická, ale přesto formální záležitost. protože ve skutečnosti nebývá první. Zato svatebním hostům dává mnoho příležitostí k humorným narážkám a vtipům (např. rozebraná postel, která se při prvním prudším pohybu rozsype), také ke slavnostnímu vyprovázení novomanželů se svíčkami nebo ohňostrojem. V minulosti byla svatební noc mnohem důležitější, protože patřila k vlastnímu obřadu. Bez tzv. konzumace manželství, jak zněl právní termín, nemusel být sňatek platný. U starověkých národů a v předkřesťanské Evropě (Germáni, Slované a další) to byla vedle svatební smlouvy a obřadního uvádění nevěsty do ženichova domu právě první noc, která učinila ze svatebního páru manžele. I v křesťanské době společnost pokládala svatební noc za nutnou podmínku završení svatby. Téměř po celý středověk se kněží neúčastnili svatby proto, aby provedli obřad (za svátost z rukou preláta bylo manželství pokládáno až od vrcholného středověku), ale aby udělili požehnání manželskému loži. Pro naše předky bylo nejdůležitější, aby manželství bylo plodné, tedy aby z něj vzešli potomci. Proto kněz žehnal loži i novomanželům. Stejný důvod měla celá řada rituálů a magických praktik, které prováděly nevěsty nebo příbuzní (nápoje lásky a ověšování amulety, zašívání kouzelných věcí do matrací, přivazování kvočny k posteli, někde dokonce pokládali na postel jako inspiraci nemluvně, všichni se modlili a říkali čarovné formule). Bylo běžné, že se prvního spojení novomanželů zúčastnili další lidé, buď přímo v ložnici, nebo v předpokoji. Čekali na „výsledek“, který byl velmi důležitý zejména u panovnických a významných šlechtických párů. Pokud by pár nebyl schopen počít následníka, mohl to být zásadní problém pro pokračování dynastie. Kromě toho se také někdy čekalo na důkazy, že nevěsta byla panna. Ovšem mohlo to být i obráceně a ženich musel dokazovat, že je schopen být mužem.

48


Jitřní dar Po první svatební noci dostávaly některé nevěsty dárek, většinou šperk, drahou látku nebo kožešinu. Jeho hodnota a krása nezávisela jen na zámožnosti novomanžela, ale také na nevěstině kráse a manželově lásce k ní. Prokazoval tak i úctu její rodině. Tento zvyk se nejprve objevil ve Francii v prostředí rytířské dvorské společnosti, později se rozšířil i do jiných zemí a někde se udržel do současnosti. Za jitřní dar vydávali někdy zámožní aristokraté velkou sumu peněz. Ne vždy ho však přinášeli dobrovolně. Často si jeho hodnotu vymínili nevěstini rodiče a byl součástí svatební smlouvy. Proto bychom ho v některých případech mohli označit spíše za součást plateb nevěstě (spolu s vdovským věnem), na které měla nárok. Některé manželky dokonce dostávaly tento jitřní dar každoročně, vždy ve výročí svatební noci, samozřejmě pouze po dobu trvání manželství. I když byl někdy pojištěn smluvně, býval přesto chápán jako výraz lásky a vděku nevěstě. Tobiášovy noci Ve středověku církev doporučovala odložit svatební noc o tři dny, aby se novomanželé mohli modlit a očistit se před zahájením sexuálního života. Podle legendy napodobovali svatého Tobiáše, který tak zachránil svou ženu Sáru. Té totiž démon, který byl do ní zamilovaný, zabil právě o svatební noci předchozích sedm manželů a teprve Tobiáš se ho modlitbami dokázal zbavit. Své ženě řekni modleme se k Bohu dnes a zítra a pozítří, poněvadž v těchto třech nocích se spojíme s Bohem; po třetí noci dokonáme manželství“ Těžko říci, jak poctivě se odklad dodržoval, ale vzhledem k tomu, že se od 12. století například ve Francii udělovala oficiální církevní prominutí této povinnosti třídenní odklad zřejmě někteří zbožní novomanželé opravdu dodržovali. V některých zemích byly Tobiášovy noci známé ještě v 19. století, kdy novomanželé odkládali svatební noc, aby se nevěsta mohla ještě v neděli po svatbě ukázat v kostele s panenským věnečkem. Ostatně mezi církevními doporučeními pro průběh svatby se noci cudnosti uváděly až do poloviny 20. století. Zdá se, že podobný zvyk odložit tělesné naplnění manželství dodržovaly i některé předkřesťanské národy. Svatební pár místo sexu vykonával tradiční obřady plné erotických motivů a náznaků (a to jak v domech ženicha a nevěsty, tak hlavně nad lůžkem), aniž by je dokončil. Atmosféra, kterou tyto rituály vytvořily, vystupovala zároveň vzájemnou žádost a mohla přispět k tomu, že nevěsta vzápětí při prvním styku otěhotněla, což bylo přáním novomanželů i všech příbuzných. Právo první noci O právu první noci se zřejmě víc mluvilo, než se uplatňovalo. Jeho podstatou měl být nárok majitele panství strávit po svatbě první noc s poddanou dívkou dřív, než s ní směl svatební noc strávit její manžel. Cosi podobného v dávné minulosti skutečně existovalo jako náboženský rituál. Právo první noci je doloženo jako projev moci krále nad vládci okolních měst v sumerském eposu o Gilgamešovi ve 3. tisíciletí př. n. 1. Mnohem častěji se o právu první noci hovoří v souvislosti se středověkem. Do 14. století se skutečně objevuje v západoevropské ústní tradici a výjimečně i písemně v zemských zákonících. Skutečný dosah tohoto ustanovení však nebyl velký, protože se omezovalo jen


