Číslo: 19
Ročník: IX.
Datum vydání: 31.1.2013
OBSAH: Rozhovor Branný den Partyzánský samopal Drakiáda Halloween Exkurze do Brna Vánoční strom Mikuláš Den otevřených dveří Sportovní den Práce žáků Recepty
1
ROZHOVOR S PANÍ JIŘINOU OSTRAVSKOU, VEDOUCÍ ŠKOLNÍ JÍDELNY
1. Jak jste se dostala ke své práci? Náhodně.
2. Bavilo vás vaření už odmala? Odmala úplně ne, až později.
4. Jaké je vaše oblíbené jídlo? Vepřo, knedlo, zelo.
5. Co si objednáváte v restauraci? Nic, nechodím tam.
3. Bez čeho si neumíte představit hezký víkend? Bez rodiny.
6. Sportujete? Jen občas.
7. Co považujete za štěstí? Své děti.
8. Máte ráda adrenalin? Ne.
9. Jaké vlastnosti u lidí nemusíte? Faleš a neupřímnost.
10. Jste věřící? Ano, jsem křesťanka.
Děkuji za rozhovor, Jan Miko
2
BRANNÝ DEN Dne 27. 9. 2012 nás čekaly dvě akce. Ráno jsme se protáhli cvičným požárním poplachem. Za dvě a půl minuty jsme se přemístili na parkoviště za školou. Nikdo se neztratil, takže jsme nejen rychlí, ale i šikovní. Po krátkém odpočinku následoval branný závod, a to pro žáky 5. – 9. třídy. Tento závod se koná každoročně v části Skotňa a okolí. Jde v něm nejen o fyzickou zdatnost, ale také o znalosti a dovednosti, které žáci musí v jednotlivých skupinkách prokázat.
PARTYZÁNSKÝ SAMOPAL Dne 25. 10. 2012 se naše škola opět účastnila tohoto klání v Ostrožské Lhotě. Z naší školy závodili žáci 6. – 9. třídy, a to ve čtyřech čtyřčlenných družstvech. S námi závodili žáci ze škol: Ostrožská Nová Ves, Šumice, Halenkovice, Uherský Ostroh, Polešovice, Blatnice a Ostrožská Lhota. Účast byla letos obrovská – závodilo 250 žáků a my jsme získali VÍTĚZSTVÍ!!! Jako odměnu za toto vítězství dostali Tereza Michalčíková, Simona Sedlačíková, Šimon Pažitný a Jan Jurák čokoládový dort. To si tedy smlsli! A co měl pan školník? Náš pan školník dostal na hlavu perníkovou čepici, protože se vsadil s Honzou Jurákem, že pokud vyhrají, sní svou čepici. Tereza Michalčíková
3
DRAKIÁDA Dne 24. 10. 2012 proběhla na hřišti za školou již tradiční drakiáda. Začátek této akce byl v 15 hod. Byli odměněni vítězové ve třech kategoriích. Mezi účastníky patřili hlavně děti z I. stupně a jejich rodiče. Takže příště, přijďte mezi nás i vy starší!