49

na nevelký okruh poddaných (obvykle na nájemce, a ještě ne na všechny). V praxi se uplatňovalo komplikovaně, zvláště na velkých panstvích, protože ho feudál stejně nemohl fyzicky zvládnout. Právo první noci (ius primae noctis; droit de cuissage) bylo možné vykoupit zvláštní daní, která v průběhu dalších staletí nahradila faktické uplatňování tohoto práva a stala se platbou za povolení sňatku. Právo první noci se v lidovém podání a také v satirické renesanční literatuře stalo symbolem feudální nespravedlnosti. Právě díky této „medializaci“ je známé, i když ho již v 15. století všechny zákony s ohledem na křesťanskou morálku výslovně zakazovaly. Je také motivem Schillerova zpracování legendy o švýcarském hrdinovi Vilému Tellovi, objevuje se v Mozartově opeře Figarova svatba. Boj proti právu první noci se stal jedním z hlavních politických hesel Velké francouzské revoluce, ač ve skutečnosti už celá staletí nebylo uplatňováno.

SVATEBNÍ CESTA

Ve středověku lidé svatební cestu neznali. Většina po celý svůj život nepřešla hranice vesnice, kde žili. Šlechtici se sice občas na cesty vydávali ale teprve v renesanci začalo být cestování běžné (pokud nepočítáme poutě do Svaté země, ale tam šlo o Čistě náboženský úkon). Po svatbě bylo třeba objet nový majetek, který nevěsta přinesla věnem, seznámit se s poddanými a služebnictvem, případně vyměnit vrchnostenské úředníky. Jezdilo se také na návštěvy příbuzných, kteří byli na nový manželský pár zvědaví a rádi jej na svém sídle uvítali a pohostili. Povinnosti vedly urozené novomanžele do hlavního města, protože

Svatební cesta

50


bylo třeba vykonat zdvořilostní návštěvu na panovnickém dvoře představit panovníkovi a dvořanům novomanželku. Při té příležitosti se obvykle uskutečnil zápis manželství do šlechtických oddacích knih a nové nabytého majetku do zemských desek (katastr šlechtických majetků). V 18. a 19. století byly svatební cesty obvyklé pro všechny zámožnější vrstvy staly se společenskou povinností, ale i příjemnou zábavou. Jezdilo se nejen na návštěvy, ale také do vyhledávaných lázní, oblíbeným cílem novomanželů byla některá evropská města (Benátky, Paříž). V první polovině 20. století byly i u nás takové cesty běžné, navíc přibyly i některé exotické země a přímořská letoviska. Dnes bývá svatební cesta téměř pravidlem a pro některé páry představuje první společnou dovolenou. Někteří odjíždějí několik dnů po svatbě, jiní ji odkládají na vhodnější příležitost. Psychologové svatební cestu doporučují. Novomanželé se na ní nejen lépe poznají, ale zároveň symbolicky završí svatbu a začnou nový život.

VYÚČTOVÁNÍ

Svatba byla vždy nákladnou záležitostí. V některých zemích jsou konvence tak silné, že rodiče musí na svatbu svých dětí šetřit celý život, aby byla velká a bohatá, jak od nich všichni očekávají. Většina českých a moravských rodin se chová rozumněji a svatby bývají úměrné finančním možnostem. Přesto průměrná svatba vyjde na několik desítek tisíc korun (bez svatební cesty), nákladná oslava s mnoha hosty i na stovky tisíc, velmi malá se dá pořídit do dvaceti tisíc. Svatbu lze však zařídit i téměř zadarmo. Podmínkou je, že se snoubenci vzdají svatebních šatů, prstýnků, kytice, hostiny a také hostů (nutní jsou dva svědkové). Tradiční rozdělení jednotlivých položek mezi nevěstu, ženicha a rodiče snoubenců bylo poměrně přesné. Podle něj platil ženich prsteny a kytici, svatební poplatek, své oblečení, dárek pro družbu a svatební cestu. Také musel mít připravené peníze na placení různých „výkupných“ při zatahování, únosu nevěsty nebo zbavování se chomoutů či železných koulí na noze. Nevěsta přispívala na ubytování pro hosty a dárek pro družičku. Hlavní tíhu nákladů nesli rodiče nevěsty, kteří pro ni museli obstarat šaty, zajistit svatební oznámení a fotografa, veškerou květinovou výzdobu, zaplatit jídlo na hostině a svatební dort, dopravu na obřad a další drobnosti. Ženichovi rodiče měli na starosti zbytek svatební hostiny: nápoje a hudbu, případně se podíleli na úhradě svatební cesty. Tato tradice se částečně dodržuje dodnes. Na překvapivě vysokém procentu současných svateb jsou rodiče jen pozvanými hosty, kteří svým dětem přispějí finanční částkou na celkové výdaje. To platí zejména u svateb organizovaných najatou specializovanou agenturou, která zařídí všechno potřebné až do nejmenších detailů (tzv. svatby na klíč). Stále ale existuje i hodně svateb, na jejichž přípravě (hlavně hostiny) se významně podílejí rodiče.

ROZVOD

Rozvod rozhodně nepatří mezi svátky, spíše naopak. Je smutným protipólem manželství. Se svatbou je však velmi úzce spjat a často následuje brzy po ní. Navíc má velmi zajímavou historii.


51

Vyháním tě! Starověké civilizace si s rozvodem po úřední stránce hlavu příliš nelámaly. Jako byla svatba dohodou mezi dvěma rodinami, byl i rozchod manželů jen soukromou záležitostí. Pravda je, že většinou jednostrannou, protože o něm rozhodl muž, ale výjimečně existovaly i rozvody po vzájemné dohodě. Důvodem mohla být bezdětnost, nevěra ženy (u muže se tolerovala), závažný zločin či neshody. Většinou bylo zvykem, že děti zůstávaly u otce, a proto ženy o rozvod příliš nestály. Muž však vracel rodině své ženy její věno a ve starověkém Egyptě a v určitých dobách také v Mezopotámii jí dokonce musel platit zabezpečení do doby, než se znovu vdá. Podobně se otázka rozchodu manželů řešila a řeší dodnes v islámských zemích. Rozvod je povolen, neboť prorok Mohamed ho nezakázal, řekl jen, že to je věc, kterou obzvlášť nemá rád. Muslimové považují za povolené vše, co Mohamed výslovně nezakázal, tudíž nemívají muži s rozvodem problémy. Proto některé větve islámu umožňují muslimovi zapudit ženu prostým oznámením, třeba formou zprávy SMS. Naproti tomu rozvod z rozhodnutí ženy je velmi problematický a prakticky nedostupný. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj Jako zcela soukromá záležitost byl rozvod vnímán ještě dlouho po příchodu křesťanství. Traduje se výrok papeže Řehoře Velikého (6. století), který výstižně komentuje dobový názor na rozvody: „První manželství je zákon, druhé prominutelné, třetí zavrženíhodný čin. Kdo však tento počet překročí je zřejmě zvíře.“ Teprve v 10. a 11. století se církvi dařilo více prosazovat tezi, že muž a žena jsou po svatbě jedním tělem, a protože je spojil Bůh, žádný člověk nemá právo je rozloučit a manželé spolu musí žít až do smrti. Evropská společnost ideu nerozlučitelnosti sňatku přijímala pomalu, nejprve vyšší vrstvy a teprve časem i prostý lid. Jakmile se prosadila norma, že muž nemůže svou manželku zapudit jako dříve, objevil se v případě její neplodnosti, nebo když manželovi nevyhovovala, jiný nešvar. Muž si přivedl druhou ženu, konkubínu. Někdy si původní žena udržela postavení první manželky a dál rozhodovala o chodu domácnosti, jindy se jí stala konkubína, zvláště pokud hospodáři porodila syna. Soužití s konkubínou bylo přesto pro manželku menším zlem než rozvod, po němž by neměla kam jít. Jedním z nejznámějších příkladů z české historie je kníže Oldřich a Božena, venkovská mladá žena, kterou podle kroniky potkal při praní prádla u studánky. Jeho původní manželství bylo bezdětné a teprve s Boženou měl syna (budoucího knížete Břetislava I.). Kníže, poslav ihned pro ni, pojal ji v manželství; staré však manželství nerazvézal, protože toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy a nebylo hříchem, unést manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže. A co se nyní přičítá mravnosti, to tehdy bylo k veliké hanbě, jestliže muž žil, maje dosti na jedné ženě nebo žena na jednom muži; žili totiž jako hloupé hovada, majíce manželství společné. Kosmova kronika Křesťanská morálka postupně prosadila svou ideu jedné zákonné manželky a nerozlučitelnosti rodinného svazlu. Společnost přestala tolerovat rozvody „nadivoko“ a původně