HALLOWEEN Dne 30. 10. 2012 jsme prožívali tento svátek dopoledne, když jsme se o něm učili v rámci projektového dne ke svátku Halloween a oblékli jsme se do pestrých, mnohdy velmi strašidelných masek. A pokračování bylo odpoledne, neboť se v prostorách školy konala stezka odvahy, kterou si prošli zájemci z řad žáků I. i II. stupně, ale třeba i dospělí. Stezku s chutí zorganizovali žáci 8. třídy. Co museli odvážlivci zvládnout? V 1. třídě dostali úkol přinést z WC lísteček s halloweenskou barvou, ve 2. třídě jim kostlivec nařídil vytáhnout postavičku z kbelíku plného slizu, ve 3. třídě hledali ukryté předměty, ve 4. třídě se u smrtky podepisovali na pergamen a v družince čekali na to, až se všichni v pořádku sejdou a oddychnou si. Tento projektový den byl ukončen lampiónovým průvodem od školy do naší obce. Začátek průvodu byl v 16 hod. v přízemí školy. A teď už momenty z této poutavé akce. Simona Sedlačíková
4
5
EXKURZE DO BRNA Dne 15. 11. 2012 jeli žáci 4. – 8. třídy na exkurzi do Brna, kde na ně čekaly hvězdárna, planetárium, hrad Špilberk, Kasematy – bývalé vězení. Toto jsou postřehy jednoho žáka naší výpravy. Paní učitelka nám řekla, že pojedeme 15. listopadu 2012 na exkurzi do Brna. Ráno v 7:30 jsme vyrazili od místního kulturního domu. V cíli naší cesty jsme byli v 9:00. Po příjezdu bylo první na řadě planetárium. Moc se nám líbily modely meteoritů a planet. Také jsme si mohli vyzkoušet zajímavé pokusy, např.: jak vzniká vodní vír, kolik by asi vážila krabice džusu na různých planetách, kolik bychom vážili my sami na planetách a další věci. V následující půlhodince byla svačina a možnost koupit si suvenýry. Pak jsme se přesunuli do hvězdárny. Pan průvodce nás seznámil s dalekohledy a s jejich částmi. Ukázal nám tři dalekohledy různých velikostí. Po této prohlídce nás autobus převezl k hradu Špilberk. Přemyslovský hrad byl vystavěný moravským markrabětem a pozdějším českým králem Přemyslem Otakarem II. Měli jsme paní průvodkyni, která nás seznámila s pohnutou a bohatou historií hradu. Navštívili jsme zde sklad potravin v pevnosti, vězení, mučírnu, těžký žalář, kobky pro trestance, pekárnu, ubikace pro dozorce, kuchyni. Po absolvování prohlídkového okruhu jsme se s paní průvodkyní rozloučili a prohlédli jsme si nádvoří i suvenýry, které zde nabízeli. Pak jsme jeli do rychlého občerstvení. Zde jsme se posilnili a vydali jsme se na cestu domů. Se spolužáky jsme probírali průběh celého dne, a tak jsme ani nepostřehli, jak nám cesta rychle uběhla. Ve Starém Hrozenkově už na nás čekali rodiče a teplo domova. Jiří Brostík
6
VÁNOČNÍ STROM
V sobotu dne 1. 12. 2012 se konalo ve Starém Hrozenkově již tradiční Rozsvěcování vánočního stromu, a to před Obecním úřadem. Úvodní slovo měli pan starosta a pan farář. Kulturní program byl zajímavý a veselý. Vystoupily zde děti z mateřské školy, ze základní školy, soubor Kopaničárek a Kopaničář. Zdarma byl čaj, svařák a něco k zakousnutí, což udělalo obzvlášť radost. Na závěr všem zazářil vánoční stromek, krásně vyzdobený. Těšíme se zase za rok na další společné kulturní setkání.
MIKULÁŠ Dne 5. prosince 2012 chodil školou Mikuláš,Anděl a Čert. Navštěvovali školku a třídy 1. stupně, kde se u každé zastavili a děti zde říkaly básničky, zpívaly písničky, prostě bylo veselo. Hodné děti byly odměněny malými dárky. My starší jsme pod maskami poznali naše oblíbené učitele. Taky jsme si mysleli, že za námi přijdou, ale už jsme prý na to byli moc velcí. Jan Miko