52


veřejně přiznávané konkubíny se staly tajnými milenkami. Proto začali lidé v případě nesouladu své rodinné poměry řešit jinak. Hlavně urození lidé museli manželství ukončit oficiálním rozvodem (šlo o majetek a dědictví). Jedinou možností bylo požádat církev o povolení, pokud se muž chtěl znovu oženit. Jenže získat církevní souhlas nebylo vůbec jednoduché. Jsou doloženy otřesné případy, kdy někteří rytíři či zámožní měšťané svůj problém řešili vraždou manželky, která měla vypadat jako nešťastná náhoda. Ženy zase raději odcházely do kláštera, aby se zbavily násilníka, který je terorizoval. Někdy je ale do kláštera zavřel sám manžel, aby uvolnily místo jeho milence. Odluka a anulace Jakmile církev jednou nějaké dogma prosadila, už nikdy od něj neustoupila. To platilo i v případě zákazu rozvést křesťanské manželství. Na druhou stranu nemohla církev zavírat oči před faktem, že někdy je třeba rodinný problém řešit, a proto byla zavedena odluka manželů a anulace sňatku. Odluka od stolu a lože znamenala, že manželé se mohli skutečně rozejít a přestat spolu bydlet. Jejich svazek, posvěcený Bohem, však trval dál, a proto nemohli uzavřít nový sňatek. Odluka se povolovala zejména v případech cizoložství nebo týrání. Možná byla také odluka majetková, pokud si manželé navzájem vyčítali špatné hospodaření s majetkem a rozhazování peněz. Každý si mohl žít s požehnáním církve po svém (mohl mít i partnera, ale nesměl si ho vzít a nové narozené děti byly nelegitimní). Pro případy, kdy se jeden z partnerů (většinou muž) chtěl znovu oženit, to nestačilo. Známé jsou případy panovníků a šlechticů, kteří se od první manželky nedočkali mužského potomka a následníka, proto si chtěli vzít jinou ženu. Děti, které by s ní měli, však musely být s ohledem na jeho mocenské zájmy legitimní. V takovém případě muselo dojít k zneplatnění neboli anulování sňatku. Toto rozhodnutí mohl učinit jen církevní soud, v případě panovníků sám papež. Důvody musely být pádné (zakázaný příbuzenský vztah mezi manželi, neplodnost, nedošlo ke konzumaci manželství a také z řady církevních důvodů, například že jeden z manželů se nechal vysvětit na kněze či složil řeholní slib a vstoupil do kláštera; důvodem mohla být rozdílnost víry: jeden byl pokřtěný a druhý ne či se dal na protestantské vyznání). Každý důvod se ale musel věrohodně dokázat. Hodně úsměvných historek se traduje zejména o prokazování impotence u mužů, kvůli níž mohla mít žena nárok na rozvod. Stačilo jen přivést svědky. V 17. století se francouzské dámy bavily tím, že zůstávaly v ložnicích s manželskými páry, které sledovaly jako pověřené svědkyně a posuzovaly, zda je muž impotentní či nikoli. Opačný důkaz mohl předložit muž u soudu, pokud to na místě fyzicky dokázal. Nejjednodušším způsobem, jak docílit anulace sňatku, však bylo předložení rodokmenu, v němž se vždy našel nějaký vzdálený příbuzenský vztah mezi manželi. Při složitosti církevních předpisů pro zakázané vztahy v manželství to nebylo tak těžké. Skandály Zneplatnění svatby skutečně nebylo jednoduché a často se z takových žádostí stávaly politické kauzy. S rozvodem měli zkušenost i oba nejznámější přemyslovští králové a nemálo dalších evropských panovníků.


53

Přemysl Otakar I. se chtěl po dvacetiletém manželství zbavit své ženy Adléty, aby se krátce po své korunovaci mohl v roce 1199 oženit s Konstancií Uherskou. S Adlétou měl sice několik dětí včetně syna, ale zřejmě toužil po mladší ženě. Poslušný pražský biskup jeho manželství anuloval na základě dosti vzdálených, přesto nepovolených příbuzenských vztahů, což byla samozřejmě jen vítaná záminka. Adléta se však nechtěla vzdát královské koruny, ve hře bylo nástupnictví jejích dětí na českém trůně. Český král musel proto díky mezinárodním politickým tlakům načas ustoupit (Adlétina rodina patřila k významné německé šlechtě) a přijmout ji oficiálně zpět jako královskou manželku. Přesto nakonec dosáhl svého a s církevním požehnáním se novou manželkou stala Konstancie, s níž měl syna, který se stal později králem Václavem I. Manželka Přemysla Otakara II. Markéta Babenberská se rozvodu tak vehementně nebránila, nebot‘ její „vina“ byla evidentní— byla o třicet let starší než on a nemohla mít děti. Mladý král síji bral jen proto, že s ní vyženil rakouské země. Přemysl se nejprve snažil získat legitimní postavení pro své levobočky (souběžně měl milenku Anežku z Kuenringu, s níž měl dětí několik). Teprve když se mu to nepodařilo nezbylo než se rozvést a oženit znovu. Záminkou pro církevní svolení se tentokrát stal řeholní slib čistoty, který Markétu kdysi složila. Rozluko proběhla rychle a novou ženou českého krále se stala Kunhuta, vnučka uherského panovníka Bély IV. Sňatkem s ní navíc potvrdil mír, který po vítězné válce (roku 1260 rozdrtil uherská vojska u Kressenbruflnu) uherským vládcem. Z tohoto svazku se narodil následník Václav II.

Církevní svatební obřad (podle dobové iluminace z konce 15. století)

54


Trest za rozvod O možnosti uvolnění principu nerozlučitelnosti církevního manželství se diskutuje stovky let. Různé argumenty předkládali humanisté, protestanti (např. Martin Luther), později francouzští osvícenci a mnozí další, o větší toleranci se diskutuje v rámci římskokatolické církve i v současnosti. Zatím bez výsledku, rozvod je stále zakázán. Znamená to, že manželé, kteří měli svatbu v kostele a rozvedou se, nemohou uzavřít další církevní sňatek. Církev by je odmítla, protože jejich první manželství považuje stále za platné. Mohou však uzavřít druhé manželství na úřadě. Pro věřícího člověka to ale může být problém protože se dopouští hříchu (cizoložství) a nesmí se například účastnit svatého přijímání při bohoslužbách. Smířlivě se církev dívá pouze na ty věřící, kteří se sice rozvedli, ale dalšího partnera už nehledali (církev se na rozvod dívá jako na odluku od stolu a lože). Existuje možnost dosáhnout za určitých podmínek anulování svatby. Pokud o něm církevní soud rozhodne, pohlíží se na manžele jako by nikdy oddáni nebyli a mohou uzavřít církevní sňatek v kostele. Pro moderní dobu to zní trochu komplikovaně, ale v tomto ohledu se církev stále drží středověkého dogmatu. Trochu statistiky Dostupným se rozvod stal v době, kdy byly zavedeny občanské sňatky (u nás rakousko uherským zákoníkem v 19. století, který vycházel ze zlomového patentu z roku 1783, kdy bylo manželství poprvé prohlášeno za civilní smlouvu). Příslušníci nekatolických církví a ti, kdo absolvovali svatbu na úřadě, měli možnost se rozvést. Zpočátku však rozvodů nebylo tolik jako dnes, protože odporovaly dobové morálce a poškozovaly ženy, které neměly jiné ekonomické zajištění než peníze manžela. Oba důvody se postupem času výrazně zmírnily. Česká republika dnes patří na přední příčky rozvodovosti v rámci Evropy. U nás se rozvádí téměř polovina všech uzavřených manželství. Nejvíc rozvodů je ve třetím a čtvrtém roce manželství, ale v poslední době rozvody postihují i starší manželství, většinou z viny mužů, kteří jako by nedokázali zvládnout přechod ke stáří a své problémy řeší útěkem k mladé ženě. Praxe ukazuje, že mnoho z nich později svého rozhodnutí lituje, protože přicházejí o svůj zažitý životní styl. Kromě toho klesá počet svateb. Mnozí lidé po úředním stvrzení svého partnerství netouží. Asi pětina mladých mužů a žen si přeje svatbu hned, ostatní ji odkládají, nebo s ní vůbec nepočítají. Zdroj: Vondrušková, A. (2010): Rodinné svátky a oslavy, Albatros, edice OKO, 340 stran. ISBN: 978-80-00-02318-2


55

RECEPTY aneb dobroty pro vás Medové řezy s povidly

Ingredience: těsto: 500 g hladké mouky, 1 lžička sody, 2 lžičky skořice, 240 g moučkového cukru, 2 sáčky vanilkového cukru, 4 vejce, 4 lžíce medu, náplň: 400 g švestkových povidel, 2-4 lžíce rumu, hrstka rozinek, hrstka mandlových lupínků nebo posekaných ořechů. Postup: V míse smícháme mouku se sodou, skořicí a oběma cukry. Pak přidáme med, celá vejce a důkladně promícháme. Vyklopíme na vál a rukama vypracujeme hadké měkké těsto, podle potřeby můžeme přidat mouku. Těsto rozdělíme na poloviny. Jednu polovinu rozválíme a přeneseme na plech (38 × 30 cm) vyložený papírem na pečení. Povidla zředíme rumem na takovou konzistenci, aby se dala pěkně roztírat (ale nebyla moc řídká). Povidly potřeme těsto na plechu a posypeme mandlemi (ořechy) a rozinkami. Druhou polovinu těsta opět rozválíme a přikryjeme povidla. Horní těsto vidličkou propícháme a plech vložíme do trouby vyhřáté na 170–180 °C. Pečeme do zrůžovění povrchu (asi 20 minut). Krájíme až po úplném vychladnutí. Na tuk jsem nezapomněla, opravdu to těsta žádný nepatří. _______________

Polomáčené sušenky

Ingredience: těsto: 450 g hladké mouky, 1 lžička prášku do pečiva, 50 g solamylu, 220 g moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 150 g másla, 3 vejce, dále: čokoládová poleva. Postup: Na vále smícháme mouku se solamylem, práškem do pečiva a oběma cukry. Vyhloubíme důlek, do kterého rozklepneme celá vejce. Přidáme na kousky nakrájené změklé máslo a vypracujeme hladké těsto. Těsto po částech rozválíme na tloušťku cca 2 mm a vykrajujeme libovolné tvary. Pečeme na plechu s papírem na pečení při 160–170 °C asi 10 minut. Hlídáme, jakmile začnou okraje jevit náznak růžovění, ihned vytáhneme z trouby. Vychladlé sušenky z jedné strany namočíme do čokoládové polevy a necháme ztuhnout. _______________

Trhací buchta se skořicí

Ingredience: 120 ml mléka, 2–3 lžíce krystalového cukru, 60 g rozpuštěného másla, 2 menší vejce, 300 g hladké mouky, špetka soli, 15 g čerstvého droždí,

56


náplň: 60 g rozpuštěného másla, 3-4 lžíce krystalového cukru, mletá skořice podle chuti. Postup: Do mírně teplého mléka nasypeme cukr a rozdrobíme droždí. Na teplém místě necháme vzejít kvásek. Mouku v míse osolíme, přidáme vlažné máslo, celá vejce a kvásek. Vypracujeme hladké těsto. Podle potřeby můžeme přidat trošku mouky, těsto by však nemělo být husté. Těsto přikryjeme utěrkou a necháme nakynout. Nakynuté rozválíme na pomoučeném vále na obdélník cca 30 × 50 cm. Potřeme ho rozpuštěným vlažným máslem, posypeme cukrem a skořicí. Pak ho rozkrájíme na 6 stejně širokých pruhů. Pruhy naskládáme na sebe a vzniklý vysoký pás rozkrojíme na šest stejných kousků. Naskládáme je do chlebíčkové formy vyložené papírem na pečení, přikryjeme utěrkou a necháme 30–40 minut kynout. Potom vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C a upečeme dozlatova (asi 40 minut, zkoušíme špejlí). Upečený moučník necháme chvíli odpočinout ve formě, pak vyjmeme a necháme vychladnout. Není potřeba krájet, jednotlivé plátky jdou od sebe snadno odtrhnout. _______________