7
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ Dne 19. 12. 2012 se u nás ve škole konal Den otevřených dveří pro širokou veřejnost i pro přátele školy. Od 8 do 12 hod. byly k dispozici ukázky výuky v jednotlivých třídách a mezitím se konal i prodejní jarmark výrobků našich žáků. Od 14,30 do 15,30 hod. následovala prezentace Vánočních dílen. Nezapomněli jsme ani na kulturní složku dne, a proto od 16 hod. následovala výstava prací žáků a koncert žáků ZUŠ Bojkovice. Na co se mohli návštěvníci školy odpoledne podívat? Žáci I. stupně tvořili drátěné stromečky s korálky, ozdoby s kořením a s těstovinami, stromečky ze šišek, ale také vyšívali. Starší žáci II. stupně zdobili perníčky, hlavně chaloupky, chlapci tvořili z měděných drátů hvězdičky, zvonečky, prstýnky, přičemž jeden výrobek jim trval vytvořit pouhých 5 minut. Další žáci vyráběli závěsné koule z bavlnek a vyšívali pytlíky, které plnili levandulí. Ostatní žáci si v dílně výtvarné výchovy vyráběli keramiku a v počítačové učebně se zase tvořila přáníčka k novému roku. Tento den byl náročný, ale stál za to. Hlavně odpoledne přišlo hodně maminek s malými dětmi, a ty si mnohé dílny mohly vyzkoušet a svůj výtvor si vzít domů (pokud ho nesnědly již cestou). Tak příští rok přijďte zase mezi nás, budeme se těšit. Tereza Michalčíková
8
9
SPORTOVNÍ DEN 20. 12. 2012 - den před vánočními prázdninami (a před koncem světa) se uskutečnil v naší škole Sportovní den. První dvě vyučovací hodiny se normálně učilo a potom měli všichni svůj vlastní program. Každá třída na II. stupni dostala na starost jednu třídu z I. stupně. Úkolem bylo vymyslet dětem zajímavou zábavu. My, osmáci, jsme dostali spojenou 4. a 5. třídu. Na jejich program jsme měli dohromady dvě vyučovací hodiny. První hodinu hráli žáčci vybíjenou, jelikož je těchto žáků dohromady něco přes dvacet, rozdělili jsme je do tří družstev a hráli tak proti sobě. Posléze ti nejlepší z nejlepších hráli společně s paní učitelkou proti družstvu osmáků. Samozřejmě, že osmáci vyhráli oba zápasy, ale ten druhý jen těsně, protože čtvrťáci i páťáci se opravdu snažili a šlo jim to dobře. Druhou hodinu cvičili házení basketbalových míčů do košů. Rozdělili se po pěti a šli k jednomu ze čtyř stanovišť. Myslím, že se dobře bavili, protože se pořádně smáli. Když hodina skončila, čtvrťáci a páťáci se vrátili do školy a šli se dívat na film. Osmáci si za odměnu zahráli se sedmáky fotbal. Ondřej Votroubek
10
PRÁCE ŽÁKŮ Proč mám ráda svého mazlíčka Kočky mám ráda proto, že to jsou hrdá a inteligentní zvířata. Jednoho takového kocoura Mikeše máme doma. Je to člen naší rodiny, prostě náš mazánek. Vzali jsme si ho na zkoušku od babičky z Vápenic, poněvadž jeden člen naší rodiny je alergik. Je k neuvěření, že ten náš „sladký kočičák“nevyvolal žádnou alergii, a tak u nás zůstal natrvalo. Když byl Mikeš malý, měl krásně „stříbrnou“ srst. Teď je celý černý, jen bříško a tlapky mu zůstaly „stříbrné.“ Naučil se s námi chodit na výlety jako pejsek a všichni kolemjdoucí se nás ptají, co to máme za kočku. U nás v bytě se Mikešek rozhodně nenudí. Má tu totiž dvě „divadla“ (klec s morčátkem a klec s křečky) a dvě „kina“ (terárium s hadem a akvárium s rybičkami). Opravdu má u nás doma bohaté kulturní vyžití, pokud ovšem právě nespí na mojí posteli. Zkrátka ten, kdo doma nemá kočičku nebo kocourka, neví, o co přichází. Eva Křížová