Muffiny s banánem a čokoládou

Ingredience: 2 hrnky hladké mouky, 2 lžičky prášku do pečiva, 0,5 hrnku krystalového cukru, 2 lžíce kakaa, 1 vanilkový cukr, 1 hrnek mléka, 0,5 hrnku oleje, 2 malá nebo 1 velké vejce, 1–2 banány, 100 g čokolády. Postup: V jedné míse smícháme všechny sypké suroviny. Ve druhé rozmícháme mléko s vejcem a olejem. Čokoládu i oloupaný banán nakrájíme na drobné kostičky. Nakonec smícháme všechno dohromady a těsto vkládáme lžící do muffinových košíčků, plníme do tří čtvrtin. Vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C a pečeme cca 25 minut, zkoušíme špejlí. Vychladlé muffiny můžeme nazdobit zakysanou smetanou nebo bílým jogurtem a ovocem. _______________

Balkánský pekáč

Ingredience: cuketa, brambory, rajčata, cibule, česnek, tvrdý sýr, balkánský sýr, sůl, mletý pepř, sušená bazalka, olivový olej, zelená petrželka. Postup: Brambory uvaříme ve slupce do poloměkka a oloupeme. Oloupané brambory, cuketu, rajčata a cibuli nakrájíme na kolečka, jsou-li moc velká, přepůlíme je. Česnek nakrájíme na drobné kousíčky, tvrdý sýr na tenké čtverečky nebo obdélníčky, balkánský sýr na kostičky. Pekáč nebo zapékací misku vytřeme olejem a naskládáme do ní nastřídačku


57

brambory, cuketu, rajčata, cibuli a tvrdý sýr. Posolíme, opepříme, posypeme bazalkou a kostičkami balkánského sýra. Nakonec pokapeme olejem a vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C. Pečeme 30 minut. Na talíři posypeme zelenou petrželkou. Konzumujeme samotné nebo s chlebem. _______________

Andulčina cuketa

Ingredience: 500 g kuřecích prsou, 1 střední cuketa, 1 cibule, 1 paprika, kousek pórku, olej, sůl, adžika (nebo jiné oblíbené koření), drcený kmín, 150 g tvrdého sýra, 250 g těstovin. Postup: Těstoviny uvaříme obvyklým způsobem a scedíme. Na rozpáleném oleji necháme zesklovatět pokrájenou cibuli, přidáme maso nakrájené na kostičky, okořeníme a za stálého míchání opečeme doměkka. Pak osolíme a přidáme na kousky pokrájenou cuketu, papriku a pórek. Okmínujeme, promícháme, podlijeme trošičkou vody a asi pět minut podusíme. Pak vmícháme okapané těstoviny, směs přemístíme do pekáče vytřeného olejem, posypeme nastrouhaným sýrem a dáme na 10 minut zapéct do trouby (200 °C). Místo masa je možné použít houby, případně oboje. _______________

Jahodová zmrzlina s tvarohem

Ingredience: 600 g jahod, 300 g moučkového cukru, 500 g měkkého tvarohu, několik lžic smetany (není nutné). Postup: Jahody s polovinou cukru rozmixujeme. Za stálého míchání povaříme 5 minut. Ve vychladlých jahodách rozmixujeme zbytek cukru a tvaroh, případně smetanu. Dáme do kelímků nebo formiček na nanuky a do mražáku. _______________

Kávová zmrzlina

Ingredience: 3 lžičky kávy Nescafé Classic, 100 ml vody, 1 lžíce krystalového cukru, 3 žloutky, 3 lžíce moučkového cukru, 100 ml smetany na vaření, 250 ml smetany ke šlehání. Postup: Kávu zalijeme horkou vodou, osladíme a necháme vychladnout. Žloutky s moučkovým cukrem ušleháme do husté světlé pěny. Přilijeme k ní vlažnou kávu a smetanu na vaření a ve vodní lázni šleháme až vznikne hustý krém (nejdřív hmota šleháním nabude - pozor na dostatečně velkou nádobu, potom klesne a zhoustne). Ušlehaný krém necháme vychladnout. Smetanu ke šlehání ušleháme dotuha, přidáme k ní kávový krém a společně vyšleháme na hladkou hmotu. V misce nebo plastové krabičce uložíme do mražáku a než zmrzne, každých 20 minut vidličkou promícháme. Zdroj: www.mamincinyrecepty.cz

58


• neděle 15. června 2014 – Pouť sv. Antonína Paduánského, Dolní Kounice. • sobota 21. června 2014 – Noční prohlídka kláštera Rosa coeli, Dolní Kounice. • neděle 22. června 2014 – Veřejné cvičení, TJ Sokol Nové Bránice. • neděle 22. června 2014 – Den hudby na oslavanském zámku, Oslavany. • pátek 27. června 2014–neděle 29. června 2014 – Kefasfest – divadelně hudební festival moderní křesťanské kultury, Dolní Kounice. • neděle 29. června 2014–čtvrtek 31. července 2014 – Výstava fotografií MSMO, Památník A. Muchy (Fotoklub Ivančice). • úterý 1. července 2014 – Vyhlášení Velké letní fotosoutěže pro veřejnost, do 31. srpna, Fotoklub Ivančice. • sobota 19. července 2014 – Oslavy 100 let založení SDH, Nová Ves. • sobota 19. července 2014–neděle 20. července 2014 – 307. Karmelská pouť, Oslavany. • sobota 26. července 2014 – Anenské hody, Silůvky. • sobota 26. července 2014 – Noční prohlídka kláštera Rosa coeli, Dolní Kounice. • sobota 26. července 2014–neděle 27. července 2014 – Ivančická pouť, Ivančice. • sobota 9. srpna 2014 – Tradiční letní vodácký karneval, Dolní Kounice. • neděle 10. srpna 2014 – Mladé hody, Mělčany. • sobota 16. srpna 2014 – Rozmarýnové hody v Padochově, Padochov. • sobota 30. srpna 2014 – Noční prohlídka kláštera Rosa coeli, Dolní Kounice. • neděle 31. srpna 2014 – Ukončení Velké letní fotosoutěže pro veřejnost, Fotoklub Ivančice. • pátek 5. září 2014 – Koncert Brněnského filharmonického sboru Beseda brněnská, Dolní Kounice. • sobota 6. září 2014–neděle 7. září 2014 – Historické městské slavnosti Rosa coeli, Dolní Kounice. • sobota 6. září 2014–neděle 7. září 2014 – Dny Evropského dědictví – otevření památek, Ivančice. • sobota 13. září 2014–neděle 14. září 2014 – Oslavanské historické slavnosti, Oslavany.


59

Staročeská přísloví ledacos vám napoví

Rukověť moudrosti našich předků pro každou příležitost 3

Nic lidského nám není cizí

(O vlastnostech dobrých i zlých) Pomlouvat nepřítomného je jako bít mrtvého. Meč na mrtvém nezkoušej. Cizí huba není chlév. Nemůžeš ji zavřít, ani když páchne. Hrnec hrnci káže, oba černí jako saze. Kdo tone, sekyru slibuje. A když vytáhneš, i topůrka líto. Z cizí kůže se dobře široký řemen krájí. Hustá přísaha, řídká pravda. Svrbný drbného vždy najde. Kdo na dvou stolicích sedí, snadno mezi nimi na zem spadne. Sud nešvarný, i co do něho vlije, znečistí. Dřív jen okolo bot chodíval, a teď neví, jak si v nich vykračovat. Komu bradu holí, nemůže po vůli mluviti. Budou-li mě dobrým bít, neuvěřím, že je dobré. Nebuď do každého hrnce vařečka! Do řídkého bláta kamenem neházej! Chválí cizí krajiny, a sám ani krok z dědiny. Na hlavě šperky, a v hlavě čemerky. Dokud byl kratší v hodnosti, byl o loket delší v moudrosti. Kdo se chlubí, čest svou hubí. Lepší dobrý o nás hlas, než ze zlata pás. Co platno koření, když není vaření. Prodej náušnice a kup si hřeben. Co se rychle vznítí, nedlouho to svítí. Kdo po zemi chodí a do nebe hledí, snadno se uhodí. Kdo chodí v zápasy, ať nepláče o vlasy. Nekoukej na to, abys byl lepší než druhý, ale abys byl lepší než včera. Kámen často hýbaný mechem neobroste. Víc se nenatahuj, než se můžeš přikrýt. Nelez tam, tvářičko, kam neproleze hlavička. Snáze projdeš tři vsi lačný nežli jednu nahý.

60


I vlas má svůj stín (chybu). Hloupý říká co ví; moudrý ví, co říká. Netřeba se třtině báti, větrové kdy dub vyvrátí. Jeden blázen může víc otázek nadělati, než mu deset mudrců stačí odpovídati. Hadr onuci tresce, žádný se polepšit nechce. Němý hluchému pošeptal, aby se slepý podíval, jak beznohý utíká. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Co je dovoleno pánu, není dovoleno kmánu.

Jednou hostem, podruhé hostitelem

Neohryzuj kosti, nech něco i pro hosti! Až se najím, půjčím ti lžíci. Kdo se mnou chléb jíst nechce, s tím já koláče nebudu. Napřed já budu jísti a ty se dívej, potom zas ty budeš se dívat a já budu jísti. Kde jedí, tam jez, kde pracují, tam nepřekážej. Přijde kmotr na oběd, a už lžíce nebude. Při hostech lépe je za tolar škody, než za halíř ostudy. Kde nescházím, nechci zbývati. Vidě jámu, v ní se nekoť, nezván pak na hody nechoď. Host první den zlato, druhý stříbro a třetí měď. Honem domů jeď. Host se zuby jen a panděrem, buď na osla posazen! Co se snese v lese, nesnese se na plese!

O dárcích a podarovaných

Z obce po nitce a nahý má košili. Darovati jest pansky — brát nazpět cikánsky. Hezká peřinka, škoda jen, že rukávů nemá. Kdo neděkuje za málo, nepoděkuje ani za mnoho. Lepší dnes vejce, než zítra slepice. Kdo chce vejce míti, musí si kdákání nechat líbit. Kdo chce komu dáti, nemá se ho ptáti. Krajíc k bochníku víc nepřistávej.

Drž se ševče svého kopyta.