Vánoční cukroví Z vánočního cukroví mám nejraději kokosové kuličky. Jsou jednoduché a nemusejí se péct, ale dají se jen vychladnout do ledničky. Když jsem na chvíli jednou odběhla, abych se podívala na další cukroví do trouby, kuličky ožily! Koulovaly se v kokosu, jakoby to byl sníh. Kokos byl všude po kuchyni a kuličky nechtěly přestat. Pištěly u toho jako malé děti. A nezůstalo jen u kokosu, začaly po sobě házet i jiné věci. Nářez! Až toho měly dost, usnuly. Raději jsme je dali do ledničky a později je snědli. Natálie Gabrhelová
Každý rok o Vánocích se doma něco děje. Zdobí se stromeček, balí se dárky a taky se peče cukroví. Nejraději mívám kávová zrna. Nejvíc ochutnávám těsto. Jednou taky tak pojídám a najednou se na plechu ozvalo:“ Nám je zima, dej nám rychle obleček!“ „Uf, to jsem se lekl“, povídám. „Za chvíli vás poliji čokoládou“. A ona na to:“ No, ale rychle.“ Dal jsem tedy čokoládu roztavit a už vřela. „Tak, zrna, připravte se, bude obleček“, hlásím jim. Polévám je čokoládou, a ona křičí samou radostí. „Hurá! Slává!“ Skákala po plechu jako z divokých vajec. Nastal Štědrý den a po sváteční večeři se na nás zrna usmívala z talířků, abychom je už ochutnali. Byla tedy výborná. Martin Šopík
11
Perníček byl strašně neposedný. Když byl vykrojený, nezůstal na desce, ale utíkal po stole. Spadl, zvedl se, poohlížel se dál po kuchyni. Mezitím dala maminka péct ostatní perníčky. Perníček zamířil k troubě a uviděl je péct. „Pojď za námi, Perníčku!“, křičeli ostatní. „Ještě to tady musím prozkoumat“, řekl. Cupital po kuchyni, nahlížel všude možně a konečně si řekl, že je čas, vrátit se ke kamarádům. Otevřel troubu a lehl si na plech. Přiběhla maminka, perníčky vytáhla, ale už byly černé. Náš Perníček ne, protože s nimi nezůstal celou dobu. A byl rád, lehce se druhým smál, že to s tím „sluníčkem“ letos přehnaly. Karolína Ševčíková
Jak Mrazík řádil Začal adventní čas a Mrazík musel přichystat sníh na Vánoce. Šel na procházku, aby byl svěží, a aby přichystal teplotu. Kdoví, jestli zapomněl nebo nechal schválně otevřené dveře, aby si sníh na vánoční čas zvykl. Kde se vzal, tu se vzal – čert. Uviděl pytel se sněhem a zvědavost ho donutila otevřít pytel. To neměl dělat, protože všude byl najednou sníh a mráz. Nevěděl, co se děje, tak rychle skočil do kamen. Mezitím, co čert byl v kamnech, Mrazík řekl:“ Kdo to jen mohl udělat? To mi byl čert dlužen!“ A potom zamrzl se všemi lidmi na zemi, v pekle i na nebi. Čert byl prostě nemehlo, a taky se tak jmenoval – Ledové Nemehlo. Za chvíli ale vylezl z kamen a rychle zavázal už skoro prázdný pytel. Nevěděl, co se stalo. Sebral Mrazíka a dal ho ke kamnům. Mrazík schoval všechen sníh před svůj ledový palác a všechny rozmrazil. Tak se stalo, že Vánoce dobře a šťastně dopadly. Matrix Svoboda
12
Počítači, kamaráde! Co všechno jsme spolu zažili a kolik her jsme spolu hráli! Když si se rozbil, vždy jsem Tě s taťkovou pomocí opravoval. Rád bych řekl, že jsem od Tebe poslal spoustu e-mailů, jenže internet je jen v Tvém bráchovi na opačném konci bytu. Ale, když přijdu ze školy unavený, stačí mi, abych se na Tebe podíval a jako by jsi mne pozval na další hru! Ano, já vím, že ty moderní hry Ti nejdou, ale přece jen několik dobrých her máš. A až příště budu vzteky mlátit do klávesnice při nějaké hře, odpusť mi to. Vždyť se nezlobím na Tebe, ale na ty einsteiny, co ty hry vymýšlejí. Mám pro Tebe ale ještě jednu dobrou zprávu. Je zima, mrzne až praští. To znamená, že se nebudeš přehřívat a zvládneš hry moje i mojí sestry. Doufám, že ještě budeš pár let při životě a, kdyby se Ti něco stalo, pokusím se Tě opravit. Ondřej Votroubek