61

ZÁVĚREČNÉ SLOVO

M

ilí čtenáři, barvy jsou přirozenou součástí našeho života. Každý z nás preferuje barvy jiné a každá jednotlivá barva působí na své okolí odlišně. Proto je důležité s barvami umět pracovat a citlivě volit. Své okolí ovlivňujeme nejen tím, co máme na sobě, ale také v jakých barvách. A nejvíce barvy, které nosíme, ovlivňují nás samotné. Vždy záleží na intenzitě barvy. Ty jasnější a pestřejší nejen, že jsou dobře vidět, ale například u barvy červené je dokázáno, že lidé při pohledu na červenou barvu musí více mrkat. Lidi s výraznými barvami nelze přehlédnout. V přírodě mají zvířata přirozená a nenápadná zbarvení, právě kvůli tomu, aby splynula s okolní přírodou. Proto zvířata, která jsou zbarvena pestře, až křiklavě tím také často dávají najevo, že jsou sice vidět, ale zároveň jsou velice jedovatá. A díky tomu si i my lidé, všímáme více těch, kteří chodí v intenzivních a nepřehlédnutelných barvách a více tyto lidi pozorujeme. Je za tím přirozený instinkt přírody. Barevné bude pro každého z vás jistě i celé léto, dva měsíce prázdnin, doba dovolených, koupání, relaxace, práce na zahradě, cestování nebo jen tak příjemné čtení v houpací síti ve stínu starých korun stromů… Každý si to svoje léto prožijte pokud možno tak, jak se nám to nejvíce líbí. A na samý konec Sonet o červencové noci na Vysočině od Jana Skácela: Večer si lehá tiše do polí Na kamenech se leskne zlatá slída Měsíc jak chromý pastýř o holi jedinou hvězdu nad dědinou hlídá Od potoka je slyšet rozhovor Z hospody domů vracejí se chlapci a přou se potmě Něco je moc trápí Noční chlad dotýká se hor Posléze všechno ztichne Naprosto Jen slepá můra do žárovky vráží Na chvíli vyjdeme si na zápraží a ochromí nás noci majestát Tisíce hvězd Ach byli bychom s to po celou noc pod tímto nebem stát Krásné léto, pohodové prázdniny a dovolené přeje redakční tým Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil. HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 2 (22), ročník 6, červen 2014. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. srpna 2014 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: Hlinaci@seznam. cz. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Toto číslo vychází 15. června 2014.

62


Hlína v květu 36 Pohlednice se stejným záběrem, který jsme si představili ve zpravodaji č. 1 (9), březen 2011 (pohlednice č. 09). Tento známý záběr vznikl již počátkem 20. století, neboť je zachycen již v knize Vlativěda moravská, Ivančický okres, vydané v Brně nákladem Musejního spolku v roce 1904 na straně 10. Na předchozí straně této knihy se můžeme dočíst následující: „Ovocnictví není zanedbáno. Krásný jest pohled na syenitové kopce u Hlíny, Neslovic, Ivančic a Silůvek v květu. Hlinské třešně, kounické meruňky a broskve mají dobrou pověst.“ Jedná se o nejnovější ze tří existujících vydání, pokaždé však s odlišným výřezem. Pohlednici vydal kolem roku 1925 obchodník Theodor Seka, majitel skladu šicích strojů a velocipédů v Ivančicích, tisk Česká grafická unie, a. s. Praha.

Hasičský spolkový dům s tělocvičnou v Mor. Bránicích 37 Pohlednice zachycující hasičku v Moravských Bránicích byla vydána kolem roku 1920 nákladem SDH Moravské Bránice. Pořádání veřejných cvičení umožnilo hasičům střádat peníze, za které pak v letech 1911–12 mohla být na starém, přes 40 let zrušeném hřbitově, započata stavba hasičské požární zbrojnice i se spolkovou místností. Na stavbu přispěla obec subvencí 1 600 K s podmínkou, že spolkové místnosti bude používáno za zimní tělocvičnu pro školní mládež. Tato budova pak sloužila také sokolům, obecní knihovně, pěveckému sdružení, později i Červenému kříži a dalším spolkům, takže v „hasičce“ bývalo denně velmi živo. Pohlednice je adresována Marii Richtrové do penzionu Komenský na ostrově Rab. Tento ostrov byl oblíbeným lázeňským místem, vyhledávaným Čechy již před válkou. Zde byly v roce 1909 a 1910 založeny učitelskými spolky dva české penziony „Komenský“ a „Praha.“ Tyto penziony od učitelských spolků po válce odkoupil Albert Machař. Později zde vybudoval dva nové hotely „prvého řádu“ „Palace hotel Praha“ a „Bristol.“ Tyto hotely svým hostům nabízely: „Komfortní pokoje, loggie na moře, velké stinné zahrady se subtropickou vegetací, vlastní elektrárnu a ledárnu, moderní koupaliště, vanové lázně, vodovod, společenské sály, hudební pavilon, vlastní tenis a výbornou českou kuchyni a vína z vlastních vinohradů.“


Hlína v květu, vydal Theodor Seka, Ivančice, tisk Česká grafická Unie, a. s., Praha, formát 138 × 85 mm, kolem roku 1925.

Hasičský spolkový dům s tělocvičnou v Mor. Bránicích, vydal SDH Moravské Bránice, formát 139 × 89 mm, 1920.

63

číslo 2 (22) ročník 6 červen 2014

Recommend Documents