Můj hodný počítači! Když Tě zapnu, je mi hned lépe. Jsi skvělý pomocník na úkoly do školy, ale také na odreagování. S kamarádem internetem mě docela rozveselíte. Jen kdyby Ti pořád neblbnul monitor! Známe se již řadu let a myslím si, že mezi námi vzniklo určité přátelství, které bych nechtěl ztratit. Nejkrásnější uvítání od Tebe je, když Tě zapnu. Ty mě dvojitým pípnutím zdravíš A–HOJ! Doufám, že ještě vydržíš, abych se mohl těšit na každý den s Tebou. Nikomu bych Tě nedal, protože jsi stál celkem dost peněz, ale hlavně, protože jsi super. František Žeravčík
Můj nejmilejší klavírku! Moje lásko nesmrtelná. Tvoje tóny mě vždy dokáží rozesmát, rozplakat, ale především zahřát. Teď Tě zanedbávám, jen na Tebe nemám čas jako za krásných starých časů. Škola totiž začala být těžší a já se musím více učit. Ale slibuji, že k Tobě zase v nejbližší době usednu a budu Tě hladit a lechtat, co nejčastěji. Znamenáš pro mě všechno. Simona Sedlačíková
Housle Milé housle! Vy mne dokážete úžasně rozveselit, neboť, když se rozezníte, je to jako by se ozval zpěv. Pokud na vás hraji, tak se nejen učím stále něco nového, ale zažívám také radost. Když je mi smutno, zahraji si na vás, a zazpíváte mi svým líbezným hlasem. Jste pěkný hudební nástroj. Rád se k Vám vracím, protože mě stále něčím novým udivujete. Petr Gabrhel Kytara Rád si na Tebe zahraji. Vždy mi otevřeš oči, máš tvar, který mi „sedne“. Jdeš se mnou všude v myšlenkách, aniž bys o tom věděla. Opatruji Tě a opravuji Tě, prostě se starám jak umím. Jen se ještě naučím pár akordů a můžeme jezdit na koncert. V myšlenkách mi hraješ něžnou píseň jako peřinku. Dnes si na Tebe opět zahraji až do noci. Nikdy bych Tě nikomu nedal, protože jsi moje a chci, abys byla vždy se mnou. Mám Tě rád a doufám, že mě nezklameš, moje milá kytaro. Doufám, že mi budeš sloužit až do konce mého života, neboť já Tě miluji a nezměním náš vztah. Petr Michalčík
13
Moje nejoblíbenější kniha Knihu, o níž teď budu psát, jsem objevila díky povinné četbě v 8. třídě. Vlastně jsem si ji vybrala náhodou a čekala jsem spíš nudný stereotypní obsah. Když jsem se ale pustila do četby, moje první negativní úvahy o knize se rychle rozplynuly. Tuto knihu napsal světově známý autor Jules Verne a její název je – Patnáctiletý kapitán. Při jednom dramatickém lovu velryb se v oceánu zabila téměř celá posádka, naživu zůstal jen Dick Sand, žena s dítětem, několik pomocníků, pes a lodní kuchař. Odvážný chlapec Dick se posadil na kapitánský můstek a řídil najednou celou loď i s posádkou. Nebezpečný kuchař Negor dříve obchodoval s otroky a míní v tom dál pokračovat. Loď jede do západní Asie, aniž by o tom posádka nebo Dick měli ponětí. Zde prožijí všichni mnohá nebezpečí a dobrodružství, o kterých se jim ani nezdálo. Jsou prodáni mezi otroky. Všichni se brzy dozví, že nejsou na americkém pobřeží a podaří se jim obelstít Negora a odplout do Ameriky. Kniha se mi velmi líbila díky pestrému obsahu a způsobu vyprávění autora. Ten si opravdu vyhrál s popisy detailů a tím udělal celou knihu zajímavější. Knížka byla velmi poutavá a plná neuvěřitelného dobrodružství, takže se k ní v budoucnu určitě vrátím. Karolína Ševčíková
Moje nejmilovanější knížka je Kluci, holky a Stodůlky od spisovatelky Evy Bernardinové. Byly vydány dva díly. Hlavními postavami v knize jsou sourozenci Anička a Honza Voříškovi. Anička je mladší, Honza je žák 5. třídy (v prvním dílu). Kniha vypráví o různých příhodách obou dětí, tradicích a ročních obdobích. Anička je hodná a milá, dobře se učí, ráda si hraje s panenkami. Honza vymýšlí různé lumpárny se svými kamarády, zajímá ho všechno ostatní, jen ne škola a rád sbírá známky. Ve druhém dílu jsou děti starší, snad i rozumnější. Honza si našel svoji první lásku a hodně se změnil. Anička dostala nový pokojíček. A všichni byli spokojení. K této knize se ráda vracím, protože mě příběhy jednotlivých dětí hodně zaujaly. Nikola Gabrhelová
14
Kuky se vrací – to je kniha, která vypráví o plyšové hračce a o jeho majiteli Ondrovi, který má nemoc astma. Maminka Kukyho vyhodí, protože se z něho sype dřevitá vlna a to není pro chlapce dobré. Večer před spaním si Ondra představuje, jak se jeho medvídek Kuky vrací domů a co všechno pro to musí udělat. Kuky se tak dostane na skládku, kde ho bytosti – Pytlík Vidlička a Pytlík Zapík chtějí udržet stůj co stůj. Kuky uteče do lesa a tam se skamarádí s kapitánem Von Hergotem, který mu rád pomůže. V lese se medvídek zbavuje strachu, získává si přátele a postupně se staví na vlastní nohy. V dutém pařezu jednou najdou mobil. Z mobilu zavolají Ondrově mamince, ale ta tam slyší jen pískání. Všechno nakonec dobře dopadne a Kuky se vrátí domů k Ondrovi. Je to dobrá kniha. Matrix Svoboda
Kamenné srdce Knihu Kamenné srdce napsal Charlie Fletcher. Kniha má 2 části a je to o chlapci Georgeovi a jeho kamarádce Edie, kteří prožívají velké dobrodružství v Londýně. Jednoho dne šel Georg na výlet se školou do vojenského muzea, kde za trest musel celý den sedět na samotce a pykat za to, co udělal. Poté uviděl sošku draka, jež byla pověšená na zdi. Ale hlava draka mu upadala na zem. A právě v tu dobu se všechny sochy, co ve městě byly, probudily k životu. Georg utekl z muzea a procházel se po městě, když se k němu přiřítil kamenný ještěr. Georg před ním utekl, ale ne na dlouho. Zůstal stát před sochou střelce. Georg mu musel říct, co všechno se stalo. Střelec mu řekl, aby zašel za sfingami. Ty mu radily, aby našel kamenné srdce a černého mnicha. Kniha je bez obrázků, 1. díl má 346 stran, 2. díl má 347 stran, proto bych ji doporučil jen starším dětem. Jiří Brostík
15
RECEPTY JABLKOVÉ ŘEZY Co budeme potřebovat: 25 dkg cukru, 2 vejce, 2 lžíce kakaa, 10 lžic oleje, ¼ l mléka, 25 dkg hrubé mouky, 25 dkg strouhaných jablek, 1 prášek do pečiva, čokoládovou polevu v prášku Všechno smícháme dohromady, pečeme při 180 stupních v předehřáté troubě a po upečení polijeme čokoládovou polevou.
TŘÍBAREVNÝ ŘEZ Co budeme potřebovat: 1. Tmavé těsto: 300 g polohrubé mouky, 150 g tuku Hery, 100 g cukru, 1 vejce, 3 lžíce kakaa, ½ prášku do pečiva. Uděláme těsto, rozválíme na vymazaný plech. 2. Tvarohová náplň: 3 kostky měkkého tvarohu, 3 vejce, 4 lžíce cukru, 1 vanilkový cukr. Náplň rozetřeme na tmavé těsto. 3. Světlé těsto: ušleháme 3 vejce a 200 g cukru, přidáme ½ hrnku oleje, 200 g polohrubé mouky, 5 lžic vody, ½ prášku do pečiva. Světlé těsto rozetřeme na tvarohovou náplň. Řez pečeme v předehřáté troubě při 180 stupních. Jan Gorčík
Vydavatel: Mš a Zš Starý Hrozenkov Redakce: žáci II. stupně a Mgr. Jana Mikysková Adresa redakce: Mš a Zš Starý Hrozenkov 233, 687 74 Starý Hrozenkov E-mail:
[email protected]
16
